Mezinárodní systém přihlašování průmyslových vzorů 1 Úvod Od počátku roku 2008 na území EU platí Ženevský Akt Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů. Vzhledem k tomu, že Česká republika jako autonomní stát členem Haagské unie nikdy nebyla a zatím není, otevřela se tím domácím uživatelům alternativa ke zdlouhavé, nákladné a mnohdy komplikované proceduře přihlašování vzorů za hranicemi EU národní cestou. Čeští přihlašovatelé mohou plně využívat výhod mezinárodního systému spočívající v podání jedné přihlášky, která nahrazuje celou sérii národních přihlášek, ve finančních úsporách za překlady do národních jazyků, mnohdy za právní zastoupení, v odbourání rozdílných formálních požadavků na přihlášku jednotlivými národními úřady a ve zjednodušení další správy práv vyplývajících z mezinárodního zápisu, jako jsou změny v zápise, které se provádí pouze jedenkrát na jednom místě a za jeden poplatek, a udržování práv se snadnějším sledováním lhůt a plateb, které jsou splatné na jednom místě a v jediné měně. Českému přihlašovateli se tak rozšíří možnosti vedle ochrany na národní úrovni platné pro území ČR, na úrovni EU zapsaným nebo nezapsaným (průmyslovým) vzorem Společenství, o mezinárodní ochranu v členských stranách, které přistoupily nebo teprve přistoupí k Haagské unii (v současné době více než 55 územních celků). Haagský systém mezinárodní registrace průmyslových vzorů je spravován Mezinárodním úřadem Světové organizace duševního vlastnictví, který vede mezinárodní rejstřík a vydává Mezinárodní věstník průmyslových vzorů. Haagský systém se řídí Haagskou dohodou, kterou tvoří tři samostatné akty (Londýnský akt z roku 1934 – v současné době se již podle něj nepřihlašuje, Haagský akt z roku 1960 a Ženevský akt z roku 1999). Každá smluvní strana dohody se může rozhodnout, zda přistoupí k jednomu nebo oběma novějším, na sobě nezávislým, mezinárodním smlouvám. Podle Haagského aktu musí být smluvní stát vázán Pařížskou úmluvou. Podle Ženevského aktu musí být smluvní stát vázán Dohodou o založení Světové organizace duševního vlastnictví. I když Ženevský akt přímo neukládá závaznost Pařížskou úmluvou, stanovuje, že podmínky ochrany smluvních stran musí být v souladu s jejími ustanoveními. Aby se mohla stát smluvní stranou mezivládní organizace, musí alespoň jeden její členský stát být členským státem WIPO. Mezivládní organizace jako EU se může stát smluvní stranou pouze Ženevského aktu. Podle pravidel řízení o mezinárodních přihláškách mohou přihlašovatelé, jejichž smluvní stranou je pouze EU určovat zase pouze členy haagské unie, kteří jsou smluvní stranou Ženevského aktu a současně mohou a nemusí být smluvní stranou Haagského aktu. Řízení o mezinárodní přihlášce se řídí tím aktem, který je společný jak straně přihlašovatele, tak straně, pro kterou je ochrana určena. V případě, že strana přihlašovatele i strana určení se řídí dvěma shodnými akty, řízení o mezinárodní přihlášce se vede podle časově mladšího, tj. Ženevského aktu. Jedna přihláška může být řízena podle více než jednoho aktu za předpokladu, že strana přihlašovatele je členem obou aktů a strany určení jsou členy jen některého z nich. Konkrétně, bude-li smluvní stranou přihlašovatele EU a přihlašovatel v přihlášce vyznačí jako stranu určení Island, bude se přihláška řídit podle ustanovení Ženevského aktu, protože jak EU, tak Island jsou členskými stranami pouze tohoto aktu. Vyznačí-li přihlašovatel jako další stranu určení např. Ukrajinu, která je signatářem jak Haagského, tak Ženevského aktu, bude se přihláška řídit zase podle Ženevského aktu, který je společným aktem strany přihlašovatele i všech stran určení. Přihlašovatel nemůže v tomto případě vyznačit jako stranu určení např. Benin, který je signatářem Londýnského i Haagského aktu, ale není členem Ženevského aktu, 1
tj. Benin a EU nemají společný akt, podle kterého by se přihláška řídila. Není však pravda, že přihlašovatel z EU nemá možnost ochránit své vzory v členských stranách, které se řídí pouze Haagským aktem (viz následující kapitola). Přihláška se bude řídit podle více než jednoho aktů, jestliže např. stranou přihlašovatele bude Francie, která je členem všech tří aktů. Vrátíme-li se k situaci, kdy přihlašovatel ve své přihlášce vyznačil jako strany určení Island a Benin, bude se jeho přihláška řídit podle ustanovení dvou aktů – v případě Islandu Ženevským aktem a v případě Beninu Haagským aktem. Je důležité vědět, kterým aktem nebo akty se přihláška řídí, neboť to rozhoduje o volbě správného formuláře pro podání přihlášky, o volbě jazyka přihlášky, o možnostech odkladu zveřejnění a o poplatcích splatných při podání přihlášky.
