Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2006
Dagmar TĚŠÍKOVÁ
2
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat
Biochemické ukazatele krve jalovic v průběhu výkrmu Bakalářská práce
Brno 2006
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Aleš Pavlík, Ph.D.
Dagmar Těšíková
3
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma BIOCHEMICKÉ UKAZATELE KRVE JALOVIC
V
PRŮBĚHU
VÝKRMU
vypracovala
samostatně
a
použila
jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne …………………………………….. Podpis diplomanta ………………………………
4
Poděkování
Dovoluji si poděkovat panu Ing. Aleši Pavlíkovi, Ph.D. za odborné vedení, rady a připomínky, které mi poskytnul při vypracování této bakalářské práce.
5
ANNOTATION
D. Těšíková: The biochemical parameters of blood of heifers during fattening
Monitoring blood parameters is very significant in diseases diagnostics and prevention as well as the assessment of stress, which is directly related to breeding and changes in the environment. Evaluating blood structure is a very requirement for assessing the physiological condition of any organism. Animals which are not in good health should not be used and may not develop their genetically given characteristics fully enough to satisfy the breeder with regards to looks, performance or overall agricultural benefit. In order to achieve perfect health, it is important to maintain high standards in their environment, especially with regards to all sanitary conditions, stall temperature and the general level of care given to the animals and their use. Another significant factor is nutrition, including feeding techniques and the hygiene of cattleruns and pastures. Veterinary care, with particular attention to preventative treatment is also essential. Part of any breeder`s responsibility is monitor the animal`s general health and condition. It is important to recognise any adverse health indicators and treat the animal accordingly. Calving, temparament, physiological condition and changes in some blood metabolites can all be affected by one more of the following factors: the chemical composition the feed, the ambient temperature, nutrient silage compositions, the age of the animal and condition of the pasture.
Keywords: biochemical parameters, blood plasma, heifers, dairy cow, glucose, total protein, urea, total lipids, cholesterol, AST, ALT
6
1
ÚVOD............................................................................................................................7
2.1
Krev (sanguis) ..........................................................................................................8
2.1.1
Hlavní funkce krve v organismu............................................................................8
2.1.2
Vlastnosti krve .......................................................................................................9
2.2
Krevní plazma ........................................................................................................10
2.2.1
Bílkoviny krevní plazmy .....................................................................................12
2.2.2
Močovina .............................................................................................................16
2.2.3
Lipidy...................................................................................................................19
2.2.4
Cholesterol ...........................................................................................................20
2.2.5
Glukóza................................................................................................................22
2.2.6
Alanin aminotransferáza (ALT) a asparát aminotransferáza (AST)....................24
3
CÍL PRÁCE................................................................................................................28
4
MATERIÁL A METODIKA....................................................................................29
5
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................31
7
1
ÚVOD
Produkce jatečného skotu je po výrobě mléka druhým nejvýznamnějším odvětvím chovu skotu. Zahrnuje výkrm jatečných zvířat, chov masných plemen skotu (krav bez TPM) a další kategorie skotu (dojené krávy, jalovice, telata) vyřazované z různých důvodů z chovu nebo odchovu k jatečným účelům. Předpokladem jatečné produkce je vysoká intenzita růstu, ranost, nízká spotřeba krmiva na kilogram přírůstku a vysoká jatečná hodnota. Pro přesnější rozlišení potřeb zvířat jsou diferencovány požadavky jalovic podle užitkových typů, respektive plemen s užitkovým zaměřením na mléčnou produkci, masnou produkci a kombinovanou užitkovost. Jalovice, které nejsou zařazeny do chovu, se vykrmují pro jatečné účely. Výkrm jalovic je obvykle ukončován při živé hmotnosti 400-550 kg (v závislosti na plemeni), protože jalovice ukládají tuk dříve než býci. Jejich výkrm do vyšších porážkových hmotností je proto neekonomický. Prvotní je plýtvání krmivy, která jsou přeměněna zbytečně na tuk. Návazné je pak zařazení jatečného těla do nižší třídy, což se negativně odráží na zpeněžování. Výkrm jalovic lze rozdělit dle způsobu na extenzivní (pastevní), při kterém je na podzim odstavená jalovička přes zimní krmné období krmena pouze objemnými krmivy. Takto vykrmené jalovice jsou poraženy ve věku 20-23 měsíců, jejich maso je vyzrálejší. Při intenzivním výkrmu je odstavená jalovička převedena přímo na krmnou dávku s různě vysokým podílem jadrných krmiv. Optimální porážkové hmotnosti pak dosahuje v 17 až 19 měsících věku. Sledování krevních parametrů je významné v diagnostice chorob, jejich prevenci i v posuzování zátěží souvisejících s produkcí a změnou prostředí. Hodnocení složení krve je významným kritériem pro posouzení fyziologického stavu organismu. Zvíře, které není v dobrém zdravotním stavu, nemůže uplatnit a rozvinout své geneticky dané vlastnosti a uspokojit chovatele svým exteriérem, výkonem nebo hospodářským užitkem. Pro udržení dobrého zdravotního stavu mají nesporný význam vnější vlivy prostředí, především hygienické podmínky chovu, stájové mikroklima, úroveň ošetřování zvířat a jejich využívání. Významným faktorem je i výživa, technika krmení, hygiena výběhů a pastvin a v neposlední řadě i úroveň poskytované veterinární péče, především v oblasti preventivních opatření. Součástí péče chovatele o zvířata je i sledování jejich zdravotního stavu. Je ho třeba kontrolovat komplexně podle jednotlivých ukazatelů zdraví.
8
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1
Krev (sanguis) Krev je koloidní roztok (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Řadí se mezi tělní tekutiny.
Lze ji chápat z vývojového hlediska jako pojivovou tkáň. Její buněčná složka je mezenchymálního původu, avšak převládá tekutá amorfní složka. Vzhledem ke specifickému složení, tekutosti a převážně výživné funkci je krev řazena jako samostatná kategorie, označovaná jako trofická tkáň. Do této kategorie lze řadit i tkáňový mok, který je vlastně prostředníkem mezi krví či mízou a buňkami tkání orgánů (JELÍNEK, 2001). Celkové množství krve u savců činí 7-9 % živé hmotnosti jejich těla (MARVAN et al., 1998). U hospodářských zvířat je různé: kůň má 45 l krve, kráva 40 l, prase 4,5 l a drůbež asi 0,25 l krve (ROZMAN et al., 1983). Množství krve je ovlivňováno věkem zvířete (mladší jedinci mají větší objem krve), celkovým výživným stavem (tučné zvíře má menší objem krve), graviditou, laktací (kráva březí má 80 ml krve na 1 kg hmotnosti, nebřezí jen 65 ml na 1 kg hmotnosti), pracovním výkonem apod. (SOVA et al., 1981a). Krevní plazma představuje asi
3
/5 objemu krve, skládá se z organických
a anorganických látek. Formované krevní elementy - krvinky a krevní destičky, tvoří zhruba 2/5 objemu krve. Formované krevní elementy zahrnují červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. Zatímco červené krvinky a krevní destičky fungují přímo v krvi, bílé krvinky plní své různorodé poslání i mimo krevní oběh, v řídkém vazivu tkání. Krevními buňkami jsou v tom smyslu, že jsou krví transportovány od místa svého vzniku až po místo průchodu přes stěnu krevních cév. Oběh v krevních cévách umožňují rytmické stahy srdce (MARVAN et al., 1998). Poměr mezi objemem krvinek a objemem krevní plazmy se nazývá hematokritová hodnota. Zjišťuje se po centrifugaci nesrážlivé krve v úzkých kalibrovaných zkumavkách nebo kapilárách (SOVA et al., 1981a). 2.1.1
Hlavní funkce krve v organismu
Krev rozvádí do celého těla živiny vstřebané hlavně v tenkém střevě a přivádí kyslík z vdechovaného vzduchu k buňkám a tkáním celého organismu, odvádí odpadní zplodiny látkové přeměny od buněk do orgánů, které vylučují (ledviny, kůže, plíce, tlusté střevo).
