Modelování hospodáøské krajiny mladšího pravìku

ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV PRAHA

TÉMA I

Modelování hospodáøské krajiny mladšího pravìku S vývojem bádání v archeologii se stále více projevuje potøeba zkoumat nejen samotné archeologické lokality, ale také prostøedí, v nìmž se lidská sídla a lidská kultura obecnì vyvíjely. Kulturní krajina je lidský artefakt a zároveò prostor, formující èlovìka a usmìròující jeho aktivity. Stejnou mìrou, jakou lidé mìnili pøírodní prostøedí, nutilo je prostøedí mìnit strategie chování i obživy. Nevíme-li, jak vypadala pravìká kulturní krajina a jaké byly lidské zásahy, které ji vytváøely a udržovaly, sotva mùžeme nìco soudit o lidech v ní (Sádlo a kol. 2005, 15). Q Dagmar

DRESLEROVÁ Natalie VENCLOVÁ Alžbìta DANIELISOVÁ Archeologický ústav AV ÈR, Praha, v. v. i.

Aèkoliv zmìny krajiny probíhají pozvolna, pøinejmenším v mladším pravìku již mìla krajina ráz, který se pøíliš nezmìnil nejménì do poèátku vrcholného støedovìku. Charakterizovala jej pøedevším relativnì

4

2

1 3

stabilní síś sídel, tedy i relativnì stabilní pole, pastviny, lesní plochy a komunikace. Sídelní ekumena se rozšíøila do oblastí ménì zemìdìlsky pøíhodných (obr. 1). Aèkoliv pøíèin tohoto jevu mùže být více, mezi ty nepopiratelné patøí exploatace nerostných surovin, napøíklad tuhy a zlata v jižních nebo sapropelitu ve støedních Èechách. Tváønost krajiny mladšího pravìku nejvíce ovlivòovala hospodáøská èinnost, v prvé øadì zemìdìlství a potom veškeré další formy výrobních aktivit. Zemìdìlství jako nejdùležitìjší faktor mìnilo pøedevším skladbu pøirozené vegetace, ovlivòovalo kvalitu pùdy a bylo pøíèinou rozsáhlých zmìn reliéfu následkem erozních a akumulaèních procesù. Odhad míry krajinných promìn je závislý na populaèních odhadech a z nich vycházejících pøedstav o hospodáøských potøebách obyvatel. Na tomto základì je odhadována velikost ekonomických zázemí jednotlivých sídelních areálù èi vìtších spoleèenských celkù. Na rozdíl od sídlištních nebo pohøebních aktivit zanechávají však výrobní aktivity nìkdy nesnadno identifikovatelné stopy a jejich rozsah i dopad na krajinu je obtížnì postižitelný. Jednou z možností, jak p tento problém øešit, je vytváøení mot delù. Ty vznikají pøedevším integrad cí c archeologických, historických, etnografických a pøírodovìdných dat. n Jejich pomocí lze vymezit pravdìJe podobné hranice sledovaných jevù. p Tento pøístup bude demonstrován T na n tøech modelových pøíkladech.

T Teorie sídelních areálù jako vvýchozí pøedpoklad pro m modelování 100 km Q Obr. 1 Rozsah osídlení ve starším (tmavošedá) a mladším pravìku. Svìtle šedá znázoròuje plošné pøesahy mladšího období. Èervenì vyznaèena území zmiòovaná v textu: 1 Mikroregion Vinoøského potoka; 2 mikroregion Lodìnického potoka; 3 Øíèansko; 4 Vladaø. Zhotovil È. Èišecký.

56

ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA 11/2010

Z Základem prezentovaných modelù je teorie sídelních/komunitních areáálù a hypotetický model sídelního areálu mladšího pravìku, vytvoøený na základì odhadu/výpoètu ekonomických potøeb jedné zemìdìlské komunity (Dreslerová 1995). Ten vychází z pøedpokladu, že zemìdìlský

systém byl založen na lokální subsistenci a dlouhodobì udržitelné kontinuitì areálù, jejichž jednotlivé složky se po staletí pøekrývaly. Podle tohoto modelu mohlo v prùmìrném pravìkém obytném areálu (vesnici) žít kolem 20 osob, které potøebovaly k obživì asi 20 – 25 ha polí a pastvin a využívaly asi 60 ha lesa, vše s nejvìtší pravdìpodobností v nejbližším okolí obytného areálu. Pøedpokládáme, že volná mozaika polí a pastvin pøecházela do obhospodaøovaných kulturních lesù plynule, nikoliv ve formì ostøe ohranièených zón, které známe ze souèasné krajiny.

