MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra tělesné výchovy

Orientační běh na 1. st. ZŠ Diplomová práce

Brno 2008

Vedoucí práce: Mgr. Marek Trávníček

Autor práce: Lenka Palátová

Bibliografický záznam PALÁTOVÁ, Lenka. Orientační běh na 1. st. ZŠ: diplomová práce Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra tělesné výchovy, 2008. 140 l., 32 l. příloh. Vedoucí diplomové práce Mgr. Marek Trávníček.

Anotace Diplomová práce „Orientační běh na 1. st. ZŠ“ se zabývá metodikou výuky orientace dětí mladšího školního věku. Klade si za cíl představit jeden z možných modelů celoročního programu činnosti zájmového kroužku orientačního běhu. Praktické hry a návody zde uvedené mohou při své práci využít nejen učitelé, ale i vedoucí škol v přírodě a letních táborů.

Annotation Diploma „ Orieenteering in primary school“ deal with the methodology in edcucation of orienteering of young children in pre-scholar age. Its aim is to introduce one of the possible models of year - long program of hobby group of orienteering. There are metioned practical games and instructions which can be helpful not only for teachers but also for masters in summer camps.

Klíčová slova orientační běh, mapa, metodika, zájmová činnost, děti mladšího školního věku

Keywords orienteering, map, methodology, spare-time activity, young children of pre-scholar age

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Třebíči dne 3. prosince 2008

........................ Lenka Palátová

3

Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Marku Trávníčkovi za odborné vedení a všechny cenné rady, připomínky a pomoc, kterou mi poskytl při zpracování diplomové práce. Dále děkuji své rodině za trpělivost a morální podporu.

4

OBSAH

ÚVOD ............................................................................................................................... 8 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ................................................................................. 11 1. Orientace a kurikulum ............................................................................................. 11 1. 1 TEORIE KURIKULA ............................................................................................... 11 1. 2 UČIVO ORIENTACE VE VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMECH .......................................... 12 1. 2. 1 Projektované kurikulum ............................................................................ 12 1. 2. 2 Realizované kurikulum ............................................................................... 12 2. Shrnutí dosavadních poznatků ................................................................................ 13 2. 1 PUBLIKACE ZAMĚŘENÉ NA ORIENTACI A PRÁCI S MAPOU .................................... 13 2. 2 PUBLIKACE, JEŽ SE ORIENTACI A MAPĚ VĚNUJÍ OKRAJOVĚ .................................. 13 2. 3 PUBLIKACE ZABÝVAJÍCÍ SE BĚHEM...................................................................... 14 2. 4 PUBLIKACE

O SPORTOVNÍ PŘÍPRAVĚ DĚTÍ A MLÁDEŽE ....................................... 14

2. 5 DALŠÍ MOŽNÉ ZDROJE INFORMACÍ ...................................................................... 14 3. Orientační běh v obecném pojetí ............................................................................. 16 3. 1 CHARAKTERISTIKA ORIENTAČNÍHO BĚHU ........................................................... 16 3. 2 HISTORIE ORIENTAČNÍHO BĚHU .......................................................................... 20 3. 2. 1 Ze světa .................................................................................................... 20 3. 2. 2. U nás ........................................................................................................ 21 3. 3 VÝZBROJ A VÝSTROJ ORIENTAČNÍHO BĚŽCE ........................................................ 23 3. 3. 1 Výzbroj ...................................................................................................... 23 3. 3. 2 Výstroj ....................................................................................................... 28 3. 4 PRŮBĚH ZÁVODU................................................................................................. 32 4. Orientační běh dětí.................................................................................................... 36 4. 1 CHARAKTERISTIKA DĚTÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU ......................................... 36 4. 1. 1 Tělesný vývoj ............................................................................................. 36 4. 1. 2 Pohybový vývoj.......................................................................................... 37 4. 1. 3 Psychický vývoj ........................................................................................ 38 4. 1. 4 Sociální vývoj ........................................................................................... 38 4. 2. SPECIFIKA SPORTOVNÍ PŘÍPRAVY DĚTÍ ML. ŠKOLNÍHO VĚKU ............................... 39 4. 2. 1 Vymezení pojmu „sportování dětí“ ........................................................... 39 5

4. 2. 2 Etapy tréninkového procesu ...................................................................... 39 4. 2. 3 Tréninková jednotka a její organizace ...................................................... 40 4. 2. 4 Tréninkové formy ...................................................................................... 41 4. 2. 5 Tréninkové metody .................................................................................... 41 4. 2. 6 Tréninkové zásady ..................................................................................... 42 4. 2. 7 Trenérský přístup k dětem mladšího školního věku................................... 43 4. 3 POŽADAVKY KLADENÉ NA ORIENTAČNÍ BĚŽCE ................................................... 44 4. 3. 1 Fyzické schopnosti .................................................................................... 45 4. 3. 1. 1 Vytrvalostní schopnosti....................................................................... 45 4. 3. 1. 2 Rychlostní schopnosti ........................................................................ 46 4. 3. 1. 3 Silové schopnosti ............................................................................... 46 4. 3. 1. 4 Obratnostní schopnosti ...................................................................... 47 4. 3. 2 Technická připravenost ............................................................................. 48 4. 3. 2. 1 Běžecká technika ................................................................................. 48 4. 3. 2. 2 Orientační technika ............................................................................ 52 5. Teoretické základy vedení zájmového kroužku ..................................................... 63 5. 1 ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ JAKO SOUČÁST VÝCHOVY MIMO .................................... 63 VYUČOVÁNÍ ....................................................................................................... 63

5. 1. 1 Vymezení pojmu zájmové vzdělávání ......................................................... 63 5. 1. 2 Zájmové vzdělávání a legislativa .............................................................. 63 5. 2 OSOBNOST VEDOUCÍHO ZÁJMOVÉHO KROUŽKU .................................................. 66 5. 2. 1 Psychologicko-pedagogické vlastnosti vedoucího .................................... 66 5. 2. 2 Vedoucí a styl vedení skupiny ................................................................... 66 5. 2. 3 Spolupráce vedoucího s rodiči .................................................................. 67 5. 3 PLÁN PRÁCE KROUŽKU ........................................................................................ 68 5. 4 MATERIÁLNĚ - TECHNICKÉ VYBAVENÍ KROUŽKU ................................................ 70 5. 5 BEZPEČNOST A OCHRANA DĚTÍ ............................................................................ 75 5. 5. 1 Právní předpisy týkající se BOZP ve školství ........................................... 75 5. 5. 2 Zásady bezpečnosti při práci s dětmi ........................................................ 75 METODICKÁ ČÁST ................................................................................................... 78 6. Úvodní komentář k metodické části ........................................................................ 78 7. Metodické listy ........................................................................................................... 82 ZÁVĚR ......................................................................................................................... 131 RESUMÉ...................................................................................................................... 132 6

SUMMARY ................................................................................................................. 133 SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH ............................................................................ 134 POUŽITÁ LITERATURA ......................................................................................... 136 SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................... 140

7

ÚVOD

Současný způsob života příliš nepřeje aktivnímu pohybu. Velmi snadno si zvykáme na příliš pohodlný způsob života. I ten nejnutnější pohyb omezujeme na minimum díky dopravním prostředkům, výtahům, pohyblivým schodištím a dalším vymoženostem civilizace. V dnešní době, kdy moderní technika nabízí dětem spoustu lákavých příležitostí, jak pasivně trávit svůj volný čas, je důležité se zaměřit na rozvoj dětských zájmů, přiblížit dětem takové zájmové činnosti, které vyplní jejich volný čas aktivně, aby se pohyb stal součástí jejich života, jejich potřebou i zábavou. V době letních prázdnin mají děti pohybu jistě dostatek – pobývají na táborech, s rodiči na výletech v přírodě…V průběhu školního roku je situace jiná. Převládá sezení ve školních lavicích či před televizní nebo počítačovou obrazovkou. Rodiče tráví většinu dne v práci a na své děti mají čas nejvýše o víkendu. Je tedy na nás, učitelích či vychovatelích, abychom dětem pomohli najít cestu k aktivnímu odpočinku. Na mnoha školách najdeme nabídku různých zájmových kroužků. Mezi sportovními převažují fotbal, florbal, basketbal, volejbal…Tedy sporty kolektivní, které neumožní zapojení dětí méně nadaných pro kolektivní sporty. Z vlastní zkušenosti jsem přesvědčena, že mezi nabídkou sportovních zájmových kroužků by určitě neměl chybět- ale doposud chybí - kroužek orientačního běhu. Proč? Několik let jsem působila jako vedoucí zájmového kroužku orientačního běhu při DDM v Náměšti nad Oslavou. První rok se při náboru do kroužku nepřihlásil dobrovolně nikdo – většina dětí má v dnešní době „odpor“ k pohybu a již slovo „běh“ je odradí. Nenechala jsem se vyvézt z míry neúspěchem. Na letním táboře se děti při získávání „bobříků“ naučily základní topografické značky a práci s mapou a já pro ně

na závěr připravila pravý orientační závod. Většinou se setkal s kladným

ohlasem a já získala prvních pět duší pro kroužek orientačního běhu. A protože kroužek nabídl těmto dětem vše, po čem jejich „duše prahla“ – dobrodružství při hledání červeno - bílých lampionů, kolektiv kamarádů, výlety do přírody pěšky i na kolech přiváděly s sebou postupně do kroužku další a další členy.

8

Orientační běh je sport, který není doposud na školách rozšířen, přesto je svou charakteristikou předurčen k velké oblibě u dětí a mládeže. Je jedním z nejkrásnějších sportů, je vhodný k provozování po celý rok a v každém věku. Je v něm skryto určité kouzlo romantiky, protože neustálé nacházení vhodné cesty ke kontrole v neznámém prostředí – to je přeci něco objevitelského, dobrodružného. Protože v orientačním běhu rozhoduje o výsledku závodu nejen rychlost a technika běhu, ale také „mapařské“ dovednosti, může vyniknout i ten jedinec, který sice není výborný běžec, ale lépe se orientuje, dokáže lépe rozložit svoje síly, je rozvážný a neběhá bezhlavě po lese „jako zajíc“. Běh se odehrává převážně v lese, kde nás nikdo nevidí, nikdo nekomentuje poznámkami náš výkon. Nemusíme běžet naplno na vítězství, můžeme závod pojmout rekreačně – jako procházku. Proto jej bez obtíží zvládnou i děti méně pohybově nadané. Při svých „trenérských“ začátcích jsem se potýkala s nedostatkem dostupné aktuální literatury i praktických zkušeností, proto jsem se rozhodla zabývat se touto problematikou v diplomové práci. Hlavním cílem diplomové práce je předložit ověřený model celoročního programu činnosti kroužku orientačního běhu a sestavit ucelený metodický materiál, který by mohl napomoci praktickými radami nejen začínajícím vedoucím zájmového kroužku orientačního běhu, ale též učitelům, neboť učivo orientace je součástí osnov na různých typech základních škol. Postupy a hry zde uvedené mohou využít též vedoucí letních táborů a škol v přírodě, vedoucí sportovních kroužků… Předložený metodický materiál by měl shrnovat nejdůležitější teoretické podklady, předpisy a organizační pokyny pro dobré fungování zájmového kroužku orientačního běhu, obsahovat celoroční program činnosti kroužku se sborníkem aktivit, her a soutěží nejen pro výuku orientace, ale i k náplni volného času dětí mladšího školního věku. Diplomovou práci jsem rozdělila na dvě části – teoretickou a metodickou. První teoretická část je dále členěna do pěti kapitol a shrnuje základní teoretická východiska – zabývá se učivem orientace v jednotlivých vzdělávacích programech, rešerší dostupné literatury, orientací v obecném pojetí, specifikem orientační přípravy dětí mladšího školního věku, legislativou zájmového vzdělávání a materiálním zabezpečením zájmového kroužku orientačního běhu. Metodická část obsahuje celoroční program kroužku orientačního běhu rozpracovaný do náplní jednotlivých schůzek.

9

Motto: „ Jsi-li výjimečně pohybově nadaný, staň se olympionikem. Jsi-li mentální génius, staň se profesionálním šachistou. Jsi-li průměrný člověk, jakým se sama cítím, můžeš být úspěšným orientačním běžcem.“ Sarlota Monspart (mistryně světa 1972)

10

TEORETICKÁ VÝCHODISKA

1. Orientace a kurikulum 1. 1 Teorie kurikula Základ pojmu kurikulum tvoří „obsah vzdělávání“. To, co je obsahem vzdělávání ve školách, je obvykle vymezováno v kurikulárních dokumentech, jimiž jsou vzdělávací programy, učební plány, učební osnovy, učebnice, didaktické texty pro žáky, metodické příručky pro učitele aj. V České republice se v současné době do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek. RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy – předškolní, základní a střední vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. ŠVP si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. (RVZ ZV, 2007) Od roku 2007/ 2008 se postupně ukončuje platnost dosavadních vzdělávacích programů ZÁKLADNÍ ŠKOLA, OBECNÁ ŠKOLA, NÁRODNÍ ŠKOLA, vzdělávacích programů pro školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (ZŠ pro zrakově postižené, ZŠ pro sluchově postižené, ZŠ logopedická) a vzdělávacího programu ZVLÁŠTNÍ ŠKOLA. Přechod od těchto vzdělávacích programů k RVP by měl být ukončen v roce 2011/ 2012. Dle Průchy (2002) jsou rozlišovány tři roviny, v nichž se kurikulum analyzuje: 

projektované kurikulum: je definováno ve vzdělávacích programech, učebních osnovách…



realizované kurikulum: obsah vzdělávání prezentovaný subjektům edukace (konkrétní akty prezentace učiva realizované učiteli či výukovými médii) 11



dosažené kurikulum: označuje učivo, které si žáci skutečně osvojili

1. 2 Učivo orientace ve vzdělávacích programech 1. 2. 1 Projektované kurikulum Učební osnovy vzdělávacích programů ZŠ, NŠ a OŠ ve srovnání vzhledem k učivu orientace jsou téměř totožné, velké rozdíly se mezi nimi nevyskytují. Mezi základní učivo ve všech vzdělávacích programech patří: -

určení hlavních světových stran podle kompasu i na mapě

-

význam mapových značek a barev, měřítko mapy, výškopis

-

zeměpisná síť, určení zeměpisné polohy

-

praktické činnosti s mapami a plány, tvorba jednoduchých náčrtů a plánů

-

zeměpisné vycházky: praktické činnosti s mapou místní krajiny S učivem určení hlavních světových stran a významem hlavních mapových

značek se žáci seznamují již ve 4.– 5. ročníku, praktické činnosti s mapou jsou probírány převážně v 6. a 7. ročníku, v 8. ročníku při výuce ČR a v 9. ročníku při problematice místní krajiny.

1. 2. 2 Realizované kurikulum Existuje rozdíl mezi projektovaným kurikulem a kurikulem realizovaným. (Průcha, 2002). Jaké je realizované či dosažené kurikulum orientace v jednotlivých vzdělávacích programech si netroufám říci – zdrojem těchto poznatků by měla být rozsáhlá objektivní pozorování reálné výuky ve třídách, využití dotazníků apod. Během vlastní pedagogické praxe absolvované v průběhu studia jsem zjistila, že vzhledem k nízkému počtu vyučovacích hodin zeměpisu a rozsahu učiva nebývají zařazovány vycházky či jiné formy terénní výuky v tak dostatečné míře, aby měli žáci možnost dostatečně prakticky procvičit práci s mapou tak, aby byli schopni orientovat se podle mapy v neznámém terénu. Ve své diplomové práci se snažím naznačit jednu z mnoha možností realizace výuky orientace na prvním stupni ZŠ v rámci zájmového kroužku.

12

2. Shrnutí dosavadních poznatků

2. 1 Publikace zaměřené na orientaci a práci s mapou Publikací zaměřených na orientaci a práci s mapou není mnoho. Knihy zde uvedené jsou jedinečné a určitě by žádná z nich neměla chybět v knihovně orientačního běžce. Všechny tyto publikace jsou psané čtivou formou přístupnou široké škále čtenářů. Množství cenných teoretických i praktických informací zde naleznou nejen orientační běžci – amatéři. Jsou to jediné publikace současného trhu, které se zabývají přímo orientačním během. 

Hnízdil, J. Kirchner, J. Orientační sporty. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 100s. ISBN 80-247-1058-7.



Kirchner, J. Hnízdil, J. Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada, 2004. 104s. ISBN 80-247-0798-5.



Doušek, I. Lenhart, Z. Malá škola orientačního běhu. Praha: Olympia, 1991. 146s. ISBN 80-7033-059-7.



Koč, B. Škola orientačního běhu. 2. vyd. Praha: Olympia, 1980. 149s. ISBN 27-035-80.



Rogl, Vl. Nebojte se topografie. Praha: Naše vojsko, 1987. 88s. ISBN 28-002-87



Časopis orientačních sportů: Orientační běh. Agentura PRO Orient, v.o.s, 2000. Praha: Český svaz orientačního běhu, MK ČR E 10023.

2. 2 Publikace, jež se orientaci a mapě věnují okrajově Tyto knihy nejsou přímo zaměřené na orientační běh, přesto se některé jejich části zabývají různými orientačními hříčkami a hrami. Většinou jsou určené dětem staršího školního věku a mládeži, ale lze jich při vhodné úpravě využít i při práci s dětmi mladšího školního věku. 

Mgr. Doležalová, E. Hry na dětské tábory. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 304s. ISBN 80-247-0702-0.

13



Zapletal, M. Velká encyklopedie her. Praha: Olympia, 1985-1988, I. Hry v přírodě, 1985, II. Hry v klubovně, 1986, III. Hry na hřišti a v tělocvičně, 1987. IV Hry ve městě a na vsi,1988.



Hrkal, J.  Hanuš,R. Zlatý fond her II. Praha: Portál, s.r.o., 1988. 168s,. ISBN 80-7178-153-3.



Mgr. Bubelíniová, M., et al. Premeny školy v prirodě. Bratislava: Iuventa, 1999. 159s. ISBN 80-88893-46-1.

2. 3 Publikace zabývající se během Publikace uvedené v tomto oddíle se zabývají technikou běhu a vším, co s během souvisí - od správné techniky běhu po tipy na zdravou výživu. Jsou psané jazykem přístupným široké škále čtenářů od začínajících běžců po běžce profesionály. 

Tvrzník, A. Soumar, L. Jogging. Praha: Grada, 2004. 104s. ISBN 80-247-0714-4.



Tvrzník, A. Škorpil, M. Soumar, L. Běhání. Praha: Grada, 2006. 248s. ISBN 80247-1220-2.



RUN: the world magazine. 2006- . Praha: Sanoma magazines. ISSN 1802-0615.

2. 4 Publikace o sportovní přípravě dětí a mládeže Každý trenér nebo vedoucí sportovního kroužku by se měl seznámit s pedagogickými zásadami při sportovní přípravě dětí. Z publikací zde uvedených lze načerpat spoustu cenných teoretických informací - jak děti vhodně motivovat, jaké aktivity a cvičení se hodí pro různá věková období, jak organizovat cvičební jednotku apod. 

Galloway, J. Děti v kondici: zdravé, šťastné, šikovné. Praha: Grada, 2007. 144s. ISBN 978-80-247-2134-7.



Perič, T. Sportovní příprava dětí. Praha: Grada, 2004. 200s. ISBN 80-247-0683-0.



Perič, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. Praha: Grada, 2004. 100s. ISBN 80-2470908-2.

2. 5 Další možné zdroje informací 

Metodické dopisy a propagační materiály vydaná Českým svazem orientačního

14

běhu (ČSOB) - věnují se nejrůznější problematice orientačního běhu, obsahují i metodiky – jsou dostupné pouze úzkému okruhu příznivců orientačního běhu. 

Publikace vytvářené přímo oddíly orientačního běhu – zpracovávají metodiku,

obsahují řadu cviční, testů, které si oddíl vytvořil během několika let.

Zhodnocení rešerše Z výše uvedeného přehledu je patrné, že publikací zabývajících se orientačním během není mnoho. A z tohoto malého výčtu pouze knihy „Orientační hry nejen do přírody“, „Malá škola orientačního běhu“, „Škola orientačního běhu“ přinášejí náměty, jak pracovat s dětmi, jak jim přiměřenou formou přiblížit tento nádherný sport. Na základě kritického zhodnocení literatury jsem došla k názoru, že je třeba vytvořit podrobný metodický materiál, který bude průvodcem začínajícím vedoucím zájmového kroužku orientačního běhu.

15

3. Orientační běh v obecném pojetí 3. 1 Charakteristika orientačního běhu „Orientační běh je sport, jehož podstatou je spojení vlastního pohybu s orientací v neznámém terénu. Závodníci při něm za pomoci mapy a buzoly absolvují závodní trať určenou startem, kontrolami a cílem. Závodník se během svého výkonu pohybuje vlastními silami libovolně terénem, omezen může být přikázanými povinnými úseky a zakázanými prostory. Cílem sportovního výkonu závodníka je absolvovat určenou závodní trať v co nejkratším čase.“ (Pravidla OB, 2006) Zjednodušeně by se dalo říci, že se jedná o vytrvalostní běh spojený s orientací v neznámém terénu. „Trať závodu není v terénu vytyčena jako v jiných sportech, je pouze „zakreslena“ fialovou nebo červenou barvou do mapy“. (ABC orientačního běhu, 1999), (obr. č. 1, příloha č. 1)

Obr. č. 1: Mapa pro OB http://www.orienteering-history.info/abc_ob.php Nejvýhodnější trasu mezi kontrolami si závodník volí sám podle mapy, busoly, stručného popisu kontrol a vlastních orientačních schopností. Rozhodujícím měřítkem závodu je absolvování všech kontrol ve stanoveném pořadí a v co nejkratším čase.

16

Obr. č. 2: Kontrola pro OB http://img.tfd.com/wiki/8/80/Tajfuto.jpg Kontrolní stanoviště jsou v terénu označena oranžovo-bílým silonovým lampionem o velikosti 30x30 cm. Lampion je zpravidla umístěn na dřevěném nebo kovovém stojanu, kde je také tabulka s kódovým číslem kontroly a speciální elektronické zařízení, do kterého závodník zasouvá el. čip pro označení průchodu kontrolou (obr. č. 2). Při zasunutí čipu do zařízení zvukový i světelný signál oznámí zaznamenání průchodu kontrolou a pak už může závodník běžet. Někdy se stane, že je zařízení kontroly rozbité - nefunguje světelná či zvuková signalizace. Z tohoto důvodu bývají u kontroly i kleštičky, kterými si závodník procvakne okraj mapy ( v místech R1, R2, R3) jako doklad, že touto kontrolou prošel. V dřívějších dobách se používaly pro označení průchodu kontrolou pouze kleštičky a papírové startovní průkazy. Dle Pravidel OB (2006) se závody v „pěším“ orientačním běhu dělí „podle několika hledisek“ na závody např. denní, noční, závod jednotlivců, závod štafet, závody na klasické či dlouhé trati… Kromě toho jsou závody rozděleny dle pohlaví a věkových kategorií. Mužské kategorie se označují písmenem H, ženské kategorie písmenem D. Závodí se

17

ve věkových kategoriích 10, 12, 14, 16, 18, 20, 21, 35, 45, 50, 55 ,60, 65, 70, 75, 80, 85. Toto číslo udává vždy spodní věkovou hranici, takže například kategorie H14 značí, že jde o mužskou kategorii ve věku od 12 do 14 let. (Pravidla OB, 2006). „Délky tratí v jednotlivých závodech se liší v závislosti na charakteru terénu, typu závodu a dané kategorii. Pro obvyklé typy závodů jednotlivců by časy vítězů v jednotlivých kategoriích měly být zhruba následující - viz. tab. č. 1:“ (Pravidla OB, 2006). Tab. č. 1: Předpokládané časy vítězů podle věkových kategorií (Pravidla OB, 2006) sprint

krátká trať

klasická trať

dlouhá trať

(min)

(min)

(min)

(min)

D14, H14 a mladší

10 -15

20 - 30

20 - 45

----

D16,D18,H16, H18

12 - 18

20 - 30

35 - 70

80 - 120

D20, D21, H20, H21

12 - 18

30 - 40

50 - 100

90 - 160

D35, H35 a starší

12 - 18

30 - 40

40 - 80

60 - 110

Kategorie

Nejmladší kategorie běhají jednoduché dvou až tří kilometrové tratě s 5 až 6 kontrolami, ti nejlepší musí zvládnout 13 až 17 kilometrů (měřeno vzdušnou čarou, tedy po přímých spojnicích kontrol) s 20 až 25 kontrolami. Ženy a dívky mívají tratě kolem dvou třetin délky mužských tratí. (Doušek, 1991). Jedinečností orientačního běhu je jeho velká pestrost. Každý závod je jiný, běží se pokaždé v jiném terénu a na jiné trati. Orientační běhy se konají nejen v létě, ale můžete je běhat i na jaře, na podzim i v zimě. To zvyšuje právě pestrost závodu, protože si každý závodním musí umět poradit s nejrůznějšími podmínkami jako je počasí (orientační závody se konají za každého počasí, ať je letní parno či podzimní mlha či plískanice) a kdo chce závodit i v zimě, musí zvládnout i lyže. Lyžařské orientační běhy mají poněkud odlišná pravidla od závodů letních (především odlišný charakter stavby trati a její větší délka). Další pestrost orientačních běhů spočívá v tom, že se běhá v odlišných přírodních prostředích, jednou v rovinatých lesích, podruhé v horských oblastech, někdy v bažinatém terénu a jindy ve skalách.

18

Nezávodí se jenom ve dne, zvláště na jaře a na podzim, kdy se dříve stmívá a jsou delší noci, pořádají se i noční závody. Tyto vyžadují zvláštní výzbroj. Orientační závody se běhají převážně jako závody jednotlivců, oblibu získávají i závody štafet. Pořádají se i orientační závody na kolech, pro vozíčkáře, motoristy i radiové závody. Orientační běh může běhat opravdu každý od malých dětí po starší generaci. Při orientačním běhu se rozvíjejí jak fyzické schopnosti (všeobecná pohyblivost, pružnost, speciální běžecká technika, vytrvalost i rychlost), tak i technické dovednosti (u orientačního běhu je to práce s mapou a busolou). Ten, kdo dokonale ovládá orientaci s mapou a busolou, nemusí při závodě vydat tolik fyzických sil a má zpravidla lepší výsledky než ten, kdo je výborný běžec, ale bloudí přitom lesem. Umět zacházet s mapou je věc užitečná i v běžném životě a nutná v řadě civilních zaměstnání (projektanti, meteorologové, letci apod.).

19

3. 2 Historie orientačního běhu 3. 2. 1 Ze světa První stránky historie orientačních závodů byly napsány v Norsku, Finsku a Švédsku. Umění orientace bylo zřejmě životní nutností místních obyvatel. Zdokonalovaly se mapy i orientační pomůcky, zdokonalovala se orientační schopnost obyvatel a z životní nutnosti se postupně stávala záliba a konečně sport s přesnými pravidly a soutěžními podmínkami Vůbec první závod v orientačním běhu se konal 31.10.1897 v Oslu. Závodu se zúčastnilo 8 závodníků. Běželo se na mapě 1:30 000, závodní trať měřila 10,5 km a byly na ní pouze tři kontroly. (Historie OB, 1998) V roce 1961 se sešli zástupci 10 zemí v Kodani v Dánsku a založili mezinárodní federaci orientačního běhu IOF. Zakládajícími státy byly: Norsko, Dánsko, Švédsko, Finsko, Švýcarsko, Bulharsko, Maďarsko, NDR, Československo, NSR. (50 let OB, 2000).

20

Obr. č. 3: Mapa současného rozšíření OB ve světě http://www.orienteering-history.info/coworld1.php Každé dva roky pořádají orientační běžci z některé země mistrovství světa v orientačním běhu.V roce 1962 a 1964 se běžely závody ještě jen jako mistrovství Evropy, pak se však do mezinárodní federace orientačního běhu přihlásila i Kanada, a tak šampionáty povýšily na světové. (50 let OB, 2000). Orientační běh se zatím bezvýsledně uchází o zařazení do programu olympijských her.

3. 2. 2. U nás Základní kameny našeho orientačního sportu byly položeny 21.října 1950, kdy gottwaldovský oddíl turistů a lyžařů uspořádal první český OB „Pohár města Zlína“ v Chřibech v okolí chaty Bunč. Tento závod je od té doby pořádán každoročně. (50 let OB, 2000). Po roce 1950 začíná systematické provádění orientačních závodů, které byly součástí turistiky. Soutěžilo se ve tříčlenných hlídkách, délka tratí byla 10 - 14km s 4 -8 kontrolami. Kontroly nebyly vyznačené v mapě, určení kontrol bylo písemné, pokyny dostávaly soutěžící hlídky na jednotlivých kontrolách. Používalo se např. určení místa kontroly jako průsečík spojnic vybraných terénních bodů, které si musela hlídka sama na mapě najít a průsečík zakreslit. Kontroly byly označené papírovou tabulkou a obsazené. Na některých byly topografické zkoušky pro jednotlivce nebo celou hlídku Předepsaná byla zátěž (pro muže v roce 1953 až 12 kg). (50 let OB, 2000) V roce 1960 došlo ke změně pravidel ve snaze po zjednodušení organizace závodů. Byly odbourány zkoušky, objevily se nové mapy, hlídky byly dvoučlenné, od roku 1963 jen jednotlivci. V roce 1969 byla u nás vytvořena Československá federace orientačního běhu a tím nastalo osamostatnění orientačního sportu od turistiky. Oficiální název disciplíny se změnil z orientačního sportu na orientační běh. V roce 1973 se OB snaží rozšířit mezi veřejnost a vznikají akce tipu „Buď fit“. První ročník „Kufrování s dominem“ byl uspořádán roku 1983 ve spolupráci ČSOB s Čs. rozhlasem . Tehdy tato akce přivedla do lesa a k mapě hodně zájemců. Tratě byly

21

krátké, postavené v příměstských lesích či parcích. U dětí i rodičů vzbudila velký zájem po více než desetiletí. (50 let OB, 2000). V roce 1991 se poprvé na našem území pořádalo Mistrovství světa v orientačním běhu, také poslední Mistrovství světa v OB proběhlo v termínu od 10 20. 7. 2008 na území ČR v okolí Olomouce. Od roku 1992 je orientační běh v České republice řízen Českým svazem orientačního běhu. (Historie OB, 2000). Od poloviny 80 let se začaly při zpracování výsledků závodů používat osobní počítače přímo na závodech, s rozvojem a hlavně dostupností počítačové techniky se začalo v devadesátých letech využívat i programů pro kreslení map. V roce 2000 došlo k masovému zavedení elektronického ražení SPORTident. O té doby se ke zpracování a organizování průběhu závodu využívají nejmodernější formy techniky. Oddíly orientačního běhu jsou dnes prakticky ve všech větších městech České republiky, většinou mají i své oddíly mládeže. Oddíly jsou sdružovány do oblastí, vyšší jednotkou je Český svaz orientačního běhu, který je součástí ČSTV. Soutěže se odehrávají na oblastní a celostátní úrovni.

