Mendelova univerzita v Brně. Návrh projektu malochovu masných ovcí

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Návrh projektu malochovu masných ovcí Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík

Monika Červená Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Návrh projektu malochovu masných ovcí“ vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně, dne…..………..……. Podpis....................................

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce panu prof. Dr. Ing. Janu Kuchtíkovi za cenné rady a za pomoc při vypracování bakalářské práce. Dále chci poděkovat panu Zdeňku Sloukovi za umožnění přístupu k ovcím, a také děkuji své rodině za podporu během mého studia.

Abstrakt Problematika této bakalářské práce spočívá v návrhu projektu malochovu masných ovcí. Součástí práce je návrh vhodných plemen pro daný chov a vhodný systém chovu. Nepostradatelnou součástí práce je návrh ustájení ovcí, odchov jehňat a přijatelná technologie chovu. Dále je v práci navržen vhodný systém reprodukce, krmné dávky, vymezení potřeby ploch TTP, a také preventivní opatření. Problematika návrhu zahrnuje také otázky dotací, ekonomiky a trhu s produkty z chovu masných ovcí. Důležitou částí je popis vybraného malochovu ovcí v Jihomoravském kraji. Jsou zde také uvedena obecná doporučení k založení malochovu, a v závěru práce je uveden konkrétní návrh malochovu ovcí s plemenem suffolk. Klíčová slova: ovce, malochov, projekt, suffolk, technologie,

Abstract This thesis deals with the design of the project backyard meat breeds of sheep. The first part of this work consists of design of appropriate breeds for the proper breeding and farming system. An indispensable part of it is design of housing for sheep, rearing for lambs and acceptable technology. Then, the proposal of reproduction system, feed rations, the definition of grassland and their need and preventive measures will be designed. This matter involves the questions of subsidies, economy and the market with products from meat sheep breeding. Next, an important part of this work is concrete example of backyard sheep in South Moravia. The general recommendations for the establishment of the backyard will be given. Final part of this bachelor thesis shows fictional proposal of backyard suffolk meat breed.

Keywords: sheep, backyard, project, suffolk, technology,

Obsah 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 9 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................. 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 11 3.1 Produkty masných ovcí ......................................................................................... 11 3.2 Zahraniční obchod ................................................................................................. 13 3.3 Plemena ovcí s masnou užitkovostí ...................................................................... 13 3.4 Ekonomika chovu masných ovcí .......................................................................... 16 3.5 Obrat stáda ............................................................................................................ 18 3.6 SWOT analýza chovu ovcí .................................................................................... 19 3.7 Krmení ovcí ........................................................................................................... 19 3.8 Napájení – voda..................................................................................................... 24 3.9 Bahnění a odchov jehňat ....................................................................................... 25 3.9.1 Zapouštění ...................................................................................................... 25 3.10 Manuál pro začínající chovatele.......................................................................... 26 3.11 Obecné zásady prevence onemocnění ................................................................. 27 3.12 Chovatelské zásahy ............................................................................................. 31 3.13 Ustájení – ovčín................................................................................................... 33 3.14 Zařízení pro krmení a napájení na pastvině ........................................................ 36 3.15 Technika pastvy v oplůtkovém systému ............................................................. 38 3.16 Technika chovu ovcí ........................................................................................... 39 3.17 Přehled dotačních možností pro chov ovcí ......................................................... 39 4 PŘÍKLAD MALOCHOVU V JIHOMORAVSKÉM KRAJI ..................................... 43 5 VÝSLEDKY A DISKUZE .......................................................................................... 47 5.1 Obecná doporučení k založení malochovu ........................................................... 47 5.2 Konkrétní návrh malochovu s plemenem suffolk ................................................. 48 5.2.1 Systém navrhovaného malochovu .................................................................. 49 5.2.2 Reprodukce stáda............................................................................................ 50 5.2.3 Bahnění ........................................................................................................... 50 5.2.4 Krmení ovcí v navrhovaném malochovu ....................................................... 51 5.2.5 Obrat stáda v navrhovaném chovu ................................................................. 53 5.2.6 Dotace ............................................................................................................. 56

5.2.7 Ustájení ........................................................................................................... 57 5.2.8 Chovatelské zásahy ........................................................................................ 58 5.2.9 Výkrm jehňat .................................................................................................. 58 5.2.10 SWOT analýza navrhovaného chovu ........................................................... 59 6 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 60 7 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................... 62 8 SEZNAM TABULEK ................................................................................................. 64

1 ÚVOD Již v 9. století započal chov ovcí na území České republiky. Ovce byly chovány především pro svůj mnohostranný užitek a pro svou vysokou odolnost vůči drsným klimatickým podmínkám. Díky svojí všestrannosti není překvapivé, že patří ovce i s kozami k nejdéle domestikovaným zvířatům na naší planetě. Ve 14. století tvořily ovce tři čtvrtiny z chovaných hospodářských zvířat. Chov ovcí prošel v historii řadou krizí, což mělo za následek výrazné snížení počtu chovaných kusů. V roce 1837 bylo chováno zhruba 2 228 000 ks ovcí. Tento počet výrazně klesal v roce 1935 na 40 312 ks. Do roku 1975 počty ovcí vzrostly na 249 990 a růst pokračoval až do roku 1990, kdy bylo chováno přibližně 429 714 ks. Během nastávajících 10 let nastal opět výrazný úpadek v počtu chovaných kusů. Tento propad byl zapříčiněn zřejmě podepsáním smlouvy o levnějším nákupu vlny z Austrálie (STANĚK, 2009). HORÁK a kol., (2007) uvádějí, že dalšími důvody poklesu počtu chovaných kusů ovcí byla také změna užitkové tendence ovcí a to z vlnařské užitkovosti na masnou, nebo dále mohlo být příčinou poklesu počtu kusů ovcí zrušení dotací na vlnu, která byla do té doby hlavním produktem chovu ovcí. Během posledních deseti let došlo k nárůstu početních stavů ovcí, a růst nadále i v tomto roce pokračuje. Například v roce 2007 bylo zaregistrováno 169 000 kusů a v roce 2012 počty vzrostly na 221 000 kusů. Z tohoto celkového počtu ovcí tvoří cca 65 % bahnice a jehnice. Chov ovcí prošel od roku 1990 do současnosti velikou změnou, týkající se struktury chovaných plemen. Od roku 1990 došlo k výraznému poklesu využití a ceny vlny, a z toho plyne, že také ubylo chovů ovcí s vlnařskou užitkovostí. Hlavním produktem se od roku 1990 stalo jehněčí maso, proto došlo v posledních letech k nárůstu ovcí s masnou a kombinovanou užitkovostí. Procentuální přehled vývoje struktury plemen podle užitkovosti je následující: V roce 1990 bylo vlnařské užitkové zaměření 62,9 % a v roce 2011 nastal pokles na 0,0 %. V roce 1990 bylo chováno z celkového počtu 36,4 % ovcí s kombinovanou užitkovostí, toto procentuální zastoupení vzrostlo do roku 2011 na 50 %. Masné ovce byly v roce 1990 chovány z celkového počtu ovcí pouze z 0,6 %, do roku 2011 počty ovcí s masnou užitkovostí vzrostly na 42 %. Dojné a plodné ovce byly v roce 1990 chovány z celkového počtu ovcí z 0,1 %, tento počet plodných a dojných ovcí vzrostl na 9 % z celkového počtu ovcí v roce 2011 (BUCEK a kol., 2012). 9

Celková populace ovcí ve světě se pohybuje v posledních deseti letech mezi 1,0 a 1,1 mld. kusů. Z tohoto celkového počtu se více než čtvrtina stavů nachází ve třech zemích a to v Číně, Indii a Austrálii, dalším největším chovatelem je Nový Zéland. Světovému trhu však panuje zejména Nový Zéland a Austrálie, jejichž společný podíl na světovém vývozu dosahuje 65 % (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2012). Chov ovcí je převážně v rukou fyzických osob, na rozdíl od jiných hospodářských zvířat, které většinově chovají podniky právnických osob. V České republice bylo k 1. 1. 2012 celkem 13 246 podniků zabývajících se chovem ovcí. Z toho 9 087 chovatelů, což je z celkového počtu chovatelů celých 68,5 %, chová 10 a méně ovcí, a to je 17 % z celkového počtu ovcí. Podniků s více než 100 ovcemi je pouze 2,8 % a to je z celkového počtu ovcí 37,4 %. Z toho vyplývá, že v ČR je více ovcí chováno v malochovech. K 1. 1. 2012 bylo v ČR chováno celkem 237 642 kusů ovcí (BUCEK a kol., 2012).

2 CÍL PRÁCE V rámci bakalářské práce jsem shromáždila literární zdroje týkající se malochovu masných ovcí. Cílem práce bylo popsat plemena vhodná pro malochov masných ovcí, trh s produkty z chovu masných ovcí, vhodný systém chovu a technologie. Rovněž bylo cílem práce popsat vhodný systém reprodukce, krmné dávky, preventivní opatření a potřebu ploch TTP. Součástí práce bylo také zabývat se problematikou dotací a ekonomiky malochovu. Nedílnou součástí práce bylo uvést příklad malochovu ovcí v Jihomoravském kraji, navrhnout vlastní příklad malochovu masných ovcí s plemenem suffolk a uvést obecná doporučení k založení malochovu.

10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Produkty masných ovcí Ovce se řadí mezi mnohostranně užitečná zvířata. Ovčí maso patří mezi hlavní produkty chovu ovcí, stejně jako mléko, kůže a vlna. K vedlejším ovčím produktům patří lanolin, střeva, krev, lůj, předžaludky, rohy či paznehty (STANĚK, 2009). Chov masných ovcí má ale i nepřímé užitky, přičemž mezi ten hlavní patří produkce mrvy neboli košárování (HORÁK a kol., 2007). HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že k dalším nepřímým užitkům patří ovisterapie, která slouží k odbourávání stresu u lidí žijících ve městech. K mimotržním funkcím řadíme především schopnost ovcí zachovávat ráz krajiny. Dále je chov ovcí významný z pohledu ochrany životního prostředí a udržení tradičního charakteru zemědělské krajiny (HORÁK a kol., 2012). Spotřeba ovčího a jehněčího masa je v České republice velice nízká, oproti ostatním zemím. Spotřeba ovčího a jehněčího masa je 0,3 kg, což je opravdu velice málo. Jehněčí maso je přitom velmi lehce stravitelné a v mnoha zemích je podáváno lidem v rekonvalescenci (STANĚK, 2009). Celosvětová spotřeba ovčího masa byla v roce 2007 cca 2,0 kg/osoba/rok, a oproti roku 1975 to byl nárůst o téměř dvojnásobek. V rámci EU je průměrná spotřeba 3 kg/osoba/rok, ovšem mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské rozdíly ve spotřebě (HORÁK a kol., 2012). Existuje pár vysvětlení, proč je spotřeba ovčího a jehněčího masa v České republice tak nízká. Jedním z důvodů může být to, že mnoho lidí se v neznalosti domnívá, že ovčí maso je tuhé, nekvalitní a nevábně vonící. Což je ovlivněno především tím, že v dřívějších dobách se skopové maso prodávalo zejména ze starších kusů, ovšem bohužel i dnes se najde hypermarket s ovčím masem v nepříliš dobré kvalitě. Dalším důvodem nízké spotřeby ovčího a jehněčího masa může být i nízká dostupnost kvalitního jehněčího masa, která je typicky sezónní, především na jaře a na podzim (STANĚK, 2009). Ovčí maso Pod pojmem maso rozumíme všechny části těl živočichů, a to buď v čerstvém, nebo i upraveném stavu, vhodné pro lidskou výživu. Terminologicky správně se ovčí

11

maso nazývá jako skopové, ovšem v poslední době tento výraz u mnohých spotřebitelů představuje nekvalitní maso (HORÁK a kol., 2007). Složení ovčího masa (libové svaloviny) je následující: 70-75 % vody, 18-22 % bílkovin, 2-3 % tuku, 1-1,5 % minerálních látek, 1,7-2 % extraktivních dusíkatých látek a extraktivních bezdusíkatých látek 0,9-1,0 % (INGR, 2003). U dospělých jedinců má maso velmi vysokou dietetickou hodnotu, pevnou strukturu, je jemně vláknité a barva je jasně červená. Jehněčí maso je barvy růžové a je také velmi jemně vláknité. Jehněčí maso splňuje požadavky na zdravou a plnohodnotnou lidskou výživu, a také příznivě ovlivňuje metabolismus a hladinu cholesterolu. Jehněčí maso má ovšem specifickou chuť a vůni, která závisí zejména na množství a kvalitě tuku. Maso ovcí však tukem neprorůstá, ale svaly jsou jím obklopeny, takže se dá tuk před kuchyňskou úpravou snadno oddělit. Z hlediska technologického se skopové a jehněčí maso vyznačuje dobrou vazností a lze je kombinovat s jinými masy (MILERSKI, 2008). Ovčí hnůj Ovce v průměru vyprodukují 2,5-3 kg pevných výkalů za den. Hnůj je vhodný ke hnojení okopanin, řepky a zahradnických kultur. V průměru ovčí hnůj obsahuje 0,85 % dusíku, 0,65 % draslíku, 0,25 % fosforu, 0,3 % vápníku, 0,83 % popelovin a 30 % sušiny. S ovčím hnojem je spojen pojem košárování, což představuje hnojení TTP (trvalé travní porosty) a orné půdy. Při košárování se ovce na noc zavírají do ohrady neboli košáru, přičemž by plocha košáru na jednu ovci měla být 1 m2. Košár je vhodné každý týden přestavovat. Aby bylo košárování ještě účinnější, měla by se košárována plocha posmykovat a přihnojit zhruba 20 kg superfosfátu na hektar, a košárovat by se mělo ve čtyřletém cyklu (HORÁK a kol., 2007). Ovčí kůže Jehněčí a ovčí kůže je velmi trvanlivá a snadno se zpracuje. Od roku 1990 do roku 2011 došlo ke snížení výkupní ceny kůže z 60 Kč/kg na 45 Kč/kg. Činění ovčí kůže se naopak od roku 1990 do roku 2011 zdražilo z 3 Kč/dm2 na 13 Kč/dm2 (BUCEK a kol., 2012).

12

Produkce jehněčího a ovčího masa V České Republice jsou pro produkci jehněčího masa charakteristické domácí porážky. V roce 2011 se na všech jatkách (i domácích) porazilo cca 7 % ovcí z celkového počtu porážek, a z tohoto celkového počtu porážek (jehňat a ovcí) se v letech 2007-2011 jehňata podílela z 80 %. Jatečná výtěžnost byla v roce 2011 zhruba 43 % a průměrná porážková hmotnost jehňat v Jihomoravském kraji byla v roce 2011 23,5 kg živé hmotnosti/ks (BUCEK a kol., 2012). V roce 2011 bylo na jatkách a na domácích porážkách poraženo celkem 144 000 kusů ovcí, z toho bylo 116 000 kusů jehňat.

3.2 Zahraniční obchod Zahraniční obchod s živými ovcemi a skopovým masem Od roku 2006 do roku 2011 bylo zaznamenáno vždy kladné saldo obchodní bilance s živými ovcemi. Minimální byl podíl dovezených živých ovcí a jehňat. Od roku 2007 do roku 2011 vzrostlo kladné saldo z 3,4 mil. Kč na 4,8 mil. Kč za dovoz živých ovcí a koz. Nejvíce živých zvířat jsme v roce 2011 vyváželi do Rakouska, Francie a Německa. Živá zvířata do České republiky byly dováženy v roce 2011 jen ze Slovenska a Švýcarska. Obchod se skopovým masem je sledován zároveň i s masem kozím. Od roku 2007 do roku 2011 se vyváželo z České republiky velmi málo skopového a kozího masa. Ve zmíněných letech bylo dosaženo záporné obchodní bilance zahraničního obchodu se skopovým i kozím masem. Průměrná cena u dovezeného masa v roce 2011 byla 196 Kč/kg, a u vyvezeného masa byla cena 223 Kč/kg (BUCEK a kol., 2012).

3.3 Plemena ovcí s masnou užitkovostí V České republice patří k chovaným plemenům ovcí s masnou užitkovostí: berrichon du Cher (BE), německá černohlavá ovce (NC), oxfort down (OD), hampshire (H), suffolk (SF), charollais (CH), texel (T) a další (HORÁK a kol., 2010).