Modelování zemìdìlské krajiny V prvním modelovém pøíkladu budeme zkoumat, do jaké míry mohl být jeden ze základních prvkù krajiny, tj. pole, stabilní. Základem bude hypotetická síś sídlišś tøí následných období – mladší a pozdní doby bronzové a starší doby železné v širším okolí mikroregionu Vinoøského potoka. Zemìdìlský systém je v tìchto obdobích obdobný a dá se charakterizovat jako pomìrnì vyspìlé intenzivní orebnì chovatelské zemìdìlství, založené na pìstování širokého spektra plodin a patrnì krátkém úhoru (Koèár – Dreslerová 2010). Polohu pravìkých polí odhadujeme zpravidla podle pozice obytného areálu. Støed areálu byl modelován v místech sídlištních nálezù nebo v místech s nejvìtších koncentrací povrchových nálezù (jde o data získaná v projektech ALRNB a dalších: Kuna 1998; obr. 1, 2). V prvním kroku rekonstrukce zázemí je cílem modelovat vhodnou zemìdìlskou plochu kolem sídlišś. V daném pøípadì pøedpokládáme, že pole byla umístìna v okruhu do 500 m od obytného areálu na spraších, v terénu se sklonem menším než 7°. V pøípadì polykulturních lokalit se zøejmì obytné areály následných fází posunovaly, ale není jasné, zda nové obytné areály vznikaly na místì polí, nebo byla pole respektována a používána ve všech obdobích; spíše se støídaly obì varianty a v modelu

TÉMA I


i hutnických areálù v dobì laténské (obr. 5). Platí-li pøedpoklad, že dùvodem zjištìných posunù hutnických areálù (modelovaných podle distribuce hutnické strusky) mimo obytné zóny byla zejména potøeba døeva, pak by v tomto typu krajiny mìlo docházet k odlesnìní velkých území (Neustupný 2000).

2 km Q Obr. 2 Mikroregion Vinoøského, Mratínského a Zápského potoka. Znázornìny úseky povrchového prùzkumu a místa nejvìtší koncentrace nálezù. Zhotovila D. Dreslerová.

není tento problém zohlednìn, stejnì jako pøípadná limitace polí pohøebními areály. Výsledný model ukazuje obr. 3. Ve 12 % pøípadù by se hypotetické areály polí všech kultur pøekrývaly. Na 30 % ploch by se pole pøekrývala alespoò ve dvou obdobích (v nenavazujících obdobích mladší doby bronzové a halštatské pouze na 5 % ploch), a v necelých 60 % by zaujímala samostatné polohy (z toho v 16 % v mladší d. bronzové, ve 14 % v d. halštatské a ve 30 % v pozdní d. bronzové). To se zdá být pomìrnì hodnì. Srovnáme-li ale hypotetické jednorázové areály polí se všemi pravìkými nálezy (obr. 4), vidíme, že se v nich zpravidla ostatní nálezy nevyskytují. To mùže znamenat, že jednorázová osídlení trvala pouze krátkou dobu a jejich polohy byly z nìjakých dùvodù opuštìny. Mùže to však být také dùsledek stavu výzkumu, kdy byly nepoèetné povrchové nálezy oznaèeny jako obytné areály, ale mohou ve skuteènosti pøedstavovat mimosídlištní èinnost nebo dokonce i nepoznanou souèást pohøební komponenty. V každém pøípadì mùžeme konstatovat, že v „ideálních“ sídelních polohách s nejvìtší koncentrací pravìkých nálezù – tedy pracovnì ve „støediskových obcích“ – existoval pøekryv minimálnì u dvou po sobì jdoucích kultur, ale spíše po celé sledované období. Svìdèilo by to pro dlouhodobou stabilitu pravìkého zemìdìlského systému a nìkolik set let trvající nemìnný krajinný ráz.

