Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Havířov – skanzen komunismu? Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph Ph.D. Autor práce:: Ondřej Pechník 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil pouze prameny a zdroje uvedené v seznamu použité literatury. Souhlasím s tím, aby tato bakalářská práce byla zpřístupněna ve fyzické i elektronické podobě ke studijním účelům.

V Brně dne: …………………………………. Podpis:

………………………………….

2

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval Mgr. Jiřímu Miholovi, Ph.D. za odborné vedení mé práce. Také děkuji Ing. arch. Adamu Guzdkovi, který mi udělil neocenitelné rady stran dobových architektonických pramenů a v rámci obsáhlého rozhovoru mi poskytl odborný vhled do současného stavu mnou pojednávané problematiky. Závěrem děkuji Bc. Janu Krajčirovičovi, který mne trpělivě provázel v průběhu tvorby této práce a přispěl svými věcnými a cennými připomínkami k její finální podobě.

3

OBSAH ÚVOD .........................................................................................................................................6 1. HAVÍŘOV - VZOROVÉ MĚSTO SOCIALISMU..............................................................10 1.1 Vznik .......................................................................................................................... 10 1.2 Rozvoj města do roku 1968........................................................................................ 12 1.3 Vývoj po událostech pražského jara .......................................................................... 14 2. URBANISMUS A ARCHITEKTURA MĚSTA ..................................................................16 2.1 Ideje socialistické architektury a počátky urbanizace na území Havířova ................ 16 2.2 Sorela a 50. léta .......................................................................................................... 19 2.3 Urbanismus a architektonika města v 60. až 80. letech ............................................. 21 2.4 Proměny po roce 1989 ............................................................................................... 24 2.5 Specifika urbanistického řešení Havířova .................................................................. 25 2.5.1 Umění ve veřejném prostoru ............................................................................... 25 2.5.2 Přírodní prvky a zeleň ......................................................................................... 26 2.5.3 Vodní prvky ......................................................................................................... 27 2.5.4 Prostorová řešení ................................................................................................. 27 2.6 Srovnání Havířova s dalšími městy............................................................................ 29 2.6.1 Ostrava-Poruba .................................................................................................... 29 2.6.2 Brněnské sídliště Lesná ....................................................................................... 31 3. VÝZNAMNÉ PAMÁTKY MĚSTA HAVÍŘOVA ..............................................................33 3.1 Kino Radost ................................................................................................................ 33 3.2 Kino Centrum ............................................................................................................. 34 3.3 Autobusové nádraží .................................................................................................... 35 3.4 Zimní stadion ............................................................................................................. 35 3.5 Vlakové nádraží ......................................................................................................... 36 4. HAVÍŘOV A PAMÁTKOVÁ OCHRANA .........................................................................38 4.1 Vývoj legislativy a systému památkové péče po roce 1989 ...................................... 38 4.2 Základní charakteristika aktuální situace památkové ochrany................................... 40 4.3 Vývoj památkové ochrany v Havířově ...................................................................... 42 4.4 Stav ochrany urbanistického řešení Havířova a jeho kritické zhodnocení ................ 43 4.4.1 Revitalizace ochranného pásma obytného souboru sorela .................................. 45 4

4.4.2 Ochrana umění ve veřejném prostoru.................................................................. 47 4.4.3 Ochrana zeleně, vodních prvků a prostorových řešení ........................................ 50 4.4.4 Plošná ochrana architektonických prvků v rámci urbanistického řešení města .. 52 4.5 Ochrana významných památek města ........................................................................ 54 4.6 Pozdní modernismus a otázky ochrany památek moderní architektury..................... 56 ZÁVĚR .....................................................................................................................................62 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ...............................................................................67 PRAMENY ...................................................................................................................... 67 LITERATURA ................................................................................................................. 69 RESUMÉ ..................................................................................................................................74 SUMMARY ..............................................................................................................................74 PŘÍLOHY .................................................................................................................................75

5

ÚVOD Havířov, nejmladší město České republiky, je v mnoha ohledech zcela unikátním místem. Pouhých několik desetiletí dlouhá historie Havířova je od samých počátků spjata s komunistickou stranou, jejíž politicko-hospodářské ideje měl jakožto sídliště pro pracovníky v těžkém průmyslu a těžbě ztělesňovat. Ambiciózní a do detailu promyšlený urbanistický plán výstavby velkého města na zelené louce mezi uhelnými revíry a průmyslovými podniky se stal v padesátých letech pro vládnoucí stranu otázkou prestiže i ekonomické

nutnosti.

Havířov

se

měl

stát

prvním

socialistickým

městem

v Československu.1 Na padesátá léta, dobu vzniku města, je dnes obecně nahlíženo jako na jedno z nejproblematičtějších období českých dějin. Toto politicko-historické stigma dopadá i na Havířov, jenž si jeho část ostatně nese už v samotném názvu, který byl mimo jiné zvolen právě pro svou schopnost ztělesnit budovatelského ducha poúnorového Československa. Město bylo vystavěno z čistě utilitárních důvodů, ovšem jedním z hlavních principů při jeho projektování byla snaha vytvořit podle dobových představ ideální místo pro život nového, socialistického člověka. Od této intence se odvíjí celý urbanistický plán města, který se snažil nalézt v souladu s dobovými ideály dokonalou rovnováhu mezi soukromím obyvatele a veřejným prostorem, dostupností infrastruktury a nerušené přírodní rekreace aj. Městský prostor je navíc zpestřen řadou unikátních staveb, které tvoří integrální součásti a dominanty této koncepce města jako „ráje pro život.“ V posledních dvaceti letech řada městských staveb a prostranství doznala značných změn, v množství případů k horšímu. Subjektivně i objektivně vnímám optikou historika a obyvatele jako velký nešvar současného Havířova právě nerespektování původní urbanistické koncepce, nedostatečné nastavení pravidel památkové ochrany a obecně neuvážlivé nakládání s historickým odkazem, který je základem identity města. V republikovém kontextu unikátní urbanistický plán města je „poškozován“ svévolnými stavebními zásahy, které narušují nejen veřejné prostory, které tak mnohdy ztrácejí svou původní funkci, ať už po stránce estetické či užitné, ale též konkrétní budovy a památky. Tyto skutečnosti jsou také důvodem vzniku této práce. Ve své bakalářské práci se budu zabývat tematikou urbanismu, architektury a především památkové ochrany ve městě. Své práci jsem projektoval dva vzájemně provázané cíle. 1

Havířov - město budoucnosti. Nová svoboda. 1955, č. 285, s. 4.

6

Prvním je popis unikátní urbanistické koncepce Havířova a vyzdvihnutí vybraných architektonických památek města s akcentem na raritní stavby pozdního modernismu.2 Na simplexní deskripci reálií následně navážu; druhým cílem této práce je zachycení stavu památkové ochrany architektonického a urbanistického dědictví města, jeho hodnocení a vystižení kritických bodů. Situaci na poli literatury a pramenů k mnou zvolenému tématu lze považovat za specifickou. V rámci tematiky památkové ochrany se díky rozvoji této disciplíny v období posledních tří dekád případnému badateli nabízí dostatek diferencovaných a akademicky relevantních děl a v případě Havířova i dostatek aktuálních zdrojů, často dostupných i online. Je však politováníhodnou skutečností, že ani šedesát let po vzniku města neexistuje akademicky pojatá, kritická a tím pádem uspokojivá literatura k tematice jeho vzniku, vývoje či architektoniky. Historik je tak odkázán na řadu drobnějších publikací, případně na již dříve zpracované prameny. V otázkách historického a stavebního vývoje Havířova jsem při koncipování této práce sahal pro nedostatek vhodnějších pramenů zejména po jubilejních publikacích, které město vydává každých deset let ku příležitosti výročí svého vzniku a které poměrně zdařile zachycují kromě bezprostřední historie Havířova díky své periodicitě i jeho vývoj. 3 Jako nejhodnotnější se v tomto ohledu ukázala publikace neinvenčně nazvaná Havířov, 4 která vyšla u příležitosti 40. výročí založení města roku 1995. Ta je jako jediná sestavena akademickým způsobem, obsahuje dohledatelné a relevantní citace pramenů a naopak neobsahuje ideologický podtext. Přes značný prostor, který je v knize věnován starším dějinám území dnešního Havířovska, se tato publikace, obsahující zejména obecné informace, ukázala jako velmi užitečný základ pro úvodní část mé práce. Deficit v popisu městské historie a architektoniky pokrývají zájmové organizace, jako je například architektonický spolek Důl architektury, z. s. či Spolek přátel historie města Havířova, z. s. – jejich činnost má kromě významného příspěvku k zachování městských

2

Zatímco v československé kultuře a designu jsou 60. léta považována za zlatou éru, stavitelství této doby, které vytvořilo most mezi socialistickým realismem a normalizační typizací a pozvedlo českou architekturu na světovou úroveň, je vnímáno rozporuplně; otázky jeho ochrany, které v této práci tematizuji, jsou v současnosti v Havířově předmětem rozsáhlé diskuse, podobně jako otázky hodnoty a ochrany industriálních památek. 3 Tyto publikace krom cenného obrazového materiálu, umožňujícího komparaci původního vzhledu a stavu městských nemovitostí a prostor s tím současným, obsahují také informace o historii Havířova, bohužel často tendenčně zkreslené. To je s ohledem na politicko-ekonomický podtext existence Havířova pochopitelné, ovšem částečně to diskredituje tyto publikace jako relevantní zdroje. Jejich využití jsem proto omezil na výše vymezený způsob. 4 ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: Havířov. Havířov: Statutární město Havířov, 1995.

7

dějin podíl také na této práci. Zatímco Důl architektury, zaměřující se na ochranu havířovské architektoniky, mi prostřednictvím svého místopředsedy Ing. arch. Adama Guzdka poskytl neocenitelné rady a pomoc do začátku (zejména stran relevantních pramenů o architektonice), Spolek přátel historie města Havířova, vydávající zájmové periodikum Havířovský zpravodaj o historii města, posloužil jako zdroj obrazového materiálu a obecných informací o městských památkách. Situaci na poli literatury o Havířově částečně řeší akademické práce. Zajímavý náhled do problematiky stavebního vývoje města poskytuje diplomová práce Architektura a urbanismus v Havířově, 1947 – 1970,5 kterou vytvořila Andrea Madigarová. Po pročtení této práce jsem se rozhodl některé její zdroje přejmout a seznámit se s nimi.6 Diplomová práce Jany Sedláčkové Architektura Havířova v období socialistického realismu7 se pak soustřeďuje zejména na městskou architekturu padesátých let. Obě zmíněné práce mi posloužily zejména ve fázi konkretizace představ a také fungovaly jako zdroje skryté bibliografie. 8 Přes jistý motivický průnik s mou prací je tematika výše uvedených diplomových prací odlišná, a proto necítím potřebu se vůči nim dále vymezovat. Zcela klíčové jsou pro tuto práci dobové obrazové prameny, které zachycují původní či projektovaný stav pojednávaných budov a prostorů v Havířově, čímž slouží jako podklady pro kritickou část této práce. Obrazové prameny, které jsou k práci připojeny ve formě příloh, proto neslouží jako samoúčelné ilustrace či doplnění textu, nýbrž jako jeho integrální součást. Jako zdroj těchto pramenů posloužily již zmíněné jubilejní publikace a dobové architektonické časopisy. Důležité jsou pro tuto práci také tištěné prameny, ze kterých lze čerpat bezprostřední informace o stavebních akcích v Havířově. Věnoval jsem zvýšené úsilí studiu dobových a logicky nejrelevantnějších periodik, jmenovitě Rudému právu a krajskému deníku Nová svoboda. Mohu však s určitostí tvrdit, že informace o výstavbě Havířova, které se v nich sporadicky objevují, se oproti pověsti města jako výkladní skříně socialismu většinou 5

MADIGAROVÁ, Andrea: Architektura a urbanismus v Havířově, 1947 – 1970 (Diplomová práce). Brno: Univerzita Palackého, 2010. 6 Navzdory názvu této práce, který indikuje tematický průnik s první částí práce mé, je jejím cílem podání „souhrnného a výstižného obrazu urbanistického a architektonického rozvoje města.“ V centru zájmu autorky leží primárně postižení geneze města a architektonickému řešení jednotlivých staveb se věnuje pouze v elementární rovině, a proto výše popsaný způsob využití její práce, kterou i cituji, nevnímám jako střet zájmů. Tamtéž, s. 8. 7 SEDLÁČKOVÁ, Jana: Architektura Havířova v období socialistického realismu (Diplomová práce). Praha: Univerzita Karlova, 2010. 8 Jako student neuměleckého oboru zejména doceňuji princip, podle kterého byla v obou pracích vybrána architektonická literatura.

8

omezují na obecné informace o jeho růstu, plnění stanovených plánů a o nových veřejných budovách či prostoru města pojednávají pouze zkratkovitě či vůbec. Nejcennější prameny této práce se tak nachází ve specializovaných časopisech Československý architekt a Architektura ČSR a v dobové urbanistické učebnici Vladimíra Meduny9 - ten jako vrchní projektant města řídil po dvě desetiletí jeho výstavbu a ve svém díle zmapoval řadu urbanistických metod, které jsou v Havířově použity. Stavební vývoj města je pramenně podložen fondy státního oblastního archivu v Opavě a Správy majetku OKD, jež zmapovala a popsala Andrea Madigarová, 10 na kterou v tomto ohledu navazuji - popis tohoto vývoje však není intencí této práce, které tak tyto fondy slouží pouze jako informační báze. Z formálního hlediska jsem svou práci rozdělil do čtyř celků. První část tvoří nezbytný historický úvod, ve kterém se zaměřuji na stěžejní milníky dějin Havířova s důrazem na stavební genezi města. V části druhé se budu věnovat popisu urbanistické koncepce a architektonického řešení města a srovnání Havířova s obdobnými urbanistickými celky v Brně a Ostravě. Z metodologického hlediska v prvních dvou oddílech, kdy bezprostředně zkoumám a popisuji skutečnost na základě dostupných pramenů a literatury, užívám především

metody

přímé,

ojediněle

nepřímé.

Třetí

oddíl

věnuji

vybraným

architektonickým památkám Havířova a užívám zde zjednodušenou metodu sondy, kdy za pomoci popsaného selektivního principu vybírám jejich reprezentativní vzorek, který mi umožňuje ve čtvrtém a především pátém oddílu zevšeobecňovat závěry. Ve čtvrtém oddílu, kde užívám převážně metody indukce, se budu věnovat východiskům památkové ochrany ve městě, která je v současnosti předmětem živé společenské diskuse. V závěru své práce Havířov – skanzen komunismu? 11 sumarizuji pozici památkové ochrany ve městě a pokusím se o její komplexní zhodnocení s přesahem v podobě vlastního koncepčního návrhu.

9

MEDUNA, Vladimír: Urbanistická kompozice. Brno: VUT, 1981. Srov. MADIGAROVÁ, Andrea: c. d., s. 10. 11 Sousloví „skanzen komunismu“ slouží v názvu mé práce jako vizuální metafora, která nemá za úkol přesně pojmenovat skutečnost (v takovém případě by bylo patrně vhodnější označení „skanzen socialismu“) či naznačit, že je mou intencí z města vytvořit pomyslný skanzen, tedy expozici muzejního typu, ale pouze ilustrovat téma této práce, kterým je památková ochrana. Po roce 1989 proběhlo v prostoru vnitřního města pouze několik nových stavebních akcí - hlavní geneze Havířova probíhala mezi lety 1947-1989, a proto se metafora v názvu přímo nabízí. 10

9

1. HAVÍŘOV - VZOROVÉ MĚSTO SOCIALISMU V následujícím oddílu se budu zabývat elementárním popisem historie a stavební geneze města; kromě informací o vývoji Havířova budu akcentovat zejména ty, které se v obecné rovině dotýkají politického či společenského dění, jež mělo vliv na bezprostřední rozvoj města.

1.1 Vznik Bezprostředně po konci druhé světové války nic nenasvědčovalo faktu, že na dnešním Havířovsku brzy vznikne nové město.12 Poválečný vývoj na Ostravsku a Karvinsku, dvou významných černouhelných regionech, však byl předzvěstí nástupu masové industrializace komunistické éry. Postupné rozšiřování těžby a rozvoj související průmyslové výroby si vynucovaly mimo rozvoje infrastruktury i restrukturalizaci stávajícího osídlení. Do konce čtyřicátých let žila velká část obyvatel na území dnešního Havířovska v menších historických obcích a v hornických koloniích. V bezprostředním okolí dnešního města se nacházely menší obce Šenov, Šumbark, Bludovice a o něco rozlehlejší obec Suchá, rozdělená na tři samostatné části, Dolní, Prostřední a Horní Suchou. Z kolonií to pak byly například osady U nádraží v Prostřední Suché, kolonie Nová Sušská nebo kolonie u šachty v Suché.13 Rozsáhlé hornické osady, správně spadající pod přilehlé obce, vznikaly spontánně zejména v blízkosti dolů - havíři si své skromné domy stavěli svépomocí i za účasti podniků. Kolonie však trpěly absencí inženýrských sítí a nedostatečnou občanskou vybaveností, což se v kombinaci s rozšiřováním těžby a souvisejícími vlivy důlní činnosti na statiku postupně negativně promítalo na kvalitě života v nich.14 Roku 1947 byla v katastru obce Šumbark zahájena v rámci dvouletého hospodářského plánu15 organizovaná výstavba typizovaných bytových domů. Ty měly vytvořit nouzové sídliště a poskytnout prostor novým pracovníkům v obnovované těžbě, jejichž citelný nedostatek byl dočasně kompenzován pomocí nucených prací německých civilistů a válečných zajatců. Sekundárně měly tyto domy řešit stávající neutěšenou sídelní situaci. 12

Srov. ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 70. Srov. ŠPAČEK, Zdeněk a kol.: Havířov: socialistické město. Ostrava: Profil, 1974, s. 10. 14 Anna Miksová, bytem Havířov – Dolní Suchá, Šumbarská 10, obyvatelka bývalé hornické kolonie v Suché a Havířovská pamětnice (*1948), záznam učiněn 20. 12. 2014. 15 Cílem centrálního hospodářského plánu, který určoval konkrétní směřování státní ekonomiky, byla obnova válkou poškozené hospodářství Československa. Jednalo se o první direktivní zásah do státní ekonomiky, který byl přijat roku 1946 (s působností v letech 1947-1948) na popud KSČ. 13

10

První domovní bloky s prostornými a moderními třípokojovými byty byly dokončeny na jaře roku 1949. Kompozičně byla tato prvotní sídlištní zástavba řadová, stereotypní, architektonicky nijak nevybočující z dobového trendu a vyznačovala se nedostatečnou občanskou vybaveností a neujasněnou koncepcí, 16 neboť pouze účelově řešila akutní bytovou krizi 17 – reálně se tedy jednalo v přeneseném slova smyslu o jakousi novou hornickou osadu. Obdobná sídliště v menším rozsahu vznikla také v katastru obcí Dolní a Prostřední Suchá. Právě nová výstavba však svým zásahem do stávajících sídelních poměrů a vytvořením nových ubytovacích kapacit vytvořila předpoklady pro pozdější vznik města. Lidé z okolních obcí, Ostravska a kolonií se začali postupně do nových a atraktivních bytů přesouvat - kolonie pak byly v průběhu následujícího desetiletí postupně asanovány. Příslib vlastnictví bytu fungoval během poválečné bytové tísně jako rozhodující faktor při získávání nových pracovníků do okolních průmyslových podniků.

18

V rámci

„dvouletky,“ obsahující výše zmíněné požadavky na rozšiřování těžby a bytového fondu,19 proto i po roce 1949 pokračovala intenzivní příprava projektové dokumentace pro vznik nových bytových jednotek, po nichž byla stále velká poptávka. V souvislosti s tímto vyvstaly na konci 40. let první otázky budoucího pojetí nové zástavby a organicky (nikoli institucionálně) tak vznikla potřeba vytvořit komplexnější urbanistické řešení. Samotný stavební rozvoj, který následoval v první polovině 50. let, vedl roku 1955 ke vzniku města. Potvrzením ambicí tohoto budoucího růstu bylo ještě před dokončením směrného územního plánu rozhodnutí rozšířit stavební práce mimo dosavadní a omezený prostor historické obce Šumbark. Stavba postoupila jihovýchodním směrem za železniční násep a „na zelené louce“ uprostřed polí byl vybudován rozsáhlý komplex hornického učiliště.20 Zatímco čtvrť „dvouletkových" domů na Šumbarku má dodnes sídlištní charakter, kolem budovy učiliště, jehož stavba byla zahájena roku 1950, začala vznikat nejstarší část budoucího města. Jižní sídliště se v literatuře označuje podle blízké obce jako „bludovické“ či jako „sídliště Šumbark-Bludovice;“ mezi starousedlíky získalo dobovou

16

Srov. ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 78. Srov. ANDRLE, Alois a kol.: 40 let bytové výstavby v socialistickém Československu. Praha: TERPLAN, 1986, s. 11. 17

18

Srov. ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 77. Zákon o dvouletém hospodářském plánu. In: http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t0160_01.htm. 1946. 20 Učiliště neslo název Pavka Korčagin, podle známé literární postavy z Ostrovského románu Jak se kalila ocel. Dnes bývalé učiliště na ul. Svornosti, č. p. 86, slouží jako sídlo magistrátu města Havířova; budova původně postavená doslova na zelené louce se tak v současnosti nachází v samém centru vnitřního města. 19

11

přezdívku „Korej.“ 21 Na počátku padesátých let také vznikly první typizované bytové domy v nedalekých obcích Suchá a Bludovice. Bludovické sídliště, kterému dominovala vysoká budova učiliště, bylo již budováno podle zmíněného urbanistického plánu, který stanovoval konkrétní umístění inženýrských sítí, komunikací a jednotlivých budov a zohledňoval ve své komplexnosti inovativním způsobem širokou škálu urbanistických kritérii. Plán v průběhu času v souladu se společenskopolitickým a ekonomickým vývojem země doznal značných změn, ale už od počátku kapacitně počítal s postupným vybudováním sídliště pro šedesát tisíc obyvatel; stavba měla proběhnout v osmi etapách, které měly v průběhu necelých deseti let vytvořit po všech stránkách funkční a samostatné sídlo městského typu s výhledem na možný další budoucí vývoj.22 Zatímco stavbu dvouletkových domů na Šumbarku podle centrální, typizované projektové dokumentace prováděly soukromé firmy, na projektování a urbanistickém řešení po roce 1949 se již podílely nově vzniklé státní Stavoprojekty, sdružující v duchu kolektivizace architekty a projektanty. Obsáhlý výčet angažovaných subjektů podává výmluvné svědectví o rozsáhlosti projektu vybudování nového města.23 Čtvrtého prosince roku 1955 byla jižnímu bludovickému sídlišti, čerstvě sjednocenému se sídlištěm ležícím na severu v katastru obce Šumbark, usnesením vlády udělena městská práva a společný název Havířov, který vzešel z veřejné soutěže. O čtrnáct dní byla tato skutečnost stvrzena v městském kulturním domě Radost, kde bylo město, stále připomínající spíše staveniště, vyhlášeno.

1.2 Rozvoj města do roku 1968 Prvotní snahou městských architektů a projektantů bylo co nejrychleji vytvořit funkční jádro budoucí zástavby a stabilizovat situaci města tak, aby bylo schopné plnit své funkce.

21

Přezdívka byla odvozena od korejského válečného konfliktu, který probíhal v letech 1950-1953 paralelně s první fází budování města Havířova. Rozsáhlá stavební činnost poškodila stávající infrastrukturu a rozryla terén natolik, že bez pracovní obuvi se ve městě prakticky nedalo pohybovat. Všudypřítomné bláto nepřetržitě provázelo město v prvních letech existence - paralela s válečnou zónou se tak přímo nabízela. Viz Anna Miksová, bytem Havířov – Dolní Suchá, Šumbarská 10, obyvatelka bývalé hornické kolonie v Suché a Havířovská pamětnice (*1948), záznam učiněn 20. 12. 2014. 22 Srov. ŠPAČEK, Zdeněk a kol.: c. d., s. 20-22. 23

Projektování se účastnily podniky z přilehlých regionů i vzdálenějších měst, jako byl Stavoprojekt Ostrava, Olomouc, Brno, ale i Stavoprojekt České Budějovice, Ústí nad Labem či Stavosvit Gottwaldov. Samotnou výstavbu jižního sídliště - rozsáhlou, extenzivní a logisticky i technicky náročnou - realizovaly Pozemní stavby Opava, Pozemní stavby Brno a v pozdějších etapách Bytostav Ostrava. Srov. MADIGAROVÁ, Andrea: c. d., s. 27.

12

I po roce 1955 však extenzivní stavební činnost nadále pokračovala – tempo bytové výstavby se na Havířovsku, podobně jako v ostatních průmyslových regionech, dokonce postupně zrychlovalo, 24 a to až do roku 1968. Stavební rozvoj postupoval v této době zejména jižním směrem, ale bytová výstavba částečně probíhala i na Šumbarku. Jižní sídliště, nejstarší část vnitřního města vybudovaná do konce 50. let, je dnes ochranný pásmem obytného souboru sorela, pojmenovaným podle umělecké doktríny socialistického realismu, v jejímž slohu bylo převážně vybudováno. Roku 1960 byly k rozšiřujícímu se katastru Havířova v rámci celostátní územní a správní reorganizace připojeny okolní obce (dnes městské části) Životice, Dolní Suchá, Dolní Bludovice a zbytek Šumbarku. Na počátku šedesátých let také bylo rozhodnuto o dalším rozsáhlém rozšíření města jižním směrem. To sebou přineslo celkovou proměnu charakteru stavební činnosti v Havířově a doposud nejvýraznější změnu v urbanistickém plánování (viz kapitola 2.3 o urbanismu města v 60. letech). Havířov byl svou jednostranně sídelní funkcí, podobně jako sídliště v Ostravě-Porubě, unikátní. Na území města se až do reorganizace roku 1960, kdy byl ke katastru obce připojen nedaleký důl Dukla, nenacházel žádný průmyslový podnik. Podniky lehkého průmyslu, které ve městě vznikly po roce 1960 za účelem posílení zaměstnanosti (strojírny, pobočka obuvního družstva Svit), byly budovány zcela mimo městské centrum. Ač bylo jižní sídliště, nejstarší část Havířova, strukturálně koncipováno s ohledem na rozsáhlý budoucí růst, občanská vybavenost za překotným růstem značně zaostávala25 - ve městě ještě v polovině šedesátých let chyběla nemocnice, dostatečně dimenzovaná obchodní síť a možnost širšího kulturního vyžití. To souvisí s alokací financí v rámci regionálního rozvoje, který jednoznačně preferoval investice do průmyslu (v polovině 50. let více než 83 % z celkového objemu investic) nad resorty jako bylo zdravotnictví, kultura nebo školství (všechny tři dohromady 2 % z celkového objemu investic). 26 Ve většině ohledů tak byli obyvatelé střediskového Havířova po dlouhou dobu odkázáni na nedalekou Ostravu.

