1
MIKULÁŠ, ANDĚL A ČERT Úvaha Je správné, aby chodil Mikuláš, anděl a čert? Rodiče mají na toto téma často rozdílné názory. Můžeme je rozdělit do tří skupin. První se skládá z rodičů, kteří tuto činnost podporují. Děti vůbec netěší a ještě je zlobí. Druhá skupina je praví opak. Tvoří ji rodiče, kteří jsou na své děti moc oparní. Mývají strach a nechtějí, aby se jejich dítě vůbec bálo, ale chtějí je trochu postrašit. Nakonec třetí skupina. Ta je něco mezi tím. V této skupině rodiče nechtějí, aby se dítě úplně bálo, ale chtějí je trochu postrašit. Podle mého názoru je nejlepší třetí skupina. Jako malá jsem se vždycky hrozně bála. I když jsem byla větší, vždycky jsem se lekla masek. Některé masky jsou opravdu moc strašidelné a nepěkné. To je také důvod, proč rodiče napouštějí čerta domů. Doma děti vítají Mikuláše a anděla. Tyto dvě postavy představují pravdu a děti se jich nebojí a moc se na ně těší. Naopak čert ten představuje zlo a má v dětech budit strach. Podle mě není špatné, když jednou za rok Mikuláš, anděl a čert jdou postrašit děti.
Popis a charakteristika anděla
2
Nyní bych vám chtěla popsat postavu anděla, kterého na svých cestách doprovází čert s Mikulášem. Anděl nosí nejčastěji bílé šaty, hlavu mu zdobí svatozář a na zádech má krásná bílá křídla. Bílé šaty svědčí o dobrém chování a dobré povaze. Anděl s sebou nosí košíček s odměnami pro hodné děti.
Pozvánka ZŠ a MŠ Valeč zve rodiče a veřejnost na tradiční mikulášské pásmo .Účast přislíbil nejen Mikuláš s andělem, ale také čert. Srdečně zveme.
MIKULÁŠ, ANDĚL A ČERT U NÁS VE ŠKOLE 5. prosince nás ve škole navštívili Mikuláš, andělé a čerti. Nejprve se přišli podívat do školky. Ve školce se děti bály, některé dokonce plakaly. Hned potom šli čerti postrašit pana starostu a dále jejich cesta směřovala do školy. Ve škole na prvním stupni odvážné děti zarecitovaly básničku a za odměnu dostaly od andělů sladkosti. Na druhém stupni se žáci už nebáli a spousta z nich byla odnesena.
VÁNOČNÍ SOUZNĚNÍ Vánoční besídka se uskutečnila 18. prosince minulého roku. Děti pilně cvičily, aby své rodiče a prarodiče potěšily. Divadlo se podařilo i přes všechny nesnáze. Děti sklidily veliký potlesk.
ROZHOVOR S PRVŇÁ KY NA PRV ÁČKY TÉMA: VÁNOCE
3
CO BUDEŠ DĚLAT O VÁNOCÍCH?
Monička Andrašová: -Spacák, ixbox. Anička Peroutková: -Vílu Winx, sluchátka.
Patrik Palát: -Budu kreslit, bobovat
Lucinka Bobková: -Živou krysu.
Leonka Hlouchová: -Jěště nevÍm.
Kačenka Palátová: -Puzzle, kostky.
Terezka Strnadová: -Bruslit. Terezka Čierna: -Možná budu u babičky.
TABULE
Šarlotka Ilešová: -Si hrát s hračkama.
Používáte mě ve škole. Často mě využíváte ke psaní, kreslení, počítání a rýsování. Ale služba se o mě moc nestará. Mažou mě sice hadrem, ale nikdy mě neumyjí pořádně houbou. Nacházím se na konci třídy, přímo přede mnou sedí paní učitelka nebo pan učitel. Před nimi sedí žáci. Jsem největší předmět ve třídě. Já jsem tmavě zelená, ale mám i různobarevné sestry. Na mě ještě používáte křídu, ale na mé mladší sestry už používáte fixy a mé nejmladší sourozence už ovládáte dotykem.
S KÝM BUDEŠ TRÁVIT VÁNOCE?
V. Vala
Eliška Čierna: -Stavět sněhuláka. Tomášek Slatinský: -Bruslit, stavět sněhuláka. Robin Malec: -Lyžovat, sáňkovat, bruslit.
