MISIJNÍ RŮŽENEC SVĚTLA - AMERIKA 1. Který byl pokřtěn v Jordáně Janův křest byl počátkem Ježíšovy veřejné činnosti. Křest, který dnes uděluje církev, viditelně začleňuje člověka mezi Ježíšovy následovníky, mezi dědice nebeského království. Ameriku objevili Evropané až na sklonku 15. století. Od té doby se všechny na tehdejší dobu vyspělé evropské státy ležící na pobřeží Atlantského oceánu a disponující dobře vybaveným loďstvem snažily o kolonizaci Ameriky. Mezi kolonizátory se našli dobyvatelé – uchvatitelé bohatství, kteří své výpravy doprovázeli masakrem původních obyvatel. S kolonizátory se na kontinent dostávali i křesťanští misionáři. Ti poskytovali duchovní péči jednak kolonizátorům, ale usilovali také o křesťanskou misii mezi domorodými národy. Američané jsou dnes přirozeně náboženští lidé. V Americe nikdy od nikoho neuslyšíte „musím se zbavit náboženského přesvědčení, abych byl svobodný“. Někdy je americká zbožnost trochu povrchní, nicméně přítomnost náboženství je ve společnosti skutečně silná. V Latinské Americe dnes žije přibližně polovina členů všeobecné církve. Pane, děkujeme Ti, že můžeme oslavovat Tvou velkou dobrotivost, protože činíš velké věci, jsi mocný a svaté je Tvoje jméno. 2. Který zjevil v Káně svou božskou moc V Káně galilejské učinil Pán Ježíš svůj první veřejný zázrak. Pomohl tak na přímluvu Panny Marie novomanželům, kterým došlo na svatbě víno. Rodina má být místem, kde se narodí děti do láskyplného a bezpečného prostředí. Tak, jak se dokáží rodiče postarat o své děti, taková bude budoucnost národa. V celé Jižní Americe žijí miliony dětí na ulicích. Většina z nich je špinavá, živobytí získávají na skládkách odpadků, některé čistí boty, jiné kradou, berou drogy a čichají omamné látky, které je uspávají. Těmto dětem není lehké pomoci. Policie je často bije a dokonce po nich střílí. Spí na nádražích, u dveří obchodů a v papírových krabicích. Mnohé z nich říkají, že život zde je lepší než doma s opilými rodiči nebo se stálým hladem. Pane, prosíme Tě za jihoamerické rodiny. Dej jim poznat pravé víno, které je symbolem pravé radosti. Pošli mnoho křesťanů mezi tyto děti, aby je vzali do svých domovů a vytvořili pro ně bezpečné zázemí, neboť tak se mohou tyto děti jednou stát dobrými rodiči svých potomků. 3. Který kázal Boží království a vyzýval k obrácení Všichni lidé ze všech národů jsou povoláni vstoupit do Božího království. Evangelizace církve má sloužit tomuto cíli – nabídnout Boží království a přivádět do něj. Evangelizovat znamená také přinášet radostnou zprávu celému lidstvu, lidi vnitřně přetvářet a vytvářet z nich nové lidstvo. Světoznámým mariánským poutním místem Ameriky je mexické Guadalupe, kde se roku 1531 zjevila Panna Maria chudému indiánskému rolníkovi. Dala mu za úkol vystavět svatyni, do které budou putovat lidé, neboť Maria jim chtěla prokazovat svoji celou lásku, soucit, milosrdenství, pomoc a ochranu. Podařilo se jí jako hvězdě evangelizace, jak ji označuje Jan Pavel II., to, co nedokázali všichni misionáři dohromady. Během sedmi let získala v Mexiku srdce více než 9 milionů Aztéků pro katolickou víru. Byla překonána téměř nepřekonatelná propast mezi nimi a Španěly. Tato obrovská a v církevních dějinách jedinečná vlna obrácení se udála v době, kdy katolická církev v Evropě ztratila v reformaci 5 milionů věřících. Dnes je Guadalupe s 20 miliony poutníků ročně největším mariánským poutním místem světa. Prosme spolu s nimi Pannu Marii o požehnání pro nové evangelizační úsilí celé církve.