24

SVOBODA, Jan: Potřebujeme stavět 105000 bytů ročně!. Československý architekt. 1956, č. 25, s. 3. Srov. Urychlit bytovou výstavbu – věc všech národních výborů a pracujících. Nová svoboda. 1955, č. 25, s. 2-3. 26 Srov. ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 81-82. 25

13

1.3 Vývoj po událostech pražského jara Jak bylo řečeno v předchozí kapitole, Havířov se, zejména v první dekádě své existence, potýkal s řadou funkčních problému. Ty byly v Československu, vystavěnému na centralistickém modelu řízení státní správy, pro střediskové město pouze obtížně řešitelné. Problematické a unilaterální spojení rozvoje regionu s těžkým průmyslem navíc v druhé půli šedesátých let začalo být předmětem obecné diskuse.27 Městští představitelé proto od počátku roku 1968 začali usilovat o prohlášení Havířova statutárním městem, díky čehož by dostal právo vést samostatnou rozpočtovou politiku a tím pádem operativně řešit společenské a ekonomické problémy. Tyto snahy předsednictva městského Národního výboru trvaly celý rok 1968 a definitivní konec jim přinesla až nastupující normalizace, nesoucí se v duchu opětovného utužení centrální politické moci. Centralizační tendence, probíhající v celostátním měřítku jako reakce na události roku 1968, přinesly kromě společenských změn i změny správní. V rámci rozsáhlých integračních procesů byly v letech 1974 a 1975 k Havířovu připojeny obce Dolní Datyně a Horní Suchá. Zatímco Datyně je dodnes městskou částí, u vzdálenější a rozsáhlé střediskové obce Horní Suchá šlo o krok politický – o jeho artificialitě ostatně hovoří i spěšné osamostatnění obce roku 1990. Po roce 1970 se v celorepublikovém měřítku zpomalil objem bytové výstavby; 28 v Havířově klesl roční přírůstek bytových jednotek nejprve na polovinu a pak až na třetinu stavu ze šedesátých let, kdy jich ročně přibývala přibližně tisícovka.29 Těžiště extenzivní výstavby se postupně přesunulo do jiných částí republiky, zejména do severních Čech.30 Osmdesátá léta můžeme z hlediska stavebního vývoje obrazně označit jako období úpadku Havířova, ač jejich úvod přinesl ve městě oživení bytové výstavby sídlištního typu na Šumbarku. Nová zástavba se však vyznačovala ještě většími nedostatky stran občanské vybavenosti, než ta dosavadní. Z hlediska dlouhodobého vývoje klesala také atraktivita Havířova, poznamenaná obtížnou ekologickou situací, s ní souvisejícími negativními dopady průmyslu na zdraví obyvatel 31 a novým těžištěm rozvojových snah centrální 27

Nejvýraznější diskusní platformou se staly noviny Hlasy Havířova, jejichž vydávání bylo proto na počátku normalizace zastaveno. Srov. Městská knihovna Havířov, odd. Šrámkova, Kronika města Havířova, roč. 1968. 28 Srov. ANDRLE, Alois a kol.: c. d., s. 12. 29 Srov. ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 130. 30 Srov. ANDRLE, Alois a kol.: c. d., s. 63. 31 Anna Miksová, bytem Havířov – Dolní Suchá, Šumbarská 10, obyvatelka bývalé hornické kolonie v Suché a Havířovská pamětnice (*1948), záznam učiněn 20. 12. 2014.

14

politické moci. V sedmdesátých letech míra vystěhovalců předčila počet imigrantů a před vylidňováním město chránil pouze přirozený přírůstek a nízká mortalita mladého obyvatelstva. Změna státního režimu po roce 1989 měla přirozeně na chod Havířova značný vliv. Kromě ekologických, kulturních a politických změn, jejichž popis je pro potřeby této práce redundantní, jsou to zejména proměny v rámci stavebního vývoje města. Tržní hospodářství v kombinaci s novým politickým systémem během dvou dekád přes relativně malé množství nových stavebních akcí do značné míry přetvořilo charakter stavební činnosti ve městě a jeho okolí. Největší změnou po událostech listopadu 1989 bylo vyhlášení Havířova statutárním městem, ke kterému došlo roku 1990. Mimo personální obměny v městských strukturách a zavádění nových orgánů samosprávy se tato změna projevila díky rozšíření pravomocí magistrátu ve všech oblastech života ve městě. Nová politická garnitura začala bezprostředně podnikat potřebné kroky v oblasti obchodu, ochrany životního prostředí a v sociální sféře. V současnosti je činnost městského magistrátu na poli územního rozvoje a památkové ochrany terčem

rozsáhlé

celospolečenské

kritiky.

Geneze

města

Havířova

je

v republikovém kontextu ojedinělá, stejně jako celá řada složitých problémů, se kterými se musí obyvatelstvo i současná politická reprezentace města potýkat. Pro účely této práce však vyzdvihnu zejména problémy, týkající se mnou stanovených cílů.

15

2. URBANISMUS A ARCHITEKTURA MĚSTA V následujícím oddílu se budu zabývat deskripcí a rozborem urbanistické koncepce Havířova a architektonického řešení městské zástavby, které s ní souvisí. Cílem tohoto i následujícího oddílu však není výše uvedené jednoduše popsat, ale především doložit, že je urbanistické řešení města v mnoha bodech objektivně hodnotné či rovnou unikátní,32 stejně jako řada památek, které se v jeho areálu nachází. Nejprve se budu zabývat podstatou socialistického pojetí urbanismu a následně rozdělím urbanistický vývoj města do tří období (období do konce padesátých let, období šedesátých až osmdesátých let a období po roce 1989), která obecně popíši spolu s jejich architektonickými projevy. 33 V další části tohoto oddílu se budu věnovat specifikům urbanistického plánu města Havířova. Na závěr oddílu doložím své tvrzení o hodnotnosti urbanistického řešení Havířova komparací s obdobnými sídelními celky.

2.1 Ideje socialistické architektury a počátky urbanizace na území Havířova Krátce po únorovém převratu se přes rozsáhlou diskusi jako jednotící princip a oficiální umělecko-politická doktrína institucionalizoval socialistický realismus. Zejména v první polovině padesátých let bylo jeho užívání v různých odvětvích kultury politickou mocí vynucováno, pročež ani architektura nebyla výjimkou.34 Pozice československých architektů po událostech roku 1948 byla obtížná. V prvé řadě museli revidovat stávající tradice a postupy, podřadit v architektuře i urbanismu individuální zájmy těm kolektivním a vyrovnat se s novým ideologickým a uměleckým směrem.35 Prvotní politický impuls aktivizoval v architektuře zejména činnost teoretickou a interpretační, realizovanou dílem Jiřího Krohy či Zdeňka Lakomého,36 která měla položit základ pro realizaci architektury socialistického realismu v Československu.

32

Unikátnost urbanistického řešení Havířova neplyne pouze z obecně známého faktu, že bylo celé rozsáhlé město postaveno „na zelené louce“, ale především z řady unikátních řešení, která byla v jeho prostoru realizována a která jsou součástí komplikované a zároveň do detailu promyšlené koncepce města, které se budu v tomto oddílu věnovat. 33 Ze strukturního hlediska by se tato část mé práce mohla jevit jako nevyvážená. Markantní část jejího rozsahu věnuji architektuře a urbanismu padesátých a šedesátých let, ovšem jedná se o upřednostnění účelné, neboť východiska ochrany zástavby z tohoto období tvoří základ kritické části této práce a její argumentační bázi. 34 HALÍK, Pavel: Ideologická architektura. Umění. 1996, č. 5, s. 438-460. 35 Srov. PECHAR, Josef a Petr URLICH: Programy české architektury. Praha: Odeon, 1981, s. 84-88. 36 Jméno Zdeňka Lakomého proniklo i do novodobého zkratkového slova sorela (socialistický-realismusLakomý), jehož autorem je údajně architekt Josef Havlíček. Tímto slovem obecně označujeme období

16

Smyslem sovětského pojetí socialistického realismu bylo dát veškerým formám umění socialistický obsah a národní formu;37 cílem tohoto nového umění bylo přestat život pouze znázorňovat a začít jej přetvářet.38 S tím souvisela i škála nových motivů a forem, které se začaly v umění plošně uplatňovat – v literatuře se prosadil budovatelský román, stavitelství načas ovládl historismus. Právě historismus byl pro architekturu socialistického realismu první poloviny 50. let základní principem.39 V českých podmínkách historismus inspiračně čerpal zejména z období renesance a klasicismu, protože baroko bylo považováno za dobu temna, husitství za období církevní gotiky a rokoko bylo hodnoceno jako antiproletářské.40 Urbanismus, v obecném slova smyslu architektonická disciplína a v konkrétním soustava vědeckých a uměleckých metod, užívaných při zakládání a formování lidských sídel,41 prošel během dvou uplynulých století bouřlivým vývojem, souvisejícím s prudkým růstem měst.42 Jednou z největších změn však urbanismus v Československu a ostatních nově vzniklých socialistických republikách prošel ve 40. a 50. letech 20. století. Spolu s tržním hospodářstvím ve stavebnictví zanikli drobní investoři a projektovou i investiční činnost v rámci svých nových struktur a podniků sjednotil stát, čímž vznikly podmínky pro zakládaní staveb a celých měst ve velkém měřítku.43 Z urbanistického hlediska byla dobovým ideálem padesátých let monumentální města naplněná zelení, uspokojující veškeré občanské potřeby a disponujícím množstvím volného prostoru, který by umožňoval veřejná shromáždění.44 Základními kompozičními principy socialisticko-realistické architektury, samotný architektonický sloh či v konkrétních případech (např. v Havířově) jednotlivé stavební soubory. Srov. LIPUS, Radovan: Scénologie Ostravy. Praha: KANT, 2006, s. 103. 37 BENEŠOVSKÁ, Klára a kol.: Velké dějiny zemí Koruny české: Architektura. Praha: Paseka, 2009, s. 663. 38 Tuto intenci si paradoxně původně kladlo za cíl umění avantgardy, ale teprve politický aparát totalitního režimu ji byl schopen uvést do praxe. Srov. GROJS, Boris.: Gesamtkunstwerk Stalin: rozpolcená kultura v Sovětském svazu. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, 2010, s. 58-59. 39 Duchovní otcové socialistického realismu veskrze paušálně zavrhovali jakékoli dosavadní formy moderního umění, ale neodmítali v souladu s Leninovou tezí „dvou kultur v jedné“ progresivní umění minulosti. Lenin tvrdil, že ve všech kulturách naskrz dějinami se dá společnost rozdělit na dva tábory, pročež je v pořádku čerpat z kulturního dědictví tábora utlačované, lidové vrstvy. Tím vnitřně ospravedlnil pozdější historismus, ke kterému se uchylovali tvůrci ze všech uměleckých směrů, když byl dogmatizací socialistického realismu direktivně a uměle přetržen vývoj soudobých uměleckých forem. Tamtéž, s. 53. 40 Srov. Dokumentární cyklus Šumná města (1995), epizoda Šumná Karviná. 41

BLAŽÍČEK, Oldřich J.: Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Aurora, 2013, s. 427. 42 V městském plánování se, stejně jako v architektuře, vystřídala celá řada proudů a módních vln – střídala se období, kdy se města přizpůsobovala autům a vice versa; období, kdy byly ideálem městského profilu mrakodrapy s obdobími, která upřednostňovala jednotný výškový profil zástavby apod. Havířov je přímým svědectvím vývoje architektonických i urbanistických koncepcí druhé poloviny 20. století. Srov. HRŮZA, Jiří: Svět měst. Praha: Academia, 2014, s. 649 a 670. 43 OSTROWSKI, W.: Socialistický urbanismus. Architektura ČSR. 1950, č. 1, s. 98-101. 44 ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 84.

17

se stala pravoúhlost a symetrie, historicky vycházející z urbanistických teorií renesančních utopistů. Výstavba nových socialistických měst se měla stát přehlídkou a demonstrací nové umělecké doktríny.45 Havířov představuje vedle Ostravy-Poruby nejvýraznější stopu socialistického realismu v dějinách československé architektury.46 První fáze městské výstavby, probíhající v rámci dvouletého hospodářského plánu mezi lety 1947-1948 v katastru obce Šumbark, ještě systematicky nepracovala s institucí územního plánování. Budovány byly pouze typizované obytné domy, čerpající částečně z tradice předválečného funkcionalismu, které projektanti umisťovali podle aktuálních prostorových možností jednoduchým, řadovým způsobem. Spojení stereotypního sídliště a historické obce bylo svého času v republikovém kontextu unikátní a kladlo značné nároky na invenci projektantů, kteří museli oba sídelní celky efektivně propojit. Projektanti nejstarší zástavby, kteří postupovali bez propracovaného územního plánu, ještě v této době neměli možnost uplatňovat při své práci komplexnější architektonicko-estetická hlediska. 47 Při vzniku šumbarského sídliště se, podobně jako později u nejstarší části sídliště jižního, uplatnily především postupy typizace a proudové výstavby. Ty fungovaly z účelového hlediska jako velmi rychlé a ekonomické stavební metody, které umožnily efektivní řešení aktuální bytové krize. 48 Urbanistické řešení první fáze výstavby města však bylo kritizováno už ve své době – typizované domy s prvky doznívajícího funkcionalismu svým rozmístěním ani vzhledem neodpovídaly novým socialistickým tezím, v jejichž rámci mělo být každé nové město komplexně prostorově a umělecky řešeno.49 Potřeba komplexněji koncepčně řešit územní plán nové zástavby dle zásad urbanismu vznikla až při rozhodnutí rozšířit stavební práce jižním směrem. Předním představitelem početného týmu architektů a urbanistů, kteří vypracovali podle nových zásad pro stavbu socialistických měst z roku 1951 urbanistickou koncepci budoucího Havířova, byl Zdeněk Špaček, tvůrce projektu města Havířova; hlavním projektantem, který utvářel obraz města 45

SEDLÁKOVÁ, Radomíra: 20. století české architektury: základní kameny společnosti. Praha: Titanic, 2006, s. 130-134. 46

BENEŠOVSKÁ, Klára a kol.: c. d., s. 665. Srov. ŠPAČEK, Zdeněk a kol.: c. d., s. 18. 48 Zatímco typizací se rozumí stavba podle jednotného typového vzoru, proudová výstavba byla metodou organizace výstavby velkých projektů. Při proudové výstavbě se stavba podobných objektů rozdělila jako při pásové výrobě na jednotlivé úkony, které byly vykonávány tak, že na sebe plynule navazovaly a bylo tak možné za použití omezeného množství těžké techniky a specialistů budovat několik domů najednou. Srov. ŠTAUD, Ondřej: Lesná jako výrazná součást brněnského reliéfu. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy : sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 117. 49 Srov. O zkušenostech a chybách práce ostravských architektů. Architektura ČSR. 1951, č. 1-2, s. 277. 47

18

v prvních letech jeho existence, byl architekt Vladimír Meduna. 50 Ambiciózní projekt pracoval s prognostickým odhadem dalece nad rámec pětiletého hospodářského plánu – vnitřní město mělo být od počátku projektováno tak, aby i po primární fázi budování města bylo schopno, především z hlediska infrastruktury, tvořit dostatečně dimenzovanou funkční bázi pro možný další rozvoj. Součástí městských plánů tak byly např. rezervní plochy, záměrně nezastavěné parcely, poskytující možnost v budoucnu operativně dostavět potřebné budovy v souladu s potřebami obyvatel,51 či rozsáhlé středové pásy na hlavních komunikacích ve městě. Ty měly umožnit v případě potřeby rozšířit možnosti dopravy snadné vybudování tramvajové dráhy.52 Rozhodnutí rozšířit plánovanou stavební činnost v padesátých letech jižním směrem se ukázalo s ohledem na velikost plánované zástavby a její kompoziční principy při retrospektivním pohledu jako velmi zdařilé. Tato první část nově vznikajícího města disponovala díky své poloze velmi dobrou konektivitou na dopravní infrastrukturu, která umožňovala fundamentální spojení s průmyslovou Ostravou a Karvinou. Území budoucího staveniště bylo členité, částečně zalesněné a dominoval mu přírodní útvar, údolní niva řeky Lučiny, což poskytlo městským architektům množství prostoru k vytvoření pestrých urbanistických řešení.

2.2 Sorela a 50. léta Teze socialistického realismu vyžadovaly, aby v nových sídelních útvarech začal dominovat městský prostor, jasně ohraničený, prostý izolovaných staveb a rodinných domů - prostor společný všem lidem. 53 Intencí městského plánu budoucího Havířova bylo vytvoření jednotné architektonické kompozice s působivou siluetou; 54 bytová výstavba byla zprvu nízká (domy byly tří až čtyřpatrové) a v dálkových pohledech jí měly dominovat vysoké veřejné stavby, řešené oproti sevřené a uzavřené blokové zástavbě jako volně stojící objekty. 55 Základním znakům směrného územního plánu nového města dominovala čtyřproudová hlavní třída – ta kopírovala historickou královskou cestu a měla

50

Srov. HRŮZA, Jiří: Svět měst. Praha: Academia, 2014, s. 640. Srov. Architektura ČSSR. 1970, č. 1, str. 18. 52 Srov. Perspektivy města horníků. Nová svoboda. 1955, č. 209, s. 3. 53 STRAKOŠ, Martin: Nová Ostrava a její satelity. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2010, s. 166-167. 54 Srov. MADIGAROVÁ, Andrea: c. d., s. 14. 55 WALER, Otto: Výstavba centra města Havířova. Architektura ČSSR. 1963, č. 3, s. 163. 51

19

se stát urbanistickou páteří budoucí zástavby.56 Základní jednotkou nového osídlení měla být čtvrť o cca 7500 - 10000 obyvatelích, obklopená ze tří stran hlavními třídami a ze strany čtvrté automobilovou silnicí – toto členění pravděpodobně vzešlo z urbanistických tezí funkcionalismu. 57 Dalším znakem nové, převážně bytové zástavby byly semknuté, polo-uzavřené domovní bloky, tvořící pravoúhlou uliční síť. Zatímco domovní blok je v české architektonice běžným prvkem, který je k vidění v každém větším městě, ve starší havířovské zástavbě tvoří bazální kompoziční princip. Vnitřní „dvůr“ představoval v očích městských plánovačů soukromý a zároveň komunitní prostor, sdílený obyvateli bytů tvořících domovní blok. V tomto prostoru se obyvatelé měli setkávat a trávit volný čas. Dojem soukromosti těchto prostor byl posílen i architektonicky – proluky mezi domy byly projektovány pouze na některých místech a do dvorů se tak dalo a dá nejsnáze dostat skrze domovní prostory či sporadicky umístěnými průchody. 58 Na vnější straně bloku se však nacházela uliční síť či navazovalo veřejné prostranství. Bezprostřední sousedství soukromého a veřejného prostoru tak vytvářelo žádoucí kontrast, obohacený navíc o vzájemnou prostorovou dostupnost. Při tvorbě dobových architektonických řešení vyvstávaly problémy spjaté s doktrínou socialistického realismu, která omezovala škálu výrazových prostředků, jež mohli architekti při své práci využít. Architektonické řešení nejstarší bytové zástavby a veřejných budov (kino Radost, multifunkční dům Lučina) bylo plně v souladu s výše zmíněným historizujícím trendem. Ten se obecně projevil na vysoké zdobnosti domů, doplněných o věžičky, štíty, sloupy, ozdobné římsy, balustrády, pilastry a jiné klasicistní a renesanční prvky.59 V Havířově se však tyto architektonické prvky projevily především u atypických budov, jako bylo například kino Radost (viz kapitola 3.1) či ZŠ Na Nábřeží. Právě veřejné stavby byly hojně zdobeny kromě architektonických prvků i výtvarnými prostředky -

56

V urbanismu 19. a 1. poloviny 20. století bylo typicky jako „ohnisko“ města projektováno náměstí, od kterého se odvíjelo prostorové rozvržení zástavby. Teprve v Havířově a v o několik let mladší Porubě se ústředním prostorem stává hlavní třída, tvořící osu města a prostor pro slavnostní pochody a manifestace podle konceptu sovětského architekta a poradce Borise Jelčaninova. Samotná myšlenka lineárně uspořádaného města moderního typu však původem pochází z 80. let 19. století a není tak ničím novým. Srov. LIPUS, Radovan: c. d., s. 107 a srov. HRŮZA, Jiří. Svět měst. Praha: Academia, 2014, s. 486-487. 57 STRAKOŠ, Martin: Nová Ostrava a její satelity. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2010, s. 166. 58 Pojetí soukromých prostor ve vnitroblocích obytných jednotek bylo jedním z témat komentované prohlídky města v rámci Dne architektury 2014 pod vedením ing. arch. Adama Guzdka a ing. arch. Lucie Chytilové ze spolku Důl architektury. 59 Městská knihovna Havířov, odd. Šrámkova, Kronika města Havířova, roč. 1956, str. 33.

20

sochami, sgrafity či mozaikami - které svým motivickým okruhem vycházely z politickoideologického rámce socialistického realismu.60 V bytové výstavbě byla situace jiná. Architektonickým ideálem 50. let bylo poskytnout ekonomicky úsporným způsobem „co největšímu počtu obyvatel účelné, pohodlné a krásné bydlení.“ 61 Projektanti města proto při své práci využili ekonomicky šetrné typizace s menším množstvím zdobných architektonických prvků 62 a ve výzdobě akcentovali zejména výtvarné prostředky, jako například sgrafita, fresky s národními či přírodními motivy či terakotové ozdobné dlaždice; 63 výrazný prvek tvořila domovní znamení se specifickými symboly a výjevy, tvořená předními umělci.64 Na pomezí architektonického a výtvarného prvku se pohybovalo užitné umění – drobnými ornamenty a symboly (typicky rudými hvězdami) se zdobily například zábradlí či ohradníky parapetů. Zástavba prvních etap budování města byla také barevně sladěna – omítky měly tónování v odstínech pískové barvy, některé doplňky a prvky (např. sgrafita) pak byly barevně zvýrazněny. Budování nejstarší části dnešního Havířova bylo v republikovém kontextu ojedinělým stavebním projektem a poskytlo dobovým architektům a urbanistům cenné zkušenosti, které významně formovaly teorii i praxi dobového urbanismu.65 Všechny výše uvedené skutečnosti tvořily argumentační bázi, na jejímž základě bylo historické jádro města roku 1992 prohlášeno za ochranné pásmo obytného souboru sorela.66

2.3 Urbanismus a architektonika města v 60. až 80. letech Po roce 1955, kdy začala II. etapa budování města, postupovala výstavba zejména východním a jižním směrem od existujících obytných bloků. Nová zástavba byla prostorově rozvolněnější a účelněji pracovala s územním členěním a přírodními podmínkami.67 Výstavba v rámci III. a IV. etapy pokračovala dále v nastaveném kurzu a měla vytvořit plánované městské centrum. Následující etapy z počátku šedesátých let (V.VIII.) se již zcela oprostily od zdobného historismu socialistického realismu a nesly se 60

Srov. SEDLÁKOVÁ, Radomíra: c. d., s. 130.

61

HRŮZA, Jiří: Stavba měst v Československu. Praha: Svaz architektů ČSR, 1958, s. 157.

62

Výjimkou jsou například klasicizující portály domovních vchodů a průjezdů či ozdobné atiky, viz Příloha č. 1: Jednoduchá architektonická výzdoba bytové zástavby 50. let. 63 Srov. Příloha č. 2: Výtvarná výzdoba zástavby 50. let. 64 Srov. VLČEK, Miroslav a Ondřej BENEŠ: Havířov: utajené kouzlo Sorely. Ostrava: Magistrát města Havířova ve vydavatelství Montanex, 2010, s. 40-44. 65 STREJC, Karel a Jaromír ŠTVÁN: Poznatky z Havířova. Československý architekt. 1961, č. 1, s. 3. 66 Srov. MOKROŠ, Karel: Regulační plán Havířov - Sorela jako nástroj ochrany území obytného souboru z 50. let. In: Sorela: tvář města Havířova. Havířov: Městské kulturní středisko, 2007, s. 4. 67 Srov. ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 97.

21

v duchu opětovného oživení stavební činnosti na severním, šumbarském sídlišti. Na jižním sídlišti se výstavba šířila východním směrem a na periferiích města, zejména v oblasti Bludovic a Šumbarku, začaly nově růst rodinné domy.68 Proměny v této době postupně doznaly obecné požadavky architektonického řešení budov. Typizace, která užívána doposud zejména pro svou efektivitu a rychlost, se stala roku 1955 po přijetí dlouze připravovaného usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu klíčovou metodou stavebního vývoje. 69 Doboví teoretici také kladli požadavky na oproštění architektoniky od zdobných prvků, 70 které (obzvláště v případě historizujícího socialistického realismu) v nesouladu s novými výrobními postupy neúnosně zvyšovaly náklady na stavební akce.