Obr. č. 4: Foto z historie - převažování zátěže na startu (50 let OB, 2000)

22

3. 3 Výzbroj a výstroj orientačního běžce 3. 3. 1 Výzbroj Výzbroj orientačního běžce tvoří orientační pomůcky - .mapa, busola, startovní průkaz, popis kontrol, vhodný je i obal na mapu - tzv. mapník, doporučují se i hodinky.  Mapa Mapa je základní pomůckou orientačního běžce. Pro závody se dnes výhradně používají speciálně upravené podrobné mapy, ve kterých jsou zobrazeny všechny informace potřebné pro orientační běh, tj. o terénu, situaci, vodstvu, podrostu a dalších objektech jako jsou jámy, kameny, krmelce, prameny apod., které pomáhají při orientaci. (viz příloha č. 1). Kvalita mapy závisí na množství obsažených informací - a to je zase úměrné používanému měřítku mapy. Mapa použitá v závodě orientačního běhu musí být vyhotovena podle platného mapového klíče předepsaného pro danou disciplínu OB (viz příloha č.2) . Každá mapa obsahuje základní údaje: měřítko, ekvidistanci a stav, tzn. kdy byla mapa zpracována. Měřítko map pro orientační běh je většinou 1:15000 tj. 1cm na mapě je 150 m v terénu, nebo 1:10000, tj. 1cm na mapě je 100 m ve skutečnosti. Můžeme se ale setkat i s měřítkem 1: 5000 nebo 1:7500. Tyto mapy se využívají hlavně v oblastech, kde se vyskytuje velké množství detailních prvků v terénu. Ekvidistance označuje výškový rozdíl mezi dvěma sousedními vrstevnicemi (spojují místa se stejnou nadmořskou výškou). Na mapách pro OB se nejčastěji vyskytuje ekvidistance 5 metrů. Před zničením je potřeba mapu chránit. K tomu účelu slouží tzv. mapník - což je obal na mapu. Jeho hlavní funkcí je ochrana mapy před poškozením, promočením, ochrana zákresu trati v mapě před smytím za mokrého počasí. Dobrý mapník musí být naprosto průhledný, aby nezkresloval čitelnost mapy. Nesmí se lámat . Při běhu se mapa s mapníkem používá často stočená do ruličky nebo přehnutá v ruce. Často se používá mapníků vyrobených doma. Pro orientační sport také můžeme použít obalů, které zakoupíme už hotové v papírnictvích /obálky,plastické složky, atd./.

23

 Busola Nejdůležitější výzbrojí orientačního běžce je kromě mapy přesná sportovní busola. Je to jednoduchý přístroj, jehož podstatnou část tvoří kompas, který svojí konstrukcí umožňuje řešit tyto základní úkoly: 

ukazuje sever - nutný k orientaci mapy



ukazuje azimut - úhel směru pochodu s osou severu



pomocí měřítka pomáhá měřit a určovat vzdálenost na mapě Busoly, které jsou v současné době běžně k dostání v síti obchodů

se sportovními potřebami pro OB, jsou různých značek (Moskompass, Recta, Suunto). Při orientačním běhu se používají buzoly typu „klasická“ a „palcovka“. (viz obr. č. 5) Princip použití busoly je u obou typů stejný, busoly se liší tvarem základní desky. Klasická busola se drží v dlani, palcovka se pomocí gumičky nosí na palci – závodník ji tak neustále drží ve stejné ruce jako mapu – busola je tak stále na mapě. Cena klasické busoly se v současné době pohybuje okolo 400 - 700 Kč, palcovky 1000 -1600 Kč.

:

Obr. č. 5: Busola – klasický typ, palcovka http://shop.orienteering.cz/_data/thumbs/thb_5756_1.jpg

24

1. směrová šipka 2. lupa - čočka /slouží k snadnějšímu čtení drobné kresby mapy 3. střelka busoly 4. otočná hliníková krabice se stupnicí a průhledným krytem i dnem 5. základní destička z plexiskla 6.tkanička se smyčkou /slouží k připevnění busoly k ruce /

Obr. č. 6: Popis částí „klasické“ busoly

 Elektronická průkazka - čip V současné době se téměř na všech závodech

pořádaných

na

republiky

používá

kontrolou

elektronického

území

k označení

České

průchodu

systému

ražení

SPORTident.. Obr. č. 7: Čip SPORTident Každý závodník nese elektronickou průkazku – čip, který komunikuje s kontrolní jednotkou umístěnou na kontrole. Při ražení se vytvoří datový záznam skládající se z kódu kontroly, startovního čísla závodníka a času, kdy závodník razil. Datový záznam je uložen jak v závodníkově průkazce tak v kontrolní jednotce. Po doběhnutí do cíle se z el. průkazky všechna data vyčtou do počítače a ten je ihned vyhodnotí, čím odpadá pořadatelům hromada práce, kterou museli absolvovat při vyhodnocování průkazů papírových. Průkazka je vyrobena jako malá tyčinka, která se upevňuje na prst (viz obr. č. 7)

25

Závodníci mají možnost zapůjčit si čip od pořadatelů, pravidelní účastníci závodů si jej většinou zakoupí do osobního vlastnictví (cena 800 -1600 Kč).  Popisy kontrol Mapy jsou sice velmi přesné, ale žádná nemůže zachytit tak podrobné informace o umístění kontroly, jaké běžci dnes při závodech potřebují. K upřesnění zákresu v mapě dávají pořadatelé závodu k dispozici popisy kontrol (viz obr. č.8), které pomohou běžci rychleji kontrolu dohledat. Závodník podle popisu už předem ví, na jakém konkrétním tvaru či objektu a dokonce na které jeho straně kontrolu hledat. Popisy má k dispozici téměř vždy už před startem, jen při štafetových závodech bývají přiloženy až k mapě. Každá kontrola je označena kódovým číslem, které je v popisech uvedeno. Používá se zde čísel nad 30, aby se nespletla s pořadovými čísly kontrol. Podle kódu běžce na kontrole pozná, jestli je to ta, kterou hledal. Poslední kontrola bývá společná pro všechny kategorie, často je přístupná veřejnosti. Od ní vede do cíle krátký závěrečný úsek, obvykle vyznačený fáborky: je zvykem označovat tuto kontrolu kódem 100. Aby popisům při mezinárodních závodech rozuměl každý, byly celosvětově zavedeny symbolické popisy kontrol (viz. příloha č.3). Obr. č. 8: Příklad popisu kontrol

26

Pro nošení popisů kontrol se používá speciální obal z průhledné fólie z umělé hmoty (viz obr. č. 9). Tento obal je vybaven dvěma gumičkami k přichycení obalu na předloktí. Začátečníkům postačí kousek průhledného obalu, kterým si pomocí lepící pásky popis obalí a pomocí spínacího špendlíku či gumičky připevní.

Obr. č. 9: Speciální obal na popis kontrol http://www.vavrys.cz/images/katalog/ob/t_400012.jpg

27

3. 3. 2 Výstroj Pojem výstroj označuje věci, které má závodník při orientačním běhu na sobě oblečeny.  Obuv Nejdůležitější součástí běžeckého vybavení je vhodná obuv. V dnešní době jsou vyvíjeny typy obuvi určené pro běh na různých površích, pro různé věkové skupiny, pohlaví, obuv se liší podle hmotnosti majitele nebo podle jeho anatomické stavby jeho nohy. Cílem je vytvořit obuv, aby co nejméně zatěžovala pohybový aparát. „Při deseti kilometrovém běhu učiní běžec průměrného vzrůstu přibližně 6500 kroků, což v přepočtu k jeho hmotnosti představuje 500 až 700 tun zátěže na jednu nohu a samozřejmě i botu“. (Tvrzník, 2006) Správná běžecká obuv by měla splňovat minimálně tyto požadavky (Tvrzník, 2006): 

měla by mít vzduchovou mezipodrážkovou vrstvu (má dobré tlumící účinky)



měla by mít stabilizovanou patu s dostatečnou schopností tlumit nárazy



podrážka by měla mít výraznější vzorek V obchodech je k dostání též speciální obuv pro orientační běžce – tzv.

„orientky.“ (obr. č. 10). Jejich podrážka připomíná fotbalové kopačky, ale špunty jsou menší a hustší. Tyto boty lze zakoupit ve specializovaných prodejnách nebo přímo na většině významnějších závodů.

Obr. č. 10: Speciální obuv pro OB http://www.vavrys.cz/images/katalog/ob/t_300004.jpg

28

 Ponožky Nejvděčnějším materiálem je bavlna. Její největší předností je, že velmi dobře saje pot. Syntetická vlákna tak dobře pot neodvádějí. Vedle materiálových nároků je vhodné u ponožek dbát i na správnou velikost a bezvadné natažení, čímž se vyvarujeme nepříjemných a většinou i zbytečných puchýřů.

 Spodní prádlo Stejně jako ponožky má i spodní prádlo pot nejen zachycovat, ale z důvodu správné termoregulace i dále odvádět. Nejvhodnější jsou tedy směsové materiály, které se příjemně nosí a zároveň jsou plně funkční, což znamená, že díky odvodu potu z těla zůstává pokožka poměrně suchá a nedochází tak k jejímu nežádoucímu podchlazení.  Běžecká souprava Neměla by chybět ve výbavě každého běžce (kalhoty, bunda). Podle pravidel orientačního běhu mají být dolní končetiny zakryté. Oblečení by mělo splňovat nároky na prodyšnost a odolnost proti roztrhání. Pro orientační běžce se vyrábí speciální dresy volného střihu z umělého materiály. (obr. č. 11) Začátečníkům postačí jakékoli dlouhé šusťákové kalhoty.

Obr. č. 11: Dres pro OB http://www.orienteering-history.info/bezec.gif

29

 Prorážečky Protože se často závodník při závodech v OB pohybuje v nepříjemném terénu – např. porost ostružin, malin, kopřivy… - jsou nezbytnou částí výstroje i chrániče holení. Jsou velmi lehké, vyrobené ze silonové nebo pogumované tkaniny s našitými gumičkami pro uchycení k noze (obr. č. 12).

Obr. č. 12: Prorážečky http://www.vavrys.cz/images/katalog/ob/t_200002.jpg  Čelenka U dívek chrání účes a dobře saje pot z čela.  Ostatní pomůcky Neměli bychom zapomenout na pomůcky, které mohou výrazně zvýšit bezpečnost běhání, zejména pokud jsme nuceni běhat na veřejných dopravních komunikacích a to především za zhoršených povětrnostních podmínek se špatnou viditelností nebo za tmy. Z bezpečnostních pomůcek jsou na prvním místě podobně jako u obuvi reflexní nášivky na oblečení. Běžci, kteří nemají tak dobrý zrak a jsou nuceni nosit brýle, mívají problémy s viditelností za deště. Náhradním řešením je používání kontaktních čoček, které ovšem ne každému vyhovují. Pořádající subjekt může předepsat omezení běžeckého oblečení a obutí. Toto omezení musí uvést v rozpise. Pořádající subjekt má právo přidělit závodníkům startovní čísla. V tomto případě je povinností závodníků se startovním číslem absolvovat závod – tzn., že závodník bez startovního čísla nemusí být připuštěn 30

ke startu. Startovní čísla musí být zřetelně viditelná a nesmějí se překládat. Neurčí-li pořádající subjekt jinak, startovní čísla musí být umístěna na hrudi. (Pravidlo OB, 2006).

31

3. 4 Průběh závodu  Prezentace Po příjezdu do místa shromaždiště je nutné oznámit svou účast na závodě pořadatelům.Vedoucí oddílu pořadatelům oznámí : - jména závodníků, kteří byli předem přihlášeni, ale na závod nepřijeli - přihlásí k účasti na závodě závodníky, kteří přijeli a nebyli přihlášeni - zaplatí pohledávky vůči pořadatelům, které předem oddíl neuhradil Při prezentaci vedoucí oddílu od pořadatelů obdrží : - seznam řádně přihlášených závodníků s jejich startovními časy - informace pro závodníky - informace o službách, které si oddíl u pořadatelů objednal (ubytování; stravování; zapůjčené SI čipy apod.).  Před startem Je třeba se důkladně seznámit s „Informacemi pro závodníky“. V nich se dovíme důležité informace pro závod – např. část startu prvního závodníka, vzdálenost ze shromaždiště na start… 

Jak dlouhá je trať, kolik obsahuje kontrol?

-

tyto informace zjistí závodník z popisů kontrol, které jsou pro různé kategorie různé a jsou na shromaždišti většinou volně přístupné

-

jsou připravovány v mezinárodním tvaru (IOF popisy – piktogramy) (viz obr.č.8)



Jak dlouho může být závodník na trati?

-

pořadatelé zpravidla oznamují časový limit, potřebný k zdolání jednotlivých tratí

-

překročení limitu znamená, že závodník zabloudil a je diskvalifikován



Kdy se má závodník dostavit na start?

-

čas prvního závodníka +

startovní čas závodníka dá dohromady čas, kdy má

závodník stát na startovní čáře (např. 10: 00 + 75 = 11: 05) -

podle vzdálenosti na start závodník odhadne, kdy má vyjít ze shromaždiště – je vhodné počítat přibližně s deseti minutami na kilometr a ještě trochu přidat, aby zbylo několik minut rezervy

-

před cestou na start se závodník převleče do vhodného oděvu, cestu na start využije k rozklusání

32

 Na startu -

hned po příchodu závodník zkontroluje časový údaj na ukazateli, který je umístěný na začátku startovního koridoru (bývá většinou tvořen třemi předstartovními poli (viz obr. č. 13) -

přijde-li závodník pozdě, je zobrazený čas vyšší než jeho startovní čas – ohlásí se pořadatelům na startu, kteří s ním provedou všechny nutné úkony a odstartují jej, v opačném případě je postup následující:

-

když se na ukazateli objeví závodníkův

startovní

čas,

vstoupí do prvního pole – zde pořadatelé ve startovní listině označí, že se dostavil na start a zkontrolují číslo jeho čipu, závodník má čas 1 minutu na vynulování čipu – Obr. č. 13: Organizace startu (Doušek, 1991) čip zasune do nulovací jednotky a čeká, až mu zvukový signál oznámí , že čip byl vynulován. Neprovede-li tuto činnost, může se stát, že po doběhnutí závodu nebude mít v čipu správně označeny všechny kontroly a bude diskvalifikován. Na zvukový signál vstoupí závodník do druhého pole. -

v druhém poli má závodník minutu čas na ověření vynulování čipu – čip zasune do kontrolní jednotky a čeká na zvukový signál, který oznámí, že byl čip správně vynulován. (Pokud se signál neozve, musí závodník zpět k nulovací jednotce a provést nulování.). Na zvukový signál závodník postoupí do třetího pole.

-

ve třetím poli závodník pomocí jednotky zapíše do čipu startovní čas a na signál vybíhá na trať – začíná jeho vlastní závod, od této chvíle se mu měří jeho závodní čas. 33

-

o několik metrů dále (nebo hned těsně u startovní čáry) je výdejna map. Mapy jsou zde řazeny podle jednotlivých kategorií, obvyklé řazení je muži vpravo, ženy vlevo, nejmladší kategorie nejblíže. Závodník si vyhledá svoji kategorii, vytáhne předsunutou mapu, která je připravena pro něj, mapu zorientuje a vyráží na trať.

 Na trati -

trať je na mapě zakreslena červenou barvou. Místo výdejny map je označeno trojúhelníkem, každá kontrola je označena kolečkem a pořadovým číslem kontroly na trati. Cíl je označen dvojitým kroužkem. Od poslední kontroly do cíle bývá značený úsek, značený úsek může být i přímo na trati. Ten je závodník povinen dodržet. Závodník běží od startu od jedné kontroly ke druhé a označuje si průchod kontrolou do čipu Musí dodržet stanovené pořadí kontrol.

-

postup mezi kontrolami je opakováním stálých činností: závodník ví, kde je na mapě. Podle mapy zvolí optimální postup ke kontrole, rozloží jej na několik dílčích orientačně jasných úseků a postupuje úsek po úseku až ke kontrole. Kontrola se objeví tam, kde ji čeká, souhlasí její kódové číslo. Např. první kontrola má dle popisu kód 136, stejný kód musí mít i první nalezená kontrola v lese. Pokud souhlasí, závodník označí průchod kontrolou – zasune čip do záznamového zařízení a čeká, až zvukový signál oznámil zápis průchodu kontrolou. Po označení průchodu pokračuje stejným způsobem ke kontrole následující. Možné chyby na trati a jejich řešení:

-

pokud je záznamové zařízení pro označení průchodu kontrolou rozbité (nesvítí, nepípá), použije závodník mechanických kleští a označí průchod kontrolou do mapy.

-

pokud mine závodník kontrolu, musí se vrátit a chybějící kontrolu dohledat.

-

označí-li závodník průchod cizí kontrolou, nic se neděje, musí mít vždy dodrženo správné pořadí svých kontrol

-

od poslední kontroly běží závodník značeným úsekem (fáborky) do cíle

 V cíli -

pod cílovým transparentem si závodník naposledy označí průchod v cílovém zařízení

-

v zájmu regulérnosti soutěže odevzdávají závodníci v cíli mapu do igelitové tašky se znaky svého oddílu. Ve stanoveném čase jsou pak mapy zpět vráceny oddílu

34

-

má-li být závodník zařazen do hodnocení závodu, musí se na shromaždišti dostavit k tzv. „vyčítání čipu“ – závodník zde vsune čip do vyčítacího zařízení a počká, až mu zvukový signál oznámí vyčtení čipu. Na připojené tiskárně je vytištěn cílový lístek, který závodník dostane. Obsahuje jméno závodníka, oddíl za který závodí, dosažený čas, pořadí průběhu jednotlivými kontrolami, doby běhu mezi jednotlivými kontrolami…

-

závod končí vyhlášením výsledků

35

4. Orientační běh dětí 4. 1 Charakteristika dětí mladšího školního věku Vývoj člověka neprobíhá rovnoměrně – střídají se fáze prudké vývojové akcelerace s fázemi relativního klidu. Období růstu a vývoje jedince bývá děleno do určitých věkových kategorií. Přechod mezi těmito věkovými kategoriemi není ostrý, proto je možné se v literatuře setkat s rozličným členěním. Vzhledem k zaměření diplomové práce (1. stupeň základní školy) se budu zabývat obdobím školním, a to mladším školním věkem. Školní období trvá od začátku sedmého roku do konce čtrnáctého roku. Dělí se na mladší školní věk (do konce 10. roku) a starší školní věk (do konce 14. roku). (Havlíčková, 1998) V tomto období dochází k intenzivním biologicko – psychologicko – sociálním změnám. Každý učitel či vedoucí, který se zabývá mimoškolní činností děti mladšího školního věku, by měl vědět vše o specifikách tohoto vývojového období a s charakteristickými rysy tohoto věkového období se seznámit.

4. 1. 1 Tělesný vývoj V tomto věku dochází k určitému zpomalení růstu do délky, intenzivněji však roste objem těla. Na konci mladšího školního věku jsou rozdíly mezi chlapci a dívkami zcela zřetelné, zejména ve stavbě kostry a v rozvoji svalstva. Kostra, svalstvo i ostatní orgány sílí a stávají se výkonnějšími. Narůstání tělesných sil se projevuje v úsilí všemožně je uplatňovat a rozvíjet. Pokračuje osifikace, přesto však jsou kosti ještě poměrně měkké, pružné a poddajné, což se může projevit různými deformacemi. Nebezpečí hrozí především u páteře, dolních končetin a u některých kloubů. Svalová hmota značně narůstá. Rychleji se vyvíjejí především velké svaly. Intenzivněji narůstají svaly paží. Zvyšuje se síla svalstva i pevnost kloubních vazů. Ustaluje se srdeční a cévní činnost. Dýchání je povrchnější než u dospělého člověka, jelikož stavba hrudního koše je pro hluboké dýchání nevýhodná. Dýchací svaly jsou málo vyvinuté a vývin hrudníku není ukončen. Proto u dětí při větší zátěži pozorujeme zrychlené dýchání a také u nich bývá častější onemocnění dýchacích cest.

36

Děti proto otužujeme a učíme je dýchání nosem, nikoliv ústy. Vhodné je cvičit co nejvíce venku nebo v místnosti se stálým přístupem čerstvého vzduchu. Váha mozku se po 7 letech výrazně zvětšuje. Obzvláště se zvětšují čelní laloky mozkové, mající důležitou úlohu při utváření nejvyšších a nejsložitějších psychických funkcí. Mění se vzájemný poměr procesů vzruchu a útlumu. Proces útlumu (základ ovládání a sebekontroly) začíná být výraznější. Vzruch je však ještě dost silný a převládá, odtud pramení neposednost dětí tohoto věku. Pro výchovné působení je pak důležité obměňovat činnost tak, aby byla co nejvíce lákavá a zajímavá a tím děti upoutala. (Havlíčková, 1998) Značná plasticita nervového systému (tj. předpoklady pro vytváření nových nervových struktur) a pohyblivost nervových procesů (schopnost rychle střídat podráždění a útlum nervových center) vytváří už v dětském věku příznivé podmínky pro rozvoj koordinačních a rychlostních schopností. (Perič, 2004, Havlíčková 1998, Belšan)

4. 1. 2 Pohybový vývoj Pohybový vývoj postupuje velmi intenzivně. Je výsledkem pokročilejšího stupně zralosti nervové soustavy. Pokračuje přesnějším a jemnějším ovládnutím lokomotoriky, ale zvláště stále větším zdokonalováním jemné motoriky pohybů rukou a prstů. Zdokonalování pohybových činností se uskutečňuje zejména lepší souhrou pohybů jednotlivých částí těla, rukou, nohou, trupu, ale i lepší souhrou vlastních pohybů s jinými smyslovými podněty. (Havlíčková, 1998) Mladší školní věk je období, kdy se snadno a lehce získávají pohybové dovednosti, pro tento věk je charakteristické rychlé učení se novým pohybům. (Perič, 2004). Úspěšný pohybový vývoj je pro dítě mimořádně důležitý. Opožďování v získávání pohybových schopností je dítěti na škodu nejen tím, že nedovede samostatně vykonávat určité úkony, ale zvláště tím, že mu brání ve společenském rozvoji a adaptaci. Pohybově zaostalé dítě nedokáže navázat úspěšnou součinnost se svými vrstevníky, vyrovnat se jim výkonem, soupeřit s nimi (Havlíčková, 1998).

37

4. 1. 3 Psychický vývoj Rozvíjí se paměť a představivost. Při poznávání a myšlení se dítě soustředí více na jednotlivosti, souvislosti mu unikají. Hovoří se o období konkrétního (reálného) nazírání – dítě chápe jen takové situace a pojmy, na které si může sáhnout. Děti jsou impulzivní, vůle je ještě slabě vyvinuta, dítě nedokáže sledovat dlouhodobý cíl. Přetrvává krátkodobá koncentrace. (Havlíčková, 1998)

4. 1. 4 Sociální vývoj V průběhu vývoje dítěte v mladším školním věku se projevují dvě významná období: vstup do školy a období kritičnosti. Formální kolektiv (např. členové zájmového kroužku) klade nároky na zařazení se do kolektivu a podřízení se jeho normám. Dítě se zde setkává se svými vrstevníky , vytváří si k nim meziosobní vztahy a buduje si své postavení, vznikají kamarádské vztahy, soupeření…

38

4. 2. Specifika sportovní přípravy dětí ml. školního věku 4. 2. 1 Vymezení pojmu „sportování dětí“ Na pojem sportování dětí můžeme nahlížet z více pohledů. Můžeme v něm vidět různé dětské hry, které děti s oblibou provozují před domem nebo na hřišti, patří sem hodiny tělesné výchovy, sportovní hry, …. Dle Dvořákové (2001) se sportem u nás většinou rozumí pohybová aktivita, která je výkonnostně a soutěživě zaměřená. Cílem je co nejlepší výkon. Děti v mladším školním věku mají přirozeně touhu se pohybovat, hrát si a třeba i závodit, konečný výsledek – výkon je až na druhém místě. Pro dítě je důležité zúčastnit se, běhat, skákat, střílet góly… Do sportovních kroužků, oddílů či klubů přihlašují děti rodiče, rozhoduje místní nabídka. Ideální by bylo, kdyby mohlo dítě informativně projít různými sporty a na základě svého zájmu a doporučení odborníka by si následně vybralo. Trénink sportu, probíhající dvakrát týdně při respektování věkových předpokladů dětí, je obvykle pozitivním faktorem pro vývoj dítěte, ale i pro vytvoření jeho trvalého zájmu a smysluplného využívání volného času. (Dvořáková, 2001). „Všeobecně jsou všechny sporty považovány za příznivě přispívající k fyzickému i mentálnímu rozvoji dítěte. Pomáhají učit se pravidlům a respektovat je, podporují rozvoj schopnosti soustředění, učí zodpovědnosti a budují sebedůvěru.“ (Perič, 2004). „Hlavním rysem sportovní přípravy dětí je přípravný charakter, ve kterém se budují základní kameny stavby zvané vrcholový výkon. Podstatou tréninku v dětském věku je příprava dítěte na trénink v dospělosti“. (Perič, 2004). Je mnoho dětí, které pravidelně sportují, ale jen velmi málo z nich má předpoklady pro to, aby se staly vrcholovými sportovci.

4. 2. 2 Etapy tréninkového procesu Dle Periče (2004) je vhodné rozdělit tréninkový proces do 4 základních etap:  seznamování se se sportem (věk dětí 6-10 let) : má velký význam pro pozdější trénink především v oblasti zájmu dítěte o sport. Cílem je vytvoření všeobecných předpokladů pro daný sport. Měla by plnit tyto úkoly: optimální psychický a tělesný rozvoj dítěte, zajištění všestranného pohybového rozvoje dítěte a vytvoření kladného 39

vztahu k pravidelnému cvičení a tréninku. Trénink je zaměřen na zvládnutí co největšího množství pohybových dovedností, základů techniky, všestranný rozvoj pohybových schopností.  základní trénink (věk dětí 10-13 let) : charakteristický je pro ni růst speciální výkonnosti dosahovaný na základě všestranné přípravy, ve větší míře jsou zařazovány specifické prostředky konkrétní sportovní specializace. Zařazuje se nácvik a zdokonalování techniky, taktická příprava. Celkově můžeme tuto etapu charakterizovat jako přechod od her k tréninku, na konci tohoto období dochází k prvnímu rozhodování o tom, jak dál ve sportu pokračovat – pro radost, nebo se sport stane něčím víc, než jen vyplněním volného času  specializovaný trénink (věk dětí 13-17 let): v této etapě začíná trénink v pravém slova smyslu, příprava začíná mít charakter tréninku dospělých. Hlavním cílem je, aby děti byly schopny uplatňovat naučené technické a taktické dovednosti v závodech a soutěžích. Na základě předchozího všestranného tréninku se účinně rozvíjí celkový potenciál trénovanosti sportovce, umožňující rychlý výkonnostní růst.  vrcholový trénink (věk více než 17 let) : mezi úkoly této etapy patří dlouhodobé plánování vysokých sportovních cílů a veškeré úsilí je směřováno k jejich splnění. Stabilizuje se sportovní technika, životní způsob se podřizuje požadavkům tréninku. Jednotlivé etapy trvají různě dlouhou dobu, vzájemně se ovlivňují a prolínají, proto není možné jednu vynechat nebo zkrátit. Délka jednotlivých etap není přesně vymezená, orientačně trvá každá přibližně 3 - 4 roky. Konkrétní situování začátku a konce jednotlivých etap je dle Periče (2004) mimo jiné závislé na typu dané sportovní disciplíny, úrovni biologického věku svěřence a míry jeho talentovanosti.

4. 2. 3 Tréninková jednotka a její organizace Tréninková jednotka je základní organizační formou tréninku. Každá tréninková jednotka má svůj úkol či několik úkolů, které sportovec v dané jednotce za vedení trenéra plní, a člení se zpravidla na část:  přípravnou: úvodní organizační informace o tréninkové jednotce, příprava organismu pro hlavní část (rozehřátí, rozcvičení., protažení.)

40

 hlavní : plnění cíle tréninku, hlavní zatížení organismu (např. cvičení rychlostní, silová, vytrvalostní, ..)  závěrečnou: slouží k zklidnění organismu – cvičení s nízkou intenzitou, protažení. V závěru tréninku by mělo být provedeno stručné zhodnocení, udělení pochval…

4. 2. 4 Tréninkové formy Dle Periče (2004) rozlišujeme tři základní formy tréninku:  hromadná: všechny děti nacvičují současně stejnou formou stejné cvičení. Výhodou je zapojení většího počtu dětí najednou, nevýhodou je ztížená možnost kontroly, chybí možnost individuálního přístupu  skupinová: rozdělení dětí do skupin podle různých hledisek (pohlaví, věk, výkonnost, neformální rozdělení..). Všechny skupinky mohou nacvičovat stejný obsah, nebo každá skupinka jiný a pak se vystřídat. Specifickou formou skupinové organizace je kruhový trénink. Děti jsou při něm rozděleny do dvojic či trojic a každé je přiděleno stanoviště s určitým úkolem, skupinky se po splnění úkolu nebo vypršení určitého času přesouvají na další stanoviště s jiným úkolem, až postupně absolvují všechna. Kruhový trénink musí splňovat určité zásady: cvičení mají být dětem předem známá a dostatečně objasněné, jednotlivá stanoviště mají vhodně střídat zatížení různých svalových skupin…  individuální:

jeden trenér vede jednoho nebo dva sportovce. Výhodou je

individuální přístup, nevýhodou nemožnost poměřit si síly s vrstevníky. Vhodné je kombinovat individuální trénink s tréninkem ve skupině dětí.

4. 2. 5 Tréninkové metody V procesu tréninku se řeší úkoly nejrůznějšího druhu např. rozvoj pohybových i volních vlastností, osvojování a zdokonalování orientační, běžecké, mapařské techniky, výchova k hygieně apod.