4. Který na hoře Proměnění zjevil svou slávu Pán Ježíš se zjevuje apoštolům ve své slávě. Také jim však říká, že k tomu, aby vešel do své slávy, musí projít skrze kříž v Jeruzalémě. Lidé všech národů prožívají mnoho křížů, bolestí, které si způsobují sami mezi sebou. V Jižní Americe je to často boj o moc. Například Bolívie, kde je 90 % obyvatel katolíků, získala samostatnost a nezávislost na Španělsku v roce 1825. Za 180 let zde došlo k dvěma stům státních převratů. Lidé většinou žijí v náročných horských podmínkách, na planině ve výškách 3500 – 4000 m. n. m. Jsou chudí, živí je výnos z jejich políček, kde pěstují hlavně koku – surovinu pro omamný čaj a výrobu drogy kokainu. Děti jen málokdy mohou chodit do školy, protože školní vzdělání je placené, ve vesnicích nepracují žádní lékaři, musejí se spoléhat na své léčitelské zkušenosti. Může Pán Ježíš jejich životy proměnit? Jedním ze způsobů, jak pomáhá církev lidem Jižní Ameriky, jsou překlady Písma svatého do místních jazyků, aby se Boží slovo dostalo do každé rodiny a aby se stalo zdrojem života. V Jižní Americe jsou oblasti, kam se kněz dostane jen několikrát do roka. Probíhá zde pastorace pomocí rádia. Slovo Boží přístupné ve vlastním jazyce pomáhá těmto lidem zbavovat se strachu ze zlých duchů a důvěřovat Ježíši. Pane, dej, aby všem lidem, kteří v Tebe věří, nikdy nechybělo Tvé slovo, které nás nejen posiluje, ale také proměňuje. 5. Který ustanovil eucharistii Chléb je symbolem, který se používá pro život. Ježíš – Mesiáš ho dal všem. Nabídl sebe samého jako chléb života. Dříve však než to udělal, rozmnožil chléb pro hladový zástup lidí, kteří se seběhli, aby mu naslouchali. Tento zázrak popsali všichni evangelisté. Rozmnožení chleba pro hladové je skutkem lásky, ale ne cílem. Ježíš nechtěl vyřešit problém hladu, nechtěl být sociálním nebo politickým mesiášem Izraele. Měl na mysli radikálně nový chléb, ale dav nedokázal pochopit jeho pravý význam. Pro Ježíše bylo velmi důležité rozlámat a rozdělit chléb. Lámání symbolizovalo jeho smrt na kříži. Svou smrtí se stal chlebem života pro všechny. Amerika je dnes povolána, aby sama přispěla k misijnímu dílu církve mezi národy, které Krista ještě nepoznaly, aby dokázala dávat ze své chudoby. Připravila se na to pěti misijními kongresy, které se staly modelem povzbuzení pro celý svět. Prosme Pána, aby i nás všechny eucharistie spojovala a povzbuzovala nás k naplňování misijního poslání. MISIJNÍ RŮŽENEC SVĚTLA - AFRIKA 1. Který byl pokřtěn v Jordáně Janův křest byl počátkem Ježíšovy veřejné činnosti. Křest, který dnes uděluje církev, viditelně začleňuje člověka mezi Ježíšovy následovníky, mezi dědice nebeského království. O prvním pokřtěném Afričanovi je zmínka ve Skutcích apoštolských. Byl jím eunuch a velmož etiopské královny Kandaky. První církevní obec v Africe založil podle tradice evangelista Marek. Bylo to v Egyptě. Světové církvi dala Afrika během prvního století našeho letopočtu mnohé otce a světce. V dalších stoletích se zde však prosadilo násilí a evangelizace byla zastavena. První domorodý africký biskup černé pleti byl vysvěcen v Římě roku 1518. Pocházel z Angoly, kde působili portugalští misionáři. Bylo to v dobách první portugalské kolonizace Afriky, během níž docházelo ze strany kolonizátorů ke krutým masakrům původního obyvatelstva nebo k jeho prodávání do otroctví, odvážení do Střední Ameriky, kde Afričané pracovali jako levná a výkonná pracovní síla, odolnější než původní indiánské obyvatelstvo.
