Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra podnikového hospodářství

Evropská unie jako nový prvek vnějšího prostředí podniku European union as a New Factor of External Business Enviroment

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

Mgr. Ing. Milan Sedláček

Mgr. Tomáš Sedláček

Brno, 2011

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra podnikového hospodářství Akademický rok 2009/2010

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:

SEDLÁČEK Tomáš

Obor:

Podnikové hospodářství

Název tématu:

EVROPSKÁ UNIE JAKO NOVÝ PRVEK VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ PODNIKU European Union as a New Factor of External Business Environment

Zásady pro vypracování Problémová oblast: Vstup České Republiky do Evropské Unie a jeho vliv na politické, ekonomické i právní prostředí naší společnosti. Analýza vybraného podniku v kontextu jeho vstupu na společný evropský trh, zejména zhodnocení jeho konkurenceschopnosti a změny, jeţ podniku přináší volný pohyb pracovních sil. Cíl práce: Popsat výhody a nevýhody, jeţ přinesl českému podnikatelskému prostředí vstup do Evropské unie. Zabývat se dopadem zavedení čtyř základních svobod JVT na celou ekonomiku, zejména však na vybraný podnik. Na konkrétním podniku ukázat a analyzovat dopad vstupu České Republiky do EU. Postup práce a pouţité metody: 1)Úvod (Cíl práce a její přínos, Všeobecné vymezení problému, Metody výzkumu); 2)Teoretická část (definování základních pojmů,vytvoření konceptuálního rámce, definování teoretických vlivů EU na podnik určitých parametrů); 3)Praktická část (aplikace v teoretické části popsaných postupů na konkrétní podniku, analýza vlivu EU na vnitropodnikové procesy, potaţmo výkon podniku a jeho konkurenceschopnost); 4) Závěr (Stručné shrnutí výsledků výzkumu; Zhodnocení naplnění cíle). Pouţité metody: Literární rešerše, deskripce, analýza, syntéza.

Rozsah grafických prací:

(Předpoklad cca 10 tabulek a grafů)

Rozsah práce bez příloh:

60 – 70 stran

Seznam odborné literatury: Fiala, Petr - Pitrová, Markéta. Evropská unie. 1. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 743 s. ISBN 80-7325-015-2. Poillot-Peruzzetto, Sylvaine - Luby, Monique - Svoboda, Pavel. Evropské právo a podnik. Praha : Linde, 2003. 769 s. ISBN 80-7201-384-X. Šmejkal, Václav. Jak obstát v Evropě :strategie podnikání na jednotném trhu EU. Vyd. 1. Praha : Q-art, 2000. 106 s. ISBN 80-900997-7-7. Vodáček, Leo - Vodáčková, Oľga. Malé a střední podniky: konkurence a aliance v Evropské unii. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2004. 192 s. ISBN 80-7261-099-6. Synek, Miloslav. Podniková ekonomika. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2002. xxv, 479 s. ISBN 80-7179-736-7. Týč, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualiz. vyd. Praha : Linde, 2006. 287 s. ISBN 80-7201-631-8.

Vedoucí diplomové práce:

Mgr. Ing. Milan Sedláček

Datum zadání diplomové práce:

5. 3. 2010

Termín odevzdání diplomové práce a vloţení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 5. 3. 2010

………………………………………… děkan

J mé no a p ř í j mení aut or a: Ná z e v di pl omové pr áce: Ná z e v pr áce v angličt i ně: Ka t e dr a: Ve doucí di pl omové pr áce: Rok obhaj oby:

To máš Sedl áček Evropská unie jako nový prvek vnějšího prostředí podniku European Union as a New Factor of External Business Enviroment Podnikového hospodářství Ing. Mgr. Milan Sedláček 2011

Anotace Předmětem diplomové práce „Evropská unie jako nový prvek vnějšího prostředí podniku“ je zhodnocení dopadu vstupu České republiky do EU na vybraný investiční projekt. Projekt Linky k vyuţívání odpadních pneumatik byl financován ze zdrojů EU, jeho realizace byla umoţněna na základě komunitární legislativy ţivotního prostředí a po jeho zavedení do provozu podnik RPG Recycling, s.r.o. expandoval na evropské trhy. Hlavním cílem této práce je analýza ekonomické efektivnosti projektu ve třech variantách při vyuţití metod hodnocení investičních projektů. Výsledky analýzy slouţí jako podklad pro výběr nejefektivnější varianty a další strategická doporučení. V práci jsou rovněţ rozebírány podmínky čerpání peněz z Fondu soudrţnosti.

Annotation The thesis „European Union as a New Factor of External Business Enviroment“ evaluates a impact of entering European union on the investment project. The project „Line for the use of tire“ was funded by the EU, its implementation was made possible by community environmental legislation and after its introduction into service the company RPG Recycling Ltd. expanded to European markets. The main objective of this work is to analyze the economic efficiency of the project in three variants by using the methods of investment projects economic evaluation. Results of the analysis will serve as a basis for selecting the most effective option and other strategic advice. The thesis also deals with the conditions of drawing the money from the Cohesion Fund.

Klíčová slova Evropská unie, investiční projekt, pneumatiky, ekologická likvidace pneumatik, Fond soudrţnosti, hodnocení ekonomické efektivnosti, čistá současná hodnota, operační program, ţivotní prostředí

Keywords European Union, investment project, tires, ecological disposal of tires, Cohesion Fund, evaluation of economic efficiency, net present value, operational program, the environment

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Evropská unie jako nový prvek vnějšího prostředí podniku vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Ing. Milana Sedláčka a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU

V Brně dne 27. dubna 2011 Vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Ing. Milanu Sedláčkovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji podniku KOVOSTEEL,s.r.o., především jeho zaměstnankyním Ing. Zdeňce Zavadilové a Haně Radochové a rovněţ řediteli nově vzniklé dceřiné společnosti RPG Recycling, s.r.o. panu Petru Sadovskému za poskytnuté informace, jejich ochotu a čas. Také bych rád poděkoval svým nejbliţším za psychickou i materiální podporu nejen při vypracování této práce, ale po celou dobu studia.

Obsah Úvod............................................................................................................................................9 Teoretická část ..........................................................................................................................12 1.

Předpoklady pro realizaci investičního projektu ..............................................................12

1.1.

Legislativní předpoklady investičního projektu ............................................................12

1.1.1.

Právní normy EU spojené s likvidací odpadních pneumatik ....................................12

1.1.2.

Směrnice o ukončení ţivotnosti vozidel ....................................................................16

1.1.3.

Implementace směrnic do českých právních norem ..................................................16

1.1.4.

Pojetí legislativy likvidace pneumatik na Slovensku .................................................17

1.2.

Ekonomické předpoklady investice ...............................................................................18

1.2.1.

Srovnání výnosnosti energetického a materiálního vyuţití odpadních pneumatik ....18

1.3.

Trţní předpoklady provozu Linky na vyuţívání pneumatik ..........................................21

1.4.

Moţnosti vyuţití pneumatik s ukončenou ţivotností ....................................................24

1.4.1.

Protektorování ............................................................................................................24

1.4.2.

Materiálové vyuţití pneumatik ..................................................................................25

1.4.3.

Energetické vyuţití pneumatik ...................................................................................25

1.4.4.

Gumoasfaltové povrchy silnic....................................................................................26

2.

Strukturální fondy a jejich čerpání....................................................................................29

2.1.

Fond Soudrţnosti ...........................................................................................................30

2.2.

Operační program ţivotní prostředí ...............................................................................31

2.3.

Čerpání dotací v rámci OPŢP ........................................................................................32

3.

Hodnocení ekonomické efektivnosti projektu ..................................................................34

3.1.

Specifika hodnocení efektivnosti projektu EU ..............................................................34

3.2.

Diskontní míra projektu .................................................................................................35

3.3.

Peněţní toky z investičních projektů .............................................................................37

3.4.

Metody hodnocení ekonomické efektivnosti .................................................................39

3.4.1.

Statické metody ..........................................................................................................40

3.4.2.

Dynamické metody ....................................................................................................43

Praktická část ....................................................................... Chyba! Záloţka není definována. 4.

Stručný popis podniku ................................................. Chyba! Záloţka není definována.

5.

Popis investičního projektu .......................................... Chyba! Záloţka není definována.

5.1.

Výstupy výrobního procesu ...................................... Chyba! Záloţka není definována.

5.2.

Vyřešení úzkých míst výroby ................................... Chyba! Záloţka není definována.

5.3.

Evropská unie jako vnější prvek investičního projektuChyba!

Záloţka

není

definována. 6.

Podmínky pro poskytnutí dotace ................................. Chyba! Záloţka není definována.

6.1.

Podporované aktivity ................................................ Chyba! Záloţka není definována.

6.2.

Cíle prioritní osy 4.1. ................................................ Chyba! Záloţka není definována.

6.3.

Příjemce podpory ...................................................... Chyba! Záloţka není definována.

6.4.

Forma a výše podpory............................................... Chyba! Záloţka není definována.

7.

Hodnocení efektivnosti investičního projektu EU ....... Chyba! Záloţka není definována.

7.1.

Varianty investičního projektu.................................. Chyba! Záloţka není definována.

7.1.1.

Varianta I – dvousměnný provoz .......................... Chyba! Záloţka není definována.

7.1.2.

Varianta II – třísměnný provoz ............................. Chyba! Záloţka není definována.

7.1.3.

Varianta III – „gumoasfalt“ ................................... Chyba! Záloţka není definována.

7.2.

Kvantifikace proměnných vstupujících do investice Chyba! Záloţka není definována.

7.3.

Aplikované metody hodnocení investičních projektůChyba!

Záloţka

není

definována. 7.3.1.

Doba návratnosti ................................................... Chyba! Záloţka není definována.

7.3.2.

Průměrná rentabilita .............................................. Chyba! Záloţka není definována.

7.3.3.

Čistá současná hodnota a index ziskovosti ........... Chyba! Záloţka není definována.

7.3.4.

Vnitřní výnosové procento (IRR).......................... Chyba! Záloţka není definována.

7.4.

Vyhodnocení nejefektivnější varianty investice ....... Chyba! Záloţka není definována.

Závěr .........................................................................................................................................81 Seznam pouţitých zdrojů ..........................................................................................................84 Seznam grafů ............................................................................................................................86

Seznam tabulek .........................................................................................................................86 Seznam obrázků ........................................................................................................................87

Úvod Česká Republika vstoupila do Evropské Unie 1. 5. 2004. Toto datum se stalo nejen významným milníkem naší historie, ale znamenalo i značný zásah do kaţdodenního ţivota českých podniků. Vstup do Unie umoţnil podnikatelským subjektům zejména volný přístup na Jednotný vnitřní trh (dále jen “JVT“). Odpadly bariéry dovozu i vývozu surovin, meziproduktů, výrobků i sluţeb. Po vypršení sedmiletého přechodného období padnou letos i poslední omezení volného pohybu pracovních sil v rámci EU. Otevřel se i kapitálový trh. Evropský integrační proces s sebou přináší řadu příleţitostí a výhod pro podniky, ale také nových hrozeb. Vstup na JVT totiţ pro podniky znamenal i nevyhnutelnou nutnost čelit nelítostné konkurenci ze strany zahraničních podniků, disponujících mnohdy daleko vyspělejšími technologiemi, bohatým know-how a zavedeným podnikovým prostředím. Vedle čtyř základních svobod JVT realizuje EU i další politiky jako regionální politiku či politiku hospodářské a sociální soudrţnosti. Evropské orgány si ovšem rozdílnost výchozích podmínek jednotlivých států při vstupu na JVT dobře uvědomují a realizace těchto politik by proto měla podporovat harmonický a vyváţený rozvoj regionů, sniţovat nezaměstnanost, zabezpečit rovné příleţitosti pro muţe i ţeny či lepší ţivotní prostředí i v méně rozvinutých regionech. V rámci solidarity bohatších s chudšími nabízí EU celou řadu dotačních programů, které mohou vyuţít jak podniky, tak i jiné právnické osoby jako obce, kraje nebo například neziskové organizace. V podnikové sféře mají dotace ze strukturálních fondů především pomoci malým a středním podnikům ke zvýšení jejich konkurenceschopnosti a k podpoře inovací zastaralých výrobních technologií. V aktuálním programovém období (20072013) je právě problematika konvergence, regionální konkurenceschopnosti a evropské územní spolupráce akcentována více neţ kdykoliv před tím. Z výše uvedeného je patrné, ţe obsáhnout veškerou problematiku EU jako nového prvku vnějšího prostředí podniku je zcela nemoţné. Přesto je ambicí této práce analyzovat vícero souvisejících aspektů, které pro sledovaný podnik KOVOSTEEL s.r.o, vstup do EU znamenal. Pilíř, na kterém je tato práce postavena tvoří investiční projekt – Linka k vyuţívání odpadních pneumatik, jenţ byl spolufinancován z Fondu soudrţnosti v rámci Operačního programu 9

Ţivotního prostředí. Hlavním cílem této práce je vypracovat analýzu ekonomické efektivnosti tohoto investičního projektu. Vzhledem k tomu, ţe o problematice hodnocení ekonomické efektivnosti toho bylo napsáno jiţ hodně a precizní analýza se zohledněním všech důleţitých aspektů by vydala na samostatnou diplomovou práci, nebude úkolem detailní rozbor všech metod pouţitelných při ekonomické evaluaci projektu. S konkrétním investičním projektem je totiţ spojena celá řada dalších velmi zajímavých aspektů, které s Evropskou unií souvisejí, a proto se při hodnocení ekonomické efektivnosti tato práce omezuje na její základní, pro daný případ relevantní metody. Jednak povaţuji za důleţité alespoň stručně popsat legislativní rámec EU, který podnikání v oblasti ekologické likvidace pneumatik umoţňuje. Tento rámec do značné míry předurčuje i trţní předpoklady realizace investičního projektu. V souvislosti se zavedením nové linky do provozu došlo navíc k zásadní změně v organizační struktuře podniku, kdy byla celá divize zpracování pneumatik přeměněna na samostatný podnik – dceřinou společnost RPG Recycling, s.r.o. Nově vzniklá společnost má navíc v současnosti ambici proniknout na evropské trhy na rozdíl od své regionálně orientované mateřské společnosti. Cílem této práce je v prvé řadě zhodnocení efektivnosti reálného investičního projektu ve třech variantách provozu (dvousměnný, třísměnný, varianta „gumoasfalt“). Vycházím přitom ze základní hypotézy: •

Investiční projekt bude vysoce ziskový. Čistá současná hodnota projektu je vyšší neţ 160 000 000Kč.