Suffolk Plemeno pochází z Anglie, má polojemnou krátkou vlnu a černou hlavu. Plemeno bylo vyšlechtěno v 19. století křížením berana plemene southdown s ovcí plemena norfolkská rohatá. V roce 1810 bylo uznáno plemenem, ovšem plemenná kniha 13

vznikla až v roce 1887. Tělesný rámec plemene je velký, hrudník je hluboký, končetiny jsou středně dlouhé a dobře osvalené. Černé části těla jsou nohy, paznehty a hlava. Hlava plemene je černá se slabým klabonosem (typická zejména u beranů). Vlna je bíla až mírně nažloutlá, a berani i bahnice nemají rohy. Typické pro toto plemeno je dobré zdraví a dlouhověkost, a i proto je vhodné do drsných klimatických podmínek, což jsou podhorské oblasti. Jelikož jsou jeho užitkové vlastnosti dobré, hodí se ke křížení s většinou plemen. Zapouštění jehnic lze provádět již v 10-12 měsíci, při hmotnosti 5055 kg. Hmotnost bahnic se pohybuje v rozmezí 75-85 kg a beranů 100-130 kg. Toto plemeno je vhodné jak pro oplůtkovou pastvu, tak i pro celoroční pastevní chov. V České republice se plemeno suffolk využívá ke křížení již 30 let a také je u nás nejpočetněji chováno. Z celkové produkce plemenných beranů u nás představují berani plemene suffolk celou 1/3 (HORÁK a kol., 2012). Plodnost ovcí je 170-180 %, hmotnost jehňat ve 100 dnech věku je 35-38 kg, a optimální denní přírůstek v odchovu a výkrmu je 350 g. Stříž bahnic za rok je 3,5-4,5 kg, u beranů je to 4,5-5,5 kg (SCHOK, 2009). BUCEK a kol., (2012) uvádějí, že denní přírůstky u jehňat v kontrole užitkovosti ve 100 dnech věku, byly v letech 2007 až 2011 v rozmezí 269–296 g. Pouze u čistokrevného zvířete byl v roce 2011 naměřen denní přírůstek přesahující něco málo přes 300 g. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku měřených v letech 2010 a 2011 byl v rozmezí 30-32 kg.

Texel Masné plemeno, které bylo vyšlechtěno v Nizozemsku na ostrově Texel kolem roku 1909. Šlechtilo se z původních maršových ovcí s anglickými plemeny. Do ČR byly ovce dovezeny poprvé roku 1947 za účelem zušlechtění hrubovlnné valašky a šumavky. V současné době u nás chováme dva užitkové typy – holandský/belgický a anglický/francouzský, přičemž holandský typ je menšího tělesného rámce ovšem s výrazným osvalením. Anglický/francouzský typ je většího tělesného rámce což je vhodnější pro naše podmínky. Ovce tohoto plemene mají silnou kostru, klínovitou hlavu s krátkýma ušima, které odstávají, kůže kolem očí je tmavá s pigmentem. Obě pohlaví jsou bezrohá a vlna plemene je bílá a polojemná. Plemeno má dobré mateřské vlastnosti a ranost a také je vhodné ke křížení se všemi plemeny za účelem zlepšení výkrmnosti a ke zlepšení jatečné hodnoty trupu. Ovce jsou klidné, a vhodné především pro oplůtkový 14

způsob pastvy. Poptávka po plemenných beranech texel je v posledních letech téměř srovnatelná s poptávkou po plemeni charollais (HORÁK a kol., 2012). Živá hmotnost bahnic v dospělosti je do 70 kg, u beranů zhruba 100 kg. Jehnice se mohou zapouštět v 7-8 měsících věku při hmotnosti 45-50 kg. Plodnost bahnic je 140-160 % a živá hmotnost jehňat ve 100 dnech je až 40 kg, denní přírůstek u jehňat je přibližně 300 g. Roční stříž vlny je u bahnic 3,5-4,5 kg, a u beranů je to 4,5-6 kg (HORÁK a kol., 2007). I u plemene texel je jiná realita co se týče denních přírůstků jehňat, než uvádějí ve své publikaci HORÁK a kol., (2007). BUCEK a kol., (2012) uvádějí, že denní přírůstky jehňat ve 100 dnech věku v kontrole užitkovosti byly v letech 2007-2011 mezi hodnotami 242-264 g. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku měřených v letech 2010 a 2011 uvádí v 28,7 kg.

Charollais Plemeno pochází z Francie, jeho masná užitkovost a plodnost je velmi dobrá, vlna je krátká a bílé barvy. Název plemene je odvozen od regionu, ve kterém bylo vyšlechtěno křížením místních ovcí s ovcemi plemene leicester. Plemenem bylo uznáno v roce 1974, plemenná kniha vznikla o 11 let dříve, v roce 1963. Tělo ovcí je velmi dobře osvaleno a výskyt tuku je minimální. Ovce jsou živějšího temperamentu a středního tělesného rámce se silnými končetinami. Kolem hlavy a končetin neroste vlna, kůže je narůžovělá. Beran ani bahnice nemají rohy. Ovce se velmi dobře přizpůsobí oplůtkovému systému pastvy. Jehnice je možné zapouštět už v 7-8 měsících věku při hmotnosti 45 kg. Toto plemeno je ovšem náročné na pastvu a zimní výživu. Z hlediska masné užitkovosti patří charollais mezi nejlepší masná plemena vůbec. I z tohoto důvodu je možné vykrmovat jehňata do hmotnosti 40 kg i více. Dříve toto plemeno bylo nejpočetnější masné plemeno u nás, nyní jsou v České republice berani tohoto plemene na druhém místě nejprodávanějších beranů, avšak produkce beranů charollais v ČR klesá (HORÁK a kol., 2012). Živá hmotnost bahnic je cca 70 kg a berani váží cca 100 kg. Plodnost bahnic je uváděna 160 % a hmotnost jehňat ve 100 dnech je 35-40 kg. Denní přírůstek jehňat je uváděn 300 g. Roční stříž vlny je u bahnic kolem 3 kg a u beranů to jsou 4 kg (HORÁK a kol., 2007).

15

I u plemene charollais jsou denní přírůstky jehňat ve 100 dnech věku v realitě o něco jiné. BUCEK a kol., (2012) uvádějí denní přírůstky jehňat tohoto plemene v kontrole užitkovosti v letech 2007-2011 v rozmezí 253-267 g. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku, měřených v letech 2010 a 2011, uvádějí 29 kg.

Oxford down Plemeno oxford down je největší nížinné žírné plemeno. Vlna plemene je polojemná, krátká, a je bílé barvy. Stavba těla je vyrovnaná, masné partie jsou velmi dobře utvářeny, hřbet je rovný a dlouhý. Černé barvy je část obličejová a končetiny. Beran ani bahnice nemají rohy, uši jsou středně dlouhé. Kromě okolí nosní partie a mulce je hlava celá porostlá vlnou. Toto plemeno se začalo šlechtit v letech 1830 až 1850 a křížila se plemena cotswold, hampshire a southdown. V roce 1851 bylo uznáno plemenem a plemenná kniha byla založena v roce 1889. Hlavním cílem tohoto křížení bylo dosáhnout vyšší výkrmnosti a jatečné hodnoty. Plemeno oxford down je vhodné ke spásání i méně kvalitních pastvin. Do České republiky bylo plemeno dovezeno z Dánska v letech 1997 a klub chovatelů tohoto plemene byl založen v České republice o rok později, v Seči u Chrudimi (HORÁK a kol., 2010). HORÁK a kol., (2007) uvádějí užitkovost plemene oxford down následující: Plodnost bahnic je cca 160 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku je v rozmezí 3035 kg, optimální denní přírůstek uvádějí až 350 g. Roční stříž bahnice se pohybuje mezi 3,5-4,5 kg a u beranů 5-6 kg. BUCEK a kol., (2012) uvádějí denní přírůstek jehňat uvedené v kontrole užitkovosti ve 100 dnech věku jehněte, v letech 2007-2011, v rozmezí 208-245 g. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku, měřených v letech 2010 a 2011, uvádějí 26 kg. I u tohoto plemene můžeme vidět, že realita je oproti uvedeným předpokladům denních přírůstků a hmotnosti jehňat ve 100 dnech věku, poněkud rozdílná.

3.4 Ekonomika chovu masných ovcí Hlavním produktem chovu ovcí jsou v současnosti jatečná jehňata. Ekonomiku chovu také do jisté míry ovlivní i systém bahnění, přičemž v ČR se uplatňují dva systémy bahnění, z nichž systém jarního bahnění je u nás uplatňovaný mnohem víc než systém zimního bahnění, a to i především díky tomu, že je levnější. Výhody jarního 16

bahnění jsou následující: nižší náročnost na práci, nižší náklady na krmné dávky pro ovce (především kojící ovce), ovce se pasou na pastvě zároveň s jehňaty. Nevýhodou ovšem je, že každoročně, v době léta a na podzim, je na trhu přebytek jatečných jehňat. Tento nárůst může ovlivnit i tržní cenu za jehňata. Cena jehněčího masa je ovlivněna nejen nabídkou, ale především poptávkou po mase. Trh s masem je také ovlivněn i velmi přísnými veterinárními předpisy. Proto je prodej tzv. ze dvora v České republice velmi těžko realizovatelný. Od roku 2007 (41 Kč/kg živé hmotnosti) do roku 2010 (38 Kč/kg živé hmotnosti) došlo k mírnému poklesu cen za jatečná jehňata, ovšem v roce 2011(39 Kč/kg živé hmotnosti) došlo ke zvýšení cen. Ceny za jatečné ovce se od roku 2007 do roku 2011 takřka vůbec nezměnily, pořád je to cca 15 Kč/kg živé hmotnosti (BUCEK a kol., 2012). Reálně jsou ovšem ceny jehněčího masa v České republice podstatně vyšší. Cena za 1 kg živé hmotnosti jehněte je zhruba 50-60 Kč. Nebo se také setkáváme s možností, že chovatelé prodávají jehňata za jednotnou cenu např. 2000 Kč/ks. Faktory ovlivňující cenu jatečných jehňat o sezónnost o kvalita masa o poptávka po mase o vývoz masa na jednotlivé trhy o kurz koruny o dovoz masa ze zahraničí – přepravní náklady o při výkupu jehňat je limitující váha 40 kg jehněte, která by neměla být překročena, při překročení váhy dochází ke snížení výkupní ceny. Trvalé travní porosty v chovu ovcí (TTP) Podíl TTP v České Republice je 23 % výměry zemědělské půdy. Chov ovcí má příznivý vliv na ekologické a ekonomické využití trvalých travních porostů. Ovce mají dobrou pastevní schopnost a větší skromnost (oproti kozám), dobrou přizpůsobivost na podmínky chovu, jsou mnohostranně prospěšné (maso, mléko, vlna), investice a pracovní náklady jsou nízké. Další výhodou u ovcí je výběr z několika desítek plemen. Zvyšování výměry TTP je z politických i ekonomických důvodů podporováno. 17

K nejdůležitějším důvodům patří snaha zvýšit význam neprodukčních funkcí, jako je udržování krajiny v přirozeném stavu, ochrana půdy proti erozi, ráz krajiny, pozitivní vliv na životní prostředí a také rozvoj agroturistiky (BUCEK a kol., 2012). Zatížení TTP Faktory ovlivňující zatížení plochy luk a pastvin jsou následující: složení a kvalita pastevního porostu, poloha pastviny, její velikost, zaměření chovu, např. masná produkce (BUCEK a kol., 2012). Dále bychom měli také vycházet i ze spotřeby živin ovcí a z nutriční hodnoty porostu. Záleží také na technice pastvy a na výši nedopasků, která je přibližně 10-40 %. Úrodnost pastviny se v květnu bere jako 100% a v září klesá její výnosnost na 40 %. Z důvodu poklesu produkce pastviny na podzim, bychom měli buď redukovat počet zvířat na pastvě, nebo rozšířit pastevní plochu (HORÁK a kol., 2012). Uváděné číslo na zatížení jednoho hektaru pastvin je 10-12 bahnic s jehňaty. Zatížení bývá uváděno obvykle 0,25-0,8 VDJ (velké dobytčí jednotky) na hektar přičemž nízké zatížení pastviny je 0,25 VDJ na hektar, což odpovídá 3-4 ovcím. Vyšší zatížení je 8-10 ovcí na hektar pastviny, přičemž jedna ovce představuje 0,15 DJ (dobytčí jednotky), (HORÁK a kol., 2012).

3.5 Obrat stáda KUCHTÍK a kol., (2007) uvádějí, že jde o proces obnovy stáda, kde se projevují změny v počátečních stavech ovcí jednotlivých kategorií, a to v postupu kalendářního roku. Obrat stáda ovlivňuje několik zásadních faktorů. Mezi ty nejvýznamnější patří procento oplodnění, plodnost, chovatelská dospělost, vyřazování bahnic, ztráty, počet beranů a také odstav jehňat. U procenta oplodnění se reálně v případě přirozené plemenitby počítá s 90 %. Chovatelská dospělost je u některých plemen již v 7-10 měsíci věku. Vyřazování bahnic je v užitkových chovech zpravidla z 25-30 %. Dále se reálně počítá s tím, že většina beránků je prodána, a 50 % jehnic je necháno pro obnovu stáda. Při počtu beranů se vychází z toho, že u starších beranů je potřeba jednoho beran na 30-50 bahnic a v případě mladšího berana se počítá s 15-30 bahnicemi. Dále se také v případě narozených jehňat počítá s paritním zastoupením pohlaví, to znamená 50 % beránků a 50 % jehnic. U ztrát jsou udávány následující procenta úmrtí: jehňata do pěti dnů věku 5 %, jehňata od pěti dnů věku do odstavu 3 %, dospělé ovce do 3 %, u mrtvě narozených 18

jehňat se reálně počítá s 5 %. Odstav jehňat se využívá buď velmi ranný, ranný nebo tradiční. Tradiční odstav patří v České republice k nejpoužívanějšímu. Pokud plán obratu stáda vychází z reálných možností daného chovu, je kvalitním podkladem pro plánování zapouštění, bahnění, tržní produkce, potřeby krmiv, pastevních ploch, zootechnických, plemenářských a veterinárních opatření.

3.6 SWOT analýza chovu ovcí Je to metoda, pomocí níž lze identifikovat silné (Strengths), slabé (Weaknesses) stránky, příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats), které jsou spojené s určitým podnikatelským záměrem nebo typem podnikání. Jde především o nedílnou součást marketingového řízení podniku. Pomocí této analýzy by měl podnik lépe dosáhnout úspěchů maximalizací svých předností a očekávaných příležitostí. Podnik díky analýze minimalizuje vlastní nedostatky a hrozby, přicházející z vnějšího okolí. Dále analýza pomůže podniku zhodnotit současnou a budoucí pozici na trhu. Především by tato analýza měla vést k zdokonalení výkonnosti organizace (MOUDRÝ, 2008).

3.7 Krmení ovcí Jak uvádí KECK (1957), ovce je přežvýkavec a má složený žaludek, proto vyžaduje určité složení krmných dávek, aby zbytečně nedocházelo k plýtvání krmivy, nebo k hladovění. K přežití potřebují zvířata mimo hlavní potravu i živiny, přičemž nejdůležitější živiny, které musí ovce přijmout, jsou bílkoviny, tuky, uhlohydráty (glycidy), vitamíny a soli. Krmiva vhodná pro ovce jsou buď rostlinného, nebo minerálního původu a podle množství živin jsou to krmiva objemná nebo jadrná. Jak uvádějí HORÁK a kol., (2012), z celkových nákladů tvoří náklady na výživu ovcí 65 %. Výživa patří k jednomu z nejdůležitějších parametrů ovlivňujících ekonomiku chovu ovcí. Dle HORÁKA a kol., (2007), základním krmivem pro ovce je pastva, která patří mezi nejekonomičtější způsob krmení. Ovce jsou schopny svou denní potřebu živin uhradit pouze pastvou a přídavkem minerálních látek v podobě lizů a solí. Dle STAŇKA (2009), ovce v průměru spase 5-8 kg pastvy denně. Dle HORÁKA a kol., (2012) lze při dobré úrodnosti travních porostů počítat se zatížením 10-20 bahnic na 19

hektar travní plochy. Pastva obsahuje v jarních měsících velmi vysoký obsah dusíkatých látek, a naopak málo zatvrdlé vlákniny a ligninu, také travní porost obsahuje na jaře velké množství vody, bílkovin, cukrů a nedostatek sušiny což může vést k průjmům zvířat. Přijímané množství pastvy závisí na plemeni, věku, zdravotním stavu, nutriční hodnotě porostu a také na hmotnosti zvířete. Výška porostu by neměla být vyšší než 15 cm (HORÁK a kol., 2007). Jak uvádějí MÁTLOVÁ a kol., (2002) krmit bychom měli podle vhodných potřeb daných kategorií zvířat. Krmení by nemělo sloužit pouze k produkci, ale i k zachování zdraví a pocitu pohody u zvířat. Zapomínat bychom neměli na to, že ovce špatně snáší náhlé změny krmných dávek, tudíž by si na změnu měly postupně zvykat. Přechod mezi různými druhy krmení by měl být minimálně 14 denní. Pastevní způsob odchovu vyhovuje ovcím i díky tomu, že krmná dávka má především vysokou dietetickou kvalitu. Základem krmné dávky je správný poměr potřebných živin a energie. Tento správný poměr lze zajistit zkrmováním pastevního porostu, ten má totiž úživný poměr zpravidla vyrovnaný a stabilní. Úživný poměr je poměr energie k dusíkatým látkám (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Dle HORÁKA a kol., (2012) by se měla dobrá pastva skládat z kvalitních travin a to zhruba 70% podíl, dále z 25 % jetelovin a zhruba z 5 % bylin. Byliny poskytují ovcím minerální látky a mají dietetické účinky. Krmiva objemná Mezi krmiva objemná, vhodná pro ovce patří seno, (především luční, jetelové, vojtěškové). Díky svému vhodnému obsahu živin a vitamínů působí příznivě luční seno na růst, tvorbu kostry, odolnost proti nemocem, plodnost atd., (KECK, 1957). Jen zřídka se využívá seno vojtěškové, a to z důvodu vysokého obsahu dusíkatých látek (MÁTLOVÁ a kol., 2002).