K systematické evangelizaci Afriky došlo až v posledních stech letech. Růst církve na tomto kontinentě hraničí se zázrakem. Zatímco se počet obyvatel znásobil od roku 1900 celkem sedmkrát, počet lidí, kteří přijali křest v katolické církvi, vzrostl padesátkrát. Tvoří církev, která je hospodářsky chudá, ale je bohatá na hodnoty a vzácné vlastnosti, které může nabídnout ostatním církvím i celému lidstvu. Pane, děkujeme Ti, že můžeme oslavovat Tvou velkou dobrotivost, protože činíš velké věci, jsi mocný a svaté je Tvoje jméno. 2. Který zjevil v Káně svou božskou moc V Káně galilejské učinil Pán Ježíš svůj první veřejný zázrak. Pomohl tak na přímluvu Panny Marie novomanželům, kterým došlo na svatbě víno. Církev si velmi váží, brání a podporuje smysl pro rodinu a úctu k životu. To jsou hodnoty, kterými jsou Afričané velmi bohatí. Je zde velmi zažitý systém početné rodiny, ve které panuje duch spolupatřičnosti, pohostinnosti, křesťanské solidarity a schopnosti řešit problém sirotků, starých a osamocených lidí. Tento duch je dobrým základem konkrétního prožívání společenství církve jako Boží rodiny. Avšak díky rychlým změnám ve společnosti, díky válkám, ze kterých se stali z mnoha rodin utečenci, ohrožuje i africké rodiny rozklad, rozplývají se tradiční africké hodnoty, mezi kterými byla vždy nejsilnější radost. Jedním ze symbolů radosti je právě víno, které došlo na svatbě v Káně galilejské. Prosme, aby se Panna Maria podobně jako v Káni přimlouvala za africké národy, aby se z jejich rodin nikdy nevytratila radost, která jim pomáhá zvládnout jejich bídu a strádání. 3. Který kázal Boží království a vyzýval k obrácení Všichni lidé ze všech národů jsou povoláni vstoupit do Božího království. Evangelizace církve má sloužit tomuto cíli – nabídnout Boží království a přivádět do něj. Evangelizovat znamená také přinášet radostnou zprávu celému lidstvu, lidi vnitřně přetvářet a vytvářet z nich nové lidstvo. Proti těmto snahám církve působí stále se zhoršující kvalita života Afričanů. Jedním z nejhorších jevů je rychlá výstavba měst. Lidé, kteří opouštějí vesnice a odcházejí do měst, jsou vykořeněni a ztrácejí kontakt s tradičními hodnotami. Vytrácí s u nich tradiční smysl pro posvátnost života a smysl pro hřích. Více než setkávání s těmito hodnotami je postihuje prostituce, kriminalita mládeže, nelidské životní podmínky, diktátorské režimy. Prosme za církev v Africe, aby nalezla odpovídající pastorační péči pro tyto lidi, aby se jim Boží království stalo domovem, aby své touhy a naděje obraceli ke Kristu a spolu s ním zvládali těžkosti svého života. 4. Který na hoře Proměnění zjevil svou slávu Pán Ježíš se zjevuje apoštolům ve své slávě. Také jim však říká, že k tomu, aby vešel do své slávy, musí projít skrze kříž v Jeruzalémě. Africké národy procházely a procházejí mnoha kříži. Nejprve to byla často krutá a vyhlazovací kolonizace. V poslední době jsou to kmenové války podporované a rozdmýchávané novodobými ekonomickými kolonizátory, kterým jde o vlastní zisky. Afrika je stále jednou z nejchudobnějších oblastí světa, mnohé její země zápasí s hladem, válkami, rasovými a kmenovými napětími, politickou nestabilitou a porušováním lidských práv.
Za církev v Africe trpělo mnoho blahoslavených, svatých a mučedníků – Afričanů i misionářů. Často je nespravedlivě ztotožňovali s kolonizátory. Oni však bojovali proti diktátu a násilí kolonizátorů, proti zákazům evangelizovat, proti rozdělování na vymezené zóny přidělené jednotlivým náboženstvím, proti otevírání se misionářům jen z jedné země, proti svévoli a neřestem cizích i místních vládců. Obětovali své životy, zemřeli jako oběti nemocí, smrtonosného podnebí a námahy. A nyní již sama Afrika začíná dávat misionáře a misionářky, kteří vracejí do lidských srdcí vědomí lidské důstojnosti, nenarušitelného práva každého člověka na existenci a život. Prosme, aby se jim dařilo rozmnožovat zkušenost vzájemného odpuštění a obrácení srdcí ke Kristu. Protože v tom je jediná naděje Afriky na proměnu jejího života. 5. Který ustanovil eucharistii Eucharistická slavnost je novou „paschou“, novým přechodem Ježíše k Otci skrze jeho smrt a zmrtvýchvstání a předjímá závěrečný přechod církve do slávy nebeského království. Církevní společenství slaví eucharistii v čele s knězem – zprostředkovatelem Božích milostí, které nám v Eucharistii dává. Ona je vrcholem a středem činnosti církve. Dnes působí v Africe více než 24 000 kněží. Z toho již je asi 70 % domorodých. Na jednoho kněze připadá 4 500 katolíků. Jejich příležitosti slavit společně eucharistii tedy nejsou tak četné, jako máme my. Nemohou se ani tolik spoléhat na přítomnost kněze. O to více nabývá na významu život v křesťanském společenství, který je v mnohých afrických zemích velmi dobře zorganizovaný. Eucharistie je svátostí pro společenství, které si je vědomo spolupatřičnosti a jednoty, které prokazuje solidaritu. Afričané mají hluboký smysl pro společenství a také pro společenství se všeobecnou církví a s jejím centrem. Duše Afričanů je přirozeně katolická. Prosme Pána, aby nás všechny