"MODRÁ REVUE' - Ročník VIL, č í s l o 1 1 - 1 2 . Listopad - prosinec 1961. VSii
1
^
163
KOLONIÁLNÍ
OTÁZKA.
Od skončení druhé světové války se stala koloniální otázka jedním z velkých a nejnebezpečnějších problémů naší doby. Možná, že je problémem nejdůležitčjším a jeho vyřešení nejosudovějším pro budoucnost lidstva. Tragické události v Kongu, jež bylo před něco málo více než jedním rokem vybaveno ze závislosti na Belgii a stalo se od té doby jevištěm občanské války a nepřetržitých násilností, jehož rozvrat je stupňován zásahem Organisace Spojených národů, připomněly tuto otázku i tomu, kdo před ní dosud přivíral o č i . Zatímní výsledek řešení koloniální otázky má tento ráz: koloniální panství Británie, Francie a Holandska jsou z největší části likvidována a co zbývá nedá na sebe dlouho čekat. Je otázkou, jak dlouho udrží své poslední državy Španělsko a Portugalsko*). Evropská vláda je vytlačena skoro úplně z Asie a Afriky a je jen otázkou let ne-li snad měsíců, kdy tento vývoj bude dovršen a dokončen. Nové státy se objeví na mezinárodní s c é n ě , vstoupí do Organisace Spojených národů a budou světu diktovat svou politiku a své názory. To ovšem neznamená, že koloniální systém byl docela odstraněn. Vznikají nové koloniální státy a některé staré zvětšují své državy. Je zde koloniální impérium Sovětského svaeu, j e ž se od druhé světové války podstatně zvětšilo a obklopilo soustavou vazalských států, jež ve své podstatě nejsou ničím než protektoráty, na papíře s i c e nadanými úplnou samostatností, j e ž je však fikcí, j e ž nemůže nikoho oklamat. Cína, jež padla do rukou bolševiků, je druhou takovou koloniální mocností, j e ž k dosavadní soustavě porobených národů přidala v nedávné době Tibet. A Indie, země, jež před rozdělením na Indii a Pákistán čítala 225 odlišných jazyků (nepočítaje v to ještě početnější dialekty) a tudíž bezpočet rozmanitých národů toužících po samostatnosti, je také koloniální mocností prvního řádu. Lidé, kteří se pohoršili — a to plným právem - nad masakry v jihoafrickém Sharpeville, ne*) článek napsán před vojenským přepadením Goi provedeným Indií, (pozn.red.)
164
vzali dosud na vědomí, že v posledních letech došlo při nejmenším ku čtyřem velkým masakrům (o malých ani nemluvě) spáchaných na Indií porobených národech,požadujících právo na uchování národní individuality a vlastní řeci. Vedle těchto velkých imperiálních mocností jsou zde i malé. Indonézie hodlá " o s v o b o d i t " co jí nepatří, Irák si činí nároky na Kuvajt, Egypt se pokusil uchvátit Sýrii, j e ž se po několikaleté existenci jako kolonie Egypta teprve před nedávnem vymknula z tohoto područí a Ghána se pokouší vytvořit vlastní koloniální državu. Tento výpočet není ovšem nikterak úplný. Všichni tito kolonialisté a v jejich č e l e ovšem Sovětský svaz, Čína Indie vedou zuřivé tažení proti kolonialismu těch druhých. Nemoudře jim v tom sekundují Spojené státy, jejichž státníci a publicisté by měli býti lépe informováni. Tažení proti kolonialismu se stalo modou, tak mocnou a převládající, že ani lidé znalí problému, jeho složitostí a potíží, nemají odvahu veřejně varovat před řešením, j e ž přinese - jako j i ž přineslo - nezměrné bědy udánlivě osvobozovaným národům a smrtelné nebezpečí svobodnému světu. Proto je na čase se podívat na celý problém věcně a kriticky. Koloniální otázka není produktem kapitalistického imperialismu. Kolonialism je pomalu tak starý jako lidstvo. Vždy a za všech časů se stěhovaly skupinky lidí na území jiných národů a států, většinou na území nedostatečně zalidněná nebo dokonce vůbec nezalidněná.
Kdo ještě nezapo-
mněl čemu se učil ve škole, ví, že kolonie zakládali na příklad staří Féničané
— jedna z nich, jménem Karthago vešla do dějin — , stejně jako Ře-
kové, jejichž kolonie v Malé Asii se staly hlavní příčinou válek mezi městskými státy Řecka a Persií. Rím antiky byl ve své podstatě také kolonií, jež se stala pak kolonisátorem. Tento stěhovavý pud národů vyšší c i v i l i s a c e na místa zanedbaná pokračoval za všech časů. Nejeden "koloniální národ", vedoucí zuřivé tažení proti kolonialismu je spíše národem kolonistů, než podmaněným lidem kolonií. Egypt na příklad je toho ukázkou. Dnešní arabští Egypfané nejsou ethnicky ani zdaleka potomky někdejších Egypťanů, kteří nepatřili do arabské jazykové a národnostní rodiny. Dnešní Egyptané, Alžírané, Tunisané a Marokánci jsou ve své podstatě arabští kolonisté, jejichž největší přínos do dějin je, že zničili starou tamní c i v i l i s a c i . Ze školy si pamatujeme, že s e verní Afrika byla za římských dob obilní zásobárnou jižní Evropy. Po arabském kolonisování se změnila v poušt. Rozkvetla z a s e francouzskou a španělskou kolonisací. Také Američané, tak pyšní na svou vzpouru proti koloniálnímu panství, že svůj boj vtělili dokonce do historicky nepřesné předmluvy k své ústavě, nejsou domorodým obyvatelstvem, ale kolonisty, kteří se vzbouřili proti své koloniální mocnosti. Jejich postavení je tedy přesně totéž, jako
165
francouzských usedlíků v Alžírsku.Jako oni vnesli civilisaci a hospodářský rozvoj do zaostalé země, ale jako oni jsou toliko kolonisty. Jediným rozdílem j e , že se jim podařilo svrhnout nadvládu mateřské země, c o ž se francouzským kolonistům v Alžírsku nepodařilo a zřejmě nepodaří a že dokázali vyhubit domácí obyvatelstvo, c o ž francouzští usedlíci v severoafrických koloniích nedokázali a ani se o to nepokusili. Není dobře generalisovat. V některých případech byl koloniální vpád opravdu zničením staré domorodé kultury a c i v i l i s a c e . V mnoha případech vsak - snad ve většině — byla kolonisace požehnáním. Ale ani tam, kde jako na příklad v Irsku, byla kolonisace prováděna brutálním způsobem v z e mi na tehdejší dobu již dostatečně zalidněné obyvatelstvem ne příliš nižší vzdělanostní úrovně, nelze vidět všechny události jen v pojmech černé a bílé. Ve svém poměru k Irům nebyli Angličané jen imperialistickými ďábly a Irové bělostnými anděly bez poskvrny. Ale tato kapittolá je uzavřena, jako je uzavřena kapitola amerických kolonistů a vyhubených Indiánů. Vzpomínka na ni se probouzí jen, presentuje-li některá strana příliš tendenčne a zkresleně svůj problém. S výjimkou Irska nedošlo k žádné kolonisaci (ruskou, čínskou, indickou a jim podobné, jimž se ku podivu neříká kolonisace, necháváme stranou) v zemi hustě zalidněné. Kolonisté starověku, středověku i počátečního novověku se usazovali na územích docela nezalidněných, nebo jen tak řídce zalidněných, že se je dalo považovat za v podstatě liduprázdné. T o , čemu se říká domorodé obyvatelstvo, se tam v mnoha případech přistěhovalo a stalo druhou kolonisaci. Z bídy a rozvratu, zmatku a hrůzovlády v nejčernější Africe a nejzaostalejší Asii se stěhovaly statisíce a miliony lidí do oblastí kolonií, aby zde nalezly obživu a lidštější život. Malou ukázkou je tato statistika: když r. 1841 získala Británie území, na němž stojí dnes město Hong Kong, žilo tam 50 rybářských rodin. Území bylo pustinou. Nyní má toto území dva a půl milionu obyvatel. Za tento rozkvět vděčí kolonialismu a ne "domorodému" obyvatelstvu, jež není v ničem domorodým. Bylo by naprosto nesprávné obhajovat politiku Jihoafrické unie. P o tomci Boerů obdivu nezasluhují a kdo, jako já, v mládí planul láskou a sympatiemi k "bůrským junákům" může se po poznání vývoje jen divit vlastní neinformované pošetilosti. Ale Boeři, stejně jako jimi potlačené obyvatelstvo anglického původu v někdejších anglických koloniích, připojených k linii po jejím osamostatnění, ač kolonisté, nezabrali c i z í půdu. "Domorodé" černošské obyvatelstvo se za nimi přistěhovalo, protože pod vládou opravdu domorodých panovníků živořilo a bylo vydáno bezmezným hrůzám. Pod vládou Evropanů nalezli spravedlnost, někdy drsnou, někdy i slušný kus nespravedlnosti, ale vždy b e z p e č í a chléb.
166
Také sentimentální líčení anglické hrůzovlády v Indii a zničení " v y s o k é indické c i v i l i s a c e " patří do téže říše bájek. Chaos na indickém poloostrove, obsahujícím spleť bezpočtu navzájem se svářejících států, postihovaných ustavičnými vnitřními rozbroji, přinutil prosperující kolonie zabezpečit své zázemí, vnutit klid, pořádek a vládu zákona okolí těchto kolonií. Vláda se rozšiřovala nad celým poloostrovemjněkde byla přímá, někde, jako v knížecích státech, nepřímá. Někde bylo potřebí výboje, někdy se státy a státečky daly samy pod ochranu kolonistů a později
koloniální mocnosti
samé. Podobně tomu bylo i jinde, v koloniích francouzských a holandských. Území a jejich lid podrobením cizímu dozoru získali bezpečnost, větší nebo menší míru prosperity a také větší nebo menší míru vzdělání. Nebýt kolonialismu Afrika a větší část Asie byly by dosud semeništěm nemocí, hladomoru zmatku a nejbrutálnějších a nejnelidštějších pověr a nejkrutějšícli režimů. Tuto zásluhu kolonialismu nikdo nemůže vzít. Což nebylo jedním z největsích ších zdrojů odporu proti koloniální režimu v Indii anglická snaha odstranit systém kast. (v Indii jsou dosud páriové, jejichž dotek poskvrňuje) a proti upalování za živa vdov? A vidítne-li, jak kvapně upadají " o s v o b o z e n é " kolonie znova do starého barbarství, jak rychle mizí povrchní nátěr c i v i l i s a c e , uštědřené jim koloniální mocností, jak vznikají nové brutální diktatury, jak jsou odstraňováni politická a občanská práva a mizí osobní bezpečnost a jak všude je nastolována libovůle, ba zvůle vládců, nalezneme potvrzení, že ukvapený zánik koloniálních režimů byl pohromou a nikoli požehnáním pro "osvobozovaný! l i d " . Nikdo nebude tvrdit, že koloniální systém byl bez závad a že měl trvat věčně. Námitky lze vznášet jen proti paušálnímu odsuzování kolonialismu, jenž byl důležitým stupněm vývoje závislých území k společnosti zasluhující názvu lidské a proti ukvapenému přeskakování nutného vývojového postupu, kterým je nesmyslně rychlé rušení závislostí zemí, j e ž nejsou j e š tě schopny se spravovat samostatně, aniž by znova upadly do barbarství. Koloniální systém měl své vady a nedostatky. Hlavním z nich bylo, že si koloniální mocnosti neuvědomily včas, že jako každé lidské zřízení i koloniální správa c i z í c h území musí jednou skončit a že nepřipravovaly dost soustavně a vytrvale lid oněch území, aby byl schopen se spravovat sám, ať již v naprosté nezávislosti, nebo v nějakém více méně volném státoprávním svazku s koloniální zemí. Tempo vývoje bylo příliš pomalé
a když se v po-
slední době začalo zrychlovat,bylo překonáno kvapně se valícími událostmi. Nemůže být sporu o zásadě, že každý národ má právo na naprostou samostatnost a že je jen na něm, uplatní-li či neuplatní-li toto právo. Ale s tímto právem je to stejné, jako s právem každého jednotlivce svobodně
167
spolurozhodovat u osudech vlastni země. I z n a v a j í c e toto právo nejsme ani v nejmenším v pokušení udělit hlasovací právo lidem nezletilým, nebo posunout věkovou hranici tak, aby politická práva byla udělena lidem příliš mladým. neschopným zralého úsudku. 1 tak má ostatně hlasovací právo a tudíž vliv na osudy svého národa a státu až příliš znaěný počet lidí, kteří nejsou schopni použít jej rozumně. S národy je to stejné. Každý národ má mít právo na správu vlastních věcí, jakmile dospěje určité míry vzdělanosti a soudnosti. Indie, jež je snad nejpokročilejší ze všech někdejších kolonií, má něco málo více než 7 procent obyvatelstva schopného číst a psát. Ostatní nové státy jsou na tom zpravidla ještě hůře. Dospěly opravdu k tomu, aby měly právo na plnou svéprávnost? Do značné míry je vina na koloniálních systémech. Ne však z c e l a . Hodně viny na tom mají právě ti, kteří nejhlasitěji volali po " s v o b o d ě a samostatnosti". Lidé, jimž se dostalo jakéhosi vzdělání v Evropě a v Americe a kteří si přinesli jakýsi nátěr vzdělání, usoudili, že oni jsou dost vzděláni, aby panovali svému lidu, aniž by se snažili sami něco udělat pro zvýšení životní a vzdělanostní úrovně svého lidu. Jejich zbrusu nové
akademické
hodnosti, často získané na amerických universitách druhého a třetího řádu nebo na levicovým socialismem načichlé London School of Economics jim, po jejich názoru, dávaly nárok panovat nad jejich lidem a ne mu sloužit. Malou ilustrací může být jedna má osobní zkušenost. Asi před děsili lety jsem byl pozván na konferenci studentů z nesvobodných zemí Afriky i \sie. Vyslechl jsem mnoho stížností na utisk a zanedbávání domorodého obyvatelstva bělochy a volání po okamžité a naprosté svobodě pro tato území. jakožto jediného nápravného prostředku. Když mi bylo uděleno slovo, zeptal jsem se shromážděných studentů, co sami hodlají podniknout, aby napravili nízký vzdělanostní stav svého lidu. Vylíčil jsem jim při tom, co všechno podnikl svépomocí český lid po této stránce, když mu to rakouské vlády nechtěly dát. Ptal jsem se jich co studují a jak se hodlají uplatnit doma. Mé poznámky o svépomoci byly přijaty hodně nevlídně - jen jedna delegátka z Jižní Koreje souhlasně sdělila, že totéž v podstatě doporučuje korejskému lidu dr. Synghman Ree, nyní již odstraněný jako hanebný reakeionář. Nicméně, podařilo se mi zjistit, že z asi 20 universitních studentů, přítomných poradě, dva studují medicínu a hodlají si otevřít praxi v Anglii, nebo v Americe, kdežto všichni ostatní studují práva a národní hospodářství, aby mohli spravovat zemi. P r o s t ě , všichni studovali na ministry a poslance, nikdo se nenamáhal studovat něco, co by bylo přímo prospěšné jejich lidu. A kdo už studoval něco praktického, chtěl to uplatnit v zahraničí, protože tam je lepší život. Dokazuje to na příklad statistika, kterou uveřejnil v těchto dnech ředitel jedné venkovské anglické nemocnice. Inseroval místo lékaře