2 Oprávnění podat mezinárodní přihlášku a smluvní strana přihlašovatele Oprávněna podat mezinárodní přihlášku je fyzická i právnická osoba, která má skutečnou a výkonnou průmyslovou nebo obchodní provozovnu na území smluvní strany nebo má bydliště na území smluvní strany nebo je státním příslušníkem státu, který je smluvní stranou nebo členského státu mezivládní organizace, která je smluvní stranou Haagské dohody. Podle Ženevského aktu může být podána mezinárodní přihláška i na základě místa obvyklého pobytu na území smluvní strany. Výklad termínů „státní příslušník“, „bydliště“, „skutečná a výkonná průmyslová nebo obchodní společnost“ a „obvyklý pobyt“ jsou výlučně v kompetenci smluvních stran. Přesto předkladatelé měli na mysli jejich určitý obsah: „Státní příslušník“ je chápán ve smyslu čl. 2 a 3 Pařížská úmluvy a má zahrnovat jak fyzické, tak právnické osoby. Termínem „bydliště“ se v Pařížské úmluvě spíše než právním stavem rozumí stálé usazení, příp. aktuální hlavní sídlo, nicméně právo rozhodnout, kdo má nebo nemá bydliště na území smluvní strany je plně v kompetenci této strany. Termín „obvyklý pobyt“ je míněn ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Ženevský akt si ho vypůjčit pro případy příliš úzkého chápání termínu „bydliště“ některými členskými stranami. Termín „skutečná a výkonná průmyslová nebo obchodní provozovna“ je vypůjčen z Pařížské úmluvy jako významově přesnější označení pro „podnik“ („establishment“), které by mohlo zahrnovat i tak bezvýznamné provozovny na území členské strany jako například pouhé skladové prostory. Přihlašovatel v mezinárodní přihlášce uvede smluvní stranu nebo strany, která nebo které zakládají jeho právo podat mezinárodní přihlášku. Pro každé kritérium, tj. na základě občanství, bydliště, provozovny a obvyklého pobytu smí uvést pouze jednu stranu a jestliže některé kritérium žádná smluvní strana nesplňuje, uvede v přihlášce, že taková strana není. V případě, že jedna smluvní strana u konkrétního přihlašovatele splňuje více kritérií, uvede ji přihlašovatel opakovaně. Přihlašovatel má tedy možnost uvést až čtyři různé smluvní strany Haagské unie, které ho opravňují podat mezinárodní přihlášku. Dostává se mu tak do rukou důležitý nástroj, jak územně rozšířit ochranu vyplývající z mezinárodního zápisu. Český přihlašovatel těžící z jednotného evropského trhu a čtyř svobod, na kterých je postavena idea ES, může z titulu svého obvyklého pobytu, bydliště či provozovny v některém z členských států EU, které jsou již v současnosti autonomními členy Haagské unie, dosáhnout ochrany prakticky ve všech členských státech Haagské unie. Opět se vraťme k příkladu Francie, která je signatářem všech tří aktů. Jestliže by byl český přihlašovatel oprávněn podat mezinárodní přihlášku z titulu provozování obchodní nebo výrobní činnosti
2
ve Francii, může teoreticky jako strany určení označit všechny členy Haagské unie. Vstupem EU do systému se cesta k ochraně mezinárodním zápisem podstatně zjednoduší. Jak je patrno, důležité je znát, kterými akty se jednotlivé strany Haagské unie řídí, a to nejen ve vztahu ke stranám, ve kterých chce přihlašovatel žádat ochranu, ale i z důvodu stanovení správné přihlašovací strategie. Vyznačí-li přihlašovatel jako jedinou stranu opravňující ho podat mezinárodní přihlášku EU, je mu otevřena ta část Haagské unie, která přistoupila k Ženevskému aktu. Ani to není málo vzhledem k tomu, že tento akt nejvíce zohledňuje a je nejpružnější ve vztahu k lokálním systémům a národním úpravám ochrany průmyslových vzorů současných i potenciálních členů dohody a lze předpokládat, že bude nabývat na významu. V přihlášce, která se řídí výlučně nebo z části Ženevským aktem, musí navíc přihlašovatel označit jednu smluvní stranu, která ho opravňuje k podání přihlášky, jako „smluvní stranu přihlašovatele“. Je-li takových stran více, je ponecháno na přihlašovatelově svobodné vůli, kterou z těchto stran takto označí. Řídí-li se přihláška výlučně podle Haagského aktu, je strana, od které přihlašovatel odvozuje právo podat mezinárodní přihlášku, označena jako „stát původu“ a přihlašovatel ji v přihlášce nevyznačuje, neboť se stanovuje podle následujícího pravidla: státem původu je smluvní stát Haagského aktu, ve kterém má přihlašovatel skutečnou a výkonnou průmyslovou nebo obchodní provozovnu, pokud není takový stát, smluvní stát Haagského aktu, ve kterém má přihlašovatel bydliště a pokud ani takový stát není, smluvní stát Haagského aktu, jehož je přihlašovatel státním příslušníkem. Vyznačení smluvní strany přihlašovatele má význam ve dvou situacích: Uložením prohlášení u generálního ředitele WIPO (vysvětlení viz. níže) může smluvní strana Haagské dohody zakázat sebeurčení v přihlášce, tzn. z účinnosti ochrany vyplývající z mezinárodního zápisu vyloučit své vlastní území. Prohlášením může také strana stanovit, že její správní úřad nebude přijímat mezinárodní přihlášky, tzn. že přihlašovatelé, kteří ji označí jako svou smluvní stranu, musí mezinárodní přihlášku adresovat přímo do mezinárodního úřadu. Žádná smluvní strana naopak nemůže své přihlašovatele nutit, aby přihlášky podávali do mezinárodního úřadu prostřednictvím jejího správního úřadu. Má-li přihláška dva a více spolupřihlašovatelů, musí každý z přihlašovatelů poskytnout výše uvedené informace, přičemž platí, že všichni spolupřihlašovatelé musí mít právo podat přihlášku prostřednictvím stran, které jsou vázány společným aktem nebo akty. Nevyžaduje se, aby strany byla totožné nebo aby spolupřihlašovatelé splňovali shodná kritéria opravňující je podat mezinárodní přihlášku.