eucharistie spojovala, vedla nás k pochopení opravdové jednoty a k projevům solidarity. MISIJNÍ RŮŽENEC SVĚTLA - EVROPA 1. Který byl pokřtěn v Jordáně Janův křest byl počátkem Ježíšovy veřejné činnosti. Křest, který dnes uděluje církev, viditelně začleňuje člověka mezi Ježíšovy následovníky, mezi dědice nebeského království. Počátky křesťanské Evropy jsou v evangelizaci, kterou vykonali sv. Petr a Pavel. Rybář z Betsaidy a Gamalielův učedník jsou nosnými sloupy evropských dějin. Oba podstoupili mučednictví v Římě a vydali tak svědectví před mocnými. Před jejich hrobkami se každý den zastavují a přemýšlejí poutníci ze všech světových stran. Mnozí zde znovu hledají svou víru. V evropských dějinách najdeme ještě mnoho dalších mužů a žen, kteří svědčili o víře v Ježíše Krista svými postoji, svými skutky i mučednictvím. Evropa je kontinentem, kde se křesťanské hodnoty, jako je stejná lidská důstojnost mužů i žen, lidí různých ras, kultur a společenského postavení, milosrdenství, svoboda svědomí nebo solidarita staly běžnou součástí života jednotlivců i společnosti. Evropský morální základ je zakotven v křesťanské tradici, která do sebe shrnula též židovskou tradici a řeckořímské filozofické myšlení. Kdyby křesťané z Evropy vymizeli, tyto kořeny by se po letech začaly postupně rozpadat, jak již dnes můžeme vidět například v Rusku. Pane, děkujeme Ti, že můžeme oslavovat Tvou velkou dobrotivost, kterou jsi projevil v celých dějinách Evropy, protože činíš velké věci, jsi mocný a svaté je Tvoje jméno.
2. Který zjevil v Káně svou božskou moc V Káně galilejské učinil Pán Ježíš svůj první veřejný zázrak. Nebylo to při lidském trápení, ale při radosti – na svatbě. Kdo miluje lidi, ten miluje jejich radost, napsal ruský spisovatel. F. M. Dostojevský. Ježíš miloval radost velmi chudých lidí, kterým docházelo na svatbě víno – symbol radosti. Jaký je poměr mezi radostmi a starostmi dnešních evropských rodin? Statistiky o počtech rozvodů a dětí, kterým bylo zabráněno se narodit, příliš nesvědčí o křesťanských kořenech Evropy, a to ani v tradičně katolických státech. Radostí rodin není ani větší počet dětí. V katolické Itálii připadá 1,2 dítěte na jednu ženu schopnou být matkou. Starší lidé se pak bojí stáří, bojí se umírání v samotě. Zdá se, že evropským rodinám dochází víno, že jsou chudé na radost. Prosme Pannu Marii o přímluvu za evropské rodiny, aby poznaly, že Ježíš a jeho evangelium je zdrojem pravé radosti, pravého rodinného štěstí. 3. Který kázal Boží království a vyzýval k obrácení Všichni lidé ze všech národů jsou povoláni vstoupit do Božího království. Evangelizace církve má sloužit tomuto cíli – nabídnout Boží království a přivádět do něj. Evangelizovat znamená také přinášet radostnou zprávu celému lidstvu, lidi vnitřně přetvářet a vytvářet z nich nové lidstvo. Přesto, že považujeme náš kontinent za křesťanský, jsou zde místa, která potřebují hlásání evangelia podobně, jako se evangelizuje mezi národy, které ještě nic o Kristu neslyšely. Takovými místy je Albánie a dále tzv. nové aeropágy – to jsou komunity lidí žijících na okraji společnosti ve vyspělých evropských zemích. Albánie je zemí s krásnou přírodou a divokou zvěří. Na stráních rostou pomeranče a olivy, ale lidé jsou velmi chudí. Každé třetí dítě zde hladoví. Technické vybavení farem i řemeslníků ve městech je velmi zastaralé. Nemocnice mají málo moderního vybavení a málo lékařů. Ústavy pro sirotky jsou zaplněné, protože mnoho lidí má velké rodiny a nemohou si dovolit uživit všechny děti. V těchto ústavech je málo zaměstnanců, kteří by se o děti postarali. A tak zůstávají nemluvňátka celý den v postýlkách a větší děti se tísní v přeplněných místnostech bez hraček a her. To vše je následkem komunistického režimu, který zde vládl od roku 1944. Komunistický diktátor Hoxha oddělil Albánii od okolního světa. Křesťanské a muslimské knihy, setkání a dokonce i jména byla zakázána. Modlit se bylo proti zákonu. Dnes se jen velmi obtížně daří pomáhat a přinášet radostnou zvěst evangelia těm nejpostiženějším. Jednou z obtíží je také to, že se muslimové z jiných zemí velice snaží, aby se tato země stala opět muslimskou. Na druhé straně právě z této země pochází světově proslulá misionářka Matka Tereza, jejíž působení ve světě přineslo radost Božího království do duší mnoha trpících lidí. Pane, tak jako Tvá matka inspirovala mnohé ženy k rozdávání lásky, a tím i šíření Tvého, prosíme Tě, aby Evropa nikdy netrpěla nedostatkem statečných lidí, kteří pro ni budou znamením živé víry. Pomoz naší slabé víře. 4. Který na hoře Proměnění zjevil svou slávu Pán Ježíš se zjevuje apoštolům ve své slávě. Také jim však říká, že k tomu, aby vešel do své slávy, musí projít skrze kříž v Jeruzalémě. V dějinách světa, stejně jako v historii našeho kontinentu, prožilo lidstvo mnoho situací, kdy neslo následky zla ve světě, podobně jako Pán Ježíš nesl kříž obtěžkaný vinami světa. Našli bychom ale také mnoho příkladů, jak jednotlivci nebo celá společenství dokázali na základě své víry v Kristovu moc proměňovat své okolí a ovlivňovat události.
