Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra politologie
Krajské volby v České republice z hlediska zastoupení žen
Diplomová práce
Martin Švec
Vedoucí práce: Mgr. Peter Spáč, Ph.D. UČO: 389855 Obor: POL Imatrikulační ročník: 2010/2011 Brno, 2014
Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, ţe jsem magisterskou práci na téma Krajské volby v České republice z hlediska zastoupení žen vypracoval samostatně a pouţil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Brně, 13. 5. 2014
.......................................................
Anotace Diplomová práce se zabývá problematikou zastoupení ţen v České republice na úrovni krajů. Na základě volebních výsledků je sledován vývoj podílu ţen ve volených orgánech jednotlivých vyšších územně samosprávných celků. Primárně se autor zaměřuje na přímo volená zastupitelstva, ale stranou zájmu nezůstává ani následné působení ţen v radách, výborech a komisích. Dostupné informace ze zdrojů akademické a ţurnalistické povahy poskytují bliţší popis ţen, které se úspěšně ucházely o zastupitelský mandát a následně se podílely na tvorbě politik, jeţ spadají do kompetence krajů. V rámci České republiky proběhl do roku 2014 volební cyklus na krajské úrovni jiţ čtyřikrát, a proto je moţné ve volebních výstupech sledovat konkrétní trendy. Práce přináší nové téma výzkumu, kterému politologická sféra dosud nevěnovala zvláštní pozornost, a to i přesto, ţe okruh výzkumu v oblasti krajských voleb se s kaţdými dalšími rozšiřuje. Klíčová slova Volby, ţeny, krajská samospráva, zastupitelstvo kraje, rada kraje, hejtman, genderové kvóty, Česká republika, politická afiliace, preferenční hlasování, věk, kandidátní listina.
Annotation This diploma thesis deals with the issue of representation of the Czech women in politics at the regional level. Based on the election results the development of the share of women in the elected bodies of the individual higher territorial self-governing units is monitored. The author focused primarily on the directly elected regional governments, however the subsequent activities of women in councils, committees and comissions are also examined. The available academic and journalistic sources provide a detailed description of women who sucessfuly ran for the mandate of a representative and subsequently participated at the creation of policies that fall within the competence of the regions. In the Czech Republic until the year 2014 the election cycle at the regional level had repeated itself already four times, therefore it is possible to monitor specific trends within the electoral outcomes. This thesis introduces a new research topic, which so far has been overlooked by the political science sector, despite the fact that the research area in the field of regional politics expands with every new elections. Key words Elections, women, regional self-government, regional government, regional council, regional council president, gender quotas, political affiliation, preferential voting, age, list of candidates.
Obsah Úvod……………………………………………………………………………………………1 1. Geneze vzniku krajské samosprávy…………………………………………………………4 1.1. Volební systém do krajských zastupitelstev……………………………………………6 1.2. Kompetence kraje………………………………………………………………………7 1.3. Orgány kraje…………………………………………………………………………….8 1.3.1. Zastupitelstvo kraje………………………………………………………………...8 1.3.2. Rada kraje………………………………………………………………………….9 1.3.3. Hejtman…………………………………………………………………………….9 1.3.4. Krajský úřad………………………………………………………………………..9 2. Všeobecný vývoj zastoupení ţen ve volbách do krajských zastupitelstev………………...10 3. Analýza voleb z hlediska zastoupení ţen v rámci jednotlivých krajů………………….….12 3.1. Středočeský kraj……………………………………………………………………….12 3.2. Jihočeský kraj………………………………………………………………………….16 3.3. Plzeňský kraj…………………………………………………………………………….. 3.4. Karlovarský kraj………………………………………………………………………… 3.5. Ústecký kraj……………………………………………………………………………... 3.6. Liberecký kraj…………………………………………………………………………… 3.7. Královéhradecký kraj……………………………………………………………………. 3.8. Pardubický kraj…………………………………………………………………………. 3.9. Kraj Vysočina…………………………………………………………………………… 3.10. Jihomoravský kraj……………………………………………………………………… 3.11. Olomoucký kraj………………………………………………………………………… 3.12. Zlínský kraj…………………………………………………………………………….. 3.13. Moravskoslezský kraj………………………………………………………………….. 3. Analýza kandidátních listin - vybrané aspekty 3.1. Věková struktura kandidujících a zvolených ţen………………………………………. 3.2. Preferenční hlasy pro ţeny……………………...……………………………………… 3.4. Stranická příslušnost........................................................................................................ 3.4.1. Změna politické příslušnosti...............................…………………………………. 4. Problematika kvót pro ţeny v debatách o jejich zavedení…………………………………… 4.1. Stanovy politických subjektů se zastoupením v krajských zastupitelstvech a jejich vliv na počet kandidujících ţen.............................................................................................. Závěr……………………………………………………………………………………………. Prameny a literatura…………………………………………………………………………..20 Literatura…………………………………………………………………………………...20 Internet……………………………………………………………………………………..20 Další prameny………………………………………………………………………………... Seznam zkratek…………………………………………………………………………….…23 Seznam příloh…..…………………………………………………………………………….23
Úvod Jedním ze základních znaků kaţdého demokratického reţimu je svobodná soutěţ politických stran. Moţnost svobodného výběru svých zástupců do volených zastupitelských orgánů na různých úrovních se po pádu nedemokratického komunistického reţimu v roce 1989 naskytla i občanům tehdejšího Československa. Po volbách do komor Federálního shromáţdění a České národní rady v roce 1990 došlo po vzniku samostatné České republiky k obsazování dalších volených institucí. Občané tak postupně vybírali své zástupce do zastupitelstev obcí (od roku 1994), později do Poslanecké sněmovny PČR a Senátu (1996). Hned na počátku nového tisíciletí se seznam volebních soutěţí rozrostl o volby do zastupitelstev krajů, na které je tato práce zaměřena. Se vstupem do Evropské unie (2004) mohou voliči ovlivnit obsazení Evropského parlamentu. Nejnověji si občané vybírají v přímých volbách svého prezidenta (poprvé 2013). Pro potřeby této práce jsou klíčové volby do krajských zastupitelstev. Cílem práce je popsat problematiku zastoupení ţen v politice v České republice na krajské úrovni. Práce sleduje vývoj politické participace ţen se zaměřením na jejich kandidaturu a následné působení v přímo i nepřímo volených krajských orgánech. Úvodní kapitola se zaměřuje na vznik vyšších územně samosprávných celků, kdy jsou prezentovány postupné kroky vedoucí k ukotvení krajů do politického systému České republiky. Součástí této kapitoly jsou podkapitoly, které popisují pravidla, jakými jsou kandidáti vybíráni (tj. volební systém). Dále následuje popis jednotlivých orgánů krajské struktury včetně jejich kompetencí. Druhá kapitola přináší informace o všeobecném vývoji zastoupení ţen, kde jsou v přehledných tabulkách na základě vlastních výpočtů prezentovány podíly zvolených ţen ve vztahu k počtu kandidujících, a to pro všechny kraje. Největší rozsah má třetí kapitola, která popisuje zastoupení ţen ve všech třinácti krajích1. Tato část čtenářům nabízí přehled ţen, které úspěšně prošly volebním ,,sítem“ v průběhu všech čtyř dosud konaných voleb. Na základě povolebních vyjednávání jsou poté prezentovány vzniklé koaliční vlády2, jejichţ sloţení nás opět zajímá zejména ve vztahu k účasti ţen ve vytvořených radách. Zde představujeme u kaţdé radní oblast, na kterou se 1
Práce záměrně vynechává Hlavní město Praha, jelikoţ tamní volby probíhají v odlišných termínech a dle jiných volebních pravidel, neţ je tomu v případě zbylých krajů. Rovněţ na právní úpravu postavení Prahy se vztahuje samostatný zákon. Právě jeho změna vedla k ústavní stíţnosti na volební proceduru v roce 2010, kdy se Praha rozdělila na menší obvody, coţ mělo poškodit menší strany, které následně poţadovaly nové volby. Ústavní soud ale stíţnost zamítl a volby se neopakovaly (více iDnes 2011). V květnu 2014 pak do poslanecké sněmovny zamířil návrh na novelu zákona, která má v Praze nastavit totoţný volební systém se systémem voleb do krajských zastupitelstev, a to včetně termínu voleb, jenţ by se shodoval s těmi krajskými (blíţe iDnes 2014). 2 Koalicím na krajské úrovni (jejich vzniku, charakteru, trvání, atd.) je v publikacích věnována samostatná pozornost (viz Eibl et al. 2009: 125-145; Kunštát, Mrklas et al. 2010: 143-166, Balík et al. 2013a: 211-234).
