Název projektu:
Mediální vzdělávací minipořady ve finanční gramotnosti a etické výchově pro občany
Registrační číslo projektu:
CZ. 1.07/3.1.00/37.0034
Číslo klíčové aktivity: 01
Tvorba metodik
Název aktivity:
Zpracování námětů pořadu pro televizní a rozhlasové vysílání v oblasti etické výchovy
Autor výstupu aktivity:
Mgr. Jitka Motyčková
Oponent výstupu aktivity:
Ph.Dr. Václav Mertin
Výstup klíčové aktivity: V rámci této aktivity budou vytvořeny odborné náměty pro 14 dílů edukativních minipořadů (7 na finanční gramotnost a 7 na osobnostní růst). Tyto náměty budou podrobeny odborné diskuzi a oponentuře a postoupeny k zpracování pro televizní i rozhlasovou podobu.
Přílohy
1.
Oponentský posudek (Autor: PhDr. Václav Mertin)
2.
Předávací protokol
Přínos pro cílovou skupinu: Zásadním přínosem pro cílovou skupinu je posílení osobnostních a vědomostních kompetencí, prohlubování a zlepšování mezilidských vztahů, zlepšování společenského klimatu, motivace a inspirace k dalšímu vzdělávání, motivace k zodpovědnému přístupu a možnosti výměny a porovnání zkušeností (e-learning). Jak obsah minipořadů, tak e-learningových kurzů i klasických workshopů bude zaměřen na tyto okruhy:
Zpracovávaná témata v oblasti etická výchova: 1) Zodpovědnost 2) Pravdivost 3) Fair play 4) Svoboda 5) Solidarita 6) Tolerance 7) Naslouchání
Projekt je smysluplný zejména tím, že přináší vzdělávání atraktivní a moderní formou a kombinuje pasivní i aktivní prvky.
Námět na téma:
FAIR PLAY
Cíl sdělení: V dnešní extrémně soutěživé době je nutné hrát vždy a za všech okolností podle dohodnutých pravidel. Jen tak nedojde ke společenskému chaosu.
Dnešní doba je extrémně soutěživá. Soutěživostí jsme doslova obklíčeni. Neustále se s někým srovnáváme, což pro Čechy podle mezinárodních výzkumů platí obzvlášť. Cílem soutěžení se stalo vyhrát, a to za každou cenu. Ve sportu jsme začali brát doping, v podnikání jsme začali uplácet, v politice jsme se začali chovat jako neurvalci a mafiáni. Bez pravidel a úcty k nim to ale dlouhodobě v naší společnosti nepůjde. Zachovej řád a řád zachová tebe, říká jedno z přísloví. Nebo snad chceme ve společnosti chaos? Hrát fér za každé situace by mělo být naším základním přesvědčením. Proč? Protože se to jednoduše vyplácí. Že se tak mnozí nechovají nás neomlouvá. Férová hra je totiž pozitivně nakažlivá. Potřebujeme vzory férové hry a to ve všech společenských oblastech. Ještě že se tu a tam nějaký objeví a média si ho alespoň okrajově všimnou. Jen díky férovým lidem se může obnovit skomírající společenská autorita.
Námět na téma:
NASLOUCHÁNÍ
Cíl sdělení: Naslouchání je aktivní a empatické na rozdíl od pouhého slyšení
Dnes na nás doléhají ze všech stran různé informace. Televize, rozhlas, internet, mobil. Kolik času člověk věnuje moderním způsobům komunikace. Se vzrůstající mírou sdělování bychom měli tedy umět i lépe naslouchat. Máme mnoho prostoru k nácviku. Realita je jiná. Spíše než naslouchajícími jsme lidé, kteří pouze slyší. Informace k nám přichází a zase odcházejí. Lidově by se to dalo vyjádřit: jedním uchem sem a druhým ven. Naslouchající člověk ke sdělení přistupuje aktivně. O sdělení druhého přemýšlí, snaží se ho pochopit a vyvodit závěry. Díky tomu komunikace může plnit svoji hlavní funkci – lidi spojovat. Mluvit může vždy jen jeden, ostatní naslouchají. Bohužel dnes by chtěli mluvit všichni, takže skutečně naslouchající lidé jsou vzácní a mnozí psychicky trpí, že je nikdo nevnímá. Empatické naslouchání může být lékem na mnohé neduhy současných lidí, kteří by místo antidepresiv potřebovali, aby je někdo s účastí vyslechl.