I dnes bychom našli řadu iniciativ na proměňování světa k ideálu Božího království, ke kterým se můžeme připojit alespoň v modlitbě. Jde o křesťanský přístup v ochraně dětí, o znovuobjevení lidského rozměru práce; o doprovázení seniorů, budování sociálního bydlení, integrování handicapovaných, aktivní účast v dobrovolnické či civilní službě, o přijímání cizinců, úsilí o demokratizaci Evropy, podporu trvale udržitelného rozvoje, o odpor k likvidování či násilnému ukončování lidského života. Samozřejmě by bylo naivní tvrdit, že všechny zásluhy o zútulnění a polidštění světa mají na svém kontě křesťané. To jistě ne! Naopak měli bychom být připraveni ke spolupráci se všemi lidmi dobré vůle s vědomím, že Boží království se děje právě tam, kde jsme ochotni dát prostor Božím zájmům a spolupracovat s Ním. Pane, učiň nás vnímavými k potřebám lidí kolem nás a tvořivými v hledání cest k proměňování našeho světa k obrazu Božího království. 5. Který ustanovil eucharistii Eucharistie je symbolem jednoty. Chléb se peče z mouky, na jejímž počátku jsou jednotlivá zrníčka obilí. Eucharistický chléb je symbolem zpracování, spojení těchto zrníček, který se stává pokrmem – symbolem Božího života v nás. Chápání eucharistie jako živého Těla Kristova se stalo znamením rozkolu mezi křesťany v době reformace v 16. století. Tehdy z katolické církve vystoupilo na 5 milionů pokřtěných. V následujících staletích, během rekatolizace, byla podporována víra věřících v eucharistii a také k úctě k Panně Marii. Na eucharistii a ochraně Panny Marie vystavěl své dílo i v době počátků industrializace svatý Jan Bosco. Dnes vede křesťanská Evropa trpělivý ekumenický dialog, jehož cílem je obnovení viditelné jednoty Kristovy církve. Prosme Pána, aby i naše misijní úsilí napomáhalo jednotě církve, aby byla pro lidi jasným znamením záchrany ze všech těžkostí, které naše doba prožívá. MISIJNÍ RŮŽENEC SVĚTLA - ASIE 1. Který byl pokřtěn v Jordáně Janův křest byl počátkem Ježíšovy veřejné činnosti. Křest, který dnes uděluje církev, viditelně začleňuje člověka mezi Ježíšovy následovníky, mezi dědice nebeského království. Dějiny evangelizace Asie jsou staré jako samo křesťanství. Kromě samotné Palestiny a Malé Asie, kde působil apoštol Pavel, dosvědčují archeologické stopy, že apoštol sv. Tomáš přišel na začátku padesátých let prvního století až do Indie. V období 4. – 9. století mniši-misionáři doprovázeli obchodníky z Blízkého východu do Číny po takzvané Hedvábné cestě. Ve druhé polovině 13. století založili křesťanská společenství v Číně františkáni. V době portugalské kolonizace v 16. století se misionáři dostali do Bangladéše, Indie, Vietnamu, na Srí Lanku i do Japonska. Známá je misie jezuity sv. Františka Xaverského a později Mattea Ricciho. Španělé se usadili na Filipínách a rozšířili křesťanství v této dnes nejkřesťanštější zemi Asie. Nadějné výsledky této evangelizace zastavil boj o ovládnutí moří a pevnin ze strany Holanďanů. Francouzská revoluce drastickým způsobem snížila počet misionářů. Misijní dílo se výrazně obnovilo až v polovině 19. století, ale s velmi malými výsledky. Pronikání radostné zvěsti do Asie je pomalé a v určitých kulturách téměř žádné.
