MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta lesnická a dřevařská
Vliv přikrmování na distribuci spárkaté zvěře v lesním prostředí Bakalářská práce
2011
Tomáš Janás
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta lesnická a dřevařská Ústav ochrany lesů a myslivosti
Vliv přikrmování na distribuci spárkaté zvěře v lesním prostředí Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Autor práce:
doc. Ing. Jiří Kamler Ph.D.
Tomáš Janás Brno 2011
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Vliv přikrmování na distribuci spárkaté zvěře v lesním prostředí“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne 8. května 2011
.......................................................... Podpis studenta
Poděkování: Děkuji svým rodičům za podporu při studiu na Mendelově univerzitě v Brně. Děkuji své přítelkyni za pomoc při terénním zpracování této práce. Děkuji svému vedoucímu doc. Ing. Jiřímu Kamlerovi Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi poskytl při zpracování této bakalářské práce. Dále děkuji LS Bystřice pod Hostýnem, v jejichž honitbě byla práce realizována, zvláště lesnímu správci Ing. Josefu Dostálovi, který mi poskytl podklady pro zpracování této práce.
Tomáš Janás
Vliv přikrmování na distribuci spárkaté zvěře v lesním prostředí
Abstrakt: Ve vybrané lesní honitbě Hutě (LS Bystřice pod Hostýnem) bylo provedeno mimo vegetační období zjištění početnosti daňčí a srnčí zvěře ve vzdálenostech do 100 m, do 250 m a do 500 m od krmných zařízení. Šetření probíhalo od listopadu roku 2010 do března roku 2011. Na základě sčítání trusu v měsíci listopadu, lednu a březnu byly vyčísleny hodnoty odhadu daňčí a srnčí zvěře v jednotlivých zónách za použití metody pruhových trusových transektů. V období se sněhovou pokrývkou se sčítaly stopy daňčí a srnčí zvěře kolem krmných zařízení. Před začátkem a v průběhu přikrmování byl odebrán trus zvěře a za použití spektrometru byla zjištěna kvalita přijímané potravy na základě obsahu dusíku. Výsledné hodnoty byly zpracovány formou grafů a tabulek.
Klíčová slova: přikrmování, početnost, krmná zařízení, zvěř
Tomáš Janás
Effect of Feeding on Distribution of Deer in Forest Environment
Abstract A survey of fallow and roe deer density was carried out in the selected hunting district Hutě (LS Bystřice pod Hostýnem) outside the vegetative period at distances of up to 100 m, 250 m and up to 500 m from the feeding devices. The survey was conducted from November 2010 to March 2011. Based on count of droppings in November, January and March, values were calculated estimating numbers of fallow deer and roe deer in the individual zones by using the method of strip droppings transects. During the period with snow, tracks of fallow and deer game were counted around the feeding devices. Before and during the feeding, droppings of the game were collected and by using a spectrometer, quality of diet based on nitrogen content was ascertained. The resulting values were processed as graphs and tables.
Key words: feeding, density, feeding equipment, game
:
Obsah 1. Úvod
11
2. Cíl práce
13
3. Literární přehled
14
3.1 Distribuce zvěře
14
3.1.1 Jelení zvěř - biologie, systém, výskyt
14
3.1.2 Daňčí zvěř – biologie, systém, výskyt
16
3.1.3 Srnčí zvěř – biologie, systém, výskyt
18
3.2 Migrace a prostorová aktivita
20
3.2.1 Jelení zvěř
20
3.2.2 Daňčí zvěř
21
3.2.3 Srnčí zvěř
22
3.3 Faktory působící na výskyt a početnost zvěře
22
3.4 Přikrmování zvěře
28
3.5 Výživa zvěře
29
3.6 Potravní ekologie přežvýkavé zvěře
36
3.7 Trávicí trakt přežvýkavé zvěře
39
3.8 Hlavní rozdíly v trávicím traktu
41
3.9 Potrava zvěře
43
3.9.1 Jelení zvěř
43
3.9.2 Daňčí zvěř
44
3.9.3 Srnčí zvěř
45
3.10 Rozdělení krmiv
46
3.10.1 Objemové krmiva
46
3.10.2 Jadrné krmiva
49
3.10.3 Dužnaté krmiva
51
3.11 Způsoby zjišťování distribuce a početnosti zvěře
52
3.11.1 Přímé sčítání v otevřené krajině
53
3.11.2 Sčítání stop
54
3.11.3 Počítání trusu na čištěných plochách
54
3.11.4 Počítání trusu na nečištěných plochách
54
3.11.5 Počítání trusových hromádek na pruh. trans.
55
3.11.6 Počítání trusových hromádek na lin. trans.
55
3.11.7 Telemetrie
56
4. Lokalizace 4.1 Charakteristika přírodních podmínek vybr. území
57 57
4.1.1 Geomorfologické poměry
58
4.1.2 Geologické a pedologické poměry
58
4.1.3 Klimatické poměry
59
4.1.4 Hydrologické poměry
60
4.1.5 Vegetační poměry
60
4.1.6 Zvířena
62
4.2 Charakteristika vybrané honitby
63
4.3 Charakteristika vybraných krmných zařízení
65
5. Metodika
69
6. Výsledky
73
6.1 Zjištění početnosti zvěře pomocí trus. transektů
73
6.2 Zjištění početnosti zvěře na obnově
79
6.3 Stanovení obsahu dusíku spektrometricky
83
7. Diskuze
86
7.1 Zjišťování početnosti zvěře pomocí trus. transektů
86
7.2 Zjišťování početnosti zvěře na obnově
88
7.3 Stanovení obsahu dusíku spektrometricky
89
7.4 Porovnání lokalit
90
8. Návrh pro praxi
92
9. Závěr
93
10. Summary
95
11. Použitá literatura
98
12. Přílohy
103
Seznam obrázků
strana
Obr. 1 Rozšíření Cervus elaphus v Evropě (Červený, 2004)
15
Obr. 2 Rozšíření Cervus elaphus v ČR (Červený, 2004)
15
Obr. 3 Rozšíření Dama dama v Evropě (Červený, 2004)
16
Obr. 4 Rozšíření Dama dama v ČR (Červený, 2004)
17
Obr. 5 Rozšíření Capreolus capreolus v Evropě (Červený, 2004)
18
Obr. 6 Rozšíření Capreolus capreolus v ČR (Červený, 2004)
19
Obr. 7 Typologie přežvýkavců podle potravy. Okusovači živí se listy a letorosty (srnec a los). Oportunisti se kromě listí živí i travinami (jelen, daněk, kamzík a kozy). Spásači spásají pouze trávy (muflon, skot)
36
Obr. 8 Průměrný denní příjem sušiny dřevin u naší zvěře (Kamler 2007)
39
Obr. 9 Složené žaludky přežvýkavé zvěře (Münnich, 2009)
42
Obr. 10 Rozdílné fyzikálně-mechanické vlastnosti listí a trav při zpracování v bachoru okusovačů a spásačů (Münnich, 2009)
43
Obr. 11 Mapa vybraného území
57
Obr. 12 Charakteristiky klimatických oblastí BK dle Quitta (Quitt, 1971)
60
Obr. 13 Krmelec na objemové a jadrné krmivo (Frýdlandov)
65
Obr. 14 Vnadiště (Frýdlandov)
65
Obr. 15 Krmelec na objemové a jadrné krmivo (Bludná 805)
66
Obr. 16 Krmelec na objemové a jadrné krmivo (Bludná 703)
67
Obr. 17 Vnadiště (Sirková - vnadiště)
67
Obr. 18 Krmelec na objemové a jadrné krmivo(Sirková - krmelec)
68
Obr. 19 Lokalita Frýdlandov s vyzn. zónami kolem krmných zařízení
71
Obr. 20 Lokalita Bludná s vyzn. zónami kolem krmných zařízení
72
Obr. 21 Lokalita Sirková s vyzn. zónami kolem krmných zařízení
72
Obr. 22 Znázorňuje počet daňčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Frýdlandov
74
Obr. 23 Znázorňuje počet srnčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Frýdlandov
75
Obr. 24 Znázorňuje počet daňčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Bludná
75
Obr. 25 Znázorňuje počet srnčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Bludná
75
Obr. 26 Znázorňuje počet daňčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Sirková
77
Obr. 27 Znázorňuje počet srnčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Sirková
78
Obr. 28 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Frýdlandov
79
Obr. 29 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Bludná 805
80
Obr. 30 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Bludná 703
81
Obr. 31 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Sirková – vnadiště
81
Obr. 32 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Sirková – krmelec
82
Obr. 33 Hodnoty obsahu dusíku v době před přikrmováním (prosinec) rozdělené podle zón a lokalit
83
Obr. 34 Hodnoty obsahu dusíku v době přikrmování (leden) rozdělené podle zón a lokalit
84
Obr. 35 Rozptyl hodnot dusíku podle zón v době před přikrmováním
85
Obr. 36 Rozptyl hodnot dusíku podle zón v době přikrmování
85
1. Úvod Zvěř je od pradávna s lesem v těsném spojení, dokonce les bez zvěře si lze jen těžko představit. Nachází zde potravu a úkryt před nepřízní. Obývá lesy od nížin až po horní hranici lesa a některé druhy zasahují i výše. Ve vývoji člověka sehrála zvěř velkou roli v jeho počátcích. Zvěř sloužila člověku jako zdroj obživy a následný odpad, jako kůže a kosti, pak používal na výrobu zbraní, šperků a také příbytků. Některé kultury takto žijí dodnes. Člověk však nevyužíval jen zvěř, ale i prostředí, ve kterém se vyskytovala. V oblasti Hostýnsko-vsetínské vrchoviny postupovalo narušování lesa v důsledku menší úrodnosti zemědělské půdy celkem pozvolna a pouze v údolích řek. Větší narušení lesů nastalo až v důsledku Valašské kolonizace koncem 15. století. Les byl využívám do značné míry pro pastvu valašského dobytka. Ke konci 17. století docházelo k rozsáhlému odlesňování, díky kterému v polovině 19. století činila výměra lesa pouhých 20 %. Ještě v 18. století byla v lesích prováděna intenzivní pastva a les se volně přeměňoval v zemědělskou půdu. V regionu došlo k likvidaci původních starých jedlo-bukových porostů, které až do poloviny 19. století zabírali většinu plochy. Na jejich místě se objevily převážně mladé uměle založené smrkové porosty. Již koncem 19. století se nepříznivě projevuje smrkové hospodářství stálým opakováním sněhových kalamit, kdy již začátkem 20. století panuje nedostatek mýtních porostů. Kvalitní dříví se zpracovávalo v nábytkářství, méně kvalitní končilo ve sklárnách. Místně stále docházelo k přetěžbám a následnému zalesňování smrkem. Po 2. světové válce zastoupení jedle a buku bylo ještě značné. V 80. letech minulého století vymizely březové lesíky typické pro krajinu Valašska. Od 90. let minulého století se prosazuje maloplošné podrostní hospodářství (UHUL, 1999). Na LHC Bystřice pod Hostýnem je zastoupení smrku ztepilého 43 % a buku lesního 29 % (LHP, 2001). Toto přetváření krajiny a změna dřevinné skladby vedly ke změně podmínek pro zvěř. Docházelo ke zmenšování plochy, na které mohla pobývat, a ke změně potravní nabídky. V mladých smrkových a bukových porostech zvěř nenachází dostatek potravy, neboť tyto porosty svými hustými korunami nepropustí dostatek světla, aby zde mohla růst vegetace. Abychom udrželi stavy zvěře, je nutné ji přikrmovat. Pokud by se nepřikrmovala, zvěř by odešla nebo by si našla jiný zdroj potravy, na kterém by mohla způsobovat škodu. Přikrmování se provádí pomocí krmiv, které jsou probrány níže. V některých zemích a mezi některými ochránci zvířat se razí teorie, že přikrmování
11
zvěře je zbytečné, neboť pak dochází k udržení vyššího stavu zvěře a přežití i té zvěře, která by jinak zimu nepřežila tzn. zvěř oslabená a nemocná. Ovšem k typu naší krajiny je přikrmování zcela nezbytné, neboť již nenabízí tak pestrou potravu zvěři, jak je tomu v místech, kde příroda je člověkem téměř nedotčená. Také v rámci České republiky je přikrmování zakotveno v její legislativě, konkrétně v zákonu o myslivosti.
12
2. Cíl práce Cílem této bakalářské práce je zjistit, jaký vliv má přikrmování na distribuci spárkaté zvěře v lesním prostředí. Na vybraných lokalitách provést jejich charakteristiku a odhadnout relativní početnost zvěře s ohledem na vzdálenost od míst přikrmování. Následně zhodnotit ostatní faktory, které ovlivňují distribuci zvěře. Na základě výsledků provést návrhy pro praxi.
13
3. Literární přehled 3.1 Distribuce zvěře 3.1.1 Jelení zvěř - biologie, systém a výskyt Patří do skupiny Plesiometacarapalia, kdy mají zachovány zbytky záprstí 2. a 5. prstu při horním konci záprstí. Tělesné rozměry jsou různé a mění se v závislosti na lokalitě výskytu a životních podmínkách a kolísá v průběhu roku v závislosti na zatížení organismu (laktace, říje) a ročním období (Vala, 2010). Jelení zvěř dosahuje v kohoutku od 1 do 1,4 m. Jelen váží od 150 do 220 kg a laň od 80 do 120 kg. Srst jelena je v létě hnědočervená a v zimě kaštanově šedá. Kolouch je bíle tečkovaný (Huntingexperience.org, 2009). Jarní přebarvování probíhá od dubna do června. Podzimní přebarvování trvá od září do října. Od druhého kalendářního roku vyrůstá jelenovi paroží, které každoročně shazuje v období od února (nejstarší jedinci) do začátku května (nejmladší jedinci). Nové paroží vytlouká od června do července, nejmladší i v srpnu. Říje probíhá od poloviny září do poloviny října. Laň je plná 33-34 týdnů a koncem května klade jednoho nebo dva kolouchy (Penzum, 2006).
Zařazení jelena lesního do systému: Říše: Animalia - živočichové Kmen: Chordata - strunatci Třída: Mammalia - savci Řád: Artiodactyla - sudokopytníci Podřád: Ruminantia - přežvýkaví Čeleď: Cervidae - jelenovití Podčeleď: Cervinae - jeleni Rod: Cervus - jelen Druh: Cervus elaphus (Linnaeus, 1758) - jelen lesní Poddruh: Cervus elaphus montanus – jelen karpatský (Huntingexperience.org, 2009) Cervus elaphus elaphus (Linnaeus, 1758) - jelen skandinávský Cervus elaphus hippelaphus (Erxleben, 1777) = Cervus elaphus brauneri (Charlemagne, 1920) - jelen západní (Vala, 2010)
14
Obr.1 Rozšíření Cervus elaphus v Evropě (Červený, 2004) Ve světě se vyskytuje 16 poddruhů jelena lesního (Huntingexperience.org, 2009). Na Evropském kontinentu se s jelenem setkáme na většině území. Centrem výskytu jsou země jako Francie, Německo, ČR, Slovensko, Rakousko, Polsko, Rumunsko a Ukrajina. V Asii se druh vyskytuje v širokém okolí Kavkazských hor, jihovýchodním Rusku, Číně (Mandžusko a dále do vnitrozemí). Izolovaně také na území mezi Marokem a Tuniskem, což z něj činí jediný druh jelena v Africe. Jako nepůvodní druh byl vysazen v Severní a Jižní Americe, Austrálii, Chile, Portugalsku, Argentině a na Novém Zélandu (Mačát, 2011, Myslivosta.webnode.cz) (obr.1). Jelen je plošně rozšířen na téměř celém území České republiky (Vala, 2010). Centrem výskytu jsou Sudetská pohoří, Český kras, Beskydy a oblasti nížinných a lužních lesů na střední a jižní Moravě (Mačát, 2011) (obr.2).
Obr.2 Rozšíření Cervus elaphus v ČR (Červený, 2004) 15
Vyskytuje se ve všech lesních komplexech od luhů až po horní hranici lesa. Ve vegetačním období vystupuje až nad horní hranici lesa, na hole či kosodřeviny. Jedná se především o vysoké a prosvětlené lesy s dostatkem polí a luk. Zde hlavně v období hojnosti spásají trávu a byliny. V době nedostatku pak využívá jako zdroj potravy lesní dřeviny. K úkrytu vyhledává místa s dostatkem houštin (Řehák, 1998). 3.1.2 Daňčí zvěř - biologie, systém a výskyt Daňčí zvěř dosahuje v kohoutku od 0,7 do 1 m. Daněk váží od 70 do 100 kg a daněla od 40 do 60 kg. Během letních měsíců je srst často hnědě rezavá, břicho a vnitřní strany kýt jsou bílé. V zimě nabírá daňkův šat jednotný, hnědě šedavý odstín, černá kelka kontrastuje s bílým obřitkem. Jsou také známi jedinci zbarveni bíle, černě a nahnědle žlutě. Vyskytuje se také dlouhosrstá varianta (Huntingexperience.org, 2009). Doba přebarvování je stejná jako u jelena. Pučnice vyrůstají od 6. měsíce a postupují obvykle od špičáka k vařečkáři. Paroží daňků vytváří tzv. lopaty. Daněk shazuje paroží v průběhu dubna a května. Vytlouká v srpnu až v září. Říje probíhá od října do listopadu. Daněla je plná 32-33 týdnů a klade v červnu jedno nebo dvě daňčata (Penzum, 2006). Zařazení daňka evropského do systému: Podčeled: Cervinae - jeleni Druh: Dama dama (Linnaeus, 1758) - daněk evropský (Huntingexperience.org, 2009)
Obr.3 Rozšíření Dama dama v Evropě (Červený, 2004)
16
Daněk pochází ze Středozemí a z jihozápadní Asie (Červený, 2004) . V současnosti se daněk vyskytuje skoro po celé Evropě. Byl introdukován např. do Austrálie a na Nový Zéland, do J. a S. Ameriky a i do J. Afriky. Z evropských zemí pak zcela chybí v Rusku, Švýcarsku, Řecku a na Islandu (obr.3). V České republice byli daňci chováni přibližně od 15. století. Velké vypouštění daňků do volné přírody se dělo v posledních desetiletích 20. století. V současnosti se vyskytuje skoro na celém území republiky (Mačát, 2011) (obr.4).
Obr.4 Rozšíření Dama dama v ČR (Červený, 2004) Žije hlavně v teplých listnatých lesích s dostatkem luk a polí. Vystupuje až do nadmořské výšky 700 m. V nižších polohách se jedná především o dubové porosty. S přibývající nadmořskou výškou roste zastoupení jehličnanů. Z potravy vyhledává především traviny a kulturní plodiny, dále se živí různými keři (hloh, trnka,…). V lesním prostředí pak listy a pupeny mladých rostlin stejně jako kůrou starších stromů (Wolf et al. 2000). 3.1.3 Srnčí zvěř - biologie, systém a výskyt Srnčí zvěř dosahuje v kohoutku 60-70 cm. Srnec váží 15-25 kg a srna 12-18 kg. Srnčí zvěř má v létě krátkou světle rezavou srst s narudlým obřitkem. V zimě je srst hustá šedohnědá s bílým obřitkem. Přebarvování probíhá jako u jelena. Po 5. měsíci života ukončují růst pučnice a vyrůstá jim první parožní útvar ve formě kuželíků.
17
Tento útvar shazují v únoru až v březnu. Další paroží vytloukají v červnu a červenci a shazují v listopadu až prosinci. Dospělý srnec shazuje paroží v říjnu až listopadu a vytlouká od dubna do května. Říje probíhá od poloviny července do poloviny srpna. Srna je plná 38-40 týdnů. Oplozené vajíčko se začíná vyvíjet až v prosinci a do té doby hovoříme o utajené březosti. U neoplozených srn dochází ještě v listopadu k náhradní říji. Srna klade od května do června jedno až tři srnčata (Penzum, 2006). Zařazení srnce evropského do systému: Čeleď: Cervidae - jelenovití Podčeleď: Odocoileinae - jelenci Druh: Capreolus capreolus (Linnaeus, 1758) - srnec evropský (Huntingexperience.org, 2009)
Obr.5 Rozšíření Capreolus capreolus v Evropě (Červený, 2004) V dnešní době žije na rozlehlém území evropského a asijského kontinentu, na západě ohraničeném Atlantským oceánem a ve východní Asii oceánem Tichým. Severní hranice areálu výskytu zasahuje ve Švédsku až k polárnímu kruhu, nejjižněji pak v asijské oblasti v Iránu (obr.5). V české republice se vyskytuje rovnoměrně snad ve všech honitbách a to jako zvěř stálá, ve výjimečných případech jako zvěř přebíhavá. Trvale se nevyskytuje pouze nad horní hranicí lesa (Zbořil, 2007) (obr.6).
18
Obr.6 Rozšíření Capreolus capreolus v ČR (Červený, 2004) Setkáme se s ní prakticky od luhů až po stromovou horní hranici lesa. Je nejhojnější v nižších nadmořských výškách a zejména tam, kde se střídají lesní ekosystémy s polními. Právě tento ekoton představuje pro srnčí zvěř ideální podmínky. V rozsáhlejších lesních oblastech, zejména nad hranicí 700 m n. m., je srnčí zvěře málo. Vyhovují mu především nesouvislé, členité lesy s četnými mladými kulturami a bohatým bylinným patrem (Zbořil, 2007). Zde si srnčí vybírá listy dřevin a byliny. V druhově chudších porostech, jako jsou smrkové monokultury, nachází nedostatek potravních příležitostí a dochází k zhoršení jejich zdravotního stavu a škodám na porostech. Dříve vycházela srnčí zvěř do polí pouze na pastvu a po ní se vracela zpět do krytu lesa. Dnes zde nachází srnčí rovněž dobré životní podmínky a tráví zde celé dny v průběhu celého roku. V polních kulturách nachází srnčí zvěř dostatek klidu. Život na otevřeném prostranství jí přináší možnost včas zpozorovat nebezpečí a uniknout do bezpečí. Nevýhodou polních ekosystémů je však méně pestrá potravní nabídka (Zbořil, 2007). Ve vegetační době je srnčí zvěř většinou rozmístněna po celé krajině, zvláště v blízkosti atraktivní potravy. V zimním období se však zdržuje na polích, kde může najít nějaký zdroj potravy (řepa, jetel, vojtěška,…) (Drmota, Kolář, Zbořil, 2007).
19
3.2 Migrace a prostorová aktivita Jelikož všude není vhodný zdroj potravy a její pestrost dostačující, dochází během roku k migracím zvěře za potravou. Zvěř nejčastěji migruje za potravou v zimním období. V lesních porostech se stahuje na místa s dostatkem potravy a úkrytů. V zemědělské krajině se stahuje do míst, kde najde dostatek potravy (zbytky po sklizni, kvalitní krmiva) a úkryt. Na těchto místech následně může způsobovat škody na dřevinách a keřích. V jarních měsících pak přechází do nižších poloh, kde již roztál sníh a je možnost pastvy. S přibývajícím létem zvěř opouští les, kromě lesů s podrostem, mlazin a pasek, a odchází do polí a luk za potravou. Na podzim, kdy se sklízí na polích úroda, se zvěř vrací zpět do lesů, kde již nachází plody stromů. K migraci taky dochází v době utváření si teritorií (u srnců) a v době rozmnožování. Migraci se musí zvěř naučit od svých rodičů, není jim tudíž vrozená (Řehák, 1998). 3.2.1 Jelení zvěř Vyskytuje se u ní tzv. pudová migrace, která je vyvolána biologickými potřebami zvěře. S rozmáhající se lidskou činností se k pudové migraci přidalo ještě nucené přemísťování. Jelikož se migrace půdová těžko rozlišuje od nuceného přemísťování, jsou zavedeny dva druhy pohybu jelení zvěře. Jedná se o tzv. koncentraci a migraci. Koncentrace jelení zvěře je její víceméně pravidelné přemísťování v průběhu roku v obvodu oblasti chovu. Nejedná se o pohyb jednotlivých kusů, ale o pohyb většího počtu zvěře. Důvody koncentrací mohou být pudové i nucené. Z pudových je to např. vyhledávání říjišť, přemísťování se před změnami počasí. Nucené koncentrace působí živelné přehánění zvěře z místa na místo neukázněnými návštěvníky lesa, necitlivými společnými lovy, ale také výskytem oblíbené potravy nebo krmiva. Druhým způsobem je migrace, což je pohyb na větší vzdálenosti, kdy zvěř opouští svou domovskou oblast chovu a putuje do jiné, mnohdy i značně vzdálené oblasti. Důvody jsou pravděpodobně zase dvojí, pudové a nucené. Dosud je však v souvislosti s migrací jelení zvěře dosti neznámého a je to předmětem bádání (Řehák, 1998).