Eliška Čierná: -se sestrama. Tomášek Slatinský: -S mamkou a taťkou. Robin Malec: -S bráchama, taťkou a mamkou. Šarlotka Ilešová: -S mamkou. Pavel Palát: -S tátem. Tereza Rybníčková: -S mamkou, dědečkem, taťkou, babičkou a Lukášem. Jakub Stuchlík: -S taťkem, Markem, babičkou, dědou a mamkou. CO SI PŘEJEŠ OD JEŽÍŠKA?
4
Jak to tedy probě proběhlo 1. září zá í
Zavřel jsem dveře, zachumlal se do peřin a začal plakat. Zítra už budu muset jít do školy. Pan Zadek byl sice velmi milý, ale nikoho jiného jsem tam téměř neznal. Máma s tátou mě ujišťovali, že to bude v pořádku, ale tím jsem si nebyl úplně jist. Přemýšlel jsem, jaké to asi bude první školní den. Auggie, vstávej! No tak, broučku, musíš jít do školy! Otevřel jsem oči a uviděl nad sebou nervózní rodiče. Nejradši bych utekl někam pryč. Daleko. Už bylo bohužel pozdě. Spěchali do práce, a tak se mnou šla do školy Via se svým nejlepším kamarádem Markem, jelikož jim dnes škola začínala později. Marka mám moc rád, hraje semnou často šachy, někdy i fotbal. Via byla ta nejlepší sestra na světě. Dovolila mi dát si k snídani kousek dortu a kávu, což jsem jindy nesměl. Ustrojil jsem se do bledě modré košile, kalhot a mokasínů, stejně jako Mark. Via na sobě měla starorůžově zabarvené šaty, a její vlasy byly spletené do francouzského copu. Už bylo načase jít. Nechtělo se mi, Via to na mně moc dobře poznala a ujistila mne, že jim přinejhorším dá do nosu. Tomu jsme se s Markem začali smát. Představa, jak Via někomu dává do nosu, byla legrační. Budova školy se mi moc líbila. Nikdo na mě nezíral tak, jako na ulici. Ve třídě nás bylo dvacet sedm. Seděl jsem vedle milého hnědovlasého kluka s čokoládovýma očima. Jmenoval se Johny. Chtěl, abych k němu ve středu po škole šel, že si zahrajeme fotbal. A tak jsem souhlasil. Když zazvonilo, pan Zadek mě představil ostatním. Paní učitelka byla také
5
moc hodná. Nikdo ze spolužáků se se mnou moc nebavil, až na Johnyho. Via říkala, že se to časem zlepší. A měla pravdu. Hned další přestávku se se mnou už většina bavila. Kromě Lucase. Blonďatého, modrookého kluka, který mě bezdůvodně nenáviděl asi proto, že jsem chodil domů s Mary Jane. (Byla to velmi milá dívka.) Neustále mi říkal: Blboune a často mi zaškrtával domácí úkoly, nebo bral peníze. Jednou, cestou domů, když byla Mary Jane nemocná, jsem ucítil kopanec do lýtka. Zaúpěl jsem bolestí a potlačoval pláč. Byl to pěkný úder. Lucas! Dostal jsem další ránu. Tak co, ty blboune, chceš ještě?! Pořvával a nepřestával do mě kopat. Nevěděl jsem, co mám dělat a bezmocně ležel na zemi s hlavou v dlaních. Vtom odněkud vyběhl Johny. Odvedl mě domů a druhý den to oznámil panu Zadkovi, který si promluvil s Lucasovými rodiči. Byl moc rozzlobený. Řekl jim, že to tak rozhodně nenechá. Je to přece škola plná slušných žáků a ne nějakých rváčů a škodolibců, a tak to také zůstane. Pokud se Lucas nezlepší, vyloučí ho ze školy. Druhý den byl Lucas jako vyměněný. Přišel se mi omluvit a pozval mne na oběd k nim domů. Máma mi to dovolila, tak jsem tedy šel, samozřejmě i s Johnym. A nevěřili byste, ale z nás třech (já, Lucas a John) se stali nerozluční kamarádi. Konečně jsem v životě pocítil, že mě má tolik lidí rádo. Doma na mě byli pyšní. Zjistil jsem, že škola je docela fajn, až na to učení...
