MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Výlety do světa fantazie (výtvarná výchova na 1.stupni základní školy)

Diplomová práce

Brno 2008

Vedoucí práce: PaedDr. Hana Stadlerová

Autor práce: Denisa Oswaldová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna studijním účelům.

V Brně dne 5.května 2008

Denisa Oswaldová

........................................................................

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PaedDr. Haně Stadlerové za odborné vedení mé diplomové práce, přínosné připomínky a cenné rady.

3

Obsah ÚVOD .............................................................................................................................. 6 1.

STRATEGIE A CÍLE ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ DLE RVP................. 8 1.1

KLÍČOVÉ KOMPETENCE .....................................................................................................10

1.2

VYMEZENÍ POJMU VZDĚLÁVACÍ OBLAST ......................................................................15

1.2.1

Vzdělávací oblast Umění a kultura.........................................................................15

2.

VÝTVARNÉ VYJADŘOVACÍ PROSTŘEDKY ............................................. 17

3.

VZTAH UČITELE A ŽÁKA K VÝTVARNÉMU TÉMATU ......................... 20

4.

3.1

MOTIVACE............................................................................................................................20

3.2

SPRÁVNÁ VOLBA FORMÁTU VÝKRES.............................................................................20

3.3

HODNOCENÍ PRÁCE ..........................................................................................................22

VÝTVARNÁ TVORBA DĚTÍ ............................................................................ 23 4.1

5.

KRESBA ................................................................................................................................23

4.1.1

Techniky kresby suchou stopou ...............................................................................24

4.1.2

Techniky kresby mokrou stopou ..............................................................................28

4.2

MALBA ..................................................................................................................................32

4.3

PRÁCE S PASTELEM ............................................................................................................39

4.4

HRY S OTISKY ......................................................................................................................47

4.5

TISK Z VÝŠKY ......................................................................................................................52

4.6

KOMBINOVANÉ VÝTVARNÉ TECHNIKY .........................................................................55

METODY A FORMY PRÁCE V EDUKAČNÍM PROCESU ........................ 60 5.1

PROJEKTOVÁ METODA ......................................................................................................61

5.1.1

Výtvarné projekty .........................................................................................................64

5.1.2

Výtvarný projekt „Co vše najdeme v knihách“...................................................65

5.1.3

Výtvarné řady ....................................................................................................................75

5.1.4

Tématická řada „Slunce“ ..................................................................................................75

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 82 RESUMÉ....................................................................................................................... 84 SUMMARY .................................................................................................................. 84

4

POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................... 85 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................................... 88 PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 90

5

Úvod Téma své diplomové práce jsem si vybrala na základě svého několikaletého působení na základní škole v roli učitelky1.stupně. Během své praxe jsem pomalu zjišťovala, že můj náhled na motivaci a práci ve vyučovacích hodinách výtvarné výchovy se podstatně liší od ostatních kolegů či kolegyň. Občas se stává, že se hodiny výtvarné výchovy dostávají na okraj jejich zájmu, protože v nich nevidí smysl a přínos. Z jejich pohledu je přece mnohem podstatnější splnit učivo v českém jazyce, matematice či jiných „důležitých“ předmětech. A s tímto názorem si dovoluji nesouhlasit, protože bychom se měli naučit vnímat výtvarnou výchovu jako cestu k poznání osobnosti dítěte, nabídnout mu pomoc při poznávání sama sebe, naučit ho nebát se výtvarně vyjadřovat, neustále podněcovat jeho fantazii různými tvůrčími činnostmi. Ukázat mu, že výtvarná výchova může být jedno velké dobrodružství, v němž se může stát čímkoli si bude přát. A v tomto světě by na něho neměl čekat pedagog v roli soudce, který ho ocení známkou, na základě často velmi subjektivních kritérií, jež pro mnoho dětí vlastně znamená „zaškatulkování“ mezi jedničkáře, dvojkaře, trojkaře a ty ostatní. Toto označení se s nimi táhne často až do 5. ročníku. Celý život musíme neustále s někým soutěžit a dokazovat sobě i nadřízeným, že jsme v něčem lepší než ti ostatní, ale nemyslím si, že by toto musely zažívat děti v hodinách výtvarné výchovy. Tady by je mělo čekat příjemné klima, podněcující činnosti a hlavně pedagog v roli partnera, který dětem dokáže, že v každém z nich se skrývá střípek výtvarného nadání a naučí je cenit si své práce a být na ni hrdý. Neboť učitel je jako hrnčíř, jenž pracuje s hlínou a je jen na něm, zda z každého dítěte „udělá“ byť jen malý hrníček a nebo velkou krásnou vázu. V současné době je knižní trh zahlcen knihami s návrhy výtvarných činností, ale bývá také zvykem, že je v nich využíván zbytečně drahý materiál. Ne každý pedagog je natolik kreativní, aby si takto získané nápady upravil ku obrazu svému. Proto bych svou diplomovou prací ráda ukázala, že výtvarná výchova nemusí být vždy jen finančně náročná. Svou práci jsem pojala jako výlet do světa fantazie dětí. Jednotlivé náměty jsou realizovány různými výtvarnými technikami, jichž by mohl využít vyučující na 1.stupni základní školy. 6

Kde jinde než ve škole by mělo dítě mít možnost vyzkoušet si práci s různými materiály a jejich kombinacemi, získat praktický přehled o celé řadě výtvarných technik a užít je při výtvarné tvorbě. Zdůraznila bych slovo praktický přehled, protože pro dítě není důležité znát historii a teorii používané techniky, ale mít představu, co vše může při realizaci svého nápadu využít.

7

1. Strategie a cíle základního vzdělávání dle RVP V současné době by neměl v naší republice existovat pedagogický pracovník, kterému by slovní spojení „rámcový vzdělávací program“ nic neříkal. Každý z nás se k tomuto programu postavil po svém. Někteří v něm vidíme možnost zefektivnění výuky, zapojení různých metod a forem práce, které byly ještě do nedávné doby doménou pouze alternativního školství. Některé školy se bohužel řídily pořekadlem „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Tedy pouze přepracovaly stávající osnovy a do posledního bodu splnily požadavky Ministerstva školství a tělovýchovy. Jimi „vytvořený“ Školní vzdělávací program prošel pouze kosmetickou úpravou, ale v jejich přístupu ke vzdělávacímu procesu se nic nezměnilo. Která z těchto skupin škol šla správnou cestou, uvidíme až za několik let, ale doufejme, že rodiče a jejich děti dají přednost právě těm školám, které dovolí dětem výuku prožívat a to všemi smysly.

Vraťme se, ale na úplný začátek. Co je to vlastně RVP a jaké jsou jeho cíle?

Rámcový

vzdělávací

program

je

soubor

kurikulárních

dokumentů,

které od letošního školního roku 2007/2008 určují závazné rámce vzdělávání pro oblast vzdělávání předškolního, základního a středního. V RVP ZV 2004 se hned na 1. straně hovoří o tom, že „kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní.“ Jejich propojení nacházíme v tomto systému: Národní program rozvoje vzdělávání v ČR – tzv. „Bílá kniha“ – „Za jeho tvorbu zodpovídá MŠMT. Vyjadřuje hlavní zásady kurikulární politiky státu a obecně závazné požadavky se všemi formulovanými cíli vzdělávání a výchovy.“ 1 Rámcové vzdělávací programy – „vymezují požadavky pro jednotlivé stupně, obory vzdělávání a rámec pro návrh učebních plánů. Dále pak formulují pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů.“ 2 _____________________________________ 1,2

Bílá kniha, 2001,s.37

8

Školní vzdělávací programy - „…konstruuje škola a učitelé, jsou součástí strategických plánů rozvoje škol a výsledkem spolupráce vedení školy s oborovými týmy (komisemi) učitelů a radou školy.“ 3 „V základním vzdělávání se usiluje o naplňování těchto cílů: •

umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení

•

podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů

•

vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci

•

rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých

•

připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti

•

vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě

•

učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný

•

vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi

•

pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci“ 4

Hlavní úlohou pedagoga tedy již nemůže být pouhý výklad látky, který musí v průběhu určitého časového intervalu splnit. Podstata celého výchovně vzdělávacího procesu se mění. __________________________ 3

WALTEROVÁ,J. a kol., Objevujeme Evropu-kniha pro učitele.Praha:UK 1997.219s

4

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. Praha : VÚP , 1.9.2005 [cit. 2007-02-25]. Dostupný z WWW: . ISBN 80-87000-02-1.

9

Už by to neměl být proces striktně autokratický, ale právě naopak proces partnerský. Pedagog by měl být schopen a ochoten změnit svůj postoj k žákovi, měl by si uvědomit, že v současné době nechce žák pouze naslouchat výkladům, ale rád by se do výuky také sám zapojil. Žák chce mít vliv na dění ve výuce, na estetizaci třídního a školního prostředí... Pedagog by měl v žákovi objevit a oceňovat jeho schopnosti - například v oblasti tvořivého myšlení i logického uvažování. Měl by ho vést k touze vyřešit problém, který vznikl nebo ho zajímá, měl by často propojovat teoretické poznatky s reálným světem, v němž se žák pohybuje. Všechny výše uvedené cíle nám pomohou naplnit klíčové kompetence, ke kterým směřuje Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání.

1.1 Klíčové kompetence Eliška Walterová hovoří o tom, že „k významným principům kurikula patří rovnováha, spravedlnost a kompetentnost. Rovnováha je chápána jako vyváženost např. mezi sociálním a osobnostním rozvojem žáka, mezi stanoveným standardem a respektováním rozdílu mezi žáky, mezi potřebami individuálními, místními, regionálními, mezi teoretickými poznatky a praktickými zkušenostmi a mezi jednotlivými oblastmi obsahu. Spravedlnost znamená vyrovnání podmínek, zvláště pro znevýhodněné skupiny. Kompetentnost se vztahuje k vybavení člověka takovými dovednostmi, aby byl schopen rozhodovat o vlastní budoucnosti, spolupracovat a účastnit se společných rozhodnutí, být součástí lidského společenství, vstřícný, solidární a podporující lidskou soudržnost.“ 5 Co jsou to vlastně klíčové kompetence?

V Rámcovém vzdělávacím programu základního vzdělávání se o nich hovoří takto:

___________________________________ 5

WALTEROVÁ,J. a kol., Objevujeme Evropu-kniha pro učitele.Praha:UK 1997.219s

10

„Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti.“ 6

RVP taktéž vymezuje ty, které jsou pro základní vzdělávání považovány za nejdůležitější: „Kompetence k učení -

žák vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení

-

žák vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě

-

žák operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy

-

samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti

-

poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení, naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich

___________________________________ 6

RVP ZV 2005

11

Kompetence k řešení problému -

žák vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob problémů a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností

-

vyhledává informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému

-

samostatně řeší problémy, volí vhodné způsoby řešení, užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy

-

ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok

-

při zdolávání problémů

kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí

Kompetence komunikativní -

žák formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu

-

naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje

-

rozumí typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění

-

využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi

12

Kompetence sociální a personální -

žák účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti, pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce

-

podílí se na utváření příjemné pracovní atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo

-

o ni požádá

přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají

-

vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj, ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty

Kompetence občanské -

respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situace ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje

si

povinnost

postavit

se

proti

fyzickému

a psychickému násilí -

chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo školu

-

rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka

-

respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní a historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit 13

-

chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti

Kompetence pracovní -

používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky

-

přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot

-

využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podložená rozhodnutí a o dalším vzdělávání a profesním zaměření

-

orientuje

se

v základních

aktivitách

potřebných

k uskutečnění

podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení“ 7 Na každém stupni vzdělávání je tento soubor obecných klíčových kompetencí neustále rozvíjen a rozšiřován. Můžeme tedy říct, že jejich základ je položen v předškolní výchově dítěte a v tuto chvíli záleží hlavně na rodičích, na jakém stupni rozvoje těchto kompetencí dítě nastoupí do školního vzdělávání. Zde už nastupuje pedagog, který by měl dítě v jejich rozvoji podporovat a cíleně navigovat. Stejně jako osobnost člověka, tak i osvojené klíčové kompetence, se v průběhu života neustále rozvíjejí. Je to celoživotní proces. Souhrn těchto obecných kompetencí lze pomocí různých metod, forem práce a evaluačních nástrojů rozvíjet v jednotlivých vzdělávacích oblastech. _______________________________________ 7

RVP ZV 2005

14

1.2 Vymezení pojmu vzdělávací oblast Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory:

Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk) Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace) Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie) Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět) Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství) Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis) Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova) Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) Člověk a svět práce (Člověk a svět práce)

Každá z těchto oblastí má vymezeny cíle, kterých má být dosaženo v procesu vzdělávání a jejichž splněním žák co nejefektivněji dosáhne konkrétních klíčových kompetencí.