•

Třísměnný

provoz bude

z ekonomického

hlediska efektivnější neţ

provoz

dvousměnný. Jako cíle niţšího stupně pak můţeme označit vyhodnocení průběţného plnění podmínek pro poskytnutí dotace daných podniku ze strany EU (včetně porovnání reálné ekonomické efektivnosti projektu s původním podnikatelským záměrem). Druhým bodem pak bude zhodnocení reálnosti zavedení Varianty III do provozu a stanovení únosné prodejní ceny granulátu pro tuto variantu. V teoretické části bude první kapitola věnována legislativním, ekonomickým a trţním předpokladům zavedení. Druhá kapitola pak bude věnována teorii čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU. 10

Nejdůleţitější teoretickou částí bude kapitola třetí, ve které budou popsány jednotlivé metody hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů EU. K analýze budou vyuţity jak metody statické (doba návratnosti, průměrná rentabilita), tak i dynamické (čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento).. Praktická část bude vedle deskripce podniku a investičního projektu obsahovat vyhodnocení podmínek pro poskytnutí dotace. Součástí tohoto hodnocení bude i vyhodnocení ekonomické efektivnosti jakési čtvrté varianty projektu, zahrnující do nákladů projektu i hodnotu dotace. Hlavní úsek praktické části bude tvořit ekonomická analýza jednotlivých variant investičního projektu dle metod uvedených v teorii. Součástí této části bude i hodnocení realizovatelnosti projektu ve variantě III a stanovení ekonomicky únosné ceny pryţového granulátu pouţívaného pro výrobu pozemních komunikací v závislosti na čisté současné hodnotě projektu. V závěru mojí diplomové práce se zaměřím na zhodnocení dosaţených výsledků, naplnění stanoveného cíle a ověření představených hypotéz. Vzhledem k řadě nevyřešených problémů, které před podnikem po zavedení nové výrobní linky stojí, očekávám, ţe pro sledovaný podnik bude mít tato práce velký praktický význam. Praktická část této práce obsahuje citlivá účetní data a údaje o cenové politice, které jsou jejím obchodním tajemstvím. Na ţádost managementu podniku RPG Recycling, s.r.o. bude proto celá praktická část této práce utajena.

11

Teoretická část 1. Předpoklady pro realizaci investičního projektu 1.1. Legislativní předpoklady investičního projektu Kaţdý členský stát Evropské unie je povinen podřídit svůj právní systém společnému evropskému (tzv. komunitárnímu) právu. Vstup do EU tak přinesl České republice, jejím občanům a podnikatelským subjektům řadu výhod a práv vyplývajících zejména ze čtyř základních evropských svobod (volný pohyb zboţí, osob, kapitálu a sluţeb), ale rovněţ velké mnoţství povinností, které z evropských norem vyplývají. Jedním z odvětví, které je komunitární legislativou obzvláště podrobně upraveno je i ţivotní prostředí. Existuje celá řada směrnic, nařízení a dalších právních předpisů, které upravují mimo jiné i problematiku odpadového hospodářství. Přísná evropská legislativa ţivotního prostředí znamená pro většinu fyzických i právnických osob značné omezení a zvýšení nákladů jejich činnosti. Najdou se však i podnikatelské subjekty, které ji dokáţou vyuţít ve svůj prospěch a příkladně na ekologické likvidaci odpadů zaloţit prosperující byznys.

1.1.1. Právní normy EU spojené s likvidací odpadních pneumatik V rámci evropského práva neexistuje samostatný právní předpis zabývající se nakládáním s opotřebovanými pneumatikami. Je zde však celá řada předpisů, které s touto problematikou souvisejí a způsob nakládání s vyřazenými pneumatikami předurčují. Společná politika ochrany ţivotního prostředí byla do Smlouvy o Evropském společenství zařazena Jednotným evropským aktem z roku 1986.1 Od té doby byla vydána celá řada různých směrnic a nařízení, které tuto problematiku upravují včetně Šestého akčního programu pro ţivotní prostředí2. Tento program určený pro léta 2002-2012 zahrnuje mimo jiné i problematiku odpadů a nakládání s nimi.3 Priority odpadového hospodářství podle tohoto programu jsou především ve sniţování celkového mnoţství vyprodukovaného odpadu a zvyšování podílu recyklace. Pro tyto účely byla vytvořena tzv. odpadová hierarchie4, která 1

DUSÍK, J. Současnost a budoucnost evropského práva ŽP. Ekologie a právo, 2005, č. 1, s. 4. Přijat rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002 ze dne 22. 7. 2002. 3 Dalšími prioritami programu jsou boj proti klimatickým změnám, ochrana přírody a biologické rozmanitosti, ochrana zdraví a odpovědné nakládání s přírodními zdroji. 4 Odpadová hierarchie byla definována jiţ ve Strategii odpadového hospodářství společenství (COM(96) 399 final) 2

12

upřednostňuje prevenci vzniku a materiálové vyuţití odpadů. Dílčím cílem programu pak bylo dosáhnout sníţení objemu odpadu určeného ke konečné likvidaci v roce 2012 o 20% ve srovnání s rokem 2002 a o 50% do roku 2050. Jedná se o cíle značně ambiciózní, které pravděpodobně alespoň v tom krátkodobém horizontu nebudou naplněny, jelikoţ mnoţství odpadu vyprodukovaného v EU se rok od roku zvyšuje. Komisař pro ţivotní prostředí Stavros Dimas o naplňování Šestého akčního programu pro ţivotní prostředí v polovině lhůty pro jeho naplnění řekl toto: „Evropská politika životního prostředí přináší značné výsledky pro obyvatele EU a napomáhá evropskému průmyslu stát se světovou špičkou v počtu vysoce růstových odvětví. Ale navzdory tomuto pokroku stále roste množství skleníkových plynů, pokles biodiverzity není pod kontrolou, znečištění neustále poškozuje veřejné zdraví a množství vyprodukovaného odpadu má doposud rostoucí tendenci. Komise je zavázána plně implementovat stávající akční program pro životní prostředí, aby udělala zřetelný pokrok v boji proti výše zmiňovaným nešvarům.“ 5 Evropské předpisy týkající se ţivotního prostředí jsou vydávány zejména ve formě směrnic. Tyto legislativní akty musí být následně implementovány jednotlivými státy do jejich právních řádů. Nad řádným provedením těchto směrnic bdí Evropská komise, která má také řadu donucovacích nástrojů pro případy, kdy členské státy k řádnému provedení platných směrnic nepřistoupí. V krajním případě můţe být proti takovému státu podána i ţaloba k Evropskému soudnímu dvoru. Jak jiţ bylo výše naznačeno, není problematika ekologické likvidace pneumatik řešena samostatnou normou, nýbrţ několika normami, které tuto problematiku řeší parciálně. Jako první bychom mohli zmínit směrnici č. 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. Tato směrnice vytváří základní předpoklad pro moţnost dalšího zpracování opotřebovaných pneumatik, jelikoţ přímo zakazuje jejich ukládání na skládky6 a nedává tak moţnost povinným subjektům7 zbavovat se pneumatik tím nejjednodušším moţným způsobem, tedy skládkováním. Zbývajícími metodami vyuţití odpadních pneumatik tak mohou být buď energetické nebo materiálové

vyuţití,

popřípadě

mohou

být

5

pneumatiky

rovněţ

protektorovány.

Volný překlad prohlášení komisaře pro ţivotní prostředí (2007). Zdroj: http://ec.europa.eu/environment/newprg/index.htm 6 Čl. 5 odst. 3 písm. d) Směrnice Rady č. 1999/31/ES. Českém právním řádu je skládkování pneumatik zakázáno vyhláškou č. 383/2001 Sb. 7 Pojem bude osvětlen v kapitole Zákon o odpadech

13

Protektorováním rozumíme prodlouţení ţivotnosti pneumatik obnovením jejich sjetého vzorku. Pokud bychom se drţeli čistě obecné hierarchie ve zpracování odpadů, jednoznačně by při zpracování opotřebovaných pneumatik zvítězilo jejich protektorování, čili vůbec zabránění vzniku odpadu. Je ovšem zapotřebí si uvědomit, ţe ne všechny typy pneumatik jsou pro obnovu protektorováním vhodné a přestoţe tímto způsobem můţeme ţivotnost pneumatiky výrazně prodlouţit, přijde den, kdy i protektorovaná pneumatika bude muset být zlikvidována. Na konci ţivotnosti pneumatiky tak zbývají jen dva základní způsoby jejího vyuţití, a to buď energetické anebo materiálové. Energetické vyuţití pneumatik spalováním bylo doposud v České republice nejrozšířenějším a také ekonomicky nejvýhodnějším způsobem jejich vyuţití. Donedávna bylo v cementárnách, výrobnách elektřiny či páry a ve spalovnách odpadů likvidováno přes 70% celkového objemu pneumatik s ukončenou ţivotností. Tento postup byl v obecné rovině umoţněn směrnicí Rady č. ES2000/76 o spalování odpadů. Nová směrnice Rady č. ES98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech dále jen “směrnice o odpadech“), ruší některé starší směrnice týkající se odpadové politiky EU (směrnici o odpadech 2006/12/ES, směrnici o nebezpečných odpadech 91/689/EHS a směrnici o nakládání s odpadními oleji 75/439/EHS) a zavádí závaznou hierarchii ve zpracování odpadů, která předurčuje zásadní obrat v prioritách při zpracování odpadních pneumatik. Odsouhlasená hierarchie způsobů nakládání s odpady je následující: -

Předcházení vzniku

-

Příprava k opětovnému pouţití

-

Recyklace

-

Jiné vyuţití např. energetické

-

Odstranění (skládkování).

Je tedy zřejmé, ţe materiálové vyuţití pneumatik je v obecné rovině orgány EU před vyuţitím energetickým preferováno. Mimo jiné se ve směrnici praví následující, „je nezbytné revidovat směrnici 2006/12/ES s cílem upřesnit klíčové pojmy, jako jsou definice odpadu, využití a odstraňování, posílit opatření, která je nutno přijmout v zájmu předcházení vzniku odpadů, zavést přístup, který zohledňuje celý životní cyklus výrobků a materiálů,a nikoli jen fázi

14

odpadu, a s cílem zaměřit se na snižování vlivu vzniku odpadů a nakládání s nimi na životní prostředí, což povede ke zvýšení hospodářské hodnoty odpadu.“8 V souladu s jedním z hlavních cílů směrnice o odpadech bylo nutné upřesnit definici pojmu odpad, a to stavením podmínek při jejichţ splnění se vedlejší produkt výroby odpadem nestává a kdy movitá věc, která naplnila definici pojmu odpad, odpadem přestává být.9

Aby odpad přestal být odpadem dle §3 zákona o odpadech, musí být nejdříve splněny tyto podmínky: -

věc se běţně vyuţívá ke konkrétním účelům,

-

pro věc existuje trh nebo poptávka,

-

věc splňuje technické poţadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami pouţitelnými na výrobky a

-

vyuţití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na ţivotní prostředí nebo lidské zdraví.