Jsem propiska značky Frixion Každý mě pozná podle zářivé žluté barvy. Po výrobě mě dovezli do papírnictví a stála jsem 13 Kč. Skamarádila jsem se s růžovou propiskou. Každý den jsme si spolu hrály, povídaly si. To si nedokážete představit, kolik si dvě propisky užijí legrace. Jednoho dne do obchodu přišla holčička, rozběhla se k místu, kde jsem ležela, vzala si mě do ruky a zeptala se maminky: „Můžu si tu propisku nechat?“ Maminka jí odpověděla: „Dnes ti dopsala ta růžová, tak si ji můžeš nechat.“ Najednou mě polilo horko. Nevěděla jsem, jaká ta holčička bude, a mrzelo mě, že už nikdy neuvidím růžovou propisku. Co se dalo dělat, holčička mě hodila do košíku a já jsem naposledy viděla své kamarády. Holčička mě doma položila na stůl mezi sešity. Na sešitech bylo napsáno Lenka Červánková. Hned mi bylo jasné, že se moje holčička jmenuje Lenka. Druhý den ráno mě Lenička schovala do pouzdra, které potom dala do tašky. Ve škole jsem si to užívala. Lenička seděla vedle Evičky, která byla hodná. Obě spolužačky spolu kamarádily a krasopisně psaly. To jsem byla ráda, protože mít majitelku, která
Pižďuchové-předloha 6
škrábe jako kocour, je noční můra. Já jsem byla u holčičky spokojená. Už jsem jí sloužila měsíc, když tu najednou holčička vykřikla: ,,Nééé, to nééé, dopsala mi propiska!“ Já jsem se taky lekla. Když mě odpoledne vyndala z pouzdra a odešla za maminkou, začala jsem křičet: „ Pomóóóc! Nééé, já nechci na skládku! S.O.S!“ Víte, každá propiska, co dopíše, putuje do koše a pak na skládku. Najednou jsem slyšela, jak klaply dveře a dům ztichl. Říkala jsem si:,,To je můj konec, teď si šly koupit novou propisku a mě vyhodí. Začala jsem plakat. Asi v pět hodin odpoledne přišly maminka i dcera zpět. Lenička hned běžela do pokoje a já jsem byla připravena na nejhorší. Ale ona mě vzala do ruky rozšroubovala mě a vyndala ze mě tuhu. Byla jsem na dvě půlky a nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Když tu najednou vzala novou tuhu, zastrčila ji do mě a zase mě zašroubovala. Vzala si sešit, do kterého chtěla psát úkol z českého jazyka a začala se mnou psát. To byste tomu nevěřili, já jsem psala. Holčička křičela na maminku: „Mami, píše hezky! A kde mám ten dárek pro Evičku?“ Maminka jí ho donesla a řekla jí, aby si ho hezky zabalila. Nevěřili byste, co Lenička měla pro Evičku. Mou kamarádku z papírnictví. Hřálo mě u srdce, když jsem si vzpomněla, že nebudu vyhozena a s růžovou propiskou se budu potkávat ve škole. Od té doby jsem měla svou holčičku ráda.
První pižďuch přišel za druhým pižďuchem, chvíli s ním jen tak klábosil, pak se chvíli blbě usmíval a pak mu řekl,
že dobře slyšel za dveřmi, jak on – druhý pižďuch – říkal třetímu pižďuchovi, že dobře slyšel za dveřmi, jak on – třetí pižďuch – říkal jemu – prvnímu pižďuchovi - , že dobře slyšel za dveřmi, jak on – první pižďuch – říkal jemu – druhému pižďuchovi, že dobře slyšel za dveřmi, jak on – druhý pižďuch – říkal třetímu pižďuchovi, že dobře slyšel za dveřmi, jak on – třetí pižďuch – říkal jemu – prvnímu pižďuchovi – že dobře slyšel za dveřmi, jak on – první pižduch – říkal jemu – druhému pižďuchovi - , že dobře slyšel za dveřmi, jak on druhý pižďuch říkal třetímu pižďuchovi, že dobře slyšel za dveřmi, jak on – třetí pižďuch – říkal jemu – prvnímu pižďuchovi – ale tady můžu skončit, milé děti, protože vím, že jste hrozně chytré a že už samy víte, co asi říkal třetí pižďuch prvnímu. A protože to víte, doporučuji vám, abyste zapomněly na pižďuchy a šly se klouzat (pokud je zima) anebo jezdit na koloběžce (pokud je léto). Ale v obou případech dejte pozor, abyste sebou nemajzly a nenatloukly si hlavu: mohli by se z vás pak stát pižďuchové!
7
Pižďuchové- výtvor¨ Sobecký, Vychytralý Politik syn, - který si přeje být prezidentem, sní o lepším místě v práci. Vždycky chtěl být prezidentem, ale bál se nepřátel. Miluje barvu modrou, Miluje peníze. Maxmilián Nepřemíšliví Podrazák a polytyk, sin, který si přál bít tím nejdúležiťejším, vždycky chťel bít i nejchitřejším, ale bál se, že to nedokaže, miloval barvu rúžovou, nesnášel vládu nad sebou, miloval hátku hrozyvou, a taky matku milovanou. Pyžďuch Ludva Není soběstačný, hraje na všechny strany. Ministr zahraničí, tak trochu maminčin mazánek, který si přeje mít nejvyší postavení. Sní o tom, že mu bude patřit svět. Vždy chtěl mít vše hned. Ale bál se, že ho někdo zničí. Miluje barvu čerstvého liči – nesnáší pocit, že je někdo lepší, miluje, když vše jde lehce, miluje, když má vše co chce. Pižďuch Emil Hláva
Zápis Zápis do 1. třídy probíhal 11. února 2014 od 11 do 16 hodin. Do ZŠ a MŠ Valeč se hlásilo 26 dětí. Když rodiče s dětmi přišli, tak jsme si od rodičů vzali občanský průkaz a rodný list dítěte. Dítě si vzal na starost jeden ze žáků deváté či sedmé třídy a šel s ním plnit úkoly do tělocvičny. Jakmile se splnil úkol, dostalo dítě malý obrázek medvídka. Když posbíralo všechny obrázky, šlo se do třídy, aby rodiče vyplnili dotazník pro školní matriku. Pak přešli do 1. třídy, kde učitelé školkáčka přezkoušeli. Ptali se například, jestli zná pravou a levou stranu nebo nějaké barvy. Po přezkoušení dítě dostalo malý dáreček. A spokojeně odešli domů.
8
Matika aneb luxus pro každého Pavel Vrbka Zeptáte-li se dnes na ulici studenta, jaký je jeho neoblíbený nebo nejtěžší předmět, zajisté vám více jak polovina z dotazovaných odpoví, že právě matematika. Přitom její oblíbenost klesá s rostoucím věkem. Zeptejte se prvňáků, co je ve škole nejvíce baví, a většina vás zahrne matematikou. Dle mého názoru oblíbenost tohoto předmětu není nijak výrazně odlišná od dob našich rodičů, avšak je tu jiný daleko vážnější rozdíl. Dnešní žáci a studenti středních škol přistupují k matematice ledabyle a lehkomyslně podceňují její potřebu. Svět zažívá technickou revoluci. Do škol pronikají notebooky a kalkulačky s všemožnými funkcemi a žáci na ně spoléhají, neboť jsou líní namáhat si hlavu. Je třeba si ale uvědomit, že i sebelepší stroj pracuje mechanicky dle příkazů, které mu dáte. Neumí logicky přemýšlet, a tudíž nic nového nevymyslí. Logika je výhradně lidská vlastnost a musíte si ji vybudovat sami. Nikdo vám ji do hlavy nenacpe, nanejvýš vám může poskytnout nástroje k jejímu získání, přičemž matematika je nástrojem nejúčinnějším. O významu matematiky a jí příbuzné fyziky se netřeba přít. Pro každodenní život musíte mít osvojeny její základy. Možná byste se až divili, kolik lidí i přes to neumí používat základní matematické operace, když si jde půjčit do banky peníze na hlouposti. Ale není půjčka jako půjčka. Něco jiného je, když si vezmu hypotéku (půjčka na dům) a budu ji schopen pravidelně splácet. Než bych si totiž našetřil peníze na výstavbu domu, už bych také mohl být v důchodě, takže zde je půjčka logickým řešením. Okolo peněz se dnes bohužel všechno točí a v bance a jí podobných ústavech proti vám stojí studovaní vysokoškoláci, co na vás chtějí
9
vydětat, proto je znalost finanční matematiky nezbytná. Další případ neznalosti: Aby vám rosliny lépe plodily, chcete je pohnojit. Na obalu píší, abyste připravili 5 % roztok hnojiva. Vy ho tam tedy vylejete jednu pětinu, rostliny zalejete a ony vám do týdne uschnou. A to jen proto, že nevíte, co jsou procenta. Nebo si plánujete trasu na jednodenní výlet na kole a opět musíte mít páru o tom, kolik toho můžete za daný čas ujet. Jinak se vám může stát že dojedete do cíle své trasy a zjistíte, že se do večera nestihnete vrátit. Matematika a fyzika je také základem moderní výpočetní techniky. Abyste ji porozuměli, musíte tyto obory bezpodmínečně znát. Tyto vědy obecně rozvíjí logiku, orientaci a schopnost hledat řešení, což jsou ceněné vlastnosti, proto není jejich význam omezen jen na počty. Z doučování a častého vysvětlování učiva si dovolím tvrdit, že řada studentů nezná základní pravidla a postupy. Neví, co mohou v dané situaci použít, protože nemají v rukávu dost es, a když už něco vytáhnou, tak se to nehodí, nebo se to dokonce použít nesmí. Dost z nich se odvolává na to, že nemá, nebo neměla učitele, který by je to naučil. To je ale jen chabá výmluva toho, že jsou líní si danou látku osvojit cvičením na dostatečném počtu příkladů. Počet příkladů, který musí žák spočítat, aby tématu rozuměl, je individuální. Někdo se chytá rychleji, jiný pomaleji a musí napočítat třeba dvakrát více, než pochopí principy. Můžu vám ale zcela upřímně říct, že méně jak padesát příkladů a to i pro chytráky, co si myslí, že jim je to jasné, nestačí. Cvičení dělá mistra a sami uvidíte, že s rostoucím počtem vyřešených příkladů se bude váš postup zkracovat a budete rychleji hotovi než tomu bývalo, protože nebudete některé kroky psát, jelikož si je uděláte v hlavě. Dokonce budete v pokročilejší fázi schopni říci myšlenkový postup řešení příkladu bez použití papíru. Pokud si pak budete konkrétní látku pravidelně (jednou do týdne) procvičovat po delší dobu (dva a více let), s velkou pravděpodobností si ji zafiksujete do mozku, že ji už nezapomenete. Je dobré si uvědomit, že matematika se musí pochopit. Nestačí se jen mechanicky, jako stroj, učit postupy. Mozek si pamatuje nelépe věci, které má
spojené s něčím jiným. Pochopit znamená najít v tom význam, sám přijít na princip pomocí dosavadních zkušeností a to jsou ty spoje. Jeden zkušený člověk nám kdysi na přednášce řekl: „Vědět o věcech, že jsou a byly, není nic výjimečného. Opravdu moudrý člověk ví, proč existují či existovaly, chápe jejich význam a dokáže je smysluplně předat jinému.” Řada věcí se chápe, obzvláště v matematice, až s odstupem času. Když jí ho ale věnujete, dříve či později většinu problémů pochopíte. Mě třeba trvalo roky, než jsem plně pochopil funkce. Uměl jsem je sice mechanicky řešit, ale cítil jsem, že nechápu jejich podstatu. Postupným obohacováním mých zkušeností s nimi, jsem jim přišel na kloub.
Řadu lidí také odradí, když neví, jak pokračovat v řešení, nebo jednoduše udělali někde chybu a neví kde. Možná to bude znít divně, ale toto jsou nejcennější momenty. Právě tyto případy vás donutí zamyslet se, jak pokračovat dále, nebo hledat nový postup. Naučí vás hledat vlastní chyby a když ji najdete, už si na ni dáte příště pozor. Stokrát vám může člověk vysvětlovat, že - 22 není 4, ale - 4, a vy to pořád pletete. Když se však sami spálíte, vštěpíte si to do hlavy daleko lépe.
Celý problém je tedy lenost žáka a studenta. Není ochoten věnovat část svého volného času matematice a hloupě si pak myslí, že mu danou látku musí do hlavy vštěpit učitel v hodinách, ve kterých
10
mnohdy nedává pozor. Na vině je moderní doba, velice špatná morálka, a také rodiče. Žáci nemají věk a dostatek zkušeností na to, aby mohli hodnotit a vybírat si, které učivo je užitečné. Nedokáží ještě posoudit důsledky plynoucí z jejich nechuti se učit, proto by je rodiče měly usměrnit a donutit, aby se kvalitně vzdělalo ve všech směrech. Proto vám radím, začněte věnovat matematice dostatek času. Věřte starším lidem, protože oni mají zkušenosti a vědí, co je pro vás dobré, zatímco vy ne. Matematika je dostupná každému. Každý v ní může být profík, jen musí chtít a něco pro to udělat i obětovat. Jen na pevných základech můžete postavit kvalitní dům. Jestliže základ nebude dost pevný, nikdy nepostavíte stabilní střechu a dopadnete jako řada studentů – bez základních znalostí nebudete schopni řešit další problémy a budete se tak muset spoléhat, že je někdo, nebo něco vyřeší za vás. Proto si budujte základy co nejdříve, dokud je vám to umožněno. Později se už nikdo nebude vracet, bude vám jen dávat materiál na další nástavbu. Nebudete-li mít na čem stavět, nic nového nevybudujete. Pak raději abyste toho nechali a stali se úplným hlupákem, nebo začali od začátku. Nahnat však za rok to, co se učí pět let, také není snadné. A to neplatí jenom v matematice, ale i v osobním životě. Proto až se vám nebude dařit, neházejte flintu do žita, buďte soudní a hledejte chybu nejprve u sebe a až pak jinde.