Tato mnohostrannost úkolů vyžaduje také

mnohostrannost metod. Jejich dělení je obtížné a různorodé. Tréninkové metody lze například dělit na metody:  slovní: používají se při popisu úkolu či cvičení, při výkladu techniky či taktiky, při vysvětlování chyb…  názorné: slouží obvykle k doplnění slovního působení

41

 praktické: jsou pro sportovní trénink nejdůležitější. Základem je opakované provádění cvičení vedoucí k zdokonalení a automatizaci úkonů. Důležité je zachování postupu výklad – ukázka - praktická cvičení – opravování chyb. Z hlediska obsahových složek sportovního tréninku se někdy používá dělení metod na metody tělesné přípravy, technické přípravy, taktické přípravy, metody výchovné…

4. 2. 6 Tréninkové zásady Dle Periče (2005) by se trénování dětí nemělo zaměřovat pouze na dosahování maximálních sportovních výsledků, ale nese v sobě i požadavky výchovné. Mezi základní didaktické zásady dle Periče (2005) patří:  zásada uvědomělosti a aktivity: vedoucí seznámí stručně a jasně členy kroužku s cílem kroužku a programem jednotlivých schůzek. Vede je k pochopení smyslu a podstaty prováděné činnosti, proč a jak se daná činnost nacvičuje, uvědomění si vlastních chyb. Cvičení by mělo být vedeno tak, aby se děti aktivně zúčastňovaly jeho průběhu a výsledku, využívá se k tomu různých druhů rozhovorů, pobídek, soutěží..  zásada názornosti: účelné využívání všech prostředků k rychlému a co možno nejdokonalejšímu vytvoření správné představy o pohybu (předvedení pohybu, obrázky, fotografie, videozáznamy…)  zásada soustavnosti: řazení obsahu tréninku tak, aby na sebe naučené znalosti a dovednosti navazovaly a utvářely ucelený systém – od jednoduchého k složitému, od známého ke známému, roční tréninkový cyklus.  zásada přiměřenosti: obsah i rozsah tréninkového zatížení musí odpovídat stupni psychického rozvoje, tělesným schopnostem, věkovým zákonitostem, individuálním zvláštnostem. Prostředkem realizace jsou různé druhy dělení dětí do družstev a malých skupin.  zásada trvalosti: efektivní zapamatování si vědomostí a dovedností – děti je dokáží kdykoli vybavit a prakticky použít – reálné plánování tréninku, stupňování přiměřených požadavků, obměny cvičení, kontroly dosažné úrovně rozvoje

42

4. 2. 7 Trenérský přístup k dětem mladšího školního věku Vzhledem k zákonitostem a charakteristice věkového období mladšího školního věku musí v tréninku převládat herní princip. Schopnost soustředění není ještě dostatečně vyvinuta, proto musí být činnost pestrá a často obměňovaná. Potřebné je rozvíjet koncentraci, posilovat vůli, formovat kolektivní cítění, neměli bychom zapomínat na zdůraznění správné životosprávy, denního režimu. (Perič, 2004).

43

4. 3 Požadavky kladené na orientační běžce Výkonnost orientačního běžce je podmíněna řadou předpokladů. Za ty, které mají zásadní význam lze dle Gjerseta (1999) považovat:  fyzické schopnosti: vytrvalost, síla, pohyblivost, rychlost  psychické schopnosti: sebedůvěra, sebekontrola, pozornost, koncentrace, motivace…  technická připravenost: způsob, jimž provádíme pohyby, držíme mapu… o běžecká technika: velká rozmanitost typů terénu klade speciální požadavky na techniku běhu o orientační technika: práce s mapou, posuzování vzdáleností, dohledávka..  taktické vlohy:

taktikou rozumíme volbu chování a způsobů, jak se chování

uskutečňuje (např. přizpůsobení rychlosti běhu podle obtížnosti orientace apod.)  individuální možnosti: to, do jaké míry se uvedené vlastnosti a schopnosti mohou u daného jednotlivce rozvinout, závisí na vrozených vlohách a na podnětech, které na něj působí (trénink, prostředí…) Požadavky kladené na jednotlivé schopnosti se mění v závislosti na stáří, výkonnostní úrovni, stanovených cílech….

Obr. č. 14: Model struktury výkonu vyspělého závodníka OB (Hnízdil, 2005) Dle Hnízdila (2005) jeden z mnoha výzkumů uvádí, že u žákovských kategorií roz hoduje o výkonu v závodě z 30 běžecká výkonnost a ze 70 orientační technika. U mladšího dorostu se tento poměr vyrovnává na 50:50 a u starších dorostenců již hraje výraznější roli běžecká výkonnost (70 : 30). Z tohoto důvodu se v metodické části diplomové práce budu zabývat převážně metodikou nácviku orientační techniky.

44

4. 3. 1 Fyzické schopnosti Orientační běh jako sportovní disciplína vytrvalostního charakteru klade velké nároky na fyzické schopnosti běžce, především na komplex jeho silových, rychlostních a vytrvalostních schopností. "Orientační běh jako klasická vytrvalostní disciplína přebírá poznatky pro tréninkovou přípravu z ostatních

vytrvalostních sportů, přičemž je nutné přihlížet

k některým specifikám, charakteristickým pro orientační sport.“ (Hnízdil, 2005). 4. 3. 1. 1 Vytrvalostní schopnosti Vytrvalost se nejčastěji definuje jako „schopnost realizovat sportovní výkon po co nejdelší dobu bez přerušení a poklesu jeho intenzity“. (Tvrzník 2006). Vytrvalost lze dále dělit podle několika kritérií. Např. podle Nováčka (2001) lze vytrvalost rozdělit:  podle počtu zapojených svalů na: 

lokální (místní): zapojena méně než 1/3 svalstva



globální (celkovou): zapojena převážná část svalové hmoty

 podle délky trvání pohybu na: 

krátkodobou: 50 vteřin – 3 minuty



střednědobou: 2 minuty . 10 minut



dlouhodobou: více než 10 minut

 podle způsobu, jímž se zpřístupňuje energie: 

aerobní vytrvalost: využívá aerobních procesů ve svalech, které jsou zajišťovány dostatečným přísunem kyslíku.Projeví se při dynamické činnosti delší než 3 minuty (Nováček, 2001)



anaerobní vytrvalost: využívá anaerobních procesů ve svalech, které probíhají za nepřítomnosti kyslíku a v organismu se hromadí škodlivé produkty látkové přeměny.

Další možné způsoby členění vytrvalosti: dynamická, statická, speciální.. U dětí mladšího školního věku záměrně nerozvíjíme anaerobní, speciální a statickou lokální vytrvalost. Nejde-li o specializovaný trénink, zařazujeme pohybovou činnost s vysokou intenzitou v délce trvání max. 15 – 20 sekund. Po tomto zatížení by měl následovat aktivní odpočinek (s mírnou až střední intenzitou zatížení) po dobu 2 – 3 minut. (Nováček, 2001)

45

Vhodné prostředky pro rozvoj celkové vytrvalosti dětí (dle Koče, 1988) 

sportovní hry: fotbal, basketbal, florbal…



štafetové a běžecké hry víckrát opakované



hry se střídáním tempa, fartlek: běh, při kterém se mění tempo podle chuti



souvislý běh: závodní trať příslušné kategorie by měli závodníci umět uběhnout souvisle. Při nácviku souvislého běhu začínáme střídavou chůzí a během, přestávky postupně zkracujeme, přecházíme na souvislý klus, pomalejší běh, rychlejší běh..



turistické pochody, cyklistické výlety

4. 3. 1. 2 Rychlostní schopnosti Rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším čase. Výzkumy bylo dokázáno, že optimálním věkem pro nárůst rychlosti je 7 – 12 let, a že rychlostní schopnosti se podílejí i na rozvoji ostatních pohybových schopností . (Nováček, 2001) Dle Nováčka (2001) se při základním dělení vyčleňují reakční rychlostní schopnosti a akční rychlostní schopnosti.  reakční rychlost: schopnost odpovídat na daný podnět či zahájit pohyb v co nejkratším čase. Je závislá na druhu podnětu a typu požadované odpovědi. Rozvíjíme ji činnostmi, ve kterých jsou děti nuceny reagovat na určité podněty (např. pohybové hry pro rozvoj startovní reakce )  akční rychlost: schopnost provést určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku od započetí pohybu, popřípadě maximální frekvencí Vhodné prostředky pro rozvoj rychlosti dětí: 

honičky, štafetové hry , sportovní hry



sprinty, vybíhání z různých startovních poloh, běžecké hry, hry s míčem…

4. 3. 1. 3 Silové schopnosti Silové schopnosti zahrnují sílu statickou a dynamickou. (Nováček, 2001)  statická síla: je schopnost udržet tělo nebo náčiní v určité poloze. Jejím projevem jsou výdrže (např. ve shybu) a testuje se různými dynamometry. Je nevhodné uplatňovat tento druh síly u dětí mladšího školního věku.  dynamická síla: zahrnuje

46



schopnost udělit tělu, jeho částem nebo různým předmětům určité zrychlení, schopnost vyvinout rychlé svalové úsilí v počátečním okamžiku motorické činnosti (explozivně silová schopnost)



schopnost překonávat odpor s vysokou rychlostí nebo frekvencí pohybu – např. skok s rozběhem, odrazy a hody, sprint (rychlostně silová schopnost)



schopnost udržet intenzitu motorické činnosti při silovém cvičení např. veslování, běh, plavání…(silová vytrvalost)

Vhodné prostředky pro rozvoj svalové síly: 

hry s hody a skoky, překážkový běh



šplh, lezení, ručkování, úpolová cvičení



cvičení se švihadly, s míči



v přírodě: šplh na stromy, běh po vrstevnici svahu, zvedání kamenů a kmenů, házení na cíl…

4. 3. 1. 4 Obratnostní schopnosti Obratnost je definována jako schopnost přesně realizovat složité časoprostorové struktury pohybu a je považována za schopnost koordinace pohybové činnosti člověka. Do komplexu obratnostních schopnosti většina autorů zahrnuje flexibilitu, rovnováhu, koordinaci pohybu a způsobilost měnit rychle postavení a směr. (Nováček, 2001)  flexibilita - pohyblivost: schopnost provádět pohyby ve velkém rozsahu  rovnováha: umožňuje udržet tělo nebo předměty ve stabilní poloze  koordinace pohybu: koordinace celého těla, končetin, drobné motoriky.. . je předpokladem mnoha pohybových činností (např.

sportovní hry, cvičení

na nářadí…)  způsobilost měnit rychle postavení a směr: schopnost zhodnotit prostorové vztahy objektů (vzdálenost, směr) ve vztahu k poloze vlastního těla nebo jeho částí. Vhodné prostředky pro rozvoj obratnostních schopností: 

překážkové dráhy



akrobatická cvičení: kotouly, stoj na rukou s oporou o stěnu, …



cvičení na nářadí: přeskoky, odrazy, seskoky



cvičení s míčem, malými míčky, se švihadly…..

47

4. 3. 2 Technická připravenost 4. 3. 2. 1 Běžecká technika Použití správné techniky běhu a pohybu po nejrůznějších podkladech umožňuje závodníkovi zlepšit jeho výsledný výkon.  TECHNIKA BĚHU Běžecká technika se hodnotí podle několika kritérií podle zapojení jednotlivých částí těla v důležitých fázích běžeckého pohybu. Při hodnocení techniky je důležitá poloha hlavy a trupu, práce paží, poloha pánve a zapojení kotníků (Tvrzník, 2006). Základní zásady správné techniky běhu : 

držení těla: vzpřímený lehce vpřed nakloněný trup s podsazenou pánví, pozor na přílišný záklon hlavy (Tvrzník, 1999) (viz obr. č. 15)

Obr. č. 15: Správné držení těla při běhu (Wallzenmuller, 2002) 

práce paží: paže se při běhu křížem střídají s dolními končetinami, pohybují se přiměřeně a uvolněně v předozadní rovině a nepatrně i v bočním směru, úhel v lokti je přibližně 90 stupňů (Tvrzník, 2006) (viz obr. č. 16)

48

Obr. č. 16: Práce paží při běhu (Wallzenmuller, 2002)



došlap:podélná osa chodidla je

rovnoběžná s osou běhu a v kolmém směru chodidla se od sebe dostávají na šíři pánve. Nevhodné jsou špičky směrem ven i dovnitř (viz obr. č. 17). Pro delší běhy je typický došlap nejprve na patu nebo střed chodidla s následným pokládáním celého chodidla na podložku. Sprinteři naopak došlapují na špičku. (viz obr.č. 18) (Tvrzník, 2006) Obr. č. 17: Technika došlapu vzhledem k ose běhu

49

Obr. č. 18: Technika došlapu chodidla (Tvrzník, 1999) Běh do kopce 

čím prudší kopec, tím výraznější pohyb rukou, rychlejší frekvence kroků, větší náklon těla dopředu a vyšší zdvih kolen.



krátké kopečky je vhodné překonat zvýšenou rychlostí, v extrémně prudkých kopcích je vhodný přechod do chůze s hlubokým předklonem a výrazným kýváním nataženýma rukama nebo opírání rukou o kolena (Lenhart, 1999)

Běh z kopce 

při mírných sebězích natahovat krok, poněkud zvětšit předklon těla, ruce mohou přejít z kývavého do krouživého pohybu (křídla), z bezpečnostních důvodů je často nutno brzdit



vysoká frekvence kroků, vzpřímené tělo až záklon, dopad přes paty, ruce zeširoka udržují rovnováhu



nejprudší svahy je lépe „hopsat“ bokem ke svahu (Lenhart, 1999)

Běh po nerovném podkladě 

vysoká frekvence krátkých kroků umožňuje kterýkoli krok v případě potřeby (když není kam šlápnout) vhodně prodloužit



důležité je soustředěné pozorování terénu, pozor např. na kořeny – kloužou (Lenhart, 1999)

Překonávání překážek 

padlé stromy: šlapat na suky, jinde kloužou, podlézat po čtyřech bokem napřed



skoky do hloubky: dopadat na obě nohy



hustník: ruce před obličej

50



na bahnitých cestách nešlapat do kaluží – mohou být hluboké



na cestách i v terénu vyhledávat nejtvrdší odrazová místa (Lenhart, 1999)

 NÁCVIK BĚŽECKÉ TECHNIKY Prvky běžecké abecedy (dle Tvrzníka 1999): 

lehký klus: se správnými běžeckými pohyby nohou a paží



běžecký pohyb paží ve stoji: paže švihají ohnuté v lokti, pěsti jsou volně sevřené, švihají od boků do výše ramen, paže vedeme těsně u těla. Pohyb paží cvičíme i v chůzi a lehkém klusu.



lifting: běžecký pohyb s mírným zvedáním kolen, chodidlo našlapuje vnější přední částí a došlapuje hned na celou plochu. Postupujeme krátkými krůčky s napnutím nohy v koleně.



skipink: běh s vysokým zvedáním kolen se zdůrazněnou prácí paží. Stehno by se mělo dostat do vodorovné pozice, pozor na záklon trupu



odpichy – odrazy – násobné skoky: v každém kroku se silně odrazíme s vydatným a rázným pohybem paží, cvičíme dlouhé odrazy i krátké o vysoké frekvenci, střídat můžeme i rytmus (např. na každý třetí nebo pátý krok odraz)



zakopávání: běh s mírným posunem vpřed a zdůrazněným pohybem nohy po odrazu do pokrčení směrem vzad, paty se téměř nebo úplně dotýkají hýždí



předkopávání: švihy bérce i chodidla vpřed



zakopávání + předkopávání

Obr. č. 19: Prvky běžecké abecedy (Tvrzník, 1999)

51

Příklad některých běžeckých cvičení dle Stejskala (1985): 

běhání rovinek(u mladšího žactva do 50 m) letmé: celou délku rovinky proběhneme v rychlém tempu stupňované: od startu k cíli rovinky se rychlost zvyšuje proložené: např. na 50 m se 20 m běží rychle, 10 m setrvačností a posledních 20 m zase rychle zapnuté: začátek se běží maximální rychlostí, pak se vypustí a dobíhá se setrvačností s rychlým koncem: začátek střední rychlostí, poslední metry co nejrychleji



startovní výběhy z různých poloh: ze stoje, ze dřepů, z kleku, ze sedu, z lehu



běžecké hry: honičky, štafetové hry

4. 3. 2. 2 Orientační technika Mezi základní orientační techniky patří čtení mapy, určování a udržování směru běhu, měření vzdálenosti různými způsoby.  ČTENÍ MAPY Technika čtení mapy má vytvořit dokonalou, plastickou představu o prostředí, v němž se má závodník pohybovat a umožnit volbu nejvhodnějšího postupu. To předpokládá: 

znát speciální mapový klíč map pro OB - rozlišovat terénní tvary a výškové rozdíly



znát měřítko mapy, měření vzdáleností na mapě, orientaci mapy



přenášet směry běhu z mapy do terénu

 MAPOVÝ KLÍČ Barvy na mapě- jako základ stačí vědět, že: -

bílá barva značí les, kterým se dá bez obtíží běhat

-

zelená barva: je les hustý, špatně průchodný, nebo křoví

- žlutá barva je terén bez stromů, louky, pole,sady, paseky - hnědá barva vykresluje terén pomocí vrstevnic (spojuje na mapě místa o stejné nadmořské výšce, výškový rozdíl mezi dvěma sousedními

52

vrstevnicemi nazýváme ekvidistance – na mapách pro orientační běh je obvykle 5m)

- modrá barva značí veškeré vodstvo (potoky, řeky, bažiny, rybníky, prameny,studně..)

- černá barva to jsou skály, kameny, cesty, průseky, budovy.. Mapové značky: je vhodné, učit se je postupně, protože jich je tolik, že málokdo zvládne naučit se je hned. Nejdříve je dobré se naučit ty nejjednodušší a to jsou les,louka,silnice,cesta,stezka,pěšina,křižovatka cest, budovy. Dále se učíme snadno pochopitelné jako jsou vodní plocha, krmelec,posed, průsek, jáma, vývrat. S terénními tvary zakreslenými na mapě se můžeme seznámit i později. Podrobné vysvětlení mapových značek viz příloha č. 2. Terénní tvary na mapě: terénní tvary jsou na mapě vykreslovány pomocí vrstevnic, což jsou čáry, které na mapě spojují místa se stejnou nadmořskou výškou. Dle mých praktických zkušeností je čtení vrstevnic pro děti mladšího školního věku velmi abstraktní a náročné, v počátku závodění není znalost čtení vrstevnic důležitá – trať vede většinou po cestách. Doporučuji proto tuto problematiku zařadit až po důkladném zvládnutí základů orientace a práce s mapu.  MĚŘÍTKO MAPY, URČOVÁNÍ VZDÁLENOSTI NA MAPĚ Mapy jsou zmenšené obrazy skutečného terénu, čím větší území mapa zobrazuje, tím více je všechno zmenšeno oproti skutečnosti. Měřítko mapy nám udává, jak velké je zmenšení oproti skutečnosti např. měřítko 1: 10 000 nám říká, že 1 cm na mapě je ve skutečnosti 10 000 cm, což je 100 metrů.

53

Tab. č. 2 : Měřítka map Měřítko

1 cm na mapě

1 km ve

je ve skutečnosti

skutečnosti je na mapě

mapy 1: 10 000

100 m

10 cm

1 : 25000

250 m

4 cm

1 : 50 000

500 m

2 cm

1 : 100 000

1 km

1 cm

1 : 200 000

2 km

5 mm

1 : 500 000

5 km

2 mm

1: 1 000 000

10 km

1 mm

 ORIENTACE MAPY V terénu musíme s mapou pracovat tak, aby světové strany na mapě byly shodné se světovými stranami ve skutečnosti (= mapu zorientovat). Dokud toto neuděláme, nemůžeme mapu číst. Na vojenských nebo turistických mapách je severní okraj zpravidla na jejím horním okraji. Na mapách vydaných pro orientační běh tomu tak být nemusí, sever může být i jinde. To poznáme podle modrých severojižních čar. Pokud jsou rovnoběžné s okrajem mapy, je sever nahoře. Pokud ale ne, musíme si při její orientaci dát pozor, abychom ji srovnávali podle těchto čar, a nikoli podle okrajů. Mapu můžeme zorientovat podle terénu, nebo za pomoci busoly. Orientace mapy podle terénu (Rogl, 1987): 

musíme vědět, na kterém místě jsme a toto místo určit i na mapě



mapu natočíme tak, aby komunikace (silnice…), vodní toky a jiné významné objekty na mapě odpovídaly svým směrům ve skutečnosti

54



kontrolu provedeme tak, že zvolíme tři vzdálenější, dobře viditelné objekty (kostely, vrcholy kopců, komíny…). Vedou-li prodloužené směry z našeho stanoviště k těmto objektům přes jejich označení (smluvené značky) na mapě, je mapa orientována dobře.

Obr. č. 20: Orientace mapy podle terénu (Rogl, 1987)

Orientace mapy podle busoly (Koč, 1980): 

busolu přiložíme k mapě a mapou otáčíme tak dlouho, až

severojižní směr

poledníků na mapě je rovnoběžný se severojižním směrem magnetické střelky na busole 

mapa je zorientována tehdy, souhlasí-li všechny směry na mapě se směry ve skutečnosti

55

Obr. č. 21: Orientace mapy podle busoly (Koč, 1980)  URČOVÁNI SMĚRU BĚHU  URČENÍ AZIMUTU Azimut je úhel, který svírá směr našeho běhu se severním směrem. Měří se pomocí busoly ve stupních, začíná se od severu a postupuje se po směru hodinových ručiček. Azimut používáme při orientačním běhu jen v některých případech: -

při pochodu řídkým lesem, kde je nedostatek orientačních záchytných bodů

-

v rovinatém terénu

-

pro přesnou dohledávku kontroly apod.

Obr. č. 22: Určení azimutu (Rogl, 1982)

56

Postup určení azimutu (viz. obr. č. 22): a) busolu uchopit do dlaně, aby byla ve vodorovné poloze b) zaměřit směrovou šipku na busole požadovaným směrem postupu c) otáček otočnou krabicí busoly tak dlouho, až je severní část magnetické střelky v „domečku“ u označení N (S) d) u rysky směrové šipky na otočné krabici přečíst velikost azimutu

 PŘENESENÍ SMĚRU BĚHU Z MAPY DO TERÉNU Nejdůležitější při práci s busolou je umět přenášet směr běhu z mapy do terénu. Každý budoucí závodník se to musí co nejdříve naučit. Představte si situaci : máme busolu, mapu, víme odkud kam chceme cestovat (např. Náměšť – Karlovy Vary), ale nevíme, kterým směrem. Postup je následující: Obr. č. 23: Postup přenášení směru běhu z mapy do terénu 1. Záměrnou hranu busoly přiložte k mapě ve směru běhu na spojnici vlastního stanoviště a svého cíle. Pro zapamatování: směrová šipka na busole, která je rovnoběžná se záměrnou hranou, musí už od počátku ukazovat směr od vašeho stanoviště k cíli. 2. Otáčejte kulatou krabicí se střelkou, až jsou rovnoběžné čáry na průhledném dně krabice rovnoběžné s poledníky /severojižními čárami/ na mapě. Sever krabice musí souhlasit se směrem k severu mapy, to znamená, že směřuje k jejímu hornímu okraji. Pro zapamatování: sever

na

busole musí směřovat k severu mapy.

57

3. Sejměte busolu z mapy a otáčejte celou busolou tak dlouho, až severní /to je červený/ konec střelky směřuje ke značce S /nebo N na cizích busolách/ na obvodu otočné krabice. Směr našeho pohybu ukazuje šipka v podélné ose busoly /na plexiskle/, její prodloužení do terénu ukazuje směr naší cesty v přírodě.

 MĚŘENÍ A ODHAD VZDÁLENOSTI Měření a odhad vzdálenosti v terénu je důležitým prvkem při orientaci a při každém pohybu podle mapy vůbec. Tento odhad vzdálenosti lze provádět několika způsoby.  KROKOVÁNÍ Nejspolehlivějším způsobem měření uběhnuté vzdálenosti v terénu je krokování. Při tomto relativně velmi přesném způsobu měření musíme předem znát délku svého kroku při chůzi po rovině, ale také s kopce a do kopce. Vzhledem k obvyklým měřítkům orientačních map doporučuji pro snadnější přepočet uběhnuté vzdálenosti předem znát počet dvojkroků potřebný k překonání stometrového úseku. Při zjištění tohoto počtu kroků postupujeme následovně: - v terénu si např. pomocí pásma vytyčíme stometrový úsek po rovině. Tento úsek proběhneme mírným tempem několikrát ( minimálně 5-10x ) tam i zpět a vždy si počítáme a zapíšeme počet potřebných dvojkroků. Ty pak sečteme a vydělíme číslem, kolikrát jsme úsek proběhli – tím dostaneme svůj průměrný počet dvojkroků na 100 m po rovině - tentýž postup provádíme pro úsek vytyčený z kopce a do kopce - vhodné je si zjištěné počty zapsat přehledně do tabulky a zapamatovat

58

Tab. č. 3: Vzor tabulky pro odhad vzdálenosti krokováním počet dvojkroků na 100 m rovina

z kopce

do kopce

klus chůze

 ODHAD VZDÁLENOSTI NANÁŠENÍM ZNÁMÉ DÉLKY Výborně poslouží při odhadu vzdálenosti, kterou máme ještě před sebou tam, kde se vyskytují ve směru cíle dílčí úseky stejné velikosti – například podél komunikací telegrafní sloupy, patníky…Zjistíme si, jak jsou od sebe vzdáleny (např. telegrafní sloupy přibližně 50 metrů) a od našeho stanoviště jednotlivá pole spočítáme. (viz obr. č. 24).

Obr. č. 24: Odhad vzdálenosti nanášením známé délky (Rogel, 1982)

 ODHAD VZDÁLENOSTI SROVNÁVACÍ METODOU Tato metoda se hodí pro odhad vzdálenosti, kterou máme ještě překonat. Srovnáváme vzdálenost v terénu se vzdálenostmi, které máme „v oku“ (např. 50metů). Tato metoda je ale spolehlivá jen na kratší vzdálenosti (dle Koče 1980 do 300 metrů). Na delší vzdálenosti je dle Koče (1980) vhodnější použít této metody: -

do prstů jedné ruky uchopíme stéblo, držíme ho ve svislé poloze, mírně ruku natáhneme před sebe (asi 65 cm před očima)

-

zavřeme jedno oko a druhým se díváme přes stéblo na pozadí, jehož vzdálenost od našeho stanoviště chceme odhadnout

-

totéž pak uděláme druhým okem, zavřené máme zase první oko (viz obr. č. 25) 59

-

stéblo se pokaždé promítne na jiné místo na pozadí, oba body si zapamatujeme a odhadneme jejich skutečnou vzájemnou vzdálenost

-

tento odhad násobíme deseti a určíme tak vzdálenost pozorovaného objektu (viz obr. č. 26).

Obr.č .25: Odhad vzdálenosti srovnávací metodou (Koč, 1980)

Obr. č. 26: Matematické zdůvodnění odhadu vzdálenosti srovnávací metodou (Koč, 1982)  ODHAD VZDÁLENOSTI PODLE VIDITELNOSTI CÍLE Různé prameny uvádějí různé charakteristiky vzdáleností, tato metoda patří k těm méně přesným, přesto nám při hrubém odhadu vzdálenosti může pomoci.

60

Obr. č. 27: Odhad vzdálenosti podle viditelnosti cíle ( Zálesácký rok, 1988)

61

 NÁCVIK ORIENTAČNÍ TECHNIKY Orientační techniku (čtení mapy, určování azimutu…) je možno nacvičovat a zdokonalovat teoreticky (studiem map, analýzami závodů apod.) nebo v terénu (např. absolvováním různých cvičných orientačních závodů a her…). U dětí mladšího věku by samozřejmě měla převládat forma herní. Některé náměty her na procvičení orientační techniky uvádím v metodické části diplomové práce.

62

5. Teoretické základy vedení zájmového kroužku

5. 1 Zájmové vzdělávání jako součást výchovy mimo vyučování 5. 1. 1 Vymezení pojmu zájmové vzdělávání Zájmové vzdělávání poskytuje podle školského zákona účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti Zájmové vzdělávání lze podle vyhlášky o zájmovém vzdělávání uskutečňovat zejména těmito formami: 

pravidelnou výchovou, vzdělávací a zájmovou činností



příležitostnou výchovou, vzdělávací, zájmovou a tematickou rekreační činností nespojenou s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání



táborovou činností a další činností spojenou s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání



osvětovou činností včetně shromažďování a poskytování informací pro děti, žáky a studenty, popřípadě i další osoby a vedení k prevenci patologických jevů



individuální práci, zejména vytvářením podmínek pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů



využitím nabídky spontánních činností. Vyhláška o zájmovém vzdělávání předpokládá, že výčet výše uvedených forem

zájmového vzdělání není úplný a zájmové vzdělávání lze realizovat i jinými formami, např. formou příměstského tábora s přenocováním.. Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, zejména ve střediscích volného času (domy dětí a mládeže, stanice zájmových činnost), školních družinách a školních klubech.

5. 1. 2 Zájmové vzdělávání a legislativa Systém právních předpisů platných pro školská zařízení je velmi rozsáhlý a v čase velmi proměnlivý. 63

Obecně lze právní předpisy rozdělit podle jejich právní síly a podle území, na kterém mají platnost. V rámci celé České republiky mají platnost: 

ústava a ústavní zákony, přijaté mezinárodní úmluvy



zákony



nařízení vlády



vyhlášky jednotlivých ministerstev Tyto předpisy jsou doplněny dalšími speciálními normami platnými pro školská

zařízení, např. metodickými pokyny, sděleními nebo informacemi ministerstev. Platnost všech těchto obecně nebo speciálně platných předpisů je limitovaná tím, že předpis nižší právní síly vychází ze zmocnění vyššího a nemůže tento předpis měnit. Mimo celostátně platných právních norem jsou dále vydávány další normy, které mají územně omezenou platnost a to: 

vyhlášky krajů pro území příslušného kraje,



vyhlášky obcí pro území příslušné obce. Tyto vyhlášky jsou doplněny dalšími speciálními normami platnými

pro školská zařízení, např. zřizovací listinou příspěvkové organizace, usnesením příslušného orgánu samosprávy nebo sdělením obecního či krajského úřadu. Platnost všech těchto obecně nebo speciálně platných předpisů je opět limitovaná tím, že předpis nižší právní síly vychází ze zmocnění vyššího a nemůže tento předpis měnit. Níže uvádím seznam zákonů, které jsou dle mého názoru tak důležité, že by mělo být povinností každého vedoucího či učitele podrobně se s těmito zákony a vyhláškami seznámit a daná nařízení respektovat. A to i přesto, že vyhlášky obsahují i některé paragrafy týkající se záležitostí, které nejsou v kompetenci vedoucího. Vedoucí by měl v zájmu zdraví a ochrany dětí na případné nesrovnalosti se zákonem upozornit a vyžadovat nápravu. 

