MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2013
PETRA PRESSOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Problematika rezistence na odčervovací přípravky v chovech koní Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.
Brno 2013
Petra Pressová
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma„ Problematika rezistence na odčervovací přípravky v chovech koní “ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………… podpis ……………………….
PODĚKOVÁNÍ
Touto cestou bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomohli při shromažďování materiálů a informací potřebných pro zpracování mé bakalářské práce. Chtěla bych poděkovat majitelům koní, kteří mi pomohli sepsat dotazníky ohledně dané problematiky. V neposlední řadě patří poděkování paní doc. Ing. Marii Borkovcové, Ph.D. za trpělivost, odborné vedení a věcné rady při vypracování této práce.
ABSTRAKT Název: Problematika rezistence na odčervovací přípravky v chovech koní Autor: Petra Pressová Cílem této práce bylo vyhledat informace o parazitech, odčervovacích přípravcích a rezistenci na anthelmintika. Dále bylo mým úkolem navrhnout odčervovací plán, pomocí kterého bychom omezili možnost vzniku rezistence na určitý druh anthelmintik. Bylo prováděno dotazníkové šetření týkající se právě problémů s parazity a s rezistencí na anthelmintika. Dotazník vyplňovalo 6 majitelů stájí, ve kterých se v době vyplňování dotazníku nacházelo 96 koní. Z těchto dotazníků vyplynulo, že majitelé odčervují obvykle 4krát ročně a používají obdobná anthelmintika. Přibližně polovina majitelů provádí helmintologickou kontrolu exkrementů po odčervení. Podle výsledků je zřejmé, že takovýto přístup k odčervování a následné kontrole exkrementů je nedostatečný a pravděpodobně vyplývá z neinformovanosti majitelů koní. Klíčová slova: anthelmintika, rezistence, parazit, dotazník
ABSTRACT Title: The issue of resistance to deworming preparations in breeds of horses. Author: Petra Pressová The aim of this work was to find information about parasites, deworming preparations and resistance to anthelmintics. It was my job to propose deworming plan trouhg which we reduce the possibility of resistance to certain types of anthelmintics. It was carried out the research of problems just to parasites and resistance to anthelmintics. Questionnaire filled six owner of stables where were at the time of completing the questionnaire 96 horses. Of these questionnaires showed that owners dewoermed usually 4 times a year, and used similar anthelmintics. Approximately half of the owners made helminthological control of exkrement after deworming. According to results, I would say that this approach to deworming and subsequent control of excrement is insufficient and quite possibly stems from lack of information horse owners. Key words: anthelmintics, resistence, parasit, questionnare
OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 7 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................... 9 3.1 Parazitologie ............................................................................................................ 9 3.1.1 Parazitismus ...................................................................................................... 9 3.1.2 Parazitární choroby koní................................................................................... 9 3.1.2.2 Jaterní motoličnatost ................................................................................ 10 3.1.2.3 Tasemnice koní, cestodóza ...................................................................... 11 3.1.2.4 Strongyloidóza ......................................................................................... 12 3.1.2.5 Trichostrongylóza .................................................................................... 13 3.1.2.6 Strongylidóza ........................................................................................... 13 3.1.2.7 Škrkavičnost, askaridóza ......................................................................... 14 3.1.2.8 Oxyuridóza............................................................................................... 14 3.1.2.9 Habronematóza žaludku .......................................................................... 15 3.1.2.10 Gastrofilóza ............................................................................................ 16 3.2Anthelmintika......................................................................................................... 17 3.3 Přehled současně používaných antiparazitárních přípravků ................................. 17 3.4 Rezistence ............................................................................................................. 19 3.5 Historie rezistence ................................................................................................. 19 3.5.1 Historie rezistence v Čechách ........................................................................ 20 3.5.2 Historie rezistence ve světě ............................................................................ 20 3.6 Alternativní možnosti boje proti endohelmintům ................................................. 20 4 MATERIÁL A METODIKA....................................................................................... 22 4.1 Dotazník ................................................................................................................ 22 5 VÝSLEDKY ................................................................................................................ 23 5.1 Výsledky dotazníků ............................................................................................... 23 6 DISKUZE .................................................................................................................... 32 7 DOPORUČENÍ PRO PRAXI ...................................................................................... 33 8 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 34 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 35 10 SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ ............................................................................ 39
1 ÚVOD V jezdeckém sportu nachází zalíbení stále více lidí. Následkem nedostatečných znalostí, týkajících se správného ustájení, výcviku a péči dochází ke stále častějšímu zanedbání zdraví zvířat. Každý by měl svému koni zabezpečit co nejlepší podmínky pro život, které odpovídají jeho potřebám. Snad každý majitel své koně očkuje, volá kováře na úpravu kopyt a v neposlední řadě odčervuje. Ne vždy je ovšem odčervení účinné a nezbytně nutné. Velice často se setkáváme se špatně sestavenými odčervovacími plány, které vedou k začervení koní a mohou mít až fatální následky. Napadení parazity obvykle nelze rozpoznat v počátečním stádiu, protože příznaky bývají nenápadné. Až když se objeví celkové příznaky, jako je naježená, matná srst, snížený temperament, hubnutí a rychle nastupující únava, začne mít majitel koně podezření na začervení. K cílené léčbě však už dochází pozdě. Proto jsou nezbytná vhodná preventivní opatření. Nejlépe nám s tímto může pomoci dostupná literatura, která co se parazitů týče, je velmi rozsáhlá ať již v podobě České nebo zahraniční literatury. Ještě lepší řešení je sestavení správného odčervovacího plánu s pomocí veterinárního
lékaře.
Intenzivní
používání
antiparazitárních
přípravků
ovšem
nastartovalo parazitární rezistenci na tyto léky. Pomocí odčervovacího plánu můžeme snížit riziko rezistence na anthelmintika, která je v posledních letech velmi vážným a stupňujícím se problémem. O parazitismu jako takovém bylo u koní sepsáno již mnoho publikací. Ovšem rezistence je ve většině zmíněna jen okrajově, při čemž zkoumání rezistence na anthelmintika je neméně důležitá jako samotný proces odčervování. Mnoho majitelů podává koním v dobré víře mnoho chemických preparátů na odčervení nebo jako prevenci proti začervení. Více se ale touto problematikou nezabývají až do doby, kdy kůň začne mít různé potíže, například s úbytkem váhy apod. Jen málokterý majitel po odčervení zkoumá trus svých koní, aby se ujistil, zda je odčervení účinné. Právě proto jsem se ve své práci začala zabývat tímto tématem, abych shromáždila některá fakta o rezistenci a hrozbě s ní spojenou.