168
pro chirurgické oddělení s povinností bydlet v nemocnici. Dostal 59 žádosti, - nichž 54 byly od lékařů národností, jež tvrdí, že byly kolonialisty potlačovány a teprve nedávno osvobozeny a proto vedoucí zuřivou kampaň proti kolonialismu. A v téže venkovské, ne právě prominentní nemocnici, ze sedmi lékařů, kteří v ní musí bydlet - to nejsou právě, nejvýznamnější lékařská místa - čtyři jsou z někdejších kolonií. A právě Asie a Afrika trpí přímo katastrofálním nedostatkem lékařů. Ostatně i dr. Banda, tento veliký nacionalistický vůdce v Njasku, j e hož hlavním cílem je rozbít federaci Rhodesií a Njaska a který proslul nedávným výrokem, že nepřijme peníze od federální vlády na postavení údolní přehrady a že jeho lid bude radějj hladovět, než přijímat peníze, jež by mu přinesly nezměrný užitek, když by přišly od vlády, jež se dr. Bandovi nelíbí, tento dr.Banda po dlouhá léta byl lékařem v londýnském předměstí Kilburnu. Ani mu nenapadlo jít léčit vlastní lidi, protože by mu to neneslo tolik, jako lékařská praxe v Londýně. To ponechal bělošským idealistům. A dr.Banda se vrátil do Njaska teprve, když mu tamní radikálové nabídli vůdcovství a dodnes se nenaučil řeči toho, čemu patheticky říká "můj l i d " . Mnoho viny na tomto stavu věcí mají koloniální mocnosti, jež docela nepsychologicky přenášely vlastní systémy do kolonií, aniž by si uvědomily, že co je dobré a vhodné pro Británii, Francii, Holandsko a Belgii ve dvacátém století, nehodí se pro kolonie, jež žijí ještě ve stoletích mnohem dřívějších. V žádné ze zemí, spravujících kolonie, nebyla dnešní politická a administrativní soustava počátkem vývoje, ale teprve jeho nejnovější etapou. Každá se k dnešnímu stavu dostávala pomalu a pracně, krok za krokem. Hlasovací právo bylo postupně rozšiřováno podle stupně politického uvědomění, místní samospráva byla budována postupně a vybavována vždy větším oprávněním. A také míra svobody byla zvětšována postupně. V koloniích byl však najednou proveden náhlý skok. Od politické bezprávnosti k zásadě všeobecného hlasovacího práva pro analfabety a poloviční nebo i úplné divochy. Pravda, v některých koloniích byl učiněn pokus rozdělit voliče do nělika skupin a stalo se tak obvykle příliš pozdě, aby se dalo čelit agitaci pro všeobecné hlasovací právo pro každého, živené nejen nesvědomitými demagogy domácími, ale přílišnými nedočkavci v mateřských zemích kolonií a ovšem také v tak zvaném protikoloniálním táboře. Socialisté a odboráři všech zemí, misionáři některých sekt, tak zvaní liberálové a ovšem podvratníci ze zemí za Železnou oponou, ti všichni se spojili, aby vymáháním "úplné a naprosté demokracie" zabránili demokracii zapustit kořeny v příslušné kolonii, zvrátili pořádek a zákonný stav a ochromili další vývoj k c i v i l i sované společnosti. Kus viny je zase na koloniálních mocnostech, že slabošsky ustoupily tomuto nátlaku zvenčí i zevnitř,
avšak nátlak byl příliš
169
wocny. Viděli jsme na přikladu B e l g i t , j e ž byla donucena opustit Kongo a pak byla všeobecně viněna z chaosu, že tak učinila. Dnes je viněna znova, že někteří její příslušníci, kteří mají v Kongu více domovského práva než skvěle placení zaměstnanci Spojených národů a intervenční armády tam poslané, se pokusili zachránit pořádek a hospodářský život alespoň v některých částech Konga. Okolnost, že částečným zaviněním koloniálních mocností nebyl kulturní a politický vývoj kolonií na vyšším stupni, způsobila, že když se koloniální mocnosti dobrovolně nebo z donucení rozhodly likvidovat své p o s i ce,byla na ona území nepromyšleně a kvapně mechanicky přenesena politická soustava dosavadní koloniální ochranitelky w Chaos, který následoval, byl důkazem, že nelze mechanicky přenášet systémy, j e ž se jinde osvědčily, že ústavy a politické systémy nejsou konfekčním zbožím, ale že je nutno je vždy budovat s přesným přihlížením k daným poměrům, stupni vzdělání a k míře politického uvědomění a k společenské a hospodářské soustavě. Především se ukázalo, že se politický systém Británie naprosto nehodí pro žádnou zemi, jež neprošla stejným vývojem a není odchována ve stejných tradicích. Kromě Konga se evropská politická soustava, přenesená do kolonií, nejhůře zhroutila v zemích dříve Británií spravovaných, j e ž dočasně přijaly její systém. Tím nehodlám tvrdit, že by se demokracie evropského typu nehodila pro země africké nebo asijské, jak to tvrdí někteří zastánci nových diktatur. Naopak, věřím v demokracii pro všechny. Ale pro ony země se naprosto nehodí ono uplatnění demokracie, j e ž požaduje mimořádnou politickou vyspělost.Anglický systém dvou stran (vlastně ovšem dvou bloků) znamená v praxi vládu jedné strany a vláda jedné strany se snadno stane diktaturou jedné strany, neohlížející se na práva menšiny, není-li mírněna, jako je tomu ve Velké Británii, mocným vlivem veřejného mínění, parlamentní tradicí, jež vůdci oposice vyhražuje čestné místo a zvláštní plat a brzdí vládnoucí strany; a hlavně ovšem tradicí tolerance a ohledem na menšiny, stejně jako obrovskou právomocí nezávislého soudnictví. Nic takového nebylo ovšem domovem v koloniích a proto brzdy, jež kladl anglický systém vládní straně, opojené mocí, tam nebyly zavedeny nebo selhaly. Anglický volební systém, v němž je zvolen kandidát, jenž dosáhl největšího počtu hlasů, i když třeba většina voličů hlasuje proti němu, je snesitelný v Británii, kde se jeho nespravedlivost celkem vyrovnává výsledky z jiných okresů. V koloniích jsou menšiny tímto volebním řádem odsouzeny k naprosté bezprávnosti Anglický systém má ještě další korektivy. Je zde především panovník, který může vykonat v zákulisí veliký nátlak na vládu - kolonie v zaní-
170
cení pro " s v o b o d u " panovníka odstranily a nastolily presidenty s diktátorskou právomocí. A je zde sněmovna lordů, instituce archaická s i c e a volaj í c í po modernisaci, ale přes všechna omezení jejích oprávnění mocná dost, aby zabránila výstřelkům.
Většina anglického lidu uznává, že je potřebí
Horní sněmovny - v zemi s mnoha sty let parlamentní tradice. V koloniích, bez parlamentní tradice, této brzdy patrně nebylo potřebí. A konečně je zde mocný tisk, nezávislý na vládách a politických stranách, svobodný po všech stránkách a bez censury. Britové se dopustili veliké chyby nejen tím, že nedokázali dát koloniím druhou sněmovnu, ale ještě v í c e , že koloniím, jimž dali nezávislost, nedali do vínku poměrné hlasovací právo, jež by zajistilo práva menšin. Proto také jsou výsledky ve většině někdejších britských kolonií tak smutné a systém , přenesený s veškerou obřadnou pompou z Westminsteru uchoval jen tu pompu, ale zbavenou veškeré podstaty. Britský systém se kvapně změnil v jeho americkou variantu s téměř všemocným presidentem a protože v osvobozovaných zemích nemají ani senát,ani jiné brzdy presidentské v š e mocnosti, jakou mají ve Spojených státech, presidenti se změnili kvapně v neomezené diktátory a parlamenty jsou jen poslušnou ozvěnou. "Kult jednotlivce" v nich už daleko předstihl i ty nejhorší výstřelky kultu, jimiž byli zahrnováni Hitler, Mussolini a Stalin. Výsledky ve francouzských koloniích jsou po této stránce většinou příznivější, ač je předčasné soudit, že ani zde nedojde k zhoršení. Francouzský režim byl vždy drsnější a přísnější britského, ale tendence pofrancouzšfovat domácí obyvatelstvo, přenášení systému mnoha stran a menší závislost jejich parlamentního a samosprávného systému na velmi značné vyspělosti voličstva, to všechno způsobilo, že proti všemu očekávání pohromy z nezávislosti byly ve většině francouzských kolonií mnohem menší než v někdejších koloniích britských, j e ž v době své závislosti měly mnohem dokonalejší systém státní správy než kolonie francouzské a také podstatně vyšší životní úroveň. Značnou úlohu na tom hrálo také, že Britové se nijak nenamáhali přenášet své společenské instituce a svou ideologii do kolonií, nechtějíce rušit jejich tradiční kmenovou organisaci, ani se nesnažili proniknout mezi tamní lid svým tiskem. Snažili se zachovat - moudře či nemoudře - jeho odlišnost. Francouzi naproti tomu se snažili proniknout svým tiskem a vychovat domorodce ve svých politických tradicích. Ne vždy měli žádoucí výsledek. Není také zaručeno, že by výchova v anglické politické ideologii, kdyby byla prováděna, skončila s nějakým úspěchem. Debakl koloniálního režimu ve skoro celé Africe a ve velké části Asie staví svět před hrozné a osudové problémy. I když není pravda, že ko-
171
loniální mocnosti bohatly na koloniích
-
většinou všechny státy na své
kolonie a na jejich hospodářský a kulturní rozvoj doplácely velmi značnými částkami - ztráta těchto kolonií je velkým politickým a vojenským oslabením někdejších koloniálních mocností právě v době, kdy je západní svět ohrožen komunistickým nebezpečím, Velká část světa je zachvácena politickým chaosem a značný počet někdejších kolonií žije z dotací "imperialistů", jež napadá a ostouzí, ale bez jejichž dotace by se celý jejich aparát beznadějně zhroutil. Nové státy žijí marnotratně z
těchto dotací, vymáha-
ných přímým vyděračstvím a hrozbami, že se zapojí na sovětský blok. Jejich obyvatelstvo při tom upadá do obrovské bídy, protože dotace z ciziny
spo-
třebují takoví Nkrumahové a Soekarnové na svůj přepych a většina z diktátorů na zbrojení. Bída se rozmáhá v zemích budujících pro své vládce přepychové paláce, jachty a tělesné stráže a čím větší je bída, tím větší jsou vyhlídky pro komunistickou podvratnost. Sovětská agitace proti kolonialismu začala hned od samého počátku mezinárodního komunismu. Stačí vzít do ruky protokoly prvních kongresů 'Třetí internacionály a Rudé odborové internacionály, abychom zde nalezli dlouhé pasáže, mluvící o potřebě podporovat
"buržoasní nacionalistické
proudy" v závislých zemích, aby byli oslabeni "kapitalističtí imperialisté" a byla připravena cesta k vítězství bolševictví v zemích, jež by se domohly nové nezávislosti. Bolševici počítali od první chvíle a docela důvodně, že kolonie bez politických a administrativních zkušeností a bez opory svých někdejších správců padnou snadno do spárů mezinárodního komunismu. Proto také od skončení druhé světové války byla tato propaganda vystupňována měrou až nepříčetnou a mnoho pošetilců na Západě padlo této propagandě na lep a pomáhá uskutečňování jejích cílů. Hodně naivních lidí na Západě věří, že soustavným vyplácením výpalného lze zabránit, aby se někdejší kolonie nezměnily v komunistické protektoráty a později v přímé sovětské nebo čínské kolonie. Jak naivní je tato víra a jak důvodné jsou bolševické naděje ukazuje skutečnost, že až na hrstku výjimek se všechny někdejší kolonie rozhodly pro socialism. V době, kdy ve svobodném světě se socialistické strany s mnoha desítiletími praktických zkušeností (často i ve vládách) vzdávají ortodoxního s o c i a lismu a zavrhují marxismus, v koloniích ožívá nejstupidnější druh primitivního a autoritářského socialismu, vedoucího přímo k sovětskému systému. Kuba, Ghana, Indonésie a Egypt jsou hrozná výstražná znamení a budou se množit, nepochopí-li svobodný svět, že osud někdejších kolonií je problémem ještě osudovějším a naléhavějším než problém Berlína, že je v něm skryto nebezpečí nezměrně větší než v problému rozděleného Německa. Západ se utěšuje, že se mu podařilo zastavit přímý mocenský rozmach b o l š e -
172
victví v Evropě. Přehlíží při tom docela, že se bolševictví podařilo docela rozdrobit a zničit skoro všechny posice civilisace a lidskosti v A s i i a Afric e . Jedna cesta sovětského pronikání byla zastavena, ale v Asii a Africe byla cesta široce uvolněna. Dva zaostalé, ale lidnaté díly světa propadly již pomalu úplně novému věku temna. Vinu na tom mají nejen ti, kteří podkopávali c i v i l i s a c i , ale také ti, kteří nenalezli odvahu c i v i l i s a c i bránit a ochraňovat. R.Kopecký
TEĎ NEBO UŽ NIKDY .
Když jsme před třinácti lety opoštěli vlast, uvědomovali jsme si jasně tu strašnou tragedii, v níž jsme se ocitli. Naše naděje se upínaly nejen k Západu, probuzenému již ze svých chyb a ilusí, ale především k příkladu našeho prvního odboje, který společnou prací a společnými obětmi vydobyl, co bylo nyní tak neštastně, ba ostudně ztraceno. Tragedie národa byla většině z nás příkazem opustit partizánské zájmy a ve svorném houfu pracovat k očistě našeho jména, k nápravě - za každou obět. Naší první obětí byla poctivá snaha zapomenout vinu těch několika stovek profesionálních politikářů, proti nimž jsme se museli tehdy rvát v organisacích svedených jimi na cestu kolaborace a konečné prohry. Vystupovali jsme s krajním sebezapřením proti každému varujícímu a kritickému hlasu a snažíce se poctivě o harmonický celek, naváželi jsme překážky na cestu těch, kteří viděli lépe, a stavěli z nich vyvýšenou platformu těm kteří z přirozených důvodů nemohli než hájit své svědomí a své minulo bezohledným bojem o moc. V několika měsících byli jsme zaplaveni literaturou dokazující odporným způsobem překroucenými fakty vinu na tragedii národa kdekomu, jenom ne vinníkům skutečným. Ze zdrojů, které exilu byly poskytnuty americkými organisacemi i jednotlivci k organisaci protikomunistického boje, byl exil rozvracen časopisy a knihami, psanými dokonce i lidmi z akčních výborů. Následovala leta boje o absolutní kontrolu těchto zdrojů. Charaktery lidí, kteří dovedli zápasu s komunisty obětovat vše i své rodiny, byly napadány a ostouzeny.