71

Umělecky výrazný

architektonický trend tak kontrastně vystřídaly strohé a jednotvárně barevné stavební akce, stísněné působící na obytné prostředí. 72 Z architektonického hlediska se tyto etapy výstavby (V.-VIII.) vyznačují vyšší hladinou zastavění

73

a postupným přechodem

k prefabrikátům (bytová výstavba prvních čtyř etap byla klasicky zděná). Zdobné prvky však z architektury nevymizely – sgrafita a fresky s konkrétními motivy však po rozsáhlé kritice sorely v šedesátých letech nahradily výrazově neutrální či rovnou abstraktní motivy, realizované v Havířově například formou mozaik,74 které však jsou, na rozdíl od některých masově vyráběných zdobných prvků v rámci zástavby socialistického realismu, plnohodnotnými a jedinečnými uměleckými díly. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla městská výstavba doplněna o další dvě etapy, IX. a X., které pokračovaly jižním směrem a definitivně ukončily hlavní expanzi hranic města. Pozdější dílčí etapy budování města se zaměřovaly spíše na lokální rozšiřování bytového fondu, „zahušťování“ zástavby, a budování veřejných staveb v prostoru vnitřního města. Do koncepce bytového fondu přispěly tyto dílčí etapy preferencí

typizovaných

montovaných

staveb,

budovaných

z velkoplošných

železobetonových panelů, nechvalně známých po celé zemi. Urbanismus šedesátých let se

68

Srov. Městská knihovna Havířov, odd. Šrámkova, Kronika města Havířova, roč. 1962, s. 364-365. PECHAR, Josef a Petr URLICH: c. d., s. 88-90. 70 Srov. STARÝ, Oldřich: Naše hlavní úkoly. Československý architekt. 1955, č. 1, s. 2. 71 HRŮZA, Jiří: Stavba měst v Československu. Praha: Svaz architektů ČSR, 1958, s. 158. 72 Srov. ŠPAČEK, Zdeněk a kol.: c. d., s. 23. 73 Zvýšení zástavby mělo krom utilitárních důvodů (úspora nákladů i prostoru) i jeden estetický – při průjezdu městem vytváří postupně se zvyšující zástavba efekt, který evokuje pohyb k centru města. Srov. SEDLÁČKOVÁ, Jana: c. d., s. 57. 74 Srov. Příloha č.3: Mozaiky s abstraktními i konkrétními motivy jako typický prvek výzdoby v zástavbě 60. a 70. let. 69

22

však vyznačuje pozitivními hodnotami jako je nízká hustota zastavění, volná práce s prostorem a snaha účelně soustřeďovat a včleňovat do prostoru obytných celků kompaktní plochy zeleně.75 Požadavky na rozvoj výroby panelových prefabrikátů a jejich používání sílily v souvislosti s ekonomickou situací země a Chruščovovou kritikou zbytečností v architektuře z roku 1955,76 ale masivního nástupu se dočkaly panelové technologie až v rámci 5. pětiletého plánu, působného v letech 1971-1975. Železobetonové panely byly vnímány jako ekonomický a kvalitní materiál, schopný efektivně řešení problémy v oblasti bytové výstavby.77 V sedmdesátých a osmdesátých letech na severním okraji města vzniklo pro vyčerpání volného stavebního prostoru v oblasti Šumbarku nové sídliště, tzv. „nový Šumbark.“ Toto sídliště přes snahy o komplexní řešení bohužel představuje typickou ukázku normalizačního urbanismu se všemi jeho nešvary – domy byly zpočátku uspořádány chaoticky a v osmdesátých letech, kdy se urbanismus částečně vrátil k blokovému řešení zástavby, zase příliš hustě.78 Zeleň ve veřejném prostoru ustupovala, občanská vybavenost byla nerovnoměrně rozložena a spojení s vnitřním městem bylo a stále je problematické. 79 Jako jediné pozitivum urbanistického řešení se jeví umístění hlavní třídy, která neprochází středem sídliště, ale opisuje jeho vnější okraj, což se jeví z dopravního i hygienického hlediska jako nadčasové řešení. Přes rozdíl pouhé dekády je z urbanistického hlediska kvalitativní rozdíl mezi panelovými sídlišti IX. a X. etapy z konce 60. let a „novým Šumbarkem“ z let 80. propastný.80 Z architektonického hlediska jsou dnes obecně panelová sídliště odsuzována jako bezduchá, 81 ovšem je nutné vzít v potaz, že v době svého vzniku měla především existenciální význam a poskytla jak

75

Srov. ŠEVČÍK, Oldřich a Ondřej BENEŠ: Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. Praha: Grada, 2009, s. 161. 76 Příspěvek pronesl Chruščov v prosinci roku 1954 na konferenci stavbařů v Moskvě; jeho obsahem byla filipika proti dekorativnosti, kterou vůdce Sovětského svazu vnímal jako zhýralé plýtvání financemi. Srov. BENEŠOVSKÁ, Klára a kol.: c. d., s. 665. 77 Srov. ROJÍK, Václav: Panelové objekty: Zásady konstruování a provádění. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1974, s. 17. 78 Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015. 79 Srov. ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 133. 80 Obdobného výsledku bychom dosáhli, pokud bychom srovnávali brněnská sídliště Lesná a Bohunice či pražský Prosek a Jižní město. 81 Existuje však velký rozdíl mezi zajímavou panelovou výstavbou z 60. let, která vznikla v rámci IX. a X. etapy a která se individuálně a invenčně snažila o nalezení nových bytových řešení za použití prefabrikátů, a mezi rozsáhlými panelovými sídlišti z let 70. a 80., kde byly podle centrálních plánů budovány typizované stavby, jaké lze nalézt takřka ve všech koutech republiky.

23

potřebné byty, tak nadstandardní vybavení (koupelny, centrální topení) a hygienické prostředí.82

2.4 Proměny po roce 1989 Rozvolnění ideologických poměrů a postupné ustanovení tržního hospodářství po listopadu 1989 umožnilo uplatnit v architektuře a urbanismu plejádu nových kritérií, technologií, materiálů a postupů. Autor této práce si pro svou nedostatečnou kvalifikaci a především rozsah problematiky netroufá hodnotit vývoj české architektury v období uplynulého čtvrtstoletí, a to ani ve stručnosti. Pozitivní urbanistická i architektonická hodnota mnoha současných stavebních akcí je však, alespoň na území Havířova, značně diskutabilní. Krátce po listopadu 1989 se monstrózní projektové ústavy rozpadly na stovky menších, soukromých kanceláří a těžiště nové výstavby se typologicky přesunulo od bytové výstavby k specifickým zakázkám, jako jsou obchodní, administrativní a bankovní budovy.83 V Havířově výstavba bytových domů v uplynulých dvaceti letech zcela ustala. Přes bytový deficit, který v republikovém měřítku po zastavení sídlištní výstavby na počátku devadesátých let začal narůstat a stále narůstá,84 se Havířov postupně vylidňuje. Město dlouhodobě disponuje přebytkem volných bytů 85 a neposkytuje tak v kombinaci s dalšími faktory vhodné podmínky pro rozsáhlejší developerské akce na poli bytové výstavby, dobře známé z větších sídelních celků. Ze stejného důvodu také ve vnitřním městě neprobíhá zahušťování bytové výstavby, které například ohrožuje urbanistickou koncepci Lesné a aktivizuje tak její obyvatele k hledání možností ochrany sídlištního celku.86 V kontextu urbanistického řešení města se však negativně jeví současná tendence rozšiřování bytové zástavby rodinných domů na předměstích Havířova a v přilehlých vesnicích, tedy mimo prostor vnitřního města. Tento dobový trend plyne z proměny v kategoriích lidských potřeb a přirozeně jej proto nelze kritizovat, ale z architektonického 82

ŠVÁCHA, Rostislav: Rekapitulace sídlišť. In: Česká a slovenská architektura 1971-2011: texty, rozhovory, dokumenty. Praha: Akademie výtvarných umění, 2013, s. 431. 83 Srov. KRATOCHVIL, Petr: Česká architektura po roce 1989. In: Česká a slovenská architektura 19712011: texty, rozhovory, dokumenty. Praha: Akademie výtvarných umění, 2013, s. 249. 84 ŠVÁCHA, Rostislav: c. d., s. 427. 85 BĚČÁK, Libor: Chcete bydlet? Vlastníci se předhánějí v nabídkách. Karvinský a havířovský Deník [online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/chcete-bydletvlastnici-se-predhaneji-v-nabidkach-20141130.html 86 ŠTAUD, Ondřej: c. d., s. 117-119.

24

a především urbanistického řešení je nikým neregulovaná a v některých místech silně koncentrovaná zástavba nových rodinných domů v porovnání s komplexním celkem města jednoznačným krokem zpět.87

2.5 Specifika urbanistického řešení Havířova V předchozích částech tohoto oddílu jsem se zaměřil na postižení strukturálního vývoje města. Urbanistická koncepce Havířova se však nedá redukovat na prostorové rozložen jednotlivých budov a souvztažné rozmístění objektů občanské vybavenosti. Při projektování Havířova byl v souladu s dobovými idejemi kladen velký důraz na komunitní život, což se projevilo i na koncepci veřejného prostoru, ve kterém měl socialistický člověk trávit svůj volný čas. Veřejný prostor byl proto zpestřen řadou specifických urbanistických řešení, které jsou integrální částí městského plánu.

2.5.1 Umění ve veřejném prostoru Po celém Havířově je rozmístěno mnoho stacionárních uměleckých děl, zejména soch, které nejen že zpestřují prostor města, ale v některých případech dokonce tvoří základní kompoziční prvek veřejných prostranství. Bylo by velmi obtížnou prací mapovat historii městských soch, jejichž počet čítá desítky kusů, jelikož v souladu s postupem času a proměnami města jednotlivé sochy zanikaly, měnily polohu a střídavě plnily a opouštěly depozitáře. Sochy a plastiky se ve veřejném prostoru Havířova uplatňovaly i v jinak šetrných 70. a 80. letech,88 která jsou ve stavitelství příznačně vnímána jako úpadková. Umění ve veřejném prostoru je setrvalým rysem a tradicí Havířova už od padesátých let, kdy byly požadavky na estetizaci životního prostředí integrální součástí doktríny socialistického realismu. Tradice soch ve městě je však stále živá, což dokazuje i dnešní činnost havířovského magistrátu, který pravidelně zaštiťuje sochařská sympozia a jejich produkty následně umisťuje do prostoru města. Důvod, proč tvoří sochy a plastiky ve veřejném prostoru unikum urbanistického a architektonického řešení Havířova, tedy plyne

87

Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015. 88 Stavební zákon od roku 1965 ukládal investorům povinnost dát 1-4 % ze stavebního rozpočtu na výzdobu. Toto „čtyřprocentní umění“ se v případě typizované bytové výstavby, nejhojněji zastoupené v Havířově, realizovalo zejména v okolí domů, tedy veřejných prostorách. Přes omezené kurikulum přípustných uměleckých motivů a přísná kontrolní kritéria Svazu českých výtvarných umělců tak stát oživil uměním veřejné prostory. Srov. JANKOVIČOVÁ, Sabina: Vetřelci a volavky: atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Československu v období normalizace (1968-1989). Řevnice: Arbor vitae, 2013, s. 13-15 a 454456.

25

z faktu, že se toto umění v jeho prostoru kompozičně uplatňovalo po celou dobu geneze města. V Havířově je formálně zastoupeno figurální i abstraktní sochařství, ale sochy v ulicích města jsou zajímavé zejména z motivického hlediska. Přes dobu vzniku a ideologický podtext existence města se u soch s budovatelskými výjevy, na rozdíl od sgrafit a fresek na budovách, setkáme pouze zřídka

89

– dalece převyšují motivy obecně civilní a

humanistické, odkazující ke kulturním či národním tradicím, případně zobrazující vědeckotechnické a přírodní výjevy či objekty. 90 Vůbec nejčastějším tématem se pro autory městských soch stala rodina.91

2.5.2 Přírodní prvky a zeleň Dalším ze základních znaků urbanistického řešení Havířova je využití přírodních ploch (pásy zeleně, travnatá prostranství, parky a lesoparky) v městském prostoru. Ty mají za účel nejen poskytnout občanům rekreační zázemí a zlepšit hygienický stav veřejného prostoru, ale také zmírnit estetickým přesahem strohost urbanistických forem.92 Zatímco architektonická kritéria urbanistické koncepce města doznala v průběhu čtyřiceti let od jeho vzniku značných změn, využití a kompoziční uplatňování zeleně zůstalo setrvalým znakem městské zástavby dodnes – největší prostor v urbanistickém řešení města dostala zeleň v 70. letech z důvodu koncepčního rozvolnění bytové zástavby. Havířovu se proto tradičně přezdívá „město zeleně.“ 93 Kromě přírodních ploch se v prostoru města jako významný kompoziční prvek uplatňují stromy, ať už v podobě solitérů či alejí a stromořadí. V Havířově jsou účelově vysazeny stovky okrasných a cizokrajných dřevin, jejichž rozmanitost dala vzniknout mimo jiné i specializované publikaci 94 i zájmovému webu.95 Významnou pozici má ve městě také mobilní zeleň v podobě pohyblivých či závěsných květináčů a sezónních květin, které jsou vysazovány typicky na travnatých pásech Hlavní třídy a v parcích. Tradice mobilní zeleně plyne z faktu, že se v katastru města v minulosti 89

Výjimkami jsou například sochy Horník či Otec s dětmi od Stanislava Mikulaštíka a Jiřího Myszaka, které jsou umístěny před ZŠ Gorkého a ZŠ Na Terase, viz Příloha č. 4: Budovatelské sochy Horník a Otec s dětmi. 90 Ilustrační výběr některých soch, viz Příloha č. 5: Vybrané sochy z prostoru vnitřního města. 91 VLČEK, Miroslav a Ondřej BENEŠ: c. d., s. 44. 92 Srov ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: c. d., s. 157. 93 Srov. ČERVENÝ, Jiří: Havířov - Město stromů. Havířov: Magistrát města Havířova, 2010, s. 14. 94

Viz poznámka č. 93. ČERVENÝ, Jiří: Havířov - město mezi stromy [online]. 2012 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.havirov-city.cz/stromy/000index.htm 95

26

nacházel rekultivační podnik OKD s rozsáhlým provozem, čítajícím desítky skleníků, které dodávaly městu květiny a daly tak například vzniknout tradici letního festivalu Havířov v květech. 96 Hojně využívaná mobilní zeleň tak tvoří typický a původní rys městského prostoru, byť je jinak obecně ve starších památkově chráněných územích tento prvek považován za cizorodý.97

2.5.3 Vodní prvky V prostoru Havířova byla v průběhu jeho geneze rozmístěna řada fontán a ozdobných bazénků. Voda byla v urbanismu, zejména v padesátých a šedesátých letech, vnímána jako cenný a variabilní materiál, schopný vytvořit řadu estetických i užitných řešení.98 Drobné vodní nádrže, často kombinované s uměleckými díly, byly užívány jako urbanistické doplňky prostorových či architektonických řešení, či rovnou jako prostorové dominanty, typicky v parcích a na náměstích. V pozdějších dobách byl doceněn i hygienický rozměr drobných vodních nádrží, které jsou schopny v městském prostoru příznivě ovlivnit mikroklimatické podmínky.99 Součástí urbanistického řešení Havířova byl také monumentální projekt na přehrazení řeky Lučiny a vybudování přehradní nádrže. Ta měla plnit pouze funkci rekreační a estetickou - v její hladině se mělo socialistické město zrcadlit, což by vizuálně zvětšilo prostor města a zvýšilo plasticitu jeho siluety.100 Jediným reliktem intence vybudovat nádrž dnes zůstává pojmenování jedné z páteřních tříd, kopírující jihozápadní okraj vnitřního města, která nese název Na Nábřeží.

2.5.4 Prostorová řešení Práce s prostorem je hlavním principem urbanismu jako disciplíny, prostor je pak jeho základním výrazovým materiálem. 101 Jak již bylo řečeno, variabilní územní podmínky Havířova a skutečnost, že jeho zástavba vznikala na základě projektové činnosti a nikoli organicky, umožnily ve velkém měřítku vznik či alespoň naplánování mnoha zajímavých

96

Dokument Čtyřicet let Havířova v květech. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=LUkpfI2DFWg&feature=youtu.be 97 KUČA, Karel a Věra KUČOVÁ: Principy památkového urbanismu. Praha: Jalna, 2000, s. 45. 98 MEDUNA, Vladimír: c. d., s. 26-27. 99 Tamtéž, s. 28. 100 STRAKOŠ, Martin: Nová Ostrava a její satelity. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2010, s. 60. 101 MEDUNA, Vladimír: c. d., s. 11.

27

urbanistických řešení (příkladem budiž kompoziční začlenění zeleně do prostoru města, zasazení sídliště X. etapy do svažitého terénu či plán na vybudování přehrady, vycházející z existence říční nivy). Na tomto místě se však budu zabývat několika vybranými prostorovými specifiky umístění jednotlivých objektů ve městě. Tyto prostorové vztahy jsou, na rozdíl od předem daných přírodních podmínek, dílem tvůrčí práce městských urbanistů. Vstup do města, stavebně realizovaný pomyslnou bránou v podobě dvou atypických domů s věžičkou, uvozuje lipová alej.102 Její umístění není samoúčelné a mimo estetické funkce způsobuje efekt zdánlivého zvětšení staveb uvozujících vstup do města, založený na omezené schopnosti člověka odhadovat horizontální vzdálenosti v kombinaci s „omezením pohledu na objekt průhledem mezi dvěma metrickými řadami objektů.“103 V samotném prostoru vnitřního města pak autoři promyšleně pracovali zejména se vzájemnými vztahy jednotlivých budov a s jejich polohou. Některé veřejné stavby ve městě jsou, zejména v rámci starší části města podél urbanistické osy Hlavní třídy, zasazeny hlouběji do zástavby.104 Tyto budovy jsou díky větší vzdálenosti od cest vizuálně zvýrazněny a jejich pozorovatel má možnost vnímat budovu nejen v detailu, ale také v celku a v kontextu jejího okolí, 105 ve kterém má z hlediska kompozice budova dominantní postavení.106 Tyto proluky v zástavbě, které příčně křižují hlavní osy města, tak tvoří jakési „dílčí osy,“ které kompozičně zpestřují městský prostor.107 Dalším příkladem promyšlené práce s prostorem je rezervní stavební plocha, vyhrazená pro městské divadlo, která je dnes ohraničena dvojicí ulic, Fibichovou a Beethovenovou.108 Travnatá plocha, na které se dnes nachází rozsáhlé dětské hřiště, sloužila jako park i v minulosti, ovšem doklad o jejím původním účelu lze odhalit při leteckém pohledu. Dodnes nerealizovaná budova městského divadla, jehož stavba se z finančních důvodů

102

Srov. Příloha č. 6: Prostor před původním vstupem do města a jeho vymezení lipovou alejí. MEDUNA, Vladimír: c. d., s. 16-17, viz Příloha č. 7: Schematický nákres mechanismu, kterým lipová alej vytváří efekt hloubky městského prostoru. 104 To je příklad kina Radost, budovy Střední průmyslové školy elektrotechnické či atypického bytového domu v ulici Na schodech. 105 Srov. Příloha č. 8: Schematický nákres proměny charakteru vnímání budovy při pohledu z různých vzdáleností a úhlů. 106 Tato skutečnost je jasně patrná na příkladu kina Radost při pohledu z Hlavní třídy, viz Příloha č. 9: Dobový pohled z Hlavní třídy na dominantní a polohou kompozičně zvýrazněné kino Radost. 107 Urbanistické osy města byly tématem komentované prohlídky města v rámci Dne architektury 2013 pod vedením ing. arch. Lucie Chytilové ze spolku Důl architektury. 108 Srov. Příloha č. 10: Letecký pohled na rezervní parkovou plochu, vyhrazenou původně pro budovu městského divadla. 103

28

dlouhodobě odkládala,109 se měla nacházet v jihozápadní části rezervní plochy – důkazem je půdorys bytových domů, které leží při obou hraničních ulicích. Tyto severojižním směrem orientované domy k sobě nejsou rovnoběžné, jak je v blokové zástavbě této doby (tj. přelom 50. a 60. let) typické, ale vzájemně se při pohledu z dnešního náměstí Republiky rozbíhají. Tím vytváří při pohledu z centra žádoucí efekt dojmového zvětšení objektu, který se měl nacházet na druhé straně prostranství.110 Specifických urbanistických řešení, jejichž množství a variabilita by mohla posloužit pro samostatnou odbornou publikaci, se nachází ve městě celá řada – jejich komplexní zmapování, popis a revize jejich současné urbanistické hodnoty se sice rozsahem i tématem vymyká této práci, ale tomu, že se jedná z hlediska památkové ochrany o žádoucí činnost, se budu věnovat níže, viz oddíl 4.4.3 o památkové ochraně zeleně, vodních prvků a prostorových řešení města.

2.6 Srovnání Havířova s dalšími městy Havířov bývá svým architektonickým a urbanistickým zpracováním často přirovnáván k jiným sídelním celkům. Má-li být tedy argument o unikátnosti urbanistické koncepce Havířova objektivně platný, je třeba jej doložit komparací.111 Z hlediska relevance jsem pro srovnání unikátní výstavby z padesátých a šedesátých let vybral dva obytné soubory, které s Havířovem sdílí dobu vzniku i způsob realizace, tedy založení „na zeleném drnu“ podle komplexního urbanistického plánu. Havířov nejdříve porovnám s Ostravou-Porubou, ke které bývá nejčastěji přirovnáván, a posléze s brněnským sídlištěm Lesná, které je relevantní ukázkou hodnotného urbanismu 60. let a s Havířovem ho pomyslně pojí i otázky památkové ochrany (viz následující oddíl práce).

2.6.1 Ostrava-Poruba Roku 1948 začalo u Ostravy v katastru obce Poruba vznikat, stejně jako v Havířově, pohotovostní sídliště pro průmyslové pracovníky. Jako v případě Havířova i v Porubě tato řadová zástavba typizovaných domů bez komplexního územního plánu položila sídelní 109

Anna Miksová, bytem Havířov – Dolní Suchá, Šumbarská 10, obyvatelka bývalé hornické kolonie v Suché a Havířovská pamětnice (*1948), záznam učiněn 20. 12. 2014. 110 MEDUNA, Vladimír: c. d., s. 16, viz Příloha č. 11: Schematický nákres použitého urbanistického řešení, které mělo vizuálně zvýraznit budoucí divadlo. 111 Komparaci nabízí ve své akademické práci Andrea Madigarová, která se však zaměřuje na architektonické srovnání Havířova s Ostravou-Porubou a Ostrovem u Karlových Varů. Srov. MADIGAROVÁ, Andrea: c. d., s. 74-76.

29

základ vzniku rozsáhlejšího urbanistického řešení. Paralelně se vznikem Havířova tak v padesátých rostla tzv. „Nová Ostrava,“ dnes Ostrava-Poruba. Havířov s Porubou mají společnou nejen dobu vzniku, ale též architektonické pojetí a urbanistickou skladbu, jejichž podoba je dána rámcem socialistického realismu. „Nová Ostrava“ se však měla stát monumentální dominantou severní Moravy, kdežto realizace vytvořené v Havířově regionálními pobočkami Stavoprojektů byly z prostorového i architektonického hlediska skromnější, přizpůsobené lidskému měřítku.112 Tento zásadní rozpor lze odhalit už při pouhém pohledu na siluetu obou sídelních celků: havířovská bytová zástavba padesátých let sahá do výšky třetího, maximálně čtvrtého nadzemního podlaží, s výjimkou několika budov, které tak tvoří, podobně jako v historických městech, dominanty města a jeho orientační body; domy v Porubě obecně mají pět i více podlaží. Rozdíl je na první pohled patrný také při pohledu na vstupní brány obou měst113 - zatímco v Havířově je vstupní prostor města vymezen dvěma atypický řešenými domy s podloubím a věžičkami, bránu Poruby tvoří monstrózní, průjezdný bytový dům s obloukovým půdorysem. Při leteckém pohledu na mapu obou měst je také jasně patrný rozdíl v množství a způsobu urbanistického využití zeleně. Projektanti Havířova plně čerpali z terénních podmínek a do urbanistické koncepce města zakomponovali rozsáhlý lesopark (dnes Stromovka), údolní nivu řeky Lučiny a v pozdějších etapách budování i bludovický les – město je tak ze všech stran obklopeno zelení. Ostrava-Poruba, vybudovaná převážně na zemědělské půdě, však takto variabilní přírodní podmínky neměla a její projektanti tak využití zeleně akcentovali především ve vnitroblocích a nemnohých umělých parcích v prostoru vnitřního města. V šedesátých letech sjednotil plánovací činnost v Havířově i Porubě Stavoprojekt Ostrava – z architektonického hlediska se tak města liší pouze minimálně. Zatímco v průběhu šedesátých let však rozvoj Poruby, která nikdy nebyla dostavěna, prakticky ustává a stavební činnost se přesouvá do jiných částí nesourodé ostravské aglomerace, Havířov nadále tvoří víceméně ucelený areál (byť je v jeho centru urbanistická hranice

112

Srov. FRÁNEK, Libor: Sorela v Havířově – Odkaz minulosti a obraz současnosti. In: Sorela: tvář města Havířova. Havířov: Městské kulturní středisko, 2007, s. 11. 113 Vstupní brána, realizovaná opravdovou bránou s emblémy a hesly, či v případě Havířova a Poruby specifickým vstupním prostorem do města, je typickým prvkem socialistických stavebních souborů (např. průmyslových podniků, měst či tzv. „staveb mládeže“).

30

mezi klasicistní zástavbou ochranného pásma sorela a rozvolněnou zástavbou ze 60. let jasně patrná).114

2.6.2 Brněnské sídliště Lesná Brněnské sídliště Lesná vznikalo mezi lety 1962-1973 a představuje jeden z nejzajímavějších obytných souborů 60. let, který se vyznačuje jak hodnotou kunsthistorickou,

115

tak urbanistickou.