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – § 111



Vyhláška MŠMT č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání



Vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů



Zákon číslo 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů



Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých

64

Seznam všech platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy je k dispozici na www stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy http://www.msmt.cz/, úplné znění předpisů lze nalézt tamtéž nebo na portálu Veřejné správy České republiky http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/_s.155/6966/place .

65

5. 2 Osobnost vedoucího zájmového kroužku 5. 2. 1 Psychologicko-pedagogické vlastnosti vedoucího Vedoucím zájmového kroužku může být osoba starší 18 let, která organizuje, plánuje a vede celý kroužek. Podmínkou je jeho dobrý zdravotní stav a tělesná zdatnost. V náročných podmínkách musí zvládnout nejen sebe, ale pomoci i dětem, pokud bude třeba. Musí být dobrý organizátor, jeho osobnost vyspělá, mít dobrý vztah k lidem a dětem především, rozumět jejich zájmům, umět respektovat zvláštnosti jejich vývoje a mít kladné charakterové vlastnosti. Své jednání podřizovat stanovenému cíli, řídit se pevnými zásadami, neustupovat v úsilí dosáhnout vytyčeného cíle ani mnohým neúspěchům a překážkám. Být rozhodný, mít vypěstované sebeovládání, jednat samostatně, dostatečně sebevědomě a se silnou vůli. Cvičitel svým příkladem v mnohém ovlivňuje děti, jejich úspěchy, ale i vztahy mezi nimi, je pro děti vzorem. Jelikož se děti musí také něco naučit, musí být sám odborníkem v daném oboru. Cílem jeho práce je utužení zdraví, upevňování tělesné zdatnosti a kulturní úrovně členů kroužku. Vede děti k účasti na

závodech a získává další zájemce

o orientační běh. Ve své práci využívá všech dostupných informací a vědomostí z oblasti orientačního běhu , tělesné kultury, pedagogiky a psychologie dětí. Veškerou činnost provádí vhodným a pro děti přitažlivým způsobem.

5. 2. 2 Vedoucí a styl vedení skupiny Dle Fontany (1995) rozlišujeme tyto styly vedení: 

autoritativní - děti jsou závislé na vedoucím, který práci pouze rozděluje, určuje

formy činnosti a zcela zásadním způsobem kontroluje její plnění. Stálým napomínáním vytváří v kroužku atmosféru nespokojenosti, nebere v úvahu iniciativu dětí, často tímhle způsobem maskuje své minimální odborné a pedagogické kvality. 

liberalistický - dětem ponechává značnou volnost, nelze mluvit o účinné řídíc práci.V začátcích tento styl dětem vyhovuje, později však se práce v tomto kroužku stává nezajímavou, produktivita práce je nízká, děti začíná nudit a ony z kroužku odcházejí



demokratický - je založen na vzájemném respektování vedoucího a dětí. Vedoucí s dětmi diskutuje, s jejich pomocí hledá optimální řešení vzniklých nebo předpokládaných situací. Při kontaktu s dětmi se chová klidně, jedná s nimi jako 66

sobě rovnými, nenadržuje jedněm, podporuje jejich samostatnost, dává jim najevo, že úkoly splní a tím jim posiluje sebevědomí. Práce se zúčastňuje, ukazuje, že je také členem skupiny, děti potom ochotně přijímají jeho požadavky, postoje a normy. Vypráví si s nimi, zajímá se o jejich problémy. Dbá na to, aby mezi nimi byly zdravé vztahy, nešetří pochvalou, naopak nebrání se i výtce. Pochvaly mohou být veřejné, u výtky je vhodné volit soukromí. Zamýšlí se nad chováním a postoji dětí, spolupracuje i s rodiči. Mezi dětmi, v takto vedeném kroužku, panují přátelské vztahy, produktivita práce je značná a takto vedené kroužky mívají dlouhou životnost a dobré výsledky Z výše uvedených přístupů vedoucího k dětem vyplývá, že jako optimální vedení se jeví demokratické. Nelze mluvit vždy o přesně vyhraněném přístupu. U mladších dětí budou i při demokratickém přístupu nutně vystupovat některé prvky autoritativního a vzhledem k jejich mentalitě nebudou na závadu, u starších je nutno tohoto přístupu se vyvarovat. Také při hrozícím nebezpečí nebo v extrémních podmínkách musí demokratický přístup na nezbytně nutnou dobu nahradit přístup autoritativní.

5. 2. 3 Spolupráce vedoucího s rodiči Vedení zájmového kroužku se neobejde bez kontaktu s rodiči. Je vhodné uspořádat během roku několik schůzek, či jinou formou (např. informační dopis) rodiče informovat o dění v zájmovém kroužku – jak často a jaké délky budou schůzky kroužku, co bude náplní schůzek, jakou výbavu pro schůzky budou děti potřebovat, jak často se budeme zúčastňovat závodů, seznámení a slavnostní vyhlášení výsledků závodní sezóny apod.

67

5. 3 Plán práce kroužku Proč plánovat? Aby kroužek splnil

svůj účel (vytvoření kvalitního kolektivu, podnícení

trvalého zájmu členů kroužku k orientačnímu běhu a sportovní aktivitě, pestrá a zajímavá činnost kroužku…) je třeba pečlivě plánovat nejen náplň jednotlivých schůzek, ale i celoroční plán práce kroužku. Plán by měl kromě rámcového rozvržení činnosti kroužku („co budeme dělat“) obsahovat též výchovně vzdělávací cíle („proč to budeme dělat“), klíčové kompetence ( souhrn vědomostí, dovedností, schopností, které člen kroužku během činnosti v kroužku získá) i metody práce („jak budeme postupovat“).

Příklad plánu práce kroužku Kroužek: Orientační běh - začátečníci  výchovně vzdělávací cíl 

připravit dítě na závodní činnost v orientačním běhu



rozvíjet morálně volní vlastnosti a smysl pro fair play



rozvíjet pohybové schopnosti a to zejména obratnost, rychlost, vytrvalost, smysl pro orientaci

 obsah činnosti: trénink je rozdělen na: 

teoretickou přípravu: seznámení s pravidly ob, mapovým klíčem, popisy kontrol , s historií OB, se zásadami správné hygieny apod.



praktickou přípravu: trénink práce s mapou a busolou v terénu



všestranná tělesná příprava: cvičení a hry na rozvoj rychlosti, síly, obratnosti, vytrvalosti, doplňkové sporty (plavání, lyžování..) apod.



účast na závodech

 očekávané výstupy 

člen kroužku zvládnul techniku práce s mapou a busolou – umí vysvětlit mapové značky a postup orientace mapy podle busoly, umí určit azimut, přenést směr běhu z mapy do terénu…



zvládá odhad vzdálenosti



samostatně absolvuje závod v orientačním běhu 68



zná zásady hygieny a poskytnutí první pomoci



samostatně absolvuje závod v orientačním běhu

 metody práce 

různé

druhy

mapového

tréninku:

liniové,

s využitím

azimutu,

bez předepsaného postupu, trénink ražení… 

průpravné hry a cvičení na rozvoj kondice v přírodě, klubovně i tělocvičně

 klíčové kompetence 

člen kroužku získá kompetence pohybové, komunikativní, k řešení problémů, klíčové kompetence k naplnění volného času



získá pozitivní vztah ke sportu



dokáže trénovat v týmu – týmová spolupráce



naučí se překonávat překážky (povětrnostní podmínky, únava apod.)

 rámcový celoroční plán 

před zahájením činnosti kroužku: materiální a technické zajištění kroužku (klubovna, různé druhy map, busoly, zamluvit tělocvičnu.…)



září –říjen: nábor nových členů, informační schůzka s rodiči o plánované činnosti kroužku, cvičení v přírodě i klubovně zaměřené na zvládnutí základů práce s mapou, všestranná tělesná příprava, účast na jednom či dvou závodech (motivační seznámení s pravým orientačním během)



listopad-únor: klubovna – čtení mapy, hry cvičící paměť, znalost topografických

značek…

Příroda

–

vycházky,

cvičené

závody.

Doplňkové sporty – bruslení, rekreační plavání, běžky, zimní soustředění na horách 

březen-červen: trénink v přírodě – práce s busolou, azimutové závody, účast na závodech



červenec-srpen: letní soustředění – technický a taktický výcvik, cvičné závody, míčové hry, rekreace.. .Účast na vícedenním závodě

69

5. 4 Materiálně - technické vybavení kroužku Orientační běh je značně náročný na materiální vybavení při organizaci závodů,

při vedení zájmového kroužku jsou nejnáročnějším vybavením mapy a

buzoly. Kontroly a startovní průkazy si můžeme jednoduše vyrobit sami. Materiálně – technické vybavení kroužku je vhodné zajistit před zahájením činnosti kroužku.  Mapy Mapy jsou nejdůležitějším a též nejnákladnějším materiálním vybavením kroužku. Při tréninku orientace je vhodné využít několika druhů map: 

originální mapy pro OB Pro výuku začínajících orientačních běžců jsou samozřejmě ideální – stejné

mapy budou děti používat i při závodech. Získat je můžeme v místním či nejbližším klubu orientačního běhu, využít můžeme i archivy map pro OB na internetu (seznam odkazů na některé archivy map OB dostupný na www http://obmapy.shocart.cz/archiv.htm ). Osobně doporučuji Mapový server ČSOB dostupný na www http://csob.tmapserver.cz/ , který má intuitivní ovládání a obsahuje též náhled map. 

plány: místností, budov, nejbližšího okolí, mapy měst…

Obr. č.28 : Vzor plánku bytu

70

Obr. č.29 : Vzor plánku okolí ( Koč, 1980)

Obr. č.30 : Možný postup tvorby plánku (Rogl, 1982)

71

Jako podklad pro tvorbu plánu blízkého okolí školy nebo okolí klubovny můžeme použít mapu ČR velkých měřítek (1:10 000, 1:5000). Tyto mapy lze zakoupit v nejbližším podniku Geodézie, a.s. nebo na katastrálních úřadech, prohlížet a tisknout je lze na www stránkách Geoportálu Zeměměřičského úřadu http://geoportal.cuzk.cz/wmsportal/ . Pro získání podkladových map můžeme též využít www mapové servery – např. http://www.seznam.cz/. mapy atd. Z podkladových map můžeme vybrat jen ty údaje, které se nám pro danou aktivitu hodí, dokreslit údaje, které nám chybí…Údaje můžeme dokreslit ručně, nebo pomocí grafického programu. Tvůrci orientačních map používají speciální software – nejrozšířenějším programem je OCAD (Orienteering Computer Aid Drawing). V současné

době

je

k dispozici

ve

verzi

9,

verze

6

je

freeware.

(http://www.ocad.com/en/index.htm , sekce Downloads). Program má intuitivní ovládání, umožňuje nascanovat předlohu, obsahuje značky podle mezinárodního mapového klíče pro OB, definovat můžeme i své vlastní značky a symboly. Samozřejmě nechybí možnost tisku mapy.

Obr. č. 31: Výřez ze základní mapy CR 1:10 000 (Geoportál

72

ZÚ)

Obr. č. 32: Plánek upravený v programu OCAD  Busoly Busola patří do výzbroje každého závodníka Se zapůjčením busol pro nováčky kroužku problémy nebývají – školy, ale i DDM, je ve většině případů mají zahrnuty ve svém materiálním vybavení (busoly používají ve výuce nebo při různých aktivitách v přírodě). Jakmile se dítě rozhodne, že se orientačnímu běhu bude věnovat i v dalším roce, doporučujeme mu pořídit si busolu vlastní.  Kontroly Při závodech se používají červenobílé silonové lampiony velikosti 30x30 cm. Lze je zakoupit v obchodech nabízejících potřeby pro orientační běh (např. H.S.H Sport Praha http://shop.orienteering.cz/). Současná cena za jeden lampion se pohybuje okolo 70-80 Kč/ks, potřebovat budeme asi 15 ks – 20 ks. Můžeme si je ale vyrobit i doma sami, nebo je v začátcích existence kroužku nahradit kontrolami papírovými (např. tvrdý papír A4 úhlopříčně rozdělit, vybarvit červenobíle, obalit do fólie či zalaminátovat.) 

označení průchodu kontrolou:

pořízení elektronického razícího systému je

nákladnou záležitostí, nahradit je lze mechanickým způsobem ražení – kleštičkami, které lze též zakoupit ve specializovaných obchodech – současná cena se pohybuje v rozmezí 250 – 400kč/10ks. 73

Další možné způsoby označení průchodu kontrolou: razítka, opis symbolů…  Startovní průkazy Protože čipy jsou poměrně nákladnou investicí, do které se určitě v prvním roce existence kroužku nebudeme pouštět (při závodech je lze zapůjčit od pořadatelů), nahradíme je při cvičných závodech papírovým průkazem. Z vlastních zkušeností doporučujeme kartičku z tvrdého papíru o rozměrech 5,5 x 15 cm. Děti si do něj označují průchod kontrolou (razítkem, dopsáním symbolů, proštípnutím kleštičkami…) Každý si průkazku nosí způsobem, který mu osobně vyhovuje – připevněný šňůrkou k zápěstí, v mapníku s mapou, v kapse… Abychom si neustálý tisk průkazek co nejvíce usnadnili, vytvořili jsme si v počítači šablonu (viz příloha č. 4 ). Stačí jen vytisknout a na kopírce nakopírovat potřebné množství na tvrdé papíry.  Oddílový dres Plní několik funkcí – v členech kroužku probouzí pocit sounáležitosti, hrdosti…, vedoucímu kroužku umožňuje např. rychleji vyhledat svoje svěřence v lese nebo na shromaždišti mezi ostatními závodníky. V prvním roce existence kroužku nemusíme hned pořizovat nákladné speciální oddílové dresy pro orientační běh. Stejný účel splní například obyčejná bavlněná trička s namalovaným znakem oddílu – vhodné je, aby se na výrobě loga podílely i děti.  Lékárnička Je nezbytnou součástí na všech trénincích, závodech… Její obsah musí být vždy v pohotovém stavu, v čistotě, chráněn před zvlhnutím nebo mechanickým poškozením. Na táborech či soustředěních, víkendových pobytech apod. musí být k dispozici velká zdravotnická brašna - její minimální obsah upravuje příloha vyhlášky 106/2001 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti (viz příloha č. 17). Při trénincích a jednodenních výpravách stačí brašna malá. Osvědčilo se nám nosit vždy s sebou: * šátek trojcípý * rychloobvaz na rány * obinadlo elastické * obinadlo škrtící gáza * náplast na cívce * přípravek k dezinfekci kůže a povrchových ran (Septonex) * mast nebo gel při poštípání hmyzem (Fenistil) * Jodisol (desinfekce klíšťat) * nůžky * zavírací špendlíky.

74

5. 5 Bezpečnost a ochrana dětí Každý vedoucí zájmového kroužku musí být nejen obeznámen se základními bezpečnostními předpisy pro práci s dětmi a se zásadami bezpečnosti, ale umět též tyto zásady v praxi aplikovat, aby eliminoval nebezpečí úrazů apod., které je při sportovní činnosti značné.

5. 5. 1 Právní předpisy týkající se BOZP ve školství Právní základ zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výchově a vzdělávání žáků je především v obecně závazných právních předpisech. např.: 

vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání,



vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů,



metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT č. j. 37 014/200525…)



vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů,



vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.

5. 5. 2 Zásady bezpečnosti při práci s dětmi  přihláška do kroužku a pravidelná činnost 

v přihlášce dítěte do kroužku uvést kromě základních údajů též další upozornění (hlavně na zdravotní stav, alergie, citlivost na léky,



přihláška musí obsahovat i kontaktní telefonní čísla, e-mail adresy, … na rodiče, nebo jejich zákonné zástupce



u malých dětí je nutno řešit jejich odchod ze schůzky (akce) tj. zda si je budou vyzvedávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce, nebo mohou odcházet sami. Po skončení schůzky nebo akce je třeba zajistit, aby v případě nepřítomnosti rodiče dítě neodešlo samo. Případné kolizní situace pak lze řešit nejlépe pomocí telefonu, mobilního telefonu nebo osobním doprovodem dítěte.

75



na některé z úvodních schůzek provést poučení dětí o základních pravidlech činnosti oddílu (kroužku), tj. bezpečnostních pravidlech. Zapíšeme to do deníku vedoucího nebo deníku kroužku. Pozor na proškolení nepřítomných.



pokud se dítě delší dobu nezúčastňuje činnosti kroužku, je vhodné zjistit nějakou formou, zda o tom rodiče ví, a situaci vhodnou formou dořešit (ukončením členství, omluvou pro nemoc či jiné důvody, …)



vždy před každou činností upozornit děti na specifika činnosti a nebezpečí vzniku úrazu. Toto upozornění musí být všem dětem srozumitelné a všechny jej musí slyšet. Vedoucí musí důsledně vyžadovat plnění všech příkazů a zákazů, tj. tyto by neměly být pouze formální.

 bezpečnost při činnosti v budově, hřišti, tělocvičně (tábory YMCA, 2008) 

dodržovat řád budovy, tělocvičny, hřiště nebo pokyny majitele (správce)



odstraňovat zjištěné závady a všechna zařízení obsluhovat podle návodu



při pohybových hrách odstranit nebo zakrýt nebezpečné předměty (rohy nábytku, kamna, vratké nebo rozbitné věci)



dávat pozor na žhavé předměty - kamna, vařiče apod.



v místnosti, kde je otevřené okno, by měla být s dětmi dospělá osoba



před opuštěním místnosti uzavřít všechna okna, vypnout a zajistit všechna zařízení



používat vhodný sportovní oděv a obuv



před vlastním sportovní aktivitou se rozcvičit



cvičení na nářadí pouze pod dohledem cvičitele, který dává záchranu



dbát, aby nedošlo k přetěžování nebo jednostranné zátěži dětí



nesportovat bezprostředně po jídle

 aktivity v terénu a noční hry (tábory YMCA 2008) 

přesně vymezit prostor, délku trvání, místo srazu, svolávací signál, podrobně vysvětlit pravidla a poučit o rizicích terénu



vyhýbat se rizikovému a zejména vedoucím nedostatečně známému terénu



vzít v úvahu charakter terénu a fyzickou připravenost účastníků, nezařazovat fyzicky náročné akce bezprostředně po hlavním jídle



noční hry pouze v bezpečném terénu (podrobně prohlédnout za světla), který děti znají a je jasně ohraničen 76



stanovit postup v případě zabloudění



u tras zajistit četné kontroly vedoucích



dbát na dodržování dostatečného odpočinku po akci



posoudit nebezpečí nočních her ve městě, v osídlených oblastech dodržovat noční klid

 bezpečnost na závodech 

pozor na počasí (vhodná výstroj, pokrývka hlavy, pláštěnka..)



dbát pravidel silničního provozu při pěších přesunech po silnici



seznámit děti s místem shromaždiště (v kterém městě se nacházíme) a s pokyny pořadatelů závodu



zkontrolovat, zda-li všichni rozumí popisům



podle startovních časů můžeme přidělit začátečníkům patrona z řad zkušenějších – doprovodí ke startovní čáře, vysvětli, poradí



po doběhu dohlédnout, aby se děti umyly a převlékly

77

METODICKÁ ČÁST

6. Úvodní komentář k metodické části Na základě teoretických poznatků a vlastních zkušeností si dovoluji předložit v metodická části diplomové práce ověřený model celoročního programu činnosti kroužku orientačního běhu. Model programu, který předkládám, je určený pro kolektiv začátečníků, pro první rok existence kroužku orientačního běhu. Měl by napomoci praktickými radami převážně začínajícím vedoucím kroužku orientačního běhu, orientační hry a pohybové aktivity zde uvedené mohou využít též učitelé, vedoucí sportovních kroužků, vedoucí letních táborů apod. Tento program je ověřený v praxi (kroužek OB při DDM v Náměšti nad Oslavou, rok 2005/06, 12 dětí ve věku 8 – 13 let), při jeho sestavení jsem čerpala především ze svých několikaletých zkušeností z vedení sportovních a turistických zájmových kroužků. Výchozí teoretické poznatky čerpám z odborné literatury, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

Poznámky k organizaci činnosti kroužku Při činnosti našeho kroužku orientačního běhu se nám osvědčily tyto drobnosti:  Pestrá činnost kroužku: aby byla činnost dostatečně pestrá, zaměřit se nejen na vlastní trénink a závody, i když je to hlavní náplní činnosti kroužku. Zapojovat se též do různých her a sportovních soutěží, které se v okolí města pořádají – např. kolové závody, turistické pochody, podniknout např. víkendová putování po území ČR, v zimě sportovat v tělocvičně a na běžkách či bruslích, jezdit plavat…..Neměl by chybět zimní lyžařský zájezd na hory ani letní soustředění.  Mapy: předem zajistit různé druhy map v dostatečném počtu – pro každého člena kroužku jednu do osobního užívání a několik náhradních. Mapy je vhodné zalaminátovat, trať s kontrolami zakreslovat lihovým fixem červené nebo fialové barvy. Lze ji později lihem smazat a mapu tak opakovaně použít.

78

 Informační letáčky pro rodiče: 

Každý nově přijatý člen kroužku obdrží informační leták pro rodiče, který obsahuje základní informace o tom, co je to orientační běh, o činnosti kroužku (kdy se konají schůzky a tréninky a co na ně s sebou děti potřebují), jak probíhá přihlašování na závody a jak je zajišťována doprava na ně, telefonický kontakt na vedoucího kroužku apod.



Každý měsíc obdrží členové kroužku přehledný rozpis připravovaných akcí se všemi potřebnými informacemi, aby si mohli rezervovat včas čas v rodinném harmonogramu a nedocházelo ke zbytečným absencím. Měsíční rozpis obsahuje kromě pravidelných tréninků (kde sraz, co s sebou) také víkendové akce kroužku, závody (kde a kdy sraz, kam jedeme, co s sebou, kdy návrat...).



Na začátku jarní či podzimní závodní sezóny vypracovat pro rodiče přehled všech závodů, kterých se oddíl zúčastní. U každého závodu uvést datum a místo konání závodu, termín odevzdání přihlášky na závod, způsob dopravy, čas odjezdu i návratu, seznam potřebných věcí.

 Den a čas konání schůzky: 

Jako vhodný den konání schůzek se nám osvědčil pátek: děti již další den nemají školní povinnosti, takže když se vrátí z tréninku unaveni, rodiče nejsou nespokojeni, hojnější je i docházka, protože se děti již ten den nemusí učit a psát úkoly. Pátek je výhodný i z důvodů termínu konání závodů: děti jsou „čerstvě“ motivováni pro účast na nich.



Doba trvání jednotlivých schůzek: od jara do podzimu, kdy se většina schůzek odehrává v terénu, doporučujeme dobu 2 - 3 hodiny (dle vzdáleností zmapovaného území od klubovny). V zimním období převládají schůzky v klubovně – optimální doba schůzky hodina a půl, doba trvání schůzky v tělocvičně min 60 min.

 Schůzka v klubovně: Každý člen kroužku si s sebou na schůzky odehrávající se v klubovně nosí „Tréninkový deník orientačního běžce“ – sešit s tvrdými deskami velikosti A5, do kterého si z jedné strany společně sepisujeme či vlepujeme základní a dle mého názoru nezbytné poznámky z probírané teorie (ABC orientačního běhu, výtah z pravidel OB a historie OB, příklad vhodné výstroje dle různých podmínek počasí, vzor rozcvičení před každým tréninkem a závodem….). Úvodní listy z druhé strany

79

sešitu obsahují jednoduchou tabulku evidence výsledků absolvovaných závodů (datum závodu, místo konání, umístění, čas, poznámka).  Trénink v lese: 

Výhodné je mít dostatek map, plánků co nejblíže klubovny – minimálně dvě v dosahu pěšky. Na delší přesuny používáme kola. Musí být zkontrolována, zdali jsou v technicky přijatelném stavu. Děti musí mít vždy přilbu, dbáme na dodržování pravidel silničního provozu a vybíráme pro přesun méně frekventované komunikace. Další možností je po domluvě s rodiči sraz přímo na určitém shromaždišti v terénu, kam rodiče děti přivezou a opět si je zde vyzvednou. Této možnosti jsme ale nikdy nevyužily z důvodu pracovní vytíženosti rodičů.



Pro první mapové tréninky volit dobře prostupný a jasně ohraničený les, aby se nám nováčci moc nezatoulali. Trénink časově omezit: kdo nestihne proběhnout trať do zadané hodiny, vrací se nejkratší cestou na shromaždiště – ne domů!



Nováčci absolvují cvičnou trať zpočátku ve dvojicích, postupně samostatně. Jako první vhodné vysílat zkušenější dvojici, které může dle zadání vedoucího připravit kontroly pro ostatní. Každá kontrola obsahuje i papír, na který se všechny skupinky podepisují. Vedoucí, který jde poslední a kontroly sbírá, má tak přehled, která skupinka kde bloudí.



Náplň tréninků vždy přizpůsobovat počasí – raději mít připravenou suchou i mokrou variantu.

 Oddílové bodování: vyhlásili jsme celoroční soutěž v oddílovém bodování o medaile a putovní sošky a drobné odměny. Tato soutěž se těšila velké oblibě. Běžec roku: během závodní sezóny jsem bodovala výsledky z jednotlivých závodů následujícím způsobem: ten závodník, který měl průměr na 1km nejrychlejší, dostal za závod tolik bodů, kolik členů kroužku se závodu zúčastnilo. Závodník na druhém místě o jeden bod méně atd. V celoročním bodování zvítězil závodník s nejvyšším počtem dosažených bodů. Tři nejlepší obdrželi diplom a medaili, vítěz navíc putovní sošku „Běžec roku“. Rekordman roku: v tabulce rekordů jsme evidovali osobní rekordy – nejrychlejší dosažený průměr na 1km ze všech absolvovaných závodů. Tento průměr byl u každého závodníka v tabulce průběžně aktualizován. Na konci roku byli první tři v tabulce odměněni medailemi i diplomy, vítěz navíc putovní souškou “Rekordman roku“.

80

Běžec oddílu. Rekordman oddílu: těmito tituly se budou moci honosit ti šťastlivci, kteří v anketě Běžec roku či Rekordman roku zvítězí 3x po sobě. Obdrží sošky Běžec či Rekordman oddílu do trvalého užívání. Poznámka: oddílové bodování lze průběžně vyhodnocovat i po skončení jarní či podzimní závodní sezóny.  Oddílová kronika: naše kronika zachycovala veškeré dění v oddíle – jak a kdy náš oddíl vznikl, seznam zakládajících členů, popis průběhu jednotlivých schůzek, popis oddílových her, výsledkové listiny závodů, tabulky výsledků oddílového bodování, barevné obrázky i fotografie… Na zápisech do kroniky se postupně podíleli všichni členové oddílu, kronikář příspěvky přepisoval (kronika „lépe ladí oku“, pokud je psána jednou rukou), zodpovídal za aktuálnost a grafickou podobu kroniky. Případní zájemci si ji mohli kdykoli přečíst a prohlédnout.

Návod pro práci s metodickými listy Program kroužku je rozvržen do metodických listů dle kalendářních měsíců pro jeden školní rok – činnost začíná v měsíci září a vrcholí v období letních prázdnin. Každý metodický list je dále členěn do náplní jednotlivých schůzek, které probíhaly 1 x týdně v délce trvání 2 – 2,5 hod. Každá schůzka se skládá z části: 

úvodní část: úvodní seznámení členů s náplní schůzky, rozehřátí a rozcvičení organismu (příprava organismu na zátěž v hlavní části)



hlavní část: hry a aktivity pro nácvik orientace, sportovní a běžecké hry pro rozvoj síly, vytrvalosti..



závěrečná část: protažení, závěrečná reflexe průběhu schůzky, administrativní záležitosti Pořadí jednotlivých částí schůzky je nutné zachovat - tvoří logický celek,

splňují zásady postupného zatížení organismu apod. Doporučuji též zachovat pořadí jednotlivých schůzek, neboť obsahy částí zaměřených na nácvik orientace na sebe navazují a tvoří ucelenou metodickou řadu (první vycházka s mapou, linie vyznačená v terénu i v mapě, linie nevyznačená v terénu apod.). Libovolně kombinovat lze pouze části zaměřené na běžecké a sportovní hry. V případě nepřízně počasí lze také nahradit schůzku v lese schůzkou v klubovně.

81

7. Metodické listy ZÁŘÍ 1. SCHŮZKA - LES Zaměření: první seznámení s mapou – co je mapa, barvy na mapě, základní mapové značky, orientace mapy podle terénu i busoly, hrubé čtení mapy Úvod: seznámení nováčků s tím, jak funguje kroužek OB – kdy schůzky, co s sebou., zásady bezpečnosti. Stručné seznámení s abecedou OB – co je to OB, mapa… Hlavní část: * Vycházka s mapou: každý člen obdrží svoji mapu. Společně ji zorientujeme podle busoly i okolí. Vedoucí objasňuje význam jednotlivých základních mapových značek a barev – konfrontujeme s okolím. Vedoucí zakreslí do své mapy trať, kterou společně projdeme, ostatní si ji obkreslí do své mapy (viz obr. č. 33). Jdeme společně po trati a stále srovnáváme skutečnost s mapou. Vedoucí dává pozor – mají všichni zorientovanou mapu? Drží si palcem správné místo (palec ukazuje v mapě místo, kde se nacházíme ve skutečnosti)? Vedoucí upozorňuje na výrazné orientační body, klade otázky. Délka trasy asi 1,5 km. * čtení mapy - hra „Kde jsou kontroly“: vedoucí nechá děti projít samostatně nebo ve dvojicích či skupinkách úsek po lesní cestě. Na výrazná místa pověsit kontroly, úkolem dětí je zjistit počet kontrol a vyznačit jejich pozici do map. Obr. č. 33: Vzor trati první vycházky s mapou * trénink mapové paměti - hra „Rozstříhaná mapa“: v předem vymezeném herním území rozházet pro každou skupinku rozstříhanou mapu (10 - 15 kusů), mapy jsou shodné. První ze skupinky vyběhne a přinese jeden kousek mapy. Vyběhne druhý a přinese svůj kousek, pokud se hodí, přiloží jej k prvnímu. Pokud ne, předá jej dalšímu

82

v pořadí, ten jej odnese zpět a přinese jiný atd. Zvítězí skupinka, které se podaří nejdříve sestavit celou mapu. Závěr: společné zhodnocení průběhu schůzky, rozdání informačních letáků pro rodiče o činnosti oddílu, rozdání rozpisu akcí pořádaných v tomto měsíci. Dále každý obdrží plánek či mapku města. DU pro děti: vyznačit v plánku města svoje bydliště a cestu, kudy chodí do školy, na nákup… Potřeby: pro každého tréninková mapa, mapa města, informační leták pro rodiče, rozpis měsíčních akcí, potřeby do her: 3 - 4 stejné mapy rozstříhané na 10 částí, 5 kontrol, s sebou lékárničku Poznámka: mapu si každý ponechá, vezme domů a přinese na příští trénink.

2. SCHŮZKA - LES Zaměření:

liniový trénink ( trať s kontrolami vyznačena v terénu i v mapě –

dvojice) Úvod:

bezpečnost, společné zopakování barev na mapě a základních značek

mapového klíče Hlavní část: * Liniový trénink: závodníci se rozdělí do dvojic, každý z dvojice má svoji mapu. Do mapy si obkreslí trať zakreslenou v mapě vedoucího i s kontrolami, opíší si na papír slovní popis kontrol. Trať vede jen po cestách, často mění směr, aby se děti učili mapu stále dobře orientovat, a je v terénu vyznačena fáborky (délka si 2 km). Na trati jsou rozmístěny kromě kontrol zakreslených v mapě i kontroly falešné, které v mapě zakreslené nejsou. Úkolem dvojic je trať projít a opsat si do startovního průkazu kódy (písmena) ze správných kontroly (písmena dají dohromady tajenku). * rozvoj rychlosti - Honička dvojic: jedna dvojice se drží za ruce a honí ostatní. Kdo z dvojice dá babu, je vystřídán chyceným. Každý chycený si počítá trestný bod. Zvítězí hráč či hráči s nejmenším počtem bodů * Symboly pro popis kontrol: rozhovor o tom, k čemu slouží popis kontrol, proč se používají mezinárodní symboly. Seznámení se základními symboly pro popis kontrol (cesta, pěšina….) Závěr: vyhodnocení průběhu tréninku, rozdat každému seznam základních mapových značek (viz příloha č. 2), symbolické popisy kontrol (viz příloha č. 3) DÚ: zhotovit

83

pexeso zákl. mapových značek (cesta, pěšina, plot, posed, krmitko… – vždy na jeden lístek popis, na druhý značku) Potřeby: předem připravit trať (fáborky, kontroly), mapa pro každého, startovní průkaz pro každou dvojici, symbolické popisy kontrol pro každého, seznam nejpoužívanějších mapových značek pro každého (viz příloha č. 2), lékárnička

3. SCHŮZKA – LES Zaměření: liniový trénink bez zakreslených kontrol ( trať vyznačena v terénu i v mapě, kontroly jen v terénu – dvojice) Úvod: zásady bezpečnosti, zopakování základních mapových značek a významů jednotlivých barev na mapě Hlavní část: * Liniový trénink bez zakreslených kontrol: závodníci se rozdělí do dvojic, každý z dvojice má svoji mapu. Do mapy si obkreslí trať zakreslenou v mapě vedoucího. Trať vede jen po cestách, často mění směr, aby se děti učili mapu stále dobře orientovat, a je v terénu vyznačena fáborky (délka si 2 - 2,5 km). Na trati jsou rozmístěny kontroly , ale nejsou zakresleny v mapě Úkolem dvojic je trať projít a zakreslit do mapy chybějící kontroly, opsat do startovního průkazu kód jednotlivých kontrol a vytvořit jejich slovní popis. * rozvoj obratnosti - vybíjená všichni proti všem: vedoucí vhodní mezi členy kroužku míč. Kdo jej uchopí, snaží se jím zasáhnout některého z ostatních. Zásah znamená vyřazení ze hry, rovněž tak je vyřazen ten házející, který mine. Zvítězí poslední ve hře. Závěr: vyhodnocení průběhu tréninku Potřeby: předem připravit trať (fáborky a kontroly), mapy, startovní průkaz pro dvojici, míč, lékárnička

4. SCHŮZKA – LES Zaměření: liniový trénink se zkracováním (trať s kontrolami vyznačena v terénu i mapě, jednotlivci) Úvod: zásady bezpečnosti, zopakování základních mapových značek a významů jednotlivých barev na mapě,

84

Hlavní část: * Liniový trénink se zkracováním: každý závodník si do své mapy obkreslí trať zakreslenou

v mapě

vedoucího

s jednotlivými kontrolami, opíše si

i popis

kontrol (psán poprvé v piktogramech). Trať vede jen po cestách, často mění směr, aby se děti učili mapu stále dobře orientovat, a je v terénu vyznačena fáborky (délka si 2 - 2,5 km). Obr. č. 34: Příklad liniové trati se zkracováním Na několika místech se na mapě vyskytují „pytle“ – místa, kde fáborky vedou oklikou a cestu ke kontrole si jde tedy zkrátit (viz obr. č. 34 ) Pokud si závodník troufá ( je si jist, kudy jít), může si trať zkrátit. Poprvé se na trať vydávají jednotlivci, kdo si netroufá, může ve dvojici. Úkol: zaznamenat do startovního průkazu kód jednotlivých kontrol. * rozvoj rychlosti reakce - hra Červení a bílí: herní území rozděleno na dvě poloviny. Asi 2 metry od středové čáry stojí po obou polovinách (stojí, klečí, dřepí, leží) čelem k sobě dvě družstva – červení a bílí. Vedoucí vyvolá červení nebo bílí. Vyvolané družstvo honí členy družstva druhého, kteří se snaží utéci za hranici svého území. Kolik bylo chyceno soupeřů, tolik si družstvo připočte bodů. Vítězí družstvo, které bude mít na konci hry vyšší číslo součtu. Hrajeme na deset kol. Závěr: vyhodnocení průběhu tréninku Potřeby: předem připravit trať (fáborky, kontroly), mapy

85

1. VÍKENDOVÉ SOUSTŘEDĚNÍ Zaměření: bližší vzájemné seznámení členů kroužku Program: sportovní hry, trénink orientace Tab. č. 4: Program víkendového soustředění Den Pátek

Dopolední program

Odpolední p.I

Odpolední p.II

Večerní program

9.00 – 12-00

13.30 – 15.30

16.00 – 18.00

19.00 – 21.30

-----------------------

----------------------

příjezd,

příprava dřeva na

ubytování,

táborák, táborák

seznámení s okolím Házená Sobota

Neděle

liniový trénink se

drobné hry:

Razicí kolečko

táborák, noční hra:

zkracováním –

Dotýkaná

Fotbal

Bludičky

jednotlivci

Na čísla s míčem

(linie vyznačena

Lavinová honička

v terénu i mapě)

Baseball

liniový závod se

hra Blokáda

uklid ubytovny,

--------------------

zkracováním –

balení, přesun

jednotlivci

domů

(linie vyznačen v terénu i mapě)

Mokrá varianta programu soustředění: tréninkové závody se absolvují za každého počasí, Místo turnajů v míčových hrách zařadit turnaje v hrách deskových, táborák nahradit hrami ve společenské místnosti.

Seznam potřebných věcí: mapy, busoly, kontroly, lékárnička, papíry, baseballka, tenisák, fotbal míč, volejbal.míč, gumový míč, 2x ringo kroužek + síť, deskové hry, potřeby na hry,

 Dotýkaná Hráči jsou rozděleni na dvě družstva - lovce a zvěř. Lovci jsou pro lepší přehlednost barevně rozlišeni.Na začátku hry se obě družstva rozmístí do herního prostoru – asi třetina volejbalového hřiště. Po odpískání začíná lov a měří se čas potřebný k tomu, než lovci vyloví všechnu zvěř. Lovci mají k dispozici míč, kterým zvěř loví. S míčem se nesmí pohybovat, mohou si pouze nahrávat. Zvěř je ulovena, pokud se jí některý z lovců míčem dotkne, a odchází mimo herní území. Jakmile je uloven poslední

86

kousek, stopne se čas a hra končí. V dalším kole si hráči vymění úlohy. Zvítězí družstvo s nejkratším časem potřebným pro vylovení zvěře. Herní území: louka, hřiště Potřeby: míč, rozlišováky, stopky  Na čísla s míčem Hráče rozdělíme do čtyř družstev, každý člen družstva má své pořadové číslo. Každé družstvo sedí v jednom rohu hřiště. Vedoucí vyhodí vprostřed hřiště míč a zakřičí některé z čísel. Vyvolaní hráči se snaží míč chytit a získat tak pro družstvo bod. Vítězí družstvo, které získá v časovém limitu nejvíce bodů.  Lavinová honička Zřetelně označíme všechny hráče (například krepovou páskou) mimo vylosovaného hráče – chytače. Ten začne honit ostatní, koho chytí, stává se jeho pomocníkem (strčí pásku do kapsy). Zvítězí ten, kdo se udrží nejdéle. Herní území: kdekoli, Potřeby: krepové pásky  Razicí kolečko Kolem herního území rozmístíme kontroly s kleštěmi (asi 10 kontrol, rozestupy 15 –20 metrů od sebe), asi 5m od startovní čáry umístíme mapu, ve které je zakresleno asi 30 kontrol. Závodník si jich po odstartování snaží co nejvíce zapamatovat, oběhne kolem herního území a cestou orazí všechny kontroly do startovního průkazu. Na konci razícího kolečka má svoji mapu, do které zakreslí zapamatované kontroly. Razicí kolečko opakuje tak dlouho, dokud nepřekreslí všechny kontroly do své mapy. Jakmile odevzdá mapu vedoucímu, stopne se mu čas. Vyhrává závodník s nejkratším časem. Za zákres špatné kontroly je penalizace 1min Obr. č. 35 : Razicí kolečko kontrola

kontrola

kontrola

mapy závodníků

kontrola mapa vzor

kontrola

kontrola

87

Herní území: louka, hřiště Pomůcky: kontroly s kleštěmi, vzorová mapa, mapa a fix pro každého závodníka  Bludičky (Zapletal 1995) Vedoucí vytyčí v terénu pomocí světel (svíčka, sklenice od zavařeniny) cestu dlouhou asi půl km. Z každého světla (bludičky) musí být vidět bludička následující. U každé bludičky je umístěn papír s číslem bludičky a obrázkem (např.kresba různých věcí denní potřeby, piktogram z popisu kontrol…). Úkole soutěžících je co nejrychleji projít trať a zapamatovat si všechny obrázky – rozhoduje nejprve přesnost zapamatování, poté rychlost. Herní území: lesní cesta, Pomůcky: svíčky, zavařovací sklenice, různé druhů obrázků, stopky, papír, tužka.  Blokáda (Zapletal, 1995) V členitém území (rozloha asi 1 km čtvereční) určit čtyři význačná míst (např. křižovatky čest, vrchol kopce, seník, posed…) jako námořní přístavy (vzdálené od sebe max. 400 m). Připravíme zboží, které bude mezi přístavy přepravováno: lístečky s názvy pšenice ( dva lístky s číslem 1, dva s číslem 2, dva s číslem 3), cukr, nafta, uhlí, ruda (obdobně jako pšenice). Každou takovouto sadu připravíme ještě ve třech dalších barvách. Hráče rozdělíme na dvě družstva – první představují křižníky, druzí nákladní lodě. Křižníky se mohou pohybovat po celém herním území s výjimkou přístavů a jejich nejbližšího okolí. Když zadrží nákladní loď (chytí), zabaví celý náklad, který tato loď veze na palubě. Obchodní flotila se rozdělí na čtyři skupinky, každé odejde do svého přístavu. V každém přístavu zůstane velitel, který bude vydávat a přijímat zboží. Na začátku má v ruce všechny lístky jedné barvy. Z této zásoby vydá každé z lodí jeden lístek dle situace – pokud jsou nablízku křižník, nebo jedná-li se o slabšího běžce, vydá velitel lístek menší bodové hodnoty..Naložené lodě převáží zboží mezi přístavy. Křižník nesmí do území přístavu – jakmile jej spatří velitel přístavu, musí mu vydat všechny lístečky, které má u sebe. Hra trvá asi dvě až tři hodiny – podle počtu hráčů a velikosti herního území. Sečtou se bodová hodnota převezeného zboží. Pokud nákladní lodě převezly zboží v dvojnásobné hodnotě než bylo zboží zabavené křižníky – zvítězili ve hře. Herní území: les, pomůcky: lístečky představující zboží (30x4)

88

ŘÍJEN 5. SCHŮZKA – LES Zaměření:

liniový trénink bez zakreslené tratě – jednotlivci (trať i kontroly

vyznačeny v terénu, v mapě jen start a cíl) Úvod: zásady bezpečnosti, zopakování základních mapových značek a barev, společné * rozběhání - Honička trojic: děti vytvoří skupinky po třech, v každé skupince rozdá vedoucí čísla od jedné do tří. Vždy první z trojice honí druhého, druhý třetího, třetí prvního. Kdo je chycen, vypadá ze hry. * rozcvičení - společně běžecká abeceda, protažení. Hlavní část: * Liniový trénink : v terénu je pomocí fáborků vyznačena tréninková trať dlouhá asi 2 - 2,5 km, vedoucí většinou po cestách, přírodních liniích (rozhraní porostů, podél okraje pole…) s kontrolami. Děti mají pouze čistou mapu se zakresleným startem a cílem, není zde zakreslena trať ani kontroly. Úkolem dětí je po fáborkách proběhnout trať a zakreslit ji i s kontrolami do mapy, do startovních průkazů vytvořit popis kontrol (slovní nebo piktogramy). * rychlost, spolupráce, paměť - hra Štafetové sbírání čísel: ve vymezeném herním území (les, louka) rozdá vedoucí 2 sady předem připravených kartiček, každá sada je barevně odlišena. V každé sadě jsou kartičky z jedné strany očíslovány, z druhé obsahují text (viz příloha č. 5). Děti rozdělíme na dvě družstva. Na daný povel vyběhnou první ze skupiny a snaží se najít kartičku s číslem jedna, předají štafetu, druhý hledá kartičku s číslem 2 atd. Jakmile má družstvo všechny kartičky, snaží se složit z textu zprávu ( průběh závodu ve správném pořadí- pozor,čísla na kartičkách neodpovídají pořadí v textu). Zvítězí družstvo, kterému se podaří splnit úkol rychleji. Závěr: rozhovor o tom, jak bude probíhat náš první závod, připomenout čas a místo odjezdu, co s sebou na závod.. Zhodnocení průběhu schůzky, rozdat měsíční rozpis akcí Potřeby: předem vyznačit tréninkovou trať + kontroly, mapy, startovní průkazy,fixy, kartičky pro štafetový závod

89

6. SCHŮZKA – LES Zaměření: liniový trénink dvojic (trať není v terénu vyznačena) Úvod: zásady bezpečnosti při pohybu v lese, * rozběhání - Indiánská honička: indiánský náčelník označení čelenkou honí (ruka nad hlavou, druhá vydává válečný pokřik) ostatní (bělochy). Kterého bělocha chytí, ten se stává též indiánem (ruka nad hlavou, povyk) . Ostatní běloši jej mohou zachránit, pokud jej 3x oběhnou kolem dokola. Náčelník zvítězí, pokud ve stanoveném časovém limitu (např. 5 min) pochytá nadpoloviční většinu bělochů. * rozcvičení - společně běžecká abeceda, protažení Hlavní část: * Liniový trénink dvojic: Děti rozdělíme do dvojic, každý z dvojice si do své mapy obkreslí trať i s kontrolami z mapy vedoucího, do startovního průkazu zapíše popis kontrol. Úkolem dvojice je v co nejkratším čase projít trať a u každé kontroly zjistit, jaká mapová značka je na ní vyobrazena. (Trať vede jen po cestách, poprvé není v terénu vyznačena, délka 2 - 2,5 km) * odreagování - hra Středověk (Zapletal, 1995) : Metami označíme pozice jednotlivých stavů, např. 1 král, 3 - 4 šlechtici, 5 - 8 měšťanů a 10 - 15 sedláků. Hráč, který má míč, zavolá jméno hráče, jemuž chce míč hodit,on a snaží se jej přihrávat tak, aby určený hráč míč nechytil. Musí jej však hodit přesně, tj. aby míč letěl v úrovni mezi koleny a hlavou chytajícího hráče a maximálně s půlmetrovou odchylkou do strany. Hráč smí házet pouze příslušníkům svého stavu, stavům nižším a příslušníkům bezprostředně vyššího stavu. Tj. sedlák může házet ostatním sedlákům a měšťanům, měšťan navíc i šlechticům a šlechtici a král mohou házet všem. Pokud házející hodí míč nepřesně, musí opustit svou metu a míč si přinést. Stejně tak i chytající hráč, pokud hozený míč nechytne. Takto uvolněná meta smí být obsazena kterýmkoliv jiným hráčem, jehož metu, jakmile ji opustí, může obsadit opět kdokoliv z dalších kariéristů. Snahou hráčů je získat co nejvyšší postavení, pokud možno metu krále. Původní rozdělení na mety je možno nalosovat nebo po vysvětlení pravidel a ukázání met hru zahájit hromadným startem účastníků z určité vzdálenosti na hřiště. Vedoucí může někdy vykřiknout revoluce. To znamená, že všichni hráči musí doběhnout k určitému místu a pak obsadit místo podle toho jak rychle se vrátí co nejlepší. Herní území: louka, hřiště Potřeby: míč, označení met (větší kamínky) Závěr: zhodnocení průběhu schůzky

90

Potřeby: předem roznést kontroly i s obrázky mapových značek, mapy, fixy Tab. č. 5: Příklad mapových značek

7. SCHŮZKA – LES Zaměření: paměťový liniový trénink dvojic (trať není v terénu vyznačena) Úvod: pravidla bezpečnosti, * rozběhání - Kouzelnická honička: děti rozdělíme do dvou skupin, v každé určíme losem kouzelníka. Na znamení začínají kouzelníci honit ostatní členy svého družstva, koho chytí, ten zkamení. Vyhraje ten kouzelník, který nejdříve pochytá všechny členy svého družstva. (Zapletal, 1995) * rozcvičení - běžecká abeceda, protažení. Hlavní část: * Paměťový liniový trénink dvojic: děti rozdělíme do dvojic. Každá dvojice má k dispozici jednu mapu, do které si obkreslí trať i s kontrolami z mapy vedoucího, do startovního průkazu vepíše popis kontrol. Trať vede po cestách a přírodních liniích, délka 2-2,5 km. První z dvojice se na startu podívá do mapy, zapamatuje si úsek k první kontrole a vede k ní po paměti druhého z dvojice, který kontroluje postup v mapě. Pokud vodič zapomene, může do mapy nahlédnout, ale počítá si trestný bod. U první kontroly si opíší kód kontroly do startovního průkazu a vymění role, takto se střídají až do cíle. Nerozhoduje čas, trénujeme mapovou paměť, která je při závodě též užitečná. Hráči s největším počtem trestných bodů prohrávají.Důraz na fair – play. * rozvoj rychlosti, obratnosti - hra Přebíhaná: hráče rozdělíme do dvou družstev o stejném počtu hráčů. Jedno družstvo rozmístíme v herním území, k dispozici má zásobu

91

hadrových koulí. Druhé družstvo stojí na jedné straně území. Jeho úkolem je na daný povel přeběhnout na druhou stranu území, aniž by byl zasažen koulí. Za každý zásah si počítá trestný bod, počet bodů si pamatuje. Na povely vedoucího opakujeme přeběhy, po pěti minutách družstva vystřídáme. Zvítězí družstvo s menším součtem trestných bodů. (Zapletal, 1995) Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: předem roznést kontroly a zakreslit trať do mapy, mapy

8. SCHŮZKA – LES Zaměření: nácvik určení vlastní pozice na mapě Úvod: pravidla bezpečnosti při pohybu v lese * rozběhání – Běh k neznámému cíli: vymezíme dvě čáry ve vzdálenosti 20 – 30 metrů od sebe. Po jedné straně se rozestaví děti, na znamení vedoucího (písknutí) vybíhají k protější čáře. Vedoucí může písknout několikrát, každé písknutí znamená změnu směru běhu ( k opačné čáře). Později se vedoucí odmlčí, vítězí ten, kdo první proběhne čárou. * rozcvičení – běžecká abeceda, protažení Hlavní část: * čtení mapy – hra Najdi kontroly: vedoucí předem vymezí hranice herního členitého území (fáborky). V území rozmístí kontroly. Děti si obkreslí hranice herního území z mapy vedoucího do své mapy. Jejich úkolem je herní území projít a zakreslit všechny nalezené kontroly do své mapy. Start je hromadný, aktivita časově omezena. Při konečném hodnocení je za každou chybějící či špatně zakreslenou kontrolu připočítána časová penalizace. Zvítězí soutěžící s nejkratším vítězným časem. * hra pro rozvoj rychlosti, vytrvalosti - Na veverky: děti rozdělíme losem do dvou družstev – na veverky a obránce. Počet obránců = jedna třetina veverek V herním území rozhází obránci hadrové míčky. Úkol veverek: vynést z herního území co nejvíce hadrových koulí – každá veverka si je nosí do své vlastní spíže za hranici herního území. Pokud je chycena, musí hadrovou kouli vrátit, doběhnout k vedoucímu, kde splní trestný úkol (např. 5 dřepů) a vrátí se zpět do hry. Po časovém intervalu zvítězí ta veverka – která bude mít větší zásobu koulí. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky, připomenou na příští schůzku v klubovně přinést sešit „Tréninkový deník“

92

Potřeby: předem fáborky vymezit herní území, roznést kontroly, vzorová mapa území, vzorová mapa umístění kontrol, píšťalka, 50 hadrových koulí

ÚČAST NA ZÁVODECH V ORIENTAČNÍM BĚHU O sobotách či nedělích se zapojit do oblastních závodů v orientačním běhu. Nejedeme ale závodit v pravém slova smyslu, jedeme se seznámit se závodní atmosférou a průběhem závodů, vyzkoušíme fáborkové tratě (H10N, D10N, HDR), protože ještě nemáme dostatek zkušeností s orientací v neznámém lese. Účast na těchto závodech je velkou motivací – proč budeme až do jara poctivě trénovat práci s mapou? Abychom se už na jaře zapojili do závodů jako registrovaní závodníci.

93

LISTOPAD 9. SCHŮZKA - KLUBOVNA Zaměření:

tréninkový deník – ABC OB, výstroj běžce, čtení mapy, mapové

značky Úvod: odreagování, rychlost reakce - hra Molekuly: děti představují „molekuly“, které se volně pohybují po klubovně. Vedoucí ohlásí např.: “Molekuly, spojte se po třech (dvou, pěti, čtyřech, jedné…)“. Děti musí vytvořit skupinky o daném počtu osob. Kdo zbude, vypadá ze hry. Hra končí, když zbudou dva hráči. Hlavní část: * Tréninkový deník: brainstorming – rekapitulace pro nás již známých věcí (co je orientační běh, výzbroj orientačního běžce). Každý si vlepí do sešitu ABC orientačního běhu

(viz.

http://www.orientacnibeh.cz/csob/cojeob.php),

připíšeme

výstroj

orientačního běžce (oblečení – obuv, ponožky, spodní prádlo, běžecká souprava…), vlepíme tabulku vhodného oblečení při různém počasí (viz příloha. č. 6). * Čtení mapy:

co je mapa (zmenšený obraz části zemského povrchu, tzn.

zjednodušený obraz skutečného terénu. Čím větší území mapa zobrazuje, tím méně detailů můžeme do mapy zakreslit.Vedoucí připraví různé druhy map – turistické, pro OB, fotomapa, společně prohlédneme a zrekapitulujeme rozdíly. Práce s pracovním listem – příklad viz příloha č.7. * hra „Hopsavý kvíz – mapové značky“ Vedoucí rozmístí po prostorách klubovny, lépe i v jiných místnostech budovy kartičky s otázkami (zaměřeno na znalost mapových značek) Každá kartička obsahuje pořadové číslo, otázku, nabídku odpovědí. Závodník začne u kartičky s číslem Start – přečte si otázku, vybere „správnou“ odpověď – u ní je uvedeno, kterou kartičku (jaké číslo) má dále vyhledat. Kartičku vyhledá a dozví se zde, zda-li byla jeho odpověď správná. Pokud ano, je zde další otázka s různými odpověďmi – opět vybere odpověď a hledá kartičku s uvedeným číslem…. Pokud odpověděl na otázku chybně, najde nápis „Chyba – vrať se zpět“. Závodník musí tedy zpět na kartičku s předchozí otázkou a vybrat si jinou odpověď. Takto závodník absolvuje všechny otázky, až dojde ke kartičce s nápisem CÍL. Všechny odpovědi si během závodu zaznamenává do startovního průkazu. (tabulka o dvou sloupcích a osmi řádcích,

94

do prvního řádku napíší Start a vedle číslo správné odpovědi, na druhého řádku číslo první správné odpovědi, do druhého sloupečku číslo druhé správné odpovědi)… Zvítězí závodník s rychlejším časem potřebným pro absolvování celé trati. Trénujeme prostorovou paměť, znalost mapových značek. Vzor kartiček viz příloha č. 8. * hra pro rozvoj postřehu, rychlosti reakce - Elektřina: hrají dvě stejně početná družstva, sedí ve dvou řadách naproti sobě. V polovině vzdálenosti mezi posledními hráči stojí pet láhev. Všichni se za zády spojí rukama, aby soupeř na ruce neviděl. Vedoucí hodí minci, když padne panna, rozběhne se od krajních hráčů, kde není pet láhev, signál – stiskem ruky – tak se předává proud až k poslednímu hráči v řadě. Jakmile k němu signál doputuje, popadne láhev, snaží se být rychlejší než soupeř. Vyhrává družstvo s větším počtem bodů po časovém limitu. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky, rozdání měsíčního rozpisu akcí Potřeby: ABC OB, tabulka vhodného oblečení při různém počasí, pracovní list Čtení mapy – pro každého, kartičky pro hru „Hopsavý kvíz –mapové značky“, pet láhev, mince, rozpis měsíčních akcí pro každého

10. SCHŮZKA - TĚLOCVIČNA Zaměření: hry pro rozvoj rychlosti, obratnosti, síly Úvod: bezpečnostní pravidla pro pobyt v tělocvičně * rozběhání: běh po obvodu tělocvičny na znamení (klus, cval vpravo i vlevo, klus poskočný, klus zkřižmo, běh pozadu). Honička dvojic: je třeba vytvořit dvojice z přibližně stejně zdatných a rychlých jedinců. Hrajeme obvyklou honičku, pronásledují se jen ti dva, kteří tvoří dvojici. Vedoucí v určitých okamžicích pískne, tím se hra na pět sekund přeruší – kdo má při tomto signálu právě babu, počítá si trestný bod. Po pěti minutách vedoucí hru ukončí dvojitým písknutím. Prohrál ten z dvojice, který měl více trestných bodů. Pozn: po předání baby honič počítá do pěti než vyběhne druhého honit. (Kronesová, 1994) * rozcvička - rozcvičení převážně těch částí těla, které budou v hlavní části intenzivněji namáhány. Cvičenci vytvoří kruh a každý postupně předvede nějaký cvik Hlavní část: * Štafetový běh ve čtverci: 4 družstva, hrajeme v půli volejbalového hřiště, každé družstvo se do jednoho rohu. Na povel vyběhne první z každého družstva,

95

v co nejkratším čase oběhne čtverec vnější stranou, předá štafetu. Zvítězí rychlejší družstvo.různé obměny: skákání po jedné noze, běh pozadu (Kronesová, 1994) * Překreslování linie: vedoucí má dostatečné množství stejných map. Každému cvičenci dá jednu mapu a tužku. Cvičenci se umístí za startovní čáru. Na opačnou stranu tělocvičny vedoucí dá několik kopií map, na kterých je jedna zakreslená linie. Cvičenci po povelu start vyběhnou k protější straně tělocvičny, podívají se na linii, část linie si zapamatují, běží zpět ke svým mapám a zakreslí, co si zapamatovali. Takto běhají, dokud nezakreslí celou linii. Vyhraje ten, kdo celou linii správně zakreslil nejrychleji. * Fotbal: hraje se dle platných pravidel, můžeme vytvořit i více družstev. Hraje se po celé tělocvičně, branky tvoří žíněnky opřené o zeď. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: mapy se zakreslenými identickými liniemi (6-8), prázdné mapy i fix pro každého cvičence, 2 žíněnky, fotbalový míč

11. SCHŮZKA – NOČNÍ HRA „PAŠERÁCI“ Zaměření: noční hra Pašeráci v prostorách města (Zapletal, 1988) Úvod: zásady bezpečnosti při pohybu po městě, rozdělení dětí do skupin, vysvětlení pravidel hry. Hlavní část: vlastní průběh hry Pravidla: hrají dvě družstva – první plní roli pohraniční stráže, druhé v roli pašeráků. Pohraniční stráž se pohybuje v herním území délky min. jeden kilometry a šířky 200m. Tudy procházejí pašeráci se zbožím (stočený list papíru). Kdo je chycen pohraničníkem, odevzdá zboží a jde do vězení (zde čeká, než přibudou další dva zajatci, pak teprve se může zase zapojit do hry). Zboží vydává pašerákům jejich vůdce z tajného skladiště. Pokud se jim podaří projít, předají na druhé straně zboží „překupníkovi“ na předem dohodnutém místě. Zpět se vrací bez zboží, nemůžou být chyceni pohraničníky. Doba trvání hry: přibližně hodina, poté si družstva mohou prohodit role. Bodování: zvítězí pašeráci, pokud přenesou dvojnásobek zboží, než kolik jim sebrali pohraničníci. Pozn.: mladší děti mohou běhat ve dvojicích Závěr: vyhodnocení a zhodnocení průběhu hry Potřeby: listy papírů, stopky

96

12. SCHŮZKA - TĚLOCVIČNA Zaměření: hry rozvoj rychlosti, obratnosti, síly, piktogramy Úvod: organizační chvilka – kdo chybí, program hodiny… * rozběhání:Pochodové cvičení dvě skupiny, každá na jiném konci tělocvičny. První jsou vojáci. Všichni na daný povel stejnou nohou pochodují směrem k druhé skupině – důstojníkům. Na daný povel se otočí a snaží se utéci zpět na své území, důstojníci je loví a počítají a sčítají ulovené.Změna stran – která skupina ulovila nejvíc vojáků Hadovka: herní území přiměřeně uzpůsobit počtu cvičenců (malý prostor – hrozí ušlapání).Průběh: 2 – 3 honící dotykem peška chytí, chycený se chytí za ruku peška, který ho chytil, ale nechytá, dělá ocas. Vyhraje ten honící, který měl nejvíce chycených. Dechová cvičení – volně v prostoru tělocvičny ihned po ukončení honiček. * rozcvičení. Hlavní část: * Kruhový trénink: 1 KOBEREC nebo žíněnka : kotoul vpřed, kolébka na zádech, ruce připraveny vedle ramen, kotoul vzad, kotoul vzad ze sedu skrčmo do podporu klečmo 2. LAVIČKY: plazení po břiše, plazení po zádech, výskok na lavičku bez dohmatu + seskok, přeskok lavičky snožmo s dohmatem, přeskok snožmo bez dohmatu 3. ŹEBŘINY: vyručkovat, přeručkovat žebřiny vedle sebe + seskok, svis zády k žebřinám, skrčit přednožmo, svis 8x opakovat, leh hlavou k žebřinám, uchopit druhou příčku od zdola, zvednutím trupu hrudní záklon 8x.,stoj rozkročný u žebřin, držet se žebřin ve výši ramen, zručkovat dolů, výdrž 20 s – 8x 4. ŠVIHADLA:přeskoky jednonož pravou vpřed / levou vpřed,přeskoky snožmo s meziskokem, přeskoky snožmo bez meziskoků, 5. MÍČE: individuální nácvik jednotlivých kopů u cvičné stěny+ převzetí míče, vedení míče různým směrem a různou rychlostí, opakované a neočekávané zastavení na písknutí, přihrávky a převzetí míče ve dvojicích * Mapová příprava - piktogramy: každá dvojice dostane 5 výstřižků mapy, na každém výstřižku je zakreslena 1 kontrola (posed, pramen, křižovatka cest…) Na druhé straně tělocvičny jsou po zemi rozloženy kartičky s piktogramy – jsou obráceny lícem k zemi, aby na první pohled nebylo vidět, co na nich je. Na povel vyběhne 1. člen z dvojice k piktogramům, sebere kartičku, nedívá se na ni, doběhne zpět na své startovní místo, tam se teprve podívá, jaký popis přinesl. Jestliže se hodí

97

k vlastním kontrolám, zanechá si

ho, druhý z dvojice vyběhne pro další kartičku.

Jestliže se nehodí, předá kartičku druhému z dvojice,ten ji odnese na druhou stranu, položí lícem dolů a sebere kartičku další. Vítězí dvojice, která má nejdříve a správně přiřazeny všechny piktogramy ke kouskům mapy. * Florbal Závěr: společné protažení, zhodnocení schůzky Potřeby: pešek, koberec, žíněnky, žebřiny, švihadla, míče, výstřižky mapy s kontrolou, (5 do dvojice), kartičky piktogramů k výstřižkům z mapy Další doporučené víkendové aktivity v měsíci listopadu: 1x plavání – bazén 1x výšlap do neznáma za opečeným buřtem : hry a cvičení v přírodě, fotbal v lese, cvičný orientační závod, opékání buřtů…

98

PROSINEC 13. SCHŮZKA - KLUBOVNA Zaměření: výzbroj pro OB, piktogramy, měřítko mapy Úvod:

hra pro rozvoj orientace v prostoru, koordinace pohybu -

Kompot:

uspořádáme do kruhu židle pro každého hráče. Jen jeden židli nemá a stojí uprostřed. Vedoucí hráčům postupně rozdá názvy ovoce (hruška, jablko, švestka, broskev).Také hráč bez židle se zařadí do jedné skupiny ovoce. Tento hráč zavolá název jednoho ovoce např. hrušky. Ti, kteří mají toto pojmenování, musí opustit své místo a přesednou si jinam, hráči, kteří nemají toto ovoce, zůstávají na svých místech. Hráč, který vyvolával, rychle usedne na nějakou volnou židli. Opět vyvolává ten, na koho židle nezbyla. Pokud zavolá „kompot“, stěhují se všichni hráči. Hlavní část: * Tréninkový deník

- výzbroj pro OB, popis kontrol, piktogramy: společně

zopakujeme a zapíšeme do Tréninkového deníku výzbroj orientačního běžce a její stručnou charakteristiku (čip –elektronický startovní průkaz, popis kontrol – popis přesného umístění kontrol v terénu a jejich kódové číslo, busola – orientace mapy, azimut, mapa – speciální značky pro OB, podrobné). Přilepíme vzorový popis kontrol a tabulku piktogramů (viz příloha č. 3). V tabulce si děti mohou barevně odlišit výškopis (hnědou barvou), vodstvo – modrou..), barevně mohou odlišit i piktogramy, které již znají, od piktogramů neznámých. * Měřítko mapy: brainstorming – co udává měřítko mapy? (zmenšení mapy oproti skutečnosti např. 1 : 10 000 = 1 cm na mapě ve skutečnosti 10 000 cm = 100 metrů) Jaká mohou být měřítka map pro OB? (1:5 000, 1:10 000….) Samostatně nebo ve dvojici vyplnit pracovní list „Měřítko mapy – viz příloha č. 9) * turnaj ve hře „ Mapové značky - pexeso“ : hráče rozdělíme do dvojic – čtveřic, každá skupinka má své mapové pexeso – 2x 16 kartiček s mapovými značkami. Hrají podle pravidel klasického pexesa., kdo otočí kartičku, musí říci, co mapová značka znamená (viz příloha č.10) V druhém kole hrají všichni první o první místa ve výsledkové tabulce, druzí o další…

99

* pohybová hra - Přehazovaná: hrajeme v klubovně s pěnovým míčkem podle pravidel přehazované, síť předem vyrobíme ze špagátu a starého kusu záclony dle rozměrů šíře herního území v klubovně. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky, rozdání měsíčního rozpisu akcí Potřeby: židle, tabulku piktogramů pro každého, pracovní list Měřítko mapy pro každého, 4-6 sad mapového pexesa, pěnový míč, síť na přehazovanou, měsíční rozpis pro každého

14. SCHŮZKA – TĚLOCVIČNA Zaměření: hry pro rozvoj obratnosti, vytrvalosti, rychlosti, Úvod: rozběhání: běžecká abeceda po obvodu tělocvičny, Honička dvojic 2: dvojice se drží za ruce, jedna dvojice honí druhé dvojice. Nejprve všichni běhají, pak jsou možno obměny: skáče se po jedné noze, běhá se pozadu, honička – trakařů, dvojice se pohybuje cvalem stranou… Rozcvičení. Hlavní část: * Sněhová bitva: dvě družstva, každé hájí své území (polovina tělocvičny). V každém území je rozházen stejný počet hadrových míčků (minimálně jeden míček na každého hráče, lépe více). Na daný povel začnou hráči přehazovat míčky do území soupeřů. Vyhraje to družstvo , které bude mít po ukončení hry měně míčků ve svém poli. Časový limit = 5 min. * Opičí dráha: vhodně využijeme dostupné vybavení tělocvičny (žíněnky, lavičky, švédskou bednu, kozu., gymnastický koberec, žebřiny…) * trénink vizuální paměti - Opisování novin: Soutěž jednotlivců nebo dvojic. Vedoucí má připraven pro každou dvojici identický list novin a tužku. Na druhé straně tělocvičny leží tyté listy novin, ale na každém z nich je náhodně zakroužkováno 25-30 písmen. První z dvojice vyběhne, snaží se zapamatovat co nejvíce zakroužkovaných písmen, běží zpět, předá štafetu a zakroužkuje písmena, která si zapamatoval. Dvojice se pravidelně střídají. Vítězí dvojice, která zakroužkuje nejdříve i správně všechna písmena (trénujeme vizuální paměť) * Vybíjená naruby: soutěží dvě družstva. Herní území stejné jako při obyčejné vybíjené. Uprostřed v poli stojí kapitán, kolem něj ze tří stran členové cizího družstva. Ti se do kapitána trefují, kapitán může míč chytit nebo uhýbat. Pokud je vybit, jde ten

100

kdo ho vybil do pole ke svému kapitánovi. Vyhraje družstvo, které bude nejdříve celé u kapitána. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: 20 -30 hadrových míčků, 2x stejné noviny pro každou dvojici, míč

15. SCHŮZKA – VÁNOČNÍ Zaměření: hry a soutěže pro „vánoční náladu“ Úvod: výzdoba klubovny, příprava občerstvení, zdobení vánočního stromečku Hlavní část: * hra Evoluce: Na začátku hry je 5 základních vývojových stupňů – kuře, pes, osel, kůň, opice, člověk. Každý druh vydává svůj charakteristický zvuk a pohyb (např. kuře pípá, pohyb = dřep + křidélka,,,.). Na počátku hry jsou všichni hráči ve vývojovém stupni kuře. Pohybují se po místnosti a jakmile se potkají, sehrají známou hru Kámennůžky- papír. Kdo vyhraje souboj, postoupí do dalšího vývojového stupně. Pohybuje se po místnosti tak dlouho, než potká dalšího svého druhu a sehraje s ním souboj…Vyhraje hráč, který nejdříve dosáhne stupně člověk. Pro mladší hráče je vhodné na viditelné místo umístit seznam vývojových stupňů. * hra Šťastná sedma: pro hru potřebujeme hrací desku velikosti A3 a větší (viz. příloha č. 12), dva balíčky balených bonbónů, které spravedlivě rozdělíme mezi všechny hráče. O bonbony budeme hrát takto: rozlosujeme pořadí, v jakém budeme hrát. Každý hráč na řadě hodí 2 kostkami a sečte počet teček a podle toho, jaké číslo nám vyjde, buď dáme bonbon nebo si jej z desky vezmeme. Při hře dodržujeme tato pravidla: když je součet 3,4,5,6,8,9,10,11 – hráč se podívá do okénka na desce, které je označeno stejným číslem. Pokud tam bonbon je, může si jej vzít a házet ještě jednou. Pokud tam bonbon není, musí jej tam hráč vložit. 7 – to je skladiště, sem se bonbony neustále vkládají. 2,12 – jsou šťastná čísla, komu padnou, bere všechny bonbony, které se na desce vyskytují. Potom hází ještě jednou a dá jeden oříšek do toho pole, které kostky určí. Jestliže mu při opakovaném hodu padne znovu dvojka nebo dvanáctka – musí položit po jednom oříšku do okének označených čísly tři až jedenáct – totéž hráč, kterému padne dvojka nebo dvanáctka, když je deska prázdná * hra Obouvání bot: soutěží dvě družstva. V herním poli jsou dvě židle a 4 páry bot. Každá družstvo vyšle po zástupci – zavážeme mu oči a na daný povel soupeří o to, kdo

101

dřív poslepu obuje svoji židli. Rychlejší získává bod pro své družstvo. Vyhraje družstvo, které bude mít na konci hry po vystřídání všech hráčů více bodů. * hra Karetní přesedávaná: do kruhu rozmístíme židle – pro každého hráče jednu. Každý hráč obdrží kartu a zapamatuje si, jaký znak má (srdce, káry, piky, kříže). Vedoucí karty vybere zpět a poté losuje. Vylosuje např. kříže – kdo má kříže, přesouvá se o jednu židli po směru hodinových ručiček , tudíž sedne na klín sousedovi. Losujeme dále – hráč s vyvolaným znakem se posouvá po směru hodinových ručiček, ale jen tehdy, pokud na jeho klíně nikdo nesedí. Hra není časově omezena, vyhraje každý. Vznikají komické situace, pokud na židli sedí více hráčů. * hra Poklička: hráči sedí v kruhu. Uprostřed kruhu vedoucí roztočí pokličku a vyvolá jméno hráče. Hráč musí pokličku chytit dříve, než se poklička dotočí, ale musí dávat pozor, aby se poklička nedotkla země. Pokud se to hráči nepodaří, obdrží hráč za „odměnu“ tečku zubní pasty např. na nos. Teď už může být vyvolán jen svým jménem a přídavkem – např. Pavel s tečkou na nose. Kdo vyvolání splete, dostane tečku též. Další tečku ovšem obdrží i hráč, pokud zareaguje pouze na své jméno. Vyhraje hráč s nejmenším počtem teček na konci hry. Trénujeme paměť, postřeh. Závěr: rozbalení vánočních dárků (oddílový dres pro každého), zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: balónky, občerstvení (chlebíčky, cukroví, …), stromeček + ozdoby, dárky (oddílový dres pro každého, malý kalendářík s fotografií členů kroužku…), cd s vánočními koledami + cd přehrávač, deska pro hru Šťastná sedma, dvě hrací kostky, 2 balíčky balených bonbonů, poklička, zubní pasta, piketové karty, Další doporučené aktivity v měsíci prosinci: 1x bruslení nebo plavání nebo výlet na běžkách SILVESTROVSKÉ KUFROVÁNÍ = zimní výšlap, zdobení stromku pro zvířátka, buřty, Silvestrovský závod v OB (kontroly obsahují pro každého též „něco na zub“).

102

LEDEN

16. SCHŮZKA – NOČNÍ HRA Pohádkový hopsavý kvíz Zaměření: orientačně vědomostní hra v prostorách města Úvod: zásady bezpečnosti při pohybu po městě, rozdělení hráčů do skupin, vysvětlení pravidel hry. Hlavní část: vlastní průběh hry Pravidla hry viz. Hopsavý kvíz- mapové značky: hráče rozdělíme do skupin, ke každé skupině přidělíme jednoho dospělého průvodce – dohlíží pouze na bezpečný přesun a dodržování pravidel hry, jinak do hry svými vědomostmi nezasahuje. Každá skupina obdrží mapu města se zakreslenými očíslovanými kontrolami (start a cíl v klubovně) a přesný popis, kde se kontroly nacházejí (např. kontrola č.1 – pod lavičkou…). V místě každé kontroly je uschována krabička od filmu s otázkou a výběrem možností odpovědí. Podle toho, jakou odpověď družstvo zvolí, zjistí na kterou kontrolu se mají ubírat dále. Pokud odpoví špatně, najdou krabičku s textem „Špatně, vrať se zpět“ – musí se tedy vrátit na předchozí kontrolu a zkusit štěstí jinde. Každá skupina si čísla absolvovaných kontrol zapisuje pro kontrolu do startovního průkazu. Startujeme z klubovny intervalově po 2 – 10 minutách, vedoucí startovní časy zapíše každé skupině do průkazů.. Zvítězí skupina, která nejdříve dorazí do cíle a správně zodpoví otázky. Otázky na kontrolách mohou být zaměřeny na mapové značky, piktogramy nebo jiná témata dětem blízká. Náš oddíl pro tuto hru zvolil téma „Znáš dobře pohádky?“ Závěr: zhodnocení průběhu hry, vyhlášení výsledků, rozdat měsíční rozpis akcí Potřeby: předem připravit otázky pro kontroly a roznést je po městě, mapa města se zakreslenými kontrolami pro každou skupinu, baterka do každé skupiny, dospělý průvodce pro každou skupinu, rozpis měsíčních akcí pro každého

103

17. SCHŮZKA – KLUBOVNA Zaměření: novoroční turnaj v pexesu o putovní sošku „Oddílový přeborník v pexesu“ Úvod: Balonková honička:: jeden honič (jehla), ostatní hráči představují balónky a běhají po herním území. Koho se jehla dotkne, toho propíchne – balónek praskne (hráč si dřepne se zvukem š–š-š-š-š-š). Do hry může být vrácen tak, že jej někdo ze spoluhráčů „nafoukne“ (předvádí pohyb nafukování pomocí hustilky – musí předvést min. 5x). Vyhraje jehla, pokud se jí podaří popraskat všechny balónky. Časový limit max. 8 min. Hlavní část: * Turnaj v pexesu: Pexesa vytvoří předem vedoucí tak, že podlepí vždy 2 stejné mapy papírem téže barvy, mapky zalaminátuje a rozstříhá vždy na shodné čtverečky 4x4 cm. Takto si připraví několik sad pexes, každá sada bude obsahovat 20-32dvojic. Hrajeme podle pravidel klasického pexesa při menším počtu hráčů systémem každý s každým. Při větším počtu hráčů hráče rozdělíme do trojic či čtveřic pro první kolo losem, ve druhém kole spolu u jednoho stolu hrají všichni ti, kteří v prvním kole zvítězili, o první místa ve výsledkové tabulce, u druhého stolu ti, kteří byli v prvním kole druzí…. V tomto turnaji trénujeme mapovou paměť * hra pro dobrou náladu - Vlak: židle postavíme do dvojřadu opěradly k sobě (židlí je o jednu méně než hráčů). Jednu židli pro strojvedoucího dáme do čela. Děti chodí okolo židlí a poslouchají hudbu (píseň Jede jede mašinka). Jakmile hudba přestane hrát, musí si co nejrychleji sednout na židli do vláčku nebo na místo strojvedoucího. Za místo strojvedoucího získávají bod. Na koho židle nezbyla, musí usednou někomu na klín a počítá si trestný bod. Po každém kole jednu židli ubereme, děti se budou na židlích postupně hromadit, jen na místo strojvedoucího může usednout jen jeden hráč. Ubíráme, až do poslední židle. Zvítězí ten, kdo seděl na místě strojvedoucího nejčastěji. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky, Potřeby: 5-6 sad mapového pexesa, židle, kytara

104

18. SCHŮZKA – TĚLOCVIČNA Zaměření: hry pro rozvoj síly, obratnosti, vytrvalosti Úvod: Minutová honička: ve skupině určíme dvojici, které bude mít „babu“ V herním území jsou rozmístěni cvičenci. Vybraná dvojice má časový limit 1 minutu k tomu, aby pochytala co nejvíce cvičenců. Ten, kdo je chycen, jde mimo herní území. Takto honí i další dvojice. Vyhraje dvojice, která v časovém limitu pochytala nejvíce cvičenců. Rozcvička. Hlavní část: * Posilování s plnými míči: cvičíme ve dvojicích, dvojice stojí proti sobě čelem, rozestupy mezi dvojicemi 4m. Dvojice plní různé úkoly: házení od prsou obouruč, míč nad hlavou obouruč (i s výskokem), kutálení, hod pravou nebo levou, hod obouruč obloukem dolů mezi nohama (cvičenci zády k sobě), oba cvičenci vzpor vzadu sedmo – kutálí si míč úderem chodidel, oba cvičenci leh na břiše - míč nad hlavou hod vpřed pomocí hrudního záklonu * Rozstříhaná mapa: všichni hráči jsou na jedné straně tělocvičny, kde mají svoji mapu a tužku. Na druhé straně tělocvičny je rozstříhaná stejná mapa se zakreslenými kontrolami.Jednotlivé ústřižky jsou nalepeny po žebřinách, po zemi, po stěně. Cvičenci mají za úkol doběhnout k ústřižkům, zapamatovat si co nejvíce kontrol, běžet zpět a zakreslit je do vlastní mapy. Vyhrává ten, kdo nejdříve a správně překreslí kontroly do své mapy. * Běh mezi lavičkami a žíněnkami:

v prostoru tělocvičny rozestavíme střídavě

lavičky, žíněnky, lavičky…Cvičenci jsou ve dvou zástupech, na povel vybíhají v bezpečných rozestupech a plní např. tyto úkoly: přeběhy po lavičkách a žíněnkách, přeskoky po pravé nebo levé noze na lavičku i žíněnku, přeskoky snožmo, běh – pravá noha na lavičku, levá došlap na žíněnku, běh – pravá noha na žíněnku, levá na lavičku, slalom mezi lavičkami (jeden zástup) * Turnaj v „Račím fotbale“: z hráčů vytvoříme družstva po 4 -5 hráčích. Pro každé dvě družstva připravíme hřiště velikosti přibližně třetiny volejbalového hřiště. Na protilehlých delších stranách herního území jsou opřeny dvě žíněnky – jako branky. Hráči se mohou pohybovat jen „račím způsobem“ – země se mohou dotýkat jen dlaněmi a chodidly. Pomocí kopání a přihrávání se snaží dát soupeři gól. Nehrajeme na auty ani na rohy, při každé brance rozehráváme od středu hřiště. Je dobré hřiště ohraničit např.

105

lavičkami, aby míč neustále nikam daleko nekontrolovaně neodbíhal. Doporučený časový limit pro poločas 10 min. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: plný míč pro každou dvojici, lavičky, žíněnky, fotbalové míče

19. SCHŮZKA – SÁŇKIÁDA Zaměření: hry na sněhu zaměřené na rozvoj síly, rychlosti, obratnosti * Eskymácká honička: na zahradě či louce, nebo hřišti v neporušené sněhové přikrývce vyšlapeme síť křivolakých uliček (i slepých), do kterých se vejde jen jeden člověk. Honič honí, hráči se smí pohybovat jen po uličce, nesmí překračovat z jedné na druhou přes neporušenou sněhovou přikrývku. Kdo je chycen, má babu ale nesmí ji předat tomu, kdo jej chytil. Hrajeme 5-10 min, vyhrají ti hráči, kteří neměli ani jednou babu.. (Zapletal 1995) *

Sáňkiáda: různé úkoly na svahu: kdo sjede z kopce nejrychleji, kdo projede

slalomem nejrychleji, střelba za jízdy: hráči se připraví dostatečnou zásobu sněhových koulí. Jeden hráč jede ze svahu a střílí za jízdy koulemi po ostatních hráčích, kteří stojí rozmístěni podél tratě. Každý zasažený hlasitě vykřikne. Závodník, který takto sjede svah, si zapamatuje počet zásahů a zařadí se na konec řady pod kopcem, ostatní se posunou směrem nahoru. První na kopci usedne a jede stejným způsobem ze svahu. Takto pokračujeme, až se vystřídají všichni hráči. Zvítězí hráč s největším počtem zásahů. * Čepičáři Na louce vymezíme herní území (pro 10-15 hráčů asi velikost půlky volejbalového hřiště). Hráči se v něm rozmístí a na daný povel začne bitva o čepice. Není dovoleno užívání síly, smí se jen natáhnout ruka v nestřeženém okamžiku čepici ukořistit. Kdo je bez čepice, je vyřazen ze hry. Zvítězí poslední hráč s čepicí na hlavě. * Střelba na svíčky: hráči jsou rozděleni do dvou družstev, herní území rozdělíme též na dvě poloviny. Každé družstvo si na svém území rozmístí 10 svíček, rozestupy mezi svíčkami vždy několik metrů. Svíčky zapálíme. Družstva obstoupí po hranicích ze tří stran herní území soupeřů. Na povel hráči zahájí palbu sněhovými koulemi na svíčky soupeřů a snaží se je zhasnout. Družstvo, které nejdříve zhasne všechny svíčky soupeřů vyhrává. (Zapletal 1995) * Sněhové lampičky: vedoucí připraví za soumraku v nepřehledném terénu jasně ohraničeném (cestou, hranicí lesa..) deset až patnáct lampiček (duté sněhové válce

106

uplácané ze sněhu a v nich zapálená svíčka). U každé lampičky je zastrčen lísteček s piktogramem, nebo mapovou značkou. Na signál vyrazí hledači do terénu se tužkou a papírem a samostatně hledají lampičky a píší na papír slovní popis mapových značek a piktogramů. Vyhrává nejrychlejší hledač. (Zapletal, 1988) Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: svíčky, zápalky, boby, sáňky, tužky a papíry pro každého hráče, 10 -15 kartiček s mapovou značkou nebo piktogramem Další doporučené akce v měsíci lednu: * 1x plavání nebo bruslení nebo běžky * zimní celodenní výprava „Rýžování zlata na Aljašce“ = během výletu hrajeme drobnou etapovou hru (viz příloha č.13), nezapomeneme na cvičný orientační závod.

107

ÚNOR 20. SCHŮZKA – NOČNÍ HRA „Tajné schránky“ Zaměření: noční orientační hra v prostorách města Úvod: zásady bezpečnosti při pohybu po městě, rozdělení dětí do skupin + přidělení každé skupině jednoho dospělého průvodce (do hry nezasahuje, dohlíží jen na bezpečnost při přechodu přes silnice apod.). Vysvětlení pravidel hry. Hlavní část: vlastní průběh hry Motto: družstva představují výsadky průzkumníků v cizím území, jejich úkolem je pohybovat se co možná nenápadně, najít tajné schránky (žádný „domorodec“ je není schopen najít – to zvládnou jen průzkumníci s přesným popisem) a plnit úkoly, které jsou v nich napsané. Pravidla hry: každá skupina obdrží plánek města se zakreslenými „tajnými schránkami“ (10 – 15 podle velikosti herního území)

a slovním popisem upřesňujícím jejich

umístění (např. schránka č. 1 – za třetí popelnicí vlevo, schránka č. 2 – v okapu…) Tajná schránka = krabička od filmu, která obsahuje lísteček s úkolem, který mají skupiny na daném místě splnit (např. kdo bydlí v domě č. 115, co je zvláštního v této ulici, kolik soch je na mostě, sepiš seznam knih za výlohou obchodu….). Podle splnění úkolu – zápis odpovědi na list papíru - poznáme, že družina tajnou schránku nalezla. Úkoly se plní v libovolném pořadí. Kromě pátrání po tajných schránkách se družstva též snaží odhalit cizí vyzvědače – jeden zástupce každé družiny má startovní číslo, které si musí navléci 10 min po zahájení hry a po celou dobu je musí nosit . Družiny musí své číslo chránit před ostatními družinami, zároveň pátrat po číslech ostatních družin. Také musí hráči dávat pozor na záškodníky, kteří se pohybují po herním území a průzkumníky chytají. Kdo je chycen, připočítá si trestný bod. Hru zahájíme 10 minut po odchodu družin od klubovny. Po vypršení čas.limitu (1 – 1,5 hod) se družstva vrátí do klubovny. Bodování: za každý správně splněný úkol bod, za každé chycení záškodníkem – bod, za zjištěné číslo cizího družstva 5 bodů, za každé neuchránění svého čísla – 2b. Zvítězí skupinka s největším počtem dosažených bodů. Závěr: zhodnocení průběhu hry, vyhlášení výsledků a předání drobných odměn, rozdat měsíční rozpis akcí

108

Potřeby: plánek města se zakreslenými kontrolami pro každou skupinu, předem roznést po městě kontroly s úkoly, drobné odměny, dospělí průvodci pro každou skupinu, záškodníci, baterka do každé skupiny, měsíční rozpis akcí pro každého

21. SCHŮZKA – KLUBOVNA Zaměření:

tréninkový deník – z pravidel OB, busola – orientace mapy podle

busoly Úvod: Honička dvojic – rozvoj rychlosti, spolupráce: vylosovaný hráč honí, koho chytí, ten s ním utvoří dvojici a honí ostatní spojeni za ruce. Až dají babu dalším dvěma hráčům, utvoří chycení novou spojenou dvojici a pomáhají v chytání. Vítězí poslední jedinec, který nebyl chycen. Hrajeme ve vyklizené klubovně nebo na plácku či zahradě u klubovny. * hra pro dobrou náladu - Monstrum: Vedoucí plní roli vyvolávače. Ostatní jsou rozděleni do skupin po 4-6 ti hráčích. Na daný povel se snaží vytvořit skupinky odpovídající „monstrum“ podle zadání vyvolavače. Příklad vyvolání: tři ruky, šest noh – skupinka se musí dotýkat země jen těmito částmi těla. Která skupinka je hotova, vykřikne teď. Nejrychlejší skupina si připočte bod. Hrajeme na 10 kol. Zvítězí skupina, která po ukončení hry bude mít nejvyšší počet bodů. Hlavní část: * Tréninkový deník – z pravidel OB: rozhovor a zápis základních informací z pravidel orientačního běhu (druhy závodů – jednotlivci, štafety…, kategorie závodníků - viz tab. č.6 - zakázané oblasti – závodník do nich nesmí vstoupit, běh po trati – značené úseky běžet po celé délce, označit průkaz na každé kontrole na své trati, kdy diskvalifikace, fair – play – povinnost pomoci zraněným běžcům, zákaz dopování, zákaz navádění……). Vlepíme tabulku průběhu závodu (viz příloha č. 5) Tab. č. 6: Dětské závodní kategorie a délka tratí kategorie

D10

D12

D14

D16

D18

D20

D21

čas vítěze (min)

20

25

30

40

50

55

65

délka tratě (km)

2,5

2-3

3-5

3-6

4-7

4-7

6-8

kategorie

H10

H12

H14

H16

H18

H20

H21

čas vítěze (min)

20

25

40

50

60

70

90

délka tratě (km)

2,5

2-4

3-6

5-8

-10

-12

-14

109

* práce s busolou: rozhovor – co je busola, popis částí busoly, určení světových stran podle busoly, orientace mapy podle busoly ( vedoucí předvede, žáci poté provádí samostatně). Úkol pro děti: zorientujte správně mapu ČR podle busoly, určete, kterým směrem od nás leží Brno, Praha, Jihlava, Třebíč, České Budějovice. Jaká je vzdálenost těchto měst od našeho? * hra pro dobrou náladu, spolupráce - Foukanda: hrajeme s papírovým míčkem (nebo pingpongovým) na stole. Soutěží 2-3 hráči v jednom týmu. Stůl rozdělíme na poloviny, na konci každé poloviny vyznačíme branku (lepící páskou apod.). Vykopáváme vprostřed hřiště, úkolem hráčů je dofoukat papírový balónek do branky soupeře – dát gól. Pokud míček spadne ze stolu, vykopává druhé družstvo v místě pádu balónku, po brance vykopáváme ve středu herního pole. Vyhraje družstvo, které v časovém limitu střelí více branek. Hrajeme na více stolech, možno turnajovým systémem. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: tabulka závodních kategorií a průběhu závodu pro každého pro vlepení do tréninkového deníku, mapy ČR, busoly, papírové balónky, stoly, papírové míčky

22. SCHŮZKA – TĚLOCVIČNA Zaměření: hry pro rozvoj síly, obratnosti, vytrvalosti Úvod: rozběhání : Ještěrčí honička: kolíčkem na prádlo připevníme na záda (za opasek) každému hráči jeho ocásek (provázek dlouhý max. asi 20 cm od země). Na znamení se všichni hráči snaží šlapat ostatním na ocásky. Ještěrka, která ztratila svůj ocásek, vypadává ze hry. Poslední s ocáskem na zádech vyhrává. * Na kočku a myš: vytvoříme nejméně tři řady po třech a čtyřech hráčích, kteří se drží v řadě za ruce. Jeden hráč převezme úlohu kočky, druhý myš. Úkolem kočky je myš chytit, musí běžet stejnou cestou, jako myš. Vedoucí může několikrát během hry zakřičet: „Otočka“ – všichni držící se hráči se pustí, otočí se o 90 stupňů doprava a chytnou za ruku nové sousedy. Tak myš s kočkou musí změnit svou trasu. Vedoucí stopuje, jak dlouho kočka myš honila. Zvítězí nejrychlejší kočka. * Společná rozcvička se švihadly.