Pane, děkujeme Ti, že nás stále povzbuzuješ v misijním úsilí. Že jsi nás shromáždil na této pouti, abychom Tě spolu s Pannou Marií prosili za Asii, za křesťany, kteří zde žijí a statečně hájí svoji víru. Prosíme také za ty, kterým je upíráno právo vyznávat, rozšiřovat a měnit své náboženské přesvědčení, a tím přijmout křest v katolické církvi. 2. Který zjevil v Káně svou božskou moc V Káně galilejské učinil Pán Ježíš svůj první veřejný zázrak. Projevil tím svoji božskou moc. On je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, v žádném jiném jméně není spásy, protože není pod nebem jiného jména, daného lidem, ve kterém bychom mohli být spaseni. Asijští křesťané musejí předstoupit před své bratry a sestry se svou vlastní křesťanskou totožností. Nestačí říci, že jsou věřící v Boha, neboť ostatní, kteří patří k jiným náboženstvím, jsou též věřící. O to těžší je přijmout, objasnit a ukázat, že poslání Božího Syna na této zemi, Boží vtělení, je jedinečnou a zcela osobitou skutečností a zároveň ústředním tajemstvím naší víry, mimořádně důležitým v dějinách a pro dějiny lidstva. Žádný prorok ani žádný jiný zakladatel náboženství nikdy nebyl jako On. Není moudrosti, která by se dala porovnat s jeho moudrostí. Toto hlásání je pokračováním Kristova poslání spasit svět. Prosme, aby se Panna Maria podobně jako v Káni za snoubence přimlouvala i za asijské křesťany, aby poznávali Ježíšovu moc, jeho milosrdenství a lásku a aby je toto poznání posilovalo v odhodlání hlásat Krista a zároveň jim dávalo moudrost k mezináboženskému dialogu. 3. Který kázal Boží království a vyzýval k obrácení Všichni lidé ze všech národů jsou povoláni vstoupit do Božího království. Evangelizace církve má sloužit tomuto cíli – nabídnout Boží království a přivádět do něj. Evangelizovat znamená také přinášet radostnou zprávu celému lidstvu, lidi vnitřně přetvářet a vytvářet z nich nové lidstvo. V Asii žijí téměř dvě třetiny obyvatel světa. Převážná většina z nich jsou přívrženci světových náboženství, jako je hinduismus, buddhismus, konfucianismus a islám. Asijské národy jsou bohaté na tisícileté kultury, v mnohých probíhá rychlý vědecko-technický rozvoj. To v některých zemích zvětšuje pradávný pocit nadřazenosti Asiatů vůči Západu a též vůči křesťanství. Papež Jan Pavel II. proto vyzýval, aby se právě na asijský kontinent zaměřila misijní činnost církve. Je možné tvrdit, že nekřesťané, kteří jsou mimo církev, nedosáhnou spásy? Na tuto otázku dal odpověď Druhý vatikánský koncil. Boží Syn přišel na svět v době, kdy téměř všechna velká nekřesťanská náboženství již existovala. To je znamením, že jejich vyznavači potřebovali Kristovo vykoupení tehdy stejně jako dnes. Boží Syn sestoupil na svět, aby nám svým životem a slovem ukázal přiměřené prostředky spásy. Proto má Církev povinnost i svaté právo hlásat evangelium a její misijní činnost je nevyhnutelná. Prosme za církev v Asii, aby nacházela vhodné evangelizační postupy a vnitřní sílu hlásat Boží království a vyzývat k obrácení se ke Kristu. 4. Který na hoře Proměnění zjevil svou slávu Pán Ježíš se zjevuje apoštolům ve své slávě. Také jim však říká, že k tomu, aby vešel do své slávy, musí projít skrze kříž v Jeruzalémě. Proti křesťanství a církvi existuje v dnešní Asii také odpor, odmítání, nenápadná diskriminace, podezřívání, nerespektování náboženské svobody, v některých částech Asie dokonce otevřené pronásledování a nenávist vůči křesťanskému poselství. Častou příčinou je neznalost, předsudky, politické cíle, historické události, kulturní obavy nebo maskované zájmy. Proto musí být hlásání evangelia podpořené svatostí života, upřímností cílů a velkou láskou a úctou ke všem lidem.