116

Projektanti Lesné nepřizpůsobili přírodní

podmínky zastavovaného území urbanistickému plánu sídliště, ale vice versa - prostorové rozvržení budov je zcela závislé na specifickém, mírně svažitém terénu a nevykazuje zásadní pravidelnost. 117 Pro Lesnou je tak typický vysoký podíl zeleně a stromů, které vytváří žádoucí hygienické prostředí a rekreační zázemí. Sídliště soustřeďuje veškerou občanskou vybavenost ve svém středu a dopravu obstarává okružní tepna, opisující vnější okraj sídliště. Lesná je zajímavá také z architektonického hlediska, jelikož tvoří vývojový předstupeň výstavby 70. a 80. let. Domy na Lesné jsou sice zbudovány z prefabrikovaných železobetonových panelů, ale nejsou ještě budovány podle centralizovaných projektů a vynikají také svým monumentálním pojetím; mohutné podélné domy doplňují tři trojice výškových domů o třinácti podlažích na ul. Nejedlého. Tato variabilita v kombinaci s nepravidelným prostorovým rozmístěním staveb v terénu umocňuje pocit z vizuální členitosti sídliště. 118 Lesná je proto ze zmíněných důvodů dlouhodobě předmětem snah obyvatel, odborníků a komunálních politiků, kteří usilují o památkovou ochranu jejího unikátního urbanistického řešení.119 Urbanistická koncepce brněnské Lesné se v základních kompozičních aspektech v zásadě podobá deváté etapě budování města Havířova. Sídliště IX. etapy je mnohotvárně 114

Srov. SEDLÁKOVÁ, Radomíra: c. d., s. 134. Lesná byla prvním bytovým souborem, který byl kompletně realizován prefabrikovanou průmyslovou výrobou, což je hodnota historická, a v jejím veřejném prostoru se nachází celá řada uměleckých děl výjimečné kvality, což je hodnota umělecká. Srov. Expertní komise doporučila Národnímu památkovému ústavu chránit urbanismus sídliště Lesná, hotel International a Novou scénu Národního divadla. In: Národní památkový ústav[online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.npu.cz/news/14021-expertnikomise-doporucila-narodnimu-pamatkovemu-ustavu-chranit-urbanismus-sidliste-lesna-hotel-international-anovou-scenu-narodniho-divadla/ 116 DUFEK, Miroslav: Sídliště Lesná 40 let po jeho dokončení. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 25. 117 Srov. Příloha č. 12: Model prostorového rozvržení sídliště Lesná v Brně. 118 Srov. DIVINA, Miroslav: Sídliště Brno-Lesná. Archiweb [online]. 2015 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=2408 119 Srov. DOLEŽEK, Ludvík: Některé dřívější snahy ve věci zachování Lesné. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 45-47 a srov. MOŽNÁ, Ivo: Lesná je obec občanů, nejen sídliště. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 15-16. 115

31

prostorově členěno a přes mnohem menší rozsah, komplexnost a jednodušší kompozici svou účelnou prací s terénem brněnské sídliště připomíná.120 Zástavba respektuje a využívá svažitý terén i les, který je do ní kompozičně včleněn. Obdobné je také architektonické řešení – jednotlivé stavby již komplexně využívají technologii prefabrikace, objekty občanské vybavenosti jsou soustředěné ve středu celku mimo dosah dopravních vlivů, výrazná je i práce s horizontálou. Ukázkou hodnotného urbanismu 60. let je také sídliště X. etapy. 121 To navázalo na strukturu sídliště IX. etapy 122 a jeho projektanti s terénem pracovali ještě výrazněji; 123 celek ohraničuje v zadní části les, který dokonce oblým profilem svého půdorysu sídliště kopíruje. Projekt sídliště X. etapy je dílem arch. Josefa Hrejsemnou, který za svůj projekt, vznikající od poloviny 60. let, získal cenu za nejlepší realizaci 5. pětiletky.124 Lesná sice obě zmíněná sídliště převyšuje svou vysokou historickou a architektonickou hodnotou, které havířovské etapy číslo IX a X nedosahují, 125 ovšem, jak bylo řečeno výše, z urbanistického hlediska sdílí všechny tři celky společné hodnoty a představují ukázky hodnotného urbanismu 60. let. Havířovská zástavba 70. a 80. let nevykazuje nadstandardní architektonické hodnoty, využívá centralizované projektové dokumentace a její urbanistické řešení nepřekračuje rámec dobového úzu. Tuto skutečnost uvádím pouze pro kompletaci obrazu stavebního vývoje města – mladší zástavba není až na solitérní výjimky zajímavá z hlediska památkové ochrany, a proto ji vyjímám i z tohoto srovnání.

120

Srov. Příloha č. 13: Model sídliště IX. etapy výstavby města Havířova. Srov. Příloha č. 14: Model sídliště X. etapy výstavby města Havířova. 122 Při pouhém pohledu na projektové modely obou sídlišť je jasně patrný autorský rozdíl v jejich urbanistickém i architektonickém řešení, posílený výrazným prvkem v podobě okružní třídy, která oba celky odděluje – „návazností“ je myšlen fakt, že sídliště X. etapy mělo využívat objekty občanské vybavenosti etapy předchozí. Srov. Havířov se rozrůstá. Nová svoboda, 1969, č. 107, s. 2. 123 Celkový výškový rozdíl nejvyšší a nejnižší části sídliště činí 54 metrů. Domy kopírují výrazný profil svažitého terénu a převýšení také využívá dominantní obytný objekt v podobě dvanáctipatrového bytového domu, který se nachází v samém středu sídliště. 124 Srov. Kdo je kdo: Who is who. Architektura. Praha: Agentura kdo je kdo, 2003, s. 50. 125 Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015. 121

32

3. VÝZNAMNÉ PAMÁTKY MĚSTA HAVÍŘOVA Jak již bylo řečeno, v typizací a proudovou výstavbou do značné míry unifikovaném architektonickém prostoru Havířova se nachází několik atypických staveb, které tvoří dominanty městské zástavby. V tomto oddílu představím několik vybraných veřejných staveb Havířova. Tyto památky jsou uspořádány chronologicky podle doby svého vzniku a částečně tak zachycují stylový vývoj staveb ve městě - pětice vybraných staveb postihuje uzavřený časový interval, sahající od počátku 50. let (kino Radost) do konce let 60 (vlakové nádraží Havířov). Stavby ze 70. a 80. let nevykazují mimo rámec města zvýšené historické a kulturní hodnoty, ačkoli jsou mnohé z nich z architektonického i urbanistického hlediska zajímavé,126 a proto je záměrně opomíjím.

Selektivním principem při výběru památek pro tento oddíl mi však byla v prvé řadě pozice jejich památkové ochrany: Kino Radost, které je národní kulturní památkou, je budovou zákonně chráněnou; chráněna je i z urbanistického hlediska, protože se nachází v ochranném pásmu sorela, čímž je regulována stavební činnost v jejím okolí. Vlakové nádraží Havířov a městský zimní stadion pak představují budovy, jejichž existence a hodnota je bezprostředně či výhledově ohrožena. Do výběru jsem závěrem zahrnul i dvě budovy zaniklé – zatímco městské autobusové nádraží bylo v loňském roce zdemolováno, kino Centrum prošlo v minulých letech rekonstrukcí, během které zcela zanikla jeho původní podoba. Vybrané příklady mi poslouží jako argumentační báze v následujícím oddílu o památkové ochraně. V souladu s cílem své práce v tomto výběru výrazně akcentuji stavby pozdního modernismu.127

3.1 Kino Radost Z let 1951-1952 pochází projekt architektů Václava Drozdy a Otakara Jankovce na stavbu kina Radost.128 Přípravné práce byly zahájeny v průběhu roku 1954 a v prosinci 1955 se v biografu konalo slavnostní vyhlášení města, ač byla stavba dokončena až v roce následujícím. Inspirací pro výrazný projekt a dominantu dnešního Havířova se stal projekt

126

Příkladem může být například obchodní dům Permon z první poloviny sedmdesátých let, který byl vybudován v rámci sídliště IX. etapy v dnešní části Havířov - Podlesí. 127 Tj. zimní stadion a obě havířovská nádraží. 128 Později Kulturní dům Radost, nacházející se dnes v samém centru chráněného ochranného pásma na Hlavní třídě.

33

typizovaného sovětského kina, ze kterého autoři přejali některé principy, týkající se zejména vnitřního uspořádání stavby.129 Kino Radost je typickým příkladem historizace v architektuře socialistického realismu. Tvůrci stavby, oba pracující v českobudějovickém Stavoprojektu, se významně nechali inspirovat českou renesancí. Do budovy se vchází třemi arkádami, obloženými pískovcovými deskami, nad kterými se nachází pro Havířov typický neonový nápis se jménem objektu. 130 Nad ním se nachází šest podlouhlých oken, která jsou zdobena figurálními vitrážemi s dobovými motivy horníka, zemědělců aj. Fasáda je zdobena psaníčkovými sgrafity a svrchní části průčelí dominují sgrafitové ornamenty a lunetová římsa; 131 budova v kontextu okolní střídmé zástavby svou zdobností vytváří výrazný kontrast, 132 který je ostatně jedním ze základních kompozičních principů Havířova. Zajímavé je i urbanistické zasazení budovy, která je v zadní části doplněna terasou, napojenou na vnitřní prostor kavárny a vybíhající do přilehlého parku. Ve středu parku se nachází kašna se sochou Hoch s rybou Jiřího Kemra, která leží na pomyslné ose budovy a tvoří s ní jeden kompoziční celek.133 Interiér budovy disponuje obvyklými prostorami,134 je zdoben střídměji než zevní plášť budovy a v prvním patře mu dominuje malovaný pamětní výjev, ilustrující založení města.

3.2 Kino Centrum Kino Centrum135 se nachází na samé hranici ochranného pásma sorela v centru města. Budova, postavená podle projektu Bronisłava Firly, byla dostavěna a otevřena roku 1967. Projekt vznikl už roku 1956, ale pro své modernistní pojetí mohl být realizován až o deset let později. 136 Kino Centrum je kompozičně zasazeno do obytného bloku z roku 1963, který je částečně inspirován bruselským stylem.

129

Návrh kina pro Šumbark-Bludovice. Architektura ČSR. 1952, č. 2, s. 168. Nápis není původní – navazuje sice na tradici městských neonových nápisů ze 60. let, ovšem přidán byl až při rekonstrukci ve 21. století. 131 Srov. Příloha č. 9: Dobový pohled z Hlavní třídy na dominantní a polohou kompozičně zvýrazněné kino Radost. 132 Srov. STRAKOŠ, Martin: Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století: základní kameny společnosti. Ostrava: Národní památkový ústav, 2012, s. 128. 130

133

Tamtéž, s. 130. Tj. šatna, kavárna, kinosál, vstupní hala – vše vzájemně prostorově propojeno. 135 Srov. Příloha č. 15: Srovnání původního a současného stavu kina Centrum. 136 Srov. Sorela lahůdkám nepřála - rozhovor s Bronisłavem Firlou. Lidové noviny: příloha Orientace. 2014, č. 114, s. 5. 134

34

Multifunkční budova, ve které kromě kina fungovala i kavárna a galerie, byla původně výrazná už svým jednoduchým kubickým tvarem, odkazujícím k myšlenkám modernismu. Průčelí, obloženému lesklými dlaždicemi z opaxitu, dominoval mozaikový nápis CENTRUM. Nejzajímavější však bylo zpracování interiéru, ve kterém se uplatnily drahé a moderní materiály (např. mramor, hliník). Inspirace bruselským stylem do projektu pronikla při jeho přepracování v 60. letech a projevila se zejména ve zpracování detailů, což je vidět na původních dveřích či obkladech. Roku 2011 prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí, která zcela změnila její podobu.

3.3 Autobusové nádraží Budova autobusového nádraží pocházející z let 1966-1967, byla vedle vlakového nádraží patrně nejunikátnější stavbou ve městě. Původní prosklená rotunda s lehkým závěsným pláštěm, 137 vybudovaná podle projektu Milana Hartla, se vyznačovala velmi vzdušnou kompozicí a přesazenou střechou, která ve spolupráci s umístěním na konci města učinila z budovy jednu z nejvýraznějších dominant Havířova. Kompletní prosklení železné kostry budovy, opět inspirované bruselským stylem, esteticky dominovalo okolnímu prostoru, a to zejména v nočních hodinách, kdy vnitřní světla vytvářela efekt majáku a zářila do širokého okolí. 138 Vnitřní prostor nádraží byl z hlediska vybavení střídmý, ale přesto esteticky zpracovaný – ve středu stavby se nacházela kašna s abstraktní sochou a nad vchodem do budovy se nacházela abstraktní mozaika. V 90. letech byla budova vystavena značnému stavebnímu zásahu, když byly prosklené panely v přízemí částečně zakryty a částečně zamalovány. Vzniklé prostory vlastník stavby pronajímal k soukromým účelům, což však přispělo k devastaci stavby. Ta definitivně zanikla v loňském roce, kdy byla v rámci rekonstrukce dopravního terminálu nahrazena jiným objektem.

3.4 Zimní stadion Víceúčelová sportovní hala139 s umělou ledovou plochou byla vystavěna v letech 19661968 podle projektu Josefa Hrejsemnou. Budova v bruselském stylu je zajímavá už svým

137

Srov. Příloha č. 16: Původní budova autobusového nádraží v Havířově. GUZDEK, Adam a Lucie CHYTILOVÁ: Odborný posudek a návrh dalšího postupu k rotundě autobusového nádraží ČSAD v Havířově. Havířov, 2014. Dostupné z: https://drive.google.com/file/d/0B0c4fdhICrhmbUhaMTJBMVlWX1E/edit 139 Srov. Příloha č. 17: Dobový pohled na městský zimní stadion a kiosky. 138

35

ekonomickým konstrukčním řešením, které poznamenalo problematické financování stavby140 – základ haly tvoří vyřazená montovaná tovární hala s ocelovým rámem, kterou autoři obklopili stacionární železobetonovou konstrukcí. Konstrukce je pojata v duchu brutalismu,141 stejně jako její výzdoba, o kterou se postaral Václav Uruba. Kaskádovitě uspořádané římsy a geometrické obrazce na fasádě stavby plní jak funkci estetickou, tak účelnou, protože svádí vodu z atypicky pojaté střechy budovy. Drsný beton ostře kontrastuje se skleněnou halovou částí, čímž vytváří kontrast pro brutalismus typický. Součástí architektonického řešení budovy jsou i okolní prostory. Před průčelím sportovní haly se nachází čtyři brutalistní betonové kiosky kornoutového tvaru,142 které slouží jako pokladny k prodeji lístků a tvoří s budovou kompoziční celek.

3.5 Vlakové nádraží V šedesátých letech v souvislosti s růstem města a narůstajícími problémy v dopravě143 vznikla potřeba nahradit malou historickou budovu šumbarského nádraží moderním dopravním terminálem. Projekt této proměny se stal dílem akademického architekta Josefa Hrejsemnou. Terminál, vystavěný v letech 1964-1969, je realizován v tzv. bruselském stylu, který přímo navazuje na architektonické a umělecké principy, prezentované na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu.144 Nejvýraznějším prvkem terminálu, nacházejícího se dnes mezi městskými částmi Šumbark a Město (tj. dobovou terminologií mezi severním šumbarským a jižním bludovickým sídlištěm), je budova odbavovací haly.145 Té dominuje zavěšená prosklená rytmicky členěná fasáda, orientovaná jižním směrem. Odbavovací hala je však pouze částí rozsáhlého komplexu. K terminálu patří i provozní a administrativní budovy - celek nádraží je horizontálně členěn a z urbanistického hlediska k němu patří také nedaleká budova nákladního nádraží a vertikálně členěný výškový obytný dům, který kontrastuje

140

Městská knihovna Havířov, odd. Šrámkova, Kronika města Havířova, roč. 1964, s. 12. Brutalismem se rozumí výtvarný a architektonický směr, vyznačující se formálně uzavřeným půdorysem a obrysem staveb či děl, neomítnutým zdivem a kontrastem (např. kontrast drsných, velkoplošných povrchů a malých objektů, jako jsou okna). Název tohoto mezinárodního, původně Anglického směru je odvozen od franc. termínu béton brut, tj. pohledový beton. Právě využití betonu bylo pro tento směr, reprezentovaný nejvýrazněji dílem Le Corbusiera, typické. Srov. BLAŽÍČEK, Oldřich J.: c. d., s. 57. 142 Srov. Příloha č. 17: Dobový pohled na městský zimní stadion a kiosky. 143 Městská knihovna Havířov, odd. Šrámkova, Kronika města Havířova, roč. 1962, s. 381-382 a Městská knihovna Havířov, odd. Šrámkova, Kronika města Havířova, roč. 1965, s. 64. 144 Výstavě a jejím vlivu na českou architekturu se věnuji v rámci kapitoly 4.6, dedikované ochraně památek pozdního modernismu. 145 Srov. Příloha č. 18: Unikátní budova odbavovací haly vlakového nádraží Havířov. 141

36

s vodorovně členěným nádražím. Součástí architektonického řešení je i přednádražní prostor s výraznými prvky (stožárové sloupy, brutalistní socha Směrník Václava Uruby), které k budovám terminálu kompozičně náleží.146 Stylově jednoduchý a „čistý“ interiér rozlehlé odbavovací haly je v kontextu české architektury nezvyklý. Rozlehlému prostoru dominuje elipsa schodiště, které vede do patra, ve kterém se původně nacházela čekárna a nádražní restaurace. V přízemí se pak nachází zbytek vybavení nádraží, od pokladen až po toalety. Prostor je zpracován za použití nejkvalitnějších materiálů a hala je také vybavena řadou drobných doplňků, jako jsou původní lavice či mramorové stolky, určené k odkládání zavazadel. Protiklad strohého interiéru tvoří strop s op-artovými lomenicovými podhledy, který také funkčně ovlivňuje způsob šíření zvuku v prostoru. Právě snaha o propojení účelnosti a estetiky je specifikem stylu architekta Hrejsemnou, který do svých děl integrálně začleňoval i umělecká díla.147 Výtvarnou stránku interiéru dotváří monumentální mozaika Vladimíra Kopeckého s motivem holubice. Havířovské nádraží patří do skupiny několika málo dopravních staveb, realizovaných v bruselském stylu. Z architektonického hlediska bývá nejčastěji srovnáváno s nádražím ve Vítkovicích, ovšem úrovní umělecké výzdoby a komplexním urbanistickým řešením celého terminálu jeho kvality převyšuje 148 a tvoří tak raritní ukázku vzácné bruselské architektury u nás. Je proto alarmující, že České dráhy ve spolupráci s magistrátem Havířova usilují v současné době o zbourání stavby, což vyvolává ve městě oboustrannou kontroverzi.

146

GUZDEK, Adam: PROČ? Havířov, 2011, s. 7. Dostupné z: http://www.adamguzdek.cz/soubory/down/pro%C4%8D.pdf. 147 Srov. Kdo je kdo: Who is who. Architektura. Praha: Agentura kdo je kdo, 2003, s. 50. 148 Srov. GUZDEK, Adam: c. d., s. 7.

37

4. HAVÍŘOV A PAMÁTKOVÁ OCHRANA Cílem tohoto oddílu je komplexní zachycení stavu ochrany památek a urbanistického řešení města Havířova a jeho všestranné kritické zhodnocení. Tento oddíl se dá rozdělit na dvě části, teoretickou a kritickou. V první části oddílu (4.1-4.3) stručně a obecně, v souladu s cílem práce, postihnu vývoj památkové ochrany v republikovém kontextu. Následně účelově vyzdvihnu vybraná specifika současného stavu památkové ochrany, čímž vytvořím východisko pro kritickou část této práce, a charakterizuji vývoj a specifickou situaci památkové ochrany v Havířově. V druhé části tohoto oddílu (4.4-4.7) navážu na předchozí kurz této práce. Kriticky zhodnotím stav památkové péče a ochrany výjimečných architektonických památek města, mezi něž jsem zařadil jak památky bezpečně chráněné, tak i extrémní případy památek nevhodně adaptovaných či zcela zaniklých. Myšlenkový přesah se pokusím vytvořit v otázkách ochrany urbanistického řešení města a památek pozdního modernismu, kterým se budu věnovat samostatně.

4.1 Vývoj legislativy a systému památkové péče po roce 1989 Přes obrovské historické bohatství naší země, spočívající v tisícovkách historických měst, vesnic a památek, byl první komplexní a ucelený památkový zákon na území Česka přijat až roku 1958. Byl však vymezen pouze velmi vágně a stanovoval, že památkou je každý kulturní statek, vykazující historickou či architektonickou hodnotu. 149 Primárním objektivním hlediskem pro určování hodnoty památek, které souviselo s tradiční interpretací pojmu památka,150 bylo po dlouhou dobu hledisko časové, pevně zakotvené i v tomto prvním památkovém zákoně. Paradoxem tak je, že de iure se tak památkou mohl stát objekt, jehož jedinou hodnotou bylo stáří, kdežto unikátní moderní budovy památkami být nemohly. Tato praxe byla v památkové péči až do konce osmdesátých let silně zakořeněna, byť se stávala terčem kritiky.151

149

Srov. HULEC, Mikuláš a Ondřej BENEŠ: Kritický pohled na stav české památkové péče v oblasti architektury a stavitelství a možnosti aplikace její výuky na FSv ČVUT. Praha: České vysoké učení technické, 2014, s. 7. 150 Tradiční interpretace pojmu památka, ke které došlo na počátku 20. století zásluhou Aloise Riegla, rozlišuje tři kategorie památek. Přes podstatné rozdíly mezi nimi vystupuje jako společná vlastnost všech minulostní zřetel a převaha historického na uměleckým. Srov. KUDĚLKA, Zdeněk: Moderní architektura a památková péče. In: Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské univerzity. Brno, 1971, s. 311 151 Tamtéž, s. 311-315.

38

Na počátku devadesátých let dvacátého století otevřeli díky novým demokratickým podmínkám odborníci v Československu rozsáhlou a dlouhotrvající diskusi na téma památkové ochrany.152 Řada památek byla po čtyřiceti letech totality zcela zdevastována, a to včetně cenných, urbanistických celků, mezi které patřilo historické centrum Českého Krumlova, Olomouce či Prahy. V historických městech, jejichž centra nebyla alespoň částečně památkově chráněna, jak tomu bylo v případě jmenovaných, pak byla situace ještě horší – cenné budovy, mnohdy v havarijním stavu, byly bourány a do zástavby pronikaly sídlištní formy a uniformní stavby soudobé architektury.153 Hlavním cílem snah odborníků na památkovou ochranu bylo po Sametové revoluci úsilí o záchranu bezprostředně ohrožených památek a nastavení nové legislativy, která by možnosti památkové ochrany posílila a centralizovala, čímž by se v jejím procesu oslabila výkonná moc místních orgánů, která se v praxi neosvědčila.154 Památkovou ochranu od roku 1987 upravuje Zákon ČNR č. 20/1987Sb o státní památkové péči. Ten trpí v očích odborné veřejnosti zásadním nedostatkem – památkou je podle něj to, co ministerstvo památkou prohlásí. Z legislativního hlediska tak neexistuje přesná definice památky a zákon nereflektuje takové objektivní skutečnosti, jako jsou proměny v poznání či existence pozitivních kulturních a historických hodnot u „neprohlášených“ památek. 155 Pozice ochranářů i jednotlivých památek je proto dodnes složitá a ve svobodné společnosti devadesátých let kvůli ní začaly vznikat rozsáhlé spory.156 V roce 1992 proběhla novelizace č. 242/1992 Sb., jejímž úkolem bylo operativně vyřešit zásadní nedostatky do doby, než se připraví nový zákon, který v přechodném společenském období nastaví filosofický rámec a novou koncepci památkové ochrany, která by byla schopná komplexně reagovat na změny v budoucích desetiletích.157 K tomu však nikdy nedošlo a přes dílčí legislativní úpravy je stále základním kamenem památkové

152

Ústav dějin umění AV ČR od roku 1990 do roku 1993 uspořádal čtyři panelové diskuse, jejichž cílem byla revize pohledu na ochranu památek v demokratické společnosti a snaha o přijetí rozhodných stanovisek. Podobnou činnost vyvíjela také Obec architektů. Srov. Konflikt památkářů nebo krize systému památkové péče?. Umění. 1993, č. 5, s. 321. 153 Srov. HLOBIL, Ivo: K situaci naší památkové péče. Umění. 1993, č. 5, s. 322. 154 Naléhavé nutnosti revidovat stávající legislativu se v rámci první ze zmíněných konferencí, která se konala 27. 2. 1990 pod názvem Ochrana historických urbanistických celků v demokratické společnosti – výhledy, doporučení, rozhodná stanoviska, věnovaly primárně či sekundárně veškeré přednesené referáty. Srov. Umění. 1993, č. 5, s. 321-324. 155 PETRÍKOVÁ, Olga: Legislativní analýza právních předpisů v oblasti památkové péče. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013, s. 145. 156 SEDLÁKOVÁ, Dagmar: Současnost a perspektivy legislativy ochrany památek. Architekt. 1993, č. 5, s. 9. 157 Tamtéž.

39

péče zmíněný zákon z roku 1987. Ten dále zavedl instituci ústředního seznamu památek a rozdělil ochranu památek do šesti kategorií.158 Systém památkové péče je u nás výše uvedenou legislativou rozdělen na odbornou a výkonnou složku. Odbornou složku reprezentuje Národní památkový ústav, který prostřednictvím svých krajských poboček vyvíjí teoretickou, metodickou a dokumentační činnost; výkonná část památkové péče zůstala u městských a krajských úřadů. 159 Toto rozdělení je v praxi výhodné i nevýhodné. Aparát památkového ústavu vydává odborná stanoviska, která tvoří podklady pro práci orgánů výkonných. Celý proces památkové ochrany je díky toho odborný a transparentní, což omezuje vliv subjektivně rozhodujících jednotlivců a ekonomicky zainteresovaných skupin. 160 Na stranu druhou však tato „dvoudomost“ poskytuje prostor ke sporům mezi oběma orgány, pokud se stanovisko odborného orgánu rozchází se zájmy aparátu výkonného. To lze pozorovat i v Havířově, a to na příkladu pokusů o záchranu vlakového nádraží (viz níže), kde se střetávají stanoviska a snahy památkového ústavu s antagonismem ekonomicky motivovaného městského odboru. V případě takového sporu je nejvyšší odvolací instancí Ministerstvo kultury, které však ze své povahy politické instituce není objektivním rozhodčím orgánem - to je jedním z hlavních důvodů, proč se již více než dvacet let odborníci na památkovou péči snaží prosadit vznik nového památkového zákona.161

4.2 Základní charakteristika aktuální situace památkové ochrany Základní polaritou současné praxe v památkové ochraně je rozpor mezi potřebou památky chránit a obnovovat a potřebou tuto činnost financovat a umožnit jejich další rozvoj. Často se tak v památkové ochraně střetávají dva principy, kdy jeden usiluje o nalezení nového využití či kompromisu při obnově památky a druhý spočívá v tzv. „památkářském fundamentalismu.“ Legitimní oddanost integritě památky se mnohdy 158

Mezi tyto kategorie patří: kulturní památka, národní kulturní památka, městská (vesnická) památková rezervace, městská (vesnická) památková zóna, přírodní památková rezervace a ochranné pásmo (to se váže na konkrétní památku, rezervaci nebo zónu). Rozdíl mezi památkovou zónou a památkovou rezervací spočívá v tom, že památková rezervace je souborem památek s mimořádným významem, jejíž vyhlášení a ochranu zabezpečuje vláda, kdežto památkovou zónou se rozumí území sídelního útvaru s menším počtem památek, které vykazuje kulturní a historickou hodnotu. Prohlášení území za památkovou zónu a stanovení podmínek ochrany má na starosti Ministerstvo kultury v kooperaci s příslušným krajským úřadem. Srov. PETRÍKOVÁ, Olga: c. d., s. 43-54. 159 Výjimku tvoří významné objekty svěřené do přímé správy NPÚ, který nad těmito památkami má i moc výkonnou. 160 Srov. HULEC, Mikuláš a Ondřej BENEŠ: c. d., s. 7-8. 161 Tamtéž a srov. SEDLÁKOVÁ, Dagmar: Současnost a perspektivy legislativy ochrany památek. Architekt. 1993, č. 5, s. 9.

