MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ
LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA
ÚSTAV GEOLOGIE A PEDOLOGIE
Diplomová práce:
ZHODNOCENÍ MOŽNOSTÍ ZAKLÁDÁNÍ DŘEVINNÉ VEGETACE NA PEDOLOGICKÝCH ZÁKLADECH V OBLASTECH SEMIARDINÍHO KLIMATU BLÍZKÉHO VÝCHODU NA PŘÍKLADU OBLASTI GARMIAN (IRÁCKÁ REPUBLIKA)
2011/2012
Matěj Srovnal
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Zhodnocení možností zakládání dřevinné vegetace na pedologických základech v oblastech semiaridního klimatu Blízkého východu na příkladu oblasti Garmian (Irácká republika) zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor diplomové práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne …………………………………….………………………………………… 1
Rád bych tímto poděkoval Ing. Alešovi Kučerovi Ph.D. za možnost zapojení se do níže zmíněného projektu v severním Iráku a za velmi dobrou osobní spolupráci při tvorbě této diplomové práce. Za poskytnutí mnoha užitečných informací bych chtěl poděkovat Bc. Štěpánovi Krieglerovi a Ing. Petru Kupcovi Ph.D. Za pomoc při determinaci vybraných taxonů rostlin prof. Ing. Jaroslavu Koblížkovi, CSc. Poděkování za dobrou týmovou spolupráci patří také mnoha dalším lidem zapojených do projektu v rámci terénních prací. Byli to především Ing. Jan Pejřil, Ing. Vít Černý, Ing. Martin Machala, Bc. Jan Kriegler, Aleš Pátek, Ondřej Knotek, z místních pak MVDr. Ibraheem Muhammed, Mahmud Mustafa Lokman a další.
2
Abstrakt: Diplomová práce se zabývá popisem přírodních podmínek regionu Garmian v severním Iráku. Zejména se zaměřuje na pedologické poměry, které byly hlavní náplní terénního průzkumu, jehož se autor pod vedením svého školitele účastnil. Ze zastoupených půdních jednotek se vyskytovaly zejména aridisoly, mollisoly, alfisoly, inceptisoly a entisoly. Tato práce dále obsahuje širší územní souvislosti, historické aspekty a současné způsoby využívání krajiny zkoumané oblasti. Poté jsem se pokusil zobecnit informace tak, aby je bylo možné aplikovat na celé semiaridní oblasti Blízkého východu. Za hlavní důvody k zakládání dřevinné vegetace považuji ochranu půdy před erozí, zvýšení biodiverzity ale i snížení importu dříví. V současnosti se dřevinné vegetace vyskytuje velmi málo a přirozená obnova je narušována pastvou dobytka. Jako klíčové zásady pro úspěšné zakládání dřevinné vegetace bych uvedl využití existujících vegetačních prvků, mikroreliéfu s příznivějším vlhkostním režimem a použití stanovištně vhodných taxonů. Kvůli extrémním podmínkám semiaridního klimatu je nezbytně nutné dodržení technologických zásad výsadby. V závěru jsou uvedeny zásady péče a ochrany kultur (zejména před intenzivní pastvou), aby vzniklé porosty mohly v budoucnu plnit požadované funkce v souladu s principy trvale udržitelného hospodaření.
Klíčová slova: Blízký východ, pedologie, ochrana půdy, zakládání dřevinné vegetace
3
Abstract: This thesis deals with the description of natural conditions of the Garmian region in northern Iraq. It mainly focuses on pedological conditions, which were the main part of a field survey, in which the author under the guidance of a supervisor participated. The represented soil orders are mostly Aridisols, Mollisols, Alfisols, Inceptisols, Entisols This work also includes an historical and other context’s about areas of interest. A separate section is devoted to landscape management. Further information has been generalised, so that it can be applied to the whole semi-arid climatic region of the Middle East. The main reasons for the establishment of woody vegetation that should be considered are; soil protection from erosion, increased biodiversity, and wood/timber import reduction. At present, the occurrence of woody vegetation is very low and natural regeneration is disturbed by pasture. The key principles for successful establishment of woody vegetation involve the use of existing vegetation elements, using micro-relief with a more favorable moisture regime and taxon’s used according to the stand type/conditions. Because of the extreme conditions of the semi-arid climate it is necessary to respect the technical principles of planting. In conclusion, are the principles of care and protection of cultures (especially from intensive pasture) to make the forests in the future perform to the required functions in accordance with the principles of sustainable management. Key words: Middle East, soil science, soil protection, establishment of woody vegetation
4
OBSAH 1.
Úvod a cíl práce .................................................................................................... 9
2.
Literární přehled ................................................................................................... 9 2.1.
Širší územní vztahy ............................................................................................ 9
2.2.
Historicko-kulturní souvislosti dnešního Iráku ................................................ 11
2.2.1.
Období starověku a středověku ................................................................ 11
2.2.2.
Raný moderní stát (1550 – 1914) ............................................................. 11
2.2.3.
Britská okupace a mandátní území (1914 – 1932) ................................... 12
2.2.4.
Vznik Irácké republiky ............................................................................. 12
2.2.5.
Vláda strany BASS ................................................................................... 13
2.2.6.
Válka proti terorismu a Arabské jaro ........................................................ 14
2.3.
Ekologické a environmentální aspekty semiaridních oblastí ........................... 15
2.3.1.
Ve vazbě na klima .................................................................................... 15
2.3.2.
Ve vazbě na půdu a její využití ................................................................. 16
2.3.3.
Ve vazbě na lesní vegetaci ........................................................................ 16
2.3.4.
Ve vazbě na potenciální dřevinnou vegetaci ............................................ 19
2.4.
Důvody k zakládání dřevinné vegetace na Blízkém východě .......................... 26
2.4.1.
Ochrana půdy před negativními účinky větru .......................................... 26
2.4.2.
Ochrana půdy před negativními účinky vody ........................................... 30
2.4.3.
Zvýšení biodiverzity ................................................................................. 30
Materiál ............................................................................................................... 37
3. 3.1.
Pedologické poměry ......................................................................................... 37
3.1.1.
Popis reliéfu a půdotvorných faktorů zkoumané oblasti .......................... 37
3.1.2.
Taxonomické zařazení .............................................................................. 37
3.2.
Geologické poměry .......................................................................................... 38
3.3.
Hydrologické poměry....................................................................................... 40
3.4.
Klimatické poměry ........................................................................................... 41
3.5.
Přehled vybraných půdních vlastností ............................................................. 43
3.5.1.
Barva ......................................................................................................... 43 5
3.5.1.
Textura ...................................................................................................... 43
3.5.2.
Skeletnatost ............................................................................................... 44
3.5.1.
Konzistence............................................................................................... 44
3.5.2.
Vlhkost ...................................................................................................... 45
3.5.3.
Biologická aktivita .................................................................................... 45
3.5.4.
Půdní reakce.............................................................................................. 45
3.5.5.
Půdní chemismus ve vztahu k rostlinám .................................................. 46
3.5.1.
Struktura a půdní hydrolimity ................................................................... 49
3.1.
Vybrané půdotvorné procesy a jejich vazba na diagnostické horizonty půd
semiaridních oblastí .................................................................................................... 50 3.1.1.
Salinizace .................................................................................................. 50
3.1.2.
Půdní procesy spojené s translokací půdních částic ................................. 51
3.1.3.
Mineralizace ............................................................................................. 52
3.1.4.
Akumulace ................................................................................................ 52
3.1.5.
Půdní procesy spojené se zvětráváním ..................................................... 52
3.2.
Vybrané diagnostické horizonty semiaridních oblastí ..................................... 53
3.2.1.
Hlavní horizonty a vrstvy ......................................................................... 53
3.2.2.
Vybrané doplňující symboly horizontů a vrstev ....................................... 56
4.
Metodika ............................................................................................................. 57 4.1.
Pedologický průzkum....................................................................................... 57
4.1.1.
Základní seznámení s oblastí .................................................................... 57
4.1.2.
Odběr půdních vzorků a infiltrační zkoušky ............................................ 58
4.1.3.
Podrobný půdní průzkum ......................................................................... 59
4.1.4.
Laboratorní práce, zpracování a vyhodnocování dat ................................ 61
4.2.
Zpracování........................................................................................................ 62 Výsledky ............................................................................................................. 63
5. 5.1.
Východiska k zakládání dřevinné vegetace z hlediska současných způsobů
využívání krajiny ........................................................................................................ 63 5.1.1.
Lesnictví ................................................................................................... 63 6
5.1.2. 5.2.
Zemědělství............................................................................................... 64
Východiska pro obnovu dřevinné vegetace z hlediska výsledků půdního
šetření. ......................................................................................................................... 65 5.2.1.
Barva ......................................................................................................... 65
5.2.2.
Textura ...................................................................................................... 66
5.2.3.
Skeletnatost ............................................................................................... 67
5.2.4.
Konzistence............................................................................................... 67
5.2.5.
Vlhkost ...................................................................................................... 67
5.2.6.
Biologická aktivita .................................................................................... 68
5.2.7.
Půdní reakce.............................................................................................. 69
5.2.8.
Půdní chemismus ...................................................................................... 70
5.2.9.
Struktura ................................................................................................... 75
5.2.10. Hydrofyzikální vlastnosti .......................................................................... 75 5.3.
Východiska pro obnovu dřevinné vegetace z hlediska půdně-ekologických
podmínek .................................................................................................................... 77 5.4.
Východiska pro obnovu dřevinné vegetace z hlediska aktuálních obnovních
prvků . ......................................................................................................................... 79 5.4.1.
Eukalyptová výsadba ................................................................................ 79
5.4.2.
Svítelová výsadba ..................................................................................... 83
5.4.3.
Lužní les.................................................................................................... 85
5.4.4.
Borové porosty vyšších poloh .................................................................. 89
5.4.5.
Dubové porosty horských poloh ............................................................... 89
5.5.
Doporučená protierozní opatření...................................................................... 91
5.5.1.
Větrná eroze .............................................................................................. 91
5.5.2.
Vodní eroze ............................................................................................... 92
5.6.
Zásady zakládání a péče o dřevinnou vegetaci v zájmové oblasti ................... 93
5.6.1.
Výběr vhodných lokalit ............................................................................ 93
5.6.2.
Technologie výsadby ................................................................................ 95
5.6.3.
Pěstební péče ............................................................................................ 97 7
5.6.4.
Ochrana kultur .......................................................................................... 98
6.
Diskuse................................................................................................................ 98
7.
Závěr ................................................................................................................. 101
8.
Použitá literatura ............................................................................................... 102
8
1. ÚVOD A CÍL PRÁCE Na podzim roku 2011 jsem měl možnost účastnit se pedologického průzkumu prováděného v rámci projektu na návrh stavby přehrady a zavlažovacího systému v regionu Bawanur v severním Iráku. Tuto zakázku od Kurdské vlády vyhrál cluster firem CREA Hydro & Energy, jehož je LDF MENDELU součástí. Pod vedením svého školitele Ing. Aleše Kučery Ph.D. jsem 6 týdnů naplnil sběrem dat nejen z oblasti pedologie. Navštívil jsem také reprezentativní lokality výskytu dřevinné vegetace a získal základní přehled o přírodních podmínkách, způsobech obhospodařování krajiny i o kulturně historických souvislostech daného regionu. Nasbíraná data pak byla jednak zpracována a využita pro potřeby projektu, avšak zároveň i vyhodnocena pro účely této diplomové práce. Cílem práce je nabídnout čtenáři přehled přírodních a částečně i historickokulturních podmínek severního Iráku, na základě kterých jsem se pokusil sepsat obecné důvody a konkrétní zásady pro úspěšné zakládání dřevinné vegetace v obdobných přírodních podmínkách, tedy v semiaridních oblastech Blízkého východu. Tato studie pracuje z části s původními výsledky, které jsou výsledkem šestitýdenního působení autora v Kurdistánu v zájmové oblasti v rámci prací spojených s mapováním půd a částečně s převzatými výsledky, které jsou součástí závěrečné zprávy projektu: Kupec, P., Kučera, A. a kol. (2011): Garmian Irrigation Scheme andCanal Projects. Stage 3 of "Bawanur” Feasibility Study& Design for Bawanur Dam& Garmian Irrigation Canal in Garmian Project, CREA Brno, Brno. 81 s. Důvodem pro volbu tohoto přístupu jsou zvolené cíle práce, které vyžaduji komplexní přístup, jenž je umožněn širokou datovou základnou.
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Širší územní vztahy Zájmové území se nachází v severním Iráku, v autonomní oblasti zvané Kurdistán, při hranicích s Íránem. Kurdistán se rozkládá také na území dalších států (Turecko, Írán, Sýrie a Arménie). Reliéf Kurdistánu je na hranicích s Íránem horského charakteru a tvoří východní část pohoří Zagros, které dosahuje výšek až 3 500 m n. m. 9
Směrem do vnitrozemí je reliéf zvlněný až rovinatý. Území se nachází v subtropickém pásmu. Klima je semiaridní, s teplým a suchým létem a mírnou až teplou zimou. Převládajícím náboženstvím je islám a dále křesťanství. Dominujícím etnikem jsou Kurdové a v menší míře jsou zastoupeni Arabové, Šítové a Jezydé. Kurdové patří mezi jeden z největších národů světa bez vlastního státu Terénní průzkum probíhal v provincii Sulaymaniyah, v regionu Garmian. Základní topografické charakteristiky oblasti jsou následující: maximální výška je 654,75 m n. m, minimální výška 142,77 m n. m, průměrná nadmořská výška je 327,83 m n. m. Území je odvodňováno řekou Sirwan, která je levostranným přítokem řeky Tigris. Řešené území by mělo být jen ukázkovým příkladem. Rozsah použití této práce by však měl přesahovat hranice Iráku, a sice oblasti s podobnými přírodními podmínkami, tedy semiaridní oblasti celého Blízkého východu.
Obrázek 1: Lokalizace zájmového území
10
2.2. Historicko-kulturní souvislosti dnešního Iráku K vytvoření této podkapitoly bylo čerpáno převážně z bakalářské práce J. Baďurové: Geografické aspekty ozbrojeného zásahu USA v Iráku. Brno: Masarykova univerzita, 2009.
2.2.1. Období starověku a středověku Zhruba ve 4. tisíciletí před naším letopočtem se začala v Mezopotámii organizovat sumerská společnost. Ta drží prvenství v mnoha oborech: ochočení ovcí, počátky pěstování pšenice a ječmene, používání kola, vytvoření prvního známého písma, výstavba zavodňovacích kanálů, vynález rádla, první skleněné nádoby a další. To vše umožnilo, aby vznikl společenský útvar, který můžeme z dnešního pohledu nazvat prvním známým státem v historii lidstva. V 7. století před naším letopočtem se Babylónská říše stala nejvyspělejší starověkou civilizací, zvláště pak za vlády Nabukadnezara II. (605 – 562 př. n. l.). To však nemělo dlouhého trvání, roku 539 př. n. l. ovládli Babylónii Peršané. Perská říše přešla v roce 330 zásluhou Alexandra Velikého do držení Řeků. Později bylo území pod nadvládou Říma, dále pak Persie a od 7. století našeho letopočtu Arábie. Vládnoucí dynastie přeměnily dosud teokratický stát ve skutečnou monarchii, v jejímž čele stál chalífa (zpočátku volený, později nastupující na trůn podle dědičného práva). V roce 1258 byla země zpustošena vpádem Mongolů a celkový úpadek byl prohlouben připojením území k Osmanské říši (1534).
2.2.2. Raný moderní stát (1550 – 1914) Začlenění iráckého území do Osmanské říše probíhalo pozvolna. Osmanská vláda s největší pravděpodobností neměla na obyvatele iráckého území žádný dočasný ani trvalý vliv, protože Irák, stejně jako i jiné části říše, byl až do poloviny 19. století relativně autonomní. Navíc vzdálenost Istanbulu, špatný stav komunikací a nedostatek vojenských posádek byly příčinou malé autority centrální vlády. V polovině 19. století se však Istanbul začal více zajímat i o vzdálenější provincie své země. V té době rovněž narůstá obchodní aktivita Evropanů v Osmanské říši; vzestup zaznamenala činnost Britů v Iráku, kde se samozásobitelské hospodaření postupně přeměnilo v exportní. Irák se stal vývozce obilí především do oblastí Perského 11
zálivu a Indie. K tomu výrazně přispělo i otevření Suezského průplavu (1869) a zavádění paroplavby na řekách Eufratu a Tigridu. Zvýšení exportu (60 násobný nárůst během 40 let) bylo doprovázeno neustálým rozšiřováním obdělávané půdy (10 násobek plochy za 40 let). Britové čile a svobodně obchodovali nejen na obou březích Perského zálivu, ale také s Irákem, kde v letech 1870 – 1914 vývoz obilí a datlí neustále rostl. Vzrůstal i dovoz britského zboží, především textilu. Podíl britského dovozu do Iráku dosahoval v roce 1914 tří čtvrtin svého celkového objemu.
2.2.3. Britská okupace a mandátní území (1914 – 1932) Koncem 19. století se objevily první zprávy o nálezech nafty v oblasti Mosulu. Němci uzavřeli smlouvu s Tureckem a začali v této oblasti stavět železniční trať, tzv. Bagdádskou dráhu. Tím vyvstal Anglii další soupeř – Německo. 3. listopadu 1914 bylo uzavřeno spojenectví mezi Osmanskou říší a Německem. 5. listopadu 1914 vyhlásila Osmanská říše válku Británii a Francii. Přesto postupně v průběhu 1. světové války upevnili Britové svoji vládu nad vojensky okupovaným územním zřízením jisté formy civilní správy. Novodobé dějiny Iráku se datují od roku 1920. Vítězné státy si po 1. světové válce rozdělily arabské provincie Osmanské říše. Mandát nad iráckým územím získala Velká Británie. V roce 1921 bylo vyhlášeno Irácké království, jehož vláda i civilní správa se však plně podřizovaly mocnému sboru britských „poradců“. Tak vznikla formálně nezávislá irácká monarchie, jejíž existence byla v rukou britských ozbrojených jednotek.
2.2.4. Vznik Irácké republiky V první polovině 20. století pokračovalo rozšiřování plochy obdělávané půdy, která byla navíc přesouvána z vlastnictví státu do vlastnictví soukromého. Získávali ji ale většinou bohaté rodiny a zvyšovaly se tak rozdíly mezi chudou a bohatou vrstvou. Na konci 50. let Irák zaznamenal velký hospodářský rozvoj kvůli prudkému nárůstu vývozu ropy. V roce 1958 proběhl vojenský převrat vedený Abdalem Karim Kásimem, při němž byl 14. července na nádvoří královského paláce zastřelen král Fajsal II. Nová revoluční
vláda
v čele
s Kásimem
zrušila
monarchii,
nastolila
republiku,
prohlásila islám za státní náboženství, odstoupila z Bagdádského paktu a politicky se začala sbližovat se Sovětským svazem. Převrat a první kroky nového režimu byly vřele uvítány iráckou veřejností. 12
V únoru 1963 proběhl další státní převrat v čele s arabskou socialistickou stranou Baas. Po něm se prezidentem stal Abdul Salám Árif, který nechal několik členů Baas uvěznit. V roce 1968 se tato strana ujala moci. O dva roky později byly částečně vyřešeny dlouhodobé spory s Kurdy žijícími na severu, když vláda uveřejnila manifest uznávající legitimitu kurdské národnosti a rozhodla se vymezit autonomní oblast Irácký Kurdistán. Tento krok se ale nakonec ukázal jako falešný a v roce 1974 vypukly v Kurdistánu otevřené boje, které trvaly jeden rok. Vláda strany Baas zpočátku nenabyla oblibě ani v Iráku ani mimo něj. Domácí podporu si získala v roce 1972 znárodněním Irácké ropné společnosti (IPC) a zlepšení zahraničních vztahů bylo zapříčiněno postupným odvracením se od Sovětského svazu a komunismu.
2.2.5. Vláda strany BASS Na začátku 70. let Irák zbohatl kvůli prudkému nárůstu příjmů z ropy, což mu umožnilo podporovat finančně náročné programy např. ve školství, zdravotnictví a bytové výstavbě. Postupně se tak zvyšovala životní úroveň a režim měl širokou podporu veřejnosti. Na druhou stranu výrazně poklesla zemědělská produkce a s problémy se potýkal průmysl a služby. Saddám Husajn, který se podílel na převratu v roce 1963 a od roku 1968 v zemi získával stále větší moc, se v roce 1979 stal prezidentem Iráku a velitelem armády. Svou vládu začal popravou 22 svých odpůrců a likvidováním konkurence se vyznačovalo celé období jeho vlády. Po svržení starého režimu v sousedním Íránu a nástupu šíitské diktatury se dlouhodobě špatné vztahy Íránu s Irákem ještě zhoršily a Husajn zahájil 22. září 1980 irácko-íránskou válku invazí vojsk do Íránu. Válka skončila po osmi letech uzavřením příměří. Zemřelo během ní mezi 500 000 – 1 000 000 lidí na obou stranách a Irák finančně zruinovala. Urychlila expanzi soukromého hospodářství a vedla k tomu, že se Spojené státy staly spojencem Iráku. Poslední rok války začala genocida kurdského obyvatelstva ze strany irácké vlády známá pod názvem al-Anfál, která vyústila ve smrt zhruba 200 000 Kurdů a úprk dalších 150 000 do Íránu a Turecka během půl roku. V tomto procesu byly použity i chemické zbraně (yperit a tabun) nejen proti Íránu, ale i proti iráckým Kurdům. Existuje i podezření na použití vysoce toxického sarinu, který byl údajně použit v irácko-íránské válce a následně i ve válce v Perském zálivu.