Modelování industriální krajiny Termín „industriální“ se mùže zdát nepøimìøený, použijeme-li jej pro

pravìkou krajinu, nicménì v nìkterých obdobích mladšího pravìku tomu tak není. Samo oznaèení doba železná ukazuje na význam hutnické výroby železa, se kterou mùžeme v Èechách poèítat nejpozdìji od 6. – 5. stol. pø. Kr. Hutnictví patøí k pomìrnì dobøe poznaným výrobním aktivitám, a proto se hodí jako podklad k modelování krajiny, v níž se rýsují i tzv. industriální zóny s nadprùmìrnými nebo jedineènými výrobními aktivitami.

Také region Øíèansko poskytl nálezy vìtšího poètu hutnických areálù zpravidla datovaných do doby øímské nebo nedatovaných (Venclová a kol. 2008). Lépe prozkoumané èásti území prokázaly pomìrnì husté osídlení nejen v dobì øímské, ale i laténské. Prostorové rozmístìní laténské i øímské komponenty v krajinì a jejich vztah k pøírodním podmínkám a zdrojùm surovin neukázalo specifické znaky, kterými by se mohly odlišovat lokace hutnických areálù a bìžných zemìdìlských sídlišś (obr. 6). Bylo konstatováno, že hutnìní železa na Øíèansku probíhalo v rámci (a v zónì) bìžného zemìdìlského osídlení.

2 km

V posledních desetiletích se zmìnil pøístup k výzkumu hutnických aktivit od zkoumání jednotlivých dílen a lokalit k prùzkumu celých regionù. Projekty jsou zamìøené vedle hutnictví na vzájemné vztahy osídlení – produkce – prostøedí. K tomuto typu patøí výzkumy realizované v rámci projektù Lodìnice a Øíèansko ve støedních Èechách (obr. 1, 5–7). Nálezy z regionu Lodìnice svìdèily již od první poloviny 20. stol. o „industriálním“ charakteru území, kde byly v dobì laténské, ve 3. – 2. stol. pø. Kr., provozovány pøinejmenším dvì výrobní aktivity, tj. zpracování švartny/sapropelitu (zhotovování typických èerných náramkù) a hutnìní železa (Venclová a kol. 2001). Region se nachází v relativnì ménì výhodných ekologických podmínkách, pøesto zde povrchové prùzkumy ukázaly vysokou hustotu laténských výrobních reliktù. Vyhodnocení distribuce a kvantity nálezù hutnické strusky a švartnového odpadu a sídlištní keramiky pomocí GIS a vektorové syntézy (Neustupný – Venclová 1998; Neustupný – Venclová 2001) vedlo k vytvoøení modelu posunù obytných jader

mladší doba bronzová pozdní doba bronzová doba halštatská ml. d. bronz. a halštatská

mladší a pozdní doba bronzová pozdní d. bronzová a halštatská všechna období

Obr. 3 Mikroregion Vinoøského, Mratínského a Zápského potoka. Pøekryv hypotetických areálù polí. Zhotovila D. Dreslerová.

Q

2 km

Areály:

jedné kultury

dvou k.

všech k.

ostatní pravìké nálezy

Obr. 4 Mikroregion Vinoøského, Mratínského a Zápského potoka. Zhotovila D. Dreslerová.