Zároveň musí být splněna kritéria, která mají být určena nařízením Rady, příp. pokud nebyla kritéria stanovena na úrovni Společenství, mohou členské státy rozhodnout, zda určitý odpad přestal být odpadem na základě judikatury Evropského soudního dvora. Směrnice rovněţ vysloveně doporučuje některé druhy odpadů, které mají být podrobeny kritériím pro určení, kdy odpad přestává být odpadem a vedle kameniva, papíru, skla či kovů se jedná i o pneumatiky. Jestliţe odpad přestane být odpadem podle postupu popsaného výše, nevztahují se na něj jiţ ani ostatní směrnice odpadové legislativy (např. směrnice č. ES76/2000) a pneumatiky by tak například jiţ nemohly být spalovány. Doposud však bylo vydáno pouze nařízení č. KOM/2010/0576, které stanoví kritéria, kdy odpadem přestávají být některé typy kovového odpadu. Na evropské úrovni se ekologickou likvidací pneumatik zabývá asociace ETRA (European Tyre Recyclation Association). Z její konference, která se uskutečnila v roce 2003 vyplynuly cíle k zamezení vyuţívání pneumatik na území EU do zaváţek do roku 2006 a zákaz jejich spalování (včetně energetického vyuţití) do roku 2010. Tyto cíle se však podařilo naplnit jen v některých zemích mezi které však Česká republika zatím nepatří.

8 9

Odstavec 8 preambule k Směrnici Rady č. 98/2008 o odpadech a zrušení některých směrnic Komentář k Zákonu č. 154/2010 Sb.

15

1.1.2. Směrnice o ukončení ţivotnosti vozidel V platnosti je rovněţ směrnice č. 2000/53/ES o ukončení ţivotnosti vozidel. V souladu s touto směrnicí by měli výrobci automobilů zajistit recyklaci či obnovu 85% z hmotnosti automobilu. Do 1. 1. 2015 pak musí členské státy přijmout opatření, která zajistí recyklaci či obnovu celých 95% hmotnosti automobilu. Vzhledem k tomu, ţe pneumatiky tvoří nezanedbatelnou součást hmotnosti vozidla (cca. 28 kg = aţ 3% z váhy automobilu) a jelikoţ jsou některé jeho další součásti recyklovatelné jen stěţí (např. polstrování, pěna či nebezpečné kapaliny), dá se očekávat, ţe důraz na jejich recyklaci, resp. obnovu protektorováním pneumatik, bude v návaznosti na implementaci směrnice v budoucnosti i nadále narůstat. Je také moţné, ţe budou přijata opatření, která energetické vyuţití odpadních pneumatik zcela vyloučí. V současné době je jiţ podniků zabývajících se ekologickou likvidací celých automobilů v EU velké mnoţství. Jedním z takových podniků je i společnost Kovosteel s.r.o., pro který je tato činnost jedním z hlavních předmětů podnikání.

1.1.3. Implementace směrnic do českých právních norem Evropské směrnice upravující nakládání s odpadními pneumatikami jsou implementovány do českého právního řádu především prostřednictví zákona č. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“). Zajištění co nejvyššího procenta opotřebovaných pneumatik je zaloţeno na principu zpětného odběru výrobků s ukončenou ţivotností. To znamená, ţe pneumatiky, společně s dalšími odpady spadajícími do této kategorie (např. oleje jiné neţ surové a minerální a surové oleje z ţivičných nerostů, výbojky a zářivky či elektrická zařízení pocházející z domácností) jsou výrobce anebo právnická či fyzická osoba uvádějící v České republice na trh výrobky zahraničního producenta (dále jen „povinná osoba“) povinni bezplatně shromaţďovat a následně ekologicky zlikvidovat, v souladu s ustanoveními zákona o odpadech a předpisy souvisejícími, v takovém mnoţství, v jakém jsou výrobky povinnou osobou uváděny na trh. Ekologickou likvidaci pneumatik musí povinná osoba provést do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němţ byly pneumatiky odebrány. O zpětném odběru pak povinný subjekt povinen podat zprávu Ministerstvu ţivotního prostředí do 31. března. Za nesplnění povinností spojených se zpětným odběrem pneumatik hrozí povinné osobě pokuta aţ do výše

16

10 000 000 Kč.10

Dozor nad dodrţováním povinností spojených se zpětným odběrem

pneumatik vykonává Česká obchodní inspekce, o udělení pokuty však rozhoduje Česká inspekce ţivotního prostředí. Koncoví prodejci pneumatik jsou navíc povinni informovat spotřebitele o způsobu zpětného odběru a v případě nedodrţení této povinnosti musí zajistit bezplatný odběr těchto produktů ve své provozovně po celou pracovní dobu. Základním problémem tohoto systému je špatná dostupnost sběrných míst a to, ţe nejsou známy všechny povinné osoby. Dalším problémem je mnoţství článků v obchodním řetězci (distributoři a redistributoři), které znesnadňuje práci kontrolním orgánům při dohledání původního dodavatele, který uvedl pneumatiky na trh. Pneumatika se stává odpadem okamţikem předání osobě oprávněné k jejímu vyuţití nebo odstranění. Stane se odpadem kategorie ostatní katalogového čísla 16 01 03.11 V souladu s vyhláškou 294/2005 Sb. je zakázáno ukládat pneumatiky s ukončenou ţivotností na skládky, s výjimkou pneumatik pouţívaných jako materiál pro technické zabezpečení a uzavírání skládky v souladu s provozním řádem skládky. V rámci odpadového hospodářství by měla být dodrţována hierarchie způsobů nakládání s odpady, tzn., ţe recyklace pneumatik má přednost před jejich energetickým vyuţitím. Materiálové vyuţití je tedy zákonem preferováno před vyuţitím energetickým s výjimkou případů, kdy se na základě posuzování ţivotního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáţe, ţe je to vhodné.12 Na to, aby však došlo ke skutečně zásadnímu obratu ve způsobu chování a myšlení povinných subjektů, nestačí jen obecné proklamace. Přesto je asi jen otázkou času, kdy bude i u nás do právního řádu zavedena povinnost pneumatiky recyklovat, tak jak je tomu např. na Slovensku a také v řadě zemí západní Evropy. Pokud se týče dovozu pneumatik s ukončenou ţivotností do České republiky ze zahraničí, je tato činnost omezena výhradně na dovoz za účelem materiálového vyuţití pneumatik (protektorování či recyklace).

1.1.4. Pojetí legislativy likvidace pneumatik na Slovensku Slovensko

10

§ 66 odst.3 zákona o odpadech Zpětný odběr pneumatik zdroj: http://www.tretiruka.cz/news/zpetny-odber-pneumatik-/ 12 §9a odst.2 zákona o odpadech 11

17

Slovenský právní řád upravuje problematiku nakládání s pneumatikami s ukončenou ţivotností daleko jednoznačněji neţ je tomu případě české úpravy. § 55 slovenského zákona č. 223/2001 Z.z., o odpadoch zavádí pro výrobce a dodavatele zboţí, ze kterého vznikají zákonem vyjmenované druhy odpadu povinnost platit příspěvek do tzv. Recyklačního fondu. Mezi takové zboţí se řadí i pneumatiky. Příspěvek je vypočítáván jako součin mnoţství anebo hmotnosti výrobků či materiálů, za které se příspěvek platí a sazby. Povinnosti platit poplatek je moţné se vyhnout, pokud subjekt prokáţe, ţe byl odpad zlikvidován předepsaným způsobem, v případě pneumatik materiálovým vyuţitím. Prostředky fondu jsou následně pouţívány na ekologickou likvidaci vybraných odpadů.

1.2. Ekonomické předpoklady investice 1.2.1. Srovnání výnosnosti energetického a materiálního vyuţití odpadních pneumatik Abychom mohli ekonomickými argumenty podloţit upřednostnění materiálového vyuţití odpadních pneumatik před vyuţitím energetickým, provedeme výpočet srovnávající základní vstupy a výstupy jednotlivých způsobů vyuţití a porovnáme, zda je z hlediska celkové společenské hodnoty výnosnější ta či ona varianta. V případě vyšší výnosnosti energetické varianty je pak nutné poskytnout argumenty (např. environmentální) k legislativnímu zvýhodnění varianty materiálového zhodnocení. Pro názornost zvolíme srovnání vyuţití 10 000 ks pneumatik ve dvou variantách. Vstupní data: Průměrná váha jedné pneumatiky: m = 5kg Výhřevnost pneumatik: V = 25MJ/kg Průměrná cena 1GJ tepelné energie v ČR: P1 = 530Kč13 Průměrná cena 1kg pryţového granulátu: P2 = 5Kč/kg Výtěţnost granulátu z 1kg pneumatik: W1 = 62%

13

Jedná se o průměrnou trţní cenu 1GJ tepla vycházející z cen jednotlivých tepláren, jejichţ hlavním zdrojem energie je uhlí, zemní plyn a stále se zvyšující poměr biomasy. Zdroj: http://www.cenyenergie.cz/ceny-tepla2011-za-gj-tepla-zaplatime-v-prumeru-530-kc.aspx

18

Průměrná výkupní cena 1kg odpadního kovu: P3 = 2Kč Výtěţnost kovu z 1kg pneumatiky: W2 = 25% Průměrná výkupní cena odpadního textilu: P4 = 3Kč/kg Výtěţnost textilu z 1kg pneumatik: W3 = 10% Cena 1m3 zemního plynu: P5 = 11Kč/kg 1 tuna pneu ušetří 730 m3 zemního plynu v cementárnách Pro zjednodušení budeme uvaţovat, ţe obě varianty získávají pneumatiky zdarma. Náklady technologického řešení jsou v obou případech poměrně vysoké, pro zjednodušení uvaţujeme přibliţně stejné náklady obou variant. Varianta č. 1 – Energetické vyuţití: Q*m*V*P1/ 1000 = 662 500 Kč Varianta č. 2 – Materiálové vyuţití: (Q*m*W1*P2/100) + (Q*m*W2*P3/100) + (Q*m*W3*P4/100) = = 155 000 + 25 000 + 15 000 = 195 000 Kč Varianta č. 3 – cementárny 50*750*11 = 401 500 Kč

Ze srovnání potenciálních výnosů srovnávaných variant vychází poměrně jednoznačně jako výnosnější energetická varianta vyuţití odpadních pneumatik. Výnosnost z 1 kg pneumatik ve výši 13,25 Kč v případě energetického zpracování by tak mohla být i více neţ trojnásobná oproti výnosnosti 1 kg pneumatik zpracovaných jako materiálové vyuţití (3, 90 Kč/kg). Jako zhruba dvakrát výnosnější se ukazuje i varianta energetického zpracování v cementárnách počítaná metodou úspory zemního plynu jinak potřebného při výrobě cementu. V dalším textu uţ je pracováno pouze se srovnáním první a druhé varianty. Ve výpočtu je rovněţ abstrahováno jak od vstupních, tak i od variabilních nákladů jednotlivých variant, které jsou v obou případech značné. Připustíme-li vyšší investiční náročnost zařízení na energetické zpracování pneumatik, musíme rovněţ zohlednit poměrně vysoké energetické 19

(variabilní) náklady na výrobu 1kg pryţového granulátu. Naopak energetická náročnost vyuţití odpadních pneumatik je jiţ z podstaty věci prakticky nulová, a tak by v ţivotnosti obou variant investice nutně muselo dojít k bodu, kdy celkové náklady na materiálové zpracování pneumatik převýšily celkové náklady na zpracování energetické. K ilustraci výše zmiňované situace slouţí graf č. 1. Ačkoliv jsou uvedený výpočet výnosů a nastíněné grafy nákladů variant pouze ilustrativní a nezohledňují celou řadu aspektů, které by bylo nutno při podrobnější analýze problému vzít v úvahu, je jeho výsledek natolik výmluvný, ţe o jeho ekonomické výhodnosti ve srovnání s variantou materiálového vyuţití není prakticky pochyb. Pneumatiky však mohou být spalovány jen v zařízeních, která splňují kritérium energetické efektivnosti vyšší neţ 0,60 (resp. 0,65 pro zařízení zapojená po 31.12. 2008) podle následujícího vzorce: Energetická účinnost = (Ep - (Ef + Ei)) / (0,97 x (Ew + Ef) Ep se rozumí roční množství vyrobené energie ve formě tepla nebo elektřiny. Vypočítá se tak, že se energie ve formě elektřiny vynásobí hodnotou 2,6 a teplo vyrobené pro komerční využití hodnotou 1,1 (GJ/rok). Ef se rozumí roční energetický vstup do systému z paliv přispívajících k výrobě páry (GJ/rok). EW se rozumí roční množství energie obsažené ve zpracovávaných odpadech vypočítané za použití nižší čisté výhřevnosti odpadů (GJ/rok). El se rozumí roční dodaná energie bez Ew a Ef (GJ/rok). 0,97 je činitelem energetických ztrát v důsledku vzniklého popela a vyzařování.14

Takové zařízení jsou v České republice pouze čtyři a zaměřují se především na spalování komunálního odpadu.

1.

14

Příloha č. 12 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech

20

Graf č 1 Náklady na energetické a materiálové vyuţití

Zdroj: autor

1.3. Trţní předpoklady provozu Linky na vyuţívání pneumatik V České republice je ročně vyprodukováno přibliţně 80 000 tun odpadních pneumatik a tento trend je neustále stoupající, coţ je patrné i z tabulky č. 1. V celé Evropské unii dosahuje roční mnoţství pneumatik s ukončenou ţivotností 2 milionů tun a ve Spojených státech je mnoţství spotřebovaných pneumatik ještě zhruba o 1/3 vyšší. Takové mnoţství odpadu představuje obrovský ekologický problém. Ve spojení s komunitární legislativou, prosazující materiálové vyuţití pneumatik však představuje rovněţ obrovskou příleţitost pro společnosti, které se recyklací tohoto odpadu zabývají. Dříve neţ naše republika vstoupila do Evropské unie, existovaly na našem území pouze tři podniky disponující technologií na zpracování pneumatik na pryţový granulát: TASY Mokrá u Brna, s.r.o., MONTSTAV, s.r.o. a DARTA Uherský Brod, která byla v roce 2007 zakoupena společností KOVOSTEEL s.r.o., a na začátku letošního roku převedena na samostatnou, dceřinou společnost RPGRecycling s.r.o., jeţ je předmětem této práce. Energetickým vyuţitím odpadních pneumatik se zabývala výhradně Cementárna Číţkovice. Tyto provozy byly schopny zpracovat cca.35 000 - 40 000 tun pneumatik ročně, přičemţ asi 45% připadalo na recyklaci a zbylých 55% bylo vyuţito na získání energie cementárnou v 21

Číţkovicích. Ročně tak bylo na pryţový granulát zpracováno necelých 20 000 tun pneumatik. Více neţ polovinu z tohoto počtu (v roce 2000 – 12 000 tun) tvořily navíc pneumatiky z dovozu ze zemí s přísnější legislativou ekologické likvidace.15 V období mezi lety 2001 aţ 2010, poté co byl uzákoněn zákaz skládkování pneumatik, došlo k prudkému nárůstu míst vyuţívajících energetický potenciál pneumatik ze 14% v roce 1997 aţ na 75% energeticky vyuţitých pneumatik v roce 2006.16 Pokud se týče povinnosti ke zpětnému odběru pneumatik přiznalo ji Ministerstvu ţivotního prostředí v roce 2006 celkem 69 povinných subjektů. Úspěšnost zpětného odběru v rámci evidence byla přibliţně 60%. Při vyhodnocování statistiky způsobů nakládání s pneumatikami bylo dosaţeno podobných výsledků jako v letech minulých, přičemţ docházelo jen k pozvolnému nárůstu materiálového vyuţití pneumatik. Ve způsobu nakládání převaţovalo energetické vyuţití (75%), tzv. jiný způsob nakládání tvořil necelých 10%, materiálové vyuţití zaznamenává postupně rostoucí tendenci, přičemţ v roce 2006 bylo dosaţeno recyklace 9,6% pneumatik. 5% bylo opětovně vyuţito metodou tzv. protektorování a zbývajících 0,5% tvořil zůstatek skladu. Graf č.2: Nakládání s pneumatikami v roce 2007

Nakládání s pneumatikami v roce 1997 6% 11% skládkování protektorování 14%

energetické využití 52%

export granulování

17%

Zdroj: ČSÚ

15

Houdek M., Odpady vznikající při envi.upce.cz/pisprace/ks_pce/04/houdek.pdf> 16 Porovnání grafu č.1 a grafu č.2.

dopravě,

22

Univerzita

Pardubice,

2004.

Dostupné

z

<

Tabulka č.1: Vyhodnocení zpětného odběru výrobku pneumatik (2002-2007) Rok

Mnoţství

Mnoţství

Produkce

Úspěšnost

Počet

výrobků,

zpětně

odpadních

zpětného

povinných

na které se

odebraných

pneumatik (t) odběru (%)

osob

zpětný odběr

výrobků (t)

vztahuje (t) 2002

43 857

10 951

30 520

25,0

21

2003

46 949

20 082

35 185

42,8

47

2004

66 080

29 792

55 071

45,1

76

2005

71 227

37 070

112 559

52,0

73

2006

72 786

43 520

49 511

59,8

68

2007

76 375

44 392

77 402

58,1

61

Zdroj: CENIA

Graf č.3: Nakládání s pneumatikami v roce 2006

Nakládání s pneumatikami v roce 2006 0.50% 5% 9.80% energetické využití materiálové využití

9.60%

jiný způsob nakládání opakované použití zůstatek skladu 75%

Zdroj: CENIA

S legislativním omezením spalování pneumatik v cementárnách a obdobných zařízeních dochází ovšem k radikální změně na trhu s opotřebovanými pneumatikami, jelikoţ jsou povinné osoby daleko více nuceny k tomu, aby pneumatiky likvidovaly prostřednictvím subjektů licencovaných k materiálovému vyuţití pneumatik. To na jednu stranu výrazným 23

způsobem navýší mnoţství pneumatik určených pro granulování. Na druhou stranu se však v posledních letech kvapem zvyšuje konkurence v tomto oboru a tím i celková kapacita zařízení určených ke zpracování pneumatik. Jedním z důvodů je i fakt, ţe stroje potřebné k materiálovému zpracování pneumatik mohou být dotovány ze zdrojů evropských strukturálních fondů. Vyhodnocení ekonomické efektivnosti takto dotované linky je hlavním tématem této práce. Druhý cíl pak souvisí s nárůstem kapacity linky i s rostoucí konkurencí. Je totiţ velmi reálné, ţe blízké budoucnosti bude muset být přistoupeno k dovozu pneumatik z okolních zemí a právě analýza efektivnosti této moţnosti bude předmětem zkoumání druhého oddílu praktické části tohoto pojednání.

1.4. Moţnosti vyuţití pneumatik s ukončenou ţivotností Z celkového mnoţství asi 60 kt/rok je v České republice protektorováno asi 7 tisíc tun. V cementárnách se spaluje asi 30 kt/rok, zpracování na granule, drť a prášek představuje asi 15 kt/rok. Část jde na skládky a část se vyuţívá při stavbě siláţních jam, bariér, ohrad a do základů. Původní výroba regenerátu v hodnotě asi 10 kt/rok byla ukončena z ekonomických důvodů. Podobně skončil provoz pyrolýzy pneumatik pro vysoké náklady a neujasněné moţnosti vyuţití produktů pyrolýzy.

1.4.1. Protektorování Protektorování je neekologičtějším způsobem vyuţití pneumatik. Nejedná se o recyklaci v pravém slova smyslu, nýbrţ o obnovení ţivotnosti a prodlouţení uţitných vlastností opotřebované pneumatiky. Jednou ze základních výhod protektorování je niţší cena neţ cena nové pneumatiky. Protektor přitom nabízí stejný kilometrový průběh jako pneumatika nová. Kvalitní protektor na značkové kostře má dokonce lepší vlastnosti neţ některé pneumatiky z asijského dovozu. Existují dva základní způsoby protektorování, za tepla a za studena. Častějším je způsob „za tepla“, kdy je na obroušenou pneumatiku nanesen spojovací roztok a nový nezvulkanizovaný kaučukový materiál. Při tlaku 15 atmosfér a teplotě 145 stupňů Celsia je pak do nového materiálu vlisován nový dezén

17

. Ceny protektorů se pohybují od 600 Kč

do 3 500 Kč v závislosti na typu pneumatiky a stupni jejího opotřebení. Protektorováním se obnovuje cca 12% z hmotnosti pneumatiky. Tento způsob vyuţití se dá aplikovat přibliţně na 80% nákladních a 20% osobních pneumatik.

17

http://www.tipcar.cz/tema--protektorovane-pneumatiky-%E2%80%93-spolehlivost-i-nizka-cena-2594.html

24

1.4.2. Materiálové vyuţití pneumatik Drcení – touto metodou vznikají hrubé části ELT (end of life tyre). Tyto části pak umoţňují jednodušší manipulaci a ekonomičtější přepravu takto vzniklé suroviny. Jelikoţ se jedná o vloţení další energie do odpadu, vyuţití musí být ekonomicky dobře vyhodnoceno.18 Vyuţití získaného pryţového granulátu z pneumatik s ukončenou ţivotností do asfaltových směsí jako přídavek se uskutečňuje dvěma způsoby, a to: přímým přidáním pryţové drti do míchačky obalovny spolu s kamenivem tzv. dry-proces, nebo upřednostňovaným druhým způsobem dávkování drcené pryţe v míchacích zařízením připojených k obalovně za vysoké teploty a za stálého míchání přímo do asfaltového pojiva tzv. wet-process.

Granulace – tento způsob materiálového vyuţití mechanického a fyzikálního zpracování pneumatik s ukončenou ţivotností existuje ve dvou podobách. Jednou z nich je metoda vícenásobného mletí za normální teploty. U tohoto zpracování se pneumatiky nejprve rozsekají na fragmenty o velikosti cca. 60X60 mm. Velké pneumatiky z nákladních aut vyţadují při zpracování podélné půlení a vytrhávání ocelových lan z patek, z důvodu neopotřebení sekacího stroje. Získaná lana se pak spolu s další ocelí z ostatních pneumatik dále předávají ke zpracování v hutích. Po procesu zpracování sekacími stroji následují vlastní recyklační linky, které jsou sloţeny z mlýnů a separátorů. Tyto linky plní funkci postupného drcení na granulát jemnějších frakcí a funkci separace oceli a textilu. Druhým způsobem je metoda kryogenní. Při vyuţití této metody se jednotlivé pneumatiky ochladí kapalným dusíkem na - 80oC.

1.4.3. Energetické vyuţití pneumatik Vyuţití jako paliva Energetické vyuţití pneumatik musíme oddělovat od prostého spalování odpadu bez dalšího vyuţití. V současnosti se u nás nacházejí pouze čtyři spalovny splňující přísné podmínky zařízení na energetické vyuţití odpadu. Spalování pneumatik v těchto zařízením je pouţíváno pouze doplňkově. Cementárny a vápenky 18

BORECKÝ, Karel. Ojeté pláště pneumatik a jejich postavení v systému odpadového hospodářství ČR. , Odpadové fórum, roč.2009, č. 10 , s. 23-25

25

Největším zpracovatelem pneumatik vyuţívajícím energetické vlastnosti hořících pneumatik je společnost TASY Mokrá u Brna. Tato společnost se zabývá likvidací pneumatik jako paliva při výrobě cementu. Příznivci této alternativy zpracování argumentují nejen energetickým, ale částečně i materiálovým vyuţitím v cementárnách spalovaných pneumatik. Některé chemické látky uvolňované při procesu hoření totiţ napomáhají při procesu výroby cementu. Spálením 1t odpadních pneumatik se rovněţ ušetří spotřeba aţ 750 m3 zemního plynu.19 Obrázek č.1: Mapa ukazující počet míst se zařízením pro vyuţití pneumatik

Zdroj:

1.4.4. Gumoasfaltové povrchy silnic Jiţ řadu let probíhá vývoj a testování vozovek s příměsí pryţe do asfaltové směsi. První úspěšné pokusy o aplikaci této technologie proběhly v 50. letech v USA. Zapracování pryţového granulátu do asfaltové směsi můţe být provedeno dvěma způsoby: -

Za sucha – granulát je přidáván do míchačky společně s kamenivem, tato metoda vyţaduje delší dobu míchání

19

http://www.pneurevue.cz/external_files/Vyber/PR32001/3Zivotpneu.htm

26

-

Za mokra – pojivo se vyrábí ve speciálním mísícím zařízení za vysokých teplot. Vyrobené pojivo není moţné skladovat. Zařízení proto musí být umístěno přímo na stavbě, coţ způsobuje neefektivnosti při výrobě nehledě k jeho vysoké pořizovací ceně.

Ve světě je nejrozšířenější pouţití této technologie v Kalifornii z evropských států tuto technologii nejvíce vyuţívá Španělsko. Gumoasfaltové vozovky vykazují daleko lepší vlastnosti neţ pozemní komunikace klasické, a přestoţe jsou pořizovací náklady na jejich výrobu vyšší, dá se dokázat i jejich ekonomická návratnost vzhledem k jejich daleko menší „výlukovosti“. Návratnost takových vozovek byla v porovnání s vozovkami klasickými vypočítána asi na 25 let. Jednou z největších předností gumoasfaltových silnic je tedy jejich zvýšená odolnost vůči vysokým i nízkým teplotám. Dalším z dopravního hlediska významným faktorem je bezpečnost provozu. Gumoasfaltové vozovky vykazují velmi dobré protismykové vlastnosti a při dešti navíc odstraňují vodní clonu za automobily, coţ výrazným způsobem zlepšuje viditelnost. Výhodou vozovek s příměsí pryţe je rovněţ sníţená hlučnost silničního provozu. Nezanedbatelný je rovněţ pozitivní vliv na ţivotní prostředí plynoucí z materiálového vyuţití odpadních pneumatik. Mezi nevýhody pak patří větší pracnost, energetická, organizační a v důsledku toho samozřejmě i finanční náročnost. Přes všechny výše uvedené argumenty v České republice zatím není dostatečná politická vůle k zavedení této technologie. V aktuálních podmínkách všeobecných škrtů veřejných výdajů na infrastrukturu se změna tohoto trendu ani nedá v nejbliţší budoucnosti očekávat. Není to však jen Ministerstvo dopravy, které o investicích do dopravní infrastruktury rozhoduje. Je zapotřebí si uvědomit, ţe silnice niţších tříd jsou v gesci krajů a komunikace uvnitř osídlených oblastí dokonce v rukou měst a obcí. V této cílové skupině spatřuje autor největší potenciál budoucí výstavby pozemních komunikací. Zejména niţší hlučnost provozu, ale rovněţ menší poruchovost způsobující časté uzavírky na pozemních komunikacích by mohly být významnými argumenty pro zastupitelstva bohatších měst a obcí s vysokou dopravní vytíţeností.

27

Zásadním problémem zavedením gumoasfaltové technologie do výroby pozemních komunikací je naprostý nezájem ze strany stavebních společností a lobbistických skupin za nimi stojících. Ty se při výstavbě pozemních komunikací logicky snaţí minimalizovat náklady výroby. Paradoxně mnohdy dochází i k tomu, ţe čím nekvalitnější silnici společnost vybuduje, tím více na ní v budoucnu vydělá, jelikoţ kontrakty na výstavbu silnic se často uzavírají společně s klauzulemi o jejich budoucí správě. Stavební společnost tak má zajištěn příjem třeba na 10 let dopředu (kaţdoroční opravy výtluků po zimě). Proti tomuto nešvaru se částečně snaţil bojovat bývalý ministr dopravy Vít Bárta zavedením jakéhosi „bezplatného záručního servisu“. Lepší variantou by však mohlo být širšího uplatnění tzv. PPP projektů.20 Jedná se o spolupráci veřejného a soukromého sektoru, kdy privátní sektor zajišťuje budování či zlepšování veřejné infrastruktury či poskytování veřejných sluţeb. Projekty jsou financovány ze soukromých zdrojů a realizují se většinou na základě udělení koncese na celý projekt, např. výstavbu určitého úseku silnice. Z veřejných prostředků je pak investorům projekt postupně splácen např. v podobě nájmu (např. 30 let), investor však ručí za kvalitu zpracování investice po celou dobu její ţivotnosti (na vlastní náklady uhrazuje opravy) a i na konci projektu ji musí odevzdat v perfektním stavu. Eliminuje se tak jednak korupční prostředí, jelikoţ splácená částka je od začátku pevně stanovena a investor má navíc motivaci realizovat projekt co nejkvalitněji. V tak dlouhodobém horizontu, na který jsou PPP projekty nastaveny, by se tak dalo počítat i s ekonomickou návratností varianty gumoasfaltové výstavby silnic. Jistější by ale bylo, kdyby se pouţití této metody stalo jednou z podmínek poskytnutí koncese.

20

zkratka z angličtiny Public-Private Partnership

28

2. Strukturální fondy a jejich čerpání Ačkoliv o Evropské unii můţeme mluvit jako o jedné z nejvyspělejších oblastí jak po stránce ekonomické, kulturní i sociální, existují v jejím rámci značné rozdíly mezi jednotlivými regiony. Aby bylo moţné jednotlivé regiony lépe porovnávat, byly v rámci EU vytvořeny nové územní jednotky tzv. NUTS (str. 37). Tyto statutární jednotky se člení do úrovní podle velikosti. Pro přidělování dotací ze strukturálních fondů tvoří klíčovou roli jednotky NUTS 2 tzv. regiony soudrţnosti. Jedná se o územní jednotky s minimálním počtem 800 000 a maximálním počtem 3 000 000 obyvatel…plus Bulharsko a Rumunsko). Na území České republiky se jich nachází 8, na území celých EU pak 211. Základními principy, na nichţ je regionální politika zaloţena jsou principy solidarity a soudrţnosti mezi jednotlivými regiony. Na základě těchto principů má být pomáháno jednak regionům hospodářsky, sociálně či jinak znevýhodněných a dále pak zmenšovat rozdíly v příjmech a bohatství mezi jednotlivými regiony. (Tyhle principy se přirozeně snáze naplňují v podmínkách hospodářského růstu, kdy je sbliţování dosahováno prostřednictvím dočasného sníţení hospodářského růstu jedněch na úkor druhých. Pokud však k této situaci dojde v podmínkách hospodářské recese, můţe být sociální nespokojenost s daným vývojem daleko silnější. Smysl regionální politiky spočívá v dosaţení vyváţeného rozvoje regionů, sniţování nezaměstnanosti a rozvoji lidských zdrojů. Důleţitou roli hrají rovněţ zabezpečení rovných příleţitostí pro muţe i ţeny a ochrana ţivotního prostředí. Jednotlivé cíle spojené s touto politikou byly formulovány v rámci Nicejské smlouvy, konkrétněji v jeho článku 2. Specifické strukturální cíle regionální politiky pak bývají formulovány vţdy na šestileté období. V současnosti jsou v platnosti cíle na období 2007-2013, a to: konvergence a konkurence, regionální konkurence schopnost a zaměstnanost a evropská územní spolupráce. Financování regionální politiky je zajišťováno ze společného rozpočtu EU a dále pak z jednotlivých strukturálních fondů. Rozpočet musí být vţdy konstruován jako vyrovnaný a jeho velikost nesmí přesáhnout 1,27% HNP EU. Financování je zaloţeno na následujících principech:

koncentrace,

partnerství,

programování,

adicionality,

monitorování

a

vyhodnocování, solidarity a subsidiarity. Strukturální fondy jsou nástrojem k dosahování ekonomické a sociální soudrţnosti EU. Prostředky z těchto fondů jsou určeny na pomoc méně rozvinutým regionům, regionům 29

potýkajícím se se strukturálními problémy a na podporu adaptace a modernizace politik a systémů vzdělávání i odborné přípravy zaměstnanosti). Prostřednictvím těchto fondů se EU snaţí uskutečňovat některé cíle mezi které patří vedle sníţení nezaměstnanosti, rozvoje lidských zdrojů či zlepšení infrastruktury i lepší ochrana ţivotního prostředí. Mezi strukturální fondy řadíme od roku 2007 v současnosti jen Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) a Evropský sociální fond (ESF). Z této klasifikace vypadli Evropský zemědělský fond a Evropský rybářský fond. Naopak nováčkem mezi strukturálními fondy je Fond Soudrţnosti, který byl do té doby povaţován za samostatný finanční nástroj.

2.1. Fond Soudrţnosti Fond Soudrţnosti neboli tzv. Kohezní fond existoval dlouhá léta vedle strukturálních fondů. Plynule navazuje na činnost ISPA (The Instrument for Structural Policies Pre-Accesion), který je nástrojem, jehoţ prostřednictvím je poskytována pomoc kandidátským státům při zlepšení úrovně dopravní infrastruktury a ţivotního prostředí. Kohezní fond by měl slouţit především k přípravě členských států na vstup do Evropské měnové unie. Prostředky z tohoto fondu tak mohou čerpat jen státy, které se v minulosti zavázali k hospodářské a měnové konvergenci a jejichţ HDP je niţší neţ 90% EU. Obě tyto podmínky Česká republika splňuje.21 Ze zdrojů Fondu Soudrţnosti jsou přímo financovány projekty v oblasti ţivotního prostředí a infrastruktury. Podpora je zacílena mimo jiné (ochrana vod, ovzduší, odstranění staré ekologické zátěţe) i na nakládání s odpady a obaly. Kohezní fond byl do skupiny strukturálních fondů zařazen aţ v programovém období 20072013. Do té doby byl povaţován za samostatný finanční nástroj, z jehoţ prostředků byly velké projekty v oblasti infrastruktury a ţivotního prostředí financovány přímo, nikoliv prostřednictvím operačních programů.22 Rozhodnutí o přidělení finančních prostředků z tohoto fondu jsou přijímána společně členským státem a Evropskou komisí. Z Fondu

21

HPD České republiky byl v roce 2009 na 80% průměru EU (17.místo z 27 zemí). Zdroj: Česká hospodářská komora 22 http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/f/fond-soudrznosti-kohezni-fond/1000698/6312/

30

soudrţnosti čerpá Česká republika v aktuálním programovém období dotace prostřednictvím OP Doprava a OP Ţivotní prostředí. Mohlo by tak být vyčerpáno aţ 8,8 mld. EUR.23

2.2. Operační program ţivotní prostředí Operační program Ţivotní prostředí (dále jen “OPŢP) vytváří rámec pro přípravu projektů, jejichž globálním cílem je zlepšit stav jednotlivých složek životního prostředí a podpořit tak udržitelný rozvoj, dlouhodobou konkurenceschopnost a zaměstnanost v regionech rámci cíle Konvergence politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU.24 Projekty v rámci tohoto programu, které jsou spolufinancovány z evropských fondů, jsou zaměřeny zejména na zlepšování stavu ovzduší, vody a půdy, řešení problematiky odpadů a průmyslového znečištění, podporu péče o krajinu a další. Řídícím orgánem OPŢP je Ministerstvo ţivotního prostředí které, ve spolupráci se Státním fondem ţivotního prostředí (dále jen“SFŢP ČR“) zajišťuje koordinaci a optativu celého operačního programu. Dalšími orgány participujícími na činnosti programu jsou Řídící a Monitorovací výbor. Ministerstvo financí pak bdí nad platebními a certifikačními záleţitostmi Fondu a je rovněţ jeho vrcholným kontrolním orgánem. OPŢP je pohledu přidělených prostředků druhým největším operačním programem v ČR. Je financován ze dvou fondů EU - z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a z Fondu soudrţnosti (FS), ze kterých pro něj bylo vyčleněno na programové období 2007-2013 celkem 4,92 mld. EUR, z toho asi 85% z FS.25 Program je rozčleněn do 7 prioritních os, přičemţ pro naše účely je podstatná zejména osa č. 4: Zkvalitnění nakládání s odpady a odstranění starých ekologických zátěží.

23

http://www.euractiv.cz/eu4you/fond-soudrznosti-kohezni-fond Příručka pro ţadatele o dotace z OPŢP. s. 13. Dostupná z:< http://www.opzp.cz/soubor-ke-stazeni/10/3290OPZP_Prirucka-pro-zadatele_duben-2010.pdf> 24

25

Podrobný rozpis přidělených prostředků do OPŢP nalezneme v Příloze č.1.

31

2.3. Čerpání dotací v rámci OPŢP Čerpání dotací z OPŢP je zatíţeno celou řadou podmínek. Mezi obecné podmínky přijatelnosti projktu řadíme: -

soulad s Výzvou pro podávání ţádostí

-

pozitivní vliv na ţivotní prostředí

-

věcné naplnění definovaných aktivit pro jednotlivé podoblasti podpory

-

v rámci jednoho projektu pouze jediná podpora ze zdrojů evropských fondů

-

neexistence závazků vůči orgánům veřejné správy

-

a další.26

Zvlášť jsou pak definovány specifické podmínky pro jednotlivé oblasti podpory. Ty nejdůleţitější z nich budou podrobněji rozebrány v praktické části této práce (Kapitola 3.3.). Výše podpory je v rámci OPŢP poskytována ve formě nevratných dotací, na které není právní nárok. Navíc můţe být ţadateli poskytnuta půjčka ze zdrojů SFŢP ČR na posílení vlastních zdrojů. Pro určení výše podpory je klíčové stanovit, zda se jedná o veřejnoprávní či soukromoprávní subjekt, zda se na projekt vztahuje poskytnutí veřejné podpory a zda projekt generuje příjmy či nikoliv. U projektů, které generují příjmy a na něţ se nevztahuje veřejná podpora, se výše podpory stanovuje na základě finanční analýzy (příp. finančně-ekonomické analýzy u velkých projektů). U projektů, na něţ se veřejná podpora vztahuje, se výše podpory určuje na základě těchto pravidel, resp. blokových výjimek:27 -

De minimis,

-

Regionální podpora,

-

Malé a střední podniky,

-

Pokyny pro ţivotní prostředí,

-

GBER a další.

Podle nich se stanoví míra moţného spolufinancování projektu. 26

Příručka pro ţadatele o dotace z OPŢP. s. 21. Dostupná z:< http://www.opzp.cz/soubor-ke-stazeni/10/3290OPZP_Prirucka-pro-zadatele_duben-2010.pdf> 27 Příručka pro ţadatele o dotace z OPŢP. s. 20. Dostupná z:< http://www.opzp.cz/soubor-ke-stazeni/10/3290OPZP_Prirucka-pro-zadatele_duben-2010.pdf>

32

Bloková výjimka Jedná se o dopředu předvídané výjimky ze zákazu veřejné podpory. Ta je definována jako podpora poskytovaná členským státem nebo z veřejných zdrojů, která narušuje nebo hrozí narušením hospodářské soutěţe tím, ţe zvýhodňuje určité podnikání v míře, jíţ můţe být dotčen obchod mezi členskými státy.28 Pokud jsou při poskytování dotace splněny všechny čtyři podmínky v definici obsaţené, jedná se o veřejnou podporu a pro účely stanovení výše podpory nemusíme nadále zkoumat, zda projekt generuje příjmy (není třeba předkládat finanční analýzu). Naopak v těchto případech sledujeme, zda projekt splňuje předpoklady některého z evropských legislativních aktů, které ze zákazu veřejné podpory uděluje některou z výše zmíněných výjimek, tzv. blokovou výjimku. Jednotlivá nařízení pak stanoví výši maximálně moţného poskytnutí podpory pro jednotlivé “skutkové podstaty“ (okolnosti) poskytované podpory. Blokové výjimky se vztahují např. na regionální podporu, podporu zaměstnanosti v MSP, ochranu ţivotního prostředí, vzdělávání a další. U některých projektů připadá v úvahu udělení výjimky z více důvodů. V takovém případě pak můţe být aplikována nejvýše přípustná podpora. Některá nařízení umoţňující blokové výjimky: -

Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 z 15. 12. 2006 – „Pravidlo de minimis“

-

Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. 8. 2008 – Obecné nařízení o blokových výjimkách

-

Nařízení Komise (ES) č. 1628/2006 – Regionální podpora

-

Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu ţivotního prostředí 2008/C 82/01 – Pokyny pro životní prostředí

28

Implementační dokument Operačního programu Ţivotní prostředí. s. 151 ; Dostupný z:

33

3. Hodnocení ekonomické efektivnosti projektu Posuzování ekonomické efektivnosti investičních projektů bývá uplatňováno pravidelně před rozhodnutím o přijetí či zamítnutí projektu, můţe však slouţit i k posouzení výhodnosti více variant projektu v průběhu jeho realizace. Hlavním cílem hodnocení je posoudit návratnost vloţeného kapitálu

29

. Při posuzování investičních příleţitostí rozlišujeme tři základní

rozhodující faktory: výnosnost, riziko a likvidita. Nejvýnosnější projekty jsou většinou spojeny s vysokou mírou rizika či nízkou likviditou, naopak projekty málo rizikové obvykle příliš výnosné nebývají. Základním stavebním kamenem pro kvalitní analýzu efektivnosti projektu je stanovení jeho peněţních toků. Bez něj by bylo sebelepší kritérium hodnocení ekonomické efektivnosti jen málo platné. Dále je nutné co nejpřesněji vyčíslit náklady na investici a poţadovanou výnosnost kapitálu vyjádřenou diskontní sazbou, kterou určíme na základě přepokládaných nákladů kapitálu, případně posouzení rizikovosti projektu. Máme-li shromáţděny všechny tyto vstupní údaje, nic nám nebrání v tom, abychom vypočítali současné hodnoty očekávaných výnosů a aplikovali další metody ekonomického zhodnocení investice.

3.1. Specifika hodnocení efektivnosti projektu EU V obecné rovině lze však říci, ţe investorům jde o maximalizaci výnosů z investice v co nejkratším moţném čase. Jestliţe prostředky na investici nepocházejí čistě z vnitro podnikových zdrojů, musí realizátor investice počítat s intervencí ze strany investora , která můţe spočívat v řadě poţadavků, jeţ musí zájemce o kapitál splnit. V určitých případech se jedná o poţadavky vyplývající čistě z finanční analýzy, ale například i o celospolečenský přínos investice, coţ je právě typickou podmínkou evropských institucích poskytující dotace. Základním rozdílem mezi hodnocením klasických investic a investic financovaných z evropských zdrojů je, ţe v případě investic evropských není kladen důraz výhradně na ukazatele finanční , ale rovněţ náklady a výnosy socioekonomické. Vysoká výnosnost projektů financovaných z fondů EU by mohla mít naopak za následek nepřiznání dotace, jelikoţ dotace jsou určeny prioritně pro projekty málo ziskové či dokonce ztrátové, které však přináší pozitivní makroekonomické důsledky a mají téţ pozitivní vliv na nezaměstnanost v daném regionu. Tyto investice mají mít totiţ za účel nejen pozitivně ovlivnit ekonomickou situaci konkrétního podniku, ale rovněţ naplňovat cíle stanovené konkrétním programem, 29

Hrdý, M. Hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů EU. Praha: ASPI, 2006. s.11.

34

z něhoţ je investiční pomoc poskytována. V kaţdém případě by celkové socioekonomické příjmy měly převáţit socioekonomické náklady a naplnit tyto základní cíle: -

Navýšit celkový reálný příjem společnosti

-

Redukovat nerovnosti příjmů obyvatel mezi regiony

-

Redukovat nezaměstnanost

Evropské investiční projekty jsou posuzovány úředníky, kteří většinou nejsou odborníky v daném oboru a drţí se striktně předepsaných poloţek, které musí hodnocený projekt splnit. Efekty investičních projektů mohou být dvojího typu30:

1)

2)

Peněţně jednoznačně vyjádřitelné -

Zisk z investice

-

Úspora nákladů

-

Peněţní příjem z investice

-

Přírůstek čistého pracovního kapitálu

Peněţně obtíţněji vyjádřitelné -

Vytvoření nového pracovního místa (138 000Kč/rok)31

-

Zlepšení ţivotního prostředí

-

Zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva

-

Řešení úzkého místa podniku

3.2. Diskontní míra projektu Při výpočtu ekonomické efektivnosti projektu je zapotřebí určit vedle cash flow a investičních výdajů i náklady vynaloţeného kapitálu, tedy diskontní sazbu projektu. Investiční projekt můţe být financován buď z vlastních, nebo z cizích zdrojů, příp. můţe být přistoupeno ke smíšenému financování. Jistá specifika vykazuje i určení diskontní sazby projektů financovaných ze zdrojů EU jako specifický typ smíšeného financování. Náklady vlastního kapitálu jsou odvozeny z poţadované výnosnosti projektu. Nejčastěji bývají vyjádřeny ve výši tzv. oportunitních nákladů (náklady ztracené příleţitosti). Za ztracenou příleţitost můţe být povaţována např. investice do cenných papírů se stejnou mírou 30 31

Hrdý, M. Hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů EU. Praha: ASPI, 2006. s.13. Tento efekt byl vyčíslen v roce 2001 Ing. Ivanou Projsovou z MPSV v časopise “Práce a mzdy“.

35

rizika, jako má daný projekt. Poţadovaná výnosnost můţe být rovněţ určena mírou dividendového výnosu na akcii nebo na základě expertního odhadu. Tento odhad pracuje na stanovení rizikové prémie stanové jako součin prémií za ekonomické a finanční riziko. Čím je projekt rizikovější, tím má samozřejmě stanovenu vyšší diskontní sazbu. Přehled klasifikace investičních projektů podle míry rizika uvádí následující tabulka č.2. Tabulka č.2: Přehled investičních projektů podle míry rizika Kategorie projektů

Diskontní sazba (v %)

1. Obnova výrobního zařízení

8

2. Sníţení nákladů osvědčenou technologií

10

3. Rozšíření stávajícího výrobního programu

12

4. Zavedení nových výrobků

15

5. Projekty vzdálené zaměření podniku

20

Pramen: FOTR, J; SOUČEK I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, 2005.s.119.

Diskontní sazbu v případě cizího kapitálu určuje výše úrokové sazby úvěru. Jelikoţ jsou však placené úroky daňově uznatelným nákladem projektu, musí být příslušná úroková míra sníţena o sazbu DPPO. Nejčastějším případem financování projektů je financování smíšené. To je vyjádřeno jako váţený aritmetický průměr vlastního a cizího kapitálu vstupujícího do projektu a můţe být vyjádřeno následujícím vzorcem: Nk = Nv * VK/K + r * (1 – i) * CK/K Nk - váţené průměrné náklady kapitálu Nv – náklady vlastního kapitálu VK – vlastní kapitál CK – cizí kapitál K – celkový investovaný kapitál r – úroková míra i – sazba daně V případě projektů financovaných ze strukturálních fondů EU je diskontní míra stanovena poskytovatelem dotace.

Určení jednotné sazby zajišťuje srovnatelnost jednotlivých

dotovaných projektů. Tyto sazby můţeme nalézt v metodických příručkách pro ţadatele o 36

dotaci. Pro projekty z Operačního programu Ţivotní prostředí byla stanovena sazba na hodnotu stanovenou Evropskou komisí ve výši 5%.32

3.3. Peněţní toky z investičních projektů Do peněţních toků (cash flow) projektů zahrnujeme veškeré příjmy a výdaje, které z projektu plynou po dobu celé jeho ţivotnosti. Asi nejdůleţitější sloţku tvoří výdaje investiční. Ty představují sumu prostředků dlouhodobě vázaných v projektu. Největší problémy vznikají při určení příjmů a výdajů, jeţ jsou projektem generovány v průběhu fáze provozu. V tomto směru je pro přesnost analýzy lepší hodnotí-li se projekt jiţ započatý, nejpřesnějších dat logicky dosahujeme ke konci ţivotnosti projektu. Do peněţních toků musíme rovněţ zahrnout hodnotu likvidačního zůstatku, příp. náklady na jeho likvidaci. Rovněţ je nutné zohlednit finanční výdaje, tedy úroky a splátky úvěrů v případě financování projektu z cizích zdrojů. Investiční náklady projektu můţeme rozdělit do dvou základních skupin: náklady na pořízení stálých aktiv a čistý pracovní kapitál. Do pořízení hmotného investičního majetku zahrnujeme: nákup pozemků, strojů, stavební činnost, ale také zpracování různých studií (např. technicko-ekonomická studia, zpracování dokumentace, montáţ strojů atd.). V některých případech bývají do investičních nákladů zahrnuty i výdaje nehmotné povahy. Jsou jimi i zřizovací výdaje, tedy výdaje spojené se zaloţením nové firmy v případě, ţe je projekt budován tzv. „na zelené louce“. Zahrnutí čistého pracovního kapitálu do investičních nákladů bývá často podceňováno nebo zcela opomíjeno. Můţeme se setkat s případy, kdy je výše ČPK v porovnání s náklady na pořízení investice prakticky zanedbatelná, jindy ale můţe opomenutí tohoto faktoru znamenat značné zkreslení výsledků výpočtů. ČPK tvoří zásoby pohledávky a krátkodobý finanční majetek (oběţná aktiva), který je zapotřebí před započetím provozní fáze projektu, sníţený o krátkodobé závazky, které jsou s pořízením oběţných aktiv spojeny. Jedná se zejména o výrobní zásoby, prostředky vázané v nedokončené výrobě či v hotových výrobcích. Při určování cash flow v provozní fázi projektu je moţné pouţít buď metodu přímou anebo nepřímou. Přímá metoda je zaloţená na porovnání příjmů a výdajů, které z projektu skutečně plynou v jednotlivých letech provozu. Při aplikaci této metody se můţeme k celkovému peněţnímu příjmu z investičního projektu dopracovat prostým odečtením celkových výdajů od příjmů a odečtení daně. Při její aplikaci je tedy zapotřebí důsledně rozlišovat příjmy od 32

Příručka pro ţadatele o dotace z Operačního programu Ţivotní prostředí. Zdroj:<www.mzp.cz>

37

výnosů a výdaje od nákladů. (Nejsou sem započítávány např. odpisy, které mohou být významným nákladem však výdajem.) Metoda nepřímá je zaloţena na tom, ţe určujeme náklady a výnosy projektu a stanovíme tzv. plánový výkaz zisků a ztrát. Korekci nákladů na výdaje zajišťuje jednak čistý pracovní kapitál a jednak eliminace těch nákladů, které nepředstavují výdaje33. Přírůstky ČPK na začátku projektu tak následně upravují výnosy na úroveň příjmů a určité náklady na úroveň výdajů. Při stanovení cash flow přímou metodou tak můţeme od ČPK abstrahovat. Ať uţ ale zvolíme tu či onu metodu výpočtu, měli bychom se dopracovat k přibliţně stejnému výsledku. Nejproblematičtější součástí sestavování plánového výkazu zisků a ztrát však zůstává specifikace a prognózování peněţních toků, a to jak na příjmové i výdajové straně. Velikost budoucích výnosů ovlivňuje především velikost prodejů, výše prodejní ceny, příp. devizového kurzu při prodeji zboţí do zahraničí. Tyto tři aspekty se mohou v průběhu ţivotnosti projektu značně proměňovat a patří obvykle mezi nejvýznamnější rizikové faktory projektu. Bývá proto vhodné stanovit několik variantních řešení očekávaných výnosů z trţeb. Ani stanovení budoucích nákladů projektu není zrovna jednoduché. Musíme totiţ oddělit náklady projektu a od ostatních nákladů. Toto určení se dá ještě poměrně přesně odhadnout v případě nákladů variabilních, reţijní náklady však musí být často děleny poměrně, např. porovnáním původní produkce a její velikosti po realizaci projektu. Nákladovou stránku projektu dělíme do jednotlivých nákladových skupin. První skupinu tvoří spotřeba materiálu a energie. U obou těchto poloţek je zapotřebí oddělit náklady přímé (variabilní), které jsou odvislé od velikosti produkce a náklady reţijní, jejichţ výše přímo s mnoţstvím vyprodukovaných výrobků nesouvisí. Další skupinu nákladů tvoří sluţby. Mezi nejvýznamnější poloţky z této skupiny patří opravy strojů, přepravné, nájemné atd. Rovněţ osobní náklady můţeme rozdělit na variabilní a fixní, přičemţ mzdy dělníků obvykle přímo souvisejí s objemem produkce, zato počet a výše odměn reţijních pracovníků ovlivňuje nárůst produkce jen nepřímo nebo vůbec. Do osobních nákladů nesmíme zapomenou zahrnout i zdravotní a sociální pojištění, příp. náklady na odměny orgánů společnosti. 33

FOTR, J; SOUČEK I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada

Publishing, 1999.s.89 38

Při výpočtu čistého peněţního toku nepřímou metodou zahrnujeme mezi náklady i odpisy. Ty tvoří významnou poloţku nákladů, jelikoţ však pro podnik neznamenají skutečný peněţní výdaj, neřadí se mezi výdaje. Jejich vliv se projevuje zejména v tom, ţe sniţují hrubý zisk a tím i výši daně, odváděné státu. Odpisy se dělí na účetní a daňové. Odpisy účetní mohou být rozděleny do celé doby ţivotnosti projektu. Pro účely daňové uznatelnosti je však zapotřebí řídit se zákonem o dani z příjmu, který stanoví pro odepisování pevná pravidla. V případě, ţe je podnik ziskový po celou dobu své ţivotnosti, měl by být kumulovaný efekt odepisování na čistý cash flow podniku v obou případech stejný. Mezi nejvýznamnější finanční náklady projektu patří obvykle úroky z investičního úvěru. Roční cash flow projektu vypočítáme jako součet zdaněného zisku (bez zahrnutí úroků) a ročních odpisů investice sníţený o přírůstek čistého pracovního kapitálu. Velmi těţké je rovněţ určit, jakou hodnotu bude mít investiční majetek na konci své ekonomické ţivotnosti. Technická a ekonomická ţivotnost projektu se totiţ mohou lišit. Technická ţivotnost nesmí být nikdy kratší neţ ţivotnost ekonomická. Ta můţe být omezena vedle faktické ţivotnosti výrobního zařízení i délkou ţivotního cyklu výrobku, rozsahem zdrojů surovin, rychlostí technického pokroku atd.34 Dalším významným zdrojem příjmů můţe být uvolnění ČPK, tedy finančních prostředků vázaných v zásobách a pohledávkách. Rovněţ je nutné určit velikost výdajů na likvidaci projektu. Jelikoţ jsou výdaje na likvidaci v některých případech značné (např. uzavření jaderné elektrárny Fukušima), nemusí vţdy tato závěrečná fáze projektu skončit v “černých číslech“.

3.4. Metody hodnocení ekonomické efektivnosti Investiční projekty by měly přispívat dosaţení hlavního cíle podniku, tedy k maximalizaci trţní hodnoty pro vlastníky. K rozhodnutí, zda bude či nebude určitý projekt realizován příp. která z investičních variant je pro podnik výhodnější, by mělo přispět vyhodnocení finančních i jiných kritérií ekonomické efektivnosti investic. I kdyţ jsou některé metody posuzování ekonomické efektivnosti pro určité typy projektů vhodnější, nelze obecně říci, ţe by některé metody byly horší a jiné lepší. Při hodnocení stejného projektu několika různými metodami však často můţeme dospět k velmi rozdílným výsledkům. Kaţdá z metod nám totiţ podává informace o projektu z jiného pohledu, přičemţ FOTR, J; SOUČEK I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, 1999.s.96 34

39

kaţdá klade důraz na jiné skutečnosti nebo od nich abstrahuje. Jednotlivé metody hodnocení investic pak můţeme dělit podle různých hledisek. Jedním ze základních hledisek faktor času, podle kterého můţeme dělit metody na: -

statické

-

dynamické.

Statické metody nerespektují časovou hodnotu peněz. Pro svou jednoduchost a snadnou interpretaci jsou však dosti oblíbené a hodí se zejména jako orientační ukazatel doby splacení investice. Obecně se dá říci, čím je poţadovaná výnosnost projektu niţší, tím je vliv faktoru času na výsledky hodnocení méně významný.35 Pouţití dynamických metod lze doporučit téměř vţdy. Zvláště vhodné je jejich pouţití v případě projektu s dlouhou ţivotností. Nerespektování faktoru času můţe vést ke značnému zkreslení pohledu na efektivnost jednotlivých projektů. Další rozdělení metod hodnocení investic můţe být provedeno na základě efektů z investice, které jsou investorem sledovány. Rozlišujeme: -

nákladová kritéria hodnocení efektivnosti (efektem investice je úspora nákladů)

-

zisková kritéria hodnocení efektivnosti

-

kritéria čistého peněţního toku.

Metody zaloţené na nákladových kritériích neberou vůbec v potaz příjmovou stránku investičního projektu. Vzhledem k tomu, ţe účelem námi sledovaného projektu není sníţení nákladů, naopak je projekt orientován na zvýšení peněţních toků, resp. co nejvyšší ziskovost výroby, nebudeme se proto v dalším textu těmito metodami nadále zabývat. Těchto metod můţe být vyuţito lépe vyuţito v případě neziskových projektů, rovněţ byly ve velké míře vyuţívány prognostiky v centrálně plánovaných ekonomikách, které nebyly orientovány na zisk.

3.4.1. Statické metody Metody abstrahující od vlivu faktoru času se pouţívají především u projektů s krátkou dobou ţivotnosti či velmi nízkou diskontní sazbou. V této části si představíme dvě základní jednoduché metody, které však mohou slouţit k rychlé orientaci investora při představování

35

HRDÝ, M. Hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů EU. Praha: ASPI, 2006. s.14

40

projektu a k rychlému získání obrazu o projektu, a to metodu doby návratnosti a průměrné rentability. Ve “statické podobě“ mohou být vyjádřeny i další metody hodnocení investic, v závislosti na prodluţování ţivotnosti a růstu diskontní sazby jim však klesá vypovídací hodnota. Doba návratnosti Pomocí této hodnotící metody zjišťujeme dobu provozu investičního projektu potřebnou pro úhradu veškerých investičních nákladů. Za dobu návratnosti se investorovi vrátí jím vloţené prostředky bez zohlednění časové hodnoty peněz. Jako vstupní proměnné jsou tedy pouţívány jen čistý peněţní tok z investice a investiční výdaj. Nejlépe hodnocená pak bývá varianta, u které je doba návratnosti investice nejkratší. Tato metoda však nezohledňuje ţivotnost projektu, a tak by při její aplikaci bez dalšího byly preferovány projekty s krátkou ţivotností bez ohledu na jejich ziskovost. Dobu návratnosti můţeme určit třemi způsoby: 1) Průměrná doba návratnosti - určí se jako podíl investičního výdaje a průměrného ročního cash flow:

I CF

t t…………doba (rok) návratnosti I…………investiční výdaj C F ........průměrný roční cash flow

Průměrný roční cash flow pak získáme ze vztahu: n

C Fi CF

i 0

n

CFi ……..čistý peněţní tok v i-tém roce

n………..doba ţivotnosti

41

Tato metoda není příliš přesná, jelikoţ rozmělňuje investiční náklad i likvidační zůstatek do jednotlivých let ţivotnosti projektu a na jejím základě tak většinou není moţné s dostatečnou přesností určit skutečnou dobu návratnosti investice. 2) Skutečná doba návratnosti – tato metoda je obtíţně vyjádřitelná matematickým vzorcem. Určení skutečné doby návratnosti je však poměrně snadné za pomoci excelové tabulky vyjadřující postupné kumulování peněţních toků. Rok, ve kterém kumulovaný čistý peněţní tok dosáhne kladné hodnoty je povaţován za rok splacení. Dobu návratnosti můţeme určit s přesností na dny tak, ţe určíme poměr zbývající neuhrazené části z roku předcházejícího roku splacení a cash flow roku splacení a vynásobíme jej počtem dní v roce. Rok návratnosti by se dal také vyjádřit nerovnicí: t

0

t

C Fi i 1

C Fi

C Ft

1

i 1

Den návratnosti v roce návratnosti: t 1

d

C Fi i 1

C Ft

365

d…......den návratnosti (v roce t) CFt…….cash flow v roce návratnosti 3) Diskontovaná doba návratnosti – není statickou metodou. Přesto ji z důvodu přehlednosti uvádíme na tomto místě. Jedná je o doplnění metody skutečné doby návratnosti o faktor časové hodnoty peněz. Postup výpočtu je stejný jako v předchozím případě s tím rozdílem, ţe počítáme jiţ s diskontovaným kumulovaným peněţním tokem. Podobným způsobem se můţeme dopracovat i k určení přesného dne návratnosti investice. Průměrná rentabilita 42

Druhou statickou metodou hodnocení ekonomické efektivnosti investic, kterou si představíme, je průměrná rentabilita vloţeného kapitálu. Metoda umoţňuje porovnání rentability jednotlivých variant investičního záměru. Stanovíme ji jako poměr průměrného čistého peněţního toku k vloţenému kapitálu. Metoda rovněţ nezohledňuje faktor času a její další nevýhodou je, ţe nebere v potaz celkovou výnosnost projektu, ale pouze její průměrnou hodnotu. Na druhou stranu je vyuţitelná pro porovnání variant s různou dobou ţivotnosti a rozdílnou výnosností. Sofistikovanější metodou určení výnosnosti investice z pohledu investora můţe být např. EVA – ekonomická přidaná hodnota. Pro výpočet této metody je určující následující vztah:

CF

R

I

3.4.2. Dynamické metody Pouţití dynamických metod se doporučuje u investičních projektů, které počítají s delší dobou pořízení investičního majetku či delší dobou jejich ekonomické ţivotnosti. Respektování časové hodnoty peněz je základním faktorem, kterým se dynamické metody odlišují od metod statických. Je tak eliminováno riziko zkreslování pohledu na efektivnost investic a umoţněno lepší rozhodování o skutečně nejefektivnější variantě investice. Největším problémem správné evaluace investičních projektů při pouţití dynamických metod je vedle určení peněţních toků z investice správná volba diskontní sazby projektu. Obecně lze říci, ţe čím je zvolená diskontní míra projektu vyšší, tím střízlivější pohled na hodnocení investice nabízí. Vyšší diskontní sazbu pouţíváme rovněţ u projektů s vyšší mírou rizika a jejím nadsazením můţeme rovněţ eliminovat vliv inflace na současnou hodnotu vloţeného kapitálu. Čistá současná hodnota Čistá současná hodnota investičního projektu je základním a nejčastěji pouţívaným ukazatelem ekonomické efektivnosti investic. Její předností je zejména srozumitelnost výsledku a jasně daná hodnotící kritéria. Čistá současná hodnota projektu vyjadřuje současnou hodnotu budoucích peněţních toků a investičního výdaje. Určíme tedy jako rozdíl kumulovaného diskontovaného cash flow za celou dobu ţivotnosti projektu a investičního výdaje. V případě, ţe se investiční výdaj uskuteční v několika letech, je nutné jej rovněţ diskontovat. 43

Aby mohl být investiční projekt přijat, musí jeho čistá současná hodnota (dále jen „NPV“) nabývat kladných hodnot. Obvykle je ale investory poţadována NPV vyšší. Velikost NPV projektu určuje jeho přidanou hodnotu pro podnik. Při posuzování jednotlivých variant projektu je za nejefektivnější povaţována ta, která má nejvyšší NPV. Výpočet NPV tedy vychází z následujícího vztahu: n

C Fi

NPV i 1

(1

r)

i

I

NPV………čistá současná hodnota r…………...diskontní sazba Index rentability Jedná se o metodu hodnocení ekonomické efektivnosti, která úzce souvisí s čistou současnou hodnotou. Vypočítá se jako podíl současné hodnoty budoucích příjmů projektu a současné hodnoty investičních výdajů.36 Vyjadřuje současnou hodnotu budoucích příjmů projektu připadajících na jednotku investičního nákladu, tedy kolik korun budoucích příjmů přinese 1 Kč investičního nákladu. Aby byl investiční projekt přijatelný, musí být jeho index rentability větší neţ 1. Index rentability můţeme vyjádřit vzorcem: n

IR

i 1

C Fi (1

r)

i

I

Vnitřní výnosové procento (IRR) Jedná se o další vhodnou dynamickou metodu hodnocení efektivnosti investice. Vnitřní výnosové procento označuje výnosnost projektu za celou dobu jeho ţivotnosti. Jedná se FOTR, J; SOUČEK I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, 1999.s.66 36

44

vlastně o diskontní míru projektu při které je jeho NPV rovna nule, tedy maximální únosnou míru pro realizaci projektu. Matematicky můţeme vyjádřit vnitřní výnosové procento následovně: n

i 1

C Fi (1

IR R )

i

I

Řešení takovéto rovnice je v praxi ale poněkud obtíţnější. Jedná se totiţ o rovnici n-tého stupně. Můţeme postupovat metodou pokusů a omylů při postupném dosazování hodnot diskontní sazby – odborně se tomu říká metoda postupné aproximace. Vhodné je aplikovat tuto metodu za pouţití tabulkového procesoru, který nám umoţní postupovat při postupné aproximaci po poměrně malých intervalech. Vnitřní výnosové procento je moţno určit rovněţ za pouţití metody půlení intervalů. Hlavní výhodou metody vnitřního výnosového procenta je to, ţe nemusíme sloţitě určovat hodnotu diskontní sazby, bývá často určena špatně a můţe znamenat značné zkreslení výsledků hodnocení ekonomické efektivnosti projektu. Nevýhodou této metody je, ţe za určitých okolností můţe IRR nabývat více hodnot. Zkušený hodnotitel si s tímto nedostatkem dokáţe snadno poradit. Metodu určování vnitřního výnosového procenta bývá vhodné doplnit o grafické znázornění

45

Závěr Hlavním cílem této práce bylo zhodnotit ekonomickou efektivnost investičního projektu „Linka k vyuţívání odpadních pneumatik“financovaného ze zdrojů EU ve třech investičních variantách. Projekt byl realizován poměrně významnou a rychle se rozvíjející společností regionu jiţní Moravy – KOVOSTEEL, s.r.o. Tato společnost se zabývá nakládáním s odpady a jejich zpracováním a má bohaté zkušenosti s čerpáním dotací z evropských strukturálních fondů. Tahle investice však byla z pohledu EU jako vnějšího prostředí podniku zcela výjimečná. Vedle poskytnuté dotace, otevřela investice doposud regionálně orientovanému podniku bránu na evropské trhy a nebýt komunitární legislativy, nebyl by rozvoj podnikání s odpadními pneumatikami v takovém měřítku vůbec moţný. Naprosto nový teritoriální rozsah a zcela specifický druh činnosti nakonec vedl společnost k rozhodnutí o vytvoření samostatné dceřiné společnosti RPG Recycling. Na začátku bylo nutné zabývat se otázkou předpokladů pro rozvoj podnikání v oblasti materiálového vyuţití odpadních pneumatik. Jedná se totiţ o proces poměrně velmi náročný na spotřebu energie a výsledný produkt není přece jen natolik atraktivní, aby mohl generovat příliš vysoké zisky. Z jednoduchých analýz provedených v kapitole 1.2. navíc vyplývá, ţe energetické vyuţití pneumatik je ekonomicky daleko efektivnější neţ zpracování materiálové. Základním legislativním předpokladem byl zákaz skládkování pneumatik a zákonem daný příkaz zpětného odběru odpadních pneumatik povinnými subjekty. Ty se mohou pneumatik zbavovat pouze ve specializovaných zařízeních na vyuţití odpadů. Zákon navíc zpřísnil podmínky pro provoz těchto zařízení, které jsou obvykle primárně určeny ke spalování komunálního odpadu, a v obecné rovině rovněţ upřednostnil materiálové vyuţívání, které je navíc v některých zemích EU povinné. Povinné subjekty tak začaly být nuceny za ekologickou likvidaci pneumatik platit. Zvýšená poptávka po ekologické likvidaci pneumatik tak vedla podnik k úvahám o rozšíření provozní kapacity linky z dvousměnného provozu na třísměnný. Jednotlivé zhodnocení těchto dvou moţností tak tvoří základní dvě varianty realizace projektu, přičemţ jednou z hypotéz této práce bylo, ţe varianta třísměnného provozu bude ekonomicky efektivnější. V podniku 81

jsem se rovněţ dozvěděl o další velmi zajímavé moţnosti vyuţití pryţového granulátu jako pojiva do gumoasfaltových povrchů silnic. Vzhledem tomu, ţe je realizace tohoto vyuţití výrobní linky dlouhodobým cílem tohoto podniku, učinil jsem z něj třetí variantu provozu. Výpočty bylo potvrzeno, ţe třísměnná varianta provozu linky je skutečně efektivnější neţ varianta dvousměnného provozu, a to všemi hodnotícími kritérii. Kaţdá koruna vloţená do projektu se při této variantě vrátí více neţ šestinásobně, vnitřní výnosové procento investice je téměř 93% (tak vysoké výnosnosti dosahují většinou jen projekty daleko rizikovější) a doba návratnosti je jen něco málo přes rok. Čistá současná hodnota je v tomto případě 146 milionů Kč, hypotéza o 160 milionové NPV tak nebyla naplněna. To je ale způsobeno poměrně vysokým nastavením diskontní sazby, která by měla pokrýt riziko, ţe kapacita linky přece jen nebude vyuţita tak, jak je předpokládáno nebo ţe dojde k poklesu „výkupních“ cen a rovněţ zahrnuje vliv inflace, jelikoţ příjmy i výdaje investičních variant jsou počítány v současných cenách. Jako daleko nejefektivnější pak ze srovnání vychází varianta třetí, která však v současné době není příliš reálná. I kdyby ale došlo k masivnímu rozšíření této metody, čehoţ by mohlo být reálně v budoucnosti dosaţeno např. opět i za pomoci evropské legislativy, domnívám se, ţe by trhem určená cena byla niţší neţ 8 Kč, jak předpokládá manaţer firmy RPG Recycling. Vzhledem k tomu, ţe ale NPV při ceně 8 Kč/kg by znamenalo ekonomický přínos pro podnik ve výši přes 372 milionů, je zde značný manévrovací prostor pro případnou negociaci o ceně a která by při stále velmi slušné NPV ve výši 200 000 000Kč mohla klesnout aţ na něco málo přes 5 Kč/kg. Třetí varianta by tedy hypotézu, ţe NPV projektu bude větší neţ 160 000 000Kč velmi pravděpodobně naplnila. Podmínky stanovené Komisí pro poskytnutí dotace podnik splnil a nadále plní bez větších obtíţí a hodnoty ukazatelů ekonomické efektivnosti stanovené v podnikatelském plánu a finanční příloze rozhodnutí se i po aktualizaci dat s druhou variantou provozu (při zachování 8% diskontní míry a započtení celé investice) téměř přesně shodují. Věřím, ţe tato práce bude mít pro management podniku přínos, a to zejména v tom, ţe poskytne podniku ucelený ekonomický pohled na realizovaný projekt a pomůţe mu 82

při rozhodnutí o zavedení třísměnného provozu. Rovněţ je určitým podkladem pro usnadnění případné kontroly podmínek pro poskytnutí dotace ze strany orgánů k tomu povolaných. V případě realizace Varianty III má podnik podklad pro stanovení mantinelů při negociaci a ceně výsledného produktu.

83

Seznam pouţitých zdrojů [1] HRDÝ, M.: Hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů EU. 1. vydání. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2006. 204 s. ISBN 80-7357-137-4. [2] MAREK,D.: Příprava a řízení projektů strukturálních fondů Evropské unie. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Brno: Barrister & Principal, 2009. 215 s. ISBN 9788087029565 [3] FOTR, J.: Podnikatelský plán a investiční rozhodování. 2. přepracované a doplněné vydání, Praha: Grada Publishing, 1999. 214 s. ISBN 80-7169-812 [4] GRÜNWALD, R., HOLEČKOVÁ, J.: Finanční analýza a plánování podniku. 1. vyd. Praha, VŠE, 2002. 184 s. ISBN 80-2450-422-7 [5] VILAMOVÁ, Š.: Jak získat finanční zdroje Evropské unie. Praha: GRADA Publishing, 2004. 196 s. ISBN 80-2470-828-0. [6] PETŘÍČEK, Václav. Česká podpora podnikání v evropském kontextu. 1.vydání. Praha : Corona Communications, 2007. 179 s. ISBN 9788090395428. [7] VILAMOVÁ, Šárka. Čerpáme finanční zdroje Evropské unie : praktický průvodce. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 200 s. ISBN 802471194X. [8] SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. Praha : C. H. Beck, 2002. 498 s. ISBN 9788074003363 [9] SEDLÁČEK, J. Účetní data v rukou manažera – finanční analýza v řízení firmy.Praha : Computer Press, 2001. 220 s. ISBN 80-7226-562-8 [10]

KORYTÁROVÁ, J. Ekonomika investic. Brno : CERM, 2001. 224 s.

[11] BORECKÝ, Karel. Ojeté pláště pneumatik a jejich postavení v systému hospodářství ČR. , Odpadové fórum, roč.2009, č. 10 , s. 23-25

odpadového

[12] Internet. In Fondy evropské unie [online]. c2011 [cit. 2011-12-04]. Dostupné na WWW: [13] Internet. In Businessinfo [online]. c2011 [cit. 2011-12-02]. Dostupné na WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/identifikace-financni-tokinvestice/1001663/54334/> [14] Internet. In Pneurevue [online]. c2011 [cit. 2011-05-03]. Dostupné na WWW: [15] Internet. In Montstav [online]. c2011 [cit. 2011-12-04]. Dostupné na WWW: <www.montstav.cz> [16] Internet. In Ministerstvo životního prostředí [online]. c2011 [cit. 2011-05-03]. Dostupné na WWW http://www.mzp.cz/__c1256e7000424ac6.nsf/Categories?OpenView&Start=1&Count=30 &Expand=3.2#3.2 84

[17] Internet. In Pneurevue [online]. c2011 [cit. 2011-22-02]. Dostupné na WWW:<envi.upce.cz/pisprace/ks_pce/04/houdek.pdf> [18] Internet. In Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. c2011 [cit. 2011-17-03]. Dostupné na WWW: [19] Internet. In Kovosteel [online]. c2011 [cit. 2011-01-02]. Dostupné na WWW: <www.kovosteel.cz.>. [20] Internet. In RPG Recycling [online]. c2011 [cit. 2011-03-04]. Dostupné na WWW: <www.rpgrecycling.cz> [21] Internet. In Operační program životní prostředí [online]. c2011 [cit. 2011-0504].http://www.opzp.cz/ke-stazeni/392/3040/detail/implementacni-dokument-opzp/

85

Seznam grafů Graf č.1: Graf č.2: Nakládání s pneumatikami v roce 2007 Graf č.3: Nakládání s pneumatikami v roce 2006 Graf č.4: Závislost NPV projektu na diskontní sazbě Graf č.5: Závislost NPV a příjmů na ceně granulátu

Seznam tabulek

Tabulka č.1: Vyhodnocení zpětného odběru výrobku pneumatik (2002-2007) Tabulka č.2: Přehled investičních projektů podle míry rizika Tabulka č.3: Předpokládané roční výdaje na provoz investice Tabulka č.4: Předpokládané roční příjmy z provozu investice Tabulka č.5: Čistý peněţní tok z provozní činnosti v letech provozu Tabulka č.6: Ostatní údaje Tabulka č.7: Výpočet doby návratnosti Tabulka č.8: Rok návratnosti Tabulka č.9: ? Tabulka č.10: Varianta II Tabulka č.11: Varianta III 86

Tabulka č.12: Průměrná rentabilita Tabulka č.13: Varianta I Tabulka č.14: Varianta II Tabulka č.15: Varianta III Tabulka č.16: Vnitřní výnosové procento pro investici bez započítání dotací Tabulka č.17: Vnitřní výnosové procento pro investici se započtením dotace Tabulka č.18: Vyhodnocení nejefektivnější varianty investice bez dotace Tabulka č.19: Vyhodnocení nejefektivnější varianty investice s dotací

Seznam obrázků Obrázek č.1: Mapa ukazující počet míst se zařízením pro vyuţití pneumatik Obrázek č.2: Linka ELDAN Obrázek č. 3: pryţový granulát Obrázek č.4: Provoz RPG recycling

87

Přílohy

46