7
2 CÍL PRÁCE 1. Studium naší i zahraniční literatury týkající se druhového spektra současně používaných antiparazitárních přípravků, specifity jejich účinků a četnosti jejich využívání v praxi 2. Zmapování historie vzniku a rozvoje rezistence na antiparazitika v chovech koní podle zahraniční literatury a srovnání těchto údajů se stavem rezistence v České republice. 3. Sestavení přehledu alternativních možností boje proti endohelmintům koní a zpomalení postupu rezistence na anthelmintika podle dostupné literatury. 4. Vypracování a vyhodnocení dotazníku pro chovatele koní o parazitologické problematice a problematice rezistence na anthelmintika. 5. Zhodnocení a porovnání literárních údajů o rezistenci na anthelmintika s reálnými znalostmi chovatelů a zpracování návrhu opatření v chovech koní k zabránění šíření rezistence.
8
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Parazitologie Vědní obor, zabývající se studiem vztahů cizopasných skupin živočichů a jejich vzájemných vztahů k hostitelům (PAPÁČEK a kol., 1994). 3.1.1 Parazitismus Neboli cizopasnictví je biologický, v živočišné říši velmi rozšířený, jev. Chápeme jej, jako vztah cizopasníka a jeho hostitele. Je jednou z nejvíce rozšířených strategií organismů (PAPÁČEK a kol., 1994, VOLF a kol., 2007). Tento jev je nutno vnímat jako logický důsledek působení širokého komplexu různých činitelů v živočišném vývoji. Je to jev působení jejich vzájemných vztahů, který v živočišné říši hraje důležitou úlohu. Za normálních podmínek je to faktor, který pomáhá udržovat ekologickou rovnováhu v ekosystémech. Mezi nejsložitější úrovně vzájemných vztahů dvou organismů patří právě parazitismus. Parazité mají vliv na chování hostitele (RYŠAVÝ a kol., 1988, BECKAGE, 1997). 3.1.2 Parazitární choroby koní K nákaze dochází především orální cestou a to buď přímým kontaktem s parazitem, nebo přes mezihostitele. Dále pak intrauterinně, laktogenně a perkutánně (DRAŽAN, 2001).
3.1.2.1 Kokcidióza Vyskytuje se u koní v různých zemích s různou frekvencí- až 59% napadených hříbat v Montaně, USA. Bývá vyvolána kokcidií Eimeria leuckarti (obr. č. 1). Celosvětově rozšířená, napadá osly i koně. Diagnostikuje se mikroskopicky.Sporulační čas trvá dle teploty 3 až 6 týdnů. Vylučování oocyst začíná 31. až 33. den a trvá 5 až 12 dní. Masivní invaze je schopna vyvolat střevní katar projevující se světlým, vodnatým trusem, slabým ikterem a hubnutím zvířete (WINTZER a KRAFT, 1999; CHROUST, 1998).
9
Obrázek č. 1 : Eimeria leuckarti – z koňských výkalů A – nesporulující oocysta (- = 10µm); B - sporulující oocysta obsahující sporozoity (- = 10µm); C – sporulující oocysta zahajující rupturu (- = 10µm); D – sporulující oocysta ukazuje fragmentaci vnější stěny oocysty ve 4 částech, odhalující vnitřní stěnu oocysty (- = 10µm); E a F – osvobození sporozoitů, zbytek těla (- = 15µm) Dostupné z: http://www.sciencedirect.com, 2009
3.1.2.2 Jaterní motoličnatost Jaterní motoličnatost neboli fasciolóza se ve Střední Evropě vyskytuje zřídka. Až 77% napadených koní se nachází v Anglii a Irsku. Původcem je (obr. č. 2)- Fasciola hepatica, Linnaeus, 1758. Je to 2-3 cm velký, 1 cm široký, šedohnědý parazit ve tvaru listu. Parazité způsobují reaktivní záněty se slabým růstem pojivových tkání a katarální cholangitidu. Příznaky jsou často necharakteristické – hubnutí, celková slabost, apatie, pokles výkonnosti, rychlou únavou, atd. (WINTZER a KRAFT, 1999; KASSAI, 1999; FUČÍK a TŮMOVÁ, 2012).
10
Obrázek č. 2: Fasciola hepatica Dostupné z: http://www.biolib.cz, 2012
3.1.2.3 Tasemnice koní, cestodóza- zpracováno pomocí biolib.cz Tato parazitóza se vyskytuje zřídka a u koní nepředstavuje významný ekonomický problém. Avšak existují chovy, kde se ve značené míře vyskytuje. Parazitózu vyvolávají tři druhy čeledi Anoplocephaliade. Paranoceplocephala mamillana, která žije v tenkém střevě a žaludku, Anoplocephala magna,(Abilgaard, 1789), dosahující délky až 75 cm a (obr. č. 3)- Anoplocephala perfoliata,(Goeze, 1782). Nachází se mezi tenkým a tlustým střevem a měří okolo 2,5 m. K nákaze dochází zejména na jaře, při pobytu na pastvě tím, že kůň pozře roztoče. Klinické projevy jsou vzácné; chronické trávicí poruchy, průjem, občasné kolikové záchvaty, hubnutí, chudokrevnost, matná srst. Málokdy dojde k akutnímu zánětu střeva. Ve velkém množství způsobují vředy ve střevech. U mladých zvířat se zjistil letální průběh způsobený vyčerpáním (WINTZER a KRAFT, 1999; ŠVEHLOVÁ, 2012; SELLNOW, 1998).
11
Obrázek č. 3: Anocephala perfoliata Dostupné z: http://www.equichannel.cz, 2011
3.1.2.4 Strongyloidóza- zpracováno pomocí biolib.cz Strongyloides westeri, Ihle, 1917(obr. č. 4) je u hříbat poměrně častým parazitem tenkého střeva. Pokud byla hříbata už jednou infikovaná, nebo pokud jde o starší koně, nedojde k napadení. Larvy se krevním oběhem dostávají do svaloviny a u matek do vemene, kde se larvy vylučují mlékem a kolostrem, které je hříbětem pozřeno a dochází tak k nakažení hříbat. Klinické příznaky jsou změny ve vývoji a méně často červený katar (WINTZER a KRAFT, 1999; SELLNOW, 1998).