Námět na téma:
PRAVDIVOST
Cíl sdělení: Hledání pravdy znamená zajímat se o to, zda moje poznání je v souladu se skutečností. Mluvit pravdu je někdy obtížné, ale mělo by se to stát přirozenou součástí života.
Etické chování se prosazuje v dlouhodobé perspektivě, na rozdíl od zla, které má zdánlivě pozitivní dopad na člověka a společnost, a to vždy v krátkodobém horizontu. Tato skutečnost obzvláště platí pro pravdu a lež. Již staré české přísloví říká, že lež má krátké nohy. Ano ten, kdo lže či mluví polopravdy musí na ně stále myslet a velmi často se stává, že se vše za určitý čas prozradí. Lež nás uvádí do neskutečného světa, pravda nás uvádí do reality. Dnes trpíme ztrátou důvěry a hlavní příčinnou je právě nedostatek pravdy ve společnosti. Bez pravdy neexistuje společenské svědomí a zodpovědnost. Máme pak totiž tendenci obelhávat nejen druhé, ale i sami sebe. A kolik z nás takovým lžím vůči sobě věří. Mluvit pravdu může být často těžké a může přinášet krátkodobé nevýhody. Ale jen díky pravdě, která bude s citlivostí sdělována, můžeme dojít k tolik žádané a očekávané společenské a osobní svobodě. Jen díky přijetí pravdy můžeme nastartovat udržitelný rozvoj a zažívat dlouhodobý úspěch a štěstí.
Námět na téma:
SOLIDARITA
Cíl sdělení: Všichni patříme ke společenství lidí, kteří mají stejnou důstojnost. Vedeni vědomím sounáležitosti bychom se měli naučit vzájemně podporovat.
Je příznačné, že polská odborová organizace, která porazila komunismus ve své zemi nesla název Solidarita. Společenské změny nepřinášejí izolovaní jedinci, ale solidární společenství lidí. A to může být problém české společnosti, protože velmi často končí náš zájem hned za dveřmi našeho domu. Ostatní nás prostě nezajímají. Prý si máme každý pomoci sám. To je však docela mimo, protože každý člověk je jedinečný ve schopnostech. Někdo máme dary na to a jiný zase na něco jiného. Nicméně pociťujeme, že příroda se k nám zachovala macešsky tím, že mezi námi lidmi vytvořila nerovnosti. Toto poznání může být nebezpečné a může vést ke konfliktům. Řešením a nasměrováním k sociálnímu smíru může být právě solidarita – vědomí lidské sounáležitosti a snaha o vzájemnou podporu. Jen lidská solidarita, která v dnešní globalizované společnosti by neměla znát hranic, může v nás rozvinout lidskost a vzájemnou pomoc, po které všichni toužíme a očekáváme ji od druhých. Druhé však nezměníme, protože můžeme změnit jedině sebe sama.
Námět na téma:
SVOBODA
Cíl sdělení: Svoboda je nástrojem a záleží na každém člověku, jak jej využije.
Základem svobody je možnost se v dané situaci rozhodnout minimálně mezi dvěmi možnostmi. Člověk se tak může chovat svobodně v každé situaci. Závisí pouze na tom, zda se svobody dobrovolně vzdá či ne. O tom nakonec vypovídají osudy lidí z období dvou totalit dvacátého století: fašistické a především komunistické. Existují dva druhy svobody. První je snaha osvobodit se od něčeho, co prožíváme osobně jako nepříjemné. Mohou to být povinnosti stejně jako problémy. Druhým typem je svoboda jako nástroj k osobnímu rozvoji. Můžeme se tak rozhodnout pro pomoc druhým stejně jako pro egoistické hromadění materiálních statků. Svoboda tak předpokládá zodpovědné jednání každého jedince. Dnes si myslíme, že jsme svobodní, protože máme neskutečné možnosti. Myslíme si, že jsme vlastníky věcí, které nás obklopují. Zatím nás tyto věci jako jsou třeba peníze zotročují. O osobní svobodu je potřeba se neustále starat a vybojovávat ji.