1
během funkčního období specializovala a podílela se tak na tvorbě krajské politiky. Stranou zájmu však nezůstává ani působení dalších zastupitelek v komisích a výborech, ačkoliv tyto orgány nejsou obsazovány pouze na základě volebních výsledků. Ve třetí kapitole zjišťujeme, jaký vliv mají na zastoupení ţen vybrané faktory, které lze zjistit z kandidátních listin a následných výsledků. Na základě zpracování přehledových tabulek jsme schopni odpovědět na následující výzkumné otázky: Ovlivňuje početní zastoupení ţen výše jejich věku? Má vyšší vzdělání ţen dopad na výši zastoupení v krajských zastupitelstvech? Přispívá preferenční hlasování k většímu zastoupení ţen v zastupitelstvech? Upřednostňují voliči kandidátky se stranickou příslušností, nebo spíše ty, které vstupují do voleb jako nezávislé? Cílem čtvrté kapitoly je seznámení s problematikou genderových kvót. Právě zavedení kvót je jedním z ,,umělých“ nástrojů, které mají zvýšit podíl ţen v oblastech zastoupení v politice, na vrcholných manaţerských pozicích atd. Téma zvýšení podílu ţen v politické sféře pomocí kvót je poměrně diskutované a příspěvky či následné závěry z konferencí doznaly taktéţ formy publikací. Přinášíme tedy shrnutí dosavadních debat, které se na téma zavedení kvót v minulosti objevily. Součástí jsou rovněţ argumenty odpůrců a zastánců zavedení povinnosti rovnějšího či totoţného podílu ţen. V souvislosti s dalšími nástroji se věnujeme i vnitřním stanovám politických subjektů, které úspěšně kandidovaly do zastupitelstev krajů, jelikoţ i samotné strany mohou mít ukotvené nástroje, díky nimţ roste počet ţen ve stranických orgánech či na kandidátních listinách. Dosavadní zpracování tématu voleb do zastupitelstev krajů je zahrnuto v dostatečném mnoţství
publikací.
Poměrně
obšírně
téma
podchycují
odborné
publikace
z řad
politologického okruhu Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně. V dílech lze spatřit postupný vývoj v podobě nově zkoumaných dimenzí krajských voleb. V průběhu času se totiţ okruh témat, které jsou podrobeny politologickému výzkumu, značně rozšířil. Nutno však dodat, ţe ucelená publikace k prvním volbám v roce 2000 chybí3. O druhém volebním klání z roku 2004 jiţ akademická literatura pojednává obsáhleji. Zde se jedná o publikaci nazvanou Krajské volby v České republice 2004 od kolektivu autorů pod vedením Stanislava Balíka a Jakuba Kylouška. Autoři v díle charakterizují jednotlivé kraje z hlediska jejich struktury, velikosti či dalších socio-demografických ukazatelů. Poté postupně prezentují výsledky voleb z roku 2000, načeţ se dále zaměřují na analýzu policy v krajích mezi prvními a druhými volbami. Ty uţ jsou dále podrobněji mapovány v oblasti analýzy 3
Konkrétní prací na téma prvních krajských voleb je případová studie Olomouckého kraje, kterou zpracoval Pavel Šaradín (Šaradín 2001).
2
kandidátních listin, předvolební kampaně, volebních výsledků. U kaţdého z krajů nechybí ani kapitola o dopadu voleb na krajskou politiku. V závěru přichází na řadu srovnání voleb z let 2000 a 2004 (Balík a Kyloušek 2005: 220-228). Obsáhlejší publikaci, avšak z našeho pohledu s poněkud nesourodým obsahem4, přináší společně s dalšími autory Pavel Šaradín z Univerzity Palackého v Olomouci. Přínosem práce oproti výše zmíněné publikaci je rozšíření o aspekt analýzy volební podpory za pomocí přehledových map, díky kterým si čtenář lépe představí prezentovaná data. V tomto směru zaznamenáváme progres v publikacích, které se zaměřují jiţ na další volby v roce 2008. Ty se dají označit za přelomové, a to jak z pohledu jejich výsledků5, tak v oblasti politologického výzkumu. V publikaci Krajské volby 2008 lze nalézt první stručnou zmínku, která se týká výhradně zastoupení ţen na kandidátních listinách v porovnání s volbami na jiných úrovních (Eibl et al. 2009: 42-43). Z pohledu nových přístupů k výzkumu volebních výstupů přináší autoři Otto Eibl a Michal Pink indexy (index úspěšnosti a index voličské stability u úspěšně kandidujících stran, index volební účasti), které v propojení s přehledovými mapami vytváří vhodnou ilustraci získaných dat6. Publikace se shodným názvem od Daniela Kunštáta, Ladislava Mrklase a dalších autorů z Institutu Cevro rozpracovává několik oblastí (alternativní model pro prognózování výsledků krajských voleb, mediální agenda stran před volbami), které se nebyly v okruhu zájmu kolektivu brněnských politologů ve výše zmíněné stejnojmenné publikaci7. Dosud poslední volby v roce 2012 mapuje publikace Krajské volby 2012. Devět kapitol knihy poskytuje sice obsáhlou analýzu voleb, ale z hlediska potřeb naší práce můţeme hovořit o tom, ţe příliš velký posun ve zpracování tématu zastoupení ţen nepřináší. V publikaci se jí částečně věnuje podkapitola Základní charakteristika zvolených zastupitelských sborů (Balík et al 2013: 12-20), která dokumentuje přehled kandidátů a zvolených zastupitelů dle věku a pohlaví v rovině všech stran s následným zaměřením na subjekty, které po volbách získaly zastoupení. Kromě výše zmíněných publikací nesmíme zapomenout na nespočet bakalářských a diplomových prací, které se krajským volbám věnují. Z tematického hlediska v nich převaţují práce z oblasti volební geografie (případové studie prostorové analýzy voleb jednotlivých 4
Kvalitativní stránku obsahu nelze zpochybnit. Naše výtka směřuje spíše k okruhu zvolených témat, kterými se autoři v práci zabývají. Jak je ale v úvodu Šaradínem zmíněno, tak ,,cílem není obsáhle analyzovat všechny roviny moţného výzkumu, ale ty, které jsou autorům nejbliţší.“ (blíţe Šaradín 2006: 3). 5 Ve všech krajích zvítězila ČSSD (blíţe např. Eibl et al 2009: 83). 6 Zmíněná pasáţ je součástí kapitoly zaměřené na prostorovou analýzu voleb (Eibl et al. 2009: 98-123). 7 Součástí je nicméně případová studie Jakuba Kylouška a Michala Pinka zaměřená na volby v Jihomoravském kraji (Kunštát, Mrklas et al 2010: 152-142).
3
krajů). Ke zpracovaným tématům vztahujícím se ke krajským volbám musíme připočítat i ty, které jsou součástí odborných periodik (např. Ryšavý 2007: 993-1016; Čermák, Kostelecký a Vobecká 2006: 136–160). V naší diplomové práci je pouţito mnoţství přehledových tabulek. Jako primární zdroj dat pro jejich zpracování poslouţil web Českého statistického úřadu www.volby.cz. Obsah stránek nabízí informace o věku, navrhující straně, politické příslušnosti, místu bydliště, povolání a pořadovém čísle jednotlivých kandidátů na listinách. Stěţejní údaje, které kandidáty nejvíce zajímají, jsou data o počtu a procentu obdrţených hlasů. Na jejich základě jsou pak přiděleny mandáty, přičemţ web neopomíjí určení konečného pořadí kandidáta na listině. Pro specifičtější popis kandidujících resp. zvolených ţen autor vyuţívá materiály dostupné na internetových stránkách příslušných orgánů krajské samosprávy. Bliţší profily ţen, které se ucházely o zastupitelské mandáty, jsou v mnoha případech k nalezení na stránkách samotných politických subjektů. Autor touto cestou čerpá informace týkající se předchozí politické kariéry. Tento druh informací je i součástí obsahu článků v internetových zdrojích, které lze zařadit do okruhu seriózních (např. server iDnes.cz).