9
Rozvádí v těle výměšky žláz s vnitřní sekrecí - hormony. Účastní se řízení tělesné teploty - je termoregulátorem. Pomáhá tělu chránit před různými onemocněními, a to jednak specifickými ochrannými látkami, tak i bílými krvinkami. Je důležitým činidlem při regulaci vody a soli v těle, při udržování osmotického tlaku a při zachování rovnováhy kyselin a zásad v organismu (ROZMAN et al., 1983). 2.1.2 Vlastnosti krve Barva krve je červená, krycí, a je podmíněna obsahem krevního barviva hemoglobinu červených krvinek. Tepenná krev, obsahující oxyhemoglobin, je světle červená, krev žilná, v níž převažuje hemoglobin, je temně červená. Protože jsou v krvi různé soli, má mírně slanou chuť. Její vůně je málo výrazná a podmiňuje ji obsah malého množství těkavých masných kyselin (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Onkotický tlak (koloidně osmotický tlak) je podmíněn přítomností koloidů (bílkovin) krevní plazmy a tvoří z celkového osmotického tlaku jen 3,3-4,0 kPa. Přestože tento tlak je relativně nízký, podílí se na tvorbě tkáňového moku a jeho zpětném transportu do krve i na tvorbě moči v ledvinách. Poněvadž je koncentrace minerálních látek v krvi díky jemným regulačním zásahům relativně stálá, kolísá osmotický tlak krve jen v nepatrném rozmezí. Organismus má velkou schopnost vyrovnávat výkyvy v obsahu minerálních látek činností ledvin, potních žláz a prostřednictvím trávicího ústrojí (SOVA et al., 1981a). Osmotický tlak krve je určován obsahem elektrolytů (hlavně chloridu sodného), jehož podíl na ovlivnění osmotického tlaku elektrolyty je asi 54 %. Osmotický tlak se měří kryoskopicky, stanovením teploty, při které roztok mrzne. Krev, popř. krevní sérum mrzne při + 0,56 °C až + 0,60 °C, což odpovídá tlaku 681 kPa až 730 kPa . Koncentrace vodíkových iontů v krvi je veličina relativně velmi stálá a kolísá v úzkém rozmezí 7,3-7,5, přičemž odklon o 0,3-0,4 mimo toto rozmezí na obě strany může mít za následek smrt. Poklesem pH se projeví příznaky acidózy, zvíře upadá až do bezvědomí. Vzestup pH nad 7,8 je alkalóza, projevující se tetanickými křečemi, popř. smrtí. Stálost a zcela nepatrné výkyvy hodnot pH ve zdravém organismu jsou podmíněny tlumivou schopností hemoglobinu a oxyhemoglobinu (35 %), uhličitanů plazmy (35 %), uhličitanů erytrocytů (18 %), bílkovin plazmy (7 %), organického (3 %) a anorganického fosforečnanu plazmy (2 %). Z celkové tlumivé kapacity krve připadá 53 % na tlumivý systém erytrocytů a 47 % na tlumivý systém plazmy. U zvířat častěji dochází k acidózám, a proto je biologická ochrana proti okyselení krve účinnější.
10
Hustota krve závisí hlavně na obsahu erytrocytů, takže se např. při anémii její hodnota snižuje. U skotu je hustota krve 1042 kg.m-3 (1046 až 1058 kg.m-3). Bílé krvinky mají nižší hustotu než červené, proto se při odstřeďování stabilizované krve shlukují nad vrstvou erytrocytů. Viskozita (vaznost) krve závisí na obsahu erytrocytů a bílkovin krevní plazmy. Při snížení obsahu krvinek a bílkovin viskozita klesá, a naopak při jejich zvýšení stoupá. Asi ⅓ celkové viskozity připadá na krevní plazmu. Viskozita krve je průměrně 4 až 5 krát vyšší než viskozita vody. U skotu se udává průměrná viskozita krve hodnotou 4,1 až 5,5. Teplota krve je v průměru o málo vyšší než teplota těla měřená v konečníku. Elektrická vodivost plazmy krve se přibližně rovná elektrické vodivosti fyziologického roztoku. Protože elektrická vodivost krvinek je nízká, téměř nulová, pohybují se její hodnoty u krve jako celku mezi hodnotami vodivosti krvinek a plazmy. Elektrická vodivost krve stoupá s teplotou prostředí (VRCHLABSKÝ et al., 1990).
2.2
Krevní plazma Ze stabilizované krve lze plazmu oddělit samovolnou sedimentací, přidá-li se do krve
látka zabraňující srážení krve, např. citrát sodný, šťavelan sodný, EDTA, heparin. Nechá-li se stát ve skleněném válci, oddělí se krvinky od krevní plazmy a klesnou ke dnu (ROZMAN et al., 1983) nebo odstřeďováním na základě rozdílné hustoty frakcí. Rychlost oddělování a vlastní separační efekt (výtěžnost plazmy) jsou přímo úměrné rozdílu hustot krevních buněk a plazmy, a odstředivé síle (VRCHLABSKÝ et al., 1990). VRCHLABSKÝ et al. (1990) uvádějí podíl plazmy pro zaprahlou krávu 65,03 %, v laktaci 64,12 %, pro pastevní skot 64,28 %. Krevní plazma je lehce zakalená nažloutlá tekutina, což je podmíněno hlavně obsahem tukových kapének. Zakalení je intenzivnější po požití tučné potravy a při hladovění, kdy se tuk výrazněji uvolňuje z přirozených tělních rezerv a dostává se do krevního oběhu. VRCHLABSKÝ et al. doplňují, že žluté zabarvení závisí především na obsahu bilirubinu, ovlivňuje je i druh, individualita a zdravotní stav zvířat (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Obsahuje 91- 92 % vody (MARVAN et al., 1998), je hlavní funkční součástí krevní plazmy, vyskytuje se jednak jako tzv. voda „hydratační“, tj. voda vázaná na bílkoviny,
11
s nimiž vytváří koloidní roztoky, a jednak jako voda „volná“ , jež je rozpustidlem všech ostatních látek (krystaloidů). Přestože metabolismus vody v krevní plazmě je velmi čilý (voda se sice nestejně, avšak nepřetržitě vstřebává ze střeva do krve, z nichž se vylučuje ledvinami, kůží a plícemi), udržuje se množství vody (hydrémie) v krevní plazmě díky účinným regulačním mechanismům (bílkoviny) houževnatě na stálé výši (HOLUB et al., 1970).
Krevní plazma obsahuje 8-9 % sušiny (MARVAN et al., 1998), skládající se především z organických látek bílkovinných 6-8 % (MARVAN et al., 1998), tj. 6-8 g/100 ml (JELÍNEK, 2001), nejdůležitější z nich jsou bílkoviny, vitamíny aj. (ROZMAN et al., 1983), malého množství organických látek nebílkovinné povahy (glukóza, lipidy) (MARVAN et al., 1998), anorganických látek jichž je asi 1 %, nejvíce je zastoupen chlorid sodný (ROZMAN et al., 1983) a kyselý uhličitan sodný, látky nezbytné pro přepravu CO2 a udržování acidobazické rovnováhy v krevní plazmě a jejím prostřednictvím v celém vnitřním prostředí organismu. Ostatní látky (draselné soli, fosforečnany a Ca) jsou tu přítomny v nepatrné míře. Uvedené elektrolyty, rozpuštěné v krevní plazmě, vytvářejí určitý výsledný osmotický tlak. Hlavní složka působící poměrně značný osmotický tlak, na němž závisí i osmotický tlak ostatních tělních tekutin a tělních buněk, je chlorid sodný. Důležitým regulačním mechanismem této „tělní izotonie“ jsou ledviny (HOLUB et al., 1970). Obsah komponent sušiny je v závislosti na funkčních stavech a přísunech těchto látek do orgánů (JELÍNEK, 2001). V krevní plazmě jsou i různé ochranné látky, které působí vesměs v boji proti mikroorganismům a chrání organismy před různými škodlivinami, které vnikly do organismu (ROZMAN et al., 1983). Krevní plazma obsahuje také některá organická barviva. Jsou to lipochromy (karoteny, xantofily), flaviny a bilirubin, způsobující její charakteristické a druhově specifické zabarvení, dále některé hormony, vitamíny a různé kyseliny (citrónová, mravenčí, acetoctová) (HOLUB et al., 1970). Zajištění stability krevních parametrů spadá do systému homeostatických mechanismů. Změny stavu krevních parametrů mimo fyziologické rozpětí nastávají zvláště při poruchách látkového metabolismu. V rámci fyziologického kolísání krevních parametrů se uplatňují nutriční faktory, fyzická zátěž, pohlaví, březost, věk, sezónní vlivy atd. (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003).