Námět na téma:
TOLERANCE
Cíl sdělení: Podstatou tolerance je přesvědčení, že i druzí lidé mohou mít pravdu.
Základním znakem lidstva je odlišnost. Lidé pochází z různých ras a národů, mají různá náboženská a světonázorová přesvědčení, zastávají různé názory a postoje. V takové situaci může převládnout vzájemná nevraživost a agrese, nebo pochopení a vzájemná snášenlivost. Z lidské podstaty budeme vždy pozitivněji hodnotit ty, kteří jsou nám podobní. Díky toleranci se ale můžeme naučit vycházet i s lidmi naprosto odlišnými. Mají totiž stejnou lidskou důstojnost jako my a dokonce i jejich odlišné názory mohou být pravdivé. Český národ je v mezinárodních výzkumech řazen mezi nejméně tolerantní v Evropě. Vzhledem k nízké porodnosti a globalizačním tendencím se i u nás rozrůstá multikulturní společnost. Můžeme se rozhodnout uzavřít do národního gheta, jak to hlásají některé skupiny, nebo se tolerantně pokusit ostatní přijmout. Historie nás může poučit. Kulturní izolace národa vedla vždy k stagnaci a sociálnímu napětí, tolerantní přijetí odlišností k společenskému rozvoji a sociálnímu smíru.
Námět na téma:
ZODPOVĚDNOST
Cíl sdělení: Zodpovědný člověk umí rozumně odpovědět na otázku: Proč jsi tak jednal. V dnešní době se nesmíme vzdávat spoluzodpovědnosti za svět.
Základem slova zodpovědnost je odpověď. Pokud tedy považujeme někoho za zodpovědného, očekáváme, že může rozumně a v souladu se základními morálními principy odpovědět na otázku: Proč jsi tak jednal? Čekáme, že zdůvodnění, které nám jednající člověk podá, bude pro ostatní jasné a pochopitelné. Nestane-li se tak, mluvíme o nezodpovědném chování. I v tomto případě se ovšem můžeme zachovat zodpovědně, a to když přijmeme všechny důsledky svého jednání. Člověk je v první řadě zodpovědný sám za sebe a své činy. Vzhledem k dnešní provázanosti mezilidských vztahů jsme také spoluzodpovědní za druhé, za společnost a životní prostředí. S nárůstem současného egoismu a individualizmu se spoluzodpovědnost ze společnosti vytrácí. Občanská společnost tím pak velmi trpí. Naše společnost se určitě stane příjemnější pro život, když se občané České republiky naučí více propojovat osobní a společenskou zodpovědnost.
Příloha č.1.
OPONENTSKÝ POSUDEK Posouzení námětů ETV Autor: PhDr. Václav Mertin
Obecné posouzení námětů
Náměty obsahují obecné zaměření. Soudit podle námětu je proto velmi ošidné. Naplnění je totiž věcí rozpracování a převedení do konkrétní podoby. V obecných námětech existují obě možnosti naplnění – jak přitažlivé, přesvědčivé, tak i šustící papírem.
Představuji si diváka. Neexistuje univerzální divák. Na jedné straně stojí ten, který si osvojuje život, učí se v něm žít (tedy dítě a dospívající), na straně druhé je ten, který už má se životem delší zkušenosti. Akcenty sdělení jsou u každého poněkud jinde.
V každém případě se nepřimlouvám za filozofickou disputaci, ale o praktickou etiku. Chce námět cosi jasně prohlásit nebo chce ukázat na složitost a dát jedince možnost vybrat si s tím, že stojíme na straně etického chování?
Námět na téma:
FAIR PLAY
Téma je velmi cenné a doporučuji jeho realizaci. Zákony ošetřují nemalou část fungování společnosti, nicméně zůstane ještě nemalý díl, který zákony nezajímá, přesahuje jejich možnosti a přesto má význam pro jedince i společnost. Fair play, slušné chování zvyšuje bezpečí lidí, umožňuje jim soustředit energii i tvůrčí potenciál na rozvoj a nikoli na obranu „základních lidských pozic“.