110

Hlavní část: * Závody čtveřic – rozvoj rychlosti, obratnosti: v prostoru volejbalového hřiště se rozestaví do rohů části bedny na výšku tak, aby se mohly probíhat, doprostřed 4 žíněnky do kříže na kotoul vpřed. Soutěžící čtveřice se rozestaví tak, aby za každým dílem bedny byl jeden závodník. Po startu závodník proběhne částí bedny, na žíněnce udělá kotoul vpřed, druhou žíněnku oběhne zleva a protilehlou část bedny též oběhne zleva.Zatočí vpravo a běží jednu stranu hřiště až se dostane k další části bedny, další řadu udělá úplně stejným způsobem. (viz. obr. č. 36. Takto běhá, až vystřídá všechny nářadí a dostane se zpět na své startovní místo. Po doběhu všech čtveřic následují závod všech prvních, druhých….Vedoucí výsledky zapisuje a na závěr vyhlásí pořadí této soutěže. (Kronesová, 1994)

Obr. č. 36: Nákres závodu čtveřic (Kronesová, 1994) * Přepisování piktogramů: hráče rozdělíme do skupinek po 3 - 4. Každá skupinka má k dispozici papír s prázdnou tabulkou a tužku. Naproti skupince na druhé straně tělocvičny leží list s tabulkou vyplněnou piktogramy. Úkolem skupiny je co nejrychleji piktogramy překreslit ve správném pořadí, hráči se pravidelně střídají – jeden vyběhne, zapamatuje si co nejvíce piktogramů, přiběhne předat štafetu a piktogramy zapíše do tabulky. Vyhraje skupina, které se úkol podaří splnit v nejkratším čase. Pozn.: tabulky obsahují min 8 sloupců a 8 řádků, trénujeme vizuální paměť. (viz. příloha č. 14) * Přehazovaná: hrají dva týmy na volejbalovém hřišti. Podání ze zadní čáry, dvě přihrávky na hřišti, třetí přehoz přes síť do soupeřova pole. Pokud se zde míč dotkne země, počítá vedoucí družstvu bod. Hrajeme nejprve s jedním, po rozcvičení s dvěma volejbalovými míči. Vyhraje družstvo, které dříve získá 15 bodů. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky, rozdání měsíčního rozpisu akcí 111

Potřeby: píšťalka, kolíček na prádlo a provázek pro každého hráče, švihadlo pro každého, žíněnky, části švédské bedny,tabulka s čísly + prázdný papír + tužka pro každou trojici, měsíční rozpis akcí pro každého Další doporučené aktivity v měsíci únoru: * 1x plavání nebo bruslení nebo běžky * týdenní soustředění na horách - možný program: každý den dopoledne i odpoledne lyžařský kurz, 2x týdně běžky, večerní program hry v klubovně (i noční lyžování), na konci týdne Zimní olympiáda (biatlon, slalom, sáňkiáda…)

112

BŘEZEN 23. SCHŮZKA – TĚLOCVIČNA Zaměření: hry pro rozvoj síly, obratnosti, vytrvalosti Úvod: běžecká abeceda kolem tělocvičny, honička „Kouzelnická“: rozdělíme hráče na dvě skupiny, v každé skupině vybereme jednoho, který představuje kouzelníka. Na daný povel začnou kouzelníci honit ve vymezeném herním území ostatní členy své skupiny. Pokud se kouzelník někoho dotkne, dotykem jej zkamení. Dotyčný může být zachráněn tak, že někdo ze skupinky jej podleze. Vyhraje kouzelník, který dříve všechny hráče zkamení. Společné rozcvičení. Hlavní část: * Vstřícná štafeta- rozvoj rychlosti: stejně početná družstva rozdělíme na poloviny. Děti stojí v řadě za sebou, polovina družstva (lichá čísla ) na jedné straně tělocvičny, druhá polovina družstva (sudá čísla) na druhé straně. Na povel vyběhnou z každého družstva první, plácnou do ruky druhé, ti vyběhnou předat štafetu třetím, kteří se již postavili na místa prvních…Vítězí družstvo, v němž si všichni členové vymění svá místa, tj. liché družstvo zaujme místa sudých a naopak. (Perič, 2004) * Běh ke světové straně: v polovině jedné strany tělocvičny označíme sever, další středy stran představují jih, východ, západ, rohy severozápad atd. Všichni členové kroužku startují např. ode dveří tělocvičny. Vedoucí udá směr – např. sever, žáci musí co nejrychleji oběhnout zleva udanou metu a vrátit se zpět. Kdo se první dotkne dveří, získává bod. Vedoucí může udat i více směrů za sebou, např. S, SV, J. Vyhraje závodník, který po skončení hry bude mít nejvíce bodů. * hra Dotýkaná: Hráči jsou rozděleni na dvě družstva - lovce a zvěř. Lovci jsou pro lepší přehlednost barevně rozlišeni.Na začátku hry se obě družstva rozmístí do herního prostoru – asi třetina volejbalového hřiště. Po odpískání začíná lov a měří se čas potřebný k tomu, než lovci vyloví všechnu zvěř. Lovci mají k dispozici míč, kterým zvěř loví. S míčem se nesmí pohybovat, mohou si pouze nahrávat. Zvěř je ulovena, pokud se jí některý z lovců míčem dotkne, a odchází mimo herní území. Jakmile je uloven poslední kousek, stopne se čas a hra končí. V dalším kole si hráči vymění úlohy. Zvítězí družstvo s nejkratším časem potřebným pro vylovení zvěře.

113

* Ringo: ringo je hra, která rozvíjí snad všechny vlastnosti potřebné pro člověka v dnešním životě - postřeh, rychlost reakce, prostorovou orientaci, obratnost, fyzickou kondici, vůli apod. Hraje se kroužkem uvnitř dutým na hřišti stejných rozměrů jako je hřiště pro odbíjenou. Účelem hry je umístit kroužek do hřiště soupeře. Uvádím pravidla, na kterých jsme se při soustředění dohodli – oficiální pravidla a další informace o hře najdete na adrese www.ringo.cz Hrají proti sobě dvě družstva o 2 - 6 hráčích (víc nedoporučuji, to už si v poli navzájem překážejí, nevhodnější jsou 3 - 4 hráči) na hřišti se sítí (velikost hřiště se řídí počtem a věkem hráčů). Postavení hráčů v poli se nám osvědčilo jako při volejbalu s tím, že se po každém kole hráči "točí". Na začátku hry má každé družstvo jeden gumový dutý kroužek. Podává se vhozením kroužku od zadní čáry pole (obě družstva vhazují najednou), kroužek musí letět naplocho přes síť. Pokud kroužek síť při podání tečuje, podává se znovu. Kroužek smí hráč chytat jen jednou rukou (libovolnou) a tou samou rukou ho musí odhodit na území druhého družstva, mezi sebou si spoluhráči přihrávat nesmí. Kroužkem se hráč nesmí dotýkat jiných částí svého těla (tzv. dvojdotek - dotek rukou a jiné části těla), spoluhráčů ani sítě, nesmí s ním dělat kroky a do cca 2 vteřin ho musí odhodit. Pokud kroužek spadne na zem, nechává se ležet. Poté, co spadne i druhý kroužek, se připočtou body (za každý kroužek jeden bod) a podává se znovu. V případě že se kroužky za letu srazí, hraje se znovu. Hraje se dokud jedno družstvo nedosáhne 15ti bodů, potom se mění strany. Bod se družstvu připočítává za: - kroužek spadlý na území protihráče - kroužek hozený protihráčem mimo hřiště nebo pod sítí - dvojdotek některého z protihráčů - kroužek, kterým se protihráč dotkne sítě nebo spoluhráče - kroužek který hodil protihráč tak, že se točí kolem své vodorovné osy Při menším počtu hráčů nebo při hře s malými dětmi je vhodné hrát jen s jedním kroužkem, v podání se strany střídají. Pokud nehrajeme přímo zápas, házíme si v kroužku na louce, dodržujeme přitom ale pravidlo o doteku pouze jednou rukou a plochém letu kroužku. Těm nejmenším zpočátku povolíme přendání kroužku z ruky do ruky. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky, rozdání měsíčního rozpisu akcí Potřeby:, měsíční rozpis akcí pro každého, míč, rozlišováky, stopky, ringo kroužky, síť 114

24. SCHŮZKA – KLUBOVNA Zaměření: busola (opakování - zápis do tréninkového deníku) , azimut, Úvod: hra pro rozvoj obratnosti, paměti - Vybíjená všichni proti všem: hrajeme po celém území klubovny 2 – 3 pěnovými míčky. Hráči se rozmístí volně po klubovně. Vedoucí vhodí míčky. Kdo je vybit, sedne na zem a vykřikne pořadové číslo (první sedící hráč jedna, druhý dva..) Toto číslo si zapamatuje jako body. Po skončení kola si každý body zapíše na kousek papíru a hru opakujeme – min 6 -10 kol. Po skončení hry vyhrává hráč s nejvyšším dosaženým počtem bodů. Hlavní část: * Tréninkový deník – téma Busola: Do deníku si každý vlepí obrázek busoly a její popis (obr. č. 6), stručně zapíšeme postup orientace mapy podle busoly a každý si k němu přilepí obrázek (obr. č. 21) * Azimut: rozhovor – co je azimut (úhel mezi severem a naším směrem pochodu), kdy jej používáme v orientačním běhu (např. při pochodu řídkým lesem s nedostatkem orientačních bodů, pro přesnou dohledávku kontroly..). Vedoucí předvede, jak se pomocí busoly přenese směru běhu z mapy do terénu a určí azimut. Poté rozdá každému busolu a zadává úkoly pro procvičení nastavení azimutu: např. pod kterým azimutem od tvého stanoviště leží např. vstupní dveře do klubovny, koš na odpadky….Kterým směrem ze svého stanoviště by jsi šel pod azimutem 30 stupňů (60 , 120 , atd..). * hra pro rozvoj rychlosti - Vyzývaná: hrají dvě družstva, jedno družstvo stojí podél startovní čáry, druhé družstvo podél druhé startovní čáry vzdálené od první přibližně 3 5 metrů čelem k soupeřům. Kapitáni družstev si střihnou o to, které družstvo zahájí boj. Zástupce tohoto družstva přejde k družstvu druhému, jehož hráči mají před sebou nataženou pravou paži dlaní vzhůru. Plácne do jedné dlaně, do druhé, do třetí. Po třetím plácnutí se dá na útěk, honí jej soupeř, kterého naposledy plácnul do dlaně. Pokud je vyzyvatel chycen než doběhne za domovskou čáru, je zajatcem svého pronásledovatele – stoupne si za něj v jeho družstvu. Pokud vyzyvatel chycen není, je zajatcem pronásledovatel. Pokud se stane, že se stane zajatcem někdo, kdo má své zajatce – jsou tito zajatci osvobozeni a vrací se zpět ke svému družstvu. Družstva se postupně střídají, po časovém limitu vítězí družstvo, které má větší počet zajatců. Pozn.: vhodné je členy družstev očíslovat, do boje se pak postupně zapojují jedničky, dvojky, trojky…. aby neustále nebojovali jen rychlejší běžci.

115

* Azimutový minizávod: vedoucí předem připraví azimutový minizávod po klubovně či přilehlých místnostech. Určí start závodu, na startu připevní lísteček, který obsahuje pořadové číslo a zápis (např. 320/5 – znamená azimut 320 stupňů – 5 kroků). Pod tímto azimutem po pěti krocích najde závodník další lísteček s podobným zápisem, který ho povede dále po trati – tak postupně až do cíle. Kromě udání dalšího azimutu a počtu kroků obsahuje každý lísteček též písmeno, které si závodník opíše do startovního průkazu. Po absolvování celé trati tak obdrží tajnou zprávu (např. „Orientační běh je sport pro každého“). Startujeme intervalově (např. po 2 minutách) z jiné místnosti než ve které hrajeme, o pořadí v závodě rozhoduje čas a správně určená tajná zpráva. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: busola a startovní průkaz pro každého, stopky

25. SCHŮZKA - TĚLOCVIČNA Zaměření: hry pro rozvoj rychlosti, vytrvalosti, obratnosti, síly Úvod: rozběhání Ostrovní honička: v tělocvičně rozmístíme nepravidelně co nejvíce žíněnek, můžeme přidat i gymnastický koberec. Jeden či více honičů (dle celkového počtu hráčů) honí, smí se běhat jen mimo žíněnky (obměna smí se skákat jen po žíněnkách, cvalem stranou, po čtyřech, ve dvojicích stojících zády k sobě… * Štafety s žíněnkami: soutěží 3 - 4 družstva, před každým družstvem umístíme 3-4 žíněnky. Možné způsoby štafet: slalom mezi žíněnkami, přeskoky přes žíněnky, kotouly na žíněnkách, běh pozadu…. * Společné rozcvičení Hlavní část: * Opičí dráha: každý cvičenec přinese z nářaďovny nějaké nářadí, z toho sestavíme opičí dráhu. Běží všichni v bezpečných rozestupech, několikrát obměníme postup probíhání opičí dráhy. * Úklid nářadí: vedoucí odklidí jedno nářadí, aby bylo o jedno nářadí méně, než je cvičenců. Cvičenci pak běhají mezi nářadím, když vedoucí pískne, snaží se zabrat pro sebe jedno nářadí (sednout si na ně, dotýkat se ho..). Na koho nářadí nezbylo, vypadá ze hry a za „trest“ jedno nářadí uklidí. Takto pokračujeme až do posledního hráče.

116

* Housenková vybíjená: hrají dvě družstva. První družstvo utvoří kruh asi 4 metry v průměru. Uvnitř kruhu druhá skupina vytvoří „housenku“ - stoupnou si za sebou jeden za druhým a chytnou předchozího spoluhráče v pase. Úkolem prvního družstva je vybít míčem poslední článek „housenky“, zbytek housenky si svůj ocásek může chránit jakýmkoli způsobem,nesmí se však roztrhnout. Jakmile je poslední článek housenky vybit, vypadá ze hry a soupeři trefují druhý článek…atd., až do posledního člena housenky. Pak vedoucí stopne čas a družstva si vymění role. Vyhrává družstvo, kterému se v kratším čase podařilo vybít soupeřovu housenku. * Basketbal: hrajeme podle pravidel klasické hry, jen s rozdílem, že místo do košů (pro hráče mladšího věku jsou příliš vysoko) se hráči trefují do košů na odpadky, umístěných pod klasickými koši. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: gymnastický koberec, žíněnky, volejbalový míč, basketbalový míč

26. SCHŮZKA – KLUBOVNA Zaměření: zhotovení plánu klubovny Úvod: hra pro rozvoj obratnosti, síly - Čápi a žáby: hráči se rozdělí na dvě skupiny. V jednou jsou čápi – stojí na jedné noze a rukou si drží druhou nohu. V druhé skupině jsou žáby – skáčí „žabáky“. Čápi se snaží pochytat v časovém limitu a ohraničeném prostoru co nejvíce žab . Po vypršení limitu se skupiny vystřídají, zvítězí čápi s větším počtem pochytaných žab. * Tréninkový deník – téma AZIMUT: brainstorming a společný zápis do deníku (co je azimut, kdy azimut využijeme při orientačním běhu, postup určení azimutu plus obr. č. 22, postup přenesení směru běhu z mapy do terénu + obrázek.č.23). * Plán klubovny: Vedoucí nakreslí půdorys stěn klubovny a vysvětlí dětem, že dále budeme klubovnu zakreslovat tak, jako bychom seděli ve výšce např. ve vrtulníku nad klubovnou, a tak se na ni dívali. Děti si půdorys nakreslí na papír. Postupně vedoucí zakresluje na tabuli a děti na papír dveře, okna, stoly…až bude nakreslena celá klubovna. Zapomenout nesmíme na legendu (vysvětlení značek) a označení severu na plánku, chybět by nemělo také měřítko plánku. Měřítko zjistíme tak, že si změříme pomocí pásma šířku klubovny (např. 6 m) a šířku plánku (20 cm) . Kolikrát se vejde plánek svojí šířkou do šířky klubovny, takové je zmenšení. V tomto případě je měřítko 1: 30. Vedoucí pak po klubovně rozmístí několik předmětů a úkolem žáků je zakreslit

117

je do plánku (viz. obr. č. 37). Domácí úkol pro žáky: zhotovit si plánek svého pokojíčku, nebo bytu ve kterém bydlí. * hra pro dobrou náladu - Turnaj ve žravé dámě: hrajeme ve dvojicích na šachové desce s kameny pro dámu. Dodržujeme stejná pravidla, jako při obyčejné dámě, až na to, že vyhraje ten, kdo bude první bez figurek (cílem hry není „sežrat“ soupeři všechny figurky, ale dát soupeři „sežrat“ všechny figurky vlastní). Při menším poštu hráčů hrajeme systémem každý s každým, při větším počtu rozdělíme hráče losem do dvou tabulek , hráči jednotlivých tabulek pak hrají systémem každý s každým, první dva z každé tabulky pak svedou závěrečné souboje o přední místa Závěr: zhodnocení průběhu schůzky, společná domluva programu poslední schůzky v tělocvičně Potřeby: busoly, 4-5x sada pro hru dámu, pásmo

Obr. č. 37: Plánek klubovny

118

27. SCHŮZKA - TĚLOCVIČNA Zaměření: poslední schůzka v tělocvičně – hry dle přání dětí Úvod: rozběhání běžecké štafety = rozdělíme děti do stejně početných družstev, každé družstvo se ještě rozdělí na poloviny a postaví se proti sobě - každá polovina družstva na jednu stranu tělocvičny, v každé polovině družstva rozdáme čísla od jedné …. Na povel start vybíhají všichni první, doběhnou zvoleným způsobem na druhou stranu tělocvičny a předají štafetu. Družstvo, jehož poslední člen proběhne cílem jako první získává bod. Změníme styl běhu (start ze sedu, z kleku, běh pozpátku…) a štafetu opakujeme . Zvítězí družstvo, které během štafet nasbírá nejvíce bodů. * Lavinová honička Zřetelně označíme všechny hráče (například krepovou páskou) mimo vylosovaného hráče – chytače. Ten začne honit ostatní, koho chytí, stává se jeho pomocníkem (strčí pásku do kapsy). Zvítězí ten, kdo se udrží nejdéle. * Společné rozcvičení. Hlavní část: – sportovní hry dle volby dětí, na konci hodiny společné protažení Závěr: zhodnocení průběhu schůzky

Další doporučené víkendové aktivity v měsíci březnu:

1x plavání 1x víkendový pobyt v Praze: noční prohlídka města, návštěva muzeí či divadla nebo kina, orientační hra v prostorách Malé strany : děti rozdělíme do skupin, každé přidělíme jednoho dospělého němého průvodce. Každá skupina má k dispozici mapu se seznamem míst, na kterých bude plnit úkoly. Úkoly jsou bodově ohodnoceny body 2 -5 podle náročnosti, pořadí plnění úkolů je libovolné. Zvítězí skupina, které se podaří v předem stanoveném časovém limitu získat za splněné úkoly nejvíce bodů. (Pozn. : náměty pro úkoly viz Zapletal – Hry ve městě)

119

DUBEN 28. SCHŮZKA – KLUBOVNA Zaměření: zhotovení plánu zahrady či přilehlého okolí klubovny Úvod: štafeta – Pohyblivý chodník – rozvoj obratnosti: družstva stojí v zástupech vedle sebe. První v družstvu má dvě čtvrtky papíru. Jeho úkolem je dostat se k protější straně klubovny pomocí papírů tak, že je postupně pokládá před sebe, volné sbírá a znovu pokládá. Nesmí se dotknou země, pokud se dotkne, musí se vrátit zpět. Jakmile se dostane tímto způsobem k protější straně klubovny, utíká předat štafetu dalšímu v družstvu. Zvítězí družstvo, které se nejdříve prostřídá. Hlavní část: * Tréninkový deník – téma MAPA: do deníku si každý vlepí kousek mapy pro orientační běh a přehled mapových značek (viz příloha č. 2). Pod mapové značky dopíšeme přehled barev na mapě (bílá – průběžný les, zelená hustý les, žlutá – louky, pole paseky….), stručný zápis měřítka mapy (mapa = zmenšený obraz skutečného terénu,

měřítko

mapy

=

jak

velké

zmenšení

mapy

oproti

skutečnosti

např. 1:10 000 = 1 cm na mapě je ve skutečnosti 100m…), nalepit tabulku měřítek map (viz. tab. č. 2). Zapíšeme také postup orientace mapy podle terénu a busoly, doložíme obrázky. (viz. obr. č. 20, 21). * Plán okolí klubovny: pokud mapujeme například zahradu či oplocené školní hřiště – tedy území menší rozlohy, mapují děti na prázdný list papíru. Pokud mapujeme větší území (např. školu s přilehlými ulicemi, sídliště…) je vhodné připravit dětem podkladovou mapu, která budu obsahovat jen základní orientační body (budovy, ulice). Úkolem dětí pak bude přikreslit do mapy další objekty (např. výrazné stromy, ploty, elektrické lampy, dětská hřiště, přechody pro chodce…). Pracovat mohou ve dvojici nebo samostatně, každá dvojice může mapovat jiné území…. Mapování zahrady: děti rozdělíme do dvojic, každá dvojice si připraví pomůcky pro mapování: papír, tvrdou podložku pod papír, obyčejnou tužku, gumu, pastelky, busolu. Společně zvolíme vhodné měřítko mapy – podle velikosti mapovaného území, např. pro zahradu velikosti 5 x 20 m může být měřítko mapy Dvojice si rozdělí úkoly: jeden bude odměřovat potřebné vzdálenosti, druhý bude zakreslovat do mapy. Potřebné vzdálenosti nebudeme měřit pomocí pásma, ale rychlejší metodou – krokováním. Každý „měřič“ si nejméně desetkrát přeměří pomocí pásma 120

velikost svého kroku a vypočte průměr, který si zapíše – např. 1 krok = 60 cm. Veškeré vzdálenosti v terénu se potom měří pomocí krokování – odkrokuje se vzdálenost daného objektu od několika bodů již zanesených v mapě. Počet kroků se převede na vzdálenost na mapě a objekt se potom v příslušném směru a vzdálenosti na mapu nanese. Takto postupně zakreslujeme na mapu další a další objekty, až je území zmapováno. Po měření v terénu se přestěhujeme zpět do klubovny, kde každá skupinka dotvoří plánek do finální podoby - každý plánek bude obsahovat měřítko, legendu, označení severu, bude barevně proveden. Práci jednotlivých skupin při skončení aktivity vyhodnotíme, plánky uschováme pro další orientační hry. * hra Mrkaná – rozvíjíme obratnost, rychlou reakci, pozornost: hráče rozdělíme do dvojic, každá dvojice si vezme jednu židli, židle uspořádáme do kruhu. Jeden z dvojice sedí na židli, druhý stojí za židlí, ruce má za zády a neustále sleduje záda svého druha. Vprostřed kruhu stojí vyvolavač, který při pohledu z očí do očí vyvolá někoho ze sedících. Ten musí vyskočit do středu kruhu tak, aby nebyl svým hlídačem chycen. Pokud chycen je, vymění si roli se svým strážcem a vyvolávač dále pokračuje ve vyvolání. Pokud se hlídanému podaří utéci, vystřídá vyvolávače. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky, rozdání měsíčního rozpisu akcí Potřeby: pásmo, židle, pro každého: přehled mapových značek pro OB, rozpis měsíčních akcí, do skupiny. papír, tužku, gumu, busolu, pastelky

29. SCHŮZKA – LES Zaměření: měření vzdálenosti krokováním Úvod: rozběhání - Kruhová honička : hráči jsou rozestaveni po obvodu kruhu (vyznačen např. batohy) bokem do středu kruhu a jsou od sebe stejně vzdáleni (3-5 m). Na povel vedoucího vyběhnou a snaží se dohonit běžce před sebou a dotknutím ruky ho vyřadit ze hry. Hráči, kteří po předem stanoveném časovém limitu (např. 3 min.) zůstanou ve hře, jsou prohlášeni vítězi. Společně běžecká abeceda, protažení. Hlavní část: * Tabulka pro odhad vzdálenosti krokováním:

121

1.Nejprve vedoucí vytyčí na rovině a do kopce pomocí pásma 100 m vzdálenost. Každý z dětí si 5-10 x projde úsek po rovině a pokaždé si zapíše potřebný počet dvojkroků. Ze zapsaných hodnot vypočítá průměr a zapíše jej do tabulky (viz. tab. č 3). To samé provede po rovině klusem, poté chůzí a klusem z kopce i do kopce. 2.Teď si již každý dokáže vypočítat, že když na 100 metrů po rovině klusem potřebuje např. 42 dvojkroků, tak na 50 m jen 21 dvojkroků, na 25 m 10 a půl dvojkroků, na 10 metrů zhruba 4 dvojkroky. Pokud mladším dětem tyto přepočty činí potíže, mohou si za domácí úkol vytvořit stejnou tabulku, jako je ta předchozí, ale pro počet dvojkroků na 50 m, 25 m , 10 m, 5 m. Tyto tabulky si děti za domácí úkol vlepí zezadu do tréninkového deníku. * Liniový závod s odhadem vzdálenosti: z mapy vedoucího si každý překreslí liniovou trať cvičného závodu a záchytné body do své mapy. Tato trať není v terénu fáborky vyznačena, je jen zakreslena v mapě. Záchytné body obsahují v terénu „tajný kod“ = lísteček papíru se zápisem např. 270 – 10. První číslo značí azimut, druhé vzdálenost v metrech. Tajný kód dovede závodníky k pravé kontrole, kterou orazí do startovního průkazu. Vrátí se zpět na linii a pokračují tímto způsobem až do cíle. Start je intervalový, místo startu a cíle je totožné. Zvítězí závodník, kterému se podaří absolvovat trať v nejkratším čase. * hra „Lesní cukr-káva-limonáda“- rychlost reakce: vedoucí plní roli vyvolávače stojí na lesní cestě. Děti zahajují hru asi 200m za vedoucím v lese. Vedoucí se otočí k dětem zády a hlasitě vyvolává větu „Cukr – káva – limonáda – čaj – rum – bum“. Po tuto dobu děti běží směrem k vedoucímu. Na slovo „bum“ se vedoucí otočí k dětem čelem – do té doby se děti musí schovat. Koho vedoucí po tomto hesle uvidí, zvolá jeho jméno a dotyčný se musí přesunou zpět na své výchozí stanoviště. Vyhraje hráč, který se první dotkne vedoucího. Závěr: společné zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: předem připravit liniovou trať pro odhad vzdálenosti, pásmo.

30. SCHŮZKA – KLUBOVNA Zaměření: vrstevnice Úvod: hra pro rozvoj obratnosti - Štafetová osmisměrka: děti rozdělíme do dvou až tří družstev, pro každé družstvo připravíme stejnou krátkou opičí dráhu (např. 2 stoly – před prvním udělat dva kotouly, první stůl přelézt,dva kotouly vzad, podlézt druhý stůl).

122

Na konci dráhy je pro každou skupinu položena na zemi identická osmisměrka s tužkou. Hráč vyškrtne jeden výraz z osmisměrky a spěchá předat štafetu (cestou zpět opět překoná opičí dráhu). Zvítězí družstvo, které nejdříve zjistí tajenku z osmisměrky. Trénujeme obratnost, schopnost soustředit se po námaze. Hlavní část: * Tréninkový deník – téma Zobrazení terénních tvarů na mapě: stručný zápis termínů a cvičení viz příloha č. 15. Z druhé strany tréninkového deníku vlepíme za tabulky pro odhad vzdálenosti pomocí krokování návod vhodného rozcvičení se před závodem, tabulka pro evidenci závodů (viz. příloha č. 16). * čtení mapy - hra Navigátor: každý hráč má k dispozici svoji mapu. Vedoucí označí start, všechny děti si jej ukáží v mapě. Vedoucí poté slovně naviguje, kudy trať závodu vede – od startu až do cíle - děti samostatně sledují pouze očima trať ve své mapě. Jakmile vedoucí dojde do cíle, děti ukáží v mapě, kde se dle jejich názoru cíl nachází. Pokud je shodný s cílem vedoucího, počítají si bod. Hrajeme na pět kol, vítězí hráči s největším počtem bodů. Obměna: hra ve dvojicích – děti se rozdělí do dvojic, v roli navigátora se prostřídají. * hra s piktogramy: hráči sedí v kruhu, každý má před sebou svoji sadu kartiček piktogramů - označenou monogramem - a 10 párátek. Uprostřed kruhu je prázdná krabice od bot. Vedoucí vyvolá název piktogramu a hráči co nejrychleji vhodí správnou kartičku do krabice. Nejrychlejší hráč obdrží párátko od nejpomalejšího a také od těch, kteří vhodili nesprávnou kartičku. Několikrát opakujeme. Po skončení hry zvítězí hráč s největším počtem párátek. Pozn.: v případě většího počtu hráčů vytvoříme dva kruhy. (Zapletal, 1986) * hra „Boj o totem“ – rychlost reakce, spolupráce: hráče rozdělíme do dvou družstev. Hráči družstva sedí jeden vedle druhého obličejem k soupeřovu družstvu, které sedí na druhé straně klubovny. Uprostřed stojí „totem“ = prázdná pet láhev. V každém družstvu rozdáme čísla od jedné. Vedoucí vyvolá nějaké číslo, hráči stejného čísla vyběhnou a snaží se přenést láhev ke svému družstvu. Komu se to podaří, aniž by ho soupeř plácl, získává pro družstvo dva body. Pokud je hráč s láhví chycen soupeřem – získává soupeř pro své družstvo bod. Někdy hráči dlouho vyčkávají, než se odhodlají láhev sebrat, vedoucí může hru zpestřit, pokud vyvolá do boje další čísla. Hrajeme do určitého počtu bodů – např.20. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky

123

Potřeby: osmisměrka pro každou skupinu, každý člen svoji sadu kartiček piktogramů, krabice od bot, pet láhev.