12
Literární údaje o základním chemickém složení krevní plazmy se různí. Zvláště rozdílné jsou, pokud jde o obsah bílkovin. Rozdíly v údajích jsou především podmíněny způsobem stabilizace krve. Obsah jednotlivých látek je totiž ovlivněn množstvím, koncentrací a druhem použitého antikoagulačního prostředku. Naproti tomu se literární údaje o základním chemickém složení séra liší celkem nepatrně (VRCHLABSKÝ et al., 1990). 2.2.1
Bílkoviny krevní plazmy
V krevní plazmě jatečních zvířat je v průměru asi 7,5 % bílkovin (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Jsou to albuminy asi 3-4 %, globulíny 2,5-4,5 % a fibrinogen 0,3-0,5 % (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964). Do celkového množství plazmatických bílkovin spadá více než 100 jednotlivých bílkovin (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Bílkoviny
krevní
plazmy
udržují
objem
krve,
v
krevní
plazmě
vytváří
koloidněosmotický tlak 25-30 mm Hg. Účastní se udržování pH krve, působí tedy jako nárazníkové systémy. Ochraňují organismus před krevními ztrátami. Vykonávají transportní funkci tím, že albuminy mohou vázat barviva, jako je bilirubin, vitamíny C a K, hormony, kalcium a jiné. Účastní se obrany organismu, mají výživnou funkci a antipyretický účinek (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964). Jsou zdrojem tkáňových bílkovin
a
za
hladovění
mohou
sloužit
jako
endogenní
energetická
rezerva
(VRCHLABSKÝ et al., 1990). Albuminy se nejvíce podílejí na osmotickém tlaku, na transportu tyroxinu, mastných kyselin, bilirubinu a léků (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Tvoří 60 % plazmatických proteinů. Váží vodu a jejich nedostatek způsobuje uvolňování vody z krevního řečiště do tkání (otoky z hladu) (JELÍNEK, 2001). Globuliny tvoří 40 % plazmatických bílkovin, jsou základní stavební součásti lipoproteinů, bílkovin vazeb komponentů, enzymů a enzymových inhibitorů (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Poměr mezi albuminy a globuliny se označuje jako A/G kvocient a je druhově odlišný (SOVA et al., 1981a). Se stoupajícím věkem zvířat se snižuje v plazmě podíl albuminů a stoupá hlavně podíl β- globulinů (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Vzájemný poměr bílkovin se mění v postnatální ontogenezi. Mláďata býložravců nemají po narození téměř žádné imunoglobuliny a získávají je po prvním napití mleziva, vzniká tzv. kolostrální
13
imunita. Proto je nezbytné, aby tato mláďata dostala mlezivo co nejdříve a v dostatečném množství. Poměr plazmatických bílkovin se mění i při různých onemocněních (SOVA et al., 1981a). Globulinová frakce není na rozdíl od frakce albuminové homogenní, neboť obsahuje také některé jiné látky v krevní plazmě obsažené, jako jsou např. lipoproteiny, glykoproteiny a mukoproteiny, siderofilin, protilátky, izohemaglutininy a některé další bílkovinné substance (HOLUB et al., 1970). Imunoglobuliny v plazmě představují heterogenní směs, dělící se zpravidla do pěti tříd (IgG, IgM, IgA, IgD a IgE), popřípadě do subtříd (IgG1, IgG2 apod.). Vytvářejí se především ve vyšších organismech jako odpověď na setkání s cizorodými látkami vysokomolekulárního (především bílkovinného) charakteru, které působí jako antigen. Proniknou-li antigenní látky cestou mimo trávicí ústrojí (parenterálně) do organismu (mohou to být mikrobi nebo jejich nukleoproteiny), reaguje organismus na setkání s nimi tvorbou protilátek, tj. imunoglobulinů (SOVA et al., 1981a). Ke snížení obsahu celkových bílkovin v krvi dochází především při nedostatku stravitelných dusíkatých látek v krmné dávce, ale i při různých disfunkcích bachorového trávení (MIKŠÍK et SUCHÝ, 1993). Při nedostatečném příjmu tekutin a při průjmech celková koncentrace bílkovin v krevní plazmě narůstá. Dlouhodobý nedostatek nepostradatelných aminokyselin a zánětlivé poškození jater je provázeno poklesem albuminů (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Mezi bílkoviny krevní plazmy lze zahrnout také četné enzymy, pocházející z rozličných orgánů, z nichž přecházejí do krve jako různé hydrolázy, transferázy a transhydrooxygenázy. Většina těchto látek zůstává v krevní plazmě rozpuštěna, jiné pak jsou vázány na formované krevní útvary. Krevní plazma obsahuje také některé další účinné látky, nezbytné k odbourávání buněčných útvarů přestárlých a funkčně vyčerpaných, jako jsou např. lyziny (HOLUB et al.., 1970). REECE (1998) uvádí rozmezí bílkovin pro skot od 50 do 80 g.l-1. ARENDARČÍK et LEBEDA (1964) zjistili hodnoty celkových bílkovin plazmy u skotu 83,2 g.l-1, albuminy 36,3 g.l-1 plazmy, globuliny 39,7 g.l-1 plazmy. JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) udávají hodnotu pro celkovou bílkovinu 75 g.l-1 (pro albuminy 33,9 g.l-1, alfa – globuliny 9,2 g.l-1, beta – globuliny 13,8 g.l-1, gama – globuliny 17,9 g.l-1). VRCHLABSKÝ et al. (1990) zjistili hodnotu pro bílkoviny 67 g.l-1.
14
KOVÁČÍK (1987) sledoval na 24 vysokoužitkových dojnicích slovenského strakatého skotu vliv reprodukční fáze a typ krmné dávky na hladinu celkových bílkovin v krevním séru. Letní krmná dávka se obsahem živin stanovila na produkci 9 kg mléka a zimní krmná dávka na 8 kg mléka. Potřeba živin na množství produkce byla určena dávkováním jadrné směsi DOP na 0,42 kg na každý kilogram nadojeného mléka nad základní krmnou dávku. Ve fázi stání na sucho (14 dní po zaprahnutí) při letní KD bylo rozmezí hodnot 66,64-79,52 g.l-1, zimní KD 69,07-84,00 g.l-1, 4 – 6 týdnů po otelení při letní KD 77,84-85,12 g.l-1, zimní KD 63,22-74,07 g.l-1, 3 měsíce březosti při letní KD 64,96-85,12 g.l-1, zimní KD 67,20-82,14 g.l-1, 6 měsíců březosti léto letní KD 64,96-75,60 g.l-1, zimní KD: 69,07-78,40 g.l-1. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili průměrné hodnoty bílkovin u jalovic černostrakatého plemene v rozmezí 70,50-72,69 g.l-1 a jalovic českého strakatého plemene 67,59-71,43 g.l-1. ŠUSTALA et al. (2003) sledovali vliv krmení dojnic českého strakatého skotu směsí, která obsahovala řepku nebo sóju, s nebo bez minerálního premixu obsahujícího organický jód. Zjistili průměrnou hladinu bílkovin u krav krmených směsí s řepkou a jodem 72,4 g.l-1 a bez jodu 70,4 g.l-1, u krav krmených směsí se sojou a jodem 72,3 g.l-1, a bez jodu 70,7 g.l-1. Konstatují, že nebyl zjištěn vliv přídavku jodu na koncentraci celkových bílkovin krevní plazmy. FAVERDIN et al. (2003) dodávali čtyřem skupinám čtyřplemenných hybridů holštýnských krav bachorovou infuzi glukózy (880g/den) (RG), dvanáctníkovou infuzi glukózy (880g/den) (DG), bachorovou infuzi s hydrolyzovanými sójovými proteiny (800g/den) (RP) a stejné množství proteinu do dvanáctníku (DP). Podáváním proteinové infuze do dvanáctníku se výrazně zvýšila hodnota bílkovin v krevní plazmě. Nejnižší hodnotu zaznamenali při podávání dvánáctníkové infuze glukózy. Uvádějí tyto průměrné hodnoty koncentrace celkových bílkovin RG 88 g.l-1, RP 89 g.l-1, DG 86 g.l-1 a DP 92 g.l-1. PECHOVÁ et al. (2002) sledovali na dojnicích červenostrakatého skotu vliv dotace chrómu na metabolismus a změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení (období 7 dnů před až 14 dnů po přesunu). Zjistili rozmezí hodnot 78,5-87,9 g.l-1, přičemž nejnižší hodnota byla 1 den po přesunu a nejvyšší 14 dnů po přesunu. KOUBKOVÁ et al. (2002) zjišťovali vliv pravidelného ochlazování sprchováním na snížení tepelného stresu u vysokoprodukčních holštýnských dojnic. Koncentrace
15
celkových bílkovin v krevním séru byla výrazně vyšší v průběhu teplého období (teplota prostředí nad 30 °C) 68,95-76,5 g.l-1, ve studeném období (teplota prostředí pod 20 °C) se snížila na 63,09 g.l-1 a významná redukce koncentrace bílkovin na 62,97 g.l-1 nastala v době ochlazování dojnic sprchováním vodou. DEMETEROVÁ et VAJDA (2000) přidávali do krmné dávky (siláž, seno a jadrná směs) dojnic pšenici obohacenou o hydroxid sodný (3%). Zjistili vliv podávání hydroxidu sodného na zvýšení hladiny celkových bílkovin. Uvádějí průměrné hodnoty u kontrolní skupiny 88,7 g.l-1 a u pokusné skupiny 94,175 g.l-1. MAŁECKI (2003) odebíral holštýnským dojnicím krevní vzorky v prvním a druhém měsíci laktace. V letním období stanovil průměrnou hodnotu celkových bílkovin v 1. měsíci laktace na 70,40 g.l-1 a ve 2. měsíci laktace na 76,60 g.l-1. V zimním období uvádí hodnotu v 1. měsíci laktace 65,40 g.l-1, ve 2. měsíci 65,00 g.l-1. Výraznější vliv na hladinu celkových bílkovin v krevní plazmě dojnic zaznamenal v souvislosti s letním resp. zimním obdobím ve srovnání s měsícem laktace. DEMETEROVÁ et al. (2002) přidávali skupině dojnic do krmné dávky vápenaté mýdlo. Stanovili průměrnou hodnotu bílkovin po 16ti dnech pokusu na 98,7 g.l-1 a po 36ti dnech na 79,6 g.l-1. Jiné skupině dojnic bylo do krmné dávky přidáváno vápenaté mýdlo a protein. Průměrná hodnota celkových bílkovin byla po 16ti dnech 86,5 g.l-1 a po 36ti dnech 76,8 g.l-1. Z výsledků autorů je patrný vzrůst koncentrace plazmatických bílkovin po přidání vápenatého mýdla do KD s následným poklesem v průběhu sledování. KOVÁČ et al. (2001) nezjistili velké rozdíly v hladinách celkových bílkovin krevní plazmy u vzorků odebíraných z vena jugularis (79,9 g.l-1)
a z
vena coccygea
(78,7 g.l-1). LUKOJACKÁ et al. (2005) zjišťovali u 20ti dojnic vliv zvýšené dotace tuku v krmné dávce v první fázi laktace na koncentraci celkových bílkovin v krevní plazmě. Hodnota celkových bílkovin u pokusné skupiny (příjem tuku 6,99 % sušiny krmné dávky) 2. týden po porodu byla 78,77 g.l-1, 4. týden 83,80 g.l-1. U kontrolní skupiny (příjem tuku 3,7 % sušiny krmné dávky) 2. týden 88,72 g.l-1, 4. týden 89,11 g.l-1. Zvýšený příjem tuků v KD neměl výrazný vliv na koncentraci celkových bílkovin v krvi.