Q

11/2010 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA

57


TÉMA I

Další zkoumání se týkalo otázky, jak byla hutnická výroba ekologicky nároèná, a jestli mohla mít zásadní vliv na podobu pravìké krajiny. Zatímco se obvykle pøedpokládá, že vhodné železné rudy byly všeobecnì pomìrnì dobøe dostupné v dostateèném objemu, neplatí to tak docela o døevu jako palivu a redukèním èiniteli ve formì døevìného uhlí. Výzkum ekonomického potenciálu krajiny v regionu Øíèanska však ukazuje, že pøi rozumném hospodaøení s lesem by spotøeba døeva pro hutnictví k odlesnìní krajiny nemìla vést k rozsáhlejší devastaci lesních porostù (Dreslerová 2008). K provedení pøíslušných odhadù ekologické nároènosti hutnické výroby bylo nutné (1) vypracovat model spotøeby železa v jedné zemìdìlské komunitì a odhadnout 1 km Q Obr. 5 Mikroregion Lodìnice. Model sídelních, obytných a výrobních areálù podle prostorovì souvislých kumulací nálezù. Èervenì: laténská keramika; zelenì: švartnová støedová koleèka (odpad z výroby èerných kruhù); prázdné ètvereèky: hutnická struska; modré kruhy: pravdìpodobné sídelní areály s obytnými jádry a výrobními subareály; èervené kruhy: pravdìpodobné samostatné výrobní areály; prázdné kruhy: neinterpretované areály. Samostatné výrobní areály neobsahují obytnou komponentu. Zhotovili E. Neustupný a N. Venclová.

1 2 3 4 5

2 km

Obr. 6 Øíèansko. Vztah staršího pravìkého osídlení (1) a nálezù doby laténské (2) a øímské (3). 4: areály obou období; 5: hutnická komponenta. Zhotovila D. Dreslerová.

Q

2 km Q Obr. 7 Øíèansko. Modelované sídelní areály doby laténské. „Ves-

nice“ jsou obklopené Q poli, Q pastvinami, exploatovaným lesem a Q lesem. Hnìdá barva Q znázoròuje hypotetický úbytek lesa v pøípadì, že by se železáøská výroba laténských komunit zvýšila v prùbìhu 25 let ètyøicetkrát. Zhotovila D. Dreslerová.

58


pøíslušný poèet taveb a døeva (døevìného uhlí) k výrobì daného množství železa, (2) rekonstruovat poèet a prostorovou distribuci komunit a jejich sídelních areálù v pracovním území a vypoèítat objem železa a døeva pro nì potøebný, (3) porovnat takto stanovené množství døeva s výtìžností lesa v regionu za podmínky tzv. ekologické tìžby, tj. za pøedpokladu trvale udržitelné lesní kultury. Z toho pak bylo možné zvažovat ekologickou únosnost hutnictví v regionu a sobìstaènost èi závislost jednotlivých komunit èi území v produkci železa. Pøi tvorbì modelu „železného majetku“ byla za jednotku, k níž se bude odhad vztahovat, opìt zvolena bìžná zemìdìlská vesnice o 16 – 20 osobách. Odhad odpovídající nutnému minimu vychází ze sortimentu používaných železných pøedmìtù, jak je znám z archeologických kontextù. Spotøeba jedné vesnické komunity v prùbìhu jedné generace (25 let), s uvážením podílu recyklací, dislokací a ztrát, byla vypoèítána na min. 44 kg železa. Protože výtìžek tavby v peci se zahloubenou nístìjí (Pleiner 2000, 246) odpovídal pravdìpodobnì

jen cca 1 kg zpracovaného železa (železných artefaktù), pak by 44 kg železa vzešlo ze 44 taveb a v prùbìhu 25 let by spotøebu modelové vesnice pokryly zhruba 2 tavby roènì. Výbìr døeva pro výrobu døevìného uhlí nemìl v pravìku pevná kritéria a øídil se pøevládající druhovou skladbou porostu v místech výroby (Pleiner 2000, 116–117). Na výrobu 1 kg železa je tøeba 10–15 kg døevìného uhlí, což odpovídá 57–85 kg døeva. Pøi vyšším odhadu èiní minimální roèní spotøeba døeva k hutnìní pro jednu komunitu 510 kg. Pokud požadované množství døevìného uhlí zdvojnásobíme k pokrytí pražení rudy, rafinace lupy a pøíp. stavebního døíví v huti, dostáváme se k hodnotì cca 1000 kg døeva, což odpovídá prùmìrnému objemu asi 1,6 m3 døevin prùmìrného smíšeného lesa (Dreslerová 2008). Pøi uvažovaném roèním tìžitelném pøírùstu 3,6 m3/ha se každý rok vytìžený objem døeva potøebný pro výrobu požadovaného množství døevìného uhlí pøirozenou cestou obnoví více než dvojnásobnì. Pokud by v dobì laténské a øímské zùstávala tavba železa na úrovni minimální potøeby

TÉMA I

komunity, nezanechala by v lesním porostu prakticky žádné stopy kromì zmìny druhové skladby døevin pøi selektivní tìžbì (obr. 7).