Obrázek č. 4: Vajíčka parazitů resp. oocysty v trusu koní 12
A – Oxyurides equi B – Strongylus sp. C – malí strongylidé D – Parascaris equorum E - Strongyloides Dostupné z: Choroby koní/nemoci koní. 1999
3.1.2.5 Trichostrongylóza- zpracováno pomocí biolib.cz Hlavní původce je Trichostrongylus axei, (Cobbold, 1879) (obr. č. 7). Parazité se lokalizují v žaludeční sliznici a pouze při silném napadení vyvolávají chronickou katarální gastritidu, při které může dojít k perforacím sliznice a nekrózám. Klinicky se invaze projevuje sníženou a nepřirozenou chutí do jídla a průjmem. Dále poklesem výkonu, hubnutím, anémií a hypoproteinémií (WINTZER a KRAFT, 1999).
Obrázek č. 7: Trichostrongylus axei Dostupné z: http://cal.vet.upenn.edu, 2000
3.1.2.6 Strongylidóza- zpracováno pomocí biolib.cz Z množství vyskytujících se hlístic čeledi Strongylidae může u koně vyvolat zdravotní potíže zejména rod Strongylus (velcí strongylidé) a Trichonema (ale i jiné druhy malých strongylidů). Strongylidé se však nachází ve střevech téměř každého koně bez jakýchkoliv projevů onemocnění. Larvy (obr. č. 4) Strongylus vulgaris, Looss, 1900, mohou způsobit myokarditis. Klinické příznaky: u hříbat zvýšená tělesná teplota, nechutenství, deprese nebo zaostávání v růstu. Při těžkých napadeních pozorujeme 13
výraznou apatii, nechuť k pohybu, zježená, matná srst, průjem, hubnutí, celková slabost, atd. Migrací larev může dojít k poškození orgánů a následnému úhynu zvířete (WINTZER a KRAFT, 1999; ŠVEHLOVÁ, 2010).
3.1.2.7 Škrkavičnost, askaridóza- zpracováno pomocí biolib.cz Askardióza se vyskytuje především u hříbat a ročků a bývá vyvolána výlučně Paraascaris equorum (Goeze, 1782) (obr. č. 4, 5). Ačkoli se dají parazité snadno odstranit, je askaridóza v mnohých chovech koní endemická. Dospělé škrkavky parazitují především v tenkém střevě, vyvolávají chronický střevní katar, provázený střídavou chutí k jídlu, změnami trusu, postupným hubnutím a matnou, zježenou srstí. Někdy dochází ke kolikovým záchvatům a nervovým poruchám. K vážnému poškození dochází také migrací larev. Larvy mohou způsobit zjizvení jater nebo třeba plicní tkáně (WINTZER a KRAFT, 1999; SELLNOW, 1998).
Obrázek č. 5: Parascaris equorom Dostupné z: http://cal.vet.upenn.edu, 2000
3.1.2.8 Oxyuridóza- zpracováno pomocí biolib.cz Původcem je obvykle Oxyuris equi, (Schrank, 1788) (obr. č. 6, 4). Zřídka Probstomayria vivipara, který především u starších koní parazituje ve slepém střevě. Následkem masivního napadení je hubnutí, průjmy a někdy kolikové projevy. Nejpodstatnější symptomy podmiňuje svědění v anální krajině při vylézání samiček (WINTZER a KRAFT, 1999).
14
Obrázek č. 6: Oxyuris equi vajíčko Dostupné z: http://www.sciencedirect.com, 2003
3.1.2.9 Habronematóza žaludku- zpracováno pomocí biolib.cz Změny v žaludku a zdravotní poruchy vyvolávají nejméně 3 druhy hlístic a jejich larvy (obr. č. 8): H. musace- parazit zeber, oslů a koní, H. microstoma a Drascheia megastoma. H. musace ,Carter, 1861 a H. microstoma, Schneider, 1866, vyvolávají chronickou katarální gastritidu. Drascheia megastoma, kterého v roce 1819 popsal Rudolphi, v okolí kardu vede k tvorbě uzlů velikosti slepičích vajec s centrální tvorbou hnisu. Při větší nákaze se pozorují trávicí poruchy nespecifického charakteru, hubnutí, slabost (WINTZER a KRAFT, 1999; RYŠAVÝ a kol., 1989).
Obrázek č. 8: Hambronemiasis-Larva v oblasti nekrózy a palisádách granulomů Dostupné z: http://www.sciencedirect.com, 2003 15
3.1.2.10 Gastrofilóza- zpracováno pomocí biolib.cz Larvy střečků Gasterophilus, Leach, 1817 (obr. č. 9), kterých v Evropě známe 6 druhů, vyvolávají ekzémy, záněty ústní sliznice, změny v žaludku a střevech. Klinické projevy jsou: střídavý apetit, špatný výživný stav, apatie, kolikové záchvaty a projevy anémie. Larvy usazené v rektu způsobují častou defekaci, tenesmus, svědění v oblasti análního otvoru a kolikové projevy (WINTZER a KRAFT, 1999; STEJSKALOVÁ a kol., 1975; BODEČEK a kol., 2004).
Obrázek č. 9: Gasterophiliasis- pruhy na kůži způsobené larvální migrací Dostupné z: http://www.sciencedirect.com, 2003
16
3.2Anthelmintika K terapii helmintóz a jejich předcházení slouží anthelmintika. Správné anthelmintikum by nemělo nijak škodit zdraví (BODEČEK a KOUDELA, 2005). Lidstvo si uvědomuje dopady parazitóz již od doby, kdy se začala chovat zvířata. Ovšem po staletí byla léčba parazitóz při nejmenším neúčinná, v tom horším případě pro koně smrtelná. Dříve se k odčervování používala slepičí vajíčka, lidský trus, střeva mladých kohoutů nebo holubů, aloe, lékořice, lněné semínko nebo dokonce rtuť. Dále pak tabák, který přestože měl určité anthelmintické účinky, byl jedovatý i pro koně. Ještě jiné rostliny se používaly pro tyto účely, avšak měly stejný problém jako tabák. Jako první chemické látky, které se začaly používat, byly tetrachlormetan a sirouhlík. Obě látky se pravidelně používaly proti škrkavkám a střečkům. Tyto látky byly poměrně toxické. Teprve ve 40. letech začal moderní věk odčervování objevem fenothiazinu (BRIGGS a kol., 2008). Málokdy se u většiny používaných anthelmintik projevují nežádoucí účinky. Anthelmintik používaných k léčbě koní máme hned několik skupin a to již od roku 1917. Jsou to skupiny pěti chemických látek. Do těchto skupin se řadí dodnes jedenáct vyvinutých anthelmintik. V současnosti se v České republice používají benzimidazoly, tetrahydopyrimidiny , makrocyklické laktony a praziquantel (BODEČEK a KOUDELA, 2005).