Na druhé straně je zřejmé, že se společnost odjakživa musí vypořádávat s unfair jednáním, aniž by to způsobilo zásadní chaos. Tím chci sdělit osobní názor, že absolutní názory nebývají akceptovány, má se za to, že šustí papírem. Nejde o to, že bychom měli unfair jednání trpět, ale neměli bychom se tvářit, že každá drobnost rozloží republiku (byť je zřejmé, že její neefektivita začíná od maličkostí).
Mám připomínku k tomu, že je opomenuto školní vzdělání, které je v České republice systematicky stavěno na srovnávání a rovněž na soutěži. Řada pedagogů a snad i psychologů toto soutěžení podporuje, byť s výhradou, že by se mělo jednat o férové soutěžení. Přitom pro dítě má význam zejména takové soutěžení, ve kterém uspěje. A jestliže nemůže v některých uspět (protože druzí jsou lepší), tak je povinností dospělých umožnit dítěti, aby uspělo v jiných oblastech.
Námět na téma:
NASLOUCHÁNÍ
Nikdy v předcházející době nebylo nutné vstřebat tolik informací písemných i ústních jako je tomu v současnosti. Z této inflace nutně vyplývá určitá nepozornost při vstřebávání informací. Jestliže shlédneme dva filmy denně, mluvíme s dvaceti lidmi, přečteme noviny a čteme knížku, je velmi nepravděpodobné, že můžeme všechny informace citlivě vnímat a zapamatovat si všechny informace. Cesta k nápravě je dvojí. Na jedné straně lze cvičit naslouchání. Současně je také nezbytné omezit přísun informací tak, aby každá nová mohla nabýt větší váhy. U dětí je nezbytné učit je pravidlům efektivní komunikace.
Podobně je tomu s empatií. Jde o dovednost, kterou bychom měli podporovat a rozvíjet od předškolního věku. Ovšem každé empatické naslouchání vyžaduje osobní angažovanost – je proto zřejmé, že při bohatosti mezilidských kontaktů v současné době není myslitelné, aby všechny kontakty probíhaly s osobním zaujetím. Mnohé nemohou být jiné než společenské. Nicméně měli bychom rozlišovat tak, aby alespoň některé vztahy probíhaly na niterně angažované úrovni.
Téma je relevantní a postihuje předpoklad kvalitních mezilidských vztahů. Doporučuji proto, aby se realizovalo.
Námět na téma:
PRAVDIVOST
Pravdivost představuje zásadní charakteristiku života. Být pravdivý k druhým i k sobě předpokládá značné sebevědomí na straně jedné a pokoru i respekt na straně druhé. Zařazení tohoto tématu je jednoznačně přínosné a doporučuji jeho realizaci. Jen bychom neměli při zpracování zapomínat, že v některých oblastech je to s pravdou složitější. Lidský život je natolik komplikovaný, že je pro nás prakticky nemožné zachytit všechny relevantní údaje a na jejich základě pak určit, kde je pravda. Řada okolností nabývá významu teprve v kontextu dalších událostí. U některých životních jevů však představuje nejvyšší kategorii subjektivní posouzení a vnášení objektivních (pravdivých) pravidel má jen omezený význam.
Pro podporu pravdy u dětí je nezbytné naplnit několik pravidel. Je nezbytné, aby nelhali dospělí (vzor autorit). Dále je důležité, aby pravda byla pro dítě výhodnější než lež. Současně musíme myslet na to, že pravda není samozřejmá a měli bychom proto pravdu vždy ocenit – byť dítě provede něco nepatřičného a samotný čin ocenit nemůžeme.
Námět na téma:
SOLIDARITA
Člověk sám je nic. Je proto v jeho zájmu, aby akceptoval společenství druhých lidí a přispíval k jeho prosperitě. Lze totiž předpokládat, že v prosperujícím společenství
(morálně i
materiálně) se povede lépe i jedinci.
Na druhé straně je třeba rovněž podporovat lásku jedince k sobě samému, jeho jedinečnost, sebevědomí. Protože člověk, který má rád sám sebe, respektuje svou vlastní důstojnost a hodnotu, je s to plně respektovat i druhé lidí. Jde jednoznačně o spojité nádoby.