Smečka lidí, shluknuvší se kolem dra Petra
173
Zenkla, jenž tento rozvrat vedl, neštítila se ani násilí fysického, ani korupce těch, kterým podobný obchod dal už jednou existenci. Jsou známa fysická přepadení z české čtvrti New Yorku, jako není zapomenut případ křesťanského kritika radia Free Europy na stránkách pařížské " N o v i n y " , který umlkl hned, jakmile mu v tom nekřesťanském podniku byla podstrčena židle. Teprve nyní probouzel se e x i l . Idealisté, kteří odmítali varovné hlasy v bláhové naději po společné práci exilu jako celku, vraceli se pokorně na cestu jedině správnou: k společenství skutečně protikomunistickému, k společenství lidí vinou na československé tragedii nezatížených. Avšak bylo už pozdě. Demokratický exil byl už rozložen na skupinky vzájemně znepřátelené, rozdělené nejen spory o taktiku v prvních letech exilu, ale i znepřátelených umele naockovanym jedem Zenklova spiknutí.*) A zatím na mezinárodním poli naše jméno klesalo tím hlouběji, čím hlasitěji jím operovalo toto spiklenecké hnízdo. Upadalo také tím, že také Západ konečně začal odpovědi k otázkám své ne právě příjemné současné situace hledat ve státních archivech místo ve stranických syllabech. A kritické jeho zkoumání nastavilo zrcadlo minulosti i našim kolaborantům. T o , co v něm Zenklovi nohsledové viděli, nebyl obraz masky, líčené členy jeho strany a přisluhujícími spiklenci. Zhrozili se své vlastní podoby a vrhli se na národ jako celek. "Národ Švejků", psal v mnichovském Českém slově č l e n únorového akčního výboru, a člověk, jehož národ po léta živil v pohodlném místě zastupitelském, vrhl se na něj pro jeho prý nezpůsobné jedení ryb až po stejně nejapné tvrzení, že si on - národ celý - přál znárodnění až po ty holičské oficiny. To jest, že si to přáli i ti holiči; to jest, že si svůj osud přál celý národ a že si ho tudíž zaslouží. A našli se lidé, kteří toto plivnutí po národu z bezpečné dálky ciziny zahrnuli ovacemi a pomyslnými literárními cenami. Ano, našli se lidé, kteří stejně tleskali, když se na národ vrhli s plánem nové národní fronty, doporučujíce pražským komunistům odstranění stalinců a nastolení titoismu,té "naší cesty k socialismu", o níž mluvíval kdysi Gottwald za oddaného souhlasu národní fronty. Avšak ani tato taktika, setřást ze sebe vinu na celý národ, nepomohla. Kritické hlasy ciziny už se ozývaly. Na otázku, jakým způsobem by komunisté mohli usurpovat moc v Americe, odpovídá americký profesor: Musela by mít presidentem Beneše a vládu, jako byla jeho vláda v ČSR. Americký biskup káže o arcibiskupu Beranovi a mluví o vládě národní fronty stejně kriticky. Po knihách, diktovaných našimi levými esery o protikomunistickém hrdinovi Zenklovi, přicházejí na trh knihy, l í č í c í jeho a jeho kolegů úlohu ve světle historických fakt. *)Zástupcem tohoto Zenklova spiknutí pro Holandsko j e s t p . W . V a l k , Holanďan rodem, státním občanstvím i ř e č í (český jazyk ani č á s t e č n ě neovládá). Ze zenklistů v Holandsku vytvořil Holandan p . W . V a l k s p o l e k , kteiý neprávem a nepravdivě v y dává za "Komité svobodných Č e c h o s l o v á k ů " . Spolku tomu p . W . V a l k dosadil jako "předsedu" zenklistů p . d r . Karla R e m e š e . ( Poznámka redakce - dr. Beran.)
174
Masky spadly. A konečně předstupuje tedy Zenkl před americkou veřejnost a přiznává svůj podíl na československé tragedii. A vykládá, že, kdyby byl býval on a několik jeho kolegů věděli to, co ví dnes, Československo mohlo být svobodné.
Kdyby totiž býval tehdy věděl to, co se teprve dnes dočetl
v článku jakéhosi Kozáka z Prahy. Představte si: Třináct let Zenkl přemýšlel o tom, jak se to vlastně tehdy všecko za ta tři léta sběhlo a nemohl se zbavit přesvědčení, že to vše, co o svém a svých bratrů hrdinství světu vykládal, bylo pravda, až náhle teď dostane do ruky Kozákovu stat a ke s v é mu velkému úžasu zjistí, že to ti komouši měli vlastně všecko nalinkováno a on vlastně kolaboroval. Sensace, není-liž pravda. A aby byla ještě sens a č n ě j š í a brožura v páně Jostenově vydání se prodávala, prohlásí osvícený Zenkl, že byla z Československa vynesena proti komunistickým opatřením, domnívaje se ve své stařecké naivitě, že už nikdo kromě jeho a Jostena nečte a tudíž neví, že Kozákova stat je k disposici kdekomu, na příklad v N, York Public Library, kam propašována ovšem nebyla. *
" J e to k zoufání", stěžoval si mně nedávno politik, který za vlády národní fronty byl ve vězení na Pankráci. Nikdy naše jméno nemělo horšího zvuku jako nyní. I Albánci znamenají v í c e . Sdílel jsem jeho zoufání, ale nemohl jsem se s ním dohodnout na c e s t ě k nápravě. Před časem Zenkl se svými spiklenci provedl další puč v Radě svo bodného Československa, kterou podle vzoru komunistů z února - v tomto směru je Zenkl i ve svém pokročilém věku nadmíru učelivý - regeneroval m.j. několika práčaty, které po léta používal k nejhorším úlohám: k špiněni lidí, k rvačkám, k rozšiřování gomulkovštiny a titoismu, k rozbíjení jemu nepohodlných organisací atd. Nastal další rozchod této neustále se rozcházej í c í a s c h á z e j í c í organisace.
Tentokrát se utvořil politický výbor z lidí,
které Zenkl a jeho akční výbor vyloučil. Z provolání, které Modrá revue uve řejnila, čtenáři znají, co si tento výbor přál. Mimo jiné žádal čestný soud, k němuž Zenkl nepřišel. Chtěl snad tím dokázat exilu, že postrádá to základní, o čem takový soud jedná? Politický výbor žádal společnou schůzi, na níž Zenkl nikoho neposlal. Rozhodli se tedy, že Zenkla převezou. I jmenovali ho a jeho dva lajtnanty na společnou listinu do ACENu, z něhož je kdysi rovněž vyhnal. Přesně tedy v tradici někdejšího užšího politického sboru, negociačního sboru, sboru politických jednatelů a bůhví jak ještě se
175
ty sbory radovského kašičkaření jmenovaly, dokázali Zenklovi, že vlastně proti němu nic nemají kromě toho, že si s nimi nechce společně hrát na vrcholnou organisaci exilu a na představitele národa v ACENu. Nevím, zda Zenkl už pochopil - po tolika shodných případech dřívějších - že se jich už nezbaví a zmoudřel.
Jedno však vím se vší určitostí:
zdravá část, musí nyní říci s plnou rozhodností:
Exil, t . j . jeho
Dosti už té kocourkovšti-
ny, n i č í c í beze zbytku dobré jméno národa, vydobyté nejvyššími obětmi c e lých generací. Ano, naše situace je krajně kritická. Exil jako celek nemá vedení. Řemeslní politikáři, kteří si osobili právo mluvit jménem stran, které v exilu neexistují a ve svobodném Československu sotva naleznou právo na existenci po tom všem, co způsobily, zastupují zájmy exilu a zájmy národa s.úspěchem, který se rovná úplnému bankrotu. 'Nevím, kdy uvidím svou zemi opět svobodnou,
ba ani, co mohu u-
dělat, abych uspíšil ten den", říká Zenkl v článku, v němž pozdě hledá své svědomí. Po třinácti letech zjistil v komunistickém článku,že má podíl na národní katastrofě. Kolik let bude potřebovat, aby zjistil, co má dělat, aby se směl vrátit do své země svobodné jen tak, jak byl svobodný ten " p o s l e d ní český parlament" před třinácti lety, kterého dále vzpomíná; t. j. svobodné jen natolik, aby ho nemohla soudit. Čeká, že mu i to napoví některý komunista v Praze novým článkem? Připravuje si tuto cestu i tím jmenováním propagátorů národního komunismu do onoho spolku, o němž historikové čeští budou mluvit s krajním opovržením? A tohle je nepochybně programem i ostatních členů bývalé národní fronty. Co tam pak dělají zástupci agrární strany? Co tam dělá dr. Osuský? *
Když za první světové války byl utvořen první Národní výbor a Č e s ký kruh, později přezvaný na Český svaz, které ovládla politika Smeralů, Htíbschmannů, Tobolků a Hrubanů, český národ, revoltující doma v továrnách pod vojenskou správou,v plucích pod prušáckým velením a v zahraničí bojující už ve svobodných jednotkách proti Habsburkům, také se ptal: Co tam dělají ti, kteří tam nepatří? A přece tehdy alespoň dva č e š t í poslanci — Kalina a Prunar - odmítli s tou politikou bankrotu co mít. A když bylo oznámeno zahájení říšské rady, dělnictvo pražských závodů sesadilo Šmeralovy a Htibschmannovy důvěrníky a vytáhlo se svými požadavky do pražských ulic a na místodržitelství. V v naprostém souzvuku s nimi a národem mobilisoval Jaroslav Kvapil české spisovatele a František Sis českou inteligenci v organisaci, která provedla sesazení aktivistických vedení stran.
176
Nebylo to lehké tehdy, ani populární. Kvapil s drem Guthem byli zle přivítáni předsedou Českého svazu Stánkem
( neplette se nám do politiky, m>
se vám taky nepleteme do literatury.) Dr. Mattuš, předseda Národního výboru, veřejným pokáráním utrhl se na stařičkého Jiráska. Nebyly lehké ani začátky práce Sísovy. Nedůvěra k němu jako straníku stihala stejně jeho i jeho přátele. Avšak historický okamžik, před nímž národ stál proti některým svým vůdcům, rozhodl a zlámal nemístnou nedůvěru a partajní zájmy. V podobné situaci je dnes náš e x i l . V naprosté kontradikci s jeho zájmy a se zájmy národa je jeho jménem mluveno a jednáno lidmi, kteří se po jeho přání neptají a jeho zájmy se neřídí. A také my jsme se ocitli před historickým okamžikem, který vbrzku zazvoní svým rozhodnutím. Necháme za nás mluvit lidi, kteří nemají ani naši důvěru, ani důvěru Západu? Spokojíme se spoleěky, předstírajícími organisaění činnost nebo se vybíjejícími v pořádání pikniků,tancovaček a svatováclavských posvícení? Nikoliv. Toto je poslední možnost zachránit alespoň trosky exulantského společenství, než bude zatomisováno úplně. Volám všecky, kteří dosud se nezcizili národu a sami s o b ě : Do houfu. K společné práci. Ted nebo už nikdy. Miloslav J. Brouček *
*
*
*
*
*
*
MÍRA TRPĚLIVOSTI DOVRŠENA . V jednom z minulých č í s e l Zpravodaje v Chicagu uveřejnili zkráceně článek, který pod tímto nadpisem napsal Václav Holub v Demokracii a s o c i a l i s m u . J e den z našich čtenářů upozorňuje na několik s k u t e č ností, které tam přehlédli a j e ž v s o u v i s l o s t i s předmětem článku a situací exilu mají důležitost zásadní.
Přiznám se, že mne rozhodnost Holubových řádek a jeho svaté rozhořčení nadmíru dojalo. A protože Zpravodaj oznámil, že z jeho článku přináší jen "několik zajímavých řádek", pídil jsem se po tom č a s o p i s e , který vychází jen příležitostně, abych si přečetl ten spravedlivý hněv c e l ý .
A má námaha byla
odměněna.
77
Především autor oznamuje, že "Nedávno došlo v USA k důležité exilové události". Spěchal jsem tedy dál přeskakuje přes zazávorkovaná jména
( jak
případné ) představitelů politických stran, abych se dozvěděl, že tím důležitým ěinem bylo ustavení Politického výboru RSC. "Bylo už věru na ě a s e " , pokračuje dále Holub, a v tom jsem s ním souhlasil, nebot to počáteční napětí, které se mne zmocnilo po přečtení úvodní věty, ohrožovalo vážně mé slabé srdce. A viděl jsem, že zbytečně, neboř - tohle jsme tu už měli: Byla tu třináctka a sedmnáctka
( Klabzuba měl jen jedenáctku )
a - negociační sbor. Pak - můj
ty světe - užší politický sbor a jakýsi sbor politických jednatelů a pracovní sbor a rotační sbor a Bůh sám ví co ještě. A teď tedy opět důležitá exilová událost — politický výbor. Aby do vás tisíc láteř... A k tomu pokračuje generální tajemník č s . s o c i á l n í demokracie v exilu: "Jestliže je něčeho litovat, tak jen toho, že k takovému rozhodnutí nedošlo už dávno. Mnohé mohlo vyhlížet jinak a určitě l é p e . "
Abych neklel... Kolik už ta-
kových "rozhodnutí" tu bylo a jak že to vyhlížíme?
" N e c h c i a snad toho ani
není třeba", pokračuje Holub, "rekapitulovat vývoj posledních deseti let. Je to kapitola velmi smutná."
Tak, t a k . . .
Ale ubránit se nelze a Holub si přece jen trochu zarekapituluje. Ale jen trošku, aby nenašel nějakou tu analogii "důležité exilové události". A tak se omezí jen na konstatování, že hned "Od počátku bylo každému jasné, že tento exil nemá venku politického vůdce, který by byl většinou lidu... respektován. Bylo proto... nutno vytvořit autoritu kolektivní."
To je úvaha dobrá a rozšafná,
ale tuhle už je chyba: "Orgán s takovou autoritou mohou vytvořit representanti politických stran..."
Kdepak, holoubku, tady je právě to čertovo kopýtko:
lou dobu jste si tu hráli na politické strany a j e j i c h representanty, jsme?