1.2.1 Vzdělávací oblast Umění a kultura

Na úrovni základního vzdělávání je tato oblast zastoupena vzdělávacími obory Hudební výchova a Výtvarná výchova. Můžeme ji také ještě rozšířit o doplňující vzdělávací obor Dramatická výchova. Hudební výchova vede žáka prostřednictvím vokálních, instrumentálních, hudebně pohybových a poslechových činností k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a zpěvu. Výtvarná výchova pracuje s vizuálně obraznými znakovými systémy, o nichž můžeme říct, že jsou nástrojem pro poznávání a prožívání lidské existence. V průběhu základního vzdělávání jsou ve výtvarné výchově využívány zvláště tvůrčí činnosti, které umožňují žákům rozvíjet jejich vlastní vnímání, prožívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. 15

K realizaci těchto činností využívá výtvarná výchova vizuálně obrazné prostředky, a to nejen známé a běžně užívané, ale i v moderním výtvarném umění nově vznikající, často postavené na experimentování a řešení problému. Lze říci, že čím zajímavěji je postaven „výtvarný problém“, tím efektivněji jsou upevňovány klíčové kompetence.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:

-

pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace

-

chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se

o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, prožívání a představy; k rozvíjení

tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a potřeb a k utváření hierarchie hodnot -

spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých

hodnot

v širších

sociálních

a

kulturních

souvislostech,

k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností -

uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; k tvořivému přístupu ke světu, k možnosti aktivního překonávání životních stereotypů a k obohacování emocionálního života

-

zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních prožitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě“ 8

_________________________________ 8

RVP ZV 2005, str.57

16

2. Výtvarné vyjadřovací prostředky Procházíme-li znovu některými pasážemi RVP ZV, musíme se zastavit u terminologie, kterou tento program užívá. Samotný pojem výtvarné vyjadřovací prostředky, který známe z běžné literatury, zde nenajdeme, setkáváme se tu ovšem s pojmem vizuálně obrazné prostředky. Pro využití v pedagogické praxi budeme pracovat s termínem výtvarné vyjadřovací prostředky.

Mezi základní výtvarné prostředky v tradičním členění můžeme řadit: -

výtvarné prvky (linie, barvy, tvary,…)

-

výtvarné techniky (kresba, malba, modelování,…)

-

výtvarné nástroje (tužka, pastelka, voskovka, štětec, nůžky,…)

-

výtvarné materiály (papír, textil, modelovací hmoty – plastelína, keramická hlína,…)

Dále je možno k těmto základním výtvarným prostředkům přidat: -

výtvarnou kompozici (vztahy mezi prvky – proporcionalita, rytmus, symetrie, asymetrie, kontrast, harmonie,…)

-

výtvarné symboly (obsahy závislé na imaginaci tj. obraznosti, představivosti a fantazii tvůrce i diváka)

-

proces tvorby (osobitý přístup k výtvarnému vyjádření skutečnosti či fantazijních představ – tj. u dětí prvního stupně zjednodušení, náznak, nadsázka,

typizace,

personifikace

–

přizpůsobené

věkovým

zvláštnostem)

Děti by si měly osvojit jednotlivé okruhy výše jmenovaných výtvarných prostředků a tím pádem by měly umět: -

„aktivně je používat při rozmanité výtvarné činnosti

- pojmenovat aspoň ty nejdůležitější z nich

17

- vciťovat nebo si uvědomovat jejich osobité vlastnosti a funkce, případně umět tyto funkce propsat nebo vysvětlit - rozpoznat a ukázat vztahy mezi vlastní výtvarnou tvorbou a okolním světem, anebo světem umění ” 9 Většinou jsou učitelé zvyklí seznamovat děti s výtvarnými prostředky „klasickými a ověřenými“ metodami. Tedy ukázkou autorova díla a následným „napodobováním“ jeho výtvarného rukopisu. Tím už vlastně, aniž bychom chtěli, formujeme dětskou představivost a ono začne svůj výtvarný názor upravovat ku obrazu učitelově, protože předpokládá, že chce vidět přesně to, co uvedl jako příklad. Při „výtvarné komunikaci“ s dětmi často zapomínáme, že okolní svět nám nabízí mnoho možností, jak děti provést světem „výtvarna“ mnohem efektivněji a jim bližší cestou. Vzpomeňme sami na sebe, jak rádi jsme kreslili na orosená okna a snažili se ten za okamžik mizející obraz zachránit. Kolik hradů a domů jsme postavili z kamenů, písku, větví stromů.., jak jsme si vyhráli při stavbě vesnic a měst pro lesní skřítky. Dnešní moderní doba ubírá dětem tyto zážitky a možnosti vyzkoušet si na podobných principech výtvarnou hru s různými materiály. Proto bychom měli děti seznamovat s výtvarným jazykem atraktivní a přitažlivou formou. Ve výuce tedy můžeme využívat techniky, které si děti zatím nemohly vyzkoušet. Jako jsou například tisk, otisk, muchláž, prosakování, frotáž a jejich případné kombinace s malbou či kresbou... a v neposlední řadě také vše co nám nabízí příroda. Nechme děti ve výtvarné výchově hrát si, snažme se je neustále překvapovat používáním a začleňováním i těch pro ně obyčejných materiálů do výuky, naučme je vidět v nich kouzlo a podněcujme jejich fantazii.

____________________________ 9

SLAVÍKOVÁ, Vladimíra, SLAVÍK , Jan, HAZUKOVÁ , Helena. Výtvarné čarování : Artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2000. 212 s. ISBN 80-7290-016-1.

18

Nevyžadujme po nich striktní naplnění našich pedagogických cílů! Nechme je zažít pocit kouzelníka, který například při míchání barev zjistí, že smíchá-li modrou a červenou vznikne mu fialová. Není žádný důvod kazit mu tento pocit objevování již v zárodku tím, že mu řekneme, jak jeho experiment dopadne. Měli bychom dítěti dát prostor jak ve volbě výtvarné techniky, tak výtvarných instrumentů. Zde by pravděpodobně mnozí kolegové mohli namítnout, že vyučovací jednotky jsou natolik krátké, že nemají prostor pro to, aby si děti svobodně vybraly z výše zmíněných prostředků. Ano, z administrativního hlediska mají jistě pravdu. Vyučovací jednotka má 45 minut, které jsou ještě stále striktně dány na většině škol v naší republice. Tady si dovolíme vrátit se k základní myšlence RVP ZV. Pedagogům byla dána možnost zapracovat do svého ŠVP takové metody a formy práce, aby mohly být co nejefektivněji splněny cíle vzdělávacího procesu. Je tedy vhodné a dovolíme si poznamenat, že i výhodné, dát přednost před frontálním vyučováním například skupinové výuce, kooperativnímu učení, otevřenému vyučovaní, projektové metodě, integrovaným vzdělávacím celkům... Nabídka forem výuky je opravdu široká a zaleží na učitelích jak této možnosti využijí. Myslíme si, že právě výtvarná výchova je vhodná k integraci do všech vzdělávacích oblastí. Nic nebrání tomu, abychom z těch 45minut udělali pětihodinový blok za využití projektové výuky. Vydejme se tedy v následujících kapitolách na výlet do světa dětské fantazie a nechme se unášet na křídlech jejich představivosti.

19

3. Podmínky realizace cílů výtvarné výchovy V médiích často slýcháme pojem umělecké dílo a míváme dojem, že pokud výtvarné dílo nevisí v prestižní galerii nebo na výstavě, nelze o něm takto hovořit. Je smutné, že tomuto dojmu podléhají často i učitelé a chtějí po svých žácích vytvořit precizně vypracovaná díla, se kterými by se mohli účastnit různých výtvarných soutěží. Výtvarný produkt se stává cílem jejich pedagogického působení. Myslíme si, že cokoliv dítě vytvoří, by se, hlavně pro něho, mělo státi „uměleckým dílem“, protože vypovídá o jeho osobnosti, o momentální vnitřní pohodě či rozervanosti a v neposlední řadě každé takto vzniklé dílo ukazuje schopnost zpracovat téma svým vlastním osobitým způsobem. Nezapomeňme tedy, že ve výtvarné tvorbě si děti mají realizovat své představy a ne ty učitelovy.

3.1. Motivace Na tomto místě je podstatné se zmínit o důležitosti správné motivace dětí, protože pomineme-li tuto zásadní metodu práce s dětmi, obzvláště těch na 1. stupni základní školy, můžeme v nich vyvolat spíše zábrany a ostych. A nám jde přesně o pravý opak. Využívejme

poutavou

motivaci,

často

spojenou

s nějakým

příběhem,

která v dítěti vzbudí touhu po poznání, vyzkoušení si něčeho neznámého. Pro začátek volme jednodušší úkoly o nichž víme, že je každé dítě ve třídě zvládne. Naším cílem by mělo být připravit takové podmínky pro práci, aby každé jedno dítě mělo možnost poznat úspěch. Pokud hodinu dobře volenou motivací skvěle nastartujeme, připravíme si odrazový můstek pro následné výtvarné činnosti.

3.2. Správná volba formátu výkresu Prozatím jsme se zabývali správnou volbou výtvarných vyjadřovacích prostředků, volbou materiálů, technik, vytvářením příjemné atmosféry ve vyučovací hodině, ale mějme na paměti, že i takto jednoduchá záležitost, z laického pohledu naprosto banální věc, jako je volba formátu výkresu pro malbu či kresbu, může způsobit u dítěte pocit neúspěchu.

20

Myslíme si, že formát A4 je pro výtvarnou práci mnohdy nevyhovující a nedostačující a to hned z několika důvodů, které zmiňuje také H. Stadlerová, když komentuje nevhodné kombinace výtvarných prostředků, v našem případě malbu akvarelovými barvami na formát A4. „...zobrazované motivy se mu do formátu nevejdou, rozpíjí se, malá plocha dítěti neumožňuje výtvarně vystihnout detaily tvaru... Děti následně hledají oporu v předkreslování tužkou, což opět svazuje jejich malířský projev, neboť dítě má snahu pouze kolorovat vzniklou kresbu.“ 10

S tímto tvrzením nelze než souhlasit. Podíváme-li se na věc z pohledu finančního, můžeme říct, že by asi pro učitele bylo finančně náročné pracovat ve většině hodin s formátem A3, A2 nebo A1. Ale stačí se rozhlédnout kolem sebe a objevíme role balícího papíru, balíky ležících novin nebo velké malířské igelitové fólie, jejichž pořizovací cena je naprosto zanedbatelná v porovnání s prostorovými možnostmi, jež se před dětmi otevřou. Najednou ovšem budeme stát před jiným problémem. Dítěti, které bylo doposud zvyklé vměstnat se se svými představami na malý formát a pracovat pouze ve školní lavici, nabídneme neskutečně velké a prostorově neohraničené pracovní místo a chceme po něm, aby do něho nadšeně vkládalo své výtvarně zpracované myšlenky. Pokud toto provedeme bez předchozí přípravy a průběžné práce s různě velkými formáty, postavíme dítě do situace, se kterou si nebude vědět rady a samo sebe v tu chvíli přesvědčí, že je pro ně naprosto nemožné správně využít tak velkou plochu. Nastane jediné – odmítne pracovat a bude se chtít vrátit do bezpečí své školní lavice, ke svému malému výkresu. Této situaci samozřejmě lze předejít a to již výše zmíněnou postupnou změnou formátů, ale také tím, že na takto velké ploše využijeme skupinové práce a budeme děti motivovat a povzbuzovat k výtvarné odvaze se s problémem vyrovnat.

________________________________ 10

STADLEROVÁ, Hana a kol., S lehoulinkou:Alternativy přístupů k předmětu Výtvarné vyjadřovací

prostředky.Brno:Masarykova univerzita v Brně, 2005.ISBN 80-210-3917-5. s.13

21

Hodnocení práce Hodnocení je velmi podstatné završení celé žákovy práce. Již od počátku jeho školní docházky by si měl zvyknout na to, že učitel, on i spolužáci budou následně hodnotit vykonanou práci. Přestože v ostatních předmětech je žákův výkon většinou klasifikován známkou, ve výtvarné výchově bychom se přikláněli spíše ke slovnímu hodnocení. Myslíme si, že význam výtvarných prací nelze zaškatulkovat do pěti klasifikačních stupňů. Žákům by měla být dána možnost se ke své práci vyjádřit, vysvětlit myšlenkové pochody, které ho vedly k tomu, že použil tuto techniku, tento formát či materiál. Ve své prezentaci by neměl opominout také sebehodnocení, které tvoří jakýsi předstupeň schopnosti vyjadřovat se k pracím spolužáků. Teprve po této prezentaci by měl mít prostor pro vyjádření názoru učitel a ostatní žáci. Pro uzavření tématického bloku nebo projektu, tedy včetně hodnocení v třídním kruhu, by měl být vytvořen také konkrétní výstup pro veřejnost. Tzn. pro ostatní žáky v jiných třídách, učitele, ale také pro rodiče. Vhodným výstupem bývá výstava, vernisáž či jiný způsob prezentace vzniklých výtvarných výtvorů.

22

4. Výtvarné prostředky V této kapitole se chceme zabývat možností výtvarné tvorby dětí na 1. stupni základní školy. Nabídka výtvarných prostředků je spojena s příklady realizovaných lekcí. Chceme naznačit proces seznamování s výrazovými vlastnostmi jednotlivých výtvarných prostředků, ale též jejich využití v tvorbě konkrétních dětí (ukázky).

4.1. Kresba O kresbě můžeme říct, že patří mezi nejpřirozenější výtvarné vyjadřovací prostředky každého dítěte a doprovází ho na každém kroku. Začíná již ve velmi útlém dětství, kdy tužku dítě bere jako zajímavý předmět, s jehož pomocí se mu daří vytvářet první čáranice. Postupem času se od tohoto neuvědomělého čárání dostává k tomu, že jeho výtvory začínají připomínat okolní svět a jeho kresba se mění v uvědomělý kreslířský výkon. V dětském výtvarném projevu se kresba, dle Věry Roeselové (Výtvarné techniky ve výtvarné výchově, s.24) , objevuje ve třech podobách: -

kresba z představy zobrazuje bezprostřední zážitky a zkušenosti dítěte, ale také jeho city. Dítě své postřehy a fantazijní představy osobitě zaznamenává pomocí kresby.