13
V srpnu roku 1990 Husajn zaútočil na Kuvajt a prohlásil ho za svou další provincii, čímž započal svou v Perském zálivu. Rada
druhou válku,
bezpečnosti
hospodářské embargo a Spojené
státy se
ujaly
následujícího
iráckou
armádu
roku
vyhnala
dnes
označovanou jako
OSN uvalila
na
vedení
která
koalice,
z okupovaného
Válku Irák v únoru
území. Porážka
podnítila šíity a Kurdy k povstání proti režimu, které bylo násilně potlačeno. Počet mrtvých dosáhl až 300 000 lidí a až 2 500 000 Kurdů a šíitů bylo donuceno emigrovat do Turecka a Íránu. V dubnu 1991 Spojené státy, Spojené království a Francie kvůli ochraně obyvatel vytvořily nad iráckým Kurdistánem bezletovou zónu a tak vznikla de facto kurdská autonomní oblast. Ke konci 90. let začal účinek embarga uvaleného OSN slábnout. V tomto období se životní situace v zemi horšila, mnoho lidí trpělo podvýživou a nedostatečnou zdravotní péčí. Mimo to se zhoršovala úroveň vzdělání a kvůli nepříznivým podmínkám opustilo Irák na tři miliony obyvatel. 17. prosince 1998 proběhlo v rámci Operace Pouštní liška první operační nasazení nadzvukového bombardovacího letounu Rockwell B-1 Lancer. Nálet provedla dvojice B-1B startujících ze základny Thumrait v Ománu. Tato operace byla čtyřdenní bombardovací kampaní Spojených států a Velká Británie proti vybraným iráckým cílům. Letouny B-1B při své první akci napadly kasárny Republikánských Gard v Al Kut a v rámci operace provedly ještě dva jiné nálety. Vždy používaly klasické železné pumy.
2.2.6. Válka proti terorismu a Arabské jaro Po teroristických útocích 11. září 2001 označil George W. Bush Irák za součást „osy zla“. 20. března 2003 odpověděli Spojené státy a jejich spojenci na tento čin invazí, která započala válku proti terorismu v Iráku. Vážné podezření o držení zbraní hromadného ničení iráckým režimem a jeho údajné podpoře al-Káidy se však ani zbrojním inspektorům OSN nepovedlo prokázat. Nalezeny byly pouze ojediněle plynové granáty. Válka proti terorismu je obecný termín pro řadu vojenských, politických, právních a náboženských akcí započatých vládou Spojených států amerických jako odpověď na zmíněné teroristické útoky z 11. září 2001. Nejedná se o konkrétní konvenční válku; termín představuje širší koncepci dlouhodobé strategie nadnárodního významu. Oficiální cíle války proti terorismu jsou: čelit teroristickým hrozbám, zabránit 14
teroristům v jejich činech a potlačit vliv teroristických organizací jako je např. Al-Kájda (Wikipedia). Do poloviny roku okupovali celé území a 13. prosince 2003 byl ve svém rodném Tikrítu nalezen Husajn. Koaliční síly v dubnu vytvořily prozatímní koaliční správu jako přechodnou vládu, která byla v červnu 2004 rozpuštěna a moci se ujala irácká vláda v čele s předsedou Ajádem Alávím. V roce 2005 byla zvolena nová vláda, proběhly volby do Iráckého národního shromáždění, byla přijata nová demokratická ústava a prezidentem byl zvolen Džalál Talabání. Mezitím se zvyšovalo násilí mezi šíitskými a sunnitskými muslimy, kteří na sebe páchali atentáty, a tyto nepokoje vyústily v občanskou válku. Situace se v roce 2008 začala postupně uklidňovat a v lednu 2009 dosáhla bezpečnost v zemi nejlepší úrovně od invaze. Irák se nyní snaží v rámci poválečné obnovy země o postupné zlepšování hospodářských a obchodních vztahů se sousedními zeměmi. Turecko chce posílit svou pozici významného obchodního partnera Iráku a investuje v něm převážně do energetiky. Vzrůstá obchodní výměna s Íránem, byly podepsány dohody o ropné spolupráci a do budoucna je dokonce naplánováno odstraňování celních a obchodních překážek mezi těmito dvěma státy. Od roku 2003 zemřelo v Iráku přes 100 000 civilistů. Poslední bojové jednotky Spojených států opustily Irák 19. srpna 2010 a poslední ze zbylých asi 50 000 vojáků zemi opustili 18. prosince 2011. V únoru 2011 zasáhla Irák vlna protestů známá jako Arabské jaro. Demonstrací ve větších městech se účastnily desetitisíce lidí, kteří požadovali snížení korupce, odstoupení některých vládních činitelů, lepší dostupnost služeb a nové pracovní nabídky. Při protestech zemřelo několik lidí na následky střelných zranění způsobených bezpečnostními složkami.
2.3. Ekologické a environmentální aspekty semiaridních oblastí 2.3.1. Ve vazbě na klima Semiaridní oblasti jsou definovány jako přechodové zóny mezi suchým a mírně vlhkým klimatickým pásmem. Jedná se o oblasti, v kterých jsou srážky nižší než potencionální evapotranspirace a vyznačují se vysokými teplotami (30 - 45°C) v nejteplejších měsících. Srážky bývají až na výjimky dešťové, pouze ve vyšších polohách mohou být i sněhové. Rozdíly mezi denní a noční teplotou bývají vysoké. V období dešťů jsou srážkové úhrny vyšší než evapotranspirace. Toto období je 15
většinou rozloženo jen na 3 až 4 měsíce v roce. Vegetace se vyskytuje vzácně a bývá tvořena většinou jen křovinami a travinami. Stromová vegetace je poměrně málo zastoupena a je vázána zejména na vodní toky či vyšší polohy. Především v oblastech s minimem vegetace bývají srážky, které se vyznačují krátkým trváním a vysokou intenzitou.
2.3.2. Ve vazbě na půdu a její využití Způsoby využívání půdy se v minulosti na území dnešního Iráku neustále měnily a z autorovy známých skutečností byly v minulém století ovlivněny zejména intenzivní těžbou a válkami, které způsobily kontaminaci půd (plynové útoky, těžba ropy, zaminování frontových linií v Kurdistánu aj.). V důsledku válek docházelo také k likvidaci infrastruktury a velkým migracím obyvatel. Dostupné zdroje uvádějí procentické zastoupení půd dle využití podle několika vzájemně se lišících rozdělení. Definice jednotlivých kategorií se místy překrývají a souhrnné tabulky z různých zdrojů se pak poměrně v jednotlivých údajích rozchází. Z tohoto důvodu neuvádím konkrétní tabulku. Základní přehled o způsobech využívání krajiny v dnešním Iráku však lze získat z obrázku 10 v kapitole 5.1. Z hlediska půdních jednotek se v semiaridních oblastech vyskytují převážně aridosoly, alfisoly, entisoly, molisoly a vertisoly (Dregne, 1976). Zejména v důsledku omezeného vegetačního krytu jsou vyprahlé půdy málo odolné vůči vodní i větrné erozi. Negativně je ovlivněna úrodnost půd, biodiverzita krajiny i srážkové poměry. V současné době je velmi závažným problémem semiaridních oblastí celého světa desertifikace. Kromě zjevné ztráty obhospodařovatelné půdy narůstají i související negativní důsledky tohoto procesu. Zejména ztráta tradičních zemědělských znalostí a tradic v obdělávání půdy na venkově, migrace obyvatel z venkova do měst, snížení produkce a kvality potravin a v konečném důsledku zvýšení chudoby a politické nestability.
2.3.3. Ve vazbě na lesní vegetaci Přirozené lesy se v Iráku vyskytují takřka výhradně v horské severovýchodní části země, která je obývána Kurdy. Jedná se především o velmi rozvolněné porosty dubů a borovic. Přilehlá údolí a nižší polohy jsou většinou využívána k zemědělskému obdělávaní či jako pastviny. 16
Hlavními dřevinami horských lesů jsou duby Quercus macrolepis Kotschy, Quercus brantii Lindl. a Quercus infectoria Olivier. Ve výškách nad 1 500 metrů se dále vyskytuje Quercus libani Olivier. Ve směsi s těmito dřevinami se pak také objevují následující dřeviny: Juniperus oxycedrus L., Pistacia mutica Fish. & Mey., Pyrus syriaca Boiss., Crataegus azarolus L., Acer monspessulanum L. Břehy horských potoků osídlují: Salix purpurea L., Salix aegyptiaca L., Platanus orientalis L., Populus euphratica Olivier., Fraxinus angustifolia Vahl., na některých místech jsou dokonce ořechové háje Juglans regia L. Pinus brutia Ten. se vyskytuje buď ve směsi s dubem, ale především však vytváří téměř jediné jehličnaté porosty v Iráku (Chapman, 1948). Časté jsou také háje datlových palem (Phoenix dactylifera L.).
Obrázek 2: Nejčastější jehličnan Iráku - Pinus brutia Ten., Irák (M. Srovnal, 2011)
Hlavními druhy nižších poloh jsou vrby: Salix purpurea L. (převládá na severu), Salix alba L. a Salix acmophylla Boiss. (převládající na jihu), dále pak
Populus
euphratica Olivier., a různé druhy Tamarix ssp. Stromy břehových společenstev bývají 17
porostlé liánami a keřové patro těchto biocenóz tvoří často ostružiníky Rubus ssp., čímž vznikají neprostupné houštiny, což poskytuje vhodný biotop pro divoká prasata. Jedná se o člověkem ovlivněné sekundární lesy, primární lesy se podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) v Iráku již nevyskytují. Mimo zmíněné horské a nižší polohy se lesy vyskytují ještě v okolí řek Eufrat, Tigris a jejich přítocích. Zbytek země je takřka bez stromů. Les má podle FAO rozlohu asi 825 000 ha, neboli 1,9 % rozlohy Iráku. Nejčastěji se les vyskytuje v nadmořských výškách od 700 do 1 400 m n. m. Podle Forest Resources Assessment, country report, Iraq z roku 2010 se plocha sekundárních lesů pozvolna zvyšuje, zatímco plochy ostatních kategorií se takřka nemění (tabulka 1.). Protože se některá čísla této tabulky ve všech třech obdobích beze změny opakují, bral bych přesnost těchto údajů s rezervou. Sekundární lesy jsou ve zprávě dále vylišeny na zapojené (551,9 ha) a rozvolněné (237,1 ha) a jsou definovány jako lesy, které jsou viditelně ovlivněné lidskou činností, avšak jsou schopny se přirozeně obnovovat.
Kategorie podle Forest Resources Assessment 2010
Plocha v 1 000 ha 1990
2000
2010
Les (podkategorie sekundární lesy)
789,0
802,6
809,4
Les (podkategorie lesní plantáže)
14,5
15,3
15,3
Jiné pozemky s dřevinnou vegetací (např. křoviny)
259,3
259,3
259,3
Ostatní
42 674,2
42 659,8
42 653,0
Z toho s výskytem stromů (např. olivové a datlové háje)
70
70
70
Vnitrozemské vodní plochy
95,0
95,0
95,0
Celkem
43 832,0
43 832,0
43 832,0
Tabulka 1: Vylišené kategorie podle FRA 2010 (upraveno)
Podle Chapmana byly v roce 1948 lesy v Iráku intenzivně těženy. Odhaduje, že se zde získávalo 10 000 tun dřevěného uhlí a 20 000 tun palivového dříví ročně. 18
Částečně se také využívalo dřevo z dubů jako stavební dříví. Pro zvýšení podílu tohoto sortimentu doporučuje pravidelné výchovné zásahy a obmýtí ve věku 50 let, když stromy dosáhnou průměru 10 – 15 centimetrů. Také popisuje ohrožení přirozeného zmlazení pastvou ovcí a koz v lese. V nejvyšších horských polohách však lidé využívali lesy na získávání letniny pro krmení dobytka v zimních obdobích, když napadl sníh. Na těchto lesích byli existenčně závislí, takže je ve vlastním zájmu chránili před poškozením. Jako přidružená lesní výroba byly získávány například pistácie. Za nezbytné považuje odpovídající lesní zákon, vymezení lesní půdy a zajištění potřebného množství vyškolených lesníků.
2.3.4. Ve vazbě na potenciální dřevinnou vegetaci Obecně platí, že mimo urbanizované prostředí – tedy do volné krajiny, je lepší vysazovat autochtonní dřeviny. Je potřeba si ale uvědomit, že semiaridní oblast Blízkého východu jsou díky svému klimatu velmi nepříznivým prostředím pro život rostlin. Srážek je málo a jsou nerovnoměrné v průběhu roku, v létě jsou běžné teploty okolo 40°C ve stínu. Přičemž rostliny ve volné krajině však většinou ochranu stínu nemají, a tudíž musí být schopny odolávat i mnohem vyšším teplotám. Tyto velmi vysoké nároky zužují výběr dřevin, které těmto podmínkám jsou schopné nejen odolávat, ale zároveň i plnit požadavky na žádanou funkci jedince či celého porostu v dospělosti. Z těchto důvodů se domnívám, že alespoň při zakládání prvních východisek dřevinné vegetace, mohou mít své místo i nepůvodní introdukované dřeviny (eukalyptus, moruše). Ty však nesmí být invazivní, tedy nesmí negativně ovlivňovat původní ekosystémy. Dále by měly prokazatelně vykazovat schopnost růst v požadovaných podmínkách a dobře odolávat biotickým i abiotickým škodlivým činitelům. Vyšší produkce dřevní hmoty či plodů je až druhořadou záležitostí. Souvislé porosty dřevinné vegetace by pak mohly vznikat zejména jakožto borové a dubové lesy. Ty by měly vytvářet přirozeně rozvolněné lesy s hlavní funkcí půdoochranou. Dále pak zapojené pobřežní porosty s dominancí vrb, s hlavní funkcí vodoochranou, ale i významným potenciálem pro zachování biodiverzity. V místech s možností zavlažování by mohly vznikat topolové plantáže, ale i produkční sady a háje ovocných dřevin. Mimo souvislé porosty by příznivě na krajinu působily i menší prvky dřevinné vegetace, představované zejména sítí liniových prvků, které je vhodné 19
vysazovat kolmo na směr převládajících větrů, podle zásad pro zakládání větrolamů. Hlavním smyslem je ochrana půdy před negativními účinky větru. Příznivě působí i pro zadržení vody v krajině, a pokud se podaří navázat na stávající biocentra, získávají tyto liniové prvky i funkci biokoridoru, důležitého pro zvýšení biodiverzity a ekologické stability krajiny. Nelze opomenout ani aleje podél cest a městskou zeleň, která kromě výše uvedených příznivých účinků může příznivě působit na psychické i fyzické zdraví člověka. A to zejména estetickým působením, schopností snížení prašnosti v urbanizovaném prostředí, zlepšení mikroklimatu v obdobích s vysokými teplotami apod. Vhodné dřeviny podle Chapmana Z původních dřevin k výsadbám Chapman doporučuje především ořešák, platan, jasan, moruši a borovici, zároveň však zvažuje i použití mnoha exotů. Podle charakteru stanoviště doporučuje tyto dřeviny:
Horské oblasti: Pinus nigra subsp. nigra var. caramanica, Cedrus libani A. Rich., C. deodora G. Don., Abies cillicica Ant. & Kotschy Carriére, Betula pendula Roth., Robinia ssp. L. a Populus ssp. L.
Vysočiny: Pinus halepensis Miller., Robinia ssp. L., Alnus ssp. L., Pinus pinea L. a Pinus canariensis C. Sm., Cupressus sempervirens L.
Nížiny: Pinus halepensis Miller., Pinus pinea L., Cupressus sempervirens L., Acacia cyanophylla Labill., Alnus ssp. L., Populus alba L., Eucalyptus camaldulensis Dehnhardt., Eucalyptus coolabah Blakely & Jacobs., Melia azedarach L., Platycladus orientalis (L.)
Zavlažovaná území: Eucalyptus camaldulensis Dehnhardt., Eucalyptus coolabah Blakely & Jacobs., Acacia cyanophylla Labill., Vachellia farnesiana (L.) Wight & Arn., Tamarix aphylla (L.) Karst. 20
Stručný popis vybraných taxonů Protože je pro úspěšnost výsadeb dle mého názoru klíčovým faktorem dostupnost vody, pokusil jsem se uvedené taxony seřadit podle náročnosti na vodu od nejnáročnějších po méně náročné.
Vrba Rod Salix je velmi široce rozšířen po celém světě. I když zaostříme jen na druhy vyskytující se na Blízkém východě, je škála druhů pořád velmi pestrá: Salix aegyptiaca L., Salix purpurea L., Salix alba L., Salix acmophylla Boiss., Salix eleagnos Scop. a další. Vrby jsou velmi světlomilné. Osobně jsem se s rodem Salix ve zkoumané oblasti setkal vždy v blízkosti vodních toků. Dřevo zde nedosahuje vysoké kvality, takže ho lze využít spíše jen na palivové dříví. Proutí je možné využít v košíkářství. Důležitý je význam pro včelí pastvu k produkci medu. Velmi dobře lze vrby množit řízkováním.
Moruše Rod Morus byl pro výskyt bource morušového (Bombyx mori L.), s kterým je spojena výroba hedvábí, rozšířen z Číny přes celou Asii až do Evropy. Nejčastěji se vyskytuje Morus alba L. a Morus nigra L., jejíž plody jsou sladší a výraznější. Roste poměrně rychle a v dospělosti může v příznivých podmínkách dosahovat výšky až 10 m. U Morus alba L. je výrazná heterofylie. Protože dřevina vyžaduje srážky nad 600 mm, bývá v sušších oblastech, které této hodnoty nedosahují (např. oblast Garmian), vysazována na okrajích zavlažovaných zemědělských půd. Nesnáší zastínění, preferuje hluboké a dobře propustné půdy. Je relativně mrazuvzdorná. Pokud se podaří vypěstovat dřevo vyšší jakosti, bývá využíváno na výrobu nábytku. Strom poskytuje chutné a sladké plody. Literatura uvádí využití listů jako krmiva pro hospodářská zvířata. Osobně bych však tento postup pro už tak náročné podmínky Blízkého východu raději nedoporučil. Pro výsadbu je možné využít řízkování.
Topol Na Blízkém východě se zřejmě z rodu Populus nejčastěji jedná o Populus nigra subsp. caudina (Ten.) Bugała. Je to velmi rozšířený topol, který bych doporučil pro pobřežní výsadby podél vodních toků. Na rozdíl od vrb hůře snáší trvalé zamokření. Vyhýbá se ale i vysychavým lokalitám. Preferuje svěží a humózní půdy. Vyhovuje mu 21
vápenité podloží. Je světlomilný a relativně nenáročný. Oblíben je pro rychlou produkci dřevní hmoty nižší kvality, jež je vzhledem k nedostatku jiného dříví využíváno ke stavebním účelům. Dřevo snadno podléhá hnilobě v důsledku činnosti dřevokazných hub, čemuž je potřeba přizpůsobit dobu obmýtí (v případě pěstování za účelem získání dřevní hmoty). Druhý topol, který se na Blízkém východě vyskytuje, je Populus euphratica Oliv., jenž je schopen získávat vláhu z podzemní vody i z hloubky několika metrů. To mu umožňuje růst i ve velmi nepříznivých podmínkách pouští a polopouští. V závislosti na podmínkách ekotopu poskytuje dřevo nižší kvality, využívané spíše na palivo, ale i jako stavební dříví. Listy jsou kožovité a je pro ně typická výrazná heterofylie. Tento druh neodpovídá použitému řazení podle nároků na vodu v této kapitole. U obou topolů lze při výsadbách úspěšně využívat schopnosti vegetativního rozmnožování.
Dub Nejčastějším druhem z rodu Quercus je ve zkoumané oblasti Quercus macrolepis Kotschy. (označován také jako Quercus aegilops Kotschy.), který by se měl podle literatury dorůstat výšky 15 m a šířky až 18 m. Velmi podobně jako Pinus brutia Ten. lze ale konstatovat, že v suchých podmínkách severního Iráku oba uvedené druhy sotva dosahují polovičních rozměrů. Roste velmi pomalu, což však odpovídá podmínkám stanovišť, ve kterých se vyskytuje. Informací o ekologických nárocích je vzhledem k jeho významnosti poměrně málo. Nesnáší vlhká stanoviště pobřežního charakteru a přímořské oblasti. Vyhovují mu slunné a větrné lokality vyšších poloh. Je nenáročný na půdu a odolný vůči škůdcům a chorobám. Vejčité listy s pilovitým okrajem bývají 5 až 8 cm dlouhé. Žaludy obsahují vysoký obsah tříslovin, pro který bývají především jejich typické chlupaté nažky využívány k činění kůže a barvení látek. Borka je světle šedá a v dospělosti podélně rozpraskaná.
Borovice Z rodu Pinus je nejvýznamnějším druhem oblasti Pinus brutia Ten. Tato borovice (označována také jako Pinus halepensis var. brutia Ten.) je původem z východního Středomoří, avšak dnes je rozšířena také v Turecku, Řecku, na Krymu, v Íránu, Gruzii, Ázerbájdžánu, severním Iráku, západní Sýrii, Libanonu a na Kypru. Většinou se vyskytuje ve výškách 600 – 1200 m n. m. Má světle zelené jehlice o délce 10 – 16 cm, které bývají po dvou ve svazečku. Šišky bývají kuželovité, dlouhé 6 – 22
11 cm, široké 4 – 5 cm (po otevření 5 – 8 cm). Rozšiřuje se především větrem. Na tuto borovici je vázána mšice Marchalina hellenica produkující medovici, která je vyhledávána včelami. Výsledkem tohoto vztahu je cenný tzv. borovicový med, který je například v sousedním Turecku oblíben pro své léčivé účinky. Literatura uvádí podle areálu několik variet (eldarica, pendulifolia, pityusa a další). Pinus brutia subsp. brutia var. brutia by údajně měla být na rozdíl od ostatních variet nejlépe přizpůsobena klimatu se srážkami pouze v zimním období. Roste pomalu.
Eukalyptus Dřeviny rodu Eucalyptus pocházející z Austrálie (a přilehlých oblastí Nové Guineje a Indonésie) jsou dnes rozšířeny v tropických a subtropických oblastech celého světa. Je známo přes 700 druhů. Eukalyptus má širokou ekologickou valenci. Až na výjimky špatně snáší mráz (max. -5°C). Také v Iráku je tento strom (výjimečně i keř) s oblibou vysazován a to buď ve městech, nebo podél cest. Zřejmě se jedná o Eucalyptus rostrata (označován také jako Eucalyptus camaldulensis subsp. camaldulensis Brooker & M.W. McDonald). Poskytuje poměrně rychle dřevo nižší kvality a mnoho dalších produktů, zpracovávaných např. pro farmaceutické účely. V některých oblastech světa pomohl k vysoušení bažin, což omezilo populace komárů a tím výskyt malárie. Negativní stránkou vysoké transpirační schopnosti je ale vysoušení půd, což v případě semiaridních oblastí je vlastnost spíše nežádoucí. Proto je použití eukalyptu k zakládání dřevinné vegetace diskutabilní podobně jako u níže uvedeného tamaryšku. Doporučil bych ho tedy v urbanizované krajině a podél cest. Ve volné krajině především tam, kde ostatní domácí druhy nejsou schopny normálního růstu.
Pistácie Rod Pistacia obsahuje mnoho druhů, které se snadno mezi sebou kříží. Vyskytuje se jako keř nebo malý strom dosahující výšky v rozmezí 5 – 15 m. Odolává suchým stanovištím se srážkami v rozmezí pouhých 100 – 600 mm za rok a to především na skalnatých svazích hor s jižní expozicí a zásaditými půdami. V sousedním Íránu se vyskytuje v rozmezí 600 - 3 000 m n. m. Dobře zvládá půdy se zvýšeným obsahem solí. Pistacia mutica Fisch. & Mey. lépe než příbuzný druh Pistacia khinjuk. Odolává teplotám v rozmezí od - 10°C v zimě až 45°C v létě (s menšími rozdíly podle konkrétního druhu). Nesnáší vlhká stanoviště, v kterých navíc trpí hnilobami a plísněmi. 23
Může vytvářet společně s duby, mandlovníky či jinými dřevinami rozvolněné porosty, nebo může růst solitérně. Je známá především produkcí chutných pistáciových oříšků (Pistacia vera L.), méně známá je produkce terpentýnu ze získávané pryskyřice (Pistacia terebinthus L.). Avšak i druhy, jejichž plody nebývají člověkem využívány, slouží jako významný zdroj potravy ptáků v obdobích sucha, což má význam především pro zvyšování biodiverzity. Poskytuje také velmi cenné dřevo s vysokým obsahem éterických olejů, což zřejmě způsobilo její současný vzácný výskyt.
Tamaryšek Rod Tamarix je dalším taxonem, který je schopen zvládat zasolené a zásadité půdy. Dokáže dokonce získávat soly z půdy a hromadit je ve svých listech. Opad listů pak omezuje růst ostatních rostlin v jeho okolí, čímž přirozeně potlačuje svou konkurenci. Kvůli této vlastnosti by mělo být před výsadbou pečlivě zváženo hledisko ohrožení původních druhů na daném stanovišti. Jinými slovy použít tento taxon pouze na stanovištích, na kterých jiné rostliny nejsou schopny normálního růstu. Dlouhé kořeny umožňují získávání vody i z hloubky mnoha metrů. Je schopen vegetativního množení, čehož lze využít k řízkování. Slouží jako zdroj potravy housenkám některých motýlů. V roce 1930 byly v USA vysazovány miliony kusů tohoto rodu k omezení půdní eroze, což na některých lokalitách způsobilo ohrožení původních druhů. Nejznámější je Tamarix aphylla (L.) Karst., který je rozšířený od Severní Afriky přes Blízký východ až po Afganistán a Indii. Ovocné dřeviny, jejich základní nároky a produkce Nyní bych uvedl dřeviny, které mohou být využity i pro svou produkci plodů. Jsou to zejména datlové palmy, fíkovníky, olivovníky, pomerančovníky, meruňky, broskvoně a granátovníky. Pokud bychom chtěli zakládat produkční sady těchto dřevin, je potřeba počítat se závlahami v rozmezí cca 4 000 m3/ha (pro olivové háje) až 13 000 m3/ha (pro datlové háje) za vegetační období.
Olivovník Vyžaduje dobře propustné a lehké půdy s dostatkem vápníku. Z uvedených plodonosných stromů je nejméně náročný na vodu, avšak pokud jsou olivové háje zavlažované, dosahují výnosy v zkoumané oblasti cca 2 500 – 3 000 kg/ha.
24
Pomerančovník Vyžaduje dobře propustné, hlinitopísčité až písčitojílovité půdy s dostatkem vápníku. Současně je ale náročný na vodu, a to zejména v období kvetení a dozrávání plodů. Pokud je pomerančovníkový sad vhodně zavlažovaný, může být výnos v zkoumané oblasti cca 2 500 – 2 700 kg/ha.
Meruňka Vyžaduje lehké, dobře propustné půdy s dostatkem vápníku. Na vodu je v porovnání s pomerančovníkem či broskvoní méně náročná. Při závlahách může být výnos v zkoumané oblasti cca 3 000 – 3 500 kg/ha.
Broskvoň Broskvoň vyžaduje živné, teplé a dostatečně vlhké půdy. Nesnáší jílovité, těžké a kyselé půdy. Vyhovují ji půdy v rozmezí pH 6-7. Je náročná na vodu především v období dozrávání plodů. Při dobrém zavlažování se v zkoumané oblasti výnos může pohybovat v rozmezí cca 3 500 – 4 000 kg/ha.
Granátovník Vyžaduje hlinitopísčité a dobře propustné půdy. Preferuje slunné lokality, pokud možno s vyšší vzdušnou vlhkostí. Při závlahách se výnosy v zkoumané oblasti pohybují cca 2 000 – 2 500 kg/ha.
Datlovník Vyžaduje hlinitopísčité, hlinité či písčité lehké půdy. Půda by měla být také dobře propustná a vlhká v průběhu celého roku. Při dobrém zavlažování může být výnos v zkoumané oblasti cca 4 000 – 4 500 kg/ha.
Fíkovník Je náročný na humózní a dobře propustné půdy. Preferuje teplé polohy v polostínu a s dostatkem vlhkosti. Při dobrém zavlažování může být výnos v zkoumané oblasti cca 2 000 – 2 500 kg/ha.
25
2.4. Důvody k zakládání dřevinné vegetace na Blízkém východě 2.4.1. Ochrana půdy před negativními účinky větru Větrná eroze „Větrná eroze je přírodní jev, při kterém vítr působí na půdní povrch svou mechanickou silou, rozrušuje půdu a uvolňuje půdní částice, které uvádí do pohybu a přenáší je na různou vzdálenost, kde se po snížení rychlosti větru ukládají.“ (Janeček, 2007).
Obrázek 3: Akumulace půdních částic z větrné eroze, Irák (M. Srovnal, 2011)
Větrná eroze se skládá ze tří částí, z nichž první je přípravou pro uvolnění půdních částic (abraze), druhá je vlastní přesun částic (deflace) a třetí je ukládání částic (akumulace). Tyto tři fáze na sebe úzce navazují. K prvním dvěma fázím dochází působením turbulentního proudu přízemního větru s energií, která překoná gravitační sílu půdních částic. Naopak třetí fáze nastává při poklesu energie větru pod tuto mez. Škody na zemědělské půdě se projevují především v období, kdy půda není kryta a je 26
vystavena škodlivým účinkům větru. Na velkých rovinách je účinek větrné eroze větší, protože zde nejsou překážky a rychlost větru roste. (Riedl, Zachar a kol., 1973; Podhrázská, 2008).
Obrázek 4: V rozsáhlých rovinách s minimem vegetace se často vyskytují větrné víry, Irák (M. Srovnal, 2011)
Vítr nemá stále stejnou rychlost, ale působí v nárazech, které často vyvolají mnohem větší tlak. Nárazovitost stoupá s jeho rychlostí. Kromě tlaku větru působí na částice také vzdušné víry. Uvnitř víru vzniká podtlak a značná rychlost, čímž dosahuje intenzivní unášecí síly, která může zvednout i velké částice. Nebezpečí eroze nastává při velikosti zrna pod 0,5 – 1 mm a při rychlosti větru větší než 5 m/s. Odnos půdních částic je přímo závislý na agregaci a půdní vlhkosti. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Dle Podhrázské (2008) je větrná eroze ovlivněna především následujícími faktory:
Klimatické faktory Rychlost a směr větru, srážky, výpar, doba trvání a četnost výskytu větru.
27
Půdní faktory Struktura půdy (zvláště obsah jílovitých částic), velikost půdních částic a texturní skladba (hlavně obsah neerodovatelných částic), vlhkost půdy, drsnost půdního povrchu (povrchové a terénní úpravy, vegetační kryt) a délka území ve směru působení větru. Čím větší jsou půdní částice, tím větší je potřebná rychlost větru při zemi, aby nastal odnos. Minimální rychlost větru, při které dochází k větrné erozi, se nazývá kritická rychlost. Pro různé druhy půd je tato rychlost různá. Pohybuje se v rozmezí 21 – 48 km/hod. Nejsilnější erozní účinky však nastávají při silném dlouhotrvajícím větru. Jeho rychlost můžeme ovlivnit drsností půdního povrchu (při jejím zvýšení dochází k brzdícímu účinku). Zdrsněním povrchu můžeme snížit rychlost přízemního větru až o 40 %. Mezi nejčastěji odnášené půdní částice patří ty, jejichž rozměr je 0,25 – 0,4 mm. Při nejsilnějších větrech mohou být odnášeny částečky 2 mm a větší (byl zaznamenán pohyb částeček o velikosti 4 – 5 mm). Čím delší území ve směru působení větru, tím se uvolňuje větší počet částic. Z toho plyne, že se při přerušení délky území zmenšuje intenzita deflace. Proto je tak důležitá výsadba pásů a sítě větrolamů v území postižených větrnou erozí (Podhrázská, 2008). Změna výparu Výpar z půdy i z rostliny je ve vegetačním období silně ovlivněn zejména teplotou, vzdušnou vlhkostí a vzdušným prouděním. Škodlivý účinek větru spočívá v bezprostředním styku vzdušných proudů (s deficitním procentem vody) s rostlinou, což má za následek zvýšení transpirace a odnětí vody rostlině. Při laminárním proudění by došlo k nasycení vzdušných mas a ke snížení transpirace. Při turbulentním pohybu však dochází k výměně nasyceného vzduchu z přízemní vrstvy za nenasycený z vyšších vrstev, tím dochází k neustálému odnímání vody vegetaci (Riedl, Zachar a kol., 1973). Zakládání větrolamů Větrolamy jsou úzké pruhy lesa, které se zakládaly pro lepší hospodaření s vodou v půdě, pro vytvoření lepšího přízemního klimatu a k ochraně půdy před deflací. (Riedl, Zachar a kol., 1973). Jejich hlavní funkcí je snižovat rychlost větru a zachycovat drobné půdní částečky větrem unášené, ale současně plní mnohem více funkcí. Z nejvýznamnějších pro zemědělské hospodáře je vytváření příznivého mikroklima pro pěstování plodin a tím zvýšení výnosu. Slouží také jako úkryt pro živočichy a všeobecně zvyšují biodiverzitu krajiny. Tyto a mnoho dalších funkcí sice 28
mohou plnit jednotlivé prvky, ale nejlépe fungují jako celý vhodně navržený systém. Správné rozmístění jednotlivých větrolamů se určuje dle směru převažujících větrů a morfologie terénu (Boháčová, 2011). Postavením překážky proti škodlivému větru dosáhneme snížení jeho účinků. Hlavní funkcí větrolamu je snížení rychlosti větru na určitou vzdálenost před a za pásem, což způsobí snížení turbulentní výměny vzdušných mas v přízemních vrstvách. Tímto se snižuje výpar a zlepšuje hospodaření s půdní vláhou. Konstrukce pásů (konkrétně stupeň prodouvavosti) ovlivňuje velmi podstatně dosah účinnosti větrolamů. Dle Riedla, Zachara a kol. (1973) se považuje za nejúčinnější stupeň propustnosti 30 %. Větrolam působí na snížení rychlosti větru tím účinněji, čím je rychlost větru větší (Riedl, Zachar a kol., 1973). Vliv větrolamů na zemědělské výnosy Všechny uvedené příznivé vlastnosti se projevují ve výši zemědělských výnosů, v zachování půdní výnosnosti a v ochraně půdy. Procentické zvýšení vlivem větrolamu nelze vyjádřit stejně pro všechny plochy a plodiny. Je také závislé na ročních a klimatických podmínkách. V průměrných letech se úroda obilí zvyšuje o 6 – 19 %. Výše sklizně se nepatrně liší dle vzdáleností od větrolamu. Příčinou těchto rozdílů jsou víry. V bezprostřední blízkosti větrolamu, zejména na závětrné straně až do vzdálenosti 1,5 násobku jeho výšky, je výnos zemědělských plodin ztrátový. Je to způsobeno tím, že dřeviny konkurují kulturním plodinám v boji o vláhu a nepříznivě je ovlivňují zástinem. Tyto ztráty jsou dostatečně kompenzovány zvýšením výnosu ve vzdálenosti dosahující 1,5 – 12 násobku výšky větrolamu. Na straně návětrné je vzestup výnosu pozorovatelný do vzdálenosti 5 násobku výšky (Riedl, Zachar a kol., 1973; Trnka, 2000). V bývalém SSSR byly pro pozorování zvýšení zemědělských výnosů zřízeny pokusné větrolamové stanice, které vedli odborní vědečtí pracovníci. V suchém roce 1921 byl prokázán na poli chráněném větrolamem o 300 % větší výnos žita než na poli nechráněném. Průměrná hodnota zvýšení výnosu žita v normálních srážkových letech je 50 %. Podobné hodnoty byly naměřeny i na ostatních pokusných stanicích. (Šanovec, 1948). Otázkou pro mě však zůstává, nakolik tyto výsledky mohly být ovlivněny politickým nalháváním, typickým pro tuto dobu.
29
2.4.2. Ochrana půdy před negativními účinky vody Vodní eroze Jedná se o ochuzování stanoviště o půdu jejím odplavováním a ukládáním v nižších částech povodí. Projevuje se při prudkých deštích nebo při tání sněhu (Mezera a kol. 1979). Lze jí rozdělit na plošnou, kdy odtok srážkových vod splachuje půdní částice v tenké vrstvě z celého půdního povrchu. Dále na erozi rýhovou, kdy odtékající voda vytváří v půdě rýhy a malé brázdy a dále na erozi výmolovou (stržovou), kdy odtok dešťové vody vymílá již hluboké brázdy, výmoly a strže. Kromě uvedeného je také známa eroze bystřinná a říční, kdy vodní proudy vymílají trvalá vodní koryta (Cablík, 1954).
2.4.3. Zvýšení biodiverzity V této podkapitole jsou nejdříve vymezeny některé pojmy, které se budou níže v této práci vyskytovat. V druhé části je popsána současná flóra a fauna zkoumané oblasti. K vytvoření druhé části bylo čerpáno zejména ze studie: KUPEC, P., KRIEGLER, Š. a kol.: Feasibility Study Report - Environmental Impact Assessment (EIA) Report, and Garmian Irrigation Scheme Project, Stage 1 of "Bawanur” Feasibility Study & Design for Bawanur Dam & Garmian Irrigation Canal in Garmian Project, CREA Brno, Brno, 2011. Vymezení pojmů
biocentrum (centrum biotické diverzity) Má být tvořeno ekologicky významným segmentem krajiny, který umožňuje trvalou existenci druhů a společenstev přirozeného genofondu krajiny.
biokoridor (biotický koridor) Propojuje biocentra a podporuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Zprostředkovává tok biotických informací v krajině. Oproti biocentrům nemusí umožňovat trvalou existenci všech druhů zastoupených společenstev. Funkčnost biokoridorů podmiňují jejich prostorové parametry (délka a šířka), stav trvalých podmínek a struktura i druhové složení biocenóz. Další jejich funkcí je rozdělovat a příznivě ovlivňovat rozlehlé ekologicky nestabilní ekosystémy (např. orná půda). Funkce a význam biokoridorů se odvíjí od biocenter, které spojují. 30
interakční prvky Jsou ekologicky významné krajinné prvky a liniová společenstva. Jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních, ekologicky méně stabilních společenstev. Typickými interakčními prvky jsou například ekotonová společenstva lesních okrajů, remízky, skupiny stromů i solitérní stromy v polích, drobná prameniště, vysokokmenné sady, aleje a jiné. Mají většinou menší plochu než biocentra a biokoridory a velmi často jsou prostorově izolovány (Löw, 1995). Vymezení kategorií využití půdy podle FAO:
les Půda o výměře minimálně 0,5 ha, na které se vyskytují stromy vyšší 5 m, se zakmeněním minimálně 10 %. Dále také stromy, které jsou schopny těchto limitů dosáhnout v in situ. Tato kategorie nezahrnuje půdu využívanou převážně zemědělsky či městskou zeleň.
jiné pozemky s dřevinnou vegetací Půda o výměře minimálně 0,5 ha, na které se vyskytují stromy vyšší 5 m, avšak se zakmeněním 5 – 10 % a nespadající do kategorie les. Dále také stromy, keře či kombinace stromů a keřů, které jsou schopny těchto limitů dosáhnout v in situ. Tato kategorie nezahrnuje půdu využívanou převážně zemědělsky či městskou zeleň.
ostatní Veškerá půda, která nespadá ani do kategorie les ani jiné pozemky s dřevinnou vegetací. Zde může být vylišena podkategorie s výskytem stromů, avšak nespadající do kategorií předchozích (např. olivové háje, datlové háje, ovocné sady atd.).
vnitrozemské vodní plochy, Sem patří řeky, jezera, vodní nádrže a jiné vodní vnitrozemské vodní plochy.
31
Současná flóra oblasti Vývoj typické vegetace semiaridního klimatu je zde po tisíciletí významně ovlivňován lidskou činností. V současnosti především intenzivní pastvou dobytka a rostlinnou výrobou, a to na 78 % plochy zájmového území. Krajinný ráz utváří především semiaridní step, která bývá v období dešťů pokryta travnatými porosty a v období sucha pak suchými trsy těchto trav. Porosty dřevinné vegetace se v regionu Bawanur nacházejí především v lužních oblastech řeky Sirwan. Hlavními zástupci stromového patra jsou zde Salix eleagnus Scop. a Morus ssp., keřové patro tvoří Nerium oleander L. a Tamarix ssp. Bylinnému patru dominuje rod Phragmites. Druhy, které nebyly identifikovány v rámci terénního průzkumu, tak byly vyfotografovány nebo založeny do herbáře. Poté následovala bližší determinace prof. Ing. Jaroslavem Koblížkem, CSc. a doc. Ing. Radomírem Řepkou, Ph.D.
taxon
lokalita
výskyt
Vitex Angus Custus Tamarix Alhagi Acacia Rubus ulmifolius Nerium oleander Morus Salix eleagnus Fraxinus Eucalyptus rostrata Pistacia Bambusa Mentha spicata Trifolium Papalum Polypogon monspeliensis Rostraria Chrozophora Paspalum Cyperus Carex Xeranthemum Avena byzantium
pobřežní vegetace, vádí pobřežní vegetace vádí, pastviny pobřežní vegetace, vádí pobřežní vegetace pobřežní vegetace pobřežní vegetace pobřežní vegetace pobřežní vegetace urbanizovaná krajina urbanizovaná krajina pobřežní vegetace pobřežní vegetace pobřežní vegetace pobřežní vegetace pastviny pastviny pole pobřežní vegetace pobřežní vegetace pobřežní vegetace pastviny pastviny
běžný běžný běžný vzácný vzácný hojný vzácný vzácný vzácný běžný vzácný běžný vzácný běžný běžný běžný běžný běžný vzácný vzácný vzácný vzácný vzácný
32
Scolymus Poaceae
hojný hojný
pastviny pastviny
Tabulka 2: Determinované rostlinné druhy sledované oblasti
Současná fauna oblasti V zájmové oblasti se vyskytuje typická fauna semiaridních regionů. Přestože živočichové musí být dobře přizpůsobeni podmínkám s nedostatkem vody, jsou většinou vázáni na okolí vodních toků či jiných zdrojů vody. Největší pozornost si zřejmě zaslouží třída ptáků, která je zde údajně zastoupena 59 čeleděmi. Taxony, které nebyly určeny při terénním průzkumu, blíže determinoval Ing. Vladimír Hula, Ph.D.
Hmyz (insecta) taxon Odonata Stylurus flavipes Brachythemis fuscopalliata Formicidae Blattodea Musca domestica Geotrupidae Vespa Culex pipiens Ecdyonorus Hydropsyche Vadicosa Gryllus bimaculatus
výskyt běžný běžný běžný běžný běžný běžný běžný běžný vzácný vzácný vzácný běžný běžný
Tabulka 3: Determinované taxony hmyzu sledované oblasti
Podle databáze UNEP-WCMC se v oblasti vyskytují tyto hmyzí čeledi (seřazeno podle abundance): 1. Nymphalidae 2. Lycaenidae 3. Pieridae 4. Sphingidae 5. Hesperiidae 6. Papilionidae 7. Libellulidae, Gomphidae, Dytiscidae, Saturniidae
33
Obojživelníci (Amphibia) a plazi (Reptilia) Z těchto tříd byl zaznamenán četný výskyt čeledi skokanovití (Ranidae), menší čeledi ropuchovití (Bufonidae) a agamovití (Agamidae). Podle databáze UNEP-WCMC se v oblasti vyskytují z třídy plazů (Reptilia) tyto čeledi (seřazeno podle abundance): 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Colubridae Gekkonidae Lacertidae Agamidae Scincidae Viperidae Testudinidae Hydrophiidae, Typhlopidae, Varanidae, Geomydidae, Emydidae, Trionychidae, Anguidae, Trogonophidae, Leptotyphlopidae, Boidae, Elapidae
Amphisbaenidae,
Podle databáze UNEP-WCMC se v oblasti vyskytují z třídy obojživelníků (Amphibia) tyto čeledi (seřazeno podle abundance): 1. Carcharhinidae 2. Sphyrnidae, Hemigaleidae, Triakidae, Hemiscylliidae 3. Rhincodontidae, Stegostomatidae
Ptáci (Aves) taxon Ardea cinerea Ardea purpurea Egretta alba Egretta garzetta Ciconia ciconia Phalacrocorax aristotelis Perdix perdix Alectoris chukar Riparia riparia Hirundo daurica Passer domesticus Columba livia Columba palumbus Cuculus canorus Alcedo atthis Ceryle rudis
výskyt vzácný vzácný vzácný vzácný běžný vzácný běžný vzácný vzácný běžný běžný běžný běžný vzácný běžný vzácný 34
Anthus campestris Anthus similis Motacilla citreola Galerida cristata Chlidonias niger Larus cachinnans Sterna albifrons Corvus corax Corvus corone Corvus monedula Anas platyrhynchos Upupa epops Gyps fulvus Falco tinnunculus Buteo Buteo
vzácný vzácný vzácný vzácný vzácný vzácný vzácný běžný běžný vzácný běžný běžný vzácný běžný vzácný
Tabulka 4: Determinované taxony ptáků sledované oblasti
Podle databáze UNEP-WCMC se v oblasti vyskytují z této třídy tyto čeledi (seřazeno podle abundance): 1. Muscicapidae 2. Scolopacidae 3. Anatidae 4. Accipitridae 5. Laridae 6. Fringillidae 7. Phalacrocoracidae, Charadriidae 8. Alaudidae 9. Emberizidae, Motacillidae 10. Strigidae, Falconidae 11. Ploceidae, Corvidae, Rallidae 12. Pteroclididae, Laniidae 13. Phasianidae, Hirundinidae 14. Threskiornithidae, Picidae 15. Podicipedidae, Sittidae, Apodidae, Pteroclididae 16. Phalacrocoracidae, Otididae, Glareolidae, Alcedinidae, Meropidae, Coraciidae, Prunellidae, Sturnidae, Paridae 17. Pelecanidae, Ciconiidae, Gruidae, Recurvirostridae, Cuculidae, Caprimulgidae, Pycnonotidae 18. Oriolidae, Remizidae, Aegithalidae, Troglodytidae, Cinclidae, Bombycillidae, Upupidae, Tytonidae, Psittacidae, Stercorariidae, Burhinidae, Haematopodidae, Dromadidae, Pandionidae, Phoenicopteridae, Anhingidae, Struthionidae
35
Ryby (Osteichthyes) Podle organizace The international organization for Fish Base se v oblasti vyskytují tyto nadtřídy: 1. Cyprinidae 2. Sparidae 3. Cyprinodontidae 4. Balitoridae 5. Carcharhinidae 6. Clariidae 7. Poeciliidae 8. Heteropneustidae 9. Mugilidae 10. Bagridae 11. Salmonidae 12. Cichlidae 13. Sillaginidae 14. Siluridae 15. Belonidae 16. Clupeidae
Savci (Mammalia) Podle informací domorodců se v oblasti vyskytují tyto taxony: taxon Sus scrofa Sylviagus Lepus Vulpes vulpes Meles Meles Microchiroptera Cricetus Hystrix indica Lutra lutra
výskyt vzácný vzácný vzácný vzácný vzácný běžný vzácný vzácný vzácný
Tabulka 5: Determinované taxony savců sledované oblasti
Podle databáze UNEP-WCMC se v oblasti vyskytují z této třídy tyto čeledi (seřazeno podle abundance): 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Muridae Vespertilionidae Felidae Mustelidae Canidae Bovidae 36
7. Cricetidae, Cervidae, 8. Soricidae, Rhinolophidae, Equidae, 9. Erinaceidae, Rhinopomatidae, Herpestidae 10. Leporidae, Dipodidae, Gliridae, 11. Hipposideridae, Pteropodidae, Emballionuridae, Molossidae, Spalacidae, Sciuridae, Castoridae, Hystricidae, Ursidae, Hyaenidae, Suidae
3. MATERIÁL 3.1. Pedologické poměry 3.1.1. Popis reliéfu a půdotvorných faktorů zkoumané oblasti Oblast, kde byl průzkum prováděn, je většinou rovinatá, ale při okrajích i s pahorkatinami až podhůřím s hlubokými údolími a soutěskami. Významnými prvky reliéfu jsou vádí, která jsou většinou orientovaná ve směru sever – jih. Ty se často bohatě větví a mívají strmé břehy. Krajinu dále brázdí koryta sezónních malých vodních toků, které občas mohou způsobovat i hluboké erozní rýhy. Charakter půd v blízkosti vádí dokazuje dynamický vývoj a rychlé změny průběhu toku krajinou. Silně skeletovité půdy se nepravidelně střídají s vrstvami téměř bez skeletu. Tyto vrstvy vznikly v důsledku říční sedimentace. Dále se vyskytují hluboké a velmi ulehlé půdy. Půdotvorný substrát tvoří výhradně sedimentační materiál. Ten je převážně tvořen sprašemi a sprašovými hlínami. Obecně eolitickým materiálem s často přimíšeným materiálem fluviálním (oblázky, štěrk, hlína). Zejména v okrajových částech oblasti vystupují na zemský povrch pískovcové a flyšové vrstvy pod úhlem 40 až 80°. V místech, kde tyto vrstvy vystupují k půdnímu povrchu, se v důsledku zvětrávání z těchto vrstev uvolňují tmelové substance, které ovlivňují zbarvení, texturu, konzistenci, strukturu a stratifikaci půdního profilu.
3.1.2. Taxonomické zařazení Půdní jednotky byly pojmenovány na základě americké půdní taxonomie (Soil taxonomy, 1999) s použitím užších materiálů sloužících k determinaci půd (Keys to Soil Taxonomy, 2010). Tento přístup byl zvolen s ohledem na specifičnost přírodních podmínek zájmového území, které sahají mimo rámec Taxonomického systému půd ČR (Němeček, 2001). Druhým důvodem zvolené nomenklatury jsou požadavky zadavatele projektu, který vyžaduje použití mezinárodně platného systému klasifikace půd. 37
K určení stratigrafie půdy ve vazbě na půdně taxonomické jednotky byly primárními východisky tyto aspekty: vodní režim, teplotní režim a tvorba epipedonu (hlavně ochrického, místy molického). Ochrický epipedon je povrchový horizont s typickým suchým režimem, nízkým obsahem organické hmoty a tedy i uhlíku. Molický epipedon naopak obsahuje relativně vysoký podíl humusu, nevyvíjí se zde ale v obvyklé velké mocnosti. V případě mladých čtvrtohorních půd nebo půd v blízkostech vodních toků, bývá v profilu vylišen organominerální A horizont. Na těchto geologicky podmíněných substrátech v různě významném ovlivnění podzemní vodou se vyskytují entisoly. Pozorovat lze dále eluviální typický E horizont, na který navazuje luvický Bt horizont. Může být vyvinut i zvlášť. Tato posloupnost je typická pro alfisoly. Kromě Bt horizontu se ještě častěji vyvíjí horizont kambický. Bw horizont s výrazně strukturálním charakterem i intenzivnějším odstínem je typický pro kambisoly, ty bývají obohaceny o karbonáty. Metamorfický horizont následuje za přechodným BC, občas i B/C. To nastává v případě výrazných rozdílů v textuře a při nepravidelné poloze substrátů. Významný podíl sádrovců indikuje vývoj sádrovcového horizontu z rozpustných solí. Vývin natrického horizontu vede k zařazení mezi aridisoly. Nejčastěji se vyskytovaly aridisoly, mollisoly, alfisoly,
inceptisoly a entisoly - viz příloha. Alfisoly se zde
vyznačují vyšším obsahem jílu, takže i procesy spojené s transportem jílu v rámci půdního profilu jsou markantnější. Na půdním povrchu se někdy objevuje 2 až 4 mm silná krusta, která je výsledkem nízké odolnosti agregátů vůči vymývání. Rozhodující je textura půdního povrchu, která mimo jiné ovlivňuje i náchylnost k rozplavování půdy vlivem působení srážkové vody. Tento jev se označuje termínem soil slaking. Stabilita vůči tomuto jevu bývá snížena vyšším podílem prachovité frakce a naopak zvýšena s rostoucím podílem jílovité frakce a organické hmoty. V některých půdách se vyskytují evapority, což jsou sedimentární horniny vzniklé vysrážením minerálně nasycených (slaných) vodních par. Někdy může být obohacení natolik intenzivní, že substrát takzvaně zkamení.
3.2. Geologické poměry Území patří k mezopotámské geosynklinále. Mezopotámská geosynklinála byla méně stabilní částí zemské kůry, rychle se prohýbala a ještě dnes je možné pozorovat silné poklesy v její ose, tj. v Perském zálivu a jeho pomyslném prodloužení do 38
Mezopotámské nížiny. Proto se zde během druhohor, třetihor i čtvrtohor nakupily usazeniny o mocnosti až 9 000 m. To souvisí také s velkými ložisky ropy v oblasti. Současný reliéf je výsledkem především čtvrtohorního usazování říčních sedimentů. Jedná se hlavně o hrubý štěrk tvaru dokonalých oblázků, které bývají překryty méně mocnými vrstvami jemnozrnných naplavenin.
Podle původu a topografie je možné geologický substrát rozdělit do několika skupin: bezskeletnaté sprašové hlíny, často obohacené o vápník, ale bez známek vyplavování karbonátů naplaveniny štěrku a písku v okolí řek nepravidelně se střídající vrstvy prachovité textury bez skeletu s vrstvami silně skeletnatými flyše s nepravidelně se střídajícími vrstvami prachovců a pískovců kompaktní slepence s dominantní frakcí oblázků sedimenty s vysokým obsahem evaporitů, zejména sádrovce, který se uvolňuje z matečné horniny či z vnitropůdního zvětrávání
Oblázky jsou tvořeny hlavně z vápenců, krystalických vápenců, silikátových hornin, vzácněji také z pískovce. Fluviální sedimenty se vyskytují především v rozsáhlých pánvích, které bývají lemovány různě vysokým horami. Vzhledem k aktivní říční činnosti se z geologického hlediska poloha a charakter koryt řek a vádí mění poměrně dynamicky.
39
Obrázek 5: Geologická mapa Iráku (upraveno Buday a Jassim, 1984)
3.3. Hydrologické poměry Většina vodních toků probíhá v daném území v severojižním směru. Jediná významná řeka oblasti se nazývá Sirwan, která pramení v pohoří Zagros v Íránu a má plochu povodí 20 130 km2. Na její průtok má zásadní vliv provoz na výše položené přehradě Darbandikhan. Průměrný průtok je 120 m3/s. Maximální průtok bývá v březnu a dubnu, minimální v období mezi červnem a zářím. Voda z této řeky je částečně využívána k zavlažování pomocí větvících se otevřených kanálů. Vzorky vody z této řeky byly zkoumány v akreditované laboratoři Výzkumného vodohospodářského ústavu v Brně. Pokud výslednou zprávu silně zestručníme, je možné konstatovat, že zvýšené 40
hodnoty jsou pouze v obsahu dusičnanů. Zjištěné pH je 7,15. Lokálně na řece dochází k těžbě štěrku a písku, což způsobuje občasné znečištění vody naftou. Zřejmě však díky vysokým teplotám a přirozenému výskytu ropných látek v okolí lze pozorovat dobrou samočistící schopnost jako výsledek rychlého biologického rozkladu. V severní části oblasti pramení ještě několik menších vodních toků, které však mají většinou jen sezónní charakter. Každá obec mívá jeden či více pramenů podzemní vody.
3.4. Klimatické poměry Podle Koppenovi klasifikace oblast spadá do klimatické zóny Bsh – horkého semiaridního klimatu (Kottek, M. et al., 2006). V tomto podnebí občas výpar může převyšovat srážky. Léta bývají teplá až extrémně teplá, zimy mírné až teplé. Podzimy a jara bývají velmi krátká. Klimatická data lze získat z Publications relating to the area of northern Iraq (e. g. Stevanovic, Markovic, 2004), z webu organizace FAO, nebo z místních klimatologických stanic (Sulaymaniyah, Darbandikhan, Kifri a další). Obecně lze říci, že existuje velký rozdíl mezi srážkovými úhrny jednotlivých ročních období. Takřka bezesrážkové období trvá od června do září. Od druhé poloviny října do začátku května probíhá období dešťů, přičemž nejvyšší srážkové úhrny jsou v měsících prosinec nebo leden. Toto nerovnoměrné rozložení srážek v průběhu roku způsobuje velká sucha v letním období. Průměrné roční úhrny srážek v zájmové oblasti v letech 2000 až 2010 činí 372 mm (klimatologická stanice Kallar), minimální měsíční úhrny srážek jsou 0 mm, a to v nejsušších letech i po dobu 5 měsíců. Naopak nejvyšší srážkové měsíční úhrny dosahují hodnot přes 250 mm. Avšak i roční srážkové úhrny mají poměrně vysokou variabilitu, což způsobuje v suchých letech nejen nedostatek pitné vody, ale i výrazné snížení zemědělských výnosů, na kterých jsou mnozí obyvatelé závislí.
41
roky
Srážkové úhrny v městě Kallar [mm] měsíce leden únor březen duben květen červen červenec srpen září
2000 2001 56,2 40,3 64,8 2002 160,1 45,3 100 2003 77,2 98,2 97,7 2004 208,3 78,5 16,5 2005 69,3 36,9 102,4 2006 69 99 17,5 2007 85,5 67,5 6,5 2008 64 27,5 3 2009 22,5 24 26,3 2010 30,6 48,6 61,5 průměr 84,3 56,6 49,6
5,5 73,7 22,8 37 28,5 62,5 61,5 0 35,7 36,1
0 6,6 10 49 4 3 2,5 2 0,5 52
36,3 13,0
2,6
0
0
0
1,3
0,0
0 11 0 0 0 0 0 0 0,5 0
říjen listopad prosinec celkem 0 5,1 16,8 11,3 1,5 0 25,5 0 73,5 35,5
29,8 29,8 6 87,8 63,7 28 16,5 0 28 66,8
116,5 111,3 272,6 113,9 41,8 42 7 10 3 54,8
146,3 326,6 681,1 519,3 496,6 311,1 300,0 233,5 201,5 266,1 228,7
1,2 16,9
35,6
77,3
372,1
Tabulka 6: Srážkové úhrny ze stanice Kallar v období 2000 – 2100 (prázdná políčka=chybějící údaje)
Průměrná měsíční teplota vzduchu v oblasti zájmu obvykle neklesá pod 10 °C. Minimální teplota může výjimečně klesnout pod bod mrazu, nejchladněji je v lednu. Maximální teploty se pohybují kolem 45 °C a to v červenci a srpnu. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 20 °C.
Kirkuk min. teplota max. teplota vlhkost vítr slunečno radiace °C °C % km/den hodiny MJ/m2/den leden 4,5 13,7 68 173 5,2 9,3 únor 5,5 15,5 68 199 5,9 12 březen 8,5 19,3 59 199 6,2 15,2 duben 13 25,5 51 207 7,4 19,1 květen 18,8 32,9 36 207 8,9 22,8 červen 23,7 39,2 18 199 11,2 26,5 červenec 26,7 42,8 17 190 11 26 srpen 26,5 42,5 18 190 10,6 24 září 22,4 38,3 20 173 9,6 20,2 říjen 17,2 31,6 35 164 7,9 15 listopad 11,3 23 50 173 6,3 10,7 prosinec 6,1 16,4 65 138 5,5 8,9 průměr 15,4 28,4 42 184 8,0 17,5 Tabulka 7: Základní klimatická data ze stanice Kirkuk z období 1992 – 2000 měsíce
42
evapotranspirace mm/den 1,51 1,97 2,96 4,47 6,51 8,33 8,66 8,27 6,66 4,6 2,87 1,57 4,87
3.5. Přehled vybraných půdních vlastností 3.5.1. Barva Barva půdních horizontů a barva profilu jako celku je nejnápadnější a nejzřetelnější fyzikální vlastnost lesních půd. Zvýšená pozornost problematice barev půdních horizontů není pouze odrazem významnosti barvy půdních horizontů jako součásti terénního šetření. Půdní barva nejen informuje o některých fyzikálních a chemických vlastnostech dané půdy, ale tyto vlastnosti přímo podmiňuje. Vzhledem k subjektivitě tohoto označování se v současné době standardně užívají atlasy půdních barev, tzv. Munsellovy Soil Color Charts. U každého půdního horizontu se pak jejich pomocí určuje:1. odstín (hue), 2. kvalita barvy (value), 3. barevnost (chroma). Tyto tři charakteristiky jsou přitom standardně kódovány a pro popis jednotlivých horizontů též standardně řazeny dle výše uvedeného pořadí. Ze zápisu např. 7,5 YR 2/0 tak víme, že danou barvu nalezneme v Munsell Soil Color Charts na straně 7,5 YR (odstín) v řádku 2 (kvalita dané barvy) a sloupci 0 (intenzity její barevnosti) (Rejšek, 1999). Protože se barva mění s půdní vlhkostí, stanovuje se barva půdy za vlhka. Půdu je tedy před zařazením nutno zvlhčit (pokropit).
3.5.1. Textura Je podmíněna poměrem zastoupení jednotlivých zrnitostních frakcí a je vyjádřena půdním druhem. Platí přitom, že každý půdní horizont má svůj specifický poměr různě velkých částic pevné půdní frakce a má tudíž svůj půdní druh (Rejšek, 1999). Čím více jemných částic půda obsahuje, tím více nedostupné vody poutá (bod trvalého vadnutí se zvyšuje s obsahem velmi malých částic). Obsah vody v půdě při polní vodní kapacitě vzrůstá od písčité až po jílovitohlinitou půdu (upraveno podle: Brady, 1990).
43
Obrázek 6: Trojúhelníkový diagram na stanovení půdního druhu (upraveno podle Rowell, 1994, Němeček a kol., 2001)
3.5.2. Skeletnatost U této vlastnosti se hodnotí zejména druh skeletu podle velikosti frakcí od hrubého písku (2-4 mm) až po balvany (> 300mm). Dále se uvádí obsah skeletu, což je odhadnuté procentuální zastoupení skeletu na ploše čela sondy. Půdy s příměsí skeletu obsahují 5 - 10 %, půdy skeletnaté obsahují více než 80 % skeletu. Pro pochopení dalších souvislostí je vhodné sledovat i původ skeletu. Především o jakou horninu či minerál se jedná a jestli je skelet převážně ostrohranný či zaoblený.
3.5.1. Konzistence Konzistence je podmíněna přilnavostí a soudržností. Každý půdní horizont je charakterizován jednak silou, s jakou lnou jeho pevné částice k jiným předmětům a jednak silou, s jakou lnou jeho pevné částice k sobě navzájem. Vzhledem k tomu, že tyto síly jsou uplatňovány půdními částicemi současně, je jejich výslednice chápána jako vlastnost jedna - půdní konzistence. I zde platí, že je nutné zvlášť hodnotit zrnitost půdních horizontů za vlhka a za sucha (Rejšek, 1999).
44
3.5.2. Vlhkost Vlhkost je podmíněna obsahem a formami okamžitě se vyskytující půdní vody. Vzhledem k velmi rychlému vysychání půdní sondy je nutné provádět klasifikaci půdní vlhkosti okamžitě po výkopu. Není-li z vážných důvodů tento popis proveden okamžitě, je možné k němu následně přistoupit pouze po hlubokém, důkladném sražení čela sondy a obnažení horizontů s původními vlhkostními charakteristikami. Půdní horizont může byt charakterizován jako suchý, mírně vlhký, čerstvě vlhký, vlhký, mokrý anebo jako zbahnělý (Rejšek, 1999).
3.5.3. Biologická aktivita Biologická aktivita je podmíněna v první řadě hloubkou, aerací, pórovitosti, obsahem a formou půdní vody a především obsahem a formou humifikované organické hmoty. Komplexní působení těchto jednotlivých půdních parametrů se v jednotlivých půdních horizontech projevuje morfologicky zachytitelnými projevy přítomnosti půdní bioty (druhové spektrum a biomasa edafonu). Nápadné jsou zvláště pobytové stopy makrozooedafonu: chodby, exkrementy, zbytky potravy, přítomnost živých i mrtvých jedinců - a to zvláště z čeledi žížalovitých (Lumbricidae). Půdní mikroflóra se může projevit přítomností mycelií mikromycet i vyšších hub.
3.5.4. Půdní reakce Reakce půdy, respektive půdního roztoku, je jednou z nejdůležitějších chemických charakteristik půdy. Je tomu tak proto, že mnoho chemických a biologických procesů v půdě závisí na množství vodíkových kationtů H+ (ve skutečnosti jsou ionty vodíku ve vodném prostředí hydratované a vodík tedy existuje ve formě iontů H3O+; pro zjednodušení se tato skutečnost opomíjí a používá se formální zápis H+) a hydroxylových aniontů OH-. Kyselé půdy jsou běžné např. v oblastech s vyššími srážkami, kdy se bazické kationty (Ca2+, Mg2+, K+ a Na+) ve zvýšené míře vymývají z povrchových vrstev půdy a jsou ve výměnných místech půdních koloidů nahrazovány ionty H+ a dále ionty Al3+. Alkalické půdy jsou časté v aridních a semiaridních oblastech. Jak příliš kyselé, tak příliš zásadité půdy jsou nepříznivé pro většinu rostlin (Šimek, 2003).
45
3.5.5. Půdní chemismus ve vztahu k rostlinám V části o vztahu vybraných půdních elementů ve vztahu k rostlinám bylo čerpáno zejména ze Zakládání lesa II., Mauer, 2011. Dále pak z publikace Základy nauky o půdě: neživé složky půdy., Šimek, 2003. Dusík Nedostatek dusíku se projevuje celkovým snížením růstu, zmenšením asimilačního aparátu a celkovým rovnoměrným žloutnutím asimilačních orgánů (nedostatkem chlorofylu) a špatným vývinem pupenů. Obdobné příznaky vyvolává i nadbytek nebo nedostatek vody, neboť je zároveň narušeno zásobování dusíkem. Při nadbytku dusíku jsou vegetativní orgány měkké, vodnaté, sytě zelené a málo odolné proti chorobám a všem biotickým a abiotickým škodám. Draslík Nedostatek draslíku se ve výživě projevuje podobnými symptomy jako nedostatek dusíku, a to žlutozeleným zbarvením listů. Při větším nedostatku dochází k úbytku chlorofylu na krajích a špičkách asimilačních orgánů, které žloutnou až černají, okraje listů jsou nekrotické. Listy pozvolna odumírají, ale neopadávají. Nedostatek draslíku omezuje i rozvoj kořenového systému. Vápník Je antagonním prvkem draslíku, železa, manganu ale i jiných prvků. Proto v půdách bohatých na vápník nespočívá nedostatek některého z těchto prvků v jeho naprosté absenci v půdě, ale v nepříznivém poměru mezi vápníkem a těmito prvky. Vápník má výrazný vliv na biologickou činnost v půdě, na reakci půdy a tím nepřímo i na její strukturu, vodní a vzdušný režim. Nedostatek vápníku, který by narušil výživu, je velmi vzácný, spíše se vyskytují škody způsobené vysokou půdní kyselostí. Hořčík Při nedostatku hořčíku ve výživě vznikají chlorózy. U jehličnanů se chlorózy projevují v červenci a v září žloutnutím špiček jehlic, u listnáčů mozaikovou skvrnitostí, která může přecházet až k zasychání okrajů listů (jde rovněž o exaktní karenční jev).
46
Uhlík Uhlík je základní složkou veškeré organické hmoty. Na souhrn přeměn uhlíku, jenž se nazývá uhlíkový cyklus, lze nahlížet jako na cyklus života, jenž v globálním měřítku zabezpečuje kontinuitu života na Zemi. Jedním z nejdůležitějších prvků cyklu uhlíku na Zemi je oxid uhličitý. Fotosyntézou je uhlík z CO2 transformován do organických látek, které jsou dříve nebo později (průchodem tzv. potravními řetězci) respirací rozkládány zpět na CO2. Část uhlíku je přitom dočasně (byť relativně dlouhodobě) vázána ve formě humusu v půdách, který se však posléze také rozkládá a vzniklý CO2 doplňuje zásobu uhlíku v atmosféře. Poměr C:N Charakteristickým znakem humifikace organických látek je relativní obohacení dusíkem. Zatímco rostlinné zbytky mají poměr C:N kolem 40:1, v humusových látkách je tento poměr mnohem nižší. Dusík takto vázaný je vesměs nepřístupný jako živina, ale při procesech přeměn humusových látek může být posléze uvolněn. Poměr C:N v organické hmotě v půdě se pohybuje v rozsahu 8 - 15:1. Poměr C:N v rostlinném materiálu či podobných organických látkách je tedy zpočátku vysoký, avšak po vnesení do půdy se může rychle snižovat. Za příhodných podmínek, zejména za příznivé teploty a vlhkosti, dochází během několika dnů k rozvoji heterotrofních mikroorganismů: bakterií, aktinomycet i mikromycet, které využívají vnesenou organickou látku jako zdroj uhlíku a energie. Současně s rozkladem organické látky relativně chudé na dusík stoupne jeho potřeba u mikroorganismů a v půdě momentálně dostupný minerální dusík je jimi odčerpán. V tomto období mohou rostliny trpět nedostatkem dusíku. V průběhu rozkladu organické látky se většina uhlíku uvolňuje ve formě CO2, avšak většina dusíku v půdě zůstává. Proto klesá poměr C:N v rozkládaném materiálu. Období nedostatku dusíku může trvat několik dnů či týdnů nebo může být i mnohem delší. To závisí zejména na množství a kvalitě vnesené organické hmoty. Velké množství organických zbytků chudých na dusík, jako je např. sláma obilnin, se rozkládá pomalu a dusík je pak imobilizován v biomase mikroorganismů dlouhou dobu. Rostlinné zbytky bohaté na dusík, např. posklizňové zbytky jetelovin, se rozkládají mnohem rychleji, neboť je k dispozici dostatek dusíku.
47
Karbonáty (uhličitany) Přítomnost uhličitanů vápníku v půdním horizontu je primárně podmíněna přítomností karbonátových hornin nebo karbonáto-silikátových hornin (smíšených hornin, charakteristických právě vyšším podílem uhličitanů) (Rejšek, 1999). V půdě se vyskytují také mnohé uhličitany, a to ve formě bezvodé i vodnaté. Kalcit (CaCO3) vzniká zejména zvětráváním primárních Ca-nerostů, např. plagioklasů. V sedimentech je nejčastěji biogenního původu, vzniká i srážením z půdního roztoku, často obohacený o Mg. CaCO3 je v půdě velmi významný, působí příznivě na chemizmus i fyzikální vlastnosti půd. Jinou modifikací uhličitanu vápenatého je řidčeji se vyskytující aragonit. Velmi častým půdním uhličitanem je také dolomit [CaMg(CO3)2]. Méně často se vyskytují magnezit (MgCO3) a siderit (FeCO3). Z vodnatých uhličitanů se v půdách vyskytuje zejména natrit (soda, Na2CO3.10 H2O) vznikající zvětráváním půdotvorných minerálů v aridním podnebí a hromadící se v povrchové vrstvě půdy. Sekundární Ca nebo Ca+Mg uhličitany se často vyskytují (podobně jako sekundární oxidy a hydroxidy) jako povlaky na jiných minerálech. Chloridy (a další halovce) Halit (NaCl) vzniká zvětráváním v aridním klimatu i vysrážením z mořské vody. Chloridy K a Mg jsou důležitou součástí draselných hnojiv, vznikají také z mořské vody. Fluorit (CaF2) zvětrává pomalu, tvoří příměs vápenců a dolomitů. Sírany (sulfáty) Sekundární sírany se někdy hromadí jako produkty zvětrávání v aridních podmínkách. Vznikají zde sírany Ca, Mg a Na, z nichž nejdůležitější jsou sádrovec (CaSO4 . 2 H2O) a anhydrit (CaSO4). Sádrovec, podobně jako kalcit a oxidy, se může vyskytovat ve formě povlaků, sírany Na podobně jako uhličitany Na se hromadí při povrchu půdy při převažující evaporaci. Kationtová výměnná kapacita Zvětráváním minerálů se vytvářejí podmínky pro vznik „potenciální zásobárny“ kationtů, které mohou být za určitých podmínek uvolněny do půdního roztoku (=výměnné kationty). Konečně část (často nejmenší) kationtů se již nachází v půdním roztoku. Kationtová výměnná kapacita (dále jen KVK) je součet nábojů výměnných kationtů, které může daná půda adsorbovat. Je dána množstvím a kvalitou koloidů 48
v půdě. Lehčí půdy s nižším obsahem jílových minerálů i organické hmoty mají nižší KVK než těžší půdy, jílovité půdy s převahou kaolinitu a sesquioxidů mají nižší KVK než půdy se stejným obsahem organické hmoty, ale s převahou jílových minerálů typu smektitu, apod. KVK souvisí i s pH půdy. Kyselé půdy mají obecně nízkou KVK. Přijatelnost kationtů pro rostliny je dána nejen jejich obsahem v půdě, ale i typem koloidu, který kationt sorbuje, a také silou, kterou jsou jednotlivé kationty poutány k povrchům koloidů, tzv. selektivita sorpce.
3.5.1. Struktura a půdní hydrolimity Čerpáno převážně z publikace Základy nauky o půdě: neživé složky půdy., Šimek, 2003. Půda je pórovité médium. Uspořádání pevných částic v půdním horizontu, jejich shlukování do agregátů, velikost, tvar a distribuci pórů mezi nimi popisuje vlastnost půdy zvaná struktura půdy. Struktura půdy patří k nejvýznamnějším fyzikálním charakteristikám půdy. Podobně jako textura, podmiňuje struktura půdy velikostní zastoupení půdních pórů (makropórů a mikropórů) a tím významně ovlivňuje vodní a vzdušné poměry v půdě, má vliv na záhřevnost půdy, vymezuje a určuje prostor pro chemické i biologické procesy v půdě. Při posuzování struktury půdy se hodnotí velikost a tvar strukturních agregátů a jejich stabilita (zejména vodostálost). Půdní struktura se vyvíjí současně s vývojem půdy za spolupůsobení třech faktorů, a to fyzikálních, chemických a biologických. Ze strukturního stavu půdy vyplývá další důležitá vlastnost - pórovitost půdy, tj. celkový objem pórů v neporušené půdě. Povrchové horizonty minerální půdy mají pórovitost 40 - 60 % neboli 0,4 – 0,6 cm3.cm-3, což znamená, že 40 - 60 % objemu půdy je tvořeno póry, zbytek pevnými částicemi. Póry jsou vyplněny vzduchem nebo vodou. Pórovitost půdy je charakterizována několika parametry. Kromě již zmíněné celkové pórovitosti, tj. objemu pórů, jsou to i velikost (průměr a délka), tvar a distribuce pórů. Póry o průměru větším než 50 µm se nazývají makropóry, menší než 50 µm mikropóry. Toto děleni souvisí s jejich funkcí. Makropóry dovolují rychlý pohyb vody, např. průsak při silném dešti nebo závlaze. Jakmile se tyto póry vyprázdní, zasakování se silně zpomalí. V tomto stavu se vlhkost půdy označuje jako polní kapacita a voda je zadržována již jen v mikropórech. Při dalším vysychání půdy začnou od určité vlhkosti vadnout rostliny. Tento stav vlhkosti půdy se nazývá bod trvalého vadnutí. Voda je 49
držena již jen v pórech menších než přibližně 0,2 μm. Vztah mezi velikostí pórů a jejich funkcí dovoluje stanovit objem makropórů (a tedy i mikropórů) z hodnot celkové pórovitosti a obsahu vody v půdě při polní vodní kapacitě. Množství vody, které ještě půda může zadržet, se nazývá maximální vodní kapacita a závisí na celkové pórovitosti. Tato situace se v polních podmínkách prakticky nevyskytuje, neboť i půda třeba dočasně zcela zaplavená nebo vrstvy půdy pod hladinou spodní vody vesměs obsahují zadržené bublinky půdního vzduchu. Vzhledem k tomu, že pórovitost svrchních horizontů je obvykle 40 – 60 %, maximální obsah vody v půdě se může blížit 40 – 60 % objemu půdy. Po nasycení půdy na maximální vodní kapacitu (či na hodnotu jí blízkou) např. po silném dešti, se nejprve působením gravitace vyprazdňují makropóry, až se obsah vody v půdě sníží na množství nazývané polní vodní kapacita. Tehdy ustává nebo téměř ustává pohyb vody dolů v půdním profilu způsobovaný gravitací a voda zaujímá 10 – 55 % objemu půdy (opět podle struktury, textury, pórovitosti atd.). Evaporací a transpirací se obsah vody dále snižuje, až klesne na hodnotu 5 - 35 % objemu půdy, kdy rostliny již nejsou schopny překonat kohezní a adhezní síly poutající molekuly vody v půdě. Tento obsah vody v půdě se nazývá bod trvalého vadnutí. Další evaporací se obsah vody může snížit téměř na nulu v lehkých půdách nebo na asi 8 % objemových v těžkých půdách. Půda je tzv. na vzduchu suchá. Obsah vody v půdě a její dostupnost souvisí s texturou půdy. Často užívanou charakteristikou je také retenční vodní kapacita (RVK), která odpovídá vodě zadržené v kapilárních pórech, a maximální kapilární vodní kapacita (MKK), která se dříve používala jako míra schopnosti půdy zadržovat vodu pro potřeby rostlin. Pro hodnocení biologických procesů v půdě má zvláštní význam míra zaplnění půdních pórů vodou a vzduchem (tj. relativní zaplnění všech pórů vodou resp. vzduchem).
3.1. Vybrané půdotvorné procesy a jejich vazba na diagnostické horizonty půd semiaridních oblastí Čerpáno zejména z http://wood.mendelu.cz/others/procesy_v_pude/.
3.1.1. Salinizace Salinizace je procesem akumulace rozpustných solí. V úzkém pojetí se zde jedná o tzv. lehce rozpustné soli, tj. není zahrnut sádrovec (vodnatý síran vápenatý) 50
CaSO4 . nH20, jehož iluviací (či eluviací) je v pedologii zabýváno zvlášť a to spíše ve vazbě na kalcifikaci než na salinizaci. Salinizací vznikají salické S-horizonty, typické akumulací lehce rozpustných solí v daném horizontu s elektrickou vodivostí do 60 cm hloubky vyšší než 8 mS.cm-1 a pod 60 cm hloubky vyšší než 16 mS.cm-1. Salické horizonty jsou takto horizonty akumulace sloučenin především vápníku, sodíku a hořčíku v takové míře, že dochází k negativnímu ovlivnění půdní úrodnosti. V semiaridních
oblastech
je
tento
proces
způsoben
především
vysokou
evapotranspirací.
3.1.2. Půdní procesy spojené s translokací půdních částic Půdní procesy spojené s translokací půdních částic tak obecně spočívají v pohybu látek z určité části půdního tělesa do části jiné s výrazným vlivem vymývání srážkovou (povrchovou) vodou. Eluviace Vede ke vzniku vybělených (albizovaných, leunizovaných), původně tmavších horizontů. Tyto horizonty jsou tak horizonty ztrát, horizonty ochuzenými. Ztráta tmavých látek může být skutečně ztrátou vlastních pigmentujících organických látek, není zde však ztrátou jedinou. Příčiny eluviace jsou různé - nejčastěji se jedná o perkolující srážkovou vodu (po její infiltraci do půdního tělesa), tj. o proces louhování; časté jsou i procesy leucinizace po transformacích uvnitř půdních těles, stejně tak jako procesy navazující na jak dekompozici organické hmoty, tak na zvětrávání anorganické půdní hmoty. Iluviace Vede ke vzniku ztmavlých horizontů, často barevně nevýrazně, zato však výrazně texturně (zrnitostně těžké půdní druhy). Tyto horizonty jsou tak horizonty obohacení, většinou vplavením. Ilimerizace Je procesem přesunu jílnatých částic ze svrchní části pedonu do spodní části pedonu. Podstatou ilimerizace je mechanický přesun jílnaté frakce srážkovou vodou se vznikem jílem ochuzeného (eluviálního) a jílem obohaceného (argilického) horizontu.
51
3.1.3. Mineralizace Je procesem úplné přeměny výchozích složitých molekul odumřelé organické hmoty na jednoduché anorganické sloučeniny, z nichž je celá řada přijatelných rostlinami v podobě minerálních živin. Z analytického hlediska je základní skutečností fakt, že mineralizace v půdě probíhá na dvou úrovních: Primární mineralizace Kdy jsou degradovány nejsnáze dekomponovatelné organické sloučeniny jako aminokyseliny, nukleové kyseliny, proteiny a některé tuky. Vznikají tak látky okamžitě emitované do atmosféry (sirovodík, molekulární dusík, oxid uhličitý, amoniak) nebo do půdy (voda), látky přijímané rostlinami a mikroorganismy, látky výměně vázané na půdních koloidech (včetně protonu H+) a látky vyplavované z půdy vodou. Sekundární mineralizace Kdy jsou degradovány produkty humifikace. Z analytického hlediska je prokázáno, že až 3 % každoroční produkce humifikace je během téhož období rozloženo až na úroveň mineralizace. Zde je tedy evidentní, že pro zachování půdní úrodnosti je zapotřebí vzít v potaz zcela pragmatickou skutečnost, že obsah organické hmoty každé půdy se bez jejího nového vstupu sice pomalu, ale zákonitě snižuje.
3.1.4. Akumulace Akumulace znamená hromadění transportovaného materiálu z jiného stanoviště. Vede ke vzniku fluvických znaků a podstatnou skutečností je fakt, že při těchto procesech dochází k přesunům půdní hmoty často v masivním měřítku a že základní příčinou všech těchto jevů je vliv gravitace.
3.1.5. Půdní procesy spojené se zvětráváním Oxidace Je významným procesem chemického zvětrávání, kdy klíčovou roli hraje působení oxidačních, tj. elektron přijímajících látek. Akceptorem elektronů je v prvé řadě molekulární kyslík; stejnou funkci však vykonává i ozon 03 nebo dusičnany NO3-. Význam oxidací je navíc akcentován masivním výskytem snadno oxidovatelných
52
sloučenin v půdotvorném substrátu a to především dvojmocných sloučenin železa, sirníků a sloučenin manganu. Brunifikace Nebo také hnědnutí je základním procesem transformací půdních částic. Podstatou tohoto procesu jsou přeměny primárních sloučenin železa na sloučeniny sekundární, tj. v první řadě zvětrávání horninotvorných minerálů a v druhé řadě oxidace produktů tohoto zvětrávání. Brunifikace je tak příkladem diferenciačního půdního procesu sestávající mj. z elementárních půdotvorných procesů hydrolýzy a oxidace.
3.2. Vybrané diagnostické horizonty semiaridních oblastí Genetický půdní horizont je část pedonu, která je zpravidla paralelní s povrchem půdy a vyznačuje se specifickými morfologickými, fyzikálními, chemickými a biologickými znaky a vlastnostmi. Vznikl působením půdotvorných procesů. Půdní vrstva je rovněž součástí pedonu a má specifické znaky a vlastnosti. Vznikla však geologickými procesy. Je to například bazální souvrství půdotvorného substrátu. Diagnostický půdní horizont je dobře rozeznatelný genetický půdní horizont (nebo i půdní vrstva), který je definovaný souborem vizuálních i analytických znaků. Slouží k definici půdního typu. Hlavní symboly diagnostických horizontů slouží k označení základních souborů diagnostických horizontů. Využívají se pro ně velká písmena abecedy (O, L, A, E, B, C, R, M, a W). Doplňující symboly (suffix symbol) se značí malými písmeny abecedy a slouží k diferenciaci znaků horizontů (např. Bv, Bs, Bt, Bm aj.). V této části jsem čerpal zejména z Keys to Soil Taxonomy, Eleventh Edition, 2010 (ftp://ftp-fc.sc.egov.usda.gov/NSSC/Soil_Taxonomy/keys/2010
Keys_to_Soil_
Taxonomy.pdf).
3.2.1. Hlavní horizonty a vrstvy Tato podkapitola obsahuje výčet a specifikaci půdních horizontů, které byly mapovány v průběhu terénního šetření. O – Horizonty nadložního humusu Horizonty nebo vrstvy s převažujícím podílem organické hmoty. Některé jsou nasycené vodou dlouhodobě, nebo byly nasycené v minulosti a nyní jsou uměle odvodněné, nebo nebyly nikdy vodou nasycené. Obsahují nerozložený nebo jen 53
částečně rozložený organický materiál. Hmotnostní podíl minerální frakce je vždy menší než 50 %. Obyčejně je toto procento však mnohem nižší. L – Horizonty sedimentů Horizonty nebo vrstvy sedimentů (Limnic horizons), obsahující organické i minerální látky, které byly uloženy ve vodě ze srážek, nebo jako výsledek činnosti vodních organizmů, nebo organické a minerální látky pocházející z vodních rostlin, které byly následně přeměněné vodními živočichy. A – Humusové horizonty Jsou to minerální horizonty, které se vyskytují na povrchu nebo pod horizontem O. Lze pozorovat ztrátu většiny vlastností původní matečné horniny a platí minimálně jedno z následujících tvrzení: Akumulované humifikované látky se zřetelně mísí s minerální frakcí a nepřevažují vlastnosti charakteristické pro horizont B a E. Půdní vlastnosti jsou výsledkem antropogenního vlivu, především obdělávání půdy pro pěstování kulturních rostlin, pastvy hospodářských zvířat a podobně. E – Eluviální horizonty Jedná se o vysvětlené, jílem nebo oxidy železa a manganu ochuzené minerální horizonty. Jsou v různém stupni ochuzené až vybělené (albické), vzniklé buď vertikálním, nebo laterálním transportem látek. Na povrchu pískových nebo prachových zrn chybí, nebo jsou vytvořeny jen velmi tenké povlaky. Jejich sorpční kapacita je nižší než u horizontů ležících nad nimi a pod nimi. B - Obohacené horizonty Vznikají pod horizontem E nebo O. Ve struktuře se výrazně liší od půdotvorného substrátu a platí u nich minimálně jedno z uvedených tvrzení: Horizont je obohacen o jednu nebo více z těchto látek: jílovité křemičitany, železo, hliník, humus, uhličitany, sádrovce nebo oxid křemičitý.
54
Probíhá rozpouštění, redistribuce a vyluhování karbonátů nebo sádrovců. Vyskytují se pouze reziduální koncentrace oxidů. Lze pozorovat povlaky sesqioxidů červených odstínů ale bez zjevného obohacení železem. Probíhají modifikace, které zapříčiňují tvorbu silikátů, oxidaci nebo oboje. Současně se vytváří drobtovitá, kostkovitá či hranolovitá struktura. Při změně vlhkosti dochází i ke změně objemu. Přeměna vnitřní stavby bioturbacemi (Brittleness) Tvorba a přeměna jílových minerálů (Strong gleying) C – Půdotvorný substrát Jedná se horizonty či vrstvy s výjimkou silně stmeleného a tvrdého podloží, které zatím téměř nejsou ovlivněny půdotvornými procesy a postrádají vlastnosti O, A, E a B horizontů. Většinou obsahují minerální materiál, jenž se mohl, ale také nemusel podílet na předpokládaných půdotvorných procesech výše položených vrstev či horizontů. Horizont C mohl být modifikován, i když pedogenezi nelze přímo dokázat. R – Podložní hornina Tyto vrstvy se vylišují tehdy, když se bezprostředně pod solem nachází pevná kompaktní hornina. Mohou se v ní vyskytovat trhliny, které však většinou neumožňují růst kořenů a bývají vyplněny půdními částicemi z výše položených horizontů. M – Kořeny omezující vrstvy Tyto kontinuální vrstvy se vyznačují výrazně sníženou prostupností pro kořeny rostlin. Bývají situovány v horizontálním směru. Jedná se o materiály vyrobené člověkem, zejména geotextilie, asfalt, beton, plasty a další. W – Voda Horizonty či vrstvy s trvalým zamokřením způsobeným vysokou hladinou spodní vody. Pokud jsou vrstvy trvale zmrzlé, označují se jako Wf, pokud nejsou trvale zmrzlé, označují se jako W.
55
3.2.2. Vybrané doplňující symboly horizontů a vrstev c – Půdní agregáty nebo noduly Tento symbol označuje výraznou akumulaci půdních agregátů a nodulů, které jsou výsledkem procesu stmelování. Jako pojivo se uplatňuje železo, hliník, mangan nebo titan. Tento proces nemůže probíhat ze silikátů, dolomitů, vápence nebo dalších rozpustných solí. k – Akumulace sekundárních karbonátů Tento symbol označuje pedogeneticky zřetelnou akumulaci sekundárních karbonátů (méně než 50 % objemu). Akumulované karbonáty se mohou vyskytovat ve formě filamentů, nodulů, žilek apod. n – Akumulace sodíku Tento symbol označuje akumulaci volného sodíku. t – Akumulace jílu Tento symbol označuje translokaci a akumulaci koloidních jílovitých částic v rámci horizontu nebo obohacení koloidními jílovitými částicemi v důsledku iluviace. Vytváří se charakteristické povlaky koloidů na povrchu pedů, pórů, lamel nebo můstků mezi minerálními částicemi. w – Vývoj barvy nebo struktury Tento symbol se používá pouze pro horizonty B k označení vývoje barvy, struktury, nebo obojího. Iluviální akumulace je buď minimální, nebo neprobíhá vůbec. Tento symbol by neměl být používán k označování přechodných horizontů. y – Akumulace sádrovce Tento symbol označuje slabě zřetelnou akumulaci sádrovce, jenž je přítomen pouze v takovém množství, které výrazně neovlivňuje vlastnosti horizontu. V horizontu nepřevládá sádrovec, ale jiné půdní částice nebo minerály. yy – Dominantní zastoupení sádrovce Tento symbol označuje horizont, který je výrazně ovlivněn přítomností sádrovce. Vysoký obsah sádrovce může být způsoben akumulací sekundárních 56
sádrovců, transformací primárních sádrovců z matečné horniny, nebo dalšími procesy. Symbol se používá, je-li přítomnost sádrovců více než 50 % objemu. Horizonty s dominantním zastoupením sádrovců mívají velmi světlou barvu. z – Akumulace rozpustných solí převažující nad akumulací sádrovce Tento symbol označuje akumulaci rozpustných solí, které jsou ve srovnání se sádrovcem snadněji rozpustné.
4. METODIKA 4.1. Pedologický průzkum Pedologický průzkum byl prováděn především za účelem výběru oblastí, které by byly vhodné k zavlažování zemědělských pozemků vodou z plánované přehrady Bawanur a zavlažovacího kanálu. V závislosti na provedeném půdním průzkumu pak byly stanoveny vhodné zemědělské plodiny, závlahové dávky, agronomické postupy a další. Tímto byla oblast rozdělena na půdu k závlahám vhodnou, nebo nevhodnou až rizikovou. A to na příklad z důvodu mělkého půdního profilu, půdního chemizmu, zasolení či extrémního vodního režimu. Průzkum probíhal v několika etapách, z nich jsem se osobně účastnil jen terénního průzkumu a přepisování dat do elektronické podoby.
Terénní průzkum byl prováděn v následujících etapách:
4.1.1. Základní seznámení s oblastí Nejdříve byly na základě půdotvorných faktorů a morfogenetických znaků (morfologie terénu, vegetace, mezoklima, skalních výchozů, hydrologických podmínek, postavení stanoviště v katéně krajiny, chemismus, diagnostické horizonty na výchozech a erozních březích zjištěny základní půdotvorné procesy, které se podílely na vzniku půd v oblasti. Sledována byla také heterogenita krajiny k předběžnému odhadnutí změn půdních jednotek.
57
4.1.2. Odběr půdních vzorků a infiltrační zkoušky Z vybraných reprezentativních sond byly kromě detailního popisu půdních horizontů také odebrány vzorky pro exaktní analýzy fyzikálních, hydrofyzikálních, fyzikálně-chemických a chemických půdních vlastností. Infiltrační zkoušky probíhaly metodou dvou kruhů tvaru pláště válce bez podstav o průměrech 30 a 60 cm. Menší kruh byl postaven na půdní povrch do kruhu většího. Kruhy bylo potřeba řádně utěsnit proti bočnímu úniku vody. Kruhy se naplnily vodou a na pravítku vnitřního kruhu byl sledován úbytek vody infiltrací v intervalu pěti minut po dobu čtyř hodin. Tato zkouška probíhala na každé zkoumané lokalitě současně čtyřmi dvojicemi kruhů. Tomuto průzkumu bylo podrobeno 34 lokalit.
Obrázek 7: Detail infiltrační zkoušky, Irák (A. Kučera, 2011)
58
Obrázek 8: Infiltrační zkouška, Irák (A. Kučera, 2011)
4.1.3. Podrobný půdní průzkum Na základě družicových snímků a základního seznámení s oblastí byla vytvořena mapa se zemědělsky využitelnou půdou v rámci zájmového území. Do této mapy byla poté vložena čtvercová síť o rozměrech 480 x 480 m. Středy těchto čtverců měly přesně určené souřadnice, které byly nahrány do GPS. V terénu pak pomocí GPS a mapy bylo potřeba daný bod vyhledat a na základě kamenitosti půdního povrchu, sklonu terénu, zastavěnosti území či poloze v blízkosti vádí rozhodnout o jeho předběžném zemědělském využití. Pokud jeho zemědělské využití nebylo zcela vyloučeno, mohlo se začít s hloubením půdní sondy a to do hloubky 2 m. Každá sonda byla vyfotografována. Tento průzkum byl uskutečněn na cca 25 000 ha. Na 1080 stanovištích bylo vykopáno 870 půdních sond. Zbylých 210 stanovišť bylo v rámci průzkumu klasifikováno jako půda nevhodná k zemědělskému využití kvůli své pozici (vádí, prudký svah, zastavěné území atd.), a proto zde půdní sonda nebyla kopána. K určení pozice byl použit přístroj Garmin GPSmap 60CSx. Součástí výbavy byl dále terénní zápisník, tužka, guma a lopatka. Terénně zjišťované půdní parametry byly klasifikovány dle metodiky ÚHÚL (Vokoun a kol. 2002) s ohledem na specifika půd v daných podmínkách (dominance 59
eolického materiálu a tím prachové frakce, extrémní vodní režim, potřeba převodu zjištěných parametrů do mezinárodně uznávané klasifikace Soil Taxonomy, která však nepoužívá
tak
podrobnou
kategorizaci
půdních
parametrů
jako
Novákova
(Pelíšek, 1964), praktická použitelnost z hlediska databázového zpracování dat. V rámci průzkumu byly zjišťované půdní parametry vylišeny do následujících kategorií: Textura jílovitá,
jílovitoprachovitá,
prachovitá,
hlinitá,
písčitohlinitá,
písčitoprachovitá,
prachovitopísčitá, písčitá Vlhkost vyprahlá, suchá, mírně vlhká, čerstvě vlhká, vlhká, mokrá, zbahnělá Konzistence velmi sypká, sypká, kyprá, drobivá, mírně ulehlá, ulehlá, zpečená Struktura individuální, krupičkovitá, krupnatá, drobtovitá, hrudkovitá, kostečkovitá, kostkovitá, hranolovitá, polyedrická, deskovitá, destičkovitá, lístková Skeletovitost hrubý písek, drobný štěrk, hrubý štěrk, drobné kameny, hrubé kameny
Dále byly zaznamenávány: hloubka prokořenění, výskyt edafonu, karbonátů, síranů a dalších abnormalit. Přičemž intenzita byla zaznamenávána u karbonátů (slabá / střední / silná) a u síranů (slabá / silná). Barva byla určena dle Munsell soil color charts. Autor při terénních šetřeních pořizoval fotografie zooedafonu, který při zpracování této práce osobně s pomocí internetu (např. webu Biolib.cz) determinoval. Nebylo použito žádných speciálních odchytových ani pozorovacích metod.
60
Obrázek 9: Hloubení mapovací půdní sondy, Irák (M. Srovnal, 2011)
4.1.4. Laboratorní práce, zpracování a vyhodnocování dat V laboratořích pak bylo postupováno podle metodiky: Manual or with internationally recognized or standard procedures for soil analyses (Burt, 2004; Dear et al., 2010; Seilsepour et al., 2009; USDA-NRSC, 1996; Zbíral, 2002). Pro určení textury se vycházelo z trojúhelníkového diagramu, přičemž byly použity následující limity: jíl <0,002 mm, jemný prach 0,002-0,02 mm, hrubý prach 0,02-0,05 mm a písek 0,05-2 mm. Pomocí hydrofyzikálních válečků byla laboratorně zjišťována retenční kapacita, polní kapacita, bod vadnutí a další. Následujícími analýzami byla stanovena půdní reakce, obsah síranů, karbonátů, rozpustných solí, chloridů, sulfátů, dusičnanů, oxidů uhlíku a fosforu. Statistické vyhodnocení bylo provedeno s cílem získat data pro vytvoření půdních map a map odvozených. Tyto statistické výběry byly podrobeny parametrické analýze rozptylu ANOVA (α= 0,05; interval spolehlivosti 95%). Takto získané průměrné hodnoty sledovaných parametrů byly využity k zjištění požadovaných 61
vlastností půd v zájmovém území. K vytvoření map byl na základě vybraných půdních vlastností stanoven index úrodnosti a index vhodnosti k závlahám. Nejprve vznikly podrobné tabulkové přehledy, pomocí kterých vzápětí vznikla mapa úrodnosti půd, mapa s vylišením jednotek půdní taxonomie, mapa s vylišením vhodnosti k zavlažování a podle požadavků věčně nespokojeného zástupce investora i další mapy jako například mapa půdní textury v hloubce 1 a 2 m. Mapa úrodnosti půd kombinuje tyto parametry: pH půdy, Cox, kationtovou výměnnou kapacitu, bod vadnutí, množství dusičnanů, poměr C/N, texturu podpovrchových horizontů a prokořenění. Pro mapu s vylišením vhodnosti k závlahám byly kombinovány tyto vlastnosti: množství dostupné vody, infiltrace, vodní kapacita, množství rozpustných solí, obsah karbonátů, obsah skeletu, sklon a textura. K vytvoření map byly použity tři různé zdroje: geodetická měření, Americká topografická vojenská mapa v měřítku 1:100 000 a satelitní snímky SPOT5 s rozlišením 2,5 m.
4.2. Zpracování Po výše popsaných krocích následovalo získávání a četba s tématem související literatury k vytvoření literární rešerše. Literární zdroje byly v drtivé většině k mání pouze v anglickém jazyce a jsou uvedeny v poslední kapitole této práce.
62
5. VÝSLEDKY 5.1. Východiska k zakládání dřevinné vegetace z hlediska současných způsobů využívání krajiny
Obrázek 10: Využití krajiny a oblasti hlavních zemědělských plodin v Iráku
5.1.1. Lesnictví Irák v současnosti produkuje velmi málo dříví, takže na pokrytí své spotřeby je nucen většinu dříví dovážet. Což je další důvod k zalesňování, které by výhledově mělo zvýšit místní produkci, a tím ušetřit náklady na dovoz. Zároveň by se i zvýšil počet pracovních míst, a to zejména ve venkovských oblastech. Přesto však nelze předpokládat výrazné snížení nutnosti importu v budoucnosti. Kromě malého množství lokálně pěstovaných platanů a ořešáků, se většinou využívá rychle rostoucí Populus
63
nigra L., který bývá pěstován na zavlažovaných plantážích. Na těchto plantážích se lze setkat i s Morus alba L., která kromě dřeva nižší kvality poskytuje i chutné plody. K otázce ochrany lesa lze konstatovat, že ohrožení lesa zvěří, klimatickými kalamitami, hmyzími či houbovými patogeny je poněkud zanedbatelné v porovnání s ohrožením lesa činností člověka. Jako nejzásadnější považuji poškození lesa pastvou dobytka (poškození kultur, likvidace obnovy, eroze), neregulovanou těžbu, zabírání lesní půdy k zemědělství a lesní požáry.
5.1.2. Zemědělství Zemědělství je stále důležitým zdrojem obživy lidí na venkově, ale částečně i ve městech. Hlavně jsou pěstovány obilniny. Na lepších půdách pšenice, na méně úrodných ječmen. Poměrně často bývají pole ponechávány ladem. Setí se provádí od října, sklizeň pak v květnu (ječmen) a v polovině června (pšenice). K hnojení se nepoužívá chlévský hnůj a ani používání umělých hnojiv není příliš obvyklé. Kultivace půdy se provádí na podzim před výsevem a obyčejně zasahuje jen do velmi malé hloubky, protože se provádí většinou jen radličkovými kypřiči. V malém množství jsou pěstovány také okurky a fazole. Průměrné výnosy se pohybují v těchto hodnotách: pšenice 1 040 kg/ha, ječmen 1 083 kg/ha, okurky a fazole 800 kg/ha. Ze zeleniny lze dále uvést zejména rajčata, cukety, okurky a melouny, z pěstovaného ovoce pak olivy, datle, fíky, pomeranče, meruňky a citrony. Tradičně pěstované jsou také cizrna, sója, slunečnice, rýže, cibule. Pěstování a výnosy jsou většinou závislé na závlahách. Například u ječmene a pšenice jsou výnosy na zavlažovaných pozemcích při výsevu 150 kg/ha průměrně trojnásobné. U zeleniny závlahy umožňují i 2 sklizně do roka při venkovním pěstování a 3 při pěstování ve fóliovnících. Živočišná výroba je velmi rozšířená a probíhá výhradně na pastvinách. Staveb k chovu hospodářských zvířat se téměř nevyužívá. Chov je zaměřen především pro masnou produkci, v menší míře pro produkci mléčnou. Nejčastěji bývají chovány ovce. V menší míře pak kozy, skot, kur a osli.
64
5.2. Východiska pro obnovu dřevinné vegetace z hlediska výsledků půdního šetření Níže použité grafy šetřených půdních vlastností byly převzaty od Ing. Aleše Kučery Ph.D. ze studie: Kupec, P., Kučera, A., a kol. (2011): Garmian Irrigation Scheme and Canal Projects. Stage 3 of "Bawanur” Feasibility Study & Design for Bawanur Dam & Garmian Irrigation Canal in Garmian Project. CREA Brno. Brno. 81 s. Stratigrafie půdního tělesa byla poměrně rovnoměrná. Tam kde není téměř žádná vegetace, není ani žádný významný zdroj, který by mohl do půdy dodávat organickou hmotu, tedy s výjimkou periodicky zaplavovaných oblastí v okolí řek. Navíc mineralizace organické hmoty tu probíhá velmi rychle. To dohromady způsobuje velmi nízký obsah organické hmoty v půdě, a to v rámci celého půdního profilu.
5.2.1. Barva Na půdním profilu lze většinou pozorovat barevnou homogenitu. Barva je ovlivněna eolitickou činností a převládají zde světle okrové odstíny. Přestože půdotvorné procesy probíhají často velmi intenzivně, výrazný vliv na zbarvení půdy nemají. Barvy půdy převládají v odstínech 7.5YR a 10YR. . Percentage proportion of soil colours 7.5YR 43%
10YR 33% 5YR 17%
2.5YR gley1 2% 5%
Graf 1: Procentuální zastoupení barev půd v oblasti Garmian
65
5.2.2. Textura Převažující texturní frakcí je prach. V nižších partiích profilů je také významně zastoupená frakce jílu, která zde může vytvářet luvický horizont. Ve vrchních horizontech převažuje textura prachovitá nebo písčitoprachovitá, ve spodních horizontech pak textura jílovitoprachovitá, prachovitá, písčitoprachovitá, jílovitá, prachovitopísčitá a písčitá. Ostatní textury již nebyly tak výrazně zastoupeny.
Val u e s of te xtu re wi th i n th e su bgrou ps confidence intervals 95 %
100 80
%
60 40
Typic Xerofluvents
Oxyaquic Xerofluvents
Aquic Xerofluvents
Typic Haploxerepts
Gypsic Haploxerepts
Typic Calcixerepts
Typic Palexeralfs
Calcic Palexeralfs
Xeric Natrargids
Calcic Haploxerolls
<0.002 (%) 0.002-0.05 (%) 0.05-2 (%)
Xeric Haplogypsids
0
Xeric Calcigypsids
20
subgroup
Graf 2: Textura v rámci určených půdních jednotek
Náchylnost
jednotlivých
půd
k rozplavování
(soil
slaking)
je poněkud
rozkolísaná. Vysoká je například u aridisolů označovaných jako gypsic calcixerepts. U těchto půd je potřeba pečovat o zachování vhodné půdní struktury půdního povrchu, tedy o strukturu drobtovitou až hrudkovitou. Toho dosáhneme dodáváním organické hmoty do půdy a správným načasováním agrotechnických postupů. To znamená využít období s optimální vlhkostí půdy, neboli také vyvarovat se obdělávání půdy v období s vyprahlým či podmáčeným půdním povrchem.
66
Graf 3: Hodnoty soil slaking v rámci určených půdních jednotek
5.2.3. Skeletnatost Obsah skeletu je různý. V hlubokých půdách se někdy nevyskytuje vůbec, jinde tvoří podíl skeletu až 90 %. Výrazné změny mohou být jak ve směru horizontálním, tak i v rámci půdního profilu. Tyto někdy až velmi ostré přechody se objevují většinou v blízkosti vádí, kde se vyskytují různě mocné terasy kamenů, štěrku či písku. Skelet bývá téměř vždy bez ostrých hran, tedy ve tvaru oblázků, což je způsobeno obroušením v důsledku říční činnosti.
5.2.4. Konzistence Konzistence velmi sypká a sypká se vyskytovala vzácně, a to pouze na mladých lehkých půdách. Podstatně častěji byla konzistence mírně ulehlá a ulehlá. Ve spodních částech v některých oblastech dokonce zpečená. A to tak silně, že např. po 45 minutách bagrování občas bagr skončil jen v hloubce 150 cm. Co se texturních frakcí týče, tak tato ulehlá až zpečená konzistence bývá způsobena frakcí prachu a asi o 20 % méně často frakcí jílu. Dále se na této konzistenci podepisuje výskyt evaporitů, které zde obohacují půdu o karbonáty nebo sírany, které pak působí jako tmel.
5.2.5. Vlhkost Povrch půdy byl v době průzkumu většinou vyprahlý až suchý, a to do hloubky cca 30 cm. S přibývající hloubkou se pak vlhkost půdy velmi pozvolna zvyšovala 67
a v hloubce 2 m dosahovala kategorií mírně vlhká, čerstvě vlhká až vlhká. Zajímavé však bylo, že i po vydatném dešti byla půda vlhká jen v horních 10 cm. Lze zde předpokládat vysokou schopnost půdní retence.
5.2.6. Biologická aktivita Biologická aktivita je zde obecně velmi nízká. Ze zooedafonu byly determinovány čeledi Tenebrionidae, Buthidae, Lumbricidae, Carabidae a nejhojnější Formicidae. Mravenci si zde budují podzemní mraveniště, které nijak nevyčnívá nad úroveň terénu. Bývá pravidelně kruhovité o průměru 3 i více metrů. Hustota prokořenění je velmi nízká. Pokud se však kořeny vyskytují, dosahují do značných hloubek, a to často několikanásobně větších než je výška nadzemních částí těchto rostlin.
Obrázek 11: Adesmia cancellata z čeledi Tenebrionidae, Irák (M. Srovnal, 2011)
68
Obrázek 12: Podzemní mraveniště o průměru 3 m, Irák (M. Srovnal, 2011)
Obrázek 13: Mesobuthus gibbosus z čeledi Buthidae, Irák (M. Srovnal, 2011)
5.2.7. Půdní reakce Půdní reakce je většinou zásaditá a to v hodnotách pH 8 a více. Půdy xerofluvents a calcic haploxerolls mívají půdní reakci až silně zásaditou. Na grafu je 69
zajímavé pozorovat kolísání hodnot pH/H2O a pH/CaCl2. Rozdíly jsou nejmenší u aridisolů a některých entisolů. Variabilita půdní reakce je relativně nízká, což může znamenat velkou dynamiku ve výměně protonů v půdně sorpčním komplexu.
Graf 4: Hodnoty pH v rámci určených půdních jednotek
5.2.8. Půdní chemismus Půdní chemismus je nejvíce ovlivněn uhličitany. Při terénních pokusech s HCL vykazoval šumivou reakci celý půdní profil včetně povrchu půdy. Jedinou výjimku tvoří půdy ovlivněné vodou se souvislým vegetačním krytem. V takovýchto podmínkách může docházet k vyluhování těchto uhličitanů. V případě vodou ovlivněných půd byl zjištěn výskyt dvoumocného železa na stanovištích s hloubkou podzemní vody 45 až 80 cm. V půdě jsou často vysrážené soly, zejména volné karbonáty ve formě nodulů, povlaků či pseudomycelií. Výskyt těchto karbonátů byl zaznamenán asi na 2/3 mapovacích půdních sond. Jsou pozorovatelné v různých hloubkách, avšak vždy pod orniční vrstvou. V ornici by se vyvinuly také, ale vlivem kultivace půdy jsou rozmělněny. Na zhruba 1/6 půdních sond byl zaznamenán výskyt síranů, především sádrovce ve formě krystalů nebo jemných žilek. Zřídkakdy se v oblastech s vysokým výparem např. na pískovcových skalních blocích vyskytují i větší celistvé útvary 70
sádrovce. Další rozpustné soly v rámci půdních struktur povrchu půdy nebo celého půdního tělesa jsou vázány na vysokou úroveň spodní vody v kontaktu se zdroji těchto rozpustných solí. Na skeletu a půdních agregátech jsou občas pozorovatelné rozvětvené žilky oxidů manganu, nazývané wad. Dusík Obsah dusíku je vyvážený a relativně nízký. Pro výživu rostlin je však dusík klíčovým prvkem. A proto by bylo vhodné snažit se o udržení tohoto důležitého prvku v půdě. Lze kupříkladu využít schopnosti biologické fixace atmosférického dusíku některých rostlin např. z čeledi fabaceae.
Values of nitrates amount within the subgroups confidence intervals 95 %
25
NO3- (mg*g-1)
20
15
10
5
Typic Xerofluvents
Oxyaquic Xerofluvents
Aquic Xerofluvents
Typic Haploxerepts
Gypsic Haploxerepts
Typic Calcixerepts
Typic Palexeralfs
Calcic Palexeralfs
Calcic Haploxerolls
Xeric Natrargids
Xeric Haplogypsids
Xeric Calcigypsids
0
subgroups
Graf 5: Hodnoty dusičnanů v rámci určených půdních jednotek
Uhlík Obsah uhlíku je v závislosti na obsahu organické hmoty poměrně rozkolísaný. Obdobná situace je i v poměru C/N. Optimum je okolo hodnoty 10, což je ve 71
sledovaném území typické zejména pro entisoly a aridisoly. U ostatních půd jsou hodnoty mírně vyšší. To souvisí i s ohrožením výživy dusíkem a také se sníženou kvalitou rozkladu organické hmoty, která je v půdě velmi málo zastoupená. Obsah živin se vyznačuje extrémy v obsahu Ca. Ostatní živiny jsou poměrně vyrovnané a optimálně zastoupené. Vápník Values of lime content within the subgroups confidence intervals 95 %
50
30 20 10
Typic Xerofluvents
Oxyaquic Xerofluvents
Aquic Xerofluvents
Typic Haploxerepts
Gypsic Haploxerepts
Typic Calcixerepts
Typic Palexeralfs
Calcic Palexeralfs
Calcic Haploxerolls
Xeric Natrargids
Xeric Haplogypsids
0 Xeric Calcigypsids
Lime %
40
subgroups
Graf 6: Hodnoty vápníku v rámci určených půdních jednotek
72
Cox, Nt a C/N Val u e s of C ox, Nt (l e ft axe ) an d C /N (ri gh t axe ) wi th i n th e su bgrou ps
0,5
5
0,0
0
Typic Calcixerepts
su bgrou p
C/N
10
Typic Xerofluvents
1,0
Oxyaquic Xerofluvents
15
Aquic Xerofluvents
1,5
Typic Haploxerepts
20
Gypsic Haploxerepts
2,0
Typic Palexeralfs
25
Calcic Palexeralfs
2,5
Calcic Haploxerolls
30
Xeric Natrargids
3,0
Xeric Haplogypsids
35
Xeric Calcigypsids
Cox; Nt (%)
confidence intervals 95%
3,5
Nt (%)(L) Cox (%)(L) C/N(R)
Graf 7: Hodnoty Cox, Nt a C/N v rámci určených půdních jednotek
Rozpustné soly a živiny Obsah ve vodě rozpustných solí je vyvážený, s výjimkou půdní jednotky natrargids, která má vysokou variabilitu v obsahu Mg. Co se problematiky zasolení týče, tak jsou nejvíce ohroženy půdy gypsic calcixerepts, ve kterých při intenzivní evaporaci se mohou ve svrchní části půdního povrchu vysrážet rozpustné soly a sírany. Nicméně v případě této půdní jednotky se vysráží místo rozpustných solí spíše karbonáty, a to ve formě nodulů, pseudomycelií či povlaků na skeletu. Z toho vyplívá stabilní půdní reakce i dobrá schopnost vyrovnávat výkyvy ve změnách pH.
73
Mg, K, Na (mg/kg)
1200 1100 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0
74
su bgrou ps
Graf 9: Hodnoty obsahu živin v rámci určených půdních jednotek
Typic Xerofluvents
Oxyaquic Xerofluvents
Aquic Xerofluvents
Typic Haploxerepts
Gypsic Haploxerepts
Typic Calcixerepts
Typic Palexeralfs
Calcic Palexeralfs
Calcic Haploxerolls
Xeric Natrargids
Xeric Haplogypsids
Xeric Calcigypsids
4000
3000
Ca (mg/kg)
Typic Xerofluvents
Oxyaquic Xerofluvents
Aquic Xerofluvents
Typic Haploxerepts
Gypsic Haploxerepts
Typic Calcixerepts
Typic Palexeralfs
Calcic Palexeralfs
Calcic Haploxerolls
Xeric Natrargids
Xeric Haplogypsids
Xeric Calcigypsids
water soluble salts (mS/m)
Values of soluble salts within the subgroup
250 confidence intervals 95 %
200 150 100
50
0
-50
-100
subgroups
Graf 8: Hodnoty rozpustných solí v rámci určených půdních jednotek
Val u e s of n u tri e n ts am ou n t wi th i n th e su bgrou ps
Confidence intervals 95 %
7000
6000
5000
2000
1000
0
Ca (mg/kg)(R) K (mg/kg)(L) Mg (mg/kg)(L) Na (mg/kg)(L)
Val u e s of C EC wi th i n th e su bgrou ps Confidence intervals 95 %
400
CEC (mmol chem.ekv./kg)
350 300 250 200 150 100
Typic Xerofluvents
Oxyaquic Xerofluvents
Aquic Xerofluvents
Typic Haploxerepts
Gypsic Haploxerepts
Typic Calcixerepts
Typic Palexeralfs
Calcic Palexeralfs
Calcic Haploxerolls
Xeric Natrargids
Xeric Haplogypsids
0
Xeric Calcigypsids
50
su bgrou ps
Graf 9: Hodnoty kationtové výměnné kapacity v rámci určených půdních jednotek
5.2.9. Struktura Struktura byla v horních částech půdních profilů nejčastěji drobtovitá až hrudkovitá, méně často pak individuální a krupnatá. V nižších vrstvách převažuje struktura polyedrická a kostkovitá. V případě s výraznou ilimerizací pak destičkovitá až lístková. Ve spodních partiích byla struktura nejčastěji hranolovitá. Z hlediska makrostruktury je hranolovitá struktura často tvořena dle geologického charakteru půdotvorného substrátu. V případě svažitého reliéfu v kombinaci s prachovitou texturou se mohou vyskytnout i kulovité tvary půdních agregátů, a to především ve spodních partiích půdního tělesa. K tomuto jevu dochází v důsledku svahových pohybů. Na spodní hranici metamorfického horizontu se struktura stává jemná až drobivá. V případě říčních sedimentů je struktura takřka vždy individuální.
5.2.10. Hydrofyzikální vlastnosti Terénní infiltrační zkoušky Výsledky infiltračních zkoušek vykazují poměrně vyrovnané hodnoty. Pravidlo potvrzující výjimku tvoří lehké půdy zvané mollisoly (calcic haploxerepts), které jsou
75
velmi pórovité a tudíž vykazují intenzitu infiltrace až 16 cm/hodinu. Což je průměrně třikrát vyšší hodnota v porovnání s ostatními sledovanými půdami.
confidence intervals 95 %
20
Base infiltration rate (cm/hr)
18 16 14 12 10 8 6 4 2 Xeric Natrargids
Oxyaquic Xerofluvents
Calcic Haploxerolls
Aquic Xerofluvents
Xeric Calcigypsids
Xeric Haplogypsids
Typic Palexeralfs
Typic Haploxerepts
Gypsic Calcixerepts
Typic Calcixerepts
Typic Xerofluvents
Calcic Palexeralfs
0
subgroup
Graf 10: Přehled intenzity infiltrace u různých půd v cm/hodinu.
Laboratorní hydrofyzické testy Výsledky těchto pokusů vykazují vysokou vodní kapacitu a nízký bod vadnutí. Nízké hodnoty aktuální půdní vlhkosti lze především v zemědělsky využívaných lokalitách zlepšit zavlažováním. Přestože aktuální půdní vlhkost je zde obecně velmi nízká, pohybuje se však stále nad hodnotou bodu vadnutí. Půdy jsou středně propustné a středně provzdušněné. To vzájemně souvisí i se schopností poměrně rychlé infiltrace, to ve výsledku mimochodem znamená, že riziko zamokření zde půdám prakticky nehrozí.
76
Půdní sorpce Sorpce byla stanovena jako středně nízká až středně vysoká. Vysoké hodnoty v taxonomické jednotce xerofluvent vychází z vysokého podílu organické hmoty a jílu. Vzhledem k nízkému výskytu této jednotky to však není příliš využitelné. Při porovnání vyskytujících se půdních jednotek vykazují vysoké hodnoty půdní sorpce také mollisoly, které rovněž představují příznivé půdní prostředí, navíc i s ohledem na další parametry, jako třeba méně extrémní pH.
5.3. Východiska pro obnovu dřevinné vegetace z hlediska půdněekologických podmínek V této podkapitole jsem se pokusil propojit půdně-ekologické poměry s nároky jednotlivých dřevin. V první tabulce jsou uvedeny nároky jednotlivých ovocných dřevin, v druhé pak dřevin ostatních. Je nutné připomenout, že i některé taxony v druhé tabulce mohou poskytovat produkci chutných plodů (moruše, pistácie), avšak nepatří mezi typické ovocné dřeviny, pěstované takřka jen pro svou produkci plodů. Taxony druhé tabulky se liší také v tom, že jejich pěstování a případný přímý hospodářský užitek v daných podmínkách nevyžaduje řízené a pravidelné zavlažování činností člověka. Přesto by však zálivka měla být součástí povýsadbové péče všech vysazovaných dřevin. To především v prvních letech, než si vysazované rostliny vytvoří dostatečně hluboký kořenový systém a tudíž přestanou být již na zálivce závislé. Přestože povrchové půdní horizonty byly většinou suché až vyprahlé, potřebná minimální vlhkost půdy pro se vyskytovala již v hloubkách okolo 50 cm. Této hloubky by měly být schopny kořeny vysazovaných dřevin dosáhnout již v prvním, případně druhém roce po provedení výsadby. Ekologické nároky rodu topol se v tabulce týkají zejména taxonu Populus nigra subsp. caudina (Ten.) Bugała. a jemu příbuzných topolů. Rozhodně však se netýkají taxonu Populus euphratica Oliv., jenž má výrazně nižší nároky zejména na vlhkost a humóznost půd. Podobné odchylky se mohou vyskytnout i v rámci dalších zmíněných rodů a to nejen na úrovni druhů a poddruhů ale i v závislosti na ekotypu.
77
vyžadující dobře propustné lehké půdy
vyžadující svěží a humózní půdy
vyžadující zvýšený obsah Ca v půdě
vyžadující dostatek vláhy
tolerantní k zasolení
tolerantní k zastínění
olivovník
ano, významně
ne
ano, významně
ne
ano, částečně
ano, částečně
pomerančovník
ano, významně
ano, částečně
ano, významně
ano, významně
ne
ne
meruňka
ano, významně
ano, částečně
ano, významně
ano, částečně
ne
ne
broskvoň
ano, významně
ano, významně
ano, významně
ano, významně
ne
ne
granátovník
ano, významně
ne
ano, částečně
ne
ne
ne
datlovník
ano, významně
ne
ne
ano, významně
ne
ne
fíkovník
ano, významně
ano, významně
ano, částečně
ano, částečně
ne
ano, významně
Tabulka 8: Půdně-ekologické nároky ovocných dřevin
vyžadující dobře propustné lehké půdy
vyžadující svěží a humózní půdy
vyžadující zvýšený obsah Ca v půdě
vyžadující dostatek vláhy
tolerantní k zasolení
tolerantní k zastínění
vrba
ano, částečně
ano, částečně
ne
ano, významně
ne
ne
moruše
ano, významně
ano, částečně
ne
ano, významně
ne
ne
topol
ano, významně
ano, významně
ano, částečně
ano, částečně
ne
ne
dub
ne
ne
ne
ano, částečně
ne
ne
borovice
ne
ne
ne
ne
ne
ne
eukalyptus
ne
ne
ne
ne
ano, částečně
ne
pistácie
ne
ne
ne
ne
ano, významně
ne
tamaryšek
ne
ne
ne
ne
ano, významně
ne
Tabulka 9: Půdně-ekologické nároky ostatních dřevin
78
5.4. Východiska pro obnovu dřevinné vegetace z hlediska aktuálních obnovních prvků 5.4.1. Eukalyptová výsadba Lokalita se nachází po pravé straně za kontrolní stanicí (checkpoint) při výjezdu z města Kallar směrem na obec Kawa Charmuk Pachalucha. K výsadbě byla využita 3 m hluboká terénní deprese ve tvaru obdélníku s rozměry 100 x 30 m. Výsadba byla provedena jen ve dvou řadách, rovnoběžných s delšími stranami obdélníku v severojižním směru, a to v blízkosti hran sníženiny. Díky tomu mohou být vysázené rostliny alespoň část dne ve stínu, čímž se podstatně zvýší jejich šance na ujmutí a zdárný vývoj. Částečně je také rostlina chráněna před výsušnými účinky větru. V každé řadě bylo vysázeno 15 ks Eukalyptus spp. ve sponu 7 m s průměrnou výškou nadzemní části 150 cm. Jedná se sice o dřevinu introdukovanou z Austrálie, avšak dnes již hojně rozšířenou v subtropech i tropech takřka po celém světě. Celá plocha byla oplocena funkčním plotem z ostnatých drátů proti poškozením pasoucích se stád ovcí a koz. Podstatné je však to, že 2/3 použitého sadebního materiálu byly uschlé, nebo usychající! Dovolil jsem si vykopat vzorek z uhynulých jedinců a zjistil jsem, že příčina neúspěšné výsadby byla v utopené sadbě. Kořenový krček byl u vykopaných jedinců 25 – 30 cm pod úrovní terénu! Tento případ poukazuje na nedostatečné vzdělání či proškolení zodpovědných pracovníků. Živí jedinci však dokazují, že i v těchto nepříznivých stanovištních podmínkách je možné výsadby dřevinné vegetace úspěšně provádět.
79
Obrázek 14: Eukaliptová výsadba v terénní sníženině, Irák (M. Srovnal, 2011)
80
Obrázek 15: Úspěšnost výsadby pouhých 30 %, Irák (M. Srovnal, 2011)
81
Obrázek 16: Hrot kladívka ukazuje, jak hluboko byla výsadba utopená, Irák (M. Srovnal, 2011)
82
5.4.2. Svítelová výsadba Nedaleko od eukalyptové výsadby byla nedávno vybudována široká, čtyřproudová silnice, která je dlouhá asi jen 2 km a vede k velkému hřbitovu s padlými vojáky z nedávné války. V období mého pobytu v Iráku právě probíhala výsadba svítele latnatého Koelreuteria paniculata Laxm. podél této cesty. Jedná se o liniovou výsadbu ve čtyřech řadách a se sponem 2 m. Dvě řady vedou středem mezi jízdními pruhy, jedna řada na pravé straně a jedna na levé straně cesty. Sadební materiál dosahoval výšky v rozmezí 2 – 3 m, avšak průměr kořenového krčku se pohyboval jen mezi 1 - 2 cm. Domnívám se, že rostliny ve školce rostly ve velmi hustém sponu, a proto nestihly vytvořit dostatečně silný kmínek. Výsadba však naštěstí byla ukotvena pomocí rákosových tyčí. Rostliny byly pěstovány v plechovkách od oleje o rozměrech 25 x 25 x 35 cm. V těchto plechovkách byly vytvořeny otvory, kterými prorůstaly kořeny. Jestli byly rostliny před výsadbou z těchto plechovek vytaženy, se mi však kvůli jazykové bariéře nepovedlo zjistit. Doufám však, že ano.
83
Obrázek 17: Využití plechovek od oleje k pěstování rostlin, Irák (M. Srovnal, 2011)
84
Obrázek 18: Kotvení výsadby pomocí rákosových tyčí, Irák (M. Srovnal, 2011)
5.4.3. Lužní les Třetí lokalita se nachází v blízkosti cesty spojující města Darbandikhan a Kallar. Rovnoběžně s touto cestou protéká řeka Sirwan, která je lemována pobřežní vegetací, kterou lze s jistou nadsázkou označit termínem lužní les. Dovolil bych si tyto ekosystémy označit jako druhově nejpestřejší, které jsem tu měl možnost vidět. Bylinné patro není příliš vyvinuté, protože v těchto lesích probíhá intenzivní pastva ovcí a koz. Keřové patro je tvořeno pastvě odolávající vegetací: Tamarix spp., Rubus ulmifolius Schott., Vitex Angus Custus L., nebo jedovatým Nerium oleander L. V stromové synuzii roste: Salix eleagnus Scop., Morus spp. a Populus nigra L. Průměrná výška těchto porostů dosahuje jen 10 m, z měřeného obvodu 50 cm byl vypočten průměr v 1,3 m 16 cm. Zakmenění dle kvalifikovaného odhadu je 0,9; přičemž světlejší mezery obsazují dřeviny keřového patra. Průmět korun se pohybuje okolo 6 m. Nutno také podotknout, že tato místa bývají hojně využívána k rekreaci místních obyvatel, což vzhledem k jejich přístupu k životnímu prostředí způsobuje
85
značné znečištění odpadky, výskyt mnoha neupravených ohnišť a časté poškození dřevin kvůli dřevu k těmto ohništím. Zvlášť bych zde také vymezil přilehlou nelesní břehovou vegetaci, která je rovněž
pod
tlakem
intenzivní
pastvy,
avšak
přesto
se
lze
zde
s následujícími taxony: Bambusa, Mentha spicata L., Paspalum, Cyperus, Carex.
86
setkat
Obrázek 19: Lužní les pod tlakem intenzivní pastvy u řeky Sirwan, Irák (M. Srovnal, 2011)
87
Obrázek 20: Lužní les bez vlivu intenzivní pastvy na vodním toku Khirri – Sara u obce Qasim Agha, Irák (M. Srovnal, 2011)
88
5.4.4. Borové porosty vyšších poloh Tato lokalita se nachází u města Darbandikhan ve výšce 600 m n. m. Jsou to rozvolněné porosty borovice Pinus brutia Ten., pokrývající svahy hor, ve kterých vystupují na povrch žebra, potvrzující vápencové podloží. Další druhy dřevinné či jiné vegetace v období průzkumu nebyly zjištěny. Průměrná porostní výška dosahuje jen 8 m. Tento rozměr zároveň přibližně odpovídá i průmětu koruny (7 m), což prozrazuje typicky kulovitý tvar koruny. Změřený průměrný obvod kmene 90 cm odpovídá střednímu průměru v 1,3 m 29 cm.
Obrázek 21: Rozvolněné porosty Pinus Brutia Ten. u města Darbandikhan, Irák (M. Srovnal, 2011)
5.4.5. Dubové porosty horských poloh Tato lokalita se nachází v horách na hranici s Íránem. Po průjezdu hluboce zařezanou skalní soutěskou lze vyjet do horského průsmyku ve výšce 1200 m n. m. Díky nižším průměrným teplotám a vyšším srážkám je zde i pestřejší druhová rozmanitost. Protože však hraniční oblasti jsou velmi důležitým vojensky strategickým územím, mohou být tato území zaminovaná. Navíc ne všechna minová pole jsou označená. Hranice minových polí bývají vyznačeny buď trojúhelníkovou značkou, nebo častěji jen malou kamennou červeně posprejovanou mohylou. Značení není vždy dostatečně zřetelné a jasné. Z tohoto důvodu jsem tuto lokalitu popsal jen ,,z cesty”. Na 89
západních svazích se vyskytují především rozvolněné dubové porosty Quercus macrolepis Kotschy. a v blízkosti menšího vodního toku dřeviny z rodu Salix, Fraxinus a Populus. Na východních svazích jsou v těchto dubových porostech zastoupeny také rody Ficus, Crataegus, Euphorbia a Dianthus.
Obrázek 22: Rozvolněné dubové porosty horských poloh, Irák (M. Srovnal, 2011)
90
Obrázek 23: Quercus macrolepis Kotschy - detail s hálkami na listech, Irák (M. Srovnal)
5.5. Doporučená protierozní opatření 5.5.1. Větrná eroze Z výše uvedeného vyplývá, že problém větrné eroze si zaslouží zvýšenou pozornost. Za zřejmě nejvhodnější ochranné opatření proti větrné erozi se v současnosti považuje zakládání větrolamů. Ty by však měly navazovat na prvky v krajině, především s dřevinou vegetací. Těch je však v řešeném území nedostatek. Proto by dle mého názoru bylo vhodné zakládat ostrůvkovitě východiska obnovy dřevinné vegetace do krajiny. A teprve až tyto ostrůvky budou dostatečně funkční a stabilní, bylo by vhodné navázat na tyto východiska sítí větrolamů. Pokud mají větrolamy plnit účinně půdoochrannou a další funkce, musí být vysazeny v systému sítě větrolamů. Pro správné rozmístění je potřeba znát směr větru v období nejintenzivnější větrné expozice, jeho maximální rychlost, konfiguraci území a hlavně je nezbytné větrolamy navázat na již existující porosty. Často vedou ve směru severojižním nebo také kolmém na směr převládajících vysoušejících větrů. Maximální dovolená odchylka od tohoto směru je 30°. Rozestup jednotlivých větrolamů je volen tak, aby snížená rychlost větru mezi pásy 91
byla nižší, než je unášecí rychlost půdních částic. Tolerovaná délka pozemků závisí na půdních vlastnostech a pohybuje se u hlavních větrolamů od 350 do 850 m. Vedlejší větrolamy jsou situovány kolmo k větrolamům hlavním a jsou ve vzdálenosti max. 1 500 m (Podhrázská, 2008; Šanovec, 1948).
5.5.2. Vodní eroze Otázka vodní eroze se v Iráku týká pravidelně se opakujícího období v průběhu roku. V zimním a jarním období totiž dochází jednak k vydatným dešťům, ale zároveň i k tání sněhu z vyšších poloh, což má za následek výrazné zvýšení hladiny řek. Pravidelné jsou jarní povodně, které jsou z hlediska každoročního dodávání živin velmi důležité pro zemědělsky využívané zaplavované oblasti nižších poloh. Občas se povodně však vymknou kontrole a působí velké škody v osídlených oblastech v blízkosti vodních toků. Povodně poškozují komunikace, příčné i podélné objekty na těchto komunikacích, ale také zanáší a poškozují zavlažovací kanály, což výrazně znesnadňuje zemědělské obhospodařování krajiny. Tento problém je mimo jiné důsledkem nedostatečného vegetačního krytu, který by byl schopen vodu v krajině efektivně zadržet a zajistit její rovnoměrnější odtok. Na ohrožení vodní erozí má z půdních parametrů vliv zejména půdní struktura a soil slaking, což je náchylnost půdy k rozplavení vlivem působení srážkové a povrchové vody. Podstatné v boji proti vodní erozi je vytvářet podmínky k vsaku srážkové vody do půdy.
Prevence vůči vodní erozi spočívá v následujících opatřeních: zakládání liniové dřevinné vegetace kolmo na směr působení eroze obdělávání půdy po vrstevnici zkrácení dlouhých svahů pomocí umělých přepážek, které sníží rychlost odtoku povrchové vody péče o půdní kryt (například použití zeleného úhoru v případě, že se pole nechává ležet ladem) vhodné načasování agrotechnických opatření (tzn. vyvarovat se období s podmáčeným či vyprahlým půdním povrchem) 92
Obrázek 24: Erozní rýha o hloubce 2 metrů, Irák (M. Srovnal, 2011)
5.6. Zásady zakládání a péče o dřevinnou vegetaci v zájmové oblasti 5.6.1. Výběr vhodných lokalit V semiaridních a aridních oblastech bývá z hlediska života rostlin rozhodujícím faktorem voda. Především výše pro rostliny dostupné vody v průběhu roku, kterou ovlivňuje nejen klima a reliéf terénu, ale také půdní vlastnosti (obsah skeletu, textura, podíl organické hmoty…), způsob obhospodařování krajiny člověkem, hustota a typ vegetace a další. Některé faktory není možné příliš ovlivnit (např. klima), a proto v následujícím textu budou zmíněny a rozvedeny jen ty faktory, které lze do jisté míry ovlivnit. Dřevinou vegetaci lze zakládat v blízkosti míst, kde se již nějaká dřevinná vegetace vyskytuje, a to rozšiřováním pod ochranou stávajícího porostu. V pobřežních 93
porostech rozšiřováním po obvodu, u ostatních na závětrné a pokud možno i částečně zastíněné straně porostu. Tento způsob je výhodný také z důvodu, že si v stávajícím porostu můžeme ověřit, jakým dřevinám dané stanoviště nejlépe vyhovuje, a ty pak upřednostňovat při výběru vhodné dřevinné skladby. Druhou možností je zakládat dřevinnou vegetaci na volném prostranství, kdy jsou na provedení výsadby kladeny vyšší požadavky a i riziko neúspěchu je podstatně vyšší. Protože však porostů, které by mohly posloužit jako východiska obnovy je nedostatek, je podle mého názoru nutné využít obě zmíněné možnosti. Při výběru vhodných lokalit v krajině bez porostů, je potřeba sledovat mikroreliéf terénu. Za vhodné považuji břehy vodních toků (i po většinu roku vyschlých), menší terénní deprese, svahy se severní expozicí a závětrné svahy. Za vyloženě nepříznivé považuji rozsáhlé roviny a hřebenové partie, kde nejenže není stín, ale bývá zde díky vyšší rychlosti větru i výraznější jeho negativní výsušný účinek. Důležitým faktorem je množství srážek, které obyčejně stoupá s nadmořskou výškou. Z tohoto důvodu by bylo vhodné vyšší polohy zalesňovat přednostně před nižšími. Zároveň se také vyvarovat oblastem srážkových stínů. Z důvodu předpokládané nutnosti zálivky alespoň v nejbližších letech po výsadbě, je vhodné si uvědomit i vzdálenost zdrojů vody k zálivce od těchto lokalit a náročnost dopravy vzhledem k přístupnosti terénu. Pokud podle výše uvedených zásad vytipujeme konkrétní vhodné lokality, bylo by vhodné je dále podrobit exaktnímu půdnímu průzkumu. Při tom bychom měli především sledovat vlhkost půdy a dynamiku změn půdní vlhkosti s hloubkou. Dále také výskyt evaporitů, jejichž výskyt a intenzita prozrazují převahu výparu nad srážkami v dané lokalitě. Ceněný je zvýšený podíl organické hmoty v půdě. Vhodné je též upřednostňovat při výběru půdy s relativně nadprůměrně vyvinutým edafonem (na místní poměry). Pokud se v půdním profilu vyskytují kořeny rostlin, nebo narazíme na žížaly (Lumbricus), lze danou lokalitu obyčejně doporučit. Co se týče půdní struktury, je vhodné preferovat půdy s drobtovitou až hrudkovitou strukturou, která výsadbám nejlépe vyhovuje. Určení ostatních půdních vlastností (textura, chemizmus, konzistence, skeletnatost a další) je dobré následně využít pro výběr jednotlivých taxonů dřevinné skladby podle jejich ekologických nároků.
94
Obrázek 25: Využití severní expozice terénní deprese k založení dřevinné vegetace u města Darbandikhan krátce před deštěm, Irák (M. Srovnal, 2011)
5.6.2. Technologie výsadby Sadební materiál a volba způsobu výsadby Doporučil bych použití menších krytokořenných sazenic, které by měly mít v kořenovém balu potřebnou zásobu nejen živin, ale především vody pro úspěšné ujmutí. Navíc rostliny s balem méně trpí šokem z přesazení. Krytokořenná výsadba prokazatelně lépe zvládá suchá stanoviště a dochází tedy k nižším ztrátám. Za biologicky nejvhodnější považuji pro danou oblast ruční jamkovou výsadbu, přičemž minimální velikost jamky bude dána těmito rozměry: šířka - 3x horní průměr kořenového balu, hloubka - 1,5x výška kořenového balu (platí i pro výsadbu poloodrostků a odrostků). Rostliny by neměly být nijak mechanicky poškozené (zlomené části rostlin, odřená krycí pletiva), ale také nesmí býti napadeny či poškozeny žádnými významnými škůdci či chorobami. Pozornost je potřeba také věnovat transportu, při kterém by nemělo docházet k vystavení sadebního materiálu výsušným účinkům přímého slunce či větru. Mauer (2009) doporučuje pro suchá stanoviště podúrovňovou sadbu. Tím se myslí výsadba do uměle vytvořených prohlubní. To ale nesmí způsobit, že kořenový krček bude hluboko pod půdním povrchem. Kořenový krček by měl být jen 2 cm pod půdním povrchem nakypřené půdy! V případě, že předpokládáme nutnost zálivky vysazovaných rostlin, je vhodné již při výsadbě ze zeminy vytvořit výsadbovou mísu, 95
která zamezí odtoku vody mimo kořenový prostor výsadby. Povrch výsadbové mísy nesmí být zhutněný (velká ztráta vody výparem), ale buď prokypřený, nebo posypaný slabší vrstvou nezhutněné zeminy. Při výsadbě v prudkém svahu lze vytvořit místo výsadbové mísy rýhu, umístěnou ve svahu nad výsadbou. Ukázka tohoto způsobu je patrná z Obrázku 11. Hustota výsadeb by neměla být příliš vysoká, aby nedocházelo k oslabení výsadby vzájemnou mezidruhovou konkurencí. Spon lze využít buď liniový (např. u rozšiřování břehových porostů) nebo nepravidelný, při kterém vybíráme pro rostliny nejvhodnější místa. Období výsadby Výsadba by měla být prováděna v období dormance vysazovaných rostlin. Půda v okamžiku výsadby by měla být pokud možno vlhká. Těmto kritériím v daných podmínkách odpovídá období říjen – duben. To ale nelze brát jako dogma. Vždy se musí brát v úvahu průběh počasí v aktuálním roce a na daném stanovišti. V horských polohách je potřeba se vyvarovat také sněhové pokrývce, výsadbě do zmrzlé či rozbahnělé půdy nebo výsadbě v období, kdy ještě hrozí výskyt mrazů, které by výsadbu mohly poškodit. Zásady výsadby krytokořenného sadebního materiálu Kořenový bal musí být vlhký a dostatečně vyhnojený. Při výsadbě nesmí dojít k poškození kořenového balu nebo kořenů. Kořenový systém nesmí být deformován a musí být umístěn v přirozené poloze (pozitivně geotropicky). Celý kořenový bal musí být umístěn do minerální půdy a vrch balu překryt cca 2 cm půdy. Není-li povrch kořenového balu překryt, substrát v balu velmi rychle vysychá (rychleji než minerální půda). Velmi vhodné by bylo použití mulče, který by chránil kořenový krček před spálením a hlavně by pomáhal vytvářet příznivější vlhkostní poměry. Vrstva mulče nesmí být příliš vysoká, aby nebylo narušeno provzdušnění a výměna plynů ve svrchních horizontech. Mulčovací materiály, u kterých lze očekávat slehnutí (listí), použijeme ve vrstvě okolo 10 cm a naopak u materiálů, které výrazně neslehnou (štěpka), postačí vrstva okolo 5 cm. Případná tvorba nových kořenů, které minimalizují již vzniklé deformace kořenů nebo zvětšují kořenový systém, je z nadzemní části osy (nové adventivní kořeny vyrůstají z části nad kořenovým krčkem). V půdě nesmí být 96
vytvořeny ohlazené (hladké) stěny. Ohlazené stěny jsou ve většině případů pro kořeny neprostupné, tzn., mohou vyvolat deformace kořenů; ohlazená stěna odebírá vodu z kořenového balu. Při výsadbě nesmí být kolem kořenového balu vytvořeny „vzduchové kapsy“. Kolem kořenového balu je potřeba umístit zeminu a kořenový bal dobře utěsnit. Při výsadbě nesmí být odstraněn substrát z kořenového balu. Při manipulaci s rostlinami, které byly vyjmuty z obalů ve školce, je nutno věnovat zvýšenou péči ochraně kořenového balu před vyschnutím - větší část jemných kořenů je soustředěna na vnější straně kořenového balu (Mauer, 2009).
5.6.3. Pěstební péče Hlavním cílem péče o založené porosty by mělo být vytvoření stabilního porostu, který by odpovídal požadovaným hlavním funkcím (zde nejčastěji půdoa vodo-ochranné). Teprve až po dosažení tohoto cíle, můžeme opatrně začít s úpravami druhové, věkové a prostorové diferenciace za účelem posílení i funkcí následných. Jako například zvýšení biodiverzity, rekreačního využívání, ale třeba i produkce dřeva. V porostu s hlavní funkcí půdo-ochranou se snažíme zajistit, aby půdní povrch nebyl obnažen, ale naopak co nejvíc pokryt vegetací, která by zabraňovala odnosu půdních částic. Zároveň vytvořením optimálního zastoupení bylinného, keřového a stromového patra, snižujeme rychlost větru uvnitř a za porostem. Na plnění funkce vodo-ochranné, jsou požadavky podobné. Tedy zabránit odnosu půdních částic vodní erozí vytvořením hustého vegetačního krytu půdního povrchu. Pro zvýšení retence je kromě uvedeného také dobré ponechávat v porostech mrtvé dřevo a umožňovat stromům vytvoření husté a hluboko zavětvené koruny. Výchovné zásahy by se měly zpočátku omezit jen na zdravotní výběr a teprve až po dosažení plného zápoje na výběr negativní, tedy na odstraňování jedinců oslabených a odumírajících. Protože však výsadby bývají vysazovány poměrně v řídkém sponu, není v prvních letech potřeba žádných intenzivních pěstebních zásahů. Spíše by bylo vhodné provádět zálivku v období přísušků. A to raději méně často větším množstvím vody, než často a menším množstvím vody. Pokud je totiž vysazený jedinec zaléván často „spoléhá se” jen na pravidelné zalévání, a proto si pak nevytváří dostatečně hluboké kořeny.
97
5.6.4. Ochrana kultur V oblasti ochrany založených porostů je zřejmě nejdůležitější chránit výsadbu před poškozením pastvou hospodářských zvířat, především ovcí a koz, ale i oslů a skotu. Před individuálními způsoby ochrany bych raději upřednostnil celoplošnou ochranu v podobě oplocenky. Protože dřevo je zde poněkud drahý materiál, používají místní obyvatelé kameny, kusy cihel, betonu a podobného stavebního odpadu ke stavbě jednoduchých mohyl, mezi kterými natáhnou ostnatý drát. Z pohledu středoevropského lesníka poněkud zvláštní přístup, avšak zde s úspěchem používaný a účinně sloužící (viz. Obrázek 10). Podobný postup v přiměřeně větších rozměrech lze použít i v případě ochrany pobřežních porostů před poškozením divokými prasaty. Výrazné ohrožení hmyzími či houbovými patogeny, buření anebo jinými faktory, nebylo v době průzkumu zjištěno.
6. DISKUSE Co se ochrany přírody týče, tak je nutné uvést, že v zkoumané oblasti se nenachází žádná rezervace ani jinak chráněné území. Není znám výskyt žádných endemitů. Vyskytuje se zde ale vzácný druh vážky Brachiothemis fuscopalliata, který je uveden v Červené knize ohrožených druhů a je ohrožen ztrátou svého biotopu (bažiny, tůně, pomalu proudící vodní toky). Podobně je ohrožená i vydra říční (Lutra lutra), která v minulosti byla silně redukována lovem. Dnes je ohrožená v důsledku výstavby přehrad na řekách, čímž ztrácí své původní biotopy. Vydře například ubývají možnosti lovu v hlubokých vodách při malém průtoku v důsledku regulace vodní hladiny správci hrází. Za cenné lze ale považovat vzdálenější oblasti okolo řek Tigris a Eufrat, které mají regionální i nadnárodní význam. Regionální spočívá v tom, že mokřady bývají využívány k chovu mnoha vodních ptáků. Nadnárodní je však z pohledu ochrany přírody mnohem důležitější. Tato místa bývají totiž pravidelně využívaná jako oázy odpočinku s dostatkem potravy pro stěhovavé ptáky, kteří migrují mezi Asií a Afrikou. Uvědomíme-li si, jak rozsáhlé a suché jsou oblasti na trasách těchto ptáků, je ochrana těchto především mokřadních ekosystémů velice důležitá.
98
Irácká vláda roku 1950 vynaložila velké úsilí na programy k rozvoji plantáží na dřevo, a to jak v oblastech s dostatečnými srážkami, tak i v zavlažovaných oblastech nižších poloh. V roce 1970 Generální ředitelství lesů a lesnictví vymezilo více než 42 000 ha pro založení plantáží. Nicméně počet úspěšně vysázených ploch, zejména Populus spp. byl i tak poměrně malý (přibližně jen 10 000 ha). Produkce dřevní suroviny představuje jen malý zlomek z národní poptávky po dřevě a výrobcích ze dřeva. Nicméně v soukromém vlastnictví představují malé topolové plantáže v blízkosti vesnic především v horách důležitý zdroj stavebního materiálu venkovských oblastí. Bohužel nejsou k dispozici žádné statistiky o produkci dřeva z těchto plantáží. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) vydala v roce 2010 zprávu o stavu lesa v Iráku pod názvem FRA 2010 – Country Report, Iraq, podle které 80 % iráckých lesů je určeno pro plnění funkce půdo a vodoochrané, zatímco k zachování biodiverzity zbylých 20 %. Plnění těchto funkcí lesa je však nedostatečné. Za zmínku také stojí, že jediným vlastníkem a zároveň správcem lesů je stát. Přestože by podle mého názoru měly návrhy k zakládání dřevinné vegetace vycházet z historického vývoje, nepovedlo si mi bohužel zjistit dostatečně relevantní informace k historickému vývoji dřevinné vegetace na Blízkém východě. Vycházel jsem proto především z informací o přírodních podmínkách, současné vegetaci, potenciální vegetaci a z geopolitického vývoje dnešního Iráku. Z půdních parametrů považuji za klíčovou půdní vlhkost. Ostatní parametry nejsou pro život rostlin v daných podmínkách tak limitující. Tomuto faktu by měl odpovídat princip výběru lokalit pro zakládání vhodných východisek obnovy. Pokud jsou lokality zavlažované, jsou využívány především pro zemědělství. Současně by ale na těchto pozemcích či na jejích okrajích mohly být pěstovány produkční ovocné dřeviny – např. moruše. Na základě zvážení produkčních schopností ovocných dřevin (podkapitola 2.3.4), půdních podmínek a regionálních odbytových možností může být ekonomicky přínosné i zakládání produkčních sadů ovocných dřevin. Výše jejich produkce však bude vždy výrazně závislá na zavlažování. Naprostá většina zmíněných ovocných dřevin (podkapitola 2.3.4) vyžaduje půdy dobře propustné. Na ostatních lokalitách v blízkosti vodních toků, především na svěžích a humózních půdách, je vhodné vysazovat zejména vrby a topoly. Na lokalitách mimo blízké okolí vodních toků, ale stále ještě s relativně vyšší půdní vlhkostí, lze 99
k výsadbám použít olivovník nebo pistácii, která zvládá i půdy s vyšším obsahem rozpustných solí. Podél cest a v městech může stín a další příznivé účinky poskytnout např. eukalyptus. Ve vyšších a horských polohách se mohou uplatňovat především duby a borovice. Oba tyto rody jsou málo náročné na půdu. Zamokřené pobřežní půdy však nesnáší. Poměrně suché lokality zvládá zejména populus euphratica a druhy z rodu tamaryšek. Avšak i na těchto lokalitách musí být splněn předpoklad, že kořeny budou schopny dosáhnout hloubky s minimální nutnou půdní vlhkostí. Co se týče zakládání větrolamů, je potřeba mít na paměti, že průměrná výška které se dorůstají stromy na Blízkém východě, je dle mého odhadu minimálně o polovinu menší než ve střední Evropě. Z tohoto důvodu by tedy vzdálenosti hlavních i vedlejších větrolamů měly býti minimálně poloviční oproti rozměrům uvedeným v podkapitole o zakládání větrolamů (2.4.1). Pro zajištění úspěšnosti výsadby by bylo vhodné použít jamkovou sadbu menších krytokořenných sazenic s dostatečně vyvinutým kořenovým systémem a odpovídajícím poměrem kořenovému systému vůči nadzemní části. Spon je vhodné použít velmi volný, aby výsadby nebyly ohroženy vzájemnou mezidruhovou konkurencí již v prvních stádiích svého vývoje. Délka obmýtí by měla odpovídat hodnotové kulminaci produkovaného dříví v porostech s hlavní funkcí dřevoprodukční. Tuto informaci lze ovšem v daných podmínkách využít takřka jen pro topolové plantáže. V drtivé většině případů by však porosty dřevinné vegetace měly plnit zejména funkci půdo a vodoochranou. Proto by se doba obmýtí měla blížit fyziologickému věku konkrétních dřevin na konkrétních stanovištích. Klást požadavky na genetickou kvalitu sadebního materiálu by však zřejmě v těchto podmínkách bylo naivní, a proto jsem se touto otázkou v textu nezabýval. Pokud by vláda měla zájem zahájit zalesňování v celostátním měřítku, bylo by potřeba v předstihu založit odpovídající množství školek, které by byly schopny dodávat dostatečné množství kvalitního sadebního materiálu. Komplikace by se také mohly objevit v souvislosti s mnohým plochami, které jsou dodnes ještě zaminované. Nabízí se otázka, jestli místní školky jsou schopné splnit požadavky na jakost i množství potřebných sazenic?
100
7. ZÁVĚR V této práci jsem se pokusil na základě seznámení se s přírodními podmínkami regionu Garmian vypracovat zásady pro zakládání dřevinné vegetace na Blízkém východě. Ze zastoupených půdních jednotek se vyskytovaly aridisoly, mollisoly, alfisoly, inceptisoly a entisoly. Po zhodnocení všech podstatných aspektů lze konstatovat, že zkoumaná oblast skýtá potenciál pro obnovu lesních porostů. Je nezbytné ale zohlednit extrémní klimatické podmínky, zhoršený vodní režim (především svrchních horizontů) a antropické vlivy, zejména pastvu dobytka. Pro obnovu je doporučená obalovaná sadba, celoplošná či individuální ochrana sazenic a využití mikroreliéfu terénu k výběru vhodných východisek obnovy. Pokud by se některé instituce nebo firmy chtěly zapojit do řešení projektů zabývajících se zakládáním dřevinné vegetace, bojem proti půdní erozi a podobnými tématy, mohla by tato práce být použita jako jeden z možných zdrojů.
SUMMARY In the thesis I have tried to study the natural conditions of the region Garmian in northern Iraq to draw up guidelines for the establishment of woody vegetation in the Middle East. The represented soil orders are Aridisols, Mollisols, Alfisols, Inceptisols, Entisols After evaluation of any significant aspects can be stated, that the area of interest has the potential for regeneration of forest stands.. But it is necessary to take account of the extreme climatic conditions, unfavorable water regime (especially in the upper horizons) and anthropogenic influences (especially cattle pasturing). To aid the establishment it is appropriate to use breaded planting, large or individual plant protection measures and microrelief terrain used to select the appropriate reforestation bases. If some institutions or companies wish to engage in the Middle East in establishment of woody vegetation project, in fight against soil erosion project, etc., than this work could be used as one of the sources.
101
8. POUŽITÁ LITERATURA BAĎUROVÁ, J. Geografické aspekty ozbrojeného zásahu USA v Iráku (bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, 2009. BOHÁČOVÁ, L. Větrolamy jako biokoridory (Diplomová práce). Brno: Mendlova univerzita, 2011. DREGNE, H. E. Soils of arid regions. Developments in soil science, ISBN 0444- 41439-8, 1976. CHAPMAN, G. An international journal of forestry and forest industries, 1948. JANEČEK, M. a kol. Ochrana zemědělské půdy před erozí: metodika. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, ISBN 978-80-254-0973-2, 2007. KUPEC, P., KRIEGLER, Š. a kol.: Feasibility Study Report - Environmental Impact Assessment (EIA) Report, and Garmian Irrigation Scheme Project, Stage 1 of "Bawanur” Feasibility Study & Design for Bawanur Dam & Garmian Irrigation Canal in Garmian Project. Brno: CREA Brno, 2011. KUPEC, P., KUČERA, A. a kol.: Garmian Irrigation Scheme and Canal Projects. Stage 3 of "Bawanur” Feasibility Study & Design for Bawanur Dam & Garmian Irrigation Canal in Garmian Projec. Brno: CREA Brno, 2011. MAUER, O. Zakládání lesa I. Brno: Mendlova univerzita, 2009. MAUER, O. Zakládání lesa II. Brno: Mendlova univerzita, 2011. PODHRÁZSKÁ, J. a kol. Optimalizace funkcí větrolamů v zemědělské krajině: Metodika. Brno: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy v, 2008. ISBN 97880-904027-1-3, 2008. REJŠEK, K. Lesnická pedologie - vybrané statě o terénním šetření. Brno: Mendlova univerzita, 1999 RIEDL, O., ZACHAR, D. a kol. Lesotechnické meliorace. Praha: Státní STEVANOVIC, Z. and MARKOVIC, M., Hydrogeology of Northern Iraq. FAO, Rome, 2004. ŠANOVEC, J. Větrolomy, nový způsob meliorace pozemků. Praha: Brázda, 1948. ŠIMEK, M. Základy nauky o půdě: neživé složky půdy. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2003. USDA-NRSC. Soil Taxonomy, A Basic System of Soil Classification for Making and Interpreting Soil Surveys (2nd ed.). Washington, DC, 1999. 102
VOKOUN, J. a kolektiv: Příručka pro průzkum lesních půd (Taxonomický klasifikační systém půd ČR Jan Němeček a kol.) v lesnické praxi. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, 2002. zemědělské nakladatelství Praha, 1973. BIOLIB: Mezinárodní encyklopedie rostlin, hub a živočichů [online]. [cit. 23. února 2012]. Dostupné z WWW: http://www.biolib.cz/. MAPPERY:
[online].
[cit.
13.
dubna
2012].
Dostupné
z
WWW:
http://mappery.com/map-of/Iraq-Land-Use-Map MENDELOVA UNIVERZITA: Procesy v půdě [online]. [cit. 24. března 2012]. Dostupné z WWW: http://wood.mendelu.cz/others/procesy_v_pude/. WIKIPEDIE: Otevřená encyklopedie [online]. Poslední revize 3. 2. 2012 [cit. 18. února 2012]. Dostupný z WWW: http://www.wikipedia.org/. FAO: Organizace pro výživu a zemědělství [online]. [cit. 24. února 2012]. Dostupné z WWW: http://www.fao.org/docrep/013/al533E/al533e.pdf. GOOGLE: [online]. [cit. http://maps.google.cz/.
13.
března
103
2012].
Dostupné
z
WWW:
