MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Problematika hazardních her a patologického hráčství na vybrané základní škole Bakalářská práce

Brno 2014

Vedoucí práce:

Autor práce:

doc. MUDr. Petr Kachlík, Ph.D.

Petra Malíčková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 1. 12. 2014

…………………………….. Petra Malíčková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu doc. MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za odborné vedení při psaní mé bakalářské práce, jeho vstřícný přístup, cenné rady a připomínky. Dále děkuji vedení základní školy, jejím učitelům a žákům, kteří umožnili a podíleli se na realizaci výzkumného šetření.

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 5 1 Hazardní hry .............................................................................................................. 6 1.1 Hazard a děti ....................................................................................................... 6 1.2 Druhy hazardních her .......................................................................................... 9 2 Patologické hráčství ................................................................................................. 13 2.1 Charakteristika patologického hráčství............................................................... 13 2.2 Fáze vývoje patologického hráčství ................................................................... 15 2.3 Diagnostika patologického hráčství ................................................................... 17 3 Prevence .................................................................................................................. 20 3.1 Druhy prevence ................................................................................................. 20 3.2 Oblasti prevence ................................................................................................ 22 4 Problematika hazardních her a patologického hráčství na vybrané základní škole ..... 27 4.1 Metodika výzkumu ............................................................................................ 27 4.2 Prezentace výsledků dotazníkového šetření........................................................ 30 4.3 Vyhodnocení hypotéz ........................................................................................ 39 4.4 Shrnutí a interpretace výsledků .......................................................................... 45 Závěr .......................................................................................................................... 47 Shrnutí ........................................................................................................................ 48 Summary .................................................................................................................... 48 Literatura .................................................................................................................... 49 Seznam grafů .............................................................................................................. 52 Seznam obrázků .......................................................................................................... 53 Seznam tabulek ........................................................................................................... 54 Seznam příloh ............................................................................................................. 56

Úvod Patologické hráčství a hazardní hraní jsou jevy, které se v současné době objevují častěji než v minulosti. V mnoha případech mohou mít velmi negativní dopad na život jedince, což je také jeden z důvodů, proč je jim nyní věnována značná pozornost i ze strany odborníků a širší veřejnosti. Těmito jevy jsou ohroženy různé věkové kategorie, i děti. Právě u této skupiny se závislost na hazardu rozvíjí podstatně rychleji než u dospělých. Proto je důležité, aby byla věnována pozornost prevenci hazardním hrám už od nízkého věku. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pro výzkumné šetření, která se zaměří na zmapování těchto jevů ve spojitosti s žáky základní školy. Cílem bakalářské práce je zjistit postoje dětí na ZŠ k hazardním hrám, jejich zkušenosti s hraním hazardních her a povědomost o problematice patologického hráčství. Bakalářská práce se celkově skládá ze čtyř kapitol. První kapitola se týká hazardních her. Nejprve jsou vysvětleny základní pojmy této problematiky a následně je věnována pozornost hazardu ve vztahu ke specifické skupině – dětem. Druhá část první kapitoly se zabývá představením jednotlivých druhů hazardních her a rizik, která tyto hry přinášejí. Druhá kapitola je zaměřena na patologické hráčství. Nejdříve jsou vysvětleny základní pojmy spadající do této oblasti, poté jsou uvedeny fáze patologického hráčství a závěr kapitoly se zaměřuje na vybrané diagnostické nástroje a kritéria. Třetí kapitola je věnována prevenci, zejména jejím druhům a oblastem s akcentem na primární prevenci ve školním prostředí. V rámci výzkumné části bylo realizováno dotazníkové šetření se 129 respondenty, jimiž byli žáci šestého a devátého ročníku vybrané základní školy. Výzkumným nástrojem byl dotazník se 14 otázkami, které zkoumaly zkušenosti žáků s jednotlivými druhy hazardních her, dále jejich postoje vůči hazardu a také znalosti týkající se patologického hráčství. Získaná data byla statisticky analyzována a poté interpretována. Následně mohou být využita samotnou školou např. jako informační základna pro preventivní práci proti tomuto sociálně patologickému jevu.

5

1 Hazardní hry Tato kapitola se věnuje hazardním hrám. První část je zaměřena na vysvětlení základních pojmů spadající do oblasti hazardu a také na specifika, která s sebou přináší hazardní hraní u dětí. Druhý úsek demonstruje základní výčet hazardních her, dále popisuje jejich důležité znaky a rizika, která přinášejí.

1.1 Hazard a děti Hazardní hry už dávno nejsou činností, která by se týkala výlučně dospělé populace. Jejich rozšíření přineslo řadu důsledků. Jedním z nich je přilákání mladé generace hráčů, proto by se měla pozornost obrátit i na tuto specifickou skupinu. (Nešpor, K., 2011a) Hra, hazard, gambling Protože se bakalářská práce se věnuje problematice hazardních her a hraní, je potřebné nejdříve tyto pojmy objasnit. Pojem hra znamená činnost člověka, která je typická tím, že je samoúčelná (například oproti učení), může probíhat jak individuálně, tak skupinově. Jejím důležitým rysem je spontánnost, což znamená, že hra se uskutečňuje na základě svobodné volby. Hra rovněž umožňuje lidem pociťovat prožitky o různé intenzitě a míře pozitivity nebo negativity. (Prunner, P., 2008) „Hra je nejpřirozenější projev činnosti. Je to základní aktivita života, která člověka provází po celý život, uvolňuje jeho potenciál, slouží k duševní relaxaci. Hra má hodnotu sama o sobě. Je cílem sama sobě, a nikoli jen pouhým prostředkem k dosažení cíle.“ (Mühlpachr, P., 2008, s. 89) Důvod hry nemusí být však vždy spontánní a v některých případech může být hra jedincem využívaná jako obranný mechanismus. „U dětí zvláště v nízkém věku můžeme pozorovat, jak je jejich hra ventilem osobních vnitřních konfliktů a je možné se domnívat, že nějakým způsobem toto unikání z reality do prostoru hry může podporovat rozvoj vášně pro hru i v dospělém věku.“ (Frouzová, M., 2003, s. 267) P. Prunner (2008) uvádí několik definic hazardu. Jedna z nich pohlíží na hazard jako na „označení strategie lidského chování založeného na uplatňování a preferenci rizikového rozhodování za současného potlačení regulujícího faktoru zodpovědnosti“ (Prunner, P., 2008, s. 34). Další definice odráží skutečnost, že hráč zažívá vzrušení ve smyslu zisku nebo ztráty všeho, což může podněcovat jeho soutěživou stránku. K. Nešpor (2011a, s. 12) zmiňuje, že „pro hazard je typické, že si hráč kupuje možnost 6

nebo iluzi výhry. Materiální hodnoty, zvláště peníze, mají u problémů působených hazardem významnou úlohu.“ Peníze jsou tedy častým podnětem a motivací pro hazardní hraní. S výše uvedenými pojmy je spjat termín gambling. Jedná se o „výraz, převzatý z anglického jazyka a znamená hráčství, hazardní hru, riskantní sázku, karban.“ (Sekot, A., 2010, s. 56) V poslední době však bývá často vnímán spíše ve smyslu chorobného, patologického hráčství. „Tato osobnostně vypjatá charakteristika je podporována, akcentována a rozvíjena zejména v prostředí adorujícím okamžitý zisk, nestandardní cesty získávání bohatství, konzumní posedlost.“ (Sekot, A., 2010, s. 56) Děti jako hazardní hráči Podle zákona č. 202/1990 Sb., O loteriích a jiných podobných hrách, je účast na těchto aktivitách zakázána osobám mladším 18 let. Provozovatelé těchto her jsou povinni postupovat tak, aby se nezletilé osoby nemohly hry zúčastnit (například pomocí kontroly věku prostřednictvím průkazu totožnosti). (Zákon č. 202/1990 Sb. [online], 1990) Hlavním rizikem u dětí a mladistvých je to, že mladé generace rychleji propadají hazardu než dospělá populace. Pokud se hazard u dětí vyskytne, má podstatný vliv na školní výkon a prospěch. To se může projevit v dosažení nižšího stupně vzdělání a posléze horšího uplatnění na trhu práce. Dalším nebezpečím je rozvoj jiných sociálně patologických jevů u dítěte, jako například závislosti na drogách (zejména alkoholu) nebo prostituce. (Nešpor, K., 2011a) „Je zde častější tendence zneužívat širší spektrum návykových látek a přecházet od jedné ke druhé nebo k více látkám současně“ (Nešpor, K., 2011b, s. 53) Na hraní hazardních her v dětském věku mají vliv určité rizikové faktory a jejich vzájemná kombinace. Řadí se sem snadný přístup k hazardu, přítomnost hazardního hráče v okolí dítěte, problémy v rodinných vztazích, nedostatečný zájem ze strany rodičů a příbuzných, dále hyperaktivita, poruchy chování nebo špatná finanční situace rodiny. Rizikové činitele se tedy vyskytují jak na úrovni biologické, tak psychologické a sociální. Hraní hazardních her v mladém věku je podobně jako u dospělých častější u mužského pohlaví. (Nešpor, K., 2011a) „Souvislostem mezi patologickým hráčstvím a mladou generací není v naší republice prozatím věnována dostatečná pozornost, a pokud se o patologickém hráčství hovoří, pak je většinou spojováno s populací dospělých“ (Prunner, P., 2008, s. 132). 7

Následující tabulka dokazuje, že se tato problematika netýká jen dospělých a že je potřeba se v této oblasti zaměřit i na děti a mladistvé. Někdy se závislost na hazardu nemusí objevit právě v tomto mladém věku, ale může představovat určité riziko pro rozvoj patologického hráčství v budoucnu. Níže je uvedena tabulka, která ukazuje, kolik dětí a dospívajících se ambulantně léčilo s patologickým hráčstvím v letech od roku 2006 do roku 2012. Údaje se týkají jen České republiky a pocházejí z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Věková skupina

Nově zjištěná 0 - 14 let 15 - 19 let 20 let a více onemocnění

Rok

Celkem

Muži

Ženy

2006

1341

1225

116

2

84

1255

579

2007 2008 2009 2010 2011

1248 1383 1435 1456 1385

1145 1298 1304 1315 1208

103 85 131 141 177

1 5 3 0 2

73 154 79 45 50

1174 1224 1353 1411 1333

471 492 600 491 477

2012

1415

1253

162

0

37

1378

492

Tab. 1: Vývoj počtu pacientů s dg. F63.0 v ambulantních zdravotnických zařízeních podle pohlaví a věkových skupin (Zdroj: B. Nechanská, 2013, s. 5)

Velmi důležitou skutečností, na kterou by měl být dbán zřetel, je to, že děti a mladiství tvoří specifickou skupinu. Mají jiné potřeby a zájmy než dospělí. Od toho by se měl odvíjet také způsob práce s nimi. „Při práci s dětmi a dospívajícími je prioritním a mnohdy nejobtížnějším úkolem motivace k jakékoliv aktivitě, která umožňuje změnu životního stylu. Je potřeba počítat s masivními obrannými reakcemi a odpory, které je potřeba umět zpracovávat. Pokud je to možné, ukazuje se jako výhodné spolupracovat s rodinným systémem nebo alespoň s některým pro klienta významným rodinným příslušníkem – tato spolupráce je u dětí naprostým předpokladem úspěšnosti.“ (Broža, J., 2003, s. 235) Podstatným faktorem efektivního řešení problémů s hazardem je tedy zajištění kooperace s rodinou a práce s motivací jak u samotné rodiny, tak daného jedince. „Hlavním cílem při práci s dětmi je motivace rodičů k aktivitě při navozování změny. Rodiče jsou stále pro dítě nejvýznamnější osoby, a to i v případě, že neplní své funkce podle společensky daných norem.“ (Broža, J., 2003, s. 235)

8

1.2 Druhy hazardních her Tato podkapitola se věnuje jednotlivých druhům hazardních her. Je zaměřena zejména na jejich základní charakteristiku, způsob fungování, popřípadě dělení. Hazardní hry se navzájem liší podílem náhody na dosažení výhry. Na jedné straně jsou hry, pro které jsou klíčové určité dovednosti a znalosti, příkladem může být hraní pokeru. Pak je zde i druhá skupina hazardních her, jejichž výsledek závisí zcela na náhodě. Sem se řadí například výherní automaty a loterie. (Sekot, A., 2010) Výherní hrací přístroje K. Nešpor (2006) rozlišuje automaty na zábavní a výherní. Pro zábavní automaty (zábavní hrací přístroje) je typické především to, že si hráč kupuje čas. Jako příklad zábavních automatů lze uvést nejrůznější počítačové hry. V tomto případě tedy o hraní na automatu nemluvíme jako o hazardním hraní, ale i přesto s sebou tato činnost přináší určitá rizika. U dětí se jedná především o množství nevhodně stráveného času a také některé zdravotní potíže. V. Pokorný a kol. (2002, s. 126) popisují výherní automat jako „počítač, který má ve svém programu matematický model hry. Jeho grafické prvky na obrazovce vypovídají o tom, v jaké části programu se nachází.“ K rozšíření těchto hracích přístrojů v České republice došlo po roce 1989, od té doby se jejich počet stále zvyšoval. Jak se počet výherních hracích přístrojů vyvíjel v letech 2000 až 2007, znázorňuje následující graf.