1. Geneze vzniku krajů V porevolučním
období
vyvstala
otázka
politického
uspořádání
v novém
demokratickém prostředí. Komunistický reţim byl zaloţený na silné centralizaci státní moci, a proto bylo ze strany nové politické garnitury a společnosti voláno po větší decentralizaci státní správy. I díky široké názorové shodě na potřebě nové struktury se podařilo rychle prosadit poţadované změny. Byl vytvořen systém samosprávných jednotek (obce) a orgánů státní správy (okresní úřady), který nahradil třístupňový systém národních výborů předchozího reţimu, jenţ fungoval od roku 1945 do roku 1990. Výbory na nejniţší úrovni (místní národní výbory) však nedisponovaly reálnou mocí a jejich usnesení mohla být zrušena vládou či výbory na vyšší úrovni (okresní národní výbory, krajské národní výbory). Obce, které vznikly jako celky na nejniţší úrovni, se staly základem místní samosprávy s vlastní právní subjektivitou (Cabada, Vodička 2011: 381-384). Vedle obcí se ale v Ústavě přijaté v roce 1993 počítalo i se vznikem vyšších územně samosprávných celků. Díky ústavnímu ukotvení se o nich v politických kruzích hovořilo intenzivně aţ do roku 1997. Debaty se vedly zejména o počtu a velikosti v budoucnu zřízených krajů. Z početního hlediska bylo ve hře více variant od zřízení pouhých tří krajů 4
(Čechy, Morava, Slezsko a Praha) kopírující stav z roku 1960, aţ po ustavení celků odpovídajících hranicím okresů (80 krajů), coţ byl model fungující od roku 1949 (Balík, Kyloušek et al. 2005: 13). Stranou debat napříč politickým spektrem nezůstávala ani další důleţitá oblast, kterou byly kompetence nových celků. Zastáncem vyššího počtu menší celků a větší centralizace byla ODS, jejíţ zástupci zvaţovali zřízení samosprávných celků, které by kopírovaly hranice okresů. Na opačné názorové straně stáli poslanci z řad ČSSD, ODA a KDU-ČSL (Cabada a Vodička 2011: 386). Nakonec předloţila vláda premiéra Václava Klause (ODS) v roce 1997 poslanecké sněmovně návrh ústavního zákona, který obsahoval vytvoření 13 krajů. Nepočítalo se v něm se vznikem Kraje Vysočina, jehoţ stávajících pět okresů (Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč, Ţďár nad Sázavou) mělo být součástí sousedních krajů. Návrh obsahoval i zařazení dalších okresů do jiného uspořádání, neţ které je v dnešní podobě (blíţe Balík 2005: 14). Předloţený návrh doznal před finálním schválením dílčích změn, z nichţ nejpodstatnější bylo právě zřízení Kraje Vysočina. Změny byly iniciovány ze strany opoziční ČSSD, jejíţ poslanec Václav Grulich uveřejnil společně se svými stranickými kolegy předlohu, v níţ rozpracoval další moţné varianty. Jedna z nich se do konečného návrhu promítla, a ten byl schválen sněmovnou 23. října 1997, kdyţ pro něho zvedla ruku ústavní většina 128 poslanců, přičemţ odmítavý postoj zaujalo 57 zákonodárců dolní komory. Následně prošel návrh ústavního zákona č. 347/1997 Sb. potřebnou většinou i v horní komoře. Poslanci a senátoři přitom počítali s přípravným obdobím, takţe účinnost zákona byla stanovena aţ od 1. ledna 2000 (Ministerstvo vnitra 2013a). Balík schválený kompromisní návrh a nové členění kritizuje, kdyţ za nedostatky povaţuje velikost krajů (nerovnoměrnost z hlediska počtu obyvatel). Výtka dále směřuje i do kulturní roviny, kdyţ tvrdí, ţe „kraje v současné podobě jsou umělými celky nerespektující přirozené hranice, které mají jen malý potenciál k tomu, aby si k nim obyvatelé vytvořili citový vztah a mohli na ně svoji loajalitu přenést“ (Balík, Kyloušek et al. 2005: 15). K ţádné další úpravě, která by výraznějším způsobem měnila hranice krajů, v následném období nedošlo. Přijetím ústavního zákona č. 176/2001 Sb. došlo k přejmenování, kdy se z původně Brněnského kraje stal Jihomoravský a z Ostravského Moravskoslezský. Budějovický kraj se přejmenoval na Jihočeský a Jihlavský na stávající Kraj Vysočina8. Hranice krajů se v pozdějším období přeci jen mírně proměnily. Před historicky 8
K přejmenování na Kraj Vysočina došlo aţ přijetím Ústavního zákona 135/2011 Sb., který změnil předešlý název Vysočina (Ministerstvo vnitra 2013b).
5
druhými krajskými volbami v roce 2004 došlo (po přijetí zákon č. 387/2004 Sb.) k přechodu 25 obcí9 z kraje Vysočina pod území Jihomoravského kraje. Přesun tří obcí (Huzová, Norberčany a Moravský Beroun) nastal i v Moravskoslezském kraji, kdy se obce nově staly součástí sousedního Olomouckého kraje. Z územního hlediska se kraje slučují do větších celků za účelem lepšího vyjednávacího postavení vůči Evropské unii). Spojením krajů (nejčastěji dvou) vznikají sloučené regionální jednotky zvané NUTS II (nebo také regiony soudrţnosti), kterých je v České republice osm10. 1.1. Volební systém do zastupitelstev kraje Krajská zastupitelstva představují (po obecních zastupitelstvech) druhý nejpočetněji volené instituce na území České republiky. Voliči napříč všemi kraji vybírají během volebních dnů celkem 675 nových zastupitelů. Parametry volebního systému do zastupitelstev krajů určuje zákon 130/2000 Sb. Zastupitelé jsou voleni na čtyřleté funkční období tajným hlasováním na základě všeobecného, přímého a rovného volebního práva na základě poměrného zastoupení. Termín voleb vyhlašuje prezident republiky, přičemţ zákonná lhůta pro jeho oznámení činí nejméně 90 dnů před konáním voleb. Podobně jako v případě komunálních a sněmovních voleb je voličům umoţněno vhodit lístek do urny v pátek od 14.00 do 22.00 hodin, případně v sobotu od 8.00 do 14.00 hodin. Hranice aktivního a pasivního volebního práva je totoţná a je uzákoněna na 18 let. Překáţky, které zamezují právo volit nebo být volen stanovuje příslušný zákon, který zároveň jasně vymezuje neslučitelnost jmenovaných funkcí se zastupitelským mandátem. Volebním obvodem je celé území daného kraje, který se tedy nedělí na ţádné menší volební jednotky. Kandidovat ve volbách mohou pouze registrované politické strany, hnutí a jejich koalice. Naopak volební klání je ze zákona nepřístupné pro jednotlivé nezávislé kandidáty nebo jejich sdruţení. Z hlediska parametrů volebního systému je podstatná výše uzavírací klauzule, která je výši 5 % a platí jak pro jednotlivé registrované subjekty (strany a hnutí), tak i pro koalice. Přepočet platných hlasů na mandáty se následně provádí pomocí upravené (popř. 9
Jednalo se o obce Borač, Borovník, Černvír, Dolní Loučky, Doubravník, Drahonín, Horní Loučky, Kaly, Katov, Křiţínkov, Kuřimská Nová Ves, Kuřimské Jestřabí, Lubné, Nedvědice, Níhov, Olší, Pernštejnské Jestřabí, Rojetín, Řikonín, Senorady, Skryje, Tišnovská Nová Ves, Újezd u Tišnova, Vratislávka a Ţďárec. 10 Oficiálně se tyto územní celky nazývají regiony soudrţnosti a mají za cíl komunikovat s institucemi EU v oblasti čerpání finančních příspěvků ze strukturálních fondů Unie (blíţe Balík, Kyloušek et al. 2005: 17).
6
vyrovnávací, modifikované) d´Hondtovy metody dělitele, která počet hlasů pro konkrétní stranu nejprve dělí číslem 1,4211. Aţ poté následuje dělení celými čísly (2, 3, 4, 5, atd.) dokud nejsou stranám přiděleny veškeré mandáty (dle nejvyšších podílu získaných hlasů), které se v kraji rozdělují na základě přerozdělení ve vztahu k počtu obyvatel, coţ je v práci dále vysvětleno. V okamţiku, kdy je zjištěno, kolik mandátů připadne dané politické straně, přichází na řadu přidělení mandátu kandidátům na kandidátní listině, přičemţ mandát získávají kandidáti ve stanoveném pořadí. Zákon ale umoţňuje voličům udělit preferenční hlasy a tím změnit pořadí kandidátů. Z variant kandidátních listin se jedná o tzv. vázanou12, kdy voliči mohou svým hlasem ovlivnit pořadí na kandidátce zvolené strany. Dle zákona mohou upřednostnit maximálně čtyři kandidáty (lze i méně). Pokud se volič rozhodne neudělit ţádný preferenční hlas, zůstává pořadí na kandidátní listině neměnné. Pro jeho posun kandidáta na přední místo musí získat minimálně 10 % preferenčních hlasů z celkového počtu platných hlasů odevzdaných listině subjektu, za který kandiduje. Za předpokladu, ţe je takových kandidátů více, rozhoduje o konečném pořadí vyšší počet udělených preferencí. Voliči vybírají kandidáty do zastupitelstva toho z krajů, ve kterém jsou přihlášení k trvalému pobytu. Organizaci příprav (projednávání a registrace kandidátních listin), průběh a vyhlášení výsledků voleb zajišťuje krajský úřad. Novela zákona č. 222/2012 umoţňuje občanům získat voličský průkaz, který je opravňuje vhodit svůj hlas i mimo místo trvalého bydliště, ale stále v rámci kraje, v němţ je přihlášen k trvalému pobytu. Voliči jsou na základě získaného průkazu zapsáni do výpisu ze stálého seznamu voličů pro dny voleb. 1.2. Kompetence kraje Kraje v České republice člení svoji působnost na samostatnou a přenesenou. V rámci samostatné působnosti jsou kraje ze zákona oprávněny vydávat právní předpisy zvané jako obecně závazné vyhlášky krajů. V tomto případě nejsou tyto vyhlášky podřízeny ţádné vyšší instanci. Kraje tak sice jednají podle platných zákonů, ale dle své vlastní vůle. Při výkonu samostatné působnosti spolupracují kraje i s obcemi, ale nesmí přitom zasahovat do jejich stanovené samostatné působnosti. U přenesené působnosti se pak jedná o tzv. nařízení krajů. 11
Dělitel 1,42 je známý rovněţ jako Koudelkův a je pojmenován podle bývalého poslance ČSSD Zdeňka Koudelky. Během období tzv. Opoziční smlouvy byl členem pracovní skupiny, která se zabývala změnou volebního zákona pro volby do Poslanecké sněmovny PČR. Některé prvky oběma komorami schváleného zákona odstranil svým nálezem Ústavní soud (blíţe Cabada, Vodička 2011: 174-175). Koudelkou navrhovaný dělitel v hodnotě zaokrouhlené odmocniny čísla 2 zůstal zachován pro volby do zastupitelstev krajů. 12 Dalším typem je přísně vázaná listina, kdy volič nemá moţnost ţádným způsobem změnit pořadí. Třetí variantou je volná listina, kdy voliči mohou udělit hlasy kandidátům z více politických subjektů. Ta se v prostředí České republiky vyuţívá ve volbách do zastupitelstev obcí (tzv. panašování).
7
Kraje tak plní úkoly, které na ně delegovala státní správa, a tudíţ jsou jejím orgánům podřízeny (Balík, Kyloušek et al. 2005: 18). Z hlediska okruhu politických oblastí, do nichţ mohou svými rozhodnutími kraje zasahovat, jde zejména o řízení problematiky sektoru středního školství, zdravotnictví, dopravy, ochrany ţivotního prostředí, památkové a sociální péče či územního plánování. Kraje hospodaří se svým vlastním rozpočtem. Zároveň se v souladu se stanovenými zákony samostatně starají o vlastní majetek. Právní předpisy vydávané v přenesené působnosti státní správy se nazývají nařízení a schvalují je rady samosprávných jednotek. 1.3. Orgány kraje Kraje v České republice mají svoji vlastní strukturu. Kaţdá sloţka, která tvoří orgány kraje, má svoji vlastní funkci a pravomoci. 1.3.1 Zastupitelstvo kraje Jediným občany přímo voleným orgánem krajské samosprávy představuje zastupitelstvo kraje. Počet volených zástupců se dělí na tři kategorií a je odvislý od počtu obyvatel ţijících na jeho území k 1. lednu roku, v němţ se konají volby. Méně početné kraje (do 600 000 obyvatel) mají nárok na 45 zastupitelů (7 krajů). Lidnatost v rozmezí od 600 000 do 900 000 opravňuje občany zvolit zastupitelstvo s počtem 55 členů (3 kraje) a kraje s více neţ 900 000 obyvateli reprezentuje 65 volených zastupitelů (3 kraje a Praha). Zastupitelstvo je ze zákona oprávněno zřídit výbory, které mají iniciativní a kontrolní charakter. Návrhy a stanoviska jednotlivých výborů předkládají jeho členové zastupitelstvu, jehoţ člen zároveň vykonává funkci předsedy výboru. Zákon nařizuje, ţe vţdy musí vzniknout nejméně pětičlenný výbor kontrolní, finanční a rovněţ výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost (Balík, Kyloušek 2005: 24). Zvolení zastupitelé se scházejí dle potřeby, ale povinná lhůta, během níţ se musí minimálně jednou sejít, činí tři měsíce.Zasedání jsou přístupná veřejnosti. Pokud na jeho začátku (případně v průběhu) není přítomna nejméně nadpoloviční většina ze všech členů, dojde na základě rozhodnutí předsedajícího k ukončení zasedání. Náhradní zasedání se poté musí uskutečnit do 15 dnů. Zastupitelé mohou být pro svoji funkci dlouhodobě uvolněni, za coţ jim náleţí finanční odměna vyplácená z rozpočtu kraje (přesné podmínky stanoví § 46 zákona 129/2000 Sb.). Významnou pravomocí je zákonodárná iniciativa zastupitelstva kraje, které má právo podat Parlamentu České republiky návrh vlastního zákona. Zastupitelstvo rovněţ disponuje 8
právem vyhlášení krajského referenda. Jeden z nástrojů přímé demokracie lze vyuţít a následně realizovat na základě usnesení zastupitelstva. Zákon 118/2010 Sb. přitom jasně specifikuje, které oblasti nemohou být předmětem otázky předloţené v referendu (§ 7). Pro platnost referenda je nutná účast alespoň 35 % oprávněných voličů. Pokud má být výsledek pro zastupitelstvo závazný, musí se pro souhlasnou nebo odmítavou variantu vyslovit nadpoloviční většina hlasujících a alespoň 25 % oprávněných voličů. Zastupitelstvo je rozpustitelný orgán, přičemţ podmínky rozpuštění stanovuje zákon. Vyhlášení nových voleb je v kompetenci ministerstva vnitra. Schválení zastupitelstev jednotlivých krajů podléhají obecně závazné vyhlášky vydávané v oblasti samostatné působnosti. V záleţitostech přenesené působnosti rozhoduje zastupitelstvo pouze za předpokladu, stanoví-li tak zákon. 1.3.2 Rada Postavení a pravomoci krajské rady specifikují paragrafy 57-60a zák. 129/2000 Sb. Krajská rada má funkci vlády, jelikoţ je v oblasti samostatné působnosti výkonným orgánem. Je odpovědna zastupitelstvu, které volí její členy. Radu tvoří hejtman, náměstek hejtmana (obvykle však více náměstků) a další členové rady. Počet členů rady je (stejně jako v případě zastupitelstva) závislý na počtu obyvatel. Pokud v kraji ţije méně neţ 600 000 obyvatel, má rada 9 členů. V případě vyššího počtu obyvatel je rada sloţena z 11 členů. Schůze rady svolává hejtman. Na rozdíl od zastupitelstva se radní nescházejí veřejně. Na jednání rady ale mohou být přizváni členové zastupitelstva či jiné osoby. Zástupci krajských rad schvalují v rámci výkonu přenesené působnosti nařízení krajů. Jako své iniciativní a poradní orgány zřizuje rada komise, které ji předkládají svá stanoviska a náměty. 1.3.2 Hejtman Hejtman je osobou, která zastupuje kraj navenek. Je volen nepřímo zastupitelstvem kraje, které ho můţe jako jediné odvolat. Jeho funkce a postavení ve vztahu k dalším orgánům upravují § 61-65 zák. 129/2000 Sb. 1.3.3. Krajský úřad Krajský úřad je orgán, který plní úkoly v samostatné působnosti. Ty mu ukládá zastupitelstvo či rada. Úřad zároveň pomáhá činnosti výborů a komisí. Do jeho činnosti spadají i záleţitosti v oblasti přenesené působnosti. Zde však úřad nemůţe zasahovat do
9
úkolů, které jsou ze zákona vyhrazeny výlučně pro zastupitelstvo, radu či jiný zvláštní orgán (blíţe Balík, Kyloušek 2005: 25 a Cabada, Vodička 2011: 397).
2. Všeobecný vývoj v zastoupení žen ve volbách do krajských zastupitelstev Zastoupení ţen na kandidátních listinách má doposud s kaţdým dalším volebním cyklem rostoucí tendenci. Pokud v prvních volbách kandidovalo napříč politickým spektrem celkem 1684 kandidátek, tak o dvanáct let později při prozatím posledních volbách byly ţeny zastoupeny na kandidátních listinách v počtu 3119. Zaznamenáváme tedy kontinuální procentuální nárůst v zastoupení, kdyţ roce 2004 došlo ke zvýšení o 28,3 %. Následně v roce 2008 se počet kandidujících navýšil o 10,8 %. Vzestupný trend dosáhl při posledních volbách na své maximum, kdyţ kandidovalo ještě o 30,1 % více ţen neţ v roce 2008. Pokud porovnáme početní zastoupení v prvních a posledních volbách procentuálně, tak zjistíme, ţe se počet kandidujících ţen zvýšil o 85,2 %. Tabulka č. 1. Vývoj počtu kandidujících ţen v jednotlivých krajích v období let 2000-2012 2000 Kraj
počet
2004 %
počet
2008 %
počet
2012 %
140 21,65 170 24,01 225 29,52 Středočeský 167 24,85 179 28,78 185 32,17 Jihočeský 144 23,65 121 23,77 152 25,59 Plzeňský 96 19,62 124 27,56 140 29,67 Karlovarský 132 23,61 228 25,59 211 30,10 Ústecký 142 22,09 177 27,28 177 33,03 Liberecký Královehradecký 105 22,83 110 21,86 142 25,77 87 19,77 123 27,03 149 27,54 Pardubický 99 18,68 111 22,29 117 25,43 Vysočina 175 22,44 220 26,50 275 28,26 Jihomoravský 138 21,44 222 29,84 220 30,39 Olomoucký 100 21,00 141 25,49 135 28,48 Zlínský Moravskoslezský 159 20,49 235 26,20 266 31,55 CELKEM 1684 21,80 2161 26,00 2394 29,17 Zdroj: Vlastní výpočty na základě dat z www.volby.cz
počet
%
Celkem zvoleno
352 226 147 215 268 232 206 198 150 323 228 247 327 3119
29,23 26,59 23,22 30,72 27,69 30,45 27,72 28,49 23,29 26,41 27,08 29,20 27,39 27,60
51 35 39 26 34 35 21 29 23 46 35 26 53 453
% zvolených žen z kandidujících 5,75 4,62 6,91 4,52 4,05 4,81 3,73 5,20 4,82 4,63 4,33 4,17 5,37 4,84
K vysvětlení zvyšující se politické angaţovanosti ţen nám pomůţe přehled o počtu kandidujících subjektů, kterým má rovněţ stoupající tendenci. Zatímco v roce 2000 se ucházelo napříč kraji o hlasy voličů 41 registrovaných subjektů, tak poté byl počet vţdy vyšší (2004 - 55, 2008 - 60, 2012 – 91). 10
V posledním sloupci tabulky č. 1 vidíme údaj o podílu zvolených ţen z jejich celkového počtu na kandidátních listinách za všechna volební období. Jak je patrné, tak rozdíly mezi kraji nejsou příliš výrazné. Na spodní hranici figuruje Královéhradecký kraj, kde 21 zvolených zastupitelek z celkového počtu 563 kandidujících představuje podíl méně neţ 4 %. Ţádný další kraj se pod čtyřprocentní hranici nedostal. V osmi krajích se podíl pohybuje mezi 4 – 5 %, a ve třech nad 5 %. Značně nadprůměrný podíl zvolených ţen (6,91 %) z počtu kandidujících lze vysledovat v Plzeňském kraji, který se od průměru odchyluje téměř o dvě procenta. Jak jiţ bylo zmíněno, tak za dobu existence krajů vybírali voliči zastupitelstvo ve čtyřech případech. Podíl mandátů, které připadly na základě získaných hlasů ţenám, se napříč kraji značně různí. Příčin tohoto stavu je hned několik, přičemţ nejzřetelnější důvod je ve velikosti voleného zastupitelstva. Největší zastoupení mají ţeny v krajích s 65 zastupitelskými mandáty. Pohled na středně velké kraje (Jihočeský, Ústecký, Olomoucký) říká, ţe v nichţ ţeny získaly takřka identický počet mandátů. Zajímavější je však fakt, ţe ve dvou malých krajích s pětačtyřicetičlenným zastupitelstvem (Plzeňský a Liberecký kraj) uspěl téměř stejný počet ţen, jako v těchto středně velkých. Vysvětlení bude součástí analýzy výsledků v rámci jednotlivých krajů v následující kapitole. Tabulka č. 2: Vývoj počtu zvolených ţen v jednotlivých krajích v období let 2000-2012 Počet 2000 2004 mandátů 65 11 10 Středočeský 55 5 10 Jihočeský 45 13 9 Plzeňský 45 6 7 Karlovarský 55 10 9 Ústecký 45 9 8 Liberecký 45 4 5 Královehradecký 45 4 5 Pardubický 45 5 6 Vysočina 65 9 12 Jihomoravský 55 5 7 Olomoucký 45 3 5 Zlínský 65 13 10 Moravskoslezský CELKEM 675 97 103 Zdroj: Vlastní výpočty na základě dat z www.volby.cz
11
2008
2012
CELKEM
14 11 9 6 8 7 5 10 6 11 10 9 13 119
16 9 8 7 7 11 7 10 6 14 13 9 17 134
51 35 39 26 34 35 21 29 23 46 35 26 53 453
3. Analýza voleb z hlediska zastoupení žen v rámci jednotlivých krajů 3.1. Středočeský kraj O první mandáty v největším kraji tvořeném 12 okresy usilovalo v listopadu 2000 celkem 14 subjektů. Celkem 65 mandátů si mezi sebe rozdělili zástupci čtyř stran, kdyţ se vítězem voleb stala ODS (28,8 % hlasů). Za Občanské demokraty usedly do zastupitelských lavic čtyři ţeny. ODS utvořila po volbách koalici se Čtyřkoalicí, za kterou byla zvolena jako jedna ze dvou zástupkyň starostka města Černošice Helena Langšádlová13 (kandidující za KDU-ČSL). Langšádlová se do zastupitelstva dostala jako nejmladší ze všech zvolených ţen (37 let), přičemţ zároveň získala nejvíce preferenčních hlasů (2957). V opozici skončila KSČM (4 zastupitelky) společně s ČSSD. V jedenáctičlenné radě tvořené zástupci ODS a Čtyřkoalice nakonec nezasedla ani jedna zvolená zastupitelka. Ţeny se tak staly maximálně členkami výborů zastupitelstev, nebo komisí rady. Tabulka č. 3 Zastupitelky s funkcí ve výborech zastupitelstva a komisích rady Středočeského kraje ve volebním období 2000-2004 Příjmení, jméno, titul
Zvolena za stranu
Mašatová Milada
ČSSD
Kudláčková Eva Ing.
DEU
Langšádlová Helena
KDU-ČSL
Nohýnková Dagmar
ODS
Pospíšilová Jiřina
ODS
Honová Jaroslava Ing.
ODS
Janotová Eva
ODS
Funkce členka Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost, členka Komise pro kulturu a památkovou péči předsedkyně Finančního výboru místopředsedkyně Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost předsedkyně Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost místopředsedkyně Kontrolního výboru, členka Komise pro kulturu a památkovou péči předsedkyně Komise pro ţivotní prostředí členka Výboru regionálního rozvoje a Výboru pro cestovní ruch
Zdroj: Středočeský kraj 2008a a Středočeský kraj 2008b. 13
Langšádlová byla v letech 2010 a 2013 zvolena za TOP 09 do Poslanecké sněmovny. V roce 2014 zastávala místopředsednickou funkci, kterou získala v roce 2011 (TOP 09 2014).
12
V roce 200414 se o mandáty ucházelo 15 subjektů, z nichţ potřebnou hranici překročila třetina z nich. Vítězství obhájila ODS, která obdrţela rekordních 44,7 %, coţ ji vyneslo 32 mandátů, ze kterých 5 připadlo ţenám. A byly to právě členky ODS Dagmar Nohýnková a Jiřina Pospíšilová, které posléze získaly zastoupení v radě. Pospíšilová se jako uvolněná radní ujala oblasti kultury a památek. Nohýnková z pozice náměstkyně hejtmana Bendla měla na starost oblast školství a volného času. Obě svůj zastupitelský mandát obhájily. Pravicová koalice tvořená ODS, Koalicí pro Středočeský kraj a SNK-ED disponovala pohodlnou většinou 39 hlasů. Jedinou zastupitelkou, která nepocházela z řad ODS a byla členkou vládní krajské koalice, se opět stala Helena Langšádlová. Ze zbývajících 26 mandátů pro opozici (ČSSD a KSČM) připadly pouze čtyři ţenám. Ve volbách na podzim roku 2008 pronikli volebním kláním zástupci čtyř subjektů (ze 14, které podaly kandidátku). Na prvním místě vystřídala ODS (32,81 %) do té doby opoziční ČSSD (35,16 %), za kterou do zastupitelských lavic usedla hned osmička ţen. ČSSD získala nad svým pravicovým konkurentem o jeden mandát navíc (celkem 26). Na většinu to ČSSD nestačilo, a tak začala jednání o podobě koalice. Sociální demokraté vedení Davidem Rathem usilovali o vznik menšinové jednobarevné vlády. Výsledkem více kolových jednání byla podpora ČSSD za strany KSČM15 (blíţe Eibl et al. 2009: 140). V desetičlenné radě zasedly dvě členky vítězné strany. Zuzana Moravčíková se stala Rathovou náměstkyní a zároveň zastávala funkci radní pro majetkovou oblast. Zuzana Jentschke-Stöcklová, která šla do voleb jako asistentka europoslance Libora Roučka (připadl ji poslední získaný mandát určený pro ČSSD), byla zvolena členkou rady zodpovědnou za sociální věci. Jentschke-Stöcklová byla navíc ve svých dvaatřiceti letech ze všech 14 zvolených zastupitelek napříč úspěšnými stranami nejmladší. V květnu 2012 byl zadrţen hejtman David Rath, který následně funkci opustil. V červnu proběhla volba Rathova nástupce a novou hejtmankou se po zbytek funkčního období stala Moravčíková, kterou podpořili všichni zastupitelé ČSSD a KSČM (iDnes 2012). Ze zastupitelek opozice je vhodné zmínit členky ODS. Za tuto stranu získaly mandát dvě ţeny, přičemţ do dalšího období se ho podařilo podruhé obhájit Dagmar Nohýnkové i Evě Janotové. Prvně jmenovaná zastupitelka se po volbách stala předsedkyní kontrolního výboru.
14
Obsazení jednotlivých výborů a komisí ve volebním období 2004-2008 není na webových stránkách Středočeského kraje dostupné. 15 Komunisté získali 13,75 % a obsadili třetí místo. Poslední subjekt, který měl nárok na mandáty - Nezávislí starostové pro kraj – obdrţel 5,75 % hlasů.
13
Tabulka č. 4 Zastupitelky s funkcí ve výborech zastupitelstva a komisích rady Středočeského kraje ve volebním období 2008-2012 Příjmení, jméno, titul
Zvolena za stranu
Funkce místopředseda Komise pro bezpečnost a IZS, Vlková Miloslava ČSSD předsedkyně Výboru pro dopravu předsedkyně Komise pro zahraniční spolupráci, Becherová Miloslava Mgr. ČSSD místopředsedkyně Výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost členka Komise pro kulturu, památkovou péči a cestovní Chloupková Marcela ČSSD ruch, místopředsedkyně Komise pro sport členka Komise pro rozvoj Medřická Dana ČSSD města a obcí, členka Výboru pro regionální rozvoj předsedkyně Výboru pro Mocová Dagmar Ing. ČSSD ţivotní prostředí a zemědělství předsedkyně Výboru pro Fialová Jiřina KSČM zdravotnictví místopředsedkyně Komise pro rozvoj města a obcí, Nekovářová Zuzana KSČM členka Výboru pro regionální rozvoj členka Komise pro kulturu, památkovou péči a cestovní Hajleková Zdeňka Ing. KSČM ruch, místopředsedkyně Výboru pro ţivotní prostředí a zemědělství členka Výboru pro sociální Janotová Eva ODS věci předsedkyně Kontrolního Nohýnková Dagmar ODS výboru Zdroj: Středočeský kraj 2008c a Středočeský kraj 2008d. Prozatím poslední volby se konaly v říjnu 2012 a kandidátní listiny do nich předloţilo 21 subjektů. Hlasy voličů zajistily mandátu čtyřem stranám. Vítězství obhájila ČSSD díky 21,79 % (20 mandátů). Za nimi se umístila se ziskem 20,57 % KSČM (19) následovaná ODS (18,32 % a 16 mandátů). A 10 zastupitelů získala za 15,38 % společná kandidátka TOP 09 a Starostů pro Středočeský kraj. Koaliční spolupráci dojednala ČSSD a KSČM, přičemţ hejtmanem byl zvolen Josef Řihák (ČSSD). Do rady bylo zvoleno celkem 10 členů. Novou 14
radní pro oblast zdravotnictví se stala Jiřina Fialová16 (KSČM), která v zastupitelstvu usedla uţ po čtvrté funkční období. Bývalá hejtmanka Moravčíková (ČSSD) kandidovala ze sedmého místa, ale druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů (po Řihákovi) ji poslal na druhou příčku. Po volbách se navíc stala předsedkyní Komise pro majetek kraje. Na ţeny v čele své kandidátky naopak vsadila TOP 09 a Starostové pro Středočeský kraj. Na prvních čtyřech místech kandidátní listiny byly nominovány tři ţeny, které následně mandát získaly. V čele kandidátky stála Helena Langšádlová, která po opuštění KDU-ČSL zamířila právě do strany TOP 09 a dosáhla na svůj třetí mandát. Toho se ale v roce 2013 vzdala (iDnes 2013), kdyţ ji poté ve funkci nahradil Pavel Fojtík. Tabulka č. 5 Zastupitelky s funkcí ve výborech zastupitelstva a komisích rady Středočeského kraje ve volebním období 2012-2016 Příjmení, jméno, titul Vlková Miloslava
Zvolena za stranu ČSSD
Moravčíková Zuzana Ing.
ČSSD
Mocová Dagmar Ing.
ČSSD
Třísková Emílie
ČSSD
Mlynářová Lenka
ČSSD
Růţičková Aneta Bc. DiS.
ČSSD
Šmejkalová Petra
ČSSD
Fialová Jiřina
KSČM
Bechynská Dana Ing.
KSČM
Nekovářová Zuzana
KSČM
Šedivá Krulišová Jana
KSČM
Krejčová Marie
KSČM
Štěpánová Jana Mgr.
ODS
Kovářová Věra Ing. STAN Zdroj: Středočeský kraj 2008e a Středočeský kraj 2008f. 16
Funkce členka Výboru pro dopravu předsedkyně Komise pro majetek kraje předsedkyně Výboru pro ţivotní prostředí a zemědělství místopředsedkyně Výboru pro sociální věci členka Kontrolního výboru členka Komise pro rozvoj podnikání předsedkyně Výboru pro regionální rozvoj, členka Výboru pro ţivotní prostředí a zemědělství radní pro oblast zdravotnictví místopředsedkyně Výboru pro ţivotní prostředí a zemědělství předsedkyně Finančního výboru členka Výboru pro zdravotnictví místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví, členka Komise pro zahraniční spol. místopředsedkyně Komise pro rozvoj měst a obcí členka Výboru pro dopravu
V období let 2002-2010 zároveň působila ve funkci poslankyně za KSČM.
15
3. 2 Jihočeský kraj V Jihočeském kraji se od prvních voleb v roce 2000 rozděluje 55 mandátů. Premiérové volby v tehdejším Budějovickém kraji ovládla mezi pěti stranami, které překročily uzavírací klauzuli, ODS se ziskem 25,84 % hlasů. Z 16 mandátů, které straně následně připadly, však ţádný nezískala ţena. Vítězná ODS, v čele s pozdějším hejtmanem Janem Zahradníkem, se dohodla na koaliční spolupráci s druhým subjektem v pořadí - Čtyřkoalicí (22,52 % a 13 mandátů). Ačkoliv tato koalice disponovala potřebnou nadpoloviční většinou, tak se k oběma stranám připojila ještě ČSSD (13,43 % a 8 mandátů) a SNK (10,59 % a 6 mandátů), které do voleb vedla z pozice lídra starostka Milevska Ivana Stráská. Ta posléze obsadila i pozici v jedenáctičlenné radě, kde byla její kolegyní Anna Vymětalová z ČSSD. Celkově zasedlo do zastupitelských lavic pět ţen. V opozici zůstala pouze KSČM. Tabulka č. 6 Zastupitelky s funkcí ve výborech zastupitelstva a komisích rady Jihočeského kraje ve volebním období 2000-2004 Příjmení, jméno, titul Krejsová Jana RNDr.
Zvolena za stranu ČSSD
Baborová Vítězslava Mgr.
KSČM
Funkce členka Kontrolního výboru členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost
Zdroj: Jihočeský kraj 2014a. Stejného vítěze měly i volby v roce 2004, kdy je ODS suverénně obhájila se ziskem 44,19 % hlasů. Výsledek znamenal, ţe strana měla nárok na 27 mandátů a jen těsně ji unikla moţnost sestavit krajskou vládu opírající se o jednobarevnou většinu v zastupitelstvu, kde se oproti předchozímu volebnímu období zdvojnásobilo zastoupení ţen. Stalo se tak přes skutečnost, ţe počet úspěšných subjektů zůstal na pěti, kdyţ místo Čtyřkoalice usedli do zastupitelstva zástupci KDU-ČSL. A právě šest hlasů z této strany nakonec pomohlo ODS k většině. Hejtmanský post připadl opět Janu Zahradníkovi z ODS, za kterou byly zvoleny tři zastupitelky. Nakonec však na post uvolněné radní zodpovědné za školství, mládeţ, sport a zaměstnanost byla zvolena učitelka z obce Mirovice Marie Hrdinová, která kandidovala ze třetí pozice na listině KDU-ČSL. Ţádná další ţena funkci radní neobsadila. Zbylé zastupitelky se musely spokojit se členstvím ve výborech a komisích.
16
Tabulka č. 7 Zastupitelky s funkcí ve výborech zastupitelstva a komisích rady Jihočeského kraje ve volebním období 2004-2008 Příjmení, jméno, titul
Zvolena za stranu
Stráská Ivana Mgr.
ČSSD
Baborová Vítězslava Mgr.
KSČM
Cipínová Jana Mgr.
ODS
Piherová Eva Ing.
ODS
Borská Jana JUDr.
SNK
Funkce předsedkyně Kontrolního výboru členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost, členka Kulturní komise členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost
Zdroj: Jihočeský kraj 2014b. Volby v roce 2008 znamenaly zásadní mocenský zvrat i na jihu Čech. ODS sice oslabila svoji pozici, ale přesto utvořila koalici s vítěznou ČSSD (dohromady 41 mandátů). Mandáty tentokrát nepřipadly SNK, a tak bylo zastupitelstvo sloţenou pouze ze zástupců čtyř subjektů. Procento zastoupení ţen se zásluhou 11 zvolených kandidátek přesto nepatrně zvýšilo. Nejvíce ţen uspělo na kandidátce ČSSD. Ze čtyř jejich zastupitelek usedly v radě tři z nich (Jihočeský kraj 2014b). Náměstkyní nového hejtmana Jiřího Zimoly (ČSSD) se stala jeho stranická kolegyně Ivana Stráská. Bývalá zastupitelka za SNK měla v radě na starosti zabezpečování úkolů v oblasti sociální, zdravotní a národnostní problematiky. Druhou uvolněnou členkou rady z řad ČSSD byla Jana Krejsová17. Zastupitelka, pro niţ po volbách začalo třetí funkční období v této pozici, se jako radní zaměřila na oblast školství, mládeţe, sportu, podpory volnočasových aktivit, rozvoje celoţivotního učení, zaměstnávání absolventů a zabezpečování úkolů v oblasti teoretického výzkumu a vývoje. Na pozici neuvolněné radní byla zvolena Blanka Procházková. Zastupitelky zvolené za ODS v radě nefigurovaly. Zajímavostí těchto voleb bylo zvolení tehdy dvaadvacetileté studentky z Českých Budějovic Lucie Počtové. Následnou členku Kontrolního výboru nominovala na pátém místě kandidátky KSČM. Počtová se tak stala nejmladší zastupitelkou napříč všemi kraji České republiky.
17
Na kandidátní listině měla Krejsová v kaţdých volbách uvedené jiné povolání. Nejdříve pracovala jako ředitelka Okresní hygienické stanice. Poté v roce 2004 jako pracovnice ochrany veřejného zdraví. Ve volbách 2008 kandidovala jako vysokoškolská pedagoţka. V posledních volbách pak získala svůj čtvrtý mandát coby zastupitelka.
17
Tabulka č. 8 Zastupitelky s funkcí ve výborech zastupitelstva a komisích rady Jihočeského kraje ve volebním období 2008-2012 Příjmení, jméno, titul
Zvolena za stranu
Bohdalová Vlasta Mgr.
ČSSD
Hrdinová Marie Ing. Bc.
KDU-ČSL
Počtová Lucie
KSČM
Baborová Vítězslava Mgr.
KSČM
Nohavová Alena.
KSČM
Ţirovnická Simona Bc.
ODS
Brodská Jitka
ODS
Ţiláková Marie
ODS
Funkce členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Kontrolního výboru členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost
Zdroj: Jihočeský kraj 2014c. Volby v roce 2012 znamenaly úbytek počtu zvolených ţen, kterých získalo mandát pouze devět. Stalo se tak přes fakt, ţe počet subjektů se zastoupením vzrostl na šest. Jenţe zastupitelky byly zvoleny pouze za vítěznou ČSSD, která utvořila koalici s KSČM. Obě strany disponovaly v zastupitelstvu většinou 31 hlasů. Post hejtmana obhájil Jiří Zimola z ČSSD, přičemţ zvolení z řadové náměstkyně do pozice první náměstkyně se dočkala Ivana Stráská. Ta zároveň nadále zůstala v radě, kde pod její správu patřila oblast sociálních věcí, komunitního plánování sociálních sluţeb, národnostních menšin, zdravotnictví, nemocnic a Lékařské pohotovostní sluţby Zdravotnické záchranné sluţby. Novou tváří v radě se stala komunistická zastupitelka Hana Rodinová. Podnikatelka z Oseku měla v popisu práce oblast ţivotního prostředí, zemědělství, lesnictví, rybářství, myslivosti, problematiky jihočeského venkova, agendy Místních akčních skupin, podpory hospodářsky slabých oblastí, kulturního dědictví a památkové péče (Jihočeský kraj 2014d). Obě radní byly pro výkon funkce uvolněné. Post radní pro oblast školství obsadila po dohodě vládnoucí koalice Vítězslava Baborová (KSČM). Jenţe na funkci v lednu 2013 rezignovala poté, co její jmenování vyvolalo nesouhlas vedený zejména z řad jihočeských studentů. V rezignačním dopise Baborová mimo jiné uvedla: „Vzhledem k mediálnímu tlaku a útokům vedených v osobní rovině jsem se rozhodla rezignovat na funkci členky Rady Jihočeského kraje.“ (Baborová 18
2013). Do funkce po Baborové byl poté zvolen Tomeš Vitiska rovněţ z KSČM. Baborová tak alespoň zůstala členkou Výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost. Tabulka č. 8 Zastupitelky s funkcí ve výborech zastupitelstva a komisích rady Jihočeského kraje ve volebním období 2012-2016 Příjmení, jméno, titul
Zvolena za stranu
Bohdalová Vlasta Mgr.
ČSSD
Krejsová Jana
ČSSD
Bastlová Olga Ing.
ČSSD
Počtová Lucie
KSČM
Baborová Vítězslava Mgr.
KSČM
Filipová Hana
KSČM
Zdroj: Jihočeský kraj 2014d.
19
Funkce členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost předsedkyně Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost členka Komise pro zdravotnictví a sociální péči předsedkyně Komise pro zdravotnictví a sociální péči členka Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost místopředsedkyně Komise pro kulturu a cestovní ruch
Prameny a literatura Literatura Balík, Stanislav a Kyloušek, Jakub et al. 2005. Krajské volby v České republice 2004. Brno: Masarykova univerzita Brno: Mezinárodní politologický ústav. Balík, Stanislav et al. 2013. Většinový systém pro sněmovní volby? České zkušenosti a debaty. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Balík, Stanislav et al. 2013a. Krajské volby 2012. Brno: Masarykova univerzita Brno: Mezinárodní politologický ústav. Cabada, Ladislav a Vodička, Karel. 2011. Politický systém České republiky: historie a současnost. Praha: Portál. Češková, Andrea et al. 2009. Ženy v politice. Praha: CEVRO - Liberálně-konzervativní akademie. Eibl, Otto et al. 2009. Krajské volby 2008. Brno: CDK. Hybášková, Jana. 2008. Více žen do politiky? Samozřejmě! Ale jak? Praha: Fórum 50 %, o. s. Kunštát, Daniel a Mrklas, Ladislav et al. 2010. Krajské volby 2008. Praha: CEVRO Institut, o.p.s. Rakušanová, Petra. 2006. Česká politika: Ženy v labyrintu mužů? Praha: Fórum 50 %, o.s. Šaradín, Pavel. 2001. Krajské volby 2000: Olomoucký kraj. Olomouc: Univerzita Palackého. Šaradín, Pavel. 2006. Krajské volby v České republice. Olomouc: Univerzita Palackého. Šaradín, Pavel. 2008. Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice. Olomouc: Univerzita Palackého. Šaradín, Pavel et al. 2009. Atlas voleb do zastupitelstva Olomouckého kraje 2000, 2004, 2008. Olomouc: Univerzita Palackého. Šimral. V. 2007. Politická defekce: Úvod do studia a výzkum v zemích Visegrádské čtyřky. Brno: Masarykova univerzita. Zářecká, Petra. 2008. Nebojme se kvót! Podpora vstupu žen do politiky: možnosti uplatnění pozitivních nástrojů. Praha: Fórum 50 %, o.s. Internet Baborová, Vítězslava. 2013. Prohlášení Mgr. Vítězslavy Baborové. (cit 2014-01-20). (http://strakonice.kscm.cz/article.asp?thema=5463&item=74741) Čermák, Daniel, Kostelecký, Tomáš, Daniel a Vobecká, Jana. 2006. „Druhé volby do krajských zastupitelstev – kontinuita nebo změna?“ Evropská volební studia 1, 2. (cit. 201312-10). (http://ispo.fss.muni.cz/uploads/EVS/002/evs2-1.pdf) 20
iDnes.cz, 29. 3. 2011. ,,Nové volby v Praze nebudou. Ústavní soud zamítl stíţnost menších stran.“ (cit. 2014-03-09). (http://zpravy.idnes.cz/ustavni-soud-prave-rozhoduje-zda-pujdouprazane-znovu-volit-sve-zastupitele-1x7-/domaci.aspx?c=A110329_081531_prahazpravy_kop) iDnes.cz, 4. 6. 2012. „Moravčíková je středočeskou hejtmankou, nezávislí odmítli hlasovat.“ (cit. 2014-01-20). (http://praha.idnes.cz/stredoceskou-hejtmankou-je-zuzana-moravcikovafru-/praha-zpravy.aspx?c=A120604_092608_praha-zpravy_sfo) iDnes.cz, 3. 4. 2013. ,,Langšádlová opustí zastupitelstvo kraje. Nemá prý přístup k informacím.“ (cit. 2014-01-12). (http://praha.idnes.cz/langsadlova-opousti-zastupitelstvokraje-f2m-/praha-zpravy.aspx?c=A130403_184120_praha-zpravy_jj) iDnes.cz, 5. 5. 2014. ,,Konec čachrů s obvody. Praha se přiblíţila systému krajských voleb.“ (cit.
2014-05-08).
(http://praha.idnes.cz/zmena-systemu-voleb-praha-09o-/praha-
zpravy.aspx?c=A140503_2061886_praha-zpravy_mav) Ministerstvo
vnitra.
2013a.
Zákony.
Portál
veřejné
správy.
(cit
2014-03-18).
(http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=45807&nr=347~2F1997&rpp=15#loc al-content) Ministerstvo
vnitra.
2013b.
Zákony.
Portál
veřejné
správy.
(cit
2014-03-18).
(http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=74300&recShow=2&fulltext =&nr=135~2F2011&part=&name=&rpp=15#parCnt) Ministerstvo
vnitra.
2014.
Zákony.
Portál
veřejné
správy.
(cit
2014-03-18).
(http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=74300&recShow=2&fulltext =&nr=135~2F2011&part=&name=&rpp=15#parCnt) Jihočeský kraj. 2014a. Výroční zprávy podle zákona č. 106/1999 Sb. (17.) a Výroční zprávy JčK. (cit 2014-02-20). (http://www.krajjihocesky.cz/119/vyrocni_zpravy_podle_zakona_c_1061999_sb_17_a_vyrocni_zpravy_jck.ht m) Jihočeský
kraj.
2014b.
Výbory
a
komise.
(cit
2014-01-20).
(http://www.kraj-
jihocesky.cz/1420/vybory_a_komise.htm) Jihočeský kraj. 2014b. Sloţení Rady Jihočeského kraje ve 3. volebním období. (cit 2014-0220).
(http://www.kraj-
jihocesky.cz/148/slozeni_rady_jihoceskeho_kraje_ve_3_volebnim_obdobi.htm) Jihočeský kraj. 2014c. Komise a výbory Jihočeského kraje ve 3. volebním období. (cit 201402-20).
(http://www.kraj-
jihocesky.cz/1715/dalsi_vybory_a_komise_ve_3_volebnim_obdobi.htm) 21
Jihočeský kraj. 2014d. Sekce informací o samosprávných orgánech Jihočeského kraje. (cit 2014-02-20). (http://www.kraj-jihocesky.cz/2/samosprava_kraje.htm) Ryšavý, Dan. 2007. ,,Regionální politické elity – zrod, charakter a důsledky.“ Sociologický časopis
2005,
č.
7.
(cit.
2014-01-08)
(http://sreview.soc.cas.cz/uploads/9c157b46bb7c2ae0b02df1e6ce10cc5c005d9d73_514_075%20Rysavy.pdf) Středočeský
kraj.
2008a.
Komise
rady.
(cit
2014-01-10).
(http://www.kr-
stredocesky.cz/portal/samosprava/obdobi-2000-2004/komise-rady/) Středočeský kraj. 2008b. Výbory zastupitelstva. (cit 2014-01-10). (http://www.krstredocesky.cz/portal/samosprava/obdobi-2000-2004/vybory-zastupitelstva/) Středočeský kraj. 2008c. Komise rady. (cit 2014-01-10). (cit 2014-01-10). (http://www.krstredocesky.cz/portal/samosprava/obdobi-2000-2004/komise-rady/) Středočeský
kraj.
2008d.
Výbory
rady.
(cit
2014-01-10).
(http://www.kr-
stredocesky.cz/portal/samosprava/obdobi-2008-2012/vybory-zastupitelstva/) Středočeský
kraj.
2008e.
Výbory
rady.
(cit
2014-01-10).
(http://www.kr-
stredocesky.cz/portal/samosprava/obdobi-2008-2012/vybory-zastupitelstva/) Středočeský
kraj.
2008f.
Komise
rady.
(cit
2014-01-10).
(http://www.kr-
stredocesky.cz/portal/samosprava/rada/komise-rady/) TOP
09.
2014.
Mgr.
Helena
Langšádlová.
(cit.
(http://www.top09.cz/osobnosti/mgr-helena-langsadlova-533.html) Volební server Českého statistického úřadu. 2012. Dostupné na www.volby.cz
22
2014-01-12).
Seznam zkratek ČSSD - Česká strana sociálně demokratická KDU-ČSL - Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová KSČM - Komunistická strana Čech a Moravy ODA - Občanská demokratická aliance ODS - Občanská demokratická strana SNK - Sdruţení nezávislých kandidátů SNK ED - Sdruţení nezávislých kandidátů - Evropští demokraté SZ - Strana zelených STAN - Starostové a nezávislí
Seznam příloh Příloha A Počet mandátů pro ţeny dle subjektů se zastoupením v zastupitelstvu kraje v období let 2000-2012.
Příloha A Počet mandátů pro ženy dle subjektů se zastoupením v zastupitelstvu kraje v období let 2000-2012 Středočeský kraj Politická strana 2000 2004 2008 2012 Celkem Koalice pro Středočeský kraj 1 1 ODS 4 5 2 1 12 KSČM 4 3 3 5 15 ČSSD 1 1 8 7 17 4 Koalice 2 2 Nezávislí starostové pro kraj 1 1 TOP 09 + STAN 3 3 Jihočeský kraj Politická strana KDU-ČSL ODS KSČM ČSSD SNK 4 Koalice TOP 09 + STAN
2000 2004 2008 2012 Celkem 1 1 0 2 0 3 3 0 6 1 2 3 5 11 2 3 4 4 13 1 1 2 1 0 1 0 0 23