3.3 Přehled současně používaných antiparazitárních přípravků Odčervovací přípravky koní jsou v současné době k dostání pod komerčními názvy: Piperazin, Panacur, Telmin, Rintal, Neguvon, Equigard, Banminth, Equalan, Noromectin, Equimax, Pyrantel, Abamitel Plus, Equest Pramox, Ecomectin, Equest a pod. Liší se podle účinné látky.
Benzimidazoly Jsou používány od roku 1961. Řadíme mezi ně: albendazol, fenbendazol, flubendazol, kambendazol, mebendazol, oxfendazol a oxibendazol a thiabendazol.
17
Jde o širokospektrální endoparazitika s nízkou toxicitou. Jsou podávány v nízkých dávkách a mají širší účinnost proti střevním parazitům. Jsou používány v celé řadě lékových forem. Lze je bezpečně kombinovat s jinými anthelmintiky. V prvním trimestru gravidity je u klisen znám teratogenní účinek u kambendazolu. V minulosti se tato anthelmintika často využívala a bohužel se díky tomu na tyto anthelmintika začala rozvíjet rezistence. Aby vznikla, stačí třikrát za rok použít benzimidazoly. Dnes se v ČR u koní používá fenbendazol (Panacur) a mebendazol (Telmin). Avšak jejich účinek je omezen rozšířenou rezistencí u malých strongylidů (BODEČEK a KOUDELA, 2005). Do této skupiny patří Panacur, Telmin a Rintal. Všechny tyto preparáty vykazují velmi dobrou účinnost na velké a malé strongylidy a na škrkavky. Dobrou účinnost na roupy. Nepoužitelné jsou na vlasovky a žaludeční střečky (ENDE a kol., 2006).
Tetrahydropyrimidiny Tato skupina anthelmintik je využívána od šedesátých let minulého století. Řadíme sem morantel, oxantel a pyrantel. U koní je povoleno používat jen pyrantel pamoát a pyrantel tartrát. Tato anthelmintika způsobují spastickou paralýzu svalové tkáně parazita a jeho následné vyloučení trusem. U mladých koní je popisován menší efekt těchto anthelmintik. Působí proti hlísticím, je zde vyvinuta rezistence proti malým strongylidům a tasemnicím. Pro všechny kategorie koní včetně březích klisen jsou pyrantely bezpečná anthelmintika. (BODEČEK a KOUDELA, 2005).
Makrocyklické laktony V dnešní době jsou velmi často používány a dělí se na: avermektiny (ivermektin – Noromectin, Ecomectin, Equalan) a milbemyciny (moxidektin – Equest). Používají se od roku 1980. Následkem použití tohoto anthelmintika parazit ochrne a ztrácí schopnost pohybu a kladení vajíček. Makrocyklické laktony mají vysokou účinnost. Jsou to bezpečná anthelmintika. Jejich aplikací v den porodu můžeme zabránit galaktogenní infekci hříběte. Spolu s benzimidazoly jsou v České republice registrovány jako anthelmintika koní (BODEČEK a KOUDELA, 2005). Avermektiny nepůsobí proti tasemnicím. Pro malá hříbata nejsou bezpečná. Jsou druhou nejrozšířenější skupinou. Začíná se objevovat rezistence (ŠVEHLOVÁ, 18
2007).Equalan a Noromectin velmi dobře působí na všechny vnitřní parazity koní kromě tasemnic (ENDE a kol., 2006).
Praziquantel Byl syntetizován v Německu, v polovině 70. let minulého století. Paralyzuje parazity a uvolňuje je z místa jejich přichycení. Bývá kombinován s makrocyklickými laktony (Abamitel Plus, Equimax, Equest Pramox) (BODEČEK a KOUDELA, 2005). Působí proti tasemnicím (ŠVEHLOVÁ, 2007).
3.4 Rezistence Rezistence se stala vážným celosvětovým problémem. Je to ve své podstatě změna v genové frekvenci v populaci helmintů. Minimální účinná dávka již nemá stejné účinky, jako tomu bylo dříve. Jinými slovy je to definováno jako schopnost jednotlivých helmintů přežít smrtící účinky sloučeniny nacházející se v anthelmintiku. Opatření proti rezistenci spočívá zejména v prevenci parazitóz (KASSAI, 1999; VERNEROVÁ, 2006). Rezistenci na daný přípravek zjišťujeme po odčervení vyšetřením trusu. Pokud se vajíčka parazitů nacházejí v trusu i po odčervení znamená to, že si paraziti vyvinuli rezistenci a je třeba použít jiný přípravek (ENDE a kol., 2006). Rezistence na některé z běžně používaných anthelmintik je velmi rozšířená. Pokud nemáme dobře sestavený odčervovací plán tak rezistence na anthelmintika stále stoupá, zejména pak u malých strongylidů (MATTHEWS, 2011; VON SAMSONHIMMELSTJERNA a kol., 2011).
3.5 Historie rezistence Po 40 let byli parazité léčeni velmi intenzivně. Koně jsou vystaveni stále stejnému druhu parazitů jako před 40 lety. Jediný hlavní rozdíl je, že naše léky ztrácejí účinek. Tento fakt je velmi znepokojující, protože není známo, zda se nové léky zavedou na trh, a pokud ano tak kdy (NIELSEN, 2010).
19
3.5.1 Historie rezistence v Čechách U malých strongylidů byla rezistence poprvé popsána vůči thiabendazolu(BODEČEK a KOUDELA, 2005). Na tetrahydropyrimidiny byl výskyt rezistence popsán během 90. let (BODEČEK a KOUDELA, 2005).
3.5.2 Historie rezistence ve světě Na tetrahydropyrimidiny byl výskyt rezistence popsán v Evropě i v USA během 90. Let. U škrkavek koňských Parasacris equorum byla první rezistence na ivermektin popsána v roce 2003. Suspektní rezistence malých strongylidů byla poprvé popsána v Německu na ivermektin. Suspektní rezistence malých strongylidů na moxidektin byla popsána v chovu oslů v roce 2004 ve Velké Británii (BODEČEK a KOUDELA, 2005).