Graf 1: Vývoj počtu provozovaných VHP v období 2000 až 2007 v České republice (Zdroj: Novotný, J., 2008, s. 43)

9

Podstatným rysem výherních automatů je právě to, že si hráč kupuje možnost výhry. Zde se už zcela jistě jedná o hazardní hry. K. Nešpor (2006) dále uvádí i dělení výherních automatů na lehké a těžké. Kritériem tohoto rozdělení je výše vkladu a také výše možné výhry. „Toto dělení je z mnoha důvodů nejasné. Co je pro jednoho malá prohra, může být pro jiného katastrofa. Navíc konstrukce některých automatů umožňuje vyměnit program, takže se z lehkého může stát obratem ruky těžký.“ (Nešpor, K., 2006, s. 10) P. Prunner (2008) upozorňuje také na jejich nevýstižné pojmenování, kdy název „výherní“ je vhodný jen pro majitele těchto automatů. „Všechny výherní automaty jsou naprogramovány tak, aby ve finále zabezpečovaly majiteli automatu potřebné zisky, včetně uhrazení nákladů na jejich pořízení. Ve své podstatě tak zákonitě musí výrazně převyšovat velikost zadrženého vkladu nad velikostí zpětně poskytnuté výhry“ (Prunner, P., 2008, s. 48) Někteří hráči jsou si vědomi toho, že výhra na automatu nepřichází každou chvíli, proto mají své strategie, o kterých si myslí, že zvýší pravděpodobnost výhry. Příkladem jedné z teorií může být například to, že gambleři pociťují větší šance na výhru, když vědí, že si nikdo delší dobu z daného automatu výhru neodnesl. Technické hry Technické hry vytvářejí samostatnou skupinu výherních hracích přístrojů. Řadí se sem zejména elektromechanické rulety, elektromechanické kostky, online videoloterijní terminály, televizní online sázení a sázkové hry po telefonu. Video-loterijní terminály ke svému chodu využívají internetové připojení. Tato zařízení jsou navázána na ústřední systém, který ovládá vývoj hry. Technické hry se u nás objevily v roce 1999, od té doby jejich počet vzrůstá. (Novotný, J., 2008) Kurzové sázky Jedná se o nejrůznější druhy sázení. Tato kategorie je v současné době velmi rozšířena, ale má také svou tradici. V minulosti bylo velmi oblíbené sázení na dostihy, kdy však tato aktivita přesahovala rozměr samotné hry a měla význam i z hlediska sociálního. Jednalo se o společensky důležitou událost. (Nešpor, K., 1999) V dnešní době je velmi časté sázení na výsledky nejrůznějších sportovních zápasů. Tyto aktivity však ztratily výše zmiňovaný společenský význam, nyní je předmětem jen samotná sázka a možnost výhry. Výhra závisí jak na náhodě, tak i na tom, jak se daní hráči v dané sportovní oblasti vyznají. V České republice lidé nejvíce

10

sází zejména na výsledky fotbalových, hokejových, basketbalových a tenisových utkání. (Prunner, P., 2008) P. Prunner (2008) za problematické považuje zejména to, že se uzavírání těchto sázek přesouvá do i barů a restaurací, což může znamenat značná rizika pro potencionální hráče. „Sportovní divák sledující utkání spolu s ostatními sportovními fanoušky snadněji podléhá atmosféře sázení, a to zvláště tehdy, je-li patřičným způsobem posilněn alkoholem. Jedinec se snáze zapojuje do sázení a je i ochoten investovat větší částku peněz. Mnohdy takovéto davové atmosféře podlehnou i ti, kteří by si v jiných podmínkách nikdy nevsadili.“ (Prunner, P., 2008, s. 53) Karetní hry K. Nešpor (1999) upozorňuje na fakt, že i když jsou karetní hry mezi hazardními značně zastoupeny, je mezi nimi rovněž celá řada typů, které hazardní nejsou. Rizikové však je spojení karetních her s alkoholem, kdy hráč snadněji ztrácí zábrany. Nebezpečné také je, když hráč řeší své neštěstí ve hře rovněž alkoholem, což může vyústit až v kombinovanou závislost. „Zvýšená hladina alkoholu pak negativně působí na schopnost autokorekce. Často se významným způsobem spolupodílí na zvýšených sklonech riskovat a vyvolává u daného hráče ochotu zvyšovat velikost vsazených investic.“ (Prunner, P., 2008, s. 53) Pro tyto hry jsou klíčové znalosti a dovednosti hráče. Mezi nejběžnější karetní hry spadá především poker a blackjack. V České republice je značně rozšířen také mariáš. Kostky Kostky představují druh hazardu, který má dávnou tradici. I když v průběhu jejich vývoje bylo vytvořeno mnoho variací her s kostkami, je zde stále určitá monotónnost. Tyto hry jsou založené na podobném principu a jen málo se od sebe liší. Podobně jako karetní hry, kostky nemusí být za každých okolností hazardními hrami. Velmi populární kostkovou hrou je craps. (Nešpor, K., 1999) Hazardní hry v kasinech I když se v kasinech hrají hazardní hry uváděné v jiných kategoriích, kasina dávají těmto hrám nový rozměr. Jedná se o podniky, jejichž cílem je zisk právě z těchto aktivit. V jedné budově je tak možné najít nespočet hazardních her, jejichž výběr má uspokojit kohokoliv, kdo má chuť hrát. Klasickými hrami hranými v kasinu jsou již zmiňované karetní hry (zejména blackjack, bakarat), dále kostky, ruleta a hrací 11

automaty. Z hlediska věku hráčů jsou kasina atraktivní spíše pro mladší věkové kategorie. P. Prunner (2008) uvádí, že zvlášť velká výhra nebo prohra v kasinu má výrazný vliv na průběh dalšího hraní. V případě časné výhry vysokého finančního obnosu chce hráč tuto výhru co nejdříve zopakovat, čímž se vznik závislosti podstatně urychlí. V situaci, kdy hráč obzvláště ze začátku v kasinu prohraje vysokou částku, často pociťuje intenzivní negativní prožitky, které pak mohou jeho další hraní brzdit. Způsob sázení v kasinech je právě to, co vytváří mnohem větší riziko vzniku závislosti, než je tomu u výherních automatů. Loterie Loterie jsou aktivity, pro něž je typické vyplňování sázkových tiketů. I když loterie nepatří mezi klasické hazardní hry, za určitých okolností se jí může stát. Toto menší nebezpečí přechodu v hazardní hru je dáno zejména nižšími vklady. Mezi nejběžnější sázení pomocí tiketů spadá Sportka, Šťastných 10 a Keno. (Prunner, P., 2008) A. Sekot (2010) uvádí, že loterie mohou být atraktivní především pro chudší vrstvy, už kvůli relativně nízké vstupní částce a vysoké výhře. Ta vzbuzuje v lidech pocit naděje na lepší životní situaci. U loterií lze dosažení výhry jen minimálně ovlivnit, hlavní roli zde hraje náhoda. Online hazard Hazard prostřednictvím internetu je novou kategorií, která se rozšířila spolu s rozvojem informačních technologií. Tyto hry umožňují lidem hrát v průběhu celého dne, není zde tedy žádné omezení v podobě otevírací doby (jako je tomu v některých hernách). Dalším znakem tohoto druhu hazardu je to, že dotyčný hraje přímo z domova, což může přitahovat méně časté skupiny hráčů - ženy a mladistvé. (Novotný, J., 2008) Hranice mezi hazardními a nehazardními hrami není zcela jasná a přesná, proto také není možné uvést vyčerpávající výčet hazardních her. Tatáž hra za některých okolností může být hazardní (zejména tehdy, pokud se hraje o peníze), za jiných nikoliv. (Pokorný, V. a kol., 2002)

12

2 Patologické hráčství Druhá kapitola je zaměřena na problematiku patologického hráčství. Nejprve jsou vymezeny základní pojmy, které s tímto jevem souvisejí. Následně jsou uvedeny a popsány jednotlivé fáze vývoje patologického hráčství. Poslední část této kapitoly se orientuje na vybrané diagnostické nástroje a kritéria.

2.1 Charakteristika patologického hráčství Mezinárodní klasifikace nemocí řadí patologické hráčství mezi nutkavé a impulzivní poruchy a označuje jej diagnózou F63.0. Nutkavé a impulzivní poruchy „jsou charakterizované opakovanými činy, které nemají žádnou jasnou racionální motivaci, nemohou být ovládány a obecně působí svým nositelům poškozování vlastních zájmů i zájmů jiných lidí“ (MKN [online], 2013, s. 237). Jak uvádí S. Fischer (2006), návykové a impulzivní poruchy se vyznačují třemi znaky, kterými je lze rozlišit od jiných poruch. První charakteristikou je ztráta schopnosti nepodlehnout určitému pokušení, i když si daná osoba uvědomuje jeho negativní následky. Další společným bodem jsou pocity napětí a neklidu, které před samotným aktem eskalují. Poslední znak představuje uspokojení potřeby danou činností, které se projevuje zejména pocity vzrušení a uvolnění. Dále je patologické hráčství popisováno jako „porucha spočívající v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na újmu hodnot a závazků sociálních, vyplývajících ze zaměstnání, materiálních a rodinných“ (MKN [online], 2013, s. 237). Patologické hráčství je jedním ze sociálně patologických jevů, proto je také důležité představit pojem sociální patologie. A. Sekot (2010, s. 9) sociální patologii definuje jako „shrnující pojem pro nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy, tzv. společensky nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování“. Se sociální patologií rovněž souvisí další termín, kterým je „sociální deviace“. Sociální deviace zahrnuje různé druhy chování, které jsou charakteristické nedodržováním a nepřizpůsobením se určitým normám, které jsou v určité skupině nebo společnosti platné. Tyto odchylky od normy mohou být jak ve směru pozitivním, tak negativním. (Bártlová, S., 1998) G. Munková (2004, s. 9) podotýká, že pojem „norma“ nespadá pouze do oblasti práva. „Máme zde na mysli ne pouze zákony, ale i náboženské a etické normy, normy vztahující se k určitým zvykům, obyčejům a rituálům ve 13

společnosti“ Aby bylo možné odlišit deviantní chování od normálního, je nejprve potřebné vymezit normalitu. To bývá obtížné vzhledem ke společenským podmínkám, které se neustále proměňují (jak časově, tak místně). Hodnocení chování a jednání je tedy velmi silně ovlivněno socio-kulturními charakteristikami. (Brezák, J., 2001) Sociální deviace má tedy širší význam než sociální patologie. Jako sociálně patologické jsou označovány ty deviantní jevy, které jsou nadmíru negativní a závažné pro společnost a jsou vnímány jako ohrožující. „Jevy, které jsou označovány za deviantní, nemusí být totiž vždy patologické. Sociálně patologické jevy jsou vždy pro společnost či jednotlivce negativní, což v případě deviantních jevů platit nemusí.“ (Fischer, S., Škoda, J., 2009, s.14) Pro znázornění výše uvedených pojmů využijeme schéma, které ve své publikaci uvádějí J. Dubský s L. Urbanem (2005).

Obr. 1: Normální a deviantní ve společnosti (Zdroj: Dubský, J., Urban, L., 2005, s. 18)

Samotné hráčství je potřeba odlišit od hráčství patologického. V rámci běžného hráčství je také cílem zisk peněz, nicméně se jedná o stav, kdy má hráč hru pod kontrolou a není jí ovládán. (Pokorný, V. a kol., 2002) V této situaci nemluvíme o sociální patologii, nicméně, i když je hraní v určité normě, někdo jej stejně může vnímat negativně. „Patologické hráčství se obvykle vyvíjí velice pomalu. Začíná na společensky akceptovatelné úrovni (např. sázení ve Sportce) a po dobu několika let dochází k pomalému vývoji závislosti. V některých případech se však může společensky přijatelná úroveň hraní zvrtnout do podoby patologického hráčství pod tlakem

14

intenzivního stresoru, jako je např. rozvod, ztráta zaměstnání, atd.“ (Fischer, S., Škoda J., 2009, s. 129)