Ce-
a kde že
Co exil potřebuje nejsou representanti politických stran, nýbrž represen-
tanti národa. A nemám-li pravdu a má-li ji tudíž Holub, proč si stěžuje na Zenkla, který přece je taky representant strany, ale nikoli representant národa. VždyC to sám Holub potvrzuje řka: "Snad je dobrým předsedou své strany, určitě není národním vůdcem." Připouštím rád, že je to problém sakslentsky těžký nalézt representanty národa mezi těmi representanty stran, jimž se národ už dávno ztratil (znali-li ho kdy vůbec) a zbyly jen strany se všemi zavilými egoistickými zájmy, v j e jichž rámci teprve a jedině naprosto totožné zájmy osobní mohly být ukojeny. Proto byla RSČ založena na stranách jejich representanty, protože jim nešlo o boj proti komunismu škrtícímu národ, ale o boj o žlab, o mocenské postavení stran a jejich representantů s cílem přežít. To ví Holub také, i když je i on politickým representantem. A právě proto nechrne ho mluvit dál.
178
ť ' ¿ í c J i ^ é r e . - c ^ ' nc.
.
/9f
t
)
Nu of n o o i t m e e r • Toen w i j d e r t i e n jaax geleden ons vaderland v e r l i e r t e n , b e s e i t e n wij d u i d e l i j k d i e a f s o h u w e l i j k e t r a g e d i e , w a a r i n wij ons bevonden. Onze hoop ging u i t n i e t alleen n a a r het W e s t e n dat reeds u i t z i j n f o u t e n e n i l l u s i e s ontwaakt w a s , m a a r v o o r a l n a a r het v o o r b e e l d v a n ons e e r s t e v e r z e t , dat d o o ř g e z a m e n l i j k e a r b e i d en gezamenlijke o f f e r s datgene h a d b e r e i k t , dat nu op zulk een ongelukkLge| ja s o h a n d e l i j k e manier werd v e r l o r e n » De t r a g e d i e van ons v o l k werd v o o r m e e s t e n v a n ons het gebod p a r t i z a a n - b e l a n g e n te v o r l a t e n en in een eend r a o h t i g e groep te werken v o o r een s u l v e r i n g van onze naara, v o o r een v e r b e t e r i n g - ten k o s t e van e l k offer • Ons e e r s t e o f f e r was het e e r l i j k e s t r e v e n de schuld te v e r g e t e n van d i e enkele honderden p r o f e s s i o n e l e p o l i t i c i , tegen wie w i j moesten vechten in o r g a n i s a t i e s , d i e dooř hen op de weg van c o l l a b o r a t i e en u i t e i n d e l l j k v e r l i e s werden gebracht« ffij traden op met g r o t e z e l f o n t k e n n i n g tegen elke waarsohuwende en c r i t i s c h e stem en, strevende op een e a r l i j k e w i j z e naar een harmonisch g e h e e l , legden w i j h i n d e r n i s s e n op de weg van degenen, d i e b e t e r zagen, en bouwden w i j daarvtmeen verhoogde platvorm v o o r degenen, d i e om n a t u u r l i j k e redenen n i e t anders konden dan hun g e weten en hun vejrleden te v e r d e d i g e n dooř een r o e k e l o z e s t r i j d om macht» Binnen enkele maanden werden w i j over stroomd met l i t e r a t u u r d i e op een w a l g e l i j k e w i j z e , d o o ř middel van verdraaide f e i t e n , de schuld aan de t r a g e d i e van ons v o l k gaf aan e e n i e d e r , behalve aan de werkelijke 179
s c h u l d i g e n . Uit bronnen, die door Anerikaan.se o r g a n i s a t i e s en i n d i v i d u ë l e personen aan hst e x i l t e r b e s c h i k k i n g werden g e s t e l d v o o r het o r g a n i s e r e n van anti-oommunistische s t r i j d , werd het e x i l v e r b r o k k e l d door t i j d s c h r i f t e n
en
boeken, die geschreven werden zelfo door personen uit actio comitďs*
Jaren van s t r i j d om een a b s o l u t e c o n t r o l e van
deze brennen v o l g d e n . Karakiers van menšen, d i e b e r e i d Tiaren aan de s t r i j d tegen het communisme a l l e s , z e l f s hun gezinnen, op te o f f e r e n , werden aangevallen en beschaamd. Een t r o e p personen, d i e z i e h gegroepeerd had rondom d r , P e t r Zenkl, d i e deze v e r b r o k k e l i n g l e i d d e , was n i e t v i e s van f y s i e k geweld noch van c o r r u p t i e van dögenen, diß al eenmaal hun bestaan in een d e r g e l i j k e hand6l hadden ge vonden. Pysieke o v e r v a l l e n in de T s j e c h i s c h e w i j k in New York z i j n bekend, evenals men n i e t v e r g e t e n h e e f t het g e v a l van een c h r i s t e l i j k e c r i t i c u s u i t de Radio Free Europe op de paginas van de in P a r i j s u i t g e g e v e n Novina, die d i r e o t t o t z w i j g e n o v e r g i n g zodra h6m in dat o n c h r i s t e l i j k e ondernGiaing een s t o e l vrerd aangeboden. Pas nu ontwaakte het e x i l . I d e a l i s t e n , d i e de waarschuwende stemmen weigerden in b l i j d e hoop op gezamenlijlca a r b e i d van het e x i l a l s g e h e e l , keerden gedwee t e r u g naar de enige j u i s t e weg: naar een w e r k e l i j k anti-communistisohß gemeensohapj naar een gemeenschap van mensen, die n i e t be~ zwaard waren door de schuld aan de T s j e c h i s c h e t r a g e d i e » Het was e c h t e r reeds te l a a t i
het democratische e x i l was
reeds u i t e e n g e v a l l e n in aan e l k a a r v i j a n d e l i j k e groepen . In groepen, d i e n i e t a l l e e n door de t w i s t e n over de t a c t i e k gcdurc-ndo de e e r s t o j a r e n van hat e x i l waren v e r d e e l d » + pro-oommunistische a c t i e - c o m i t é s van f e b r u a r i 194Ö* 180
maar d i e ook door de kunstmatig i n g e s p o t e n g i f van Zenkl's +
c o n s p i r a t i e v i j a n d e l i j k waren geworden, En i n m i d d e l s v i e l onze naan op i n t e r n a t i o n a a l g e b i e d des te d i e p e r hoe l u i d e r daarmede dat ne st van c o n s p i r a t i e o p e r e e r d e . Onze naaia v i e l d i e p e r ook d o o r het f e i t , dat het Westen e i n d e l i j k een antwoord op de vrag6n van z i j n n i e t a l t i j d aangename d e s t i j d s e
s i t u a t i e begon t e zosken
in de s t a a t s a r c h i e v e n in p l a a t s van in p a r t i j - l e u z e n . En het c r i t i s c h e
onderzoek van het Westen c r e ë r d e een S p i e -
g e l van het v e r l e d e n ook v o o r onze c o l l a b o r a n t e n . Datgene, dat Zenkl 's handlangers d a a r i n zagen, was n i e t het b e e l d van het masker, d o o r de l e d e n van z i j n p a r t i ; } en de d i e nende c o n s p i r a t o r e n b e s c h r e v e n . Z i j
schrokken van hun e i -
gen g e l i j k e n i s en wierpen z i e h op het v o l k a l s g e h 6 e l . "Het v o l k van S c h w e i k s " ,
s c h r e e f in het Ceslce S l o v o ( T s j e -
c h i s c h e Woord) een l i d van het f e b r u a r i - a c t i e o o m i t e . En iemand aan wie het v o l k j a r e n l a n g , o p een gemakkelijke p o s t van een ambassade,6en b e s t a a n had v e r s c h a f t , wierp z i e h op het v o l k vanwege d e , naar men z e g t , w i j z e van v i s e t e n ,
ongemanierde
t o t 6en even onhandige b e w e r i n g , dat
het gehele v o l k de n a t i o n a l i s a t i e w e n s t e , de kapperszaken i n b e g r e p e n . Dat w i l zeggen, dat ook de kappers het wensten. Dat w i l zeggenj
dat het g e h e l e v o l k z i j n e i g e n l o t had g e -
wenst en dat het het derhalve v e r d i e n t . En er waren mensen, + De v e r t e g e n w o o r d i g e r v o o r Nederland van deze c o n s p i r a t i e van Zenkl is d6 h6er v/.Valk, Nederlander van g e b o o r t e , n a t i o n a l i t e i t e n t a a l (de T s j e c h i s c h e t a a l b e h e e r s t h i j n i e t eens g e d e e l t e l i j k ) « U i t z e n k l i s t e n i n Nederland c r e ë r d e d e Nederlander de heer W.Valk een v e r e n i g i n g , d i e z i e h ten o n r e o h t e en tegen de waarheid in u i t g e e f t v o o r het "Comité" van v r i j e Tsjechoslowak6n i n Nederland'iAan deze v e r e n i g i n g h e e f t de heer W.Valk a l s " v o o r z i t t e r " toegewezen de zenkl igt d r . K a r e l Remes. 181
die dit apuwen op het v o l k v a n u i t dt veiligc verte v a n het tauitenland ovcrstroorade'*
met ovaties en v e r z o n n e n literai-
re p r i j z e n , J a , er warer m e n s e n , die even v e e i a p p l a u d i seerden t o e n deze f i g u r e n zieh op het v o l k h a d d e n g e w o r p e n met het plan v a n het nieuwe n a t i o n a l e f r o n t , dat de Praagse comnmnister. oen v e r w e r p i n g d e r S t a l i n i s t e n en de instal« latie v a n het Titoisme a a n b e v a l , - op "onze w e g naar het s o c i a l i s m e " , w a a r v a n destijds G o t t w a l d sprak onder t06gew i j d g o e d v i n d e n van het nationale front« Zelfs deae tactiek e c h t e r , met het s t r e v e n de schuld van z i o h z e l f af te a c h u d d e n en op het gehele v o l k te w6rpen, h i e l p n i e t . De o r i t i s c h e stemmen van het b u i t e n l a n d begonnen reeds op t.e lconen. Op de v r a a g , op welke w i j z e de communisten dt macht in Amerika zouden kunnen g r i j p e n , antwoordt een Amerikaanse p r o f e s s o r s Amerika zou dan s'en P r e s i d e n t Benes moeten hebben en een Regering a l s de z i j n e in T s j e o h o s l o w a k i j e . Een Amerikaanse b i s s c h o p preekt over a a r t s b i s s c h o p Beran en spreekt over het b e l e i d van het n a t i o n a l e f r o n t even c r i t i s c h . Na de door onze l i n k s e "esers" + g e d i c t c e r d e boeken over de anti-communistische held Zenkl, komen op de markt boeken, d i e de r o l van hem en van z i j n c o l l e g a s b e s c h r i j v e n i n höt l i c h t van h i s t o r i s c h e f e i t e n . De maskers z i j n g e v a l l e n . En e i n d e l i j k t r e e d t dus Zenkl v o o r de Amerikaanse openbaarheid op en bekent z i j n aandeel aan de T s j e c h i s c h e t r a g e d i e . En h i j v e r t c l t d a t , hadden h i j en enkele van z i j i c o l l e g a s datgene geweten, dat z i j vandaag weten, T s j e c h o + " e s e r " - l i d van de Russische p a r t i j van s o c i a l i s t i s c h e revolutionairs. 182
s l o w a k i j e v r i j had kunnen z i j n . Wanneer h i j nameIijk d a t gene gcweten had, dat h i j pas heden in een a r t i k e l van een zekere Kozak u i t Praag had g e l e z e n . S t e l t U voors
dertien
j a a r l a n g h e e f t Zenkl e r o v e r g e p i e k e r d hoe d e s t i j d s e i g e n l i j k a l l e s gegaan was, gedurende d i e d r i e j a a r , de
e n h i j kon
o v e r t u i g i n g n i e t k w i j t , dat a l l e s dat h i j over z i j n
h e l d h a f t i g h e i d en d i e van z i j n broetfers aan de wereld had v e r t e l d , waar was,
t o t d a t h i j n u , p l o t s e l i n g , Kozak's o p -
s t e l i n handen k r e e g e n t o t z i j n verwondering o n t d e k t e , d a t d i e communisten e i g e n l i j k a l l e s u i t g e s t i p p e l d hadden
en
dat h i j e i g e n l i j k g e e o l l a b o r e e r d had. Een s e n s a t i e , n i e t waar? En om d i t nog s e n s a t i o n e l e r te maken, en opdat
de
d o o r de heer J o s t e n u i t g e g e v e n brochure v e r k o c h t zou w o r den, v e r k l a a r t de v e r l i c h t e Z e n k l , dat het a r t i k e l te'gen de oommunistische maatregelen in u i t T s j e o h o s l o w a k i j e werd gesmokkeld. H i j v e r o n d e r s t e I t i n z i j n o u d e r d o m s - n a l v e t e i t dat niemand, n i e t weet,
op hemzelf en J o s t e n na, l e e s t en derhalve
dat K o z a k ' s a r t i k e l v o o r i e d e r e e n t e r b e s c h i k -
k i n g s t a a t b . v . in de N.Y« P u b l i c L i b r a r y , waarheen het n a t u u r l i j k n i e t gesmokkeld werd. "Het is on wanhopig te worden", klaagde onlangs een politicus,
d i e gedurende de o o r l o g van het n a t i o n a l e f r o n t
in Pankrac ( g e v a n g e n i s in Praag) z a t , "Nog n o o i t h e e f t onze naam een s l e c h t e r e klank gehad a l s nu. Z e l f s de A l b a n i g r s betekenen m e e r " . I k . d e e l d e z i j n wanhoop, maar ik kon het met hem n i e t eens worden over de weg naar v e r b e t e r i n g , 76 or enige t i j d v e r r i c h t t e n Zenkl en z i j n conspiratcQB een andere p u t s c h in de Raad van het V r i j e Tsjechoslowakija,
183
d i e Zenkl n a a r het v o o r b e e l d der communisten van f e b r u a r i - in deze r i o h t i n g is Zenkl z e l f s op z i j n vergevorderde l e e f t i j d b u i t e n g e w o o n leerzaaro - " r e g e n e r e e r d e " met o . a , enkele v s c h t b a z e n , die h i j j a ř e n lang g e b r u i k t e v o o r l a a g s t e taken;
de
het v u i l maken van menšen, v e o h t p a r t i j e n ,
bet v e r s p r e i d e n van Gomulka-isme en T i t o i s m e , het kapot maken van de v o o r hem on.ggcoJcloHJ® o r g a n i s a t i e s , etc.. B 6 n verdere u i t e e n v a l van deze t e l k e n s u i t e l k a a r vallende en wederom b i j e l k a a r körnende o r g a n i s a t i e , v o l g d e . Deze k e e r had z i e h een p o l i t i ß k oomite' gevormd u i t m e n š e n , die Zenkl en diens a c t i e - c o m i t ^ hadden v e r s t o t e n . Uit de door
de
Modrdf Hevue openbaar gc-maakte v e r k l a r i n g , we ten de l e z e r s , wat d i t c o m i t ^ wenste. Onder andere e i s t e het een
are -
g e r e c h t , waarvoor Zenkl n i e t versehenen was. Wilde missehien daarmede aan het e x i l b e w i j z e n , dat het het essentičle mist,
dat een d e r g e l i j k e r e - g e r e c h t b e h a n d e l t ?