Křesťanské misie musejí také řešit mnoho obtíží asijských národů. Dnes to jsou problémy utečenců, přistěhovaných dělníků, terorismus, porušování lidských práv, drogová závislost, vykořisťování chudých, ničení životního prostředí, živelných katastrof, problém potratů, dětské prostituce a destabilizace rodin. Kázat lásku Ježíše Krista a svědectví o naší víře je v těchto situacích zvlášť obtížné. Prosme tedy za asijské národy, aby jim církev byla společenstvím života v Trojjediném Bohu a prožívala s nimi tento život ve všech jeho formách a se všemi lidmi. 5. Který ustanovil eucharistii Chléb je symbolem, který se používá pro život. Ježíš-Mesiáš ho dal všem. Nabídl sebe samého jako chléb života. Dříve však, než to udělal, rozmnožil chléb pro hladový zástup lidí, kteří se seběhli, aby mu naslouchali. Tento zázrak popsali všichni evangelisté. Rozmnožení chleba pro hladové je skutkem lásky, ale ne cílem. Ježíš nechtěl vyřešit problém hladu, nechtěl být sociálním nebo politickým mesiášem Izraele. Měl na mysli radikálně nový chléb, ale dav nedokázal pochopit jeho pravý význam. Pro Ježíše bylo velmi důležité rozlámat a rozdělit chléb. Lámání symbolizovalo jeho smrt na kříži. Svou smrtí se stal chlebem života pro všechny. Církev se vždy ve svém poslání zajímá o chudé a jejich potřeby, rozděluje jim „chléb“ v nejrůznějších formách – výchovou, starostí, napomáháním rozvoji a zápasem po boku chudých za lidská práva a důstojnost. V Asii bojuje za vysvobození dětí a žen od vykořisťování nebo za záchranu životního prostředí. Církev může nabídnout jen to, co nabídl Ježíš, a tak jako to učinil on: dobrou zvěst a solidaritu s ohrožovaným a často pokořovaným životem. Prosme Pána, aby i nás všechny eucharistie spojovala, vedla nás k pochopení života a k projevům solidarity s asijskými národy. MISIJNÍ RŮŽENEC SVĚTLA – AUSTRÁLIE a OCEÁNIE 1. Který byl pokřtěn v Jordáně Janův křest byl počátkem Ježíšovy veřejné činnosti, ale nejde jen o ni. Křest patří k tajemstvím naší spásy, je událostí, která spásu přináší. Austrálie a Oceánie a voda bytostně patří k sobě. Austrálie je nejmenším a nejřidčeji osídleným kontinentem, život na tisících ostrovů a ostrůvků Oceánie je spjat s vodami oceánu. Evropané tento kontinent objevili v roce 1606, kdy holandský mořeplavec Willem Jansz přistál na západě Yorského poloostrova. Holanďané pak pokračovali v objevování země dál a nazvali zemi Nové Holandsko. O více než sto padesát let později se k nim připojili Britové, pro něž objevil James Cook východní pobřeží Austrálie a určil ostrovní polohu Nového Zélandu. Tak byla zahájena britská kolonizace kontinentu. Mnoho Britů toužících zbohatnout, se sem přistěhovalo v období tzv. zlaté horečky v 19. století. Od této doby se kontinent nazývá Austrálií – tj. Jižní zemí. Vztah Australanů ke křesťanství je dán složením jejího obyvatelstva. 90 % z nich je britsko-irského původu, ostatní jsou Evropané a Asiaté a pouze 1 % tvoří původní australské obyvatelstvo. Věřící jsou z 80 % křesťané, a to protestanti, katolíci a příslušníci dalších církví, minority tvoří muslimové, židé, buddhisté, animisté aj. Ke katolické církvi se hlásí asi 27 % obyvatel, tj. necelých 8 milionů. Vzhledem k rozmanitosti tichomořských ostrovů je zde evangelizace obzvláště náročná. Například na ostrově Fidži se evropští misionáři setkali i s lidožroutstvím.