2.2 Fáze vývoje patologického hráčství Jak uvádí J. Sochůrek (2009), patologické hráčství se vyvíjí ve třech fázích. Jedná se o fázi výher, proher a zoufalství. Tyto fáze na sebe navazují. Každý hráč nemusí projít všemi stádii, ale může hry zanechat a neposunout se tak do dalšího období. Platí ovšem, že čím vyšší je stádium, tím obtížnější je s hraním trvale přestat. (Nešpor, K., 2006) Fáze výher Toto stádium se nachází na počátku, kdy jedinci hraní nepůsobí žádné problémy. Hra je především zábavou, která přináší občasné výhry. Podstatným rizikovým faktorem této fáze je výhra vyššího finančního obnosu, což může mít vliv na utváření nepřiměřených představ o hazardních hrách ve smyslu lehce nabytých peněz. Hráč se snaží výhru zopakovat, proto hraje častěji. Současně s tím dochází k navyšování sázek, jedinec sní o velké výhře, která mu změní život. Postupem času se také vyvíjí způsob hraní, původní hra ve společnosti se mění na hru o samotě. (Sochůrek, J., 2009) P. Mühlpachr (2008) zmiňuje také skutečnost, že se hráč může známým vychloubat údajnými výhrami, které však nejsou reálné. Cílem tak může být poukázání na to, jak je hraní hazardu výhodné, že se jedná o efektivní způsob, jak získat peníze. Fáze proher V tomto období se již jedná o pravé patologické hráčství. Jedinec hraje stále častěji, což způsobuje to, že ubývá výher a narůstá počet proher. Tím se dotyčný dostává do finanční tísně, půjčuje si peníze, aby mohl hrát. Dochází ke vzniku dluhů a postupně k jejich nárůstu. (Mühlpachr, P., 2008). Jedinec také začíná mít problémy v osobních a rodinných vztazích. Svoje hraní zatajuje, lže, používá nejrůznější výmluvy, aby měl možnost jít hrát. Hra se stává jeho životní prioritou. „Hráč je zcela zaujat hrou, fyzicky i v myšlenkách, hra se dostává na první místo v jeho životě. Lže, začíná se chovat bezohledně, zanedbává rodinu, zaměstnání, své zdraví, je neklidný, podrážděný a uzavřený. Není schopen tyto problémy řešit.“ (Vykopalová, H., 2002, s. 91) Důležitým znakem této fáze je, že daná osoba ztrácí kontrolu nad svým chováním. „Hráč již plně propadl hře, jeho myšlenky jsou soustředěny na hru a 15

nedokáže přestat. Začíná se točit v nekonečném kruhu půjček, proher a dluhů. Aby splatil jeden dluh, musí si udělat jiný.“ (Sochůrek, J., 2009, s. 127) Dotyčný věří, že jediný způsob, který vyřeší všechny jeho problémy, je právě velká výhra, ke které se neustále upíná. I když se v tomto období objevují tendence s hraním přestat, nebývají často úspěšné a jedinec se k hraní vrací. „Fáze prohrávání zahajuje jakýsi bludný kruh. Prohrávající se snaží svůj neúspěch odčinit dalším intenzivním sázením. Dluhy narůstají. Dotyčný se uchyluje ke lžím, sebeklamům, aby zdůvodnil svůj změněný životní styl. Objevuje se tajnůstkářství, iritabilita, ztráta reálného pohledu na život.“ (Sekot, 2010, s. 62) Fáze zoufalství Ve fázi zoufalství jedinec stále zvyšuje dobu, kterou tráví hraním, je schopen nad hrou strávit i mnoho hodin během jednoho dne nebo noci. Jeho finanční situace se nadále horší, často musí čelit exekucím a soudním jednáním. V oblasti vztahů dochází ke ztrátě důvěry vůči hráči a rozpadu rodin. „Rodině hráče je tato situace nepříjemná a nastává jeho odcizení od ní, ale i od lidí jemu dříve blízkých. Hráč tuto skutečnost řeší tím, že stále více času věnuje hře nebo svým fantaziím o ní. Důvod svých potíží spatřuje ve svém okolí a ve společnosti. Lituje se, propadá pocitům beznaděje, deprese, výčitkám svědomí.“ (Pokorný, V. a kol., 2002, s. 125) To a mnohé další sociální důsledky způsobují psychické problémy, které mohou vyústit v kriminalitu (zejména krádeže), závislost na alkoholu a dalších drogách nebo v pokusy o sebevraždu. „Mnohdy se dostává hráč do hluboké deprese a objevují se i suicidální pokusy. Zahraniční statistiky uvádějí, že v porovnání s ostatní populací se gambleři 5-10krát častěji pokusí o sebevraždu.“ (Bártlová, S., 1998, s. 47) K. Nešpor (2006) uvádí, že doba, za kterou jedinec projde až do fáze zoufalství, je individuální. Zatímco u dospělých dochází ke vzniku patologického hráčství přibližně v rozmezí jednoho až tří let, u dětí a dospívajících se může jednat o pouhé týdny a měsíce. Podstatným faktem patologického hráčství je, že se vyskytuje převážně u mužů. Pro porovnání, nakolik se tato problematika týká mužů a žen, je uveden následující graf, který zachycuje počty patologických hráčů z hlediska pohlaví od roku 2006 do roku 2012. Data se týkají České republiky.

16

Graf 2: Vývoj počtu hospitalizací v psychiatrických lůžkových zařízeních a počtu ambulantních pacientů s dg. F63.0 podle pohlaví (Zdroj: Nechanská, B., 2013, s. 5)

2.3 Diagnostika patologického hráčství V této podkapitole jsou uvedeny vybrané nástroje a kritéria, které se používají pro diagnostiku patologického hráčství. Patologické hráčství podle Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace Trvající a opakující se nepřizpůsobivé chování ve vztahu k hazardní hře, jak

A.

ukazuje pět (nebo více) z následujících znaků: 1.

Zaměstnávání se hazardní hrou (např. znovuprožívání minulých zážitků spojených s gamblingem, plánování další hazardní hry, úvahy o tom, jak si opatřit prostředky k další hazardní hře.

2.

Aby pacient docílil žádoucího vzrušení, musí zvyšovat množství peněz vkládaných do hazardní hry.

3.

Opakovaně a neúspěšně se pokouší hazardní hru ovládat, redukovat nebo s ní skoncovat.

4.

Když se pokouší redukovat hazardní hru nebo s ní přestat, cítí neklid a podrážděnost.

17

5.

Používá hazardní hru jako prostředek, jak uniknout problémům nebo mírnit dysforickou náladu (např. pocity bezmoci, viny, úzkosti, deprese).

6.

Po ztrátě peněz při hazardní hře se následujícího dne k hazardní hře vrací, aby je vyhrál nazpět.

7.

Lže příbuzným, terapeutovi nebo jiným lidem, aby tak zakryl rozsah svého zaujetí hazardní hrou.

8.

Dopouští se se ilegálních činů, jako padělání, podvodů, krádeží nebo zpronevěry kvůli hazardní hře.

9.

Ohrožuje nebo ztrácí kvůli hazardní hře signifikantní vztahy, zaměstnání, vzdělání nebo kariéru.

10. Spoléhá se na druhé osoby, že mu poskytnou finanční prostředky a zmírní tak zoufalou finanční situaci, do které se dostal kvůli hazardní hře. B. Hazardní hraní nelze lépe vysvětlit manickou epizodou. (Mühlpachr, P., 2008, s. 91) Patologické hráčství podle Mezinárodní klasifikace nemocí Podle diagnostických kritérií Mezinárodní klasifikace nemocí by dotyčný jedinec měl splňovat následující čtyři body, aby byl patologickým hráčem. 1. Během období nejméně jednoho roku se vyskytnou dvě nebo více epizod hráčství. 2. Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné, ale opakují se přesto, že vyvolávají tíseň a narušují každodenní život. 3. Jedinec popisuje silné puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, a hovoří o tom, že není schopen silou vůle hře odolat. 4. Jedinec je zaujat myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. (Nešpor, K., 2011a, s. 14) Dotazník na patologické hráčství „South Oaks Gambling Screen“ (viz Příloha 1) Jedná se validizovaný nástroj pro americkou populaci, který se užívá pro diagnostiku patologického hráčství. Obsahuje celkem dvacet položek, které mapují různé oblasti života jedince. Vyhodnocuje se podle počtu bodů, kterých daná osoba v testu dosáhne. Bod představuje kladnou odpověď na položenou otázku. Žádný bod znamená, že jedinec nemá problém s patologickým hráčstvím, 1až 4 body znamenají již 18

určitý problém a 5 a více bodů již svědčí o pravděpodobném patologickém hráčství. (Nešpor, K., 2011a) Pro diagnostiku patologického hráčství u mladistvých se nepoužívají původní verze dotazníků a kritérií, které jsou určené pro dospělou populaci. Tyto nástroje jsou upravovány tak, aby více vyhovovaly cílové skupině. Změny jsou prováděny jak ve formulaci otázek (vede k lepšímu porozumění), tak v eliminaci nerelevantních otázek. (Prunner, P., 2008)

19

3 Prevence Tato kapitola se zaměřuje na problematiku prevence. Nejprve je představen význam tohoto pojmu, následně je uveden výčet základních druhů prevence spolu s jejich charakteristikou. Poslední část je věnována prostředím a oblastem, v nichž se prevence uplatňuje.

3.1 Druhy prevence Pojem „prevence“ pochází z latinského slova „praeventus“, což znamená zákrok předem. Jedná se o snahu předejít určitým vlivům, které jsou zpravidla škodlivé. Tento termín se velmi hojně užívá v oblasti zdraví a nemoci a sociálně patologických jevů. (Kapr, J., 1994) Spolu s pojmem „prevence“ souvisí také výskyt ochranných a rizikových činitelů, které mají na vznik nemoci nebo závislosti negativní nebo naopak pozitivní vliv. Ochranné faktory působí směrem proti vzniku nebo rozvoji daného nežádoucího jevu, rizikové faktory naopak toto nebezpečí podporují. Tito činitelé se vyskytují v různých oblastech života člověka a mají rozdílné postavení. Některé jsou více dominantní, jiné méně. (Nešpor, K., 2011a) Primární prevence V rámci prevence je rozlišováno několik jejích druhů. Primární prevence je zaměřena na předcházení určitým nežádoucím jevům, tedy například nemocem nebo sociálně patologickým jevům. Působí již před samotným vznikem problémového jevu a je zacílena na celé obyvatelstvo. „Obrací se na populaci a její jednotlivé složky, přináší poznatky a návody k jednání a přispívá k vytvoření takového sociálního klimatu, které není příznivé k šíření drog a podporuje nedrogové chování jednotlivců a skupin“ (Marhounová, J., Nešpor, K., 1995, s. 87). I když zde autoři používají pojem „primární prevence“ vzhledem k závislosti na drogách, lze jej aplikovat i na jiné patologické jevy, tedy i na hazard. Primární prevence má za úkol posílit osobnost jedince natolik, aby byl schopný nepodlehnout sociálně patologickým jevům, které se kolem něj vyskytují. „Primární prevence má programově podporovat zrání jedince, aby co nejbezpečněji prošel cestou hledání vlastní identity. Má rozvíjet jednotlivé předpoklady bio-psycho-sociálněspirituální komplexity člověka, působit na celou společnost diferencovaně, se zaměřením na cílové skupiny.“ (Kalina, K., 2008, s. 18) 20

Za rizikové činitele v psychologické oblasti je možno označit nadbytek volného času, nudu, zvědavost, nedostatek zájmů, také nízké sebehodnocení a sebedůvěru jedince. Primární prevence pracuje s těmito faktory prostřednictvím vztahové blízkosti, efektivní komunikace, hledání vhodného způsobu trávení volného času, orientace na vlastní hodnoty a zájmy. Spadá sem také schopnost asertivního jednání a stanovování hranic. Pozitivně v oblasti zdraví působí zdravý životní styl, zájem o své zdraví a kondici. K. Kalina (2008, s. 19) sem řadí „zájem o své tělo, pohyb, starost o výživu, o fyzické zdraví, včasnou léčbu nemocí, prevenci úrazů a účinnou rehabilitaci fyzických handicapů“. Mezi negativní faktory sociální povahy patří nepřijetí skupiny, do které se chce dotyčný dostat, dále výrazná odlišnost (např. rasová, kulturní, vzhledová), vyloučení z komunity a nízký socio-ekonomický status. Primární prevence působí na tyto vlivy tím, že posiluje zájem populace o ty, kteří se nacházejí v tíživé sociální situaci a potřebují pomoc. Také klade důraz na sociální soudržnost, schopnost vcítit se do druhých a ochotu pomáhat. (Kalina, K., 2008) Negativní činitele v duchovní oblasti představuje zejména „absenci smyslu života, duchovních hodnot a duchovní autority. Nevyvážené zaměření k materiálním ziskům, ale i rozčarování nad pomíjivým uspokojením, které přinášejí. Iluzivní štěstí v dopřávaném maximu požitků. Nerozvíjení introspekce a naslouchání vnitřnímu Já. Nerozvíjení pokory, smyslu pro zázrak, pro mytické a mytologické poznání světa.“ (Kudrle, S., 2003, s. 146) Primární prevence se zaměřuje na poskytování alternativy k dosavadnímu způsobu života. Sekundární prevence Sekundární prevence se orientuje na „včasné vyhledávání latentních stádií nemocí či rizikových osob s cílem předejít rozvoji onemocnění, komplikacím, chronicitě apod. Používá se při ní depistáž, což jsou techniky a metody cílené k diagnostikování nemoci ve fázi, kdy je porucha ještě reverzibilní“ (Kapr, J., 1994, s. 31). Úkolem sekundární prevence je tedy zamezení dalšího prohlubování nežádoucího stavu. Sekundární prevence v sobě zahrnuje včasnou intervenci, poradenství i léčbu. K. Kalina (2008) dodává, že se netýká pouze daného jedince, ale pracuje se také s jeho rodinou nebo blízkým okolím. V oblasti psychologické se sekundární prevence zaměřuje na celý životní příběh jedince, zejména na vzájemný vztah dosavadních problémů dotyčného a rozvoje 21

sociálně patologického jevu (závislosti nebo v našem případě patologického hráčství). Využívá se zde i psychodiagnostických metod k odhalení závažných změn v osobnosti jedince, ale i individuální nebo skupinové psychoterapie. Cílem těchto činností je posílení vědomí vlastní odpovědnosti za své chování. (Kudrle, S., 2003) V rámci sociálních činitelů se sekundární prevence orientuje na mapování vrstevnického vlivu, politických a kulturních faktorů, zvyklostí v komunitě. Důraz je kladen na resocializaci. Ve spirituální oblasti je pozornost obrácena na „aspekty životního smyslu nebo údělu, na aspekty víry v Boha, lidské sounáležitosti a soucítění, pokory a respektu k tomu, co přesahuje individuální Já“. (Kalina, K., 2008, s. 22) Terciární prevence Terciární prevence se uplatňuje v situacích, kdy dotyčný již daným problémem trpí. Jejím cílem je omezení dalších negativních důsledků také v jiných oblastech života člověka. Spadá sem také ochrana před recidivami. (Vykopalová, H., 2002) „Terciární prevence využívá zejména přístupů z úrovně sociální. K sociální práci patří pomoc při hledání zaměstnání a bydlení, v kontaktu s úřady či zdravotními pojišťovnami, ale i chráněné bydlení, pomoc rodině, chráněná pracovní aktivita.“ (Kalina, K., 2008, s. 22) Co se týče psychologické pomoci v rámci terciární prevence, využívá se motivačního tréninku, poradenství ve formě individuální i skupinové, předcházení relapsu, rodinného poradenství a doléčovacích aktivit (Kudrle, S., 2003). K. Nešpor (2011b) doplňuje tyto druhy prevence o další pojmy. Jako všeobecná prevence je označována taková činnost, která je zacílena na veškeré obyvatelstvo. Naopak selektivní prevence je směřována na osoby, u kterých je riziko vzniku sociálně patologického jevu podstatně vyšší než u ostatních.