31. SCHŮZKA – LES Zaměření: paměťový trénink Úvod: společně běžecká abeceda, protažení. Hlavní část: * Paměťový trénink : v okruhu shromaždiště je rozmístěno 8 -12 kontrol (ne dále než 150 metrů ) na výrazných orientačních bodech. Děti si obkreslí tyto kontroly z mapy vedoucího do své. Pořadí absolvování kontrol není dané. Děti si nastudují postup z mapy na některou z kontrol a na znamení vedoucího se vydají po paměti do terénu. Kontrolu najdou, označí do startovního průkazu a běží zpět nastudovat postup na další kontrolu. Vítězí ten hráč, komu se podaří co nejdříve označit průchod všemi kontrolami. Lze pojmout jako soutěž jednotlivců nebo dvojic, kdo je šikovný, může si zapamatovat i více kontrol. Start je hromadný. Trénujeme vizuální paměť. * hra Boj o míč – rozvoj rychlosti reakce, spolupráce: herní území je rozdělené na dvě poloviny (lesní cestou). Asi 30 kroků od této cesty po obou stranách vyznačíme kruh (asi 2 krok v průměru) a do každého kruhu umístíme míč. Hráče rozdělíme na dvě poloviny, každá skupina se rozptýlí ve své herní polovině. Úkolem každé skupiny je přenést míč ze soupeřova území na své. Obránci nesmí za čáru kruhu, kdo je chycen obráncem, dřepne si a čeká, až jej některý ze spoluhráčů dotykem vysvobodí. Míč se nesmí házet, smí se s ním jen běhat a podávat jej spoluhráčům. Kdo je chycen s míčem, je zajat a míč se musí vrátit zpět do kruhu. Zvítězí družstvo, kterému se podaří přenést míč na své území. * Lesní fotbal : hrajeme podle pravidel fotbalu, ale v lese – trénujeme běh po nerovném podkladu Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: předem roznést kontroly pro paměťový trénink, 2 míče na fotbal. Další doporučené víkendové aktivity v měsíci dubnu: účast na oblastních závodech v orientačním běhu.

124

KVĚTEN 32. SCHŮZKA – LES Zaměření: nácvik přesného čtení mapy Úvod: rozběhání - Cyklická honička: každý hráč obdrží od vedoucího lísteček se jménem hráče, kterého bude honit. Jména nesmí vedoucí napsat náhodně, ale tak, aby tvořila kruh (hráč A honí B – C – D …A). Hráči se nejprve rozmístí po herním území. Na znamení vedoucího se podívají na lísteček a začnou honit. Kdo je chycen, je vyřazen ze hry a předá svůj lísteček tomu, kdo jej chytil. Tento hráč začne honit novou oběť. Hrajeme do posledních dvou mužů. (zdroj Skautské hry) Samostatně běžecká abeceda, protažení. Hlavní část: * přesné čtení mapy – hra Umísti kontrolu: vedoucí v terénu předem vytipuje 8 - 10 míst pro umístění kontrol. Na shromaždišti zakreslí do mapy každému dítěti (či dvojici) jinou kontrolu, kterou půjde do terénu umístit.

Jakmile se všichni vrátí zpět

na shromaždiště, vedoucí zjistí, zda-li nebyli nějaké nesnáze při umísťování kontrol a odstartuje klasický cvičný závod jednotlivců s intervalovým startem, každý závodník si po odstartování obkreslí celou trať z mapy vedoucího. Pozn.: protože kontrola v lese nejprve není a pak může být umístěna chybně, trénujeme touto aktivitou přesné čtení mapy. * hra Trojnožka – rozvoj obratnosti, spolupráce: na cestě se postaví z tří asi půlmetrových klacků trojnožka (klacíky se opřou o sebe). Hráči kolem trojnožky vytvoří kruh tak, že se pevně chytí za ruce a postoupí vzad asi o 4 kroky. Každý hraje sám za sebe a snaží se ostatní hráče za ruce dostrkat k trojnožce tak, aby ji shodili. Kdo ji shodí, vypadává. Pak se trojnožka zase postaví a pokračuje se ve hře. Poslední čtyři hráči vyhrávají. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: lístečky se jmény hráčů pro cyklickou honičku, kontroly + mapy + busoly, klacíky na trojnožku

125

33. SCHŮZKA – LES Zaměření: běžecký trénink Úvod: rozběhání - Míčová štafeta: hráče rozdělíme do dvou družstev. Družstva stojí v zástupu vedle sebe. Asi 3 - 5 metrů stojí před každým družstvem nahrávač s míčem. Nahrávač přihraje prvnímu v družstvu, ten mu míč vrátí a běží oběhnout metu (asi ve vzdálenosti 30 -50 m před družstvem), vrací se zpět a zařadí se na konec družstva. Jakmile první hráč vrátí míč nahrávači, nahrávač hned přihrává dalšímu hráči a ten hned vybíhá. Jakmile nahrávač chytí přihrávku od posledního hráče, položí míč na zem a běží též oběhnout metu a zařadit se. Vyhraje družstvo, které úkol splní v kratším čase. Společně běžecká abeceda, protažení. Hlavní část: * O nejrychlejšího běžce – běžecký trénink: vedoucí předem připraví trať cvičného závodu v délce 1,5 - 2 km s 10 - 15 kontrolami, trať není v terénu vyznačena fáborky. Každý závodník si trať obkreslí do své mapy. Startujeme hromadně k první kontrole. Ten, kdo orazil první, počítá si tolik bodů, kolik hráčů běží. Poslední u kontroly si započítá bod. Jakmile jsou u první kontroly všichni běžci, provedeme několik protahovacích cviků a opět hromadně vybíháme. Hráči si body postupně sčítají. Zvítězí běžec, který po absolvování celé trati bude mít nejvíce bodů. * terénní hra rozvíjející obratnost, spolupráce, běh po nerovném podkladě - hra Nálet: hráče rozdělíme na dvě stejně početná družstva – obránce a bombardéry. V herním území rozmístíme asi 8 – 10 střech domů (střechu vytvoříme pomocí dvou tvrdých kartonů velikosti A4 opřených o sebe). Obránci se rozmístí v herním území, k dispozici mají dostatečnou zásobu munice (hadrových koulí, šišek…). Po zahájení hry si každý bombardér z domovského letiště mimo herní území vezme tolik munice, kolik unese, a podnikne útok do nepřátelského města. Snaží se sestřelit některou ze střech. Pokud se mu to podaří, aniž by byl zasažen obráncem, položí desky střechy vedle sebe – toto teď bude místo jeho útočiště – zde na něj obránci střílet nemohou a on nebo i jeho spoluhráči zde mohou odpočívat. Který útočník je zasažen obráncem, musí položit veškerou munici na zem, a se vztyčenýma rukama odejít do domovského letiště, kde nabere další munici a pak teprve podnikne nový útok. Hrajeme 15 - 20 minut. Bombardéři zvítězí, pokud se jim podaří rozbořit alespoň polovinu střech. Poté provedeme změnu stran. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky

126

Potřeby: předem připravit tréninkovou trať, desky na výrobu střech, hadrové koule.

34. SCHŮZKA – LES Zaměření: nácvik umění najít se na mapě po ztrátě kontaktu s mapou Úvod: rozběhání Štafetová soutěž družstev: dvě stejně početná družstva stojí v zástupu vedle sebe na startovní čáře. Ve vzdálenosti asi 50 - 60 m před nimi je cílová čára. Vedoucí pískne, vyběhnou první z družstva k cílové čáře. Hned po pár vteřinách pískne vedoucí znovu a vybíhají druzí atd. Družstvo, jehož poslední běžec proběhl cílovou čárou první, získá bod. Družstva se seřadí a běh stejným způsobem opakujeme cestou zpět, ale vybíháme z jiné startovní polohy. Zvítězí družstvo, které bude mít po všech rozbězích největší počet bodů. Společně běžecká abeceda, protažení. Hlavní část:  Najdi se na mapě (zdroj Hnízdil 2005) : vedoucí předem v terénu připraví síť 8 – 10 očíslovaných kontrol a zakreslí je před startem všem do mapy (i se značkou startu). Ze startu vyběhnou všichni společně, na určitém místě vedoucí položí mapy na zem a zvolá číslo kontroly, kterou mají běžci co nejdříve najít. Jakmile jsou všichni u první kontroly, vedoucí mapy sebere a vše se opakuje tak dlouho, než tímto způsobem proběhneme všechny kontroly.  hra Obránce (rozvoj obratnosti): hráči utvoří kruh, který má v průměru kolem 3 metrů. Uprostřed kruhu stojí obránce, který brání trojnožku. Ostatní hráči si přihrávají míč a snaží se trojnožku sestřelit. Obránci se měří čas. Po sestřelení trojnožky se zvolí nový obránce, v roli obránce se postupně prostřídají všichni hráči. Vyhrává obránce, kterému se podařilo bránit trojnožku nejdelší dobu. Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: předem rozmístit v lese síť kontrol, mapy, busoly, míč, stopky.

35. SCHŮZKA – LES Zaměření: trénink volby postupu - scorelauf Úvod: rozběhání - honička řad: hráči stojí jeden vedle druhého ve dvou řadách – druhá řada dva kroky za první. Ve vzdálenosti asi 60 m před nimi je cílová čára. Vedoucí pískne jednou – vyběhne první řada. Asi po pěti vteřinách pískne podruhé – vybíhá druhá řada,která

se snaží chytit běžce před sebou, než doběhne za cílovou čáru. 127

Družstvo si spočítá tolik bodů, kolik chytlo soupeřů. Pak si řady vymění role. Několikrát opakujeme, body sčítáme. Vyhrává družstvo, které bude mít po skončení všech rozběhů nejvíce bodů. Běžecká abeceda, protažení. Hlavní část: * Scorelauf: vedoucí předem připraví v lese 10 – 15 kontrol a barevně je v terénu i v mapě odliší podle obtížnosti. Třetina kontrol bude jednoduchých, v blízkosti startu, třetina středně obtížných, ve větší vzdálenosti od startu a třetina kontrol bude orientačně obtížných ve velké vzdálenosti od startu. Hodnoty kontrol bodově odlišíme 1- 3 body. Stanovíme přiměřený časový limit (do 60 minut) a startujeme formou hromadného startu. Vítězí ten hráč, kterému se podaří získat nejvíce bodů. Obtížnost, počty kontrol a časový limit stanovíme tak, aby byl vítěz schopen absolvovat cca 95 kontrolních stanovišť v zadaném čase. (zdroj Kirchner 2004) Závěr: zhodnocení průběhu schůzky Potřeby: předem roznést kontroly pro scorelauf, píšťalka, mapy, busoly Další doporučené víkendové aktivity v měsíci květnu: Účast na oblastních závodech v orientačním běhu

128

ČERVEN

Program měsíce června jsme pojali oproti ostatním měsícům trošku netradičně - jako rekapitulaci celoroční činnosti kroužku. Při první červnové schůzce byla vyhlášena oddílová soutěž Přeborník oddílu, aby všichni členové kroužku dostali možnost ukázat, co se za celý rok z abecedy orientačního běhu naučili. Také jsme na úvod této schůzky sepsali společně listinu nejoblíbenějších her, které se během roku odehrály. Schůzky probíhaly opět pravidelně jednou týdně v lese. Na úvod jsme se vždy rozběhali a rozcvičili, poté následoval oddílový závod – trať byla dlouhá 2,5 – 3 km, obsahoval 8 -10 kontrol, nebyla v lese vyznačena fáborky a při dohledávce některých kontrol byla potřeba i busola a odhad vzdálenosti. Startovalo se po jednotlivcích intervalově. Za umístění v závodě byly udělovány body – za první místo tolik, kolik běžců běželo, za druhé o bod méně atd. Soutěžilo se ve dvou věkových kategoriích Přeborníkem oddílu se stal ten, kdo nasbíral ze všech červnových oddílových závodů nejvíce bodů. Pokud zbyl po závodě čas, hrály se některé hry ze seznamu oblíbených. Poslední schůzka: proběhla v klubovně. Na programu bylo slavnostní vyhodnocení soutěží Přeborník oddílu, Běžec a Rekordman roku – první tři v každé kategorii obdrželi kovové medaile a diplomy. Dále jsem hodnotila – i když dopředu nebylo vyhlášeno – bodování docházky během celého roku. V tom pořadí, v jakém se umístili, si jednotlivci chodili pro drobné ceny. Dostalo se na každého. Další doporučené víkendové aktivity v měsíci červnu: účast na oblastních závodech v orientačním běhu.

129

ČERVENEC - SRPEN

Letní soustředění kroužku orientačního běhu Teplo, koupání, život v přírodě, hry, kamarádi, poznání nových míst, prožitá dobrodružství - to vše je letní soustředění (tábor). Účast na letním soustředění je pro členy kroužku vyvrcholením jejich celoroční práce. Program soustředění vychází z celoroční práce kroužku a je vhodné jej zaměřit na zdokonalování orientačních a pohybových dovedností. Náplň programu budou tedy tvořit orientační závody a hry (což by mělo tvořit nejméně 50 % celkového času tábora), míčové a sportovní hry, kulturní vycházky… Základním pravidlem soustředění je, že do akcí se musí zapojit všichni účastníci. Vhodně uspořádaný program musí zamezit nudě, na druhou stranu přepínání sil. Při jeho sestavování počítáme s dobrým počasím, ale i se špatným. Sestavujeme tedy dva programové plány, tzv. suchou variantu pro hezké počasí a mokrou variantu pro špatné počasí. Vzhledem k tomu, že se jedná o soustředění zaměřené na prohlubování základů orientační techniky, je více než vhodné minimálně 1x denně, lépe však 2x denně trénovat orientační techniku a práci s mapou přímo v terénu. Na soustředěních, která jsme s kroužkem DDM Náměšť nad Oslavou absolvovali, se nám nejvíce osvědčil tento postup: jednou denně jsme zařadili tréninkový závod, který se svými podmínkami (délka tratí, volba postupů…) co nejvíce podobal situaci, které děti zažívají při klasických závodech. Snažili jsme se vhodně střídat délky tratí (klasická, zkrácená, sprint), a to z důvodů přiměřené zátěže dětí. Do druhé fáze denního tréninku jsme zařadili alternativní způsoby mapové přípravy – scorelauf, liniové a azimutové závody, razicí kolečko… U dětí jsou všeobecně v oblibě a

vítaným zpestřením soustředění turnaje

v míčových hrách. Do programu můžeme zařadit například vybíjenou, házenou, volejbal, fotbal, pakobal, ringo, frees-bee…. Vhodné je také zařadit celotáborovou hru pro zpestření soustředění. Vzhledem k tomu, že díky dvoufázovému tréninku je program na našich soustředěních fyzicky přiměřeně náročný, volíme pro CTH činnosti méně fyzicky náročné. Vzor programu soustředění viz. příloha. č. 18. 130

ZÁVĚR Diplomová práce byla zpracována se záměrem vytvořit ucelenou metodickou příručku pro začínají vedoucí zájmového kroužku orientačního běhu a upozornit na možnost zařazení tohoto netradičního zájmového kroužku mezi tradiční nabídku zájmových kroužků při základní škole. V práci jsou shrnuty nejdůležitější organizační pokyny a předpisy i teoretické podklady pro dobré fungování zájmového kroužku orientačního běhu, metodická část obsahuje pohybové a orientační hry seřazené v celoročním programu kroužku dle kalendářních měsíců a jednotlivých schůzek. Při sestavení programu kroužku jsem čerpala především ze svých několikaletých zkušeností z vedení sportovních a turistických zájmových kroužků. Předložený program byl ověřen v praxi (kroužek OB při DDM v Náměšti nad Oslavou, rok 2005/ 2006, 12 dětí ve věku 8 – 13 let). Děti se do veškerých aktivit zapojovaly s chutí, vítaným zpestřením pro ně byly honičky, bojové hry v lese, noční hry ve městě i závěrečná oddílová soutěž „Přeborník oddílu“. Děti se těšily i na účast na oblastních závodech v orientačním běhu, jejichž absolvováním sbíraly mnoho cenných praktických zkušeností. Méně oblíbené byly pouze rozcvičky a protahovací cvičení, děti ještě plně nechápaly jejich velký význam. Při zpracování diplomové práce jsem se nejen obohatila o odborné zkušenosti, ale ujistila se také, že hra i orientační běh (nebo jiný sport) do života dětí patří. Rozvíjí jedince ve všech aspektech. I my vedoucí se pomocí společného sportování, hraní a vzájemné komunikace plné tolerance můžeme od dětí mnohému naučit. Já osobně se od dětí učím často a ráda. Věřím, že předložená diplomová práce bude přínosem pro všechny, kteří svůj volný čas věnují dětem.

131

RESUMÉ Diplomová práce se zabývá metodikou výuky orientace dětí mladšího školního věku. Klade si za cíl představit jeden z možných modelů celoročního programu činnosti zájmového kroužku orientačního běhu, praktické hry a návody zde uvedené mohou při své práci využít i učitelé, vedoucí sportovních kroužků, vedoucí škol v přírodě a letních táborů. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a metodické. Teoretická část se zabývá historií a obecnou charakteristikou orientačního běhu, charakteristikou dětí mladšího školního věku a specifikou jejich sportovní přípravy. Shrnuje teoretické podklady pro vedení zájmového kroužku – seznamuje s některými právními předpisy platnými při zájmovém vzdělávání dětí, obsahuje plán práce kroužku se seznamem potřebného materiálního zabezpečení a hlavní zásady bezpečnosti při práci s dětmi. Metodická část obsahuje celoroční program kroužku orientačního běhu rozpracovaný do náplní jednotlivých schůzek. Z dostupné literatury jsem vybrala pro diplomovou práci ty části, které se mi osvědčily při vedení zájmového kroužku a doplnila je o vlastní zkušenosti a poznatky. Během naší práce jsme zjistili, že literatura se příliš problematice metodiky orientačního běhu pro děti mladšího školního věku nevěnuje. Domníváme se, že by této problematice měla být věnována větší pozornost a vytvoření takové literatury by přispělo k větší informovanosti široké veřejnosti a propagaci tohoto nádherného sportu.

132

SUMMARY My diploma thesis deal with the methodology in edcucation of orienteering of younger children in pre-scholar age. Its aim is to introduce one of possible models of year - long

hobby group of orienteering.There are metioned practical games and

instructions which can be helpful not only for teachers but also for masters in summer camps. My work si divided into two main parts – theoretical part and practical part. Theoretical part deal with history and general characteristic of orienteering, includes characteristics of children in pre-scholar age and specification on their sports preparation , sumarizes teoretical datas for leading hobby group - it introduce with some parts of legislation which concerns to hobby education, there is also plan of hobby group with list of material equipments and main safety principles for work with children. Practical part contains whole year progamm of hobby group divided into sessions. For my diploma thesis I chose from accesible literature these parts wich approved me during my lead of hobby group. I completed it with my own experiences. During my work I found out that there exist small quantity of literature about methodology of route identification run for younger children in pre scholar age. I think it sholud be devote higher attention of this problem. Creation of appropriate literature can contribute better informedness for general public and also for propagation of this beautiful sport.

133

SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH Obr. č. 1: Mapa pro OB ................................................................................................. 16 Obr. č. 2: Kontrola pro OB ........................................................................................... 17 Obr. č. 3: Mapa současného rozšíření OB ve světě ..................................................... 21 Obr. č. 4: Foto z historie - převažování zátěže na startu ............................................ 22 Obr. č. 5: Busola – klasický typ, palcovka ................................................................... 24 Obr. č. 6: Popis částí „klasické“ busoly...................................................................... 25 Obr. č. 7: Čip SPORTident............................................................................................ 25 Obr. č. 8: Příklad popisu kontrol .................................................................................. 26 Obr. č. 9: Speciální obal na popis kontrol .................................................................... 27 Obr. č. 10: Speciální obuv pro OB ................................................................................ 28 Obr. č. 11: Dres pro OB ................................................................................................. 29 Obr. č. 12: Prorážečky ................................................................................................... 30 Obr. č. 13: Organizace startu ........................................................................................ 33 Obr. č. 14: Model struktury výkonu vyspělého závodníka OB ................................. 44 Obr. č. 15: Správné držení těla při běhu ...................................................................... 48 Obr. č. 16: Práce paží při běhu .................................................................................... 49 Obr. č. 17: Technika došlapu vzhledem k ose běhu .................................................... 49 Obr. č. 18: Technika došlapu chodidla......................................................................... 50 Obr. č. 19: Prvky běžecké abecedy ............................................................................... 51 Obr. č. 20: Orientace mapy podle terénu ..................................................................... 55 Obr. č. 21: Orientace mapy podle busoly ..................................................................... 56 Obr. č. 23: Postup přenášení směru běhu z mapy do terénu ..................................... 57 Obr. č. 24: Odhad vzdálenosti nanášením známé délky ............................................. 59 Obr.č .25: Odhad vzdálenosti srovnávací metodou .................................................... 60 Obr. č. 26: Matematické zdůvodnění odhadu vzdálenosti srovnávací ...................... 60 metodou ....................................................................................................... 60 Obr. č. 27: Odhad vzdálenosti podle viditelnosti cíle ................................................. 61 Obr. č.28 : Vzor plánku bytu ....................................................................................... 70 Obr. č.29 : Vzor plánku okolí ........................................................................................ 71 Obr. č.30 : Možný postup tvorby plánku ..................................................................... 71

134

Obr. č.31: Výřez ze základní mapy CR 1:10 000 ........................................................ 72 Obr. č.32: Plánek upravený v programu OCAD ......................................................... 73 Obr. č. 33: Vzor trati první vycházky s mapou ........................................................... 82 Obr. č. 34: Příklad liniové trati se zkracováním ......................................................... 85 Obr. č. 35 : Razicí kolečko ............................................................................................. 87 Obr. č. 36: Nákres závodu čtveřic ............................................................................... 111 Obr. č. 37: Plánek klubovny ........................................................................................ 118

Tab. č. 1: Předpokládané časy vítězů podle věkových kategorií .............................. 18 Tab. č. 2 : Měřítka map ................................................................................................. 54 Tab. č. 3: Vzor tabulky pro odhad vzdálenosti krokováním ..................................... 59 Tab. č. 4: Program víkendového soustředění .............................................................. 86 Tab. č. 5: Příklad mapových značek ............................................................................ 91 Tab. č. 6: Dětské závodní kategorie a délka tratí ...................................................... 109

135

POUŽITÁ LITERATURA BELŠAN, P. Tělesná výchova pro 3. a 4. roč. ZŠ. 4. vyd. Praha : SPN, 1986. 370 s. BUBELÍNIOVÁ, M., et al. Premeny školy v prirodě, Bratislava: Iuventa, 1999. 159s. ISBN 80-88893-46-1. DOLEŽALOVÁ, E. Hry na dětské tábory, Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 304s. ISBN 80-247-0702-0. DOUŠEK I., LENHART, Z. Malá škola orientačního běhu. Praha: Olympia, 1991. 146s. ISBN 80-7033-059-7. DVOŘÁKOVÁ, H. Sportujeme s nejmenšími dětmi. Praha: Olympia, 2001. 128 s. ISBN 80-7033-313-8. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1997. Přel. z: Psychology for Teachers. ISBN 80-7178-063-4 GALLOWAY, J. Děti v kondici: zdravé, šťastné, šikovné. Praha: Grada, 2007. 144s. ISBN 978-80-247-2134-7. GJERSET, A., JOHANSEN, E. Trénink fyzické kondice v orientačním běhu. Praha: ČSOB, 1999. 96s. Metodický dopis. HAVLÍČKOVÁ, L. Biologie dítěte. Praha : Karolinum, 1998. 93 s. ISBN 80-7184644-9. HNÍZDIL, J.  KIRCHNER, J. Orientační sporty. Praha: Grada Publishing,a.s., 2005. 100s. ISBN 80-247-1058-7. HRKAL, J. HANUŠ,R. ed. Zlatý fond her II. Praha: Portál, s.r.o., 1988. 168s. ISBN 80-7178-153-3. KIRCHNER, J. HNÍZDIL, J. Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada, 2004. 104s. ISBN 80-247-0798-5. KOČ, B. Škola orientačního běhu. 2. vyd. Praha: Olympia, 1980. 149. s. ISBN 27-03580. KRONESOVÁ, L. Metodický dopis - Zimní příprava orientačních běžců v tělocvičně, Praha: ČSOB, 1994, 80s. LENHART, Z. Taktika a technika orientačního běhu, 3. vyd. Praha: ČSOB. 32 s.

136

MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. Praha : Karolinum, 2002. 269 s. ISBN 80-7184-867-0. NOVÁČEK V., MUŽÍK.VL. Vybrané kapitoly z teorie a didaktiky tělesné výchovy. Brno: MU, 2001. PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. Praha: Grada, 2004.100s. ISBN 80-2470908-2. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. Praha: Grada, 2004. 200s. ISBN 80-247-0683-0. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 2. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2002. 488s. ISBN 80-7178-631-4. ROGL. Vl. Nebojte se topografie. Praha: Naše vojsko, 1987. 88s. ISBN 28-002-87. Run: the world magazine. Praha: Sanoma magazines. 2006-. Ročník 1, číslo první. ISSN 1802-0615 STEFFNY, H.  PRAMANN, U. Běh pro zdrav., Praha: Ikar, 2003. 224s. ISBN 80-2490163-3. SEVČIK, M. Orientace pro každého 12x12, Praha: Sportpropag, 1983 STEJSKAL a kol. Cvičitel – cvičitelka, Praha: Olympia, 1985. 340s. ISBN 505/21/82627-022-85. TVRZNÍK, A.  SOUMAR, L. Běhání. Praha: Grada, 1999. 120s. ISBN 80-7169-858X. TVRZNÍK, A.  SOUMAR, L. Jogging. Praha: Grada, 2004. 104s. ISBN 80-247-07144. TVRZNÍK, A.  ŠKORPIL, M., SOUMAR, L. Běhání od joggingu po maraton. Praha: Grada, 2006. 248s. ISBN 80-247-1220-2. TVRZNÍK, A.  RUS, V. Tréninkový deník mladého sportovce. Praha: Grada, 2001. 72s. ISBN 80-247-0115-4. WOLLZENMULER, F. Běhání. České Budějovice: Kopp, 2002. 128s. ISBN 80-7232282-6. ZAPLETAL, M. Velká encyklopedie her. Praha: Olympia, 1985-1988, I. Hry v přírodě, 1985, II. Hry v klubovně, 1986, III. Hry na hřišti a v tělocvičně, 1987. IV Hry ve městě a na vsi,1988.

137

Internetové zdroje: ČSOB: Pravidla orientačního běhu - platná od 10.3.2006 online. Český svaz orientačního běhu, 2006. citace 18.6.2008. Dostupný z www: http://www.orientacnibeh.cz/ob/dokumenty.php. Žemlík, P.  Hranička P. Elektronická verze letáčku ABC orientačního běhu online. Český svaz orientačního běhu, 1999. citace 18.6.2008. Dostupný z www: http://www.orienteering-history.info/abc_ob.php. Historie – Světový OB online. Centre for orienteering, 1998 citace 18.6.2008. Dostupný z www: . 50 let orientačního běhu v ČR 1950-2000 online. Český svaz orientačního běhu, 2000. citace 26.6.2008. Dostupný z www: . Popis kontrol IOF 2004 online. Český svaz orientačního běhu, 2004 citace 26.6.2008.Dostupný z www: . RVP ZV, online. VÚP Praha, 2007 [citace 18.4.2008. Dostupný z www: . Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu ZÁKLADNÍ ŠKOLA, čj. 16 847/96-2, včetně všech změn a doplňků - aktualizace k 1. září 2007. MŠMT ČR, Praha, 2007. [citace 18.4.2008. Dostupná z www: . Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu NÁRODNÍ ŠKOLA, čj. 15724 / 97-20 , aktualizace k 1.9.2007. Asociace pedagogů základního školství ČR, 1997. [citace 18.4.2008. Dostupná z www: Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu OBECNÁ ŠKOLA, čj. 12035/97 20, včetně všech změn a doplňků (1. část pro 1. – 5. ročník) - aktualizace k 1. září 2007. MŠMT ČR, Praha, 2007. [citace 18.4.2008. Dostupná z www: . Zákon č. 561 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ze dne 24.9.2004 online] [citace 18.4.2008. Dostupný z www: . Seznam platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy. Č. j.: 26 721/200714 . Stav k 30.11.2007. [citace 20.7.2008. MŠMT ČR, Praha, 2007. Dostupný z www: .

138

Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. online] [citace 18.9.2008. Dostupný z www Portál veřejné správy ČR . Vyhláška MZ č. 106/2001 Sb o hygienických požadavcích na zotavovací akci, 148/2004 Sb. změna vyhlášky. online] [citace 18.9.2008. Dostupná z www Portál veřejné správy ČR . Tábory YMCA. online] citace 3.10.2008 Dostupný z www: . Katalog her Hranostaj. online] citace 3.10.2008. Dostupný z www: .

139

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1. Mapa pro OB ( obrázek) Příloha č. 2: Nejpoužívanější mapové značky pro OB (obrázek) Příloha č. 3: Symbolické popisy kontrol IOF 2004 – výtah (tabulka) Příloha č. 4: Startovní průkaz (obrázek) Příloha č. 5: Kartičky ke hře „Štafetové sbírání čísel“ (tabulka) Příloha č. 6: Tabulka vhodného oblečení pro běh – různé počasí (tabulka) Příloha č. 7: Pracovní list „Čtení mapy“ Příloha č. 8: Kartičky ke hře „Hopsavý kvíz – mapové značky “ Příloha č. 9: Pracovní list „Měřítko mapy“ Příloha č. 10: Kartičky „Mapové značky – pexeso“ Příloha č. 11: Kartičky Piktogramy Příloha č. 12: Deska pro hru „Šťastná sedma“ Příloha č. 13: Etapová hra Rýžování zlata na Aljašce Příloha č. 14: Tabulka pro hru „ Přepisování piktogramů“ Příloha č. 15: Zobrazení terénních tvarů vrstevnicemi Příloha č. 16: Postup vhodného rozcvičení Příloha č. 17: Minimální obsah lékárničky Příloha č. 18: Vzor programu letního soustředění

140