3.6 Alternativní možnosti boje proti endohelmintům Preventivní opatření proti parazitům: důležité je co nejčastěji odstraňovat trus ze stájí. Zejména box, ve kterém je ustájeno hříbě je třeba úplně vyčistit, minimálně jednou týdně. U promořeného stáda by koně neměli chodit na pastvinu dříve, než uschne mokrá tráva, aby nepozřeli larvy na stéblech. Příliš dlouhou trávu kosíme a používáme na seno. Pastviny je dobré střídat. Čím častěji pastviny střídáme, tím menší je šance nákazy parazity. Pokud máme dostatečně velké pastviny, využíváme pastvinu jednou za 2 roky. Pokud máme na pastvinách vlhká místa, je nejlepší udělat drenáž nebo alespoň tato místa ohradit. Koně odčervujeme hned na začátku jara. Důležité je odčervovat celou stáj najednou (ENDE a kol., 2006; STACHOVÁ, 2010; DUŠEK, 2001). Někteří vědci tvrdí, že nejlepší způsob odčervování, abychom předešli rezistenci, je střídání skupin anthelmintik po roce. To znamená 1. rok jednu skupinu, další rok jinou atd. (ENDE a kol., 2006). Vhodné strategie pro odčervování jsou diskutabilní a ideální strategie neexistuje (HINNEY. B a kol., 2011). Jednou z možností odčervovacího plánu může být střídání anthelmintik během jednoho roku. Např. v lednu podáme proti hlísticím popřípadě střečkům Avermektiny a Benzimidazoly. V dubnu (květnu) pak proti hlísticím opět 20
Benzimidazoly, v červnu (červenci) proti hlísticím a tasemnicím Avermektiny plus Paraziquantel. V srpnu (září) pak proti hlísticím Benzimidazoly a v listopadu (prosinci) proti hlísticím, střečkům a tasemnicím Avermektiny s Paraziquantelem (ŠVEHLOVÁ, 2007).
21
4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Dotazník Za účelem zjištění výskytu parazitů u koní v praxi byl vypracován dotazník, který vyplňovali majitelé a ošetřovatelé koní. Dále jsem tímto dotazníkem zjišťovala frekvenci odčervování a používaná anthelmintika v těchto stájích. Také byli majitelé tázáni na kontrolu exkrementů před i po odčervení, popřípadě kdo je za kontrolu zodpovědný. V tomto dotazníku byla otázka týkající se faktorů, které jsou pro ně důležité při výběru vhodných anthelmintik. Celkem jsem vyplňovala dotazník u šesti stájí. V těchto šesti stájích se v době vyplňování dotazníků dohromady nacházelo okolo 96-ti koní.
Obrázek č. 10: Vzor dotazníku 22
5 VÝSLEDKY 5.1 Výsledky dotazníků 1) JK BĚDONICE Odčervování: U všech zvířat současně, frekvence 2-6 měs., ¼ roku, helmintologická kontrola exkrementů je prováděna občas-před i po odčervení, kontrolu parazitů zde provádějí praktikanti veterinárních škol. Je zde brán ohled na rady veterináře. Majitelka nikdy nezaznamenala příznaky onemocnění způsobeného parazity. Anthelmintika jsou zde vybírána dle typu a ceny. Anthelmintika nejsou střídána. Nebyla zde zaznamenána rezistence na anthelmintika a majitelka se nedomnívá, že by se jí problém rezistence týkal. Obvykle používaný přípravek: Noromectin
2) JK RZY Odčervování: U všech zvířat současně, frekvence 2-6 měs., ¼ roku, helmintologická kontrola exkrementů je prováděna – před i po odčervení, kontrolu parazitů zde provádí ošetřovatel. Je zde brán ohled na rady veterináře. Majitel nikdy nezaznamenal příznaky onemocnění způsobeného parazity. Anthelmintika jsou zde vybírána dle rady veterináře. Anthelmintika jsou střídána. Nebyla zde zaznamenána rezistence na anthelmintika a majitel se nedomnívá, že by se ho problém rezistence týkal. Obvykle používaný přípravek: Noromectin, Equimax
3) JK ČÁNKA Odčervování: U všech zvířat současně, frekvence 2-6 měs., ¼ roku, helmintologická kontrola exkrementů je prováděna – po odčervení, kontrolu parazitů zde provádí veterinář. Nebyla zde vyhledávána rada veterináře. Majitel nikdy nezaznamenal příznaky onemocnění způsobeného parazity. Anthelmintika jsou zde vybírána dle rady veterináře. Anthelmintika jsou střídána. Byla zde zaznamenána rezistence na anthelmintika a majitel se domnívá, že by se ho problém rezistence týkal. Obvykle používaný přípravek: Noromectin, Equimax
23
4) LUCIE Odčervování:
U všech zvířat současně, frekvence 2-6 měs., 1 za ½ roku,
helmintologická kontrola exkrementů není prováděna. Je zde brán ohled na rady veterináře. Majitel nikdy nezaznamenal příznaky onemocnění způsobeného parazity. Anthelmintika jsou zde vybírána dle rady veterináře. Anthelmintika jsou střídána. Nebyla zde zaznamenána rezistence na anthelmintika a majitel se nedomnívá, že by se ho problém rezistence týkal. Obvykle používaný přípravek: Noromectin, Equimax
5) J+J VOTAVA Odčervování: U všech zvířat současně, frekvence 2-6 měs.1/4 roku, helmintologická kontrola exkrementů není prováděna. Je zde brán ohled na rady veterináře. Majitel nikdy nezaznamenal příznaky onemocnění způsobeného parazity. Anthelmintika jsou zde vybírána dle rady veterináře. Anthelmintika nejsou střídána. Nebyla zde zaznamenána rezistence na anthelmintika a majitel se nedomnívá, že by se ho problém rezistence týkal. Obvykle používaný přípravek: Noromectin
6) DOLY Odčervování: U všech zvířat současně, frekvence 2-6 měs.,1/4 roku, helmintologická kontrola exkrementů není prováděna. Je zde brán ohled na rady veterináře. Majitel nikdy nezaznamenal příznaky onemocnění způsobeného parazity. Anthelmintika jsou zde vybírána dle rady veterináře. Anthelmintika jsou střídána. Nebyla zde zaznamenána rezistence na anthelmintika a majitel se nedomnívá, že by se ho problém rezistence týkal. Obvykle používaný přípravek: Noromectin, Equimax
24
Grafické vyhodnocení dotazníku V následujících 15-ti grafech (Graf1-15) jsou znázorněny výsledky dotazníků. Do těchto grafů nebyly zahrnuty některé otázky, na které odpovídali všichni majitelé shodně. Z těchto shodně zodpovězených otázek vyplývá, že ve všech dotázaných stájích se nacházejí teplokrevní koně, jejichž majitelé odčervují přibližně ve stejných měsících a prozatím nezaznamenali žádné onemocnění vyplývající z napadení parazity.