40

v našem prostředí pohybuje v polohách, kdy „památkoví fundamentalisté“ apriorně odmítají jakoukoli adaptaci, která by mohla devalvovat kulturní a historickou hodnotu památky. 162 Oba přístupy však mohou být problematické a v extrémních případech dokonce úsilí o zachování kulturního dědictví negovat; zatímco adaptací může dojít k narušení základních hodnot památky a v krajním případě i k jejímu nenávratnému poškození či zničení, památkářský fundamentalismus zase může vést k petrifikaci rozvoje památky a zamezení vzniku jiných pozitivních přínosů (ekonomických či společenských), které naopak kulturní hodnotu památky mohou dále rozvíjet či transformovat. 163 Střet těchto přístupů k památkové ochraně oficiálně vedl v rámci odborného aparátu NPÚ k ustanovení tzv. metodického pluralismu, kdy je každá památka posuzována z více stran a individuálně v kontextu konkrétní situace. Jednotlivci z řad odborné veřejnosti či orgánů památkové péče se však pro přetrvávající názorové spory v praxi často přiklání ke konkrétnímu pólu řešení.164 V souladu s výše uvedeným sporem, který rozděluje odbornou i laickou veřejnost na dvě názorové obce, se již před dvaceti lety hovořilo o tzv. „krizi památkářů“ či v širším slova smyslu, který zahrnuje i výše uvedenou legislativní problematiku, o krizi systému památkové péče. 165 Paralelně s touto krizí také vznikl nepoměrně frekventovanější spor mezi zájmy odborníků a institucí památkové péče a zájmy subjektů v péči o konkrétní památky ekonomicky zainteresovaných majetkoprávními vztahy, kterými jsou často i sama města a kraje.166 To souvisí s legislativní „dvoudomostí“ památkové péče, která ponechala přes odpor odborníků výkonnou moc u státní správy, protože se na památkovou péči mělo v nových demokratických poměrech 90. let podle konceptu zákonodárců nahlížet záměrně jako na věc veřejnou.167 Je faktem, že památková ochrana omezuje práva majitelů budov, což bývá v současnosti, zejména v případě ochrany bytových domů a souborů, vnímáno s krajní nelibostí. Památková péče je však postavena na principu ochrany hodnotných památek, které jsou předmětem veřejného zájmu, což sebou nese omezení zájmů soukromých - na oplátku je majitelům zákonem chráněných památek poskytnuta možnost čerpání dotací na různých úrovních.

162

KESNER, Ladislav: Marketing a management muzeí a památek. Praha: Grada, 2005, s. 24. Tamtéž. 164 HULEC, Mikuláš a Ondřej BENEŠ: c. d., s. 18. 165 HOLEČEK, Josef: Krize ochrany památek – krize kulturní. Umění. 1993, č. 5, s. 328. 166 Tamtéž. 167 Srov. HLOBIL, Ivo: Nezdařený pokus o novou legislativu památkové péče. Umění. 1993, č. 5, s. 331. 163

41

4.3 Vývoj památkové ochrany v Havířově Památkovou situaci na Ostravsku a Karvinsku lze označit za specifickou. Mimo tradičních historických a sakrálních památek, jako jsou například hrady, zámky a kostely, oplývají tyto regiony také řadou památek moderní architektury a tzv. „industriálu,“ což je důsledkem masivního průmyslového rozvoje v devatenáctém a dvacátém století. Zejména industriální památky severní Moravy a Slezska, potažmo otázky jejich hodnoty a ochrany, jsou v současnosti předmětem diskuse.168 V Havířově v současnosti neexistuje jednotící koncepce památkové ochrany. Magistrát města Havířova přesto zakotvil jistá pravidla památkové ochrany do místní legislativy a podniká na jejím poli kroky (viz dále), které však pro neexistenci jednotícího principu působí nesoustavně a vyvolávají negativní ohlasy jak z řad odborníků na architekturu či památkovou péči, tak částečně i z řad obyvatel, což vedlo například k založení spolku Důl architektury, který se zabývá mimo jiné i kritikou stavebních akcí ve městě.169 Prvním aktem v rámci moderní památkové ochrany ve městě bylo stanovení ochranného pásma170 obytného souboru (SORELA) 3. 9. 1992.171 Výstavba z nejstarší fáze budování Havířova, která tvořila funkční základ obytného souboru města, byla už v devadesátých letech vnímána jako architektonicky hodnotná a v republikovém kontextu raritní.172 Také urbanismus socialistického realismu je dnes široce doceňován pro své obecné kvality.173 168

Obtížnou pozici ochrany unikátních průmyslových objektů vystihuje v rozhovoru pro webové stránky Krásná Ostrava ředitel Národního památkového úřadu v Ostravě Michal Zezula: „Záchrana nevyužívaných průmyslových areálů nemá jednoduché řešení. Přestože řada těchto staveb je velmi cenných, tak pokud ztratí původní využití, začínají chátrat. Zpravidla následoval velký tlak vlastníků na demolice a zhodnocení pozemků. Je jisté, že většinou není reálná záchrana celého souboru, naším cílem je proto konverze se zachováním nejdůležitějších částí. To ale vyžaduje investora s určitou vizí, dobrého architekta a především aktivní podporu takových záměrů ze strany místních samospráv.“ Srov. GABZDYL, Josef: Vztah lidí k památkám se zlepšuje, říká šéf moravskoslezských památkářů. IDNES [online]. 2015 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://ostrava.idnes.cz/vztah-lidi-k-historii-se-zlepsuje-rika-sef-moravskoslezskych-pamatkaru1aw-/ostrava-zpravy.aspx?c=A150209_2138196_ostrava-zpravy_jog 169 Odkaz na stanovy spolku, které vymezují jeho činnost: http://www.dularchitektury.cz/o-nas/cile-spolku. 170 Zákon č.20/1987 Sb. poprvé definoval existenci ucelených územních částí s početným památkovým fondem, pročež i poskytl nástroje na jejich ochranu v podobě statutu městské památkové rezervace a v případě nejhodnotnějších případů městské památkové zóny (městské památkové rezervace existují již od roku 1950, ale jejich statut byl pro nedostatečné legislativní vymezení víceméně formální, stejně jako stav jejich památkové ochrany). Základním principem územní ochrany je regulovat zásahy na chráněném území, protože součástí definice zón, rezervací i pásem je charakteristika chráněných prvků, stanovení hranic chráněného území a určení podmínek jeho ochrany. Srov. GWUZD, Jiří: Územní ochrana v památkové péči. In: Sborník památkového ústavu v Ostravě 1996. Ostrava: Památkový ústav, 1996, s. 7. 171 V případě Havířova je ochranné pásmo vymezeno následovně: na severozápadním okraji začíná vstupem do města, na jihovýchodní straně pak tvoří hranice ulice Dělnická a Radniční. Severovýchodní okraj pásma ohraničuje městský park Stromovka a jihozápadní ulice Na Nábřeží. 172 Srov. MOKROŠ, Karel: c. d., s. 4. 173 Srov. HRŮZA, Jiří: Svět měst. Praha: Academia, 2014, s. 605.

42

Památková péče se v rámci pásma nevztahuje pouze na architektonické řešení zástavby, ale také na ochranu urbanistického mobiliáře a uspořádání; do ochranného pásma jsou dále zahrnuty tři starší památky, nacházející se všechny zhruba sto metrů od původního vstupu do města, a sice empírový zámek, empírový kostel sv. Anny (stavba 1841-1845) a náhrobek hraběte Friedricha von Arco, který se nachází ve dvoraně kostela. V katastru obce Havířov je dále nepravidelně rozmístěno několik dalších památek, jako je Kotulova dřevěnka, památník obětí tzv. „životické tragédie,“ 174 klasicistní evangelický kostel a klasicistně-barokní kostel sv. Markéty (stavba 1786-1792). Havířov je specifický tím, že se veškeré sakrální stavby v jeho katastru nachází vně prostoru vnitřního města. Všechny jmenované památky jsou zapsány v seznamu nemovitých kulturních památek Národního památkového ústavu a požívají tak plnou ochranu, vyplývající z jejich statutu. Na seznamu NPÚ také figuruje významný architektonický solitér, nacházející se v rámci ochranného pásma, kino Radost. Jiné stavební a kulturní památky se ve městě a jeho bezprostředním okolí oficiálně nenachází. Podmínkou vyhlášení ochranného pásma z roku 1992 bylo zpracování územního generelu, 175 který je však dokumentem administrativním, nikoli koncepčním. Městské zastupitelstvo proto rozhodlo o vypracování Regulačního plánu - Havířov Sorela,176 který byl přijat 20. 6. 2005 a který definitivně vymezil kladný postoj města k ochraně sorely a komplexně stanovil závazná pravidla, regulující činnost na území ochranného pásma. Tímto dokumentem vývoj památkové ochrany ve městě prozatím de-facto končí.

4.4 Stav ochrany urbanistického řešení Havířova a jeho kritické zhodnocení Regulační plán – Havířov Sorela, který svým územním vymezením upravuje stavební činnost v centrální části města, lze objektivně hodnotit jako teoreticky velmi zdařilý. Jeho integrální součástí je kromě ochrany stávajícího architektonického a urbanistického fondu i rozvojové hledisko. Tvůrci regulačního plánu se citlivě pohybovali na ideální hranici mezi oběma póly památkové ochrany, když závazně definovali i rámec rozvoje infrastruktury (např. cyklostezek) a stavební činnosti v chráněném pásmu tak, aby odpovídal

174

Jako životická tragédie se označuje incident z roku 1944, kdy byli v rámci odvetné akce za útok na členy gestapa zastřeleni ve vesnici Životice, která je dnes městskou částí, všichni muži, kteří neprokázali německou státní příslušnost. 175 Tj. územně plánovací dokument, jehož náplní je řešení otázek územního rozvoje a popis jednotlivých složek osídlení a krajiny v rámci určitého sídla, území. 176 Celý rozsáhlý dokument je k nahlédnutí pouze fyzicky, a to na odboru územního rozvoje Magistrátu města Havířova.

43

požadavkům na moderní město a nezapečetil nežádoucím způsobem stávající sídelní situaci v roce 1955.177 Praktická stránka současné památkové ochrany v Havířově se však od teoretických východisek liší. Revitalizace havířovské Hlavní třídy, 178 která s velkými prostředky a mediálním zájmem začala roku 2008 a jejímž podkladem byl právě zmíněný regulační plán, naplno odhalila paradoxní vztah vedení města k architektonickému a urbanistickému dědictví Havířova, kterého si všímá Martin Strakoš. Při studování účelových tisků města (turistické brožury, propagační materiály) se zdá, že magistrát se bezvýhradně hlásí k architektuře stalinismu, která tvoří veškeré kulturní dědictví města. 179 To naplno vyvstává například v městem vydané populárně-naučné publikaci Utajené kouzlo Sorely, 180 která architekturu 50. let glorifikuje s pouhými chabými pokusy o kritický přístup. Pozitivní

hodnota

městské

architektoniky

a

urbanismu

padesátých

let

je

neoddiskutovatelná, ovšem redukovat urbanistické dědictví Havířova pouze na tuto dobu a zcela opomíjet pozdější památky a etapy výstavby, čehož se dopouští nejen magistrát, ale i široká veřejnost, je hrubou chybou, která je ukázkou současné celospolečenské „neschopnosti a nevůle zabývat se důkladněji hodnotami projevů architektury a umění 20. století.“181 Podobně jako jsem rozdělil kapitolu o specificích urbanistického plánu města do několika pododdílů, tak pro větší přehlednost rozdělím i své kritické zhodnocení současného stavu ochrany urbanistického řešení města. Nejprve zhodnotím rozsáhlou revitalizaci ochranného pásma sorela, které představuje největší akt na poli památkové ochrany ve městě od roku 1989,182 a následně se budu věnovat ochraně jednotlivých bodů původní koncepce města.

177

Srov. MOKROŠ, Karel: c. d., s. 5-8. Viz podkapitola 4.4.1. 179 Srov. STRAKOŠ, Martin: Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století: základní kameny společnosti. Ostrava: Národní památkový ústav, 2012, s. 130. 180 VLČEK, Miroslav a Ondřej BENEŠ: c. d., 2010. 181 STRAKOŠ, Martin: Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století: základní kameny společnosti. Ostrava: Národní památkový ústav, 2012, s. 132. 182 Po roce 1989 proběhlo v Havířově několik menších „ochranářských akcí,“ jako byla dílčí rekonstrukce kostela sv. Anny či oprava empírového zámečku. Žádná však svým rozsahem a významem nedosahuje velikosti a významu zmíněné revitalizace. 178

44

4.4.1 Revitalizace ochranného pásma obytného souboru sorela Na stavu obytného souboru sorela, vzniklého v padesátých letech, se za uplynulé půlstoletí značně podepsal vliv životního prostředí a dlouhodobě nedostatečná údržba, plynoucí z ceny nájmů za socialismu – ty byly dlouhodobě nastaveny hluboko pod reálnou tržní hodnotou a negenerovaly zisk, který by mohl být zpětně investován do rozvoje budov a potřebných oprav.183 Fasády vlivem času a dlouhodobým působením zplodin okolních průmyslových podniků ztratily své barevné ladění - ze stejného důvodu byly částečně poničeny některá sgrafita, ozdobné fresky a sochy, zejména ty vyrobené z pískovce a betonu. Povětří se negativně podepsalo i na stavu zeleně ve vnitroblocích a na technickém stavu budov (poničené střešní krytiny apod.). Po vypracování regulačního plánu roku 2005 proto město ve spolupráci se společností RPG Byty, která vlastní většinu obytných domů ve vnitřním městě, přistoupilo k záměru revitalizovat ochranné pásmo.184 Revitalizace proběhla v několika etapách, které zásadně proměnily prostor městského centra. Při její realizaci byly použity historické postupy a materiály (např. pálené tašky při rekonstrukci střech) a ráz oprav byl korigován v souladu s regulačním plánem činností odborníků na památkovou péči. 185 Rekonstrukce se dotkla nejen bytových a veřejných staveb, ale také veřejného prostoru – ve spolupráci s magistrátem byla opravena řada uměleckých děl, na rekonstruovaných chodnících vznikly slepecké pásy a cyklostezka, lokálně byla upravena i zeleň. Tyto změny lze hodnotit namnoze jako příklady zdařilé památkové adaptace, protože obecně zatraktivnily prostředí města a, v případě zásahů do infrastruktury, posunuly město do nového století. Revitalizace však navzdory dohledu památkářů přinesla, zejména v případě stavebního fondu města, i řadu sporných či přímo negativních změn, které bezprostředně poškodily kulturní hodnotu celého souboru. V průběhu rekonstrukce utrpěla celá řada drobných architektonických prvků a detailů, které dotvářely unikátní obraz havířovské sorely. Zásadní chyby, jako bylo například zcela nekoncepční nahrazení původních dřevěných oken plastovými (a to i v rámci Hlavní třídy, centrálního prostoru Havířova), 186 doplňuje celá řada menších prohřešků – plechové ohradníky parapetů se socialistickými motivy byly částečně nahrazeny nezdobnými umělohmotnými; zdobné terakotové dlaždice byly přetřeny barvou, která zastírá jejich 183

Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015. 184 Oficiální tisková zpráva, hodnotící renovaci historického centra města. Havířov, 2011. Dostupné z: http://www.rpgbyty.cz/attach/37348b1c78b589fc3782d77f87e95752.pdf 185 Viz tamtéž. 186 Nekoncepční umístění novodobých plastových oken viz Příloha č. 2.

45

původní barevný tón a díky které zanikají detaily a jejich plasticita 187 (vhodnou byť finančně náročnější alternativou by byla výroba nových podle původních vzorů). 188 Barevné provedení nových fasád a s ním spojené zvýraznění některých architektonických prvků na bytových domech je navíc nepůvodní, což je v případě přesně definovaného ochranného pásma zarážející. Negativně také lze hodnotit změny ve městském mobiliáři. Předměty jako jsou telefonní budky, semafory či digitální informační tabule dnes k prostoru města neodmyslitelně patří, byť nemají, na rozdíl od laviček či veřejného osvětlení, historickou tradici. Pro město není žádoucí omezovat pokrok tím způsobem, že by se moderní mobiliář ve městě zakázal či uměle omezil, ovšem je vhodné redukovat jeho počet na nezbytné minimum. V případě historického mobiliáře je pak vysoce žádoucí zachovat originální podobu či na tuto podobu navázat, i kdyby jen parafrází nebo kopií, která využívá nové technologie. 189 To se v případě revitalizace sorely nestalo. Původní lampy 190 byly nahrazeny novodobými již v sedmdesátých letech, ovšem rekonstrukce hlavní třídy byla výjimečnou příležitostí k obnovení dobové podoby veřejného osvětlení, která do historizujícího prostoru nejstarší části města zapadala. Ekonomická náročnost podobného kroku se přirozeně jeví oproti nákupu novodobého mobiliáře jako vyšší, ovšem podobné kompromisy vedou k trvalé degradaci kulturní hodnoty prostoru. Revitalizace ochranného pásma obytného souboru sorela byla krokem, o jehož nezbytnosti nelze s ohledem na technický stav bytového fondu a infrastruktury ve městě pochybovat. Způsob jejího provedení ovšem vyvolává z pohledu památkové ochrany přinejmenším rozpaky. Skepsi také vzbuzuje pohled na stále zanedbané a poničené vnitrobloky – většina domů na Hlavní třídě je opravena pouze z té strany, která je orientována k uliční síti, což nutně vyvolává analogii s Potěmkinovými vesnicemi.191 Nelze paušálně odmítat ani snahy adaptovat město nové době, ovšem pokud bude primárním hlediskem při obnově památek hledisko ekonomické, jako tomu bylo

187

Srov. Příloha č. 19: Srovnání terakotových ozdobných prvků před a po renovaci. GUZDEK, Adam: Na cestu novému městu!. In: Adamguzdek.cz [online]. 2008 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.adamguzdek.cz/texty/eseje/na-cestu-novemu-mestu/ 189 KUČA, Karel a Věra KUČOVÁ: c. d., s. 39. 188

190

Viditelné na Příloze č. 9: Dobový pohled z Hlavní třídy na dominantní a polohou kompozičně zvýrazněné kino Radost. 191 Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015.

46

v tomto případě, 192 pak je do budoucna bez spekulací ohrožena kulturní hodnota celé havířovské sorely. Objektivně lze negativně hodnotit také technické provedení rekonstrukce, které bylo podle Adama Guzdka v mnoha bodech zanedbáno.193 Příkladem jsou například nestejně zasazené parapety; během dešťů pak díky špatně položené dlažbě zatéká voda do soklového zdiva. Již krátce po dokončení revitalizace navíc lze na některých místech pozorovat opadané omítky. Hodnocení současného technického stavu obytného soubory přirozeně není předmětem historické práce – z dostupných pramenů však plyne, že již v minulosti byl stav budov v rámci obytného souboru sorela poznamenán necitlivými a technicky špatně provedenými stavebními zásahy.194 Je proto nutné konstatovat, že právě technická stránka rekonstrukcí by měla v rámci existenčního zachování obytného souboru mít přednost před stránkou estetickou.

4.4.2 Ochrana umění ve veřejném prostoru Veřejné umění z éry socialismu má zvláštní status i kulturní postavení. To se odráží nejen v nejasných vlastnických vztazích, což je podle odborníků největší překážkou při snahách o jejich ochranu, ale také v neurčitém vztahu veřejnosti k těmto dílům. Sochy a plastiky z dob minulého režimu jsou všudypřítomné,195 úřady přehlížené a pro většinu lidí v podstatě neviditelné, případně vnímané jako pozůstatek zcela jiné civilizace.

196

Socialismus svými direktivami přerušil mnohaletý kontinuální umělecký vývoj v našich zemích, ovšem kořeny současné umělecké produkce z něj přesto nevychází – umění socialismu tak tvoří v kontextu naší kultury specifickou etapu a svým způsobem tedy i cenné svědectví. Širší reflexe oficiálního umění ve veřejném prostoru z dob socialismu však dodnes chybí, což je odrazem myšlení společnosti, která se po listopadu 1989 od dědictví předchozího režimu distancovala a obecně jej vnímá v negativních konotacích.197

192

Významnou ekonomickou roli tak hrál při revitalizace fakt, že hlavním investorem byl komerční subjekt, uvedená společnost RPG Byty, majoritní vlastník bytového fondu - z pohledu památkové ochrany je snaha o ochranu budov vázaných majetkoprávními vztahy na soukromý subjekt přirozeně ztížená. 193 Adam Guzdek, který působí jako aktivista na poli památkové ochrany v Havířově, je profesním zaměřením studentem Kurzů technického znalectví na VUT. 194 To není pro fušery. Nová svoboda. 1959, č. 237, s. 4. 195 Je nutné uvést, že péče o veřejný prostor a umění v něm se stala úlohou státu až po druhé světové válce, kdy tuto funkci nejen převzal, ale především monopolizoval. Umění se stalo nástrojem propagandy a jeho zajištění se stalo i otázkou legislativy, která od roku 1965 do pádu socialismu zaplavila veřejný prostor tisícovkami uměleckých děl, viz poznámka číslo 88 o „čtyřprocentním umění.“ 196 JANKOVIČOVÁ, Sabina: c. d., s. 414. 197 Tamtéž, s. 415-416.

47

Podobně jako začaly po konstituci samostatného Československa roku 1918 mizet pomníky a sochy členů Habsburské monarchie, tak i po roce 1989 v republikovém kontextu proběhla ve veřejném prostoru „čistka“ nejvýraznějších symbolů, které svou existencí připomínaly předchozí režim.198 Tento osud potkal i Havířov, který roku 1990 přišel o masivní bronzovou sochu V. I. Lenina,199 dominantu dnešního náměstí Republiky. Jeví se jako zbytečné v případě politického umění retrospektivně hodnotit dění devadesátých let, ale výše zmíněný postoj k umění ve veřejném prostoru a otázkám jeho hodnoty je problémem i v současnosti. Jak jsem již uvedl v oddílu o urbanistickém pojetí města, sochy ve veřejném prostoru často netvoří pouhou estetickou formu, ale součást kompozice veřejných prostranství či budov, jako je tomu v případě kašny se sochou Hoch s rybou (viz oddíl 4.1), sochy Plastika knihy200 či plastiky Sedící dívka s kvítkem.201 Snaha o ochranu těchto prvků by se proto měla jevit v rámci snahy o zachování kompozice prostoru jako samozřejmá. Přesto z Havířova zmizelo v posledních třech desetiletích mnoho soch, často z důvodu špatného stavu, jehož náprava by vyžadovala finanční investici,202 či prostého estetického nedocenění. Aktuální kauzou, která dokonale ilustruje postavení umění v Havířově, je případ sochy Směrník. Brutalistní betonová skulptura byla do loňského roku umístěna v prostoru před havířovským vlakovým nádražím, se kterým tvořila kompoziční celek, 203 a v souladu s plánem na rekonstrukci nádražního uzlu městská rada v roce 2013 jednomyslně schválila její odstranění a likvidaci. Tento krok byl kritizován odbornou veřejností, která vyzdvihuje tematickou i formální hodnotu sochy, a vyvolal společenskou odezvu v podobě petičního hnutí. 204 Rada města, finančně motivovaná ve snaze realizovat v dotací stanoveném termínu rekonstrukci přednádražního prostoru, ke které se legálně zavázala, však odmítla

198

Tamtéž, s. 10. Autory sochy z roku 1976 byli manželé Božena a Ludvík Kodymovi; socha byla roku 1994 roztavena a materiál byl použit na dětský pomník v Lidicích. 200 Pískovcová socha Čestmíra Hlavinky, nacházející se před budovou gymnázia na ulici Studentská a tvořící dominantu volného prostranství, viz Příloha č. 20: Socha Plastika knihy a Sedící dívka s kvítkem. 201 Šamotová socha Jana Kavana, původně umístěná na žulové kašně v prostoru bývalého obchodního korza v samém centru města, viz Příloha č. 20: Socha Plastika knihy a Sedící dívka s kvítkem 202 To je případ sochy Sedící ženy či sochy Mečouna, která stála před loutkovým sálem Kulturního domu Petra Bezruče, viz Příloha č. 5: Vybrané sochy z prostoru vnitřního města. Srov. BĚČÁK, Libor: Proměny města ve fotografii. Havířovský Deník. 2006, č. 263, s. 5. 203 Srov. Příloha č. 21: Brutalistní betonová skulptura Směrník, která tvořila základní prvek kompozice přednádražního prostoru vlakové stanice Havířov. 204 Historii celé causy mapuje webová stránka www.smernik.cz, která zároveň dokládá postoje a argumenty zastánců Směrníku. 199

48

tyto skutečnosti vzít na zřetel a sochu přikázala na základě prokazatelně smyšlených argumentů odstranit.205 I dnes se městské úřady snaží oživovat veřejný prostor za pomoci soch, čemuž napomáhá například každoroční sympozium řezbářů Havířovská lípa, jehož soutěžní výtvory jsou následně umístěny na městských prostranstvích či ve veřejných budovách. Toto umění je však v kontextu městského prostoru nekoncepční v tom smyslu, že nerespektuje kurikulum motivů, postupů a materiálů používaných při vzniku prostorů, do kterých jsou umisťovány. Je otázkou, nakolik je vhodné v tomto ohledu tvorbu současných tvůrců omezovat, ale situace, kdy se magistrát města k původnímu umění chová doslova „macešsky“ a novému dává prostor i v rámci ochranného pásma,206 se jeví jako paradoxní. Tento paradox naplno vyvstává například v případě dnešního náměstí Republiky, kterému do roku 1990 dominovala zmíněná socha Lenina. Tu po rekonstrukci tohoto centrálního městského náměstí nahradila roku 2007 jako nová „dominanta“ skulptura Brána s kyvadlem a pramenem, 207 jejíž umělecké i technické kvality jsou předmětem veřejné kritiky a zajistily soše umístění v krajském kole ankety o nejbizarnější sochu, kterou pořádala Mladá Fronta DNES.208 Tvůrci umění ve veřejném prostoru byli od padesátých let až do pádu minulého režimu ve své tvorbě svázáni politickými kritérii, nedostatečným kontaktem se západním kulturním okruhem a omezenou dostupností vhodného materiálu, což se promítá v repetici motivů i forem uměleckých děl ve veřejném prostoru. Tomáš Pospiszyl ve své studii Sochy, které nikomu nepatří209 tvrdí, že sochy ve veřejném prostoru se staly pro mnoho lidí inventářem, nikoli uměním a sebevyjádřením umělce. Obratem nicméně konstatuje, že paušální odsuzování a přehlížení takových děl, která díky všeobecné podpoře tohoto

205

IVÁNEK, Jakub: Směrník v Havířově, Václav Uruba a mizející sochy. Krásná Ostrava. 2014, č. 1, s. 17. 206 Prvním důkazem je dřevěná socha Víly s pro Havířov nezvyklým pohádkovým motivem od Ladislava Boráka z roku 2001, která se do svého přestěhování a následné likvidace nacházela přímo na Národní třídě v prostoru křižovatky s ulicemi Svornosti a Gorkého; druhým důkazem je taktéž dřevěná socha Duch stromu, která se nachází v aleji čínských metasekvojí na náměstí Republiky a leží tak v ochranném pásmu obytného souboru sorela, viz Příloha č. 22: Dřevěná socha Duch stromu, z hlediska materiálu a zvoleného motivu nezapadající na území ochranného pásma obytného souboru sorela. 207 Socha opět nezapadá do z hlediska zvoleného motivu a materiálu nezapadá do prostoru ochranného pásma obytného souboru, viz Příloha č. 23: Kontroverzní skulptura Brána s kyvadlem a pramenem na náměstí Republiky. 208 GABZDYL, Josef: Nejbizarnější moravskoslezskou sochou se stal opavský Špion. IDNES [online]. 2013 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://ostrava.idnes.cz/nejkurioznejsi-socha-moravskoslezskeho-kraje-flq/ostrava-zpravy.aspx?c=A130306_123539_ostrava-zpravy_jog 209 POSPISZYL, Tomáš: Sochy, které nikomu nepatří. In: Vetřelci a volavky: atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Československu v období normalizace (1968-1989). Řevnice: Arbor vitae, 2013, s. 416.