Modelování èasoprostorové dynamiky ve vývoji krajiny V poslední dobì se v teoreticky zamìøené archeologii stále èastìji uplatòuje vyhodnocování pøírodovìdných dat z pylových profilù a následné modelování vývoje krajiny v èase, a to jak teoreticky bez lidského impaktu, tak ovlivnìné nejrùznìjší lidskou èinností od zemìdìlství až po specializovanou výrobu. Pylová data odhalí lidskou pøítomnost i v pøípadech, kdy postrádáme archeologické prameny, a proto mají pro modelování zásadní význam. Je však tøeba si uvìdomit, že pylová data jsou pøedevším chronologicky dynamická, tedy dokážou øíci, kdy jaká aktivita probíhala, avšak již pouze omezenì kde se tak dìlo. Archeologická data tyto informace dodateènì doplòují o dynamiku prostorovou tím, že lokalizují urèité typy lidských aktivit, zejména rezidenèní a výrobní. Pomocí takového modelování mùžeme v ideálním pøípadì dosáhnout urèitého stupnì kvalifikované èasoprostorové rekonstrukce krajinného vývoje. Na základì pøedem stanovených teoretických pøedpokladù (teorie sídelních areálù, prediktivní modelování) jsou pomocí GIS vytváøeny nìkolikanásobné krajinné scénáøe, ze kterých se následným testováním izolují ty nejvíce pravdìpodobné (obr. 9). Problémy tìchto postupù spoèívají zejména v nejasné prostorové interpretaci pylového spadu a intenzitì a vzdálenosti konkrétní lidské èinnosti od místa bodového pylového záznamu (velmi intenzivní, avšak relativnì vzdálená èinnost se nemusí v profilu projevit), a také ve fragmentárnosti archeologických dat. Pøes limity zvolené metody se zde nabízí možnost získat jedineèný vhled do dynamiky pravìké a historické krajiny. Pøíkladem mùže být okolí hradištì Vladaø v západních Èechách. V roce 2004 byl ze sondy v umìlé vodní nádrži na akropoli (obr. 8) získán nepøetržitý pylový záznam vývoje prostøedí za posledních 2500 let, odrážející pøírodní pochody a lidské aktivity na hradišti a jeho okolí, a to dokonce i pro období, pro


která nemáme jednoznaèné archeologické doklady lidské pøítomnosti (Pokorný et al. 2005, 2006). Jediný pylový profil z akropole, i když chronologicky velmi pøesný, však zatím neumožòuje získat bližší informace o prostorové struktuøe krajiny a procesech v ní probíhajících. Nelze tudíž zatím dosáhnout takových výsledkù jako napøíklad v krajinì kolem zhruba souèasného hradištì Glauberg v Hessensku (Stobbe 2008). Momentálnì je proto tøeba pro modelování krajiny využít dalších dat – informací o reliéfu, geologii, hydrologii, pùdách a osídlení podle archeologických a historických údajù. Na základì dat ze stávajícího pylového profilu se teprve vyvíjí a testuje metodologie a prezentované výsledky se zatím považují spíše za pracovní. Modelování metodou vícenásobných scénáøù ukazuje možnosti rozložení základních krajinných jednotek (sídlištì, pole, louky, lesy, pastviny) v jednotlivých chronologických úsecích zachycených v pylovém profilu. Takových specifických období (pracovnì nazývaných chronologické zóny) bylo identifikováno celkem devìt (viz Chytráèek – Pokorný – Danielisová v tomto èísle). Zóny reprezentují jak rùzné hospodáøské a sídelní strategie, podmínìné zejména vzrùstajícím a upadajícím vlivem hradištì v minulosti, tak pøirozené procesy v krajinì (napø. zarùstání lesem po opuštìní hradištì). Obr. 10 pøedstavuje varianty scénáøù k nejstarší zkoumané zónì 1, tedy ke 4. století pø. Kr., kdy hradištì zaznamenalo svùj vrcholný rozkvìt. Právì v té dobì byla na jeho akropoli vyhloubena cisterna, odkud pochází pylový profil. Na základì archeologických dat se pro pøíslušnou dobu pøedpokládá maximální využití jak plochy hradištì, tak pomìrnì širokého prostoru v okolí, kde se rozkládalo hospodáøské zázemí. Tøi vybrané a na obr. 10 prezentované varianty pøedstavují tøi alternativní scénáøe, které se vzájemnì liší mírou vážení významu indikátorù lidského pùsobení (tzv. antropogenních indikátorù) na pozadí pylového spadu lesní a keøové vegetace. Jedná se tedy o výsledek tøí odlišných parametrizací použitého modelu. Rozhodnutí, který z alternativních modelù nejlépe odpovídá minulé skuteènosti, bude možné až v okamžiku, kdy budeme