Seno Seno lze zkrmovat všem kategoriím ovcí, a dobře usušené a jemné seno se přidává i jehňatům již od druhého až třetího týdne jejich věku (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Používá se jako výhradní objemné krmivo a v současné době se velmi často uplatňuje systém krmení ad libitu (bez omezení), kdy denně ovce spotřebují cca 3-5 kg sena (KECK, 1957). 20

Jak uvádějí HORÁK a kol., (2012) seno obsahuje příznivý obsah sušiny a strukturální vlákniny, která příznivě ovlivňuje funkci a zdraví bachoru. K důležitým látkám obsaženým v seně patří dále i vitamíny skupiny A, D a E, beta-karoten, vápník a fosfor (ovlivňují tvorbu kostí). Seno jako jediné objemné krmivo obsahuje lipofilní vitamin D. Také příznivě působí nejen na trávení a funkci bachoru, ale i na reprodukci ovcí. Hlavním znakem kvalitního sena by měl být obsah vlákniny menší než 28 % v jednom kilogramu sušiny, a jeho stravitelnost organické hmoty by nejlépe měla být vyšší než 70 %. Krmná sláma Krmná sláma slouží k dosycení ovcí, přičemž nejvhodnější ke krmení je sláma ovesná, ječmenná nebo pšeničná (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Sláma by měla být ovcím k dispozici neustále, v případě že se nezkrmí všechna, dá se využít jako podestýlka (HORÁK a kol., 2012). Siláže Nejvhodnější ke krmení ovcí je siláž kukuřičná, travní nebo jetelotravní. Kukuřičná siláž je významná především pro svůj vhodný obsah vlákniny, vápníku a dusíkatých látek, a je významným zdrojem energie. Travní a jetelotravní siláž obsahuje rostlinné bílkoviny. Při zkrmování siláží si však musíme dávat pozor především na kvalitu fermentačního procesu. Skladování siláže představuje velký problém, může docházet k nízké aerobní stabilitě, tepelnému poškození, nebo při nedostatečném zakrytí i k plesnivění. Plesnivá nebo i jinak poškozená siláž není vhodná ke krmení (HORÁK a kol., 2012). Krmné okopaniny K nejvýznamnějším krmným okopaninám v chovu ovcí patří krmná řepa, brambory, krmná kapusta, krmná mrkev. Dále se využívá také řepa cukrovka, tuřín, vodnice nebo krmný kedluben. Krmné okopaniny jsou v zimním období vhodnou náhradou za pastvu, kterou ovce přes léto spásají. K nejvhodnějším krmným okopaninám pro ovce patří krmná řepa (KECK, 1957). Řepy můžeme v zimě ovcím dávat 1-2 kg, nebo ji třeba přidat k siláži. Brambory se ovcím mohou podávat pouze v množství 0,5-1 kg/ks/den, a také je vhodné 21

okopaniny nakrouhat, ovšem ty se musí zkrmit ještě ten týž den (HORÁK a kol., 2012). Krmná mrkev obsahuje důležitý karoten neboli provitamin A, který je důležitý především pro jehňata a plemenné berany (KECK, 1957). Dále krmné okopaniny příznivě ovlivňují sekreci mléka, především v zimním období (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Dle HORÁKA a kol., (2012) jsou okopaniny především zdrojem pohotové energie, neboli lehce rozpustných sacharidů. Ty jsou vysoce stravitelné a zchutňují ovcím krmení. Jadrná krmiva Ke krmivům jadrným patří oves, ječmen, kukuřice, hrách, peluška, bob koňský a také otruby nebo pokrutiny (KECK, 1957). Jadrná krmiva jsou krmiva bílkovinná, a mají vysokou biologickou hodnotu bílkovin (HORÁK a kol., 2012). Oves je jedním ze základních jadrných krmiv, protože obsahuje všechny živiny v lehce stravitelné formě, vhodně působí především na tvorbu mléka a u beranů podporuje pohlavní pud. Hrách a peluška jsou pro svůj vysoký obsah bílkovin vhodné pro krmení kojících bahnic a větších jehňat. Pšeničné otruby jsou z otrub nejvhodnější, podporují u bahnic tvorbu mléka. Ječmen je dobré před zkrmením sešrotovat, protože celá zrna jsou velmi tvrdá. Pšenice se žitem ke krmení ovcí nepřicházejí takřka vůbec v úvahu, protože mohou být ve větších dávkách nebezpečné. Zpravidla se ovcím přidává 0,4-0,5 kg jadrných krmiv do celkové krmné dávky, především bahnicím v laktaci nebo vysokobřezím bahnicím (HORÁK a kol., 2012). Dále se v krmení využívají i sušené cukrovarské řízky, ty se podávají v navlhčené formě v dávce 0,2 až 0,5 kg. Zmírňují průjmy způsobené přílišnou konzumací šťavnatých krmiv (MÁTLOVÁ a kol., 2002).

Krmení jednotlivých kategorií ovcí Krmení bahnic U této kategorie ovcí musíme zohlednit především fázi reprodukčního cyklu, hmotnost, věk, výživný stav a také počet jehňat. U bahnic před porodem je důležité omezit zkrmování siláží, naopak zvýšit by se měla dávka kvalitního lučního sena a podíl jadrného krmiva. V období kolem porodu je nejlepším krmivem pro bahnice seno, jádro nebo i teplá voda smíchaná s otrubami (pšeničnými), nebo lněným semenem. Během pár dnů už můžeme přejít na krmnou dávku pro kojící bahnice (HORÁK a kol., 2012). 22

Kojícím bahnicím by měla být hned po porodu podána čistá voda a kvalitní luční seno a jádro. Podíl jádra by se v krmných dávkách měl zvýšit až na 0,5 kg (HORÁK a kol., 2007). Ovšem při jarním bahnění jsou bahnice schopny potřebné živiny uhradit pouze pastvou (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Kojícím bahnicím se také podávají šroty, přičemž z obilných šrotů je nejlepší šrot ovesný, a ze šrotů extrahovaných potom šrot sójový nebo luštěninový. Dále se bahnicím mohou zkrmovat i horkovzdušné úsušky, nebo krmná mouka (HORÁK a kol., 2012). Flushing neboli krmný šok Dle KUCHTÍKA a kol., (2007), hlavní zásadou flushingu je zvýšit přívod energie a bílkovin, a tím zlepšit kondici zvířat. Zlepšenou kondicí lze dosáhnout k zvýšení plodnosti. Dále lze zlepšením kondice dosáhnout lepšího zabřezávání a nižší embryonální mortality. MÁTLOVÁ a kol., (2002) uvádějí, že flushingem lze snížit vznik vážných poporodních metabolických komplikací. Dále se flushing využívá především kvůli tomu, že má příznivý vliv na počet ovulovaných vajíček, a navozuje intenzivnější reprodukční funkce. Ke krmnému šoku můžeme použít pastevní porost výborné kvality nebo jádro. Dávka jadrného krmiva by měla být minimálně 0,3-0,5 kg na kus a den a to v časovém rozmezí čtyř týdnů před, během a po zapouštění (KUCHTÍK a kol., 2007).

Berani Letní krmná dávka by se měla skládat především z pastvy, sena a jadrných krmiv. Krmná dávka by se v připouštěcím období měla změnit, a to zvýšením dávky jadrného krmiva až na 1,5 kg. Tyto dávky jsou zvyšovány především k zachování dobré plodnosti. Zimní krmná dávka by měla být složena z kvalitního sena a krmné slámy ad libitum, dále jadrného krmiva, především ovsa, a můžeme přidat i siláž nebo krmné okopaniny, například krmnou mrkev a řepu (STANĚK, 2009). KUCHTÍK a kol., (2007) uvádějí, že lze beranům také zkrmovat pšeničné otruby, luštěniny a luskoobilné směsi.

23

Jehňata Při pastevním výkrmu jsou jehňata už od druhého týdne po porodu na pastvině. Jejich krmná dávka se skládá z mateřského mléka, pastviny a jadrných krmiv. Z počátku lze jehňata na pastvině přikrmovat kvalitním senem (HORÁK a kol., 2007). Minerální liz a kvalitní čistá voda by měly být ovcím podávány ad libitum, bez ohledu na kategorii (JAMBOR a kol., 1992). Technika krmení Ovce dokážou využívat i objemná krmiva, která mají nižší koncentraci živin. V porovnání s ostatními zvířaty dokážou mnohem lépe trávit i krmiva jako je sláma, průměrné seno nebo třeba starší pastevní porost. Základem je, aby byla krmiva zdravotně nezávadná a měla dobrou hygienickou jakost (HORÁK a kol., 2007). Jak uvádějí HORÁK a kol., (2012), zásadou je krmit vyrovnanými krmnými dávkami, a to se týká především celkového množství a poměru energie a dusíkatých látek, minerálních látek, koncentrace a obsahu vlákniny. Důležité je i dodržovat stálost krmných dávek. Nutriční požadavky ovcí Ovce mají potřebu živin a energie mnohem vyšší než ostatní druhy hospodářských býložravých zvířat. To především kvůli tomu, že jsou pohyblivější a jejich plocha povrchu těla je v přepočtu na jeden kilogram živé hmotnosti větší než u ostatních býložravců, tudíž mají větší výdej energie (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Oproti ostatním hospodářským zvířatům spotřebují ovce více minerálních látek, především kamenné soli. Dostatek minerálních látek lze zajistit koupením kamenné soli, minerálního lizu nebo namíchané směsi požadovaného složení (MÁTLOVÁ a kol., 2002).

3.8 Napájení – voda Jak uvádějí MÁTLOVÁ a kol., (2002) měla by voda splňovat určité biologické i chemické požadavky. Náhradou vody může být ovcím i krmivo s dostatečným obsahem vody, přičemž nejlepším způsobem napájení je kombinace vodnatého krmiva a vody. Dle HORÁKA a kol., (2012), voda je základní nekalorická živina, která ovlivňuje průběh resorpčních a trávících pochodů a také je nepostradatelná pro chod veškerých 24

orgánů. Dále je voda také součástí tekutin, které ovlivňují pohyblivost kloubů a chrání centrální nervový systém. Dle HORÁKA a kol., (2012) potřeba vody závisí na druhu zvířete, druhu krmiva, způsobu krmení, klimatických podmínkách, dále i na chovném zaměření zvířete, na jeho věku a kondici, a také na intenzitě jejího vylučování z těla zvířat. Denně ovce vyloučí 0,5-1,5 litrů moči a až 3 kg výkalů.

3.9 Bahnění a odchov jehňat 3.9.1 Zapouštění Přirozená plemenitba Jak uvádějí KUCHTÍK a kol., (2007) v malochovu je velmi často využíváno zapouštění harémové. Tento způsob zapouštění patří k nejvíce používaným způsobům jak v našich chovech, tak i v evropských. Tento způsob se uplatňuje v malochovech (do 50 ks bahnic) i proto, že beran je schopen zapustit 20-50 ovcí. V oplůtkovém systému pastvy je to nejvhodnější způsob zapouštění. Dle HORÁKA a kol., (2012) umožňuje tento způsob zapouštění i dlouhodobější chov berana (beranů) ve stádě. Bahnění V našich chovech se uplatňují dva systémy bahnění a to jarní a zimní. Jarní bahnění patří u nás k běžnějším způsobům bahnění. Klady jarního bahnění jsou především v tom, že v říjnu až listopadu, kdy se stádo připouští, jsou ovce v plné pastevní kondici a na připouštění jsou velmi dobře připravené. Ovce jsou venku na pastvině až do doby prvního sněhu (HORÁK a kol., 2012). Vzhledem k tomu, že je ovce březí 150 dní, a zapouštění bude probíhat v říjnu až listopadu, budou se jehňata rodit mezi březnem a květnem. Tím pádem budou jehňata přicházet na pastevní porost s optimálním složením, kvalitou a stadiem zralosti, a to nejlépe vyhovuje jejich předžaludkům, které nejsou zcela vyvinuty (MÁTLOVÁ a kol., 2002). V případě porodu ovcí na pastvině se bahnice oddělí od skupiny a dá se do menší, lépe kontrolovatelné ohrady. Ovci na pastvině častěji kontrolujeme, po porodu jehněti ošetříme pupeční pahýl. Za 2-4 dny se matka s jehnětem vypustí zpátky ke stádu. Jak uvádějí MÁTLOVÁ a kol., (2002) odstav by měl proběhnout optimálně čtyři měsíce před dalším zapouštěním, to znamená do konce července. Bahnice po odstavu 25

má zhruba tři měsíce čas k získání optimální kondice potřebné pro další sezónu. V této době může spásat i horší pastviny, a to z toho důvodu, že nesmí moc „ztloustnout“. Oproti zimnímu bahnění je plodnost u jarního bahnění vyšší až o 20 % (HORÁK a kol., 2012).

3.10 Manuál pro začínající chovatele První věc, co musí začínající chovatel udělat, když si pořídí ovci nebo berana (a to již od 1 kusu zvířete), je zaregistrovat stáj do formuláře na stránkách www.cmsch.cz. Registrací začínající chovatel obdrží číslo svého hospodářství. Dále musí koupené zvíře přehlásit na svoje hospodářství. V případě, že zvíře předtím nebylo registrováno, musí chovatel objednat ušní známky a dodatečně zvíře do svého hospodářství dohlásit. Zaregistrováním ovcí obdrží chovatel seznam svých zaregistrovaných zvířat. V dalším kroku musí chovatel objednat ušní známky, které použije pro označení jehňat na další rok, přičemž jehňata se musí označit ušními známkami do 6 měsíců věku a nejpozději do 7 dnů od označení se musí změny nahlásit do ústřední evidence. Pokud se naskytne nějaká změna ve stádě (úhyny, prodeje, domácí porážky atd.), musí se změny hlásit do 7 dnů do ústřední evidence. V případě koupě plemenného berana je dobré vyžádat si vystavení POP neboli průkaz původu, který vystavuje Svaz chovatelů ovcí a koz. Při koupi plemenného berana je možnost využití dotací na částečnou úhradu nákladů na krmný den. Dotace jsou vypláceny zpětně a období, ze kterého se počítá dotace, začíná vždy od 1.9 minulého roku a končí 31.8 roku aktuálního. Žádost o dotaci se posílá do 30.9. Nevýhodou ovšem je, že dotace není dávána automaticky, nýbrž se o ni každý rok musí žádat znovu, a to prostřednictvím oblastního důvěrníka. Ten má za úkol potvrdit správnost údajů uvedených v žádosti. Nastávající povinností při získání dotace je provést berana zdravotní zkouškou, a to alespoň 1× ročně. Vyšetření berana je hrazeno státem. Při úhynu zvířete je nutné zavolat do asanačního ústavu, ti zvíře odvezou. Potvrzení o odvozu uhynulého zvířete je nezbytné si ponechat (MAREŠOVÁ, 2011).

26

3.11 Obecné zásady prevence onemocnění Jak uvádějí MÁTLOVÁ a kol., (2002) zdravotní stav ovcí je nutné kontrolovat průběžně a preventivně. Mezi hlavní faktory preventivních opatření patří kvalitní výživa ovcí, vhodné ustájení a ošetřování zvířat. Odčervování Dle KUCHTÍKA a kol., (2007), parazité způsobují nejen přímé ztráty ovcí (úhyn), ale i ztráty nepřímé. Nepřímé ztráty mají za následek snížení produkce a výrazné zhoršení reprodukce ovcí. Silná parazitní invaze může u ovcí vyvolat zvýšenou citlivost vůči ostatním onemocněním. Kdy, kolikrát a jakým preparátem, se budou ovce odčervovat, záleží především na místních znalostech, na průběhu počasí, na složení druhů parazitů, nalezených při kontrolním vyšetření, a také i podle počtu nalezených vajíček v trusu ovcí. Ideální by bylo, aby použité antiparazitikum bylo bezpečné, efektivní, rychlé, metabolizované, ekonomické a také aby bylo kompatibilní s ostatními léky. HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že odčervení stáda by mělo předcházet koprologické vyšetření, přičemž toto vyšetření je založeno na odebrání směsného vzorku trusu, ve kterém je i čerstvý trus zhruba od 5-10 % zvířat z dané kategorie. Na základě laboratorního vyšetření zjistíme druhy parazitů a počet jejich vajíček v jednom gramu trusu. Odčervování bez koprologického vyšetření by se nemělo provádět a to především proto, že nevíme přesný typ parazitů přítomných v chovu, a tím i jaký preparát je vhodné použít. Dále může dojít k situaci, že odčervení není nutné, a zbytečným zásahem akorát zbavíme ovce množství střevních parazitů, které jsou potřebné k tvoření imunity. K preventivnímu boji proti endoparazitům patří také střídání pastvin nebo i sečení části pastviny. Minimálně třetina pastviny, by se měla celoročně sekat, a v tom daném roce by se na ní ovce neměly pást. Působením ultrafialového záření dojde k larvální mortalitě, a následující rok je pastvina vhodná ke spásání. Zpravidla se ovce odčervují několikrát do roka. Nejdřív se odčervují před zahájením pastvy, dále v červnu a červenci, v době největšího výskytu parazitů, také je vhodné ovce odčervit ještě před zimou. Když ovcím podáme odčervovací vakcínu před začátkem pastvy, tedy ještě v ovčíně, měly bychom po vypuštění ovcí na pastvinu stáj

27

vyčistit a hnůj vykydat, abychom zničili všechny formy parazitů (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Preparáty používané k odčervení bychom měli v průběhu času střídat. Hlavní důvod je ten, že se v průběhu času mohou vyvinout odolné kmeny parazitů. Nebo například když použijeme menší dávku preparátu než je doporučené, dojde k tomu, že určitá část parazitů přežije a v průběhu času se stanou odolnou populací. Preparát se dávkuje podle živé hmotnosti zvířat, přičemž ta se ovšem velmi těžko stanovuje. Nejčastěji jsou používané preparáty na bázi drenčů. Drenče jsou roztoky, které se ovcím podávají do dutiny ústní na kořen jazyka. Výhodou je že roztok může chovatel aplikovat sám, není nutnost volat veterinárního lékaře (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Zapomínat se nesmí na to, že odčervena musí být všechna zvířata ve stádě (HORÁK a kol., 2012). Dle KUCHTÍKA a kol., (2007) se v našich chovech z pravidla vyskytují parazitologická onemocnění jako je motoličnatost, tasemničnatost, slezová, střevní a plicní červivost.

Vakcinace Největším důvodem vakcinace je u nás snaha odstraňovat nákazu enterotoxemie, onemocnění paznehtů a vznik tetanu. Tyto tři onemocnění jsou v našich podmínkách nejčastější. Nejvýznamnějším preventivním zákrokem u většiny onemocnění je včasná vakcinace (HORÁK a kol., 2012). Enterotoxemie (Clostridium perfrigens) Je bakteriální průjmové onemocnění, které postihuje jehňata. Je doprovázena vysokou mortalitou jehňat a nevratným oslabením jehňat z nemoci vyléčených. Nyní už jsou k dispozici kombinované polyvalentní vakcíny, které jsou účinné proti více druhům clostridií (MÁTLOVÁ a kol., 2002). HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že jediné spolehlivé preventivní opatření je vakcinace. Hniloba paznehtů Druhým

nejčastějším

onemocněním

je

infekční

hniloba

paznehtů

(Dichelobacterium nodusus). Lehčí forma nemoci je kulhání ovcí, těžší forma je neschopnost pohybu zvířat (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Jako prevence se uvádí 28

vakcinace ovcí komerčními, nebo autogenními vakcínami. Především by však měla být zajištěna zoohygiena a pravidelné ošetření paznehtů. V případě výskytu nemoci pak i použití antibiotik a použití antimikrobiálních roztoků v koupelích (PAŽOUT, 2011). Tetanus Dalším důvodem vakcinace je omezení vzniku tetanu (bakterie Clostridium tetanii). Tetanus vzniká nejčastěji po krvavých zákrocích, jako je například kastrace, kupírování nebo tetování. Bakterie tetanu jsou schopné přežít i 20 let ve starých objektech nebo v půdě (MÁTLOVÁ a kol., 2002). HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že prevencí je vakcinace jehňat a bahnic současně s enterotoxemií, a také dezinfekce všech zjištěných poranění. Nejčastější infekční nemoci ovcí: Dyzentérie jehňat – Jedná se o závažné onemocnění jehňat ve věku dvou dnů až dvou týdnů. Nemoc se projevuje průjmem, často vodnatým a nažloutlým, ztrátou chuti vsávat mléko a také rychlou dehydratací, většinou končí úhynem. Jehňata nad dva týdny věku jsou již k nemoci odolná. Léčba jehňat postižených dyzenterií je neúčinná. Preventivním léčebným zákrokem může být perorální podávání antibiotik s opakováním po 2. a 3. dnu života jehněte (HORÁK a kol., 2007). Prevenčním prostředkem je vakcinace a to především březích bahnic ve správnou dobu (HORÁK a kol., 2012). Pasteurelóza jehňat – Toto onemocnění jehňat je vysoce nakažlivé především ve stádech s velikou užitkovostí a rychlým růstem jehňat. Nemoc postihuje všechna jehňata, a to bez rozdílu věku. Projevuje se zejména perakutními a akutními respiratorními problémy. Průběh nemoci je někdy tak rychlý, že jehně zahyne bez jakýchkoliv klinických příznaků. Průběhem nemoci je náhlý vznik dýchacích potíží, vysoké teploty, krvavý výtok z nosu. Léčba je u tohoto onemocnění neefektivní, jedinou možností je včasné podání dlouhodobě působících antibiotik. Léčit by se vždy měla všechna jehňata v chovu (HORÁK a kol., 2007). U pasteurelózy jehňat se jako prevenční opatření uvádí zábrana zavlečení původce onemocnění do stáda, a také včasná vakcinace (HORÁK a kol., 2012). K infekčním příčinám poruchy reprodukce patří chlamydióza a to z 52 %, toxoplazmóza z 24 %, kampylobakterióza z 9 %. Hlavními příznaky infekční poruchy 29

reprodukce je zmetání nebo předčasný porod, vyšší výskyt mumifikovaných plodů nebo také malá životaschopnost narozených jehňat. Aby byla nemoc potvrzena, je nutné laboratorní vyšetření (HORÁK a kol., 2007). Jako preventivní opatření se udává desinfekce míst, kde proběhl porod či potrat, a také oddělení bahnic po porodu od ostatních ovcí. Dalším možným preventivním opatřením je nakoupená zvířata z jiných stád držet odděleně do doby, než nové ovce porodí, také je vhodné znát nákazový stav u koupených zvířat (HORÁK a kol., 2012). K nejčastějším neinfekční onemocnění u ovcí patří: Poruchy funkce předžaludků – Jedná se o soubor poruch trávicího ústrojí. Jde především o indigesci neboli poruchu trávení, bachorovou acidiózu nebo akutní nadmutí. Poruchy funkce předžaludků jsou důsledkem špatné technologie krmení, nebo špatného složení krmných dávek. Léčba probíhá podáváním bachorových stimulačních prostředků a to po dobu dvou až tří dní. Při závažnějších případech je nutné zavolat veterinárního lékaře, který upraví acidobazický poměr a podpoří základní životní funkce (HORÁK a kol., 2007). Preventivním východiskem je krmit kvalitními krmivy, zajistit potřebný poměr sacharidů, dusíkatých látek a zajistit vhodný obsah vlákniny v krmné dávce (KUCHTÍK a kol., 2007). Výhřez pochvy a děložního krčku – Jde o nemoc, která postihuje především starší bahnice s větším počtem plodů. Při nemoci ochabuje a zvyšuje se pohyblivost měkkých tkání v pánevním kanálu. K ochabnutí přispívá i zvýšený nitrobřišní tlak, který způsobuje rostoucí plod. Onemocnění se projevuje výhřezem pochvy nízkého stupně, později však dochází k prohloubení příznaků a vyhřezlou sliznici postihuje zánět. Ošetření probíhá očistěním a antibiotickým ošetřením vyhřezlé sliznice. Vyhřezlá tkáň se také zpět reponuje do dutiny pánevní (HORÁK a kol., 2007). Prevencí je vyřazení postižených ovcí z chovu, a také zabezpečení vyvážené krmné dávky (KUCHTÍK a kol., 2007). Tepelný a chladový stres Tepelný stres může nastat u čerstvě ostříhaných ovcí při teplotě nad 30 °C na slunci. Když mají ovce na těle obrůst vlny, tak teplotu jejich kůže neovlivní ani teplota 65 °C na slunci. Preventivně bychom měli při dlouhodobě vysokých teplotách zajistit

30

dostatek vody k napájení, a pozornost bychom měli věnovat ovcím, které jsou umístěny do manipulačních ohrad. Teplotní stres se u ovcí projevuje zvýšenou frekvencí dýchání. Chladový stres je nebezpečný především pro novorozená jehňata. Kritická teplota je -40 °C. Jaké teploty jsou pro bahnice kritické, ovlivní především délka rouna a krmení. Následkem chladového stresu, je nízká schopnost využít energii krmiva a tím nastává možnost vzniku různých zdravotních problému, případně některých latentních onemocnění. Proto bychom měli zvířata dodatečně přikrmovat, přičemž dodatečné krmení závisí na stavu rouna a na hmotnosti ovcí, také lze počítat se zvýšením potřeby krmení o 0,5-1 % na každý stupeň teploty pod kritickou hranicí. Chladový stres u ovcí hrozí pouze při celoročním chovu na pastvině (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Léky k ošetření ovcí Každý chovatel by měl mít k dispozici potřebnou zásobu léků, pro případ, že by musel akutně zvíře ošetřit sám bez pomoci veterináře. V chovatelské lékárničce by neměli chybět antibiotické spreje a zásypy, rehydratační roztoky, antiparazitika, antikokcidika, antiseptika, dezinfekční prostředky, kalciové gely, vitaminy A, D a E, minerální preparáty (selen), stimulancia bachoru, lubrikancia a také přípravky k léčbě ketózy. Následná léčba a kontrola by měla ovšem být prováděna veterinárním lékařem (HORÁK a kol., 2012).

3.12 Chovatelské zásahy K základním chovatelským zásahům patří stříhání, ošetřování paznehtů, označování a případně odrohování. Stříhání ovcí Při stříži záleží na plemeni, druhu vlny, systému chovu, stavu ovcí, období a počasí. Zásadou je stříhat ovce lačné, se suchou vlnou. V případě že ovce zmoknou, měly by schnout minimálně tři dny. Stříž musí probíhat v čisté a suché místnosti nebo venku, na čistém a suchém místě. Ovce by se před stříží měli zavřít do menší ohrádky, v blízkosti střihače, aby jejich odchyt byl snadnější. Také je nutné připravit a vyčistit místo ke skladování vlny. Stříž by měla sloužit i k celkové kontrole zdravotního stavu zvířat nebo k případnému odhalení parazitů či nemoci (kloše, prašivina). 31

Stříž se dělí na sezonní a mimosezonní. Při sezonní stříži se ovci stříhá celé tělo, a je prováděna minimálně 1× ročně. Ovce dlouhovlnné se stříhají pak i před bahněním, a těsně před zapouštěním. Mimosezonní stříž se provádí především proto, aby bahnění bylo snadnější, a aby jehňata snadno nalezla struky (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Stříž ovcí se provádí dvěma způsoby, ručními nůžkami nebo pomocí stříhacího strojku. Ruční stříž je velmi pracná a neefektivní, a navíc stříhání jedné ovce trvá řádově několik desítek minut (do 40 minut). Zato stříhání pomocí elektrického strojku je daleko snadnější, a tak patří v této době k nejrozšířenějším metodám. Mnohem snadnější, než bychom si ovce měli stříhat sami a pokud nevlastníme stříhací strojek, je objednat si stříž u odborníka. Odborník jednu ovci ostříhá v průměru za 8 minut. Cena stříže ovcí elektrickým strojkem je většinou smluvní, ale pohybuje se v rozmezí 40-60 Kč za kus. Cena ošetření paznehtů se pohybuje cca 10-30 Kč/ks, ovšem plus cestovné (STANĚK, 2009). Ošetřování paznehtů Paznehty se upravují zároveň při stříži ovcí, při odčervování, nebo v případě výskytu akutního kulhání. Ošetřování probíhá tak, že se ovcím odstraní veškeré nečistoty z rohoviny i mezi paznehty. Dále se odřeže nebo odstřihne přerostlá či poškozená rohovina až na zdravou část paznehtu, a následně je vhodné ošetřený pazneht vydesinfikovat (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Označování ovcí Podle zákona o plemenitbě musí být trvale označena všechna zvířata v chovu a to už od jednoho kusu zvířete. Hospodářství si musí chovatel zaregistrovat u pověřené osoby, kterou je Českomoravská společnost chovatelů, a.s. (ČMSCH),(SCHOK, 2009). Chovatel

musí

nejdříve

vyplnit

formulář na

internetových stránkách

Českomoravské společnosti chovatelů, a. s. Chovateli bude po vyplnění formuláře přiděleno číslo provozovny a také formuláře, které se týkají daného druhu hospodářských zvířat (ovcí). Po registraci hospodářství a přidělení čísla provozovny, může chovatel přesouvat zvířata na svou, nebo ze své provozovny. Nahlásit přesun zvířat musí jak prodávající, tak i kupující chovatel. Označit zvíře může buď chovatel sám pomocí kleští, nebo je označí veterinární lékař (ČMSCH, 2013).

32

MÁTLOVÁ a kol., (2002) uvádějí, že se označuje předepsanými typy ušních známek. Ušní známky jsou plastové a ve dvou typech A a B. Typ ušní známky A je složen ze dvou částí a spojen pomocí trvale uzamykatelného trnu. Výška obou částí musí být 2,5 cm, šířka také 2,5 cm a alfanumerické znaky na známce uvedené musí mít alespoň 0,4 cm. Délka známky typu B musí být minimálně 3,5 cm, šířka 0,9 cm, a výška znaků na známce uvedených 0,4 cm. Na plastové známce musí být uvedeny dvě základní věci, a to identifikační číslo zvířete a kód příslušného úřadu (EAGRI, 2011). Dle MÁTLOVÉ a kol., (2002) k označování patří i tetování nebo čipování, což ovšem slouží pouze k potřebám chovatele, není to tedy povinné. Označování by mělo probíhat v období minimálního výskytu much a to proto, že mouchy nakladou do krvavé rány larvy, a to může způsobit infekci a v nejhorším případě i úhyn. Tyto úhyny způsobené infekcí představují z veškerých úhynů 10 %.

3.13 Ustájení – ovčín Stavba, ve které budou ovce přezimovat, tedy ovčín, nemusí být nutně nově postavená. Je vhodné využít objekty, které již existují, ovšem musí se upravit tak, aby odpovídaly požadavkům. Zajistit se musí zejména osvětlení a výměna vzduchu bez nadměrného proudění. Ve stavbě musí být optimální vlhkost, ta se zajistí dostatečným provětráním (MÁTLOVÁ a kol., 2002). HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že v ovčíně je potřeba dodržovat mikroklimatické podmínky. Teplota vzduchu by měla být v ovčíně nejlépe 8-10 °C, při bahnění by teplota měla být alespoň o 4 °C vyšší. Minimální teplota v ovčíně by měla být 5 °C pro ovce, a pro jehňata 8 °C. Optimální vlhkost v ovčíně by měla být mezi 6080 %, maximálně však 85 %. Koncentrace plynů by neměla přesáhnout u H2S 0,001, u CO2 0,35 a u NH3 0,0025 objemových %. Vzduch ve stáji by měl proudit maximálně rychlostí 0,25 m/s při větrání, přičemž pokles teploty je dovolen o 5 °C. Nejlépe je větrání dosaženo přirozeným výtažníkovým systémem. KUCHTÍK a kol., (2007) uvádějí, že osvětlení uvnitř ovčína by mělo být minimálně 30 lux/m 2 a nejvhodnější osvětlení je přirozené, tedy pomocí oken. Důležité je, aby plocha oken k podlahové ploše stáje byla v poměru 1:15 až 1:25. Dle KUCHTÍKA a kol., (2007) je jedna z ekonomicky nejlevnějších variant ovčín postavený ze dřeva. Tato jednoduchá dřevěná stavba nejen že nebude tolik

33

nákladná, ale bude i méně narušovat krajinný ráz. Pokud by se chovatel rozhodl postavit nový ovčín, měl by mít na vědomí několik základních věcí, a zejména to, že stavba by měla stát na závětrném místě, mimo záplavovou a vlhkou oblast. Vyhýbat by se ovčín měl i oblastem mrazovým, a stavba by měla stát po vrstevnicích nejlépe tak, aby svou podélnou osou směřovala k severo-jihu. Důležité je dodržovat i vzdušný prostor pro jednotlivé kategorie ovcí, kdy se uvádí, že bahnice s jehňaty by měla mít k dispozici 4,5 m3 vzdušného prostoru, a ostatní kategorie alespoň 3 m3. Stáj by měla být od horní vrstvy podestýlky vysoká alespoň 3,5 m.