49

postoje přerůstá v rozsáhlé, „obrazoborecké“ mýcení tohoto druhu umění, nám v budoucnosti znemožní interpretaci minulosti.210 Je zásadní chybou, že Havířov, který disponuje unikátně rozsáhlým fondem umění ve veřejném prostoru, na jehož tradici zcela vědomě navazuje, není schopen citlivě a koncepčně pracovat s tímto historickým odkazem. Ač jsou estetické hodnoty tohoto umění diskutabilní a vyžadují individuální přístup, je třeba mít na zřeteli, že dnes má toho umění, zejména v případě soch spjatých s ideologií minulého režimu (Kosmonauti, Lenin) svůj metavýznam, protože neupomíná pouze na historické jevy jako takové, ale také, ve formě historického svědectví, i na dobu svého vzniku a její kontext. 211 Jako specifikum urbanistického řešení veřejných prostor Havířova jsou pak sochy a plastiky integrální součástí kulturního dědictví města a vztah k nim by měl být revidován a vymezen.

4.4.3 Ochrana zeleně, vodních prvků a prostorových řešení Ochrana městské zeleně, jejíž význam pro prostor města a jeho urbanistické řešení byl popsán výše a promítl se i do přezdívky Havířova jako „města zeleně,“ je mimo ochranné pásmo sorela kromě standardních zákonných předpisů 212 upravena pouze vyhláškou č. 4/2007 o ochraně veřejné zeleně, 213 která koncepčně doplňuje regulační plán města a stanovuje pravidla pro ochranu veřejné zeleně, ovšem pouze v prostoru ochranného pásma. Skutečnost, že městská zeleň, ať už stacionární či mobilní, je významným městotvorným prvkem s vysokou urbanistickou hodnotou, tak oficiálně není zohledněna (do vyhlášky o ochraně veřejné zeleně například není zahrnuta ani alej, vymezující vstup do města, která technicky jako urbanisticky prvek náleží k ochrannému pásmu). Podobné postavení jako městské sochy a městská zeleň sdílí vodní prvky. O důvodech, proč zanikaly jednotlivé kašny a drobné vodní nádrže v prostoru vnitřního města, dnes můžeme pro neexistenci relevantních pramenů pouze spekulovat – řada vodních prvků (často z betonu či kamene) však byla podle pamětníků kvůli špatného technického stavu dlouhodobě nefunkční; kašny a bazénky také byly mnohdy pro nedostatečnou údržbu

210

Tamtéž, s. 419. STRAKOŠ, Martin: Památník hrdinů v Ostravě, počátky sorely a památková péče. In: Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě 2003. Ostrava: Národní památkový ústav, 2003, s. 120. 211

212

Tj. zákon číslo 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a vládní vyhláška č. 189/2013 Sb. o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. 213 Dostupné z: http://www.havirov-city.cz/dokumenty/magistrat/odbor-pravnich-sluzeb/vyhlasky-anarizeni/2007/4-2007/stahnout.html

50

poničené a tím pádem neestetické.214 Vodní prvky však, podobně jako sochy, často tvořily výrazný prvek urbanistické kompozice městských prostranství či budov. Tak tomu bylo například v případě bazénů s vodotrysky před Kulturním domem Petra Bezruče, 215 betonové fontány s abstraktní glazurovanou plastikou na ulici Kapitána Nálepky či rozlehlé kašny, vyzdobené sochou Sedící dívka, která dominovala centrálnímu městskému parku a tvořila populární rekreační zónu.216 Některé vodní prvky stále fyzicky existují, protože by jejich úplné odstranění bylo příliš náročné, a částečně tak plní svou prostorovou funkci v drtivé většině jsou však tato tělesa zasypána zeminou a zatravněna, či byla v minulosti odstraněna zcela. Urbanistický, estetický či hygienický význam vodních prvků však odbor územního rozvoje akceptuje, jelikož v prostoru Havířova neustále vznikají kašny nové, které však technologicky a materiálně nezapadají do historického kontextu města, a to dokonce ani v rámci ochranného pásma. 217 Podobně jako v případě městských soch tak vyvstává paradoxní dichotomie přístupu vedení města, kdy je hodnota „starého“ paušálně bagatelizována, kdežto „nové“ dostává více prostoru, než by mu z hlediska památkové ochrany či koncepce městského prostoru objektivně příslušelo. Nejvýrazněji se politické změny konce osmdesátých let dotkly rázu stavebních akcí ve městě.218 Z koncepčního hlediska nejvíce poznamenal urbanismus Havířova zánik institutu hlavního městského architekta, který působil v rámci Stavoprojektu Ostrava a z pozice nejvyšší a centrální autority spolu se skupinou svých spolupracovníků utvářel koncepci i konkrétní podobu městského plánování.219 Díky rozpadu projektových ústavů a přechodu k tržnímu hospodářství je dnes tato činnost úkolem příslušného orgánu samosprávy, který v Havířově představuje Odbor územního rozvoje. Hodnocení jeho současné činnosti a uplatňovaných urbanistických principů není předmětem této práce, 220 na rozdíl od hodnocení přístupu k urbanistickému dědictví minulosti. 214

Anna Miksová, bytem Havířov – Dolní Suchá, Šumbarská 10, obyvatelka bývalé hornické kolonie v Suché a Havířovská pamětnice (*1948), záznam učiněn 20. 12. 2014. 215 Srov. Příloha č. 24: Zaniklé vodní prvky, které tvořily kompoziční prvky městských prostranství. 216 LIBOR, Běčák: Historie a současnost Havířova - Kašna v centrálním parku. Havířovský Deník. 2006, č. 106, s. 5; viz Příloha č. 24: Zaniklé vodní prvky, které tvořily kompoziční prvky městských prostranství. 217 Prostranství před budovou městského magistrátu, kterému dominuje základní kámen města, bylo roku 2007 doplněno o kašnu z leštěné žuly. 218 Viz kapitola 2.4. 219 Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015. 220 Obecně však lze říci, že některé aspekty práce Odboru územního rozvoje jsou z kvalitativního hlediska diskutabilní. V případě růstu zástavby rodinných domů na periferiích města například odbor nijak nezasahuje do struktury vznikajícího osídlení, ačkoli k tomu existují nástroje, jako je například direktivní stanovení uliční čáry apod. Při pohledu na nesourodé, nezdobné a místy hustě rozmístěné rodinné domy tak naplno vyvstávají nadčasové kvality urbanistického řešení vnitřního města.

51

Urbanistické rozložení města je akceptováno a chráněno pouze v rámci ochranného pásma sorela. Práce s prostorem je přitom zásadním prvkem urbanistického řešení i ve zbytku města. V unikátním prostoru Havířova došlo v horizontu uplynulých pětadvaceti let k minimu nových stavebních akcí, ale některé z nich přímo narušují jednotlivá urbanistická řešení. Za příklad může posloužit například vybudování zcela moderní stavby Casino City,221 která vyplnila proluku mezi dvěma bytovými domy z 60. let na začátku Dlouhé třídy. Proluka přitom spojovala vnitřní bytovou zástavbu s prostorem Dlouhé třídy a částečně fungovala jako dílčí urbanistická osa – budova tak představuje typický příklad nežádoucího zahušťování městské zástavby. Obdobně nekoncepční byla rekonstrukce náměstí Republiky, která proběhla roku 2002. Původní propojení prostoru náměstí s přilehlým parkem 222 bylo přerušeno vybudováním multifunkčního domu na jejich společné hranici; 223 centrální havířovské náměstí, jehož rekonstrukce byla dlouhodobě odkládána, navíc ani po stavebních změnách není schopné pro množství prostorových prvků plnit základní shromažďovací funkci, která mu původně byla projektována.224 Zeleň, vodní prvky a prostorová urbanistická řešení jsou integrální součástí prostoru města a jeho tváře. Ochrana těchto prvků je součástí regulačního plánu ochranného pásma obytného souboru sorela, který vyzdvihuje jejich hodnotu,225 ale není důsledně vynucována a ve zbytku města jejich shodná urbanistická hodnota akceptována není; ochrana těchto prvků není žádnou městskou vyhláškou kodifikována či jinak závazně vymezena.

4.4.4 Plošná ochrana architektonických prvků v rámci urbanistického řešení města Jak již bylo řečeno, urbanistické řešení města není vymezenou pouze prací s prostorem, byť je právě prostor nejvýznamnějším urbanistickým materiálem. Na původní koncepci městského prostoru se významně podílí také architektonické řešení městské zástavby, v jejíchž jednotlivých vývojových etapách projektanti jednotně uplatňovali dobová kritéria

221

Srov. Příloha č. 25: Budova Casino City, vystavěná v proluce mezi bytovými domy z 60. let V šedesátých letech zřízený park byl rezervní plochou pro plánovanou budovu městského divadla, viz Příloha č. 26: Model původního projektu na propojení dnešního náměstí Republiky s plánovanou budovou městského divadla v přilehlém parku 223 Multifunkční dům je další současnou architektonickou realizací, která se navíc nachází v ochranném pásmu obytného souboru Sorela, viz Příloha č. 23: Kontroverzní skulptura Brána s kyvadlem a pramenem na náměstí Republiky. 224 Tento názor, přednesený Lucií Chytilovou, zazněl během přednášky v rámci Dne architektury 2013. 225 MOKROŠ, Karel. c. d., s. 7-9. 222

52

a postupy.226 Zásahy do architektonického řešení této zástavby se tak promítají nejen do jednotlivých staveb, jejichž kulturní hodnota je tak transformována, ale především do urbanistického kontextu jejich okolí. Zatímco hodnota stavebního zásahu může být v rámci budovy pozitivní i negativní, v urbanistickém kontextu jsou změny ve většině případů negativní. Typickým příkladem, kdy se narušení architektonického řešení jedné budovy dotkne urbanistické koncepce celého prostoru, je barevnost fasád. Uniformní, ale zároveň jednoduché a umírněné barevné tóny, které ve městské zástavbě dominovaly od počátku šedesátých let, vystřídala v městské krajině během posledních dvaceti let pestrá škála barev.227 Požadavky na barevnost budov vznášejí v souvislosti s módním trendem při jejich rekonstrukcích majitelé, ale reálně existuje i silná lobby firem, které speciální fasádní nátěry vyrábí a prodávají.228 Město nijak koncepčně nereguluje barevnost stavebních akcí v prostoru města, což však často vede k estetické a architektonické degradaci jednotlivých budov i celého urbanistického komplexu - v prostoru tak často získává díky jasnému odstínu vizuální převahu objekt, jehož pozice je podřazená objektu jinému, původně kompozičně výraznějšímu.229 Obdobně rušivým způsobem působí v prostoru města reklamní poutače. Původní kompozici hlavní městské osy, kterou v šedesátých letech zdobilo pouze několik výrazných, neonových nápisů,230 dnes narušují desítky poutačů, které se umisťují i v rámci ochranného pásma obytného souboru sorela.231 Mezi výraznými reklamními poutači, které

226

Viz kapitoly 2.2-2.3. Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015. 228 HULEC, Mikuláš a Ondřej BENEŠ: c. d., s. 9. 229 Rekonstrukce fasád jsou v poslední době často spojeny se zateplováním, které provádí majitelé bytových domů i veřejných budov v pochopitelné snaze o ekonomickou úsporu energií. V procesu aplikace zateplení se však mění proporce stavby a často i její kompozice, když nové barevné ladění budovy ve snaze o estetický efekt rozčlení stavbu na nesmyslné celky, které neodpovídají původnímu záměru. To je například případ rekonstrukce havířovské nemocnice, jejíž rekonstrukce zcela změnila původní barevný kontrast nízkého vstupního traktu s vyšší budovou samotné nemocnice; zářivé barevné ladění nové stavby působí v prostoru města i v samotném areálu nemocnice dominantním a subjektivně velmi rušivým a nekoncepčním dojmem, viz Příloha č. 27: Nemocnice Havířov, stav před rekonstrukcí a stav po rekonstrukci. 230 Užití neonových poutačů prosvětlujících městský prostor je dalším ze specifických rysů Havířova; zachování neonů se jeví z estetického i památkového hlediska jako žádoucí, byť se většina z nich dnes nachází v havarijním stavu, viz Příloha č. 28: Neonový poutač jako typický reklamní prvek v prostoru Havířova. 231 Srov. Příloha č. 29: Reklamní poutače, které se nacházejí v rámci ochranného pásma obytného souboru sorela a narušují svým formátem architektonickou kompozici budov i prostoru. 227

53

na sebe strhávají pozornost, často zanikají i architektonické prvky a výzdoba budov,232 čímž se estetická hodnota prostoru dále snižuje.

4.5 Ochrana významných památek města V této části práce navážu na třetí oddíl, ve kterém jsem vybral a prezentoval vybrané veřejné stavby v Havířově. Zatímco problematice ochrany památek pozdního modernismu se budu věnovat ve vyhrazené kapitole, zde na příkladu kina Radost a kina Centrum (obě stavby se nacházejí na území ochranného pásma obytného souboru sorela) demonstruji přístup města k historickému dědictví a rozdíl mezi povedenou a nepovedenou adaptací památky. Rekonstrukce kina Radost, zapsané kulturní památky, nacházející se v samém středu ochranného pásma, je příkladem celkově zvládnuté památkové adaptace (ačkoli se i této rekonstrukci dají vyčíst jisté nedostatky, jako je například nahrazení mramorové podlahy v interiéru vulgární keramickou dlažbou).

233

V devadesátých letech proběhla v rámci

interiéru budovy celá řada rozsáhlých a z pohledu památkové ochrany nežádoucích stavebních změn, které přizpůsobily budovu komerčnímu využití (mj. v jejích prostorách fungoval antikvariát či kasino). Budova byla na prahu nového tisíciletí těmito změnami v interiéru zcela zdevastována, z venku ji pak poznamenala dlouhodobě zanedbávaná údržba – původní výzdoba se zachovala pouze v malé části vnitřních prostor.234 Přesto byla budova roku 2003 prohlášena za nemovitou kulturní památku a roku 2006 byla po dvouleté projektové přípravě zahájena její rozsáhlá rekonstrukce, která kinu, nově přejmenovanému na Kulturní dům Radost, vrátila historizující podobu. Případ kina Centrum a jeho rekonstrukce se jeví jako problematičtější. Původní budova 235 s ohledem na své zastaralé technické zázemí a dlouhodobě zanedbaný stav (např. rozsáhlé stropní průsaky, nedostatečná vzduchotechnika) nepopiratelně vyžadovala rozsáhlou rekonstrukci, kterou magistrát, který je vlastníkem i provozovatelem budovy, po

232

Srov. Příloha č. 29: Reklamní poutače, které se nacházejí v rámci ochranného pásma obytného souboru sorela a narušují svým formátem architektonickou kompozici budov i prostoru. 233 GUZDEK, Adam: Na cestu novému městu!. In: Adamguzdek.cz [online]. 2008 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.adamguzdek.cz/texty/eseje/na-cestu-novemu-mestu/ 234 HALÁTEK, Dalibor a Andrea ČEPLÁ: Óda na Radost aneb rekonstrukce bývalého kina Radost v Havířově. In: Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě 2008. Ostrava: Národní památkový ústav, 2008, s. 113. 235

Srov. Příloha č. 15: Srovnání původního a současného stavu kina Centrum.

54

dlouhých přípravách realizoval v letech 2011-2012. 236 Projekt rekonstrukce vypracovala dvojice architektů Barbara Potysz a Josef Kiszka, kteří jsou známí např. realizací dekonstruktivistické budovou gymnázia v Orlové; projekt vznikal v kooperaci s autorem původní budovy Bronisłavem Firlou. Nová budova kina Centrum237 však upomíná svou předchůdkyni pouze tvarem - v průběhu rekonstrukce se zcela setřel ráz původního projektu z přelomu padesátých a šedesátých let a vznikla čistě moderní stavba. Bílý plášť nového kina je krytý skleněnými panely, které zcela nahradily původní fasádu, obkládanou černými dlaždicemi z opaxitu, která byla nejvýraznějším zevním rysem kina. Tato barevná proměna z dojmového hlediska mění tvar budovy a původní autorský záměr.238 Jediným prvkem, který byl z původního průčelí zachován, je mozaikový nápis CENTRUM nad vchodem do budovy, který však pro podobné barevné ladění v rámci nové fasády částečně zaniká. Totální přeměna budovy proběhla i v interiéru, kde vznikly nové prostory. Adaptačním snahám a nově zřízeným prostorům, jako je informační centrum či kavárna, bohužel ustoupila drtivá většina původního interiéru, na jehož koncepci a podobu autoři projektu nenavázali - zachovány byly pouze dílčí prvky, jako původní mramorové podlahy v přízemí a odpočinková galerie v prvním patře. Z nerespektování původní koncepce interiéru plynou i problémy, které jsou zároveň důkazem toho, že byla budova přestavěna v nesouladu se základními principy původního projektu – nová prosklená fasáda, propojující vizuálně prostor kina a ulice, je při pohledu z dálky v jarních a letních měsících zakryta kusem aleje monumentálních čínských metasekvojí; 239 nešťastně je řešen i samotný vchod do budovy, kdy původní vstup nahradily moderní, automatické dveře, v jejichž středu se ovšem nachází nosný sloup, který musí návštěvník obejít. Čistě moderní, nová budova kina Centrum, která přes nepopiratelné estetické kvality nezapadá do zástavby ochranného pásma, ve kterém se nachází, a do které město investovalo značnou částkou z celkového rozpočtu 120 milionů korun, 240 je příkladem 236

PRISTÁŠ, Libor: Havířovské kino centrum prochází modernizací. Karvinský a havířovský Deník [online]. 2011 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/20110207kino_centrum_rekonstrukce.html 237 Srov. Příloha č. 15: Srovnání původního a současného stavu kina Centrum. 238 Srov. Příloha č. 30: Schematický nákres dojmového zvětšení tvaru budovy při použití různých světelných tónů. 239 Při pohledu zblízka pak není efekt takový, jakým působila fasáda původní, která budovu vizuálně zvětšovala, viz poznámka č. 238. 240 PRISTÁŠ, Libor: Havířovské kino centrum už zase promítá. Karvinský a havířovský Deník [online]. 2012 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/kultura_region/havirovske-kino-centrum-uz-zasepromita-20121012.html

55

nepovedené adaptace památky, pokud se o adaptaci vůbec dá hovořit, pokud původní podoba stavby v průběhu rekonstrukce zcela zanikne. Podobná „adaptace“ bohužel potkala i řadu dalších budov ve městě, které v průběhu uplynulých dvou dekád přišly o svou původní podobu – příkladem může být například obchodní dům Budoucnost, dnes OD Elan,241 či budova městské nemocnice.242

4.6 Pozdní modernismus a otázky ochrany památek moderní architektury Ve světové architektuře jsou padesátá a šedesátá léta dobou konjunktury a transformace předešlých architektonických forem. Značně diferencovaná tvorba předválečné generace a meziválečné avantgardy posloužila jako základ pro vznik moderní architektury v dnešním slova smyslu (o moderní architektuře obecně můžeme hovořit už od počátku 20. století), nejvýrazněji realizované tzv. internacionálním stylem, slohem, který se masivně rozšířil po celém světě. Ten spojuje řadu rozdílných architektonických proudů, které však nesou společné znaky, jako je upuštění od ornamentu, využití skeletových konstrukcí, snaha o využití nových materiálů a standardizovaných postupů či snaha o efektivní využití prostoru a dispozic.243 Zatímco mezinárodní sloh dominoval světové architektuře od třicátých do konce sedmdesátých let dvacátého století, v zemích východního bloku, kde byl styk se západním kulturním okruhem striktně omezen, se po válce rozšířil socialistický realismus. Významným zlomem a historickým milníkem byla pro architekturu světová výstava EXPO 58 v Bruselu. Zatímco pro svět představovala první světovou výstavu po druhé světové válce, která svou mezinárodní účastí a heslem Bilance světa pro svět lidštější překonávala ideologickou hranici železné opony, pro Československo znamenala především fenomenální úspěch – dnes již legendární expozice z dílny architektů CubrHrubý-Pokorný, na jejíž realizaci se podílely přední umělecké osobnosti, získala hlavní ocenění výstavy, Zlatou hvězdu. 244 Ohlas médií na úspěch výstavy byl obrovský; 245 československý pavilón byl slovy Matúše Dulla „ztělesněním našeho návratu do tábora 241

Atypická budova s charakteristickým hliníkovým obložením vznikla podle projektu Igora Svobody roku 1967; současná podoba, kterou budova dostala během rekonstrukce roku 2000, z vnějšku ani z vnitřku ničím neodkazuje k podobě původní a reklamními poutači narušuje vzhled ochranného pásma, se kterým hraničí, viz Příloha č. 31: OD Budoucnost a jeho adaptace, OD Elan. 242 Viz poznámka č. 229. 243 DULLA, Matúš: Dejiny architektúry 20. storočia. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislave, 2002, s. 54-59. 244 Srov. HULEC, Mikuláš: Bruselský sen: československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let. Praha: České vysoké učení technické, 2014, s. 1-9. 245 STRAKOŠ, Martin: Bruselský styl na Ostravsku. Protimluv [online]. 2008, 1/2 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.protimluv.net/protimluv/21-22/strana.php?cislo=8

56

evropské demokratické architektonické kultury po stalinském ideologicky oktrojovaném období“246 a předznamenal definitivní konec socialistického realismu v architektuře. Téma české účasti na světové výstavě ztělesňovalo heslo Jeden den v Československu – pavilon, zaplněný špičkovými ukázkami českého umění a užitného designu, byl rozdělen do tří úseků a dvanácti dílčích expozic (Práce-Kultura-Odpočinek), které měly demonstrovat moderní ráz a vysokou úroveň života v socialistickém státu. 247 Zajímavé bylo také architektonické řešení pavilonu, které mimo výrazné inspirace principy internacionálního stylu, které byly popsány výše, pracovalo se zelení a urbanistickým zasazením do komplexu výstaviště obecně. 248 Je politováníhodnou skutečností, že architektonický rozmach šedesátých let, který úspěch na světové výstavě předznamenal, předčasně ukončilo utužení mocenských poměrů na počátku období normalizace. Dekáda let 19581968 však přesto stihla přinést

několika

zcela výjimečných

budov a patří

k nejzajímavějším obdobím české architektury před rokem 1989.249 V české architektuře se projevil vliv výstavy EXPO tzv. bruselským stylem, který lze s ohledem na jeho inspirační zdroje a specifické znaky zařadit jako českou odnož mezinárodního stylu. Zatímco v bytové výstavbě probíhal v šedesátých letech posun k typizovaným domům a prefabrikátům, 250 v rámci bruselského stylu vzniklo po celé republice několik zcela unikátních staveb, jako je například Restaurace Expo 58251 či hotel International v Brně.252 Bruselský styl přesáhl i do umění, zejména užitného – bruselská

246

DULLA, Matúš: c. d., s. 78-79. Československý pavilón a expozice na světové výstavě v Bruselu. Architektura ČSR. 1958, č. 9-10, s. 664671. 248 Tamtéž, s. 664. 249 Srov. BENEŠOVSKÁ, Klára a kol.: c. d., s. 672. 250 Bruselský styl do bytové výstavby pronikl pouze omezeně – výjimek lze však najít celou řadu, nejvíce pak na překotně se rozvíjejícím Ostravsku. Srov. STRAKOŠ, Martin: Bruselský styl na Ostravsku. Protimluv [online]. 2008, 1-4 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.protimluv.net/protimluv/21-22/strana.php?cislo=8 251 Budova, náležící k areálu československého pavilonu, byla po ukončení výstavy převezena do Československa a znovu smontována na pražské Letné. V současnosti je hodnotná budova, zdevastovaná v 90. Letech nešetrným provozovatelem a následně rekonstruovaná soukromým investorem jako kancelářská budova, živoucím příkladem nevhodné adaptace památky. 252 Hotel z roku 1962, postavený podle návrhu Viléma Kuby, se nachází na Husově třídě a je výjimečný jak z hlediska samotného projektu a použitých materiálů, tak z hlediska uměleckého, které jeho projektanti akcentovali. Budova, hodnocená jako jedna z nejvýznamnějších staveb bruselského stylu, byla roku 2013 na žádost majitele zbavena statusu kulturní památky a její hodnota je tak v bezprostředním ohrožení, což dokládá rozhodnutí expertní komise NPÚ. Srov. Expertní komise doporučila Národnímu památkovému ústavu chránit urbanismus sídliště Lesná, hotel International a Novou scénu Národního divadla. In: Národní památkový ústav[online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.npu.cz/news/14021-expertnikomise-doporucila-narodnimu-pamatkovemu-ustavu-chranit-urbanismus-sidliste-lesna-hotel-international-anovou-scenu-narodniho-divadla/ 247

57

estetika kombinovala odvahu avantgardy s progresivní dekorativností moderny a rozšířila se hojně do všech koutů republiky, kde její vlivy přežily až do revoluce.253 Jak již bylo řečeno výše, bezprostředně po událostech listopadu 1989 se snahy památkářů a odborníků upínaly takřka výhradně k nastavení nové legislativy a záchraně akutně ohrožených historických památek. Otázky ochrany památek moderní architektury, které se s ohledem na dobu svého vzniku obecně nenacházely a dodnes nenachází v bezprostředním materiálním ohrožení, tak nebyly na pořadu dne. Řadu unikátních staveb z šedesátých až sedmdesátých let však více ohrožují postoje, který vůči nim zaujímají jejich majitelé. Kauzy, jako sejmutí památkové ochrany z hotelu Imperial v Brně či snaha zbourat vlakové nádraží v Havířově, vyvolávají emoce v řadách odborné i laické veřejnosti. Právě budovy z 60. let, u kterých jejich autoři překonali ideologická hlediska a které ztělesňují pokus o zahraniční inspiraci a návrat k hodnotám architektonické moderny, patří z kvalitativně-funkčního i historického hlediska k tomu nejhodnotnějšímu, co česká architektura 20. století nabízí. Potřeba zabývat se otázkou památek moderní architektury vedla na jaře roku 2014 ke vzniku expertní komise Národního památkového ústavu. Ta má v situaci, kdy v postoji k těmto památkám chybí obecně pojmenované a obecně sdílené hodnoty, svou činností suplovat nedostatečnou veřejnou i odbornou diskusi.254 Již během své první schůze, jejímž obsahem bylo jednání o hodnotách brněnského sídliště Lesná a problematice sejmutí památkové ochrany z hotelu International, nastavila expertní komise svými závěry důležitý precedens v ochraně moderní architektury a bruselského stylu. V Havířově se projevil bruselský styl kromě nespočtu drobných vlivů v různých částech města nejvýrazněji na výše uvedených veřejných budovách, a to díky skupině progresivních

architektů,

v jejímž

pomyslném

čele

stál

(z

hlediska

významu

architektonických realizací) Josef Hrejsemnou. Právě na příkladu Havířova lze také bohužel extrapolovat problematiku přístupu veřejnosti i samosprávy k památkám moderní architektury. Zmíněná kauza spojená s bouráním vlakového nádraží sahá do roku 2011, kdy se magistrát města rozhodl realizovat ve spolupráci s firmou České dráhy a.s. rekonstrukci železniční stanice a jejího okolí, jejíž součástí měla být i asanace stávající výpravní haly. Stavba hodnotné budovy přitom vyšla z dobového pohledu na astronomickou částku 139 milionů československých korun255 a při její konstrukci byly

253

JANKOVIČOVÁ, Sabina: c. d., s. 208-209. Viz zakládací listina komise, která obsahuje její cíle a vymezuje pole její působnosti: http://www.npu.cz/download/1399884424/Statut+a+jednaci+rad+komise+20+stolet%C3%AD.pdf 255 Městská knihovna Havířov, odd. Šrámkova, Kronika města Havířova, roč. 1969, str. 21. 254

58

krom progresivních postupů použity také nejkvalitnější dostupné materiály. Záměr vedení města zbourat raritní stavbu pozdního modernismu, který padl bez jakékoli veřejné diskuse či konzultace s odborníky na památkovou ochranu, aktivizoval odbornou veřejnost i obyvatele města, kteří se začali zasazovat za ochranu stávající haly.256 Vedení města přesto ve světle protiargumentů nadále usilovalo na základě schváleného a dotací podpořeného projektu o zbourání haly a rekonstrukci železničního uzlu. Celá kauza se posunula na vládní úroveň, když zastánci původní budovy opakovaně žádali o prohlášení nádraží kulturní památkou; všechny žádosti však byly Ministerstvem kultury postupně zamítnuty. Podle Lucie Chytilové se na kauze nádraží projevil systémový rozpor památkové ochrany, který plyne z rozdělení orgánů památkové péče na odborné a výkonné; rozhodnutí ministerských úředníků, kteří upřednostnili v opozici vůči odborným posudkům NPÚ Ostrava a České komory architektů zájmy investora nad zájmy památky, dále označuje za příznačné a přirovnává je například ke kauze opravy Karlova mostu. 257 V současnosti uvázla kauza nádraží Havířov „na mrtvém bodě“ – město zrušilo plán na rekonstrukci železničního uzlu, ale budova nadále není památkově chráněna. Osud hodnotné památky pozdního modernismu tak stále není rozhodnut a její architektonické hodnoty stále nejsou oficiálně vedením města akceptovány. Vedle vlakového nádraží sdílí podobně nejistý osud budova zimního stadionu. Ta se nachází v dobrém technickém stavu, je jediná svého druhu ve městě a stále slouží svému původnímu účelu, a proto není, na rozdíl od budovy nádraží, v bezprostředním ohrožení. O tom, že její architektonická hodnota není reflektována, ovšem svědčí několik skutečností – v uplynulých letech byla například její původně šedá betonová fasáda bezdůvodně natřena v odstínu jasně žluté barvy a průčelí bylo doplněno o výrazné reklamní nápisy, z nichž některé dokonce zakrývají prosklenou část konstrukce, čímž zcela zaniká základní kompoziční záměr architekta, vycházející z kontrastu prosklené struktury haly a jejího brutalistního betonového obalu. 258 Hala, která má postavení ryze účelové stavby, tak v budoucnosti může čelit stejnému osudu, jako havířovské nádraží či v loňském roce

256

Tisková zpráva české komory architektů: https://www.cka.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy-cka/cka-opetvystoupila-na-podporu-nadrazi-v-havirove 257 ZORMANOVÁ, Michaela: Lucie Chytilová: Budovu vlakového nádraží zachráníme. Karvinský a havířovský Deník [online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/lucie-chytilova-cesku-chybi-hlad-po-kvalitni-architekture20141030.html 258 Srov. Příloha č. 32: Současný stav zimního stadionu Havířov.

59

zaniklá architektonicky cenná víceúčelová sportovní hala ve Frýdku-Místku, která podlehla ekonomickému tlaku developerské společnosti.259 Poslední z vybraných modernistních staveb Havířova je již zaniklé autobusové nádraží. Jeho blesková demolice proběhla v loňském roce takřka bez zájmu médií a urbanisticky i architektonicky cenná budova, která neměla v zemi obdoby, byla nahrazena silikátovou rotundou nevalné funkční i estetické hodnoty,260 která navíc není schopna z urbanistického hlediska plnit svou dominantní světelnou roli v prostoru, jako tomu bylo do začátku devadesátých let u budovy původní. Demolice známé městské budovy, jejíž obliba a tradiční pozice v městském prostoru dala inspirační základ její nepovedené parafrázi,261 byla komerčně vázána na rekonstrukci přilehlé infrastruktury a vznik obchodního centra.262 Situace, kdy název plánovaného obchodního centra OC Rotunda odkazuje k tradiční a cenné dominantě města, která byla za účelem jeho existence zdemolována, se jeví jako groteskní. Památky pozdního modernismu jsou, jak bylo uvedeno výše, obecně opomíjeny a podle Martina Strakoše hrozí reálná šance, že současná „zateplovací a rekonstrukční mánie, neohlížející se na nic jiného než na ekonomické zřetele (…) může způsobit, že nám z éry společenského uvolnění 60. let zůstanou zachovány jen velmi banální a nezajímavé stavby.“

263

V Havířově

patřily

a

patří

budovy

obou

nádraží

k nejcennějším

architektonickým realizacím, ovšem vedení města nejen že tyto stavby nijak nechrání, ale naopak proti nim otevřeně postupuje.264 Lze namítnout, že s výjimkou zimního stadionu nejsou zmíněné stavby majetkem města, které by mohlo ovlivňovat jejich podobu, ale soukromých společností. Údržba veřejného prostoru a jeho rozvoj je však povinností magistrátu města, který by se tedy měl zákonitě postarat nejen o to, aby měl Havířov

259

STRAKOŠ, Martin: Architektura pozdního modernismu v ohrožení: Ostrava, Havířov, Frýdek-Místek. Protimluv [online]. 2012, č. 3, s. 14-20 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.krasnaostrava.cz/wpcontent/uploads/2013/07/Protimluv_3-2012-Martin-Strako%C5%A1-Architektura-pozdn%C3%ADhomodernismu-v-ohro%C5%BEen%C3%AD.pdf 260 Viz. Příloha č. 33: Současná budova autobusového nádraží Havířov. 261 ŠTALMACH, Darek: Autobusové nádraží v Havířově se zmenší, kus zabere obchodní centrum. IDNES [online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://ostrava.idnes.cz/autobusove-nadrazi-vhavirove-se-zmensi-kus-zabere-obchodni-centrum-1ip-/ostrava-zpravy.aspx?c=A140520_2066371_ostravazpravy_jog 262 Tamtéž. 263 STRAKOŠ, Martin: Architektura pozdního modernismu v ohrožení: Ostrava, Havířov, FrýdekMístek. Protimluv [online]. 2012, č. 3, s. 14-20 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2013/07/Protimluv_3-2012-Martin-Strako%C5%A1Architektura-pozdn%C3%ADho-modernismu-v-ohro%C5%BEen%C3%AD.pdf 264 V případě rekonstrukcí obou dopravních uzlů, autobusového i železničního, vystupuje město jako významný investor.

60

důstojné a funkční veřejné budovy,265 ale také aby bylo zachováno architektonické dědictví města, jehož markantní část spočívá právě v hodnotných stavbách pozdního modernismu. Celý spor je navíc kuriózní v tom rozměru, že v něm proti sobě nestojí památkářští fundamentalisté a stoupenci adaptace, ale pouze stoupenci adaptace – zatímco odborná veřejnost prosazuje citlivou a kompromisní adaptaci, městské orgány usilují o adaptaci totální, při které neváhají sáhnout až k demolici. Postavení zimního stadionu a obou městských nádraží odpovídá v rámci města výše uvedenému celospolečenskému trendu opomíjet hodnoty památek moderní architektury, nicméně situace je o to závažnější, že výkonný orgán městské památkové péče je uzavřen diskusi266 a ve spolupráci s vedením města podniká nekoncepční kroky proti památkám, které mají vysokou objektivní hodnotu a kulturní i funkční význam, a to nejen v kontextu města, ale i v kontextu republikovém.

265

Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015. 266 Je nutné podotknout, že komunikace mezi představiteli města a jejich myšlenkovými odpůrci v otázkách ochrany památek pozdního modernismu probíhá, a to nad rámec stanovený zákonnými povinnostmi městského magistrátu (spolek Důl architektury například uspořádal několik veřejných diskusí o otázkách budoucnosti vlakového uzlu, kterých se zúčastnili krom představitelů městské politické opozice a odborníků z NPÚ Ostrava i členové Odboru územního rozvoje a úředníci města). Argumenty aktivistů a odborníků na památkovou péči však nejsou akceptovány a názorová báze Odboru územního rozvoje není schopna na tyto argumenty v odborné rovině reagovat, jelikož neprochází žádným vývojem a nereflektuje změny v poznání ani zmíněné argumenty protistrany, které často bagatelizuje. Uvádím proto tvrzení, že výkonný orgán městské památkové péče je uzavřen diskusi.

61

ZÁVĚR Ve své práci jsem usiloval o popis architektonického a urbanistického řešení města Havířova, které pokládám ve světle předložených důkazů a srovnání za unikátní, a komparaci jejich původního stavu s tím současným. Na problematiku manipulace s historickým dědictvím města, kterou považuji za závažný aktuální problém, jsem komplexně nazíral perspektivou památkové ochrany, jejíž vývoj a současný stav jsem vystihl. V závěru práce na tento rozbor navážu vystihnutím kritických bodů pozice památkové ochrany ve městě a stručným nastíněním možných východisek.267 Jak vyplývá z této práce, stav městským magistrátem uznávaných i neuznávaných památek a urbanistických řešení je v Havířově z hlediska jejich ochrany a statusu problematický. Vyhlášení ochranného pásma obytného souboru sorela na počátku devadesátých let provázela rozsáhlá popularizační činnost, během které skupina odborníků, jejímž nejvýraznějším představitelem byl ing. arch. Karel Mokroš,268 otevřeně promlouvala o kvalitách urbanismu a památek z padesátých let, které tak byly díky toho postupně ze strany veřejnosti obecně akceptovány.269 Ochrana cenných památek a urbanistických řešení města, která je náplní činnosti Odboru územního rozvoje, se však dodnes redukuje právě a pouze na stavby vzniklé do přelomu padesátých a šedesátých let. To lze ve světle přednesených argumentů o unikátnosti urbanistické koncepce města a významu unikátních stavebních akcí pozdního modernismu z 60. a částečně i 70. let pro českou architekturu vnímat jako hrubé selhání 270 výkonného orgánu památkové péče, který navíc v případě vlakového nádraží jedná v přímé opozici vůči orgánu odbornému. Toto selhání je o to závažnější, že jeho důsledky nepostihují pouze jednotlivé stavby, ale i základní funkční

267

V tomto bodě je nutné zdůraznit, že se nepovažuji za rádce či rovnou arbitra městského kulturního dědictví. Ke svým autorským závěrům a návrhům na řešení celé situace, které vnímám jako východiska současné situace ve městě a které zakládám na objektivně reálných možnostech, jsem došel kritickým rozborem dostupných pramenů a literatury o památkové péči. Jádrem této práce nadále i přes spekulativní vyznění závěru zůstává analýza historických skutečností. 268 Dnes vedoucí Odboru územního rozvoje Magistrátu města Havířova. 269 Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015. 270 Zatímco u malby či sochy můžeme vývoj zastavit konzervací či obnovit restaurací, budovy svou hodnotu slučují se svým účelem, který se postupem času a vlivem změn vyvíjí. V případě Havířova, kde je často úcta k minulosti nadřazena úctě k objektivním hodnotám mladších památek a kde nejsou přijímána opatření, která by zabránila zániku cenných staveb, mezi jejichž charakteristiky bohužel nepatří dostatečné stáří, proto cíleně hovořím o selhání. Srov. KUDĚLKA, Zdeněk: Moderní architektura a památková péče. In: Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské univerzity. Brno, 1971, s. 311-313.

62

prvky a hodnoty urbanistického řešení města, a to nikoli ojediněle a lokálně, ale opakovaně a plošně. Úroveň památkové ochrany ve městě tak lze hodnotit jako nedostatečnou.271 Práce s prameny v podobě historických obrazových materiálů a periodik odhalila při srovnání získaných poznatků o prostorách a budovách města s jejich současným stavem koncepční nesrovnalosti, které mnohdy popírají zásady moderní památkové péče i původní autorské záměry. Příčin těchto selhání je více – tím hlavním však je fakt, že Havířov postrádá transparentní, komplexní a jasně formulovanou koncepci ochrany a rozvoje památek a urbanistického řešení města, 272 ačkoli v kultuře, školství či dopravě městský magistrát běžně kodifikuje písemné koncepce, které na určité období upravují strategie v přístupu k daným odvětvím a stanovují průběžné cíle. Při tvorbě koncepce přístupu ke stavebnímu dědictví města by museli být angažováni odborníci na památkovou péči, architekturu a urbanismus; 273 tato koncepce by musela revidovat a posléze nalézt ve stavebně nehomogenním areálu města jeho skutečné urbanistické a architektonické kvality, ovšem její potencionální význam pro zachování kulturních, historických i urbanistických hodnot, které pozitivně ovlivňují kvalitu života ve městě, by dalece přesáhl problémy, které by zákonitě vyvstaly během diskuse provázející její vznik. Právě chybějící diskuse magistrátu s občany a nezaujatými odborníky na téma stavebních akcí ve městě, kterou magistrát nevede ani v případě otevřeného tlaku, který například v kauze demolice městského nádraží vyvinula občanská iniciativa a řada odborníků, je dalším důvodem, proč direktivně řízená památková ochrana ve městě selhává. Rozvoj města přirozeně nelze petrifikovat a není reálně možné ani žádoucí z něj vytvořit opravdový skanzen, jak by napovídal název práce. Je však nutné otevřít diskusi stran stavebních akcí ve městě a v přiměřených mezích posílit pozici památkové ochrany tak, aby byla zastavena kontinuální degradace hodnot městské architektoniky. Jakákoli hypotetická koncepce, podobně jako Regulační plán – Havířov Sorela, musí definovat i rámec budoucího růstu Havířova. Preventivní snaha o rozšíření stávajícího ochranného pásma či definování nového, které by svou působností ochránilo vybraná urbanistická řešení města a stavby pozdního modernismu, by se s určitostí setkala s odporem, jako je

271

Je nutné ještě jednou zdůraznit, že nedostatečnou se památková ochrana v Havířově jeví i v případě památek městem uznaných a aktivně chráněných, jako je KD Radost či ochranné pásmo obytného souboru sorela, jak dokazuji v kapitolách 4.4 a 4.5. 272 Společný jmenovatel v podobě neexistující koncepce provází jako leitmotiv většinu problémů, kterými jsem se ve své práci zabýval. 273 Nikoli tedy pouze pracovníci Odboru územního rozvoje, jak je tomu nyní.

63

tomu v případě brněnského sídliště Lesná,274 které s vybranými částmi Havířova sdílí osud unikátního a částečně nedoceněného urbanistického souboru. V případě Lesné však není intencí památkářů detailně chránit jednotlivé stavby, což bývá terčem neoprávněné kritiky obyvatel a jejich volených zástupců, kteří se obávají omezení majetkových práv, ale právě snaha zachovat prostorovou kompozici sídliště a jeho urbanistickou koncepci. K této snaze by se měl upínat i Havířov, a to nejen z důvodů historických či odborných, ale především z důvodů praktických, které vychází z nadčasovosti městské koncepce a kvalitních stavebních realizací, jako je budova vlakového nádraží či zimního stadionu. Lze namítnout, že regulace stavební činnosti v Havířově je obsahem a smyslem územního plánu, který do značné míry vymezuje její charakter. Územní plán a jeho případné aktualizace však jsou nástroji městské samosprávy a mohou v průběhu času podléhat účelovým změnám, jejichž motivace může být v krajním případě i ekonomická či ryze soukromá.275 Jako logické řešení stávající situace se proto jeví rozšíření stávajícího památkového pásma, vytvoření nového a urbanisticky definovaného památkového pásma v dílčích oblastech města či nejreálněji vytvoření zmíněného koncepčního materiálu, který by pozici městského urbanismu upravoval tak, jak tomu činí regulační plán v případě obytného souboru sorela. 276 Ač se tento požadavek může jevit z mnoha důvodů jako odtržený od reality, důkazem, že tomu tak není, je tisková zpráva výše zmíněné expertní Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století NPÚ, vydaná 274

ČECHOVÁ, Pavla: Lesná – problematika současného stavu. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy : sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 73-77. 275 Příkladů podobných úprav je více, ovšem v v současnosti je aktuální a mediálně patrně nejznámější případ územního plánu města Brna, schváleného v červnu roku 2014. Podle odpůrců plánu tento umožňuje svou formou i obsahem mimo jiné nahrazení městské zeleně zástavbou, legalizaci černých staveb a stavbu komerčních objektů. Faktické nejasnosti a spekulace stran ekonomické motivace subjektů činných v procesu schvalování územního plánu vedly až k podání žaloby a zrušení aktualizace Krajským soudem v Brně v lednu letošního roku. srov. ČTK: Krajský soud zrušil aktualizaci územního plánu Brna, vyhověl odpůrcům. IDNES [online]. 2015 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/aktualizace-uzemnihoplanu-brna-dal-/brno-zpravy.aspx?c=A150123_144557_brno-zpravy_mav 276 Rostislav Švácha ve svém referátu z konference Současná architektura a památková péče odsuzuje rozsáhlé formy ochrany urbanistických souborů, které vedou v to, že historická centra postupem času ztratí schopnost umožnit svým obyvatelům vedení moderního životního stylu a zkamení tak do podoby muzeí pod širým nebem. V případě moderních urbanistických celků (Havířov, Lesná, Poruba) je však situace jiná, protože jsou koncipované dle moderních kritérií a díky době vzniku také s ohledem na budoucí vývoj. Dílčí problémy, jako je nedostatečná infrastruktura či chybějící obslužnost, tak lze operativně řešit, ale pokud je urbanistické řešení města hodnotné tak, jako v případě Havířova, je třeba jej plošně chránit a ne podřizovat ráz stavebních akcí krátkodobé ekonomické motivaci. Citlivé a koncepční změny v rámci moderního urbanistického celku musí být prováděny s maximální zřetelí na původní autorské záměry a kompoziční principy. Hodnotu staveb ve městě a jejich pozici můžeme a musíme zpochybňovat, revidovat a problematizovat, ale nemůžeme do nich zasahovat bezdůvodně. Srov. ŠVÁCHA, Rostislav: Památkářský fundamentalismus a moderní architektura. Umění. 1993, č. 5, s. 336-338.

64

u příležitosti prvního zasedání komise. Zpráva doporučuje hledání způsobů plošné ochrany v případě brněnského sídliště Lesná, u kterého nevyzdvihuje historickou hodnotu, ale unikátní urbanistický koncept, atraktivitu prostředí a soubor kvalitního umění ve veřejném prostoru. 277 Je-li konkluzí expertní komise, že zmíněné hodnoty, kterými sídliště Lesná disponuje, jsou natolik zásadní, že zasluhují ochranu, přímo se nabízí otázka, zda není stejné opatření na místě i v případě urbanistického souboru se srovnatelnými hodnotami, který představuje prostor vnitřního města v Havířově. Plošnou ochranu nesourodého, nestejně hodnotného a proměnlivého urbanistického areálu, jaký představuje Havířov, na první pohled nelze srovnat se snahou o ochranu komplexního a prostorově uzavřeného díla, jako je z historického i uměleckého hlediska zcela unikátní Lesná. 278 Oba celky však spojuje mimo nedoceněných urbanistických, architektonických a obecně uměleckých kvalit také existence setrvalých a nadčasových hodnot, které pozitivně ovlivňují kvalitu života jejich obyvatel. V případě Havířova by navíc nalezení východisek plošné ochrany jeho vybraných částí napomohlo stabilizaci urbanistické a architektonické kompozice města, která na nevelké územní ploše komplexně postihuje čtyřicet let socialistického stavitelství a dotváří tak neocenitelný kulturní a historický obraz Havířova jako „skanzenu komunismu.“ Havířov má více než půl století po svém vzniku stále co nabídnout nejen svým obyvatelům, kteří mohou těžit z promyšlené a na lidské potřeby zaměřené práce městských plánovačů, ale také svým návštěvníkům a potencionálním turistům, kteří mohou během několik desítek minut dlouhé procházky zhlédnout právě onen čtyřicetiletý vývoj socialistické

architektury,

architektonické moderny.

279

urbanismu

a

k tomu

také

několik

raritních

ukázek

Projektanti Havířova se nesnažili vystavět pouhé město –

jejich úkolem bylo vybudovat „památník doby, který by zůstal zachován budoucím generacím.“280 Cíl této práce jsem jasně již v úvodu, ovšem jejím smyslem je přispět právě 277

Expertní komise doporučila Národnímu památkovému ústavu chránit urbanismus sídliště Lesná, hotel International a Novou scénu Národního divadla. In: Národní památkový ústav[online]. 2014 [cit. 2015-0413]. Dostupné z: http://www.npu.cz/news/14021-expertni-komise-doporucila-narodnimu-pamatkovemuustavu-chranit-urbanismus-sidliste-lesna-hotel-international-a-novou-scenu-narodniho-divadla/ 278 I z dostupných dobových pramenů však plyne, že hodnota urbanistického a architektonického řešení Lesné, které se parciálně podobá některým částem Havířova (viz podkapitola 2.6.2), není pouze historická; sídliště bylo přijímáno a doceňováno už ve své době. srov. Lesná – slibný pokus o dobré životní prostředí. Československý architekt. 1967, č 11, s. 1-3. 279 Ačkoli na památkovou ochranu v Havířově nahlížím v rámci této práce optikou své snahy o zachování městské identity, spojené s jeho architektonickým dědictvím, na celou problematiku se dá nahlížet i z ekonomického a turistického hlediska – zatímco v současnosti není Havířov turistickou destinací, v budoucnosti může být přes zdánlivou nepravděpodobnost a neověřitelnost tohoto tvrzení největší devizou a turistickým lákadlem města právě stavebnictví éry socialismu. 280 Havířov - město budoucnosti. Nová svoboda. 1955, č. 285, s. 3.