3.2 Oblasti prevence Pozitivní i negativní faktory, které hrají roli v rozvoji problémů s hazardem, působí na jedince z různých prostředí a úrovní. Následující podkapitola se věnuje některým z nich. Prevence ve společnosti Do prevence, která působí na úrovni společnosti, můžeme zařadit legislativní dokumenty, které regulují hazardní hry. Tomu, že se na rozvoji patologického hráčství podílí i tyto faktory, nasvědčuje výzkum ve státech USA, který prokázal nižší výskyt 22

závislosti na hraní v zemích, které mají přísnější zákony v oblasti hazardu. „Po listopadu 1989 došlo ve vztahu k hazardu k naprostému rozvolnění zákonných omezení a nabídka i dostupnost hazardu dramaticky vzrostla. Úměrně tomu přibylo patologických hráčů a jejich příbuzných, kteří hledají odbornou pomoc.“ (Nešpor, K., 2011a, s. 89) Mezi protektivní (ochranné) faktory ve společnosti lze tedy zařadit existenci a důslednost zákonů upravujících problematiku hazardních her, dále omezení přístupu k hazardním hrám a jejich propagaci a také další charakteristiky společnosti. „Ve výhodě je společnost, která nepovažuje peníze za nejvyšší hodnotu a neoslavuje hromadění peněz a riskování“ (Nešpor, K., 2011a, s. 89). Prevence v médiích Prevence prostřednictvím sdělovacích prostředků má před sebou mnohé překážky. Jednou z nich je atraktivita reklam propagujících hazard pro majitele médií. Sdělovací prostředky se také vyznačují tím, že často informují spíše o skandálních kauzách, které s hazardem souvisejí, což může mít negativní vliv na ochotu osob s patologickým hráčstvím se léčit. „Pro média jsou lákavé skandály všeho druhu a kriminalita. O takové informace v souvislosti s hazardem rozhodně není nouze. Podobné zprávy mohou ovšem patologické hráče spíše demoralizovat a oslabovat motivaci k léčbě.“ (Nešpor, K., 2011a, s. 90) Naopak, za velmi užitečné informace v této oblasti prevence prostřednictvím médií jsou považována sdělení o tom, jak se vyhnout potížím spojeným s hraním hazardním her nebo jak tyto potíže konstruktivně řešit. Velmi významnými jsou také informace o způsobech a dostupnosti léčby patologického hráčství. Mezi principy efektivní prevence v rámci sdělovacích prostředků patří „nepropůjčovat se k reklamě hazardních her, nabízet lepší možnosti trávení volného času, poukazovat na modernost zdravého způsobu života, pravdivě informovat o problémech, které hazardní hra působí“ (Marhounová, J., Nešpor, K., 1995, s. 103) Prevence v pracovním prostředí Potíže, které jsou důsledkem patologického hráčství, často souvisejí i s pracovním prostředím dané osoby. Z toho vyvstává určité nebezpečí i pro zaměstnavatele ve formě rizika odcizení firemních financí nebo poškození dobrého jména. Nicméně prevencí a intervencí v oblasti hazardního hraní se zabývají spíše

23

američtí zaměstnavatelé, v našem prostředí doposud není situace na podobné úrovni. Důležité je „včlenit tuto problematiku do programů prevence a časné léčebné intervence na pracovištích. Tyto programy ovšem nejsou u nás, na rozdíl např. od USA, rozšířené“. (Marhounová, J., Nešpor, K., 1995, s. 103) Předcházení problémů souvisejících s hazardním hraním nebývá v pracovním prostředí ojedinělé, nýbrž je velmi často spojeno s prevencí dalších sociálně patologických jevů, jako je závislost na alkoholu a dalších drogách. Tyto strategie bývají velmi často také zaměřeny na orientaci zaměstnanců na zdravý životní styl, což je rovněž velmi významným ochranným činitelem před propadnutím hazardu. „Životní styl sehrává významnou roli v procesu vývoje závislosti v závislost patologickou (ať drogovou nebo nedrogovou). Na tom, zda vývoj jakékoliv závislosti získá patologické rysy, spolupůsobí řada faktorů, resp. podílí se mnoho vlivů. Faktem zůstává, že právě životní styl jedince jako komplexní proces v sobě obsahuje významné množství prvků či jevů, které mohou ovlivnit směr vývoje závislosti.“ (Pokorný, V. a kol., 2002, s. 158) Zároveň je důležité zmínit, že ponechání zaměstnání je silným motivačním faktorem patologických hráčů v boji proti hazardu. „Poměrně často se používá ultimátum typu: buď se půjdete léčit, nebo dostanete výpověď. Efektivita takové intervence z pracovního prostředí bývá vysoká, protože se vytváří silný motivační tlak k léčbě a abstinenci od hazardu. Zaměstnavatel rozhodně udělá dobře, když nebude patologického hráče vystavovat nadměrnému riziku. Je lépe zamezit mu přístup k firemním prostředkům a dohlížet na jeho práci včetně toho, jak využívá pracovní dobu.“ (Nešpor, K., 2011a, s. 90) Prevence v rodině Rodina hraje velmi zásadní roli v oblasti prevenci jakýchkoli nežádoucích jevů. Protektivní faktory v rodině představuje nalezení vhodného způsobu trávení volného času (nejrůznější koníčky a záliby), ale rovněž čas strávený s dětmi a získání jejich důvěry. Za další ochranný faktor lze považovat to, že rodiče dávají dobrý příklad dítěti ve svém chování a jednání (vyšší hodnota peněz vydělaných prací než peněz snadně získaných). Účinného protektivního činitele představuje zdravé sebevědomí dítěte a důvěra v sebe sama. Je rovněž potřebné ocenit jeho píli a snahu. Neméně důležitá je efektivní spolupráce s dalšími osobami v životě dítěte (blízcí, učitelé, odborníci) a nastavení pravidel a jejich důsledné dodržování. „Stanovte a prosazujte zdravá pravidla. Základním pravidlem pro nezletilé je nikdy a za žádných okolností hazardní 24

hra. Za porušení pravidla by měly následovat přiměřené a předvídatelné sankce, např. krácení kapesného.“ (Nešpor, K., 2011a, s. 92) Prevence na úrovni jednotlivce V rámci prevence na úrovni jednotlivce mají zásadní význam tzv. peer prvky, které se uplatňují u lidí s podobnou životní pozicí. Na základě peer prvku jsou založeny peer programy. „Efektivita peer programů je vysvětlitelná tím, že dobrý příklad člověka v podobné situaci je snazší následovat. Tento princip se ostatně využívá i při lákání k hazardu. Pracovník kasina předstírá, že je hazardním hráčem, jakoby neopatrně hazardně hraje, a tím k hazardu svádí náhodné návštěvníky, kteří by jinak rychle odešli. Je tedy logické, že naopak jednotlivec, který hazard principiálně a veřejně odmítá, působí na své okolí příznivě.“ (Nešpor, K., 2011a, s. 93) Prevence založená ve společnosti Pojem „prevence založená ve společnosti“ představuje kooperaci mezi jednotlivými složkami společenství (například mezi školou, rodiči, médii, policií, úřady). V tomto směru není naše země zcela na dostatečné úrovni. Cílem je jednotné působení těchto komponentů společnosti na jedince i skupiny. „V ideálním případě jsou pak různé cílové populace koordinovaně ovlivňovány z mnoha stran“. (Nešpor, K., 2011a, s. 93) Prevence ve školách Prevence sociálně patologických jevů (tedy i patologického hráčství) ve školách se řídí dokumentem Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (Metodické doporučení [online], 2010). Každá škola má pro tuto oblast vypracovaný minimální preventivní program, který vychází z tzv. školní preventivní strategie. Ta je vyjádřením dlouhodobého plánu školy v problematice prevence. Školní preventivní strategie musí být „přizpůsobena kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v jejím rámci, tak v jejím okolí. Program musí důsledně respektovat rozdíly ve školním prostředí, oddalovat, bránit výskytu nebo snižovat výskyt rizikového chování a zvyšovat schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí.“ (Miovský, M. a kol., 2010, s. 101)

25

Minimální preventivní program je vytvářen na jeden školní rok a je zaměřen na „výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností“ (Miovský, M. a kol., 2010, s. 101) Na rozdíl od školní preventivní strategie sleduje krátkodobé cíle. Obsahuje zdůvodnění těchto cílů a popisuje rovněž současný stav situace. Minimální preventivní program je vyhodnocován, na čemž je založen plán na další období, popřípadě úprava školní preventivní strategie. Tento dokument „je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce se žáky, zapojení celého pedagogického sboru a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy“ (Miovský, M. a kol., 2010, s. 102). Prevence ve školách je zajišťována zejména výchovným poradcem a školním metodikem prevence. Jejich činnost je upravena vyhláškou č. 72/2005 Sb., O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. (Vyhláška č. 72/2005 Sb., [online], 2005) J. Marhounová a K. Nešpor (1995) uvádějí několik základních požadavků v oblasti primární prevence ve školách. Primární prevence by měla mít podobu kontinuálního procesu. Dále by měla vycházet z příslušného věku cílové skupiny. Důležité je také propojení s ostatními sociálně patologickými jevy a riziky, které daný jev může přinášet. Dalším bodem je spolupráce s rodinami žáků, problematika otevřené komunikace o obtížích dítěte a podpora zdravého životního stylu. Důraz je kladen také na získávání poznatků a vědomostí, které s daným jevem souvisejí, ale i na vytváření postojů a dovedností, jak řešit ohrožující situace v jejich životě. K. Nešpor (2011b) zmiňuje další principy týkající se efektivní primární prevence, které však nejsou zaměřeny jen na školní prostředí. Preventivní program by měl respektovat a pracovat s místními charakteristikami, měl by začínat co nejdříve a být soustavný a komplexní. Pokud je to možné, využívá kladných vzorů z řad vrstevníků.

26

4 Problematika hazardních her a patologického hráčství na vybrané základní škole 4.1 Metodika výzkumu Výzkumné cíle, výzkumný problém Cílem bakalářské práce je zmapovat situaci týkající se hazardních her na vybrané základní škole. Tento obecný cíl je možné rozdělit do několika dílčích cílů, a to v podobě zjištění postojů dětí na ZŠ k hazardním hrám, jejich zkušenosti s hraním hazardních her a povědomosti o problematice patologického hráčství. Výzkumný vzorek je tvořen dětmi 6. a 9. tříd jedné základní školy, cílem tedy bude také vzájemné srovnání výzkumných výsledků těchto tříd. Jedním z prvních kroků výzkumu je určení výzkumného problému. P. Gavora (2000, s. 13) jej charakterizuje následovně: „Výzkumný problém je základem, od kterého se odvíjejí všechny další kroky ve výzkumu. Výzkumník v něm přesně formuluje, co chce zkoumat.“ Na základě cílů bakalářské práce a studia teoretické stránky výzkumných jevů je výzkumný problém formulován v této podobě: Jaké jsou postoje, zkušenosti a povědomost žáků vybrané základní školy o hazardních hrách a patologickém hráčství? Jedná se o tzv. deskriptivní výzkumný problém, který je typický tím, že „hledá odpověď na otázku: Jaké to je? Deskriptivní výzkumný problém zjišťuje a popisuje situaci, stav nebo výskyt určitého jevu.“ (Gavora, P., 2000, s. 26) Výzkumná metoda Empirická část práce je vzhledem k výzkumným cílům realizována pomocí kvantitativního výzkumu. Jako výzkumná metoda v rámci empirické části práce bylo zvoleno dotazníkové šetření, které umožňuje získání značného množství informací od vyššího počtu respondentů. „Samotný dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná osoba (respondent) odpovídá písemně.“ (Chráska, M., 2007, s. 163) Dotazník (viz Příloha 2) obsahoval celkem 14 otázek. Otázky byly převážně uzavřené, kdy žáci volili jednu ze dvou až šesti možností. První dvě otázky byly zaměřeny na zjištění základních údajů – věku a pohlaví. Otázka č. 3 sestávala ze 7 podotázek, které mapovaly vlastní zkušenosti žáků s různými druhy hazardních her. Otázky č. 4 až 6 pátraly po dalších zkušenostech žáků s hazardními hrami. Otázky č. 7 až 9 se věnovaly postojům žáků k hazardu. Následující otázky č. 10 až 12 zjišťovaly 27

znalosti respondentů o patologickém hráčství. Poslední dvojice otázek se týkala prevence hazardních her. Výzkumný soubor Výzkumný vzorek byl vybrán pomocí záměrného výběru. „Záměrný výběr se uskutečňuje na základě určení relevantních znaků, tj. těch znaků základního souboru, které jsou důležité pro dané zkoumání. Při tom se výzkumník opírá o pedagogickou teorii, své zkušenosti, vědomosti a úsudek.“ (Gavora, P., 2000, s. 64) Kritériem pro záměrný výběr v rámci této práce byl požadavek na běžnou základní školu, která má přibližně stejný počet žáků v šestém a devátém ročníku. Žáci šestého a devátého ročníku byli zvoleni z toho důvodu, aby výzkumný soubor obsahoval značný věkový rozdíl mezi respondenty. Od něj se pak mohou odvíjet i rozdílné zkušenosti (například z hlediska prevence sociálně patologických

jevů), což pak může posloužit

k vzájemnému srovnání těchto skupin. Výzkumný soubor je tvořen žáky šestého a devátého ročníku vybrané základní školy. Rozdáno bylo původně 132 dotazníků, avšak 3 musely být z důvodu nedostatečného vyplnění z výzkumu vyřazeny. Výsledný výzkumný vzorek byl tvořen 129 respondenty, z toho 66 žáků reprezentovalo šestý ročník a 63 žáků ročník devátý. Pro názornost uvádíme počty respondentů v následující tabulce. 6. ročník

Počet respondentů

9. ročník

Počet respondentů

6. A

22

9. A

21

6. B

21

9. B

20

6. C

23

9. C

22

Celkem

66

Celkem

63

Tab. 2: Charakteristika výzkumného vzorku

Charakteristika výzkumného prostředí Škola, jejíž žáci tvořili výzkumný soubor, se nachází ve Zlínském kraji. Je tvořena 1. a 2. stupněm o celkovém počtu přibližně 500 žáků. Škola je součástí menšího města, které má téměř 4000 obyvatel. Žáci, kteří školu navštěvují, však dojíždějí i z okolních vesnic. Školní poradenské pracoviště je tvořeno výchovným poradcem a školním metodikem prevence.