Tabulka č. 1. Ustájovací plochy pro jednotlivé kategorie ovcí Bahnice jalové a ročky

1,2 m2

Bahnice s jedním jehnětem

1,5 m2

Bahnice se dvěma jehňaty

2,0 m2

Jehně do odstavu

0,2 m2

Jehně po odstavu do jednoho roku věku

0,8 m2

Chovný beran do 16 měs. věku

1,5 m2

Beran v individuálním kotci

4,0 m2

Beran ve skupinovém ustájení

3,0 m2

Pastevní přístřešek m2/ks

0,8 m2

(HORÁK a kol., 2012) Ustájení ovcí na hluboké podestýlce Tento způsob ustájení patří k nejpoužívanějším způsobům v Evropě. Jako podestýlku můžeme využít slámu nebo seno horší kvality. Vrstva podestýlky se každých šest měsíců zvýší o 0,6 až 1,2 metrů. Je nutné denně přistýlat alespoň 0,5 až 1 kg slámy nebo sena horší kvality, aby byl zabezpečen dobrý stav podestýlky. Podestýlka by se měla alespoň jedenkrát ročně vyklidit. Tento způsob podestýlání nejlépe vyhovuje welfare ovcí, na druhé straně nevýhodou je možný vyšší výskyt endoparazitů a nízká produktivita práce (KUCHTÍK a kol., 2007). Dalším možným způsobem je ustájení ovcí na roštech jako tzv. bezstelivová technologie. Roštů existuje několik druhů, například betonové, dřevěné a další. Kladem 34

této bezstelivové technologie je vysoká produktivita práce a nízká spotřeba slámy. Záporem jsou horší podmínky z pohledu welfare ovcí (KUCHTÍK a kol., 2007). Vnitřní vybavení ovčína Mezi nejdůležitější vnitřní vybavení ovčína patří zařízení pro krmení, napájení, bahnění, také hrazení a osvětlení. Zařízení pro krmení Počtu ustájených ovcí bychom měli přizpůsobit především počet krmných míst. Objemná krmiva se dávají do jeslí, krmelců nebo kruhových jeslí. Jesle se mohou zavěsit na každou stěnu nebo se umísťují okolo stěny. K velmi oblíbeným patří i kruhové jesle neboli krmelce, kdy se balík sena umísti dovnitř jeslí. Příčky na jeslích by měli být pod úhlem 45 °, tím se sníží ztráta krmiva. Jadrná krmiva se dávají do krmítek, nicméně krmítka pro jehňata by měla být ohrazena tyčí, aby se zabránilo lehání a kálení do krmiva. Pro ostatní ovce by se mělo jadrné krmivo dávat do korýtek u jeslí (HORÁK a kol., 2012). Dle KUCHTÍKA a kol., (2007) by jesle měly být ve výšce 70 cm pro jehňata a bahnice, jesle pro berany mohou být až ve výšce 110 cm. Pro berany a bahnice by jesle měly být široké 90 cm a pro jehňata 70 cm, přičemž optimální vzdálenost příček v jeslích je 8 cm pro všechny kategorie ovcí. Žlab by měl být dlouhý minimálně 50 cm/ks berana, 35 cm/ks bahnice a pro každé jehně 15 cm, a šířka žlabu by měla být pro berany a bahnice minimálně 55 cm a pro jehňata 40 cm. Žlab by měl být hluboký 25 cm pro dospělé ovce a žlab pro jehňata by měl mít hloubku 15 cm. Kusovou sůl a minerální liz je v ovčíně nejlepší zavěsit do košů, zhruba půl metru nad podestýlku, nebo se liz může položit na jakékoli vyvýšené místo, ovšem v žádném případě se nemá pokládat na zem, na podestýlku. Na zemi (podestýlce) může lehce dojít k znečištění lizu. Nezapomínejme, že ovce musí mít k lizu, či kamenné soli přístup celoročně (HORÁK a kol., 2012). Zařízení pro napájení Napájení ve stáji se dá zajistit mnoha způsoby. Nejpoužívanější jsou vaničky, napájecí žlaby nebo napáječky. V případě malochovu do 50 kusů bahnic, stačí jedna nebo dvě napáječky, neboť se uvádí, že jedna napáječka stačí k napájení 10-40 ks ovcí 35

(KUCHTÍK a kol., 2007). Dále je výběr z několika druhů napáječek, nejpoužívanější jsou napáječky miskové či hubicové (HORÁK a kol., 2012). Kdybychom chtěli využít napájecí žlab, musíme počítat s kapacitou do 40 kusů ovcí. I tato možnost napájení je vhodná pro malochov (KUCHTÍK a kol., 2007). U tohoto systému napájení je vhodné využít plovákový systém, to jsou koryta opatřená hlídačem hladiny. Ideální umístění napáječky je cca 50 cm nad podestýlkou, a pro jehňata je to zhruba o polovinu níž, tedy 25 cm přičemž je dále důležité zajistit, aby v zimě nezamrzala voda (HORÁK a kol., 2012). Zařízení pro bahnění Ovce by se měla bahnit v individuálním boxu, nebo ihned po porodu by se měla do takového boxu i s jehnětem přemístit. Individuální box musí mít alespoň 1,5 m2. V takovém boxu je lépe zajištěna individuální péče o bahnici a jehně, a bahnice zde má větší klid. V boxu musí být zajištěno dostatečné krmení a napájení pro bahnici (KUCHTÍK a kol., 2007). Bahnice s jehnětem zůstane v boxu minimálně 2-5 dnů, a po této době se převede matka s jehnětem zpět do stáda. Jehňatům by se měl zajistit přísun kvalitního sena, jadrného krmiva nebo také směsi pro jehňata (HORÁK a kol., 2012). Další zařízení V ovčíně by mělo být i hrazení, dřevěné či kovové, zhruba 1-1,2 metrů vysoké. Nezbytná pomůcka chovatele, je stůl pro třídění vlny a také fixační kolébka, která slouží k ošetřování paznehtů či jiným veterinárním zákrokům (KUCHTÍK a kol., 2007). U každého ovčína by měly být k dispozici skladovací prostory. V těchto prostorách by se měla nacházet krmiva k zimnímu krmení, a to především seno, sláma, krmné okopaniny nebo siláž (HORÁK a kol., 2012).

3.14 Zařízení pro krmení a napájení na pastvině Krmení na pastvě Krmení na pastvě se uplatňuje především v časně jarních nebo pozdních podzimních měsících, kdy už kvalita pastevního porostu není tak vysoká. Mezi nejdůležitější zařízení pro krmení patří krmítko na seno. Tato krmítka na volně ložené seno se používají především v malochovech. Hlavní zásadou je, aby byla schována pod střechou a tím bylo seno chráněno před nepříznivými vlivy počasí i před znečištěním od 36

zvířat. Krmítka se také dají zavěsit na ohradu. Dalším možným způsobem krmení je rošt na armaturu, ten je složen z pletiva, jehož oka jsou menší než jehněčí hlava. Balík sena se vloží do roštu, postaví se rovně a zbaví se obalů a provázků, jimiž byl balík svázán, a nakonec se roštem balík obepne. Je vhodné na konci pletivo roštu nějak zajistit, nejlépe pružinami nebo jiným způsobem, ale tak, aby se dalo pletivo snadno otevírat. Po té, co se zkrmí část balíku, přitáhne se pletivo a znova se zajistí. Tím pádem pletivo neustále leží na balíku, a je zamezeno roznášení a zbytečné plýtvání sena (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Minerální liz na pastvě Ovce potřebují mít každodenně na pastvině k dispozici minerální liz, který ale není vhodné pokládat volně na zem. Nejlepší způsob uložení minerálního lizu je buď jej nasunout na bodec, nebo uložit jej do speciálního boxu, tzv. „solničky“. Speciální box by měl chránit minerální liz před veškerými nepříznivými vlivy počasí, a také případně odvádět dešťovou vodu. Velmi oblíbeným způsobem je výroba solničky ze dřeva, kdy solničku zhotovíme z dřevěného špalku, přičemž nesmíme zapomenout na dostatečně velký otvor k odvodu dešťové vody. Solnička by měla mít také stříšku, a je třeba ji umístit na vhodné místo, nejlépe mimo krmiště nebo napajedlo, aby nedošlo k přílišnému ušlapání a rozbahnění půdy (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Napájení na pastvině Nejvhodnějším způsobem napájení by bylo, kdyby na každé pastvě protékal potok s čistou vodou. Aby nedocházelo ke zbytečným úrazům, bylo by optimální břeh potoka zpevnit štěrkovou drenáží, nebo vytvořit pro zvířata přístupovou plošinu ke zdroji. Prostor kolem vodního zdroje by měl být dostatečně zajištěn, aby zvířata nerozdupávala břeh a neznečisťovala vodu svými výkaly. Voda stojatá není vhodným způsobem napájení ovcí, jelikož taková voda může být příčinou různých nákaz a onemocnění. V případě, že na pastvině není možnost využití přírodního zdroje, je nutné vodu k ovcím dopravit jinak. Využívají se hadice, potrubí nebo koryta. Přímo na pastvě se pak k napájení využívají spádová napajedla s vodou tekoucí, bazénové napáječky s režimem plovákovým, nebo napáječky čerpací. Ty fungují na takovém principu, že si ovce sama hlavou (mulcem) čerpá vodu ze zdroje. Nevýhodou čerpací napáječky je, že mechanizmus, který spouští přítok vody, musí být velmi jemný, neboť se jej ovce velmi 37

těžko učí ovládat. Další možností je využití cisteren, ale to pouze pro krátkodobé napájení, neboť se v cisternách voda rychle kazí, vydrží maximálně měsíc. V případě využívání cisteren k napájení, je nutné cisterny pravidelně čistit, nejlépe vystříkat vodou pod tlakem. Výhoda celoročního pastevního odchovu ovcí je v tom, že na jaře a v létě ovce mohou získávat vodu z ranní rosy, nebo konzumací šťavnatého krmiva. V zimě mohou olizovat sníh, tudíž se jim z větší části roku nemusí dávat vody tolik, kolik je uvedeno v normě (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Přístřešek na pastvě Ovce jsou odolná zvířata, proto není nutné, aby na pastvě byla postavena stáj, ale bylo by vhodné, aby byl na pastvě alespoň malý přístřešek s minimálně dvěma nejlépe sousedícími stěnami. Přístřešek ovce chrání před nepříznivými klimatickými podmínkami, jako je například ostré polední slunce, prudký déšť, silný vítr či navátý sníh. Také jim slouží jako místo k odpočinku (MÁTLOVÁ a kol., 2002).

3.15 Technika pastvy v oplůtkovém systému Dle KUCHTÍKA a kol., (2007) je oplůtkový systém pastvy u nás nejrozšířenější. Principem tohoto systému je vypásání větších pastevních areálů, rozdělených pomocí oplůtků do menších celků. Vzhledem k menší ploše pastviny, je ovcím zabráněno selektivní vypásání. Další výhodou tohoto systému je, že chovatel nemusí být stabilně přítomen, avšak musí ovce minimálně 1× denně zkontrolovat. Ovce na rozdíl od ostatních hospodářských zvířat spásají porost pomocí zubů, a proto mohou spásat i nízké porosty, jen 2-3 cm vysoké. Hlavní zásadou při stavbě oplůtku je, prohlédnout si terén, kde bude oplůtek stát. Pokud je pastvina u lesa, může být oplůtek stavěn s hranicí lesa, nebo i pár metrů uvnitř. Ovcím stromy poskytují několik výhod, jako například stín, nebo mohou být využity jako drbadlo. Pro správnou instalaci a chod elektrického hrazení je nutné zajistit dobré uzemnění. Oplůtky musí být postaveny rovně a musí být co nejlépe vypnuté. Vodiče by neměly být nikde přerušené, nebo by se neměly dotýkat s vodivým materiálem, neboť to snižuje jejich účinnost. Při spojování oplůtku a zdroje je nejlepší využít vysokonapěťový kabel, přičemž stav napětí musíme pravidelně kontrolovat. Zdroj může 38

být bateriový nebo síťový, každopádně musí mít z důvodu bezpečnosti nainstalovánu bleskovou pojistku (MÁTLOVÁ a kol., 2002).

3.16 Technika chovu ovcí Výkrm jehňat Jedním z nejvhodnějších výkrmů je pastevní výkrm jehňat. V České republice patří tento způsob výkrmu k nejrozšířenějšímu. Výhodou je maximální využití mateřského mléka jehňaty a žádný příkrm jádrem, celková doba výkrmu je 3,5 – 5 měsíců. Nevýhodou tohoto systému je sezónnost jehňat, a z tohoto důvodu bohužel dochází ke snižování tržní ceny. Na druhou stranu je tento způsob výkrmu ekonomicky nejlevnější, tudíž by mohlo dojít k určité kompenzaci nízkých tržních cen. Při tomto způsobu výkrmu se nesmí zapomínat na pravidelné odčervování jehňat (KUCHTÍK a kol., 2007). Nejvhodnější pro malochov s pastevním výkrmem jehňat je tradiční odstav, kdy se jehňata odstavují v 80-120 dnech věku. Po porodu je vhodné matky s jehňaty umístit na 3-5 dní do individuálního kotce a teprve poté je vypustit na pastvinu. Při tradičním odstavu by mělo být mléko bahnic jedním ze základních krmných komponentů jehňat, tím by se měla maximálně využít jejich mléčnost. Při odstavu by měla jehňata vážit minimálně 22 kg, a u některých masných plemen by tato hmotnost měla být až 30 kg (KUCHTÍK a kol., 2007).

3.17 Přehled dotačních možností pro chov ovcí Dotace pro začínajícího chovatele Možnosti využití dotací je pro chovatele ovcí v České republice mnoho. K jedné z nejzajímavějších možností pro začínajícího chovatele patří dotace s názvem Dotace pro mladé začínající zemědělce. Tento program poskytuje dotace především na technologie a stavby v rostlinné nebo živočišné výrobě. Co se staveb týče, dotace je poskytována nejen na novostavby, ale i na jejich rekonstrukce. Dotace je také poskytována na mobilní techniku pro zemědělce, jako je například traktor, nebo na zahájení chovu hospodářských zvířat. Dotace se vyplácí ve dvou částkách, maximální možná částka je 40 000 EUR. První splátka v maximální výši 500 000 Kč je posílána podle posouzení podnikatelského 39

plánu a po podepsání dohody. Program je určen pro zemědělské podnikatele, a to jak fyzické, tak i právnické osoby, které již podnikají nebo podnikat budou v zemědělské výrobě. Uchazeč o dotaci musí splňovat určité podmínky, v případě fyzické osoby jde o věk, který musí být v rozmezí od 18-40 let. Dále je podmínkou, že zahajuje zemědělskou činnost poprvé, nebo dosáhl alespoň minimální zemědělské kvalifikace, nebo ji za určitých podmínek dosáhne. Pokud je uchazeč právnickou osobou, musí taktéž splňovat určité podmínky. Ty jsou následující: Právnická osoba musí být řízena mladým začínajícím zemědělcem, který splňuje podmínky dané pro fyzické osoby. Dále se musí začínající zemědělec z více než 50 % podílet na základním jmění, a plnit funkce statutárního orgánu, a to alespoň po dobu vázanosti na účel realizace podnikatelského plánu. K základním podmínkám získání dotace patří to, že žadatel není a ani v minulosti nebyl evidován jako zemědělský podnikatel. V případě že ano, tak datum zaevidování nesmí být starší 15 měsíců a to od data registrace „Žádosti o dotaci“. Dále musí žadatel po dobu závaznosti podnikatelského plánu dosahovat minimálně 45 % příjmů ze zemědělské činnosti, z celkových 100 % příjmu. Základ daně musí mít žadatel v minimální výši 120 000 Kč po dobu závaznosti (DOTAČNÍ SLUŽBY, 2013). SAPS neboli jednotná platba na plochu V České republice je od roku 2004 (vstup do EU) realizovaná Společná zemědělská politika (SZP). V rámci SZP jsou v ČR vypláceny přímé platby. U nás se využívá systém jednotné platby na plochu na hektar využívané zemědělské půdy a to bez ohledu na struktury výroby. Do roku 2013, kdy se v ČR budou dostávat přímé platby ve 100% výši, se bude platba SAPS využívat (HORÁK a kol., 2012). Žádost o poskytnutí podpory se podává do 15. května kalendářního roku, a to v rámci jednotné žádosti. Jednou z nejdůležitějších podmínek je dodržení výměry zemědělské půdy, která musí činit minimálně 1 ha v součtu všech půdních dílů nebo bloků. Tyto půdní bloky musí být vedeny v LPIS (veřejný registr půdy). Tato zemědělská půda musí být v LPIS na žadatele vedena minimálně od data podání žádosti alespoň do 31. srpna téhož kalendářního roku, ve kterém žádost podává. Dotace je poskytnuta na zemědělskou půdu, která byla k 30. červnu 2003 uchována v dobrém stavu, a dále je způsobilá k poskytnutí platby (EAGRI, 2011). V roce 2012 byla SAPS sazba 205 EUR/ha. Do roku 2013 se počítá se sazbou 225 EUR/ha. Peníze jsou