1

O

doba bronzová (ml. – pozd.)

O

latén (LT B – LT D)

O halštat (Ha C–D) O nedatováno O pozdní halštat – èasný latén (Ha D – LT A)

2 km

pøíkopy a pøístupové cesty linie hradeb

2 3

Q Obr. 8 Hradištì Vladaø u Žlutic. 1 Zázemí hradištì a archeologické lokality v okolí na mapì reliéfu; 2–3 poloha cisterny na akropoli hradištì. Zhotovila A. Danielisová.

11/2010 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA

59


TÉMA I

mít k dispozici další archeologická a pylová data. V souèasnosti se zabýváme analýzami dvou nových pylových profilù, které jsme získali z cisterny na pøedhradí a v 5 km vzdáleném rašelinném souvrství objeveném na katastru obce Veselov. Poté, co budou analýzy dokonèeny, bude možné vybírat z jednotlivých scénáøù takové, které nejlépe odpovídají novým zjištìním.

reliéf pùdy geologie vegetace archeologie historie atd. co kdy kde

fosilní pylová data co – kdy

hypotézy o využívání krajiny v minulosti

kategorie krajinných jednotek

krajinné scénáøe – modely

mapy vhodnosti

vážení validace testování nová data

nejpravdìpodobnìjší krajiny

Obr. 9 Vladaø – schéma modelování pravìké krajiny na základì archeologických a pylových dat. Zhotovila A. Danielisová.

Q

scénáø 1

sídlištì

pole

Archeologické modelování je užiteèné všude tam, kde jsou prameny neúplné èi jinak nedostateèné; vlastnì tedy v archeologii obecnì. Proto se tato metoda v poslední dobì uplatòuje stále více, mj. také v dùsledku rozšiøujícího se používání vhodných softwarù, zejména geografických informaèních systémù. Jde vlastnì o vytváøení modelù èi scénáøù, které mohou být upravovány nezávislým testováním nebo pomocí nových dat, pøedevším dat pøírodovìdné povahy. Je tøeba pøitom mít na vìdomí, že úplného poznání vzájemných vztahù lidských komunit a pøírodního prostøedí v minulosti sice nedosáhneme nikdy, nicménì pomocí modelování se k tomuto cíli mùžeme významnì pøiblížit.

Literatura

GIS urèování vážení modelování predikce

Závìr

Dreslerová, D. 1995: A settlement – economic model for a prehistoric microregion: settlement activities in the Vinoø – stream basin during the Hallstatt period. In: Kuna, M – Venclová, N. (eds.), Whither Archaeology. Papers in honour of Evžen Neustupný. Praha: ARÚP, 145–160. Dreslerová, D. 2008: Ekonomický potenciál regionu Øíèanska z hlediska pravìkého hutnictví. In: Venclová, N. a kol., Hutnický region Øíèansko. Praha: ARÚP, 266–279. Koèár, P. – Dreslerová, D. 2010: Archeobotanické nálezy pìstovaných rostlin v pravìku Èeské republiky. Památky archeologické, v tisku. Kuna, M. 1998: Povrchové sbìry v povodí Vinoøského a Mratínského potoka. Výzkumy v Èechách 1996–7, 291–338.