Stejný postup bychom měli volit u dětí. Na jedné straně bychom měli kultivovat altruismus – a je třeba říct, že děti ho přijímají s vděčností. Na straně druhé bychom měli se stejnou intenzitou rozvíjet pocit jedinečnosti, důstojnosti, respektu k vlastní osobě i hodnoty vlastní osoby. Jedině tak lze docílit toho, aby zdravá, sebevědomá osobnost potvrzovala sama sebe tím, že dává druhým. Pouze zralý člověk může mít větší radost z dávání než z dostávání. Pro zralého člověka je radost druhých, na které se mohl podílet, vysokou hodnotou, která zlepšuje kvalitu života.
Námět vhodný, podporuji jeho realizaci.
Námět na téma:
TOLERANCE
Věřím, že autor dobře chápe, že zejména pro dítě, které se zmocňuje světa, je nad jeho síly vidět svět z různých stran. Do určitého věku to neumí a i později je pro něj svět černobílý. Dítě potřebuje mít životní invarianty, v nejednoznačnosti se neumí pohybovat. I z hlediska odpovídajícího vývoje je nutné, aby si dítě dobře osvojilo jednu „správnou“ variantu a teprve následně je s to začleňovat další verze. Nejprve zvládne odlišení já-ty, my (např. rodina) – oni (cizí), teprve za čas může dospět k rozmanitosti.
To vůbec neznamená, že bychom neměli od útlého věku vést dítě k přijetí rozmanitých pohledů na život, svět, druhé lidí. Ovšem nemůžeme počítat s tím, že samo dítě se dopracuje diferencovaných pohledů. Proto mu také nejprve toleranci musíme „podsouvat“ zvenku a počítat s tím, že se jí jednoduše naučí. Současně je velmi důležitý pozitivní příklad důležitých dospělých.
Starší děti jsou již s to akceptovat různé pohledy, ovšem vliv dospělých, kteří silou prosazují jedinou správnou variantu, jediný pravdivý pohled, jim v některých případech velmi znesnadňuje cestu k toleranci.
Téma je vhodné a doporučuji je k realizaci.
Námět na téma:
SVOBODA
Téma je pochopitelně zásadní, nelze se mu vyhnout. Jenže právě v tomto tématu, jako kdyby autor trochu zapomněl, že významným divákem mají být děti a dospívající a etika vhodná pro jejich přiměřenou recepci je ryze praktická. Pro ně je důležité, abychom jim sdělili, že v každém okamžiku jsou to právě oni, kdo se rozhoduje, co bude, co udělá, se stane. Jistě existuje mnoho situací, ve kterých o dítěti rozhodují rodiče, učitelé, případně další dospělí, nicméně o tom, jestli se porve se spolužákem, jestli mu něco sebere, jestli zalže rodičům, jestli sní celou čokoládu, když ví, že nikdo jiný neměl…, se v posledku rozhoduje samo.
Podobně bychom měli dítě přesvědčovat (poněkud v rozporu s běžným povědomím, nicméně v souladu s aktuálními poznatky psychologie), že i případné bouřlivé emoce (např. vztek) nepůsobí samy o sobě a proti naší vůli, ale jsme s to je ovládat. Je také na nás, abychom jim na praktických příkladech ukazovali, že jejich svoboda končí ve chvíli, kdy omezuje svobodu druhého. Svoboda je rovněž jednoznačně spojená se zodpovědností.
Téma je vhodné a doporučuji je k realizaci.
Námět na téma:
ZODPOVĚDNOST
Za důležité považuji sdělení, že člověk je tvor chybující a současně, že musí přijímat následky všech svých činů. Platí to i pro malé děti, jde však o výchovný princip. Učíme dítě, že se mu může stát leccos, že může i samo leccos způsobit, ale musí se učit postavit se následkům čelem. Sami mu pomáháme, aby mohlo tento princip naplnit, aby odčinilo vzniklý problém. Odmala je třeba dítě učit, že má stále větší odpovědnost za sebe, za druhé. Začínáme vlastními hračkami, domácími mazlíčky, sourozenci, rodiči, pokračujeme přírodou a společnosti. U dospívajících jde o zodpovědnost za vlastní studium, za partnerské vztahy. Téma je vhodné a doporučuji je k realizaci.