40

vypláceny v eurech, k přepočtu se používá kurz Evropské centrální banky a to vždy k 30. září daného roku (HORÁK a kol., 2012). LFA a Natura 2000 – platby v méně příznivých oblastech a Natura 2000 na zemědělské půdě Žadatelem může být opět jak fyzická osoba, tak i právnická osoba, která obhospodařuje zemědělskou půdu nebo travní porost v daných oblastech o výměře minimálně 1 ha. Půda musí být vedena LPIS od data doručení žádosti do Fondu do 30. září. LFA platba je poskytována na travní porosty v horských oblastech, ostatních, méně příznivých oblastech nebo v oblastech se specifickým omezením. Minimální výměra pro LFA je pro chovatele ovcí definována jako 1 ha travního porostu. Platba pro travní porosty spadající do Natura 2000 je poskytována na území ptačích oblastí a evropsky významných lokalit. Minimální výměra definovaná pro Natura 2000 je 1 ha travního porostu. Další podmínky jsou následující: Žadatel musí zajistit, aby v termínu od 31. července do 31. října byly travní porosty alespoň 1× ročně spaseny, nebo 2× ročně posečeny. Dále má žadatel povinnost dodržovat intenzitu chovu ovcí, a to, že k datu 31. července musí být intenzita na 1 ha travního porostu minimálně 0,2 VDJ a na 1 ha zemědělské půdy může být maximální intenzita 1,5 VDJ. Nesmíme zapomínat, že v případě intenzity se berani do počtu VDJ započítávají. Koeficient přepočtu na VDJ je pro ovci ve věku nad 12 měsíců 0,15. K dalším specifickým podmínkám pro oblast Natura 2000 je dáno, že nesmí být přesaženo maximální množství dusíku, dodaného pobytem hospodářských zvířat do pasených ploch, přičemž množství dusíku nesmí přesáhnout 30 kg/1 ha pasených ploch. V průběhu pastvy hospodářských zvířat musí žadatel předložit evidenci hnojení za uplynulý rok. Žádost se podává do 15. května. Platba v méně příznivých oblastích je v řádu 2 000 - 4 000 Kč/ha, dle různých typů oblasti. Platba v oblasti Natura 2000 je cca 2 800 Kč/ha travních porostů (cca 100 Eur), (SZIF, 2012). Národní dotace pro chovatele ovcí V rámci tohoto programu lze využít podporu v kontrole užitkovosti (KU), nebo podporu chovateli plemenného berana, který pochází z chovu zapojeného do KU, a je zapsaný do plemenné knihy. Nebo dále lze využít podporu chovateli na plemenného berana, který je vybrán do plemenitby a zařazen v elitních třídách. Individuální 41

požadavky žadatelů se uplatňují do 15.9 daného roku. Oprávněnou organizací je Svaz chovatelů ovcí a koz, který vede plemennou knihu a také ověřuje oprávněnost z hlediska splnění podmínek pro zařazení do kontroly užitkovosti. Souhrnné žádosti se předkládají ministerstvu zemědělství do 31.10 daného roku (HORÁK a kol., 2012). Zvláštní podpora na bahnice, popřípadě kozy pasené na travních porostech Zvláštní podporu mohou zemědělci získávat poprvé na ovce a kozy od roku 2012, přičemž termín podání žádosti byl do 15. května 2012. Povinnou podmínkou pro tuto platbu je chov bahnic, popřípadě koz pastevním způsobem chovu. To znamená, že žadatel musí bahnice pást na travních porostech v období od 15. května do 11. září daného kalendářního roku. Další podmínkou jsou minimálně 2 velké dobytčí jednotky (VDJ), a přepočítací koeficient je 1 bahnice = 0,15 VDJ (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2012).

42

4 PŘÍKLAD MALOCHOVU V JIHOMORAVSKÉM KRAJI Jako příklad malochovu bude popsán chov pana Zdeňka Slouky z Blanska v Jihomoravském kraji. Pan Slouka začal s chovem v roce 2007, tehdy si koupil za účelem spásání zahrady jednu ovci, chov ho zaujal a postupně začal rozšiřovat stádo. V současné době hospodaří na 6 hektarech půdy (pastviny a trvalé travní porosty) a jeho stádo čítá 31 kusů ovcí a 7 koz. Plemena zastoupená ve stádě jsou kříženci plemen suffolk, romanovská ovce, charollais, zwartbles. Beran je čistokrevný charollais. Systém chovu Uplatňuje systém pastevního chovu, ovce jsou od března do listopadu na pastvě. Ke spásání má pronajatých mnoho pastevních ploch, proto uplatňuje oplůtkový systém spásání pomocí elektrického ohradníku, který je napojen na ohradníkovou síť pro ovce. Jedna oplůtková síť je dlouhá 50 m a vysoká 108 cm. Oplůtky přesouvá zhruba po 7-10 dnech, záleží na kvalitě travního porostu. Berany ve stádě obměňuje každé dva roky, a to především kvůli tomu, že ve stádě nechává většinu narozených jehnic. Beran je ve stádě přes pastevní období, to je od března do listopadu. Ovce jsou na pastvinách necelý kilometr od domova pana Slouky, proto při pastvě nejsou náklady na pohonné hmoty tak vysoké a je i nižší pracovní náročnost. Při zimním ustájení jsou ovce převáženy nákladním autem do zimoviště, které je od Blanska vzdáleno zhruba 7 kilometrů. V zimě tedy stoupá jak pracovní náročnost, tak i náklady na pohonné hmoty. Na pastvině jsou ovce kontrolovány 2× denně. Vodu na pastvinu dováží v tisícilitrové nádrží, a je dovážena dle potřeby, zhruba jedenkrát za týden. Vodu v nádrži nechává na pastvině na vozíku, a nádrž je hadicí připojena k plovákovým napáječkám. Nádrž se jednou za měsíc vyčistí pomocí vysokého tlaku vody. Oplůtky se dle kvality pastviny posouvají zhruba každých 7-10 dní a na tuto práci je potřeba pomoc. Práce s přemisťováním zabere zhruba 2-3 hodiny. Jeden oplůtek měří 50 m a pan Slouka má k dispozici 10 těchto oplatkových sítí, ovšem snaží se co nejvíce tyto oplůtky přikupovat a tím i zvětšovat pastevní plochu. Bahnění Bahnění probíhá v ovčíně od ledna do března. Bahnice jsou po obahnění převedeny s jehňaty do individuálního kotce, kde je i provedeno prvotní ošetření jehňat, 43

jehňatům se vydesinfikuje pupeční pahýl. V kotci jsou bahnice s jehňaty zhruba 3-5 dní, po této době jsou vypuštěni zpět do stáda. Vede si evidenci narozených jehňat od každé bahnice, a podle této skutečnosti v následujících letech vyřazuje bahnice, které nemají dobrý mateřský pud nebo jsou neplodné. Ustájení Jako zimoviště slouží ovcím upravený bývalý vepřín, který v tomto roce odkupuje od zemědělského družstva v Rájci-Jestřebí. V budově musel provést několik rekonstrukcí. Zabezpečit se museli především okna a dveře dostatečným způsobem, aby nedošlo k odcizení zvířat. Individuální kotce se musely zabezpečit, aby nedocházelo k poranění zvířat a umístily se do kotců automatické napáječky plovákového systému. Jednotlivé individuální kotce mají rozměry 2,5×2 metry. Zbytek stáda je umístěn ve společném chlévě, o rozměrech 40×20 m. Beran je umístěn do individuálního kotce o velikosti 2,5×2 metry. Krmná dávka ovcí Krmná dávka ovcí se v létě skládá z pastvy, vody a minerálního lizu ad libitum. Zimní krmná dávka je složena ze sena zhruba 3 kg/ks/den, vody a minerálního lizu v neomezeném množství, okopanin 1 kg/ks/den a pivovarského mláta. Mláto se podává ovcím do žlabů ve množství 2 kg/ks/den. Seno je ovcím dáváno do jeslí, které jsou zavěšeny po stěnách. Sláma je volně házena na zem, kde ji ovce přeberou, a zároveň slouží jako hluboká podestýlka. Potřeba minerálních látek je zajištěna pomocí kamenné soli a minerálního lizu. Sůl a liz jsou v plastových miskách pověšeny na zdi ve výšce 70 cm. Vodu mají ovce ve dvou plovákových napáječkách. Voda je do napáječek dodávána z tisícilitrové nádrže a pomocí hadice je voda rozváděna. Beranova krmná dávka v zimním období se skládá ze sena 4 kg/den, krmné slámy 2 kg/ks/den. Seno se beranovi dává do jeslí, sláma je volně házena na zem. Dále je beran krmen krmnou řepou v množství 1,5 kg/ks/den a pivovarským mlátem, které je ve množství 2 kg/ks/den podáváno beranovi do žlabu, zároveň s řepou. Ovce jsou v zimě krmeny 2× denně, nejdříve v 6-7 hodin ráno, a potom v 16-17 hodin večer. Při krmení je zároveň kontrolován zdravotní stav ovcí. Vlastní krmivo neprodukuje, tudíž musí vše nakoupit. Balík sena kupuje za 400-500 Kč a balík slámy za 100-200 Kč. Těchto balíků zkrmí za zimu zhruba 20-30 kusů, záleží na hmotnosti balíku. 44

Výkrm jehňat Výkrm jehňat je společný s bahnicemi na pastvině. Do obnovy stáda jsou zařazovány většinou všechny jehnice. Beránci jsou prodáváni postupně, dle poptávky. Jehňata jsou prodávána za jednotnou cenu a to je 2000 Kč v živém. Jehňata jsou odstavovány po 2,5 měsících. Chovatelské zásahy Stříž je prováděna sezonní i mimosezonní. Celé se ovce stříhají v květnu a to s pomocí profesionálního střihače, a dále před bahněním je stříhá pan Slouka sám, nůžkami na stříž. Při mimosezónní stříži stříhá ovcím pouze břicho, aby měla jehňata snadnější přístup k vemeni. Při sezónní stříži se všechny ovce zavřou do manipulační ohrady, kde se postupně po jedné odchytávají. Nejdřív byly ovce stříhány pomocí nůžek, tento způsob byl velmi pracný a časově náročný. Proto od loňského roku přistoupil ke stříži strojkem a s pomocí střihače. Protože strojek na stříž vlny nevlastní, volá odborníka, který 30 ovcí ostříhá zhruba za necelé dvě hodiny, a cena je 40 Kč/ks + cestovné. Celkové náklady na stříž ovcí jsou tedy zhruba 1500 Kč. Vlnu prodává za 3 Kč/kg. Při stříži vlny jsou zároveň ovcím ošetřeny paznehty. Tuto práci provádí sám, má na to pořízeny speciální nůžky na paznehty, po zastříhnutí rohoviny pazneht vydesinfikuje. Po provedení stříže a ošetření paznehtů jsou ovce postupně z manipulační ohrady vypouštěny na pastvinu. Preventivní zásahy nechává především na veterinárním lékaři. Ovce odčervuje 2× ročně, nejprve koncem března, nebo začátkem dubna, tedy ještě v ovčíně. Přes období, kdy jsou ovce na pastvě, se hluboká podestýlka vyveze, a celý prostor se vydesinfikuje, stěny se vylíčí vápnem. Hnůj neprodává, jen v případě zájmu lidí z okolí. Pokud má někdo o hnůj zájem, nechá jim hnůj pouze za odvoz. Po druhé jsou ovce odčerveny v říjnu, na pastvě. K odčervení používá přípravek Ivomec. Předpokládané zisky za jehňata v tomto roce: Při předpokládaném procentu oplodnění 90 % a průměrná plodnost 155 % na bahnici, se od 30 bahnic narodí 42 jehňat. Když počítáme s 10% úmrtností jehňat, tak zbyde 38 jehňat. Když bychom počítali s 50 % samců a 50 % samic je to 19 jehnic a 19 beránků. Všechny beránky prodává za jednotnou cenu 2 000 Kč, což je cca 38 000 Kč. Většinu jehnic si nechává, prodává jen tak zhruba 25 % jehnic což je 5 jehnic. Tržby za 45

jehnice jsou tedy v předpokladu 10 000 Kč. Bahnice nechává v chovu průměrně 8 let, po této době je postupně vyřazuje ze stáda. Také vyřazuje bahnice neplodné, nebo se špatnými mateřskými pudy. Využívané dotace Z dotačních možností využívá EAFRD – LFA (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova). Dále pobírá platbu na LFA, SAPS - jednotná platba na plochu, TopUp - národní dorovnání k SAPS, a také dostává podporu na bahnice, kozy pasené na trvalých porostech. Za LFA platbu dostal v roce 2012 cca 18 000 Kč za spásání 5,85 ha. Za SAPS platbu dostal 32 000 Kč za spásání 5,85 ha. Zvláštní podpora na bahnice, popřípadě kozy pasené na travních porostech byla na počet 2,55 VDJ – 4 800 Kč. Za ToP–Up zatím platba nebyla vyplacena.

46

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Obecná doporučení k založení malochovu K založení malochovu masných ovcí jsou vhodná plemena s masnou užitkovostí jako je například suffolk, oxfort down, hampshire, charollais, texel nebo kříženci těchto masných plemen. Počet ovcí v malochovu by se měl pohybovat maximálně do 50 kusů bahnic, aby se chovatel mohl věnovat především své práci, ale také se dostatečně věnoval i chovu ovcí, který mu slouží především k přivýdělku, ale také k využití menších pastevních prostor. Jako vhodný systém chovu se uvádí pastevní chov ovcí, se zimním ustájením v ovčíně. Pastevní systém chovu patří k ekonomicky nejlevnějším systémům, a navíc je pro ovce přirozenější. Pastva by měla tvořit hlavní krmnou dávkou ovcí v letním období, a také by měli mít ovce na pastvině ad libitní přístup k vodě a minerálnímu lizu. Nejvhodnější technika pastvy je uváděna oplůtková, kdy je pastvina rozdělena oplůtky na několik menších částí. Pomocí oplůtkové techniky je ovcím zamezeno selektivní vypásání pastvy. Zimní krmná dávka by se měla ideálně skládat z objemných krmiv, především z kvalitního lučního sena, slámy, jadrných krmiv a krmných okopanin. Seno a sláma by měli být ovcím podávány ad libitum, a množství jadrného krmiva a krmných okopanin by se mělo odvíjet od kategorie ovcí. Jadrné krmivo by mělo sloužit pouze jako doplněk krmné dávky, a z ekonomických důvodů by se mělo podávat pouze ovcím při připouštění, dále gravidním a kojícím bahnicím. Zajištěna by měla být v ovčině čistá voda a minerální liz, taktéž v ad libitním množství. Krmit by se mělo v zimním období 2× denně, nejdřív ráno a potom i večer, hodiny krmení by měli být pravidelné. K ustájení je vhodné využít především starší, již nevyužívané budovy, než stavět ovčín nový. Využívat by se měli levnější varianty, jako je ovčín postavený ze dřeva nebo rekonstrukce starší stáje. V ovčíně by se měly nacházet jak prostory pro ustájení ovcí, tak individuální boxy, i skladovací prostory. Dále v ovčíně musí být zařízení ke krmení, jako například jesle, žlaby atd., a také zařízení k napájení a bahnění. Osvětlení by mělo být v ovčíně nejlépe přirozené, pomocí oken. Dále je nutné v ovčíně zajistit dostatečné provzdušnění, neboť ovcím nejvíce škodí vysoká vlhkost a obsah čpavku, ovšem nesmí docházet k průvanu. Nejvhodnějším systémem ustájení ovcí je 47

ustájení na hluboké podstýlce, kdy se jako podestýlka využívá sláma i seno horší kvality. Tento systém vyhovuje lépe welfare ovcím než ustájení na roštech. Ve stáji by měla být optimálně teplota vzduchu 8-10 °C a při bahnění by teplota měla být o 4 °C vyšší. Nejvhodnějším způsobem reprodukce, je přirozená reprodukce. V malochovech patří k nejvyužívanějším způsobům přirozené reprodukce harémové zapouštění, kde má každý beran přiřazenou určitou skupinu bahnic, dle individuálního připouštěcího plánu (IPP). V malochovu k reprodukci postačí jeden, maximálně dva berani, neboť jeden beran dokáže dle věku připustit 20-50 bahnic. Bahnění je možno provádět buď zimní, nebo jarní. Výhody zimního bahnění spočívají v tom, že jehňata se rodí v ovčíně, a tudíž jsou chráněny před nepříznivými klimatickými podmínkami. Nevýhodou ovšem jsou vyšší náklady na krmení ovcí. Výhody jarního bahnění spočívají v tom, že jehňata se rodí na pastvině, která má na jaře optimální složení potřebných živin. Tím pádem jsou sníženy náklady na krmné dávky jak jehňat, tak i bahnic. Pastva jim doplní potřebné živiny, není nutné na pastvině přikrmovat, pouze při dlouhodobé neúrodě pastevního porostu. Chovatelské zásahy by měly být směřovány především k stříhání a ošetřování paznehtů, přičemž by se měly tyto zásahy provádět minimálně jedenkrát ročně. Každé zranění zvířete při stříži či ošetření paznehtů se musí ošetřit, nejlépe vydesinfikovat. Nezbytností je také označování ovcí, odčervování a vakcinace stáda, přičemž odčervovat by se mělo stádo alespoň dvakrát ročně, a to před vypuštěním na pastvinu a potom v červenci, při největším výskytu parazitů. Vakcinaci by měl provádět veterinární lékař, alespoň jedenkrát ročně.

5.2 Konkrétní návrh malochovu s plemenem suffolk V této části bakalářské práce bude popsán a navržen malochov masných ovcí. Navržen bude vhodný systém chovu, optimální zatížení pastviny, reprodukce stáda, bahnění, doporučená krmná dávka pro letní a zimní období, a obrat stáda. Dále budou v práci navrženy předpokládané tržby za vlnu, maso, chovný materiál a dotace. Také bude navrženo vhodné ustájení a potřebná plocha ovčína, chovatelské zásahy a výkrm jehňat. Na závěr bude vytvořena SWOT analýza navrhovaného chovu ovcí.

48

Pro navrhovaný malochov jsme zvolili plemeno suffolk. Důvod volby tohoto plemene je především ten, že plemeno suffolk patří mezi nevýznamnější plemena masného typu chovaná v ČR. Suffolk má výborné mateřské vlastnosti, mírný temperament a je velmi odolný vůči drsným klimatickým podmínkám. Růstová schopnost jehňat je velmi dobrá, denní přírůstky dosahují až 300 g. Také toto plemeno vyniká sic pozdějším, zato dlouhým plodným obdobím. Plodnost bahnic plemene suffolk je až 180 %. 5.2.1 Systém navrhovaného malochovu Ovce budou od března do listopadu na pastvě, bude využíván tedy pastevní systém chovu. Pastva bude tvořit hlavní část jejich krmné dávky v letním období. I krmná dávka jehňat se bude skládat převážně z pastvy, pouze za nepříznivých podmínek budou ovce dokrmovány senem, případně jadrnými krmivy. Pastevní porost se bude skládat z 35 % jetelovin, 45 % travin a 20 % bylin. Technika pastvy bude oplůtková, pomocí oplůtků bude rozdělena na několik menších částí, a tím pádem budou ovce lépe pastvinu vypásat. Oplůtky bude pastvina rozdělena na díly o velikosti jednoho hektaru. Podle kvality porostu budou oplůtky přestavovány zhruba po jednom nebo dvou týdnech. Na pastvině bude pro ovce postaven menší přístřešek, který jim bude sloužit jako úkryt před nepříznivými podmínkami. Přístřešek pro 40 bahnic s jehňaty bude dlouhý 12 metrů a široký 3 metry, a bude zhotoven ze dřeva. Oplůtky budou na pastvině vždy rozestavěny tak, aby měli ovce přístup k přístřešku. Dalo by se říct, že přístřešek bude ve středu pastviny, a bude vždy ovcím přístupný. V tabulce č. 2. je uvedeno optimální zatížení pastviny. Pastvina by při počtu 30 bahnic s jehňaty, 10 zapuštěných jehnic a dvěma berany měla být 7,57 hektarů velká. Počítat ovšem budeme s 10% rezervou, tedy celková potřeba plochy pastviny by měla být 8,3 hektarů.

49

Tabulka č. 2. Optimální zatížení pastvin Bahnice

5 ks/ha

Zapuštěné jehnice

10 ks/ha

Berani

3,5 ks/ha

30 bahnic/5 =

6 hektarů

2 berani/3,5 =

0,57 hektarů

10 zapuštěných jehnic/10 =

1 hektar

5.2.2 Reprodukce stáda V navrhovaném malochovu budeme využívat přirozenou plemenitbu, zapouštění harémové. Jeden beran zapustí 25 až 50 bahnic. V malochovu budeme mít k dispozici dva berany. Každému beranovi bude při zapouštění přidělena skupina bahnic dle IPP. Berany budeme zhruba po třech až čtyřech letech střídat, z toho důvodu, že ve stádě budeme nechávat 50 % narozených jehnic, pro obnovu stáda. Během roku se budou berani na pastvině střídat. Jeden beran bude na pastvině a druhý bude ustájen v individuálním boxu v ovčíně, k dispozici bude mít menší výběh. Bahnice i jehnice budeme připouštět zároveň, a to v měsíci říjnu. V tabulce č. 3. jsou uvedeny navrhované užitkovostní parametry pro malochov ovcí.

Tabulka č. 3. Navrhované užitkovostní parametry Oplodnění

90 %

Plodnost

155 %

Mortalita jehňat

10 % = 6 ks

Mortalita dospělých ovcí

3 % = 1 ks

5.2.3 Bahnění Porody budou probíhat od února do března. Bahnice budou ihned po porodu převedeny do individuálních kotců, kde jim bude podávána krmná dávka pro kojící bahnice a čistá voda. Po porodu bude jehněti ošetřen pupeční pahýl desinfekcí a v průběhu tří až pěti dní se bude pravidelně kontrolovat zdravotní stav bahnice i jehněte. 50

Kontrolovat budeme, zdali jehně saje mateřské mléko a je životaschopné. Po pěti dnech bude bahnice i s jehnětem vypuštěna zpět ke stádu. Jehňata budou označována plastovými známkami do dvou měsíců věku. Známky budou jehňatům do uší nastřeleny pomocí aplikačních kleští pro ušní známky. Do sedmi dnů od označení se nahlásí změny ve stádě do ústřední evidence. Odstav jehňat bude ve dvou a půl měsících věku. V tabulce číslo 4. je uveden navrhovaný rozhodovací proces u jehňat po odstavu.

Tabulka č. 4. Rozhodovací proces po odstavu Beránci

95 % výkrm = 26 ks

5 % chov = 2 ks

Jehnice

50 % výkrm = 14 ks

50 % obnova stáda = 11 ks (14 ks – 3 ks selekce)

5.2.4 Krmení ovcí v navrhovaném malochovu Příklady zimních krmných dávek v navrhovaném malochovu: Denní krmná dávka pro bahnice se bude skládat z jetelového sena - 1,0 kg, krmné řepy – 1,5 kg, krmné slámy ad libitum, kukuřičné siláže - 2,5 kg. Denní krmná dávka vysokobřezích bahnic se bude skládat z jetelového sena - 1,5 kg, jadrného krmiva (ovsa) – 0,3 kg, krmné slámy ad libitum, krmných okopanin (řepy) - 0,5 kg. Beranova denní krmná dávka se bude skládat z kvalitního sena - 3,0 kg, krmné slámy ad libitum, krmných okopanin například krmná mrkev, řepa, nebo i jablka - 2 kg. Jehňata se začnou přikrmovat ve 14 dnech, přičemž prvním krmivem jim bude podáváno jakostní seno ad libitum. Za dalších 5-7 dní se začnou přikrmovat mačkaným ovsem. K ovsu se jim mohou přidávat i sušené řízky. Budou jim podávána i šťavnatá krmiva, jako je krmná mrkev nebo krmná řepa taktéž v ad libitním množství. Krmná dávka jehňat po odstavu se bude skládat převážně z pastvy, na kterou si musejí pomalu navykat. Při začátku pastvy budeme snižovat podíl okopanin v krmné dávce. Minerální látky a vodu budou mít jehňata na pastvě k dispozici ad libitum, stejně jako ostatní ovce. Vody přijmou ovce 2 až 3 litry v zimním období. V ovčíně budou mít ovce k dispozici plovákové napáječky, které se budou vodou automaticky doplňovat. Tudíž budou mít ovce vodu k dispozici ad libitum. V letních měsících, kdy jsou ovce na pastvině, mohou přijmout i o

51

něco méně vody, neboť požírají šťavnaté traviny a ráno jsou schopny napít se i rosy, co ulpí na trávě. Zimní krmení budeme provádět pravidelně dvakrát denně, nejdřív v ranních hodinách, mezi 6-7 hodinou, a poté ve večerních hodinách, zhruba v 17-18 hodin. Letní krmné dávky ovcí Letní krmná dávka všech kategorií ovcí v navrhované chovu se bude skládat z pastvy, minerálních látek, a vody, vše ad libitum. Voda bude ovcím na pastvinu dovážena dle potřeby v mobilní tisícilitrové nádrži. K nádrži bude hadicí připojený napájecí žlab s hlídačem vodní hladiny. Minerální liz a kusová sůl bude umístěna v plastové míse se stříškou, aby nebyla vystavena nepříznivým klimatickým podmínkám, a bude položena na vyvýšeném místě. Ovce se budou přikrmovat na pastvině pouze při dlouhodobě nepříznivých podmínkách a při nízké kvalitě travních porostů v časně jarních a pozdně podzimních měsících. Balík sena se bude ovcím dávat do kruhového krmelce se stříškou, aby na seno nepršelo a neznehodnotilo se. V tabulce č. 5. jsou vypočítány odhadované náklady na krmení jedné bahnice za rok. Odhadované celkové náklady na krmení jedné bahnice za rok by se měli pohybovat na úrovni cca 2 153 Kč.

52

Tabulka č. 5. Spotřeba krmiv a náklady na krmení/1 bahnice

Spotřeba

Ʃ Spotřeba

Ʃ Cena Celkem

(Kč/q) (dny)

(kg/ks/den)

(kg)

(Kč)

Pastva

30

L 230

9,00

2070

621

Seno

110

L 230

0,50

115

126,5

Z 135

1,00

135

148,5

L 230

0,15

34,5

345

Z 135

0,25

33,75

337,5

Cena

Jádro

1000

KD

Sláma

50

365

2,00

730

365

Krmná řepa

50

Z 135

1,50

202,5

101,2

Senáž

40

Z 135

2,00

270

108

Minerální líz

40

365

0,01

3,65

146

Kč/bahnice

2153

L = léto, Z = zima Ʃ spotřeba (kg) se vypočítá: Krmné dny * spotřeba (kg/ks/den). Ʃ cena (Kč) se vypočítá: Cena (Kč/q) * Krmné dny * spotřeba (kg/ks/den). 5.2.5 Obrat stáda v navrhovaném chovu Kategorie: Berani - máme 1 berana, poměr na reprodukci je 40 ovcí/jehniček na jednoho berana. Stav na začátku roku je 1 beran, na aukci v září koupíme dalšího mladého berana. Neuhyne nám žádný beran. Bahnice – na počátku roku máme 30 kusů bahnic, plodnost je 155 %, po porodu uhyne 1 bahnice, po skončení laktace bude 33% selekce bahnic (prodej), které nebudeme zařazovat do reprodukce. Důvodem prodeje bude věk bahnic, špatná reprodukce, nízká plodnost. Zapuštěné jehničky – na počátku roku máme 10 kusů, neprodáme žádnou a také nám žádná neuhyne, plodnost je 155 %. 53

Jehňata do odstavu – při porodu paritní zastoupení pohlaví, tedy 50 % beránků a 50 % jehniček, do odstavu nám uhyne 10 % jehňat, odstavovat budeme jehňata ve 2,5 měsících věku tedy cca 70 dní. Rozhodnutí při odstavu jehňat: beránci – 5 % chovní, zbytek 95 % prodej jako jatečná jehňata. Jehničky – 50 % do vlastního chovu pro obnovu stáda, zbylých 50 % prodej jako jatečná jehňata. Jehničky odstavené – neuhyne nám žádná, selekce bude 21 % (prodej jalových jehnic), zbytek jehnic bude zapuštěn, stanou se tedy zapuštěnými jehničkami. Jehňata jatečná a chovná – žádné nám neuhyne, všechna budou prodána.

Tabulka č. 6. Příklad obratu stáda Stav Narození 1.1.

Nákup

Berani

1

0

Bahnice

30

Zapuštěné jehničky

10

Jehňata odstavu

do 0

0 Jehničky odstav – zapuštění 0 Jehňata prodej výkrm/chovní

Převod Prodej do jiné kat. 0 0

Úh yn

Stav k 31.12.

1

Převod z jiné kat. 0

0

2

0

0

11

0

10

1

30

0

0

11

11

0

0

10

62

0

0

0

6

0

0

0

14 %)

56 Z toho: 28 ♂ a 28 ♀ (50 11

3 (21 %)

0

0

0

0

Ʃ 42 ks 0 ♂výkrm 26 ks, chov: 2 ks, ♀výkrm: 14 ks

Ʃ Prodej 42 ks Jateční Ʃ ♂ 26 ks ♀14 ks Chovní Ʃ ♂ 2 ks

0

0

54

V tabulce č. 7. jsou uvedeny odhadované ceny v České republice za 1 kilogram živého zvířete. Dále jsou zde uvedeny odhadované ceny za vlnu, kůži, chovné jehnice, beránky a vyřazené ovce. V tabulce č. 8. jsou vypočítány odhadované tržby za vlnu, v tabulce č. 9. odhadované tržby za chovný materiál, v tabulce č. 10. odhadované tržby za maso.

Tabulka č. 7. Odhadované ceny v České republice za 1 kg (u jehňat a ovcí v živé hmotnosti) Těžká jehňata

38 Kč

Lehká jehňata

40-60 Kč

Vlna

15 Kč

Surová kůže

15 Kč

Chovná jehnice

2 000 Kč

Chovní beránci

5 000 Kč

Vyřazené ovce

15 Kč

Tabulka č. 8. Odhadované tržby za vlnu Průměrná stříž vlny

Bahnice 3,5 kg/ks

Cena

Berani 5 kg/ks 15 Kč/kg

Beran 2 ks

2 ks × 15 Kč × 5 kg = 150 Kč

Bahnice 30 ks + 10 ks zapuštěné jehnice

40 ks × 15 Kč × 3,5 kg = 2 100 Kč

Celkové tržby za vlnu

2 250 Kč

Tabulka č. 9. Odhadované tržby za chovný materiál Beránci

2 ks chovní na prodej 2 ks × 5 000 Kč = 10 000 Kč

55

Tabulka č. 10. Odhadované tržby za masnou produkci Jehňata

Hmotnost při porážce 33 kg/ks, cena 45 Kč/kg živé hmotnosti

Jehnice od odstavu do zapuštění

Hmotnost 55 kg/ks, cena 15 Kč/kg ž.hm.

Bahnice

Hmotnost 80 kg/ks, cena 15 Kč/kg ž.hm.

Srážka na nakrmenost

-

10 %

Vyřazené jehnice od odstavu do zapuštění

3 ks × 55 kg × 15 Kč = 2 227 Kč

Bahnice

10 ks × 80 kg × 15 Kč = 10 800 Kč

Jehňata

40 ks × 33 kg × 45 Kč = 53 460 Kč

5.2.6 Dotace Z dotačních možností budeme využívat SAPS neboli jednotnou platbu na plochu, dále ToP-Up neboli národní doplňkovou platbu, která je poskytována k jednotné platbě na plochu. Také využijeme národní dotaci pro chovatele ovcí, na podporu chovu plemenného berana zapsaného do plemenné knihy. V tabulce č. 11. jsou uvedeny odhadované dotace za jeden rok. Celkem by mělo z dotací být cca 55 000 Kč.

Tabulka č. 11. Odhadované tržby za dotace Platba SAPS

36 000 Kč

Platba ToP-Up zemědělská půda

11 000 Kč

Platba na plemenného berana

17 Kč/ks/den

Tabulka č. 12. Předpokládané tržby celkem Tržby za dotace

55 000 Kč

Tržby za vlnu

2 250 Kč

Tržby za masnou produkci

66 487 Kč

Tržby za chovné beránky

10 000 Kč

Celkem tržby

133 737 Kč

56

5.2.7 Ustájení Ovce budou přes zimu ustájeny v nově vybudovaném ovčíně. Ovčín bude jednoduchá dřevostavba, skládající se z ustájovacích prostor a skladovacích místností. Ovčín postavený ze dřeva je ekonomicky levnější variantou stavby, a i pro krajinný ráz je lépe přijatelným řešením. Ustájovací prostory budou rozděleny na jeden velký prostor, kde bude ustájeno celé stádo, o velikosti 62 m2. Zbytek ustájovacích prostor bude rozdělen na 6 individuálních boxů o velikosti 1,5 m2. V jednom z boxů budou ustájeni berani, v dalších budou postupně ustájovány bahnice s narozenými jehňaty. Individuální boxy budou vybaveny jeslemi na objemná krmiva, krmnými žlaby a plovákovými napáječkami. Prostor, kde bude ustájen zbytek stáda, bude vybaven jeslemi zavěšenými na stěnách stáje, dvěma krmnými žlaby o délce 1 metr a dvěma plovákovými napáječkami s hlídačem hladiny. Voda bude do napáječek přiváděna pomocí hadic a trubek. Dále bude ovcím k dispozici ad libitum minerálního lizu a kusové soli. Liz i sůl budou položeny na plastové podložce, která bude připevněna ke stěně stáje ve výšce 60 cm. Ve skladovacím prostoru bude uskladněno objemné krmivo (seno, senáž, sláma), krmné okopaniny, jadrná krmiva, a další pomůcky k chovu ovcí (vidle, lopaty, fixační lavice na stříž ovcí, nůžky na paznehty, strojek na stříhání vlny) a také lékárnička s desinfekčními prostředky. Ovce budou ustájeny na hluboké podestýlce, která bude ze slámy a sena horší kvality. Podestýlka bude vysoká cca 30-50 cm, a každým dnem bude do stáje rozházeno 1 kg/ks/den slámy nebo sena horší kvality. Tato podestýlka se bude každý rok vyměňovat. V době, kdy ovce budou vyhnány na pastvinu, se celý prostor stáje vyčistí a podestýlka se vyveze. Vyvážet se bude hnůj na vozíku. Hnůj použijeme na přihnojování vlastních pastvin. V tabulce č. 13. je navrhnuta potřeba ustájovacích ploch pro jednotlivé kategorie ovcí. Dle uvedených požadavků by plocha určená pro ovce měla být alespoň 65 m2 velká. Počítat také budeme s 10% rezervou, což je 71,5 m2. Dále by v ovčíně měl být alespoň minimální uskladňovací prostor.

57

Tabulka č. 13. Potřeba ploch a ustájení Bahnice a zapuštěné jehnice

1,5 m2/ks

Berani

2,5 m2/ks

(30 ks bahnic + 10 ks jehnic) × 1,5 m2 =

60 m2

2 ks beran × 2,5 m2 =

5 m2

Plocha ovčína pro zvířata

65 m2 + 10 % rezerva = 71,5 m2

5.2.8 Chovatelské zásahy Stádo se bude odčervovat dvakrát ročně. K odčervení ovcí není nutné volat veterinárního lékaře, ovce budeme odčervovat sami, pomocí roztoků neboli drenčů, které budou ovcím aplikovány do úst. První odčervení bude zhruba týden před vypuštěním na pastvinu, tedy v březnu. Po vypuštění na pastvinu se vydesinfikuje celý prostor stáje a pomocí vozíku se vyveze hnůj. Podruhé se budou ovce odčervovat na pastvině v červenci. Po podání odčervovací látky budou ovce zavřeny 3 dny v menší ohradě. Po třech dnech budou vypuštěny na pastvinu a ohrada se tentýž rok nebude používat ke spásání, bude se pouze sekat. Na očkování budeme volat veterinárního lékaře. Ovce budou očkovány proti tetanusu, enterotoxemii a hnilobě paznehtů. Očkovány budou ovce v listopadu, už v ovčíně, aby byla zjednodušena manipulace se stádem. Stříž ovcí a ošetřování paznehtů se bude provádět zároveň, v měsíci dubnu, další mimosezónní stříž bude v lednu, před bahněním. Ovce budou na pastvině zavřeny do manipulační ohrady, aby s nimi byla jednodušší manipulace. Stříž bude prováděna pomocí elektrického stříhacího strojku. Ovce se posadí na fixační lavici a bude ostříhána strojkem. Po stříži se ovcím rovnou ošetří paznehty speciálními nůžkami na paznehty. Po provedení stříže a ošetření paznehtů se jednotlivé ovce budou vypouštět zpět na pastvinu. Vlna se bude po stříži dávat do papírových pytlů, a následně se prodá. Při druhé mimosezónní stříži v lednu, se bahnicím ostříhá břicho, aby měla jehňata snadnější přístup k vemeni. 5.2.9 Výkrm jehňat Jehňata budou vykrmována společně s bahnicemi na pastvině. Jejich krmná dávka se bude skládat převážně z pastvy, minerálního lizu a vody, vše ad libitum. Pouze 58

při nepříznivých podmínkách budou dokrmována na pastvině kvalitním senem a jadrným krmivem (ovsem). Krmná dávka jehňat v zimním období se bude skládat z kvalitního sena, jadrných krmiv, krmných okopanin, vody a minerálního lizu. 5.2.10 SWOT analýza navrhovaného chovu Silné stránky chovu ovcí: o poptávka po jehněčím mase o společenská poptávka po údržbě krajiny - spásání o menší finanční náročnost založení chovu ovcí o dotační politika podporující chov ovcí o možnost realizace jatečných jehňat formou domácí porážky o malá náročnost na jadrná krmiva Slabé stránky chovu ovcí: o

závislost na dotacích

o

sezonní nadprodukce jehňat - pokles cen

o

zdravotní problémy (červivost)

o jehněčí maso není v ČR oblíbené, menší zkušenosti spotřebitelů o nízká spotřeba jehněčího masa v ČR 0,3 - 0,4 kg/osoba/rok Příležitosti: o zvyšování odbytu jatečného masa přes obchodní řetězce, nahrazení drahého dovozového jehněčího za české maso o vyřešení zpracování ovčí vlny a tím získání dalších příjmů o vhodnou propagaci jehněčího masa o do budoucna se počítá se zvýšením spotřeby jehněčího masa až na 1 kg/osoba/rok o produkce chovného materiálu Ohrožení: o změna dotační politiky o stagnace poptávky po jehněčím mase o umožnění dovozu levného jehněčího masa v EU

59

6 ZÁVĚR Chov ovcí má v České republice velikou oblibu, od roku 2000 do současnosti došlo k nárůstu početních stavů ovcí o 161 %. V posledních letech se využití ovcí směřuje především na spásání těžce přístupných míst. Ovce dokáží spásáním udržovat tyto, pro ostatní hospodářská zvířata, těžce přístupná místa v dobrém stavu. Jde především o pastviny a trvalé travní porosty ve vyšších nadmořských výškách. Ovce a kozy dokážou také velmi dobře zredukovat křoviny. Do budoucna se počítá s nárůstem významu těchto mimotržních funkcí. Dalším možným důvodem vzrůstu početních stavů ovcí může být především dotační politika státu i Evropské unie. Možnosti využití dotací je v ČR mnoho, ovšem chovatel se musí o nich dobře informovat, a především splňovat určité podmínky a požadavky, neboť by mohl také dotace vracet. Hlavním produktem chovu ovcí se z původní vlny stalo jehněčí maso, které je velmi kvalitní. Bohužel se u nás nekonzumuje ve velkém množství. Důvodem nízké konzumace je především vysoká cena jehněčího masa, ale také i malá zkušenost spotřebitelů s tímto masem. Co se týče ekonomiky, je jasné, že když se někdo chovu věnuje tak jak má, mají produkty z tohoto chovu vyšší cenu. Bohužel v této nestabilní době dávají lidé přednost raději nižší ceně, než kvalitě. I když by si někteří lidé chtěli koupit kvalitní jehněčí maso, jejich ekonomická situace jim to neumožňuje, a tak jsou nuceni koupit maso levnější, což je u nás především kuřecí maso. Cena jehněčího masa se v obchodních řetězcích pohybuje na úrovni cca 200-300 Kč/kg. K pořízení malochovu ovcí potřebuje začínající chovatel mnoho informací a zkušeností. Především by měl postupovat tak, aby bylo zabezpečeno welfare ovcí, a nedocházelo ke zbytečnému týrání zvířat, v důsledku neznalosti začínajícího chovatele. K prvotním pokynům, při koupi ovce (ovcí) patří registrace zvířat a stáje. Ovcím by pak mělo být zajištěno především kvalitní ustájení, krmení, napájení a zdravotní péče. Začínající chovatel by se měl před zahájením činnosti poradit nejlépe s jiným, prosperujícím chovatelem ovcí. Měl by si zjistit, jaké jsou předpokládané náklady a výnosy a tím si ujasnit, jaký by mohl být předpokládaný zisk. Z kapitoly výsledky a diskuze víme, že odhadované celkové tržby navrhovaného malochovu by byly cca 133 000 Kč. Tato částka je vypočítána pouze z odhadů laika, tudíž ji nelze brát za závaznou. Od této celkové tržby nejsou odečteny náklady na malochov ovcí. Do nákladů pro chov ovcí patří především krmení, nákup zvířat, 60

zařízení a vybavení ovčína, ohradníkové sítě, zařízení pro napájení a krmení na pastvině a spoustu dalších nákladů. Z výsledků navrhovaného malochovu ovcí jsme zjistili, že minimální plocha ovčína pro 40 kusů bahnic s jehňaty a 2 berany by měla být 71,5 m2. Také jsme zjistili, že náklady na krmení jedné bahnice jsou cca 2 100 Kč. Dále víme, že celková plocha pastviny by pro navrhovaný malochov měla být minimálně 8,3 hektarů. Z obratu stáda především vyplývá, že od 30 bahnic a 10 zapuštěných jehnic bychom měli celkem 56 jehňat. Z toho 45 jehňat by se prodalo, a to buď jako jatečná, nebo chovná jehňata, a 11 jehniček by bylo zařazeno do obnovy stáda. Ze SWOT analýzy víme, že silnou stránkou chovu ovcí je vzrůstající poptávka po údržbě krajiny, spásání těžce přístupných míst a menší pracovní náročnost, oproti například chovu dojných ovcí. Významnou slabou stránkou chovu ovcí je sezonní nadprodukce jatečných jehňat, a také nízká spotřeba jehněčího a skopového masa v ČR. Příležitostí chovu může být zvýšení poptávky spotřebitelů po jehněčím mase, ovšem ohrožení může přijít ze strany dotační politiky, která se může každým rokem změnit. Toto ohrožení je významné proto, že dotace hrají v příjmech malochovatelů velkou roli, a bez dotací by mnohdy chov neměl smysl. Na úplný závěr lze říct, že malochov ovcí je u nás uskutečňován především ze tří hlavních podnětů, a těmi jsou - využití volných pozemků, samozásobení ovčím masem a jinými ovčími produkty, a také k zajímavému přivýdělku. Nicméně velkou roli u přivýdělku hrají dotace, které tvoří až 50 % tržeb z malochovu. Lze tedy konstatovat, že bez dotací by nebyl přivýdělek hlavním důvodem malochovu ovcí, spíše na významu nabývá využití ovcí ke spásání volných pastvin, a samozásobení rodiny ovčími produkty.

61

7 POUŽITÁ LITERATURA BUCEK P., KVAPILÍK J., KÖLBL M., MILERSKI M., PINĎÁK A., MAREŠ V., KONRÁD R., ROUBALOVÁ M., ŠKARYD V., 2012: Ročenka chovu ovcí a koz v České republice za rok 2011. Praha: Českomoravská společnost chovatelů, a.s., Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, ISBN 978-80-87633-03-8. HORÁK F., AXMANN R., ČERVENÝ Č., DOLEŽAL P., DOSKOČIL J., JÍLEK F., LOUČKA R., MAREŠ V., MILERSKI M., PINĎÁK A., TŮMA J., VESELÝ P., ZEMAN L., 2007: Ovce a jejich chov. 1. vyd. Praha: Brázda, ISBN 80-209-0328-3, 303 s. HORÁK František a TREZNEROVÁ Kamila, 2010: Světový genofond ovcí a koz. Brno: Svaz chovatelů ovcí a koz, ISBN 978-80-904140-6-8, 229 s. HORÁK F., a kol., 2012: Chováme ovce. Vyd. v češtině 1. Praha: Brázda, ISBN 97880-209-0390-7, 381 s. INGR Ivo, 2003: Produkce a zpracování masa. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, ISBN 80-7157-719-7, 202 s. JAMBOR Václav, Zdeněk VESELÝ a Zbyněk HRABA, 1992: Krmíme zdravě a ekonomicky. 1. vyd. Praha: Brázda, ISBN 80-209-0230-9, 142 s. KECK F., 1957: Příručka pro chovatele ovcí. Praha: Státní zemědělské nakladatelství ve sbírce Živočišná výroba, publikace č. 725, 259 s. KUCHTÍK J., HOŠEK M., AXMANN R., MILERSKI M., 2007: Chov ovcí. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, ISBN 978-80-7375-094-7, 110 s. MAREŠOVÁ M., 2/2011: Základní manuál pro začínající chovatele. Zpravodaj svazu chovatelů ovcí a koz v ČR. Brno: Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, ISSN 1213-371X. MÁTLOVÁ Věra a Radko LOUČKA, 2002: Pastevní chov ovcí a koz. Praha: Agrospoj, ISBN 80-86454-22-3, 151 s.

62

MILERSKI M., 2008: Současný stav a prognózy ve šlechtění a produkci ovcí a koz. Asociace chovatelů masných plemen Rapotín, Agrovýzkum Rapotín, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, ISBN 978-80-903143-8-2, 198 s. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2012: Situační a výhledová zpráva ovce a kozy. Praha 1, ISBN 978-80-7434-041-3. MOUDRÝ Marek., 2008: Marketing Základy marketingu 1. 1 vyd. Kralice na Hané: Computer Media s.r.o., ISBN: 978-80-7402-000-1, 80 s. PAŽOUT L., 2/2011: Nakažlivé kulhání (hniloba paznehtů) ovcí a zkušenosti s imunoprofylaxí autogenními vakcínami. Zpravodaj svazu chovatelů ovcí a koz v ČR. Brno: Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, ISSN 1213-371X. Internetové zdroje: ČMSCH, 2004-2013: [cit 2013-02-04]. Dostupné na: http://www.cmsch.cz/ovce-kozy/ DOTAČNÍ

SLUŽBY,

2013:

[cit

Dostupné

2013-01-22].

na:

http://www.dotacnisluzby.cz/dotace-pro-mlade-zacinajici-zemedelce.html EAGRI,

2009-2011:

[cit

2012-11-12].

Dostupné

na:

http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/legislativa/legislativa-cr/primeplatby/100049357.html EAGRI,

2009-2011:

[cit

2013-01-22].

Dostupné

na:

http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/prime-platby/jednotna-platba-na-plochu/html SCHOK,

2009:

[cit

2013-02-03].

Dostupné

na:

http://www.schok.cz/stranka/upozorneni-pro-chovatele-ovci-koz STANĚK S., 2009: Chov ovcí. Aktualizováno 11.1.2013, [cit. 2013-01-11]. Dostupné na: http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-ovci/ SZIF,

2012:

Příručka

pro

žadatele.

Dostupné

na:

http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/CmDocument?rid=%2Fapa_anon%2Fcs%2Fdo kumenty_ke_stazeni%2Fsaps%2F03%2F1333462118503.pdf

63

8 SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1. Ustájovací plochy pro jednotlivé kategorie ovcí...................................... 34 Tabulka č. 2. Optimální zatížení pastvin ....................................................................... 50 Tabulka č. 3. Navrhované užitkovostní parametry ........................................................ 50 Tabulka č. 4. Rozhodovací proces po odstavu ............................................................... 51 Tabulka č. 5. Spotřeba krmiv a náklady na krmení/1 bahnice ....................................... 53 Tabulka č. 6. Příklad obratu stáda.................................................................................. 54 Tabulka č. 7. Odhadované ceny v České republice za 1 kg (u jehňat a ovcí v živé hmotnosti) ....................................................................................................................... 55 Tabulka č. 8. Odhadované tržby za vlnu ....................................................................... 55 Tabulka č. 9. Odhadované tržby za chovný materiál ..................................................... 55 Tabulka č. 10. Odhadované tržby za masnou produkci ................................................. 56 Tabulka č. 11. Odhadované tržby za dotace .................................................................. 56 Tabulka č. 12. Předpokládané tržby celkem .................................................................. 56 Tabulka č. 13. Potřeba ploch a ustájení ......................................................................... 58

64