-

kresba motivovaná pozorováním skutečnosti zobrazuje vztah dítěte a skutečnosti. Zprvu má ilustrativní charakter. Zdrojem motivace bývá rozvíjení fantazie, kdy dítě zaujme nějaký objekt, představa, film či hudba a má potřebu o ní přemýšlet a dát jí výtvarný rozměr. Důležitou roli hraje také volba kreslířské techniky či využívání nezvyklých nástrojů. Je možné zvolit si jedno téma, jež zpracujeme různými postupy (například tužka, uhel, pero, štětec) a tím dostává tentýž objekt jinou podobu. Specifickou kresbou podle skutečnosti je studijní kresba. Jde o výtvarné zachycení věcné podstaty předmětů denní potřeby, zátiší, krajiny, zvířat, postav a tváří.

-

kresba návrhová rozpracovává námět pro realizaci v jiném materiálu nebo

se

zabývá

variabilním 23

řešením

výtvarného

problému.“

11

Žákovi tento typ kresby pomáhá ujasnit si představu o navrhovaném objektu a zvolení si správného postupu. Většinou se používá až na II. stupni základní nebo umělecké školy.

4.1.1 Techniky kresby suchou stopou Do této skupiny kreslířských technik řadíme všechny ty, které zanechávají na ploše stopy pigmentu. Jsou to kresba tužkou, rudkou a uhlem. Často se setkáváme s kombinací těchto technik, ale v případě kresby tužkou se jedná spíše o rušivý element v celkové kompozici a základní význam práce s tužkou se vytrácí. Pro dítě je velmi přirozené vést linii, vytvářet různá gesta, při kresbě využívat šrafury. Nástroj v jejich rukou „...nepůsobí jako něco cizorodého, co je třeba umět ovládat, ale jako prodloužení dětské ruky.“

12

Podívám-li se na tuto skupinu technik z pohledu učitele výtvarné výchovy, řekli bychom, že některé děti na 1.stupni ZŠ tyto techniky jakoby odmítaly, protože se jim zdají fádní, monotónní, černobílé... Nerady vybočují ze svého světa barevné představivosti a vše pro ně musí hýřit barvami. Velmi je zaujala kombinovaná práce s tužkou a gumou, kdy jsme vytvářeli negativ obrázku. Poprvé se setkaly s opačným významem těchto nástrojů. Běžně využívají tužku ke kresbě a gumu k opravení případných nedostatků. A najednou měly možnost pokrýt výkres šrafurou a poté na něm vytvářet motivy gumou. Některé se omezily na jednoduché motivy jako jsou chaloupka, sluníčko, auto, jiné si daly na práci záležet mnohem víc a vznikly nádherné výtvarné práce.

_________________________________ 11

ROESELOVÁ, Věra. Techniky ve výtvarné výchově. Praha : Sarah, 1996. 242 s. ISBN 80-902267-1-X. 26 , str.27 12 ROESELOVÁ, Věra. Techniky ve výtvarné výchově. Praha : Sarah, 1996. 242 s. ISBN 80-902267-1X.26, str.29

24

Název:

Negativ

Ročník: třetí Cíl: netradiční technika kresby – seznámení s pojmem šrafura. Motivace: Vezměte si měkkou tužku a pomalu šrafurou pokryjte celý papír. Co si myslíte, že se dá teď s tímto výkresem dělat? Jak bychom na něm mohli vytvořitit nějaký motiv? Technika: práce s netradičním instrumentem Pomůcky: arch papíru formátu A3, tužka, guma Postup: Pokryjeme šrafurou celý arch papíru, pokud možno pravidelně a s lehkým přítlakem. Vezmeme gumu a dle vlastní fantazie na tuto předpřipravenou plochu zvolený námět vytvoříme. Hodnocení: Některé děti si uvědomily, že nemohou tímto relativně hrubým nástrojem kreslit detaily, a proto musí motiv zjednodušit.

Obrázek č.1

25

Název: Kořeny Ročník: pátý Cíl: linie, kontrast-světlost Technika: kresba uhlem Motivace: Propojení přírodopisu a výtvarné výchovy a představení si podzemní části stromu. Pomůcky: tužka, uhel, obrázky stromů – lesa v encyklopediích, výkres A3 Pracovní postup: Lehkými tahy tužky nebo uhlu nejprve naznačit kořeny a pak přítlakem práci dokončit. Hodnocení: Technika práce byla pro děti náročná, některé měly problém měnit přítlak, který ovlivnil sytost linie a tedy i světlost šrafury.

Obrázek č.2

26

Název:

Tajemné linky

Ročník: čtvrtý Cíl: rozvoj jemné motoriky, uvolnění, pocitová kresba, práce s kontrastem Motivace: Uvolni si ruku kreslením linek jedním tahem a pak v nich najdi ukryté tajemství. Technika: kresba Pomůcky: papír formátu A4/A3, fixy, pastelky Postup: Děti si nakreslí formou uvolňovacích cviků (volná linie) různě se protínající linie, pak si vyberou dvě kontrastní barvy a postupně vybarvují vedlejší plochy.

Hodnocení: Kolorované plochy vytvářely zajímavé dekory, děti v linkách hledaly různé tvary, obličeje či jiné předměty.

Obrázek č.3

Obrázek č.4

27

4.1.2 Techniky kresby mokrou stopou Tady lze zařadit všechny kreslířské techniky, které využívají různé nástroje a tekuté materiály. Jako je například kresba tuší, kresba dřívkem, kresba štětcem a kresba fixy.

Kresba tuší

Kresba tuší je často charakterizována jako náročná. První obavou, s níž se učitel u dětí setká, je nemožnost opravy linie, kterou již nanesly na papír. Mnohdy nastane situace, kdy se dětem nepodaří již první linky dle jejich představ a chtějí nový výkres, nebo mají tendenci si kresbu předkreslovat tužkou, aby zvládly zobrazit všechny detaily, které chtějí do obrázku zakomponovat. Proto hned při seznamování dětí s touto technikou nesmíme toto podcenit a klidně můžeme hodinu věnovat hraní si s tuší a kreslířskými instrumenty a ukázat si, co vše tento nástroj umí. U mladších žáků bychom určitě měli začínat kresbou dřívkem, aby nabyli jistotu a nebáli se případného neúspěchu. Kresbu tuší je možné realizovat až ve vyšších ročnících perem, protože práce s ním je velmi náročná na jemnou motoriku. Obrázek č.5

Kresbu tuší můžeme kombinovat či doplňovat i jinými kreslířskými technikami jako jsou například kresba tužkou, rudkou nebo uhlem. Nabízí se nám také možnost její kombinace s koláží nebo muchláží. S odvážnějšími kombinacemi, obzvláště týkajících se užití výrazných barev a nápadných materiálů, bychom měli být opatrní, protože vedle 28

nich se kresba tuší dostává spíše do pozadí a je vnímána jako pouhý doplněk výtvarné práce. Tedy přesně naopak než měl autor namysli.

Kresba štětcem

Při použití této kreslířské techniky se vyžaduje, aby měl žák při vedení linky pocit jistoty, který mu umožní odstupňovat přítlak štětce a uplatnit dynamické podání. Kresba štětcem nejlépe vynikne na velkém formátu, kde se žáci mohou přirozeně uvolnit a nejsou svazování malým prostorem.

Obrázek č.6

Někdy mívají žáci problém správně využít této techniky pro vystižení své výtvarné představy. Opět se snaží vykreslit spíše detaily, což se jim zákonitě nemůže podařit. Jindy zase zanechávají štětce v dětských rukou příliš důraznou stopu, linka bývá nastavována nebo její stopa postupně vysychá. „Je proto vhodnější ponechat kresbu štětcem vyspělejším žákům, kde se s metodickými obtížemi setkáváme řidčeji, nebo ji používat v netradiních úlohách, ve výtvarných hrách a etudách.“

13

___________________________________ 13

ROESELOVÁ, Věra. Techniky ve výtvarné výchově. Praha : Sarah, 1996. 242 s. ISBN 80-902267-1-X. 26, str.49

29

Název:

Barevná mozaika

Ročník: pátý Cíl: kooperace ve skupině, výběr obrazců, pevná kompozici Motivace: Skládej barevné plochy do obrazce, který sis vymyslel. Technika: kresba Pomůcky: remacolové barvy, štětce, arch balícího papíru formátu A1 a většího Postup: Děli byly rozděleny do skupin, ve kterých se měly dohodnout na pracovním postupu, formátu a uspořádání barev ploch, které budou tvořit obrazce (děti malovaly např. kruhy, trojúhelníky…) Hodnocení: Na základě správné spolupráce dětí ve skupině vznikly velmi zajímavé a plochou rozsáhlé obrazce, ve kterých děti projevily schopnost zjednodušit motiv obrazce, uplatnit kontrast barev.

Obrázek č.7

Kresba fixy Tato technika je dětmi využívána především k dekorativnímu projevu a nebo ke kolorování obrázků. U dětí je oblíbená pro sytost barev a jejich kontrast, který vzniká například při kombinaci s kresbou patelkami. Slabé fixy dětem připomínají

kresbu tužkou, dobře se jim s nimi pracuje,

ale z výtvarného pohledu se nejedná o příliš vhodný nástroj. Vzhledem k tomu, 30

že u vedení linky nelze využít přítlaku či odlehčení, málo odrážejí autorův výtvarný rukopis. Lze je využít například jako alternativu redispera při hrách s linií písmem nebo jinými symboly. Název: Geometrické prostorové obrazce Ročník: pátý Cíl:

geometrickéh tvary, matematické kombinace, barevný kontrast, kompozice

plochy. Motivace:

Propojení učiva geometrie s výtvarnou výchovou. Hra na precizní

matematiky, kteří si musí přesně vypočítat umístění vhodné kombinace barev na zvolené místo ve čtvercové síti. Technika: kolorování ploch Pomůcky: arch papíru A4 se čtvercovou sítí, pastelky, fixy Postup: Děti si do čtvercové sítě umístí alespoň 3 různé geometrické obrazce a pak celou síť vybarvují formou šachovnice. Samy si zvolí barvy a to tak, aby společně vytvářely kontrastní propojení. Správnou volbou kontrastu obrazce vystoupí ze čtvercové sítě a působí prostorově. Hodnocení: Přestože práce vyžadovala velkou dávku trpělivosti, děti byly kreativní ve volbě barevných kombinací i zvolených tvarů. Pracovaly velmi zaujatě. Obrázek č.8

31

4.2. Malba Děti přistupují k malbě velmi intuitivně a pocitově a na základě tohoto vhledu ztvárňují své představy o okolním světě. Později dochází k tomu, že dítě vkládá do tvorby svůj rukopis, přidává do výtvarné kompozice svou oblíbenou barvu, zesvětluje či naopak ztmavuje tóny, rozlišuje tóny teplé, studené a následně je vhodně používá. Žák potřebuje s barevnými kombinacemi pracovat tak, jak to cítí ve svém nitru a učitel by měl k němu zaujmout tolerantní přístup. Nevnucovat mu svou představu, ale pouze mu předkládat návrhy zpracování motivu a nechat na dítěti, zda jeho rad využije či nikoliv. Vytváříme-li malbu, nemusíme se držet pouze klasických instrumentů jako jsou štětce, přestože na základě kombinací jejich různých typů a velikostí vzniknou velmi nápadité obrazy. V této oblasti se nebojíme experimentovat a využíváme vše, co nám naše okolí nabízí. Čím hrubší a drsnější má předmět design, tím zajímavěji vypadá výtvarná práce. Navrstvíme-li na výkres barevné odstíny temperových barev a necháme-li děti dle vlastní fantazie prorýt linie starým hřebenem, rozprostře se před námi pohled připomínající rozkvetlou louku plnou nově vzniklých odstínů barev. Při práci s houbičkou děti po chvíli zjistí, že jim pod rukama vzniká zajímavá barevná struktura, na kterou při tazích štětcem nejsou zvyklé. Je možné, že jim ze začátku bude dělat potíže tento nástroj správně použít, musí zjistit, že největší účinek bude jejich práce mít, když budou houbičkou tzv. „tečkovat“. Nejčastěji jsou při malbě využívány temperové nebo akvarelové barvy. Pořizovací cena temperových barev je bohužel rok od roku vyšší a jejich množství ceně neodpovídá. Můžeme je proto při práci ve třídě nahradit například malířskými remacolovými barvami, nebo tónovacími barvami, které se používají do nátěrové barvy Primalex.

32

Název:

Zalesněný letní kopec

Ročník: třetí Cíl: rozvoj tvořivosti, fantazie, pocitová malba Motivace: Ležíš na horské louce, kolem tebe jsou samé lesy, je krásný den, ptáčci zpívají a ty před sebou v dáli vidíš další horu. Jak asi vypadá? Technika: malba houbičkou, štětcem, prsty Pomůcky: houbička, štětec, výkres A3/A2, cd se zvuky lesa, temperové/remacolové barvy Postup: Děti si lehnou na koberec a za poslechu lesních zvuků poslouchají vyprávění o tom, co si mají představit. Pak se vrací na své pracovní místo a nanášejí na výtvarnou plochu individuálně zvolené tóny barev houbičkou, štětcem nebo prsty. Hodnocení: Technika malby houbičkou byla pro děti velmi zajímavá. Musely si ovšem zvykat na jiný způsob práce s tímto instrumentem. Nanášené barvy vytvářely zajímavé struktury i odstíny v závislosti na volbě barev nebo přítlaku na houbičku.

Obrázek č.9

33

Název: Podzimní strom Ročník: čtvrtý Cíl: práce s fantazií a představou, rozvoj estetického vnímání barev, barvy podzimní přírody Motivace: Jaké známe tóny barev? Jak na tebe působí podzim? Liší se to podle toho, zda je studený den a nebo naopak teplý? Jaké barvy bys použil a proč? Technika: malba temperou Pomůcky: temperové barvy, výkres A3/A2, štětec Postup: Tahy štětcem, mícháním barev vytváření podzimního stromu. Hodnocení: Podle toho, co jsme si povídali o teplých a studených tónech si vyprávíme o tom, jak na nás působí podzimní obrázky. Je-li tam už chladný podzim nebo naopak třeba babí léto. Do svých výtvarných prací děti promítly své dosavadní zkušenosti s tímto ročním obdobím a nabídly nám pohled do svého světa barevnosti a obrazotvornosti. Nebály se barvy míchat, zapouštět do sebe a hrát si s jejich odstíny.

Obrázek č 10

34

Název: Svět barev – nálada Ročník: třetí Cíl: dětská fantazie v realitě, rozvoj tvořivosti a představy, vyjádření barevného kontrastu Motivace: Povídání o tom, jakou děti mají náladu, jak se cítí v různých situacích, povídání o barvách, o odstínech barev…. Technika: míchání barev, nanášení prsty/štětcem Pomůcky: remacolové barvy, voda, výkres A3/A2 Pracovní postup: Děti si na paletě namíchají potřebné tóny barev a nanášejí je rukama nebo štětcem na plochu výkresu tak, aby byl zcela zaplněný. Hodnocení: Asociace nálady, kterou vyvolává určitá barevnost. Děti intuitivně dávaly přednost hlavně teplým odstínům barev.

Obrázek č.11

Obrázek č.12

35

Název: Oheň Ročník: pátý Cíl: rozvoj tvořivosti, představivosti Motivace:

Práce hasičů, nebezpečí, výstava hasičské výzbroje a výstroje, beseda

s hasičem – možnost navštěvovat hasičský kroužek, ukázka hašení ohně Technika: kombinace malby a otisků zmačkaných novin Pomůcky: temperové barvy, černý papír formátu A3, noviny Postup:

Děti nanesou barvy na papír a prsty je míchají, zanechávají stopy prstů

překrývající barevné vrstvy. Pak zmuchlají noviny, namočí je do bílé barvy a nad ohněm dotvoří skvrny připomínající létající popel a jiskry. Hodnocení: Stejně jako v reálném životě i při této práci byly děti fascinovány létajícími jiskrami a popelem, které dotvářely otisky novin nad plameny ohně své představivosti.

Obrázek č.13

36

Název:

Myšlenka

Ročník: pátý Cíl: rozvoj fantazie a dětské představivosti, pocitová malba Motivace: Ztvárni zrod myšlenky. Co se děje ve tvé hlavě, když dostaneš nápad? Technika: malba prsty Pomůcky: prstové barvy, výkres formátu A3 Postup: S pomocí prstových barev dej svým nápadům symbolický tvar Hodnocení: Sedíme v kroužku a hádáme, co koho v tu chvíli napadlo a zda to byl nápad dobrý a nebo nějaká lumpárna. Jednalo se o abstraktní malbu v níž každé dítě zanechalo symbol myšlenky jako odraz své nápaditosti a kreativity.

Obrázek č.14

37

Název: Mikádo Ročník: druhý Cíl: vrstvení barev, teplé a studené tóny barev, kombinace malby s rytou kresbou Motivace: Ve třídě si zahrajeme hru mikádo a úkolem dětí je tuto hru výtvarně ztvárnit za pomocí vidličky. Technika: malba remacolovými barvami, rytá kresba netradičním instrumentemvidličkou Pomůcky: výkres formátu A3, remacolové barvy, štětec, vidlička Postup: Děti pomalují celý výkres hustou remacolovou barvou tak, aby působil velmi teple. Pak s pomocí vidličky dělají tahy do mokré vrstvy barev tak, aby náhodně připomínaly vzniklou kompozici mikáda. Hodnocení: Výkresy rozložíme na podlahu a hledáme nejsložitější herní kombinaci, kterou se pak pokusíme složit z pravých tyčinek mikáda. Děti zjistily, že výtvarná práce nemusí končit pouze pomalováním výkresu, ale ten se dá dále ještě dotvářet s pomocí různých instrumentů. Děti musely pracovat poměrně rychle, aby jim barva nestačila zaschnout. Obrázek č.15

38

4.3. Práce s pastelem Tato práce leží na rozhraní mezi malbou a kresbou. Při práci s nimi využíváme jejich barevnosti a za pomoci barevných šrafur vytváříme nové barevné odstíny. Podle pojiva, které obsahují, je můžeme rozdělit na pastely suché, mastné nebo voskové. Každé z nich mají své specifické rysy a požadavky na pracovní postupy s nimi. Ve výuce jsou nejčastěji využívány pastely suché a voskové. Suchý pastel Malba suchým pastelem je řazena mezi klasické malířské techniky, kdy můžeme použít tří odlišných způsobu podání. Jedná se o neroztíranou barevnou kresbu, která vzniká vrstvením barevných linií a uchováním ostrých stop pastelu. Dále pak o barevnou kresbu na roztírané podmalbě, kdy si žák vytvoří nejprve barevný podklad bez zbytečných detailů a teprve do něho doplňuje konkrétní motivy pevnou kresbou, kterou se snaží udržet čistou a ostrou. Třetí možností je malba do mokrého podkladu navlhčeného vodou či mlékem, v němž pastel zanechává sytou, ostrou stopu, jejíž tóny lze jen obtížně míchat, a proto působí na pozorovatele dekorativně. Malba suchým pastelem se nehodí ke kombinování s jinými výtvarnými technikami, protože je to sama o sobě technika svébytná a ve spojení s jinými materiály zaniká její podstata.

39

Název: Podzimní krajina Ročník: pátý Cíl:

vedení linií, volný tvar stromů i keřů, řešení plochy, práce s představou

Technika: kresba suchými pastely Pomůcky: suché pastely, výkres formátu A3 Postup: Krátká procházka blízkým parčíkem, výroba jednoduchého nákresu vystihujícího linie stromů, barevná odpověď na otázku – Jak na mě působí podzim? Hodnocení: Děti se nenechaly omezovat všeobecným pohledem na podzim. Tedy jako na chladné a nebarevné období. Snažily se využít širokou paletu barev a dařilo se jim to do té míry, že jsme po té byli schopni podle vzniklých obrazů vytvořit scenérii v níž končící léto předává vládu podzimu a ten krajinu postupně mění až k místu, kdy se do ní začíná vkrádat zima. Výstup: Podzimní výstava na chodbě základní školy

Obrázek č.16

Obrázek č.17

40

Název: Vesmír Ročník: pátý Cíl: dětská fantazie, rozvoj tvořivosti a představy, vyjádření barevného kontrastu Motivace:

Zavři oči a představ si, že ses ocitl ve vesmírné lodi a máš možnost

prohlédnout si vesmír. Jak myslíš, že vypadá? Je barevný? Technika: malba a kresba suchým pastelem Pomůcky: suché pastely, výkres A3/A2 Hodnocení:

Děti vytvořily svou vlastní představu o podobě vesmíru. V některých

pracích se dal rozpoznat vliv odborných dokumentů i sci-fi literatury, ale v jiných děti otevřely brány své fantazie a pod jejich rukama vznikal vesmír, který doslova lákal k návštěvě. A tak jsme rozvěsili kolem dokola všechny výkresy, do krabice vyřezali kruhový otvor, děti si ji postupně dávaly na hlavu a rozhlížely se kolem jako astronauti.

Obrázek č.18

41

Název:

Duhová víla

Ročník: třetí Cíl: práce se suchým pastelem, šrafura, pocitová kresba Motivace: Představ si, že jsi venku na louce, padá teplý déšť, do něho prosvítají paprsky sluníčka a všude kolem tebe se začíná vytvářet duha. Ta jako duhová víla tančí mezi keři, stromy a pavučinami. Technika: kresba suchým pastelem a černou temperou Pomůcky: výkres formátu A2, suché pastely, černá tempera Postup: Děti namalují pastelem barevné plošky a potom dotvoří obrazce černou temperou, kdy tato černá linka je vyjádřením pohybu duhové víly. Hodnocení: Práce byla pro děti zajímavá, bavilo je vytvářet barevnou kompozici a pak do ní nechat vtančit duhovou vílu, která každým svým krůčkem zanechávala černou linkou symbolickou stopu naznačující její radost z probouzejícího se sluníčka, ale zároveň smutek nad tím, že se brzy rozplyne v nenávratnu a bude muset čekat až opět nastane čas jejího návratu.

Obrázek č.19

42

Název: Portrét mého kamaráda Ročník: čtvrtý Cíl: kresba s vyjádřením charakteristických znaků konkrétní lidské tváře. Motivace: Povídání si o malířích, o portrétech – vymezení pojmu portrét, ve výtvarných knihách vyhledání různých technik malby portrétů Technika: kresba suchými pastely Pomůcky: výkres formátu A3, suché pastely, model Postup: Vyber si ve skupině náhodně kamaráda a pokus se ho portrétovat. Hodnocení: Portréty nesly znaky konkrétních osob ve třídě, děti poznávaly své spolužáky ač byla kresba portrétu podstatně zjednodušená.Myslíš si, že portrét je složitá nebo jednoduchá výtvarná technika? Co sis o ní myslel, než jsi začal kreslit portrét?

Obrázek č.20

43

Název: Barevný svět Ročník: druhý Cíl: kombinace kresby suchým pastelem s další výtvarnými prostředky, velký formát, práce s kontrastem, abstraktní malba Motivace: O naší planetě se hovoří jako o modré planetě, ale je opravdu jen modrá ? Jaké barvy v sobě naše Země ještě skrývá ? Technika: muchláž, kresba suchým pastelem, malba temperou Pomůcky: balící papír – formát A1 a větší, tempery, suché pastely Postup:

Děti zmuchlají arch papíru, pohrají si s ním, snaží se ho neroztrhat,

pak se pokusí různě zkombinovat barvy a navrhnout svět plný barev. Až ji dotvoří, vezmou si buď černou temperu a náhodně vzniklý reliéf ní tvar vykontrastovali touto barvou.

Hodnocení: Povídání s dětmi o tom, jak se jim s tímto formátem pracovalo, co jim dělalo problémy a jak jsou s výsledkem spokojeny. Skoro všechny děti překvapila práce hned v začátcích, kdy měli zmuchlat papír a teprve pak s ním pracovat. Při nanášení suchých pastelů je zaujala vzniklá struktura v místech razantního porušení rovné plochy daného materiálu (papíru). Obrázek č.21

44

Olejový pastel Mezi těmito pastely převládají, na rozdíl od barevného a pestrého rázu suchých pastelů, tóny pastelové a zemité. Vyhovují dětem, které se nebojí na tyčinku pastelu silněji přitlačit a poradí si s vrstvením silné linky. Malba bude působit svěžím dojmem, jestliže dochází ke zkombinování různobarevných šrafur v nichž je cítit spontánní gesto autorovy ruky a paže. Při zavádění této techniky bychom měli začínat s menším formátem, aby se děti hned neunavily a malba pastelem je neodradila.

Voskový pastel

Malba voskovým pastelem se výrazně liší od předchozích technik. Vhodná je zvláště pro nejmenší žáky pro její malebnost a širokou stopu, kterou zanechává vosková tyčinka. Charakter výsledné malby je podmíněn kvalitou materiálu. Používáme-li voskové pastely české výroby, dětské malby budou oplývat pestrými a sytými tóny barev. Velkou a jedinou nevýhodou je pouhých dvanáct barevných odstínů. Levnější čínské pastely mají mnoho odstínů, ale zato nekvalitní pojivo, které způsobuje, že se pastel při práci topí a výsledná malba působí mdlým dojmem.

Nejužívanější kombinací ve vztahu k voskovému pastelu je doplnění této techniky o malbu akvarelem. Jelikož tyto pastely odpuzují vodu, ponechávají si ve styku s akvarelem svou sytou barvu. Voskový pastel je možné také kombinovat s tuší.

Tato technika, jak jsme se již zmínili, zaujme hlavně menší děti. Ty starší bude spíše omezovat právě ona barevnost stopy voskového pastelu a nemožnost mísení barev.

45

Název: Klubíčko se rozmotalo Cíl: pocitová kresba, rozvoj jemné motoriky, domalba vodovými barvami Ročník: první Motivace: Bylo jedno klubíčko a to se rozhodlo, že se mu už nelíbí u babičky v košíčku a vydalo se do světa. Vydej se za dobrodružstvím společně s ním a najděte cestu zase zpátky domů. Hra s klubíčkem – stojíme v kruhu (nebo jiném obrazci), držím v ruce klubíčko, které hodím někomu naproti mně - konec klubíčka mi zůstane v ruce - a ten zase někomu dalšímu. V jednu chvíli se klubíčko rozhodne, že by se chtělo vrátit zpátky ke mně, a tak musí děti jeden od druhého klubíčko pěkně smotat až se ocitne zpět v mé ruce. Technika: kresba, překrytí voskových pastelů vybraným odstínem vodové barvy Pomůcky: vodové barvy, voskové pastely-olejové, klubíčko, výkres A3, štětec, voda Postup: Děti voskovými pastely nakreslí různě klikaté a barevné cestičky, které pak překryjí vodovými barvami. Hodnocení: Většina dětí využila pestré nabídky voskových pastelů k vytvoření cestiček. Některým dětem dalo práci překrytí pastelů vodovými barvami, buď nanesly velmi mnoho a nebo naopak velmi málo barvy. Obrázek č.22

46

4.4 Hry s otisky Otiskování různých předmětů či tiskátek je dětem velmi blízká technika, která je seznamuje s principem tisku. Využité materiály, přírodniny či drobné předměty se od sebe liší nejen svou velikostí, tvarem, ale také texturou, a proto práce s nimi dává dětem možnost si s nimi hrát a pozorovat jejich výslednou strukturu. Nejprve se jedná o prosté otiskování, jehož prvotním úkolem je seznámení se s otiskováním, ale postupem času a správným vedením je dítě schopno komponovat tyto otisky do skupin, vytvářet smysluplné výtvarné etudy, které již nesou autorův rukopis. Velmi zajímavá je tvorba tiskátek vlastních, počínaje těmi nejjednoduššími, které jsou tvořeny jediným znakem, tvarem či symbolem, až po detailně zpracovaný výřez do gumy, který může být využit jako matrice pro tisk z hloubky nebo výšky. Zajímavé je zkombinovat tuto techniku s kresbou či malbou. K otiskům můžeme využít vše, co nám naše okolí nabízí – například - kousek lana, mince, podrážka boty, dezén pneumatiky, víčko PET lahve, struktura proutěného košíku.... Fantazie dětí v této oblasti nás v mnohém stále ještě dokáže překvapit.

47

Název:

Otisky

Ročník: třetí Cíl:

poznání struktury různých materiálů a jejich schopnosti otiskování, společná

kompozice Motivace: Už v dávných dobách nechávali lidé na různých místech památku na to, že tam byli. Jako například různé vyrývání do kamene a nebo nástěnné malby doposud nacházené v různých jeskyních. Technika: otisky, frotáž Pomůcky: tempery, váleček na barvu, výkres formátů A1 nebo balicí papír, různé druhy materiálů Postup: Skupinová práce, děti si vyberou dle vlastní fantazie předmět nebo materiál, který chtějí vyzkoušet otisknout. Výsledkem má být pestrá paleta barev plná různorodých otisků do níž se snaží „vloudit“ rozfoukané kaňky barev. Hodnocení: Velmi zajímavá činnost pro děti. Společně pak hádaly, které předměty skupina otiskovala a například i to, které barvy smíchala, aby získala konkrétní odstín. Děti zjistily, že v závislosti na různém dezénu předmětů měly vzniklé otisky odlišnou strukturu. Obrázek č.23

48

Název:

Kouzelná nitka

Ročník: druhý Cíl: vytváření zajímavých struktur otisku, linií tahem textilního vlákna Motivace: Nitka se nám zatoulala, kampak se jen schovala? Byla na velkém výletě. Nejprve se vykoupala v bazénku plném barvy a pak si hrála na schovávanou mezi listy papíru. Jestlipak ji najdeš? Nesmíš ji však vyplašit. Potáhni ji dvěmi prsty, můžeš zkusit různé směry a až ji vytáhneš celou, podívej se, jaký krásný obrázek vykouzlila. Technika: otisky textilního vlákna máčeného v barvě Pomůcky: textilní vlákno, různé druhy barev, výkres A3 Postup: Namočíme textilní vlákno do barvy a vložíme mezi přeložený výkres tak, aby konec vyčníval, pak jím posouváme a pomalu ho vytahujeme tak, aby uvnitř zanechalo barevnou stopu. Hodnocení: S dětmi v kroužku jsme si povídali o tom, kam se asi jednotlivé nitky vydaly a co všechno mohly zažít. Děti individuálně interpretovaly náhodně vzniklé tvary.

Obrázek č.24

49

Název:

Dva břehy jedné řeky

Ročník: třetí Cíl: otisk barevných ploch a linií, kontrast vyjádřený světlem a stínem, experiment s barvou v mokrém podkladu Motivace: Dívali jste se někdy na klidnou hladinu rybníka kolem břehů? Co jste tam mohli vidět? Co nám hladina připomíná? Vymyslíte způsob, jak by se daly tyto zrcadlové obrazy vytvořit? Hra „zrcadlo“ – děti stojí proti sobě a opakují to, co jejich kamarád předvádí. Technika: otisk do mokrého podkladu Pomůcky: remacolové barvy, výkres A3, štětec Postup: Přeložíme výkres na půl a na jednu stranu namalujeme krajinu sytou kontrastní barvou. Dříve než nám tato malba zaschne, složíme obě strany výkresu k sobě a přítlakem otiskneme. Hodnocení:

Při tomto experimentu s mokrým podkladem byly děti překvapeny

vznikem „neúplného“ otisku originálu v závislosti na síle přítlaku a hustotě nanesené barvy.

Obrázek č.25

50

Název:

Kytice plná vůní

Ročník: třetí Cíl: experimenty s barvou v klovatině, dotváření kompozice otisky peří Motivace: Co myslíš, že má na práci zahradník nebo květinářka? Správně pěstují květiny a váží z nich krásné kytice. Myslíš si, že mohou k sobě svázat jakýkoliv druh květin? Podle své fantazie „uvaž” sám takovouto kytici. Technika: zapouštění barev do klovatiny, otisky Pomůcky: výkres A3, klovatina, temperové barvy, pírka, černá tuš, štětec Postup: Pokryjeme výkres klovatinou a postupně zapouštíme temperové barvy jako hlavičky květů. Pak dotvoříme otisky pírek, listí a linkou protáhneme černou tuš a vzniknou tak stonky. Necháme pracovat dětskou fantazii. Hodnocení: Práce pro děti nezvyklá, pozorování postupného rozpíjení barev v klovatině pro ně bylo velmi zajímavé.

Obrázek č.26

51

4.5 Tisk z výšky Podstatou této techniky je otisk matrice, v níž zanechalo rydlo různě hluboké stopy a nebo do ní byly zaneseny takové linie, do kterých není možné nanést barvu. Nezpracované plochy se pak na tisku objevují jako černé nebo barevné podle druhu nanesené barvy. Takto lze pracovat s dětmi různých věkových kategorií, protože při dostatku trpělivosti jsou i předškolní děti schopny vytisknout grafické listy. V případě, že ve vybavení školy nenalezneme tiskařský lis, je možné tento nahradit dřevěným válečkem nebo skleněnou lahví. S patřičným přítlakem se nám podaří vyrobit několik grafik, které sice nebudou natolik precizní jako při práci s lisem, ale pro seznámení se s touto technikou naprosto dostačující. Tiskařskou barvu je možno nahradit temperou. Pro začátek je vhodné začínat tiskem z šablony, který pracuje se siluetou nebo s texturou. Děti vytvoří papírovou šablonu jednoduchého tvaru bez větších detailů, do čerstvé barvy mohou také kreslit seříznutým dřívkem a nebo z některých ploch vymývat barvu, ty se pak netisknou a nebo zůstávají světlé. Šablonu lze také různě prostříhávat, vytvářet v ní pravidelné tvary, symboly... Další možností jednoduché a tvárné techniky je tisk z koláže, která je pro děti rychle srozumitelná a je velmi tvárná. Matrici zde tvoří různě vrstvené materiály, jejichž otisk odráží vlastnosti použitých materiálů. Na výsledném grafickém listu jsou pozorovatelné bílé linky, které vznikly při nanášení barvy válečkem na nalepenou koláž. Barva se tak nedostane mezi matrici a hranici nalepeného materiálu a tato místa se netisknou. Nejčastěji používanou grafickou technikou ve školní praxi bývá linoryt, který nabízí rozsáhlou škálu výrazových prostředků – tvorba pozitivu, negativu, kontrastu barev... Pro tvorbu matrice se využívá rubové strany linolea do něhož se rydly různých profilů vyrývají odlišné stopy. Linorytu můžeme využít buď ke tvorbě vyznačující se dynamickou stopou nástrojů, kdy žák pracuje spontánně a na základě své představivosti shlukuje různě hluboké vrypy a vytváří tak zajímavé texturálně bohaté kompozice. Druhou možností je práce s vhodnými kresbami, které si předkreslí na tabulku linolea a ty pak vhodným přítlakem, zdobností, výraznou linkou, dekorativností nebo detaily postupně vyrývá. Tato technika již vyžaduje zručnost dětí při práci s rydly. 52

Název: Teplý letní den aneb Jak slunce míchá barvy Ročník: třetí Cíl: určení a míchání teplých barev, seznámení se s tiskařským lisem – s grafikou Technika: monotyp Motivace: Hra na tiskaře Pomůcky: tempery, linoleum, tiskařský stroj, papír A4 Postup: Děti si prsty namíchají různé tóny teplých barev, nanesou je na linoleum a s pomocí učitele vytisknou tiskařským lisem. Hodnocení: Prohlédneme si dokončené výtvarné práce, zhodnotíme společně náročnost práce, prohlédneme si originální grafiky a linoryty. Při práci u tiskařského lisu děti zvědavě přihlížely jaký bude výsledek jejich snažení.

Obrázek č.27

53

Název: Vodní vír Ročník: pátý Cíl: individuální výtvarná řešení, zvládnutí linie, seznámení se s linorytem, grafickými technikami Motivace: Hra na tiskaře Technika: linoryt, tisk Pomůcky: linoleum, rydlo, tiskařská barva, tiskařský lis, výkres A4, tužka, váleček Postup: Děti si předkreslí na linoleum jednoduchou kresbu a pod dohledem učitele ji opatrně vyryjí rydlem. Poté válečkem rozetřeme barvu na linoleum, vložíme matrici do lisu a otiskneme na výkres A4. Hodnocení: Prohlédneme si hotové práce, zhodnotíme společně náročnost práce, prohlédneme si originální grafiky a linoryty. Přestože se jednalo o jednoduchý jednotný výtvarný námět, i zde bylo možno pozorovat zajímavé individuální uspořádání vyrytých linií.

Obrázek č.28

54

4.6. Kombinované výtvarné techniky Už samotný název nám napovídá, že se v jedné výtvarné práci budou skrývat nejméně dvě výtvarné techniky a s nimi i využití různého druhu materiálu. Tato kombinovaná výtvarná tvorba nás provází nejčastěji vyučovacími jednotkami na 1.stupni základní školy, protože v ní žák při tvorbě nejlépe využije své kreativity a představivosti.

55

Název: Planeta Země Ročník: třetí Cíl: rozvoj tvořivosti při práci, vyjádření vzájemného vztahu a rozmístění obrazových prvků, vytvoření prostorového modelu - reliéfu Země v kombinací s malbou temperovými barvami. Motivace: Propojení s prvoukou a rozšíření učiva o sluneční soustavě. Zkoumání různých fotografických materiálů o stavbě a struktuře naší planety. Po té vytvoření modelu Země z vesmírného pohledu. Technika: malba temperou, prostorové prvky vytvořeny kašírováním Pomůcky: výkres A1, tempery, štětec, kašovitá hmota z vody, mouky a hoblin, hrnec, vařič Postup: Skupinová práce, domluva ve skupině o reliéfu modelu Země. Učitel s žáky připravil kašovitou hmotu a po jejím zchladnutí ji dal k dispozici žákům, kteří ji použili při tvorbě svého díla. Pak vzniklý tvar děti dotvářely malbou okolí, dokontrastovaly zvolenou barevností.

Hodnocení: Práce s tímto materiálem děti zaujala. Zvláště jim vyhovovala možnost postupných úprav/oprav reliéfu, díky delšímu zasychání hmoty. Při instalaci na zeď vynikla prostorovost těchto výtvarných prací.

Obrázek č.29

Obrázek č.30

56

Název: Emoce schované v hudbě Ročník: třetí Cíl: rozvoj fantazie, hra s barvou, seznámení se s technikou frotáže Motivace: Zavři oči a poslouchej hudbu, kterou si pustíme. K poslechu nestačí jen uši, ale musíš ji vnímat celým svým tělem, představ si jaké barvy by se před tebou objevovaly, jak asi vypadá smutná barva a nebo naopak ta veselá a rychlá. Technika : frotáž Pomůcky: temperové barvy, štětec, textilní látky, hudba, arch A3 Postup: Po poslechu hudby a návratu z krajiny snění – každý dle své osobní potřeby a času – si děti vezmou barvy, štětce a látky a vyzkoušejí si techniku frotáže, která jim byla učitelem předvedena. Hodnocení: Hodnocení probíhá skupinově, tedy celou třídou, za poslechu skladby. Děti se pak snaží seskupit své výtvarné práce do skupin podle toho, jak na ně působí vytvořené kombinace barev. Při práci si děti musely dávat pozor na množství barvy na textilním podkladu, aby se jim podařilo otiskem vystihnout strukturu textilních vláken. Obrázek č.31

57

Název: Mořský příliv, vodní svět Ročník: druhý Cíl: pozorování olejových barev ve vodě, rozvoj fantazie Motivace: Vyprávění o moři necháme na dětech, které už u moře byly. Povídáme si o přílivu a odlivu, o vodních sportech – zaměření na surf – otázky: Co potřebuje surfař ke svému sportu? – mimo jiné i mořské vlny – dokázali bychom je nakreslit? Protože by to asi nebylo nejjednodušší, pomůže nám k tomu olejová barva zapuštěná do vody. Pozorujte při práci, jak se chová … Technika: mramorování Pomůcky: voda, olejová barva, výkres A4/3 Postup: Do vodní lázně nakapeme olejovou barvu, která zůstává na hladině. Položíme výkres daného formátu na hladinu, po chvíli ho opatrně vytáhneme a dáme sušit. Hodnocení: Povídání si o chování olejové barvy ve vodě, co dětem připomínala? Nebyly to náhodou mořské vlny? Děti překvapilo, že nedošlo ke smísení olejové barvy s vodou, a že s touto lázní bylo možné ještě dále pracovat. Se zájmem pak v těchto abstraktních strukturách hledaly konkrétní motivy. Obrázek č.32

58

.

Název: Pojď s námi na karneval Ročník: druhý Cíl: rozvoj tvořivosti

Motivace: Představ si, že jsi karnevalový návrhář a máš za úkol navrhnout masky pro celou třídu. Nejsi ničím omezován, vše je povoleno. Technika: kombinovaná – koláž, dotvoření temperami Pomůcky: výkres A3, nůžky, lepidlo, temperové barvy, papírové tácky, látky, knoflíky, různý zbytkový materiál, tužka Postup: Děti si udělají jednoduchý nákres tužkou na menší papír, aby si ujasnily představu o své masce. Poté záleží na nich, zda začnou vyrábět hlavu s detaily nebo lidské tělo v masce. Po dokončení obou částí těla, lepidlem hlavu přilepí na výkres. Hodnocení: Karnevalová výstava, každý si vybere masku, která by se mu na karnevale líbila a ohodnotí ji. Děti kreativně používaly a vhodně kombinovaly různorodý materiál, který měly k dispozici. Tvorba masek umožnila dětem stát se na chvíli někým jiným a vcítit se do jeho života, o kterém nám pak s využitím prvků dramatické výchovy vyprávěly. Obrázek č.33

_______________________________________________________ 13

SKALKOVÁ, J.: Obecná didaktika. ISV nakladatelství, Praha 1999. s. 166.ISBN 80-85866-33-1

59

5. Metody a formy práce v edukačním procesu Učitel by měl ve výuce využít co nejvíce metod, aby edukační proces byl zajímavý, pestrý a pro žáky podnětný.

Ve výtvarné výchově by měl využít ty, jejichž prostřednictvím bude rozvíjet jejich umělecké a estetické vnímání, povzbuzovat jejich kreativitu a výtvarnou představivost a v neposlední řadě kultivovat jejich výtvarný projev.

Název metoda je odvozen z řeckého slova „Methodos“ a znamená cestu, postup. Metoda je cestou vedoucí k dosažení cíle v každé uvědomělé činnosti. „V didaktice pod pojmem vyučovací metoda chápeme způsoby záměrného uspořádání činností učitele i žáků, které směřují ke stanoveným cílům.“ 13

Z velmi rozsáhlé škály vyučovacích metod můžeme ve výtvarné výchově využít například: - slovní metody (výklad, vyprávění, poučení, upozornění, řízený rozhovor, beseda), -

názorné metody (pozorování či demonstrace výtvarných technik a postupů, demonstrace výtvarným materiálem),

-

praktické metody (experimentování a hra s výtvarnými prostředky, hledání řešení problému výtvarným způsobem).

Za jednu z nejstarších a v současnosti stále využívaných organizačních forem je považováno frontální (hromadné) vyučování, které ovšem již není plně dostačující a není schopno pracovat s žáky tak, aby u nich rozvíjelo klíčové kompetence, jež stanovuje Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání.

„Ve velmi pestrých organizačních formách vyučování, které se vyvinuly až do současné doby, lze vyčlenit jako základní proudy:

a) frontální vyučování v systému vyučovacích hodin b) skupinové a kooperativní vyučování c) individualizované a diferencované vyučování

60

d) systém různých organizačních forem uplatňovaný při realizaci projektů a integrovaných učebních celků e) domácí učební práce žáků

Tyto organizační formy se v praxi ovšem vzájemně prolínají a podporují, každá z nich je používána v mnoha konkrétních variantách.“ 14

Lze tedy konstatovat, že má-li učitel široký rozhled napříč různými metodami a formami práce a také je využívá, odráží se toto v jeho výuce, která tak splňuje všechny požadavky na osobnostní rozvoj žáka.

5.1 Projektová metoda Toto slovo slyšíme v mnoha oblastech dnešní společnosti, školství nevyjímaje, ale máme pocit, že projektem jsou často nazývány věci, které s pravou podstatou projektu často nemívají nic společného. Co je to tedy projekt a jaké může být jeho využití ve výtvarné výchově?

Podle V. Příhody je projekt „vlastní podnik žáků, který dává vyučování jednotný cíl a přispívá k jeho životnosti. Projekt představuje koncentrované úkoly zahrnující organicky stmelené učivo z různých předmětů nebo pouze z téhož předmětu.“ 15

Nelze tedy brát projekt jako výsledek týmové práce, ale pouze jako prostředek, skrze něhož lze očekávaného výsledku dosáhnout. Každý projekt má svůj konkrétní výstup, kterým skupina prezentuje svou úspěšně ukončenou činnost.

_____________________________________ 14

SKALKOVÁ , Jarmila. Obecná didaktika. Praha : ISV nakladatelství, 1999. s.204. ISBN 80-8586633-1. 15 PŘÍHODA, V. Reformní praxe školská. Praha: Československá grafická unie, 1936. s.161.

61

Při využití této metody lze vyzdvihnout jako klad to, že se děti stávají spolutvůrci tématu, mají vliv na utváření charakteru a celého průběhu vyučovacího procesu, což silně přispívá k jejich motivaci. Taktéž dochází k výrazné změně vztahu mezi učitelem a žákem, stávají se z nich partneři. Učitel se posouvá do role poradce, pomocníka, průvodce a nezúčastněného pozorovatele, který se s žáky podílí na plánování a hodnocení práce. Pracujeme-li metodou projektu, naše činnost by měla probíhat ve čtyřech fázích a to: podnět – plánování – realizace – hodnocení.

1.fáze – podnět: Náměty a témata projektů mohou přicházet jak od žáků tak i učitele. Nejprve je nastolen nějaký problém, který je nutné vyřešit. V této fázi dochází k přemýšlení o tom, co, proč, jak a čeho se projekt bude týkat.

2.fáze – plánování: Plánování se týká celé organizace projektu, jeho délky, formy, výstupu, zdrojů informací apod. Je to sice časově náročná, ale velmi důležitá část. Důkladné plánování je podstatou úspěšnosti celého projektu. Hned na počátku pracujeme pomocí tzv. brainstormingu, při kterém zapisujeme veškeré myšlenky a asociace, které nás v souvislosti s tématem napadnou. Na základě těchto prvotních myšlenek pak zpracujeme myšlenkovou mapu.

3.fáze – realizace Podstatou této fáze je aktivita dětí, na kterých leží v tuto chvíli nejtěžší úkol a to vyhledat, utřídit, analyzovat a vyhodnotit získaný materiál. Práce většinou probíhá ve skupinách a jejím základem je dobrá kooperace mezi dětmi. Při těchto činnostech se často objeví podtémata, se kterými se při plánování nepočítalo, a které poté žáci vhodně zakomponují do svého výstupu. Na místě je zde kreativita, flexibilnost, samostatnost a v neposlední řadě zodpovědnost všech zúčastněných žáků. Učitel v této fázi sleduje, jak skupiny při práci postupují, má možnost posoudit a porovnat dílčí výsledky a společně promyslet další postup.

62

Každý zrealizovaný projekt by měl mít konkrétní podobu výstupu – prezentaci. Ta by shrnula všechny činnosti prováděné v průběhu projektu a vhodným způsobem je prezentovala nezúčastněnému okolí. Může se jednat o výstavu, videozáznam, fotografie, obraz, knihu, atd. Prezentovat projekt může i např. celá třída rodičům, jiným třídám. Skupiny prezentují výsledky své práce, seznamují ostatní s poznatky, které získaly, obhajují své závěry.

4.fáze - hodnocení Tato fáze má několik částí. Jednou z prvních je sebehodnocení žáků, při kterém popisují, jak při práci postupovali, použité metody, splnění svých cílů. Kriticky posuzují, zda výsledek jejich práce odpovídá úsilí, které mu věnovali. Na hodnocení se podílí také učitel, který měl jako pozorovatel možnost sledovat individuální přístup žáků k práci, ale také činnost skupiny jako celku. Předem musí být stanovena kritéria výsledného hodnocení a učitel by se jich měl držet. Velmi vhodné je ocenit snahu a aktivitu dětí a nezapomenout, že příliš ostrá kritika děti pro příště spíše odradí od práce. Což by byla velká škoda, protože projektová metoda je velkým přínosem pro výchovně-vzdělávací proces. Děti mají možnost aplikovat v praxi teoretické poznatky, které získaly v průběhu předchozí výuky.

Typy projektů

Valenta uvádí tyto typy projektů: „Podle počtu žáků, kteří se projektu účastní, lze projekty rozdělovat na: •

individuální

•

kolektivní:(skupinové,třídní, ročníkové, víceročníkové, celoškolní)

Podle času, jak dlouho práce na projektu trvá: •

krátké projekty

•

dlouhé projekty

Podle velikosti: •

projekty tzv. malé

•

projekty velké

63

Podle míry zachování či propojení vyučovacích předmětů: •

v rámci jednoho předmětu

•

v rámci příbuzných předmětů

•

mimo výuku předmětů – vedle nich (zahrnují více předmětů či oblastí poznání)

•

místo předmětů (»likvidace« – byť i třeba omezená – předmětové struktury)

Podle koncentrace kolem určité základní sjednocující myšlenky •

obecné téma

•

konkrétní podnět

•

problém

•

výchovně vzdělávací cíl“

16

5.1.1. Výtvarné projekty Výtvarný projekt je mnohem složitějších komplex činností než je výtvarná řada. Dává dětem možnost podívat se na problém z různých stran, respektujíce věkové zvláštnosti, zájmy, rozumové a výtvarné schopnosti dětí. Nabízí dětem možnost volit si výtvarný motiv, způsob jeho vyjádření, odkrývá podněty i zajímavé souvislosti, obohacuje dětské výtvarné cítění.

______________________________________ 16

VALENTA, J. aj. Pohledy: projektová metoda ve škole a za školou. Praha: IPOS ARTAMA, 1993.s 46. ISBN 80-7068-066-0.

64

5.1.2. Výtvarný projekt „Co vše najdeme v knihách“ Tento výtvarný projekt proběhl v rámci celorepublikové knihovnické akce „Noc s Andersenem“, který je organizován každoročně a získává si stále na větší oblibě. Téma si může každý zúčastněný kolektiv upravit ku obrazu svému. S dětmi takto „spíme“ už třetí rok a celonoční bdění se stalo našim dlouho očekávaným rituálem. V průběhu „Noci“ jsme s dětmi pracovali s knihami, povídali si o ilustrátorech dětských knih, malovali pocity z přečteného příběhu, snažili se výtvarně odpovědět na otázku „Co vše najdeme v knihách?“, pokoušeli se psát na „pergamenové“ listy tajné vzkazy tajným písmem a také si představovali, jak bude kniha vypadat za 100, 500 či více let, přemýšleli jsme, jak si mohou nevidomé děti „přečíst“ nějaký příběh. Děti se poprvé aktivně setkaly s Braillovým písmem. Podařilo se nám výtvarně zpracovat pocity a emoce, které námi doslova zmítaly, a tak vznikl tento nádherný plakát plný dětského nadšení a optimismu. Obrázek č.34

Děti se samy rozdělily do skupin nebo pracovaly individuálně, podle toho, jak je zaujalo téma, které vyplynulo z našich předchozích diskuzí o knihách. Společně se pak dohodly na výstupu, který bude jejich téma doprovázet. Ke své práci měly využívat předchozích zkušeností s technikami z hodin výtvarné výchovy, přičemž měly svobodnou volbu materiálů, pracovních nástrojů a ztvárnění samotného tématu. Svými prezentacemi se nás snažily vtáhnout do své práce a asociací, jež je vedly ke konečnému výtvarnému zpracování. Byla to, stejně jako každý rok, naprosto nezapomenutelná noc a výsledné práce 65

svědčí o nadšení s jakým vznikaly. Název:

Barevná atmosféra příběhu

Ročník: třetí Cíl: struktury různých materiálů a jejich otiskování, pocitová malba, práce s fantazií a představou, rozvoj estetického vnímání barev, vystižení barvy příběhu, Motivace: Děti ve skupině si našly mezi různými příběhy jeden jediný a jeho atmosféru výtvarně zpracovaly. Podstatou prezentace jejich práce bylo pak přečtení tohoto příběhu. Technika: kombinované techniky (frotáž, pastózní malba, malba remacolovými barvami) Pomůcky: arch papíru formátu A3, remacolové barvy, houbička, prsty, kusy zátěžového koberce, zubní kartáčky, příběh, štětec Postup: Děti si dle vlastní fantazie vybraly materiál, se kterým chtěly pracovat. Stejně tak zvolily sytost a barevnou škálu barev. Některé děti malovaly štětcem, jiné daly přednost vlastním prstům. Nanášené barvy různě míchaly i kombinovaly a do struktury své malby pak zasahovaly povrchy různých materiálů – houbička, korek, kartáček, koberec... Hodnocení: Po dokončení práce jsme si sedli společně do kruhu, členové skupiny příběh přečetli, ostatní děti přitom sledovaly namalované obrazy a hodnotily, jak se jim podařila vystihnout atmosféra příběhu. Z výtvarných prací dětí byla cítit spontaneita s níž do nich vkládaly své pocity a dojmy. Uvědomily si, že stejně jako se v knihách objevují písmena tvořící příběh, někde v pozadí mohou zahlédnout i barevné tóny, které jeho atmosféru dokreslí.

66

Obrázek č.35

Obrázek č.36

67

Název:

Co vše najdeme v knihách?

Ročník: třetí Cíl: rozvoj tvořivosti, fantazie, abstraktní práce, konkrétní kresba Motivace: Když vezmu do ruky knihu, co čekám, že v ní najdu? Technika: kresba suchým pastelem, práce s vlnou dle individuálního výběru Pomůcky: výkres A3, suché pastely, tuš, vodové barvy, lepidlo, vlna Postup: Děti chvíli přemýšlely nad touto otázkou, ale pak se pustily do práce dle vlastní fantazie. Hodnocení: Většinou se děti zaměřovaly na konkrétní věci, které v knihách najdeme (písmenka, pohádkové postavy...). Některé se pustily i do abstraktnějšího vyjádření, do něhož se snažily vložit svůj vnitřní vztah k tématu. Jako jsou například textilní vlákna znázorňující spletitost příběhů v knihách obsažených. Propojená písmenka Obrázek č.37

68

Pohádkové postavy Obrázek č.38

Zamotané příběhy Obrázek č.39

69

Název:

Tajné šifry, tajné písmo

Ročník: třetí Cíl:

pochopení náročnosti vzniku starých textů, rozvoj jemné motoriky, písmena-

znaky-symboly Motivace:

Děti hledaly v encyklopediích, jak se dříve psaly knihy. Při práci

postupovaly od současnosti, přes hlaholici až ke klínovému písmu a hieroglyfům. Na základě informací, které zjistily, vytvořily text ve svém vlastním písmu a k němu také šifrovací tabulku. Text nikomu neprozradily. Svůj svitek ve třídě ukryly a neprozradily kam – hra na archeology. Technika: kresba uhlem, tuší, barevným inkoustem Pomůcky: “pergamen” – pečící papír, suché pastely, uhel, encyklopedie Postup: Děti si nejprve na obyčejný papír vytvořily svou abecedu a svůj text, který pak přepsaly na “pergamen” a někam ve třídě ukryly. Vybraly si, zda svůj text napíší uhlem, tuší nebo barevným inkoustem a zda mu dají starodávný nádech. Hodnocení: Děti postupně nacházely a „luštily“ vzkazy a texty svých spolužáků, autor si poslechl všechny překlady a pak odtajnil své znění. Děti se snažily vytvářet ze symbolů, ne vždy to bylo písmeno, souvislý text a s využitím frotáže mu dodat starodávný vzhled.

Obrázek č.40

70

Obrázek č.41

Název:

Braillovo písmo

Ročník: třetí Cíl: rozvoj jemné motoriky – tvarování plastelíny, seznámení se s Braillovým písmem Motivace: Zkuste si přečíst knihu se zavřenýma očima. Jde to? Jak myslíte, že čtou knihy děti, které nevidí? Technika: práce s plastelínou, modelovacími nástroji Pomůcky: dřevěná podložka, plastelína, modelovací nástroje Postup: Děti si nastudovaly tabulku Braillova písma a podle této šablony se pokusily psát text. Hodnocení: Děti se s tímto písmem seznámily poprvé a byly překvapeny jeho složitostí. Zkoušely si navzájem přečíst vytvořená při jejichž tvorbě musely také řešit kompozici, tedy prostorové uspořádání, jednotlivých znaků.

71

Obrázek č.42

Obrázek č.43

Obrázek č.44

72

Název: Kniha budoucnosti Ročník: třetí Cíl: rozvoj tvořivosti při práci, propojení doposud získaných výtvarných zkušeností Motivace: Tato práce zakončuje celý projekt Kniha. Probírali jsme už různé pohledy na knihu a tentokrát se zaměříme na to, jak asi bude vypadat kniha za 100, 200 nebo 500 let. Knihu nejen vymysli, ale také popiš. Technika: kresba pastelkou, práce s tuší Pomůcky: výkres A3, pastelky, fixy, tuš Postup: Zamyslet se nad tím, jak bude vypadat kniha v budoucnosti a pokusit se ji výtvarně ztvárnit Hodnocení: Bylo zajímavé sledovat, když děti knihy vytvářely, ale mnohem víc, když popisovaly své výtvory, protože do svých prezentací vložily velkou dávkou své fantazie a před našima očima knihy doslova ožívaly. Obrázek č.45

Obrázek č.46

Na rozdíl od běžných projektů musíme vzít v potaz, že tento byl absolvován v průběhu noci a to v přibližně šestihodinovém bloku. Děti ze sebe vydaly maximum 73

a podařilo se jim vytvořit velmi zdařilé výtvarné práce. Z mého pohledu, tedy pohledu učitele, který s nimi prožíval jejich dílčí úspěchy a snažil se držet jen své role poradce, byl cíl projektu splněn. Myslím si, že v průběhu tohoto projektu se děti o knihách dozvěděly spoustu nových a zajímavých informací, využily kombinaci různých výtvarné techniky jako například frotáž a muchláž, seznámily se s technikou čtení a psaní pomocí Braillova písma ... Děti ovlivněné noční atmosférou si projekt „užívaly“ a pracovaly s plným nasazením. V rámci tohoto projektu, který lze zařadit jako průřezové téma mezi oblasti Jazyk a jazyková komunikace a Umění a kultura, byly rozvíjeny tyto klíčové kompetence: Kompetence k učení Děti vyhledávaly a třídily informace, které potřebovaly použít ve svých prezentacích. Čtením příběhů rozvíjely své čtenářské dovednosti. Kompetence k řešení problémů Při práci se starými texty si děti musely poradit se složitými postupy při jejich původním vzniku, snažily se experimentovat a problém vyřešit. Kompetence komunikativní Výstupem práce každé skupiny či jednotlivce byly nejen výtvarné práce, ale také prezentace v rámci nichž se musely děti umět souvisle a kultivovaně vyjadřovat, řadit myšlenky a názory do logického sledu, zapojit se do následné diskuse, obhajovat vlastní názor. Kompetence sociální a personální Vybraly-li si děti ke svým činnostem skupinovou práci, musely zvládnout komunikaci v týmu, respektovat dohodnutá pravidla i efektivně pracovat a tím se podílet na úspěchu celé skupiny. Kompetence pracovní Projekt probíhal v noci, tedy bylo více než jindy důležité dodržovat bezpečnostní pravidla, udržovat své pracovní místo v čistotě a pořádku. 74

5.1.3. Výtvarné řady „Východiskem pro první výtvarné projekty se stává tématická řada, kterou dále rozvíjejí odbočující myšlenkové či výtvarné podněty.“ 17

Co je to tématická řada o níž se zmiňuje Věra Roeselová?

Jedná se o jednotlivé úkoly, které na sebe logicky navazují a vytvářejí linii následných kroků. Jejich hlavním úkolem je rozvíjet smyslové prožitky dětí, mají zajímavou náplň i řešení. Nevyžadují složité plánování látky ani dlouhodobé a náročné soustředění, rozvíjí jen jeden stěžejní problém. Mezi učiteli jsou velmi oblíbené, protože nejsou náročné na přípravu, ani plánování, zabývají se jen jedním hlavním tématem. V rámci výtvarných řad najdeme několik jejich typů jako je například výtvarný cyklus, metodická řada, tématická řada a srovnávací řada.

5.1.4. Tématická řada „Slunce“ Pojem sjednocuje tyto výtvarné práce: Slunečnice, Sluneční soustava, Slunéčko sedmitečné a Slunečný den. Název: Slunečnice Ročník: pátý Motivace: V úvodu celého tématického celku jsme si povídali o Slunci, o všem, co si děti představují, když se toto slovo vysloví. Jednou z věcí, které děti napadla byla také slunečnice. Cíl: vedení linií, řešení plochy, práce s představou Technika: Kresba suchými pastely Pomůcky: suché pastely, výkres formátu A3

____________________________________ 17

ROESELOVÁ, Věra. Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha : Sarah, 1997. s.33. ISBN 80-022672-8.

75

Postup:

Protože jsme vesnická škola, nebylo potřeba ukazovat ani vysvětlovat,

jak slunečnice vypadá, děti se držely své představy. Teprve až děti namalovaly své obrazy, ukázala jsem jim fotografie obrazů slunečnic různých malířů. Hodnocení – společné: Udělali jsme si slunečnicovou výstavu ve třídě, rozložili před sebou fotografie slavných malířů a zkoumali individuální rukopis jednotlivých autorů. Protože byly děti podporovány v individuálním ztvárnění daného námětu dle jejich představy, vznikly krásné originální práce. Obrazy: Eduard Valdhans Slunečnice

Ivana Kotýnková Pole slunečnic

Ing.Vojtěch Lust Slunečnice

Jan Řeřicha Slunečnice na selské židli

Magda Valčíková Slunečnice

76

Zdeněk Soukup Slunečnice

Vincet van Gogh Dvě uříznuté slunečnice

Obrázek č.47

Vincent van Gogh Tři slunečnice ve váze

Obrázek č.48

77

Název: Sluneční soustava Cíl: vrstvení barev, tóny teplých barev, práce se strukturou malby Ročník: pátý Motivace: Jak vypadá vesmír? Podle čeho se jmenuje naše soustava? Kdybyste ho chtěli namalovat, použijete teplé nebo studené barvy ?

Technika: kombinované techniky (malba remacolovými barvami, práce s voskem, otisky materiálem apod.) Pomůcky: remacolové barvy, výkres A2, štětec, noviny, vosková svíčka Postup: Děti nejprve malovaly většinou samotné Slunce, některé použily prsty, jiné štětec a strukturu vytvořily hranou stočených novin. Okolní vesmír vytvořily kapkami vosku. Hodnocení: Zvláštní je, že se na všech výkresech objevoval vesmír jako černá nebo velmi tmavá skvrna, jen Slunce zářilo do okolí. Děti experimentovaly a

kombinovali

práci

s různými

materiály, využívaly

individuální

barevnosti,

kterou se snažily dosáhnout zajímavého kontrastu. Hvězdný prach tvořily kapkami vosku. Obrázek č.49

78

Obrázek č.50

Obrázek č.51

79

Název:

Slunéčko sedmitečné

Ročník: pátý Cíl: rozvíjení smyslu pro detail Motivace: Písnička J.Šlitra Sluníčko, která nám navodila nejen příjemnou atmosféru, ale také položila otázku, jak to autor písně myslel s tím sluníčkem. Jak může sedět u cesty? Co by mohlo to sluníčko být? Děti si měly posedat různě po třídě a nikomu neukazovat, co kreslí. Pomůcky: výkres A4, fixy, pastelky, nůžky Pracovní postup:

Děti použily libovolnou techniku kresby i výtvarnou pomůcku,

která by jim pomohla ztvárnit jejich představu.

Hodnocení: Děti výkresy nikomu neukázaly do chvíle než byly všechny hotovy. Teprve pak, na povel, všechny své výkresy zvedly a přede mnou se objevil roj berušek – tedy slunéček sedmitečných, která byla vytvořena precizní šrafurou a skrývající v sobě hru vzájemně se doplňující ornamentální kresby, která musela vhodně doplňovat výslednou kompozici práce. Obrázek č.52

Obrázek č.53

80

Název: Slunečný den Ročník: pátý Cíl: dětská fantazie v realitě, rozvoj tvořivosti a představy, vyjádření barevného kontrastu Motivace: Povídání o tom, jakou děti mají náladu, o tom, jak se cítí v různých situacích, povídání o barvách, o odstínech barev, o tom jestli Slunce ovlivní naši nálady….

Technika: Míchání barev, nanášení prsty/štětcem Pomůcky: remacolové barvy, voda, výkres A3/A2 Pracovní postup: Děti si na paletě namíchaly potřebné tóny barev a nanášely je rukama nebo štětcem na plochu výkresu. Výraz barev měl odpovídat jejich náladě. Hodnocení: Barvy použité při výtvarné práci vyjadřovaly individuální náladu dítěte a ostatní děti se podle nich snažily poznat, jakou kdo měl náladu. Děti se nebáli kombinací barev, kontrastu ani prolínání jednotlivých odstínů barev. Povídali jsme si o tom, zda má počasí vliv na naši náladu.Jak se cítíme, když prší a nebo svítí-li sluníčko. Obrázek č.54

81

Závěr Svět obrazotvornosti, malebnosti a estetičnosti se rozprostírá všude kolem nás, stačí udělat jen jediný krok a vstoupit do něho. V tomto světě by mělo dítě získat průvodce nejprve v osobě rodiče a poté i učitele. Život dítěte je často ohraničován různými pravidly, některá ho chrání, ale jiná omezují v jeho pocitu svobody. Mívá pocit, že z tohoto „vězení“ není úniku. Dítě má však i svůj vnitřní svět, ve kterém je mu třeba nabídnout co nejširší prostor pro fantazii, představivost a obrazotvornost. Často přichází do školy a dívá se na ni jako na místo, kde „musí“ chodit. A tady by ho měl doprovázet učitel, který svým přístupem dokáže toto „musí“ jako kouzlem proměnit v prosté, ale významné slovo, „chci“. A právě hodiny výtvarné výchovy by se měly proměnit v ostrůvek svobody, kde žádné slovo „musím“ nebude používáno. Protože děti si chtějí hrát a my jim jen ukážeme cestu, jak využívat barevnost, obrazotvornost, jemně budeme „učesávat“ jejich estetické cítění a upevňovat jejich pocit sounáležitosti s výtvarným tématem. Hravými formami a experimenty se děti naučí ovládat nový jazyk, kterým se budou vyjadřovat. Má práce se snaží ukázat, že výtvarná výchova by se neměla stát pouhou zobrazovanou nápodobou skutečnosti a neměla by sklouznout do „šablonkového“ světa jednoduchosti Ve své vlastní praxi jsem si ověřila, že děti jsou schopny aktivně pracovat s výtvarným jazykem a individuálně jej používat. Toto se projevilo například v uvedeném výtvarném projektu „Co vše najdeme v knihách“, ve kterém děti využily všechny doposud získané výtvarné dovednosti a často právě experimentem přicházely na další souvislosti, které jim pomohly vyřešit výtvarný problém. Dětská fantazie překračuje hranice dospělého světa a v každé výtvarné práci objevíme kus autorovy představivosti, a proto jsou všechna díla použitá v mé práci tak výjimečná. Dobrodružství prožitá ve výtvarném světě fantazie jsou nikdy nekončícím příběhem, do jehož atmosféry se děti mohou neustále vracet.