scénáø 2

traviny

vøesovištì

scénáø 3

kulturní les

les

3 km

Q Obr. 10 Zázemí hradištì Vladaø, zóna 1, poèátek 4. století pø. Kr. Tøi základní varianty (scénáøe) struktury krajiny. Hlavními aspekty jsou zejména plošný rozsah lidských aktivit (zachycených v pylovém záznamu) versus jejich intenzita v závislosti na vzdálenosti od pylového profilu. První scénáø (scénáø 1) ukazuje aktuální plošnou proporci indikátorù sídlišś v pylovém profilu, které jsou umístìny v terénu pomocí prediktivního modelování. Druhé dva scénáøe (scénáøe 2–3) ukazují stejný model s aplikací vzdálenostních vah, scénáø 3 pak ukazuje model krajiny pouze kolem samotného hradištì (v pøípadì, kdy se intenzivní lidská aktivita soustøedila pouze na jeho plochu).

60


Neustupný, E. 2000: The measure of deforestation in prehistoric Central Europe. In: Buko, A. – Urbanczyk, P. (eds.), Archaeologia w teorii i praktice. Warszawa, 345–352. Neustupný, E. – Venclová, N. 1998: The Lodìnice region in prehistoric times. In: Neustupný, E. (ed.): Space in prehistoric Bohemia. Praha: ARÚP, 84–105. Neustupný, E. – Venclová, N. 2001: Posouzení analytických sbìrù matematickými metodami a geografickými informaèními systémy. In: Venclová, N. a kol., Výroba a sídla v dobì laténské. Projekt Lodìnice. Praha: ARÚP, 187–204. Pleiner, R. 2000: Iron in Archaeology. The European bloomery smelters. Praha: ARÚP. Pokorný, P. – Sádlo, J. – Kaplan, M. – Mikolášková, K. – Veselý, J. 2005: Paleoenvironmentální výzkum na Vladaøi, Archeologické rozhledy 57, 57–99. Pokorný, P. – Boenke, N. – Chytráèek, M. – Nováková, K. – Sádlo, J. – Veselý, J. – Kuneš, P. – Jankovská, V. 2006: Insight into the environment of a pre – Roman Iron Age hillfort at Vladaø, Czech Republic, using a multi-proxy approach. Vegetation History and Archaeobotany 15, 419–433. Sádlo, J. – Pokorný, P. – Hájek, P. – Dreslerová, D. – Cílek, V. 2005: Krajina a revoluce. Praha: naklatelství Malá Skála. Stobbe, A. 2008: Palynological and Archaeological Data – a Comparative Approach. In: Posluschny, A. – Lambers, K. – Herzog, I. (eds.): Layers of Perception, Proceedings of the 35th International Conference on Computer Applications and Quantitative Methods in Archaeology (CAA), Berlin, Germany, April 2–6, 2007, CD. Bonn: Rudolf Habelt GmbH. Venclová, N. a kol. 2001: Výroba a sídla v dobì laténské. Projekt Lodìnice. Praha: ARÚP. Venclová, N. a kol. 2008: Hutnický region Øíèansko. Praha: ARÚP.

Summary Modelling the economic landscape of the Late Prehistoric period The article introduces three examples of the theoretical modelling of the landscape of the Late Prehistoric period using the theory of settlement areas and GIS. The landscape is conceived as a human artefact as well as a space that forms man and regulates his activities. In the first case, the agricultural landscape is modelled on the basis of the estimated locations of fields, and the degree to which fields could have been stable in the prehistoric period is investigated. The second example presents the „industrial“ landscape of the Iron Age, when iron production and other manufacturing activities significantly(?) altered the size and composition of forests. The third example models the development of the landscape in the vicinity of the Vladaø fortified settlement on the basis of a pollen analysis. The three alternative scenarios differ in the weight assigned to the significance of indicators of human activity (anthropogenic indicators) against the background of pollen fallout from forest and bush vegetation. Although a perfect understanding of the mutual relationships between human communities and the natural environment in the past is impossible, modelling can at least help approximate this association. Tento pøíspìvek vznikl v rámci výzkumného zámìru è. AV0Z80020508.

Modelování hospodáøské krajiny mladšího pravìku

Recommend Documents