Het p o l i t i e k e comite e i s t e een gezamenlijke v e r g a d e r i n g , waarheen Zenkl niemand had g e s t u u r d . Z i j b e s l o t e n
dus
Zenkl e r i n te l a t e n l o p e n . Z i j noemden hem en z i j n twee l u i t e n a n t s op de l i j s t v o o r de A C E N , waar v a n d a a n h i j ze e v e n e e n s verdreven had. Dus p r e c i e s v o l g s n s d 6 t r a d i t i e v a n het toenmalige nauwere p o l i t i e k e k o r p s ,
het n e g c c i S -
rende k o r p s , het korps van p o l i t i e k e f u n c t i o n a r i s s e n en de hemel weet hoe deze korpsen van de Raad-knoeierij e i g e n l i j k h e e t t e n , bewezen z i j aan Zenkl, dat z i j ni6ts tegen h e m h a d d e n behalve het f e i t ,
dat h i j n i e t tesamen met
h e n de t o p - o r g a n i s a t i e s van het e x i l en de v e r t e g e n w o o r d i g e r v a n het v o l k in ACEN wilde s p e i e n . Ik w e e t n i e t of Z e n k l r e e d s begrepen heeft - na z o v e e l h i e r m e d e overeen-
184
körnende v r o e g e r e g e v a l l e n - dat h i j ze n i e t meer k w i j t raakt e n o f h i j w i j z e r i s geworden. Dit weet i k e c h t e r met a l l e zekerheid:
het e x i l , dat w i l zeggen:
het gezonde d e c l
daarvan, moet nu met v o l l e b e s l u i t v a a r d i g h e i d zeggen: genoeg met dat gekonkel dat de goede naam van ons v o l k volkomen v e m i e t i g t j de naan d i e met de g r o o t s t e o f f e r s van h c l e Ja,
g e n e r a t i e s werd opgebouwd. onzc s i t u a t i e i s u i t e r s t c r i t i s o h . Het e x i l
g e h e e l h e e f t geen l e i d i n g , B e r o e p s p o l i t i c i ,
die
als
z i e h het
r e c h t hebben t o c g e S i g e n d namens p a r t i j e n te S p r a k e n , d i e i n het
exil
n i e t b e s t a a n e n d i e i n het v r i j e T s j e c h o s l o -
wakije n a u w e l i j k s een r e c h t van b e s t a a n z u l l e n vinden na al hetgeen z i j hadden v e r o o r z a a k t , b e h a r t i g s n nu de b e l a n g en van het e x i l en van ons v o l k met een sueoes g s l i ^ k aan een v o l s l a g e n b a n k r o e t . " I k weet n i e t wannccr i k n i j n vaderland wederom v r i j z a l z i e n , en ook n i e t wat ik kan doen om d i e dag d i c h t e rtry te brengen",
z e g t Zenkl i n het a r t i k e l , waarin h i j t e l a a t
z i j n geweten z o e k t , N a d e r t i e n j a a r h e e f t h i j i n een oommun i s t i s o h a r t i k e l ontdekt,
dat h i j d e e l had aan de nationale
c a t a s t r o f e . Hoeveel j a r e n z a l h i j n o d i g hebben om te o n t dekken wat h i j moet doen om t e r u g te mögen keren naar z i j n vaderland, v r i j sleclits zo,
z o a l s het l a a t s t e T s j e c h i s c h e
Parlement d e r t i e n j a a r g e l e d e n , waaraan h i j s t e e d s heriXftEtrb. Dat w i l zeggen«
het vaderland v r i j s l e c h t s v o o r z o v e r , dat
het hern n i e t kan v e r o o r d e l e n . Verwacht h i j , dat ook dsCt hem een of andere communist in Praag met een nieuw a r t i k e l z a l i n s p i r e r e n ? B e r e i d h i j deze weg v o o r , e v e n e e n s d o o r het benoemen van Propagandisten van het n a t i o n a l e commu nisme in de v e r e n i g i n g , waarover T s j e c h i s c h e h i s t o r i c i met 185
v e r a o h t i n g z u l l e n spreken ? En d i t is zonder t v / i j f e l het programma 66k van de andere leden van het vroegere n a t i o n a l e f r o n t .
.Yat doen
vertegenwoordigejra van de Agrarische P a r t i j dan daar ? Wat doet daar d r . Osusky ? x
Toen t i j d e n s de e e r a t e w e r e l d o o r l o g Ant. Svehla het e e r a t e Nationale Conit^ er, de T a j e c h i s c h e Kring, l a t e r Tsjechische Bond genoemd, o r e £ r d e ,
d i e door een p o l i t i e k van Smerala,
Hübschmanna, i o b o l k a s en Hrubans o v e r h e e r s t werden, v r o 6 g het T s j e o h i s o h e v o l k , m i l i t a i r beheer,
r e v o l t e r e n d t h u i s i n f a b r i e k e n onder
i n r e g i n e n t e n onder d e Pruasische l e i d i n g
en in het b u i t e n l a n d veohtend reeds in v r i j e eenheden t e g m de Habsburgers, eveneena: Wat do6n degenen, d i e daarin njet hören, daar ? En t o e n hadden tenminste twee T s j e o h i s o h e a f gevaardigden
-
Kaiina en Prunar
-
geweigerd inet deze
p o l i t i e k van bankroet i e t s te maken te hebben, En t o e n de i n s t a l l a t i e van de R i j k s r a a d ( i n de Oost e n r i j k a - H o n g a a r s e Monarchie) werd aangekondigd,
dechar -
geerden a r b e i d e r s van Praagse ondememingsn Smeral's
cn
Hübsahmann's v e r t r o u w e n s l i e d 6 n , en z i j trokken met hun e i sen de Straten van Praag op en naar het kantoor van het p o l i t i e k e l a n d s b e h e e r . En in volkomen overeenstenming met hen en met het v o l k , raobiliseerde J a r o s l a v Kvapil T s j e c h i s c h e s c h r i j v e r s en F r . Sxs de T s j e o h i s o h e i n t e l l i g e n t i e in een o r g a n i s a t i e , die de decharge van de a c t i v i o t i s o h e l e i d i n g der p a r t i j e n u i t v o e r d e . Dit was toen noch gemakkelijk noch p o p u l a i r . Kvapil met d r , G-uth werden z e e r s i e c h t verwelkomd door de v o o r 186
z i t t e r van de T s j c c h i s e h e Bond, Stanek, "Mengen j u l l i e z i o h n i e t in de p o l i t i c k , w i j nennen ona ook n i e t in de l i t e r a t u u r . " Dr. Mattuä, v o o r z i t t e r van het N a t i o n a l e Co~ mite', v i e l met cen openbare reprimande u i t t e g e n de z e e r oude J i r á s e k . Het b e g i n van S i s ' werk v/as evenmin g e m a k k e l i j k . Het wantrouwen j e g e n s hem a l s p a r t i j - m a n v i e l even op hem a l s o p z i j n v r i e n d e n , Het h i s t o r i s c h e o g e n b l i k e c h t e r , waarv o o r het v o l k Btond, gaf de d o o r s l a g en v e r n i e t i g d e het n i e t gepaste wantrouwcn en de p a r t i j - b e l a n g e n . I n een s o o r t g e l i j k e s i t u a t i e b e v i n d t z i e h vandaag ons e x i l . I n een v o l s l a g e n c o n t r a d i c t i e met z i j n belangen en met de belangen van het v o l k , wordt in z i j n naam g e s p r o ken en onderhandeld d o o r menšen, d i e naar z i j n wensen n i e t v r a c e n e n d i e z i e h door z i j n belangen n i e t l a t e n l e i d e n . En óók wxj z i j n op h e t h i s t o r i s c h e moment aangeland,
dat
b i n n e n k o r t z i j n b e s l u i t z a l l a t e n h ö r e n . Z u l l e n w i j namens ons menšen l a t e n spreken, d i e noch ons vertrouwen noch dat van het Westen hebben ? Z u l l e n w i j ons t e v r e d e n s t e l l e n met v e r e n i g i n k j e s , voordoen of die nics,
d i e een o r g a n i s a t o r i s c h e a c t i v i t e i t
z i e h u i t l e v e n i n het o r g a n i s e r e n van
pic-
danspartijtjes en f e e s t j e s ? G e e n s z i n s . Dit is de l a a t s t e m o g e l i j k h e i d de r u l n e s
van de e x i l - g e m e e n s c h a p tc redden, voordat deze volkomen in atooms u i t e e n v a l t . Ik doe een b e r o e p op a l l e n ,
die
z i e h nog n i e t helemaal vervreemd hebben van het v o l k van z i c h z e l f t
op in
en
g r o e p . Op naar een gezamenlijke
a r b e i d . Nu of n o o i t meor . Miloslav J,
Brouček.
187
KULTURNÍ ODBOR ÚSTŘEDNÍHO S V A Z U ČESKOSLOV
STUDENTSTVA
CYKLUS PŘEDNÁŠEK „ O IDEOLOGII ČESKOSLOV. POLITICKÝCH STRAN" vil.
Senátor VIKTOR D Y K :
Československá
národní
demokracie. , Blairu
PRAHA 1931 VYDAL TISKOVÝ ODBOR ÚSČS. TISKEM KNIHTISKÁRNY „TYPUS" PRAHA-SMÍCHOV.
Ideologie československé národní demokracie. československá národní demokracie je dítě rakouských žalářů a rakouské persekuce. Ve své stati v »Příručce« z roku 1918 zdůraznil Dr. Antonín Hajn, že vydání spisovatelského projevu a poslaneckého prohlášení a po nadšeném přijetí jích národem neznamenalo ještě, že zmizely z něho skupiny a strany, které orientovány byly austrofilsky. »Nebylo-li tudíž«, ptá se Dr. Hajn »tím více příkazem pouhé obezřelosti býti co nejlépe uspořádán, aby stráž proti tém skupinám a stranám byla ustavičně pohotově a dostatečně mocná zabrániti jejím diversím, dokonce pak možnostem i jejich frontálního útoku? že takto neb aspoň podobně ve své osamocenosti a ve své nucené prázdní uvažovaly i četné osoby uvězněné, doznaly později samy. Ba, některé z nich šly ve svém osamoceném přemyšlování dokonce ještě dále, nežli byla myšlenka soudnosti stran.« A na večeru na uvítanou Dr. Kramáři, uspořádaném na Slovanském Ostrově dne 17. října 1917 praví Dr. Kramář v své odpovědi: »A nehněvají se na mne moji přátelé se strany svobodomyslné. Já jsem se v žaláři poněkud — dovolte ten výraz nemožný — odstranil. Ne, že bych přestal milovati stranu, v které jsem vyrostl, nejsem nevděčným, ani nevěrným, ale přece jsem jenom cítil, že jsme dříve všichni bez rozdílu, žádného nevyjímám, viděli bohužel velmi často primům ve straně a že jsme zapomínali, že pro každého českého politika má býti primům necessarium národ a jeho prospěch a teprve-v druhé řadě strana a všechno ostatní. A jestli jsem mél v těžkých chvílích jednu touhu, jedno přání a jeden pevný úmysi, byl to: až se vrátím, věnovati všechny své síly tomu, abychom uspořádali i své vnitřní poměry, abychom si mohli stisknout ruce druh druhu, ať náležíme k té či oné straně, poněvadž chceme, jedině veliké dobro svého národa! Abychom se sešli všichni, kteří patříme k sobě svým přesvědčením, svými programy a abychom i ti, kteří se různíme, poněvadž zůstanou v každém národě různé strany následkem jeho sociálního rozvrstvení, abychom i s těmi ostatními dovedli pracovat za jediným velikým cílem, za velikou budoucnost českého národa!« Jiní, kteří se s námi později rozešli, nesmýšleli jinak; Václav Klofáč nabádal mne při poslední rozmluvě před mým propuště-
189
2 ním z vazby, abych pracoval k společnému žurnalistickému postupu a organisaci maximalistického denníku a Cyril Dušek, se mnou společně propuštěný, brzy poté v »Národě« se přimlouval velmi energicky za zjednodušení politických našich poměru. Úmyslem naším bylo sloučiti všechny strany, s nimiž pro akci zjednodušovací za daných poměru bylo možno počítati. Na schůzi v Luhačovicích (19. srpna 1917) pozvána posl. V. J. Kloíúcem strana pokroková (realisté), lidovopokroková strana moravská a strana státoprávně pokroková. Na urgenci mou, Ur. Stránského á spisovatelské rady, jež se účastnila porad, pozvána národní strana svobodomyslná. Dospěti k jednotnosti postupu v té či oné formě jevilo se krajně naléhavým; právě v létě roku 1917 odehrával se velmi prudký zápas o linii, kterou se půjde po obojakém projevu Svazu, který se chtěl opírati o »přirozená práva národů na sebeurčení a svobodný vývoj, o právo, jež nad to jest ještě u nás posíleno nezadatelnými právy historickými, státními akty plně uznanými,« a domáhati se »spojení všech kmenů československého národa v demokratický velký stát«, ale chtěl současně »v z á j m u c e l é ř í š e a d y n a s t i e přetvořit mocnářství habsbursko-iotrinské ve s p o l k o v ý s t á t svobodných a rovnoprávných národních států.« Obesláním Seidlerova subkomitétu byl by národ dal ve formě mezinárodně jasně a srozumitelně souhlas s řešením požadavků českých jakožto v n i t ř n í c h o t á z e k a to ne r a k o u s k o - u h e r s k ý c h , nýbrž pouze r a k o u s k ý c h , poněvadž parlament vídeňský nemohl upravovat ústavní poměry uherské. Tím padalo spojení s větví slovenskou. Většina »Svazu« a většina »Národního výboru« s Dr. Mattušem v čele patřila k táboru aktivistů. Bylo třeba ostré kampaně, aby byla vynucena resignace Dr. Mattuše, muže jinak úctyhodného, a aby zamezeno bylo — byť ve formě opatrné — obeslání zmíněného subkomitétu. V plné kampani proti rakouskému aktivismu došlo k poradám luhačovickým. Poprvé se na nich projevila snaha užít vývoje věcí na Rusku k zdůraznění programu socialistického, k obratu, jak bychom později řekli, na l e v o . Zástupci strany národněsocialistické žádali, aby společná strana byla stranou s o c i a l i s t i c k o u . Rozpor prohloubil se ještě při poradě v Turnově (30. srpna). Zde už zástupci strany národně-socialistické naznačovali vhodnost dvou stran místo jediné: maximalistické strany socialistické a nesocialistické. Odklon na levo zasáhl i mé blízké
