Metodika sociálního podnikání
Vytvořena v rámci projektu „Sociální podnikání jako efektivní nástroj snižování nezaměstnanosti” registrační číslo CZ.1.07/3.2.05/04.0067
Realizátor a zpracovatel: ATRACT CONSULTING s.r.o., Javůrkova 505/46, 700 30 Ostrava, IČ: 60777206, www.atract.cz; kancelář: Tovární 40, 779 00 Olomouc, tel: 739 024 611, email:
[email protected]
1
Úvod Firma ATRACT CONSULTING s.r.o. se delší dobu zabývá oblastí sociálního podnikání, kdy mimo jiné realizuje projekt „Sociální podnikání jako efektivní nástroj snižování nezaměstnanosti“. Mezi klíčové aktivity tohoto projektu patří vytvoření vzdělávacího programu Sociálního podnikání, vytvoření metodiky tohoto vzdělávacího programu a pilotní ověření vytvořeného vzdělávacího programu v oblasti sociálního podnikání. Vzhledem k tomu, že sociální podnikání je v Olomouckém kraji stále na začátku rozvoje, vytvořený vzdělávací program a jeho moduly by měli pomoci propagovat tuto oblast do neziskových organizací a podnikatelských subjektů. Sociální podnikání je totiž stále velmi inovativní a progresivní a dokáže vytvářet nová pracovní místa, čímž se stává důležitým nástrojem v boji proti snižování nezaměstnanosti. Důležitou součástí klíčových aktivit projektu je tvorba metodiky sociálního podnikání, která bude studijním a koncepčním materiálem v rámci realizace tohoto projektu. Metodika sociálního podnikání (dále jen „Metodika“) obsahuje v prvé řadě základní informace o sociálním podnikání a principech sociálního podnikání. V této části jsou čerpány informace zejména z výstupů projektu TESSEA. Některé jeho části, zejména co se týče definic a pojmů, jsou z něj přejaty, jiné z něj vycházejí. Dále metodika obsahuje jednotlivé postupy k zavádění principů sociálního podnikání do chodu firmy, které by měla firma splňovat nebo k nim směřovat, dále pak doporučený obsah vzdělávacího programu a doporučení týkající se rozsahu jednotlivých částí (včetně doporučené časové dotace). Metodika obsahuje taktéž výčet a popis v praxi používaných didaktických metod a postupů, včetně způsobů hodnocení.
Cíl m-etodiky Metodika je základním metodickým materiálem pro řešení projektu. Metodický materiál bude posouzen v rámci interní evaluace (expertní posouzení) a evaluace ze strany zástupců cílové skupiny.
2
Cílem této metodiky je zajistit konkrétní výklad postupů a opatření, kterými budou naplněny principy sociálního podnikání v běžném provozu firmy a taktéž v dlouhodobé strategii neziskových organizací. Cílem vzdělávání bude vybavit účastníky vzdělávání potřebnými znalostmi a dovednostmi, které by jim usnadnily samostatně zvládat běžné úkony spojené s jejich pracovní praxí a zprostředkovat možnosti čerpání dotací z Evropské Unie v oblasti zakládání sociálních podniků a zlepšit orientaci na pracovním trhu, která povede k získání či udržení zaměstnání mimo nelegální struktury a napomůže i hlubší společenské integraci. Cílem metodiky je rovněž usnadnit autorům modulů tvorbu obsahu modulů. Metodika je zpracována tak, aby splňovala požadavky definované projektem a zároveň ji bylo možno jednoduchým způsobem adaptovat pro potřeby výuky žadatele i dalších zájemců. Metodika projde týmovými supervizemi a bude rovněž evaluována. Metodika je sestavena tak, aby její následná aplikace v praxi zakládala a rozvíjela kompetence účastníků vzdělávacího programu tak, aby měli základní informace o sociálním podnikání a hájení zájmů cílových skupin, kterých se tato oblast dotýká. Vzdělávací moduly budou tvořeny s ohledem na soulad s průřezovými tématy možností rozvoje sociálního podnikání v oblasti životního prostředí, budou zaměřeny na problematiku tvorby podnikatelského záměru a podmínek rozvoje sociálního podnikání v ČR v kontextu se sociálním podnikáním v EU.
1. OBECNĚ K METODICE SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ 1.1 SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ, SOCIÁLNÍ PODNIK, INTEGRAČNÍ SOCIÁLNÍ PODNIK 1.1.1 Definice sociálního podnikání Sociální podnikání jsou podnikatelské aktivity, které prospívají společnosti a životnímu prostředí. Hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Zisk je z větší části použit pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku i zvýšení veřejného prospěchu.
