MONITORING ČESKÁ REPUBLIKA BŘEZEN OD 8.3. DO 12.3.2010
1
ČESKÁ REPUBLIKA
8.3.- 12.3.2010 STR. 1/3
PRÁVO ŘEDITEL PRAŽSKÉ NEMOCNICE NA HOMOLCE MUDR. VLADIMÍR DBALÝ ŘEKL PRÁVU: * V závěru minulého roku jste koupili nový gama nůž. Měl stát 130 miliónů korun. Kde v době krize jste na to vzali peníze? Tuto investici pokryla státní dotace, kterou jsme v rámci vládní strategie podpory rozvoje státem řízených nemocnic dostali na konci minulého roku. Nemocnice se podílela standardní spoluúčastí. Sedmnáct let starý přístroj již totiž dosluhoval. Od jeho instalace na něm bylo ošetřeno 10 526 pacientů. Náš gama nůž byl jedním z nejvytíženějších přístrojů na světě. Ročně jsme na něm prováděli zhruba 800 operací, přičemž celosvětový průměr je 260. Pracoviště patří mezi světovou špičku. Odborníci z celého světa jej kvalitou a zkušenostmi řadí mezi nejlepší na světě. * Nový gama nůž je údajně plně robotizovaný a přinese pacientům větší komfort a bezpečnost radioterapeutického zákroku. Ano, díky tomu je léčba podstatně rychlejší a komfortnější. Výpadek mezi prací starého a nového byl pouze tři týdny. To je opravdu minimum. Na rozdíl od starého přístroje, který uměl léčit pouze onemocnění soustředěná v oblasti hlavy a mozku, nová verze umožňuje rozšíření spektra léčených onemocnění až na oblast krku. To má zásadní význam pro léčbu zejména nádorových onemocnění a vícečetných metastáz právě v oblasti hlavy a krku. Tedy podstatně se rozšíří možnosti léčby. * Jak si Homolka vede ekonomicky? Patříme mnoho let k ekonomicky stabilním českým zdravotnickým zařízením. Díky dobré ekonomické pozici můžeme pacientům poskytovat moderní, účinnou a co možná nejbezpečnější léčbu a našim zaměstnancům velmi dobré finanční ohodnocení. Loňský rok jsme skončili se ziskem 53 miliónů, což považuji v podmínkách českého zdravotnictví a ekonomické krize ve státě za výborný výsledek. Tradičně máme vyrovnaný rozpočet a se zhruba stejným ziskem počítáme i letos. * Na které léčebné programy se soustřeďujete? V medicínské strategii se nic nemění: I nadále se soustřeďujeme na léčbu pacientů s kardiovaskulárními chorobami a s nemocemi neurologicko-neurochirurgické povahy, kteří k nám přicházejí z celé ČR. Přitom se snažíme uplatňovat v těchto oborech metody a postupy, které co nejméně zatěžují pacienta, tedy tzv. minimálně invazívní zákroky včetně robotické chirurgie. Vizí vedení nemocnice do budoucna je rozšířit péči o onkologické pacienty. Těch neustále přibývá a zejména radioonkologických kapacit je málo. * Co to je ...vize do budoucna? Horizont zhruba tří až pěti let. * Parkoviště před nemocnicí je neustále plné. Rozšíříte ho? Nemocnice jen ambulantně ročně ošetří téměř jeden milión dvě stě tisíc pacientů. Ti se k nám nějak musejí dopravit. Velmi by pomohlo plánované protažení metra do Motola. A teď k parkovišti. Využili jsme všechny možnosti k navýšení parkovacích míst. Jednáme s pražským magistrátem o pronájmu hlavního prostoru pro parkování před nemocnicí, který není v majetku nemocnice, a tudíž zde nemůžeme provádět žádné úpravy. Tato jednání jsou na dobré cestě. Uvažujeme i o možnosti soukromého investora a také o zpoplatnění parkovacích míst. Vždyť zde například parkují i lidé z nedalekého sídliště, kteří nejdou do nemocnice. * Zasáhla krize do vašich investičních plánů? Samozřejmě. Snažíme se trvale snižovat náklady. Vypisujeme výběrová řízení na veškerý zdravotnický materiál a technologie. Tímto systémem se dá ušetřit patnáct až dvacet procent finančních prostředků, což jsou v obratu nemocnice desítky miliónů korun. * Nemocnice získala mezinárodní akreditaci JCI. Je těžké ji udržet? My jsme akreditaci JCI získali poprvé v roce 2005, v roce 2008 jsme ji obhájili již v nových, přísnějších a obsáhlejších standardech a další obhájení tohoto titulu nás čeká v roce 2011. Pokud chceme být opět úspěšní, je důležité,
2
ČESKÁ REPUBLIKA
8.3.- 12.3.2010 STR. 2/3