16
2.2.2
Močovina
Při intermediárním metabolismu bílkovin v těle vznikají konečné metabolity, které se dále nemění. Ukazatelem tvorby a vylučování konečných zplodin přeměny bílkovin je hladina tzv. nebílkovinového dusíku. Močovina
je
nejpodstatnějším
konečným
produktem
metabolismu
bílkovin.
Její syntéza se uskutečňuje v játrech. Nejvíce močoviny vylučují ledviny, ale část močoviny se recyklicky dostává přes stěnu trávicí soustavy a prostřednictvím slin zpět do trávicí soustavy. Močovina krevní plazmy je velmi dobrým ukazatelem příjmu a metabolismu dusíku. U přežvýkavců se močovina mimo játra částečně tvoří i ve sliznici bachoru. Koncentraci močoviny v krevním séru podmiňuje více faktorů (výživa, fyziologický stav, věk apod.). Zvýšení močoviny v krvi může nastat při normální funkci jater jako důsledek překrmování bílkovinami. Bylo zjištěno, že i při krmení krmivem obsahující mnoho amidů může nastat zvýšení močoviny v krvi. Koncentrace močoviny se snižuje při hladovění a graviditě. Vliv obsahu proteinů v krmivu na koncentraci močoviny se mění jen nevýznamně, pokud byl poměr mezi proteiny a energií konstantní. Zvýšení koncentrace močoviny v krvi bylo pouze zaznamenáno při hladovění zvířete. Toto je vysvětleno zvýšeným transportem močoviny z tkání do krve, což je důsledek biologického přizpůsobení při novém rozdělení dusíkatých metabolitů v organismu. Dále bylo zjištěno narušení dusíkového metabolismu při omezování bílkovin v krmivu. Dojnicím, stojícím na sucho, je doporučeno snížit SNL, aby se předešlo poruše dusíkového metabolismu (KOLLÁROVÁ et al., 1987). Překrmování stravitelnými dusíkatými látkami se projeví na růstu koncentrace močoviny v plazmě, a při současném nedostatku energie nastávají poruchy bachorového a jaterního metabolismu, které vedou k prohloubení energetické deficience a k aktivaci ketogeneze (JETELINOVÁ, 1998). Amoniak narůstá několikanásobně v krvi při otravě močovinou (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Neutralizovaný amoniak přechází krví hepatocytů, kde se detoxikuje na močovinu. Při poruchách ureosyntetického cyklu se snižuje syntéza močoviny, zvyšuje se koncentrace amoniaku v periferní krvi a vzniká intoxikace amoniakem. Zvýšená koncentrace amoniaku v krvi způsobuje metabolickou alkalózu. V tkáních amoniak zpomaluje Krebsův cyklus,
17
a tím i energetický metabolismus. Na toxické působení jsou nejcitlivější buňky CNS, které jsou náročné na energii (BOĎA et al., 1990).
Za fyziologickou úroveň močoviny v krevní plazmě u skotu uvádí KADLECOVÁ (1998) rozmezí 3,00-5,00 mmol.l-1, JETELINOVÁ (1998) 2,33-3,37 mmol.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) 4,5 mmol.l-1 , REECE (1998) 1,66-4,99 mmol.l-1. GRÜNWALDT et al. (2005) zjistili u jalovice plemene Aberdeen Argus průměrnou koncentraci močoviny 5,6 mmol.l-1. KOLLÁROVÁ et al. (1987) sledovali hladinu močoviny v krevním séru u 11 dojnic černostrakatého plemene při kontrolované spotřebě jadrného krmiva. Průměrná koncentrace močoviny v krevním séru dojnic se pohybovala od 3,33 mmol.l-1 do 6,02 mmol.l-1 v průběhu celého sledovaného období. Autoři zjistili, že se množství jadrného krmiva může snížit, ale pouze při zabezpečení živin kvalitními objemnými krmivy. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili rozmezí průměrných hodnot hladiny močoviny u jalovic černostrakatého plemene 2,54 mmol.l-1 až 3,41 mmol.l-1, u jalovic českého strakatého plemene 2,53 mmol.l-1 až 3,62 mmol.l-1. Z hodnot je zřejmé, že vliv plemenné příslušnosti na koncentraci močovin nebyl výrazný. Výrazné zvýšení koncentrace močoviny v krevní plazmě se projevilo u 18ti vazně ustájených dojnic vlivem vyšší dávky na bílkoviny bohatého zeleného krmení (kukuřičná siláž: sušina 27-30 % v množství 10-12 kg/ks/den a zelená píce: řepka a vojtěška). HLÁSNÝ (2000) zjistil průměrnou hodnotu hladiny močoviny 8,9 mmol.l-1. HLÁSNÝ (1997) uvádí hladinu močoviny v plazmě u dojnic (červenostrakaté) postižených subklinickou ketózou v rozmezí hodnot 5,9-6,7 mmol.l-1. ŠUSTALA et al. (2003) stanovili u dojnic českého strakatého skotu krmeného směsí obsahující řepku s přídavkem minerálního premixu s organickým jódem, průměrnou koncentraci močoviny v krevní plazmě 4,76 mmol.l-1, a bez přídavku jodu 4,45 mmol.l-1. U dojnic krmených směsí obsahující sóju zjistili průměrnou hladinu s přídavkem jodu 4,89 mmol.l-1, a bez něj 5,19 mmol.l-1. Je zde patrný vliv krmení sójou obsahující vyšší procento dusíkatých látek, kdy byla zaznamenáno zvyšování koncentrace plazmatické močoviny. Jednoznačný vliv přídavku jodu na koncentraci močoviny nebyl prokázán. FAVERDIN et al. (2003) zjistili u skupiny čtyřplemenných hybridů holštýnských krav určitý vliv aplikace infuze glukózy a glukózy s hydrolyzovanými sójovými proteiny
18
na koncentraci plazmatické močoviny. Při bachorové infuzi glukózy zaznamenali průměrnou hodnotu 3,16 mmol.l-1 a glukózy s proteiny 5,99 mmol.l-1. Při dvanáctníkové infuzi glukózy udávají průměrnou koncentraci močoviny 3,49 mmol.l-1 a glukózy s proteiny 4,82 mmol.l-1. PECHOVÁ et al. (2002) sledovali u dojnic červenostrakatého skotu vliv dotace chrómu na metabolismus a vliv přesunu z vazného do volného ustájení (období 7 dnů před až 14 dnů po přesunu) na koncentraci močoviny v krevní plazmě. Hodnoty se pohybovaly v rozmezí 3,96-5,82 mmol.l-1, přičemž nejnižší hodnota byla stanovena 7 dnů před přesunem a nejvyšší 7 dnů po přesunu. KOUBKOVÁ et al. (2002) uvádějí vliv teploty prostředí na koncentraci močoviny v krevní plazmě vysokoprodukčních holštýnských dojnic. Stanovili průměrné hodnoty v rozmezí
4,08-4,84 mmol.l-1 v období nižších teplot prostředí, 6,64-7,13 mmol.l-1
v období vyšších teplot.
Při ochlazování dojnic sprchováním se hladina plazmatické
močoviny pohybovala v rozmezí hodnot 6,45-6,56 mmol.l-1. DEMETEROVÁ, VAJDA (2000) zjistili snižování koncentrace plazmatické močoviny po přidání pšenice obohacené o hydroxid sodný do KD dojnic ze 2,63 mmol.l-1 v kontrolní skupině na 2,34 mmol.l-1 ve skupině pokusné. ABRAMSON et al. (2002) dodávali dojnicím (Izraelské holštýnské) infuze kaseinu do slezu. Zjistili výrazné zvyšování koncentrace močoviny v krevní plazmě vlivem zvyšujících se dávek bílkoviny. Při dávce 0 g kaseinu stanovili průměrnou hodnotu močoviny na 1,9 mmol.l-1,
při 350 g kaseinu 2,39
mmol.l-1 a při 700 g kaseinu
3,08 mmol.l-1. DEMETEROVÁ et al. (2002), kteří přidávali dojnicím do krmné dávky vápenaté mýdlo zjistili postupné zvyšování koncentrace močoviny v krevní plazmě po 16ti dnech sledování (4,55 mmol.l-1) a následné snižování ve 36ti dnech (2,18 mmol.l-1). KOVÁČ et al. (2001) uvádějí hladinu močoviny v krevní plazmě u dojnic při odběru krve z vena jugularis 2,9 mmol.l-1 a z vena coccygea 3,0 mmol.l-1. Nezjistili výrazný vliv místa odběru na koncentraci močoviny. LUKOJACKÁ et al. (2005) sledovali změny koncentrace močoviny v krevní plazmě dojnic krmených KD s vyšším obsahem tuku ve 2. a 4. týdnu laktace. Uvádějí tyto průměrné hodnoty: u kontrolní skupiny (příjem tuku 3,7 % sušiny krmné dávky) 2. týden po otelení 4,99 mmol.l-1 a 4. týden 5,88 mmol.l-1; u pokusné skupiny (příjem tuku 6,99 % sušiny krmné dávky) 2. týden po otelení 4,09 mmol.l-1, 4. týden 4,43 mmol.l-1.