3
1.1.2 Definice sociálního podniku Sociálním podnikem se rozumí „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba, její součást nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku. Sociální podnik naplňuje veřejně prospěšný cíl, který je formulován v zakládacích dokumentech. Vzniká a rozvíjí
se
na
konceptu
tzv.
trojího
prospěchu
–
ekonomického,
sociálního
a
environmentálního. 1.1.3 Definice integračního sociálního podniku Integračním sociálním podnikem se rozumí „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba, její součást nebo fyzická osoba, které splňují principy integračního sociálního podniku. Integrační sociální podnik naplňuje veřejně prospěšný cíl zaměstnávání a sociálního začleňování osob znevýhodněných na trhu práce, který je formulován v zakládacích dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na konceptu tzv. trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního.
1.2 PRINCIPY INTEGRAČNÍHO SOCIÁLNÍHO PODNIKU Tato charakteristika principů sociálního podniku je v souladu s evropským pojetím. Sociální podnik je má splňovat nebo k nim směřovat. Jednotlivé principy se ještě dělí na povinné a doporučené. 1.2.1 Sociální prospěch 1. Zaměstnávání a sociální začleňování osob znevýhodněných na trhu práce. 2. Demokratické rozhodování. 3. Důraz na rozvoj pracovních kompetencí znevýhodněných zaměstnanců. 4. Inovativní přístupy a řešení.
4
1.2.2 Ekonomický prospěch 1. Případný zisk používán přednostně pro rozvoj sociálního podniku a/nebo pro naplnění veřejně prospěšných cílů. 2. Zaměstnanci dosahují určité produktivity práce. 3. Nezávislost v rozhodování a řízení na externích zakladatelích nebo zřizovatelích. 4. Alespoň minimální podíl vlastní ekonomické činnosti na celkových příjmech. 5. Snižování ekonomických rizik a závislosti na vnějších zdrojích financování. 1.2.3 Environmentální a místní prospěch 1. Uspokojování přednostně místních potřeb a využívání přednostně místních zdrojů. 2. Zohledňování environmentálních aspektů výroby i spotřeby. 3. Zapojení důležitých aktérů do činnosti sociálního podniku. 4. Podporování smyslu pro sociální a environmentální zodpovědnost na místní úrovni. Při přípravě vzdělávacího programu „ Sociální podnikání“ jsme vycházeli ze zpracovaného výzkumu mezi zájemci, tj. účastníky kurzu. Jelikož v oblasti sociálního podnikání je stále malé povědomí o této možnosti podnikání, které zapojuje zájemce z neziskového sektoru, veřejné samosprávy, podnikatelé a pedagogy, rozhodli jsme se realizovat tento projekt. Za zásadní považujeme, aby podoba vzdělávacího programu a metodiky, vycházela z reálných potřeb zájemců o vzdělávání v této oblasti. Díky intenzivní spolupráci s odborníky v oblasti sociálního podnikání se nám podařilo vytvořit metodiku, která bude odpovídat výukovým standardům v oblasti vzdělávání dospělých a sociálního podnikání. V průběhu vytváření metodiky došlo k výrazným změnám v oblasti sociálního podnikání, které jsou však reflektovány do této metodiky. Metodika je návodem vzdělávacího programu sociálního podnikání. Tato metodika je inspirujícím materiálem plným specifických vzdělávacích metod a technik, které budou sloužit k další výuce. Upozorňujeme na to, že informace a metodické návody v této publikaci jsou velmi úzce spjaty s konkrétním projektem, specifickou cílovou skupinou, v kontextu s časem a místem realizace.
5
1.3 PRO KOHO JE METODIKA URČENA Tato metodika je primárně určena pro lektory a lektorky, kteří se zabývají (nebo v budoucnu budou zabývat) vzděláváním dospělých osob v oblasti sociálního podnikání. Je to praktická pomůcka, která vám poradí, jak efektivně předávat informace, na co je dobré si dávat pozor a jaká úskalí a možnosti vás při vedení kurzů čekají. Metodika je využitelná pro poskytovatele sociálních služeb. Odráží naši vlastní zkušenost a touto cestou se chceme podělit o to, co se osvědčilo a naopak jaké metody či praktiky u této cílové skupiny selhávají. Metodika je rozdělena do dvou částí. První část popisuje základní teoretická východiska, na jejichž základě byl vzdělávací program připraven. Týkají se obecné terminologie o sociálním podnikání, o environmentálních vlivech s přímou vazbou na sociální podnikání, tvorby projektů v oblasti sociálního podnikání a srovnává úroveň vyspělosti z jiných státu EU s příklady dobré praxe v této oblasti. Druhá část je zaměřena především na praktické stránky přípravy a realizace marketingových strategií a tvorby podnikatelských plánů.
2. SESTAVENÍ PRACOVNÍHO TÝMU Velikost pracovních tymů nelze jednoznačně stanovit. Každá organizace postupuje svým způsobem vzhledem k rozsahu vytvářených vzdělávacích programů. Počet členů pracovního týmu a jeho struktura závisí na počtu a rozsahu vzdělávacích programů, které budou připravovány. Pokud se bude připravovat více vzdělávacích programů, bude struktura složitější. Důležité je, aby všichni pracovníci navzájem spolupracovali. Přípravu řídí koordinátor. Dílčí týmy pro zpracování jednotlivých častí vzdělávacího programu mají svého vedoucího odpovědného vedoucímu pro daný vzdělávací program. Přitom někteří členové mohou pracovat ve více týmech. Pokud některé vstupní studie nebo části vzdělávacího programu budou zpracovávány společně pro více vzdělávacích programů (např. studie k sociálnímu partnerství), budou tymy podřízeny přímo koordinátorovi nebo pověřenému členovi tohoto týmu. 6
Postupy v organizaci týmů mohou byt zajisté různé, důležitá je však spolupráce napříč vzdělávacími programy.
2.1 ROLE METODIKA A KOORDINÁTORA
Metodik Metodik je plně odpovědný za zpracování vzdělávacího programu. Může být koordinátorem tvorby vzdělávacího programu. Ovšem pokud se zpracovává vice vzdělávacích programů, je vhodnější pověřit touto funkcí někoho jiného. Je třeba, aby podporoval koordinátora a neustále měl na zřeteli aktivity jak v přípravné fázi, tak i při samotné tvorbě vzdělávacího programu. Koordinátor Řídí postup zpracování vzdělávacího programu, motivuje pracovní týmy vytváří vhodné sociální prostředí pro práci. Poskytuje zpětnou vazbu o postupu práci metodikovi a dalším pracovníkům. Komunikuje s možnými partnery při tvorbě vzdělávacího programu a objasňování jeho funkce. Zprostředkovává další vzdělávání pracovníků a hledá další zdroje informací. Co by měl koordinátor ovládat? Rozumět podstatě změn, které přináší oblast sociálního podnikání. Uvažovat o vzdělávací strategii vzdělávacích programů jako celku. Znát základní strukturu vzdělávacího programu i různé možnosti a postupy jeho zpracování. Ovládat principy a postupy projektování a týmové práce včetně hodnocení a prezentace výsledků. Umět motivovat, naslouchat, vyjednávat a vhodně řešit spory.
7
Kdo by měl byt koordinátorem? Koordinátorem by měl byt člen týmu, který má potřebné pedagogické, řídící zkušenosti a zkušenosti z oblasti sociálního podnikání a je předpoklad, že jeho rozhodnuti budou členové týmu respektovat. Je nezbytné, aby měl zjevnou oporu v metodikovi.
2.2 DALŠÍ SPOLUPRACOVNÍCI Konzultanti a oponenti – externisté i interní pracovníci, kteří se přímo nepodílejí na tvorbě. Pomohou zajistit věcnou správnost a srozumitelnost textů i potřebné vazby mezi jednotlivými částmi vzdělávacího programu. Je žádoucí, aby do tvorby vzdělávacího programu byli zapojeni zástupci sociálních partnerů – zástupci neziskových organizací, veřejné správy aj. Pomohou při zpřesňovaní obsahu vzdělávání a požadavků na kompetence absolventa.
3. STRUKTURA SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ A POSTUP TVORBY 3.1 VYMEZENÍ CELKOVÉ KONCEPCE SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ Základní koncepce vzdělávacího programu se odvíjí od koncepce standardů sociálního podnikání, promítnou se do ní závěry vstupních analytických studii a další záměry a podmínky z oblasti sociálního podnikání. Jak efektivně při práci na přípravě vzdělávacího programu postupovat? Dříve než začneme psát jednotlivé části vzdělávacího programu, je třeba stanovit vzdělávací cíl, ze kterého vycházejí všechny ostatní kroky. Poté bychom měli rozhodnout: -
jaké bude celkové pojetí vzdělávání, např. zda vzdělávací program bude nabízet šířeji zaměřené vzdělávání nebo odborná zaměřeni (jakým způsobem se bude profilace realizovat), jak se promítnou potřeby regionálního trhu práce, jaké další možnosti poskytuje vzdělávání v oblasti sociálního podnikání a jak ji chceme doplnit (např. v 8
oblasti rozvoje osobnosti, individuálních potřeb účastníků vzdělávání, rozvoje klíčových kompetenci); -
které formy vzděláváni bude vzdělávací program nabízet; zda budeme vzdělávací program tvořit pro každou formu vzděláváni samostatně, jakým způsobem zohledníme charakteristiky účastníků různých forem vzdělávání;
-
jaká bude vazba mezi vzdělávacími programy;
-
jakým způsobem bude vzdělávací program zpracován;
-
jakým by měl být absolvent vzdělávacího programu – dle našich představ (na základě autoevaluace), podle současné situace v oblasti sociálního podnikání (na základě Analytické studie SP). Tzn., že nejprve bychom měli zpracovat alespoň koncept profilu účastníka.
Dále se předběžně dohodnout na: -
struktuře a názvu jednotlivých vzdělávacích kurzů (modulů), vlastních vzdělávacích programů a jejich časové dotaci;
-
základní společné strategii realizace klíčových kompetencí, průřezových témat, výukové strategie a metodických přístupů, hodnoceni účastníků a na dalších aktivitách a zvláštnostech („nadstandardu“) daného vzdělávacího programu; toto potom konkretizujeme v osnovách a popíšeme v charakteristice vzdělávacího programu;
-
přibližném rozsahu vzdělávacího programu a jeho jednotlivých časti. Cílem není napsat tisíc stran, ale vytvořit smysluplný vzdělávací program, podle kterého se bude dobře učit vyučujícím;
3.2 POSTUP ZPRACOVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ VZDĚLÁVACÍCH MODULŮ SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ Vytvářený vzdělávací program obsahuje následující části: -
úvodní identifikační údaje,
-
profil absolventa,
9
-
charakteristiku vzdělávacího programu,
-
učební plán,
-
osnovy nebo vzdělávací moduly,
-
popis materiálního a personálního zajištěni výuky.
Součástí vzdělávacího programu může být také celková charakteristika vzdělávací organizace, ze které se zejména veřejnost a zájemci o vzdělávání dovědí, jaké jsou tradice a zkušenosti vzdělávací organizace a její postaveni v regionu, jaké možnosti a služby nabízí, jak je zapojena do oblasti vzdělávání, jaké má kontakty v rámci ČR i na mezinárodní úrovni, proč by se měli zájemci vzdělávat pravě v této organizaci (nevztahuje se tedy přímo k danému oboru vzdělávacího programu). Popis může byt funkčně doplněn fotografiemi. Měl by však být krátký, aby nezatěžoval vzdělávací program a nestal se jeho dominantou. Úvodní identifikační údaje Titulní list Úvodním identifikačním údajům předchází titulní list. Uvádíme na něm plný název a adresu vzdělávací organizace a název vzdělávacího programu (event. také číslo a název projektu dle povinné publicity) Název Název vzdělávacího programu by měl vyjadřovat vztah k příslušnému oboru vzdělávání a profilu absolventa. Vhodné je, má-li nový název motivační charakter. Název vzdělávacího programu se uvádí na osvědčení o absolvování. Délka a forma vzdělávání Vždy je třeba uvést délku a formu vzdělávání, pro kterou je vzdělávací program zpracován. O délce některých forem vzdělávání (např. e-learning) se rozhoduje podle vzdělávacích podmínek a charakteristik účastníků vzdělávání.
10
3.2.1 Profil účastníka vzdělávacího programu v oblasti sociálního podnikání Profil účastníka obsahuje: Základní identifikační údaje - název a adresa vzdělávací organizace, název vzdělávacího programu. Popis uplatněni účastníka v praxi - Stručný a věcný popis vypovídající o tom, pro které činnosti je účastník po absolvování vzdělávacího programu připraven. Popis by měl být stručný, reálný a věcně správný; v rozsahu nejvýše 10 řádků. Výčet kompetencí účastníka – jedná se o popis kompetencí, znalostí a dovedností, které účastník získá. Způsob ukončení vzdělávání a potvrzení dosaženého vzdělání – je třeba popsat, jakým způsobem bude vzdělávání ukončeno (např. test apod.) a co bude výstupem potvrzujícím účast na tomto vzdělávání (např. osvědčení apod.) Jak vyjádřit kompetence účastníka: Seznamte se s pojmy kompetence, klíčové kompetence a odborné kompetence! Jejich správné pochopení by bylo dobré potvrdit formou skupinové diskuse. Kompetence účastníka vzdělávacího programu zahrnují kompetence odborné, které se vztahují přímo k oboru/tématu vzdělávání a příslušné kvalifikaci, a kompetence klíčové, které rozvíjejí obecné předpoklady účastníků, které rozvíjejí jejich občanské vědomí. V profilu účastníka se uvádí takové kompetence, které jsou stěžejní pro daný obor vzdělávacího programu a pro využití účastníka v praxi. Přitom je třeba si uvědomit, že kompetence ve skutečnosti neexistuji izolovaně, ale vzájemně se prolínají a doplňuji. Účastníci si je osvojují a prohlubují během celého vzdělávacího procesu. Proto bychom je měli při zpracování profilu účastníka chápat komplexně, zbytečně je od sebe neoddělovat.
11
Kompetence bychom měli formulovat na určité míře obecnosti, neuvádět dílčí znalosti a dovednosti, které jsou součásti nějaké komplexní kompetence. Výčet kompetencí by měl byt logicky uspořádaný. Počet kompetenci není omezen, avšak dbáme na to, aby obsah nebyl zastíněn množstvím textů a detailů. Nezapomínáme také na kompetence vyjadřující postoje, hodnoty a způsob jednáni (afektivní kompetence), ke kterým budou účastníci během vzdělávacího programu vedeni. Kompetence popisujeme s vědomím, že vyjadřují způsobilost k jednání, k činnosti, nikoli pouhé znalosti (soubor poznatků) a že se jedná o způsobilosti účastníka po absolvování vzdělávacího programu. Uvádíme je budˇ pomocí infinitivu (neurčitku), nebo aktivními slovesnými tvary. Formulace jednotlivých kompetencí by měly mít shodnou míru
obecnosti/konkrétnosti.
Doporučujeme formulačně odlišit reálně postižitelné (ověřitelné) kompetence od takových, ke kterým vzdělávání vedlo, ale vzdělávací organizace je nemůže v praxi plně zaručit (jedná se o postoje, hodnotovou orientaci účastníků apod.).
3.2.2 Charakteristika vzdělávacího programu K čemu slouží charakteristika? Informace obsažené v charakteristice vzdělávacího programu jsou významné pro pracovníky/lektory/pedagogy, kteří budou podle programu učit, neboť se dovědí o plánované pedagogické strategii. Ostatním zájemcům poskytne charakteristika informace nejen o pedagogickém pojetí daného vzdělávacího programu, ale také o tom, jaké jsou základní podmínky vzdělávání a co vzdělávací organizace nabízí. Charakteristika nemusí byt rozsáhla, ale měla by každému umožnit, aby si učinil dostatečně jasnou představu o průběhu vzdělávání podle daného vzdělávacího programu. Charakteristika může byt používána samostatně, např. pro nabídku vzdělávání, proto obsahuje i identifikační údaje.
12
Charakteristika vzdělávacího programu obsahuje: Identifikační údaje: název a adresa vzdělávací organizace, název vzdělávacího programu, platnost vzdělávacího programu; délka a forma vzdělávání, stupeň poskytovaného vzdělání. Popis celkového pojetí vzdělávání v daném programu: Objasňuje pojetí ve vztahu k případným souvisejícím vzdělávacím programům, k profilu účastníka (např. zda je vzdělávací program šířeji koncipovaný nebo nabízí profilaci – odborná zaměření nebo volitelné předměty/témata, zda/jak reaguje na regionální trh práce, požadavky soc. partnerů, na co je kladen důraz). Charakterizuje vzdělávací strategii ve vztahu k oboru vzdělávání a k účastníkům, kterou budou lektoři/pedagogové ve výuce uplatňovat, tzn. například metody výuky preferované v rámci teoretického a praktického vyučování, způsoby rozvoje odborných a klíčových kompetencí. V této části se uvádějí i další aktivity uplatňované v rámci výuky i mimo vyučování. Zvláště důležité je popsat, jakým způsobem účastníci získají potřebné praktické dovednosti, jaký bude podíl praktické výuky. Účelem charakteristiky není podat kompletní popis vyučovacích metod a postupů (ty budou detailněji rozvedeny u jednotlivých modulů), ale vymezit ty, které jsou významné pro realizaci vzdělávacích cílů a rozvoj kompetenci v daném vzdělávacím programu. Při zpracování je výhodné vycházet ze sebehodnoceni, z požadavků sociálních partnerů. Tím dosáhneme toho, že popis bude věcný a reálný. Organizace výuky: Jedná se o popis organizace výuky v rámci teoretického a praktického vyučování vzhledem k formě vzdělávání a podmínkám. Např. popis organizační formy výuky modulů, vytváření a zařazování vyučovacích bloků, projektových dnů, výuka v různých prostředích, organizace konzultací, exkurze a další aktivity související se vzděláváním podle daného vzdělávacího programu. Dále o popis realizace praktické výuky, stáží, včetně popisu způsobu zajištěni v reálných podmínkách. Způsob hodnocení účastníků: Uvedeme, jakým způsobem budeme hodnotit účastníky vzdělávání, za co budou hodnoceni, co budeme při hodnoceni především sledovat. Stanovíme 13
společné zásady a kritéria, kterými budeme účastníkovu činnost a její výsledky poměřovat a na jejichž základě může i účastník hodnotit svoji práci. Vycházíme přitom z cílů, které jsme si dali, a z plánované vzdělávací strategie; je samozřejmé, že kritéria musí zohledňovat předpoklady účastníků. Uvádíme způsoby hodnoceni nejen pro teoretickou, ale i pro praktickou výuku, popř. i pro další vzdělávací aktivity. Podmínky pro přijímání ke vzdělávání: Zde charakterizujte podmínky přijetí do vzdělávacího programu (organizaci, formu a obsah, kritéria přijeti pokud jsou stanovena – např. získané vzdělání, praxe). Dále zde uveďte podmínky zdravotní způsobilosti. Způsob ukončeni vzdělávání: Uvedete způsob zakončení dle platných právních norem v pozdějším znění.
Popíšete především způsob zakončení, který je plně v kompetenci
vzdělávací organizace.
3.2.3 Učební plán Učební plány se zpracovávají pro všechny nabízené formy vzdělávaní. Učební plán lze upravit pro každý vzdělávací program na základě ověření (evaluace) výsledků a zkušenosti z výuky. Učební plán obsahuje následující části: identifikační, tabulkovou (rozvrženi vyučovacích předmětů a přehled rozvrženi týdnů) a poznámkovou. Identifikační údaje: název vzdělávacího programu, délka a forma vzdělávaní, platnost vzdělávacího programu od; Tabulka: Formou tabulky je uveden výčet všech výukových modulů, jejich hodinová dotace a rozvržení, počty výukových hodin.
14
Poznámky: K učebnímu plánu formulujeme zejména v případě, kdy na základě specifických podmínek a potřeb organizace výuky považujeme za účelné uvést doplňující informace ke strukturaci učebního plánu a k organizaci výuky. Uvedeme např., jaký podíl praxe se bude realizovat v reálných pracovních podmínkách ve spolupráci se sociálními partnery v regionu. Při zpracování učebního plánu sledujeme tyto zásady: -
Název vzdělávacích programů (vzdělávacích modulů) by měl byt výstižný z hlediska obsahu předmětu, krátký (abychom jej v dokumentaci nemuseli zkracovat) a všem srozumitelný
-
Při řazení vzdělávacích modulů zvažujeme náročnost, souslednost výuky a požadovaných výstupů vzhledem ke schopnostem účastníků
-
Při stanoveni počtu hodin konzultaci zvažujeme potřeby účastníků a náročnost výuky;
Strategie výuky (pojetí výuky) V této části uvedeme zásadní – určující strategie výuky, které v předmětu uplatníme a které jsou pro daný vzdělávací program (modul) na základě jeho charakteru určující. Nebudeme rozhodně vypisovat všechny metody a formy výuky, které používáme. Uvedeme jen ty, na něž zvláště klademe důraz. Formulace může byt stručná i obsáhlejší. Popisovaná strategie by měla konkretizovat strategii vzdělávání uvedenou v charakteristice vzdělávacího programu. V této části zmíníme i např. zvláštnosti v organizaci výuky (např. praxe mimo vzdělávací organizaci), domácí příprava, konzultace. Studijní materiály a jejich tvorba Mezi studijními materiály, které mohou být využívány v rámci výuky, patří: -
Sylabus dílčího části vzdělávacího programu
-
Průvodce studiem dílčí části vzdělávacího programu, včetně převedení do e-learningové formy.
-
Studijní opora 15
Sylabus dílčího vzdělávacího programu Sylabus tvoří nosnou kostru každé dílčí části vzdělávacího programu. V bodovém přehledu poskytuje účastníkovi všechny podstatné informace o dílčí části, jejím obsahu, rozsahu, zařazení do studia, způsobech výuky, hodnocení atd. V úvodu budou vždy prezentovaná základní východiska a seznámení s terminologií k danému tematickému celku. Teoretické zakotvení a obsahové zaměření kurzu v oblastech sociálního podnikání, budou doplněna i praktickými příklady a cvičeními. Průvodce studiem Průvodce studiem dílčí části je písemný materiál, jehož úkolem bude provést účastníku vzdělávacího kurzu danou dílčí oblastí. Jedná se o vysvětlení, jak bude daný modul probíhat a zejména o vymezení a charakteristiku výukových a studijních procesů konkrétní části, definování aktivit účastníka kurzu a vyučujícího v čase. Kromě obsahu, zde jde o metody studia a výuky, hodnocení, požadavky na úspěšné ukončení modulu. Účastník z materiálu musí pochopit, jak probíhá výukový proces, jak a kdy bude hodnocen ze strany vyučujícího, tak účastníka.
Studijní opora Studijní opora je základním studijním materiálem k dané dílčí části programu. Jedná se o písemný materiál k dané dílčí části programu. Jedná se o písemný materiál, který v sobě zahrnuje výklad vybraných témat konkrétního modulu, řadu interaktivních prvků, které motivují a povedou účastníka kurzy k zamyšlení nad prezentovanou problematikou, prezentuje řešené modelové příklady, příklady z praxe, případové studie, zadává úkoly k samostudiu.
16
Metody výuku v oblasti sociálního podnikání Metody výuky jsou způsoby dosahování cílů. Stanovují konkrétní činnosti lektora a účastníka kurzu, vedou k osvojení si vědomosti a dovednosti, k získání zkušenosti, k formování kompetencí, ke změně postojů. Níže jsou uvedené didaktické přístupy, které jsou používány při výuce v oblasti podnikání. Výčet metod bude tedy specifický v návaznosti na oblast sociálního podnikání. Vhodná volba didaktického přístupu je velmi individuální a je závislá na cílové skupině, na aktuálních znalostech a dovednostech účastníků. Na pedagogických schopnostech a dovednostech lektora a materiálně –technického prostředí pro výuku. V rámci výuky se používají tyto metody:
A.
Metody motivační
-
Metoda společného cíle
-
Motivační vyprávění
-
Motivační rozhovor
-
Metoda poskytování hodnotící zpětné vazby
B.
Metody expoziční
-
Výklad
-
Vysvětlování
-
Videoprezentace
-
Počítačová prezentace
C.
Metody fixační
-
Diskusní metody
-
Problémové metody (řešení simulovaného problému)
-
Metoda případová
-
Metoda her (manažerské, ekonomické, rozhodovací)
-
Projektové metody
-
Brainstorming
17
D.
Metody aplikační
-
Dovednostní soutěže
-
Praktický výcvik
-
Stáže
Hodnoceni výsledků účastníků V této části učební osnovy uvedeme to, co nejvíce budeme při hodnoceni účastníků oceňovat, na základě čeho (za co) budou celkově hodnoceni. V rámci hodnocení by mělo být zohledněno následující: -
Míra aktivního přístupu a zapojení se v rámci jednotlivých výukových modulů
-
Aktivita při řešení případových studií
-
Prezentace podnikatelského plánů (sociálního podniku)
Výše uvedená kritéria se hodnotí bodováním. Výjimku tvoří hodnocení podnikatelského záměru, které bude provedeno na konci vzdělávacího programu a bude učiněno slovně. V procesu hodnocení mohou být používaný tyto metody: -
didaktický test (elektronická verze)
-
Pozorování (individuální a skupinová práce)
-
rozhovor
-
dotazník
-
hodnocení studentů navzájem
-
sebehodnocení
-
závěrečné projekty
3.2.4 Personální a materiální zabezpečení vzdělávání Protože může docházet v průběhu vzdělávacího cyklu ke změnám ve vybavení i změnám personálním, je třeba tuto část pravidelně inovovat.
18
V části personální podmínky realizace vzdělávacího programu uvedeme, zda bude výuka plně zajištěna kvalifikovanými lektory, jaké mají odborné zkušenosti (např. délku přímé pedagogické praxe - lektorování, odbornou praxi v sociálních podnicích, zahraniční stáže, publikační činnost apod.), jak se dále vzdělávají atd. V části materiální podmínky realizace vzdělávacího programu uvedeme, v jakých prostorách a s jakým vybavením bude realizovaná výuka v rámci teoretické, eventuálně praktické výuky (např. stáže). Jaké je vybaveni učebními pomůckami a jinými didaktickými prostředky včetně učebních textů, zda bude vzdělávací organizace využívat výukové prostory nebo prostředky jiných subjektů.
3.2.5 Vzorový model vzdělávacího programu sociálního podnikání v rámci projektu „Sociální podnikání jako efektivní nástroj snižování nezaměstnanosti” Na základě výše uvedených metodických doporučení a postupů jsme pro v rámci projektu „Sociální podnikání jako efektivní nástroj snižování nezaměstnanosti”, registrační číslo CZ.1.07/3.2.05/04.0067 vytvářeného vzdělávacího programu k sociálnímu podnikání zvolili formu anotačních listů a předem nadefinovaných power pointových prezentací k jednotlivým vzdělávacím kurzům vzdělávacího programu. Vzdělávací program k sociálnímu podnikání obsahuje 8 vzdělávacích kurzů o celkové délce 55 hodin a 7 hodinové stáže v sociálním podniku. Jednotlivé vzdělávací kurzy mají následující názvy a časové dotace: 1. Vymezení základních pojmů sociální ekonomiky v ČR (historie + současnost) – 6 hodin 2. Sociální podnikání jako součást životního prostředí – 6 hodin 3. Sociální podnikání v Evropě – 8 hodin 4. Tvorba standardů v sociálním podnikání v ČR a současný stav legislativy – 4 hodin 5. Tvorba projektů sociálního podnikání – 5 hodin 6. Sociální ekonomika a účetnictví v sociálních podnicích – 8hodin 19
7. Praktikum tvorby podnikatelského záměru sociálního podniku – 6 hodin 8. Praktikum - marketingový plán – 9 hodin - vypracované podnikatelské plány účastníků – 3 hodiny Anotační list kurzu obsahuje: Název kurzu vzdělávací program Lektor Rozsah kurzu Cíl kurzu Dílčí cíle kurzu Struktura kurzu Použitá a doporučená literatura Praktické úkoly a cvičení Forma výuky: Prezenční. Metody výuky: individuální prezentace, skupinová práce s účastníky, počítačová prezentace, využití flipchartu, diskuse, přednáška, modelové činnosti, písemné testy, týmová práce. Výuka bude koncipovaná na základě zkušeností lektorů a didaktických zásad. Součástí výuky je i řešení modelových situací, průběžné plnění úkolů a diskuse k tématům. Cílem práce lektora bude provázat vzdělávací program s praxí účastníků. Jednotlivé formy a metody výuky budou kombinovány tak, aby byla co nejvíce využita dynamika skupiny s ohledem na zapojení každého jednotlivce. Vzdělávací program bude realizován tak, aby účastníci přemýšleli v souvislostech a řešili konkrétní situace z praxe. Studijní materiály a jejich tvorba: budou vytvořeny power pointové prezentace dle předepsané platformě, které budou jednotlivým účastníkům předány v tištěné podobě a budou k dispozici i v elektronické podobě.