28

Z hlediska dostupnosti hazardu ve městě, v němž se škola nachází, je možno se setkat s následujícími hazardními příležitostmi. Ve městě je zavedena pobočka sázkové kanceláře Tipsport, kde je možné využít kurzových sázek, které se týkají především výsledků sportovních utkání, ale i číselných her nebo událostí veřejného zájmu. Také se zde nachází pobočka Synottipu, která rovněž umožňuje sázky na sportovní události a loterie. Dále se ve městě vyskytují výherní automaty a videoterminály až ve čtyřech podnicích. Vymezení hypotéz Pojem „hypotéza“ označuje vědecký předpoklad. Již z tohoto slovního spojení je zřejmé, že stanovení hypotéz není nahodilé, ale je řízeno určitými pravidly. Hypotézy jsou vytvářeny výzkumníkem na základě studia teorie a dosavadního poznání o daném jevu. Podnětem pro vznik hypotézy mohou být také praktické zkušenosti výzkumného pracovníka. „Tyto teoretické poznatky i praktické zkušenosti se musí posunout dále a zjištěními z výzkumu potvrdit nebo vyvrátit. Hypotézy rozvíjejí naše poznání tak, že potvrzují nebo zpochybňují určitou teorii, a tím ji připravují na empirické prozkoumání.“ (Gavora, P., 2000, s. 50) Hypotéza 1: Starší žáci mají více zkušeností s hazardními hrami než mladší žáci. Hypotéza 1 vyplývá z teorie i empirie, kdy je výskyt hazardního hraní pozorován ve větším množství u jedinců, kteří mají blíže k dospělosti. To je spojeno i s dostupností hazardních her. Hypotéza 2: Chlapci mají celkově tolerantnější postoje vůči hazardním hrám než dívky. Tato hypotéza vychází z předpokladu, že hazardní hraní je častější u mužského pohlaví, což souvisí také s jeho postoji a přístupem k hazardu, který by měl být vstřícnější než u opačného pohlaví. Hypotéza 3: U starších dětí bude mít v oblasti prevence hazardních her větší význam škola než u dětí mladších. Třetí hypotéza je založena na skutečnosti, že starší žáci mají za sebou více preventivních programů v oblasti sociálně patologických jevů v rámci školního prostředí než žáci mladší. Z tohoto důvodu by měl být v jejich případě význam školy v oblasti prevence vyšší.

29

4.2 Prezentace výsledků dotazníkového šetření V následujícím textu jsou představeny a okomentovány výsledky analýzy jednotlivých položek dotazníku. Nejprve jsou uvedena rozložení respondentů z hlediska věku a pohlaví, dále následují otázky zjišťující zkušenosti žáků s jednotlivými druhy hazardních her, jejich postoje vůči hazardu a povědomost o patologickém hráčství. Otázka č. 1 Věk Věk

6. ročník Abs. č.

%


%

Celý soubor Abs. č.

%

11 12

5 54

81,8% 41,9%

0 0

0,0% 0,0%

5 54

3,9% 41,9%

13

7

10,6%

0

0,0%

7

5,4%

14 15 16

0 0 0

0,0% 0,0% 0,0%

2 57 4

3,2% 90,5% 6,3%

2 57 4

1,6% 44,2% 3,1%

Celkem

66

100,0%

63

100,0%

129

100,0%

Tab. 3: Rozložení respondentů podle věku

Co se týče věku respondentů, největší procento (44,2%) je zastoupeno patnáctiletými žáky, kteří tvoří podstatnou část výzkumného vzorku v rámci 9. ročníku. V 6. ročníku nejvíce dominují žáci dvanáctiletí (41,9%). Průměrný věk všech respondentů činí 13,5 roku. Otázka č. 2 Pohlaví Pohlaví


%


%


%

Muž Žena

32 34

48,5% 51,5%

37 26

58,7% 41,3%

69 60

53,5% 46,5%

Celkem

66

100,0%

63

100,0%

129

100,0%

Tab. 4: Rozložení respondentů podle pohlaví

Výzkumný soubor tvoří 53,5% chlapců a 46,5% dívek, zastoupení obou pohlaví ve výzkumném vzorku lze tedy považovat za téměř vyrovnané.

30

Otázka č. 3 Jak často hraješ následující hry? a) hraní karet pro peníze 6. ročník Abs. č. Nikdy Méně než 1x za měsíc Alespoň 1x do měsíce 1x do týdne a více


%

%


%

64

97,0%

54

85,7%

118

91,5%

2

3,0%

9

14,3%

11

8,5%

0 0

0,0% 0,0%

0 0

0,0% 0,0%

0 0

0,0% 0,0%

Tab. 5: Zkušenosti respondentů s hraním karet pro peníze

Na otázku, jak často žáci hrají karty o peníze, více než 90% dotazovaných uvedlo, že je nehraje vůbec. 8,5% respondentů je hraje méně než jednou do měsíce, z toho jsou dva žáci členy šestého ročníku a zbylých devět ročníku devátého. Z hlediska pohlaví se jedná o deset chlapců a jednu dívku. b) sázky na sportovní výsledky 6. ročník Abs. č. Nikdy Méně než 1x za měsíc Alespoň 1x do měsíce 1x do týdne a více


%

%


%

61

92,4%

54

85,7%

115

89,1%

4

6,1%

2

3,2%

6

4,7%

1 0

1,5% 0,0%

7 0

11,1% 0,0%

8 0

6,2% 0,0%

Tab. 6: Zkušenosti respondentů se sázkami na sportovní výsledky

Se sázkami na sportovní výsledky mají zkušenosti oba ročníky. Necelých 5% dotázaných uvedlo, že za tímto účelem sází méněkrát než jednou do měsíce, přes 6% pak alespoň jedenkrát do měsíce. Z těchto 14 respondentů je deset mužského pohlaví.

31

c) hra s kostkami o peníze 6. ročník Abs. č. Nikdy Méně než 1x za měsíc Alespoň 1x do měsíce 1x do týdne a více


%

%


%

63

95,5%

62

98,4%

125

96,9%

1

1,5%

1

1,6%

2

1,6%

2 0

3,0% 0,0%

0 0

0,0% 0,0%

2 0

1,6% 0,0%

Tab. 7: Zkušenosti respondentů s hraním kostek o peníze

Jak ukazuje výše uvedená tabulka, více než 95% žáků obou ročníků nehraje kostky o peníze vůbec, necelá 2% méně než jednou za měsíc a další necelá 2% alespoň jednou do měsíce. Poslední zmíněná kategorie je zastoupena pouze členy šestého ročníku. V celkovém porovnání se pak mladší žáci této hazardní hře věnují více než žáci devátého ročníku. d) loterie, sázení čísel 6. ročník Abs. č. Nikdy Méně než 1x za měsíc Alespoň 1x do měsíce 1x do týdne a více


%

%


%

53

80,3%

56

88,9%

109

84,5%

9

13,6%

6

9,5%

15

11,6%

4 0

6,1% 0,0%

1 0

1,6% 0,0%

5 0

3,9% 0,0%

Tab. 8: Zkušenosti respondentů s loteriemi a sázením čísel

V rámci loterie a sázení čísel se ukázalo, že žáci šestého ročníku mají s touto formou hazardu více zkušeností než žáci starší. Přes 13% mladších žáků se jí věnuje méně než jednou za měsíc, přibližně 6% alespoň jednou do měsíce. Naproti tomu starší žáci v obou zmíněných časových intervalech dosahují zastoupení přibližně o 4% méně.

32

e) výherní automaty, pokerové automaty a jiné přístroje na hazardní hru 6. ročník Abs. č. Nikdy Méně než 1x za měsíc Alespoň 1x do měsíce 1x do týdne a více


%

%


%

65

98,5%

58

92,1%

123

95,3%

1

1,5%

4

6,3%

5

3,9%

0 0

0,0% 0,0%

1 0

1,6% 0,0%

1 0

0,8% 0,0%

Tab. 9: Zkušenosti respondentů s výherními a pokerovými automaty a jinými přístroji na hazardní hru

S výherními, pokerovými automaty a dalšími přístroji na hazardní hru mají více zkušeností žáci starší, kdy si jich přes 6% tyto hazardní hry zahraje méněkrát než jednou do měsíce. V šesté třídě je tato kategorie zastoupena jedním respondentem. Jeden žák z devátého ročníku se uvedenými hazardními hrami zabývá nejméně jednou do měsíce. f) hazardní hry prostřednictvím internetu 6. ročník Abs. č. Nikdy Méně než 1x za měsíc Alespoň 1x do měsíce 1x do týdne a více


%

%


%

63

95,5%

58

92,1%

121

93,8%

0

0,0%

2

3,2%

2

1,6%

3 0

5,0% 0,0%

2 1

3,2% 1,6%

5 1

3,9% 0,8%

Tab. 10: Zkušenosti respondentů s hazardními hrami prostřednictvím internetu

Necelá 2% dotazovaných uvedla, že hazardní hry prostřednictvím internetu hrají méněkrát než jednou do měsíce, téměř 4% alespoň jedenkrát za měsíc a jeden žák devátého ročníku nejméně jednou do týdne. Z osmi respondentů, kteří se této formě hazardu věnují, je šest mužského pohlaví.

33

g) jiná forma hry než ty, které jsou uvedeny výše: 6. ročník Abs. č. Nikdy Méně než 1x za měsíc Alespoň 1x do měsíce 1x do týdne a více


%


%

%

62

93,9%

62

98,4%

124

96,1%

1

1,5%

1

1,6%

2

1,6%

3 0

4,5% 0,0%

0 0

0,0% 0,0%

3 0

3,2% 0,0%

Tab. 11: Zkušenosti respondentů s dalšími formami hazardních her

Zde uváděli žáci frekvenci hraní dalších forem hazardu, které nebyly v dotazníku obsaženy. Přibližně 5% respondentů se tedy věnuje i jiným hrám s prvky hazardu s četností max. 1x do měsíce. Přehled těchto hazardních her je podán v následující tabulce. Jedná se o tyto hazardní hry: 6. ročník Abs. č. Dostihy Sázky s kamarády o peníze


%


%

%

1

25%

0

0%

1

20%

3

75%

1

100%

4

80%

Tab. 12: Další formy hazardních her

Jako další formy hazardních her dotazovaní uvedli dostihy a sázky s kamarády o peníze. Dostihy byly zastoupeny jedním respondentem, a to dívkou. Sázky s kamarády zmínili čtyři žáci mužského pohlaví. Otázka č. 4 Je pro osoby mladší 18 let snadné získat přístup k hazardním hrám? 6. ročník Abs. č. Ano Ne

9. ročník %

Abs. č.

31 47,0% 35 53,0%

45 18

% 71,4% 28,6%

Celý soubor Abs. č. 76 53

% 58,9% 41,1%

Tab. 13: Přístup k hazardním hrám

Z tabulky vyplývá, že větší část výzkumného vzorku (téměř 60%) považuje dostupnost hazardu za snadnou. Jsou zde patrné rozdíly mezi jednotlivými ročníky, kdy přibližně 70% žáků z 9. ročníku označilo přístup k hazardním hrám spíše za snadný. 34

V rámci 6. ročníku takto odpovědělo méně žáků (47%), jednotlivé varianty odpovědí zde byly více vyvážené. Otázka č. 5 Půjčil/a sis někdy peníze od někoho, aby sis mohl/a zahrát hazardní hru? 6. ročník Abs. č. Ano, mnohokrát Ano, ale pouze výjimečně Ne


%


%

%

0

0,0%

0

0,0%

0

0,0%

0 66

0,0% 100,0%

2 61

3,2% 96,8%

2 127

1,6% 98,4%

Tab. 14: Půjčování peněz kvůli hazardní hře

U otázky č. 5 jsou odpovědi obou ročníků podobné, téměř všichni respondenti si peníze k hraní hazardu nepůjčují. Pouze dva žáci si peníze k tomuto účelu půjčují nebo půjčili, ale pouze výjimečně. Jedná se o žáky, kteří jsou mužského pohlaví a jsou členy devátého ročníku. Otázka č. 6 Znáš ze svých vrstevníků někoho, kdo pravidelně hraje hazardní hry? 6. ročník Abs. č. Ano Ne

3 63

%


4,5% 95,5%

10 53

% 15,9% 84,1%

Celý soubor Abs. č. 13 116

% 10,1% 89,9%

Tab. 15: Vrstevníci jako hráči hazardních her

U starších i mladších žáků převažuje odpověď, že neznají vrstevníky, kteří by pravidelně hráli hazardní hry. Na druhou stranu 13 (asi 10%) respondentů odpovědělo na tuto otázku kladně, z toho většina jsou členové 9. ročníku. Z hlediska pohlaví se jedná o dvanáct chlapců a jednu dívku. Otázka č. 7 Jsou podle tebe hazardní hry vhodným prostředkem, jak získat peníze? 6. ročník Abs. č. Ano Ne

1 65

%


1,5% 98,5%

8 55

Tab. 16: Hazardní hry jako zdroj peněz

35

% 12,7% 87,3%


%

9 7,0% 120 93,0%

V rámci celého výzkumného souboru značně převažuje (z 93%) názor, že hazardní hry nejsou vhodným prostředkem k zisku financí. Ze zbylých 9 respondentů, kteří označili druhou možnost, je 8 mužského a jeden ženského pohlaví. Starší žáci jsou v tomto postoji vůči hazardu více tolerantní než žáci šestého ročníku. Otázka č. 8 Dají se pomocí hazardních her snadno vyhrát peníze? 6. ročník Abs. č. Ano Ne

9. ročník

%

13 53

Abs. č.