82

Každý třídní kolektiv má své umělce, nenuťme je tedy schovávat se ve třídách, ale dovolme jim výtvarně se vyjádřit také na chodbách škol či školních pozemcích. Škola je tu pro děti, není to šedý a nudný úřad, a proto by měla hýřit barvami a dětskými pracemi z nichž doslova sálá jejich nadšení, fantazie a osobitost.

83

RESUMÉ Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na možnosti tvorby ve výtvarné výchově na 1.stupni základní školy, které by podporovaly dětskou představivost a fantazii a umožnily realizovat cíle a strategie základního vzdělávání podle rámcového vzdělávacího programu. Objevuje se zde charakteristika vzdělávací oblasti Umění a kultura, hovořím také o významu výtvarné výchovy ve vzdělávacím procesu a jejím působení na rozvoj osobnosti dítěte. Další část mé práce tvoří přehled výtvarných vyjadřovacích prostředků, který je spojen s konkrétními realizovanými vyučovacími hodinami výtvarné výchovy, včetně obrazové dokumentace dětských prací. Výtvarný projekt či tématická řada prezentuje aktivní přístup dětí při řešení výtvarných problémů.

SUMMARY In my diploma work I focused on the choices of creative activities in art lessons at primary school in such a way that these activities would developed children´s ability of imagination and fantasy and also they would allow to fulfil the aims and strategies of the elementary education process accordig to „General Educational Programme“. It also mentions the characterization of the educational sphere „Art and culture“ and the importance of the art lesson in the educationla process and its influence on the mental development of a child. The next part of my work consists of a list of different art expressing methods conected with concrete art lessons including the pictorial documentation of the pupil´s works. The art projects or the thematic art line present active children´s attitude during solving different art difficulties.

84

Použitá literatura BABYRÁDOVÁ, H. Výtvarná dílna. Praha: Triton Brno: Masarykova univerzita, 2005. 289 s. ISBN 80-7254-705-4 CAMPBELL, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi.

2.

vydání. Praha: Portál, 1998. 199 s. ISBN 80-7178-428-1 CAMPBELLOVÁ, J. Techniky arteterapie. 2. vydání. Praha: Portál, 1998. 199 s. ISBN 80-7178-428-1 ČAČKA, O. a kolektiv. Psychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady aplikace. 1. vydání. Brno: Doplněk, 1999. 366 s. ISBN 80-7239-034-1 CIKÁNOVÁ, Karla. Objevujte s námi textil. Praha: Aventinum nakladatelství, 1996. 128 s. ISBN 80-85277-85-9. CIKÁNOVÁ, Karla. Objevujte s námi tvar. Praha: Aventinum nakladatelství, 1995. 128 s. ISBN 80-7151-732-1. ČAČKA, Otto. Psychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady aplikace. Brno: Doplněk, 1999. 366 s. ISBN 80-7239-034-1. DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 205 s. ISBN 80-7178-449-4 ELLIOTT, J., PLACE, M. Dítě v nesnázích. 1. vydání. Praha: Grada, 2002. 206 s. ISBN 80-247-0182-0. FULKOVÁ, Marie, et al. Výtvarná výchova pro 8. a 9. ročník základní školy a víceletá gymnázia. Praha: Fortuna, 1997. 126 s. ISBN 80-7168-382-5. GOMBRICH, E. H. Příběh umění. 2. vydání. Praha: Mladá fronta, 2001. 683 s. ISBN 80-204-0685-9 HOBDAYOVÁ, A., OLLIEROVÁ, K. Tvořivé činnosti pro terapeutickou práci s dětmi. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. 149 s. ISBN 80-7178-378-1 KASTOVÁ, V. Imaginace jako prostor setkání s nevědomím. 1. vydání. Praha: Portál, 1999. 167 s. ISBN 80-7178-302-1 KOHLOVÁ, M. 200 výtvarných činností. 1. vydání. Praha: Portál, 1996. 271 s. ISBN 80-85282-90-9 KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 160 s. ISBN 80-210-4142-0. LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. 279 s. ISBN 80-7178-864-3 85

NEDVĚDOVÁ, Zdeňka, ZATLOUKALOVÁ, Iva. Výtvarná tvorba. Olomouc: Rubico, 2000. 188 s. ISBN 80-85839-46-6. OCHRYMČUK, Leonid. Nápady pro malé výtvarníky: asambláž myšlenek pokynů her a umění. Praha: SPN, 1971. 152 s. ISBN 14-327-71. PŘÍHODA, V. Reformní praxe školská. Praha: Československá grafická unie, 1936. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením Praha: VÚP, 2005. ISBN 80-87000-02-1. ROESELOVÁ, Věra, et al. Tvořivé ruce: málo známé výtvarné techniky. Praha: MONA, 1974. 32 s. ROESELOVÁ, Věra. Námět ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1995.195 s. ISBN ROESELOVÁ, Věra. Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1997. 222 s. ISBN 80-902267-2-8. ROESELOVÁ, Věra. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. 242 s. ISBN 80-902267-1-X. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. Praha: ISV nakladatelství, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. SLAVÍK, J. Arteterapie v souvislostech speciální pedagogiky. In: Speciální pedagogika. č.1, 1999. s. 7 – 19. SLAVÍK, J. Mezi arteterapií a výchovou – artefiletika. In: Psychologie dnes. 4. roč. 10/1998. s. 14 – 16. ISSN 1211-5886. SLAVÍK, J. Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky 1. díl. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2001. 281 s. ISBN 80-7290-066-8 SLAVÍK, J., WAWROSZ, P. Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky 2. díl. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2004. 303 s. ISBN 80-7290-130-3 SLAVÍKOVÁ, Vladimíra, et al. Výtvarné čarování: Artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2000. 212 s. ISBN 80-7290-016-1. STADLEROVÁ, Hana a kol., S lehoulinkou:Alternativy přístupů k předmětu Výtvarné vyjadřovací prostředky.Brno:Masarykova univerzita v Brně, 2005.ISBN 80-2103917-5. ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. 1. vydání. Praha: Portál, 2002. 167 s. ISBN 80-7178-616-0 UŽDIL, J. Mezi uměním a výchovou. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 463 s. 86

VALENTA, J. aj. Pohledy: projektová metoda ve škole a za školou. Praha: IPOS ARTAMA, 1993.s 4-6. ISBN 80-7068-066-0. VOJTOVÁ, V. Kapitoly z etopedie I.: přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. 94 s. ISBN 80210-3532-3 VONDROVÁ, P. Výtvarné techniky pro děti. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 156 s. ISBN 80-7178-583-0 WATTOVÁ, Fiona. Výtvarné nápady: pro školáky a předškoláky. Praha: Svojtka & Co., 1999. 96 s. ISBN 80-7237-388-9. ZHOŘ, Igor. Proměny soudobého výtvarného umění. Praha: SPN, 1992. 166 s. ISBN 80-04-25555-8.

87

Seznam příloh Příloha č. 1: Negativ (obrázek) Příloha č. 2: Kořeny (obrázek) Příloha č. 3: Tajemné linky (obrázek) Příloha č. 4: Tajemné linky (obrázek) Příloha č. 5: Kresba tuší (obrázek) Příloha č. 6: Kresba štětcem (obrázek) Příloha č. 7: Barevná mozaika (obrázek) Příloha č. 8: Geometrické prostorové obrazce (obrázek) Příloha č. 9: Zalesněný letní kopec (obrázek) Příloha č.10: Podzimní strom (obrázek) Příloha č.11: Svět barev – nálada (obrázek) Příloha č.12: Svět barev – nálada (obrázek) Příloha č.13: Oheň (obrázek) Příloha č.14: Myšlenka (obrázek) Příloha č.15: Mikádo (obrázek) Příloha č.16: Podzimní krajina (obrázek) Příloha č.17: Podzimní krajina (obrázek) Příloha č.18: Vesmír (obrázek) Příloha č.19: Duhová víla (obrázek) Příloha č.20: Portrét mého kamaráda (obrázek) Příloha č.21: Barevný svět (obrázek) Příloha č.22: Klubíčko se rozmotalo (obrázek) Příloha č.23: Otisky (obrázek) Příloha č.24: Kouzelná nitka (obrázek) Příloha č.25: Dva břehy jedné řeky (obrázek) Příloha č.26: Kytice plná vůní (obrázek) Příloha č.27: Teplý den aneb Jak slunce míchá barvy (obrázek) Příloha č.28: Vodní vír (obrázek) Příloha č.29: Planeta Země (obrázek) Příloha č.30: Planeta Země (obrázek) Příloha č.31: Emoce schované v hudbě (obrázek) Příloha č.32: Mořský příliv, vodní svět (obrázek) 88

Příloha č.33: Pojď s námi na karneval (obrázek) Příloha č.34: Plakát „Noc s Andersenem“ (obrázek) Příloha č.35: Barevná atmosféra příběhu (obrázek) Příloha č.36: Barevná atmosféra příběhu (obrázek) Příloha č.37: Propojená písmenka (obrázek) Příloha č.38: Pohádkové postavy (obrázek) Příloha č.39: Zamotané příběhy (obrázek) Příloha č.40: Tajné šifry (obrázek) Příloha č.41: Tajné šifry (obrázek) Příloha č.42: Braillovo písmo (obrázek) Příloha č.43: Braillovo písmo (obrázek) Příloha č.44: Braillovo písmo (obrázek) Příloha č.45: Kniha budoucnosti (obrázek) Příloha č.46: Kniha budoucnosti (obrázek) Příloha č.47: Slunečnice (obrázek) Příloha č.48: Slunečnice (obrázek) Příloha č.49: Sluneční soustava (obrázek) Příloha č.50: Sluneční soustava (obrázek) Příloha č.51: Sluneční soustava (obrázek) Příloha č.52: Slunéčko sedmitečné (obrázek) Příloha č.53: Slunéčko sedmitečné (obrázek) Příloha č.54: Slunečný den (obrázek)

89

Přílohy Příloha č. 1: Negativ

Příloha č. 2: Kořeny

90

Příloha č. 3,4: Tajemné linky

Příloha č. 5: Kresba tuší

91

Příloha č. 6: Kresba štětcem

Příloha č. 7: Barevná mozaika

92

Příloha č. 8: Geometrické prostorové obrazce

Příloha č. 9: Zalesněný letní kopec

93

Příloha č.10: Podzimní strom

Příloha č.11: Svět barev – nálada

94

Příloha č.12: Svět barev – nálada

Příloha č.13: Oheň

95

Příloha č.14: Myšlenka

Příloha č.15: Mikádo

96

Příloha č.16,17: Podzimní krajina

Příloha č.18: Vesmír

97

Příloha č.19: Duhová víla

Příloha č.20: Portrét mého kamaráda

98

Příloha č.21: Barevný svět

Příloha č.22: Klubíčko se rozmotalo

99

Příloha č.23: Otisky

Příloha č.24: Kouzelná nitka

100

Příloha č.25: Dva břehy jedné řeky

Příloha č.26: Kytice plná vůní

101

Příloha č.27: Teplý den aneb Jak slunce míchá barvy

Příloha č.28: Vodní vír

102

Příloha č.29: Planeta Země

Příloha č.30: Planeta Země

103

Příloha č.31: Emoce schované v hudbě

Příloha č.32: Mořský příliv, vodní svět

104

Příloha č.33: Pojď s námi na karneval

Příloha č.34: Plakát „Noc s Andersenem“

105

Příloha č.35: Barevná atmosféra příběhu

Příloha č.36: Barevná atmosféra příběhu

106

Příloha č.37: Propojená písmenka

Příloha č.38: Pohádkové postavy

107

Příloha č.39: Zamotané příběhy

Příloha č.40: Tajné šifry

108

Příloha č.41: Tajné šifry

Příloha č.42: Braillovo písmo

109

Příloha č.43,44: Braillovo písmo

Příloha č.45: Kniha budoucnosti

110

Příloha č.46: Kniha budoucnosti

Příloha č.47: Slunečnice

111

Příloha č.48: Slunečnice

Příloha č.49: Sluneční soustava

112

Příloha č.50: Sluneční soustava

Příloha č.51: Sluneční soustava

113

Příloha č.52: Slunéčko sedmitečné

Příloha č.53: Slunéčko sedmitečné

114

Příloha č.54: Slunečný den

115