19
2.2.3
Lipidy
Organické sloučeniny jsou důležité pro vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích. Protože charakteristickou vlastností lipidů je nerozpustnost ve vodě, jsou v krvi přenášeny speciálními bílkovinami – lipoproteiny (VOKURKA, 1994). Celkový obsah lipidů v krevní plazmě je závislý na věku zvířete, složení krmné dávky, pracovní nebo produkční aktivitě (VRCHLABSKÝ et al., 1990). K nárůstu lipidů dochází při nedostatku energie a mobilizaci zásobního tuku. Na celkovém množství lipidů se podílejí neutrální tuky, fosfolipidy, cholesterol a neesterifikované mastné kyseliny (zvyšují se při mobilizaci zásobního tuku a u sajících mláďat) (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Při silně tučném krmivu se zmnoží neutrální tuky (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964) a vzniká tzv. alimentární hyperlipémie (HOLUB et al., 1970). KADLECOVÁ (1998) uvádí, že na zvýšené lipémii (hyperlipémii) se podílí zvýšená úroveň neesterifikovaných mastných kyselin a při správné funkci jater i cholesterol.
JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí u skotu pro celkové lipidy hodnotu 3,3 g.l-1, triacylglycerolů 0,4 g.l-1, SOVA et al. (1981a) 5,0-7,0 g.l-1, VRCHLABSKÝ et al. (1990) udávají v krvi 0,057 % tuků a v séru 0,023 %, průměrný obsah v krevní plazmě lipidů celkem 3,00 g.l-1, fosfolipidů 1,25 g.l-1, triacylglycerolů 0,30 g.l-1. KADLECOVÁ (1998) uvádí pro dojnice stojící na sucho lipémii 3,22 g.l-1 a u krav v prvních dvou měsících laktace 4,22 g.l-1. PECHOVÁ et al. (2003) sledovali vliv přídavku chrómu v krmné dávce u prvotelek a dojnic na druhé a vyšší laktaci v chovu se zvýšeným výskytem ketóz. U jalovic stanovili rozmezí hodnot pro triacylglyceroly 0,17-0,21 mmol.l-1 (nejnižší hodnota byla 8 týdnů po porodu), u dojnic bylo rozmezí hodnot 0,17-0,30 mmol.l-1 (nejvyšší hodnota byla 1 týden před porodem a nejnižší 4 týdny po porodu). PECHOVÁ et al. (2002) u dojnic červenostrakatého skotu krmeného KD s přídavkem chrómu, hodnotili vliv přesunu z vazné stáje do volného ustájení na změny metabolismu. Stanovili
průměrné
hodnoty hladiny plazmatických
triacyglycerolů
v
rozmezí
-1
0,15-0,34 mmol.l (nejnižší 3 dny po přesunu, nejvyšší 14 dnů po přesunu). DEMETEROVÁ et al. (2002) přidávali do KD dojnic vápenaté mýdlo. Zjistili průměrné hodnoty celkových lipidů v 16ti dnech pokusu 4,63 g.l-1 a ve 36ti dnech
20
5,70 g.l-1. Při zkrmování vápenatého mýdla společně s proteiny uvádějí průměrné hodnoty v 16ti dnech 5,37 g.l-1 a ve 36ti dnech 6,25 g.l-1. Z výsledků je patrné, že přídavek vápenatého mýdla v KD dávce dojnic zvyšoval hladinu celkových lipidů v krevní plazmě dojnic. KOVÁČ et al. (2001) zjistili průměrnou koncentraci celkových lipidů při odběru z vena jugularis 4,54 g.l-1 a z vena coccygea 4,08 g.l-1. Průměrný obsah triacylglycerolu byl shodný pro obě odběrová místa a dosahoval hodnoty 0,1 g.l-1. LUKOJACKÁ et al. (2005) nezjistili v průběhu prvních 4. týdnů laktace vliv zvyšujícího se obsahu tuku v krmné dávce na koncentraci triacylglycerolů v krevní plazmě. Uvádějí u kontrolní skupiny (příjem tuku 3,7 % sušiny krmné dávky) průměrné hodnoty 2. týden po porodu 0,27 mmol.l-1, 4. týden 0,32 mmol.l-1 . U pokusné skupiny (příjem tuku 6,99 % sušiny krmné dávky) 2. týden po porodu 0,25 mmol.l-1 a 4. týden 0,31 mmol.l-1. DEMETEROVÁ et VAJDA (2000) uvádějí průměrnou koncentraci celkových lipidů a
triacylglycerolů
u
dojnic
krmených
KD
s
přídavkem
pšenice
obohacené
o hydroxid sodný 4,78 g.l-1 a 0,73 mmol.l-1.
2.2.4
Cholesterol
V organismu je přítomen cholesterol jako volný ve 30-40 %, a jednak v podobě esterů s mastnými kyselinami 60-70 %. Součet obou nazýváme cholesterol celkový. Má vztah ke krevním bílkovinám a pravděpodobně i k vápníku a hořčíku (HOMOLKA, 1971). Cholesterol v těle je dvojího původu: exogenní z krmiva, a endogenní, jenž vzniká z dvouuhlíkových, acetátových článků. Rozkládá se v omezeném rozsahu a také jeho vylučování játry do žluče nebo sliznicí tlustého střeva do výkalů není příliš intenzivní (HEINOVÁ, 1985). KARLSON (1971) uvádí, že spolu s fosfatidy se cholesterol podílí na stavbě membrán. Dále se v nervových tkáních zúčastňuje stavby myelinových pochev a je také součástí hormonů kůry nadledvinek, pohlavních hormonů a vitamínu D. Patologický je jeho výskyt v cévních stěnách a ve žlučových kamenech. Podílí se na transportu mastných kyselin, především nenasycených. Jeho přítomnost v tkáních, např. v kůži, podmiňuje odolnost proti některým škodlivým látkám. Významný je i pro metabolismus některých chemicky s ním příbuzných steroidů s velkou fyziologickou účinností (HEINOVÁ, 1985).
21
Největší část cholesterolu se transportuje plazmou ve formě LDL. V situacích, kdy je kvantitativně nejvíce VLDL, je největší množství plazmatického cholesterolu v této frakci (HARPER, 1977).
Jako fyziologickou úroveň u skotu uvádí pro cholesterol KADLECOVÁ (1998) rozmezí hodnot 2,6-4,7 mmol.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) hodnotu 3,9 mmol.l-1, REECE (1998) 2,6-4,6 mmol.l-1. VRCHLABSKÝ et al. (1990) udávají, že obsah cholesterolu v krvi je 0,19 % a v séru 0,13 %, v krevní plazmě je hodnota pro celkový cholesterol 2,84 mmol.l-1, estery cholesterolu 1,81 mmol.l-1. PECHOVÁ et al. (2003) udávají při doplnění chrómu do KD (období sledování 1 týden před až 12 týdnů po porodu) u jalovic rozmezí hodnot pro celkový cholesterol 1,69-3,78 mmol.l-1. U dojnic se hodnoty obsahu celkového cholesterolu pohybovaly v rozmezí 1,79-3,78 mmol.l-1. PECHOVÁ et al. (2002) u dojnic červenostrakatého skotu dodávali chróm a sledovali jeho vliv na změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení (sledované období bylo 7 dnů před až 14 dnů po přesunu). Průměrná koncentrace celkového cholesterolu se pohybovala v rozmezí 4,62-5,77 mmol.l-1. Nejnižší hodnota cholesterolu byl zaznamenána v krvi 1 den před a nejvyšší 14 dnů po přesunu z vazného do volného ustájení. DEMETEROVÁ et al. (2002) zjistili koncentraci celkového cholesterolu v krevní plazmě dojnic po přidání vápenatého mýdla do KD v 16ti dnech 4,26 mmol.l-1 a ve 36ti dnech 5,98 mmol.l-1, po přidání vápenatého mýdla společně s proteinem byla hodnota v 16ti dnech 4,54 mmol.l-1 a ve 36ti dnech 6,75 mmol.l-1. Podávání vápenatého mýdla mělo vliv na zvyšování koncentrace celkového cholesterolu v krvi. KOVÁČ et al. (2001) nezjistili rozdíly v koncentraci cholesterolu v krevní plazmě u dojnic u nichž byla krev odebírána z vena jugularis a vena coccygea. U obou variant uvádějí průměrnou hodnotu 5,1 mmol.l-1. LUKOJACKÁ et al. (2005) zaznamenali zvyšování obsahu celkového cholesterolu vlivem podávání krmné dávky s vyšším zastoupením tuku. Uvádějí průměrné hodnoty plazmatického cholesterolu u pokusné skupiny (zvýšený příjem tuku) 2. týden po porodu 3,54 mmol.l-1, 4. týden 4,70 mmol.l-1. U kontrolní skupiny 2. týden po porodu 2,51 mmol.l-1 a 4. týden 3,03 mmol.l-1.