19,7% 80,3%

Celý soubor

%

21 42

Abs. č.

33,3% 66,7%

34 95

% 26,4% 73,6%

Tab. 17: Hazardní hry a snadná výhra

Více než dvě třetiny respondentů nepovažují hazard za způsob, jak snadno vyhrát peníze. Naopak, 26,4% zastává opačný názor. U hochů i u dívek byla více volena (přibližně kolem 70%) odpověď „ne“. Otázka č. 9 Představují podle tebe hazardní hry vhodný způsob, jak trávit volný čas? 6. ročník Abs. č. Ano Ne

9. ročník

%

1 65

Abs. č.

1,5% 98,5%

Celý soubor

%

1 62

Abs. č.

1,6% 98,4%

2 127

% 1,6% 98,4%

Tab. 18: Hazardní hry a volný čas

Pouze dva respondenti z celého výzkumného souboru označili hazardní hraní za vhodný způsob trávení volného času. Jeden žák je členem šestého ročníku, druhý devátého. Oba respondenti jsou mužského pohlaví. Otázka č. 10 Mohou být hazardní hry něčím nebezpečné? 6. ročník Abs. č. Ano, velmi Ano, ale ne nijak závažně Ne

9. ročník

%

Abs. č.

%


%

49

74,2%

45

71,4%

94

72,9%

12 5

18,2% 7,6%

10 8

15,9% 12,7%

22 13

17,1% 10,0%

Tab. 19: Nebezpečnost hazardních her

36

Více než 70% žáků si uvědomuje vysoké nebezpečí, které hazardní hry mohou působit. Přibližně 17% ví o rizicích hazardu, avšak nemyslí si, že by tato rizika mohla být více závažná. 10% všech respondentů (13 jednotlivců) je názoru, že hazard s sebou žádné nebezpečí nepřináší. Z hlediska pohlaví se jedná o 8 chlapců a 5 dívek. Rozložení odpovědí v šestém a devátém ročníku se výrazně neliší. Otázka č. 11 Je podle tvého názoru možné, aby se někdo stal na hazardu závislým? 6. ročník Abs. č. Ano Ne

64 2


% 97,0% 3,0%


%

62 1

98,4% 1,6%

%

126 3

97,7% 2,3%

Tab. 20: Hazardní hry a závislost

Téměř 98% výzkumného souboru si je vědomo skutečnosti, že hazardní hraní může přerůst v závislost. V obou ročnících takto odpovědělo více než 95% respondentů. Pouze tři žáci označili jako odpověď, že není možné, aby se stal člověk na hazardu závislým. Z těchto tří respondentů jsou dva mužského pohlaví, jeden ženského. Otázka č. 12 Víš, co znamená pojem „patologické hráčství“? 6. ročník Abs. č. Ano, určitě Myslím si, že ano, ale nevím to jistě Ne

%


%


%

3

4,6%

9

14,3%

12

9,3%

15 48

22,7% 72,7%

41 13

65,1% 20,6%

56 61

43,4% 47,3%

Tab. 21: Znalost pojmu „patologické hráčství“

Jak uvedená tabulka ukazuje, 9% respondentů označilo odpověď, že vědí, co znamená pojem patologické hráčství, 43% žáků to neví jistě a necelých 48% to neví vůbec. Odpověď vyjadřující znalost daného pojmu byla nejméně volena jak u mladších, tak starších žáků.

37

Otázka č. 13 Od koho se dozvídáš nejvíce informací o hazardních hrách? 6. ročník Abs. č. Rodina Škola Média Kamarádi Známí Nikdo

7 3 40 0 0 16

%


10,6% 4,5% 60,6% 0,0% 0,0% 24,2%

6 11 28 9 1 8

% 9,5% 17,5% 44,4% 14,3% 1,6% 12,7%

Celý soubor Abs. č. 13 14 68 9 1 24

% 10,1% 10,9% 52,7% 7,0% 0,8% 18,6%

Tab. 22: Zdroje informací o hazardních hrách

Nejčastěji žáci jako zdroj informací o hazardu uvedli média (více než 50%). Druhou nejvíce volenou odpovědí bylo, že se k nim žádné informace o hazardních hrách nedostaly. V pořadí dále následuje škola, rodina, kamarádi a známí. Nejčastěji označovanou možností u obou ročníků jsou média. Otázka č. 14 Kdo tě varoval před hraním hazardních her nejvíce? 6. ročník Abs. č. Rodina Škola Média Kamarádi Známí Nikdo

44 5 4 0 1 12

%


66,7% 7,6% 6,1% 0,0% 1,5% 18,2%

30 14 6 1 0 12

% 47,6% 22,2% 9,5% 1,6% 0,0% 19,0%

Celý soubor Abs. č. 74 19 10 1 1 24

% 57,4% 14,7% 7,8% 0,8% 0,8% 18,6%

Tab. 23: Zdroje varování před hazardními hrami

Co se týče varování před hazardem, jednoznačně největší význam má rodina. Druhou nejčastěji volenou odpovědí bylo, že žáky nikdo před nebezpečím hazardních her nevaroval. Na dalším místě je škola, média a poté se stejným zastoupením kamarádi a známí. U obou ročníků byla nejvíce volena rodina.

38

4.3 Vyhodnocení hypotéz Jedním z cílů práce byla analýza hypotéz týkajících se hazardního hraní u dětí šestého a devátého ročníku vybrané základní školy. Data byla vyhodnocována pomocí programu Epi Info 6 (Dean, A. G. et al., 1994). Pokud hladina významnosti (p) je nižší než 0,05, jedná se o statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými daty. Ke zjištění statistické významnosti dat byl použit x² test a jeho modifikace dle Yatese a MantelHaenszela a Fisherův exaktní test. Hypotéza 1: Starší žáci mají více zkušeností s hazardními hrami než mladší žáci. K této hypotéze jsou v dotazníky vztaženy otázky č. 3.1, 3.2, 3.3, 3.4, 3.5, 3.6 a 3.7, které zjišťují zkušenosti žáků s jednotlivými druhy hazardních her. Jednotlivé kategorie položek týkající se hypotézy 1 („nikdy“, „méně než 1x za měsíc“, „alespoň 1x do měsíce“ a „1x do týdne a více“) byly za účelem analýzy dat sloučeny do dvou skupin. První skupinu zastupovala varianta „nikdy“, druhá skupina byla tvořena zbylými třemi kategoriemi („méně než 1x za měsíc“, „alespoň 1x do měsíce“ a „1x do týdne a více“).

Zkušenosti respondentů s hraním karet pro peníze 100% 80% nikdy

60%

méně než 1x za měsíc

40%

alespoň 1x do měsíce

20%

1x do týdne a více

0% 6. ročník

9. ročník

Graf 3: Zkušenosti respondentů s hraním karet pro peníze

Graf 3, který vychází z tab. 5, znázorňuje zkušenosti žáků s hraním karetních hazardních her. V rámci tohoto druhu hazardu mají starší žáci více zkušeností než žáci šestého ročníku. Jedná se o statisticky významný rozdíl na hladině 5% (p = 0,022, x² = 5,24), kdy se dá předpokládat, že se budou početnější zkušenosti u starších žáků opakovat i v jiných vzorcích respondentů.

39

Zkušenosti respondentů se sázením na sportovní výsledky 100%

80% nikdy

60%

méně než 1x za měsíc alespoň 1x do měsíce

40%


20% 0% 6. ročník

9. ročník

Graf 4: Zkušenosti respondentů se sázením na sportovní výsledky

Na základě tab. 5 byl vytvořen Graf 4, který zobrazuje zkušenosti respondentů se sázením na sportovní výkony. I v tomto případě měli žáci devátého ročníku s tímto druhem hazardu více zkušeností než žáci mladší. U starších žáků (na rozdíl od druhé skupiny) převládala četnost hraní alespoň jednou do měsíce. Nebyla zde však prokázána statistická významnost (p > 0,05).

Zkušenosti respondentů s hraním kostek o peníze 100% 80% nikdy

60%



40%

1x do týdne a více 20% 0% 6. ročník

9. ročník

Graf 5: Zkušenosti respondentů s hraním kostek o peníze

V kategorii četnosti „hraní kostek méně než jednou za měsíc“ je zastoupení respondentů vyrovnané. Variantu hraní „alespoň jednou do měsíce“ zvolili jen respondenti šestého ročníku, jejichž zkušenosti s tímto druhu hazardu jsou početnější než u starších žáků. Kvůli nižšímu počtu respondentů, kteří měli s hazardním hraním 40

kostek nějaké zkušenosti, byla analýza dat vyhodnocována pomocí Fisherova exaktního testu. Mezi jednotlivými ročníky nebyl nalezen statisticky významný rozdíl (p > 0,05).

Zkušenosti respondentů s loteriemi a sázením čísel 100% 80% nikdy

60%


40%


20% 0% 6. ročník

9. ročník

Graf 6: Zkušenosti respondentů s loteriemi a sázením čísel

Zkušenosti mladších žáků s loteriemi a sázením čísel jsou větší v obou kategoriích (méně než jednou do měsíce a alespoň jednou do měsíce), než je tomu u respondentů devátého ročníku. Nebyla však zde potvrzena statistická významnost (p = 0,18, x² = 1,81).

Zkušenosti respondentů s výherními a pokerovými automaty a jinými přístroji na hazardní hru 100% 80%

nikdy

60%


40%


20%


0% 6. ročník

9. ročník

Graf 7: Zkušenosti respondentů s výherními a pokerovými automaty a jinými přístroji na hazardní hru

Četnost hraní na automatech a dalších přístrojích na hazardní hru je vyšší u starších žáků v kategorii „méně než 1x za měsíce“ dosahuje 6,3%. U mladších žáků je 41

tato varianta zastoupena 1,5% respondentů. Do kategorie četnosti hraní „alespoň jednou do měsíce“ náleží jeden žák z devátého ročníku, u mladších žáků do této kategorie nespadá žádný respondent. Za účelem analýzy dat byl proveden Fisherův exaktní test, mezi staršími a mladšími žáky však nebyl nalezen statisticky významný rozdíl (p > 0,05).

Zkušenosti respondentů s hazardními hrami prostřednictvím internetu 100%

80% nikdy

60%


40%


20% 0% 6. ročník

9. ročník

Graf 8: Zkušenosti respondentů s hazardními hrami prostřednictvím internetu

S hraním hazardních her prostřednictvím internetu má zkušenosti celkově 8% starších a 5% mladších žáků. Všichni tito respondenti z šestého ročníku se řadí do kategorie hraní „alespoň jednou do měsíce“, ve které je zastoupení starších žáků nižší. Žáci devátého ročníku se objevují i v kategorii hraní „méně než jedenkrát za měsíc“ a „alespoň jednou týdně“. Fisherův test neprokázal statisticky významný rozdíl mezi žáky 6. a 9. tříd (p > 0,05). V kategorii jiných hazardních her než výše uvedených nebude hypotéza analyzována, protože na tuto položku odpovědělo pouze pět respondentů ze všech dotázaných. Hypotéza 1 byla částečně přijata (pouze u zkušeností respondentů s hazardním hraním karet), v ostatních případech potvrzena nebyla. Jako celek byla hypotéza 1 falzifikována. Hypotéza 2: Chlapci mají celkově tolerantnější postoje vůči hazardním hrám než dívky. K hypotéze 2 se v dotazníku vztahují položky č. 7 a 9, kdy tolerance vůči hazardním hrám je překládána do otázek, zda žáci považují hazardní hry za vhodný 42

prostředek k trávení volného času nebo zisku peněz. Následující tabulka sleduje odpovědi na otázku č. 7. Muži Abs. č. Hazard jako vhodný prostředek k zisku peněz Hazard jako nevhodný prostředek k zisku peněz

Ženy %

Abs. č.