20
3.2.2 Daňčí zvěř Migruje jednak na menší vzdálenosti v průběhu dne, dále mění svá stávaniště v průběhu roku, zpravidla na menší vzdálenosti, a konečně migruje za účelem rozšíření nebo změny pobytového území, a to i na větší vzdálenosti. Daňčí zvěř se od dubna do června přesunuje na letní stávaniště, po říji se opět do zimních stávanišť vrací. Daněly s daňčaty jsou zpravidla věrnější svému stanovišti než daňci. Daněly přecházejí pouze v okruhu několika málo kilometrů za lepšími zdroji potravy a v říji. Tlupy daňků přecházejí za kvalitnější potravou i na větší vzdálenosti do porostů obilí a kukuřice. Sklon k migraci na větší vzdálenosti mají především mladí daňci, kteří vyhledávají nová území. K migraci dochází obvykle v době, kdy mladí daňci nasazují paroží. Z počátku migruje jen malá skupinka popř. jen ojedinělý daněk. Migruje-li větší tlupa daňků, zůstávají na nové lokalitě i po vytlučení paroží a hlavní daněk si upravuje říjiště i když se zde nevyskytují daněly. Daněly přicházejí do nové oblasti pravidelně s ročním, někdy i s dvouletým zpožděním a pokud jsou zde vyhovující podmínky, usídlí se zde natrvalo. Příčiny migrace daňčí zvěře spočívají jednak v naplnění kapacity stávajícího území a jednak méně vyhovujícím prostředím, zejména po stránce potravní nabídky. Co se týče velikosti obývaného území, tak bylo zjištěno, že se v průběhu roku mění a je rozdílná podle věku a pohlaví. Daňci i daněly se drží na nejmenším území od druhé poloviny zimy do jara (leden a duben). Na volbu území a přesuny mají vliv životní cykly (říje, parožení, kladení) a sezónní změny v okolí – především pak nabídka potravy a krytu. Daňci se v celoročním průměru drží více než polovinu této doby v krytu, pak pětinu v blízkosti krytu a pouze necelou třetinu se zdržují na otevřených plochách, nejčastěji v březnu až červnu, v listopadu a prosinci. V červenci a v srpnu se nejčastěji vyskytují při okraji lesa. Naopak daněly se drží polovinu roku na otevřených plochách, březnu až v dubnu je to až tři čtvrtiny doby, listopadu a prosinci téměř dvě třetiny. Jednu třetinu se zdržují v krytu a asi jednu šestinu v jeho blízkosti. Kryt vyhledávají v době kladení a výchovy daňčat tzn. v květnu až srpnu, během říje a v lednu až únoru. Pobyt v otevřeném terénu souvisí s větší soudržností jejich tlup, větší pohyblivostí a rychlostí při útěku (Wolf et al., 2000).
21
3.2.3 Srnčí zvěř Srnec obecný žije poměrně samotářským a usedlým způsobem života. Nicméně jeho životní návyky se mění v průběhu roku. Na jaře a během léta, kdy je všude nadbytek bující vegetace, má srnčí zvěř dostatek úkrytů i potravy. Tehdy může vést nicméně samotářský život. Srny tou dobou vodí svá loňská mláďata, jen pokud nemají již letošní. Srnci jsou v období hojnosti samotářští a teritoriální. V zimě ovšem nevlídné klimatické podmínky a nedostatek potravy vedou srnčí zvěř ke shlukování do tlup. Jedná se o instinktivní chování vyvolané touhou po přežití. Společně totiž srnčí zvěř snáze objevuje a využívá vzácné potravní zdroje. Tlupa spatří blížící se nebezpečí dříve než jednotlivec. Tyto zimní srnčí tlupy obvykle tvoří skupinky 7 až 8 kusů zvěře, ale někdy napočítáme desítky jedinců. Tlupu vždy vede zkušená samice a panuje v ní jasný matriarchát. Prostorové rozmístění srnčí populace se udržuje víceméně pravidelné, bez ohledu na podmínky prostředí (srnec se přizpůsobí téměř jakýmkoliv podmínkám). Domovský okrsek srnčího stáda mívá rozlohu zhruba stovky hektarů. Z toho si srnec vyznačuje a brání 5 až 40 ha jako své teritorium (Huntingexperience.org, 2009). K migraci dochází jen v době, kdy si vyhledávají srnci svá teritoria. Jedná se především o mladé srnce, kteří dosud neobsadili žádné teritorium nebo o srnce, kteří teritorium ztratili. O teritorialitě je pojednáno níže.
3.3 Faktory působící na výskyt a početnost zvěře Na výskyt a početnost zvěře působí celá řada faktorů. Velmi významným faktorem je úživnost prostředí, přičemž každý druh zvěře má na toto prostředí jiné nároky. Každý druh zároveň vyžaduje, aby ve svém teritoriu nalezl dostatek potravních zdrojů, ale i dostatek krytových a klidových příležitostí (Hromas, 2000). Les je z hlediska úživnosti pro zvěř nejméně vhodný. Zvláště pokud se jedná o husté lesní porosty, které jsou na potravní nabídku velmi chudé. Jedná se především o smrkové monokultury (Vach, 1993) a staré bukové porosty, kde prakticky není žádný podrost. Poměrně pestré a stálé potravní podmínky nabízí prosvětlené lesy a nově vytvořené paseky. Díky odstranění krytu, dojde k rozvoji buřeně a tudíž k zvýšení potravní nabídky. Po zalesnění musí být nově vysazený porost ohrazen, neboť zvěř ráda
22
tyto rostliny okusuje. Dokonce uměle vysázené sazenice jsou více okousány, než přirozený nálet či nárost (Hromas, 2000). Zapojené porosty a zejména smrkové monokultury, zpravidla do IV. věkové třídy, jsou pro zvěř v podstatě neúživné (Hromas, 2000). Tento stav se změní ve vyšším věku, kdy dojde k proředění a prosvětlení porostu. V těchto porostech se začnou objevovat traviny, byliny či polokeře. Na okrajích, ale i uvnitř porostů rostou maliníky a ostružiníky, které jsou pro zvěř velmi atraktivní. Z hlediska úživnosti je dobré vysazovat do velmi rozvolněných porostů dřeviny, které zvěř ráda vyhledává. Louky, které se stále častěji využívají k pastvě hospodářských zvířat, jsou pro zvěř velmi atraktivní. Louky nabízí v průběhu celého roku, kromě zimního období, dostatek potravy. Dobré je, když se zde vyskytují místy remízky tvořené keři nebo malé skupiny či solitérní stromy. Ty pak mohou buď poskytovat zvěři ochranu nebo jí slouží jako zdroj potravy. Louky jsou na některých lokalitách pravidelně koseny, jinde se už neudržují. Mnohem lépe jsou na tom polní ekosystémy. Na polích a políčkách je potrava velmi pestrá. Toto platí pouze ve vegetačním období. Pěstují se zde především obiloviny, kukuřice, řepa, vojtěška, aj.. V průběhu vegetační doby sice poskytují dostatek potravy, ale v zimním období se stávají velmi chudé. V tomto období jsou některé lokality tak chudé, že po celou dobu nedostatku zvěř odtud zmizí. V dnešní době se na velkých plochách pěstují zemědělské plodiny, které zároveň slouží zvěři jako krytina. Na velkých polích je však problém s nalezením zdroje vody. Buď v krajině úplně chybí nebo je příliš vzdálený. Její nedostatek v krajině, zvláště za parných letních dnů, působí na zdravotní stav zvěře. Na rozlehlých plochách je taky nedostatek krytiny v podobě mezí, remízků nebo lesíků. Z hlediska zájmu mysliveckého hospodaření by výměra remízků a políček neměla klesnout v polním prostředí pod 5 % celkové výměry (Hromas, 2000). Nejpestřejší a nejbohatší jsou přechody mezi lesem a loukou nebo polem. Zde zvěř může využívat vše, co jí obě prostředí nabídnou. Zvěře v neúživném prostředí je většinou málo. Působí to negativně na její zdravotní stav a ona následně působí škody na porostech. Jak již bylo výše popsáno, zvěř potřebuje pestrou potravní nabídku a dostatek úkrytů. Tuto podmínku nejlépe splňují přechodné ekosystémy. Přechod lesa do luk či polí nabízí zvěři dostatek potravy po celý rok. V posledních několika desetiletích výrazně ubylo míst vhodných jako úkryt. Bylo to a je zapříčiněno velkoplošným zemědělstvím. Neustálý pohyb strojů a osob v krajině 23
zvěř zneklidňuje a ta odtud odchází. Dále početnost ovlivňují ztráty způsobené při sklizni zemědělských plodin. Nejedná se pouze u vysečení hnízd a všech vývojových stádií na zemi hnízdících ptáků, ale především o zranění či usmrcení mláďat či dospělých jedinců. V současné době jsou sklizně pícnin prováděny pomocí vysokorychlostní mechanizace se šířkou záběru až 9 m, většinou bez použití účinných platičů zvěře (§ 10 zákona o myslivosti č. 449/2001), čímž výrazně klesá šance na záchranu především mladé zvěře. V případě, že jsou pícniny pěstovány ve významnější části výměry honitby, mohou ztráty především na mladé zvěři znamenat ztrátu celého toho ročního přírůstku, a to především u srnčí a zaječí v dané části honitby (Jelínek, 2007). Dalším faktorem, který působí na její početnost je její lov. Zvěř během dne v době lovu je vidět minimálně a z úkrytu vychází až po setmění a vrací se zpět s rozedněním. V průběhu dne se drží v úkrytu, kde se paství, přežvykuje a odpočívá. Je proto vhodné provádět lov jen po nějakou dobu a místa lovu střídat. Jednou z možností je lov intervalový, tzn., že například se bude lovit na začátku a konci doby lovu. Velmi nebezpečné je pytláctví, které zaznamenalo nárůst v období války a po válce. Pak bylo pytláctví vymíceno nebo nebylo ve zvýšené míře zjištěno až do devadesátých let, kdy se v jednotlivých honitbách začali objevovat zůstatky pytlácké činnosti (Jelínek, 2007). Pytlák používá velmi zákeřné metody (oka, omamné látky) nebo tiché zbraně, které zvěř nejen stresují, ale vedou i k jejím nežádoucím úbytkům. Podle ustanovení § 36 zákona o myslivosti a ustanovení § 1 vyhlášky MZe č. 491/2002 Sb. je lov zvěře plánován a tudíž musí uživatel honitby o nelegálně ulovenou zvěř snížit lov tohoto druhu zvěře. Z toho vyplývá nebezpečí, že pokud se bude vyvíjet situace dál stejným směrem a kadavéry nebudou nacházeny v honitbě (tudíž evidovány ve výkaznictví), může dojít k nežádoucímu snižování početnosti daného druhu zvěře (Jelínek, 2007). Samotnou kapitolu tvoří tzv. „automobilové pytláctví“, při čemž řidič při střetu se zvěří, pokud mu nebyla způsobena škoda na vozidle, sraženou zvěř sám odváží a zpracovává (Jelínek, 2007), čímž se dopouští přestupku, případně po překročení cenové hranice 5000 Kč trestního činu pytláctví (§ 304 trestního zákona). Silniční doprava výrazně ovlivňuje přirozenou populaci volně žijících druhů zvěře. V rámci celé ČR převažují silnice III. a II. třídy (61 % a 25 %), dálnice a rychlostní komunikace tvoří asi 6 %. U srnčí zvěře dochází ke střetu nejvíce na přelomu července a srpna, tedy v době říje, a v období října a listopadu, kdy migruje do nesklizených porostů kukuřic nebo na osetá pole atraktivní plodinou (Jelínek, 2007). 24
Dosti významným faktorem, který působí na zvěř je turistika. Největší turistický tlak nastává v období letních školních prázdnin, v období růstu hub a borůvek, dále s nástupem lyžařské sezóny. Návštěvnost lesa je i mimo tato období, ale nedosahuje takových hodnot jako ve výše uvedených případech. Tato činnost výrazně ovlivňuje přirozené pastevní cykly zvěře, narušuje její denní a noční rytmus a projevuje se nepříznivě především v době rozmnožování, to sběrem „opuštěných mláďat“, případně rušením zvěře neoprávněným sběrem shozů (Jelínek, 2007). Velký problém je nekázeň turistů, kteří nedodržují turistické značené cesty a především v období kladení mláďat a v zimním období nouze ruší zvěř. Ta je zvýšeným pohybem nucena vydávat energii, kterou si kompenzuje zvýšeným příjmem potravy, což může mít za následek nárůst škod na pěstovaných kulturách. Největší návštěvnost je v období státních svátků a školních prázdnin. Jedná se především o nedělní odpoledne, zvláště při pěkném počasí. Další vrchol je o víkendech při houbařské sezoně. V zimním období při vyšší sněhové pokrývce jsou lesní komplexy zase hodně využívány běžkaři. Během pracovního týdne a o víkendech v ranních a večerních hodinách jsou lesy navštěvovány především personálem vlastníků lesů a myslivci, kteří vykonávají právo myslivosti (Jelínek, 2007). V poslední době se taky více rozmáhá pohyb motorových vozidel po lesních cestách. Jedná se především o terénní vozidla, která se pohybují i mimo lesní cesty. Jedním ze základních faktorů ovlivňující počet zvěře, jsou jejich přirození nepřátelé - predátoři. Počítá se mezi ně především medvěd a vlk, kteří k nám přichází ze Slovenska, a rys vyskytující se v Beskydech a na Šumavě. Hojným predátorem, vyskytujícím se na našem území, je liška, toulavý pes a člověk (viz. výše). Tito predátoři útočí především na mladou zvěř či zvěř nemocnou nebo jinak poraněnou. Faktory, které se nedají nijak ovlivnit, jsou faktory ekologické. Světelné podmínky působí jako biologický časovač. V souvislosti s prodlužující se délkou dne dochází k hormonálním změnám, které mají pak vliv na přebarvování, tvorbu paroží, ale i na zvyšování chuti k jídlu, rozpad zimních tlup a vyhledávání teritorií (srnci). Další je teplota, která působí spolu s vlhkostí. Jedná se o denní aktivitu, kdy v období letních veder vychází zvěř na pastvu až za soumraku, když se ochladí. Samotná vlhkost působí ve všech skupenstvích. V plynném skupenství spolu s nízkou teplotou způsobuje prochlazení a omrzliny. V tekutém, tedy voda, působí zvláště při dlouhotrvajících deštích prochlazení. Na jaře, při tání sněhu, a v létě, po bouřkách, mohou vzniknout povodně, při kterých se může zvěř prochladit nebo utonout. Ve skupenství pevném pak 25
jako sníh. Sníh, pokud je ho vysoká vrstva, brání zvěři dostat se k potravě a v pohybu v něm. Například srnec se nevyskytuje v místech s pokrývkou nad 70 cm (Penzum, 2006). Mezi další významné faktory řadíme množivost (natalitu). Jedná se o schopnost živočichů udržovat nebo zvyšovat svůj početní stav. Každý druh má jiné předpoklady k množivosti. Množivost ovlivňuje řada faktorů. Jedním ze základních je sociální způsob života, neboť u teritoriálních druhů klesá množivost v závislosti na ekosystému. Jako opačný faktor k množivosti je úmrtnost (mortalita). Její hlavní příčiny jsou vyčerpání z hladu a nepřiměřeného výdeje energie, mechanické vlivy (doprava), predace a nemoci. Ze vztahů mezi jedinci sem patří především teritorialita a konkurence. Jedná se o negativní vztahy, které omezují jednoho nebo oba jedince. Teritorialita je v podstatě vnitrodruhová konkurence, kdy dochází k vymezení území. U nás je typickým teritoriálním druhem srnec obecný. Jeho teritorium dosahuje velikosti 5-15 ha na kus (Zbořil, 2007). Toto území si značí a chrání před vetřelci, neboť mu poskytuje potravu, úkryt a prostor k rozmnožování. Konkurence, nebo jiným slovem kompetice, je prostorová a potravní. Prostorová konkurence se vyskytuje spíše u šelem. K prostorové konkurenci se řadí i teritorialita, viz výše. Naopak potravní konkurence má na velké sudokopytníky vliv zejména v oborách, díky jejich populační hustotě. Ve volné přírodě je snížena rozdělením biotopů mezi druhy (Penzum, 2006). Mezi jelenem a daňkem nedochází k vzájemným střetům. Nutno je však dodat, že oblastí, kde se tyto dva druhy střetávají, je příliš málo (obory). V případě, že daňčí zvěř je chována v podhorské oblasti, kam se v zimním období stahují jeleni z hor, jsou daňci vytlačeni do okrajů svého pobytového území (Wolf et al., 2000). Vztah jelena k srnčí zvěři je trochu složitější. Srnčí se vyhýbá přímému kontaktu s jelení zvěří. Srnčí vyklízí společné pastevní plochy při příchodu vysoké a stahuje se do jejich okrajů. Mufloni svou převážně denní aktivitou představují vážnějšího konkurenta pro jelení zvěř pouze v zimním období při přikrmování. Mufloni navštěvují krmelce přes den, kdežto jelení zvěř pozdě odpoledne nebo k večeru a mnohdy po muflonech jen paběrkují (Lochman, 1985). Celkem velmi dobře se daňčí zvěř snáší se zvěří srnčí a mufloní. Srnčí se na pastevních plochách zdržuje v těsné blízkosti daňků, obdobně je tomu i u zvěře 26
mufloní. Ke konkurenci může docházet v zimě u krmelců, kde dominují daňci, na což srnčí i mufloní zvěř reaguje tím, že chodí ke krmelcům dříve (Wolf et al., 2000). Jelen sika konkuruje jelenu lesnímu svou agresivitou, jak na přirozených pastevních plochách, tak u krmelišť. Kromě starých jelenů sika, kteří při styku s holou zvěří jelena lesního nebo s mladými jeleny, kde demonstrují svou sílu, tak ostatní zvěř sika většinou ustupuje. Nebezpečné je období říje, kdy může dojí k nežádoucímu křížení mezi oběma druhy. S černou zvěří se jeleni snáší, zejména tam, kde oba druhy jsou na sebe zvyklé. Často se po příchodu černé zvěře holá zvěř, která se pase, rozuteče (Lochman, 1985). Daňčí zvěř se snáší se zvěří černou, pokud tato je v přiměřeném stavu. Mezi oběma druhy však může docházet k potravní konkurenci, především u krmelců, kde černá zvěř bere jadrné a dužnaté krmivo určené daňčí zvěři a při opadu žaludů. Černá zvěř může být nebezpečná tím, že napadne daňče nebo slabý kus uvízlé v nějaké překážce (např. v plotě), silnější kusy ho pak zlikvidují. V oborách by se měly oba druhy chovat odděleně (Wolf et al., 2000). O potravních nárocích bude pojednáno dále.
27
3.4 Přikrmování zvěře Přikrmování zvěře je v současné době zakotveno v odst. 4 § 11 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. „Uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla, a v době nouze řádně přikrmovat zvěř.“ V odst. 5 téhož paragrafu je dále uvedeno: „Zjistí-li orgán státní správy myslivosti,že zvěř trpí hladem, a nezjedná-li uživatel honitby po výzvě orgánu státní správy myslivosti okamžitou nápravu, rozhodne tento orgán o krmení zvěře na náklad uživatele.“ Volně žijící zvířata získávají potravu výběrným způsobem v závislosti na anatomické a morfologické stavbě trávicího ústrojí. V každém ročním období má volně žijící zvěř jiné potravní nároky. Musí být schopna opatřit si takové množství potravy, aby plně pokryla svou energetickou potřebu v závislosti na zdravotním stavu, kondici, pohlaví atd. K této činnosti je nutné zajistit zvěři dostatek kvalitních krmiv, klidu a krytu. Nemá-li zvěř možnost získat kvalitní potravu, je nucena přijímat potravu nevhodnou, případně hladoví nebo migruje a hledá jiné, vhodnější lokality. Nedostatek kvalitní potravy, vody, klidu a krytu, jsou limitní faktory rozvoje a kvality populací druhů na daném území. Déle trvající nedostatek vhodné potravy působí oslabení organismu, vede ke snížení reprodukce, zvyšuje náchylnost k onemocnění a může vést až k úhynu. Přirozený trvalý pohyb zvěře za potravou je důležitým fyziologickým činitelem k podpoře trávení a metabolismu. Přirozeným jevem je také koncentrace většího počtu jedinců zvěře na úživnějších lokalitách, zvláště v souvislosti s pěstováním plodin a lesních dřevin, které jsou pro zvěř atraktivní např. kukuřice, řepka, plodonosné a okusové listnáče. V těchto lokalitách může docházet k výrazným škodám jak na lesních, tak i na zemědělských porostech. Přirozenější je pro zvěř hledání potravy na větší vzdálenosti. Tím samovolně dochází k migraci a osvěžování krve. To má význam pro snižování stupně příbuznosti v dané populaci a zlepšuje kondici zvěře. Zvěř, která je v dobré kondici, snáze odolává nejen námaze, ale také nepříznivým klimatickým podmínkám. Složení krmiv předkládaných zvěři v době nouze musí odpovídat po stránce kvalitativní i kvantitativní ročnímu období a fyziologickým potřebám zvěře. Potřeba
28
krmiv je všeobecně závislá na přírodních podmínkách, na druhu zvěře, početním stavu, věku a pohlaví. Získávání krmiv, uskladnění a v konečné fázi předkládání do krmných zařízení závisí na možnostech uživatele práva myslivosti v dané oblasti. V současné době krmení zvěře znamená v podstatě celoroční předkládání potravy, bez které by nebylo možné dosáhnou stanovených chovatelských cílů. Týká se to především uzavřených objektů, kde je velmi malá úživnost a velká koncentrace zvěře na malém prostoru (např. oborní chovy, přezimovací a karanténní či aklimatizační obůrky). Rozdílná je situace s chovy zvěře ve volnosti, kde má zvěř relativně dostatek přirozené potravy a není přímo závislá na předložené potravě člověkem. V takovém případě lze hovořit o přikrmování. Změnami v systému obhospodařování agrárních a lesních ekosystémů došlo k narušení přirozených biocenóz, které již nezabezpečují dostatek přirozené potravy, krytových a klidových podmínek. Zajištění kvalitní potravy pro účelné krmení i při přikrmování je rozdílné v každé oblasti a nelze se řídit jen klasickými a místními stereotypními zvyklostmi. Především je nutné znát potřebu jednotlivých živin po dobu celého roku. Navíc krmné komponenty musí vyhovovat i po stránce fyziologické např. z hlediska množství vlákniny, antinutričních látek apod. Obsah živin a dalších složek v krmivu vyžaduje kompletní laboratorní rozbory. Jen tak se lze vyvarovat zbytečného plýtvání krmivy spojené s odstraňováním velké části zbytků po krmném období. Pokud není u některých druhů známa spotřeba živin, je vhodné využít znalosti z výzkumu hospodářských zvířat, ovšem s ohledem na rozdílné klimatické podmínky a druh zvěře. (Vala, Zabloudil, 2009) Podrobnější rozebrání jednotlivých témat bude popsáno níže.
3.5 Výživa zvěře Je soubor fyziologických a biochemických pochodů v živém organismu spojených s příjmem, trávením, vstřebáváním a vylučováním nestrávených zbytků, tak aby byly zachovány základní životní funkce daného organismu. Zvěř přijímá potravu v krmivech ve formě živin. Živiny jsou chemicky definovatelné látky. Živočišný organismus však může využít pouze část přijatých živin. Ta část živin, která neodešla z těla ven ve formě výkalů, se označuje jako stravitelné živiny.
29
Živiny mají v organismu celou řadu funkcí. Jedná se o funkci energetickou, kterou vykonávají sacharidy (škrob, cukry, celulóza a hemicelulóza), bílkoviny, lipidy (při nadbytku) a organické sloučeniny (organické kyseliny a alkohol). Stavební funkci vykonávají organické živiny (dusíkaté látky, organické kyseliny) a anorganické živiny (minerální látky a voda). Další funkcí je funkce biokatalytická, která se podílí na řízení procesů v těle. Vykonávají ji hormony, minerální látky a vitamíny. V poslední řadě jsou to ostatní látky v krmivech, jako silice, éterické oleje, lignin, alkaloidy atd. (Zabloudil, Vala, 2009a) Sacharidy jsou v organismu hlavním zdrojem energie potřebným k udržení základních životních funkcí. Zvěř je přijímá z krmiv ve formě polysacharidů (celulózy, škrobu). Vznikají v zelených rostlinách fotosyntézou z oxidu uhličitého a vody za vzniku kyslíku. Kromě zdroje energie slouží i k tvorbě tuků ve zvířecím organismu např. aminokyseliny. Obecně se dělí sacharidy na: monosacharidy (glukóza, fruktóza), disacharidy (sacharóza, maltóza), trisacharidy (rafinóza) a polysacharidy (škrob, glykogen, celulóza). Lehce stravitelné sacharidy jsou energeticky využitelné. Do této skupiny zahrnujeme manózu, laktózu, galaktózu a další. V těle zvěře je sacharid zastoupen glykogenem a jeho zásobní látka je v játrech, méně již v krvi a laktóza se nachází v mléce. Monosacharidy jsou snadno rozpustné ve vodě a tím i lehce stravitelné. Vláknina
představuje
soubor
méně
přístupných
látek,
typu
glukózy,
hemicelulózy, ligninu, pentasanu aj. (Zabloudil, 2008). Vláknina působí mírně dráždivým účinkem na stěnu tlustého střeva a tím podporuje trávení (Vala, 2007). Bílkoviny (dusíkaté látky) jsou složité chemické látky složené ze základních stavebních jednotek – aminokyselin. Z hlediska výživy jsou to látky nezastupitelné. Nacházejí se v každé buňce jako hlavní složka cytoplazmy. Některé bílkoviny jsou pro živočišný organismus nepostradatelné (esenciální). Jsou hlavní součástí všech orgánů, tkání, enzymů, hormonů, pigmentů i ochranných látek v živočišném těle a nelze je nahradit jinou živinou. V organismu plní bílkoviny celou řadu funkcí např. stavební, transportní, katalytickou, ochrannou, obrannou a další. Na jejich přeměně jsou závislé životní pochody, např. vývoj embrya, růst mláďat a tvorby svalů. Obsah dusíkatých látek v krmivu se vyjadřuje množstvím stanoveného dusíku v krmivu násobeného koeficientem 6,25. Tento koeficient je odvozen od průměrného obsahu dusíku v bílkovinách (16 %).
30
Lipidy jsou společně s bílkovinami základní stavební složky buněk a především buněčných membrán. Z funkčního hlediska se jedná o důležité zásobní látky. Chrání organismus před zimou a jsou zásobárnou živin. Je zde obsažena celá řada vitamínů. V porovnání se sacharidy mají zhruba dvojnásobnou energetickou hodnotu a jsou nejkoncentrovanějším zdrojem energie pro zvěř. V živočišném organismu se tuky tvoří z podstatné části ze sacharidů. Velkou roli ve výživě hrají esenciální mastné kyseliny, které se nejsou schopny syntetizovat v organismu a zvěř je musí přijmou v potravě např. kyselina linolová a linolenová. Minerální látky mají v těle živočichů významnou a mnohostrannou úlohu. Nejsou-li v těle obsaženy, nelze živočicha udržet trvale při životě. Minerální látky jsou důležitým regulátorem osmotického tlaku v tělesných tkáních a tekutinách, dále nepostradatelnými činiteli při resorpčních a vyměšovacích pochodech, mají významný vliv na fyziologický průběh metabolických procesů. Jsou důležité pro činnost svalstva a nervstva, podílejí se na stavbě důležitých látek (krevní barvivo, hormony, enzymy, vitamíny). Jsou podstatnou složkou kostní tkáně, zubů a chrupavek. Z minerálních látek je pro výživu nepostradatelný vápník (Ca), fosfor (P), železo (Fe), sodík (Na), draslík (K), hořčík (Mg), síra (S) a chlor (Cl), dále se k této skupině řadí jód (I), mangan (Mn), zinek (Zn), kobalt (Co) a fluór (F) obsažené v potravě v nepatrném množství. Nejvhodnější příjem minerálních látek pro zvěř je přirozenou potravou (často však nedostačuje). Zvýšenou potřebu těchto látek zejména pak v době růstu nebo v laktaci je vhodné krýt přidáváním minerálních doplňků do jadrného krmiva (v závislosti na konkrétním druhu zvěře, zdravotním stavu, kondici apod.) popř. využití kompletních krmných směsí sestavených dle potřeb jednotlivých druhů zvěře. Vápník s hořčíkem a fosforem je obsažen v kostních a zubních tkáních. Vápník je nezbytný pro srážlivost krve reakcí, pro činnost nervstva, k udržování normální propustnosti buněčných membrán a k činnosti ledvin. Nedostatek vápníku v potravě způsobuje poruchy v tvorbě kostí (křivice) a jeho pokles v krvi způsobuje zvýšenou dráždivost a křečové stavy. V těle zvířat činí 1,4 - 2,4 % živé hmotnosti. Fosfor je v těle obsažen ve formě kyseliny fosforečné a organických sloučeninách (buněčných
membránách,
DNA,
fosfolipidech,
lecitinech
apod.).
Podílí
se na metabolismu bílkovin, tuků, sacharidů, minerálních látek a vitamínů. Podílí se významným způsobem na přenosu energie. Doporučená dávkování Ca a P je pro dospělá zvířata 6 a 5 g /1 kg sušiny krmiva, a době růstu a reprodukce 8 a 8 g /1 kg sušiny krmiva. Doporučený poměr Ca:P je pro dospělost 0,5:1-2:1, růst 1,0:1-1,5:1, 31
březost a laktaci 0,8:1-1,5:1. Nesprávný poměr těchto prvků v krmných dávkách má vliv na zdravotní stav zvířat a vede k poruchám růstu a kulhání. Hořčík se především uplatňuje jako součást enzymů fosforylačních přeměn cukrů v těle, při poklesu působí na nervovou činnost. Nedostatek hořčíku zejména v mladém pastevním porostu může způsobit pastevní tetanii (metabolickou chorobu), pro kterou jsou charakteristické velmi silné křeče svalstva, svalový třes a celková apatičnost. Hořčík průměrně tvoří 0,04 % hmotnosti buněk. Sodík v těle je obsažen ve formě solí a jako chlorid sodný (NaCl). Sodík má vliv na osmotický tlak vnitřního tekutého prostředí těla a také na acidobazickou rovnováhu. Tvoří asi 0,22 % hmotnosti živočišného těla. Draslík se podílí na metabolismu sacharidů, regulaci osmotického tlaku a udržování acidobazické rovnováhy. Železo je především součástí krevního barviva hemoglobinu a aktivátor řady enzymů. Síra je složkou aminokyselin cysteinu a metioninu, je součástí vitamínu B1, a je potřebná k tvorbě kyseliny sírové v játrech a také při detoxikaci jedovatých zplodin vznikajících v organismu. Chlor je nezbytný pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové (HCl), podílí se na udržování acidobazické rovnováhy a regulaci osmotického tlaku. Jód ze skupiny stopových prvků má význam na činnost štítné žlázy. Mangan se podílí na činnosti enzymatických reakcí, metabolismu dusíkatých látek, růstu a vývoji kostí a procesy tvorby krve. Fluor je důležitý pro stavbu zubní skloviny. Měď se podílí na krvetvorbě, pigmentaci srsti a je významný aktivátor enzymů. Zinek je významnou součástí a aktivátorem enzymů a podílí se na reprodukci, zvyšuje účinek pohlavních hormonů u samců. Kobalt je neoddělitelnou složkou vitamínu B12 a tím je důležitým krvetvorným činitelem. Ke katalytickým prvků řadíme bór (B), fluor (F), křemík (Si), hliník (Al), titan (Ti), niob (Nb) a molybden (Mo). Do neškodných prvků se řadí selen (Se) a zlato (Au), které v místě výskytu se objeví v paroží. Chuťové látky povzbuzují nejen činnost orgánů, ale i přeměnu látkovou, ale nepatří z živinám čí hormonům a vitamínům. Chuťové látky jsou přijímány ve velmi malém množství a jen v určitém období. Jsou nepostradatelné např. v říji, vývoji plodu a v celkové výživě. V lesním hospodářství je v součastné době těchto látek velmi málo. 32
Existuje celá řada důležitých látek, bez nichž by nebylo zdravého života. Jde o vitamíny, které posilují reakce mikroorganismů v zažívacím traktu a jiné slouží ke zdravotní ochraně. Vitamíny jsou skupinou organických živin a mají specifické metabolické účinky potřebné k vývoji a růstu organismu. Vitamíny udržují normální průběh látkových a energetických přeměn v tělesných tkáních. Tyto látky jsou účinné již v nepatrných dávkách. Jejich potřeba je kryta především z potravy (při zvýšené potřebě je možné průmyslově vyráběné vitamíny přidávat do krmiva). V potravě se vitamíny také mohou vyskytovat ve formě provitamínů. Jedná se o látky, které nemají biologickou aktivitu, ale živočišný organismus je schopen si z jich vitamíny vyrobit. Pokud chybějí vitamíny ve výživě, dochází k těžkým zdravotním poruchám „avitaminózám“. Při částečném nedostatku vitamínů jde o „hypovitaminózu“ a poruchy jsou méně výrazné. V případě nadbytku některých vitamínů může vzniknou tzv. „hypervitaminóza“. Vitamíny se dělí na rozpustné v tucích A, D, E, K a rozpustné ve vodě B, C, H, PP. Vitamín A (retinol) – se vytváří v organismu z provitamínu β-karotenu. Podílí se na ochraně všech epitelárních buněk sliznic, metabolismu živin a energie, výstavbě, ochraně a regeneraci kůže. Při jeho nedostatku dochází ke ztrátě schopnosti vidět za šera, zpomalení růstu a snížení odolnosti proti infekci. Vitamín D (kalciferol) – umožňuje vstřebávání vápníku a fosforu ze střeva a jejich ukládání v kostech. Podílí se na metabolismu Ca a P. Jeho nedostatek způsobuje u mladých zvířat křivici a u odrostlých jedinců lámání kostí. Vitamín E (tokoferol) – patří mezi nejdůležitější antioxidanty v těle. Chrání buňky před oxidačním stresem a volnými radikály, zvyšuje plodnost a podporuje nervovou činnost. Při jeho nedostat dochází k poruchám plodnosti a poruchám vstřebáváním tuků. Antioxidační účinek brání okysličování vitamínu A. Vitamín K (fylochinon) – je nepostradatelný pro srážení krve. Při nedostatku se srážlivost krve zpomaluje a dochází k podkožnímu a vnitřnímu krvácení. V potravě bývá tohoto vitamínu dostatek. Vitamín B1 (tiamin) – má vliv na látkovou přeměnu bílkovin a tuků. Příznivě působí také na nervový systém a proti únavě. Avitaminóza se projevuje nechutenstvím, poruchami činnosti trávicího ústrojí, srdce a také poruchami centrálního nervstva (křečemi a obrny).
33
Vitamín B2 (riboflavin) – je důležitý pro metabolismus bílkovin a tuků. Nedostatek tohoto vitamínu se projevuje především zastavením růstu mláďat, poruchami tvorby krve a malé odolnosti proti infekcím a onemocněním. Vitamín B5 (kyselina pantotenová) – má vliv na metabolismu bílkovin, sacharidů a tuků, správnou činnost kůže a sliznic. Nedostatek se může projevit nechutenstvím. Vitamín B6 (pyridoxin) – je součástí enzymů, které zasahují do přeměny aminokyselin, sacharidů a tuků. Nedostatek tohoto vitamínu způsobuje chudokrevnost, zpomalení růstu mladých zvířat, záněty kůže, vypadávání srsti a peří a špatnou koordinaci pohybu. Vitamín B12 (kobalamin) – je důležitý při tvorbě červených krvinek a krevního barviva. Podílí se na metabolismu aminokyselin, tuků a glykogenu. Vitamín C (kyselina L-askorbová) – je důležitý při přeměně cukrů a bílkovin, účastní se tvorby kostí, krve a má vliv na obranyschopnost organismu. Důležitý je pro tvorbu ochranných látek a usnadňuje hojení sliznic. Vitamín C není pro zvěř vitamínem. Dokáže si jej vytvořit sama, kromě srnčí zvěře. Nedostatek se projevuje zpomalením růstu, anémií a snížením obranyschopnosti. Vitamín H (biotin) – podílí se na metabolismu živin a správné činnosti kůže. Jeho nedostatek může vyvolat změny na kůži a nervové poruchy. Vitamín PP (niacin) – má značný význam na přeměnu sacharidů, bílkovin a tuků. Při jeho nedostatku zvířata hubnou, dostávají průjmy a záněty kůže. Kyselina listová – je významná při krvetvorbě. Je nezbytná při syntéze aminokyselin a nukleových kyselin. (Zabloudil, 2008, Vala, Zabloudil, 2009a) Voda je jednou z nezbytných složek jak pro rostlinné, tak i pro živočišné druhy na naší planetě. Voda je pro život nezbytná a její nedostatek snáší organismus daleko hůře než hladovění. Příjem vody u zvěře je redukován v hypotalamu – centrální nervové soustavě. Do organismu je voda přiváděna krmivy, pitnou vodou jako exogenní voda. Jen malá část vody vzniká oxidací organických látek, tedy jako endogenní voda. Je stálou a velmi podstatnou součástí tělesných tkání a transportním prostředím látek v ní rozpuštěných. Voda v těle živých organismů má mnoho funkcí. Voda umožňuje průběh biochemických reakcí, sorpce, eliminace a všechny přesuny spjaté s cirkulací tělesných tekutin. Je regulátor teploty, tlumí teplotní rozdíly mezi organismem a vnějším prostředím. Ve formě vodných roztoků jsou v těle rozváděny živiny a z těla odváděny odpadní látky. Zdrojem vodíku (H) pro organismy je voda, kde
34
kyslík (O2) tvoří asi 62,8 % hmotnosti živých systémů, vodík asi 9,3 %. Zdrojem kyslíku je voda a atmosféra. Ve vodě se rozpouští většina anorganických a značná část organických látek. Značná vzlínavost vody v kapilárách (krevní vlásečnice, mezibuněčné prostory) umožňuje přesuny látek rozpuštěných ve vodě. Životní děje jsou podmíněny vysokým obsahem vody. Jejich podkladem jsou totiž reakce mezi rozpuštěnými látkami ve vodném prostředí. Proto je existence životních projevů omezena rozsahem teplot, při kterých je voda v kapalném skupenství. Metabolismus vody v organismu úzce souvisí s metabolismem minerálních látek, které se v těle nacházejí v převážné většině ve formě roztoků. Voda spolu s koncentrací elektrolytů určují především reakci, osmotický tlak a elektrickou vodivost tělních tekutin. Přenášení výživných látek, plynů a biologicky účinných látek, stejně jako vylučování konečných zplodin látkové přeměny, umožňuje vysoký obsah vody v krvi. Voda se účastní také na regulaci tělesné teploty. Po dlouhá časová období je mnohdy jediným zdrojem tekutin pro stanovištní druhy zvěře (zajíc, bažant, koroptev, ale i polní srnčí) voda obsažená v rostlinách, případně rosa. Zvěř, která žije v tlupách a má značný životní rádius, migruje za vodou do značný vzdáleností. Voda obsažená v těle nemá jen exogenní původ z přijaté potravy. Například oxidací 100 g tuků vzniká asi 107 ml vody a z téhož množství cukrů a bílkovin asi 41 ml vody. Hlavní ztrátu vody představuje její vylučování močí a pocením. Regulaci vodního režimu zabezpečují ledviny. O významu vody v organismu svědčí skutečnost, že ztráta již 10 % vody způsobuje těžké poruchy a snížení o 20 % vyvolává smrt zvířete. Množství vody u zvířat i zvěře se pohybuje od 50 do 85 % tělesné hmotnosti, závisí však na mnoha faktorech. Vysoký obsah vody mají narození jedinci, s věkem se toto množství snižuje. U dospělých jedinců ovlivňuje množství vody celkové množství tuku, který je málo hydratovaný. Větší množství vody (75-85 %) obsahuje mozek, ledviny, játra, svaly a nejméně kosti (kolem 20-25 %). Postupně končící vegetační doba se projevuje ztrátou rostlinné vody i v potravě. U stanovištních druhů zvěře dochází někdy k dehydrataci z dlouhodobé monodietní potravy. Důsledkem nedostatku vody dochází při oxidaci tuků k jejich fyzickému oslabení a postupně až k úhynu. Jakost náhradní vody přijímaná z rostlin je závislá na transferu látek mezi půdou a rostlinou a je kvalitnější, než voda přijímaná z otevřených zdrojů. 35
Voda se rozděluje podle původu na vodu srážkovou (atmosférickou), povrchovou a podzemní. Podle použití na vodu pitnou, užitkovou a provozní. U vody se podle normy ČSN 75 711 pod názvem pitná voda zjišťuje epidemiologická nezávadnost, toxikologická nezávadnost a radiobiologická nezávadnost. Pro zvěř je vhodná pouze voda pitná, pokud vyhovuje zdravotním požadavkům. U povrchové vody je nutno vzít v úvahu, že všechny vody s nestálými životními podmínkami mohou rychle měnit své vlastnosti. (Zabloudil, Vala, 2009b)
3.6 Potravní ekologie přežvýkavé zvěře Z ekologického hlediska se býložravci řadí do makrofágů, podrobněji pak podle toho, jaká potrava u nich převažuje. Podle druhu živné rostliny se dělí na graminivorní – živí se trávami a herbivorní – vyššími rostlinami. Hofmann (1989) na základě anatomie a fyziologie trávicího traktu stanovil tři základní potravní typy evropských přežvýkavců: okusovače (Foliavora), potravní oportunisty (Herbivora) a spásače (Graminivora) (Hromas a Hell, 2004).
36
Obr. 7 Typologie přežvýkavců podle potravy. Okusovači živí se listy a letorosty (srnec a los). Oportunisti se kromě listí živí i travinami (jelen, daněk, kamzík a kozy). Spásači spásají pouze trávy (muflon, skot). Podle Hofmanna je strava primárním faktorem v adaptivní evoluci přežvýkavců, přičemž tělesná hmotnost a velikost těla jsou vedlejší faktory (Münnich, 2009). Tyto typy se navzájem liší především rozdílnou schopností trávit buněčné stěny rostlin (Heroldová, 2000). Asi 40 % přežvýkavců může být zařazeno do skupiny okusovači (Hofmann, 1989). Mezi okusovači nejsou žádné domestikované druhy (Münnich, 2009). Ze zvěře sem patří srnec obecný (Capreolus capreolus) a los evropský (Alces alces). Nejvýznamnější rozdíl mezi okusovači a ostatními druhy je, že okusovači prakticky nekonzumují traviny. Z tohoto důvodu nejsou okusovači schopni přežít v prostředí, které jim nabízí pouze traviny. Stavba jejich trávicího traktu umožňuje rychlý průchod přijímané potravy, při kterém nedochází k selekci větších fragmentů. Vzhledem k rychlému průchodu potravy bachorem, dosahují relativně vysoký podíl nestrávené struktury sacharidů (zejména hemicelulóza) v tlustém střevě (Münnich, 2009). Rychlejší trávení vyžaduje častější příjem potravy, proto je v potravní cyklu během 24 hodin 11 až 12 pastevních period (Heroldová, 2000). Trávicí procesy okusovačů jsou přizpůsobeny k využívání lehce stravitelných složek, přičemž rychlost trávení omezuje negativní důsledky inhibitorů trávení. Okusovačům proto také nevadí přijímání potravy, která je směsicí složek lehce stravitelných komponent se složkami nestravitelnými, např. semena (Kamler, 2007). Ve vegetační době okusovači využívají jako zdroje potravy především bylinami, letorosty a listí listnatých dřevin. V době vegetačního klidu se pak zaměřují především na zbytky zelených bylin a letorosty. Při nedostatku potravy přijímají ještě i jehličí. Ke konci zimního období a na jaře konzumují již rašící ozimé obiloviny. Ke spásačům se řadí asi 25 % všech přežvýkavců (Hofmann, 1989). Tato skupina patří k nejvíce prozkoumaným typům z hlediska fyziologie a výživy, neboť sem patří většina domácích přežvýkavců. Ze zvěře sem patří muflon (Ovis musimon). Mají nejlepší morfologické adaptace na využití těžko stravitelných struktur sacharidů (Münnich, 2009). Dokáží strávit i hůře stravitelná, silně celulózní pletiva rostlin (Heroldová, 2000). Bachor spásačů je přizpůsobený příjmu velkého množství potravy,
37
i když ne zcela kvalitní. Přijatá potrava se drží v bachoru déle a nestravitelné složky s vysokým obsahem ligninu brzdí rozklad celulózy. Delší je i doba přežvykování. V průběhu 24 hodin má maximálně 6 pastevních dob (Heroldová, 2000). Anatomické a fyziologické vlastnosti umožňují mikroorganismům v bachoru spásačů rozklad celulózních částí rostlin na mastné kyseliny. Ty jsou do značné míry absorbovány v bachoru. To snižuje význam slepého a tlustého střeva pro mikrobiální rozklad a využití nestravitelných částí rostlin (Münnich, 2009). Je pak u nich větší výskyt rizik poruch trávení. Nevyhraněné typy přežvýkavců, tzv. potravní oportunisté, tvoří plynulý přechod od okusovačů ke spásačům. Je jich asi 35 % všech přežvýkavců (Hofmann, 1989). Ze zvěře se k nim řadí jelen evropský (Cervus elaphus), daněk evropský (Dama dama), kamzík horský (Rupicapra rupicapra) a koza bezoárová (Capra aegagrus). Společným znakem je, že dokáží využívat traviny s dostatečnou účinností tak, že jsou schopni přežít delší dobu. Potravní oportunisté preferují smíšenou stravu, tím se vyhýbají hrubé vlákniny a to tak dlouho a tak silně, jak je to jen možné. Najdeme v nich krátkodobé a sezónní anatomické adaptace na změny v jakosti krmiv (Hofmann, 1989). Zástupci potravních oportunistů mohou zvýšit příjem krmiva dvou- až tří-násobně, když se na nabídku dostanou snadno stravitelné rostliny. Naproti tomu s rostoucím lignifikací trav přejde jedinec na trávy nebo zvýší příjem plodů a semen (Hofmann, 1989). Kozy ve volnosti při optimální zásobě živin ve stravě a struktuře žaludku mají tendenci k okusovačům, s klesající dostupností živin (ve vegetačním klidu nebo období sucha) ke spásačům (Hofmann a Schnorr, 1982). Jackson (1977) provedl studii o výživě daňků v New Forest. Poznamenal, že v období od března do září tvoří trávy hlavní potravu spolu s malým množstvím bylin a listů. Od září do konce prosince byla značná část potravy tvořena žaludy a bukovými semeny, během zimy pak zejména ostružiníkem, borůvkou, trávou, vřesem, cesmínou, břečťanem a jehličím. Nicméně, podíl trav byl také v zimních měsících přes 20 % a od března do září pak vzrostl na 57 až 67 %. Z hlediska morfologicko-fyziologické adaptace zažívacího traktu jednotlivých potravních typů se při zachování základní struktury a funkce trávení zvyšuje schopnost trávit buněčné stěny (vlákninu) ve směru od okusovače ke spásači. Traviny ve vegetační době tvoří u spásačů a potravních oportunistů prvek dost významný. Mimo vegetační dobu pak zastoupení travin roste. V případě vysoké sněhové pokrývky a zamezení příjmu travin, přechází spásači a oportunisté na příjem letorostů nebo ohryzávání kůry stromů. 38
Specializace přežvýkavců pro využívání různých složek potravní nabídky umožňuje její dokonalé zhodnocení a rovněž omezuje vzájemnou konkurenci o potravní zdroje. Hlavní rozdíly jsou ve velikosti těla a schopnosti trávit vlákninu (Kamler, 2007). Potenciální vliv různých druhů zvěře na dřeviny je na obr. 8, kde výška sloupců značí množství zkonzumovaných dřevin na kus zvěře a den. Výpočet hodnot vychází z průměrného denního příjmu potravy a podílu dřevin v ní (Kamler, 2007).
5
kg dřevin
4 3 2 1
lo s
je le n
da ňe k je le ne c
si ka
sr ne c
k zí ka m
m
uf lo n
0
Obr. 8 Průměrný denní příjem sušiny dřevin u naší zvěře (Kamler, 2007).
3.7 Trávicí trakt přežvýkavé zvěře Volně žijící spárkatou zvěř lze dle anatomie trávicího ústrojí rozlišit do dvou základních skupin s naprosto odlišným typem trávení. Jedná se o skupinu přežvýkavců, kteří mají složitý systém předžaludků kam řadíme zvěř srnčí a jelení včetně podruhů siky, zvěř daňčí, mufloní, kamzičí či ojediněle, v oborních chovech se vyskytující kozu bezoárovou. Naprosto odlišná je pak po stránce morfologie a samotného trávení skupina zvěře s jednoduchým žaludkem, kam řadíme především prase divoké (Havránek, Bukovjan, Czudek, 2010). Trávicí ústrojí začíná dutinou ústní. Dutina ústní slouží k přijímání a zpracování potravy. Strop dutiny ústní tvoří patro, po stranách ji ohraničují tváře a na spodině jazyk. Jazyk má celou řadu funkcí. Napomáhá příjmu a zpracování potravy. V jeho sliznici se nachází chuťový a hmatový orgán (Zabloudil, Vala, 2009c). K mechanickému zpracování potravy v dutině ústní slouží zuby. Do dutiny ústní
39
vyúsťují malé a velké slinné žlázy. Sliny usnadňují mechanické zpracování potravy jejím prosliňováním, trávení a polykání soust a umožňují chuťové vnímání (Zabloudil, Vala, 2009c). Mechanicky zpracovaná potrava je jícnem odváděna do předžaludku. Složitý trávicí aparát se u přežvýkavé zvěře skládá z předžaludků, vlastního žaludku, který nazýváme slézem a z různě dlouhého střevního systému. Je velký rozdíl mezi celkovou délkou střev, hmotností a délkou jedince jednotlivých druhů zvěře. Například u zvěře srnčí je velikost těla k bachoru vyjádřena 6 %, u zvěře jelení je to více jak 2x tolik (15 %). Tím je dán rozdílný typ trávení, odlišné potravní nároky a příjem potravy u těchto druhů zvěře. Charakteristika zažívacího aparátu přežvýkavé zvěře - prvním předžaludkem je kapacitně největší bachor (rumen), který se skládá z bachorové předsíně, z bachorových a slepých vaků. Předěl mezi částmi tvoří bachorové pilíře. Stěna bachoru je buďto po celé ploše pokryta přibližně stejně velkými papilami klků (srnčí zvěř) nebo existují i části bachoru bez nich a mají různý tvar či velikost (jelen, daněk aj.). Plocha papil podléhá sezónním výkyvům a to odlišně u jednotlivých druhů zvěře. Resorbční plocha se tak může 4-12x zvětšovat. Ke správné funkci bachoru je nutné dobré a dlouhodobé prosliňování, jak přijaté tak i zpětně z bachoru rejekované potravy. U srnčí zvěře lze slinami podstatně ovlivnit i výkyvy v acidobazických poměrech v předžaludcích. V bachoru se udržuje hodnota pH okolo 6,5. V bachoru je různé množství bachorové tekutiny, ve které jsou přítomny bakterie trávicí složité cukry a celulózu, nálevníci, plísně, houby a kvasinky. Počet baktérií se u zvěře srnčí udává v průměru okolo 3 miliard v 1 ml bachorové tekutiny a u zvěře jelení pak zhruba o třetinu nižší. Je nutno si uvědomit, že složení bachorové tekutiny a dílčí zastoupení jednotlivých složek podléhá jak sezónním změnám, tak i změnám v návaznosti na strukturu přijímané potravy. Bakterie tvoří enzym celulázu, která natravuje balastní složky přijímané potravy. V bachoru přežvýkavců se vyskytuje až 60 druhů odlišných bakterií. Přeměňuje se zde 55-82 % dusíkatých látek obsažených v přijaté potravě na mikrobiální bílkovinu, která se skládá z 15-20 % nálevníků a 75-89 % vlastních bakterií. Jiná situace je v případě nálevníků, kteří mimo trávení vlákniny, bílkovin a sacharidů čeří a výří bachorovou tekutinu. Těch je udáván větší výskyt u zvěře jelení oproti zvěři srnčí. Bachorové houby se normálně vyskytují v bachorové tekutině u všech druhů přežvýkavé zvěře a jejich význam spočívá v narušování rostlinných pletiv pro další využití bakteriemi. Plísně které se dostávají do trávícího traktu sekundárně, s přijatou
40
potravou lze považovat za nežádoucí část mikroflóry, vzhledem k možným negativním účinkům (Havránek, Bukovjan, Czudek, 2010). Dalším samostatným oddílem trávící soustavy přežvýkavců je čepec (retikulum). Jeho sliznice utváří čepcovité hřebeny pospojované ve čtyřboké až šestiboké čepcové komůrky. Hřebeny jsou poseté drobnými bradavkami (Dvořák, Kamler, 1998). Na čepec navazuje kniha (omasum) s různě četnými a velikostně odlišnými listy posetými bradavkami. U jelení zvěře dosahuje počet listů až 80 a u srnčí zvěře kolem 40 (Zabloudil, Vala, 2009c). Vlastní trávení probíhá ve žlaznatém slezu (abomasum), který je hruškovitého tvaru. Odtud přechází zaživatina volně střev. Střevo je nejdelším úsekem trávicí trubice. Je uzpůsobeno k trávení a vstřebávání jednotlivých živin včetně minerálních látek a vody a k vylučování nestrávených zbytků. Během fylogeneze byla délka, uspořádání a stavba střeva ovlivněna druhem přijímané potravy. Délka střeva v porovnání s délkou těla je u jelení zvěře dvacetkrát delší a u srnčí zvěře třicetkrát. Střevo se obvykle dělí na tenké, na kterém rozlišujeme dvanáctník, lačník a kyčelník a tlusté střevo, které se dělí na slepé střevo, tračník a konečník. Pankreas (slinivka břišní) a játra jsou anatomicky řazeny k trávicím orgánům. Pankreas produkuje více hormonů, z nichž nejznámější je inzulín. Játra jako mohutná tmavočervená žláza ležící za bránicí. Podílí se na látkové výměně (přeměna a zásobárna živin, regulační funkce, detoxikační funkce a tvorba žluči) (Zabloudil, Vala, 2009c).
3.8 Hlavní rozdíly v trávicím traktu Srnčí zvěř je naším na výživu nejnáročnějším druhem. Má malý bachor s velkými otvory mezi jednotlivými oddíly a nízké pilíře. Stěna bachoru je pokryta souvislým porostem vysokých papil. Čepec je relativně velký, čepcové komůrky jsou ploché a tvořené pouze primárními lištami. Kniha je malá, plochá, oválného tvaru se silnými listy, často jen jedné velikosti. Objem předžaludku je v rozmezí 2-5,8 l. Jelení zvěř má trávicí soustavu přizpůsobenou ke zpracování objemnější potravy s vyšším zastoupením balastních látek. Má velký bachor s dobře vyvinutými zadržovacími mechanismy, v podobě výrazných bachorových pilířů, které od sebe oddělují jednotlivé části předžaludku a slepých vaků. Jelen má na rozdíl od ostatních druhů zvěře ještě jeden přídatný třetí slepý vak. Otvory mezi jednotlivými částmi jsou
41
zúžené a lehce se smršťují. Bachorové papily v bachorové předsíni a střední části jsou husté a velké. Na bachorových pilířích a v horní části bachoru došlo k jejich redukci. Objem bachoru je v rozmezí 23-24 l. Daněk je svou stavbou předžaludku velmi podobný jelení zvěři, přičemž má blíže ke zvěři srnčí. Objem bachoru je asi 17 l. Muflon má velký bachor, který je uvnitř výrazně rozčleněný silnými pilíři bez klků. Mezi jednotlivými částmi má malé otvory. Čepec je relativně malý s vysokými a silnými hřebeny. Kniha je kulovitá s tenkými listy různých velikostí. (Dvořák, Kamler, 1998). Obsah bachoru je do 20 l (Staněk, 2009).
Obr.9 Složené žaludky přežvýkavé zvěře (Münnich, 2009) Dalším rozdílem jsou fyzikálně-mechanické vlastnosti složky potravy. Listí a trávy jsou zásadně odlišné ve svých fyzikálně-mechanických vlastnostech. Zatímco listy v bachoru jsou nakousány polygonálně a tvoří homogenní hmotu, trávy tvoří vrstvy a plavou (Clauss et al. 2003) (obr. 3). Větší částice mají nižší funkční hustotu a schopnost plavat v tekutém obsahu bachoru. Teprve po zmenšení velikosti (po přežvykování a mikrobiálních procesech), dovolí jejich fyzická hustota poklesnout na dno žaludku, kde jsou propírány v průběhu kontrakcí cyklů předžaludku. Toto vrstvení obsahu bachoru se nevyskytuje u okusovačů (Hofmann, 1989). U zástupců tohoto potravního typu se obsah bachoru skládá převážně z homogenní hmoty, v níž selektivní klesání, vznášení nebo udržení se částic se zdá být nemožné (Clauss a Lechner-Doll, 2001). To má za následek rychlejší průchod potravy předžaludkem.
42
Obr. 10 Rozdílné fyzikálně-mechanické vlastnosti listí a trav při zpracování v bachoru okusovačů a spásačů (Münnich, 2009)
3.9 Potrava zvěře 3.9.1 Jelení zvěř Jelení zvěř spolu s daňčí zvěří patří mezi potravní oportunisty. Nejvýznamnější složkou potravy u jelení zvěře v průběhu roku jsou dvouděložné byliny a listy dřevin spolu s letorosty. Z dřevin se jedná nejčastěji o druhy rodu Rubus, buk, habr, dub, jívu a smrk, z kterého v zimním období okusuje jehličí a kůru. Dvouděložné byliny tvoří v období vegetace až 33 % potravy, jejich zastoupení však klesá s přibývající zimou. K nejčastěji konzumovaným bylinám patří kopřiva, konopice a jetel luční (Homolka, 1989). Mnohdy se v porostech vyskytují takové druhy rostlin, které nejsou pro zvěř potravně atraktivní či dokonce toxické. Mezi tyto rostliny patří například pryskyřníky, kopretiny, kakosty, ocún, šťovíky, ostřice, třtiny a jiné. Na dalším místě jsou traviny. Jejich podíl je nejvyšší na začátku zimy a v předjaří. Je to způsobeno tím, že dvouděložné byliny v této době již ukončily svůj růst nebo ještě růst neobnovily
43
(Homolka, 1989). Jeleni vyhledávají potravu především v porostech, kde je bohatě vyvinuto bylinné a keřové patro. V zimním období pak v blízkosti krmelců. Výrazný vliv na složení potravy má i sněhová pokrývka. V zimě, v období se sněhovou pokrývkou, mohou tvořit traviny až 8x menší procento objemu potravy, než v období bez sněhu. Naproti tomu jehličí a letorosty dřevin jsou zastoupeny až trojnásobně v období se sněhovou pokrývkou než bez ní (Homolka, 1989). Složení potravy do značné míry závisí na struktuře potravní nabídky . V oblastech s rozsáhlými plochami luk, tvoří hlavní součást jeho potravy traviny. Naopak v oblastech s nedostatkem luk, mohou tvořit jeho hlavní součást dřeviny. Za vydatnými zdroji potravy jelení zvěř podniká i dlouhé přesuny. Zvláště v zimním období jelen ochotně využívá potravu nabízenou v krmných zařízeních. V zimním období tvoří potrava z krmelců okolo 10 % (Homolka, 1989). 3.9.2 Daňčí zvěř Hlavní částí potravy daňčí zvěře v průběhu roku jsou trávy, a to jak divoce rostoucí v lesních porostech, na pasekách a na úhorech, tak kulturní trávy na loukách, pastvinách a zvěřních polích. Podíl trav v potravě daňčí zvěře činí v průměru 65 %, v jarních měsících je to až 90 %. Z divoce rostoucích trav má největší zastoupení metlice křivolaká (Deschampsia flexuosa) a metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa). Z ostatních trav mají největší zastoupení kostřavy, lipnice, medyněk, srha a jiné. Zvěř zcela pomíjí třtinu křovištní. Z bylin jsou spásány travám podobné ostřice a sítiny, dále pak hluchavky, kopřivy, lupiny, borůvky, vřes, listy maliníku, ostružiníku a řada dalších. Zvěř zcela pomíjí pryšce, šťovíky, většinu bodláků a některé další plevele. Po celý rok daňčí okusuje s oblibou listy, pupeny a tenké větvičky stromů, zvláště dubů, buků, habrů, v menší míře též bříz, lip, topolů a některých druhů vrb a bezu černého. Bukové, habrové a především dubové listy sbírá i po jejich opadu na podzim a v zimě. V zimním období, zvláště při sněhové pokrývce, okusuje i jehličí borovice a smrku, pokud nejsou ochráněny repelentem nebo oplocením. Škody způsobené ohryzem kůry borovice, smrku, jasanu, lípy a případně i jiných lesních stromů přichází v úvahu převážně jen v oborách a bývají způsobeny hlavně nevyváženým složením předkládaných krmiv. Při zimní těžbě borovice daňčí zvěř ráda ohryzuje tenkou mladou kůru na větvích a horní části kmene.
44
Z polních kultur daňčí zvěř ráda navštěvuje porosty jetele a vojtěšky, hrachu, slunečnice, kukuřice a na podzim pak sklizená pole krmné řepy, cukrovky a brambor, kde sbírá posklizňové zbytky těchto plodin. Na urostlé porosty žita, ozimů a řepky daňčí rádo vychází až do jara, pokud nejsou pole zakryta vyšší vrstvou sněhu. V letní době daňci, kterým právě roste a dozrává paroží, rádi vytahují do porostů ovsa a pšenice a spásají klasy obilí od jeho mléčné zralosti až do žní a přes den často i v těchto porostech zaléhají. Z opadu, tedy plodů stromů, jsou u daňčí zvěře v oblibě na prvním místě kaštany jírovce, dále pak žaludy, bukvice, jablka, příležitostně také třešně a švestky. Pokud se týká obliby potravy, pak nejvýznamnějším druhem jsou kaštany a žaludy a to se týká nejenom samotné jejich krmné hodnoty, ale též doby a množství, ve kterém jsou tyto plody konzumovány. Plody ovocných stromů pak tvoří jen dietetický doplněk a dočasnou náhradu dužnatých krmiv (Wolf et al., 2000). 3.9.3 Srnčí zvěř Srnčí zvěř má velmi široký rejstřík konzumovaných složek, pro které je zřetelný jeden společný rys - při bohatosti živin, lehká stravitelnost. Proto celoroční výskyt a věrnost místu se uplatňuje u srnčí zvěře všude tam, kde biotop splňuje tento základní požadavek a poskytuje dostatečně pestrý výběr lehce stravitelných složek bohatých na živiny. Toto splňuje zejména přechod lesa, luk a polí. Podobné podmínky lze nalézt i na lesních pasekách a kalamitních holinách, pokud zarůstají bylinnou vegetací a nejsou pokryta souvislými porosty vysoce celulózních a tudíž těžce stravitelných trav (Calamagrostis ssp.). S postupným zarůstáním pasek ubývá lehce stravitelných složek a byliny jsou v potravě nahrazovány pupeny, mladými listy a letorosty. Jakmile dřeviny zastíní půdu a znemožní rozvoj bylinného patra a potravní zdroje na dřevinách se stanou pro srnčí zvěř vzhledem k její tělesné výšce nedostupné, stává se biotop z potravního hlediska nevhodný. Po rozvolnění porostů dojde opět k rozvoji bylinného patra (Zejda, Zima a Mrlík, 1989). V polních honitbách zvěř ráda navštěvuje plochy s vojtěškou, řepou, obilím, kukuřicí a řepkou, které ji zároveň slouží jako kryt. V zimním období pak využívá posklizňových zbytků. Jedná se především o řepu, vojtěšku a kukuřici. Tuto potravu však může přijímat jen do sněhové pokrývky kolem 20 cm, pak se k ní jen těžko dostane. V předjaří nebo při malé sněhové pokrývce využívá srnčí zvěř pole s oziminou a řepkou, která může způsobovat zvěři dietetické poruchy. 45
3.10 Rozdělení krmiv Pro potřeby myslivosti se krmiva dělí na objemová, jadrná, dužnatá, minerální doplňky a vitamíny. Každá z těchto kategorií má ve výživě volně žijících přežvýkavců nezastupitelnou úlohu a v přijaté potravě má mít vzhledem k ročnímu období patřičné zastoupení. 3.10.1 Objemová krmiva Objemová krmiva se vyznačují poměrně nízkou koncentrací živin a energie a poměrně velkým obsahem vlákniny a ligninů. U přežvýkavců jsou hlavním zdrojem potřebných živin. Dostatečné množství objemových krmiv je potřebné pro správnou funkci předžaludku. Mezi tato krmiva patří všechny druhy trav a bylin, a to jak čerstvé, tak konzervované sušením (sena, slámy), případně silážováním. Řadí se sem rovněž veškeré listy a letorosty stromů a keřů (letnina), které slouží zvěři jako přirozená potrava. Největší význam pro zvěř má přirozená pastva a v dostatečně úživné honitbě, kde má každý druh zvěře možnost libovolného příjmu trav, bylin i listů a letorostů stromů. Potravní konkurence mezi jednotlivými druhy uvnitř jedné honitby není příliš velká. Klasicky sušená objemová krmiva – sena, letnina, sušené kopřivy apod. jsou hlavním zdrojem živin v zimním období (Penzum, 2006). Seno je významným zdrojem vitamínu D a beta-karotenu (Vala, 2007). Obsah sušiny se v těchto krmivech pohybuje kolem 85 %. Nižší obsah sušiny umožňuje rozvoj plísní a nižších hub. Nejpříhodnější je taková skladba sušených krmiv, jakou v čerstvém stavu zvěř přijímá. Zvěř, která přímá potravu výběrovým způsobem (srnec, jelenec, zajíc), potřebuje potravu s vyšším počtem rostlinných druhů (Zabloudil, Petr, 2010). Všechna krmiva se zásadně sklízení v době optimální vegetační zralosti, kdy je v rostlinách největší koncentrace živin, to znamená tráva před metáním, byliny před květem, letnina nejlépe v červnu (Penzum, 2006). Například porost jetele obsahuje v sušině ve stádiu před květem přibližně 21-22 % dusíkatých látek, 4,2-4,4 % tuku a 17-19 % vlákniny. Naproti tomu po odkvětu klesá podíl dusíkatých látek na 14 %, tuku na 2,5 % a vláknina naopak vzrůstá na hodnotu 32-33 %. U trav (např. kostřava luční) obsahuje porost před květem v sušině průměrně 18,5 % dusíkatých látek, 4,8 % tuku a 20 %
46
vlákniny. Po odkvětu je obsah dusíkatých látek přibližně 7 %, tuku 2,4 % a vlákniny až 35 % (Rajský a kol., 2007). Seno se suší na zemi nebo na sušácích. Při sušení sena dochází k snížení výživné a energetické hodnoty, v porovnání s čerstvým porostem, přibližně o 15-20 % (Rajský a kol., 2007). Největší ztráty jakosti vznikají tzv. mechanickými vlivy – odrolováním části rostlin a jejich lístků po vyluhování vodou. Lístky, květenství travin a jetelovin mají o 5-10 % více karotenu a 2-3krát více minerálních látek než lodyhy rostlin. Lístečky vojtěšky obsahují o 15 % a jetele o 12 % více stravitelných bílkovin než stonky pícnin, které mají jen 3 %. Ztráty se stupňují vyluhováním rozpustných živin při sklizni za nepříznivého počasí (Zabloudil, Petr, 2010). Rajský a kol. (2007) uvádějí, že při zmoknutí lučního sena a jeho následném znehodnocení, se snížila denní spotřeba sena jelení zvěří oproti kvalitnímu senu o 25 %. Při zkrmování zmoklého sena jako samotného krmiva přijímala jelení zvěř průměrně o 22 % méně všech stravitelných živin, jak při krmení senem kvalitním. Přitom příjem stravitelných dusíkatých látek je u nevhodného sena v porovnání s kvalitním senem dokonce o 54 % nižší. U minerálních látek (Ca a P) představuje tento rozdíl víc než 58 %. Nevhodné je zkrmování samotných sen z monokulturních porostů, protože postrádají potřebnou pestrost nabídky. Z vojtěškového sena zvěř vybírá pouze lístečky a tvrdé stonky nechá bez povšimnutí. Tím ve skutečnosti přijímá krmivo, které se obsahem živin blíží krmivu jadrnému a zvěř postrádá potřebné množství hrubé vlákniny. Jetelové seno obsahuje velké množství dusíkatých látek a poměrně malé množství vlákniny. Koncem května a v červnu, se v lesních porostech připravuje z výmladků a listů jasanu, javor, habru, jívy, dubu, maliníku tzv. letnina. Jako letninu lze použít i nať topinamburu (Zabloudil, Petr, 2010). V této době je pro zvěř nejlépe stravitelná, má vysoký podíl cukrů, zatímco tuků přibývá s podzimem (Hromas, 2000). Uřízlé výmladky se zavěsí do stínu a průvanu k pozvolnému sušení. Získané krmivo má mít po usušení nejvyšší vlhkost 16 %, nesmí být plesnivé či jinak zdravotně znehodnocené (Zabloudil, Petr, 2010). Větvičky obsahují vyšší hodnotu tuku, v porovnání např. se senem. Obsah tuku se pohybuje od nejnižší hodnoty 2 % při přepočtu na sušinu až po extrémních 9,9 % při koncových terminálech jedle a 9,2 % při pupenech bezu, což je víc než například u kukuřice, která obsahuje v sušině 4,5 % tuku (Rajský a kol., 2010).
47
K objemovým krmivům lze zařadit rovněž kůru stromů. Předpokládá se, že zvěř v zimním a předjarním období potřebuje pro správnou činnost zažívacího traktu vedle dostatečného množství vlákniny ještě třísloviny (tanin), lignin a možná i pryskyřice. K zamezením škod loupáním je proto vhodné, když má zvěř přístup i k těmto krmivům. Toho lze docílit tím, že jsou zvěři na přikrmovacích místech předloženy větve z ořezu ovocných stromů, klest z těžby, popřípadně je poblíž místa, kde se zvěř zdržuje pokácen strom. Je možné také založit tzv. okusovou plochu, kde je zastoupena hlavně lípa, jeřáb, osika a jíva. Tato plocha se nechá v předjaří zvěři volně k dispozici. Objemová krmiva lze konzervovat rovněž silážováním, kdy bez přístupu vzduchu a při pH 3,6-5 (Vala, 2007) dochází k mléčnému kvašení a jednoduché cukry jsou zkvašeny na kyselinu mléčnou, která je přirozenou konzervační složkou siláže (Penzum, 2006). Podle obsahu živin se siláže dělí na bílkovinné, polobílkovinné a glycidové. Při přípravě siláže je důležité dodržovat základní technologické požadavky. Za prvé je to optimální vegetační stadium sklizené píce, popřípadně dalšího vhodného materiálu pro silážování. Obecně se uvádí, že se zvyšujícím se stářím rostlin klesá obsah bílkovin a zvyšuje se obsah vlákniny. Dále je důležitý obsah sušiny, který by se měl pohybovat v rozmezí 22-50 %. Při výrobě je třeba také nutné dbát na optimální délku řezanky. Pokud se silážuje píce o nižší sušině 22-30 %, měla by být délka řezanky 15-20 mm. Při silážování píce o vyšší sušině 30 % a více by měla být délka řezanky 6-8 mm (Vala, 2007). Silážní prostor by měl být zaplněn pokud možno najednou, ze silážované hmoty důsledným upěchováním vytlačen vzduch a hmota neprodyšně uzavřena a zatížena. Zrání siláží probíhá přibližně 6 týdnů. Pro myslivecké účely není vhodné využívat chemické prostředky s výjimkou melasy do obtížně silážovatelných pícnin (vojtěška, jetel). Dobrá siláž příjemně voní a jsou v ní patrny struktury původní hmoty nepatrně barevně zbarvené. Siláž nevhodná ke zkrmení páchne po kyselině octové nebo máselné, je proti původní hmotě výrazně barevně změněná, původní struktury jsou nerozeznatelné, je cítit hniloba. Má-li siláž jen jednu z uvedených závad, není možné ji předložit zvěři bez nebezpečí zdravotních poruch. Při odkrytí siláže před začátkem jejího zkrmování je nutné odstranit svrchní vrstvu, ve které i u dobře provedené siláže dochází k oxidativním pochodům. Někdy se používá tzv. myslivecká nebo lesní siláž. K její výrobě se používají letorosty dřevin (dubu, jasanu, javoru, lípy, břízy, habru), z lesních bylin borůvka, vřes a přidávají se také zemědělské pícniny (Zabloudil, Petr, 2010). Tyto siláže se zakládají ručně, lesní hmota nemůže být patřičně nařezána a při obsahu sušiny kolem 50 % z ní 48
nemůže být vytlačen vzduch, protože pruží (Penzum, 2006). Pro vytěsnění vzduchu se prolévá melasou, která podporuje po uzavření před přístupem vzduchu sladké mléčné kvašení (Hromas, 2000). Odkrytím siláže dochází k jejímu provzdušnění a tím pádem k druhotnému kvašení. Při zkrmování nekvalitně připravených siláží a senáží, vzniká možnost negativního
ovlivnění
zdravotního
stavu
zvěře
toxickými
metabolity
plísní
(mycotoxiny). Ty však, na rozdíl od zaplísněného sena, nelze smyslově rozeznat, ale pouze laboratorně. (Penzum, 2006) 3.10.2 Jadrná krmiva Jadrná krmiva jsou charakteristická vysokým obsahem sušiny (nad 85 %) a vysokou koncentrací živin a energie. Slouží proto v krmných dávkách jako doplňky potřebných živin, ve výživě volně žijících přežvýkavců nikdy netvoří hlavní složku krmné dávky. Mezi tato krmiva patří zrniny (obiloviny), semena (např. luštěnin), výrobky mlýnského průmyslu (otruby), výrobky tukového průmyslu (pokrutiny, extrahované šroty), horkovzdušné úsušky objemových nebo dužnatých krmiv (vojtěškové úsušky, sušené cukrovkové a cukrovarské řízky, apod.) a průmyslově vyráběné jadrné krmné směsi. Do této kategorie krmiv je nutno řadit rovněž sušené ovocné výlisky, sušené kaštany, žaludy, jeřabiny, apod.. Jadrná krmiva se dále člení na jadrná krmiva glycidového charakteru, tedy ta, ve kterých převažuje energetická složka (např. obiloviny), a jadrná krmiva bílkovinného charakteru s převahou dusíkatých látek (např. semena luštěnin, extrahované šroty). Při přikrmování jadrnými krmivy je nezbytné dodržovat určité zásady, protože jadrná krmiva jsou pro zvěř velice atraktivní a zvěř je schopna jich přijmout nadbytečné množství, což se velmi často projeví různými zažívacími poruchami a zhoršeným zdravotním stavem, který může vést až k úhynu. Jadrná krmiva se zvěři předkládají vždy tak, aby každý jedinec jich přijal pouze omezené, jemu příslušné množství. Na každé krmivo musí být zvěř postupně se zvyšujícími dávkami navykána minimálně 14 dní. Krmiva nesmí být zaplísněna a průmyslově vyráběné směsi nesmí být zkrmovány po době upotřebitelnosti, která je uvedena na obalu (Penzum, 2006). Z obilovin se používá oves, ječmen, pšenice, žito, triticale a kukuřice. Oves má vyšší obsah strukturální vlákniny (10-12 %) díky přítomnosti pluch a vyšší obsah tuku 4,5-5,5 %. Má o něco nižší obsah energie oproti jiným obilovinám. Příznivě působí 49
především díky dietetickým účinkům. Některé složky bezdusíkatých látek výtažkových vytvářejí slizy a ty příznivě působí na trávení. Ječmen se vyznačuje svojí vysokou biologickou hodnotou. Má vyšší obsah energie než oves, ale nižší obsah vlákniny a tuku. Obsah dusíkatých látek se pohybuje okolo 11 %. Má dobré dietetické vlastnosti. Žito obsahuje antinutriční látky, především neškrobové polysacharidy a inhibitor trypsinu. Neškrobové polysacharidy jsou při hodnocení krmiv součástí komplexu vlákniny. Část jich je rozpustná ve vodě a jsou jen omezeně stravitelné nebo nestravitelné. Pšenice má nejvyšší obsah energie, nízký obsah vlákniny a vysoký obsah lepku. Vysoký obsah lepku vytváří v zažívacích orgánech mazlavou, těstovitou hmotu, která stěžuje peristaltiku střev a dochází k zažívacím potížím. Triticale (mezirodový kříženec pšenice a žita) obsahuje také antinutriční látky především inhibitor aminokyseliny trypsinu. Kukuřice má vysokou energetickou hodnotu, méně dusíkatých látek a vyšší obsah tuku než ostatní obiloviny. Obsahuje karotenoidy především betakaroten, který je provitamínem vitamínu A (Vala, 2007). Luštěniny je nutné zvěři předkládat v malých dávkách (do 0,1 kg na kus a den), protože luštěniny obsahují inhibiční látky, které vyblokují z činnosti nejdůležitější trávicí enzymy. Čerstvé kaštany obsahují značné množství saponinů, takže jejich nadbytek v zažívacím traktu může způsobit značné problémy (Penzum, 2006). Za nejlepší jadrná krmiva se v současné době považují krmiva granulovaná obsahující v dostatečné míře a různorodosti všechny složky nezbytných živin. Jsou to drcené zrniny ve směsi s vlákninou spojené obvykle melasou a doplněné o různé vitamínózní složky příp. o léčivé látky. Mimo různé živinové složky v těchto granulích je různá i jejich velikost od sypkých až po válečky o délce 5 cm napomáhajících lepšímu přežvykování a trávení (Hromas, 2000). Při přikrmování krmivy s vyšším obsahem tuků (olejniny, pokrutiny), je nutné znát jódové číslo tuků, aby se mohlo ověřit, zda tuky v krmivu obsažené nejsou žluklé. Obdobné problémy mohou nastat i s kukuřičným šrotem, protože kukuřice obsahuje kolem 4 % tuků, které po sešrotování rychle podléhají oxidaci. Zvěři se předkládá vždy takové jadrné krmivo, které doplní přirozenou krmnou dávku tak, aby svým složením a množstvím odpovídala danému druhu, dané kategorii a danému ročnímu období. (Penzum, 2006)
50
3.10.3 Dužnatá krmiva Dužnatá krmiva jsou krmiva s vysokým obsahem vody a nízkou koncentrací živin. Pro zvěř mají dietetický význam, některá jsou cennými zdroji vitamínů a provitamínů. Do této kategorie se řadí okopaniny (řepy, mrkev, brambory, topinambury, vodnice, tuřín), průmyslové odpady z jejich zpracování (cukrovarské řízky), dále např. kedlubny, zelí, ovoce, apod., ale také plodnice vyšších hub, které v pozdním létě a na podzim zvěř přirozeně přijímá a mohou tvořit až 20 % bachorového obsahu. Zvěř je těmito krmivy přikrmována převážně v podzimních měsících, kdy jich je dostatek, a to většinou nárazově ve větších dávkách. Vhodnější je přikrmování po celou zimu v menších dávkách. K tomu je nutné dužnatá krmiva uskladnit (krechtování, ukládání do sklepů či skladů se stálou teplotou). V tomto případě pak mohou být zkrmována i v předjaří. Rovněž výhodné je pěstování dužnatých krmiv, která snášejí mrazy (topinambur, kedluben) na lesních políčkách, a ta zvěři zpřístupnit až v pozdním podzimu. V tomto případě nehrozí, že by jich zvěř přijala nadbytečné množství, protože je musí dobývat z půdy, případně ze sněhu, což je náročné. Nebezpečí zažívacích poruch z nadměrného příjmu naopak hrozí, jsou-li takto pěstována některá objemná krmiva (krmná kapusta), která dorůstají vyšší výšky, než je obvyklá sněhová pokrývka. Toto nebezpečí se úměrně zvyšuje s nedostupností objemových krmiv s vysokým obsahem sušiny a hrubé vlákniny. Dužnatá krmiva nikdy netvoří hlavní součást kompletní krmné dávky, jsou pouze jejím dietetickým doplňkem. Nelze je zkrmovat nahnilé nebo plesnivé. Neboť toxiny plísní působí negativně na zdravotní stav zvěře a hnilobné bakterie narušují procesy v bachoru. Alkoholové kvašení, které probíhá v teplých podzimech v hromadách nevhodně uloženého ovoce, může způsobit alkoholové opojení zvěře. Takto může prokvasit i zředěná melasa. Dužnatá krmiva předkládaná zvěři by neměla být zmrzlá. Příjem zmrzlých krmiv s vysokým obsahem vody vede k odčerpání značného množství tepelné energie, k zahřátí bachorového obsahu a ve svém důsledku může vést k podchlazení organismu. Jsou-li dužnatá krmiva zmrzlá, je nutné jejich dávky omezit. Nikdy by se však neměla předkládat dužnatá krmiva rozmrzlá, protože velmi rychle podléhají zkáze (Penzum, 2006). 51
Řepa cukrovka má vyšší obsah energie a sušiny oproti řepě krmné. Při nadměrné příjmu může vyvolat acidózu bachorového obsahu. Krmnou řepu charakterizuje vysoký obsah energie, nízký obsah vlákniny a vysoká stravitelnost organické hmoty. Mezi její přednosti patří i příznivé dietetické vlastnosti. Díky obsahu nízkomolekulárních lehce stravitelných sacharidů se více blíží jadrným krmivům. Při nadměrném jednorázovém přijmu zvěři může vyvolat acidózu (překyselení) bachorového obsahu. Na její zkrmování je nutné postupné navykání zvěře. U topinamburu lze zkrmovat nadzemní části rostlin i podzemní hlízy. Obsahuje celou řadu významných látek, např. inulin a vitamíny A, B1, B2, C a D. Krmná kapusta má výborné dietetické vlastnosti. Jedná se o krmivo bílkovinné povahy. Obsahuje velké množství karotenů a xantofylů. Dnešní pěstované odrůdy mají vysoký obsah cukrů a jsou odolné proti teplotám až -20 °C. V zimním období je to významný zdroj vody (Vala, 2007). Brambory jsou v zimním období vítaným zdrojem vitamínu C. V předjaří však nesmí být zkrmovány brambory naklíčené, protože obsahují zdraví škodlivý alkaloid solanin (Penzum, 2006). Krmná mrkev je krmivo dieteticky velmi hodnotné. Pěstuje se ve dvou formách žlutá a červená. Dietetický význam spočívá především v obsahu beta-karotenu (u červené odrůdy je vyšší). Dále má vysoký obsah vodorozpustných vitamínů, xantofylů a éterických olejů (Vala, 2007). Měla by být zvěři předkládána především v předjaří, kdy vlivem skladování klesá obsah tohoto důležitého provitamínu v objemových krmivech (seno) (Penzum, 2006).
3.11 Způsoby zjišťování distribuce a početnosti zvěře Povinnost sčítat zvěř vyplývá ze zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů v § 36 odst. 1: „Uživatel honitby je povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti (§ 59 odst. 2 písm. c) sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti (§ 60). Držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo účastnit se svým zástupcem sčítání a vyjádřit se orgánu státní správy myslivosti k jeho výsledkům. Pokud některý držitel honitby nesouhlasí s výsledkem provedeného sčítání a oznámí to písemně orgánu státní správy myslivosti nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného
52
sčítání, nařídí tento orgán nové konečné sčítání.“ Termíny sčítání zvěře určuje Kraj v přenesené působnosti (§ 59 odst. 2. písm. c). Plhal (2006) rozdělil metody počítání zvěře na metody přímé a metody nepřímé. Přímé metody jsou založeny na přímém pozorování zvěře. Kromě početnosti zvěře, lze tak i zjistit pohlaví, věk, zdravotní stav, ... Nepřímé metody jsou založeny sčítání pobytových znaků zvěře jako např. trus, stopy, ... Tímto se získává tzv. relativní početnost, kterou lze pomocí různých vzorců přepočítat na početnost absolutní. Zvláštní skupinou jsou metody založené na vyhodnocování mysliveckých statistik, jedná se o tzv. zpětné přepočty. Mezi přímé metody se řadí: - denní sčítání (přímé sčítání v otevřené krajině, vyhánění z úkrytů – naháňky, metoda společných čekaných, letecké sčítání) - noční sčítání (termovizuální přímé sčítání, termovizuální sčítání za pomoci měření odstupové vzdálenosti) - ostatní přímé metody (opakované pozorování označených jedinců, změny v poměru pohlaví) Mezi nepřímé metody se řadí: - měření impaktu - sčítání stop - metody zaměřené na sčítání trusu (index přítomnosti zvěře, sčítaní trusu na čištěných transektech, jednorázové sčítání trusu,
počítání
trusu
v pruzích
nebo
na liniích) - metody založené na loveckých statistikách (bilanční metoda, tabulka úmrtnosti, skupinová analýza, populační model) 3.11.1 Přímé sčítání v otevřené krajině – metoda výhodných pozic Tato technika vyžaduje kopcovitý terén s volnými výhledy z výhodných vyvýšených pozic. K pozorování se používají pozorovací dalekohledy, s jehož pomocí se dá snadno určit pohlaví, věková třída a to u jelení zvěře do vzdálenosti 1 km a u srnčí zvěře do 0,5 km. Pozorování se opakují každé 2,5 hod. Na konci každého sčítání se množství sečtené zvěře převádí na celkovou denzitu oblasti (ks/km2). Sčítání se v každé oblasti opakuje ve třech až čtyřech po sobě jdoucích dnech vždy ráno a večer. Metoda 53
výhodných pozic se používá zejména v jarním období, kdy ještě není rozvinut vegetační kryt. Tak, kde je zvěř během dne téměř nerušena (velké plochy lesů), lze provádět sčítání i během dne, jinak je pro tuto metodu nejvhodnější denní doba od 6-10 hod. a od 16-21 hod. (Plhal, 2006) 3.11.2 Sčítání stop Používá se v místech s déle trvající sněhovou pokrývkou nebo v místech, kde charakter půdního povrchu umožňuje snadné určení a sčítání stop. Touto metodou získáme relativní početnost zvěře a to porovnáním počtu stop jdoucích do zájmového území s počtem stop, jež tuto lokalitu to druhého dne opustí. Pochůzky se dělají ve sto metrových úsecích kolem celého území. Průměrné množství stop v úseku pak slouží jako koeficient k výpočtu početnosti zvěře na daném území. (Plhal, 2006) 3.11.3 Počítání trusu na čištěných plochách Metoda vhodná v oblastech s vysokou hustotou zvěře (> 300ks/1000ha). V oblasti se vytvoří několik zkusných ploch, které se prohledají a zapíše se počet hromádek trusu. Po té se hromádky trusu odstraní a po nějaké době (1 měsíc v létě a 2-3 měsíce v zimě) se provede opětovné sčítání hromádek trusu. Na základě výsledků se spočítá počet jedinců zvěře na hektar podle vzorce:
H E N D H – počet trusových hromádek na ha; E – počet dnů mezi kontrolami; D – denní defekační dávka (Plhal, 2006) 3.11.4 Počítání trusu na nečištěných plochách Je obdoba předcházející metody, jen s tím rozdílem, že se neodstraňují hromádky trusu. U této metody je třeba však znát rychlost rozpadu trusu.Ta závisí na klimatických
54
podmínkách, druhu zvěře, složení potravy, atd. Počet jedinců na ha se pak vypočítá dle vzorce:
R E N D R – střední hodnota rozpadu trusové hromádky; E – počet dnů mezi kontrolami; D – denní defekační dávka (Plhal, 2006) 3.11.5 Počítání trusových hromádek na pruhových transektech Metoda vhodná v oblastech s nízkou hustotou zvěře (10-100ks/1000ha). V oblasti se vytvoří pruhy 500-2000 m dlouhé a 1-2 m široké. Přesnost závisí na délce transektu. Transekt nesmí vést při přírodních liniích, které by mohli mít ovlivňovat počet zvěře. V kopcovitém terénu musí vést transekt po spádnici, aby reprezentoval, co nejširší podmínky. Výpočet se pak provede jako v předchozí metodě (Plhal, 2006). 3.11.6 Počítání trusových hromádek na liniových transektech Je modifikace předešlé metody. V tomto případě se zaznamenává počet hromádek a jejich vzdálenost od linie. Výpočet se pak provede dle vzorce:
T 2 V N L T – počet trusových hromádek; V – střední vzdálenost trusových hromádek od linie; L – délka prozkoumané linie (Plhal, 2006)
55
3.11.7 Telemetrie
Tato metoda slouží k určování pozic zvěře. Systém je založen na sledování zvěře s pomocí VHF rádia (tzv.konvenční telemetrie). K získání pozice sledovaného jedince je nutná přítomnost pozorovatele v terénu, přičemž pozorovaný jedinec musí být zaměřen alespoň ze dvou míst víceméně ve stejný čas. V mapě se pak tyto směry protnou a pomocí trigonometrie se vypočítá bod výskytu jedince. Modernější způsob je pak použití telemetrického obojku s GPS navigací (Šustr, Bufka a Jirsa, 2007).
56
4. Lokalizace 4.1 Charakteristika přírodních podmínek vybraného území Mnou vybrané území se nachází ve východní části České republiky, v přírodním parku Hostýnské vrchy. Přírodní park byl vyhlášen 29.6. 1989. Rozloha Hostýnských vrchů je 291 km2, přičemž přírodní park zaujímá přibližně 98 km2 (ČSOP, 1998, UHUL, 1999). Vybrané území leží ve Zlínském kraji a spadá do těchto obcí s rozšířenou působností: Bystřice pod
Hostýnem, Holešov, Vizovice a Zlín (ÚHÚL, 2010).
Nejvyšším bodem Hostýnských vrchů je Kelčský Javorník (864,7 m n. m.).
Obr. 11 Mapa vybraného území
57
4.1.1 Geomorfologické poměry:
- systém: Alpsko – Himalájský - provincie: Západní Karpaty - subprovincie: Vnější západní Karpaty (IX) - oblast: Západní Beskydy (IXE) - celek: Hostýnsko – vsetínská hornatina (IXE - 1) - podcelek: Hostýnské vrchy (IXE - 1A) - okrsek: Rusavská hornatina (IXE - 1A - a) - okrsek: Hošťálkovská vrchovina (IXE - 1A - b) - okrsek: Liptálské hřbety (IXE - 1A - c) - okrsek: Lukovská vrchovina (IXE - 1A - d) (UHUL, 1999) 4.1.2 Geologické a pedologické poměry:
Podcelek Hostýnské vrchy je budován paleogenními flyšovými pískovci a jílovci račanské jednotky magurského flyše tvořící soustavu hřbetů ve směru SV-JZ. Okrsek Rusavské hornatiny (IXE - 1A - a) budovaný paleogenními komplexy flyšových slepenců, pískovců a jílovců soláňského a zlínského souvrství dosahuje celkové výměry 71 km2 (Hradílíková, 2010). Je zde výskyt skalisek, mrazových srubů a puklinových jeskyní. Nejvyšším bodem je Kelčský Javorník 864,7 m n. m.. Severovýchodní část tvoří Hošťálkovská vrchovina (IXE - 1A - b) rovněž utvořená paleogenními pískovci a jílovci převážně soláňských vrstev s nejvyšším bodem Čečetkov 687 m n. m.. Jihovýchodní část tvoří Liptálské hřbety (IXE - 1A - c), které jsou členitou vrchovinou paleogeního flyše s nejvyšším bodem Humenec 703 m n.m..V jihozápadní části je Lukovská vrchovina (IXE-1A-d) téhož geologického podloží s nejvyšším bodem Ondřejovsko 634 m n. m (UHUL, 1999). Geologické podloží (magurského flyše) předurčuje, že nejrozšířenější skupinou půd je skupina půd hnědých – KAMBISOLY s půdním typem kambizem (91,1 %). Výrazně nejrozšířenější subtypem je kambizem modální. Vyskytuje se na podkladu zlínských a bělověžských vrstev, částečně i ze soláňských vrstev. Nachází se v SLT 3. až 6. LVS v edafických kategoriích S, B, D a na štěrkových půdách půdních kategorií 58
F a A. Vyskytuje se zde i varieta kambizem typická oglejená charakteristická pro kategorii D. Kambizem modální zde můžeme charakterizovat jako půdní typ velmi hlubokých různě štěrkovitých půd, půdou jílovitohlinitou i hlinitou, pouze na soláňských vrstvách i písčitohlinitou či hlinitopísčitou, zpravidla do spodin štěrkovitou, a také ulehlou. Půdy jsou to středně až silně kyselé. Vyjma nejsvrchnějších horizontů jsou to půdy se střední sorpční kapacitou, sorpčně nenasycené i výrazně sorpčně nenasycené. Plochy označované jako svěží bučiny a jedlové bučiny, které by měly být na oligotrofní či oligomezotrofní půdě, mají půdní kyselost prakticky podobnou jako předcházející. V okolí vodních toků se vyskytují půdy patřící do půd nivních – FLUVISOLY s půdním typem fluvizem (3,2 %) (UHUL, 1999). 4.1.3 Klimatické poměry:
Převážná část Hostýnských vrchů náleží podle mapy Klimatických oblastí ČSR 1 : 500 000 (Quitt, E., 1975) do mírně teplé oblasti MT 2. Chladná oblast CH 7 je vylišena pouze na nejvyšších hřebenech Hostýnských vrchů. Mírně teplou oblast – MT 2 charakterizuje krátké léto, mírné až mírně chladné, mírně vlhké. Přechodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou. Chladnou oblast – CH 7 charakterizuje velmi krátké až krátké léto, mírně chladné až chladné. Přechodné období je dlouhé, mírně chladné jaro a mírný podzim. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhou sněhovou pokrývkou. V severní části úpatí převažuje MT 10, dále směrem k Hostýnským vrchům se pak nachází MT 7 a MT 9. Mírně teplou oblast – MT 10 charakterizuje dlouhé léto, teplé a mírně suché. Krátké přechodné období s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Krátká zima, mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Mírně teplou oblast - MT 7 charakterizuje normálně dlouhé, mírné, mírně suché léto. Přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá s krátkým trváním sněhové 59
pokrývky. Mírně teplou oblast - MT9 charakterizuje dlouhé léto, teplé, suché až mírně suché. Přechodné období krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Krátká zima, mírná, suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky (Svačina, 2005).
Klimatické charakteristiky Počet letních dnů Počet dnů s prům. teplotou 10°C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu °C Průměrná teplota v červenci °C Průměrná teplota v dubnu °C Průměrná teplota v říjnu °C Prům. počet dnů se srážkami 1mm a více Srážkový úhrn ve veg. období mm Srážkový úhrn v zimním období mm Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných
CH 7
Klimatické oblasti MT 2 MT 10 MT 7
MT 9
10-30 120-140 140-160 50-60 -3- -4 15-16 4-6 6-7 120-130 500-600 350-400 100-120 150-160 40-50
20-30 140-160 110-130 40-50 -3- -4 16-17 6-7 6-7 120-130 450-500 250-300 80-100 150-160 40-50
40-50 140-160 110-130 30-40 -3- -4 17-18 6-7 6-7 100-120 400-450 250-300 60-80 120-150 40-50
40-50 140-160 110-130 30-40 -2- -3 17-18 7-8 7-8 100-120 400-450 200-250 50-60 120-150 40-50
30-40 140-160 110-130 40-50 -2- -3 16-17 6-7 6-7 100-120 400-450 250-300 60-80 120-150 40-50
Obr. 12 Charakteristiky klimatických oblastí BK dle Quitta (Quitt, 1971) 4.1.4 Hydrologické poměry
Celá oblast patří do úmoří Černého moře. Tuto oblast odvodňuje řeka Dřevnice. Jsou zde dvě větší říčky a to Bystřička (435 km2, 17,7 km, 0,30 m3/s) a Rusava (147,5 km2, 29,3 km, 0,80 m3/s). Řeka Dřevnice (434,6 km2, 42,3 km, 3,15 m3/s) je velkým přítokem
řeky
Moravy.
Dřevnice
je
vodohospodářsky
a vodárenským tokem (UHUL, 1999). 4.1.5 Vegetační poměry
Regionálně fytogeografické členění: Fytogeografická oblast: mezofytikum Fytogeografický obvod: Karpatské mezofytikum 81. Hostýnské vrchy
60
významným
tokem
Biogeografické členění: 3.8 Hostýnský bioregion Socioekologické členení: 3.25 Hostýnsko – vsetínská hornatina Přírodní lesní oblast (PLO): 41 Hostýnsko – vsetínská vrchovina a Javorníky (UHUL, 1999) Geobiocelonologická typizace: V západní části území, kde se nachází vybraná honitba, převládá 3. dubobukový a 4. bukový
lesní
vegetační
stupeň,
v nejvyšších
polohách
s geobiocenózami
5. jedlobukového stupně. Východní část náleží do 4. a 5. lesního vegetačního stupně, v nejvyšších polohách jsou přechody do 6. jedlosmrkobukového stupně. Nejrozšířenější jsou společenstva trofické řady B, s významným podílem meziřad A/B a B/C a řady C na sutích (Svačina, 2005). Podle mapy Potenciální přirozené vegetace (geoportal.cenia.cz) spadají Hostýnské vrchy do území (1) Střemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum), (10) Karpatské ostřicové dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum), (13) Suťových a roklinových lesů kolnních až montánních poloh (Aceri-Carpinetum, Lunario-Aceretum), (17) Ostřicové bučiny (Carici pilosae-Fagetum), (18) Bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylliFagetum), (24) Bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), (36) Bikové nebo jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae, Abieti-Qurcetum). Největší zastoupení má zde smrk ztepilý (Picea abies) a buk lesní (Fagus sylvatica). Dále javor klen (Acer pseudoplatanus), modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní (Pinus sylvestris), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jedle bělokorá (Abies alba), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), olše lepkavá (Alnus glutinosa), bříza bradavičnatá (Betula pendula), bez černý (Sambucus nigra) a další. 61
Z bylin a trav se lze setkat s ostřicí chlupatou (Carex pilosa), kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), mařinku vonnou (Galium odoratum), kostřavu lesní (Festuca altissima), šťavelem kyselým (Oxalis acetosella), ostružníkem (Rubus ssp.), netýkavku nedůtklivou (Impatiens noli-tamgere), devětsilem bílým (Petasites albus), měsíčnicí trvalou (Lunaria rediviva) a dalšími. 4.1.6 Zvířena
Ze zvěře je zde prase divoké (Sus scrofa), srnec obecný (Capreolus capreolus), jelen evropský (Cervus elaphus), daněk skvrnitý (Dama dama), muflon (Ovis musimon), zajíc polní (Lepus europeus), veverka obecná (Sciurus vulgaris), liška obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Mustela foina), holub hřivnáč (Columba palumbus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), krkavec velký (Covus corax), vrána obecná (Corvus corone), straka obecná (Pica pica), sojka obecná (Garrulus glandarius). Z ostatních obratlovců ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a jiní. Ve dřevě odumřelých buků se vyvíjí roháček bukový (Sinodendron cylindricum).
62
4.2 Charakteristika vybrané honitby Honitba, ve které probíhala všechna terénní šetření se jmenuje Hutě. Jedná se o režijní honitbu LČR s.p. LS Bystřice pod Hostýnem a její výměra činí 975 ha. Spadá pod obec s rozšířenou působností Zlín a do katastrálního území obce Držková. Nachází se asi 1km severně od obce Držková. Hranici honitby tvoří Zenygova
cesta
s označením BY 114. Ta přechází na lesní cestu číslo BY 097/04. Tato cesta je zároveň modrá turistická trasa, která směřuje k rozcestí U Tří kamenů. Odtud pokračuje modrá turistická trasa směrem na Troják. Asi 550 m před ski areálem na Trojáku se hranice stáčí dolů podél hranice oddělení 809 až po cestu BY 109/02. Dále hranice pokračuje po žluté turistické trase k silnici II. třídy číslo 489. Po silnici jde ve směru do obce Držková. Asi po 2,5 km se hranice stáčí doprava a pokračuje při hranici oddělení 811, pak pokračuje po cestě BY 202 a BY 202/02. Na jejím území se nachází tři geomorfologické okrsky: Rusavská hornatina (IXE - 1A - a), Liptálské hřbety (IXE - 1A - c) a Lukovská vrchovina (IXE - 1A - d). Geologické podloží je popsáno výše. Z půd je zde kambizem modální a fluvizem, která se vyskytuje kolem potoků. Honitba patří podle mapy Klimatických oblastí ČR 1:400 000 (geoportal.cenia.cz) do chladné oblasti. V těchto místech však již nedaleko přechází chladná oblast do oblasti mírně teplé. Na území honitby pramení několik potůčků, které zde tvoří dva potoky. Mezi nejznámější patří Dřevnice, která pramení nedaleko Trojáku (583 m n. m.). Protéká jižní částí honitby a odvádí veškerou vodu z okolních potoků do řeky Moravy. Další potokem je Červenka. Pramení mezi kopci Okluk (606 m n. m.) a Na Šarmance (715 m n. m.). Červenka vtéká do Dřevnice ještě na území honitby a tvoří její pravý přítok. Podle mapy Potenciální přirozené vegetace (geoportal.cenia.cz) spadá honitba do (18) bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Honitba leží v nadmořské výšce od 400 do 640 m n. m. a téměř celá spadá do 4. lesního vegetačního stupně, pouze ve vyšších polohách zasahuje do 5. lesního vegetačního stupně. Nejvíce zastoupeným lesním typem je bohatá bučina – 4B, která ve vyšších polohách přechází na 5B bohatou smrkovou bučinu. Kolem potoků se vyskytuje obohacená bučina - 4D a údolní dubobučina 3U. Na vlhkých místech vlhká bučina – 4V a vlhká dubobučina – 3V. Z dalších edafických kategorií zde najdeme 4S
63
(svěží bučina), 4F (svahová bučina), 4A (acerózní bučina), 3J (suťová dubobučina) a 3Y (skeletovitá dubobučina) (ÚHÚL, 2010). Celková výměra lesní půdy v honitbě činí 959 ha. Největší zastoupení má zde smrk ztepilý (Picea abies) (505 ha, tj. 53 % výměry) a buk lesní (Fagus sylvatica) (385 ha tj. 40 % výměry). Kolem potoků a na podmáčených místech se vyskytují olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Jedle bělokorá (Abies alba) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) se zde vyskytují buď ve směsi s hlavní dřevinou nebo tvoří samostatné porosty. Modřín opadavý (Larix decidua) a javor klen (Acer pseudoplatanus) se vyskytují pouze ve směsi s hlavní dřevinou. Bříza bradavičnatá (Betula pendula) je vtroušena především v kulturách a mlazinách hlavních dřevin. Ty to dřeviny zaujímají 69 ha (tj. 7 %) (LHP, 2001). V podrostu se vyskytuje z dřevin převážně zmlazený smrk, řidčeji buk. Nálet a později nárost smrku, někdy i buku, je hlavně na okraji porostů, kolem cest a v prosvětlených starých (mýtních) porostech. Obnova je zde převážně umělá a vysazuje se smrk a buk. Bylinné patro uvnitř porostů je zde velmi chudé. Nejčastěji se vyskytující druhy jsou popsány výše. Na pasekách bujně roste třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Dále zde můžeme najít sítinu (Juncus ssp.), biku (Luzula ssp.), maliník a ostružiník (Rubus ssp.), šťovík kyselý (Rumex acetosella), ostřici (Carex ssp.) a další. Na území honitby jsou i dvě louky, přičemž jedna tvoří hranici se sousední honitbou. Zvěř se v honitbě drží po celý rok. V celého průběhu roku je zde srnec obecný (Capreolus capreolus), daněk skvrnitý (Dama dama), muflon (Ovis musimon) a prase divoké (Sus scrofa). V zimním období sem někdy přichází i jelen evropský (Cervus elaphus). Stavy daňčí zvěře se pohybují kolem 28 ks a drží se těstě nad normovanými stavy. Srnčí zvěře je zde okolo 35 ks a drží se uprostřed mezi minimálními a normovanými stavy (Dostál, ústní sdělení). Z šelem se zde vyskytuje liška obecná (Vulpes vulpes), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Mustela foina), jezevec lesní (Meles meles) a další.
64
4.3 Charakteristika vybraných krmných zařízení Frýdlandov – krmné zařízení na objemové a jadrné krmivo (obr.13). Zároveň se zde
vyskytuje vnadiště (obr.14). Zařízení leží v nadmořské výšce 480 m n. m. s expozicí směřující k JV. V blízkém okolí zařízení jsou smrkové porosty 2. věkové třídy. Vzdálenější porosty jsou bukové a smrkové 6. věkové třídy. Asi 50 m od krmného zařízení protéká potok. Kolem zařízení prochází lesní cesta jdoucí
ze Z na V. V tomto směru je
prostor kolem krmného zařízení otevřen.
Obr. 13 Krmelec na objemové a jadrné krmivo
Obr.14 Vnadiště
65
Bludná
805
- krmné zařízení na objemové a jadrné krmivo (obr.15). Zařízení leží v nadmořské výšce 450 m n. m. s expozicí směřující k Z. Kolem zařízení jsou smrkové porosty 1. a 2. věkové třídy. Nedaleko se nachází smrková a buková mlazina. Asi 30m od zařízení teče potok. K krmnému zařízení vede lesní cesta z JZ na SV.
Obr. 15 Krmelec na objemové a jadrné krmivo Bludná
703
- krmné zařízení na objemové a jadrné krmivo (obr. 16). Zařízení leží v nadmořské výšce 445 m n. m. s expozicí směřující k V. Krmné zařízení se nachází ve smrkovém porostu 4. věkové třídy. V okolí se nachází smrkový porost stejné věkové třídy a bukové porosty 3. a 4. věkové třídy. Přes lesní cestu jasanové a smrkové porosty 2. věkové třídy. V blízkosti zařízení protéká potok Červenka.
66
Obr. 16 Krmelec na objemové a jadrné krmivo Sirková v – krmné zařízení sloužící jako vnadiště (obr. 17). Zařízení leží v nadmořské
výšce 518 m n. m. s expozicí směřující k J. V blízkém okolí rostou bukové porosty 1. a 2. věkové třídy. Ve vzdálenějším okolí jsou převážně smrkové porosty 1. a 2. věkové třídy a bukové porosty stejných věkových tříd. Krmným zařízením prochází lesní cesta z J na S. V tomto směru je rovněž plocha otevřena.
Obr.17 Vnadiště
67
Sirková
k
– krmné zařízení na objemové a jadrné krmivo (obr. 18). Zařízení leží v nadmořské výšce 515 m n. m. s expozicí směřující k JJV. Krmné zařízení leží na kraji smrkového porostu náležící do 2. věkové třídy.V jeho okolí jsou převážně bukové porosty 1. a 2. věkové třídy. Kolem zařízení prochází lesní cesta. Místo je otevřeno větrům. V blízkosti protéká potok.
Obr. 18 Krmelec na objemové a jadrné krmivo
68
5. Metodika Práce je založena na zjištění početnosti zvěře ve sledovaném prostředí s ohledem na vzdálenost od krmelců a na zjištění složení přijímané potravy. Nejprve jsem vybral lokalitu a honitbu, v které bude práce realizována. S místním mysliveckým hospodářem objel krmná zařízení. Posléze proběhlo prostudování map a terénní zmapování celé honitby s pořízením fotografií. Vybral jsem pět krmných zařízení, z jichž čtyři byly na objemové a jadrné krmivo a jedno bylo vnadiště. U jednoho krmného zařízení na objemové a jadrné krmivo bylo součastně i vnadiště. Kolem těchto zařízení jsem vytvořil zóny I-III: I. zóna do 100 m II. zóna 100-250 m III. zóna 250-500 m Zóny jsem vyznačil v mapového serveru UHÚL – Oblastní plán rozvoje lesa a pomocí funkce „měření délky“. Jednotlivé zóny jsem následně zakreslil do obrysové mapy. Početnost zvěře jsem zjišťoval pomocí trusové metody a to na nečištěných pruhových transektech. Jedná se o nepřímou metodu sčítání zvěře, při které se získává tzv. relativní početnost. Tu lze pomocí vzorců přepočítat na tzv. početnost absolutní. Podle podmínek jsem založil v každé zóně 1-73 pruhových transektů o velikosti 100 m2 (50 m x 2 m). Trusové transekty v rámci jedné zóny jsem pouze v jehličnatých porostech. Jednalo se o porosty smrku, jedle a douglasky s modřínem. Stáří porostu bylo od 2. do 4. věkového stupně, tzn. porosty ve růstové fázi tyčkovin a tyčovin. Jehličnaté porosty byli vybrány proto, že trus je na jehličí lépe vidět, než mezi opadem listí. Transekty jsem zakládal vždy uvnitř porostu. Ve svažitém terénu vedly transekty po spádnici. Celkem jsem založil 163 pruhových transektů o celkové délce 8 150 m a ploše 16 300 m2. Pomocí GPS v mobilním telefonu jsem zaznamenal jejich polohu pomocí souřadnic a zaznačil ji do obrysové mapy. V mapě byly vyznačeny jehličnaté porosty a zóny kolem krmných zařízení. Za hromádku trusu jsem považoval každou, která měla více než 10 bobků. Pro odhad početnosti daňčí zvěře jsem použil hodnotu denní defekační dávky 22 a pro srnčí zvěř hodnotu 20. Dobu, po kterou se trus na ploše
69
akumuloval jsem stanovil na 30 dní. Pro výpočet absolutního počtu kusů na 1 000 ha jsem použil vzorec: R E N 100000 D N – počet jedinců na 1000 ha; R – počet trusových hromádek na 100 m2; E – expozice plochy (doba po kterou se na ní sčítaný trus akumuloval) ve dnech; D – denní defekační dávka (počet trusových hromádek vyprodukovaných jedním zvířetem za jeden den) (Plhal, 2006) Data jsem zpracoval pomocí Microsoft Office Excel. Zjišťování početnosti pomocí pruhových transektů probíhalo v listopadu roku 2010 a v lednu a březnu roku 2011. Počítalo se vždy jeden týden v měsíci a obejití jednoho krmného zařízení trvalo jeden den. Tato metoda je méně pracná, než metoda využívající čištěné plochy, ale použitelná jen v době bez sněhové pokrývky. Její přesnost závisí především na délce transektu a správném odhadu doby expozice. Při této metodě se nebere v úvahu teritorialita zvěře a její shlukování do tlup. V období se sněhovou pokrývkou jsem početnost zvěře zjišťoval při čerstvě napadlém sněhu - na obnově. V případě, že v době počítání nesněžilo, ale byla dostatečná sněhová pokrývka, povrch jsem upravil den předem deskou. Každé krmné zařízení jsem obešel ve vzdálenosti asi 10 m. Počítal jsem stopy daňčí a srnčí zvěře, které směřovaly ke krmnému zařízení. Po spočítání stop jsem povrch sněhové pokrývky srovnal deskou. Počty zvěře jsem zapisoval podle druhu a data počítání do tabulky. Počítání probíhalo od prosince 2010 do února 2011. Pro zjištění kvality přijímané potravy byl využit spektrometr pracující v blízké infračervené oblasti. Odběr pro analýzu trusu proběhl v období před přikrmováním tj. 7. a 8. prosince roku 2010 a v době přikrmování tj. 11. a 12. ledna roku 2011. Vzorky jsem odebíral v každé zóně v počtu alespoň 10 ks. Odebíral jsem vždy jeden bobek z hromádky od daňčí zvěře. Trus byl hned vysušen a do doby rozboru skladován v papírovém sáčku s popiskem.
70
V laboratoři byly vzorky vysušeny při 60 °C po dobu 48 hodin a následně byly rozdrceny (1 mm síto) a takto upravené vzorky byly využity ke stanovení obsahu dusíku. Měření bylo provedeno pomocí spektrometru FOSS NIRSytem 6500, pracujícího v blízké infračervené oblasti záření v rozsahu vlnových délek 11002500 nm. Vzorky byly měřeny ve skleněných kyvetách při 50 scanech. Získaná spektra představují celkové chemické a fyzikální vlastnosti vzorku. Fyzikální vlastnosti vzorku, jako velikost částic, byly eliminovány pomocí potřebného počtu scanů a matematických korekcí. Byla použita standardní normální variance (SNV) korekce. Data byla analyzována lineární regresí pomocí softwaru TQ Analyst. Kalibrační rovnice byly využity ze vzorků získaných na podobných lokalitách, jež jsou uloženy v archivu laboratoře. Robustnost kalibrační rovnice byla ověřena několika kontrolními vzorky přidanými do kalibrační sady. Metoda není úplně přesná, protože jednotlivé potravní složky jsou rozdílně stravitelné. Tuto nevýhodu ovšem zcela převáží možnost získat velké množství vzorků z různých míst zkoumané oblasti v průběhu celého roku, tj. nezávisle na lovecké sezóně.
Obr. 19 Lokalita Frýdlandov s vyznačenými zónami kolem krmných zařízení
71
Obr. 20 Lokalita Bludná s vyznačenými zónami kolem krmných zařízení
Obr. 21 Lokalita Sirková s vyznačenými zónami kolem krmných zařízení
72
6. Výsledky 6.1 Zjištění početnosti zvěře pomocí trusových transektů Na základě opakovaného sčítaní trusu v zimě 2010/2011 byly vyčísleny hodnoty početnosti u daňka evropského a srnce obecného v honitbě Hutě za pomocí metody pruhových trusových transektů. Početnost daňka evropského od jednotlivých krmných zařízení je zobrazena na obr. 22-26. Početnost srnce obecného od jednotlivých krmných zařízení je zobrazena na obr. 23-27. Kolem krmného zařízení Frýdlandov (obr. 22) se v listopadu roku 2010 v první zóně (tj. do 100 m) vyskytovalo 38 jedinců daňčí zvěře na 1000 ha. Ve druhé zóně (tj. 100-250 m) to bylo 119 jedinců a ve třetí zóně (tj. 250-500 m) až 152 jedinců daňčí zvěře na 1000 ha. V měsíci lednu roku 2011 se hodnoty početnosti daňčí zvěře obrátily. Nejvíce se vyskytovala v první zóně kolem krmného zařízení v počtu 170 jedinců na 1000 ha. Ve druhé zóně byla početnost daňčí zvěře 152 jedinců a ve třetí zóně 119 jedinců na 1000 ha. V měsíci březnu se počty daňčí zvěře oproti předcházejícím měsícům snížily. Nejmenší početnost byla v první zóně a to 57 jedinců na 1000 ha. Ve druhé zóně byla početnost daňčí zvěře 65 jedinců a ve třetí zóně 76 jedinců na 1000 ha. Nejvíce daňčí zvěře se zde vyskytovalo v měsíci lednu (170 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci listopadu (38 ks/1000 ha). Početnost daňčí zvěře v první zóně výrazně stoupla v době přikrmování oproti době před a po ní. Nárůst byl oproti době před přikrmováním 132 ks daňčí zvěř na 1000 ha. V době, kdy se již nepřikrmovalo, poklesl počet daňčí zvěře oproti lednu o 113 ks na 1000 ha.
73
Frýdlandov - Daněk 180 160
ks /1000 ha
140 120
Listopad
100
Leden
80
Březen
60 40 20 0 do 100 m
100 - 250 m
250 - 500 m
Zóny
Obr. 22 Znázorňuje počet daňčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Frýdlandov Na stejném místě (obr. 23) se v první zóně vyskytovalo v listopadu téhož roku 95 jedinců srnčí zvěře na 1000 ha. Ve druhé zóně se početnost snížila na 32 jedinců a ve třetí zóně až 11 jedinců srnčí zvěře na 1000 ha. V lednu se v první zóně vyskytovalo 38 jedinců, ve druhé zóně 22 jedinců a ve třetí zóně 11 jedinců srnčí zvěře na 1000 ha. Po oba předcházející měsíce se srnčí zvěř více vyskytovala v první zóně, než v zónách ostatních. V měsíci březnu však početnost této zvěře v první zóně byla jen 19 jedinců, v druhé zóně to bylo 22 jedinců a ve třetí zóně 32 jedinců na 1000 ha. V první zóně bylo nejvíce srnčí zvěře v měsíci listopadu (95 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci březnu (19 ks/1000 ha). Ve třetí zóně byla nejvyšší početnost v měsíci březnu (32 ks/1000 ha) a nejmenší v měsíci listopadu a lednu (11 ks/1000 ha).
74
ks/1000 ha
Frýdlandov- Srnec 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Listopad Leden Březen
do 100 m
100 - 250 m
250 - 500 m
Zóny
Obr. 23 Znázorňuje počet srnčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Frýdlandov Daňčí zvěř v první zóně kolem krmného zařízení Bludná (obr. 24) nebyla v listopadu zaznamenána. Ve druhé zóně byla již početnost 61 jedinců a ve třetí zóně 71 jedinců na 1000 ha. V lednu došlo výraznému nárůstu počtu zvěře v první zóně na 114 jedinců na 1000 ha. Ve druhé zóně bylo 40 jedinců a ve třetí zóně 54 jedinců na 1000 ha. V březnu poklesl v první zóně počet jedinců na 19 ks na 1000. Ve druhé a třetí zóně byl 40 a 50 jedinců na 1000 ha. V první zóně se daňčí zvěř nejvíce vyskytovala v měsíci lednu (114 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci listopadu (nezaznamenána). Ve třetí zóně pak nejvíce v měsíci listopadu (54 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci březnu (50 ks/1000 ha). Bludná - Daněk 120
ks/1000 ha
100 80
Listopad
60
Leden
40
Březen
20 0 do 100 m
100 - 250 m
250 - 500 m
Zóny
Obr. 24 Znázorňuje počet daňčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Bludná 75
Srnčí zvěř se v první zóně kolem téhož krmného zařízení (obr. 25) v listopadu vyskytovala v počtu 19 jedinců na 1000 ha. Ve druhé zóně byl počet srnčí zvěře 30 jedinců a ve třetí zóně 64 jedinců na 1000 ha. V lednu a březnu nebyla srnčí zvěř v první zóně zaznamenána. Ve druhé zóně ve stejných měsících byla početnost 10 jedinců na 1000 ha. Ve třetí zóně byla početnost srnčí zvěře v lednu 39 jedinců a v březnu 29 jedinců na 1000 ha. V první zóně byla srnčí zvěř zaznamenána pouze v měsíci listopadu (19 ks/1000 ha). Ve třetí zóně bylo nejvíce zvěře v listopadu (64 ks/1000 ha) a nejméně v březnu (29 ks/1000).
Bludná - Srnec 70
ks/1000 ha
60 50
Listopad
40
Leden
30
Březen
20 10 0 do 100 m
100 - 250 m
250 - 500 m
Zóny
Obr. 25 Znázorňuje počet srnčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Bludná Daňčí zvěř se v listopadu v první zóně kolem krmelce na Sirkové (obr. 26) vyskytovala v počtu 189 jedinců na 1000 ha. Ve stejné zóně kolem vnadiště na Sirkové byl počet daňčí zvěře 152 ks na 1000 ha. Ve druhé zóně bylo 70 jedinců a ve třetí zóně 71 jedinců na 1000 ha. V lednu se v první zóně kolem krmelce i kolem vnadiště vyskytovalo 152 jedinců na 1000 ha. Ve druhé a třetí zóně pak 64 a 54 jedinců na 1000 ha. V březnu v první zóně kolem krmelce bylo 38 jedinců na 1000 ha. Ve stejné zóně kolem vnadiště nebyl zaznamenán žádný jedinec. Ve druhé zóně bylo 52 jedinců a ve třetí zóně 50 jedinců daňčí zvěře na 1000 ha. Nejvíce se v první zóně daňčí zvěř vykytovala v měsíci listopadu (189 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci březnu (nezaznamenáno). Ve třetí zóně pak nejvíce v měsíci listopadu (71 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci březnu (50 ks/1000 ha). 76
ks/1000 ha
Sirková - Daněk 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0
Listopad Leden Březen
do 100 m vnadiště
do 100 m krmelec
100 - 250 m 250 - 500 m
Zóny
Obr. 26 Znázorňuje počet daňčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Sirková Srnčí zvěř v listopadu v první zóně kolem krmelce na Sirkové (obr. 27) nebyla zaznamenána. Rovněž nebyla zaznamenána žádná srnčí zvěř kolem vnadiště na Sirkové v průběhu všech tří měsíců. Ve druhé a třetí zóně téhož měsíce bylo 58 a 64 jedinců na 1000 ha. V lednu byla početnost srnčí zvěře v první zóně 38 jedinců, ve druhé 41 jedinců a ve třetí 39 jedinců na 1000 ha. V březnu se srnčí zvěř vyskytovala pouze ve druhé a třetí zóně v počtu 12 a 29 jedinců na 1000 ha. V první zóně se vyskytovala srnčí zvěř pouze v lednu (38 ks/1000 ha). Ve třetí zóně se nejvíce vyskytovala
v
měsíci listopadu
(64 ks/1000 ha)
(29 ks/1000 ha).
77
a
nejméně
v měsíci
březnu
Sirková - Srnec 70
ks/1000 ha
60 50
Listopad
40
Leden
30
Březen
20 10 0 do 100 m vnadiště
do 100 m krmelec
100 - 250 m
250 - 500 m
Zóny
Obr. 27 Znázorňuje počet srnčí zvěře v jednotlivých zónách za měsíc listopad, leden a březen na lokalitě Sirková Zjištěná početnost daňčí a srnčí zvěře mnohdy výrazně převyšuje počty této zvěře v mysliveckých výkazech. Na lokalitě Frýdlandov ( 38-170 ks/1000 ha) je početnost daňčí zvěře cca o 32-492 % vyšší, než přepočtené jarní kmenové stavy v těchto výkazech (28,7 ks/1000 ha). Na lokalitě Bludná (19-114 ks/1000 ha) je cca o 297 % vyšší a na lokalitě Sirková (38-189 ks/1000 ha) je cca o 32 – 558 % vyšší než uvádí myslivecké výkazy. U srnčí zvěře je početnost na lokalitě Frýdlandov (11-95 ks/1000 ha) cca o 165 % vyšší, než přepočtené jarní kmenové stavy v mysliveckých výkazech (35,9 ks/1000 ha). Na lokalitě Bludná (10-64 ks/1000 ha) a na lokalitě Sirková (12-64 ks/1000 ha) je početnost cca o 78 % vyšší, než v mysliveckých výkazech.
78
6.2 Zjištění početnosti zvěře na obnově Na základě opakovaného počítaní stop na sněhu (na obnově) kolem krmných zařízení v měsíci prosinci, lednu a únoru, byly vyčísleny hodnoty pro daňka evropského a srnce obecného kolem jednotlivých krmných zařízení. Výsledné hodnoty pro oba druhy jsou uvedeny v obr. 28-32. Kolem krmného zařízení Frýdlandov (obr. 28) se v prosinci vyskytovalo 1-4 ks daňčí zvěře za den. V měsíci lednu 1-3 ks za den, přičemž v jednom případě nebyla daňčí zvěř zaznamenána. Nejčastěji krmné zařízení navštěvovaly 2 ks za den (v 63 %). V měsíci únoru navštívila toto zařízení daňčí zvěř jen jednou a to v počtu 2 ks. Srnčí zvěř v prosinci toto zařízení navštěvovala v počtu 1-3 ks za den. Nejčastěji jej však navštěvovaly jen po 1 ks za den (v 50 %). V měsíci lednu to bylo 1-3 ks za den, přičemž v jednom případě nebyla srnčí zvěř zaznamenána. V tomto měsíci se zde nejčastěji vyskytovaly 3 ks za den (v 38 %). V únoru toto zařízení navštěvovalo 2-5 ks za den, přičemž nejčastěji to byly 2 ks srnčí zvěře za den (v 67 %). Frýdlandov 6 5 ks
4
Daněk
3
Srnec
2 1 12.2.
11.2.
10.2.
9.2.
8.2.
7.2.
23.1.
22.1.
21.1.
20.1.
19.1.
7.1.
6.1.
5.1.
30.12.
29.12.
28.12.
18.12.
17.12.
16.12.
15.12.
10.12.
0
Datum
Obr. 28 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Frýdlandov Krmné zařízení Bludná
805
(obr.29) v prosinci navštěvovalo 1-2 ks daňčí zvěře
za den. Nejčastěji to byly 2 ks za den (v 63 %). V měsíci lednu to bylo 1-4 ks, přičemž ve dvou případech nebyla daňčí zvěř zaznamenána. Nejčastěji krmné zařízení navštěvovaly 2 ks za den (v 38 %). V měsíci únoru již daňčí zvěř toto zařízení nenavštěvovala.
79
Srnčí zvěř navštěvovala v prosinci toto krmné zařízení v počtu 1-2 ks za den. Ve třech případech nebyla srnčí zvěř zaznamenána. Nejčastěji jej navštěvoval 1 ks za den (v 38 %). V měsíci lednu sem přicházela srnčí zvěř v počtu 1-4 ks za den. Ve třech případech nebyla zaznamenána. Nejčastěji zařízení srnčí zvěř navštěvovala po 2 ks za den (v 38 %). V únoru zde byly 1-3 ks za den, přičemž nejčastěji to byly 3 ks (v 50 %). Bludná 805 5
ks
4 3
Daněk
2
Srnec
1 12.2.
11.2.
10.2.
9.2.
8.2.
7.2.
23.1.
22.1.
21.1.
20.1.
7.1.
19.1.
6.1.
5.1.
30.12.
29.12.
28.12.
18.12.
17.12.
16.12.
15.12.
10.12.
0
Datum
Obr. 29 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Bludná 805 Krmné zařízení Bludná
703
(obr. 30) v prosinci navštěvovaly 1-4 ks daňčí zvěře
za den. V jednom případě nebyla daňčí zvěř zaznamenána. Nejčastěji se zde vyskytovaly 2 ks za den (v 38 %). V lednu to byly 1-4 ks zvěře na den, přičemž v jednom případě nebyla zaznamenána. Nejčastěji navštěvovaly toto zařízení po 1 ks za den (v 50 %). V únoru toto krmné zařízení již daňčí zvěř nenavštěvovala. Srnčí zvěř v prosinci navštěvovala toto zařízení v počtu 2-3 ks za den. V jednom případě nebyla zaznamenána. Nejčastěji sem přicházely po 2 ks za den (v 75 %). V měsíci lednu se zde srnčí zvěř vyskytovala v počtu 1-4 ks za den, přičemž v jednom případě chyběla. Nejčastěji navštěvovaly zařízení 2 ks za den (v 38 %). V měsíci únoru navštěvovalo toto krmné zařízení 1-2 ks srnčí zvěře za den, přičemž nejčastěji to byl 1 ks za den (v 67 %).
80
Bludná 703 5
ks
4 3
Daněk
2
Srnec
1 12.2.
11.2.
10.2.
9.2.
8.2.
7.2.
23.1.
22.1.
21.1.
20.1.
7.1.
19.1.
6.1.
5.1.
30.12.
29.12.
28.12.
18.12.
17.12.
16.12.
15.12.
10.12.
0
Datum
Obr. 30 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Bludná 703 Krmné zařízení Sirková – vnadiště (obr. 31) navštěvovala daňčí zvěř v počtu 12 ks za den. Ve dvou případech nebyla zaznamenána. Nejčastěji toto zařízení navštěvoval 1 ks za den (v 50 %). V měsíci lednu byla daňčí zvěř zaregistrována pouze ve dvou případe a to v počtu 2 a 3 ks za den. V únoru toto zařízení již daněk nenavštěvoval. Srnčí zvěř navštěvovala toto zařízení v počtu 1-2 ks za den, přičemž ve čtyřech případech nebyla zaznamenána. V lednu to bylo po 2-6 ks za den, přičemž opět ve čtyřech případech nebyla zaznamenána. V měsíci únoru byla srnčí zvěř zaznamenána pouze jednou a to v počtu 2 ks na den.
7 6 5 4 3 2 1 0
Daněk
12.2.
11.2.
10.2.
9.2.
8.2.
7.2.
23.1.
22.1.
21.1.
20.1.
7.1.
19.1.
6.1.
5.1.
30.12.
29.12.
28.12.
18.12.
17.12.
16.12.
15.12.
Srnec
10.12.
ks
Sirková - vnadiště
Datum
Obr. 31 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Sirková - vnadiště
81
Krmné zařízení Sirková – krmelec (obr. 32) navštěvovala daňčí i srnčí zvěř jen v prosinci a lednu. V prosinci daňčí zvěř se vyskytovala v počtu 1-3 ks za den. Ve dvou případech nebyla zaznamenána. Nejčastěji navštěvovaly toto zařízení 2 ks za den (v 38 %). V měsíci lednu to byl 1-3 ks za den, přičemž v jednom případě daňčí zvěř nebyla zaznamenána. Nejčastější počet zvěře byl 2 ks za den (v 63 %). Srnčí zvěř navštěvovala toto zařízení v počtu 1-2 ks, přičemž ve dvou případech chyběla. Nejčastěji navštěvoval toto zařízení 1 ks za den (v 63 %). V měsíci lednu to byl 1-5 ks za den. Ve dvou případech nebyla srnčí zvěř zaznamenána.
Sirková - krmelec 6 5 ks
4
Daněk
3
Srnec
2 1 12.2.
11.2.
10.2.
9.2.
8.2.
7.2.
23.1.
22.1.
21.1.
20.1.
7.1.
19.1.
6.1.
5.1.
30.12.
29.12.
28.12.
18.12.
17.12.
16.12.
15.12.
10.12.
0
Datum
Obr. 32 Počty daňčí a srnčí zvěře zjištěné na obnově v měsíci prosinci, lednu a únoru u krmného zařízení Sirková - krmelec
82
6.3 Stanovení obsahu dusíku spektrometricky Po odběru trusu v době před přikrmováním (prosinec) a v době přikrmování (leden) byl následně trus zpracován a změřen pomocí spektrometru. Naměřené hodnoty uvádí množství dusíku (N g/100 g) v potravě daňčí zvěře. Čím jsou tyto hodnoty vyšší, tím kvalitnější potravu zvěř přijímala. Tyto hodnoty jsou zobrazeny na obr. 33 a 34. V období před přikrmováním (obr.33) byly na lokalitě Frýdlandov hodnoty dusíku 2,01-2,37 g. Nejnižší hodnota byla v první zóně a nejvyšší ve druhé zóně. Ve třetí zóně dosahovala hodnoty 2,33 g. Na lokalitě Bludná byly hodnoty dusíku 1,95-2,24 g. V první zóně byla hodnota nejnižší a ve druhé nejvyšší. Ve třetí zóně dosahovala hodnoty 2,04 g. Na lokalitě Sirková dosahovali hodnoty dusíku 2,04-2,43 g. Nejvyšší hodnota byla v první zóně. Ve druhé i ve třetí zóně byly hodnoty stejné.
Obsah dusíku v období před přikrm ováním (prosinec) 3 2,5 g/100 g
2
do 100 m
1,5
100 - 250 m 250 - 500 m
1 0,5 0 Frýdlandov
Bludná
Sirková
Krm ná zařízení
Obr. 33 Hodnoty obsahu dusíku v době před přikrmováním (prosinec) rozdělené podle zón a lokalit V době přikrmování (obr. 34) na lokalitě Frýdlandov dosahovaly hodnoty dusíku 1,8-2,62 g. V první zóně byla hodnota dusíku nejnižší a ve druhé zóně nejvyšší. Ve třetí zóně dosahovala hodnoty 1,95 g. Na lokalitě Bludná se pohybovaly hodnoty dusíku 1,72-2,00 g. Nejnižší hodnota byla v první zóně. Ve druhé zóně byla hodnota 1,93 g. Ve třetí zóně byla hodnota nejvyšší.
83
Na lokalitě Sirková dosahovaly hodnoty dusíku 1,82-2,44 g. Nejmenší hodnota byla v první zóně a největší ve druhé zóně. Ve třetí zóně dosahovala hodnota dusíku 2,00 g.
Obsah dusíku v období přikrm ování (leden) 3 2,5 g/100 g
2
do 100 m
1,5
100 - 250 m 250 - 500 m
1 0,5 0 Frýdlandov
Bludná
Sirková
Krm ná zařízení
Obr. 34 Hodnoty obsahu dusíku v době přikrmování (leden) rozdělené podle zón a lokalit Pro další zpracování byly naměřeny z každé zóny další hodnoty. Celkem jich bylo za období před přikrmováním 13 hodnot a za období přikrmování 18 hodnot. Z nich jsem sestavil grafy, obr. 35 a 36, ve kterých se pak naměřené hodnoty rozdělily podle zón bez závislosti na krmném zařízení. V době před přikrmováním (obr.35) se v první zóně hodnota dusíku pohybovala mezi 1,73-2,43 g. Ve druhé zóně byly hodnoty dusíku 2,04-2,34 g. Ve třetí zóně 2,042,33 g dusíku. Z toho vyplývá, že v první zóně přijímala potravu různé kvality, kdežto ve druhé a třetí zóně přijímala potravu téměř stejné kvality.
84
Obsah dusíku podle zón v období před přikrm ováním (prosinec) 3 2,75
g/100g
2,5 2,25 2 1,75 1,5 1,25 1 50
100
150
200
250
300
350
400
450
500
550
Zóny (m )
Obr. 35 Rozptyl hodnot dusíku podle zón v době před přikrmováním (prosinec) V době přikrmování (obr. 36) se obsah dusíku v první zóně pohyboval mezi 1,722,61 g. Ve druhé zóně byl v rozmezí 1,73-3,09 g. Ve třetí zóně byly hodnoty dusíku 1,95-2,01g. V první zóně se hodnoty oproti předešlému období téměř nezměnily. Ve druhé zóně však došlo k výraznému nárůstu vyšších hodnot oproti minulému období a tedy k příjmu kvalitnější potravy. Ve třetí zóně došlo ještě ke snížení kvality potravy a hodnoty se ustálily kolem 2 g dusíku.
Obsah dusíku v období přikrm ování (leden) 3,25 3 2,75
g/100g
2,5 2,25 2 1,75 1,5 1,25 1 50
100
150
200
250
300
350
400
450
500
550
Zóny (m )
Obr. 36 Rozptyl hodnot dusíku podle zón v době přikrmování (leden)
85
7. Diskuse 7.1 Zjišťování početnosti zvěře pomocí trusových transektů Zjistit objektivní početnost zvěře na určité lokalitě je stále problematické. Mezi metody, kterými lze zjistit v lesním prostředí objektivní výsledky, patří nepřímé metody založené na sčítání trusu. Přesnost těchto metod je silně ovlivněna počtem hromádek na transektech. Počet hromádek zase ovlivňuje délka expozice. Špatně odhadnutá délka expozice a započítání starší hromádky, zvláště na nečištěných transektech, vede ke zvýšení počtu kusů ve výsledcích. Také délka transektů hraje ve výsledcích svou roli. Krátké transekty nezahrnou takovou plochu jako transekty dlouhé. Na krátkých transektech je malá různorodost prostředí než na dlouhých transektech, které procházejí několika typy prostředí. Na lokalitě Frýdlandov byly v listopadu počty daňčí zvěře nejvyšší ve třetí zóně. Naopak v lednu byly nejvyšší počty daňčí zvěře kolem krmných zařízení. V měsíci březnu se tato zvěř opět přesunula do třetí zóny. V tomto měsíci však došlo ke snížení počtu zvěře oproti předchozím měsícům. Srnčí zvěř se nejvíce vyskytovala kolem krmných zařízení v listopadu a lednu. V březnu se již zdržovala nejvíce ve třetí zóně. Tyto výkyvy početnosti zvěře mohou být dány několika faktory. V této době jsou to především potravní nároky zvěře, kdy v době nedostatku potravy se zvěř stahuje ke krmným zařízením a v jejich blízkosti se drží. Mimo tuto dobu se zvěř zdržuje na místech, kde nachází kromě potravy i úkryt. Na této lokalitě se místa vhodná k úkrytu nacházela převážně ve třetí zóně. Jednalo se o smrkové kultury a mlaziny, místy i bukové mlaziny, na kterých rostla převážně třtina křovištní a sítina. V menší míře ostřice, maliník a ostružiník. Místy se zde vyskytoval nálet buku a břízy. Tato lokalita zvěři poskytuje i dostatek klidu, neboť tudy nevedou žádné frekventované cesty ani turistické stezky. Jediným rušivým prvkem je zde lov, neboť se u tohoto krmného zařízení nachází kazatelna. Ten se mohl projevit na početnosti daňčí zvěře v měsíci listopadu, tedy v době, kdy je tato zvěř ještě lovena. Na lokalitě Bludná se nejvíce daňčí zvěř vyskytovala v první zóně v měsíci lednu. Ve třetí zóně v měsíci listopadu a březnu. Srnčí zvěř se vyskytovala nejvíce ve třetí zóně a to po všechny tři měsíce. Na této lokalitě je největší zastoupení smrku ze všech
86
ostatních lokalit. Jedná se zde především o zapojené porosty, ve kterých se nevyskytuje téměř žádná vegetace. Ta se nachází pouze na jejich okrajích a pak v kulturách a mlazinách, které se vyskytují převážně ve třetí zóně. Jedná se o smrkové a bukové kultury a mlaziny, které vznikly po kalamitách v předchozích letech. Tím lze vysvětlit, proč se zde srnčí zvěř nevyskytuje ani v době bez sněhové pokrývky. Dalším velmi významným faktorem je doprava. Mezi krmnými zařízeními prochází zpevněná lesní cesta, po které se odváží veškeré zde vytěžené dřevo a to po celé zimní období. Zároveň podél této cesty se vyskytuje několik odvozních míst. Nedaleko krmného zařízení Bludná
703
a Bludná
805
se nachází odvozní místa, která byla několikrát přes zimní
období používána. Na lokalitě Sirková se daňčí zvěř vyskytovala v první zóně nejvíce v měsíci listopadu a lednu. Počet daňčí zvěře ve druhé a třetí zóně byl nižší a hodnoty si podobné. Srnčí zvěř se zdržovala hlavně ve druhé a třetí zóně. Početnost zvěře zde převážně ovlivňovala potravní nabídka a klid. Jsou zde smrkové a bukové porosty, pod kterými není téměř žádný podrost. Ten je jen místy na okrajích porostu. Jediný zdroj potravy je tak ve smrkových a bukových kulturách a mlazinách. Ty se nachází především ve druhé a třetí zóně. To vysvětluje výskyt srnčí zvěře v těchto zónách. Kolem vnadiště se daňčí zvěř vyskytovala pouze v období, kdy docházelo ke vnadění a odstřelu černé zvěře. V měsíci lednu zde probíhala těžba dřeva, která se projevila i na početnosti daňčí zvěře ve druhé a třetí zóně. Došlo ke snížení stavů zvěře, díky neustálému pohybu vozidel a lidí v porostu. Rovněž kolem příjezdové cesty ke krmným zařízením, vzniklo několik hromad dříví, které se zpracovávaly až do měsíce března. Nedaleko hranice třetí zóny jsou dvě turistické stezky. Ve sledovaném období byla využívána pouze jedna turistická stezka a to běžkaři v zimním období. Při porovnání výsledků s mysliveckými výkazy, byly rozdíly v počtech daňčí i srnčí zvěře. U daňčí zvěře byly hodnoty vyšší o 32-558 % a u srnčí o 78 a 165 %. V této honitbě se stavy zvěře zjišťují přímým sčítáním, většinou při čekaných, v průběhu celého roku. Vzhledem ke způsobu života některých jedinců zvěře je velmi pravděpodobné, že nedošlo k jejich započítání do stavu.
87
7.2 Zjišťování početnosti zvěře na obnově Přesnost této metody závisí na stavu sněhu a na znalosti stop. Je dobré, když je sníh mokrý, neboť se v něm stopa velmi dobře otiskuje. Na přemrzlém sněhu dochází ke špatnému otisknutí stopy a pří vyšší sněhové pokrývce i k zasypání této stopy. K zasypání dochází při pohybu zvěře ve vysokém sněhu, kdy zvěř při vytahování běhu ze sněhu a pohybu vpřed uvolní kousky, které stopu zasypou. Na všech lokalitách byla nejvyšší návštěvnost krmných zařízení v měsíci prosinci a lednu. V této době krmná zařízení navštěvovala zvěř daňčí i srnčí. V únoru již přestala daňčí zvěř tato zařízení navštěvovat a zůstala jen srnčí zvěř. Na návštěvnost krmných zařízení v těchto měsících se podílelo několik faktorů. V měsíci prosinci a lednu to byla především vysoká sněhová pokrývka, která zde byla nejvyšší právě na přelomu roku 2010/2011. Toto potvrzují i výsledky z prvních zón předešlé metody. Koncem ledna a v únoru již na některých místech sníh nebyl nebo ho tam byla jen slabá vrstva. Zde se již daňčí zvěř se dostala k potravě a zde se i zdržovala. Naopak srnčí zvěř stále navštěvovala krmná zařízení. Dalším velmi významným faktorem jsou druhy krmiv. Na všech krmných zařízeních se používalo travnaté luční seno. Toto seno je spíše vhodné pro zvěř daňčí, neboť srnčí zvěř nemá přizpůsobené trávení na takové množství celulózy. I přesto srnčí zvěř krmná zařízení navštěvovala až do měsíce února. Také předkládání obilovin za účelem vnadění a odstřelu černé zvěře přispělo k vyšší návštěvnosti krmných zařízení. Faktorem, který se zde taky velmi podílel na početnosti zvěře je klid. Na lokalitě Frýdlandov nebyla zvěř po celou dobu přikrmování výrazně ničím rušena. Faktory, které ji zde mohly zneklidňovat jsou popsány v předchozí metodě. Na lokalitě Bludná, kolem krmných zařízení Bludná
703
a Bludná
805,
působila
zneklidnění zvěře často projíždějící nákladní vozidla. Na lokalitě Sirková to byla v měsíci lednu těžba dřeva. Ta měla největší vliv na návštěvnost vnadiště na Sirkové, kde se v tuto dobu zde zvěř téměř nezdržovala. Ostatní faktory jsou shodné s těmi, které jsou uvedeny v předcházející metodě.
88
7.3 Stanovení obsahu dusíku spektrometricky Při porovnání obsahu dusík v období před přikrmováním s obdobím přikrmování, jsou tak patrné rozdíly především v prvních a druhých zónách. V období před přikrmováním byly hodnoty dusíku v prvních zónách na lokalitě Frýdlandov a Bludná podobné. Na lokalitě Sirková byla hodnota vyšší. Domnívám se, že zde nárůst hodnoty dusíku mohlo způsobit vnadění. Ve druhých a třetích zónách se na výši hodnot podílely kultury a mlaziny. Zde se zvláště na lokalitě Frýdlandov a Bludná vyskytuje více rostlin, které v tomto období jsou stále zelené, než na lokalitě Sirková. Při porovnání všech hodnot z tohoto období, které byly roztříděny podle zón vyplývá, že nejvíce se střídala kvalita v první zóně. V ostatních zónách byla přibližně stejná. V období přikrmování se hodnoty dusíku v prvních zónách držely téměř ve stejné úrovni. Domnívám se, že na mohlo být způsobeno předkládáním objemového krmiva. Naopak ve druhých zónách na lokalitě Frýdlandov a Sirková došlo ke zvýšení hodnot dusíku. To mohlo zapříčinit vnadění na obou lokalitách. Hodnoty ve třetích zónách se oproti předešlému období téměř nezměnily, tudíž zvěř zde využívala pravděpodobně pořád stejnou potravu. Při porovnání hodnot za toto období, které jsou rozděleny podle zón vyplývá, že v první a hlavně druhé zóně se nejvíce střídala kvalita potravy, zároveň však zde dosahovala nejvyšších hodnot. Naopak ve třetí zóně se hodnoty držely téměř na stejné úrovni. Kvalita potravy může být jeden z faktorů, které ovlivňují početnost zvěře u krmných zařízení.
89
7.4 Porovnání lokalit Při srovnání lokalit, na kterých jsou krmná zařízení, se jeví jako hlavní rozdíly počty zvěře kolem krmných zařízení a faktory, které na ně působí. Všechna krmná zřízení navštěvovala daňčí a srnčí zvěř. Kromě jednoho zařízení (vnadiště) se všude předkládalo zvěři travnaté luční seno. V blízkosti všech krmných zařízení se vyskytoval zdroj vody. V měsíci listopadu se většina daňčí zvěře se vyskytovala ve třetích zónách, kromě lokality Sirková, na které se většina daňčí zvěře nacházelo v první zóně. Rovněž srnčí zvěř se vyskytovala nejvíce v třetích zónách, jen na lokalitě Frýdlandov bylo nejvíce srnčí zvěře v první zóně. V měsíci lednu se daňčí zvěř vyskytovala nejvíce v prvních zónách na všech lokalitách. Počty srnčí zvěře se v rámci zón v tomto období lišily na všech lokalitách. Srnčí zvěř se vyskytovala v první zóně nejvíce jen na lokalitě Frýdlandov. Na lokalitě Bludná se vyskytovala jen ve druhé a třetí zóně, přičemž ve třetí zóně jí bylo nejvíce. Na lokalitě Sirková se počty srnčí zvěře v jednotlivých zónách lišily jen o několik jedinců, avšak nejvíce se jich nacházelo ve druhé zóně. V měsíci březnu se opět nejvíce daňčí zvěře zdržovalo ve třetích zónách, jen na lokalitě Sirková to bylo ve druhé zóně. Srnčí zvěř se taky nejvíce nacházela ve třetích zónách, přičemž na lokalitě Frýdlandov byl výskyt zaznamenám ještě i v první zóně. Rozdílné je na všech lokalitách také prostředí. Na všech lokalitách je zastoupen smrk i buk, avšak pokaždé v jiném poměru. Nejvíce smrkových porostů roste na lokalitě Bludná. Jejich stáří se zde pohybuje nejčastěji od 20 do 50 let. Na lokalitě Frýdlandov stáří smrkových porostů se pohybuje 10 do 40 let a pak až kolem 120 let. Na této lokalitě je pod starým porostem přirozená obnova smrku a několik smrkových kultur mlazin. Na lokalitě Sirková roste oproti ostatním lokalitám více buku. Vyskytují se zde smrkové i bukové kultury i mlaziny. Smrkové porosty jsou zde většinou ve stáří od 20 do 40 let. Dalším faktorem, který je v těsném spojení s prostředím, je potrava. Té je díky smrkovým porostům ve stáří od 20 do 50 let málo, protože jsou koruny smrků tak husté, že nepropustí dostatek světla na zem. Toto se týká především lokality Bludná, neboť je zde takových porostů většina. Na lokalitě Frýdlandov díky smrkovým kulturám, mlazinám a starým porostům, které již propustí více světla pro vegetaci, je zde potravy pro zvěř více. Na lokalitě Sirková zvěři potravu nabízely pouze smrkové a bukové
90
kultury a smrkové mlaziny, neboť pod smrkovými a bukovými porosty se nenacházela téměř žádná potrava. Klid, jako další faktor, nejméně působil na zvěř na lokalitě Frýdlandov, kde zvěř prakticky nebyla vůbec rušena. Jediným rušivým prvkem zde byl občasný lov zvěře. Na lokalitě Bludná na zvěř působila především doprava po blízké zpevněné lesní cestě. Na lokalitě Sirková to byla těžba dřeva a občasný lov zvěře na vnadišti. Na lokalitě Bludná a Sirková to byl rovněž pohyb kolem odvozních míst. Na všech lokalitách měla zvěř dostatek míst pro úkryt. Využívala především smrkové a bukové kultury a mlaziny, a porosty ve stáří kolem 20 let.
91
8. Návrh pro praxi Daňčí zvěř navštěvovala krmná zařízení na všech lokalitách po celé období prosince a ledna. V krmných zařízeních bylo předkládáno zvěři travnaté luční seno, které je pro daňčí zvěř vhodné, vzhledem k typu trávení. Pro srnčí zvěř však toto seno již vhodné není, neboť obsahuje příliš mnoho celulózy. Proto bych doporučoval podávat nejen travnaté luční seno, ale i seno vojtěškové. V této honitbě se začínalo s přikrmováním až od poloviny prosince. Do této doby se předkládal pouze ječmen na vnadištích, za účelem odstřelu černé zvěře. Zde bych navrhoval zřídit koryta popř. i se zásobníkem na jadrná krmiva. Ta pak začít předkládat od konce října, kdy již končí daňčí říje, aby daňčí zvěř stačila doplnit zásoby tuku na zimní období. Zároveň tato koryta zřídit proto, že příjímání krmiv ze země není pro zvěř dobré ze zdravotního hlediska. Na některých lokalitách byla krmná zařízeni umístněna v blízkosti cesty, po které se po celé zimní období odváželo dříví nebo se zve vyskytují odvozní místa. Zde bych doporučoval při výstavbě nových krmných zařízení jejich umístění dále od cest, do klidnějších míst, aby zvěř nebyla zbytečně přes zimní období rušena. Dále bych navrhoval použít ke zjištění počtu zvěře, kromě metody přímé, i metodu nepřímou. Vhodnou metodou by bylo použití čištěných pruhových trusových transektů o ploše 1000 m2. Tímto způsobem by bylo možné zjistit přesnější počty zvěře, než jen metodou přímou.
92
9. Závěr Cílem práce bylo zjistit, jaký vliv má přikrmování na distribuci spárkaté zvěře v lesním prostředí. Byly vybrány tři lokality (Frýdlandov, Bludná, Sirková) a na nich pět krmných zařízení (Frýdlandov, Bludná 805, Bludná 703, Sirková – vnadiště a Sirková – krmelec). Krmná zařízení ležela v nadmořských výškách od 445 m n. m. až do 518 m n. m. a expozice byla V - Z. Kolem většiny krmných zařízení se vyskytoval smrkový porost, nejčastěji ve stáří 20 až 40 let. Vzdálenější porosty byly pak buď smrkové nebo bukové. V krmných zařízeních se předkládalo zvěři travnaté luční seno a na vnadištích ječmen. Kolem těchto krmných zařízení se vytvořily tři zóny: I. do 100 m, II. 100-250 m a III. 250-500 m. V těchto zónách na základě opakovaného sčítaní trusu na pruhových transektech v zimním období roku 2010/2011, byly vyčísleny hodnoty početnosti daňka evropského a srnce obecného. Nejvíce daňčí zvěře se na lokalitě Frýdlandov vyskytovalo v měsíci lednu (170 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci listopadu (38 ks/1000 ha). Početnost daňčí zvěře v první zóně výrazně stoupla v době přikrmování oproti době před a po ní. Nárůst byl oproti době před přikrmováním 132 ks daňčí zvěř na 1000 ha. V době, kdy se již nepřikrmovalo, poklesl počet daňčí zvěře oproti lednu o 113 ks na 1000 ha. Srnčí zvěř se první zóně
nejvíce vyskytovala v měsíci listopadu (95 ks/1000 ha) a nejméně
v měsíci březnu (19 ks/1000 ha). Ve třetí zóně byla nejvyšší početnost v měsíci březnu (32 ks/1000 ha) a nejmenší v měsíci listopadu a lednu (11 ks/1000 ha). Na lokalitě Bludná se v první zóně daňčí zvěř nejvíce vyskytovala v měsíci lednu (114 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci listopadu (nezaznamenána). Ve třetí zóně pak nejvíce v měsíci listopadu (54 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci březnu (50 ks/1000 ha). V první zóně byla srnčí zvěř zaznamenána pouze v měsíci listopadu (19 ks/1000 ha). Ve třetí zóně bylo nejvíce zvěře v listopadu (64 ks/1000 ha) a nejméně v březnu (29 ks/1000). Na lokalitě Sirková se nejvíce v první zóně daňčí zvěř vykytovala v měsíci listopadu (189 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci březnu (nezaznamenáno). Ve třetí zóně pak nejvíce v měsíci listopadu (71 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci březnu (50 ks/1000 ha). Srnčí zvěř se v první zóně vyskytovala pouze v lednu (38 ks/1000 ha).
93
Ve třetí zóně se nejvíce vyskytovala v měsíci listopadu (64 ks/1000 ha) a nejméně v měsíci březnu (29 ks/1000 ha). Mnou zjištěné stavy daňčí zvěře byly vyšší o 32-558 %, než stavy uváděné v mysliveckých výkazech. Rovněž u srnčí zvěře byly stavy vyšší o 78 a 165 %. V době se sněhovou pokrývkou se zjišťovala početnost na základě opakovaného počítaní stop na sněhu (na obnově) kolem krmných zařízení v měsíci prosinci, lednu a únoru. Hodnoty byly vyčísleny pro daňka evropského a srnce obecného kolem jednotlivých krmných zařízení. Krmné zařízení Frýdlandov navštěvovalo v měsíci prosinci 1-4 ks za den daňčí zvěře, v lednu 2 ks za den a v únoru jen jedenkrát 2 ks za den. Srnčí zvěř toto zařízení navštěvovala v prosinci v počtu 1 ks, v lednu 3 ks a v únoru 2 ks za den. Krmné zařízení Bludná
805
navštěvovala daňčí zvěř v prosinci a lednu po 2 ks
za den. V únoru nebyla zaznamenána. Srnčí zvěř nejčastěji navštěvovala toto zařízení v prosinci po 1 ks, v lednu po 2 ks a v únoru po 3 ks za den. Krmné zařízení Bludná
703
daňčí zvěř nejčastěji navštěvovala v prosinci po 2 ks,
v lednu po 1 ks za den a v únoru zde nebyla zaznamenána. Srnčí zvěř se zde v prosinci a lednu nejčastěji vyskytovala po 2 ks a v únoru po 1 ks za den. Krmné zařízení Sirková – vnadiště navštěvovala daňčí zvěř v prosinci 1 ks za den. V lednu byla zaznamenána pouze dvakrát v počtu 2 a 3 ks za den a v únoru nebyla zaznamenána. Srnčí zvěř se v prosinci zde vyskytovala v počtu 1-2 ks, v lednu 2-6 ks a v únoru 2 ks za den. Na lokalitě Sirková – krmelec se zvěř vyskytovala pouze v měsíci prosinci a lednu. Daňčí zvěř navštěvovala po oba měsíce toto zařízení v počtu 2 ks za den. Srnčí zvěř pak nejčastěji v prosinci v počtu 1 ks a lednu 1-5 ks za den. Mezi faktory, které ovlivňovaly početnost zvěře na lokalitách, patří hlavně potravní nabídka, kvalita potravy, doprava, lov zvěře a těžba dřeva. Jako další faktory, které působí i během roku jsou pytláctví, turistika, běžkaři a houbaři. Pro praxi bych navrhoval předkládat kromě travnatého luční sena i seno vojtěškové, zvláště v honitbě se srnčí zvěří. Začít dříve s předkládáním jadrného krmiva a k tomu účelu zřídit koryta. Dále bych doporučoval krmná zařízení stavět na více klidnějších místech, aby zvěř nebyla rušena. K zjištění početnosti užít, kromě přímé metody, i metodu nepřímou, např. pruhových trusových transektů.
94
10. Summary The aim of the work was to determine the effect of game feeding on the distribution of deer in the forest environment. Three localities were selected (Frýdlandov, Bludná, Sirková) with five feeding devices (Frýdlandov, Bludná Bludná
703,
805,
Sirková - vnadiště and Sirková - krmelec). The feeding devices were
situated at altitudes ranging from 445 m to 518 m above sea level and the exposure was E – W. Around majority of the feeding devices there was spruce forest, most often between 20-40 years old. The more distant growths were then either pine or beech. In the feeding devices, the game was given grassy meadow hay and in the decoys, barley. Around these feeding devices, three zones were created: I. up to100 m, II. 100250 m and III. 250-500 m. In these zones, based on repeated counting of droppings on strip transects in winter 2010/2011, the values of the density of European fallow deer and roe deer were enumerated. The most fallow deer occurred at the locality of Frýdlandov in January (170 pieces/1000 ha) and the least in November (38 pieces/1000 ha). The density of fallow deer in the first zone has increased considerably during the feeding period as compared to the period before and after. The increase contrary to the time before game feeding was 132 pieces of fallow deer per 1000 ha. At the time, when there was no feeding any more, the number of fallow deer compared to January dropped by 113 pieces to 1000 ha. The most roe deer occurred in the first zone in November (95 pieces/1000 ha) and the least in November (19 pieces/1000 ha). In the third zone there was the highest density in March (32 pieces/1000 ha) and the lowest in November and January (11 pieces/1000 ha). At the Bludná locality, the most fallow deer occurred in the first zone in January (114 pieces/1000 ha) and the least in November (not recorded). In the third zone, there were the most occurrences in November (54 pieces/1000 ha) and the least in march (50 pieces/1000 ha). In the first zone, the only deer game was recorded in November (19 pieces/1000 ha). In the third zone, there were the most game occurrences
in
November
(64
pieces/1000
(29 pieces/1000 ha).
95
ha)
and
the
least
in
March
At the Sirková locality, the most fallow deer occurred in the first zone in November (189 pieces/1000 ha) and the least in March (not recorded). In the third zone, there were the most occurrences in November (71 pieces/1000 ha) and the least in March (50 pieces/1000 ha). Roe deer in the first zone occurred only in January (38 pieces/1000 ha). In the third zone, there were the most occurrences in November (64 pieces/1000 ha) and the least in March (29 pieces/1000 ha). The score of fallow deer based on my survey were 32-558 % higher than those stated in hunting sheets. Also the score of deer game was higher by 78 % and 165 %. During the period with snow, density was being checked based on repeated counting of tracks in the snow (on the recovery) around the feeding devices in the months of December, January and February. The values for European fallow deer and roe deer were calculated around the individual feeding devices. In December, the feeding device Frýdlandov was visited by 1 to 4 pieces of fallow deer per day, in January by 2 pieces per day and in February only once there were 2 pieces per day. The row deer visited this device in December numbering 1 pc, in January 3 pieces and in February 2 pieces per day. The feeding device Bludná
805
was visited by fallow deer in December
and January numbering 2 pieces per day. In February there were no recordings. The roe deer visited this device most often in December numbering 1 pc, in January numbering 2 pieces, and in February numbering 3 pieces per day. The feeding device Bludná
703
was most frequently visited by fallow deer
in December numbering 2 pieces, in January 1 piece per day, and in February there was no recording. The roe deer visited this device most often in December and January numbering 2 pieces, and in February numbering 1 piece per day. The feeding device Sirková - vnadiště was visited by fallow deer in December numbering 1 piece per day. In January, game was recorded only twice numbering 2 and 3 pieces per day, and in February there was no recording. The roe deer occurred around this device in December numbering 1-2 pieces, in January 2-6 pieces, and in February 2 pieces per day. The Sirková - krmelec locality recorded game only in December and January. Fallow deer have been visiting these devices for two months numbering 2 pieces per day. The roe deer visited this device most frequently in December numbering 1 piece, and in January 1-5 pieces per day.
96
Among the factors influencing the density of game in localities there are mainly food supply, food quality, traffic, hunting and logging. Other factors that are present during the year are poaching, hiking, cross country skiers and mushroom pickers. For practice I propose to offer, in addition to the grassy meadow hay, also alfalfa hay, especially in a hunting district with roe deer game. I also propose to start offering pithy feed earlier and to establish troughs for this purpose. I would also recommend to build the feeding devices at more peaceful places for the animals not to be disturbed. To determine the density, I propose to use, except the direct method, also the indirect method, such as strip droppings transects.
97
11. Použitá literatura CENIA: Portál veřejné správy České republiky, Mapové služby [online] 2010. [cit. 2010-12-30]. Dostupné z WWW:
CLAUSS, M., LECHNER-DOLL, M., 2001. Differences in selective reticulo-ruminal particle retention as a key factor in ruminant diversification. Oecologia,129:321-327. CLAUSS, M., LECHNER-DOLL, M., STREICH, W.J., 2003. Ruminant diversification as an adaptation to the physicomechanical characteristics of forage. A reevaluation of an old debate and a new hypothesis. OIKOS,102:253-262. ČERVENÝ, J., 2004. Zoologie zvěře srstnaté. In ČERVENÝ, J., a kol., Encyklopedie myslivosti. Praha, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ s. r. o., 591 s. ISBN 80-7181-901-8 ČSOP Via Hulín. Přírodní park Hostýnské vrchy [online] 1998. [cit. 2010-12-20]. Dostupné z WWW: DRMOTA, J., KOLÁŘ, Z., ZBOŘIL, J., 2007. Srnčí zvěř v našich honitbách. Praha, GRADA, 256 s. ISBN 978-80-247-2366-2 DVOŘÁK, J., KAMLER, J., Rozdíly v trávicích orgánech a průběhu trávicích pochodů u jelení, mufloní, daňčí a srnčí zvěře [online] 1998. [cit. 2011-1-20]. Dostupné z WWW: < http://www.huntingexperience.org/2009/05/rozdily-v-travicich-organechprubehu.html> HAVRÁNEK, F., BUKOVJAN, K., CZUDEK, R., Snižování škod zvěří na lese [online] 2010. [cit. 2011-1-20]. Dostupné z WWW: < http://profimysl.cz/clanek/301/snizovani-skod-zveri-na-lese>
98
HEROLDOVÁ, M., Potravní strategie našich kopytníků [online] 2000. [cit. 2011-112]. Dostupné z WWW: HOFMANN, R.R., 1989. Evolutionary steps of ecophysiological adaptation and diversification of ruminants: a comparative view of their digestive system. Oecologia, 78:443-457. HOFMANN, R.R., SCHNORR, B., 1982. Die funktionelle Morphologie des Wiederkäuer-Magens. Stuttgart, Enke. HOMOLKA, M. 1989. Jelen evropský. In sborník Biologie lovné zvěře,Brno, Ústav systematické a ekologické biologie ČSAV, 44-45. HRADILÍKOVÁ, L., 2010. Fyzickogeografická charakteristika území města Bystřice pod Hostýnem. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, 65 s. HROMAS, J., et al. Myslivost. Písek, Matice lesnická spol. s. r. o., 2000. 491 s. ISBN 80-86271-04-2 HROMAS, J., HELL, P., 2004. Nová příručka myslivce. Bratislava. PRÍRODA, 280 s. ISBN 80-07-01303-2 Huntingexperience.org, enciklopedie [online] 2009. [cit. 2011-2-10]. Dostupné z WWW:<www.huntingexperience.org> JACKSON, J., 1977. The annual diet of the fallow deer (Dama dama) in the New Forest, Hampshire, as determined by rumen content analysis. Journal of Zoology,181:465-473. JELÍNEK, R., 2007. Hodnocení příčin úbytků volně žijících živočichů v krajině. Myslivost,1:6.
99
KAMLER, J., 2007. Habilitační práce. MZLU v Brně, 69 s. KOLEKTIV AUTORŮ. Penzum-základy znalostí z myslivosti. Praha, DRUCKVO spol. s. r. o., 2006. 739 s. ISBN 80-239-5873-9 Lesní hospodářský plán. Lesy České republiky, s. p., LS Bystřice pod Hostýnem, revír 9. Platnost od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2011. Kroměříž: Lesprojekt Kroměříž, s.r.o., 2001. LOCHMAN, L. et al., 1985. Jelení zvěř. Praha. Státní zemědělské nakladatelství. MAČÁT, Z., Natura Bohemica [online] 2011. [cit. 2011-2-12]. Dostupné z WWW: <www.naturabohemica.cz> MÜNNICH, J., 2009. Intrinsische Innervation im Pansen von Wiederkäuern verschiedener Ernährungstypen. Leipzig, 112 s. Myslivosta.webnode.cz [online].[cit. 2011-2-12]. Dostupné z WWW: PLHAL, R., 2006. Možnosti zpřesnění odhadu početních stavů vybraných druhů zvěře. Bakalářská práce. MZLU v Brně, 66 s. Quitt, E., 1975. Mapa klimatických oblastí ČSR 1:500 000. Praha. RÁJSKÝ, M., 2007. Jelenia zver – Krmivá a lesné dreviny – zložky zimnej potravy. Myslivost, 2:28. ŘEHÁK, L., et al., 1998. Rukověť chovu jelení zvěře. REMBRANDT, 150 s. STANĚK, S., Základy fyziologie a anatomie [online] 2009. [cit. 2011-2-16]. Dostupné z WWW:
100
SVAČINA, T. Netopýři Hostýnských vrchů a jejich úpatí [online] 2005. [cit. 2010-1228]. Dostupné z WWW: ŠUSTR, P., BUFKA, L., JIRSA, A. Migrace a prostorové nároky jelenovitých (jelen lesní, srnec obecný) a jejich vliv na vegetaci a přirozenou obnovu lesa v oblastech výskytu původních druhů šelem (rys ostrovid) v centrální části NP Šumava [online]. 2007. [cit. 2011-2-10]. Dostupné z WWW: UHUL. 1999. Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 41. Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky. Textová část. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek. UHUL. Oblastní plány rozvoje lesů [online] 2010. [cit. 2010-12- 27]. Dostupné z WWW: VACH, M., 1993. Srnčí zvěř. SILVESTRIS, 408 s. ISBN 80-901779-0-6 VALA, Z., 2007. K přikrmování srnčí zvěře. Myslivost, 10:44. VALA, Z., 2010. Hodnocení kvality prostředí pro jelení zvěř na vybraném území Krušných hor (LS Klášterec nad Ohří) a vypracování modelu mysliveckého hospodaření. Disertační práce. MENDELU v Brně, 113 s. VALA, Z., ZABLOUDIL, F., 2009. Přikrmování zvěře. Myslivost, 7:50. WOLF, R., et al. Rukověť chovu a lovu daňčí zvěře. Písek, Matice lesnická spol. s. r. o., 2000. 199 s. ISBN 80-86271-05-6 ZABLOUDIL, F., 2008. Vliv doplňkové potravy s ohledem na výživu a škody zvěří. Myslivost, 5:46. ZABLOUDIL, F., VALA, Z., 2009a. Základy výživy zvěře. Myslivost, 9:50. 101
ZABLOUDIL, F., VALA, Z., 2009b. Význam vody pro zvěř. Myslivost, 11:40. ZABLOUDIL, F., VALA, Z., 2009c. Anatomie a fyziologie trávicího ústrojí zvěře. Myslivost, 10:60. ZABLODIL, F., PETR, J., 2010. Objemová krmiva pro zvěř v praxi. Myslivost, 5:38. ZÁKON č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. ZÁKON č. 40/2009 Sb.Trestní zákon. ZBOŘIL, J., 2007. Zoologie, etologie a ekologie srnčí zvěře. In DRMOTA, J., KOLÁŘ, Z., ZBOŘIL, J. Srnčí zvěř v našich honitbách. Praha, GRADA. 17-39 ZEJDA, J.,ZIMA, J., MRLÍK, V. 1989. Srnec obecný. In sborník Biologie lovné zvěře, Brno, Ústav systematické a ekologické biologie ČSAV, 15-41.
102
12. Přílohy Příloha č. 1 Počty hromádek trusu daňčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Frýdlandov Příloha č. 2 Počty hromádek trusu daňčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Bludná Příloha č. 3 Počty hromádek trusu daňčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Sirková Příloha č. 4 Počty hromádek trusu srnčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Frýdlandov Příloha č. 5 Počty hromádek trusu srnčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Bludná Příloha č. 6 Počty hromádek trusu srnčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Sirková Příloha č. 7 Výsledné počty daňčí zvěře v jednotlivých zónách na lokalitě Frýdlandov Příloha č. 8 Výsledné počty daňčí zvěře v jednotlivých zónách na lokalitě Bludná Příloha č. 9 Výsledné počty daňčí zvěře v jednotlivých zónách na lokalitě Sirková Příloha č. 10 Výsledné počty srnčí zvěře v jednotlivých zónách na lokalitě Frýdlandov Příloha č. 11 Výsledné počty daňčí zvěře v jednotlivých zónách na lokalitě Bludná Příloha č. 12 Výsledné počty daňčí zvěře v jednotlivých zónách na lokalitě Sirková Příloha č. 13 Počty daňčí zvěře na obnově Příloha č. 14 Počty srnčí zvěře na obnově Příloha č. 15 Hodnoty dusíku za období prosince a ledna Obr. 1 Porostní mapa části honitby Hutě s vyznačenými krmnými zařízeními Obr. 2 Jedna z hromádek trusu srnčí zvěře Obr. 3 Pruhový transekt na lokalitě Bludná
103
Příloha č. 1 Počty hromádek trusu daňčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Frýdlandov
Listopad Transekty 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
100 0 0
250
0 0 2 1
1 0 0 1 0 2 0 0 0 1 1 2
1 1 0 0
Frýdlandov - Daněk Leden Zóny (m) 500 100 250 500 2 0 0 1 0 0 1 0 0 0 1 0 2 0 2 5 3 0 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 2 0 6 0 3 1 1 1 1 1 0 0 3 2 0 3 2 0 1 1 0
104
Březen 100 1 0
250
500
0 1 0 1 0 2 0 1 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 1 0 1 0 1 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0
Příloha č. 2 Počty hromádek trusu daňčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Bludná
Listopad Transekty 100 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81
250 0 0
500
0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 3 0 2 0 0 0 2 0 1 2 0 0 0 1 0 0 0 0
Bludná - Daněk Leden Zóny (m) 100 250 500 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 1 2 3 1 0 0 0 0 0 1 1 0 0 0 1 1 0 0 1 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0
105
Březen 100
250 1 0
500
0 0 0 1 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 1 0 0 1
82 83 84 85 86 87 88 131 132 133 134 163
0
0
0
0 2
0 0
0 0 0 1 0 2
0 0 0 0 0
1 0 0 0
0 1 0 2
0
0
1 0 0 1
1 0
1
0
Příloha č. 3 Počty hromádek trusu daňčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Sirková
Listopad Transekty 100 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119
250 0 0
0
0 0 0 1 1 3 1 0 0
Sirková - Daněk Leden Zóny (m) 500 100 250 500 1 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 1 0 1 0 0 1 0 2 0 0 0 1 3 0 2 1 0 1 0 0 0 0 1 0 0 1 1 0 0
106
Březen 100
250 1 0
500
0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 2 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 1 0 1 0 1 0
120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162
2
1
1
0 1 0 2 0 0 1 0
0 0 0 1 0 0 0 1
1 0 3 1
1 0 0 0 2 0 0 1
1 1 1 0
1
0 1 0 1
0 0 0 0
0 0 0 0
0 1 0 0 2
0 0 0 0 0 0
2 1 0
0 1 1 0 0
1
1
1
1 1 0
0 1 0
0 0 0 0 0
0 0 0
0 1 0 1 0 0 0 0 1 0 1 0
1 1 2 1 0 0 0 1
107
0 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0
Příloha č. 4 Počty hromádek trusu srnčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Frýdlandov
Listopad Transekty 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
100 1 0
250
0 0 0 0
0 1 3 1 0 0 0 0 0 0 2 0
0 0 0 0
Frýdlandov - Srnec Leden Zóny (m) 500 100 250 500 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0
108
Březen 100 0 0
250
500
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 1
Příloha č. 5 Počty hromádek trusu srnčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Bludná
Listopad Transekty 100 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81
250 0 0
500
0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 1 0 2 0 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0
Bludná - Srnec Leden Zóny (m) 100 250 500 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0
109
Březen 100
250 0 0
500
0 1 0 0 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0
82 83 84 85 86 87 88 131 132 133 134 163
0
0
0
0 1
3
0
0 0 0 0 1
0 0
0 1 0 0 0
0 0 0 0
0 0 0 0
1
0 0 0 0
0 0
1
0
Příloha č. 6 Počty hromádek trusu srnčí zvěře na trusových transektech na lokalitě Sirková
Listopad Transekty 100 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119
250 0 0
500
0 0 1 0 0 0 1 0 1 0 0 1 1 4 3 0 1 3 2 2 2 0 1 2 0 0 0 0 0
Sirková - Srnec Leden Zóny (m) 100 250 500 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 1 0 0 0 1 2 0 0 1 0 0 0 0 0 1 1 0
110
Březen 100
250 0 0
500
0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0
120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162
0
0
0
1 0 1 1 1 0 0 1
0 0 0 0 0 0 0 1
0 0 0 0
1 0 1 1 1 0 1 0
2 0 0 0
0
0 0 0 0
0 0 0 0
0 0 0 1
0 0 0 0 0
0 1 0 0 0 1
0 1 0
0 0 1 0 0
1
0
0
0 1 0
0 0 0
0 1 0 0 0
0 0 0
0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0
0 0 1 1 1 0 0 0
111
0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0
Příloha č. 7 Výsledné počty daňčí zvěře na 1000 ha v jednotlivých zónách na lokalitě Frýdlandov
Měsíc
Zóny do 100 m Listopad 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m Leden 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m Březen 100 - 250 m
Frýdlandov - Daněk Počet transektů Počet hromádek trusu 8 2 14 11 14 14 8 9 14 14 14 11 8 3 14 6
250 - 500 m
14
7
Počet zvěře na 1000 ha 38 119 152 170 152 119 57 65 76
Příloha č. 8 Výsledné počty daňčí zvěře na 1000 ha v jednotlivých zónách na lokalitě Bludná
Měsíc
Zóny do 100 m Listopad 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m Leden 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m Březen 100 - 250 m 250 - 500 m
Bludná - Daněk Počet transektů Počet hromádek trusu 8 0 15 6 73 34 8 6 15 4 73 26 8 1 15 4 73 24
Počet zvěře na 1000 ha 0 61 71 114 40 54 19 40 50
Příloha č. 9 Výsledné počty daňčí zvěře na 1000 ha v jednotlivých zónách na lokalitě Sirková
Měsíc
Zóny do 100 m vnadiště do 100 m krmelec Listopad 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m vnadiště do 100 m krmelec Leden 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m vnadiště do 100 m krmelec Březen 100 - 250 m 250 - 500 m
Sirková - Daněk Počet transektů Počet hromádek trusu 1 1 4 5 26 12 73 34 1 1 4 4 26 11 73 26 1 0 4 1 26 9 73 24
112
Počet zvěře na 1000 ha 152 189 70 71 152 152 64 54 0 38 52 50
Příloha č. 10 Výsledné počty srnčí zvěře na 1000 ha v jednotlivých zónách na lokalitě Frýdlandov
Měsíc
Zóny do 100 m Listopad 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m Leden 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m Březen 100 - 250 m
Frýdlandov - Srnec Počet transektů Počet hromádek trusu 8 5 14 3 14 1 8 2 14 2 14 1 8 1 14 2
250 - 500 m
14
3
Počet zvěře na 1000 ha 95 32 11 38 22 11 19 22 32
Příloha č. 11 Výsledné počty daňčí zvěře na 1000 ha v jednotlivých zónách na lokalitě Bludná
Měsíc
Zóny do 100 m Listopad 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m Leden 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m Březen 100 - 250 m 250 - 500 m
Bludná - Srnec Počet transektů Počet hromádek trusu 8 1 15 3 73 31 8 0 15 1 73 19 8 0 15 1 73 14
Počet zvěře na 1000 ha 19 30 64 0 10 39 0 10 29
Příloha č. 12 Výsledné počty daňčí zvěře na 1000 ha v jednotlivých zónách na lokalitě Sirková
Měsíc
Zóny do 100 m vnadiště do 100 m krmelec Listopad 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m vnadiště do 100 m krmelec Leden 100 - 250 m 250 - 500 m do 100 m vnadiště do 100 m krmelec Březen 100 - 250 m 250 - 500 m
Sirková - Srnec Počet transektů Počet hromádek trusu 1 0 4 0 26 10 73 31 1 0 4 1 26 7 73 19 1 0 4 0 26 2 73 14
113
Počet zvěře na 1000 ha 0 0 58 64 0 38 41 39 0 0 12 29
Příloha č. 13 Počty daňčí zvěře na obnově
Datum Frýdlandov 10.12. 1 15.12. 3 16.12. 4 17.12. 3 18.12. 1 28.12. 2 29.12. 4 30.12. 2
Bludná 805 0 2 1 2 0 2 2 2
Obnova - Daněk Bludná 703 Sirková - vnadiště Sirková - krmelec 0 0 0 3 2 2 2 1 3 2 1 1 1 1 1 4 1 2 2 0 0 4 2 2
5.1. 6.1. 7.1. 19.1. 20.1. 21.1. 22.1. 23.1.
2 2 3 2 2 2 1 0
2 1 2 1 0 4 2 0
1 3 2 1 1 3 1 0
3 0 2 0 0 0 0 0
3 2 2 2 1 2 2 0
7.2. 8.2. 9.2. 10.2. 11.2. 12.2.
0 0 0 2 0 0
0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0
114
Příloha č. 14 Počty srnčí zvěře na obnově
Datum Frýdlandov 10.12. 1 15.12. 2 16.12. 2 17.12. 1 18.12. 3 28.12. 1 29.12. 3 30.12. 1
Bludná 805 0 1 0 1 2 2 1 0
Obnova - Srnec Bludná 703 Sirková - vnadiště Sirková - krmelec 0 0 0 2 0 1 2 3 1 2 2 1 2 0 0 2 2 1 3 0 1 2 3 2
5.1. 6.1. 7.1. 19.1. 20.1. 21.1. 22.1. 23.1.
3 3 2 1 0 1 2 3
2 4 2 0 1 2 0 0
2 4 4 2 3 0 1 2
0 3 0 3 0 2 0 6
1 5 3 0 1 4 0 0
7.2. 8.2. 9.2. 10.2. 11.2. 12.2.
2 2 4 5 2 2
3 1 2 0 3 3
1 2 2 1 1 1
0 0 0 2 0 0
0 0 0 0 0 0
Příloha č. 15 Hodnoty dusíku za období prosince a ledna Doba odběru
Prosinec
Místo Frýdlandov - 1.zóna Frýdlandov - 1.zóna Frýdlandov - 2.zóna Frýdlandov - 2.zóna Frýdlandov - 3.zóna Frýdlandov - 3.zóna Bludná - 1.zóna Bludná - 1.zóna Bludná - 2.zóna Bludná - 2.zóna Bludná - 3.zóna Bludná - 3.zóna Sirková - 1.zóna Sirková - 1.zóna Sirková - 2.zóna Sirková - 2.zóna Sirková - 3.zóna Sirková - 3.zóna
Dusík (N) 2,01 1,73 2,37 / 2,33 2,28 1,95 / 2,24 / 2,04 / 2,43 2,18 2,04 2,30 2,04 /
Doba odběru
Leden
115
Místo Frýdlandov - 1.zóna Frýdlandov - 1.zóna Frýdlandov - 2.zóna Frýdlandov - 2.zóna Frýdlandov - 3.zóna Frýdlandov - 3.zóna Bludná - 1.zóna Bludná - 1.zóna Bludná - 2.zóna Bludná - 2.zóna Bludná - 3.zóna Bludná - 3.zóna Sirková - 1.zóna Sirková - 1.zóna Sirková - 2.zóna Sirková - 2.zóna Sirková - 3.zóna Sirková - 3.zóna
Dusík (N) 1,80 2,61 2,62 2,46 1,95 1,97 1,72 1,83 1,93 1,73 2,00 2,01 1,82 2,09 2,44 3,09 2,00 2,01
Obr. 1 Porostní mapa části honitby Hutě s vyznačenými krmnými zařízeními
Obr. 2 Jedna z hromádek trusu srnčí zvěře
116
Obr. 3 Pruhový transekt na lokalitě Bludná
117