3 Strany určení Přihlašovatel povinně v přihlášce vyznačí všechny strany určení, tj. strany, ve kterých žádá o ochranu. Jak již bylo vysvětleno na příkladech, určit může pouze ty strany, které jsou vázány stejným aktem, kterým jsou vázány strany, od kterých přihlašovatel odvozuje své právo podat mezinárodní přihlášku. Na rozdíl od Madridského systému mezinárodního zápisu ochranných známek nelze v Haagském systému určit strany následně po podání přihlášky. Pokud by přihlašoval pocítil nutnost dodatečně rozšířit ochranu o další smluvní strany, musí podat novou mezinárodní přihlášku. Prvním vyznačením EU jako strany určení v mezinárodní přihlášce začnou na území ES platit práva vyplývající z mezinárodního zápisu takové přihlášky. Povinnost dbát těchto práv se bude vztahovat i na české přihlašovatele a uživatele průmyslových vzorů. Mezinárodní úřad
3
spravuje rešeršní databázi zapsaných průmyslových vzorů Hague Express. Maska a způsob vyhledávání jsou totožné s elektronickou podobou Mezinárodního věstníku průmyslových vzorů. Obě databáze poskytují poměrně dobrý vyhledávací komfort pro to, aby bylo možno zjistit, jaká práva vyplývající z mezinárodních zápisů na konkrétním území (např. EU a tím i České republiky) platí.
4 Prohlášení uložená u Generálního ředitele WIPO Přihlašovatel dále musí vědět, zda strana určení, kterou v přihlášce vyznačil, neuložila u generálního ředitele mezinárodního úřadu prohlášení, tj. nestanovila si určité výjimky z ustanovení Ženevského nebo Haagského aktu. Podle Ženevského aktu všechny členské strany oznámí maximální délku trvání ochrany vyplývající z mezinárodního zápisu na jejich území. EU využila možnosti podat prohlášení o tom, že mezinárodní přihlášky budou přihlašovatelé podávat přímo u mezinárodního úřadu, tzn. že OHIM mezinárodní přihlášky přijímá. Podle Ženevského aktu dále mohou uložit u generálního ředitele mezinárodního úřadu příslušné prohlášení: - strany, jejichž legislativa umožňuje odklad zveřejnění pouze na dobu kratší, než je maximální délka odkladu zveřejnění v souladu s Ženevským aktem, tj. 30 měsíců, anebo právní úprava takové strany odklad zveřejnění neumožňuje ; - strany, které podle vlastní právní úpravy vyžadují, aby vzory přihlášky splňovaly podmínky jednotnosti vzoru, výroby nebo použití, příp. požadavek na jednotnost souboru předmětů nebo sady daného druhu zboží, nebo požadavek pouze jediného, nezávislého a jednoznačného vzoru přihlášky, tj. neumožňují podání hromadné přihlášky; - strany, které vyžadují určitý počet pohledů, kterými má být vzor zdokumentován, příp. konkrétní pohledy na vzor (Ženevský akt ale současně říká, že nelze vyžadovat více, než jeden pohled u dvourozměrných vzorů a více než 6 pohledů u třírozměrných vzorů); - strany, které prohlásí, že záznam o změně majitele práv vyplývající z mezinárodního zápisu v mezinárodním rejstříku nabývá platnosti v této smluvní straně až poté, co smluvní strana obdrží patřičné vyjádření nebo dokumenty stanovené v prohlášení; - strany, jejichž místní legislativní úprava vyžaduje, aby přihláška průmyslového vzoru byla podána jménem původce (tyto smluvní strany v prohlášení uvedou informace o formě a povinných údajích, kterými má být tato skutečnost doložena); - strany, jejichž právní úprava v době přístupu k Ženevskému katu vyžaduje provedení bezpečnostní prověrky a tímto prohlášením mohou lhůtu 1 měsíce, ve které úřad takové smluvní strany musí předat přihlášku mezinárodnímu úřadu, prodloužit na 6 měsíců; - každý průzkumový smluvní stát a smluvní mezivládní organizace mohou prohlášením nahradit standardní přihlašovací poplatek a poplatek za obnovení mezinárodního zápisu pro tuto strana určení individuálním poplatkem stanoveným v prohlášení a jeho výši měnit uložením dalších prohlášení. Tento individuální poplatek může smluvní strana stanovit pro první období ochrany a pro každé období obnovy zápisu zvlášť, nebo může být stanoven pro celkové období ochrany platné v dané smluvní straně. Individuální poplatek nesmí být vyšší, než částka, kterou by smluvní strana obdržela od přihlašovatele za zápis u příslušného úřadu za shodnou dobu ochrany a počet přihlášených vzorů, snížená o úspory vyplývající z řízení před mezinárodním úřadem. Prohlášení o individuálních poplatcích musí obsahovat konkrétní částku ve měně užívané úřadem takové smluvní strany (EU stanovila poplatek CHF 89 za každý vzor přihlášky a CHF 44 za každý vzor, pro který se žádá obnovení zápisu). Částku přepočítanou z místní měny na Švýcarské franky stanoví generální ředitel WIPO po dohodě s úřadem smluvní strany a na základě oficiálního směnného kurzu Spojených národů. Tato částka může být změněna na žádost úřadu smluvní strany, je-li po tři po sobě následující měsíce pohyb kurzu směrem nahoru nebo dolů větší než 5% a z iniciativy
4
mezinárodního úřadu, je-li směnný kurz po tři po sobě následující měsíce o více než 10% nižší než stanovený kurz. Tento nový kurz je zveřejněn ve věstníku a je platný od data stanoveného generálním ředitelem, obvykle jeden až dva měsíce od zveřejnění; - strany, jejichž úřad je úřadem průzkumovým si mohou stanovit, že mezinárodní zápis nenabude účinnosti v této straně, jestliže je současně smluvní stranou přihlašovatele a stranou určení (Strany, které se řídí Haagským aktem umožňují sebeurčení, pokud národní legislativní úprava nestanoví jinak. K tomu se nevyžaduje prohlášení a mezinárodní úřad tuto skutečnost nezkoumá.); - strany, jejichž úřad je úřadem průzkumovým a jejichž právní úprava vyžaduje v době přístupu k Ženevskému aktu, aby přihláška obsahovala informace o přihlašovateli, stručný popis a/nebo nárok; - strany, jejichž úřad je úřadem průzkumovým anebo jejichž právní úprava poskytuje možnost podání námitek, mohou nahradit lhůtu 6 měsíců pro odmítnutí mezinárodního zápisu lhůtou 12 měsíců (prohlášení může také obsahovat, že mezinárodní zápis je účinný nejpozději od doby stanovené v prohlášení, která může nastat později, než je datum pro vypršení doby pro odmítnutí zápisu, ale ne později než 6 měsíců od tohoto data).
5 Řízení před mezinárodním úřadem Haagský systém je systémem registračním, tzn., že mezinárodní úřad neprovádí věcný průzkum přihlášky. Přihláška mu bude podrobena v těch členských stranách unie, které uložily v tomto smyslu příslušná prohlášení u generálního ředitele. Mezinárodní přihláška, která splní formální požadavky je postoupena k zápisu do mezinárodního rejstříku a pokud není požadováno odložení zveřejnění, je zápis uveřejněn v Mezinárodním věstníku průmyslových vzorů, který je dostupný v elektronické podobě na internetových stránkách mezinárodního úřadu. Obecně platí, že průmyslový vzor obsažený v přihlášce je zveřejněn 6 měsíců pod dni zápisu, pokud přihlašovatel nepožádá o okamžité zveřejnění (ke zveřejnění dojde ve lhůtě asi 1 měsíce), nebo naopak o odklad zveřejnění (až 30 měsíců). Okamžité zveřejnění může být žádoucí tam, kde místní úprava vyžaduje pro účinné vymáhání práv ze zapsaného vzoru jeho zveřejnění. Datum zápisu se zpravidla shoduje s datem podání, pokud přihláška neobsahuje vady, které mají za následek posunutí data podání. Datum zveřejnění v mezinárodním věstníku oznámí mezinárodní úřad elektronicky všem úřadům stran určených v přihlášce. Má se za to, že jediné zveřejnění ve věstníku mezinárodního úřadu je dostatečné pro všechny smluvní strany. Smluvní strany mohou dále mezinárodní zápisy zveřejnit např. za účelem překladu do národního jazyka, ale po přihlašovateli nesmí být požadovány další poplatky nebo další vyobrazení vzorů. Úřad určené strany, pokud mu to ukládá místní legislativa, provede věcný průzkum a má právo na základě zjištěných věcných vad účinky mezinárodního zápisu pro své území odmítnout. Smluvní stany nemohou odmítnou zápis pro formální vady, např. z důvodu nekvalitních vyobrazení nebo nevyhovujícího způsobu vyobrazení, neboť formální náležitosti podléhají řízení a schválení mezinárodního úřadu. Smluvní stana však může odmítnout zápis např. z důvodu nedostatečného zdokumentování vzoru, což je považováno za věcnou vadu. Odmítnutí musí národní úřad oznámit mezinárodnímu úřadu do 6 měsíců od data zveřejnění, resp. 12 měsíců u stran, které o tom učinily prohlášení. Komunikace o zjištěných věcných vadách a případné odvolání proti rozhodnutí národního úřadu probíhá mezi přihlašovatelem a příslušným národním úřadem a podle místní legislativní úpravy. Oznámení o odmítnutí
5
zaslané úřadem smluvní strany mezinárodní úřad zapíše do rejstříku, zveřejní a předá kopii majiteli předmětného zápisu. Na oznámení nebere mezinárodní úřad zřetel, jestliže nenese číslo zápisu (i kdyby byl zápis jinak identifikovatelný), nestanoví důvody odmítnutí nebo je zasláno po uplynutí lhůty pro odmítnutí zápisu. Úřad i přesto kopii zašle majiteli a uvědomí ho o neplatnosti odmítnutí zápisu. Pokud není ochrana odmítnuta, mezinárodní zápis má stejný účinek ve straně určení jako udělení ochrany podle místní právní úpravy, a to nejpozději od data, kdy vypršela lhůta pro odmítnutí zápisu. Ochrana podle Ženevského aktu trvá ve všech smluvních stranách minimálně 15 let od data mezinárodního zápisu s nutností obnovy vždy po 5 letech. Ve smluvních stranách řízených výlučně podle Haagského aktu ochrana trvá maximálně 10 let. Strany, které se řídí výlučně Londýnským aktem chrání vzor v maximální délce 15 let rozdělené do období 5 a 10 let. Právo přednosti lze uplatnit z přihlášky podané ve smluvní straně Pařížské úmluvy nebo členském státě Světové obchodní organizace až 6 měsíců před datem podání mezinárodní přihlášky. Právo přednosti se může vztahovat na všechny vzory přihlášky nebo jen na některé z nich. Lze také stanovit, na které vzory se právo přednosti nevztahuje, je-li výčet kratší. Pokud není uveden konkrétní vzor, má se za to, že právo přednosti se vztahuje na všechny vzory přihlášky. Prioritní doklady samotné by k přihlášce přikládány být neměly. Úřad si je v konkrétní případě sám vyžádá. Odklad zveřejnění má umožnit přihlašovateli získat čas na rozhodnutí o realizaci průmyslového vzoru. Skutečné vzorky uložené u mezinárodního úřadu po dobu odkladu zveřejnění namísto vyobrazení průmyslového vzoru ušetří přihlašovateli náklady na pořízení kvalitních vyobrazení. O odklad zveřejnění je nutno požádat v přihlášce. Odklad zveřejnění lze uplatnit také jen pro některé vzory přihlášky. Nezaplacením poplatku za zveřejnění ochrana zanikne. Majitel může také zápis omezit tím, že se některých vzorů hromadného zápisu vzdá. Nejpozději tři měsíce před koncem maximální doby odkladu zveřejnění anebo zkrácené dle úvahy majitele, musí být skutečné vzorky nahrazeny vyobrazeními vzoru, který je předmětem zápisu a zaplacen poplatek za zveřejnění. Vyznačil-li přihlašovatel v přihlášce některou smluvní stranu, jejíž legislativa odklad zveřejnění neumožňuje a spolu s přihláškou dodal vzorky namísto vyobrazení, nemůže být ochrana pro tuto stranu určení přiznána. Tam, kde přihláška obsahuje vyobrazení a přihlašovatel i přes výzvu na ochraně v této straně trvá, mezinárodní úřad nepřihlédne k žádosti o odklad zveřejnění. Maximální délka odkladu zveřejnění pro konkrétní přihlášku se rovná nejkratší délce odkladu zveřejnění možné podle legislativy stran určení. Šest měsíců před koncem odkladu zveřejnění zasílá mezinárodní úřad majiteli mezinárodního zápisu nebo jeho zástupci neoficiální upozornění. V průběhu odkladu zveřejnění může majitel zápisu požádat o výpis z rejstříku (např. za účelem uplatnění svých práv před soudem, vůči třetím osobám a pod.). Do konce běhu lhůty odkladu zveřejnění je obsah přihlášky důvěrný. Mezinárodní úřad zašle průzkumovým úřadům, které o to požádaly a jsou stranami určení přihlášky, důvěrné kopie. Zjistí-li průzkumový úřad, že vzor s odkladem zveřejnění představuje překážku pro zápis později přihlášeného vzoru, odloží řízení o tomto vzoru dokud neuplyne lhůta pro odklad zveřejnění. Podání do mezinárodního úřadu mohou být učiněna výlučně písemně, a to strojopisem. Obsahuje-li zásilka více dokumentů, musí být přiložen seznam s jejich označením. Faxem lze zasílat do mezinárodního úřadu veškerou korespondenci, vyjma mezinárodních přihlášek
6
obsahujících vyobrazení, která mají být zveřejněna v barvě. Faxové podání mezinárodní přihlášky obsahující černobílá vyobrazení si zachová datum podání příjmu faxového podání, pokud do dvaceti dnů od tohoto podání úřad obdrží originál přihlášky a originální vyobrazení. Kromě podání mezinárodní přihlášky nemusí být podání do úřadu (odpověď na výzvu úřadu, změna majitele práv, oznámení o omezení ochrany atd.) doplněna originálem podání. Všude tam, kde se pro podání vyžaduje oficiální formulář úřadu, musí být faxové podání učiněno na tomto formuláři. Vedle oficiálních formulářů WIPO vydává neoficiální formuláře (např. pro obnovení zápisu), jejichž použití není povinné. Všechny formuláře mezinárodního úřadu jsou dostupné na internetových stránkách WIPO. Podání lze učinit elektronicky. Jako alternativu k oficiálnímu formuláři lze použít vlastní formulář za předpokladu, že má shodný obsah a formu, tj. číslování a názvy jednotlivých polí, a to ve stejném pořadí jako oficiální formulář. Jestliže se některé údaje nehodí nebo některá pole nevyplňují, musí se zachovat a vyplnit odpovídajícím sdělením. Za dodržení lhůty se považuje, jestliže do stanoveného data, kdy lhůta vypršení, úřad obdrží podání, jež lze považovat za splnění požadovaného úkonu. Výjimkou z tohoto pravidla je lhůta, kdy musí úřad strany určení zaslat mezinárodnímu úřadu oznámení o odmítnutí ochrany. Pro tuto lhůtu je rozhodné datum odeslání takového oznámení. Přihláška může být podána v anglickém, francouzském nebo španělském jazyce. Všechna podání do mezinárodního úřadu, ať už přihlašovatelem, majitelem mezinárodního zápisu nebo úřadem smluvní strany, mohou být učiněna v jednom z těchto jazyků. Korespondence z mezinárodního úřadu přihlašovateli, majiteli práv nebo do úřadu smluvní strany se vede v jazyce přihlášky, pokud přihlašovatel, majitel práv nebo úřad neprohlásí, že veškerá komunikace má být vedena pouze v některém nebo některých z těchto jazyků. Záznamy v mezinárodním rejstříku a zveřejnění ve věstníku mezinárodního úřadu a veškerá data, která se zaznamenávají a zveřejňují jsou v angličtině, francouzštině i ve španělštině. Překlady do těchto jazyků provádí mezinárodní úřad. Přihlašovatel může přiložit k mezinárodní přihlášce návrh překladu kteréhokoli textu obsaženého v přihlášce. Má-li mezinárodní úřad k takovému překladu výhrady, vyzve přihlašovatele, aby se ve lhůtě jednoho měsíce vyjádřil k návrhu překladu mezinárodního úřadu. Poplatky spojené s mezinárodní přihláškou a registrací jsou stanoveny mezinárodním úřadem nebo, v případě individuálních poplatků, smluvní stranou. Informace o poplatcích jsou zveřejňovány ve věstníku a na stránkách WIPO. V případě přihlašovatelů z EU musí být placeny ve švýcarské měně přímo mezinárodnímu úřadu. Poplatky lze u mezinárodního úřadu platit převodem z účtu vedeného u mezinárodního úřadu, platbou ve prospěch účtu mezinárodního úřadu, bankovým šekem nebo hotově u mezinárodního úřadu. V případě platby spojené s mezinárodní přihláškou musí platba obsahovat jméno přihlašovatele a název průmyslového vzoru, k jehož přihlášce se platba vztahuje. V případě mezinárodního zápisu musí platba obsahovat jméno majitele zápisu a číslo mezinárodního zápisu. Je-li prováděna platba jiným způsobem, než z běžného účtu u mezinárodního úřadu, musí tato platba obsahovat vždy částku, která má být uhrazena. V případě platby z běžného účtu vedeného u mezinárodního úřadu stačí dát pokyn k úhradě nezbytné částky zaškrtnutím příslušného pole na poplatkovém formuláři. Částka se považuje za uhrazenou dnem, kdy ji obdrží úřad. Poplatky, které je třeba uhradit v souvislosti s mezinárodní přihláškou jsou: základní poplatek, poplatek za zveřejnění, standardní nebo individuální určovací poplatek, který se skládá z částky za každé vyobrazení a za každou stanu A4, jsou-li vyobrazení na více než 1 stránce tohoto formátu. Je-li přihláška podána elektronicky, poplatek za stránky se
7
neplatí. Poplatkový kalkulátor na stránkách WIPO zohlední všechny náležitosti týkající se strany určení, počtu vzorů přihlášky atd. Přihlašovatel si může zvolit pro řízení před mezinárodním úřadem zástupce. Haagský systém neklade žádné požadavky ohledně kvalifikace, národnosti nebo usazení zástupce. Podmínky zastupování před úřadem strany určení se řídí pravidly příslušného úřadu (pro zastupování před úřadem strany určení může být ustanoven jiný zástupce, který bude splňovat podmínky pro zastupování před tímto úřadem). Zastupování lze stanovit pro řízení o několika přihláškách nebo zápisech za předpokladu, že jsou konkrétně a jasně určeny, ale nelze přijmout plnou moc, která stanoví, že zastupování se vztahuje pro všechna řízení určitého majitele nebo přihlašovatele. Pro jednu přihlášku a jeden zápis lze ustanovit pouze jednoho zástupce. Společenství advokátů a patentových zástupců se považuje za jediného zástupce. V případě ustanovení více zástupců platí nejdříve ustanovený. Při řádném zastupování zasílá úřad korespondenci zástupci. Z tohoto pravidla existují výjimky, kdy úřad zasílá oznámení jak přihlašovateli nebo majiteli, tak zástupci: rozhodnutí o žádosti o zrušení zastupování, oznámení 6 měsíců před koncem pětileté ochrany, oznámení o nedostatečné platbě za obnovení zápisu. Úřad zruší zastupování ex offo, jestliže je podána řádná žádost o registraci nového zástupce a v případě záznamu změny majitele, není-li ustanoven nový zástupce. Ustanovení a rušení zástupce nepodléhá poplatku.
6 Mezinárodní přihláška Pro podání mezinárodní přihlášky se nevyžaduje, aby byl nejdříve vzor přihlášen národní cestou. Mezinárodní přihláška musí obsahovat údaje o přihlašovateli, alespoň jeden průmyslový vzor, o jehož ochranu se žádá a určení alespoň jedné smluvní strany. Další povinné údaje mohou vyžadovat průzkumové strany na základě uložených prohlášení, označí-li přihlašovatel takovou stranu jako stranu určení. Mohou to být údaje o původci, krátký popis vyobrazení nebo charakteristických znaků vzoru, nárok. Tyto údaje mohou být v přihlášce uvedeny i v případě, že přihlašovatel neurčí stranu, která je vyžaduje, ovšem až na nárok, který být uveden nesmí, pokud není vyžadován. V případě, států, které se řídí Haagským aktem, je uvedení přihlašovatele povinné a nesplnění této podmínky povede k odmítnutí ochrany v takovém státě (tento požadavek není předmětem prohlášení uloženého u generálního ředitele). Podle Ženevského aktu nesplnění této podmínky ošetřené prohlášením u generálního ředitele WIPO povede k posunutí data podání. Další náležitosti jako prioritní doklad, mohou být náležitostí přihlášky, ale jejich absence neznamená vadu přihlášky. Podle Ženevského aktu mohou strany uložením prohlášení požadovat, aby mezinárodní přihláška byla podána jménem původce. Je-li v přihlášce stranou určení taková smluvní strana, musí být původce uveden a je v takové straně určení považován za přihlašovatele, ať už přihláška byla nebo nebyla podána jeho jménem. Liší-li se původce a přihlašovatel, musí být doloženo prohlášení nebo potvrzení – podle požadavků strany určení, o tom, že původce postoupil právo na vzor přihlašovateli. Podle Ženevského aktu mohou strany uložením prohlášení požadovat jednotnost vzoru – vzory jedné přihlášky musejí mít jeden koncept. Takový úřad může odmítnout účinnost mezinárodní přihlášky, ale toto odmítnutí nebude mít vliv na hromadnou přihlášku u mezinárodního úřadu. Vadu je možné zhojit rozdělením přihlášky na tolik přihlášek, aby byly v souladu s požadavkem jednotnosti průmyslového vzoru. Úřad této smluvní strany může požadovat za rozdělené přihlášky dodatečné poplatky, jejichž výši sám stanovuje a sám je vybírá.
8
V přihlášce se vedle počtu vzorů uvádí i počet černobílých a barevných vyobrazení, celkový počet stran A4 obsahujících vyobrazení a počet vzorků nahrazujících vyobrazení. Každý vzor přihlášky musí nést název nebo určení. Neuvede-li přihlašovatel třídu a podtřídu v přihlášce, nepovažuje se to za vadu přihlášky. Mezinárodní přihláška může obsahovat až 100 průmyslových vzorů, ovšem musí splňovat podmínku příslušnosti k jedné třídě mezinárodního třídění průmyslových vzorů podle Locarnské dohody. Vyobrazení vzorů jsou akceptovatelná ve formě fotografií nebo výkresů, příp. fyzických vzorků. Části vzoru, pro které ochrana není požadována, mohou být provedeny přerušovanou čárou. Přihlašovatel může připojit krátký popis průmyslových vzorů, ve kterém lze uvádět pouze znaky rozpoznatelné z vyobrazení vzorů, nikoliv technické funkce nebo možné užití vzoru. Přesáhne-li popis 100 slov, za každé slovo navíc se účtují 2 Švýcarské franky. Smluvní strana, která provádí průzkum a jejíž právní úprava popis vyžaduje, může povinnost uvést popis ošetřit uložením příslušného oznámení u generálního ředitele. V takovém případě nedodání popisu povede k posunutí data podání. Popis může také sloužit k vyloučení ochrany některých částí nebo znaků vzoru. Přihláška by neměla obsahovat jiné, než požadované nebo povolené dokumenty. Obsahuje-li přihláška vady, vyzve mezinárodní úřad přihlašovatele, aby je ve lhůtě tří měsíců odstranil. Neučiní-li tak, je přihláška považována za nepodanou a úřad vrátí přihlašovateli zaplacené poplatky po odečtení základního poplatku. Vady, které mají za následek posunutí data podání do doby jejich nápravy jsou: podání přihlášky v jiném, než předepsaném jazyce, chybějící údaje o přihlašovateli a kontakt na něj, příp. na jeho zástupce, absence vyobrazení nebo vzorku každého průmyslového vzoru, o jehož ochranu je žádáno, určení alespoň jedné strany. V případě, že přihlašovatel neodstraní ve stanovené tříměsíční lhůtě vady týkající se zvláštních požadavků smluvních stran na jednotnost vzoru, přihlašovatele, popis nebo nárok, má se za to, že taková strana není v přihlášce určena.