20
Vzdělávací cíl: Umožnit účastníkům získat teoretické znalosti a praktické kompetence v problematice
sociálního
podnikání,
vytvoření
projektového
záměru,
inovativnosti,
zprostředkování konzultací s odborníky. Maximální počet účastníků – 15 osob. Plánové místo konání: Seminář proběhne v pronajatých učebnách v Olomouci (např. na Střední odborné škole Olomouc, spol. s r.o., Řepčínská 239/101, 779 00 Olomouc, Řepčín) Materiální a technické zabezpečení: Školící místnost s odpovídajícím počtem židlí dle počtu účastníků, psací stůl, eventuálně psací deska, pro každého účastníka, písemné učební texty, vytištěná prezentace, propisovací tužky a bloky, flipchart, popisovače, dataprojektor, plátno, notebook, laserové ukazovátko. Hodnocení výsledků účastníků a výstup z kurzu: test a podnikatelský záměr každého účastníka Způsob vyhodnocení akce: Evaluační dotazník bude obsahovat hodnocení obsahu jednotlivých témat, hodnocení lektora a využitelnost obsahu semináře v praxi. Po absolvování bude předáno osvědčení o absolvování vzdělávacího programu.
3.2.6 Inovace vzdělávacího programu Vzdělávací program je třeba pravidelně vyhodnocovat a inovovat. Hodnocení účinnosti vzdělávacího programu se provádí na konci každého vzdělávacího cyklu. Lze předpokládat, že po realizaci pilotního ověření vzdělávacího programu bude třeba provést určité korekce. Doporučujeme zvážit, nakolik jsou tyto úpravy nutné uprostřed vzdělávacího cyklu, nebo zda je možné počkat až po vyhodnocení celého cyklu.
21
Častějším, pravidelným změnám budou podléhat ty časti vzdělávacího programu, které popisují podmínky vzdělávaní (organizační, materiální, personální, spolupráci se sociálními partnery). Pokud jde o změny v obsahu vzdělávání, doporučujeme stanovit pravidla pro to, jaké úpravy může provést sám lektor (aniž by to narušilo koncepci vzdělávacího programu, vazby mezi jednotlivými moduly nebo vzdělávacími programy). Změny ve vzdělávacím programu a jeho častí musí být zdokumentovány a schváleny. To lze provést budˇ formou dodatku ke vzdělávacímu programu nebo výměnou příslušné časti vzdělávacího programu. Při výměně části vzdělávacího programu za novou je smysluplné uvést na původních dokumentech ukončení platnosti.
4. Závěr Důležitým ukazatelem po skončení realizace vzdělávacího programu bude také udržitelnost tohoto programu. Ta by měla být zajištěna v podobě převedení výukových materiálů do elektronické podoby a možností ke stáhnutí na webových stránkách. Tato metodika by měla být důležitou pomůckou při tvorbě dalších výukových materiálů v oblasti sociálního podnikání. Zpětná vazba od účastníků projektu, je nezbytnou podmínkou realizace tohoto projektu. Důležitá je také spolupráce s fungujícími sociálními podniky, které mohou přinést inovační prvky do praktické části výuky.
22
Základní literární a elektronické zdroje použité při zpracování metodiky a doporučené pro tvorbu vzdělávacích kurzů: Odborné publikace a monografie MALACH, J. –DURDA, L., Didaktika podnikatelské výchovy, Ostrava: Ostravská univerzita, 2007. LANGDON, K. Jak začít úspěšně podnikat. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-510797-3. Čáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007 Grecmanová, H., Urbanovská, E. Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Olomouc : Hanex, 2007 Medlíková, O. Lektorské dovednosti. Manuál úspěšného lektora. Praha: Grada, 2010. DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno: Nauma, 2006. ISBN 80-7204-428-1. MÉSZÁROS, P. a kol. Sociální podnikání: 10 úspěšných příkladů z Evropy. Praha: Nový prostor, o.s. 2008. ISBN 978-80-903990-1-3. MUŽÍK, J. Profesní vzdělávání dospělých. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra andragogiky a personálního řízení, 2009. HUNČOVÁ, M. Sociální ekonomika v Evropě a ve světě, HUNČOVÁ, M. Sociální ekonomika a sociální podnik v teorii a praxi, RYCHTÁŘ, K. Sociální ekonomika a družstva, vyšlo jako Knihovnička projektu Podnikání v sociální ekonomice, Moravská expedice, 2008. ISBN 80-86511-31-6.
Elektronické zdroje
http://www.socialnipodnikani.info/jak-na-socialni-firmu/ http://ceske-socialni-podnikani.cz
23