Graf č. 1: Koně dovezeni ze zahraničí 90 80 70 60
Počet koní
50 40 30 20 10 0 Ano
Nevím
Ne
Počet koní
Graf č 2: Zaměření chovu 80 70 60 50 40 30 20 10 0
25
Graf č. 3: Počet koní chodících na pastvu 52 51 50 Počet koní
49 48 47 46 45 44 43 42 Ano
Ne
Graf č. 4: Střídání pastvin 45 40
Počet koní
35 30 25 20 15 10 5 0 Ano
Ne
Graf č. 5: Čištění pastvin prováděné ve stájích, kde chodí koně na pastvu 45 40
Počet koní
35 30 25 20 15 10 5 0 Ano
Ne
26
Počet koní
Graf č. 6: Typ ustájení, ve kterých jsou koně ustájeni 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Boxové
Venkovní
Střídání boxového a venkovního
Graf č. 7: Frekvence odčervování v období 2-6-ti měsíců 90 80
Počet koní
70 60 50 40 30 20 10 0 Po 3 měsících
Po 6-ti měsících
Graf č 8: Kontrola exkrementů 80 70
Počet koní
60 50 40 30 20 10 0 Ano
Ne
27
Graf č. 9: Rozmezí, ve kterých byly prováděny kontroly exkrementů 16 14 12
Počet koní
10 8 6 4 2 0 Před odčervením
Před i po odčervení
Po odčervení
Graf č. 10: Osoba zodpovědná za kontrolu exkrementů 16 14
Počet koní
12 10 8 6 4 2 0 Praktikanti
Ošetřovatel
Veterinář
Graf č. 11: Vyhledání rad veterináře ohledně odčervování 90 80
Počet koní
70 60 50 40 30 20 10 0 Ano
Ne
28
Počet koní
Graf č. 12: Kritéria, podle kterých majitel vybírá vhodná anthelmintika
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Rada veterináře
Značka
Typ
Cena
Graf č. 13: Nejčastěji používaná anthelmintika 120 100
Počet koní
80 60 40 20 0 Noromectin
Equimax
Graf č. 14: Střídání anthelmintik 49,5 49
Počet koní
48,5 48 47,5 47 46,5 46 Ano
Ne
29
Graf č. 15: Zaznamenání rezistence 90 80
Počet koní
70 60 50 40 30 20 10 0 Ano
Ne
Graf č. 16: Ustájení a kontrola exkrementů v kusech
2 8
15 boxové ustájení a kontrola exkrementůpřed i po odčervení boxové ustájení a kontrola exkrementů po odčervení
71
boxové ustájení bez kontroly exkrementů venkovní ustájení s kontrolou exkrementů před i po odčervení
30
Graf č. 17 : Kontrola exkrementů a střídání anthelmintik v kusech
8
kontrola exkrementů před i po odčervení, kdy se střídají anthelmintika kontrola exkrementů před i po odčervení, kdy se nestřídají anthelmintika kontroloa exkrementů po odčervení, kdy se střídají anthelmintika bez kontroly exkrementů, kdy se střídají anthelmintika
2 15
45
26
bez kontroly exkrementů, kdy se nestřídají anthelmintika
Graf č. 18 : Střídání a čištění pastvin v kusech
11 střídání a čištění pastvin
10
30
střídání pastvin bez jejich čištění čištění pastvin bez střídání
31
6 DISKUZE Díky dotazníkům máme možnost nahlédnout do odčervovacích plánů některých stájí ve východních Čechách. Co se dotazníků týče, je zřejmé, že majitelé nejsou dostatečně informováni o této problematice. Mnohdy nemají dostatečný přehled o parazitech, kteří mohou jejich koně napadat. Nevědí, jaké potíže mohou při napadení parazity u koní nastat a nemají dostatečný přehled o širokém spektru anthelmintik, které jsou k dostání na našem trhu a kterými je možno proti parazitům účinně bojovat. Další problém se zdá být ve špatně sestaveném odčervovacím plánu, kdy jsou zvířata odčervována stále stejnými přípravky a je zde tím pádem možnost vniku rezistence na daná anthelmintika. Ne vždy jsou kontrolovány exkrementy zvířat, ať už před nebo po odčervení takže majitelé nejsou schopni zjistit, zda bylo odčervení účinné nebo ne. Ze všech výsledků dotazníků a i možného náhledu na chov koní jako takový je zřejmé, že problematika týkající se parazitů a boje s nimi je chovateli podceňována a odsouvána až na druhou kolej. Zdá se, že by se majitelé měli více zajímat o prostředky, kterými bojují proti parazitům a o možnost rezistence, která může v důsledku používání stále stejných anthelmintik nastat. Naopak frekvence odčervování je ve většině stájí v pořádku a je obvykle prováděna jednou za čtvrt roku a to v obdobných měsících: březen, červen, září, prosinec. Většina z dotázaných používá zejména Noromectin a dále pak Equimax. Jednou z možností proč je právě Noromectin více užívaný přípravek než Equimax by mohla být skutečnost, že Equimax se nesmí podávat hříbatům do dvou týdnů věku. Proto například pro stáj JK RZY, která je dále zaměřená na chov koní má tento přípravek určitá omezení a není pro stáj tolik vhodný jako již zmíněný Noromectin. Mnou zjištěné výsledky jsem porovnala s výsledky Borkovcové (2008), která prováděla dotazníkovou akci u osmdesáti koní po celé České republice. Všichni chovatelé odčervují své koně zároveň. V tomto se shodují i majitelé co vyplňovali mé dotazníky. Z dotazníků Borkovcové (2008) vychází, že nejčastěji používaným přípravkem je Panacur, zatímco z mého dotazníku vyšel Noromectin a Equimax. Chovatelé, kteří vyplňovali dotazníky pro Borkovcovou (2008) si jsou více vědomi problematiky rezistence. V mnoha faktorech jsou si ale výsledky našich dotazníků
32
podobné. Většina majitelů považuje svůj způsob odčervování za správný a dostačující a nehodlá jej měnit. Ukázalo se, že chovatelé se o tuto problematiku příliš nezajímají. Zajímavá je studie od Kerry E.Young a kol.(1999) kdy byla sledována dvě stáda koní, kde jedno bylo pravidelně odčervováno a druhé ,,divokéʼʼ stádo, které nedostávalo žádná anthelmintika po dobu alespoň 25-ti let. V této studii se ukázalo, že čeleď Cyathostominae
byla
převládající
skupina
stádech. Trichostrongylus axei se
červů
projevil
přítomných v obou
v
obou stádech,
ale Strongylus ekvinozita, Strongylus vulgaris, Gyalocephalus capitatus, Poteriostomum spp. a Strongyloidóza westeri se nacházejí jen u divokých koní. Larvy Strongylus edentatus byly nalazeny u domestikovaných koní. Dále se zde stanovoval poměr rezistence u domestikovaného a divokého stáda. Parazitická populace domestikovaného stáda byla 1,5 krát odolnější vůči Levamisolům, a 1,7 krát více tolerantní k Benzimidazolové / Levamisolové kombinaci než parazitická populace u divokého stáda. 9% parazitické populace u domestikovaného stáda bylo 90 krát odolnější vůči Avermectinům než parazitická populace u divokého stáda, i když populace helmintů u divokého stáda byla tolerantní k nízkým koncentracím Avermectinů i přesto, že byla předtím vystavena této třídě anthelmintik.
7 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Na základě dotazníkem zjištěných informací lze chovatelů v antiparazitárním programu doporučit především důsledné uplatňování zoohygienických pravidel, např.: Časté odstraňování trusu ze stájí Pouštět koně na pastvu až po uschnutí trávy Kosení dlouhé trávy a její použití na seno Střídání pastvin Drenážování nebo oplocení vlhkých míst na pastvinách Odčervování hned na začátku jara
K zabránění šíření rezistence je důležité správné střídání anthelmintik. Dále pak vyšetřování trusu, nejlépe před i po odčervení. V některých na internetu dostupných článcích nebo literaturách nabádají k neustálému opakovanému odčervení koní. Toto řešení bych považovala za ne příliš šťastné. Velmi častým používáním léčivého přípravku zvýšíme riziko rezistence na danou účinnou látku. 33
8 ZÁVĚR Cílem této práce bylo vyhledat informace o parazitech, odčervovacích přípravcích a rezistenci na anthelmintika. Dále bylo mým úkolem navrhnout odčervovací plán, pomocí kterého bychom omezili možnost vzniku rezistence na určitý druh anthelmintik. K tomuto bylo využito dostupné České i zahraniční literatury. Bylo prováděno dotazníkové šetření týkající se právě problémů s parazity a s rezistencí na anthelmintika. Dotazník byl vyplňován od června do srpna roku 2012. Dotazník byl sestaven za účelem zjištění důležitých informací a odčervovací strategii v praxi. Vyplňovalo jej 6 majitelů stájí z okolí Náchodska, ve kterých se v době vyplňování dotazníku nacházelo 96 koní. Z použité literatury, výsledků z dotazníků a porovnávání s jinými prácemi je zřejmé, že výskyt rezistence mnohdy plyne ze špatných odčervovacích plánů a špatné zoohygieny.
Z dotazníků vyplynulo, že majitelé odčervují obvykle 4krát ročně a
používají obdobná anthelmintika. Celkově není vyčerpáno celé široké spektrum anthelmintik, jejichž střídáním se dá snížit riziko rezistence. Přibližně polovina majitelů provádí helmintologickou kontrolu exkrementů po odčervení. Podle výsledků lze soudit, že takovýto přístup k odčervování a následné kontrole exkrementů je nedostatečný. Mnohdy je koním podáváno zbytečně velké množství chemických látek, aniž by si majitelé ověřili, jestli je to nezbytně nutné a zda je jejich podání účinné. Vzhledem k nedostatku zejména české literatury týkající se rezistence mohou tyto problémy vyplývat z neinformovanosti majitelů koní. Mnoho majitelů nemá představy o tom, jak velké hrozí nebezpečí při napadení parazity a jaký problém z hlediska jak časového tak finančního může být následná léčba. Na základě dotazníkem zjištěných informací lze chovatelů v antiparazitárním programu doporučit především důsledné uplatňování zoohygienických pravidel a to zejména časté odstraňování trusu ze stájí, kosení dlouhé trávy a její použití na seno a střídání pastvin. Dále je doporučeno pouštět koně na pastvu až po uschnutí trávy, drenážování nebo oplocení vlhkých míst na pastvinách. Důležité je odčervování všech koní na začátku jara.
34
9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BECKAGE, N. (ed.)., 1997: Parasites and pathogens. New York: Chapman a Hall.
Biolib 2012: [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: www.biolib.cz
BODEČEK Š a KOUDELA B., 2005: Veterinární a chovatelská opatření proti vnitřním parazitům
u
koní. [online].
s.
34
[cit.
2013-03-23].
2005
Dostupné
z:
http://cehis.cz/publik_syst/files11/Veterinarni%20a%20chovatelska%20opatreni%20pro ti%20vnitrnim%20parazitum%20u%20koni.pdf
BODEČEK, Š., KOUDELA B., JAHN P. a BEZDĚKOVÁ B., 2004: Nález žaludečních střečků u importovaného koně. Veterinářství, 54, 628-631s.
BORKOVCOVÁ M., 2008: A survery of helminth control practices in equine establishments in Czech Republic. Acta univ. Agric. Et silvic. Mendel. Brun., LVI, 4: 223 – 230s.
BRIGGS K. a kol., 2008: The horses: Bad Bug Basic. [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.thehorse.com/free-reports/30169/bad-bug-basics
DRAŽAN J., 2001: Ochrana koní proti parazitům. Fauna, 12: 54-56 s.
DUŠEK J., 2001: Chov koní. 1. vyd. Praha: Brázda, 350s.
ENDE H., ISENBÜGEL E. a WILKENS H., 2006: Péče o zdraví koně. Vyd. v češtině 1. Praha: Brázda, 279s.
FUČÍK V. a TŮMOVÁ L., 2012: Biolib.cz: Fasciola hepatica. In: [online]. [cit. 201304-17]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id43829/
HINNEY B., WIRTHERLE N. C., KYULE M., MIETHE N., ZESSIN K. a
35
CLAUSEN P., 2011: A questionnaire survey on helminth control on horse farms in Brandenburg, Germany and the assessment of risks caused by different kinds of management. Parasitology research, 1-11s.
CHROUST K. a kol., 1998: Veterinární protozoologie. Brno: VFU.
KASSAI T., 1999: Veterinary helminthology. Butterworth Heinemann.
KERRY E. Y., VALERIE G., KAREN S., DOBSON R. J., POWELL D. a CRAIG T. M., 1999: Sciencedirect: Veterinary Parasitology. Parasite diversity and anthelmintic resistance
in
two
herds
of
horses [online].
[cit.2013-04-08].
Dostupné
z:
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304401799001004
MATTHEWS J. B., 2011: Facing the threat of equine parasitic disease. Equine veterinary journal, 43, 126-132s.
NIELSEN M. K., 2010: The horse: Parasites: Roads to Resistance Parasites: Roads to Resistance.
In:
[online].
[cit.
2013-04-11].
Dostupné
z:
http://www.thehorse.com/(F(UbYFK_hzulRhdXlJZ6u8u2LqHWRNfQfUZhw82wp2_Y92qw6KR9C2_izy676xzpUmP12B2k3P2urQKuuFXPb XPwcebKevVMDc_22SQJy5ByXe5gmEfWuA_nzjnnUC0VZwPeKzNCVCfAskDB8_QmGhVVmNYUFy88fAGRpwRKER45lPQ5rSrJ_UUbmau 289Vm1XwiZA2))/articles/26788/parasites-roads-to-resistance
PAPÁČEK a kol., 1994: Zoologie. Praha: Scientia.
RYŠAVÝ a kol., 1989: Základy parazitologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
36
STACHOVÁ D., 2010: Ifauna: Jak předcházet onemocnění koně?. [online].vyd. [cit. 2013-04-08].
Dostupné
z: http://www.ifauna.cz/archiv/rocnik/13/cislo/14/clanek/1677/jak-predchazetonemocneni-kone/?r=kone
SELLNOW L., 1998: The Horse: Equine parasites. [online].vyd. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.thehorse.com/articles/12772/equine-parasites
STEJSKALOVÁ D., 1975: Základy veterinární mikrobiologie, parazitologie a epizootologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. 400
ŠVEHLOVÁ D., 2007: Malá veterinární příručka pro milovníky koní-Boj proti parazitům. Fauna, 18: 28-31s.
ŠVEHLOVÁ D., 2010: Ifauna: Malá encyklopedie nemocí koní-M. [online]. vyd. [cit. 2013-04-08].
Dostupné
z:
http://www.ifauna.cz/archiv/rocnik/15/cislo/22/clanek/3114/mala-encyklopedienemoci-koni-m/?r=kone
ŠVEHLOVÁ D, 2012: Když se řekne odčervení. Svět koní:2, 08-13s.
VERNEROVÁ E., 2006: Aplikace anthelmintik u koní, Veterinářství, 56, 14-15s.
VOLF P., HORÁK P. a kol., 2007: Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton.
VON SAMSON-HIMMELSTJERNA G., ILCHMAN G., CLAUSEN P., SCHEIN E., FRITZEN B., HANDLER J., JOHANNES LISCHER C., SCHNIEDER T., DEMELER J., REIMERS G. a MEHN P., 2011: Recommendations for a sustainable control of gastro-intestinal worm infections in horses in Germany. Pferdeheilkunde, 27, 127-140s.
37
WINTZER H. J. a KRAFT W., 1999: Choroby koní/nemoci koní. Bratislava: Hajko a Hajková,
38
10 SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ Obrázek č. 1 : Eimeria leuckarti – z koňských výkalů (http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S030440170800633X,
2013-04-
13)………………………………………………………………………………………10
Obrázek č. 2: Fasciola hepatica (http://www.biolib.cz/cz/taxon/id43829/, 2013-04-14)……………………………….. 11
Obrázek č. 3: Anocephala perfoliata (http://www.equichannel.cz/konsti-paraziti-2-tasemnice-a-skrkavky,
2013-04-
15)…............................................................................................................................... 12
Obrázek č. 4: Vajíčka parazitů resp. oocysty v trusu koní (WINTZER a KRAFT, 1999, 2013-04-15)………………………………………….... 12
Obrázek č. 5: Parascaris equorom (http://cal.vet.upenn.edu/projects/merial/nematodes/nems_1.htm,
2013-04-
15)…………………………………………………………………………………...… 14
Obrázek č. 6: Oxyuris equi vajíčko (http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/B0721625711500076,
2013-04-
13)……………………………………………………………………………………... 15 Obrázek č. 7: Trichostrongylus axei (http://cal.vet.upenn.edu/projects/merial/nematodes/nems_1.htm, 2013-04-14)………13 Obrázek č. 8: Hambronemiasis-Larva v oblasti nekrózy a palisádách granulomů (http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/B0721625711500076,
2013-04-
13)………………………………………………………………………………………15 Obrázek č. 9: Gasterophiliasis- pruhy na kůži způsobené larvální migrací (http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/B0721625711500076,
2013-04-
13)………………………………………………………………………………………16 39
Obrázek č. 10: Vzor dotazníku……………………………………………………… 22
Graf č. 1: Koně dovezeni ze zahraničí………………………………………………. 25
Graf č 2: Zaměření chovu…………………………………………………………… 25
Graf č. 3: Počet koní chodících na pastvu…………………………………………… 26
Graf č. 4: Střídání pastvin……………………………………………………………. 26
Graf č. 5: Čištění pastvin prováděné ve stájích, kde chodí koně na pastvu………….. 26
Graf č. 6: Typ ustájení, ve kterých jsou koně ustájeni……………………………….. 27
Graf č. 7: Frekvence odčervování v období 2-6-ti měsíců…………………………… 27
Graf č 8: Kontrola exkrementů……………………………………………………….. 27
Graf č. 9: Rozmezí, ve kterých byly prováděny kontroly exkrementů………………. 28
Graf č. 10: Osoba zodpovědná za kontrolu exkrementů……………………………... 28
Graf č. 11: Vyhledání rad veterináře ohledně odčervování………………………….. 28
Graf č. 12: Kritéria, podle kterých majitel vybírá vhodná anthelmintika………….… 29
Graf č. 13: Nejčastěji používaná anthelmintika……………………………………..…29
Graf č. 14: Střídání anthelmintik…………………………………………………….. 29
Graf č. 15: Zaznamenání rezistence…………………………………………………. 30
Graf č. 16: Ustájení a kontrola exkrementů…………………………………………. 30 40
Graf č. 17 : Kontrola exkrementů a střídání anthelmintik…………………………….31
Graf č. 18 : Střídání a čištění pastvin………………………………………………... 31
41