22
2.2.5
Glukóza
Ze sacharidů je v krevní plazmě zastoupena hlavně glukóza, u novorozených zvířat je po několik hodin po narození obsažena i fruktóza, a po příjmu mateřského mléka se vyskytuje přechodně i galaktóza (VRCHLABSKÝ et al., 1990). Nachází se v krvi jako transportní uhlohydrát organismu. Její obsah je u většiny zvířat asi 0,1 %, u přežvýkavců 0,05 %, u ptáků 0,2 % (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964). Hladina glukózy v krvi je označovaná jako glykémie. Udržuje se zvláštními mechanismy hormonální povahy na konstantní výši, kterou ovlivňuje za fyziologických poměrů přechodně pouze zvýšený příjem glycidové potravy (může nastat její zvýšení ve formě tzv. alimentární hyperglykémie) a zplodinami její oxidace (kyseliny mléčná a pyrohroznová). Kromě glukózy obsahuje krevní plazma zpravidla také stopy glykogenu (HOLUB et al., 1970). Překročení normální hladiny cukru v krvi, hyperglykémie, vyvolá zvýšené vylučování cukru v moči. Hypoglykémie vyvolává šok a křeče, končící i smrtí (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964). Glukóza v krvi dojnic klesá ke spodní hranici v první třetině laktace. Nárůst glukózy se pozoruje při stresu, např. při bolestivé fixaci nebo při psychickém zneklidnění (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Obsah glukózy bereme jako nejvýznamnější ukazatel pro zabezpečení organismu energetickou úrovní, protože má vliv na realizaci úrovně užitkovosti - dojivosti, reprodukce a zdravotního stavu (KADLECOVÁ, 1998).
SOVA et al. (1981a) uvádějí za fyziologickou hodnotu glukózy v krvi (glykémie) 2,5-3,1 mmol.l-1,
VRCHLABSKÝ et al. (1990) zjistili hodnotu v krevním séru
(popř. plazmě) pro sacharidy 5,5 mmol.l-1, KADLECOVÁ (1998) 3,00-3,84 mmol.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) 3,5 mmol.l-1, REECE (1998) uvádí rozmezí hodnot pro dospělou krávu 2,2-4,4 mmol.l-1, pro tele 4,4-6,6 mmol.l-1. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili průměrné hodnoty glukózy u jalovic černostrakatého plemene 3,46 mmol.l-1 a českého strakatého plemene 3,43 mmol.l-1. HLÁSNÝ (2000) zjistil během pokusu s dojnicemi s poruchami reprodukce průměrnou hladinu glukózy 2,2 mmol.l-1.
23
ŠUSTALA et al. (2003) nezjistili při krmení dojnic KD s přídavkem jódu žádný vliv na změny glykémie. Uvádějí průměrné koncentrace glukózy v krevní plazmě v rozmezí 3,45-3,55 mmol.l-1. FAVERDIN et al. (2003) nezjistili u holštýnských krav významné rozdíly v koncentraci glukózy v krevní plazmě po infuzi glukózy do bachoru a dvanáctníku. Uvádějí rozmezí průměrných hodnot od 3,44 do 3,66 mmol.l-1. Hodnoty na horní hranici tohoto rozmezí byly stanoveny při dvanáctníkové infuzi. PECHOVÁ et al. (2003) sledovali vliv doplnění chrómu v chovu se zvýšeným výskytem ketóz v období 1 týden před až 12 týdnů po porodu. U jalovic uvádějí hodnoty v rozmezí 3,34-3,70 mmol.l-1 (min 4 týdny po porodu, max 1 týden před porodem), u dojnic 2,71-3,92 mmol.l-1 (nejnižší hodnota byla před porodem a nejvyšší 2 týdny po porodu). PECHOVÁ et al. (2002) hodnotili vliv dotace chrómu na změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení (období 7 dnů před přesunem až 14 dnů po
přesunu).
Rozmezí
průměrných
hodnot
u
dojnic
se
pohybovalo
od 2,76 do 3,76 mmol.l-1. KOUBKOVÁ et al. (2002) zjistili, že na počátku období vyšších teplot prostředí se zvýšila hladina plazmatické glukózy z 2,98 na 3,35 mmol.l-1. V období nízkých teplot se její koncentrace stabilizovala na průměrné hodnotě 3 mmol.l-1. CHLÁDEK et al. (2002) uvádějí průměrnou plazmatickou koncentraci glukózy dojnic v průběhu laktace 3,61 mmol.l-1 (rozmezí 2,85 až 4,52 mmol.l-1). Konstatují, že hladina glukózy v krevní plazmě se zvyšuje počtem dnů po otelení a tento trend je obecný pro všechny laktace. Uvádějí také, že vyšší množství disponibilní energie (projeví se vyšší hladinou glukózy v krevní plazmě) je přednostně využíváno pro produkci mléka na úkor dalšího zabřeznutí. Trend zvyšování koncentrace plazmatické glukózy v průběhu první fáze laktace u holštýnských dojnic uvádí MAŁECKI (2003) a to jak v období vysokých tak i nízkých teplot. V letním období byla průměrná koncentrace glukózy v 1. měsíci laktace 2,42 mmol.l-1 a ve 2. měsíci laktace 3,25 mmol.l-1. V zimě uvádí průměrné hodnoty v 1. měsíci laktace 2,03 mmol.l-1, ve 2. měsíci 3,27 mmol.l-1. MUDROŇ et al. (2003) sledovali koncentraci plazmatické glukózy u dojnic v průběhu operace levostranné dislokace slezu. Hladina glukózy se výrazně zvýšila ihned po operaci a postupem času se hodnota snižovala až na úroveň, která byla před operací. Před operací
24
uvádějí průměrnou hodnotu 3,31 mmol.l-1, bezprostředně po operaci
5,01 mmol.l-1,
2 hod. po operaci 4,58 mmol.l-1, 5 hod. po operaci 4,08 mmol.l-1, 1 den po operaci 3,71 mmol.l-1 a 3 dny po operaci 2,84 mmol.l-1. Zaznamenali vliv operačního zákroku a stresu na hodnotu koncentrace glukózy v krevní plazmě. ABRAMSON et al. (2002) nezjistili závislost mezi zvyšující se dávkou infuze kaseinu do slezu dojnic holštýnského plemene. Při dávce 0 g kaseinu stanovili hodnotu glukózy na 1,9 mmol.l-1, 350 g kaseinu 2,16 mmol.l-1 a 700 g kaseinu 1,88 mmol.l-1. DEMETEROVÁ et al. (2002) přidávali dojnicím do krmné dávky vápenaté mýdlo. Po 16ti dnech pokusu byla průměrná hodnota celkové glukózy 0,78 mmol.l-1 a po 36ti dnech 2,99 mmol.l-1. Po přídavku vápenatého mýdla a proteinu byla hodnota v 16ti dnech 1,02 mmol.l-1a po 36ti dnech 2,99 mmol.l-1. Vápenaté mýdlo v KD velmi výrazně zvyšuje hladinu glukózy v krvi. KOVÁČ et al. (2001) zjistili hodnotu pro glukózu při odběru z vena jugularis 3,34 mmol.l-1 a z vena coccygea 3,54 mmol.l-1. CHLÁDEK et MÁCHAL (2002) hodnotili u holštýnských dojnic vztah hladiny glukózy v krevní plazmě k jejich mléčné užitkovosti. Stanovili průměrnou hodnotu obsahu plazmatické glukózy na 3,63 mmol.l-1. Na základě zjištěných údajů konstatují, že hladina glukózy v krevním séru má zřejmě významnější vztah k produkci mléka a obsahu bílkovin či tuku v mléce, než se obecně uvádí . MOGENSEN et al. (2004) jednotlivým skupinám holštýnských dojnic doplnili do krmné dávky 5 kg obilovin (C), 3 kg řepkového semínka (R) nebo 1 kg řepkového semínka smíchaného se siláží z jetele (R/C). Stanovili průměrnou koncentraci glukózy v krevní plazmy pro C 3,44 mmol.l-1, R 3,52 mmol.l-1 a R/C 3,57 mmol.l-1. LUKOJACKÁ et al. (2005) uvádějí průměrnou koncentraci glukózy u skupiny dojnic krmených KD se zvýšeným podílem tuku 2. týden po porodu 3,05 mmol.l-1, 4. týden 3,29 mmol.l-1. U kontrolní skupiny 2. týden 3,09 mmol.l-1, 4. týden 2,81 mmol.l-1.
2.2.6
Alanin aminotransferáza (ALT) a asparát aminotransferáza (AST)
Transaminázy jsou enzymy vyskytující se ve všech tkáních těla. Jejich aktivita se však v jednotlivých orgánech značně liší. Studium enzymatické aktivity některých
25
enzymů, jejichž rozšíření nastalo právě v posledních letech, je vhodným ukazatelem nejen při diagnostice onemocnění, ale signalizuje i předklinická stádia. Transaminační pochody hrají velmi důležitou úlohu v metabolismu aminokyselin, při němž se uskutečňuje přenos aminoskupiny na α – ketokyselinu, kdy vzniká nová aminokyselina a nová ketokyselina. Tyto enzymy zprostředkující přenos aminoskupiny se nazývají transferázy, a jejich reakce probíhají prakticky ve všech tkáních těla, kde probíhá metabolismus dusíku. Mezi nejaktivnější tkáně patří jaterní parenchym. Nejznámnějšími aminotransferázy jsou AST (asparát aminotransferáza) a ALT (alanin aminotransferáza). Tyto enzymy jsou obsaženy především v cytoplazmě buněk a do okolního prostředí se dostávají při porušení buněčné membrány. Odtud přecházejí do krevní plazmy, kde jsou již jen pasivně unášeny a nehrají zde žádnou metabolickou úlohu. Pokud jejich hladina v krevní plazmě stoupá nad fyziologickou úroveň, jedná se ve většině případů o nekrózu jaterních buněk, případně o difúzi poškozením permeability buněčných membrán. Pouze v některých případech jde o výkyvy v množství tvorby jednotlivých enzymů a jejich sekrece. Hlavní bariérou, která zabraňuje pronikání cizorodých látek do organismu, jsou játra. V diagnostice jaterního poškození hraje velkou úlohu stanovení aktivity enzymů v krevním séru. Jaterní tkáň
je bohatá na obě
aminotransferázy AST i ALT, i když obsahuje větší množství ALT. Proto je akutní onemocnění jater u skotu provázeno především zvýšenými aktivitami ALT v séru. Výhodou metod stanovení aktivity AST a ALT v séru je jejich vysoká citlivost, která umožňuje rozpoznat i malé poškození organismu zvířat. Jedním z předpokladů získání
kvalitních
výsledků
je
vhodné
uchování
a
včasné
zpracování
séra
(ODEHNALOVÁ, 1983).
KADLECOVÁ (1998) a ODEHNALOVÁ (1983) udávají u skotu katalytickou koncentraci ALT v rozmezí
0,16-0,38 µkat.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003)
0,2-1,3 µkat.l-1. GRÜNWALDT et al. (2005) uvádějí pro jalovice plemene Aberdeen Argus průměrnou hodnotu katalytické koncentrace ALT 0,17 µkat.l-1. KOUBKOVÁ et al. (2002) zjistili, že aktivita ALT se zvyšovala v průběhu teplého období (teplota prostředí nad 30 °C) z 0,297 µkat.l-1 na 0,454 µkat.l-1. Vlivem stále rostoucí katalytické koncentrace ALT se začalo s ochlazováním dojnic sprchováním
26
vodou. Toto opatření vedlo k postupnému snižování ALT až na hodnotu 0,36 µkat.l-1 i přes stále pokračující vysoké teploty prostředí. DEMETEROVÁ et al. (2002) přidávali do KD dojnic vápenaté mýdlo a zjistili průměrné katalytické koncentrace ALT v 16ti dnech pokusu 0,33 µkat.l-1 a ve 36ti dnech 0,18 µkat.l-1. Po přidání vápenatého mýdla společně s proteinem, byly hodnoty následující: 0,32 µkat.l-1 a 0,22 µkat.l-1. KOVÁČ et al. (2001) odebírali dojnicím krev z vena jugularis a vena coccygea a byly naměřeny stejné hodnoty pro ALT, a to 0,58 µkat.l-1.
KADLECOVÁ (1998) a ODEHNALOVÁ (1983) považují za fyziologické hodnoty pro katalytickou koncentraci AST rozmezí 0,22-0,50 µkat.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) 0,3-1,3 µkat.l-1. ŠUSTALA et al. 2003 při krmení dojnic KD s přídavkem jódu zjistili průměrné hodnoty AST v plazmě 1,16-1,22 µkat.l-1. GRÜNWALDT et al. (2005) zjistili u jalovic plemene Aberdeen Argus průměrnou katalytickou koncentraci AST 0,22 µkat.l-1 PECHOVÁ et al. (2003) sledovali vliv doplňku chrómu u prvotelek a dojnic na druhé a vyšší laktaci v chovu se zvýšeným výskytem ketóz v období 1 týden před až 12 týdnů po otelení. Průměrné hodnoty AST u jalovic dosahovaly 0,12-0,25 µkat.l-1 (min 1 týden před porodem, max 2 týdny po porodu). U dojnic 0,12-0,26 µkat.l-1. PECHOVÁ et al. (2002) sledovali vliv dotace chrómu na změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení. Průměrné hodnoty katalytické koncentrace AST se pohybovaly od 0,14 do 0,16 µkat.l-1. Nejnižší hodnota AST byla zjištěna 7 dnů před přesunem, nejvyšší 1 den po přesunu z vazné do volné stáje. Nárůst hodnoty byl následně zaznamenán na konci pokusu, tj. 14 dnů po přesunu do volného ustájení. KOUBKOVÁ et al. (2002) zjistili rozmezí hodnot aktivity AST u dojnic při vyšších teplotách prostředí v rozmezí 0,502 do 0,605 µkat.l-1, v období nižších teplot se katalytické koncentrace snižovaly až na 0,360 µkat.l-1. DEMETEROVÁ et al. (2002) stanovili v krevní plazmě dojnic, jimž přidávali do KD vápenaté mýdlo, průměrné hodnoty koncentrace AST v 16ti dnech pokusu 0,53 µkat.l-1 a ve 36ti dnech 0,47 µkat.l-1. Při dodávání vápenatého mýdla společně s proteinem zjistili průměrné hodnoty 0,48 µkat.l-1 a 0,50 µkat.l-1.
27
KOVÁČ et al. (2001) uvádějí rozdílné hodnoty katalytické koncentrace AST při odběru krve z vena jugularis 1,51 µkat.l-1 a vena coccygea 1,63 µkat.l-1. PAVLATA et al. (2001) sledovali zdravotní stav (především svalové poškození) u dojnic s výraznou karencí selenu v období změny technologie ustájení. Po přesunu bylo zjištěno svalové poškození na základě statisticky významného nárůstu aktivity AST v plazmě. Při dalším odběru byl zjištěn pozvolný pokles aktivity AST. Další významný vzestup AST, dosvědčující přetrvávající svalové poškození, byl zaznamenán 28. den po přesunu. Průměrná aktivita AST činila 1,38 µkat.l-1. Projev klinické dystrofie u dojnic je doprovázen mimo jiné vzestupem katalytické koncentrace AST . LUKOJACKÁ et al. (2005) uvádějí průměrné hodnoty katalytické koncentrace AST u pokusné skupiny dojnic (zvýšený podíl tuku v krmné dávce) 2. týden po porodu 2,58 µkat.l-1, 4. týden 1,65µkat.l-1. U kontrolní skupiny stanovili hodnoty 2. týden na 1,59 µkat.l-1, 4. týden 1,33 µkat.l-1. Hodnoty AST se snižovaly u obou skupin dojnic v průběhu sledování bez ohledu na množství tuku v krmivu.
28
3
CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je vypracovat literární rešerši na zadané téma a navrhnout
metodiku stanovení biochemických ukazatelů krevní plazmy různých věkových kategorií vykrmovaných jalovic. Tyto poznatky napomohou k bližšímu poznání potřeb zvířat v jednotlivých
etapách
jejich
produkčního
života,
optimalizaci
a
zdokonalení
zootechnických, zoohygienických a výživářských opatření, která jsou nutná k vytvoření prostředí ekonomicky efektivní produkce hovězího masa.
29
4
MATERIÁL A METODIKA
a) Sestavení sledovaných skupin zvířat
Sledování bude realizováno na pracovišti VUCHS Rapotín. Do pokusu bude zařazeno 12 ks telat jalovic kříženců masných plemen odchovaných v systému chovu krav bez tržní produkce mléka. Tato telata budou vybírána ze zvířat narozených v průběhu měsíce dubna v rozpětí jednoho až dvou týdnů tak, aby věkový rozdíl mezi jednotlivými kusy byl co nejmenší. Do 6 až 7 měsíců věku zůstávají telata s matkou na pastvě a následně jsou odstavena a zastavena do výkrmu. Na počátku, v průběhu a na konci výkrmu bude provedena analýza vzorků krmiva na stanovení obsahu normovaných živin v krmné dávce. V průběhu celého sledovaného období budou sledovány zoohygienické parametry stájového prostředí a prováděna kontrola zdravotního stavu zvířat. Ve 22 - 24 měsících budou sledované skupiny zvířat poraženy. Poté se budou zjišťovat a vyhodnocovat parametry masné užitkovosti jednotlivých skupin.
b) Odběr vzorků krve
Odběry krve budou prováděny z podocasní žíly pomocí odběrové soustavy HEMOS H-02. Odběry budou probíhat v pravidelných měsíčních intervalech od odstavu do porážky. Vzorky krve, potřebné pro analýzy budou stabilizovány heparinem. Pro stanovení metabolického profilu bude část krve odstředěna a krevní plazma použita pro hodnocení hladin jednotlivých níže uvedených parametrů.
c) Stanovované parametry metabolického profilu krevní plazmy
Jednotlivé parametry metabolického profilu krevní plazmy jsou vybírány na základě jejich vztahu ke změnám probíhajícím v průběhu postnatálního vývoje a růstu jednotlivých zvířat.
30
Z ukazatelů metabolického profilu bude stanoven plazmatický obsah celkových bílkovin, koncentrace močoviny, obsah triacylglycerolů, obsah celkového cholesterolu, koncentrace glukózy, katalytická aktivita ALT a AST.
d) Analytické zpracování vzorků
Bude
provedena
centrifugace
odebrané
krve
na
přístroji
MPW
340
-1
při 2500 ot.min . Krevní plazma bude oddělena pipetou a uzavřena do zkumavky. Hodnoty
vybraných
ukazatelů
laboratoři
Ústavu
Morfologie,
budou
stanoveny
fyziologie
a
v
hematologicko-biochemické
genetiky
zvířat
na
přístroji
COBAS MIRA S – automatický analyzátor firmy ROCHE.
e) Statistické vyhodnocení získaných výsledků
Stanovené hodnoty z jednotlivých vzorků krve budou zpracovány a seřazeny za pomoci výpočetní techniky s použitím tabulkového editoru Microsoft EXCEL. Statistické vyhodnocení bude provedeno programem UNISTAT 5.1. Pro hodnocení výsledků budou vypočteny tyto základní souhrnné charakteristiky: aritmetický průměr (x) a střední chyba průměru (SE). Vzhledem k sestavení experimentu bude pro porovnání statistických rozdílů mezi jednotlivými věkovými kategoriemi použita jednofaktorová analýza rozptylu při opakovaných měřeních s následným testováním dle Tukeye a to na hladinách významnosti P<0,05 a P<0,01.
31
5
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
a change in housin technology, Acta veterinaria, Brno 2001, ročník 70, číslo 2, s. 267 – 275 ABRAMSON S. M., BRUCKENTAL I., ZAMWEL S., AND ARIELI A.: Effect of abomasally infused casein on post – ruminal digestibility of total non – structural carbohydrates and milk yield and composition in dairy cows, Animal science, Velká Británie 2002, ročník 74, číslo 2, s. 347-355 ARENDARČÍK J., LEBEDA M.: Fyziologie hospodářských zvířat I, 1.vyd. VŠZ v Brně, 1964. 172 s. ISBN 17-56-65 Archiv MZLU v Brně. Diplomové práce, HEINOVÁ J.: Hladiny glukózy a cholesterolu v krevním séru vykrmovaných býků po aplikaci rumensinu, Brno 1985, karton 791, sign. D – 79.263 Archiv MZLU v Brně. Diplomové práce, ODEHNALOVÁ M.: Hladina AST a ALT u býků ve výkrmu při podávání přípravku sedonal spofa, Brno 1983, karton 498, sign. D-76.484 BOĎA K. et al.: Patologická fyziológia hospodárských zvierat, 1.vyd. Priroda, Bratislava 1990, s. 386 DEMETEROVÁ M., VAJDA V., PASTIERIK P., KİTELES A.: The effect of protected fat and protein supplements on rumen metabolism, on some parameters of intermediary metabolism, and on tke quality and production of milk in dairy cows, Folia veterinaria, Košice 2002, ročník 46, číslo 1, s. 20-26 DEMETEROVÁ M., VAJDA V.: Effect of NaOH treated grain supplement on some variables of intermediary metabolism, acid-base balance, and milk composition in dairy cows, Czech journal of animal science, Praha 2000, ročník 45, číslo 1, s. 25-31 FAVERDIN P., M’HAMED D. AND VÉRITÉ R.: Effects of metabolizable protein on intake and milk production of dairy cows independent of effects on ruminal digestion, Animal science, Velká Británie 2003, ročník 76, číslo 1, s. 137-146 GRÜNWALDT E.G., CUEVARA J.C., ESTÉVEZ O.R., VICENTE A., ROUSELE H., ACLUTEN N., AGUERREGARAY D. AND STASI C.R.: Biochemical and hematological measurements in beef cattle in Mendoza plain rangelands (Argentina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, ročník 37, číslo 6, s. 527 – 540
32
HARPER A.: Přehled fysiologické chemie, 1.vyd. Avicenum, Praha, 1977. s. 640 HLÁSNÝ J.: Diagnostika a vliv ketózy na reprodukci a předčasné vyřazování dojnic z chovu, Veterinářství, 1997, ročník 47, číslo 12, s. 503 – 506 HLÁSNÝ J.: Vliv ketózy komplikované acidózou nebo urémií na plodnost dojnic, Výzkum chovu skotu, 2000, ročník 42, číslo 3, s. 18-28 HOLUB A. et al.: Fyziologie hospodářských zvířat, 1.vyd. SZN v Praze, 1970. s. 676 ISBN 07-007-70 HOMOLKA J.: Klinická biochemie, 2. dopl. vyd. Aviceum, Praha, 1971. s. 464 CHLÁDEK G., MÁCHAL L., VANĚK D.: Blood plasma glucose and its relationship with milk production and reproduction parameters in Holstein cows, Výzkum v chovu skotu, Rapotín 2002, ročník 44, číslo 2, s. 1-7 CHLÁDEK G., MÁCHAL L.: The dynamics of the influence of blood glucose on milk production in holstein cows, Acta universitatis agriculturae, MZLU v Brně 2002, ročník 50, číslo 4, s. 117 – 124 JELÍNEK K.: Morfologie jatečných zvířat, 1.vyd. MZLU v Brně, 2001. s. 280 ISBN 80-7157-504-6 JELÍNEK P., KOUDELA K. et al.: Fyziologie hospodářských zvířat. 1.vyd. MZLU v Brně, 2003. s. 414 ISBN 80-7157-644-1 JETELINOVÁ M.: Lipémie a urémie krevní plazmy v postpartálním období krav, diplomová práce, MZLU v Brně, 1998 KADLECOVÁ M.: Koncentrace glukózy krevní plazmy v postpartálním období krav ve vztahu ke koncepci a užitkovosti, diplomová práce, MZLU v Brně, 1998 KARLSON P.: Základy biochemie. 2. vyd. Academia Praha, 1971, s. 476 KOLLÁROVÁ E, PJEŠČÁK M. A KOVÁČIK J.: Štúdium močoviny v krvnom sére dojníc při usmernenej spotrebe jadrového krmiva, Acta zootechnica, 1987, roč. 42, číslo 1, s. 51 – 55 KOUBKOVÁ M., KNÍŽKOVÁ I., KUNC P., HÄRTLOVÁ H., FLUSSER J., DOLEŽAL O.: Influence of high environmental temperatures and evaporative cooling on some physiological, hematological and biochemical parameters in high-yielding dairy cows, Czech journal of animal science, Praha 2002, ročník 47, číslo 8, s. 309-318 KOVÁČ G., NAGY O., REICHEL P.,SEIDEL H., LEHOCKÝ J., NOVOTNÝ J.: A comparison of selected haematological and biochemical indices in blood samples
33
collected from jugular and coccygeal veins of dairy cows, Folia veterinaria, Košice 2001, ročník 45, číslo 2, s. 91 - 93 KOVÁČIK J.: Vlyv fázy reprodukčného cyklu a typu krmnej dávky na obsah celkových bielkovín v krvnom sére dojníc, Acta zootechnica, 1987, roč. 42, číslo 1, s. 59 - 65 LUKOJACKÁ V., PECHOVÁ A., DVOŘÁK R., DRASTICH P., KUMMER V., POUL J.: Liver steatosis following supplementation with fat in dairy cow diets, Acta veterinaria, Brno 2005, ročník 74, číslo 2,s. 217 – 224 MAŁECKI J.: Wpływ pasz gospodarskich na profil metaboliczny i dobową wydajność mleczną krów w pierwszych miesiącach laktacji, Acta scientarium polonorum, Poland 2003, ročník 2, číslo 2, s. 65 - 76 MARVAN F. et al.: Morfologie hospodářských zvířat. 2 vyd. ČZU v Praze a MZLU v Brně: Brázda, 1998. s. 328 ISBN 80-209-0273-2 MIKŠÍK J., SUCHÝ P.: Vybrané biochemické ukazatele krve a moče jalovic v závislosti na plemenné příslušnosti, Acta universitatis agriculturae, 1993, roč. 41, číslo 3-4, s. 249 – 259 MOGENSEN L., KLAUS L., SEESTED S., STIG M.: Organic dairy production based on rapeseed, rapeseed cako or cereals assupplement to silage ad libitum, Acta agriculturæ scandinavica aelection A : Animal science, Norway 2004, ročník 54, číslo 2, s. 81-94 MUDROŇ P., RCHARGE J., SCHOLZ H., SALLMANN H. P.: White blood cell and metabolic responses in dairy cows to omentopexy, Folia veterinaria, Košice 2003, ročník 47, číslo 2, s. 71 – 73 PAVLATA L., PECHOVÁ A., ILLEK J.: Muscular dystrophy in dairy cows Following PECHOVÁ A, ČECH A., PAVLATA L., PODHORSKÝ A.: Czech journal of animal science, The influence of chromium supplementation on metabolism, performance and reproduction of dairy cows in a herd with increased occurrence of ketosis, Czech journal of animal science, Praha 2003, ročník 48, číslo 9, s. 359-358 PECHOVÁ A., PAVLATA L., ILLEK J.: Metabolic effects of chrominum administration to dairy cows in the period of stress, Czech journal of animal science, Praha 2002, ročník 47, číslo 1, s. 1-7 REECE W.: Fyziologie hospodářských zvířat. 1.vyd. Grada Publishin, spol. s.r.o., Praha, 1998. 456 s. ISBN 80-7169-547-5 ROZMAN J. et al.: Obecné základy živočišné výroby, 2.vyd. SZN v Praze, 1983. s. 440 ISBN 07-016-83
34
SOVA Z. et al.: Biologické základy živočišné výroby, 2.vyd. SZN v Praze, 1981a. s. 584 ISBN 07-002-81 ŠUSTALA M., TŘINÁCTÝ J., KUDRNA V., ILLEK J., ŠUSTOVÁ K.: Vliv přídavku jódu na jeho výdej a činnost štítné žlázy u dojnic krmených dávkou s řepkovým extrahovaným šrotem, Czech journal of animal science, Praha 2003, ročník 48, číslo 4, s. 170-180 VOKURKA M.: Praktický slovník medicíny, 1.vyd. Maxdorf, Praha. 1994, s. 360 ISBN 80-85800-06-3 VRCHLABSKÝ J. et al.: Technologie krve jatečných zvířat, 1. vyd., Vydavatelství potravinářské literatury a SNTL Praha, 1990. s. 160 ISBN 80-900260-0-1