7 Změny v mezinárodním zápise Žádost o změny v zápise, jako změnu majitele zápisu, jména a adresy majitele, vzdání se ochrany v některé z určených stran nebo omezení přihlášky v některé nebo ve všech stranách určení na jeden nebo více průmyslových vzorů, musí být podána na oficiálním formuláři mezinárodního úřadu. Změna majitele pro určenou smluvní stranu je možná pouze tehdy, je-li nový majitel oprávněn žádat o ochranu v této smluvní straně. Se změnou majitele může dojít i ke změně aktu, podle kterého se řízení o přihlášce a zápis bude řídit. Obecně platí, že lhůty zůstávají zachovány podle původního aktu. Při obnovení zápisu může být standardní poplatek nahrazen individuálním. Vzdát se ochrany (formulář DKM/4) znamená vzdát se ochrany pro některé určené strany, ale ve vztahu ke všem vzorům zápisu. Omezit mezinárodní zápis (formulář DK/3) znamená vzdát se některých, ale ne všech vzorů přihlášky ve vztahu k některým nebo všem určeným stranám. K provedení obou změn je nutné vyčkat na oznámení čísla mezinárodního zápisu. Obě žádosti podléhají poplatku. Haagský systém nemá žádné ustanovení, které by umožňovalo zapsat licenci do mezinárodního registru. Proto musí být všechny formality nezbytné k zabezpečení účinnosti licenční smlouvy v určené straně učiněny na národní nebo regionální úrovni přímo u úřadu příslušné smluvní strany.
9
Možnost obnovení mezinárodního zápisu stanovuje místní legislativní úprava v každé určené straně. O maximální možné délce ochrany v konkrétní straně mezinárodní úřad informuje majitele zápisu v neoficiálním oznámení zaslaném 6 měsíců před koncem platnosti ochrany. Na žádost majitele a po zaplacení poplatku za obnovení zápisu lze zapsat do rejstříku obnovení zápisu i po uplynutí maximální doby ochrany v příslušné straně určení. Obnovení zápisu může být požadováno jen pro některé vzory zápisu a jen pro některé strany určení. Žádost nemá předepsaný formulář, za žádost o obnovení zápisu je považováno jakékoliv sdělení s označením – číslem mezinárodního zápisu nebo zápisů a účelem platby. Poplatek musí být zaplacen přímo mezinárodním úřadu majitelem zápisu a nejpozději v den vypršení ochrany, příp. v šestiměsíční poshovovací lhůtě. Řízení o prohlášení neplatnosti se vede mezi majitelem mezinárodního zápisu, stranou, která dala podnět k zahájení řízení o prohlášení neplatnosti a kompetentním úřadem příslušné smluvní strany a řídí se výhradně místní legislativní úpravou. Úřad smluvní strany, ve které došlo k výmazu nebo částečnému výmazu průmyslového vzoru informuje o konečném rozhodnutí mezinárodní úřad.
8 Závěr Snahou Haagské unie je umožnit co nejvíce státům a stranám přistoupit k mezinárodnímu systému zápisu průmyslových vzorů (s tím však souvisí nutnost vypořádat se výjimkami jednotlivých národních a regionálních legislativních úprav) na straně jedné a uchovat výhody formálně jednotného a rychlého zápisu na straně druhé. Ten, kdo by měl ze systému těžit je jeho uživatel - přihlašovatel, majitel, uživatel práv. Aby se v něm neztratil má k dispozici nástroje, které mu mají orientaci a plnění úkonů spojených s registrací a udržováním práv vyplývajících z mezinárodního zápisu usnadnit. Na stránkách mezinárodního úřadu www.wipo.int/hague/en jsou dostupné formuláře úřadu, které zohledňují výjimky platné v jednotlivých smluvních stranách, rozhraní pro online podání přihlášky, poplatkový kalkulátor, mezinárodní rejstřík, databáze zapsaných vzorů, podrobný průvodce systémem a všechny právní texty, tj. znění všech tří aktů Haagské dohody, pravidla a administrativní pokyny pro řízení před mezinárodním úřadem. ------------------------------------------------------Poslední aktualizace 14. 9. 2010
10