65

k tomu, aby byl jedinečný architektonický a urbanistický odkaz éry socialismu zachován. Snaha chránit kulturní dědictví totalitního režimu se přirozeně může bez kritického odstupu jevit jako problematická, ovšem i tento odkaz je součástí paměti našeho národa a bylo by chybou jej apriorně odmítat. Otázky ochrany moderní architektury jsou v současnosti živé, což v kombinaci s unikátním fondem památek pozdního modernismu ve městě a přístupem vedení města, které jejich hodnoty setrvale popírá a je díky tomu pod velkým tlakem angažovaných odborníků, vytváří konflikt, v jehož závěru budou hodnoty těchto památek akceptovány a chráněny, či odmítnuty a zničeny nebo transformovány. Ve své práci Havířov – skanzen komunismu? jsem k řešení tohoto sporu přispěl tím, že jsem nejen zachytil stav městem opomíjených památek pozdního modernismu a unikátních řešení urbanistické koncepce města, které se promítají do jeho identity a kulturní hodnoty, ale také tím, že jsem kriticky rozebral stávající stav památkové péče ve městě a došel k argumenty podepřenému závěru, že je nutné přijmout koncepční opatření, která stav městské památkové ochrany v kritických bodech transformují. Z hlediska významu této práce věřím v to, že její potenciál přesahuje rámec archivu závěrečných prací a práce jako taková ze své podstaty může funkčně posloužit jako argumentační báze ve výše uvedeném sporu či, v případě retrospektivního pohledu, jako komplexní dokument o aktuálním stavu památkové ochrany ve městě, opřený o názorové pozice současných odborníků.

66

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

PRAMENY ARCHIVNÍ PRAMENY Městská knihovna Havířov, odd. Šrámkova, Kronika města Havířova (též dostupné z: http://kronika.knih-havirov.cz/)

TIŠTĚNÉ PRAMENY Architektura ČSR Roč. IX. (1950), č. 1, 2 Roč. X. (1951), č. 1, 2 Roč. XI. (1952), č. 2 Roč. XIII. (1954), č. 1 Roč. XVII. (1958), č. 9, 10 Roč. XXII. (1963), č. 3 Roč. XXVII. (1968), č. 3 Roč. XXIX. (1970), č. 1 Československý architekt Roč. I. (1955), č. 1 Roč. VII. (1961) č. 1 Roč. XIII. (1967), č. 11 Nová svoboda Roč. XI. (1955), č. 25, 285, 209 Roč. XV. (1959), č. 237 Roč. XXV. (1969), č. 107 67

Umění Roč. XLI. (1993), č. 5

ÚSTNÍ PRAMENY Anna Miksová, bytem Havířov – Dolní Suchá, Šumbarská 10, obyvatelka bývalé hornické kolonie v Suché a Havířovská pamětnice (*1948), záznam učiněn 20. 12. 2014 Adam Guzdek, bytem Brno – Bohunice, člen architektonického spolku Důl architektury, rozhovor veden 8. 4. 2015

INTERNETOVÉ ZDROJE Archiweb [online]. 2015 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: www.archiweb.cz Důl architektury [online]. 2012 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.dularchitektury.cz/ Havířovský zpravodaj o historii města [online]. 2013 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://havirovhistorie.cz/ Směrník v Havířově [online]. 2015 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://smernik.cz/ Statutární město Havířov [online]. 2012 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.havirov-city.cz/ Stavby v MS kraji [online]. 2015 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.msstavby.cz/o-nas/

OSTATNÍ PRAMENY Dokumentární cyklus Šumná města (1995), epizody Šumná Karviná a Šumná Ostrava Dokument Čtyřicet let Havířova v květech. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=LUkpfI2DFWg&feature=youtu.be Publicistický cyklus Československý filmový týdeník, ročník 1956, číslo 1. Zákon o dvouletém hospodářském plánu. 1946. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t0160_01.htm

68

LITERATURA ANDRLE, Alois a kol.: 40 let bytové výstavby v socialistickém Československu. Praha: TERPLAN, 1986. BENEŠOVSKÁ, Klára a kol.: Velké dějiny zemí Koruny české: Architektura. Praha: Paseka, 2009. BĚČÁK, Libor: Proměny města ve fotografii. Havířovský Deník. 2006, č. 263, s. 5. BLAŽÍČEK, Oldřich J.: Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Aurora, 2013. ČECHOVÁ, Pavla: Lesná – problematika současného stavu. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy : sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 73-77. ČERVENÝ, Jiří: Havířov - Město stromů. Havířov: Magistrát města Havířova, 2010. DOLEŽEL, Ludvík: Některé dřívější snahy ve věci zachování Lesné. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy : sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 45-47. DUFEK, Miroslav: Sídliště Lesná 40 let po jeho dokončení. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy : sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 25. DULLA, Matúš: Dejiny architektúry 20. storočia. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislave, 2002. FRÁNEK, Libor: Sorela v Havířově – Odkaz minulosti a obraz současnosti. In: Sorela: tvář města Havířova : sborník ke konferenci : říjen 2007, Kulturní dům Radost. Havířov: Městské kulturní středisko ve spolupráci s Ústavem památkové péče Ostrava, 2007, s. 1113. GROJS, Boris: Gesamtkunstwerk Stalin: rozpolcená kultura v Sovětském svazu; Komunistické postskriptum. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědeckovýzkumné pracoviště, 2010. GWUZD, Jiří: Územní ochrana v památkové péči. In: Sborník památkového ústavu v Ostravě 1996. Ostrava: Památkový ústav, 1996, s. 7. HALÁTEK, Dalibor a Andrea ČEPLÁ: Óda na Radost aneb rekonstrukce bývalého kina Radost v Havířově. In: Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě 2008. Ostrava: Národní památkový ústav, 2008, s. 159-160. HALÍK, Pavel: Ideologická architektura. Umění. 1996, č. 5, s. 438-460. HARÁŠKOVÁ, Ludmila: Havířov. Havířov: Městský národní výbor Havířov, 1985. 69

HLOBIL, Ivo: K situaci naší památkové péče. Umění. 1993, č. 5, s. 322. HLOBIL, Ivo: Nezdařený pokus o novou legislativu památkové péče. Umění. 1993, č. 5, s. 331. HOLEČEK, Josef: Krize ochrany památek – krize kulturní. Umění. 1993, č. 5, s. 328. HRŮZA, Jiří: Stavba měst v Československu. Praha: Svaz architektů ČSR, 1958. HRŮZA, Jiří: Svět měst. Praha: Academia, 2014. HULEC, Mikuláš: Bruselský sen: československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let. Praha: České vysoké učení technické, 2014. HULEC, Mikuláš a Ondřej BENEŠ: Kritický pohled na stav české památkové péče v oblasti architektury a stavitelství a možnosti aplikace její výuky na FSv ČVUT. Praha: České vysoké učení technické, 2014. IVÁNEK, Jakub: Směrník v Havířově, Václav Uruba a mizející sochy. Krásná Ostrava. 2014, č. 1, s. 17. JANKOVIČOVÁ, Sabina: Vetřelci a volavky: atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Československu v období normalizace (1968-1989). Editor Pavel Karous. Řevnice: Arbor vitae, 2013. KESNER, Ladislav: Marketing a management muzeí a památek. Praha: Grada, 2005. KRATOCHVIL, Petr: Česká architektura po roce 1989. In: Česká a slovenská architektura 1971-2011: texty, rozhovory, dokumenty. Praha: Akademie výtvarných umění, 2013, s. 249-250. KUČA, Karel a Věra KUČOVÁ: Principy památkového urbanismu. Praha: Jalna, 2000. KUDĚLKA, Zdeněk: Moderní architektura a památková péče. In: Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské univerzity. Brno, 1971, s. 311-315. LIBOR, Běčák: Historie a současnost Havířova: Kašna v centrálním parku. Havířovský Deník. 2006, č. 106, s. 5. LIPUS, Radovan: Scénologie Ostravy. Praha: KANT, 2006. MADIGAROVÁ, Andrea: Architektura a urbanismus v Havířově, 1947 – 1970 (Diplomová práce). Brno: Univerzita Palackého, 2010. Dostupné z: http://www.theses.cz/id/44mqkb/. MEDUNA, Vladimír: Urbanistická kompozice. Brno: VUT, 1981. MOKROŠ, Karel: Regulační plán Havířov - Sorela jako nástroj ochrany území obytného souboru z 50. let. In: Sorela: tvář města Havířova : sborník ke konferenci : říjen 2007, Kulturní dům Radost. Havířov: Městské kulturní středisko ve spolupráci s Ústavem památkové péče Ostrava, 2007, s. 4-9. 70

MOŽNÁ, Ivo: Lesná je obec občanů, nejen sídliště. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy : sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 15-16. PECHAR, Josef a Petr URLICH: Programy české architektury. Praha: Odeon, 1981. PETRÍKOVÁ, Olga: Legislativní analýza právních předpisů v oblasti památkové péče. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013. POSPISZYL, Tomáš: Sochy, které nikomu nepatří. In: Vetřelci a volavky: atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Československu v období normalizace (1968-1989). Editor Pavel Karous. Řevnice: Arbor vitae, 2013. ROJÍK, Václav: Panelové objekty: Zásady konstruování a provádění. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1974. SEDLÁČKOVÁ, Jana: Architektura Havířova v období socialistického realismu (Diplomová práce). Praha: Univerzita Karlova, 2010. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/66801/ SEDLÁKOVÁ, Dagmar: Současnost a perspektivy legislativy ochrany památek. Architekt. 1993, č. 5, s. 9. SEDLÁKOVÁ, Radomíra: 20. století české architektury: základní kameny společnosti. Praha: Titanic, 2006. Sorela lahůdkám nepřála - rozhovor s Bronisłavem Firlou. Lidové noviny: příloha Orientace. 2014, č. 114, s. 5. STRAKOŠ, Martin: Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století: základní kameny společnosti. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2012. STRAKOŠ, Martin: Nová Ostrava a její satelity: kapitoly z dějin architektury 30.-50. let 20. století. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2010. STRAKOŠ, Martin: Památník hrdinů v Ostravě, počátky sorely a památková péče. In: Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě 2003. Ostrava: Národní památkový ústav, 2003, s. 120. ŠEVČÍK, Oldřich a Ondřej BENEŠ: Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. Praha: Grada, 2009. ŠPAČEK, Zdeněk a kol.: Havířov: socialistické město. Ostrava: Profil, 1974. ŠTAUD, Ondřej: Lesná jako výrazná součást brněnského reliéfu. In: Lesná - 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy : sborník příspěvků k výročí sídliště Lesná. Brno: Občanské sdružení Obzor Lesná, 2012, s. 117.

71

ŠVÁCHA, Rostislav: Památkářský fundamentalismus a moderní architektura. Umění. 1993, č. 5, s. 336-338. ŠVÁCHA, Rostislav: Rekapitulace sídlišť. In: Česká a slovenská architektura 1971-2011: texty, rozhovory, dokumenty. Praha: Akademie výtvarných umění, 2013, s. 427-431. VLČEK, Miroslav a Ondřej BENEŠ: Havířov: utajené kouzlo Sorely = the mysterious magic of Sorela. Ostrava: Magistrát města Havířova ve vydavatelství Montanex, 2010. ŽÁČEK, Rudolf a Věra TOMOLOVÁ: Havířov. Havířov: Statutární město Havířov, 1995.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE BĚČÁK, Libor: Chcete bydlet? Vlastníci se předhánějí v nabídkách. Karvinský a havířovský Deník [online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/chcete-bydlet-vlastnici-se-predhaneji-vnabidkach-20141130.html ČERVENÝ, Jiří: Havířov - město mezi stromy [online]. 2012 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.havirov-city.cz/stromy/000index.htm ČTK: Krajský soud zrušil aktualizaci územního plánu Brna, vyhověl odpůrcům. IDNES [online]. 2015 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/aktualizace-uzemniho-planu-brna-dal-/brnozpravy.aspx?c=A150123_144557_brno-zpravy_mav DIVINA, Miroslav: Sídliště Brno-Lesná. Archiweb [online]. 2015 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=2408 Expertní komise doporučila Národnímu památkovému ústavu chránit urbanismus sídliště Lesná, hotel International a Novou scénu Národního divadla. In: Národní památkový ústav[online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.npu.cz/news/14021expertni-komise-doporucila-narodnimu-pamatkovemu-ustavu-chranit-urbanismus-sidlistelesna-hotel-international-a-novou-scenu-narodniho-divadla/ GABZDYL, Josef: Nejbizarnější moravskoslezskou sochou se stal opavský Špion. IDNES [online]. 2013 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://ostrava.idnes.cz/nejkurioznejsi-socha-moravskoslezskeho-kraje-flq-/ostravazpravy.aspx?c=A130306_123539_ostrava-zpravy_jog GABZDYL, Josef: Vztah lidí k památkám se zlepšuje, říká šéf moravskoslezských památkářů. IDNES [online]. 2015 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://ostrava.idnes.cz/vztah-lidi-k-historii-se-zlepsuje-rika-sef-moravskoslezskychpamatkaru-1aw-/ostrava-zpravy.aspx?c=A150209_2138196_ostrava-zpravy_jog GUZDEK, Adam: PROČ? Havířov, 2011. Dostupné z: http://www.adamguzdek.cz/soubory/down/pro%C4%8D.pdf. Účelová publikace určená 72

jako příloha k podnětu pro zahájení řízení o prohlášení vlakového nádraží Havířov za kulturní památku. GUZDEK, Adam a Lucie CHYTILOVÁ: Odborný posudek a návrh dalšího postupu k rotundě autobusového nádraží ČSAD v Havířově. Havířov, 2014. Dostupné z: https://drive.google.com/file/d/0B0c4fdhICrhmbUhaMTJBMVlWX1E/edit PRISTÁŠ, Libor: Havířovské kino centrum prochází modernizací. Karvinský a havířovský Deník [online]. 2011 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/20110207kino_centrum_rekonstrukce.html PRISTÁŠ, Libor: Havířovské kino centrum už zase promítá. Karvinský a havířovský Deník [online]. 2012 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/kultura_region/havirovske-kino-centrum-uz-zase-promita20121012.html STRAKOŠ, Martin: Architektura pozdního modernismu v ohrožení: Ostrava, Havířov, Frýdek-Místek. Protimluv [online]. 2012, č. 3, s. 14-20 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2013/07/Protimluv_3-2012-MartinStrako%C5%A1-Architektura-pozdn%C3%ADho-modernismu-vohro%C5%BEen%C3%AD.pdf STRAKOŠ, Martin: Bruselský styl na Ostravsku. Protimluv [online]. 2008, 1/2 [cit. 201504-13]. Dostupné z: http://www.protimluv.net/protimluv/21-22/strana.php?cislo=8 ŠTALMACH, Darek: Autobusové nádraží v Havířově se zmenší, kus zabere obchodní centrum. IDNES [online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://ostrava.idnes.cz/autobusove-nadrazi-v-havirove-se-zmensi-kus-zabere-obchodnicentrum-1ip-/ostrava-zpravy.aspx?c=A140520_2066371_ostrava-zpravy_jog Tisková zpráva České komory architektů o podpoře nádraží v Havířově. 2014. Dostupné z: https://www.cka.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy-cka/cka-opet-vystoupila-na-podporunadrazi-v-havirove Zakládací listina expertní Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století NPÚ. 2014. Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1399884424/Statut+a+jednaci+rad+komise+20+stolet%C3% AD.pdf ZORMANOVÁ, Michaela: Lucie Chytilová: Budovu vlakového nádraží zachráníme. Karvinský a havířovský Deník [online]. 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z: http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/lucie-chytilova-cesku-chybi-hlad-po-kvalitniarchitekture-20141030.html

73

RESUMÉ Bakalářská práce se zabývá tematikou urbanistické a architektonické koncepce města Havířova a především stavem památkové ochrany v jeho areálu. V první polovině práce je popsána kromě stavebního vývoje města i jeho urbanistická a architektonická koncepce, u které autor hledá její unikátní body a hodnoty. V této části práce se také nachází popis vybraných architektonických památek města, které jsou zajímavé z pohledu památkové ochrany. Druhá část práce je věnována samotné památkové ochraně. Autor kriticky hodnotí stav památek a urbanistických řešení ve městě a komplexně rozebírá možnosti jejich památkové ochrany. Významná část této poloviny práce je tematicky věnována ochraně památek pozdního modernismu. V závěru práce, kde autor sumarizuje a zachycuje současnou situaci památkové ochrany v Havířově, je nastíněno řešení celé problematiky.

SUMMARY The bachelor thesis deals with the topic of urban and architectural concept of Havířov city, especially the condition of heritage conservation in its area. The first half of the thesis describes not only the building development of the city but also it's urban and architectural concepts in which author seeks for its unique points and values. Description of the selected architectural monument sof the city, which are interesting for thein heritage conservation point of view, is also located in this part of the thesis. The second half of the thesis is dedicated to the heritage conservation itself. Author critically evaluates current state of the city monuments and the urban design and comprehensively analyzes options of heritage conservation. A significant part of this half of the thesis is thematically dedicated to protection of the monuments of the latemodernism. In the conclusion author sums up current situation of the heritage conservation in Havířov and outlines solutions of the problem.

74

PŘÍLOHY Seznam obrazových příloh: Příloha č. 1: Jednoduchá architektonická výzdoba bytové zástavby 50. let. Příloha č. 2: Výtvarná výzdoba bytové zástavby 50. let. Příloha č. 3: Mozaiky s abstraktními i konkrétními motivy jako typický prvek výzdoby v zástavbě 60. a 70. let. Příloha č. 4: Budovatelské sochy Horník a Otec s dětmi. Příloha č. 5: Vybrané sochy z prostoru vnitřního města (vlevo nahoře Mečoun neznámého autora, vedle něj Sedící ženy Pavla Hanzelky, vlevo dole Chlapec s balónem Jiřího Myszaka, vedle něj Sluneční hodiny Miroslava Rybičky). Příloha č. 6: Prostor před původním vstupem do města a jeho vymezení lipovou alejí. Příloha č. 7: Schematický nákres mechanismu, kterým lipová alej vytváří efekt hloubky městského prostoru. Příloha č. 8: Schematický nákres proměny charakteru vnímání budovy při pohledu z různých vzdáleností a úhlů. Příloha č. 9: Dobový pohled z Hlavní třídy na dominantní a polohou kompozičně zvýrazněné kino Radost. Příloha č. 10: Letecký pohled na rezervní parkovou plochu, vyhrazenou původně pro budovu městského divadla; kruhový objekt v severní části je těleso náměstí Republiky. Příloha č. 11: Schematický nákres použitého urbanistického řešení, které mělo vizuálně zvýraznit budoucí divadlo. Příloha č. 12: Model prostorového rozvržení sídliště Lesná v Brně. Příloha č. 13: Model sídliště IX. etapy výstavby města Havířova. Příloha č. 14: Model sídliště X. etapy výstavby města Havířova. Příloha č. 15: Srovnání původního (nahoře) a současného (dole) vzhledu kina Centrum. Příloha č. 16: Původní budova autobusového nádraží v Havířově (noční fotografie dává vyniknout světelnému efektu, který hrál významnou roli v urbanistickém vztahu budovy a jejího okolí). Příloha č. 17: Dobový pohled na městský zimní stadion a kiosky. Příloha č. 18: Unikátní budova odbavovací haly vlakového nádraží Havířov. Příloha č. 19: Srovnání terakotových ozdobných prvků před (vlevo) a po (vpravo) renovaci. Příloha č. 20: Sochy Plastika knihy (Čestmír Hlavinka) a Sedící dívka s kvítkem (Jan Kavan). 75

Příloha č. 21: Brutalistní betonová skulptura Směrník, která tvořila základní prvek kompozice přednádražního prostoru vlakové stanice Havířov. Příloha č. 22: Dřevěná socha Duch stromu, z hlediska materiálu a zvoleného motivu nezapadající na území ochranného pásma obytného souboru sorela. Příloha č. 23: Kontroverzní skulptura Brána s kyvadlem a pramenem na náměstí Republiky. Příloha č. 24: Zaniklé vodní prvky, které tvořily kompoziční prvky městských prostranství (vlevo bazénky před KD Petra Bezruče, vpravo kašna v centrálním parku). Příloha č. 25: Budova Casino City, vystavěná v proluce mezi bytovými domy z 60. let. Příloha č. 26: Model původního projektu na propojení dnešního náměstí Republiky s plánovanou budovou městského divadla v přilehlém parku. Příloha č. 27: Nemocnice Havířov, stav před rekonstrukcí a stav po rekonstrukci. Příloha č. 28: Neonový poutač jako typický reklamní prvek v prostoru Havířova. Příloha č. 29: Reklamní poutače, které se nacházejí v rámci ochranného pásma obytného souboru sorela a narušují svým formátem architektonickou kompozici budov i prostoru. Příloha č. 30: Schematický nákres dojmového zvětšení tvaru budovy při použití různých světelných tónů. Příloha č. 31: OD Budoucnost (nahoře) a jeho adaptace, OD Elan. Příloha č. 32: Současný stav zimního stadionu Havířov. Příloha č. 33: Současná budova autobusového nádraží Havířov.

76

Příloha č. 1: Jednoduchá architektonická výzdoba bytové zástavby 50. let. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 2: Výtvarná výzdoba bytové zástavby 50. let. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 3: Mozaiky s abstraktními i konkrétními motivy jako typický prvek výzdoby v zástavbě 60. a 70. let. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 4: Budovatelské sochy Horník a Otec s dětmi. Zdroj: Havířovský zpravodaj o historii města (http://havirov-historie.cz/)

Příloha č. 5: Vybrané sochy z prostoru vnitřního města (vlevo nahoře Mečoun neznámého autora, vedle něj Sedící ženy Pavla Hanzelky, vlevo dole Chlapec s balónem Jiřího Myszaka, vedle něj Sluneční hodiny Miroslava Rybičky). Zdroj: Havířovský zpravodaj o historii města (http://havirov-historie.cz/)

Příloha č. 6: Prostor před původním vstupem do města a jeho vymezení lipovou alejí. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 7: Schematický nákres mechanismu, kterým lipová alej vytváří efekt hloubky městského prostoru. Zdroj: dobová urbanistická učebnice Vladimíra Meduny

Příloha č. 8: Schematický nákres proměny charakteru vnímání budovy při pohledu z různých vzdáleností a úhlů. Zdroj: dobová urbanistická učebnice Vladimíra Meduny

Příloha č. 9: Dobový pohled z Hlavní třídy na dominantní a polohou kompozičně zvýrazněné kino Radost. Zdroj: Dobová pohlednice (osobní archiv autora)

Příloha č. 10: Letecký pohled na rezervní parkovou plochu, vyhrazenou původně pro budovu městského divadla; kruhový objekt v severní části je těleso náměstí Republiky. Zdroj: Google Maps (www.maps.google.com)

Příloha č. 11: Schematický nákres použitého urbanistického řešení, které mělo vizuálně zvýraznit budoucí divadlo. Zdroj: dobová urbanistická učebnice Vladimíra Meduny

Příloha č. 12: Model prostorového rozvržení sídliště Lesná v Brně. Zdroj: Architektura ČSR, 1968, č. 3

Příloha č. 13: Model sídliště IX. etapy výstavby města Havířova. Zdroj: Architektura ČSR, 1963, č. 3

Příloha č. 14: Model sídliště X. etapy výstavby města Havířova. Zdroj: osobní archiv Adama Guzdka

Příloha č. 15: Srovnání původního (nahoře) a současného (dole) vzhledu kina Centrum. Zdroj: původní stav budovy – publikace Havířov: socialistické město (1975) Zdeňka Špačka; současný stav - osobní archiv autora

Příloha č. 16: Původní budova autobusového nádraží v Havířově (noční fotografie dává vyniknout světelnému efektu, který hrál významnou roli v urbanistickém vztahu budovy a jejího okolí). Zdroj: Blog Stavby v MS kraji (http://www.msstavby.cz/)

Příloha č. 17: Dobový pohled na městský zimní stadion a kiosky. Zdroj: publikace Havířov (1995) Rudolfa Žáčka a Věry Tomolové

Příloha č. 18: Unikátní budova odbavovací haly vlakového nádraží Havířov. Zdroj: publikace Havířov: socialistické město (1975) Zdeňka Špačka

Příloha č. 19: Srovnání terakotových ozdobných prvků před (vlevo) a po (vpravo) renovaci. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 20: Sochy Plastika knihy (Čestmír Hlavinka) a Sedící dívka s kvítkem (Jan Kavan). Zdroj: Havířovský zpravodaj o historii města (http://havirov-historie.cz/)

Příloha č. 21: Brutalistní betonová skulptura Směrník, která tvořila základní prvek kompozice přednádražního prostoru vlakové stanice Havířov. Zdroj: Důl architektury (www.dularchitektury.cz)

Příloha č. 22: Dřevěná socha Duch stromu, z hlediska materiálu a zvoleného motivu nezapadající na území ochranného pásma obytného souboru sorela. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 23: Kontroverzní skulptura Brána s kyvadlem a pramenem na náměstí Republiky. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 24: Zaniklé vodní prvky, které tvořily kompoziční prvky městských prostranství (vlevo bazénky před KD Petra Bezruče, vpravo kašna v centrálním parku). Zdroj: Havířovský zpravodaj o historii města (KDPB); publikace Havířov (1985) Ludmily Haráškové (kašna)

Příloha č. 25: Budova Casino City, vystavěná v proluce mezi bytovými domy z 60. let. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 26: Model původního projektu na propojení dnešního náměstí Republiky s plánovanou budovou městského divadla v přilehlém parku. Zdroj: Architektura ČSSR, 1963, č. 3

Příloha č. 27: Nemocnice Havířov, stav před rekonstrukcí a stav po rekonstrukci. Zdroj: původní stav (nahoře) – publikace Havířov (1985) Ludmily Haráškové; dnešní stav (dole) - webové stránky nemocnice s poliklinikou Havířov

Příloha č. 28: Neonový poutač jako typický reklamní prvek v prostoru Havířova. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 29: Reklamní poutače, které se nacházejí v rámci ochranného pásma obytného souboru sorela a narušují svým formátem architektonickou kompozici budov i prostoru. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 30: Schematický nákres dojmového zvětšení tvaru budovy při použití různých světelných tónů. Zdroj: dobová urbanistická učebnice Vladimíra Meduny

Příloha č. 31: OD Budoucnost (nahoře) a jeho adaptace, OD Elan. Zdroj: publikace Havířov (1985) Ludmily Haráškové; osobní archiv autora

Příloha č. 32: Současný stav zimního stadionu Havířov. Zdroj: osobní archiv autora

Příloha č. 33: Současná budova autobusového nádraží Havířov. Zdroj: osobní archiv autora