PRÁVO abychom neusnuli na vavřínech. Nelze si tedy představovat, že s odjezdem mezinárodního týmu auditorů, kteří při této akreditaci týden podrobně zkoumají nemocnici doslova od sklepa až po střechu, vše končí a do příští akreditace máme pokoj. To opravdu ne. * Takže hlavně kvalita poskytované péče a především její bezpečnost? Jistě. Jde hlavně o minimalizace nejrůznějších rizik, která mohou ve zdravotní péči nastat a pacienta ovlivnit či poškodit. Jde o proces kontinuální a nikdy nekončící. My jsme se pro tuto cestu rozhodli před pěti lety, protože chceme poskytovat bezpečnou a kvalitní péči. Naplňování mezinárodních akreditačních standardů představuje spolu s odbornými medicínskými postupy a legislativou ČR "manuál", který nám ukazuje cestu, jak toho dosáhnout. Chceme zůstat špičkovým zařízením ve srovnání s tuzemskými i evropskými nemocnicemi. Certifikát Joint Commission International s jeho Zlatou pečetí je určitým puncem toho, že se nám to stále daří. Ruku v ruce s výbornou odbornou prací lékařů, sester a dalších zdravotnických pracovníků a špičkovým technologickým vybavením tvoří certifikát JCI obraz nemocnice, který, jak doufám, vnímá odborná i laická veřejnost. * Co letos konkrétně pro pacienty zlepšíte? Například do budoucna chceme na základě JCI standardů vytvořit tým klinických farmaceutů, kteří budou kontrolovat správnost podávání léků po každém jejich předepsání lékařem na jednotlivých odděleních. Tím se sníží výrazně riziko polékových komplikací. Naráží to ovšem na nedostatek těchto pracovníků. Víme však, že pro pacienty by to byl další krok k bezpečné léčbě, proto na tom pracujeme. Ale změn k lepšímu bude víc. * Jste asi jediná nemocnice, která nemá problémy s nedostatkem sester. To je tak dobře platíte? Jaký je průměrný plat sester a lékařů u vás? Máme tisíc osm set zaměstnanců a z toho sedm set osmdesát všeobecných sester. Loni jsme sice museli bojovat s přechodným nedostatkem sester v některých specializacích, například v intenzívní péči, ale dnes už tento problém nemáme. Sestry u nás mají dlouhodobě nadprůměrné platy. Vždyť průměrný měsíční hrubý příjem sestry činil loni 31 000 korun a lékaře se všemi službami a odměnami 75 000 korun. Zdravotníci obecně v naší nemocnici oceňují možnost pracovat s nejmodernějšími technologiemi a v multidisciplinárních týmech, možnost kontinuálního vzdělávání doma i v zahraničí, jazykové výuky a další benefity. * To znamená, že jim finančně na tyto věci přispíváte? Ano. Pokud lékař jede například na kongres přednášet, má ho plně hrazen. Stejně tak finančně přispíváme na jazykové kurzy všem zaměstnancům a každému zaměstnanci dále v průměru 385 korunami na penzijní připojištění. Měsíčně jen na tento příspěvek vydáváme zhruba 330 000 korun. * Homolka léčí epilepsii elektrickými šoky, což není zcela běžné. Byl jsem jedním z neurochirurgů, který tuto léčbu na Homolce a v ČR zaváděl. Jedná se o elektrostimulaci jednoho z hlavových nervů, tzv. bloudivého nervu, s pomocí elektrod připevněných k tomuto nervu a spojených se stimulátorem, který je naprogramován k jemnému dráždění bloudivého nervu. Tímto postupem se potlačují projevy epileptických záchvatů. Pacient má stimulátor voperovaný pod kůží v oblasti klíční kosti a celý princip je podobný například kardiostimulátoru. Léčba je součástí komplexní péče našeho centra pro léčbu epilepsie, které patří k největším v ČR. * Také jsem slyšel, že chcete koupit i další robotický operační systém. Je nutné si uvědomit, že náš robotický systém da Vinci je pět let starý. Je proto logické uvažovat o jeho obměně, tím spíše, že na robotech provádíme celou řadu celosvětově unikátních operací v kardiochirurgii a cévní chirurgii. * Homolka je sice luxusní nemocnice, ale zub času už je na ní také vidět... Ano. Před dvaceti lety jsme dostali do vínku novou budovu, v níž sice nezatékalo střechou, ale z hlediska medicínského byla vzhledem ke svému původnímu účelu - Sanopz - pro potřeby akutní nemocnice téměř nepoužitelná. * To snad ne?
3
ČESKÁ REPUBLIKA
8.3.- 12.3.2010 STR. 3/3
PRÁVO Ale ano. Museli jsme investovat obrovské peníze do vnitřního uspořádání budovy, abychom vybudovali operační sály, jednotky intenzívní péče, katetrizační sály, lůžkové provozy a diagnostická centra tak, aby se ze sanatoria stala nemocnice. A to ještě nemocnice s vysoce náročnými obory, jakými jsou neurochirurgie, kardiochirurgie, intervenční kardiologie a další. * A už jste s obměnou u konce? Zdaleka ne. Dál přetváříme vnitřek nemocnice pro pohodlí pacientů. Loni před koncem roku jsme otevřeli zbrusu nové čekárny pro pacienty na centrálních laboratořích, RDG oddělení a mamografii. Když už pacienti čekají, tak chceme, aby čekali v příjemném prostředí. Stranou nezůstane ani tvář nemocnice zvenčí. Ve zvláštním fondu už na opravy máme pár desítek miliónů korun a letos začneme s etapovou opravou pláště budovy, kterou chceme i zateplit. Tím se také dají ušetřit milióny za energie. Část peněz na to chceme získat i z evropských fondů. Změní se i hlavní vstup do nemocnice. * Myslíte si, že by měly být zachovány poplatky ve zdravotnictví, konkrétně za den v nemocnici 60 korun? Šedesátikorunový poplatek má regulační funkci a jsem pro jeho zachování. Neřeší ale takzvané hotelové náklady na lůžkoden. Jen pro ilustraci: tyto náklady na jedno standardní lůžko jsou v naší nemocnici 970 korun denně a na jedno lůžko intenzívní péče asi 1600 korun. * Jste bývalý primář neurochirurgie, který před třemi roky přesedlal do ředitelského křesla. Operujete ještě? Vždyť vaší specializací byly náročné operace mozku. Jedenkrát za čtrnáct dní mám operační den po dohodě s primářem neurochirurgie. Jde mi o to, abych si udržel rutinní návyky chirurga, a upřímně řečeno, hodně si při operacích odpočinu od úřednického stresu. A také jednou za čtrnáct dní, po přátelské dohodě, sloužím ve vinohradské nemocnici, jako starší lékař na telefonu pro mladší kolegy. Práce neurochirurga je krásná. Možná se k ní jednou vrátím. * A sportujete ještě? Dřív jsem běhal maratóny. Mám jich na svém kontě patnáct. Teď se snažím kondičně týdně běhat deset patnáct kilometrů. Při sportu se dobře odreaguji. *** Chceme zůstat špičkovým zařízením ve srovnání s tuzemskými i evropskými nemocnicemi
4
ČESKÁ REPUBLIKA
8.3.- 12.3.2010 STR. 1/4
DOMAŽLICKÝ DENÍK Domažlice - V anketě na webu Domažlického deníku dlouho vedlo chirurgické oddělení Domažlické nemocnice. Nakonec však skončilo na druhé příčce. Na naše otázky odpovídal primář MUDr. Václav Šauer (*1958). Co říkáte umístění vašeho oddělení v anketě věnované jednotlivým oddělením a provozům Domažlické nemocnice? Očekával jste tak velkou přízeň pacientů? Abych pravdu řekl, vůbec jsem nevěděl o tom, že anketa proběhla, ale přízeň pacientů nás samozřejmě těší. Kolik let vykonáváte profesi lékaře? Přes čtvrt století, přesně od 1. září 1984. Jak dlouho jste v čele chirurgického oddělení Domažlické nemocnice? Primářem jsem byl jmenován 1. 8. 1997. Kolik máte atestací? Celkem tři - atestace I. a II. stupně z chirurgie a atestaci z traumatologie. Kolik lékařů, sester a pomocného personálu pracuje na vašem oddělení? Na chirurgickém oddělení je nás celkem šestapadesát, z toho je osm lékařů. Zbytek jsou sestry, zřízenci a ošetřovatelky, dokumentační pracovnice a pomocný personál. Máte dost lékařů, musíte často držet služby? Sloužit musíme, to se nedá nic dělat, v současné době je to šest až sedm služeb měsíčně.V tomto smyslu bychom "uživili" ještě jednoho až dva lékaře. Je těžké v současnosti sehnat v případě potřeby do okresní nemocnice lékaře? Pokud se budete ptát obecně na nemocnici, pak je to problém. Pokud máte na mysli přímo chirurgii, tak to zatím problém nikdy nebyl. Daří se vám vychovat si mladé lékaře? Od toho jsme tady, abychom my, staří, vychovávali mladé, a já věřím, že se nám to daří. Vás, předpokládám, zasvěcoval do chirurgie primář Václav Novák... Samozřejmě a vedle něho i doktor Kníže a doktor Zeman, kteří v nemocnici působili a určitě se výrazně zapsali do povědomí pacientů. Jaké jsou nejčastější důvody hospitalizace lidí na vašem oddělení? Důvody pobytu na našem oddělení musíme rozdělit do dvou skupin.Do první skupiny patří plánované výkony, tedy plánované operace, do druhé pak akutní případy ve smyslu poranění nebo náhlé příhody břišní. Nejčastější diagnózou je, myslím, statisticky otřes mozku, pak by se daly zmínit plánované operace kýl, žlučníku, apendixu a také zlomeniny dlouhých kostí, které léčíme nejmodernějším způsobem- nitrodřeňovým hřebováním anebo pomocí takzvaných uzamykatelných dlah a šroubů, tedy úhlově stabilních implantátů. Je hodně případů, kdy musíte odstraňovat u pacientů následky dopravních nehod? Nehody samozřejmě spadají do našeho působení, ale koncepce traumatologie v našem státě je postavena tak, že skutečně těžké případy, což jsou přesně stanovená polytraumata, by se knám vůbec neměly dostat. Pacienti by měli být hospitalizováni na specializovanémpracovišti, které je schopno je ošetřit definitivně. Samozřejmě řadu lidí po nehodách s takzvanými sdruženými poraněními ošetřujeme, ale není to počet, který by byl jakkoli ohromující.
5
ČESKÁ REPUBLIKA
8.3.- 12.3.2010 STR. 2/4
DOMAŽLICKÝ DENÍK Srovnáte-li prostředí staré nemocnice s tím současným, jak byste je hodnotil? To se nedá vůbec srovnávat a já se cítím trvale šťastný, žemámmožnost pracovat v této nové nemocnici. Změnil se ve srovnání se starou nemocnicí počet lůžek? Je jich o něco méně. A dostačují? Nedostačují. Původní koncepce byla taková, že by ve staré nemocnici měla fungovat lůžka následné péče, což se posléze nerealizovalo, avšak v tom okamžiku už v nové nemocnici nebylo možné počet akutních lůžek ovlivnit. Za loňský rok máme obložnost 99 %, to v praxi znamená, že na 42 lůžkách, která máme, nám vychází často počet 48 lidí. Řešíme to přistýlkami. Jak velké jsou pokoje? Máme pokoje od jednoho do tří lůžek, takže v případě potřeby přidáváme přistýlky na pokoje jednolůžkové. Nikdo už nemusí ležet na chodbě, jako tomu bývávalo ve staré nemocnici. Co navíc můžete ve srovnání s možnostmi staré nemocnice svým pacientům nabídnout? Ve srovnání se starou nemocnicí nyní nabízíme zcela odlišnou úroveň služeb. V původní nemocnici byly i dvanáctilůžkové pokoje s jedním společným sociálním zařízením. Nyní, jak už jsem zmínil, jsou pacienti umisťováni na jedno- až třílůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením a s možností připojení na internet. Co je jinde považováno za nadstandard, je u nás standardem. A co způsoby léčení? Co se týká léčebných postupů, je obecně známo, že se mění. Za 26 let, co se věnuji chirurgii,vnímám nesmírný posun. Využíváme postupy a materiály, které jsme si tehdy nedokázali ani představit. V roce 1984 jsme nevěděli, co je laparoskopie; nitrodřeňové hřebování sice existovalo, ale neexistovaly materiály, které používáme nyní. Tehdy bylo naprosto normální, že zlomenina krčku stehenní kosti se léčila jedině zavěšením na extenzi na dobu tří měsíců. Dnes takoví pacienti - léčení moderními metodami - mohou po několika dnech znovu chodit. Stoupá na úkor klasických operací počet k pacientovi šetrnějších laparoskopických výkonů? Počet laparoskopií neustále stoupá a nejde jen o onu šetrnost, ale i o komfort pro pacienta a současně bezpečnost výkonu, proto bude počet miniinvazivních výkonů trvale na vzestupu. Dalším stupněm laparoskopie je používání robotů, např. typu Da Vinci. Takže se zkracuje i doba léčení? Nepochybně. Dříve operace žlučníku znamenala pro pacienta sedm dní v nemocnici, nevyhnutelně provázených obtížemi a bolestmi. Dnes jde pacient standardně třetí den po výkonu domů, v podstatě bez obtíží. Dietu musí držet jako po otevřeném výkonu, ale pooperační komfort je nesrovnatelný a zpět do práce jde za dva za tři týdny. Před lety byla velká sláva, když jste díky sponzorům z nejmenovaného kasina získali nové přístroje, myslím, že to byly endoskopy. Změnilo se od té doby něco? Bez tohoto sponzora bychom takový přístroj získali podstatně později a rovněž v dnešní době je pro nás aktivita sponzorů nesmírně důležitá. Nicméně já již dnes osobně tyto sponzory z časových důvodů nejsem schopen shánět, tuto činnost přenechávám managementu nemocnice. Je v současnosti těžké sehnat sponzora?
6
ČESKÁ REPUBLIKA
8.3.- 12.3.2010 STR. 3/4
DOMAŽLICKÝ DENÍK Určitě to problém je, ale najít je lze. Existuje něco, co byste ve vybavení oddělení dnes rád měl, ale z finančního hlediska je to nedostupné? Domnívám se, že ne.Máme vybavení na špičkové úrovni více než odpovídající nemocnici naší velikosti, ale jsme limitováni v jejich používání. Například nemůžeme používat výhradně špičkové implantáty, protože jsou drahé, většinou musíme zvolit levnější variantu. Ale i ty jsou na takové úrovni, že před 10 až 15 lety by pro nás byly pouze krásným snem. Jste limitováni zdravotními pojišťovnami? To samozřejmě. Co byste řekl názoru, který se někdy traduje, že apendix (výběžek slepého střeva - pozn. red.) je možné operovat na vrátnici? Podle mého názoru je z celého našeho rozhovoru tato otázka nejdůležitější. Na vrátnici nebo kdekoli jinde bych v podstatě já i moji kolegové v případě nouze a s minimálním vybavením odoperoval cokoli, ale nevěřím tomu, že by vrátný byl schopen na perfektně vybaveném sále odstranit třeba jen bradavici. Vaše otázka je ukázkou vztahu veřejnosti k našemu řemeslu. Tento názor je hloupý, neuctivý a urážející, vyjadřuje však vztah části veřejnosti k tomu, co děláme. Je v tom podle mého názoru snad závist, že děláme něco jiného než oni, že něco umíme, a proto nám řada lidí nevěří a podezírá nás z úmyslu hlavně lidem škodit. Konkrétně za tuto otázku vám děkuji, i když mne tenhle vztah veřejnosti k nám, lékařům, samozřejmě vůbec netěší. Změnil se podle vašeho názoru za poslední desítky let vztah pacientů k lékařům? Dříve, když působil v nemocnici pan primář Němec, jednalo se o tzv. monoprimariát, on byl schopen ošetřit lidi ve smyslu - dejme tomu - gynekologických potíží, byl porodník, byl schopen vytrhnout mandle i operovat třeba štítnou žlázu. Byl to "Pan Primář", a když něco řekl, veřejnost mu věřila. Nám věří malá část pacientů a neustále jsme pod tlakem a drobnohledem, protože seriály, které lidé sledují v televizi, vůbec neodrážejí situaci, jaká ve zdravotnictví skutečně panuje. Jen ukazují, jak zdravotníci nemají vztah ke své práci. Pacient nemůže být pro lékaře partner, stejně jako my nemůžeme být partnery opraváři televizorů. Jednoduše proto, že tomu nerozumíme. Ale řada lidí se dnes domnívá, že medicíně rozumí a že nám může diktovat, jak máme svoji práci dělat. Pacienty vyslechneme, avšak vždy se - právě v zájmu každého pacienta - řídíme svými znalostmi a zkušenostmi. Dá se říct, že právě to vás trápí? Ano, trápí mě nedůvěra části veřejnosti v to, co děláme, jejich přesvědčení, že vše děláme proto, abychom jim ublížili, což je frustrující. Co vás naopak nejvíce těší? Nejvíc mne těší, když pacient odchází domů zahojený a spokojený. Máte nějaký svůj profesní vzor? Samozřejmě - pana primáře Nováka. To je člověk, který dokázal z okresní chirurgie vybudovat pracoviště na klinické úrovni. Můžete zmínit nějaký svůj ´životní´ lékařský zákrok?
7
ČESKÁ REPUBLIKA
8.3.- 12.3.2010 STR. 4/4
DOMAŽLICKÝ DENÍK Takových zákroků je celá řada. Vzpomínám si na hodně vysilující operaci provedenou ještě ve staré nemocnici. Sedm hodin jsem tehdy odstraňoval následky poranění téměř všech dlouhých kostí mladého muže, který byl sražen při jízdě na motocyklu. Na operačním sále bylo 30°C - tehdy neexistovala klimatizace - a stoprocentní vlhkost, na sobě jsem měl obvyklé sálové oblečení včetně čepice a ústenky doplněné o půl kilogramu vážící gumovou zástěru a ještě těžší rentgenovou zástěru. Už jsem byl fyzicky na konci svých sil, musel jsem si sednout a napít se. Celý výkon byl nepředstavitelně fyzicky náročný, avšak ´životním´ výkonem může být stejně dobře i mnohem méně fyzicky náročná operace štítné žlázy nebo předloktí, protože se jedná o anatomicky delikátní krajiny. Pak si vzpomínám na výkon, kdy jsem operoval chlapce, který si prostřelil břicho. To byl jeden z prvních výkonů z řady život zachraňujících. Jak se změnila chirurgie od dob, kdy jste studoval? Připadáte si někdy jako věčný student? Připadám, například předloni, téměř ve svých 50 letech, bylo třeba, abych z důvodu zajištění traumatologické péče na našem oddělení složil atestaci z tohoto oboru.Musím studovat stále, bez trvalého studia to jednoduše nejde. Jelikož chci znát a předávat dál nové medicínské postupy a není čas objevovat objevené,musím se zúčastňovat rovněž kongresů a odborných seminářů. Jak se dá studium vedle vaší náročné profese stihnout? Obtížně.V okresní nemocnici se musíme neustále věnovat běžné medicínské práci.Unás provádíme zhruba dvojnásobek výkonů než srovnatelná pracoviště. Loni to bylo 2 508 operačních výkonů, z toho čtvrtinu jsem provedl já sám, čas na studium v pracovní době tedy skutečně nedokážu nalézt. Koho okrádáte o čas, spánek nebo rodinu? No, spánek také, ale hlavně rodinu. Jakým způsobem relaxujete? Nejúžasnější relaxací jsou vnoučata, ale žijí ve Švýcarsku, takže je vidíme pouze jednou za šest osm týdnů. Právě jim se snažím vynahradit to, o co jsem rodinu vlivem své profese šidil. Po našem rozhovoru se společně s vnoučaty vypravíme na hory, kde se dá krásně relaxovat. Druhou mojí láskou je golf. Nemám žádný úžasný hendikep, ale golfové prostředí je na odpočinek výborné. Co byste rád prostřednictvím Deníku vzkázal současným i budoucím pacientům? Chtěl bych je ubezpečit, že to, co děláme, děláme pro ně, a to naprosto bez postranních úmyslů. Byl bych proto velice rád, kdyby nám všichni více věřili.
8