Pane, děkujeme Ti, že můžeme oslavovat Tvou velkou dobrotivost, kterou jsi projevil v dějinách Austrálie a Oceánie, které se neuzavřely milostem, které nám dáváš skrze křest. Ty činíš velké věci, jsi mocný a svaté je Tvoje jméno. 2. Který zjevil v Káně svou božskou moc V Káně galilejské učinil Pán Ježíš svůj první veřejný zázrak. Nebylo to při lidském trápení, ale při radosti – na svatbě. Kdo miluje lidi, ten miluje jejich radost, napsal ruský spisovatel. F. M. Dostojevský. Ježíš miloval radost velmi chudých lidí, kterým docházelo na svatbě víno – symbol radosti. Pán Ježíš tímto zázrakem učinil počátek znamení. Zjevil svoji slávu. Církev v Austrálii a Oceánii je ostrovní, nejen zeměpisně, ale i sociálně. Je multikulturní. Zahrnuje mikronéskou, polynéskou, malajsijskou, asijskou, evropskou i americkou kulturu. Přestavuje tedy nejen souhrn kultur, ale i jazyků, což někdy stěžuje komunikaci. Zvláště proto zde musí evangelizace být opravdovým přinášením radostné zvěsti. Probíhá zde proces proměny konzervující církve na církev evangelizační, a to vyžaduje mnoho odvahy. Prosme Pána, aby na přímluvu Panny Marie dodával biskupům Austrálie a Oceánie odvahu a moudrost při vedení církve. 3. Který kázal Boží království a vyzýval k obrácení Všichni lidé ze všech národů jsou povoláni vstoupit do Božího království. Evangelizace církve má sloužit tomuto cíli – nabídnout Boží království a přivádět do něj. Evangelizovat znamená také přinášet radostnou zprávu celému lidstvu, lidi vnitřně přetvářet a vytvářet z nich nové lidstvo. Fidži je zemí Tichého oceánu, ke které patří 300 ostrovů. Lidé se zde živí hlavně vývozem cukru a kopry z kokosové palmy. Symbolem křesťanství na těchto ostrovech je hluboká mořská kánoe. Je odlišná od kánoí používaných na řekách a u korálových útesů kolem ostrova. Je postavena tak, aby mohla plout daleko od břehu. Křesťané na Fidži věří, že Ježíšova láska je příliš nádherná, než aby si ji nechali pro sebe. A tak kánoe je symbolem, který ukazuje, že Ježíšovu lásku je třeba nést také k dalším ostrovům. V 18. století za toto přesvědčení položilo mnoho Fidžijců svůj život. Pane, dej nám takovou odvahu a radost šířit Tvé království, jakou projevují Fidžijci pro Tvé evangelium. 4. Který na hoře Proměnění zjevil svou slávu Pán Ježíš se zjevuje apoštolům ve slávě. Také jim však říká, že k tomu, aby vešel do své slávy, musí projít skrze kříž v Jeruzalémě. V Oceánii se nachází tři ostrovy, jimiž prochází poledník, který tvoří hranici mezi starým a novým dnem. Lidé zde vítají slunce každý den jako první na světě. Během dvou dnů zde můžete slavit Vánoce, Velikonoce nebo jakýkoliv jiný den v roce dvakrát. Během jedné vteřiny můžete o rok zestárnout nebo také omládnout. Zkrátka si zde můžete užít všech těchto přechodů, zpomalit nebo zrychlit čas. Vždy ale jen o jeden den. Postupné budování a institucionalizování církve v Austrálii a Oceánii již také narazilo na své hranice. Dnes si mnozí uvědomují, jak je velmi žádoucí, aby se církev v této oblasti proměnila z církve misijní na misionářskou. A to podobně jako v jiných částech světa vyžaduje mnoho obětí. Prosme Pána, aby nás všechny posiloval ve věrnosti evangeliu a ve víře, že Ty neustále všechno proměňuješ a vedeš nás ke spáse.
5. Který ustanovil eucharistii Eucharistie je symbolem jednoty. Chléb se peče z mouky, na jejímž počátku jsou jednotlivá zrníčka obilí. Eucharistický chléb je symbolem zpracování, spojení těchto zrníček, který se stává pokrmem – symbolem života. Největším ostrovem Oceánie je Nový Zéland. Žijí zde potomci kolonizátorů z Velké Británie a Maoriové, kteří sem před více než tisíci roky připluli na kánoích z tichomořských ostrovů. Vystavěli si krásná shromažďovací místa, kde se kmeny stále scházejí. Své děti učí historii pomocí ukazovacích písniček. Také je učí vařit národní jídla – brambory, kapustu i maso vaří v listech zahrabaných v zemi. Jejich náboženství je různé. Někteří Maoriové se stali křesťany, ale velmi málo čtou Písmo svaté a Boha tolik neznají. Maorijští umělci oživili staré zvyky a někde se zdá, že se Maoriové spíše zajímají o tradiční mýty a bohy než o křesťanství. Novozélandská vláda požádala Indonésii o muslimy, kteří by zde rozšířili islám a zajistili peníze pro studium tohoto náboženství. Stavějí se mešity a islámská centra. Pane, dej, aby přijímání Tvého Těla a Krve vedlo křesťany k větší jednotě s Tebou a mezi sebou navzájem, abychom všichni dokázali svědčit o Tvé lásce a cestě ke spáse, neboť Ty jsi jedinou cestou k pravému Bohu.
Prameny: Misie do tretieho tisícročia, Josef Tomko, Lúč Bratislava 2000 Můžeš změnit svět, Jill Johnstone, Om Publishing, České Budějovice 1997 Biblické meditace k tajemství růžence Světla, P. Vojtěch Brož Zpracovalo Katechetické centrum Biskupství královéhradeckého, květen 2005