%

8

11,6%

1

1,7%

61

88,4%

59

98,3%

Tab. 24: Srovnání postoje mužů a žen k hazardnímu hraní jako zdroji zisku financí

Srovnání postoje mužů a žen k hazardnímu hraní jako zdroji zisku financí 100% 80%

Hazard jako vhodný prostředek k zisku peněz

60% 40%

Hazard jako nevhodný prostředek k zisku peněz

20% 0% Muži

Ženy

Graf 9: Srovnání postoje mužů a žen k hazardnímu hraní jako zdroji zisku financí

Jak z tab. 16 a grafu 9 vyplývá, většina obou pohlaví hazard považuje za nevhodný způsob zisku peněz. Nicméně žáci mužského pohlaví byli v této otázce více tolerantní než ženy. Pro nižší počet respondentů v kategorii „hazardu jako vhodného prostředku k zisku peněz“ byl použit Fisherův exaktní test. Byla zde prokázána statistická významnost na hladině 5% (p = 0,027), což znamená, že chlapci jsou více tolerantní k hazardním hrám jako zdroji příjmu než děvčata a že se toto zjištění bude opakovat i v jiných vzorcích. Hazardní hry ve vztahu k volnému času, čímž se zabývala otázka č. 9 v dotazníku, popisuje tab. 25. Respondenti ženského pohlaví zaujímají jednoznačný názor, kdy se staví proti hazardu jako možnosti trávení volného času. U chlapců se dva respondenti přiklonili k hazardnímu hraní jako možné náplni volného času. Pro zjištění hladiny statistické významnosti byl použit Fisherův exaktní test. Nebyla zde prokázána statistická významnost (p > 0,05).

43

Muži Abs. č. Hazard jako vhodný způsob trávení volného času Hazard jako nevhodný způsob trávení volného času

Ženy %

Abs. č.

%

2

2,9%

0

0,0%

67

97,1%

60

100,0%

Tab. 25: Srovnání postoje mužů a žen k hazardnímu hraní jako způsobu trávení volného času

U otázek č. 7 a 9, které se vztahovaly k hypotéze 2, v obou případech vykazovaly větší toleranci dívky. Statistická významnost se však potvrdila pouze u položky č. 7. Hypotéza 2 byla částečně přijata (pro položku zjišťující toleranci vůči hazardu jako zdroji financí) a částečně odmítnuta (v případě otázky zaměřené na toleranci vůči hazardu jako způsobu trávení volného času). Celkově tedy nebyla hypotéza 2 přijata. Hypotéza 3: U starších dětí bude mít v oblasti prevence hazardních her větší význam škola než u dětí mladších. Tuto hypotézu v dotazníku sleduje otázka č. 14 (viz tab. 23), která zní: „Kdo tě varoval před hraním hazardních her nejvíce?“. Otázka č. 13 („Od koho se dozvídáš nejvíce informací o hazardních hrách?“) do testování této hypotézy není zahrnuta z důvodu, že se tyto informace nevztahují k primární prevenci.

Srovnání zdrojů prevence hazardu u respondentů 6. a 9. ročníku 80%

60%

rodina škola média

40%

kamarádi známí

20%

nikdo

0% 6. ročník

9. ročník

Graf 10: Srovnání zdrojů prevence hazardu u respondentů 6. a 9. ročníku

Graf 10 ukazuje, že škola jako možný zdroj prevence hazardního hraní byla volena více staršími žáky, což je v souladu s hypotézou 3. V šestém ročníku tuto variantu označilo 7,6% respondentů, v devátém pak přes 22% žáků. Byla zde prokázána 44

statistická významnost na hladině 5% (p = 0,019, x² = 5,51). Hypotéza 3 byla potvrzena. Statisticky významný rozdíl na hladině 5% můžeme pozorovat také u kategorie rodiny (p = 0,029, x² = 4,78), kde je vyšší pravděpodobnost, že u skupin 6. ročníků bude mít rodina vyšší význam pro prevenci hazardu než u žáků 9. tříd. U dalších kategorií (média, kamarádi, známí, nikdo) nebyla prokázána statistická významnost.

4.4 Shrnutí a interpretace výsledků Cílem bakalářské práce bylo zjistit zkušenosti, postoje a povědomost žáků o hazardních hrách a patologickém hráčství. Následující část bude věnována jednotlivým oblastem zkoumání. Co se týče zkušeností žáků, statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými ročníky se objevil pouze u hraní karet za peníze. V tomto případě měli starší žáci více zkušenosti než žáci mladší. Bohatší zkušenosti (ovšem bez statistické významnosti) měli starší žáci také se sázením na sportovní výsledky, s hraním automatů nebo jiných přístrojů na hazardní hru a rovněž s hazardem prostřednictvím internetu. Respondenti šestého ročníku měli naopak více zkušeností s hazardním hraním kostek a loteriemi nebo sázením čísel (zde se však nepotvrdila statistická významnost). Hypotéza 1 („starší žáci mají více zkušeností s hazardními hrami než mladší žáci“) se potvrdila pouze v případě hazardního hraní karet, celkově však byla falzifikována. Neprokázání statistické významnosti mezi uvedenými zkušenostmi obou ročníků svědčí o jejich „vyrovnanosti“. To může být znepokojující, pokud si uvědomíme, že s tolika druhy hazardních her mají zkušenosti již žáci šestého ročníku. S tím souvisí také dostupnost hazardu. V otázce, která sledovala, jestli je snadné pro osoby 18 let dostat se k hazardním hrám, odpověděla téměř polovina šestého ročníku (47%) kladně. U respondentů devátého ročníku totéž uvedlo více než 70%. Z toho vyplývá, že snadná dostupnost hazardu pro osoby, které jsou mladší 18 let, je opravdu problém, který by měl být řešen. O tom svědčí také to, že 10% všech respondentů v dotazníku uvedlo, že znají alespoň jednoho vrstevníka, který hazardní hry hraje pravidelně. Více pozitivní výsledky můžeme najít v oblasti, která se týkala postojů vůči hazardu. Pouze jeden žák z šestého ročníku považuje hazardní hru za vhodný prostředek k zisku financí. U starších žáků stejnou odpověď označilo 12% respondentů. Na otázku, která zkoumala vhodnost hazardu jako způsobu trávení volného času, odpověděla kladně pouze necelá 2% všech respondentů. Z hlediska pohlaví se jeví u obou otázek 45

více tolerantní chlapci než dívky, avšak statistická významnost se prokázala pouze u otázky, která sledovala vztah k hazardu jako způsobu zisku peněz. Hypotéza 2 („chlapci mají tolerantnější postoje vůči hazardním hrám než dívky“) nebyla tedy jako celek přijata. S povědomostí respondentů o hazardu a patologickém hráčství byla spjata otázka č. 11 („Je podle tvého názoru možné, aby se někdo stal na hazardu závislým?“). Téměř 98% všech žáků si riziko závislosti uvědomuje, což je pozitivní. Další položka dotazníku, která souvisí s poznatky respondentů z oblasti hazardu, zkoumala znalost pojmu „patologické hráčství“. U mladších žáků tento pojem znalo necelých 5%, 23% to nevědělo jistě a téměř 73% uvedlo, že tento termín nezná. V rámci devátého ročníku byla znalost tohoto pojmu vyšší (přibližně 14%), více než 65% žáků si nebylo jisto a necelých 21% označilo neznalost tohoto pojmu. I když v konečném důsledku mnoho respondentů neví, co „patologické hráčství“ znamená, daleko podstatnější je, že si naprostá většina uvědomuje riziko vzniku závislosti, i když neví, jak jej pojmenovat. Vyšší povědomost o patologickém hráčství u starších žáků může být způsobena vyšší informovaností např. prostřednictvím primární prevence. S tím souvisí otázka č. 14, která se ptala po zdroji, který žáky nejvíce varoval před hazardním hraním. Zde se objevily statisticky významné rozdíly v oblasti působení rodiny, kdy je tento zdroj více volen mladšími žáky. Statistická významnost byla rovněž prokázána u školy jako zdroje prevence, která byla více zastoupena u žáků devátého ročníku. To svědčí o tom, jak velmi důležitou roli hraje rodina a škola v prevenci hazardu a vzniku závislosti na něm. Hypotéza 3 („u starších dětí bude mít v oblasti prevence hazardních her větší význam škola než u dětí mladších“) byla přijata.

46

Závěr Bakalářská práce se zabývá problematikou hazardu na vybrané základní škole. Jejím cílem bylo přinést poznatky o zkušenostech, postojích a povědomosti o hazardních hrách a patologickém hráčství u žáků šestého a devátého ročníku jedné základní školy. Teoretická část práce na základě studia odborné literatury vytváří poznatkovou základnu pro část praktickou. První kapitola vymezuje základní pojmy z oblasti hazardu, věnuje se specifikům hazardního hraní u dětí a mladistvých a představuje jednotlivé druhy hazardních her. Druhá kapitola se zaměřuje na problematiku patologického hráčství, zejména na fáze jeho vývoje a diagnostická kritéria, která sloužila rovněž jako inspirace pro některé položky dotazníku. Třetí kapitola se zabývá prevencí, jejími druhy a oblastmi, ve kterých působí. Větší pozornost je věnována primární prevenci ve školním prostředí. Praktická část se zabývá metodikou výzkumu, prezentací jeho výsledků a jejich analýzou ve vztahu k jednotlivým hypotézám. Závěry dotazníkového šetření částečně potvrzují tolerantnější postoje k hazardu u chlapců než dívek. Rovněž je potvrzen výrazný vliv školy v oblasti primární prevence hazardu. Zjištění v oblasti zkušeností žáků s jednotlivými druhy hazardních her až na jeden případ (hraní karet pro peníze) nepřinášejí velké rozdíly mezi ročníky. Jelikož se u některých druhů hazardních her jedná o početné zkušenosti, vypovídá to také o potřebě prevence hazardu již od co nejnižšího věku. Dětský věk je velmi zranitelný z hlediska rychlého vzniku závislosti na hazardním hraní. Nebezpečnost vzniku patologického hráčství v nízkém věku spočívá také v proniknutí a ovlivnění všech oblastí života člověka, který se teprve utváří. Z výsledků výzkumu vyplývá rovněž znepokojivé zjištění, jímž je snadná dostupnost hazardních her. To potvrzují také početné zkušenosti respondentů s různými druhy hazardu. Důležité je se tedy věnovat nejenom prevenci, ale také omezit co nejvíce přístup k hazardním hrám, který dětem poskytuje zkušenosti, jež jsou možným základem návyku.

47

Shrnutí Tématem bakalářská práce je problematika hazardních her a patologického hráčství na vybrané základní škole. Cílem práce bylo zjistit zkušenosti, postoje a povědomost žáků základní školy o hazardu a patologickém hráčství. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. První kapitola teoretické části se zabývá hazardním hraním u dětí a mladistvých a jednotlivými druhy hazardních her. Druhá kapitola je zaměřena na patologické hráčství, fáze jeho vývoje a kritéria pro jeho diagnostiku. Třetí kapitola se věnuje prevenci, jejím druhům a oblastem s důrazem na prevenci ve školách. V rámci praktické části práce byl proveden kvantitativní výzkum, který měl podobu dotazníkového šetření. Respondenty byli žáci šestého a devátého ročníku vybrané základní školy. Výsledky výzkumu přinášejí znepokojivé zjištění v oblasti vysoké dostupnosti hazardu a také početných zkušeností dětí s různými druhy hazardních her.

Summary The theme of the bachelor thesis is The issue of gambling and pathological gambling at the elementary school. The aim of the study was to determine the experiences, attitudes and awareness of elementary school students about gambling and pathological gambling. The thesis is divided into theoretical and practical part. The first chapter of theoretical part deals with gambling by minors and the different types of gambling. The second chapter focuses on the pathological gambling, stages of development and criteria for its diagnosis. The third chapter concerns the prevention, its types and fields with an emphasis on school prevention. In the practical part of the thesis there was conducted a quantitative research that took the form of a questionnaire survey. Respondents were pupils in the sixth and ninth grade of the basic school. The results of the research brings disturbing findings in the area of high availability of gambling and numerous experiences of children with different types of gambling.

48

Literatura BÁRTLOVÁ, Sylva. Sociální patologie. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 1998, 53 s. ISBN 80701-3259-0. BREZÁK, Jozef. Sociálna patológia. 2. vyd. Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2001, 310 s. ISBN 80-224-0685-6. BROŽA, Jiří. Děti a mladiství. In: KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 232-235. ISBN 80-86734-05-62. DEAN, A. G. et al. The Epi Info manual: version 6.02. A word processing, database and statistics system for public health on IBM-compatible microcomputers. 1st Ed. London: Brixton Books, 1994. 470 p. ISBN 9781873937211. DUBSKÝ, Josef, URBAN, Lukáš. Sociální deviace. 1. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 2005, 90 s. ISBN 80-725-1202-1. FISCHER, Slavomil. Sociální patologie: propedeutika. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2006, 144 s. ISBN 80-704-4812-1. FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 218 s. Psyché (Grada). ISBN 9788024727813. FROUZOVÁ, Magdalena. Gambleři a gambling. In: KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 267-272. ISBN 80-86734-05-62. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2000, 207 s. ISBN 80-859-3179-6. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007, 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4. KALINA, Kamil. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 388 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4714-110.