í 90
2 přátele i spolupracovníky z »České demokracie.«: V třetí poradě u Bubeníčků, jediné, které jsem nebyl přítomen, meškaje venku, usneseno utvořiti společný užší výbor za účelem provedení jednotného vedení politických a národních záležitostí, jakož i žurnalistiky stran. Zjevno však bylo, že v straně nár. socialistické, k níž se přikláněla »česká demokracie« nebude ochoty k sloučení, poněvadž — opět vlivem poměrů v Rusku — se sociálně zradikalisovala, proces, který vedl brzy po té k změně názvu strany, místo národně-socialistické strany byla tu »československá socialistická strana«. V projevu předsednictva strany státoprávně pokrokové z 8. září 1917 naznačeny obavy, které budil tento vývoj. »V dnešní době jest jen jedno dělítko stran a jen jeden bod v pracovním programu celé politiky: vybudovati československý stát. Státoprávní program po době téměř půlstoleté stal se opětně programem aktuálním a měl by se tudíž veškeren celý národ státi jedinou obrovskou všenárodní stranou státoprávní a státotvornou; zdůrazňovati kterékoli jiné zřetele pro uspořádání našich vnitřních poměrů v dnešní době má v sobě nebezpečí, že znevážena bude před světem na konec sama opravdovost našeho boje za osvobození.« Nechtěli jsme, aby národ přel se o kůži medvěda, který daleko ještě nebyl mrtev. Zdá se mi politicky nesporným, že utvoření jednotného organismu, který by byl zbraní pro dobytí státu a pro jeho obhájení, bylo by velikým národním prospěchem, třeba' nikdo z nás nedělal si illusí o dlouhém trvání takového útvaru. Plně by bylo stačilo, kdyby taková veliká strana, k níž by přistoupili v té či oné formě agrárníci, položila základy ústavy a vybudovala předpoklady vskutku národního státu. Ponechávám soudu posluchačů, aby s tímto vylíčením srovnali příliš povšechná tvrzení jednoho z mých vážených kolegů, že »všechny naše politické strany vznikly za Rakouska a jejich ideologie byla urovnána u velké míře povahou Rakousko-Uherského mocnářství« dále že »svou ideologií nedovedly se přispůsobit tomu velkému historickému paktu, že národ československý má dnes samostatný svůj stát.« Národní demokracie vznikla spojením složek, jež stály v čele osvobozovacího boje, vznikla proti mocnářství Rakousko-Uherskému, dožila se té cti, že byla persekvovaná v době ostatní volnosti , že její tisk potlačován a její schůze zakazovány v době. kdy jiným uvolněn i tisk i schůze. A dočkala se posléze bolestil
9 nější cti, že stejně jako za Rakousko-Uherska byla persekvována za republiky, pro jejíž bytí přemnoho učinila. Ideologie strany naší povahou Rakousko-Uherského mocnářství uvedena nebyla; mohla by se pouze ve smyslu z á p o r n é m zjistiti spojitost: až do 28. října 1918 pevně a důsledně, bez kolísání postup strany byl protirakouský. Ale duch byl také a v prvé řadě k l a d n ý : chtěli jsme ne pouze bourat cizí, ale také budovat vlastní stát a udržet jej, a domnívali jsme se, že tak úspěšně můžeme učinit zdůrazněním myšlenky nejvyšší, myšlenky národní. Myšlence národní, této veliké a soustředivé síle, musí ustoupiti všechny ostatní myšlenky, domněle vyšší a širší. Národ má ne pouze právo, ale p o v i n n o s t žít. A jako není mravního zákona, který by směl nutit jednotlivce k sebevraždě, není idejí, které by směly nutit k sebevraždě národ. Myšlenka, která vede k podlomení energie národní, je prostě zvrácená, nesprávná, nedomyšlená myšlenka. Státy se udržují pouze velikou jednotou národní myšlenky a přesvědčením, že existuje pospolitost zájmů mezi příslušníky národa, zde živí mají vzpomínat mrtvých a obětovat se pro nenarozené; že není kultury mimo národ a života mimo národ. A nebudeme-li v tomto smyslu národem, nebudeme také dlouho svobodným a především n á r o d n í m státem! Z myšlenky národní plyne myšlenka všenárodní; je to zásada pospolitosti, uvedená v praksi. V š e n á r o d n í ráz strany národnědemokratické neznamená přehlížení skutečnosti, že národ je rozdělen v stavy, třídy, skupiny, ať už je dělí zájem, víra nebo programová směrnice. V š e n á r o d n o s t znamená názor, že všechny tyto různé složky mohou dosíci trvalého úspěchu pouze jako část celku, nikoli část proti celku. Úspěch, kterého docílí taková složka využitím konjunktury na úkor jiných složek proti přirozenému hospodářskému řádu, udržeti jí nemohou. Je možno odhlasovat nemožnosti, není však možno je provádět. Předpoklad zdraví těchto složek je zdraví celku. Nelze tyto složky isolovat učinit z nich něco pro sebe, bez zřetele na prospěch národní, bez zřetele na prospěch obecný. Viděli jsme, jakou pohromou je, řeší-li se problémy celonárodní, jakým aspoň byla na př. otázka pozemkové reformy, jen s hlediska zájmu a zisku určité politické strany, viděli jsme při řešení různých krisí, že nemohou — nemá jí-li přinést spíše zhoršení nežli zlepšení — být řešeny pouze lokálně. Chtíce nechtíce všichni spolu souvisíme a krátkozraká diktatura stavovských činitelů moci musí býti také krátkodobou diktaturou, úspěchy jí dosažené hodnoty pochybné a přechodné;
192
9 za to ovšem takové vítězství neomezeného a neodpovědného egoismu stavovského může a musí přinášet škodu národu a státu. V souvislosti s touto ideologií nutno zdůraznit jiné programové usilování: pouze národní a všenárodní základ může udržet národní ráz státu československého, nikoli základ mezinárodní či stavovský a třídní. Podle ideologie strany naší stejně jako cílem snažení jednotlivců musí být, svéprávnost a osamostatnění, musí být také přirozeným posláním dozrálého národa, aby se stal svéprávným a samostatným, aby si utvořil svůj národní stát. I kdyby poroba národní zaručovala hospodářský blahobyt porobeným, i kdyby svoboda tento hospodářský blahobyt ohrožovala, musí zůstat cílem. Utkví-li národ u plných hrnců egyptských a zřekne se cesty do země zaslíbené, obětuje prospěchu třeba chvilkovému a zdánlivému svou čest a důstojnost, životní jeho nerv je ochromen, živoří a doživoří. V řeči už zmíněné řekl Dr. Kramář: Svoboda není jenom prázdným slovem, nýbrž je z prvních statků padlého civilisovaného národa a jsme povinni pronášeti slovo to nejen jako frázi, která zkrášluje nějakou reč, nýbrž j e n á m s v o b o d a p o t ř e b n á z r o v n a t a k , j a k o j e nám z a p o t ř e b í č i s t é h o vzduchu, a b y c h o m žili a d ý c h a l i . « Je to samozřejmost, ale samozřejmé věci nejsou u nás vždy samozřejmými. Po chvílích, kdy jsme se naučili vážiti si významu samostatnosti, přišly jiné, kdy jsme se odnaučovali vážit si jí, kdy jsme počítali pro nedostatky doby přítomné vzpomínati s odporem těch časů přešlých. I kdyby poroba byla pohodlnější, je to drtivé a smrtící pohodlí. A přinesla-li samostatnost po stránce hospodářské svízele a starosti, nesmíme zapomenout, čím vším bylo vykoupeno širší celní území! Po názoru našem právo národa našeho na národní stát. v němž by žil po svém, tvořil po svém a jednal po svém, nemůže být zkráceno nějakým právem menšin. Strana naše nevzpirala se právům, jež by daly menšinám národnostním nutné životni možnosti. Ale tyto životní možnosti nesmí znemožnit život a plný život většiny. V "rážce práva většinového a menšinového je demokratické a spravedlivé, aby menšina ustoupila většině. Nějaké nové, lepší švýcarsko v střední Evropě znamenalo by zřeknout se našeho práva na státní život. Nesmíme zapomenouti, že hlavním z předpokladů možnosti švýcarska jen samostatné národní států národů, jež je tvoří. Zneutralisování československa neznamená pro nás zabezpečení, spíše jeho opak. Každá neutralita naše v době, kdy by běželo o naše spojence, znamená, že po porážce
193
9 jejich přijdeme na řadu my, stejně jako naše neutralita za války světové byla by zaručila úspěch imperialistického německého snu. Strana naše je stranou demokratickou. A nebyli-li to, jak praví Dr. Kramář v říjnu 1917 »jednotlivci, kteří přivodili převrat«, nýbrž »národ, který chce žiti, kde každý jednotlivec je oauševněn touhou, aby ten národ byl velký a silný, aby zaujímal čestné místo mezi národy«, byla-li podmínkou našeho osvobození »vzácná jednomyslnost v celém českém národě«, jež zaplašila »politiku váhání, kolísání a strachu«, musí být trvání a nedotknutelnost republiky udržována řády demokratickými. Není právem jednotlivců sebe významnějších, aby ohrožovali kterýmikoli projevy své osobnosti čestné místo naše mezi národy nebo bezpečnost státu a jeho hranic. Naše strana počítá s jedincem, je si vědoma významu jeho iniciativy, nepřeje si jeho utlačení, nechce potírat, nýbrž jen rozvážně o m e z i t a u k á z n i t j e h o e g o i s m : ale ocítá-li se právo jednotlivcovo v kterémkoli směru v rozporu s právem národního a státního celku, musí smrtelný jednotlivec ustoupit zájmu národa, zájmu většímu, světějšímu a jak doufáme věčnému! Věrna duchu demokratickému, musí strana hájit ústavnost, parlamentarism a řád. Pouze v konfliktu zájmu demokratického se zájmem národním a státním musil by být V případě nezbytí zájem nižší obětován spáse národa a státu! Zdravá rovnoháva mezi právem jednotlivcovým a zájmem délku je pro nás ideovou podmínkou zdárného vývoje. Tak ve věci vázaných kandidátních listin hleděla strana uvésti v soulad právo jednotlivcovo, aniž by dávala při tom nepatrné skupině osob možnost z intriky, zlomyslnosti nebo osobního prospěchu zradit vůli zdrcující většinu majority dekapitací. Pokládala přesuny v pořadu za přípustné pouze, prokázal-li veliký počet škrtů, že běží o projev, podepřený velikým počtem voličů. S ideovým základem národní demokracie nesouhlasí prakse volebního soudu, která se nezabývá důvody, pro které byl poslanec vyloučen ze strany, nýbrž zkoumá pouze znění reversu. Podle ideologie strany národnědemokratické také zde znění ústavy a slib, na tuto ústavu složený, musí býti právoplatnější, než revers s ústavou se nacházející. Také zde zájem vyšší musí mít přednost. V utkání zájmu stranického se státním musí ustoupit s t r a n i c k ý zájem. Každý jiný postup a výklad by utvrzoval absurdní stav, v němž poslanec ač senátor, který se rozpomenul na slib. na ústavu složený, mohl by býti zbaven mandátu soudem státu, jemuž obětoval zájem strany i zájem vlastní.
194
9 Tuto ideologii uplatňuje strana i v směru hospodářském. Program, schváiený 25. března 1919 staví se proti krajnímu individualismu stejně, jako proti kolektivismu socialistickému. Také strana počítá s egoismem jako základním prvkem mravní lidské podstaty, ale ne prvkem jediným a vše ostatní potlačujícím. Nechce, aby »mravní princip svéodpovědnosti stal se pohodlným heslem k ohlušení svědomí mocných, ale nedostatečným podkladem organisace. Kapitalistické systémy neohlížející se na zájem národního a státního celku je nebezpečím shora, jako bolševictví nebezpečím zdola. Za demokratických řádů může se udržet stát s určitým společenským řádem pouze tehdy, neocítneli se v trvalém a zásadním rosporu s většinou, dovede-li přesvědčit většinu, že bez něho bylo by hůře. Strana odmítá ideologii socialistickou, proti heslu třídního boje staví heslo dohody tříd a stavů, ale dohodu sociálně spravedlivou, proti materialistickému pojetí staví idealism. Kolektivism, potlačující svézodpovědnost ohrozí výrobu a možnost soutěže, tím spíše, že nejsme sami na světě a jako stát, jenž chce exportovati, musíme brát zřetel na výrobní a sociální organisaci národů, s námi sousedících a soutěžících. System společenský nenahradí osobní odpovědnost a vede k ochuzení národa. Proto strana chce zachovat svézodpovědnost jako mravní organisačni princip společenský, ale tak. aby každý měl možnost uplatnit své síly k svému rozvoji kulturnímu a hmotnému a tak za svůj osud mohl být činěn odpovědným. Avšak »kde začíná být zodpovědnost a svoboda kořenem vykořisťování a kde nemůže být jednotlivec (jíněn za svůj osud odpovědným, nastoupit musí odpovědnost společnosti a působnost její vrchní vůle a moci.« Strana chce »aby svobodný počin jednotlivce zásadně nadále řídil výrobu, poněvadž v tom spatřuje záruku všeobecného pokroku a nemůže přivoditi k tomu, aby stát ústředně reguloval výrobu i spotřebu, poněvadž toho nedovede a nikoho neuspokojí.« Strana »nevidí hlavní kořen zla v soukromém vlastnictví, nýbrž především v jeho nespravedlivém rozdělení. Nelze svéodpovědnost a svobodný počin podnět jeho organisační princip společnosti a nezachovati soukromý majetek«, a strana nevidí v odstranění a v odspolečenštění vlastnictví jedinou cestu ba ani schůdnou cestu. Chce volit k zmírnění majetkových protiv cesty, »které by nepodlomily výrobnost a blahobyt celku.« Jasno, že tato ideologie n e n í kapitalistickou, žádá naopak, aby kapitál — nemá-li celý
195
9 společenský řád být ohrožen — omezil svůj egoism zřetelem sociálním. Strana organisuje různé své složky a dohodou zájmových skupin chce dospět k dohodě mezi různými politickými stranami. Taková dohoda nemůže přinášeti tolik, kolik slibuje demagogie skupin a stran, jejímž cílem není dohoda, ale která bezohledně těží z moci a konjunktury. Tím lze vysvětliti, proč překážky, jež strana musí překonávat, jsou tak veliké. Ale za tohoto ducha a této iedologie strana jako soustředivá a iniciativní síla, vyrovnávající protivy a činící schůdné cesty, mohla by dříve či později po blížícím se bankrotu krátkozraké a omezené zájmovosti a nepříčetného, neodpovědného stavovského egoismu státi se skupinou, ne-li počtem, aspoň duchem vedoucí. Byla potírána mezinárodní koncepce strany, hlavně její zdůraznění solidarity slovanské. Jaká slovanská politika, není-li největší slovanský stát dnes veden slovansky? Jaká slovanská politika, jsou-li mezi slovanskými národy a státy veliké rozpory? Pokud se stavu v Rusku týče, byla by v tom nelogičnost, kdybychom my, dobyvše znovu samostatnosti důsledným potíráním státu quo, nyní o s t a t u s q u o v sovětském Rusku se opírali. Pokud se neshod týče, bývalo před světovou válkou tradiční naší politikou, pracovati k sblížení rozvaděných bratří na severu i na jihu a musí jí zůstati i v samostatném státě. Zůstane nesporným dějinným, že státní naše bezpečnost byla větší, mohli-li jsme se opřít o samostatný fakt moci slovanské a že státní úpadek jižních Slovanů, náš i Polský šel rychle za sebou. Buď jak buď, nemáme práva zapomenouti, čím nám Slovanstvo bylo, třeba dnes nemůžeme se o ně opřít, jak jsme se opírali. A politika národů nesmí hledět jen k okamžitému prospěchu, nýbrž k budoucnosti; a víme z vlastní skutečnosti dějinné, z protestu proti anexi Alsaska a Lotrinska, že čestný čin může být také prospěšným činem. V duchu dohody řešila také naše strana vnitrní poměr československý. I zde snažila se čelit výstřelkům egoismu na té a oné straně a zpěti k čestné a rozumné dohodě, také v tomto směru snažila se zamezit tomu, aby vášeň tvořila propasti mezi námi a Slováky. Je a zůstane její snahou, aby nenastalo mezi větvemi na sebe odkázanými, odcizení a nepřátelství, naopak, aby naše vztahy byly a zůstaly co nejsrdečnější a nejbratrštější! Provolám, publikované 9. února 1918, zdůrazňuje jako hlavní úkol strany dosažení svobody, vybojování českého státu, jehož
196
9 základním územím jsou historické a nedílné země koruny české a území Slovenska. Zdůrazňuje, že tento stát bude demokr&tic kým, spravedlivým k svým národnostem, spravedlivým ke všem svým občanům a třídárr Zdůrazňuje ochotu, >s ostatními stranami v plné důvěře k nim se smluviti o společný postup v posavadním zápase za osvobození národa; prohlašuje slavně veškeré národní veřejnosti svou trvalou ochotu, společnou 3oučkmost s nimi ve stejné důvěře a věrnosti radostně provésti a zceliti vnitřní -ústroj národa, aby již nyní, zvláště však při konečném vyřizování a pořádání věci války a míru mohl uplatnit plně svou soubornou vůli národní. B l a h o v š e h o n á r o d a , c e l k u i k a ž d é h o j e d n o t l i v c e , založené na zásadách vzešlých z pouček jeho dějin a vzešlých z čistých proudů novodobého jeho života, b u d e n o v é s t r a n ě v ž d y n e j p ř e d h ě j š í m z á k o n e m . Voláme pod svůj prapor českou státoprávní demokracii, všechny stejně smýšlející, které doba zkoušky nesehnula, nýbrž zocelila; voláme je všechny, muže i ženy, bez rozdílu země a postavení; vybízíme do společných řad a ke společnému dílu i všechny ty, kteří jinak stejně smýšlejíce, stáli až dosud z jakékoli příčiny opodál politického ruchu. Dnes budiž k o n e c v e š k e r é t r p n o s t i ; i ó n e c pouhému přihlížení; dnes je doba činné účasti, neúnavné práce obětovné odvahy všech bez výjimky a bez opuštění!« Strana státoprávně demokratická přispěla nesporně mnoho k šťastnému skončení naší revoluce; podle mínění některých stala se však zbytečnou za samostatnosti už dobyté. Ale nelze spravedlivě nedoznati, že i v osvobozené vlasti vykonala strana mnoho ké_ konsóhdacL Jako za Rakouska přijímala vidy bohatý podíl v nebezpečí, ale chudý po vítězství. I mnozí straníci zapomínali velmi rychle na to, co strana učinila dobrého, nebo na zlé, jemuž zabránila, ale živě si připomínali, co bylo nebo co se zdálo její chybou. Jednou z těchto chyb v očích mnohých bylo právě to, co zdůrazňovalo provolání z 9. února 1918: m í n ě n í , že n a s t a l a d o b a č i n n é ú č a s t i . Strana, rozpakuj í c s e p ř e d p o l i t i c k o u t r p n o s t i , byla nucena přijímat kompromisy mnohdy dříve tam, kde by byl populárnější i pohodlnější boj čistě záporný a bezohledný. Kritikové její, zdůrazňujíce to, čemu nemohla či nedovedla zabrániti, nekladli si otázku, co by vzešlo z jejího trvalého záporného postupu. Neuvědomují si, že už před rokem 1925 bylo by došlo ke vstupu Němců do vlády a snad v počtu hojnějším. A neuvědomují si, že došlo-li za její účasti ve vládě k mnohým škodám, tyto škody pravděpodobně by se zvětšily,
197
10 kdyby byla mimo vládu. Strana byla současně napadána jakc šovinistická a k menšinovým národnostem ústupčivá. Byla potírána jako strana kapitalistická, ač nikdo nepostavil se tak energicky proti výstřelkům kapitalistickým jako Dr. Rašín. Byla potírána, poněvadž nesouhlasila s postupem proti Gajdovi a současně potírána. poněvadž nemohla souhlasit s ideologií fašismu a s dobrodružnými experimenty. Byla potírána současně jako strana, štvoucí proti hradu a současné jako strana, vůči hradu slabá. Není jednotlivců ani stran, kteří a které by nechybily a jistě jsme v tom či onom pochybyli my i strana. Ale u národní demokracie i přednosti jevily se chybou. Zápor zdá se u nás vždy silnějším než klad. Není mým úmyslem, dělat advokáta p r a k si své strany a hájit dobré i zlé, poněvadž o ni běží. Řeki jsem nedávno, že spravedlivost patří pouze mrtvým a strana naše rení mrtvá. Nehájím její prakse, nechť je souzena a třeba odsouzena. Ale hájím její ideologii. A věřím, že strana naše n e b u d e mrtva, zustane-li věrná své ideologii a vtělí-li ji v praksi, bude-li tím, čím jsme ji chtěli mít v nejchmurnějších a nejkritičtějších dobách světové války, nedá-li se ničím zmást a nedá-li se nikým svésti!
(Přednáška tato proslovena byla v Modrém sále Akademického domu.)
dne
15.
ledna
1931
Pokračování článku "Míra trpělivcsti" (se str. 1 78.)
" T ě ž c e jsme doma nesli, když komunisté si vybírali z jiných stran neuspokojené jedince a využívali jejich služeb k vlastním účelům. Tento nemrav byl v plné šíři přenesen i do exilu a stal se hlavní příčinou konfliktů a nepřátelství. Jestliže se našli i zde neuspokojení a funkce chtiví jedinci, kteří se nesolidarisovali s rozhodnutími orgánů svých vlastních stran, měli býti ignorováni." Ignorováni kým? Zenklem, který si je koupil za tím účelem, či těmi " j e jich" stranami? Kdyby šlo o národ, i politický representant by musel říci: Každým, protože tihle měkkýši, kteří si z neštěstí národa udělali živnost, nemají ani špetku cti, ani špetku charakteru.
Ale nechrne Holuba pokračovat v jeho
spravedlivém hněvu; "Seriosní politický funkcionář - po zkušenostech z let 1945-1948 s tímto typem lidí nespolupracuje." Že ne? Ptáme se Holuba s celou vážností listujíce v témže čísle Demokracie a socialismu, kde na stránce jedenácté má článek právě jeden z těchto "typů", kterého si Zenkl vybral dokonce za místopředsedu, aby té exilové ostudě nasadil korunu. Či to má znamenat, že Holub nepokládá ani sebe sama za "seriosního politického funkcionáře"? Jakým právem se pak Holub rozčiluje na Zenkla, že "Liboval si v oslabování druhých stran, vměšoval se neustále do jejich vnitřních věcí, obklopoval se satelity a disidenty a občas je odměňoval pomyslnými funkcemi." A dále, že "S jeho souhlasem a za jeho plné podpory bylo - způsobem z c e l a nelegálním rozšířeno zastupitelstvo o nových 24, v mnoha případech zcela neznámých, j e dinců. A ačkoliv tito jedinci nikdy zvoleni nebyli, jejich " z v o l e n í " bylo prostě oznámeno a v novém doplňování a klamání se pokračovalo. Abnormálnosti a vyložené nepravdy se vršily a umocňovaly. Samozřejmě, že na vážné politické problémy a práci nebyl čas, protože intriky, osobní otázky a starost o "většinu" absorbovaly všecku energii." Jakým právem, ptáme se znova pana generálního tajemníka. Snad jen proto, že právě tenhle "typ" není úplně neznámým, nebot se proslavil právě těmi intrikami, "abnormálnostmi a vyloženými nepravdami" o lidech, kteří Zenklovým plánům překáželi. Doporučujeme panu Holubovi přece jen trochu rekriminace a snad prohlídku jeho stranického archivu. A zatím mu pomůžeme jen jedním případem,jehož exil pro jeho obludnost a bezcharakternost dosud nezapomněl: kampaň proti prof. Mackovi.
A jemu, panu Holubovi osobně:
Svědectví.
zalistujte si ve Frank Vymazal
* * * * *
199
JEJICH PRAVÁ T V Á Ř .
Trapná historie tak zvané Rady svobodného Československa nebere konce. Je nepříjemné se jí zabývat a byl bych v pokušení přehlížet všecky j e j í přemety, kdyby nebylo toho, že odium za j e j í činy padá na celý náš národ. Ve styku s příslušníky exilu jiných národností slyšíme co chvíli káravé "vy Č e š i " . Ale my Češi nemáme s touto tak zvanou Radou nic společného.Je to společnost vydržovaná záhadným americkým spolkem k záhadným účelům. A naše odpovědnost za ni spočívá jen na jednom nedopatření, že jsme totiž až po dnešní chvíli nedovedli proti této společnosti zaměstnanců amerického spolku vytvořit nic, co by representovalo skutečně demokratické živly našeho exilu. Tato takzvaná Rada prožila několik nepříjemných chvil ve Shromáždění porobených národů, konaném před několika týdny.
Toto Shromáždění ( A-
C E N ) bylo jevištěm potyčky národně socialistických lidových demokratů, podporovaných hrstkou jejich souputníků — taktéž v žoldu záhadné americké organisace - s ostáními exilními delegacemi, k nimž se přidružilo tentokráte několik jejich někdejších druhů, kteří se odtrhli od tak zvané Rady. Jinonárodní exilní skupiny musely dostat velmi špatnou představu o našem exilu, ale to není nic nového. Tuto špatnou pověst u nich už dávno máme. A nestálo by to za to věnovat tomuto konfliktu pozornost, nebýt toho, že si pan Ján Papánek, někdejší velvyslanec lidově
demokratického
režimu předúnorového na to trpce
stěžuje v Jostenově londýnském "Čechoslováku" a prozradil při tom pravou tvář podivné společnosti, jež si osobuje právo mluvit za československou demokracii, o j e j í ž pošlapání a zničení se zasloužili všichni dohromady a každý z nich jednotlivě. Pan Ján Papánek píše doslovně: "Proti S.N.je budova Shromáždění porobených národov (ACEN). Táto organizácia je složená z tých najkonzervatívnějších elementov strednej a východnej Europy. Pred pár dnami o nich napísal Walter Lippman: "...reakční radikálovia,ktorí revoltujú proti všetkým základom dvaciateho storočia. Chceli by zrušit dvaciate storočie, sú, tak nám hovoria, velmi ostro proti komunismu. A l e komunismus tiež patří do dvaciateho storočia a tito reakční radikáli tomu nerozume jí a nevedí ako mu odporovat."
200
Pan Ján Papánek, někdejší velvyslanec předúnorového lidově demokratického režimu pokračuje takto: " R a d a slobodného Československa čo zakládajúcí člen sa do Shromážděnia snažila zaviest aspoň trochu demokratického ducha. Prefo bolo už po celé roky snaha sa j e j zbavit. Nepodařilo sa to. Tak přísli na pomoc niektorí politikáři z Československa - Jozef Lettrieh, Václav Majer, Arnošt Heidrich a s p o l . " Je poněkud zábavné číst, že pan Ján Papánek, mluvčí skupiny profesionálních politikářů nazývá jiné
- své odpůrce ovšem - politikáři« Dokud
byli v tak zvané Radě a podporovali ji a Papánkovy druhy, nebyli ovšem politikáři, ale váženými státníky a dobrými demokraty, ba i za lidové demokraty je byli národně s o c i a l i s t i č t í pohlaváři ochotni uznat. Ale jakmile se odtrhli,ztratili podle pana Jána Papánka nárok na všechnu úctu a veškery pocty
Lidová de-
áokracie dovoluje každému, aby měl názory jaké c h c e , ale jenom tehdy, jestliže se jeho názory na sto procent shodují s názory, jež předepíše vrchní lidový demokrat. Ze je Rada svobodného Československa již po leta v rozporu s representacemi ostatních exilníeh skupin bylo celkem známo. Je to však po prvé, že to mluvčí tak zvané Rady veřejně doznal. A ovšem, vina není prý na tak zvané Radě, ale na všech ostatních, protože ti, jak nám sděluje pan Ján Papánek, kdysi velvyslanec lidově demokratického režimu, jsou reakcionáři. Jen kolaboranti s komunismem jsou lidé pokrokoví a odpor proti komunismu je reakcionářstvím, jež je nutno potřít. Pan Ján Papánek,který sloužil lidově demokratickému režimu v němž dominovali komunisté a v němž komunisté se svými kolaboranty zardousili č e s koslovenskou demokracii, vydali Československo do rukou sovětské nadvlády a potlačili všechna občanská práva lidu, dokazuje jasně, jaká je představa pokrokovosti a demokracie tak zvané Rady. Dokazuje to souhlasným dovoláváním se pana Waltera Lippmana. Pan Lippman, j e j ž nikdo nebude považovat za bojovníka proti komunismu a za opravdovou demokracii a svobodu, praví, že "komunismus patří do dvacátého století. Ovšem že patří, neboř se v něm ustavil a projevil a ukázal světu jaký je. Znamená to však, že proto, že se komunismus vyskytl ve dvacátém stoieti, že musí zůstat na věky a že se mu nesmí odporovat? Ve dvacátém století se kromě komunismu vyskytly ještě jiné hrozné a hnusné v ě c i . Podle logiky pánů Lippmana a Papánka patří všechno do dvacátého století, jako fašismus, nacismus, racistické ukrutnosti, dvě světové války, atomové a vodíkové pumy a l e d a c o s ještě jiného ohavného a zrůdného. To všechno nesporně patří do dvacátého století, ale musí to zůstat na věky? A je reakcionářstvím být proti tomu? Před sto roky svedla země páně Lippmanova krvavou válku, jež měla odstranit o t r o k á f s t v í - zřejmě to bylo reakcionářství, protože otroctví nesporně patřilo
201
do oné doby, neboť se v ní uplatňovalo. Pan Lippman by se to ovsem neodvážil napsat v Americe, jež je pyšná na svou občanskou válku Severu proti Jihu. Ale jeho argumentace, namířená proti odpůrcům bolševictví je stejné ošidná, jako kdyby chtěl tvrdit, že boj proti otrockému systému byl bojem proti devatenáctému století. Ovšem, tak zvaní pokrokoví lidé, kteří jsou ve skutečnosti těmi n e j horšími reakcionáři jaké svět kdy poznal, rozlišují pečlivě je-li něco natřeno na hnědo nebo černo, jako nacismus a fašismus a je-li něco natřeno na rudo, jako bolševictví. Koncentráky Adolfa Hitlera byla hrozná věc, ale koncentráky Lenina, Stalina a nyní Chrušěova a jejich lidově demokratických předúnorových i poúnorových poskoků jsou asi jen nepříjemnou nutností "pokroku". Nemá smyslu polemisovat s panem Lippmanem - to je v ě c í o s v í c e né americké veřejnosti, aby čelila matení myslí, jež tento novinář pěstuje s takovou vytrvalostí. My se musíme zabývat československými lidovými demokraty kteří se jej a jeho argumentace dovolávají. Pan Ján Papánek tímto dovoláváním se Lippmanova názoru prozradil pravou podstatu sporu mezi Radou svobodného Československa a demokratickým exilem z Československa a jinonárodními exilními skupinami. Zenklovi lidoví demokraté považují důsledný boj proti komunismu za zpátečnictví. Oni, protože jsou "pokrokoví" a protože podle Papánkových slov po leta se snažili vnést do ACENU "demokratičtějšího ducha, nechtějí bojovat proti komunismu, ale naopak, snažili se zřejmě přimět ostatní exilní skupiny, aby toho boje zanechaly. Oni proti komunismu nemají nic než to, že komunisté nestojí již o jejich posluhování a přisluhování a že je odkopli, když jim pomohli do sedla. To je ostatně o nich dávno známo.
Všichni tito lidoví demokraté
šlapali nohama demokracii a občanská i osobní práva československého lidu od tak zvaného osvobození až do chvíle, kdy jim komunisté řekli nevděčně, aby zmizeli, že jich už nepotřebují. Žádné odhalení v tomto smyslu nemůže překvapit.
Překvapuje jen, že to nyní tak naplno doznávají a že ukazují exilu svou
pravou tvář. Za to jim ovšem musíme být vděčni, protože se opravdu nestává často, aby odhodili přetvářku a přiznali barvu. Snad je to první zásluha, kterou si pan Ján Papánek získal o československý exil. R.K.
202
Poznámky a komentár» Časopis "Hlas domova
vycházející v Melbourne mi věnoval - ne
poprvé - poněkud nevlídnou pozornost. Nazývá mne "zkušeným komentátorem Britského rozhlasu", který své komentáře uěesává jak se mu nakáže. Informace "Hlasu domova" jsou při nejmenším poněkud nepřesné.Aniž bych se s ním přel o to, zda jsem kdy psal podle cizích příkazů, musím konstatovat, že jsem již více než dva roky pro B.B.C. nenapsal žádný komentář, at již učesaný nebo neučesaný. Redaktor "Hlasu domova" mi připisuje výkony někoho jiného, c o ž je neseriosní. Nebo vysílání B.B.C. nezná a to je jeho škoda, protože to vysílání za poslech stojí.
R. Kopecký
A paní Jarmila Dvoratc z kanadských " N a š i c h hlasů" věnovala v novém č í s l e a u s t r a l s k é h o "Hlasu d o m o v a " p o z o r n o s t neméně nevlídnou Modré revui a mé o s o b ě , jak poznáte z obsahu článku, kterv pro usnadnění prácp c e l ý přetiskuji: Se zájmem jsem si přečetla článek "Rapsodie v modrém", otištěný v HD ze 7.8. tr. a komentující názory p. R.Kopeckého na stav české kultury v exilu. Mám své zkušenosti s tímto nesnadným thematem v dnešním rozděleném světě. Ráda bych uvedla malou ilustraci toho, jak si asi "Modrá revue"a spol představují prakticky kulturní činnost, která by obohatila náš exil a udržela českou kulturu při životě pro budoucí časy Pf*d několika měsíci jsem vydala drobnou knížku s názvem "Umělec na útěku - Uprchlíci ve výtvarném umění", s - dodatkem "Co m á člověk z umění". Studie vycházela na pokračování v týdeníku Naše hlasy v Torontě. Vydavatelství se rozhodlo vydati sérii článků v drobné knížce jako čtvrtý svázek své edice. Byla jsem požádána o propagační spolupráci: učinila jscem tak a zaslala jsem řadě exUových listů recensní výtisk své knížky. Mezi adresami, které mi dal k disposici p. A. Vlach, vydavatel kulturní revue "Sklizeň" v Hamburku, byla také adresa "Modré revue", kterou jsem předtím neznala. Přece však jsem v dobré vůli zaslala na uvedenou adresu resensní výtisk své knížky. Ještě dříve, než výtisk došel do redakce, reagovala "Modrá revue" na můi pruvodní dopis touto odpovědí
"Vážená paní, jste členkou redakce onoho s v i W r (promiňte hrubost výrazu, ale nelze jinak) cgj\f~, P i s u " N a š e hl^sy", jehož existence jest z prev-3i^ č á s t i umožňována příjmem peněz za propagaci Ko munistických podniků Tuzex a Batavy, o jmyefc toc~ litických nemravnostech tím časopisem podporaA n ý c h nemluvě. Jste snad dokonce "kulturní reU reu fk ° u " tohoto podniku, soudě dle Vašich clanku v tiěvn. Nehodláme proto zařadit do "Modré revue" re'«o,$í ° Vaší knize podnikem 'Maše h t e f vydané a ^ hu' 113111 bude doručena, Vam ihned v r a me0 S P ° ^ a y e m Hdr; , J a n ^ L ^ f ^ ^ . Recensm výtisk dosel po case nazpět s p o z n á m * ^ ze p n j e t l z a s i l k y byl° ^řešatem odmítnuto Po Pravdě řečeno, ani nevím, za co mne Moa.. 1-evue" činí zodpovědnou. Za vydanou publikaci ifu za články, které jsem v "Našich hlasech uve^n i l a - J s e m nedostala zadny honorár. Nevím nic 0 ob ~ chodrtím podnikání časopisu, v nichž publikuji »ta»
o podniku nazývaném " N a š e h k a s y " a o spolupráci paní D v o ř á k o v é v nich c o s i poznamenat. Především nutno opravit c h y b u , snad pouze " t i s k o v o u " . Nepsal j s e m v d o p i s e o komunistických p o d n i c í c h T U Z E X a B A T A V A , nýbrž T U Z E X a B A Ť O » R Y . B A T A V A je kanadské s t ř e d i s k o podniků Baťových a
s í d l i š t ě zaměstnanců j e -
j i c h , kdežto B A T O R Y je z l o p o v ě s t n á a možno ř í c i pirátská polská komunistická loď, která na příklad d o s t i ž e n a kdysi j i ž na širém moři v á l e é t i ^ W 'odmi britskými pod hrozbou střelby donucena byla vydat britského a t o m o v é m
ona, který pra-
203
coval v Anglii pro Sovětský s v a z . Pro tuto l o j BATORY (a pro mnohé jiné komunistické podniky) propagační inserty v kanadských "Našich hlasech" a v páně Havlíkově (a jeho ředitelské rady) kanadském "Novém domově" lákají č e s k é a s l o venské usedlíky v Kanadě tvrzením, že na lodi najdou "přátelské", " s l o v a n s k é " a " t e p l é " prostředí, zatím co zterorisovaní a komunistickými pochopy na lodi hlídaní lodníci pokoušívají se z ní uprchnouti — kdysi, na příklad, jeden z lodníků z tohoto " t e p l é h o , slovanského a přátelského" prostředí s p a s i l se v zimě skokem domoře a po mnoha stech metrech plavby v ledové vodě byl šťasten, že dosáhl břehu Holandska, ač byl tak zmrzlý a vyčerpán, že po týdny zápasil se smrtí ve zdejší nemocnici. Nuže, paní Dvořáková, tyto svinské (odpusťte opět hrubost výrazu, ale nelze jinak) podniky "Našich hlasů" nazýváte obchodními podniky, říkáte, že o nich n i č e h o nevíte. Nemohu jinak, než pochybovat o tom, že říkáte pravdu, tvrdíte-1 i to. Není tomu tak dávno, kdy rozpoutal se velký žurnalistický boj kol těchto problémů a také ty vaše " N a š e hlasy" vícekráte se o tom r o z e p s a l v . I kdybyste to snad nebyla č e t l a , ty komunistické inseráty nevidět nemůžete a není potřebí nijak velkých "závěrečných soudů" a na s v é vlastní závěrečné soudy byste se zajisté mohla s p o lehnout. A není to podivná, ne-li pochybná kultura, která se nestará, z č e h o žije č a s o p i s , který vaše články uveřejňuje a co takový č a s o p i s kromě těch vašich č l á n ků ještě dále uveřejňuje ? Beran.
P L A N Á
S E N S A C E .
V y s o c e podnikavý vydavatel londýnského " C e c h o s lováka" s i potrpí na s e n s a c e . Nevadí mu, jsou-li plané. Jednou z nich byl jeho "sputnik" o záhadném prý a komunisty prý potlačeném spisu " p o s l a n c e Jana Kozáka" o tom, jak se komunisté vychytralým způsobem zmocnili vlády v Č e s k o s l o v e n s k u . Studii vydal pan Josten původně anglicky pod firmou "Independent Information Centre" a předmluvu k ní napsal lord Morrison of Lambeth, známější jako Herbert Morrison, za války ministr vnitra v koaliční vládě a po smrti Ernesta Bevina ministr zahraničí ve vládě s o c i a l i s t i c k é . Publikace vzbudila jakýsi zájem v anglicky psaném tisku, j e ž ač potěšitelná, protože upozorňuje znova na komunistické metody podvratu a infiltrace, je zároveň zarmucujícím svědectvím, jak málo ví západní svět o záškodnických metodách komunismu. Taktika podvratné občanské války, podvodu a klamu, teroru a falešných slibů byla sledována od prvních dnů b o l š e v i c t v í v Rusku předkomunistickém a od té doby propracována Leninem a j e h o pomocníky a nástupci do posledních detailů. Je vylíčena již ve č l á n c í c h Leninových, j e ž vycházely ještě před b o l š e v i c k o u rev o l u c í , v j e h o knihách a je obsažena v bezpočtu knih, brožur a r e s o l u c í Třetí internacionály i Rudé odborové internacionály. Jak byla aplikována na Č e s k o s l o v e n s k o je známo - jako je známo, jak b y l o této metody použito v Polsku, Rumunsku a všude jinde. 0 tom všem v y š e l už slušný počet knížek. Pan Kozák ve s v é studii neříká d o c e l a nic nového. Pokouší se jen dát v y l í č e n í komunistické zákeřnosti učené t e o -
204
retickou formu. Překvapilo-Ii to některé noviny a dokonce i někdejšího náměstka vůdce britské Labour Party a kdysi ministra zahraničí, který s komunismem a s o větským blokem měl hodně co činit, je to jen smutným dokladem, jak málo o b o l š e victví a j e h o metodách vědí politikové a publicisté, č i n í c í si nárok, aby se je bralo v á ž n ě . ( S e svou troškou do mlýna přispěchal i pan dr. Petr Z e n k l , j e j ž ovšem už sotva kdo bere vážně. Do amerického listu "This Week" napsal článek, v němž lituje hluboce, že když byl ještě ministrem v Československu, nevěděl jak to v l a s t ně s komunismem j e . Teprve z Kozákovy brožurky se to tento mudřec d o z v ě d ě l . Po tomto doznání ho ovšem teprve nikdo nebude brát vážně.) Mohlo by se říci, že na tom n e z á l e ž í odkud se svět d o z v í jak b o l š e v i c i postupují, jen když se to d o z v í . To by b y l o pravda, kdyby nebylo toho, že lidé, kteří d o z n a j í , že teprve 1961 se d o z v ě d ě l i , co mohli vědět už před nějakými čtyřiceti lety vzbuzují málo důvěry, že se hodí na svá místa v době tak těžké a odpovědné. Za to ovšem vydavatel " Č e c h o s l o v á k a " a oné brožury nemůže. Může však za n ě c o jiného, co musí nás speciálně zarmoutit a pohoršit. Sensace spojená s knížkou je s e n s a c e d o c e l a planá. Detektivní historie, jak byla Kozákova publikace v Č e s k o slovensku potlačena a jak byl jeden j e j í výtisk s námahou získán je holým nesmyslem. Komunisté se totiž za s v o u úskočnost ani trochu nestydí a metodu,jak se Č e s koslovenska zmocnili vypsali j i ž různí jiní komunističtí autoři. A pan Jan Kozák, j e j ž Jostenova reklama označuje za komunistického poslance, poslancem není a nebyl. Je to člen agitačně propagačního oddělení sekretariátu komunistické strany Č e s k o s l o v e n s k a . V českém vydání, jímž pan Josten nyní oblaží i č e s k o s l o v e n s k ý e x i l , se o j e h o poslanectví již nemluví. Josefu Jostenovi se podařilo vybudovat slušně rozšířenou tiskovou službu. Mohl by jejím prostřednictvím vykonat hodně prospěšné práce, kdyby si jen uložil trochu reservy a nepachtil se za sensacemi za každou cenu, j e ž zpravidla s p l a s k nou jako bublinky z mýdla a kdyby potlačil svůj nebezpečný sklon k dryáčnictví. Ale ovšem, ono by b y l o příliš žádáno na něm, aby si pečlivě prověřoval s v é zprávy a přivykl seriosní novinářské činnosti. Barnumské metody byly snad dobré pro známý cirkus. Nehodí se ani trochu pro zápas o svobodu naší vlasti. Už proto ne, že kdo jednou o b j e v í nesprávnosti, přestane věřit nejen tomu, co vyjde z Jostenovy propagandistické kanceláře, ale bude mít také nedůvěru k všemu, co mu bude s d ě leno od č e s k o s l o v e n s k é h o exilu a snad i od v š e c h ostatních exilních skupin. A tak se Jostenova přehnaná horlivost — abychom použili označení co nejmírnějšího stává nebezpečím pro všechen protikomunistický e x i l . C o ž je důvodem, proč se touto v ě c í zabýváme. P. S truna * * * * *
205