49

KAPR, Jaroslav. Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny. 2. vyd. Praha: Sociologické nakl. a Sociologický ústav AV ČR, 1994, 116 s. ISBN 80-858-5003-6. KUDRLE, Stanislav. Bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti jako východisko k primární, sekundární a terciární prevenci. In: KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 145-149. ISBN 80-86734-05-61. MARHOUNOVÁ, Jana, NEŠPOR, Karel. Alkoholici, feťáci a gambleři. 1. vyd. Praha: Empatie, 1995, 110 s. ISBN 80-901-6189-8. MIOVSKÝ, Michal, SKÁCELOVÁ, Lenka, ZAPLETALOVÁ, Jana, NOVÁK, Petr. Primární prevence rizikového chování ve školství. 1. vyd. Praha: Sdružení SCAN, 2010. ISBN 978-80-87258-47-7. MUNKOVÁ, Gabriela. Sociální deviace: (přehled sociologických teorií). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004, 134 s. ISBN 80-246-0279-2. MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie pro sociální pracovníky. 1. vyd. Brno: MSD, 2008, 194 s. ISBN 978-80-7392-069-2. NEŠPOR, Karel. Jak poznat a překonat problém s hazardní hrou. 2. vyd. Praha: Sportpropag, 1999. 104 s. ISBN 80-260-3875-4. NEŠPOR, Karel. Jak překonat hazard: prevence, krátká intervence a léčba. 1. vyd. Praha: Portál, 2011a, 159 s. ISBN 978-802-6200-093. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4. vyd. Praha: Portál, 2011b, 173 s. ISBN 978-807-3679-088. NEŠPOR, Karel. Už jsem prohrál dost. Praha: Sportpropag, 2006. 130 s. ISBN 80-2603880-0. POKORNÝ, Vratislav, TOMKO, Anton, TELCOVÁ, Jana. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002, 194 s. ISBN 80865-6802-4. PRUNNER, Pavel. Psychologie gamblerství, aneb, Sázka na štěstí. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 273 s. ISBN 978-807-3800-741. 50

SEKOT, Aleš. Úvod do sociální patologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 193 s. ISBN 978-802-1052-611. SOCHŮREK, Jan. Úvod do sociální patologie. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2009, 186 s. ISBN 978-807-3724-481. VYKOPALOVÁ, Hana. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, 154 s. ISBN 80-244-0337-4.

Seznam elektronických zdrojů Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online]. 2010 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z:
final.pdf> Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize [online]. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2013 [cit. 201411-22].

Dostupné

z:
2013.pdf> NECHANSKÁ, Blanka. Péče o pacienty s diagnózou F63.0 - patologické hráčství v ambulantních a lůžkových zařízeních ČR v letech 2006–2012 [online]. 2013 [cit. 201410-08].

Dostupné

z:

statistika/patologicke-hracstvi> NOVOTNÝ, Josef. Studie hazardních her v České republice a navrhované změny [online]. 2008 [cit. 2014-11-07]. Dostupné z:

hazardnich-her.pdf> Vyhláška č. 72/2005 Sb., O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb. In: 72/2005 Sb. 2005. [online]. [cit. 2014-10-18] Dostupné z:

72-2005-sb-1> Zákon č. 202/1990 Sb., O loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

In: 202/1990

Sb. 1990.

[online].

51

[cit.

2014-10-18]

Dostupné

z:

Seznam grafů Graf 1: Vývoj počtu provozovaných VHP v období 2000 až 2007 v České republice

9

Graf 2: Vývoj počtu hospitalizací v psychiatrických lůžkových zařízeních a počtu ambulantních pacientů s dg. F63.0 podle pohlaví

17

Graf 3: Zkušenosti respondentů s hraním karet pro peníze

39

Graf 4: Zkušenosti respondentů se sázením na sportovní výsledky

40

Graf 5: Zkušenosti respondentů s hraním kostek o peníze

40

Graf 6: Zkušenosti respondentů s loteriemi a sázením čísel

41

Graf 7: Zkušenosti respondentů s výherními a pokerovými automaty a jinými přístroji na hazardní hru

41

Graf 8: Zkušenosti respondentů s hazardními hrami prostřednictvím internetu

42

Graf 9: Srovnání postoje mužů a žen k hazardnímu hraní jako zdroji zisku financí

43

Graf 10: Srovnání zdrojů prevence hazardu u respondentů 6. a 9. ročníku

44

52

Seznam obrázků Obr. 1:

Normální a deviantní ve společnosti

53

14

Seznam tabulek Tab. 1: Vývoj počtu pacientů s dg. F63.0 v ambulantních zdravotnických zařízeních podle pohlaví a věkových skupin

8

Tab. 2: Charakteristika výzkumného vzorku

28

Tab. 3: Rozložení respondentů podle věku

30

Tab. 4: Rozložení respondentů podle pohlaví

30

Tab. 5: Zkušenosti respondentů s hraním karet pro peníze

31

Tab. 6: Zkušenosti respondentů se sázkami na sportovní výsledky

31

Tab. 7: Zkušenosti respondentů s hraním kostek o peníze

32

Tab. 8: Zkušenosti respondentů s loteriemi a sázením čísel

32

Tab. 9: Zkušenosti respondentů s výherními a pokerovými automaty a jinými přístroji na hazardní hru

33

Tab. 10: Zkušenosti respondentů s hazardními hrami prostřednictvím internetu

33

Tab. 11: Zkušenosti respondentů s dalšími formami hazardních her

34

Tab. 12: Další formy hazardních her

34

Tab. 13: Přístup k hazardním hrám

34

Tab. 14: Půjčování peněz kvůli hazardní hře

35

Tab. 15: Vrstevníci jako hráči hazardních her

35

Tab. 16: Hazardní hry jako zdroj peněz

35

Tab. 17: Hazardní hry a snadná výhra

36

Tab. 18: Hazardní hry a volný čas

36

54

Tab. 19: Nebezpečnost hazardních her

36

Tab. 20: Hazardní hry a závislost

37

Tab. 21: Znalost pojmu „patologické hráčství“

37

Tab. 22: Zdroje informací o hazardních hrách

38

Tab. 23: Zdroje varování před hazardními hrami

38

Tab. 24: Srovnání postoje mužů a žen k hazardnímu hraní jako zdroji zisku financí

43

Tab. 25: Srovnání postoje mužů a žen k hazardnímu hraní jako způsobu trávení volného času

44

55

Seznam příloh Příloha 1: Dotazník na patologické hráčství „South Oaks Gambling Screen“ Příloha 2: Dotazník použitý pro výzkumné šetření

56

Příloha 1

Dotazník na patologické hráčství „South Oaks Gambling Screen“

Zdroj: P. Prunner (2008, s. 228). 1. Označte prosím, který z následujících druhů hry jste ve svém životě provozoval. U každého typu si vyberte možnost „vůbec“, „méně než 1x týdně“ nebo „1x týdně a více“. a) hraní karet pro peníze: vůbec

méně než 1x týdně

1x týdně a více

b) sázky na koně, psí dostihy nebo jiná zvířata: vůbec


1x týdně a více

c) sázky na sportovní výsledky: vůbec


1x týdně a více

d) hra s kostkami o peníze: vůbec


1x týdně a více

e) hra v kasinu: vůbec


1x týdně a více

f) loterie, sázení čísel: vůbec


1x týdně a více

g) bingo pro peníze: vůbec


1x týdně a více

h) hra na burze, trhu s komoditami apod.: vůbec


1x týdně a více

i) tzv. výherní automaty, pokrové automaty a jiné přístroje na hazardní hru: vůbec


1x týdně a více

j) kuželky, střelba, golf nebo jiná hra, vyžadující dovednost pro peníze: vůbec


1x týdně a více

k) jiné hry pracující s papírem než jsou uvedeny výše: vůbec


1x týdně a více

l) jiná forma hry než ty, které jsou uvedeny výše: vůbec


1x týdně a více

(upřesněte prosím jaká) 2. S jakým největším počtem peněz jste hrál v jediném dni? do 10 Kč více než 10 a méně než 100 Kč více než 100 a méně než 1000 Kč více než 1000 a méně než 10 000 Kč více než 10 000 a méně než 100 000 Kč více než 100 000 Kč 3. Zaškrtněte ty lidi ve svém životě, kteří mají nebo měli problém s hrou? Otec nebo matka Manželka nebo partner Bratr nebo sestra Dítě Prarodič Jiný příbuzný Přítel, nebo někdo jiný, významný v mém životě 4. Když hrajete, jak často se vracíte zpátky druhý den, abyste nazpět vyhrál peníze, které jste prohrál? Nikdy Někdy (méně než v polovině případů, kdy prohraji) Většinou, když prohraji Pokaždé, když prohraji 5. Stalo se někdy, že jste tvrdil, že jste vyhrál, ale nebylo to tak, vlastně jste prohrál? Nikdy (nebo jsem nikdy hazardně nehrál) Ano, méně než v polovině případů, kdy jsem prohrál Ano, většinou

6. Měl jste někdy pocit, že Vám hra působí problémy? Ne Ano V minulosti, ale ne nyní 7. Hrál jste někdy víc, než jste chtěl? Ano Ne 8. Kritizovali lidé někdy Vaši hru nebo Vám říkali, že máte s hrou problém, ať už jste jim dal za pravdu nebo ne? Ano Ne 9. Cítil jste se někdy provinile kvůli hře nebo kvůli tomu, co se během hry stalo? Ano Ne 10. Cítil jste někdy, že chcete s hrou přestat, ale měl jste dojem, že to nedokážete? Ano Ne 11. Stalo se někdy, že jste ukrýval tikety, sázenky, vyhrané peníze nebo jiné známky hry před manželkou, dětmi nebo jinými lidmi, kteří jsou pro Vás důležití? Ano Ne 12. Pohádal jste se někdy s lidmi, s nimiž žijete, kvůli způsobu, jakým nakládáte s penězi? Ano Ne 13. Jestliže jste odpověděl na otázku 12 kladně: Týkaly se hádky kvůli penězům, někdy hry? Ano Ne

14. Půjčil jste si někdy od někoho a peníze jste mu nevrátil kvůli hře? Ano Ne 15. Zameškal jste někdy práci nebo školu kvůli hře? Ano Ne 16. Jestliže jste si na hru nebo na placení dluhů kvůli hře půjčil, od koho, nebo kde jste si vypůjčil? (Zaškrtněte „ANO“ nebo „Ne“ u každého bodu) a) z peněz na domácnost ano ne b) od manžela nebo manželky ano ne c) od jiných příbuzných ze strany manželky ano ne d) od bank, spořitelen nebo kreditních společností ano ne e) z kreditní karty ano ne f) od lichvářů ano ne g) prodal jste akcie, obligace nebo jiné listiny ano ne h) prodal jste osobní nebo rodinný majetek ano ne i) půjčil jste si z vlastního konta (zaplatil jste nekrytým šekem) ano ne j) máte možnost půjčit si u sázkaře ano ne k) máte možnost půjčit si v kasinu ano ne

Příloha 2

Dotazník použitý pro výzkumné šetření

Dobrý den, dovoluju si tě požádat o vyplnění krátkého dotazníku, který se týká hazardních her. Tento dotazník bude použit pouze pro výzkumné účely a s tvými odpověďmi bude nakládáno zcela anonymně. Hazardní hry jsou hry, při kterých se hraje o peníze a jejichž výsledek závisí na náhodě. Instrukce k vyplňování dotazníku: U otázky č. 1 vyplň svůj věk pomocí číslic. U otázek č. 2 až č. 14 zakroužkuj pouze 1 možnost, která nejlépe vystihuje tvoji odpověď.

Dotazník 1. Věk (doplň číslici): 2. Jakého jsi pohlaví? a) muž b) žena 3. Jak často hraješ následující hry? U každého typu hry vyber jednu z možností „nikdy“, „méně než 1x za měsíc“, „alespoň 1x do měsíce“ nebo „1x do týdne a více“. 3.1 hraní karet pro peníze: a) nikdy a více

b) méně než 1x za měsíc

c) alespoň 1x do měsíce

d) 1x do týdne


d) 1x do týdne


d) 1x do týdne


d) 1x do týdne

3.2 sázky na sportovní výsledky: a) nikdy a více


3.3 hra s kostkami o peníze: a) nikdy a více


3.4 loterie, sázení čísel: a) nikdy a více


3.5 výherní automaty, pokerové automaty a jiné přístroje na hazardní hru: a) nikdy a více



d) 1x do týdne

3.6 hazardní hry prostřednictvím internetu (při kterých se hraje o peníze): a) nikdy a více



d) 1x do týdne

3.7 jiná forma hry než ty, které jsou uvedeny výše: a) nikdy a více



d) 1x do týdne

Uveď její název zde: 4. Je pro osoby mladší 18 let snadné získat přístup k hazardním hrám? a) ano b) ne 5. Půjčil/a sis někdy peníze od někoho, aby sis mohl/a zahrát hazardní hru? a) ano, mnohokrát b) ano, ale pouze výjimečně c) ne 6. Znáš z tvých vrstevníků někoho, kdo pravidelně hraje hazardní hry? a) ano b) ne 7. Jsou podle tebe hazardní hry vhodným prostředkem, jak získat peníze? a) ano b) ne 8. Dají se pomocí hazardních her snadno vyhrát peníze? a) ano b) ne 9. Představují podle tebe hazardní hry vhodný způsob, jak trávit volný čas? a) ano b) ne

10. Mohou být hazardní hry něčím nebezpečné? a) ano, velmi b) ano, ale ne nijak závažně c) ne 11. Je podle tvého názoru možné, aby se někdo stal na hazardu závislým? a) ano b) ne 12. Víš, co znamená pojem „patologické hráčství“? a) ano, určitě b) myslím si, že ano, ale nevím to jistě c) ne 13. Od koho se dozvídáš nejvíce informací o hazardních hrách? a) rodina b) škola c) média (internet, televize, rozhlas, noviny, časopisy) d) kamarádi e) známí f) žádné informace se ke mně nedostaly 14. Kdo tě varoval před hraním hazardních her nejvíce? a) rodina b) škola c) média (internet, televize, rozhlas, noviny, časopisy) d) kamarádi e) známí f) nikdo

Děkuji za vyplnění celého dotazníku.

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents