MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav slavistiky

Slovinský jazyk a literatura

Bc. Tomáš Maluška

Slovinsko-česká mezijazyková homonymie a paronymie (na materiálu přídavných jmen a sloves) Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Krejčí, Ph.D.

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil výhradně uvedených pramenů a literatury.

……………………………………… V Brně dne 12. května 2008

Bc. Tomáš Maluška

2

PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Pavlovi Krejčímu, Ph.D., z Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity za cenné rady a pomoc při vedení diplomové práce.

3

Obsah SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

6

1. ÚVOD

7

2. TEORETICKÁ ČÁST

9

2.1. LEXIKOLOGIE A JEJÍ

SAMOSTATNÉ DISCIPLÍNY

2.2. VÝZNAMOVÉ VZTAHY LEXIKÁLNÍCH JEDNOTEK

9 11

2.2.1 Homonymie

15

2.2.2 Paronymie

21

2.2.3 Antonymie

23

2.2.4 Heteronymie

27

2.2.5 Hyperonymie, hyponymie a kohyponymie

27

2.2.6 Synonymie

30

2.2.7 Polysémie

33

2.3. MEZIJAZYKOVÁ HOMONYMIE A PARONYMIE

36

2.3.1 Problematika mezijazykové homonymie a paronymie

36

2.3.2 Vymezení pojmu mezijazyková homonymie a paronymie

37

2.3.3 Částečná a úplná mezijazyková homonyma a paronyma

38

2.3.4 Chápání mezijazykové homonymie a paronymie v širším úhlu pohledu

39

2.3.5 Mezijazyková homonymie a paronymie v nespisovných útvarech národního jazyka

41

2.3.6 Speciální publikace zabývající se mezijazykovou homonymií a paronymií

4

42

3. SLOVNÍKOVÁ ČÁST

45

3.1. ZÁSADY ZPRACOVÁNÍ SLOVNÍKU

45

3.2. STAVBA SLOVNÍKOVÉHO HESLA

46

3.3. SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH VE SLOVNÍKU

48

3.4. SLOVNÍK SLOVINSKO-ČESKÝCH MEZIJAZYKOVÝCH 50

HOMONYM A PARONYM

3.4.1 Slovník přídavných jmen A-Ž

51

3.4.2 Slovník sloves N-Ž

85

3.5. INDEX SLOVINSKÝCH HESEL

143

3.6. INDEX ČESKÝCH HESEL

147

4. ZÁVĚR

151

5. RESUMÉ – POVZETEK

153

BIBLIOGRAFIE

156

5

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tabulka č. 1 Terminologie česká a slovinská pro rozdělení významových vztah

14

Graf č. 1

Medleksemska razmerja

10

Graf č. 2

Lexikálně-sémantické vztahy mezi lexémy

11

Graf č. 3

Hyperonymie a hyponymie

25

Graf č. 4

Kohyponymie ve slovinštině

26

Graf č. 5

Kohyponymie v češtině

26

Graf č. 6

Rozdělení synonym podle původu

28

6

1. ÚVOD

Předmětem této magisterské diplomové práce bude zkoumání v oblasti slovní zásoby českého a slovinského jazyka a jejich jazykové interference. Zaměříme se na sémantiku, lexikologickou disciplínu, ve které budeme zkoumat významové vztahy lexikálních jednotek. Práce je rozdělena do dvou částí - teoretické a slovníkové. V teoretické části se budeme zabývat chápáním významových vztahů lexikálních jednotek, a to z pohledu každého jazyka samostatně. Budeme srovnávat chápání významových vztahů lexikálních jednotek uvnitř jazykovědy, jak české, tak slovinské. Oba jazyky pocházejí z jedné jazykové rodiny a spadají i do společné skupiny slovanských jazyků, a proto chápání vztahů mezi lexikálními jednotkami vzájemně srovnáme, nalezneme společné prvky a především pokusíme se nalézt rozdíly, ať už v samotném chápání problému, nebo terminologie. Dílčí teoretické části budou věnovány mezijazykové homonymii a paronymii, kde se budeme zabývat vymezením pojmu mezijazyková homonymie a paronymie. Problémem většinou nejsou nesrozumitelná slova, ale právě ta, které znějí zcela srozumitelně. Uveďme si příklad takových slov, kde sln. kaditi a čes. kadit tvoří homonymní pár. V případě sln. čislati čes. číslovat se hovoří o paronymním páru. Budeme se zabývat

výhradně synchronním popisem mezijazykové homonymie a

paronymie, proto se nebudeme zabývat původem jednotlivých slov, která tvoří homonymní a paronymní páry. Tato slova mají ve většině případech původ ve společném jazykovém základu. Našim hlavním cílem je vytvořit slovník slovinsko-českých mezijazykových homonym a paronym na příkladu sloves a přídavných jmen. Problematice mezijazykové homonymie nevěnují jazykovědci příliš mnoho pozornosti. O mezijazykové homonymii se můžeme podrobněji dozvědět pouze v odborných referátech, které vycházejí jako články v různých filologických sbornících. Proto jsme se rozhodli pro vytvoření takového slovníku. Pro excerpci materiálu, který bude sloužit

7

pro sestavení Slovníku slovinsko-české mezijazykové homonymie a paronymie (na materiálu sloves a přídavných jmen), použijeme Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost1 (SSČ) pro excerpci českého materiálu a Slovar slovenskega knjižnjega jezika2 (SSKJ) pro slovinskou část.

1 2

Dále jen SSČ. Dále jen SSKJ.

8

2. TEORETICKÁ ČÁST

2.1. LEXIKOLOGIE A JEJÍ SAMOSTATNÉ DISCIPLÍNY

Lexikologie je velmi důležitou součástí celého jazykovědného systému. Název pochází z řec. lexikon bilion slovník k lexik způsob řeči, výraz k legein sbírat, mluvit říci + -lógos (Čejka 1996). Je to nauka o lexikální zásobě. Předmětem jejího zkoumání je obsah, forma a funkce pojmenovacích jednotek a jejich vztahy (Jílek 2005: 5). Mirek Čejka popisuje lexikologii jako lingvistickou disciplínu, která zkoumá lexikální jednotky jazyka z hlediska jejich významů a významových (sémantických) vztahů k jiným lexikálním jednotkám v jazyce (Čejka 1992: 5). Lexikologie se dá chápat také jako teorie lexikální zásoby (Filipec/Čermák 1985: 13). Hlavním předmětem lexikologie je

vytyčení základního pojmu jako slovo, sousloví a význam slova.

Toporišič definuje lexikologii jako „všeobecné jazykovědné učení o slovech: jakého jsou rodu, jak se píší a vyslovují, jaké mají významy, jak je tvoříme, v jakých vztazích jsou určitá slova“ (Toporišič 1992: 8). Již tady jsme se mohli setkat s prvním rozdílem v terminologii. Ve slovinských odborných publikací se častěji používá termín besedoslovje. Čes. lexikologie odpovídá výrazům sln. leksikologija; besedoslovje a besedoznánstvo. Nejčastěji se ve slovinské odborné literatuře užívá termín besedoslovje. Leksikologíja se vyskytuje jen velmi řídce a termín

besedoznánstvo se

používal dříve. Termín sln. besedoznánstvo, odpovídá čes. nauka o slovní zásobě. Tento termín použil Přemysl Hauser (Hauser 1986: 7). Podle Filipce je však dnes nauka o lexikální zásobě chápána jako celek, který má dva úseky - lexikologii a lexikografii (Filipec/Čermák 1985: 13). Pokud se podíváme na slovinské používání termínů, zjistíme, že se často používá následující vyjádření: sln. besedoslovje (lexikologíja)3. Tenhle způsob právě odpovídá tomu, který používal např. Přemysl Hauser čes. nauka o slovní zásobě

3

Způsob besedoslovje (lexikologija) užívá například Jože Toporišič (Toporišič 2000).

9

(lexikologie). Dnes se však již v českém prostředí spíše používá termín lexikologie. Přemysl Hauser však i nadále používá především termín nauka o slovní zásobě neboli lexikologie (porovnání Hauser 1986, Hauser 2003). Používání termínů besedoslovje a leksikologija vysvětluje Janja Bratuša ve své práci. Lexikologie

zkoumá

význam

pojmenovávacích

jednotek,

samotné

pojmenování, frazeologické jednotky, původ slov, vlastní jména a slovníky. Proto se dělí do několika samostatných disciplín. Podle Františka Hausra však jejich náplň a vzájemné hranice nejsou pevně ustáleny. Ani počet disciplín nebývá v literatuře uváděn shodně (Hauser 1986: 7). Shodné dělení i počet disciplín jako František Hauser uvádí také Viktor Jílek (Jílek 2005).

Dělení lexikologie v českém prostředí podle Františka Hausra a Viktora Jílka: 1. sémaziologie, sémantika (nauka o významu) 2. onomaziologie (nauka o pojmenováních) 3. frazeologie (nauka o frazeologických jednotkách) 4. etymologie (nauka o původu slov) 5. onomastika (nauka o vlastních jménech) 6. lexikografie (nauka o slovníku)

Zdeňka Hladká neuvádí všechny lexikologické disciplíny, jen udává přehled nejdůležitějších, kde uvádí etymologii a onomastiku (PMČ 1995: 65). Mezi lexikologické disciplíny dále zařazuje dialektologii4, lexikografii. Také se zmiňuje o slovotvorbě, která s lexikologií souvisí, ale není její součástí. To vysvětluje Mirek Čejka tím, že v současné lingvistice se nezahrnuje zkoumání struktury lexikálních jednotek do oboru lexikologie, ale morfologie. Tvrdí, že ve starších příručkách se však slovotvorba často považovala za lexikologickou disciplínu (Čejka 1992: 6). Tomu však odporuje slovinské prostředí, kde slovotvorba (sln. besedotvorje) je jednou z lexikologických disciplín. Podle Toporišiče je čes. slovotvorba sln. besedotvorje částí lexikologie, která se zabývá tvorbou nových slov (Toporišič 1992: 8).

4

Tu ovšem jen v případě, pokud si všímá nářeční slovní zásoby (PMČ 1995: 65).

10

Dělení lexikologie ve slovinském prostředí podle Jožeho Toporišiče: 1. semaziologija (čes. sémaziologie) 2. etimologija (čes. etymologie) 3. besedotvorje (čes. slovotvorba) 4. stilistika (čes. stylistika) 5. pomenoslovje (čes. sémantika) 6. frazeologija (čes, frazeologie)

Podobné rozdělení jako Toporišič uvádí i Janja Bratuša(ová) (Bratuša: 79). Počet lexikologických disciplín je stejný jako u Toporišiče, Hausera nebo Jílka. Dělení lexikologie ve slovinském prostředí podle Janje Bratuše(ové): 1. leksikalna semantika/ pomenoslovje 2. besedotvorje/ derivatologija 3. frazeologija 4. terminologija/ izrazoslovje 5. etimologija/ korenoslovje 6. onomastika/ imenoslovje

V našem dalším zkoumání se zaměříme na vztahy lexikálních jednotek, kterými se zabývá lexikální disciplína sémantika (sln. pomenoslovje). Termín sln. semantika, se také vyskytuje ve slovinské jazykovědě, ale většinou pouze jako synonymum více vyskytovaného termínu sln. pomenoslovje čes. sémantika. Příkladem toho je např. u Toporišiče (Toporišič 1992: 267).

2.2. VÝZNAMOVÉ VZTAHY LEXIKÁLNÍCH JEDNOTEK

Významovým vztahům mezi lexikálními jednotkami se věnuje lexikologická disciplína sémantika. Podle Toporišiče je to věda, která se zabývá vztahovou stránkou jazykových znaků (Toporišič 1992: 191). U Svatavy Machové se dozvíme, že termín sémantika se nepoužívá jen ve významu, kdy označuje vědu, zabývající se významem jazykového znaku. „Slovo sémantika se v lingvistice užívá nejméně ve dvou

11

významech: (a) označuje všechen obsah, veškeré informace předávané prostřednictvím jazyka (v tomto významu bývá jako synonymum termínu sémantika užíván termín sémantická dimenze jazyka)“ (Machová/Švehlová 1996: 10). Další význam jsme si již vyložili výše. Za zakladatele sémantiky je považován Michel Bréal, který koncem 19. století vydal práci Essai de sémantique. V práci se můžeme dozvědět, že se dotýká dosud ještě neprozkoumané oblasti. Sám tedy navrhuje vědu pojmenovat sémantika (Schaff 1963: 29). Podle Filipce mezi významové vztahy patří antonymie, synonymie, polysémie, homonymie, hyperonymie, hyponymie a kohyponymie (Filipec/Čermák 1985: 128). Odlišnou terminologii významových vztahů můžeme nalézt v PMČ, 1995, kde jako významové vztahy jsou uvedeny synonymie, hyperonymie-hyponymie, kohyponymie, opozitnost, polysémie a homonymie (PMČ 1995: 79-89).

Zdenka Hladká zde

vysvětluje užití termínu opozitnost tím, že termín antonymie se dnes užívá spíše pro označení jednoho z typů opozitnosti (protikladnosti) (PMČ 1995: 84). Ve slovinském prostředí se významovými vztahy nejvíce zabývá jazykovědkyně Ada Midovič Muha(ová). Ve své publikaci Slovensko leksikalno pomenoslovje vytvořila jednoduchý graf, ve kterém jsou jednoduše znázorněny významové vztahy (Vidovič-Muha 2000: 158). Stejný graf můžeme nalézt v publikaci Julie Bálint(ové) (Bálint 2003: 8).

Graf č. 1: Medleksemska razmerja Medleksemska razmerja

izrazna enakoizraznost (homonimija)

pomenska podobnost (paronimija)

+

različnost

–

protipomenskost raznopomenskost nad-/podpomenskost sopomenskost (antonimija) (heteronimija) (hiper-/hiponimija) (sinonimija) + vzporedna podpomenskost (kohiponimija)

12

Graf jsme pro snazší orientaci pouze přeložili do českého jazyka.

Graf č. 2: Lexikálně-sémantické vztahy mezi lexémy Lexikálně-semántické vztahy mezi lexémy

formální homonymie (souzvučnost)

významové paronymie (podobnost)

+

rozdílnost

–

antonymie heteronymie hypero-/hyponymie synonymie (protikladnost) (různost) (nad-/podřazenost) (souznačnost) + kohyponymie (souřadnost)

Schéma znázorňující významové vztahy mezi lexémy ve slovinském prostředí, nám poslouží při porovnávání české a slovinské terminologie. Pokud nahlédneme do obou grafů, zjistíme, že problematika významových vztahů mezi lexémy je chápána stejně na české i slovinské straně. Je to dáno především tím, že ve slovinském prostředí se touto problematikou zabývají méně (Humar 2005: 319). Ve Slovinsku neexistuje ani samostatná odborná monografie, která by se zabývala lexikologií jako celkem. Porovnejme si to s českým prostředím, kde na toto téma vyšla nejedna odborná monografie. Nejvíce se tímto tématem zabývá Josef Filipec a František Čermák, kteří vydali roku 1985 publikaci Česká lexikologi (Filipec/Čermák 1985). Novější publikaci, Česká lexikologie a lexikografie (Čejka 1992), vydal Mirek Čejka roku 1992. Ve slovinském jazykovědném prostředí se vyskytuje pouze jedna publikace, která sdružuje většinu tématu. Jak jsme zmínili již výše, problematikou lexikologie se ve Slovinsku v současné době zabývá nejvíce Ada Vidovič-Muhová, která vydala v Lublani 2000 publikaci Slovensko leksikalno pomenoslovje (Vidovič-Muha 2000). Důkazem toho, že Ada Vidovič-Muhová se danou tématikou zabývá opravdu dlouhodoběji, je že vydání své knihy doplňuje novými poznatky z antonomyie a synonymie. Tato část - zpracování

13

problematiky antonymie a synoynime, vyšla o pět let později v odborném sborníku ZORA 32 pod názvem Medleksemski pomenski razmerji – sopomenskost in protipomenskost (Vidovič-Muha 2005). Pokud se však vrátíme k rozdělení významových vztahů, zjistíme, že ve slovinském prostředí používají rozdělení medleksemskih razmerj na pomenska razmerja in izrazna razmerja5 (Vidovič-Muha 2000: 6). Tady narážíme na problém, kdy homonymie a poronymie jsou nazvány formálními vztahy. V českém prostředí není většinou homonymie zařazena pod nějakou skupinu jako je synonymie, antonymie, hyperonimie, hyponymie a kohyponimie. Do vztahů jsou tady i zařazena paronyma, které se v českých publikací téměř nevyskytují. V samotném českém prostředí však rozdělení významových vztahů také není jednoznačné a stejné. Rozdíly můžeme najít např. v PMČ a u Filipce (srovnání Filipec/Čermák 1985: 128-149 a PMČ 1995: 79-91). Zcela odlišné rozdělení najdeme u Čejky a Sochorové (Čejka 1992: 20-31 a Sochorová 1996: 26-28). Josef Filipec rozděluje významové vztahy na antonymii, synonymii, polysémii, homonymii, hyperonymii, hyponymii a kohyponymii (Filipec/Čermák 1985: 128-142). U Zdenky Hladké však najdeme jiné dělení. Významové vztahy dělí na paradigmatické významové vztahy a syntagmatické významové vztahy. Paradigmatické vztahy pak dále dělí na synonymii, hyperonymii – hyponymii a opozitnost. Homonymii a polysémii neřadí ani do paradigmatických ani do syntagmatických významových vztahů. Píše o nich pouze jako o významových vztazích (PMČ 1995: 79-92).

Na těchto dvou

příkladech vidíme, že Filipec polysémii a homonymii řadí do paradigmatických významových vztahů, zatímco Zdenka Hladká je řadí pouze pod významové vztahy. Podobné rozdělení významových vztahů jako u Zdenky Hladké nalezneme u Mirka Čejky, který významové vztahy dělí na synonymii, antonymii, hyponymii, hyperonymii a kohyponymii. Opět jako samostatné vztahy nechává polysémii a homonymii. Musíme však podotknout, že Mirek Čejka nepoužívá termín významové vztahy, ale základní sémantické vztahy (Čejka 1992: 20-31). Marie Sochorová používá stejného rozdělení jako Mirek Čejka, ale používá opět termín významové vztahy mezi slovy. Tyto vztahy

5

Lexikálně-semántické vztahy mezi lexémy na významové vztahy a formální vztahy.

14

dělí na hyperonyma, hyponyma, kohyponyma, synonyma, antonyma. Polysémii a homononymii nechává opět mimo významové vztahy a řadí je pouze pod vztahy lexikálních jednotek (Sochorová 1996: 26-28). V další práci se budeme držet rozdělení, které používají Mirek Čejka a Marie Sochorová.

2.2.1 Homonymie František Čermák homonyma definuje jako „různé jazykové jednotky stejné formy bez významového průniku; různé lexikální jednotky mající stejný L-formém (lexikální formu) a navzájem nesouvisící významy“ (Filipec/Čermák 1985: 238). Ada Vidovič-Muh(ová) popisuje, že při homonymii jde „za prekrivnost izrazne (glasovne in pisne) podobe najmanj dveh leksemov; vsebini in s tem seveda tudi pomena sta popolna različna, saj gre, kot rečeno, za dva (ali več) leksema (jezikovna znaka) (Bálint 1998: 9). Jiří Černý definuje homonymii obecněji, jako „dvě slova mají stejný tvar“ (Černý 1998: 164). Homonymie je jev náhodné podobnosti formy dvou nebo více lexémů, jejichž význam je různý. Nesmíme si však plést homonymii s homonymem. Homonymie je náhodná podobnost právě dvou nebo více lexémů, které tvoří homonymní pár. Právě jeden člen takového páru je homonymum (Čermák 2004: 190). Ve slovinské terminologie narazíme na jiné označování termínů, než u nás. V českém prostředí se používá výhradně termín homonymie, ale ve Slovinsku nemají daný jednotný rámec pro používání této terminologie. Čes. homonymie se u některých slovinských jazykovědců vyskytuje jako sln. homonimija, ale také sln. enakoizrasnost. Po prozkoumání dalších odborných slovinských jazykovědných děl6 jsme zjistili, že momentální stav slovinské terminologie v této problematice je rozdílný. Už jen samostatný postoj Vidovič-Muh(ové) o tom napovídá. V díle svojí studentky Julie Bálint(ové) Slovar slovesnkih homonimov napsala Vidovič-Muh(ová) úvod s názvem Razmerja med leksemi in homonimija. O tomto úvodu sama píše „pričujoči članek kot uvodnik k slovarju homonimov je prirejen odlomek iz daljše razprave Govorica

6

Použili jsme SSKJ, Toporišič 1992, Toporišič 2000, Bálint 1997, Vidovič-Muha 2000.

15

slovarja, ki jo je pripravljen za tisk“7 (Bálint 1997: 7).

V tomto úvodu používá

Vidovič-Muhová výhradně termínu sln. homonimija a sln. homonim čes. homonymie a čes. homonymum. Ale v již zmíněném díle Govorica slovarja8, už nepožívá termín sln. homonimije sln. homonim, které se objeví pouze v názvu kapitole Enakoizraznost – homonimija, ale termíny sln. enakoizraznost sln. enakoizraznice. Pokud porovnáme českou terminologii s dalšími slovanskými jazyky, zjistíme, že tam nejsou takové rozdíly jako mezi českou a slovinskou terminologií. Spíše tam nejsou rozdíly žádné. Pro porovnání jsme vybrali příbuzné jazyky. Slovenskou terminologii budeme porovnávat podle publikace Lexikológia a srbskochorvatskou v publikaci Osnovi leksikologija i srodnih disciplina (srovnání Dolník 2003 a Šipka 1998). Porovnávat budeme následující termíny homonymie, paronymie, antonymie, heteronymie, hyperonymie, kohyponymie, synonymie a polysémie.

Tabulka č. 1 Porovnání terminologie významových vztahů Český termín Homonymie Paronymie Antonymie Heteronymie Hyperonymie Hyponymie Kohyponymie Synonymie Polysémie

Slovenský termín Homonymia Paronymia Antonymia Heteronymia Hyperonyma Hyponymia Kohyponymia Synonymia Polysémia

Srbochorvatský termín Homonimija Paronimija Antonimija Heteronimija Hiperonimija Hiponimija Kohiponimija Sinonimija Polisemija

Homonymie se dá velmi lehce zaměnit s polysémií. Proto musíme být při rozlišování těchto dvou jevů velmi pozorní. O polysémii bude pojednáno v kapitole 2.2.7., ale pro upřesnění zde uvedeme, jaký je mezi polysémií a homonymií vlastně rozdíl. Definice pro oba jevy by mohla znít stejně, kdy pro stejný výraz jsou dva nebo

7

Přítomný článek jako úvod ke slovníku homonym je uspořádaná část z dalšího pojednání Výklad slovníku, který připravuji pro tisk. 8 Vidovič-Muha 2000.

16

několik významů. P. Hauser rozdíl popisuje tak, že pokud slovo bylo přeneseno na jinou skutečnost a vzniklo slovo mnohoznačné, jde o polysémii. Homonymie se dělí podle různých hledisek.

Druhy homonym můžeme

posuzovat podle původu nebo podle formy neboli jejich rozsahu.

HOMONYMIE PODLE PŮVODU Ta se pak dělí na homonymii lexikální, homonymii slovotvornou, homonymii slovně druhovou a homonymii morfologickou. •

Homonymie lexikální

Lexikální homonymii tvoří taková slova, která jsou zcela různá a jejich shoda je jen náhodná. Různost slov si vždy můžeme zjistit v etymologickém slovníku. a) slova domácí vlna: - na vodě - srst zapřít: - pravdu - dveře tyčí b) slova přejatá a domácí kolej: - stopa od kola (slovo domácí) - studentská ubytovna (slovo převzaté z lat. collegium) stopky: - části květu (slovo domácí) - hodinky (slovo převzaté z ang. stop) c) slova přejatá klika: - ze slovanského původu – klika u dveří - z francouzského clique – skupina lidí se stejným cílem - z německého das Glück – štěstí raketa: - z francouzského raquette – pálka - z německého die Rakete – létající zařízení Josef Filipec dělí lexikální homonymii pouze na slova stejného původu a slova různého původu (Filipec/Čermák 1985: 141).

17

•

Homonymie slovotvorná a) Jeden typ slovotvorné homonymie tvoří především předpony a koncovky: vařič: - osoba, která vaří - nástroj, na kterém se vaří přeteče: - z jednoho do druhého - přes okraj b) Druhý typ nastává paralelním tvořením stejného slovotvorného typu:

pták nemoc červenka: -

červená hlína plemeno slepic odrůda pšenice

•

Homonymie slovnědruhová

Posledním typem homonymie je homonymie slovnědruhová. O tomto typu homonymie se dá hovořit v případě, že slovo v různém slovním druhu má stejnou grafickou i fonetickou podobu. Taková homonyma vznikají především přenesením slova do jiné slovnědruhové kategorie (Hauser 1986: 80). Jílek upozorňuje, že se nemůže jednat o polysémii, jelikož ta je možná jen v rámci jednoho slovního druhu (Jílek 2005: 41). Tento typ homonymie nerozlišuje žádný slovinský lingvista. Ale pokusili jsme se najít pár takovýchto slov, abychom dokázali, že existují i ve slovinském jazyce. Např. slovo večeře může být v pozici podstatného jména i příslovce. V české prostředí mohou nastat následující příklady: a to jak v českém i slovinském prostředí: -

podstatné jméno/příslovce: večer, ráno, mžikem

-

příslovce/předložka: vedle, skrz, blízko

-

přídavné jméno/podstatné jméno: dovolená, účetní, vedoucí

Ve slovinském prostředí: -

přídavné jméno/podstatné jméno: top, turen, šar, rod, kos

-

podstatné jméno/příslovce: ažur

-

citoslovce/podstatné jméno: klop 18

•

Homonymie morfologická

Vidovič-Muh(ová), Z. Sochorová a J. Filipec ještě rozlišují jeden typ homonymie a to homonymii morfologickou. Homonymie morfologická, neboli tvaroslovná, nastává tehdy, pokud se slova liší v různých pádech. Ve slovinském prostředí se používá

termín

sln.

morfemska

enakoizraznost.

Podle

Vidovič-Muhové

morfologická homonymie „omogoča, da se v tovrstnih parih oz. nizih lahko znajdejo tudi besede v svoji neslovarski obliki, npr. samostalniki ali pridevniki v neimenovalniku, neednini, v določenem spolu ipd.“9 (Vidovič-Muha 2000: 182).

Např. čes. bratra vyjadřuje 2. i 4. p. sg čes. stavení vyjadřuje 1. – 6. p. sg., 1., 2. a 4. p. pl. sln. vile čes. vila čes. víla vyjadřuje 1. a 4. p. pl. a sln. vile čes. vidle vyjadřuje 1. a 4. p. sg. du. pl. Někteří lingvisté (např. Hauser, Jílek a Filipec)10

rozlišují ještě jeden typ

homonymie, a to homonyma z rozpadlé polysémie. Taková homonyma nastanou tehdy, pokud se jejich význam

vzdálí natolik, že ztratí vztah, který je spojoval. Potom

vzniknou úplně samostatná slova. Např. slovo jeřáb. V SSČ ho najdeme ve třech odlišných významech (SSČ: 121): 1. velký pták s vysokýma nohama žijící v bažinách 2. zařízení k zdvíhání a přemísťování těžkých břemen 3. strom nebo keř zpravidla se zpeřenými listy a s plody jeřabinami Z etymologického hlediska první dva významy tvoří homonymní pár. Jeřáb, ve významu stroj vznikl jako přenesení významu jeřáb – pták. Dnes se však všechny tři slova jeví jako homonyma (Hauser 1986: 81). Od lexikální homonymie ještě rozlišujeme tzv. homonymii nepravou. Slovinská (Vidovič-Muha 2000: 183) i česká (např. PMČ 2003: 91) lingvistika shodně

9

Umožňuje, že se v těchto párech nebo řadách mohou najít také slova ve svém nereprezentativním tvaru, např. podstatná jména a přídavná jména v ne prvém pádu, ne v jednotném čísle ani v určitém rodě atd. 10 Hauser 1985: 80-81; Jílek 2005: 42; Filipec/Čermák: 1985: 141.

19

rozděluje nepravou homonymii na homofonii a homografii. Ve slovinské terminologii se nepoužívá termínu čes. nepravá homonymie, ale termín sln. enakoizraznice glede na prenosnik11. a) Homofonie, neboli fonetická homonymie se shoduje jen ve zvukové podobě, graficky je odlišena. Pro vyjádření homofona se ve slovinské terminologii používá termín enakozvočnice (homofoni) (Vidovič-Muha 2000: 183). Graficky se odlišují následujícími jevy12: 1. i/y v kořenu slova: milý – milí, myly – myli, mílí – mýlí 2. souhláskovými skupinami: zpráva – správa, hnízd – hníst 3. souhláskami na konci slova: let – led, dub – dup, zeď – zeť 4. velkými a malými písmeny: písek – Písek, most – Most Např. sln. gozd – gost, čes. les – host b) Homografie, neboli grafická homonymie se shoduje jen v grafické podobě. Ada Vidovič-Muhová používá termín enakopisnice (homografi) (VidovičMuha 2000: 183). Např. čes. panický - šat [panický ] - útěk [panycký] sln. peti - pátý [péty] - paty [pêty] sln. klop - klíště [klòp] - lavice [klóp]

HOMONYMIE PODLE ROZSAHU Slovinská (Vidovič-Muha 2000: 183) i česká (např. PMČ 2003: 91) lingvistika shodně rozděluje homonymii podle rozsahu na úplnou a částečnou. •

úplnou (sln. popolna enakoizraznost), u níž panuje shoda ve všech gramatických tvarech (Sochorová 1996: 27); např. čes. kolej (1. stopy po kolech vozidla, dvojice kolejnic pro dopravu, 2. vysokoškolské ubytovací zařízení) a sln. bar (1. nočni gostinski zabavni lokal, 2. plevelnatá tráva),

11 12

Homonyma, podle typu přenosu. Platí pouze pro české prostředí.

20

•

částečnou

(sln. delna enakoizraznost), u níž dochází ke shodě pouze

v některých gramatických tvarech, např. čes. los (severské zvíře mužský životný) – los (poukázka loterie mužský neživotný); sln. kos (ptica pevka) – kos

(del celote). Částečná homonymie nastane tehdy, pokud se některé tvary shodují, jiné se odlišují, jako např. slovo

rys. Slovo rys je nejen v

nominativu homonymem. Jedná se o lesní kočkovitou šelmu a v druhém případě jde o narýsovaný výkres. rys, rysa (šelma) X rys, rysu (výkres)

Podobné je to např. u slova žal. žal, žalu (smutek) X žal, žalo, žalo (trávu) P. Hauser a V. Jílek používají pro rozdělení nepravé homonymie ještě jeden typ, a sice mezislovní homonyma, která pro ně jsou zvláštním případem nepravých homonym a jež tvoří slovo na jedné straně a slovní spojení nebo předložková vazba na straně druhé (Hauser 1986: 83 a Jílek 2005: 42). Uvádí zde příklad jako zapět – za pět, dohry – do hry, dostaví – do sta ví. Tento typ homonym by však vzhledem ke své grafické odlišnosti a shodující se zvukové podobě mohl patřit mezi homofona. P. Hauser

se také zmiňuje ještě o existenci mezijazykových homonym a

paronym (Hauser 1986: 83). Ale o těch níže v samostatné kapitole. Z. Sochorová nedělí homonymii podle původu a rozsahu. Dělí ji pouze na tři skupiny - lexikální, morfologickou a slovně druhovou. Homonymii lexikální pak dále dělí na homonymii úplnou, částečnou a nepravou, kterou rozděluje na homografa a homofona (Sochorová 1996: 27).

2.2.2 Paronymie Podle Toporišiče blizuzvočnica je paronym „Beseda (besedna zveza), ki je drugi v svoji izrazni (glasovni, pravopisni, pisni) podobi zelo blizu, tako da se po pomoti lahko zamenjuje z njo“13 (Toporišič 1992: 10).

13

Slovo (slovní spojení), které je jiné ve své (hlasové, pravopisné, písemné) podobě velice podobný takže se dá lehce zaměnit.

21

„Paronim je: beseda, besedna zveza, ki je pisno ali glasovno enaka ali podobna kaki drugi pomensko različni besedi, besedni zvezi“14 (SSKJ). Jednoduše by se paronyma dala popsat jako slova, která mají podobný grafický zápis a výslovnost, ale rozdílný význam. Česká i slovinská jazykověda se shoduje v definování problematiky paronymie (srovnání např. Vidovič-Muha 2000: 184 a Hauser 1980: 84). Rozdílné je pak zařazení paronymie do systémů významových vztahů

mezi lexémy. V českém prostředí je

paronymie považována za okrajovou součást homonymie. Ve slovinštině je naopak problematika paronymie řazena do systému významových vztahů na úroveň, homonymie, antonymie, synonymie atd. Je tedy chápána jako samostatná jednotka. V češtině se používá termín paronymie, ale ve slovinštině nalezneme různorodou terminologii. Termín paronymie nebo paronym nalezneme pouze ve významu synonymum, k nejvíce používanému termínu izrazna podobnost pro české paronymie a blizuzvočnica pro paronym15. Paronyma jsou slova, která zní velmi podobně. Tento fonetický jev a špatná znalost jazyka, především cizích slov, může přivodit v komunikaci nedorozumění (Filipec/Čermák 1985: 142). V českém jazyce se za paronyma považují následující páry: např. líska – lyska, vina – vína, řad – řád, historický – hysterický, etický – etnický, adoptovat – adaptovat. Ve slovinském jazyce je chápání paronym stejné jako v českém jazyce. Příklady paronym ve slovinštině: např. upravičiti – opravičiti (čes. obhájit – omluvit), trenerka – trenirka (čes. trenérka – tepláky), adoptirati – adaptirati (čes. adoptovat – adaptovat), prefekt – perfekt (čes. prefekt - perfektum, etničen – etičen (čes. etnický – etický), moliti – moliti (čes. modlit se – nastavovat), anion – avion (čes. anion – letadlo), aprobacija – akrobacija (čes. aprobace – akrobacie). Z předchozích paronymních párů stojí za povšimnutí český paronymní pár adoptovat – adaptovat a slovinský pár adoptirati – adaptirati. Oba dva páry mají stejné významy. Je to dáno tím, že oba jazyky, jak slovinština, tak čeština, je převzala z cizího jazyka. Adoptovat respektive adoptirati znamená „vzít cizí dítě za své“, zatímco adaptovat respektive adaptirati znamená „znovu upravit, reorganizovat“.

14

Paronym, je slovo, slovní spojení, které je písemně nebo hlasově stejné nebo podobné některým jiným, významově odlišným slovům, slovním spojením. 15 Paronym je jeden člen paronymního páru.

22

Paronyma nejsou však jen problematikou v rámci jednoho jazyka, ale je to i problematika mezijazyková. V tomto případě je pro objasnění mezijyzykové paronymie stejné vysvětlení jako pro paronymii v rámci jednoho jazyka. Mezi češtinou a slovinštinou se o paronymii hovoří v následujících případech: např. číslovat – číslati. Číslovat znamená opatřovat číslem, např. číslovat domy. Slovinské číslati se používá ve významu mít úctu, např. ctít rodiče.

2.2.3 Antonymie

Antonymie je spolu se synonymií základním významovým vztahem lexikálních jednotek. „Zakládá se na logickém protikladu, opozici dvou skutečností, jejich odrazu v myšlení a slov tyto protiklady označujících“ (Filipec/Čermák 1985: 129). V české lingvistice se také používá termín opozičnost, i když tradiční je antonymie. Podle Františka Čermáka je antonymie takový významový vztah, ve kterém se nachází lexémy s protikladným, opozitním významem (Čermák 2004: 191).

Jiří Černý

označuje antonymii za dva samostatné konce graduálního vztahu (Černý 1998: 164). Jože Toporišič tvrdí, že antonymie je protikladem synonymie, to znamená slova s opačným významem (Toporišič 2000: 120). Pro český termín antonyma používá Jože Toporišič slovinský ekvivalent protipomenke. Antonym je slovo s opačným významem od jiného slova (SSKJ). Antonyma nemusí být vždy jen dvě slova protikladná, ale někdy má slovo více antonym synonymních, jak popisuje František Hauser (Hauser 1980: 92). Antonyma synonymní vypadají následovně: např. dobrý – zlý / špatný. Antonyma můžeme nalézt v každém slovním druhu. To platí jak pro češtinu, tak i pro slovinštinu. •

podstatné jméno: světlo – tma / življenje – smrt

•

přídavné jméno: vysoký – nízký / velik – majhen

•

zájmeno: nic – všechno / ona – on

23

•

číslovka: první – poslední / prvi / poslednji

•

sloveso: slézt – vylézt / napisati – zbrisati

•

příslovce: napravo – nalevo / gor – dol

•

předložka: nad – pod / z – brez

•

spojka: sice – ale / bodisi – ali

•

částice: ano – ne / da – ne

•

citoslovce: mňam– fuj / hí – vé Česká (např. Čejka 1992: 28-29) i slovinská (Vidovič-Muha 2000: 169)

jazykověda shodně rozděluje antonymii na komplementární (kontradiktorní) a polární (kontrární, kontrastní).

1. Komplementární antonymie Podle Vidovič-Muhové je komplementárnost vlastnost antonymních párů, doložená se spojkou nebo (Vidovič-Muha 2000: 170). Např. moški ali ženska. Použití spojky nebo, vždy neguje druhou výpověď. Pokud bychom použili výpověď Petre je muž, nemůžeme použít Petr je žena. Platí zde Petr je muž
Petr není žena. Nejčastější dvojice, které se nacházejí v tomto vztahu jsou: živý – mrtvý, muž – žena, noc – den. Stejné příklady najdeme i ve slovinštině moški – ženska, tu – tam, vojna – mir.

2. Polární antonymie Vyjadřují většinou krajní, mezní hodnoty jisté vlastnosti na stupnici od maxima do minima (Čejka 1992: 29). Zásadně je mezi nimi přítomný střední člen (Vidovič-Muha 2000: 171). Tento typ shodně demonstruje Čejka i VidovičMuhová na páru velký – malý. Prostření člen je zde slovo střední. To vše však platí i pro různé další páry jako např. začátek – střed – konec, vysoký – střední nízký. Pro slovinské páry např. pretekli – sadanji – bodoči, dolg – srednji – kratek. U polárních antonym, především adjektivních, je velmi častým rysem stupňovitost (gradulánost) (Filipec/Čermák 1985: 130). Ve slovinštině se

24

používají termíny stopnjevalnost (gradualnost). Stupňovitost je např. ledový – studený – chladný – vlažný – teplý – horký – vřelý – žhavý. To stejné platí i pro slovinštinu, např. genialen – pameten – nadarjen – inteligenten – neinteligenten – nenadarjen – neumen – debilen. Podskupinu polárních antonym tvoří dále antonyma vektorová. „Ta označují protikladný pohyb v konkrétním i přeneseném smyslu, nikoli umístění na stupnici“ (Čejka 1992: 31). Ve slovinské terminologii se používá termínu vektorska protipomenskost (vektorová protikladnost). Jsou to následující příklady vejít – vyjít, vstup – výstup. Pro slovinštinu např. odprt – zaprt, odpreti – biti odprt. Josef Filipec dále rozlišuje antonyma nekontrastní (nepolární) a antonyma stejnokořenová (afixiální) (Filipec/Čermák 1985: 131). Antonyma nekontrastní jsou např. nemladý – nestarý, nevelký – nemalý. Antonyma stejnokořenová dále dělí na16: d) antonyma předponová dojet – přijet, nadzemní – podzemní, nadprůměr – podprůměr e) antonyma částečně předponová komunismus – antikomunismus, bezohledný – ohleduplný f) antonyma složeninová dobromyslný – zlomyslný, mikrostruktura – makrostruktura g) antonyma druhých částí složenin centrifugální – centripetální Přemysl Hauser rozděluje druhy antonym následovně (Hauser 1980: 93-96): 1. Lexikální Tento typ antonym je tvořen slovy nepříbuznými: např. mír – válka, ticho – hluk, pracovat – odpočívat. 2. Slovotvorná Slovotvorná antonyma nejsou tvořena slovy nepříbuznými, ale právě příbuznými, odvozeninami a složeninami:

16

Příklady antonym byly použity z Filipec/Čermák 1985: 131.

25

a) Odvozeniny Typ odvozenin se dělí podle typu předpony na: •

Antonyma s předponou neNapř. shodný – neshodný, kuřák – nekuřák, přítel – nepřítel, pozorný – nepozorný.

•

Antonyma s předponou niAntonyma tohoto typu se vyskytují především u některých zájmen. Jejich protějšky mají předponu –ně. Např. ničí – něčí, nikde – někde, nijak – nějak.

•

Antonyma s předponou bezHlavním rysem těchto odvozenin je vyjadřování nedostatku určité vlastnosti. Např. vadný – bezvadný, třídní – beztřídní, motorový – bezmotorový, mající ruce – bezruký.

•

Antonyma s předponou protiNapř. jed – protijed, hráč – protihráč.

•

Antonyma s cizími předponami Mohou se vyskytovat předpony a-, an-, i-, in-, anti-, kontra-. První čtyři předpony zastupují v češtině význam ne-, předpony anti- a kontra- jsou ekvivalenty českého proti-. Např. typický – atypický, organický – anorganický, racionální – iracionální, humanistický – antihumanistický, špionáž – kontrašpionáž.

•

Předpony se vzájemným antonymickým významem Tento typ antonym vyjadřuje pouze opačný směr. Např. východ – západ, svázat – rozvázat.

b) Složeniny Jde o následující antonyma: např. mladočech – staročech, velkoobchod – maloobchod, severoamerický – jihoamerický.

26

c) Souslovná antonyma Tento typ antonym se nevyskytuje příliš často. Příklady jsou: mít rád – nenávidět, bílá káva – černá káva, ostrý úhel – tupý úhel.

2.2.4 Heteronymie O heteronymii najdeme ve slovinském prostředí zmínku pouze v díle VidovičMuhové (Vidovič-Muha 2000: 178). V dalších slovinských publikacích17, ve kterých je alespoň částečně zpracována problematika vzájemných vztahů, zmínku o heteronymii žádnou nenalezneme. V češtině se heteronymie do významových vztahů vůbec neřadí. Sama Vidovič-Muhová píše, že „nekateri jezikoslovci je v okvirju posebnega pomenskega razmerja sploh ne omenjajo18 (Vidovič-Muha 2000: 178). Mezi jazykovědci uvádí i českého Josefa Filipce. Heteronymie je podle Vidovič-Muhové paradigmatický vztah mezi lexémy, jako je synonymie nebo antonymie, který se váže na slova souřadná (Vidovič-Muha 2000: 178). Vztah heteronymní dokazuje, že slova souřadná jsou různého významu. Neznamená to, že pokud hyperonymum je např. slovo strom, tak hyponama třešeň a jabloň mají stejný význam. Tvrzení Ten strom je třešeň vylučuje tvrzení Ten strom je jabloň. Pokud bychom chtěli dodržet korektnosti, museli bychom použít spojky buď – nebo: Strom je buď třešeň nebo jabloň.

2.2.5 Hyperonymie, hyponymie a kohyponymie

Hyperonymie a hyponymie jsou dva jevy, které tvoří dohromady jeden významový vztah. Samostatně potom stojí kohyponymie. Zdenka Hladká vztah mezi hyperonymií a hyponymií popisuje : „Hyperonymněhyponymní významový vztah je mezi dvěma lexikálními jednotkami, které vyjadřují

17 18

Máme namysli publikace: Golden 2001, Snoj 2004, Toporišič 1992, Toporišič 2000. Někteří jazykovědci se o nich vůbec nezmiňují v rámci významových vztahů.

27

nadřazený a podřazený pojem, např. RYBA – pstruh, CIT – láska, POHYBOVAT SE – běhat. Jde mezi nimi o souvislost obecnějšího a speciálnějšího“ (Příruční mluvnice češtiny 2003: 82). Při porovnání české a slovinské terminologie opět narazíme na rozličné použití. V češtině se používají termíny hyperonymie, hyponymie a kohyponymie. Termíny nadřazenost, podřazenost a souřadnost se v češtině používají pouze ve smyslu synonymním. Ve slovinštině se používají především termíny nadpomenskost, podpomenskost a vzporedna podpomenskost. Termíny hiperonimija, hiponimija a kohiponimija, se většinou objevují pouze jako vysvětlení předchozího, slovinského termínu. Hyperonymum je ve slovinštině definováno jako: „Pomen (ali beseda) višjega pomenskega razreda“19 (Toporišič 1992: 115). Hyponymum Toporišič definuje jako: „Beseda (besedna zveza), ki označuje pojav nižjega ranga iste vrste“20 (Toporišič 1992: 184). Pro jednoduší pochopení hyperonymních a hyponymních vztahů použijeme následujícího grafu, kde si demonstrujeme jednotlivé prvky.

Graf č. 3 Hyperonymie a hyponymie

ryba pstruh pstruh duhový

štika

kapr

candát

pstruh obecný

Z grafu vyplívá, že jedno hyperonymum není nadřazeno pouze jednomu hyponymu. Ryba je nadřazena pstruhu, štice atd. Pokud bychom do grafu namísto kapra dosadili jinou rybu, např. lína, zjistíme, že slovo ryba má stejný vztah ke všem hyponymním

19 20

Význam (nebo slovo) vyššího významového řádu. Slovo (slovní spojení), které označuje výskyt nižší vrstvy stejné řady.

28

slovům. Vztahy hyperonymní a hyponymní mohou také tvořit celé řetězce. Např. slovo pstruh je hyponym k hyperonymu ryba. Hyponym se však může změnit v hyperonymum. Tento příklad znázorňuje slovo pstruh, který se stává hyperonymem pro hyponyma pstruh duhový a pstruh obecný. Pstruh duhový a obecný jsou právě kohyponyma. Kohyponymie je jev, kdy slova na stejné úrovni mající různé znaky, stojí proti jednomu hyperonymu (Příruční mluvnice češtiny 2003: 83). Ve slovinštině je kohyponymie chápána stejně jako v češtině (srovnání Vidovič-Muha 2000: 177 a např. Filipec/Čermák 1985: 143).

Kohyponymii nám pomůže lépe pochopit graf, který

sestavila Vidovič-Muhová (Vidovič-Muha 200: 177) Graf č. 4 Kohyponymie ve slovinštině

pes hišni

lovski

lavinski

(drugi)

Pes je hišni, lovski, lavinski (domácí, lovecký, lavinový). Vztahy mezi druhy psů jsou právě souřadné (sln. vzporedno podpomenske). Stejné schéma grafu použijeme pro češtinu, kde dosadíme slovo strom a k němu slova podřadná, která mají mezi sebou vztah souřadný.

Graf č. 5 Kohyponymie v češtině

strom jabloň

hrušeň

broskev

29

bříza

Předchozí grafy nám dokázali, že tato problematika je chápána v obou jazycích stejně. U problematiky paronymie, hyperonymie, hyponymie a kohyponymie jsme zjistili, že chápání v češtině a slovinštině je shodné. Jediným rozdílem je používání terminologie.

2.2.6 Synonymie Synonymie21 je vztah mezi jazykovými jednotkami, které mají ekvivalentní význam, odlišují se však svou formou (PMČ, 1995: 79). Ahlin definuje synonymii jako vztah mezi slovy nebo víceslovnými spojení, které se odlišují ve výrazu, mají však stejný nebo podobný význam (Ahlin/Branka/Zvonka/Snoj 2003: 9). Synonymii tvoří minimálně dvě lexika, tzv. synonyma, která „jsou pojmenovávacích jednotky slovní i víceslovné, které se různí formou, ale shodují významem a jsou kontextově zaměnitelné“ (Hauser, 1980: 87). Synonyma jsou podle Toporišiče slova, která mají stejný význam, ale odlišnou formu (Toporišič 1992: 294). Synonymní lexikální prostředky nevytvářejí pouze dvojice, ale též celé skupiny jednotek, které se nazývají synonymické řady (Jílek, 2005, s. 45). Např. odvážný – statečný je synonymní pár, ale pokud přidáme další významy, vznikne následující synonymická řada: odvážný – statečný – smělý – chrabrý – udatný – hrdinný – neohrožený – nebojácný – mužný – bohatýrský – srdnatý – heroický – zmužilý – rekovný – nezastrašitelný. Synonymní řady existují i ve slovinštině, synonymní řady se ve slovinštině nazývají sinonimni nizi. Např. slovo hezký = lep – krasen – mičen – fleten – pici – mikaven, prelesten – prima – fin – čudovit. Jednoduchým znakem, který nás přesvědčí zda jde o synonyma, je jejich možná záměna alespoň v jednom kontextu. Např. Dívka stojí na zastávce. Na místo slova dívka, dosadíme slovo se stejným významem např. holka, slečna atd. Slečna stojí na zastávce. Stejně je tomu ve slovinské lingvistce. Punca stoji na postaji. nebo Dekle stoji na postaji. Můžeme však použít i následujících synonym: čeča, dečla, dčva, dekla, mačka, frača, mucka, bejbi, baba, zaftig, čebelica.

21

Někdy se používá termínu stejnoznačnost nebo souznačnost.

30

Na rozdělení synonym na různé typy nebo druhy synonym není jednotný pohled22. Někdo synonyma rozděluje jen povrchově a někdo je dělí do velmi podrobného třídění. Ada Vidovič-Muhová rozděluje synonyma podle původu na objektivní a subjektivní. Pro následné rozdělení použijeme graf23, který je přehlednější.

Graf č. 6 Rozdělení synonym podle původu

Sopomenskost glede na izvor

objektivna

subjektivna

medjezikovna znotrajjezikovna

časovnost

zvrstnost

odhajajoče prihajajoče knjižno

22 23

čustvenost

nar.

pozit.

jezikovna politika

negat. konstruktivna nekonstr. (pozit.) (negat.)

nadnar. (pogovorno)

•

medjezikovna: taverna – gostilna

•

odhajajoče: čitati – brati

•

prihajajoče: zaključek – konec

•

knjižna: kolo – bicikel

•

narečna: borjač – dvorišče

•

nadnarodna: apno – belež

•

pozitivno čustvena: mačka – ženska

Velmi podrobné rozdělení synonym můžeme nalézt v rozsáhlé publikaci Josefa Filipce (Filipec 1961). Graf použila ve své knize Ada Vidovič-Muhová (Vidovič-Muha 2000: 162).

31

•

negativno čustvena: čivkati – govoriti

•

konstruktivna: kompjuter – računalnik

•

nekonstruktivna: konverzija - sprevrženje

Nejčastěji se synonymie rozděluje na úplnou a částečnou. Tento druh rozdělení můžeme nalézt např. u Hladké (PMČ 1995: 80), Čejky (Čejka 1992: 24) nebo Hausera (Hauser 1980: 87-88). Toto rozdělení se ve slovinštině nevyskytuje, pouze Toporišič uvádí synonymii úplnou (sln. popolna).

1.

Úplná synonymie O úplné synonymii se dá hovořit jen v těch případech, pokud je možno synonyma zaměnit ve všech kontextech. Pokud by se záměnou synonym narušil význam věty, nejedná se o úplnou synonymii. Ta se právě proto nevyskytuje až tak často. Nejlepšími příklady úplné synonymie jsou tyto synonymní páry: lingvistika – jazykověda, grafit – tuha, vokál – samohláska, Holandsko – Nizozemí. Stejné je to ve slovinštině, např: biografije – življenjepis, sopomenskost – sinonimija, lingvistika – jezikoslovje, tranzitivnost – prehodnost.

2.

Částečná synonymie Částečná synonyma se na rozdíl od úplných synonym vyskytují v jazyce běžně. Tato synonyma se nadají zaměnit ve všech kontextech. Částečná synonymie se dále dělí na synonyma ideografická a pragmatická. a) Synonyma ideografická Nejsou zaměnitelná ve všech kontextech. Např. synonyma běžet – utíkat, můžeme utíkat do kopce, pro pomoc nebo také běžet závod. Synonyma ideografická jsou např. kaz – vada, moudrý – chytrý, les – háj, zemřít – zahynout. b) Synonyma pragmatická •

synonyma emocionální Emocionální synonyma vyjadřují především citové příznaky. Jsou to např. nováček – zelenáč, spát – hajat, slepice – pipka.

32

•

synonyma stylistická Stylistická synonyma se liší především v rovině stylistické. Liší se především možností použití v odlišných prostředí. Např. zlomenina – fraktura, mluvit – pravit, nehoda – malér.

Toporišič nerozděluje synonyma podle původu, ale podle druhu (Toporišič 1992: 295). Synonyma podle druhu mohou být: popolne, slovnične, skladenjske, stilne, sobesedilne. Hauser odlišuje ještě částečná synonyma, synonyma frekvenční. Jsou to např. přírodní – naturální, tát – jihnout. Následně rozděluje ještě synonyma podle kritéria slovnědruhové příslušnosti na:

•

Podstatná jména: chlapec – hoch, deska – prkno, nemoc – choroba

•

Přídavná jména: bílý – křídový, velký – ohromný, přátelský – kamarádský

•

Zájmena: který – jenž, nikdo – žádný

•

Číslovky: jedna – raz, málo – několik

•

Slovesa: dělat – pracovat, vidět – koukat

•

Předložky: okolo – kolem, vedle – u

•

Spojky a částice: a – také, asi – snad

•

Citoslovce: ach – ouvej, br – fuj

2.2.7 Polysémie Polysémie se ve slovinské jazykovědě neřadí do významových vztahů, jako v češtině. Pro polysémii se ve slovinštině používá především termín večpomenskost (polisemija). Toporišič polysémii definuje jako slova nebo slovní spojení, která mají více významů (Toporišič 1992: 346).

Podobnou definici jako Toporošič používá

Vidovič-Muhová. Polysémii vidí jako skutečnost, kdy stejnému výrazu jsou přisouzeny dva nebo více významů (Vidovič-Muha 200: 163). Polysémie je mnohovýznamovost, neboli vlastnost slova mít několik různých významů. Je opakem synonymie a zároveň

33

úzce spjata s homonymií. „Z hlediska polysémického lexému jde o významové vztahy interní, avšak z hlediska jednotlivých významů (lexií) jde o vztahy externí, mezi významové“ (Filipec/Čermák 1985: 128). „Lexikální polysémie znamená, že týž lexém (táž lexikální forma) má dva nebo více různých, ale navzájem souvisících významů (sémantické spektrum). V této funkci má lexém povahu hyperlexému na nadřazené abstrakční úrovni“ (Filipec/Čermák 1985, 137). Polysémie se dá velmi často zaměnit s homonymií, dokonce Svatava Machová nerozlišuje mezi polysémií a homonymií a obě ztotožňuje. Polysémii a homonymii vidí jako jeden lexém s více významy. Jako příklad uvádí slova rys, travička, matka (Machová/Švehlová 1996: 32). František Čermák vysvětluje rozdíl polysémie a homonymie následovně: „Polysémie je označení spektra dvou či více významů téhož lexému, u kterých je společný průnik a prokazatelná synchronní souvislost jednoho s druhým; kde taková polysemní souvislost není, jde obvykle o dvě slova homonymní, resp. více“ (Čermák 2004: 192). Česká (např. Hauser 2003: 14) i slovinská (Vidovič-Muha 2000: 121) lingvistika rozděluje shodně polysémii na metaforu, metonymii a synekdochu. Termíny metonymie, synekdocha a metafora pochází jistě z literární teorie (Vidovič-Muha 2000: 132). Velký rozdíl je např. mezi metaforou lexikální a básnickou. František Hauser to demonstruje na příkladu slova oko. Lexikální metafora vyjadřuje oko na polévce, zatímco metafora básnická může vyjadřovat světlo, např. oči továren. První význam je zachycen ve slovníku, ale druhý, básnický, nikoli (srov.: Hauser 1980: 71).

1. Metafora „Metafora je přenášení slov na základě vnější podobnosti denotátů. Podobnost se týká tvaru, barvy, umístění, rozsahu, funkce“ (Hauser, 1980, 71). Např. zub (v ústech)- pily, ozubeného kola. Vidovič-Muhová popisuje rozdílnost metafory od metonymie (společně se synekdochou) tím, že metonymie a synekdocha jsou vždy jednoslovná, ale pro metaforu platí, že může být také v podobě slovního spojení (Vidovič-Muha 2000: 142).

34

2. Metonymie Metonymie je přenášení slov na základě vnitřní souvislosti. V jazyce je metonymie velmi častý jev. Metonymické významy obvykle vznikají v kontextu a v aktuálním užití slova. Významy metonymie se dělí na strukturní, kontextové a etymologické. Metonymie strukturní znamená, že se pojmenování, která označují abstraktní denotáty,přenášejí na denotáty konkrétní. Např. vláda- vládnutí, pak ministři. Typické pro metonymii kontextovou je užití jména spisovatele,malíře, sochaře místo názvu jeho díla; např. číst Jiráska. Pro metonymii etymologickou je charakteristické přenášení vlastních jmen osobních a místních na obecné označení osob a věcí (Hauser, 1980, 73-75). Např. Roentgen- rentgen. Stejné chápání metonymie najdeme i ve slovinštině. Vidovič-Muhová totiž přejala veškerou teorii z díla Josefa Filipce (Filipec 1985).

3. Synekdocha „Synekdoch je přenesení pojmenování části na celek a obráceně na část“ (Hauser 2003: 15); např. květ – rostlina. Slovo květ původně označuje část rostliny, ale také rostlinu celou. Stejně je tomu i ve slovinštině, např. les – hrast.

35

2.3. MEZIJAZYKOVÁ HOMONYMIE A PRONYMIE

2.3.1 Problematika mezijazykové homonymie a paronymie Problematika mezijazykové homonymie a paronymie je jedním z problémů při učení dalšího cizího jazyka. Této problematice musíme věnovat velkou pozornost. Jelikož čeština

patří spolu se slovinštinou do stejné jazykové skupiny, je

pravděpodobné, že seznam mezijazykových homonym a paronym nebude malý. U příbuzných jazyků jde velmi často o slova stejného původu i významu, jež se při dalším samostatném vývoji slovinského a českého jazyka významově diferencovaly (Vlček 1966). Mezijazykovou homonymii popisuje Jiří Nečas jako významový rozdíl mezi slovy znějícími stejně nebo podobně v obou jazycích (Szałek/Nečas 1993, VII). Z mnoha překladatelských zkušeností a překladatelské práce vychází najevo, že sledovaná problematika mezijazykové homonymie a paronymie je záludná. Nejedná se totiž většinou o nějaká složitá slova nebo neznámé fráze, ale právě o stejná či podobná slova, které mohou být právě zrádným slovem. Kamil Valšík ve svém článku upozorňuje na zapeklitost zrádných slov (Valšík 2005). Ksenija Leban považuje za falešné přátele takové páry slov, které jsou cizího původu (Leban 1995, 235). Mari Pančíková vymezuje mezijazyková homonyma takto: „V prípade medzijazykovej homonymie ide o slová zhodné alebo aspoň podobné po stránke grfickej alebo akustickej, ktoré však majú rôzny význam“ (Pančíková 1986, 107). Většina jazykovědců charakterizuje tato slova způsobem, že se jedná o slova v příbuzných jazycích, která mají různé významy, ale stejně se vyslovují, případně i píší, eventuálně že jde o různě přejatá slova v jazycích nepříbuzných (Bahbouh 1975). Charakteristika by se dala následovně zjednodušit. Mezijazyková homonymie jsou slova formálně zcela shodná, zatímco paronymie jsou slova formálně podobná. Vznik mezijazykové homonymie a paronymie je podle Vlčka podmíněn řadou faktorů (Vlček 1966, 208). Slovinština a čeština jakožto jazyky slovanského původu

36

mají společnou velkou část slovních základů a pracují se značným množstvím společných odvozovacích prostředků. Společná je také řada slovotvorných typů. Za samostatného

vývoje

jednotlivých

slovanských

jazyků

docházelo

k rozdílům

fonetickým24 a gramatickým.

2.3.2 Vymezení pojmu mezijazyková homonymie a paronymie

Pojem mezijazyková homonymie

a paronymie vznikl kvůli tomu, že

homonymie a paronymie nemusejí být pouze v případě jednoho jazyka, ale také se často vyskytují i mezi dvěma nebo dokonce více jazyky. V tomto případě můžeme teprve mluvit o tzv. mezijazykové homonymii a paronymii. Pokud však nahlédneme do odborných příruček, článků či samostatných speciálních slovníků, které se zabývají problematikou mezijazykové homonymie a paronymie zjistíme, že odborníci se setkávají se značnou terminologickou variabilitou a nejednotností. V českém prostředí můžeme narazit na následující termíny: zrádná slova, falešní přátelé překladatele, mezijazyková homonymie a paronymie (např. Szałek/Nečas 1993, VII, Žaža 1999). Ve slovinském prostředí můžeme narazit na termíny lažni prijatelji, varljive besede, nepravi prijatelji a velmi řídce medjezikovna homonimija in paronimija (srov. Pančíková 2004, Fabjan-Bajc 1995, Benedik 2004). Slovenská lingvistika používá kromě medzijazykovej homonymie a paronymie, zrádných slov a falešných priatelih dává ještě jeden termín, který je interlingválná homonymia a paronymia (srov. Horáková 2003, Vaňko 2004, Pančíková 2004). Ve slovinském prostředí se jednoznačně používá termín lažni prijatelji, dokazuje to i slovinská jazykovědkyně Leban (Leban 1995: 234). Ale v české lingvistice není poměr zastoupených termínů tak jednoznačný, jako ve slovinské. Nejčastěji se setkáváme s termínem mezijazyková homonymie a paronymie a zrádná slova. Na termín mezijazyková homonymie a paronymie můžeme narazit v článcích a publikacích Charifa Bahbouha, Marie Horákové, Jiřího Nečase, Josefa Vlčka a dalších (Bahbouh 1975, Horáková 2001, Szałek/Nečas 1993, Vlček 1966). Termín zrádná slova

24

Např. sln. kósiti a čes. kousat.

37

naopak používají např. Edvard Lotko, Otomar Radina, Josef Hladký (Lotko 1992, Lotko 1987, Radina 1975, Hladký 1990). Tento termín však podle nás není úplně vhodný v tom případě, když bychom o zrádných slovech chtěli hovořit jako o komplexní problematice. V tomto případě by bylo vhodnější použít již zmíněný termín mezijazyková homonymie a paronymie.

2.3.3 Částečná a úplná mezijazyková homonyma a paronyma Lexikální jednotky každého jazyka, v našem případě českého a slovinského, mohou být buď monosémní (jednoznačné) nebo polysémií (mnohoznačné). Většinou se u polysémních slov vyskytují rozdíly pouze v některých jejich významech. Proto můžeme mezijazyková homonyma a paronyma rozdělit do dvou základních typů, na které se dělí i homonymie a paronymie v rámci jednoho jazyka25:

1. částečná mezijazyková homonymie a paronymie, jež zahrnuje polysémií slova, jejichž některé významy se liší, některé jsou shodné. 2. úplná mezijazyková homonymie a paronymie, jež zahrnuje monosémní slova a polysémií slova, u kterých se všechny významy liší.

Dílčí součástí naší práce je slovník mezijazykových homonym a paronym, ve kterém se také vyskytují částečná i úplná homonyma a paronyma. Z celkového počtu hesel je poměr mezi částečnou a úplnou homonymií a paronymií přibližně 19% : 81%. Na tento problém rozdělení mezijazykových homonym a paronym upozorňuje Alenka Benedik v úvodu svého Slovinsko-snglického slovníku falešných přátel: „Na pojmovi ravni moramo pošiti med popolnimi in delnimi lažnimi prijatelji. Popolni lažni prijatelji nimajo nobenega skupnega pomena, delni pa imajo vsaj enega.“ (Benedik 2004: 5).

25

Viz kapitola 2.2. Významové vztahy lexikálních jednotek naší diplomové práce.

38

Příklad částečné mezijazykové homonymie a paronymie: DISKRETEN – DISKRÉTNÍ diskreten I. (prid.) 1. ■ ki ne govori o kočljivih, zaupnih stvareh: Diskreten člověk. – Diskrétní člověk. 2. ■ ki s svojim videzom, značilnostmi ne izstopa; nevsiljiv, nevpadljiv: Diskretna reklama. – Diskrétní reklama.

diskrétní (příd.) 1. ■ šetrný, ohleduplný, taktní: Diskretno vedenje. – Diskrétní chování. 2. ■ který dovede mlčet: Diskreten človek. – Diskrétní člověk.

diskreten II. (prid.) 1. knjiž. ločen drug od drugega: Pegice na tem delu obraza so diskretne. – Pihy v té části obličeje jsou nenápadné.

Příklad úplné mezijazykové homonymie a paronymie: KLAMAV – KLAMAVÝ klamav (prid.) 1. ekspr. omotičen, mlahav: Trop klamavih ovc. – Houf potácejících se ovcí.

klamavý (příd.) 1. uvádějící v omyl: Varljiv nasmeh. – Klamavý úsměv.

2.3.4 Chápání mezijazykové homonymie a paronymie v širším úhlu pohledu

Dalším bodem, kdy se jedná o homonymii je, když se slova liší v gramatickém rodu. Význam slov je v obou jazycích stejný, ale v češtině má jiný gramatický rod než ve slovinštině a naopak. Jedná se o následující možnosti: 1. slovinština (maskulina) – čeština (feminina) banán (m) – banana (ž) pomeranč (m) – pomaranča (ž) tramvaj (m) - tramvaj (ž) labod (m) – labuť (ž)

2. slovinština (maskulina) – čeština (neutra) avto (m) - auto (s) taksi (m) - taxi (s)

3. slovinština (feminina) – čeština (maskulina) salama (ž) - salám (m)

4. slovinština (neutra) – čeština (maskulina) kriterium (s) – kriterij (m)

Při sestavování slovníku jsme narazili na zajímavý jev, který se týká předponoy na-. Předpona na- vytváří homonymum nejen u sloves (najet-najeti, nakázat-nakazati, nabrat-nabrati), ale také u podstatných jmen (nápad-napad, náhon-nagon) a přídavných jmen. Např. ve slovinštině předpona na- u slovesa napustiti má význam s vyjadřováním malé míry děje (napustiti krilo – povolit sukni; napustiti vajeti – popustit opratě). Čeština se u slovesa napustit orientuje na prostorové vnímání objektu, do kterého má vniknout voda. 1. vpustit dovnitř: Napustit vodu do umyvadla; sln. ekvivalent je spustiti 2. vniknutím tekutiny naplnit: Napustit bazén; sln. ekvivalent je napolniti 3. natřít tekutou látkou a nechat nasáknut: Napustit dřevo; sln. ekvivalent je prepojiti Další kategorií jsou homonyma podstatných jmen a přídavných jmen s předponou na-. Např. sloveso sln. napad, odvozené od napadati, s významem útočit, má ve slovinštině tři významy: 1. útok : Letalski napad. 2. přepadnutí: Napad na banko. 3. záchvat, infarkt: Napad kašlja. – Záchvat kašle./Dobil je srčni napad. – Dostal infarkt. Zatímco v češtině má nápad pouze jediný význam a to okamžitá, náhlá myšlenka. Čes. Dobrý, originální nápad; sln. Dobra, originalna misel.

40

2.3.5 Mezijazyková homonymie a paronymie v nespisovných útvarech národního jazyka

V našem slovníku se nebudeme zabývat slovy, která spadají do sféry nářečí aj. Tyto výrazy nebudou zařazeny v naší práci, proto bychom se o nich mohli zmínit tady. V nářeční vrstvě může vzniknout zajímavý jev, o kterém stojí za to se zmínit. Při porovnávání českého a slovinského lexika, se může vyskytnout případ, kdy dochází k případu, kdy pro jeden jev existují v češtině a slovinštině dva formálně stejné či blízké lexémy, z nichž pouze jeden je součástí spisovného jazyka a druhý patří k nářeční slovní zásobě. Příkladem je např. lexikální diference nář. fuč a slovinský spisovný výraz fuč. Dalším příkladem může být česko-moravská lexikální diference žito – rež se slovinským spisovným rž, pro které ovšem ve východodslovinských dialektech existuje výraz žito, který má ve spisovném jazyce význam obilí. Máme potom dvojici české žito – rež a sln. rž – žito, u kterých pouze první výraz náleží do spisovného jazyka. Vyskytují se i takové případy, kdy lexém jednoho jazyka patří ve druhém jazyce mezi nespisovné (nářeční) výrazy, např. pro český výraz stůl má slovinština slovo miza, ale východoslovinské dialekty znají i výraz stol, který má ve spisovném jazyce význam židle. Další zajímavý jev jsme zjistili u zastaralých lexémů. Zastaralý výraz jednoho jazyka může v některých případech znamenat stejný význam z druhého jazyka. Ale současná spisovná norma už tomu neodpovídá. Příkladem je český výraz doslovní, kterému odpovídá slovinský zastaralý výraz dosloven. V současné spisovné normě se však pro význam doslovní používá výraz dobeseden. Stejně tomu je u výrazu lesen, který v současné spisovné normě odpovídá českému dřevěný. Ovšem slovinský zastaralý význam českého dřevěný zní dreven.

41

2.3.6 Speciální publikace zabývající se mezijazykovou homonymií a paronymií Zpracování tématu mezijazykové homonymie a paronymie ve slovanských jazycích je v současné době nedostačující. Česká republika je na tom v tom daném směru špatně. V českých odborných publikacích vyšly pouze tři články, které se zabývají problémem mezijazykové homonymie a paronymie. Tyto články vyšly v rozpětí 26 let. První článek vyšel v roce 1975 v Informativním zpravodaji československých jazykovědců (Bahbouh 1975). Za osm let vydal Mikoláš Zatovkaňuk další článek ve sborníku Slovo a slovesnost (Zatovkaňuk 1983). Po odmlce trvající téměř dvacet let, vyšel poslední článek týkající se našeho tématu. Marie Hádková publikovala svůj článek, Mezijazyková homonyma a čeština jakožto cizí jazyk, ve Sborníku příspěvků ze semináře konaného 10.4.2001 při příležitosti 80. narozenin prof. PhDr. Přemysla Hausera, CSc. (Hádková 2001). Problematikou slovinsko-české mezijazykové homonymie a paronymie se zatím nikdo v českém prostředí nevěnoval. Naopak tomu je na Slovensku, kde se v současné době touto tématikou zabývá Juraj Vaňko (Vaňko 2004), Marta Pančíková (Pančíková 2001) a Radmila Horáková (Horáková 2001a). Základ ve slovenském prostředí však položil již v roce 1982 Dezidor Kollár, který vydal svůj článek Medzijazyková homonymia (Kollár 1982). Na Kollára v 90. letech 20. století a počátkem 21. století navázali další slovenští lingvisté, mezi které patří již zmíněná Marta Pančíková a Radmila Horáková. Horáková se zabývá problematikou mezijazykové homonymie v obecné rovině, kde vydala svoje články Medzijazyková homonymia pri geneticky príbuzných jazykách (Horáková 2001) a Interlingválne homonymá jako lexikografický problém (Horáková 2003). Zatímco Pančíková se kromě problému slovensko-slovinských mezijazykových interferencí věnuje i polskému prostředí: Poľsko-slovenská lexikálna interferencia (Pančíková 1986) a Zrádné slová v polštine a slovenčine (Pančíková 1993). Slovinská jazykověda je na tom o mnoho lépe než česká a slovenská. Základy mezijazykové homonymie paronymie ustavil anglický lingvista David Limon, který již v roce 1983 vydal článek „Nepravi prijatelji“ in prevajanje iz slovenščine v angleščino

42

(Limon 1983); tento článek poté vyšel v angličtině pod názvem „False-Friends“ and Slovene-English Translation o tři roky později též v Lublani (Limon 1986). V současnosti se nejvíce problematice věnuje lingvistka Ksenija Leban, která se ve svých článcích většinou zabývá slovníky mezijazykové homonymie a paronymie. V článku Lažni prijatelji – možne rešitve za njihovo slovarsko obravnavo popisuje, jaký nejlepší způsob zvolit při sestavování slovníkových hesel takovýchto slovníků (Leban 1998a). Ve svém dalším článku Lažni prijatelji (False friends) se věnuje typologii mezijazykové homonymie a paronymie (Leban 1995). V posledním článku věnuje pozornost Slovinsko-anglickému slovníku falešných přátel překladatele. Zabývá se tím, že autor slovníku Golobič používá termín „nepravi prijatelji“, zatímco většina slovinských lingvistů užívá termínu „lažni prijatelji“ (Leban 1998b, s.72). Problematikou Slovinsko-anglický falešných přátel se zabývají Polonaca Podobnik, ve svém článku Total False Friends in Slovene and English (Podobnik 1992), Magdalena Pregelj, Slovene-English False Friends (Pregelj 1995) a Marjan Golobič (Golobič 1989). Italskému prostředí se věnuje Diomira Fabjan Bajc, která ve svém článku O lažnih prijateljih (Fabjan-Bajc 1992) popisuje situaci v Itálie, kde vyšly slovníky falešných přátel

anglicko-italských, francouzsko-italských, německo italských a

slovinsko italských. V českém prostředí dosud neexistuje žádný dvoujazyčný homonymický a patronymický slovník, který by porovnával češtinu s některým z jihoslovanských jazyků. Nalezneme tu pouze čtyři speciální slovníky: česko-ruský (Vlček 1966), českofrancouzský (Radina 1988), česko-anglický (Hladký 1990) a česko-polský (Lotko 1992). Slovníková hesla jsou zde zpracována velmi jednoduše. Homonymní pár je rozdělen do dvou sloupců, kdy každý výraz následuje pouze překlad do druhého jazyka. V některých případech je uvedena ještě výslovnost. To však neplatí pro slovník Zrádná slova v polštině a češtině, který je zpracován velmi kvalitně. Je to dáno i tím, že slovník byl vydán poprvé již v roce 1987 (Lotko 1987) a druhé vydání vyšlo 1992. Každý homonymní pár je v tomto slovníku rovněž rozdělen do dvou sloupců, které objasňují jednotlivé významy. Vše je doplněno slovním spojením či krátkou větou pro jejich snazší pochopení.

43

Ani slovinská lexikografie na tom ve zpracování mezijazykové homonymie a paronymie není lépe. Nalezneme zde rovněž čtyři slovníky: slovinsko-slovenský (Vaňko 2003), slovinsko-anglický (Benedik 2004), slovinsko-anglický (Golobič 1988) a slovinsko-italský (Fabjan-Bajc 1994). Všechny slovníky jsou opět zpracovány velmi jednoduše - do dvou sloupců, bez konkrétnějšího uvedení příkladu. Pouze slovník slovenského jazykovědce Juraje Vaňka má podobný styl jako česko-polský slovník. Z výše uvedených skutečností také vyplývá, že žádný slovinsko-český homonymický slovník dosud neexistuje nebo nám o něm alespoň není nic známo. Nejlépe je na tom v současné době Polsko, kde můžeme nalézt na jedenáct takovýchto slovníků.

44

3. SLOVNÍKOVÁ ČÁST 3.1. ZÁSADY ZPRACOVÁNÍ SLOVNÍKU Principiální součástí celé práce je její slovníková část, která přenáší úvodní teoretické úvahy a poznatky do praktické roviny. Pro excerpci jazykového materiálu byla použita standardní slovní zásoba obsažená ve dvou normativních jednojazyčných výkladových

slovnících

středního

rozsahu.

Pro

slovinštinu

to

byl

Slovar

slovenskegaknjižnega jezika (1970-1991), který obsahuje přibližně 110 000 hesel, pro češtinu pak rovněž jednosvazkový Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2005) s obsahem přibližně 50 000 hesel. Jediným omezujícím kritériem při výběru hesel byla jejich slovnědruhová příslušnost (přídavná jména a slovesa). Slovník mezijazykových homonym začínající písmenem A-M26 byl již zpracován v bakalářské diplomové práci. Proto se budeme slovesy zabývat pouze od písmene N-Ž. Náš slovník obsahuje především ty lexikální jednotky, které se vyskytují v současném slovinském spisovném jazyce a českém spisovném jazyce. Žádný slovník však není nikdy úplný. Přece jen vždy jde o nějaký výběr, jak tvrdí František Čermák ve svém desateru pro všechny slovníkáře (Čermák/Blatná, 1995, s 245). Jako předloha pro vznik a výstavbu slovníkových hesel, byla použita především díla dvou odborníků na mezijazykovou homonymii, a to Slováka Juraje Vaňka (Vaňko 2003) a českého lingvisty Edvarda Lotka (Lotko 1987).

26

Index již zpracovaných sloves: BAVITI – BAVIT BORITI – BOŘIT BRATI – BRÁT BRNETI – BRNĚT ČARATI – ČÁRAT ČISLATI – ČÍSLOVAT ČOHATI – ČOUHAT ČUMETI – ČUMĚT DIRKATI – DÍRKOVAT DOBITI – DOBÍT DOJITI – DOJÍT DONAŠATI – DONÁŠET DOSTAVITI – DOSTAVIT DOTIRATI – DOTÍRAT DOZNATI – DOZNAT FRKATI – FRKAT GLASITI – HLÁSIT GLEDATI – HLEDAT KALITI – KALIT KAZATI – KÁZAT KLAMATI – KLAMAT KLESATI – KLESAT KLITI – KLÍT KOKATI – KOUKAT KOLEBATI – KOLÉBAT KORENITI – KOŘENIT KORISTITI – KOŘISTIT KOSATI – KOUSAT KOSITI – KOSIT KRČITI – KRČIT KUHATI – KUCHAT KUKATI – KUKAT KUPITI – KUPIT KURITI – KOUŘIT LETOVATI – LETOVAT LOČITI – LOUČIT LUPITI – LOUPIT LUŠČITI – LUŠTIT MENITI – MĚNIT MERITI – MĚŘIT MIRITI – MÍŘIT MESTI – MÉST MINITI – MÍNIT MORITI – MOŘIT MRDATI – MRDAT MRKATI – MRKAT MRZETI – MRZET

45

3.2. STAVBA SLOVNÍKOVÉHO HESLA Hesla slovníku jsou uspořádána v abecedním pořadí podle slovinského výrazu. Při zpracování homonym

a pozdějším sestavování slovníku jsme použili tzv.

zrcadlového principu. Který je velmi přehledný a jednoduše zpracovaný. Pro demonstraci sestavení slovníkového hesla jsme si vzali čes. naklonit a sln. nakloniti. Nejdříve je v záhlaví sln. a čes. výraz homonymního, popřípadě paronymního páru. Následovně jsou zrcadlově vypsány jednotlivé významy přídavných jmen, sloves. Sln. příd. jm., sloveso je v záhlaví vždy uvedeno s dynamickým přízvukem, který se ve slovinštině graficky nezobrazuje. Zaznamenán je podle slovinského symbolu (`) pro krátké samohlásky a polohlásky, symbolem (´) u dlouhého a, i, u, dlouhého úzkého e, o, přízvučného r a poslední symbol (^) značí dlouhé široké e, a o. V levém sloupci jsou vždy vysvětleny významy slovinského příd. jm. či slovesa a v pravém sloupci zrcadlově vždy ekvivalent z českého jazyka.

Všechna slova v záhlaví jsou uváděna

v reprezentativním tvaru, tedy v infinitivu.

NAKLONITI – NAKLONIT naklonit (v.) 1. trochu se sklonit, nachýlit: Veter je nevarno nagnil ladjo. – Vítr nebezpečně naklonil loď. 2. vzbudit u někoho ochotu, souhlas, zájem, přízeň: Pridobil si je njegovo zaupanje. – Naklonil si jeho důvěru.

nakloniti (v.) 1. podariti, pokloniti: Naklonil ji je lepo darilo. – Věnoval ji krásný dárek. 2. star. nagniti, prisiliti: K delu ga je naklonila velika potreba. Do práce ho donutila velká nutnost.

Za výrazem s dynamickým přízvukem (ve slovinštině) je vždy uvedeno, o jaký druh slova se jedná. V našem případě (v.) verbum, tudíž sloveso a (prid. příd.) pridevnik, tudíž přídavné jméno. Níže jsou pak uvedena synonyma označená zvýrazněnou arabskou číslicí např. 1. Jednotlivé významy jsou jednoduše vysvětleny a pro lepší pochopení je vždy přiloženo výstižné použití přídavného jména či slovesa ve větě. Je zde prvně zaznamenána věta ve slovinštině. Následuje ji překlad v češtině s porovnáním významu přídavných jmen, slovesa z homonymního, popřípadě paronymního páru.

46

Homonymie a paronymie jsou velmi obsáhlé jevy. Je tedy velice pravděpodobné, že homonymum a paronymum v rámci jednoho jazyka bude zasahovat také do problému mezijazykové homonymie a paronymie. Proto jsou homonyma a paronyma označena velkými římskými číslicemi hned za příslušným tvarem; např. diskreten I. (viz s. 49). Z hlediska sémantického je nutné poznamenat, že ve slovníku se vyskytují také polysémií jednotky, jejichž některé významy se mohou v obou jazycích shodovat. Tyto víceméně korespondující významy jsme vyznačili použitím symbolu (■).

47

3.3. SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH VE SLOVNÍKU Zkratky v české části slovníku apod.

a podobně, a podobný

adj.

přídavné jméno

bot.

botanika, botanický

dok.

dokonavé sloveso

expr.

expresivní výraz

hanl.

hanlivě, hanlivý výraz

hovor.

hovorový výraz

kniž.

knižně, knižní výraz

mat.

matematika, matematický

např.

například

ned.

nedokonavé sloveso

řidč.

řidčeji

sport.

sportovní výraz

v.

sloveso

vulg.

vulgární výraz

zap.

záporný výraz

zast.

zastarávající výraz

zdrob.

zdrobnělina

zhrub.

zhrubělý výraz

zprav.

zpravidla

48

Zkratky ve slovinské části slovníku adj.

pridevnik

ekspr.

ekspresivni izraz

prid.

pridevnik

knjiž.

knjižni izraz

pog.

pogovorno

publ.

publicističen izraz

redko

redko

rel.

religioniški izraz

star.

starinski zraz

v.

glagol

zastar.

zastarali izraz

49

3.4. SLOVNÍK SLOVINSKO-ČESKÝCH MEZIJAZYKOVÝCH HOMONYM A PARONYM

50

3.4.1 Slovník přídavných jmen A-Ž

51

B BAJEN – BÁJNÝ bájen (adj.) 1. ki zaradi izredne lepote vzbuja občudovanje: Pogled na mesto je bajen. Pohled na město je nádherný. 2. ■ tak kot v bajki: Bajni svet. – Bájný svět.

bájný (adj.) 1. ■ přídavné jméno od báje; vypravování o bozích, mýtech: Bajni svet. – Bájný svět.

BLAZEN – BLÁZEN blázen (adj.) 1. duševno bolan: Biti blazen. – Být bláznivý. 2. ekspr. zaradi močnega čustva zelo razburjen: Biti blazen od obupa. Být pomatený z beznaděje. 3. ekspr. ki zelo presega navadno mero: Vozil je z blazno hitrostjo. – Jezdil šílenou rychlostí.

blázen (adj.) 1. duševně chorý člověk: Gleda kot norec. – Zírá jako blázen. 2. expr. bláhovec, bloud: Si videl tega norca, kako je prehiteval. – Viděl si toho blázna jak předjížděl.

BLESKOVIT – BLESKOVÝ bleskovít (adj.) 1. bleščeč, lesketajoč se: Žena je imela bleskovit nakit. – Žena měla blýskavý šperk.

bleskový (adj.) 1. vydávající intenzivní světlo: Bleskové světlo u fotoaparátu. – Bliskovita svetloba v fotografskega aparata. 2. rychlý jako blesk; krátce trvající: Peter je imel bliskovit domislek. – Petr měl bleskový nápad.

BLISKOVIT – BLÝSKAVÝ bliskovít (adj.) 1. zelo hiter: Peter je imel bliskovit domislek. – Petr měl bleskový nápad.

blýskavý (adj.) 1. příd. jm. k vydávat záblesky a okázale se projevovat: Žena je imela bleskovit nakit. – Žena měla blýskavý šperk.

BOS – BOSÝ bós (adj.) 1. ■ poleti je navadno bos; iti, hoditi bos: Otroci tekajo bosi okrog hiše. – Děti běhají bosý okolo domu. 2. ki je brez podkev, nepodkovan: Voziti z bosim konjem. - Jezdit na neokovaném koni. 3. ekspr. neosnovan, neresničen: Taka trditev je bosa. – Takové tvrzení je lež.

bosý (adj.) 1. ■ také příd. jm. bos i naboso; neobutý: Otroci tekajo bosi okrog hiše. – Děti běhají bosá okolo domu.

Č ČASOPISEN – ČASOPISECKÝ časopisecký (adj.) 1. příd. jm. od časopis: Magazinski članki se zelo kratki. – Časopisecké články jsou velmi krátké.

časopísen (adj.) 1. prid. nanašajoč se na časopis: Časopisen papir je brezcen. – Novinový papír je bezcenný. ČEREN – ČERNÝ

černý (adj.) 1. mající tmavou barvu, barvu sazí: Punca ima črni lasje. – Dívka má černé vlasy. 2. smutný, chmurný, nešťastný: Tedaj so se zanje začeli črni dnevi. – Teď pro ně začali černé dny. 3. špatný, zlý: To je črna zloba. – To je černá zlomyslnost. 4. nedovolený, nelegální: Z lažnimi računi so si ustvarili črni fond. – S falešnými účty si založili černý fond. 5. černošský: Afrika je znana, kot črn kontinent. – Afrika je známá jako černý kontinent.

čerén (adj.) 1. ki ima veliko čeri: Čereni obalni pas. – Pobřežní útesová oblast.

53

D DALJŠI – DALŠÍ další (adj.) 1. ■ následující, příští: Takrat ga ni bilo, na naslednjem sestanku je pa spet bil. – Tenkrát na schúzi nebyl, ale na další už ano. 2. pokračující: Naslednja visokošolska izobrazba. – Další vysokoškolské vzdělání.

dáljši (adj.) 1. primernik od dolg: Ta pot je sicer daljša, vendar veliko lepša. – Tato cesta je sice delší, ale mnohem hezčí. 2. ki traja večje, nedoločeno časovno obdobje: Po daljšem iskanju je le našel knjigo. – Po delším hledání knihu přeci našel. 3. precej obsežen, obširen: Napisal je daljšo povest. – Napsal rozsáhlou povídku. 4. ■ zastar. nadaljnji: Vsaka daljša pripomba bi bila nepotrebna. – Každá další připomínka by byla nepotřebná. DESNI – DĚSNÝ

děsný (adj.) 1. hrozný, strašný, budící děs: Strašen požar. – Děsný požár. 2. hovor. velký: Velike vroče. – Děsné horko.

désni (adj.) 1. ki je na nasprotni strani telesa kot srce: Desna roka in noga. – Pravá ruka a noha. 2. političko konservativen, nazadnjaški: Desni socialdemokrati. – Pravicoví sociální demokraté. DISKRETEN – DISKRÉTNÍ

diskrétní (adj.) 1. šetrný, ohleduplný, taktní: Diskretno vedenje. – Diskrétní chování. 2. který dovede mlčet: Diskreten človek. – Diskrétní člověk.

diskréten I. (adj.) 1. ■ ki ne govori o kočljivih, zaupnih stvareh: Diskreten člověk. – Diskrétní člověk. 2. ■ ki s svojim videzom, značilnostmi ne izstopa; nevsiljiv, nevpadljiv: Diskretna reklama. – Diskrétní reklama. diskréten II. (adj.) 1. knjiž. ločen drug od drugega: Pegice na tem delu obraza so diskretne. – Pihy v té části oblyčeje jsou nenápadné.

54

DIVEN – DIVNÝ díven (adj.) 1. zastar. čudovit, sijajen: Divna pokrajina. – Nádherná krajina.

DOBAVITEJSKI DOBYVATELSKÝ

divný (adj.) 1. budící podiv, podivný, neobvyklý: O tej stvari imaš čudne pojme. – O té věci máš divné představy. 2. podezřelý, nekalý: Nenavadno vedenje. – Divné chování.

–

dobyvatelský (adj.) 1. příd. jméno od slova dobyvatel, který něco, něčeho dobývá: Zavojevalna politika. – Dobyvatelská politika.

dobavíteljski (adj.) 1. nanašajoč se na dobavitelje: Upoštevanje dobavnih rokov je dobaviteljska dolžnost. – Dodržování dodacích lhůt je dodavatelská povinnost. DOBROVOLJEN – DOBROVOLNÝ dobrovóljen (adj.) 1. raba peša ki je (navadno) dobre volje: Dobrovoljen otrok. – Veselé dítě. 2. ■ star. prostovoljen: Dobrovoljen vojak. – Dobrovolný voják.

dobrovolný (adj.) 1. ■ konající, konaný bez povinnosti, z vlatřsní vůle: Prostovoljno gasilsko društvo. – Dobrovolná hasičská jednotka.

DRUG - DRUHÝ drúg (adj.) 1. ki ni tisti, na katerega se misli, iz katerega se izhaja: Vstopil je drug človek, kot sem ga pričakoval. – Vstoupil jiný člověk, než kterého jsem očekával. 2. ■ nav. mn. ki v kaki skupini ali celoti obstaja poleg navedenega in se od tega razlikuje: Ona pa ni kakor so druge ženske. – Ona není taková, jako jsou ostatní ženy. 3. pog. ki ni domač, tuj: Na starost je moral živeti pri drugih ljudeh. – Ve stáří musel žít u cizích lidí

druhý (adj.) 1. jsoucí nižšího stupně: Drugi nameten predsednik. – Druhý místopředseda. 2. časově následující, příští: Drugi dan. – Druhý den. 3. opačný, protější: Na drugem koncu vasi. – Na druhém konci vesnice. 4. ■ ostatní: Ona pa ni kakor so druge ženske. – Ona není taková, jako jsou ostatní ženy.

55

DUNAJSKI – DUNAJSKÝ dúnajski (adj.) 1. nanašajoč se na Dunaj: Posedal je po dunajskih gostilnah. – Posedával po vídeňských hospodách.

dunajský (adj.) 1. přídavné jméno od řeky Dunaj: Donavski tok. – Dunajský tok.

DUŠEN – DUŠNÝ dúšen (adj.) 1. nanašajoč se na duša: Skrbeti za dušni in telesni blahot. – Starat se o duševní a tělesné blaho. 2. zastar. duševen: Dušni napor. – Psychické vypětí. 3. zastar. duhoven: Dušno življenje. – Duchovní život.

dušný (adj.) 1. těžce, obtížně dýchající, dýchavičný: Nadušen člověk. – Dušný pacient.

G GLADOV – HLADOVÝ gládov (adj.) 1. ■ nar. požrešen, lakomen: Ta člověk je gladov za denar. – Ten člověk je hladový po penězích.

hladový (adj.) 1. mající hlad, nenajedený: Lačen kot volk. – Hladový jako vlk. 2. k hladu se vztahující: Lačen dan. – Hladový den. 3. expr. mající za následek hlad, hladem doprovázený: Lačna leta po Napoleonovih vojna. – Hladová léta po Napoleonských válkách. 4. ■ expr. chtivý, chamtivý, lakomý: Ta člověk je gladov za denar. – Ten člověk je hladový po penězích.

GRD – HRDÝ gŕd (adj.) 1. ki ima v estetskem pogledu negativne mastnosti: Grd je in nesimpatičen. – Je škaredý a nesympatický. 2. ki ima negativne, nesprejemljive lastnosti, zlasti v moralnem pogledu: On je grd člověk. – On je darebný člověk. 3. slab, nekvaliteten: Šli smo grdo cesto. – Šli jsme ohavnou cestou. 4. ki vzbuja neprijeten, neugoden občutek: Grde sanje. – Škaredé sny.

hrdý (adj.) 1. právem si na něčem zakládající, pyšný: Ponosen na svoj narod. – Hrdý na svůj národ. 2. právem sebevědomý: Zelo ponosen člověk. – Hodně hrdý člověk. 3. svědčící o tom: Biti ponosen na sina. – Být hrdý na syna.

56

5. ekspr. ki se pojavlja v visoki stopnji: Začutil je grdo bolečino. – Pocítil protivnou bolest. GROTESKEN – GROTESKNÍ groteskní (adj.) 1. ■ vyznačující se překvapujícími zvraty: Groteskni humor tragedie. – Groteskní humor tragédie.

grotésken I. (adj.) 1. ki zaradi neskladnosti z okoljem grozljivo-smešno deluje: Groteskni humor tragedie. – Groteskní humor tragédie. grotésken II. (adj.) 1. tiskarske črke, ki imajo enako debele poteze: Groteskne črke se uporabljajo v tiskarni. – Tiskařská písma se používají v tiskárně. GUBAT – HUBATÝ

hubatý (adj.) 1. prostořeký: Jezikavi Hubaté děti.

gubàt (adj.) 1. poln gub: Ima gubato oblačilo. – Má nařasené oblečení.

otroci.

–

GUSARSKI – HUSARSKÝ husarský (adj.) 1. expr. mající spojitost s maďarskými jízdními vojáky: Huzarski polk. – Husarský pluk.

gúsarski (adj.) 1. nanašajoč se na gusarje: Gusarska ladja. – Pirátská loď.

H HITER – CHYTRÝ chytrý (adj.) 1. rozumově vyspělý, bystrý: Pameten človek . – Chytrý člověk. 2. svědčící o chytrosti: Pameten obraz. – Chytrý oblyčej.

híter (adj.) 1. ki lahko opravi kako pot ali delo v kratkem času: Jahati na hitrem konju. – Jezdit na rychlém koni. 2. opravljen v krajšem času, kot je običajen za določeno delo, opravilo: Hitri stroj. – Rychlý stroj. 3. ki nastopi v razmeroma kratkem času: Hitra smrt. – Rychlá smrt.

57

HLADEN – HLADOVÝ hláden (adj.) 1. ki ima zmerno nizko temperaturo: Hladen zrak. – Studený vzduch. 2. ki vsebuje, izraža nenaklonjenost, odklanjanje: Hladen pogleg. – Zdrženlivý pohled. 3. ki se ne da vplivati čustvom: Vse je reševal s svojim hladnim razumom. – Všechno řešil svojí chladnou hlavou.

hladový (adj.) 1. mající hlad, nenajedený: Lačen kot volk. – Hladový jako vlk. 2. k hladu se vztahující: Lačen dan. – Hladový den. 3. expr. mající za následek hlad, hladem doprovázený: Lačna leta po Napoleonovih vojna. – Hladová léta po Napoleonských válkách. 4. ■ expr. chtivý, chamtivý, lakomý: Ta člověk je gladov za denar. – Ten člověk je hladový po penězích.

HOSTEN – HUSTÝ hustý (adj.) 1. jsoucí těsně vedle sebe: Goste veje. – Husté větve. 2. složený z něeho těsně seskupeného nebo navrstveného: Gosta juha. – Hustá polévka.

hósten (adj.) 1. gozden: Hostne živali. – Lesní zvěř.

HUD – CHUDÝ chudý (adj.) 1. nemající majetek: Reven človek. – Chudý člověk. 2. mající nedostatek něčeho: Reven zajtrk. – Chudá snídaně. 3. málo kvalitní: Revna ruda. – Chudá ruda.

húd (adj.) 1. pretirano strog: Bil je hud oče. – Byl přísným otcem. 2. ki ima zaradi nasprotja, spora z okoljem odklonilen odnos do njega: Huda je, ker nič ne pišeš. – Je rozzlobená, protože nic nepíšeš. 3. ki izraža, kaže odklonilen odnos do okolja: Zaslišal se je njegov hudi glas. – Uslyšel jeho zlý hlas. 4. ki napada človeka: Pri sosedovih imajo hudega psa. – U sousedů mají zlého psa. 5. ki ima v moralnem pogledu negativne lastnosti: Sin je hujši kot oče. – Syn je přísnější než otec. 6. ki prinaša trpljenje, težave: Hude sanje. – Zlé sny. 7. ki se pojavlja v visoki stopnji, v močni obliki: Huda nesreča. – Strašné neštěstí.

58

HUDOBEN – CHUDOBNÝ hudôben (adj.) 1. ki drugim želi in povzroča slabo, hudo: Hudoben človek. – Zlý člověk.

chudobný (adj.) 1. chudý: Siromašen Chudobný člověk.

človek.

–

J JADRN – JADRNÝ jádrn I. (adj.) 1. star. (zelo) hiter: Jadrn konj. – Rychlý kůň.

jadrný (adj.) 1. vyznačující se dobrým jádrem, dobrou kvalitou: Čvrst rod. – Jadrný rod. 2. stručně a výstižně, obsažně (o projevu): Jedrnato izražanje. – Jadrné vyjadřování.

jádrn II. (adj.) 1. nanašajoč se na jadro: Jadrne vrvi. – Plachetní lana. JAR – JARÝ

jarý (adj.) 1. mládě, svěží, bujný: Bujna trava. – Jará tráva.

jár I. (adj.) 1. ki se seje spomladi: Jara pšenica. – Jarní pšenice. jár II. (adj.) 1. star. jezen, razdražen: Jara kača. – Zuřivý had.

K KILOMETRSKI KILOMETROVÝ

– kilometrový (adj.) 1. ■ přídavné jméno od kilometr: razdalja. – Kilometrska Kilometrová vzdálenost.

kilométrski (adj.) 1. ■ nanašajoč se na kilometer: Kilometrska razdalja. – Kilometrová vzdálenost. 2. ekspr. zelo dolg: Kilometrska salama. – Dlouhý salám.

59

KLAMAV – KLAMAVÝ klámav (adj.) 1. ekspr. omotičen, mlahav: Trop klamavih ovc. – Houf potácejících se ovcí.

klamavý (adj.) 1. uvádějící v omyl: Varljiv nasmeh. – Klamavý úsměv.

KNJIŽEN – KNIŽNÍ knjížen (adj.) 1. ■ nanašajoč se na knjigo: Njegove pesmi so izšle v knjižni obliki. – Jeho básně vyšly v knižní podobě. 2. lingv. nanašajoč se na kodificirani jezik jezikovne, narodnostne skupnosti: Knjižni jezik. – Spisovný jazyk. 3. ki se rabi za knjiženje: Knjižni stroj. – Knihařský stroj.

knižní (adj.) 1. ■ přídavné jméno od kniha: Knjižni zhorka. – Knižní sbírka.

KOMISEN – KOMISNÍ komísen (adj.) 1. nanašajoč se na komis: Komisni kruh. – Komisárek. 2. star. vojaški: Komisna uniforma. – Vojenská uniforma.

komisní (adj.) 1. odměřený, přísný: Hladen obraz. – Komisní tvář.

KOVARSKI – KOVÁŘSKÝ kovárski (adj.) 1. knjiž. spletkarski, rovarski: Gre za kovarsko dejavnost. – Jde o záludnou činnost.

kovářský (adj.) 1. způsob zpracovávání kovu kováním, patřící kovářovi: Kovaške klešče. – Kovářské kleště.

KRAJEN – KRAJNÍ krájen (adj.) 1. ki je na kraju, robu: Zadel ga je s krajnim koncem avtomobila. – Trefil ho bočním koncem auta. 2. ■ star. krajeven: Seznaniti se s krajevnimi navadami. – Seznámit se s krajními zvyky.

krajní (adj.) 1. ■ nanášející se na kraj, oblast: Seznaniti se s krajevnimi navadami. – Seznámit se s krajními zvyky.

60

KRITIČEN – KRITICKÝ krítičen I. (adj.) 1. ■ nanašajoč se na kritiko: Objavljati kritične članke. – Vydat kritické články.

kritický (adj.) 1. kritický člověk, kritický posudek: Objavljati kritične članke. – Vydat kritické články.

krítičen II. (adj.) 1. nanašajoč se na krizo: Začelo se je kritično obdobje. – Začalo krizové období. KRMEN – KRMNÝ krmný (adj.) 1. ■ vhodný ke krmení: Krmna rostlina. – Krmná rostlina. 2. ■ týkající se výkrmu: Krmen prašič. – Krmný vepř.

kŕmen I. (adj.) 1. ■ nanašajoč se na krma: Krmna rostlina. – Krmná rostlina. kŕmen II. (adj.) 1. nanašajoč se na krma: Krmna paluba ladje. – Zadní paluba lodi.

KRUHOV – KRUHOVÝ krúhov (adj.) 1. ki je iz kruha: Kruhovi cmoki. – Chlebové knedlíky.

kruhový (adj.) 1. ve tvaru kruhu: Krožni izsek. – Kruhový výsek.

KRUŠEN – KRUŠNÝ krúšen (adj.) 1. nanašajoč se na kruh: Krušno testo. – Chlebové těsto.

krušný (adj.) 1. perný, svízelý: Sam ni vedel, kako bi rešil to mučno zadevo. – Sám nevěděl, jak by řešil tuhle krušnou situaci.

L LANOV – LANOVÝ lánov (adj.) 1. nanašajoč se na lan: Modri lanovi cveti. – Modré lněné květy.

lanový (adj.) 1. jsousí z lana: Vrvna dolžina. – Lanová délka.

61

LASKAV – LASKAVÝ láskav (adj.) 1. ki vsebuje, izraža hvalo, priznanje: Kritik je napisal o delu zelo laskavo oceno. – Kritik napsal o díle velmi lichotivou recenzi.

laskavý (adj.) 1. vlídný, přátelský, přívětivý: Fant je mlad, čeden in ljubezniv. – Mladík je mladý, hezký a laskavý.

LESEN – LESNÍ lesén (adj.) 1. ki je iz lesa: Izdelovati lesene igrače. – Vyrábět dřevěné hračky. 2. ki vsebuje trda celulozna vlakna; lesnat: Redkvica je stara in lesena. – Ředkvička je stará a dřevnatá. 3. ekspr. negiben, tog: Imam leseno nogo. – Mám dřevěnou nohu.

lesní (adj.) 1. související s lesem, nacházející se v lese: Gozdna cesta. – Lesní cesta.

LETEN –LETNÍ letní (adj.) 1. ■ týkající se letního období od 21.6. do 22. 9.: Letno gledališče. – Letní divadlo.

léten I. (adj.) 1. nanašajoč se na leto: Pomlad je najlepši letni čas. – Jaro je nejhezčí roční období. 2. star. star eno leto; enoleten: Zaklati letnega prašiča. – Zapíchnout jednoročního vepře. léten II. (adj.) 1. ■ poleten: Letno gledališče. – Letní divadlo. léten III. (adj.) 1. nanašajoč se na let: Letna sposobnost letalskih modelov. – Letecké schopnosti letadlových modelů. LISTOPADEN – LISTOPADOVÝ listopáden (adj.) 1. bot. ki mu jeseni odpadejo listi: Ta rastlina je listopadna. – Ta rostlina je opadavá.

listopadový (adj.) 1. týkající se 11. měsíce v roce: Novembrska številka revije. – Listopadové číslo časopisu.

62

M MASEN – MASNÝ masný (adj.) 1. z masa vyrobený: Mesni izdelek. – Masný výrobek. 2. s masem souvisící: Mesna industrija. – Masný průmysl.

másen (adj.) 1. nanašajoč se na maso: Masna atomska enota. – Atomová hmotnostní konstanta

MIČEN – MÍČOVÝ míčový (adj.) 1. týkající se míče: Igre z žogo. – Míčové hry.

míčen (adj.) 1. knjiž. privlačen, ljubek: Ima mičen obraz. – Má roztomilý obličej. MILEN – MYLNÝ

mylný (adj.) 1. vyplívající z omylu, neshodující se: Zmoten nazor. – Mylný názor.

mílen (adj.) 1. nanašajoč se na milo: Spuščati milne mehurčke. – Pouštět mýdlové bublinky. MIROV – MÍROVÝ

mírový (adj.) 1. přídavné jméno od mír: Mirovni pogoj. – Mírová smlouva.

mírov (adj.) 1. nanašajoč se na miro: Mirovo drevo. – Myrhový strom.

MIZEN – MIZNÍ mizní (adj.) 1. kapalná tekutina proudící cévními svazky: Limfatično tkivo. – Mizní tkáň.

mízen (adj.) 1. nanašajoč se na mizo: Privezali so ga za mizno nogo. – Přivázali ho k noze od stolu. MODER – MODRÝ móder I. (adj.) 1. ki je take barve kot plavica, jasno nebo: Modro morje. – Modré moře.

modrý (adj.) 1. mající barvu jako čistá oblaka: Moder cvet. – Modrý květ.

móder II. (adj.) 1. knjiž. sposoben prodorno misliti in ustrezno ravnati; preudaren, pameten: Moder človek. – Moudrý člověk. 2. nar. resen, zadržan: Zakaj si tako moder. – Proč jsi tak vážný.

63

MRKAV – MRKAVÝ mŕkav (adj.) 1. nar., navadno v zvezi s koza, ovca ki se goni: Mrkava ovca. – Běhavá ovce.

mrkavý (adj.) 1. mžikavý, blikavý: Mežikave oči. – Mrkavé oči.

N NAROČEN - NÁROČNÝ narôčen (adj.) 1. zastar. ročen: Naročena Náramkové hodinky

ura.

náročný (adj.) 1. mající velké nároky, požadavky: Zahteven profesor. – Náročný profesor. 2. honosný, přepychový: Težavno življenje. – Náročný život. 3. obtížný, nesnadný: Zahteven izpit. – Náročná zkouška.

–

NEDELJEN – NEDĚLNÍ nedělní (adj.) 1. věci týkající se sedmého dne v týdnu; sváteční: Nedeljska obleka. – Nedělní šaty.

nèdeljèn (adj.) 1. ki ni deljen: Nedeljena zavesa. – Nedělený závěs. 2. publ. enoten, soglasen: Vsi udeleženci so bili nedeljenega mnenja. – Všichni účastníci byli stejného názoru.

O OBETAVEN – OBĚTAVÝ obetáven (adj.) 1. knjiž. (veliko) obetajoč: Mlad obetaven nogometaš. – Mladý nadějný fotbalista.

obětavý (adj.) 1. nezištně, s obětmi něco konající: Izkazal se je kot nesebičen prijatelj. – Ukázal se jako obětavý kamarád. 2. tak konaný, nezištný: Nesebično pomagati. – Obětavě pomáhat.

OBILEN – OBILNÝ obílen (adj.) 1. po količini, vrednosti zelo velik: To v obilni meri velja tudi za vas. – To ve značné míře platí také pro vás. 2. ki ima razmeroma velike razsežnosti: Slon ima obilen trup. – Slon má vydatný trup.

obilný (adj.) 1. týkající se obilý: Žitno polje. – Obilné pole.

64

OBLASTEN – OBLASTNÍ oblásten I. (adj.) 1. ki rad ukazuje, zapoveduje in se vede do drugih tako, kot da so pod njegovo oblastjo: Oblasten človek. – Nafoukaný člověk. 2. knjiž. zelo velik, mogočen: Oblasten nebotičnik. – Vysoký mrakodrap.

oblastní (adj.) 1. regionální: Ozemeljske zahteve. – Oblastní požadavky.

oblásten II. (adj.) 1. nanašajoč se na oblast: Oblastni organi. – Úřední orgány. OBRATEN – OBRATNÝ obráten I. (adj.) 1. ki se v čem bistvenem popolnoma razlikuje od drugega: Dosegel je obraten namen. – Dosáhl opačného záměru. 2. drugačen od izhodiščnega glede na gibanje, ali glede na potek dejanja: Klicali so jih v obratnem vrstnem redu, kot so oddali prijavnice. – Volali je v opačném pořadí, než podali přihlášky.

obratný (adj.) 1. dobře, rychle pracující, dovedný, zručný: Okreten plesalec. – Obratný tanečník. 2. uplatňující chytrost, pohotovost, vtip: Okreten pri delu. – Obratný v práci.

obráten II. (adj.) 1. nanašajoč se na obrat ali obratovanje: Obratni zdravnik. – Závodní lékař. OBREŽEN – OBRAŽENÝ obréžen (adj.) 1. nanašajoč se na obrežje: Obrežna města. – Pobřežní města.

obražený (adj.) 1. naražený, pochroumaný: gleženj. – Obražený kotník.

Zvit

ODLOČEN – ODLOUČENÝ odlóčen (adj.) 1. ki se hitro in nepopustljivo odloča: Odločen člověk. – Rozhodný člověk. 2. publ. ki ne dopušča pomislekov, dvomov: Odločna vojaška politika. – Rázná válečná politika. 3. ekspr. (zelo) velik, pomemben: Odločen odpor. – Důrazný odpor.

odloučený (adj.) 1. osamocený: Ločen od sveta. – Odloučený od světa.

65

ODPOREN – ODPORNÝ odpóren I. (adj.) 1. ki ne zboli, se ne okuži hitro: Otrok je zelo odporen. – Dítě je velmi otužilé. 2. sposoben, usposobljen prenesti negativne okoliščine, vplive: Odporen les. – Odolné dřevo.

odporný (adj.) 1. budící odpor, ohavný, šeredný, hnusný: Podgane se mu zdijo odurne. – Potkani se mu zdají odporní.

odpóren II. (adj.) 1. nanašajoč se na odpor: Odporne tendence. – Odporové tendence. ODPOVEDEN – ODPOVĚDNÝ odpovědný (adj.) 1. který je povinen ručit: Biti odgovoren. – Být odpovědný. 2. projevující všdomí povinnosti, morální vlastnosti: Neodgovoren delavec. – Neodpovědný pracovník. 3. svědčící o tom: Odgovorno delo. – Odpovědná práce. 4. závažný, významový, důležitý: Odgovorna funkcija. – Odpovědná funkce.

odpóveden (adj.) 1. nanašajoč se na odpoved: Odpovedni rok. – Vypovídací lhůta.

OKRAJEN – OKRAJOVÝ okrajový (adj.) 1. místo na obvodu, začátku nebo konci: Ta stvar je obrobnega pomena. – Ta věc má okrajový význam.

okrájen (adj.) 1. nanašajoč se na okraj: Okrajna cesta. – Okresní silnice. 2. zastar. obkrajen: Okrajne vase. – Okresní vesnice.

OMLEDEN – OMLÁDLÝ omléden (adj.) 1. brezokusen, neokusen: Omleden okus. – Nasládlá chuť. 2. čustven, a vsebinsko prazen: Omleden pesnik. – Nudný básník.

omládlý (adj.) 1. být zjevem mladší: Pomlajena žena. – Omládlá žena.

66

OSNOVEN – OSNOVNÍ osnóven (adj.) 1. ki vsebuje bistvene, najnujnejše elemente česa: Osnovna pravila igre. – Základní pravidla hry. 2. ki je po pomembnosti na prvem mestu: To je njegova osnovna hapala. – To je jeho hlavní chyba. 3. ki predstavlja osnovo, temelj česa: Dokončati osnovno šolo. – Dokončit základní školu. 4. ki je bistvena sestavina česa: Osnovna sestavina. – Podstatný díl. 5. teh. ki je v določenem procesu prvi: Za osnovno barvo je uporabil belo barvo. – Za základní barvu použil bílou barvu.

osnovní (adj.) 1. týkající se soustavy podélně napjatých nití v tkanině: Osnutkov niti ne delam več. – Osnovní niti už nedělám.

OSTUDEN – OSTUDNÝ ostúden (adj.) 1. ki vzbuja gnus: Ta jed je ostudna. – To jídlo je hnusné. 2. z dajalnikom neprijeten, zoprn: V šoli mu je bila zgodovina ostudna. – Historie mu byla ve škole protivná.

ostudný (adj.) 1. týkající se nepříznivého dojmu z činu, za který se původce stydí: Sramotna afera. – Ostudná aféra.

P PAMETEN – PAMĚTNÍ pámeten (adj.) 1. ki ravna v skladu z razumom, pametjo: Pameten bodi, pa bo šlo. – Buď rozumný, pak to půjde. 2. sposoben hitro dojemati, prodorno misliti: Njegovi sodelavci so zelo pametni. – Jeho kolegové jsou velmi rozumní. 3. nav. ekspr. čustveno uravnovešen, umirjen: Pri teh letih bi bil že lahko malo bolj pameten. – V těch letech by už mohl být trochu rozumný. 4. ekspr. primeren, ustrezen: Prodati za pametno ceno. – Prodat za rozumnou cenu.

pamětní (adj.) 1. zřízený, vydaný na paměť: Spominska znamka. – Pamětní známka. 2. obsahující paměti: Spominska knjiga. – Pamětní kniha.

67

PISMEN – PÍSMENOVÝ písmen (adj.) 1. ki zna pisati in brati: Biti pismen. – Být gramotný. 2. ki je pisan, zapisan: Pismeno poročilo. – Písemná zpráva.

písmenový (adj.) 1. týkající se základního grafického znaku hláskového písma: Črkarska označba. – Písmenové označení.

PLESEN – PLESNIVÝ plésen (adj.) 1. nanašajoč se na ples: dvorana. – Taneční sál.

plesnivý (adj.) 1. pokrytý, porostlý plísní: Kruh je plesniv. – Chleba je plesnivý. 2. hanl. starý: Plesniv dedek. – Plesnivý dědek.

Plesna

PLODOVIT – PLODOVÝ plodový (adj.) 1. anat. týkající se nového organizmu vyvíjejícího se v děloze matky: Plodova voda. – Plodová voda.

plodovít (adj.) 1. nav. ekspr. ki veliko dela, ustvarja, zlasti na umetniškem področju: Plodovita pisateljica. – Výkonná spisovatelka. 2. knjiž. ploden: Plodovita samica. – Plodná samice. PODLOŽEN – PODLOŽENÝ podlóžen I. (adj.) 1. do odprave tlačanstva ki ima določene obveznosti do zemljiškega gospoda: Biti podložen. – Být poddaný. 2. ekspr., navadno v povedni rabi podrejen: Tudi človek je podložen zakonom narave. – Také člověk je podřízený zákonům přírody.

podložený (adj.) 1. odspodu podepřené: Podtaknjena deska. – Podložená deska. 2. vložené něco pod něčím: Podtaknjena glava. – Podložená hlava. 3. opatřené základem, podkladem: Pdkrepljena trditev z dokazi. – Podložené tvrzení s důkazy.

podlóžen II. (adj.) 1. ki služi za podlago: Podložene hlače. – Podšité kalhoty.

68

POKOJEN – POKOJNÝ pokójen (adj.) 1. ki je umrl: Njen pokojni mož. – Její zesnulý muž. 2. knjiž. ki ne čuti notranje napetosti, vznemirjenja; miren: Pokojen obraz. – Klidný obličej. 3. ■ knjiž. ki poteka brez motenj; miren: Pokojno spanje. – Pokojné spaní. 4. ■ knjiž. ki je brez hrupa, ropota; miren, tih: Pokojna hiša. – Pokojný dům.

pokojný (adj.) 1. ■ tichý, klidný: Pokojno spanje. – Pokojné spaní. 2. ■ který probýhá v klidu, v míru: Pokojna hiša. – Pokojný dům.

POŠEVEN – POŠEVNÍ pošéven (adj.) 1. ki se odklanja od navpične ali vodoravne smeri: Imeti poševne oči. – Mít šikmé oči.

poševní (adj.) 1. anat. týkající se části samičího pohlavního ústrojí savců: Nožnična sluznica. – Poševní sliznice

POVOLJEN – POVOLNÝ povóljen (adj.) 1. knjiž. dober, zadovoljiv: Povoljen uspeh. – Slušný úspěch.

povolný (adj.) 1. ochotný podvolit se druhému, ústupný: mati je preveč popustljiva. – Matka je až příliš povolná.

PRAVDEN – PRAVDIVÝ právden (adj.) 1. nanašajoč se na pravdo: Pravdni stroški. – Soudní poplatky.

pravdivý (adj.) 1. obsahující pravdu: Resnično sporočilo. – Pravdivá zpráva. 2. jednající podle pravdy: Odkrit človek. – Pravdivý člověk. 3. skutečný: Resnična zgodba. – Pravdivý příběh.

69

PRAVI – PRAVÝ právi (adj.) 1. ■ ki ima potrebne, zaželene lastnosti, značilnosti: Denarje, ki si jih prinesel, niso pravi. – Peníze, které jsi přinesl, nejsou pravé. 2. ■ ki je v skladu z resničnostjo, dejstvi, ali z določenim ciljem, položajem: Ni sedel na pravi vlak. – Nenastoupil na právý vlak. 3. ■ ki je isti z mišljenim, zahtevanim: To niso prave čevlje, poglej še enkrat v omaro. – To nejsou ty pravé boty, podívej se ještě do skříně. 4. ■ ki ima vse bistvene lastnosti, značilnosti: Pravih dokazov ni bilo, zato so ga zpustili. – Pravých důkazů nebylo, proto ho pustili. 5. ■ ki ima bistvene lastnosti, značilnosti glede na nastanek, izvor, ali glede na starše, kraj rojstva ali bivanja: Rad pije pravi čaj. – Rád pije pravý čaj. 6. ■ ekspr., z oslabljenim pomenom poudarja pomen samostalnika, na katerega se veže: V nesreči spoznaš pravega prijatelja. – V nouzi poznáš pravého přítele. 7. ■ pog. izraža omalovaževanje: Prava figa. – Pravý vtip.

pravý (adj.) 1. jsoucí na opačné straně, než bývá v lidském těle srdce; opak levý: Desna noga. – Pravá noha. 2. politicky konzervativní: Desno krilo stranke. – Pravé křídlo strany. 3. ■ která má příslušné vlastnosti v plné míře: Prava ljubezen. – Pravá láska. 4. ■ správný, náležitý, patřičný: Človek na pravem mestu. – Člověk na pravém místě. 5. ■ jaký je v podstatě, skutečný: Pravi položaj. – Pravý stav. 6. ■ geom. jehož ramena stojí na sobě kolmo: Pravokotni trikotnik je trikotnik, ki ima en notranji kot pravi. – Pravoúhlý trojúhelník je trojúhelník, který má jeden vnitřní úhel pravý.

PREDVOJEN – PŘEDVOJENSKÝ predvôjen (adj.) 1. nanašajoč se na čas pred vojno: Predvojni dogodki. – Předválečné události.

předvojenský (adj.) 1. předcházející základní vojenskou službu: Predvojaška vzgoja. – Předvojenská výchova.

R RAZMEREN – ROZMĚRNÝ rozměrný (adj.) 1. mající velké rozměry, rozsáhlý, rozměrný: Obsežen travnik. – Rozměrný trávník.

razméren (adj.) 1. knjiž. sorazmeren: Razmerna mladost. – Poměrné mládí.

70

RAZMIŠLJEN – ROZMYŠLENÝ razmíšljen (adj.) 1. ki z mislimi ne spremlja dogajanja okrog sebe: Razmišljen obraz. – Roztržitý obličej. 2. ■ deležnik od razmisliti: Dobro razmišljeno vprašanje. – Dobře rozmyšlená otázka.

rozmyšlený (adj.) 1. ■ dobře promyšlená: Dobro razmišljeno vprašanje. – Dobře rozmyšlená otázka.

RAZTOPEN – ROZTOPENÝ raztôpen (adj.) 1. topen: Raztopen v vodi. – Rozpustný ve vodě.

roztopený (adj.) 1. zatopený, rozehřátý: Ogenj je že zaneten. – Oheň je už roztopený.

REZERVIRAN – REZERVOVANÝ rezervíran (adj.) 1. deležnik od rezervirati: Vstopnice so rezervirane. – Vstupenky jsou rezervované. 2. knjiž. zadržan, nedostopen: Rezerviran fant. – Zdrženlivý kluk.

rezervovaný (adj.) 1. předem zajištěný: Vstopnice so rezervirane. – Vstupenky jsou rezervované.

ROČEN – ROČNÍ roční (adj.) 1. trvající jeden rok: Leten prašič. – Roční vepř. 2. uskutečňovaný jednou za rok, jednoroční: Pomlad je najlepši letni čas. – Jaro je nejhezčí roční období.

rôčen (adj.) 1. nanašajoč se na roko: Invalidski voziček na ročni pogon. – Invalidní vozík na ruční pohon.

RODEN – RODNÝ róden (adj.) 1. ■ domač, rojsten: Zapustiti rodni kraj. – Opustit rodný kraj. 2. ■ ki ima bistvene lastnosti, značilnosti glede na krvno sorodnost; pravi: Roden brat. – Rodný bratr.

rodný (adj.) 1. ■ blízký rodem, vlastní: Roden brat. – Rodný bratr. 2. související s narozením: Rojstni list. – Rodný list. 3. charakterizující národní příslušnost: Materinski jezik. – Rodný jazyk. 4. určující místo narození: Rojstna hiša. – Rodný dům. 5. dané po narození k příjmení: Rojstna imena. – Rodná jména.

71

rôden (adj.) 1. ki rodi, daje plodove, sadeže: Nekateri drevesa so še rodni. – Některé stromy jsou ještě plodné. 2. ki dobro obrodi: Rodne sorte jablan. – Plodné typy jabloní. 3. knjiž. sposoben (o)ploditve; ploden: Rodna ženska. – Plodná žena.

S SKAŽEN – ZKAŽENÝ zkažený (adj.) 1. pokažený, špatně vychovaný: Izprijen člověk. – Pokažený člověk.

skažèn (adj.) 1. spremenjena pravila oblika: Skažen obraz. – Zohavený oblyčej. SKLADEN – SKLADNÝ

skladný (adj.) 1. ■ který je možno dobře složit: Zložljivi stoli. – Skladné židle. 2. poskytující možnost prostorově snadného uskladnění: Skladiščna soba. – Skladný pokoj.

skláden (adj.) 1. katerega deli so v urejenem, zaželenem, lepem razmerju: Skladen razvoj gospodarstva. – Souladný rozvoj hospodářství. 2. za katerega je značilno medsebojno razumevanje: Živela sta v skladnem, srečnem zakonu. – Žili v harmonické, šťastném manželství. 3. v zvezi z z ki ima prav take lastnosti, značilnosti, kot so določene, se pričakujejo glede na izbrano merilo urejenosti, pravilnosti: Gospodarski razvoj je skladen s sprejetimi resolucijami. – Hospodářský rozvoj je shodný s přijatými usneseními. 4. ■ zastar. zložljiv: Skladni stoli. – Skladné židle.

72

SKLENJEN – SKLENĚNÝ sklénjen (adj.) 1. nekaj se odločiti, končati, podpisati: Pogodba je sklenjena. – Smlouva je uzavřena.

skleněný (adj.) 1. vyrobený, jsoucí ze skla: Steklena vaza. – Skleněná váza. 2. připomínající sklo: Steklen pogled. – Skleněný pohled.

SLAB – SLABÝ slabý (adj.) 1. ■ mající malou fyzickou sílu: Bolnik je še slab. – Pacinet je slabý. 2. ■ málo energický, nerozhodný, povolný: Slab vodja. – Slabý vedoucí. 3. ■ málo vlivný, málo mocný: Slab zaščitnik. – Slabý zastánce. 4. ■ málo účínný: Slabo zdravilo. – Slabý lék. 5. tenký: Slabotna roka. – Slabá ruka. 6. ■ malý (dopočtu): Do glavnega mesta je slabih 100 kilometrov. – Do hlavního města je to ještě slabých 100 kilometrů. 7. ■ málo pevný, málo odolný: Slab zrak. – Slabý zrak. 8. ■ málo intenzivní, málo vydatný: Pihal je slab veter. – Foukal slabý vítr. 9. ■ obsahující málo podstatných složek: Slabo pivo. – Slabé pivo.

slàb (adj.) 1. ki ima negativne lastnosti, zlasti v moralnem pogledu: Slab člověk. – Zlý člověk. 2. ■ ki zaželene lastnosti, kakovosti nima v zadostni meri: Slabo vino. – Slabé víno. 3. ki glede na možni razpon ne dosega zadovoljive stopnje: Ima slab čut za barve. – Na barvy má špatný cit. 4. ki prinaša neprijetnosti, težave: Imela je same slabe novice. – Měla samé špatné zprávy. 5. navadno v povedni rabi ki glede na kak kriterij, normo, zahtevo ne ustreza, ne zadovoljuje: Naloga je slaba.Úloha je špatná. 6. ■ z izrazom količine ki ne dosega točne mere: Do glavnega mesta je slabih 100 kilometrov. – Do hlavního města je to ještě slabých 100 kilometrů. 7. ■ navadno v povedni rabi ki je brez moči, onemogel zlasti zaradi bolezni: Bolnik je še slab. – Pacinet je slabý. 8. ■ ki glede na intenzivnost ne zadošča, ne ustreza: Pihal je slab veter. – Foukal slabý vítr. 9. ■ ekspr. izraža vsebinsko zanikanje samostalnika, na katerega se veže: Slab vodja. – Slabý vedoucí. 10. ekspr., z nikalnico ki ima določene pozitivne: Ni slab človek. – Není špatný člověk.

73

SLIČEN – SLIČNÝ slíčen (adj.) 1. zastar. podoben: Sin je sličen očetu. – Syn je podobný otci.

sličný (adj.) 1. kniž. krásný, půvabný, ladný: Slično dekle. – Sličná dívka.

SLOVENSKI – SLOVENSKÝ slovénski (adj.) 1. nanašajoč se na Slovence ali Slovenijo: Slovenski film. – Slovinský film.

slovenský (adj.) 1. týkající se Slováků nebo Slovenska: Slovaški film. – Slovenský film.

SLOVESEN – SLOVESNÝ slovésen (adj.) 1. ki se opravlja po določenih predpisih, tako da se poudari pomembnost česa: Slovesno odprtje razstave. – Slavnostní otevření výstavy. 2. ki izraža vzvišenost, dostojanstvenost in resnost: Slovesen nastop. – Slavnostní nástup.

slovesný I. (adj.) 1. kniž. literární: Književno delo. – Slovesné dílo. slovesný II. (adj.) 1. jaz. verbální: Glagolski vid. – Slovesný vid.

SLOŽEN – SLOŽENÝ složený (adj.) 1. skládající se, sestavený z více částí: Igrača je sestavljena iz petih delov. – Hračka je složená z pěti částí.

slóžen (adj.) 1. katerega člani se ne prepirajo, si ne nasprotujejo, ali ki poteka brez prepirov, nasprotovanj: Složna akcija. – Jednomyslná akce. SLUŠEN – SLUŠNÝ slúšen (adj.) 1. nanašajoč se na sluh: dražljaj. – Sluchový podnět.

slušný (adj.) 1. řádně, slušně, zdořile se chovající, jsoucí ve shodě s pravidly společenského chování: Spodoben človek. – Slušný člověk. 2. mající uspokojivou hodnotu, dobrý: Kupiti za spodobno ceno. – Koupit za slušnou cenu. 3. dosti, přiměřeně velký, značný: Uspeh filma je bil kar spodoben. – Úspěch filmu byl celkem slušný.

Slušni

74

SNAŽEN – SNAŽIVÝ snážen (adj.) 1. ki je brez umazanije, prahu: Snažni čevlji. – Čisté boty.

snaživý (adj.) 1. příčinlivý, horlivý: Prizadeven učenec. – Snaživý žák.

SNEDEN – SNĚDÝ snéden (adj.) 1. star. požrešen: Sneden človek. – Nenasytný člověk.

snědý (adj.) 1. mající temně hnědou barvu: Zagorel človek. – Snědý člověk.

SNOVEN – SNOVÝ snóven (adj.) 1. nanašajoč se na snov: Snovi svet. – Hmotný svět.

snový (adj.) 1. týkající se snu, něco vysněného, krásného: Sanjski svet. – Snový svět.

SPALEN – SPÁLENÝ spálen (adj.) 1. namenjen za spanje: Spalno vreče. – Spací pytel.

spálený (adj.) 1. zničená ohněm, žárem: Kruh je sežgan. – Spálený chléb.

SPOKOJEN – SPOKOJENÝ spokójen (adj.) 1. knjiž. miren: Spokojno morje. – Klidné moře.

spokojený (adj.) 1. pociťující libost, projevující souhlas: Zadovoljen človek. – Spokojený člověk. 2. dávající podmínky k uspokojení: Zadovoljno življenje. – Spokojený život. 3. svědčící o tom: Zadovoljen nasmeh. – Spokojený úsměv

STAROSTEN – STAROSTLIVÝ stárosten (adj.) 1. nanašajoč se na starost: Tekmovali so v treh starostnih razredih. – Závodili ve třech věkových kategoriích.

starostlivý (adj.) 1. pečlivě se starající o někoho, něco: Skrbna mati. – Starostlivá matka. 2. svědčící o starosti, obavách: Skrbljiv pogled. – Starostlivý pohled.

75

STROG – STROHÝ stróg (adj.) 1. ki zahteva, pričakuje dosleden red, disciplino: Ima strogega očeta. – Má přísného otce. 2. ki ne dovoljuje nobene izjeme, nobenega odstopanja: Stroga prepoved kajenja. – Přísný zákaz kouření. 3. ki vsebuje, izraža neprizanesljiv, neizprosen odnos: Znan je po strogem ocenjevanju. – Je známý přísným oceňováním. 4. ekspr. ki se pretirano dosledno, načelno zavzema za kaj: Strog vegetarijanec. – Nesmlouvavý vegetarián. 5. nav. ekspr. ki se pojavlja v zelo izraziti obliki: Biti v strogem redu. – Být v přesném pořadí. 6. ■ knjiž. oblikovan preprosto, brez olepšav: V kotu je stala stroga vojaška postelja. – V koutě stála strohá vojenská postel. 7. ■ ekspr., z oslabljenim pomenom poudarja pomen samostalnika, na katerega se veže: Stroga tišina. – Strohé ticho.

strohý (adj.) 1. odměřený, drsný: Odrezav človek. – Strohý člověk. 2. svědčící o odměřenosti: Odrezav pozdrav. – Strohý pozdrav. 3. ■ prostý: V kotu je stala stroga vojaška postelja. – V koutě stála strohá vojenská postel.

STRUPEN – STRUPATÝ strúpen (adj.) 1. nanašajoč se na strup: Strupna žleza. – Jedová žláza. 2. zastar. strupen: Strupna tekočina. – Jedovatá tekutina.

strupatý (adj.) 1. pokrytý strupy: Krastav obraz. – Strupatý obličej.

T TEDANJI – TÝDENNÍ tedánji (adj.) 1. ki je bil, obstajal tedaj: Tedanji časi so bili drugačni. – Tehdejší časy byly jiné.

týdenní (adj.) 1. trvající týden: Tedenski tečuj. – Týdenní kurz. 2. jednou týdně nebo každý týden konaný: Tedenska priloga časopisa. – Týdenní příloha novin.

76

TOČEN – TOČITÝ tóčen I. (adj.) 1. ki se popolnoma drži določenega časa, roka: Točen je kot ura. – Je přesný jako hodinky. 2. ki pri merjenju česa kaže toliko, kot je v resnici: Točna ura. – Přesné hodiny. 3. ki se popolnoma sklada z resničnim stanjem, z dejstvi: Točen rezultat. – Přesný výsledek.

točitý (adj.) 1. utvářený do spirálovité, klikaté podoby: Polžaste stopnice. – Točité schody.

tóčen II. (adj.) 1. nanašajoč se na točo: Točni oblaki. – Mraky nesoucí krupobití. TVAREN – TVÁRNÝ tváren (adj.) 1. snoven, materialen: Tvarni svet. – Hmotný svět. 2. gmoten, materialen: Tvarne fibrine. – Hmotné užitky.

tvárný (adj.) 1. takový jemuž je možné dát tvar, poddajný, plastický: Lahko gnetljive snovi. – Jednoduče tvárné materiály.

U UGLEDEN – ÚHLEDNÝ úhledný (adj.) 1. pěkný na pohled, upravený: Pogledna pisava. – Úhledné písmo.

ugléden (adj.) 1. ki ima ugled: Ugleden človek. – Ctěný člověk. 2. ekspr. velik, precejšen: Ponujajo jim ugledne vsote. – Nabízejí jim značné částky. UPRAVEN – UPRAVENÝ

upravený (adj.) 1. uvedený do náležitého stavu: Lepo urejen park. – Pěkně upravený park.

upráven (adj.) 1. nanašajoč se na upravo ali upravljanje: Upraven delavec. – Administrativní pracovník.

77

UŽITEN – UŽITKOVÝ užíten (adj.) 1. primeren, uporaben za uživanje: Pijača je sicer že stara, vendar je še užitna. – Pití je sice už staré, ale ještě poživatelné. 2. ekspr. dober, kvaliteten: Kosilo je bilo še kar užitno. – Jídlo bylo ještě poživatelné.

užitkový (adj.) 1. poskytující užitek; k běžné potřebě, ne k pití: Nepitna voda. – Užitková voda.

V VAŽEN - VÁŽENÝ vážen (adj.) 1. pomemben, tehten: Prehrana je važna za razvoj otroka. – je důležitá za vývoj dítěte. 2. žarg. bahav, postavljaški: Ne bodi važen. – Nebuď chlubivý. 3. star. tehten, resen: Važen glas. – Vážný hlas.

vážený (adj.) 1. požívající vážnosti: Spoštovan gospod. – Vážený pán. 2. co se váží: Stehtan sladkor. – Vážený cukr.

VDAN – VDANÝ vdán (adj.) 1. deležnik od vdati se: Biti vdan v usodo. – Být smířený s osudem. 2. ki čuti veliko čustveno naklonjenost in spoštovanje do koga, združeno s pripravljenostjo upoštevati njegovo voljo, potrebe, želje: Ljubiti koga in mu biti vdan. – Někoho milovat a být mu oddán. 3. ki nesebično in zvesto dela za dobro koga: Vdani pomocník. – Oddaný pomocník. 4. ekspr. ki se trudi za dosego tega, kar izraža določilo: Bila je vdana modi. – Byla oddaná módě.

vdaný (adj.) 1. žijící v manželství, provdaná: Poročena žena. – Vdaná žena.

78

VEKOVIT – VĚKOVITÝ vekovít (adj.) 1. veke dolg, trajajoč: Vekovito izročilo. – Nehynoucí tradice. 2. večen: Vekovito bitje. – Věčné bytí.

věkovitý (adj.) 1. kniž. jsoucí od věků, prastarý: Prastar hrast. – Věkovitý dub.

VEREN – VĚRNÝ véren I. (adj.) 1. ki ima vero, versko prepričanje: Veren človek. – Věřící člověk.

věrný (adj.) 1. ■ stálý v lásce, v citových vztazích, oddaný: Zvesta žena. – Věrná žena. 2. stálý v plnění závazků, slibů: Imeti zveste poslušalce. – Mít věrné posluchače. 3. poctivý, spolehlivý: Zvest pomocník. – Věrný pomocník. 4. ■ přesný, výstžný: Verna slika. – Věrný obraz.

véren II. (adj.) 1. ■ knjiž. popolnoma podoben, točen: Verna slika. – Věrný obraz. 2. ■ zastar., navadno v povedni rabi zvest, vdan: Veren prijatelj. – Věrný přítel.

VLAŽEN – VLAŽNÝ vlážen (adj.) 1. ki je (delno) pokrit z manjšo količino tekočine, zlasti vode: Vlažne roke. – Vlhké ruce. 2. ki ima precej vlage: Vlažen travnik. – Vlhký trávník.

vlažný (adj.) 1. mírně teplý: Piti mlačen čaj. – Pít vlažný čaj. 2. nedostatečně horlivý: Mlačni človek. – Vlažný člověk.

VODEN – VODNÍ vóden (adj.) 1. nanašajoč se na vod: Vodni komandir. – Vedoucí velitel.

vodní (adj.) 1. ■ vztahující se k vodě: Vodna gladina. – Vodní hladina. 2. ■ užívající vody k pohonu: Vodna elektrarna. – Vodní elektrárna. 3. ■ sloužící k práci s vodou: Vodno črpalko. – Vodní čerpadlo. 4. ■ žijící ve vodě nebo u vody: Vodne živali. – Vodní živočichové. 5. ■ provozovaný na vodě: Vodni promet. – Vodní doprava. 6. ■ týkající se dopravy po vodě: Vodni poti. – Vodní cesty.

vôden (adj.) 1. ■ nanašajoč se na vodo: Vodna gladina. – Vodní hladina. vodén (adj.) 1. ki ima, vsebuje veliko vode: Češnje so vodene. – Vodnaté třešně. 2. ki je zaradi izgube bistvenih lastnosti, značilnosti manj kvaliteten, nekvaliteten: Vodena juha. – Vodnatá polévka.

79

VOJEN – VOJENSKÝ vôjen (adj.) 1. nanašajoč se na vojno: invalid. – Válečný invalida.

vojenský (adj.) 1. týkající se vojny, války, vojska: Vojaška akademija. – Vojenská akademie.

Vojni

VRATEN – VRATNÝ vráten I. (adj.) 1. nanašajoč se na vrat: Vratne mišice. – Krční svaly. vráten II. (adj.) 1. nanašajoč se na vrata: zvonec. – Dveřní zonek.

vratný (adj.) 1. odb. který je vracennebo který se vrací: Vrnjene steklenice. – Vratné láhve.

Vratni

VREL – VŘELÝ vrèl (adj.) 1. ■ ki vre: Ne morem jesti vrele juhe. – Nemůžu jíst vřelou polévku.

vřelý (adj.) 1. ■ velmi horký, vařící: Ne morem jesti vrele juhe. – Nemůžu jíst vřelou polévku. 2. kniž. citově vroucí, vroucný, horoucí: Navdušen športnik. – Vřelý sportovec.

Z ZADNJI – ZADNÍ zádnji (adj.) 1. ■ ki leži, je zadaj, za čim: Medved se je postavil na zadnje noge. – Medvěd se postavil na zadní nohy. 2. ki je v prostoru glede na določeno izhodišče za čim drugim: Sedeti v zadnji klopi. – Sedět v poslední lavici. 3. ki je na koncu česa, sestavljenega iz več delov, ali ki je glede na potek dela na najvišji, zaključni stopnji: Zadnje priprave na predstavo. – Poslední přípravy na představení. 4. ki izraža (pre)ostanek količine, množine česa: Izpil je zadnje kaplje vina. – Vypil poslední kapky vína.

zadní (adj.) 1. ■ jsoucí vzadu: Medved se je postavil na zadnje noge. – Medvěd se postavil na zadní nohy. 2. kniž. jen 3. st. krajní, extrémní: V čisto zadnjem trenutku. – V nejzazším okamžiku.

80

5. ki je najbližje času govorjenja ali sovpada z njim: Zadnjo noč je slabo spala. – Minulou noc špatně spala. 6. za katerim v določenem času ne nastopi, se ne pojavi še kaj istovrstnega: Zadnji dan v mesecu. – Poslední den v měsíci. 7. ki je na koncu česa, v katerem je kaj še mogoče uspešno opraviti: Zadnji trenutek mu je pomagal. – Pomohl mu v poslední chvíli. 8. za katerim glede na kako razvrstitev ni nikogar več: Uvrščil se je na zadnjem mestu. – Umístil se na posledním místu. 9. nazadnje omenjeni: Hoja, tek, plavanje, vplivajo na zdravje. To velja zlasti za zadnjo dejavnost. – Chůze, běh, plavání, mají vliv na zdraví. To především platí za poslední aktivitu. 10. ki je dokončen in nepreklicen: To je zadnja cena, ceneje ne damo. – To je konečná cena, levněji nedáme. 11. ekspr., v prislovni rabi, v zvezi z do izraža odsotnost kakršnekoli omejitve: Dvorano so napolnili do zadnjega kotička. – Sál zaplnili do posledního místa. ZAHODEN – ZÁHODNÝ záhodný (adj.) 1. kniž. být vhodný, zapotřebý: Dobro bi bilo. – Bylo by záhodno.

zahóden (adj.) 1. nanašajoč se na zahod: Zahodna Slovenija. – Západní Slovinsko. ZAMOLKEL – ZAMLKLÝ zamólkel (adj.) 1. ki ima nizek, temen, neizrazit zven: Zamolkel zvok. – Tlumený hlas. 2. temen, neizrazit, brez leska: Tapete v zamolklih barvah. – Tapety v tlumených barvách. 3. ekspr. ki se ne pojavlja v izraziti obliki: Zamolkla bolečina. – Tlumená bolest. 4. knjiž. za človeka zelo neprijeten; temen, mračen: Zamolkli časi. – Temné časy.

zamlklý (adj.) 1. mlčenlivý, nemluvný: Redkobeseden človek. – Zamlklý člověk.

81

ZAPOREN – ZÁPORNÝ zapóren (adj.) 1. nanašajoč se na zapor: Zaporno povolenje. – Zatykač. 2. ki kaj zapira: Zaporni drogovi. – Uzavírající závory.

záporný (adj.) 1. vyjadřující popření, nesouhlas: Njegov odgovor je nikalen. – Jeho odpověď je záporná. 2. nepříznivý, až nepřátelský: Negativen vpliv. – Záporný vliv. 3. nežádoucí, nevyhovující: Negativna oseba. – Záporná osoba. 4. mající menší hodnotu ve srovnání s něčím: Minus je negativni predznak. – Mínus je záporné znaménko.

ZASTAVEN – ZASTAVENÝ zastáven I. (adj.) 1. nanašajoč se na zastavo, kos tkanine: Zastavni drog. – Vlajkový stožár.

zastavený (adj.) 1. daný do zastavárny: Zastavljen predmet. – Zastavený předmět.

zastáven II. (adj.) 1. nanašajoč se na zastavo, zastavitev: Zastavni listek. – Záruční list. zastáven III. (adj.) 1. krepko raščen, razvit: Zastaven fant. – Statný mladík 2. star. resen, umirjen: Zastaven gost. – Klidný host. 3. zastar. ugleden, imeniten: Zastavni ljude. – Ctění lidé.

ZAVIRALEN – ZAVÍRACÍ zavirálen (adj.) 1. nanašajoč se na zaviranje: Zaviralen mehanizem. – Brzdící mechanizmus.

zavírací (adj.) 1. který je možno zavřít: Zapiralen dežnik. – Zavírací deštník. 2. sloužící k zavření: Zpiralen vzvod. – Zavírací kohout. 3. stanovený pro uzavření: Zapiralni čas. – Zavírací doba.

82

ZAVRATEN – ZÁVRATNÝ zavráten (adj.) 1. ki skrivaj naredi kaj slabega; zahrbten: Zavraten človek. – Zákeřný člověk. 2. navidezno nenevaren: Zavratna bolezen. – Zákeřná nemoc.

závratný (adj.) 1. působící závrať: Omotična globina. – Závratná hloubka. 2. nesmírný, obrovský: Velikanska hitrost. – Závratná rychlost.

ZLODEJEV - ZLODĚJSKÝ zlódejev (adj.) 1. evfem. hudičev: Taki ljudje so zlodejevi pomočniki. – Takový lidé jsou ďáblovi pomocníci. 2. ekspr. ki izraža negativen odnos do osebe, stvari: Zakaj bereš te zlodejeve knjige. – Proč čteš ty ďábelské knihy. 3. ekspr., v povedni rabi ki se mu posreči izpeljati tudi kaj navidez nerešljivega: Ves zlodejev je. – Je celý ďáblův. 4. slabš. zloben, hudoben: Ti otroci so zlodejevi, vse se jih boji. – Ty děti jsou čertovy, všechno se jich bojí.

zlodějský (adj.) 1. krádežnický: Zašel je v tatinsko družbo. – Přišel do zlodějské bandy.

ZLOŽEN – SLOŽENÝ zlóžen I. (adj.) 1. položen: Zložen breg. – Pozvolný břeh. 2. zmerno hiter: Prijetna zložna hoja. – Přívětivá pozvolná chůze. 3. udoben, prijeten: Zložen naslanjač. – Pohodlné křeslo.

složený (adj.) 1. skládající se , sestavený z více částí: Igrača je sestavljena iz petih delov. – Hračka je složená z pěti částí.

zlóžen II. (adj.) 1. nar. miroljuben: Bil je zložen in mil človek. – Byt pohodový a příjemný člověk. 2. zastar. složen: Bili so zložni. – Byli jednotní. zlóžen III. (adj.) 1. lingv. ki ima zlogotvorni glas: Zložni r. – Slabikotvorné r.

83

ZMOŽEN – ZMOŽENÝ zmóžen (adj.) 1. ki ima lastnosti, značilnosti, potrebne za dobro opravljanje kake dejavnosti: Zmožen človek. – Schopný člověk. 2. ki ima določene značajske lastnosti, navadno za opravljanje slabih, nesprejemljivih dejanj: Ta človek je vsega zmožen. – Ten člověk je schopný všeho.

zmožený (adj.) 1. vyčerpaný: Je ves upehan. – Je celý zmožený.

Ž ŽITEN - ŽITNÝ žíten (adj.) 1. nanašajoč se na žito: Žitno polje. – Obilné pole.

žitný (adj.) 1. přídavné jméno od žita; obilnina s šedým klasem a kratšími osinami: Rženi kruh. – Žitný chléb.

ŽIVOTEN – ŽIVOTNÍ živôten (adj.) 1. redko trupen: životne mišice: Životne mišice. – Silné svaly. 2. knjiž. debel, obilen: Životen člověk. – Silný člověk.

životní (adj.) 1. týkající se života: Vitalni organi človeka. – Životní orgány člověka. 2. velice důležitý, rozhodující, významný: Življenjski cilj. – Životní cíl. 3. skutečný: Kip resnične velikosti. – Socha životní velikosti.

84

3.4.2 Slovník sloves N-Ž

85

N NABIRATI – NABÍRAT nabírati (v.) 1. z rokami dajati, spravljati kam več posameznih stvari: V gozdu nabirali gobe in maline. – V lese sbírali houby a maliny. 2. prizadevati si biti uspešen: Nabirali so podpise za protest. – Shromažďovali podpisy pro protest. 3. ■ delati gube, navadno drobnejše: Nabirati blago. – Nabírat látku. 4. spravljati, pritrjevati drobne, navadno istovrstne predmete drugega za drugim na kaj: Nabirati gumbe na nitko. – Navlékat knoflíky na nitku.

nabírat (v.) 1. vzít, uchopit pohybem zdola: Zajeti juho. – Nabírat polévku. 2. naplnit: Šla je k studencu, da bi zajela vodo. – Šla ke studánce, aby nabrala vodu. 3. přijmout, pojmout do sebe: Čoln se je nagnil in zajel vodo. – Člun se nahnul a nabral vodu. 4. ■ zřasit, zdrhnout: Nabirati blago. – Nabírat látku.

NADIVJATI SE – NADÍVAT SE nadívat (v.) 1. naplnit, nacpat: Natrcati si mošnjo z denarjem. – Nadít si měšec penězi.

nadivjáti se (v.) 1. ekspr. s tekanjem, skakanjem zadovoljiti svojo potrebo, željo po gibanju: Tu je dovolj prostora, da se bodo otroci lahko nadivjali. – Tady je hodně místa, aby se děti mohly vydovádět. 2. zadovoljiti svojo potrebo, željo po sproščenem, zabavnem življenju: Na veselici so se naplesali in nadivjali. – Na zábavě se vytancovali a vybouřili. NAJETI - NAJET najéti (v.) 1. napraviti, da kaj za plačilo preide v začasno uporabo koga: Klub je najel telovadnico za dve uri tedensko. – Klub si pronajal tělocvičnu na dvě hodiny týdně. 2. dobiti koga, da za plačilo opravlja določeno delo: Najel ga je za dva meseca. – Najal ho na dva měsíce.

najet (v.) 1. při jízdě narazit: Zaleteti se z avtomobilom v drevo. – Autem najeli do stromu. 2. jízdou se dostat, vjet: Zapeljati na cesto. – Najet na silnic. 3. ujet, najezdit: Prevozil je že več tisoč kilometrov. – Najel už více než tisíc kilometrů. 4. slang začít něco nově provádět, uskutečňovat: Zapeljati na nove metode. – Najet na nové metody.

86

NAKAZATI – NAKÁZAT nakázati (v.) 1. dati pismeno naročilo komu, naj plača naslovniku določeni znesek za naročnikov račun: Nakazati denar po pošti. – Poukázat peníze poštou. 2. na splošno, v obrisih spregovoriti o čem, predstaviti kaj: Namen uvoda je zlasti nakazati vsebino predavanje. – Cílem úvodu je obsah především naznačit přednášky. 3. z določenim znakom, znamenjem opozoriti na kaj: Motorist je z roko nakazal smer. – Motorkář rukou ukázal směr jízdy. 4. dati podatke, informacije, iz katerih se da kaj predvidevati: Nakazati rešitev matematične naloge. – Naznačit řešení matematického příkladu.

nakázat (v.) 1. přikázat, nařídit: Naredi, kar sem ukazal. – Udělej, co jsem nakázal.

NAKLONITI – NAKLONIT nakloníti (v.) 1. podariti, pokloniti: Naklonil ji je lepo darilo. – Věnoval ji krásný dárek. 2. star. nagniti, prisiliti: K delu ga je naklonila velika potreba. Do práce ho donutila velká nutnost. 3. zastar. povzročiti, prizadejati: Ne morejo pozabiti, kakšno sramoto jim je naklonil. – Nemůžou zapomenout, jakou jim způsobil ostudu.

naklonit (v.) 1. trochu se sklonit, nachýlit: Veter je nevarno nagnil ladjo. – Vítr nebezpečně naklonil loď. 2. vzbudit u někoho ochotu, souhlas, zájem, přízeň: Pridobil si je njegovo zaupanje. – Naklonil si jeho důvěru.

NAKOPATI – NAKOPAT nakopáti (v.) 1. ■ s kopanjem priti do določene količine česa: Nakopali so tisoč ton rude. – Nakopali si tisíc tun rudy. 2. povzročiti, da pride kdo v neugoden položaj: Otrok ji je nakopal veliko skrbi. – Dítě jí přivodilo hodně starostí.

nakopat (v.) 1. ■ kopáním dobýt: Nakopali so tisoč ton rude. – Nakopali tisíc tun rudy.

87

NAPIHATI – NAPÍCHAT napíhati (v.) 1. s pihanjem spraviti kam: Veter je napihal na nebo črne oblake. – Vítr nafoukal na oblohu černé mraky.

napíchat (v.) 1. píchnutím umístit, upevnit, zapíchat: Natikati meso na vilice. – Nápíchnout maso na vidličky. .

NAPIHNITI SE– NAPÍCHNOUT SE napíhniti se (v.) 1. ekspr. postati domišljav, prevzeten: Zaradi imenitnega življenja ob njem se je precej napihnila. - Díky výbornému živobytí u něho, se okamžitě stala ješitnou. 2. ekspr. postati jezen, užaljen: Zakaj si se napihnil, saj nisem nič hudega rekel. – Proč jsi se nafoukl, vždyť jsem nic špatného neřekl.

napíchnout se (v.) 1. uváznout na něčem špičatém, nabodnout se: Nabosti na ost. – Napíchnout se na osten.

NAPIHOVATI – NAPICHOVAT napihováti (v.) 1. napolnjevati kaj z zrakom, da postane po obsegu večje: Napihovati balon z usti.- Nafukovat balón ústy. 2. dajati čemu navzgor, navzven ukrivljeno obliko: Veter je napihoval zastave. – Vítr nadýmal vlajky. 3. ekspr. dajati čemu večji pomen, obseg, kot ga ima v resnici: Stvar so tako napihovali, da se je spremenila v pravo senzacijo. – Záležitost tak přeháněli, až se změnila v pravou senzaci. 4. ekspr. povzročati, da postane kdo domišljav, prevzeten: Uspeh ga je čedalje bolj napihoval. – Úspěchem se čím dál tím více stával arogantním.

napichovat (v.) 1. pícháním umísťovat, upevňovat, zapíchávat: Natikovati meso na vilice. – Nápíchávat maso na vidličky.

88

NAPOJITI – NAPOJIT napojíti (v.) 1. ■ dati živali vodo: Hitro je napojil konja. – Rychle napojil koně. 2. ekspr. v veliki količini dati piti alkoholno pijačo: Napojila je svoje goste z vinom. – Své hosty napojila vínem. 3. ekspr. dati, dovesti čemu vodo: Dež je napojil suho zemljo. – Déšť napojil suchou zemi.

napojit I. (v.) 1. ■ dát napít: Jelen se ob jezeru napoji in napase. – Jelen se u jezera napojí a napase. napojit II. (v.) 1. připojit, zapojit, spojit: Priključiti se na električno omrežje. – Napojit se na elektrickou síť.

NAPOVEDATI – NAPOVÍDAT napovédati (v.) 1. narediti, da postane prihod koga, nastop česa vnaprej znan: Napovedati goste. – Ohlásit hosty. 2. naprej povedati, določiti potek, pojavitev česa: Kar je napovedal, se je uresničilo. – Což předpovídal, se stalo. 3. povedati, izraziti svojo odločenost za izvršitev dejanja, kot ga določa samostalnik: Železničarji so napovedali stavko. – Železničáři vyhlásili stávku. 4. ekspr. reči, povedati: Napovedala je več, kakor sem želel vedeti. – Řekla více, než jsem chtěl vědět.

napovídat (v.) 1. dok. namluvit někomu něco: Kdo ve, kaj vse so jim natvezli. – Kdoví, co všechno jim napovídali. 2. ned. neúplně kuse řící i naznačit: Namigovati z očmi. – Napovídat očima. 3. ned. předříkávat hercům text, dělat nápovědu: Prišepetavati igralcu v gledališču. – Napovídat herci v divadle.

NAPRAVITI – NAPRAVIT napráviti (v.) 1. z delom omogočiti nastanek česa: Iz jabolk napraviti marmeládo. – Z jablek připravit marmeládu. 2. z aktivnostjo doseči uresničitev maketa opravila, dela: To bom že sama napravila, mi boste pa kdaj drugič pomagal. – To už udělám sama, pomůžete mě někdy jindy. 3. redko dokončati, končati: Omaro imam že v delu, vendar ne vem, kdaj jo bom napravil. – Skříň už mám ve výrobě, ale nevím, kdy ji dodělám 4. povzročiti komu zlasti kaj neprijetnega: Kaj ti je napravil, da jíkáš. – Co ti provedl, že brečíš?

napravit (v.) 1. uvést do původního, žádoucího stavu: Zdravnik je zravnal izpahnjeno nogo. – Doktor napravil vykloubenou nohu. 2. polepšit: Izboljšati pobalina. – Napravit uličníka. 3. zlepšit: Izboljšati razpoloženje. – Napravit náladu. 4. odstranit chybu, odčinit: Po zimi je bilo treba poravnati škodo. – Po zimě bylo potřeba napravit škodu.

89

5. napraviti, da ima kdo na telesu obleko, obutev, dodatke, obleči: Počakaj, moram se še napraviti. – Počkej, musím se ještě upravit. 6. zastar. pregovoriti, prepričati: Napravili so ga, da je šel domov. – Přesvědčili ho, aby šel domů.

NARAVNATI – NAROVNAT narovnat (v.) 1. učinit rovným: Zravnati hrbet. – Narovnat záda. 2. ■ upravit, urovnat: Pred ogledalom si je naravnal kravato. – Před zrcadlem si narovnal kravatu. 3. rovnáním umístit, srovnat: Zravnati knjige na polici. – Narovnat knihy na polici.

naravnáti (v.) 1. ■ narediti, da pride kaj v pravilen, ustrezen položaj: Pred ogledalom si je naravnal kravato. – Před zrcadlem si narovnal kravatu. 2. narediti, da kaj pravilno, ustrezno deluje: Naravnal je fotografski aparat in začel slikati. – Seřídil fotťák a začal fotit. 3. narediti, da je kaj obrnjeno v določeno smer: Z močnim zamahom vesel je naravnal čoln k bregu. – Silným zabráním vesel namířil člun ke břehu.

NAREDITI – NAŘEDIT naredíti (v.) 1. z delom omogočiti nastanek česa: Iz smetane naredijo maslo, iz mleka pa sir. – Ze smetany udělají máslo a z mléka potom sýr. 2. z aktivnostjo doseči uresničitev kakega dela: Pospravila je, pripravila kosilo in naredila še marsikaj drugega. – Uklidila, připravila jídlo a udělala ještě lecos dalšího. 3. dokončati, končati: Kip je delal celo poletje, vendar ga še ni naredil. – Sochu dělal celé léto, avšak ji ještě nedokončil. 4. povzročiti komu zlasti kaj neprijetnega: Pazi, da si kaj ne narediš. – Dávej pozor, abys si něco neudělal.

naředit (v.) 1. učinit řidším: Mama mora redčiti omako z vodo. – Máma musí naředit omáčku vodou.

90

NARISATI – NARÝSOVAT narísati (v.) 1. s črtami upodobiti: Otrok je narisal na papir les. – Dítě nakreslilo strom na papír. 2. ■ s črtami narediti: Narisati trikotnik. – Narýsovat trojúhelník. 3. ■ star. opisati, orisati: Tako so mi ga narisali znanci. – Tak mě ho narýsovali známí.

narýsovat (v.) 1. ■ rýsováním znázornit: Narisati pravokotni trikotnik. – Narýsova pravoúhlý tojúhelník . 2. ■ načrtnout, nastínit: Narisati prihodnost. – Narýsovat budoucnost.

NASKOČITI – NASKOČIT naskočíti (v.) 1. narediti naskok: Naskočiti sovražnikovo armado. – Napadnout armádu nepřítele. 2. ekspr., redko grobo, žaljivo nastopiti proti komu: Novinar je naskočil předsedníka vlade v tisku. – Novinář v tisku napadl premiéra.

naskočit (v.) 1. skokem se dostat: Skočiti na vlak. – Naskočit na vlak. 2. náhle se ve větším množství objevit: Priakazala se mu je izpuščaj. – Naskočila mu vyrážka 3. nabýt rozměru: Testo je nakipelo. – Těsto naskočilo.

NASTAVITI – NASTAVIT nastáviti (v.) 1. ■ dati, postaviti kaj v položaj za prestrezanje, zadrževanje česa: Nastavi dlan, pa ti bom dal ves drobiž. – Nastav dlaň, ať ti můžu dát všechny drobný. 2. ■ teh. narediti s pomočjo priprave za regulacijo, da kaj pravilno, ustrezno deluje: Automehanik je nastavil zavore. – Automechanik nastavil brzdy. 3. nav. ekspr. narediti zarodek, zasnovo, navadno cveta: Rastlina je nastavila veliko cvetov. – Rostlina vyrazila hodně květů. 4. pog. zaposliti: Nastaviti novega profesorja za matematiko. – Nastálo zaměstnali nového profesora matematiky. 5. zastar. nadaljevati: Pogovor sta nastavila drugi dan. – Rozhovor pokračovali další den.

nastavit (v.) 1. ■ dát do polohy k zachycení něčeho, dát do požadované pozice: Nastaviti roko. – Nastavit ruku. 2. prodloužit, doplnit: Petra je mora podaljšati krilo. – Petra musí nastavit sukni. 3. ke zvětšení objemu přidat něco méněcenného: Razredčiti mleko z vodo. – Nastavit mléko vodou.

91

NASTRELITI – NASTŘELIT nastrelíti (v.) 1. s streljanjem priti do določene količine česa, navadno divjadi: Nastreliti veliko divjih rac. – Postřelit hodně divokých kachen. 2. redko obstreliti: Medveda je le nastrelil. – Medvěda pouze postřelil.

nastřelit (v.) 1. pouze při hře ve smyslu zasáhnout míčem, pukem: Zadeti prečko. – Nastřelit tyč.

NATRETI – NATŘÍT natréti (v.) 1. z drgnjenjem nanesti tanko plast mastne ali tekoče snovi: Natrel se je z alkoholom. – Namazal se alkoholem. 2. nekoliko streti: Zaradi nepazljivosti so se vsa jajca natrla. – Kvůli nepozornosti se nakřápli všechny vajíčka. 3. s trenjem priti do določene količine česa: Natreti dovolj orehov za potico. – Vetřít dostatek ořechů do potice.

natřít (v.) 1. opatřit na povrchu vrstvou tekutiny nebo řídké hmoty: Pobarvati vrata z belo barvo. – Natřít dveře na bílo. 2. tuto látku rozetřít: Namazati tla z loščilom. – Natřít podlahu leštidlem.

NAVESTI – NAVÉST navêsti (v.) 1. povedati, napisati kaj, navadno z določenim namenom, ali dobesedno povedati, napisati tuje besedilo: Navesti Prešernove verze. – Citovat Prešernovy verše. 2. knjiž. privesti, usmeriti: Dogodki v zadnjih dneh so ga navedli na misel, da je beg možen. – Události v posledních dnech ho uvedli na mysl, že útěk je možný.

navést (v.) 1. přemluvit, přimět někoho k něčemu nekalému: Nahujskati ljudi proti sebi. – Navést lidi proti sobě. 2. uvést do žádoucí polohy, k cíli: Napeljati letalo k letališču. – Navést letadlo na letiště.

92

NEGOVATI – NEGOVAT negováti (v.) 1. opravljati dela za zadovoljevanje zlasti telesnih potreb dojenčka, ali volnila: Mati neguje otroke. – Matka opatruje děti. 2. opravljati dela, ki so potrebna za čistočo, zdravje, lepši videz telesa ali telesnega dela: Vsak dan se skrbno neguje. – Každý den o sebe pečuje. 3. opravljati dela za pospeševanje rasti ali povečanje pridelka: Peter rože skrbno neguje. – Petr horlivě pěstuje květiny. 4. knjiž. načrtno se ukvarjati s čim z namenom doseči čimbolj popolno podobo: Negovati bratstvo in enotnost naših narodov. – Pečovat o bratrstvo a jednotnost našich národů.

negovat (v.) 1. kniž. popírat, odmítat: Odkloniti vse predloge. – Negovat všechny návrhy.

NORETI – NOŘIT noréti (v.) 1. pog. kazati znake duševne bolezni: Njena babica je norela in v bolnici tudi umrla. – Její babička bláznila a v nemocnici taky umřela. 2. ekspr. nespametno, neumno se vesti: Stari in mladi so začeli noreti. – Staří a mladí začali vyvádět. 3. ekspr. burno izražati svoja čustva, ali prizadevati si pridobiti ljubezensko naklonjenost koga: Vsa dekleta so norela za njim. – Všechny holky z něj byly celé pryč. 4. ekspr. divje, razposajeno tekati sem ter tja: Cel dan je norel z otroki po hiši. – Celý den jančil s dětmi po domě.

nořit (v.) 1. ponořovat se: Mesto se pogreza v temo. – Město se noří do tmy. 2. vynořovat se: Iz megle se pojavila gora. – Z mlhy se noří hora.

93

NUDITI – NUDIT núditi (v.) 1. delati, da lahko kdo kaj dobi, kupi, najame: Knjižnica nudi bralcem domačo in tujo literaturo. – Knihovna nabízí čtenářům domácí a cizí literaturu. 2. publ. ustvarjati kaj kot rezultat svoje sposobnosti, dejavnosti; dajati: Delo mi nudi srečo in zadovoljstvo. – Práce mi skýtá štěstí a spokojenost. 3. publ. zraža dejanje, kot ga določa samostalnik: V bolnci nudijo pomoč. – V nemocnici poskytují pomoc. 4. zastar. siliti, spodbujati: Položaj nas nudi, da to stotino. – Situace nám nabízí, ať to uděláme.

nudit (v.) 1. působit nudu, působit nudně: Dolgočasiš me s to statistiko. – S tou statistikou mě nudíš.

O OBDRŽATI – OBDRŽET obdržáti (v.) 1. narediti, da kaj ne gre iz prijema, se ne oddalji: Obdržal ga je, čeprav se muje z vso silo trgal iz rok. – Udržel ho, i když se mu vší silou trhal z ruk.

obdržet (v.) 1. kniž. dostat, sport. publ. dostat: Žoga je končala za hrbtom vratarja, ki še danes ne more verjeti, da je dobil gol. – Míč skončil za zády brankáře, který ještě dnes nemůže věřit, že obdržel branku. 2. narediti, da kaj ne preneha biti v določenem položaju, na določenem mestu, kljub delovanju nasprotne sile: Obdržati vozilo na cesti. – Udržet vozidlo na silnici. 3. arediti, da kaj ne preide k drugemu, drugam: Prtljago je oddal v garderobo, plašč pa obdržel. – Kufr dal do šatníku, kabát si však ponechal. 4. s svojo voljo, vplivom narediti, da kdo ne preneha biti na določenem mestu: Obdržali so ga v bolnici. – Ponechali si ho v nemocnici. 5. ne prenehati uporabljati: Obdržati stare ladje v prometu. – Uchovat staré lodě v provozu. 6. rešiti, obvarovati (pred propadom): Podjetje se je kljub krizi obdrželo. – Firma se zachovala i přes krizi. 94

7. s svojo dejavnostjo narediti, da kaj ne preneha biti v določenem stanju: Obdržati moštvo v kondiciji. – Udržet mužstvo v kondici. 8. ekspr., v zvezi obdržati v glavi, v spominu zapomniti si: Vseh telefonskih številk ne more obdržati v glavi. – Všechny telefoní čísla si nemůže zapamatovat. 9. v zvezi obdržati zase, v sebi ne povedati, ne zaupati drugemu: Obdržati novico, poslovne skrivnosti zase. – Udržet novinu, úřední tajemství pro sebe.

OBHAJATI – OBCHÁZET obcházet (v.) 1. ■ chůzí vykonat pohyb kolem dokola: Straža je celo noč obhajala tabor. – Hlídka obcházela celou noc tábor 2. ■ tím se vyhnout: Obhajati predpise. – Obcházet předpisy. 3. ■ postupně navštívit několik míst nebo osob: Obhajati znane. – Obcházet známé. 4. ■ zachvátit, zmocnit se (o nepříjemných pocitech): Groza ga obhaja. – Obchází ho hrůza. 5. rel. dati, deliti posvečene hostije: Duhovnik je bolnika spovedal in obhajal. – Nemocného zpovídal a světil kněz.

obhájati (v.) 1. ■ hoditi okrog česa, ■ izogibati se: Straža je celo noč obhajala tabor. – Hlídka obcházela celou noc tábor. 2. proslavljati kak pomemben dogodek ali spomin nanj: Korana danes obhaja svoj šestnajsti rojstni dan. – Korana dnes slaví svoje šestnácté narozeniny. 3. z oslabljenim pomenom izraža stanje, kot ga določa samostalnik: Groza ga obhaja. – Obchází ho hrůza.

95

OBIRATI – OBÍRAT obírati (v.) 1. s trganjem odstranjevati sadeže, plodove z drevesa, rastline: Na vrtu so obirali češnje. – Na zahradě trhali třešně. 2. ■ odstranjevati, spravljati s česa; z grizenjem, ■ rezanjem odstranjevati meso s kosti: Obirati gosenice z zelja. – Obírat housenky ze zelí. 3. ■ ekspr. povzročati, da kdo potroši, izda veliko denarja: Prodajalec obira kupce. – Prodavač obírá zákazníky. 4. ekspr. opravljati, obrekovati: Obirati sosede za hrbtom. – Pomlouvat sousedy za zády.

obírat (v.) 1. ■ odstranit z povrchu: Obirati gosenice z zelja. – Obírat housenky ze zelí. 2. ■ oddělit z něčeho maso aj.: Najrajši obira kosti. – Nejraději obírá kosti. 3. ■ tak je sníst: Obirati kurje. – Obírat kuře. 4. ■ okrást, oloupit: Pri kartanju je vse obiral. – U karet je všechny obíral

OBJAVITI – OBJEVIT objáviti (v.) 1. uradno sporočiti javnosti: Objaviti na oglasni deski. – Oznámit na veřejné desce. 2. narediti, povzročiti, da kaj izide v časopisu, knjigi: Objaviti na prvi strani. – Uveřejnit na první straně.

objevit (v.) 1. učinit objev, nečekaně najít, ukázat se: Krištof Kolumb je odkril Ameriko. – Krištof Kolumbus objevil Ameriku.

OBJETI – OBJET objéti (v.) 1. položiti roke okrog koga v znamenje ljubezni, prijateljstva: Objela sta se in poljubila. – Objali se a políbili. 2. ekspr. pojaviti se okrog koga: Objela ga je groza. – Sevřela ho hrůza.

objet (v.) 1. jízdou vykonat pohyb kolem: Obvoziti lukno. – Objet díru. 2. tím se vyhnout: Skupino, ki je stala na cesti, je voznik spretno obvozil. – Skupinu, která stála na silnici, řidič obratně objel.

OBLJUBITI – OBLÍBIT obljubíti (v.) 1. zjaviti komu, da bo kaj dobil, bo česa deležen: Oče je hčer obljubil drugemu. – Otec slíbil dceru jinému.

oblíbit (v.) 1. pojmout do své přízně, zamilovat se: Vzljubiti delo. – Oblíbit práci

96

OBNÁŠATI – OBNÁŠET obnášati (v.) 1. izražati, kazati svoje razpoloženje, svoj odnos do ljudi, okolja; vesti se: Ne zna se obnašati. – Neumí se chovat. 2. pri uporabi, delovanju kazati, dokazovati določene lastnosti, značilnosti: Te gume se dobro obnašajo na novo zapadlem snegu. – Pneumatiky se osvědčují na nově napadlém sněhu.

obnášet (v.) 1. mít určitý rozsah, míru, význam podobně: Njegov prihranek znaša sto tisíc. – Jeho úspory obnáší sto tisíc.

OBRNITI – OBRNIT obrníti (v.) 1. spremeniti izhodiščno smer gibanja ali usmerjenost česa v nasprotno smer gibanja ali usmerjenost: Kapitan je moral obrniti ladjo. – Kapitán musel obrátit loď. 2. spremeniti lego, položaj česa tako, da se premakne okoli daljše osi ali v krogu: Obrniti ključ v ključavnici. – Otočit klíčem v klíčové dírce. 3. narediti, da kaj leži s spodnjo stranjo navzgor: Obrniti peščeno uro. – Otočit přesýpací hodiny. 4. narediti, da dobi kaka dejavnost vsebino, kot jo nakazuje določilo: Obrniti pozornost na druge stvari. – Obrátit pozornost na jiné věci. 5. z oslabljenim pomenom izražati dejanje, njegovo usmerjenost, kot ga nakazuje samostalnik: Vso svojo ljubezen sta obrnila na hčer. – Všechnu svoji lásku věnovali dceři.

obrnit (v.) 1. ozbrojit, připravit se na něco, někoho: Oklopiti avto. – Obrnit auto.

97

OBSIPATI – OBSYPAT obsípati (v.) 1. metati večjo količino česa sipkega, drobnega na koga: Mladoporočenca so obsipali s cvetjem. – Novomanžele posypali květy. 2. ekspr., z oslabljenim pomenom izraža, da je kdo v veliki meri deležen dejanja, kot ga določa samostalnik: Obsipal jo je s prijaznimi besedami. – Zahrnul ji příjemnými slovy. 3. ekspr. delati, da je kdo v veliki meri deležen česa: Ženo je obsipal z darili. – Ženu obdaroval dary. 4. redko osipati: Osipati krompir. – Nasypat brambory. 5. ekspr. obdajati, obkrožati: Lasje so ji obsipali obraz. – Vlasy ji obklopovaly obličej.

obsypat (v.) 1. hustě pokrýt: Breg se je posul s cvetjem. – Břeh se obsypal květy.

OBŽALOVATI – OBŽALOVAT obžalováti (v.) 1. čutiti, izražati obžalovanje: Ta svoj korak bo še dolgo obžaloval. – Ten svůj krok bude litovat ještě dlouho. 2. čutiti, izražati čustveno prizadetost, žalost zaradi česa: Dolgo so obžalovali očetovo smrt. – Dloho oplakávali smrt otce. 3. star. tožiti, tarnati: Vsi obžalujejo njegovo dejanje. – Všichni si stěžují na jeho skutky.

obžalovat (v.) 1. podat soudu návrh na potrestání někoho: Po krivem obtožiti. – Křivě obžalovat.

ODBITI – ODBÍT odbíti (v.) 1. z udarcem, udarci odstraniti: Odbil mu je nož iz rok. – Vyrazil mu nůž z ruk. 2. z udarcem, sunkom ob kaj premikajočega se povzročiti spremembo smeri: Odbiti žogo z glavo. – Odrazit míč hlavou. 3. s svojo aktivnostjo preprečiti uspeh nasprotne aktivnosti: Odbiti napad. – Odrazit útok.

odbít (v.) 1. ■ údery oznámit čas: Ura je odbila enajst. – Hodiny odbily jedenáct. 2. ■ údery hodin být oznámen: Vse ure enajsto so že odbile. – Všechny hodiny už odbily jedenáctou.

98

4. vzbuditi negativen, odklonilen odnos: S takimi informacijami jih je odbil od tega poklica. – S takovými informacemi je od té práce odradil. 5. ekspr. odkloniti, ne sprejeti: Odbiti pomoč. – Odmítnout pomoc. 6. zmanjšati vsoto za določen znesek: Odbiti avto. – Slevnit auto. 7. zableščati se, zasvetiti se od nase padajoče svetlobe: Morska gladina je odbila svetlobo. – Mořská hladina odrážela světlo. 8. ■ navadno v zvezi z ura z zvočnim znakom naznaniti čas: Ura je odbila enajst. – Hodiny odbily jedenáct. ODBITI – ODBÝT odbýt (v.) 1. absolvováním se zhostit, zbavit: Hči je že odbrenkala srednjo šolo. – Dcera si už odbyla střední školu. 2. ledabyle provést: Površno opraviti. – Odbýt. 3. ledabyle se o někoho postarat: Hitro ga odpraviti. – Rychle ho odbýt.

odbíti (v.) 1. z udarcem, udarci odstraniti: Odbil mu je nož iz rok. – Vyrazil mu nůž z ruk. 2. z udarcem, sunkom ob kaj premikajočega se povzročiti spremembo smeri: Odbiti žogo z glavo. – Odrazit míč hlavou. 3. s svojo aktivnostjo preprečiti uspeh nasprotne aktivnosti: Odbiti napad. – Odrazit útok. 4. vzbuditi negativen, odklonilen odnos: S takimi informacijami jih je odbil od tega poklica. – S takovými informacemi je od té práce odradil. 5. ekspr. odkloniti, ne sprejeti: Odbiti pomoč. – Odmítnout pomoc. 6. zmanjšati vsoto za določen znesek: Odbiti avto. – Slevnit auto. 7. zableščati se, zasvetiti se od nase padajoče svetlobe: Morska gladina je odbila svetlobo. – Mořská hladina odrážela světlo. 8. navadno v zvezi z ura z zvočnim znakom naznaniti čas: Ura je odbila enajst. – Hodiny odbily jedenáct.

99

ODBRATI – ODEBRAT odbráti (v.) 1. v večji količini, množini po določenih kriterijih izločiti, navadno za določen namen: Otroke, ki so jih odbrali, so zmagali. – Děti, které vybraly, vyhrály. 2. knjiž. izbrati: Odbrati je morala še celo košaro jabolk. – Musela ještě přebrat celý košík jablek. 3. knjiž., redko ugotoviti, spoznati: Iz njenega predavanja je odbral, kaj hoče. – Z jejího přednášení si vytřídil, co chce. 4. na merilnem instrumentu ugotoviti vrednost, količino merjenega: Odbrati porabo električnega toka. – Odpočítat spotřebu elektrického proudu. 5. knjiž., redko prenehati brati: Dijaki so odbrali. – Žáci dočetli.

odebrat (v.) 1. z úřední moci vzít: Odvzeli so mu vozniško dovoljenje. – Odebrali mu řidičský průkaz. 2. zčásti vzít: Nekaj kapljic krvi so odvzeli za posebne preiskave. – Odebrali několik kapek krve, na neobvyklé vyšetření.

ODBRZETI – ODBRZDIT odbrzéti (v.) 1. hitro, lahkotno se oddaljiti: Odbrzeti iz hiše. - Vyběhnout z domu. 2. redko hitro miniti: Mladostna leta so odbrzela. – Mladistvé roky uběhly.

odbrzdit (v.) 1. uvolnit brzdu: Popustiti zovoro v avta. – Odbrzdit auto.

ODDATI – ODDAT oddáti (v.) 1. napraviti, da preide kaj k drugemu: Oddati ključ vratarju. – Odevzdat klíč vrátnému. 2. napraviti, da česa, kar je kdo prej imel, nima več: Oddati energijo. – Vydat energii. 3. napraviti, da kaj pride na določeno mesto: Oddati prošnjo. – Podat žádost. 4. narediti, da kaj nastane in prehaja, potuje v okolico: Oddati ozek curek svetlobe. – Vydat úzký pramínek světla.

oddat (v.) 1. svatebním obřadem spojit v manželství: Poročiti zaročence. – Oddat snoubence.

100

5. z oslabljenim pomenom, z glagolskim samostalnikom izraža dejanje, kot ga določa samostalnik: Oddati signal. – Vyslat signál. ODGODITI – ODHODIT odgodíti (v.) 1. knjiž. odložiti, preložiti: Odgoditi sestanek. – Odsunout schůzi.

odhodit (v.) 1. hodit stranou: Odvreči cigaretni ogorek. – Odhodit cigaretu.

ODJEZDITI – ODJET odjézditi (v.) 1. z jezdenjem se oddaljiti (samo za konje): Odjezditi v diru. – Odjet v poklusu.

odjet (v.) 1. jízdou se vzdálit: vlak je že odpeljal. – Vlak už odjel.

ODKLOPITI – ODKLOPIT odklopíti (v.) 1. z odstranitvijo povezovalne naprave ločiti od česa: Odklopiti lokomotivo. – Vyřadit lokomotivu. 2. izklopiti, izključiti: Odklopili so mu plin. – Vypnuli mu plyn.

odklopit (v.) 1. nadzdvihnout, sejmout: Odkriti pokrovko. – Odklopit pokličku. 2. zbavit příklopu: Odkriti sod. – Odklopit sud.

ODKRITI – ODKRÝT odkríti (v.) 1. odstraniti z odprtega dela česa predmet, nameščen nanj: Odkriti pokrovko. – Odklopit pokličku. 2. z odstranitvijo česa narediti kaj vidno: Odkriti skrivni vhod. – Odhalit tajný vchod. 3. z raziskovanjem, preučevanjem narediti znano kaj neznanega: Krištof Kolumb je odkril Ameriko. – Krištof Kolumbus objevil Ameriku. 4. narediti, da za kaj izve kdo drug: Svoje tehnike ni hotel odkriti. – Svoje techniky nechtěl odhalit. 5. ugotoviti, da kje kaj je: V besedilu je odkril več napak. – V textu našel více chyb.

odkrýt (v.) 1. zbavit krytu, přikrývky: Razgaliti glavo. – Odkrýt hlavu. 2. pátráním nalézt: Razkrinkati zaroto. – Odkrýt spiknutí.

101

ODLOČITI – ODLOUČIT odločíti (v.) 1. izraziti voljo, kako naj bo: Komisija je odločila, da je delo plagiát. – Komise rozhodla, že práce je plagiát. 2. publ. določiti izid česa: Zadnji gol je odločil tekmo. – Poslední gól rozhodl zápas. 3. star. dodeliti, nameniti: To mesto so odločili njemu. – To místo udělili jemu. 4. ■ napraviti, da kaj ni več skupaj s čim drugim; ločiti: Odločiti slabo grozdje od dobrega. – Odloučit špatné hrozny od dobrých.

odloučit (v.) 1. ■ oddělit, rozdělit: Odločiti slabo grozdje od dobrega. – Odloučit špatné hrozny od dobrých.

ODMERITI – ODMĚŘIT odmériti (v.) 1. ■ od večje količine z merjenjem določiti, ločiti določeno količino, obseg česa: Odmeriti zemljišče. – Změřit pozemek. 2. določiti višino česa glede na določene okoliščine, izhodišča: Odmeriti pokojnino. – Vyměřit důchod. 3. ekspr. nameniti, določiti: Sodišče mu je odmerilo kazen. – Soud mu přidělil pokutu.

odměřit (v.) 1. ■ měřením vymezit, oddělit: Odmeriti tri metre blaga. – Odměřit tři metry látky.

ODMIKATI – ODMYKAT odmíkati (v.) 1. spravljati z določenega mesta, položaja: Odmikala je predmete in brisala prah. – Odsunovala předměty a utírala prach. 2. s spremembo mesta, položaja dosegati, da ne pride do prijema, dotika: Odmikati roko. – Odstrkovat ruku.

odmykat (v.) 1. otevřít něco zamknutého: Vsak dan je odklenil mnogo ključavni. – Každý den odmykal hodně zámků.

102

ODPIHNITI – ODPÍCHNOUT odpíhniti (v.) 1. s pihom, pihanjem odstraniti: Odpihniti prah. – Odfouknout prach.

odpíchnout (v.) 1. odrazit: Odriniti čoln od briga. – Odpíchnout člun od břehu.

ODPIRATI – ODPÍRAT odpírati (v.) 1. dajati kaj v tak položaj,da je mogoč prehod, vstop ali izotop, ali da postaja notranjost dostopna: Odpirati okna. – Otevírat okna. 2. z odstranjevanjem določenega dela na čem delati dostopno notranjost, vsebino: Odpirati pisma. – Otevírat dopisy. 3. delati, da prilegajoči se deli česa niso več drug ob drugem: Odpirati oči. – Otevírat oči. 4. pog. dajati del priprave v tak položaj, da ima kaj prosto pot: Odpirati radio. – Zapínat rádio. 5. začenjati delati, poslovati: Gostilno odpirajo ob sedmi. – Hospodu otevírají od sedmi. 6. delati, da se kje začne kaka (poklicna) dejavnost: Odpirati nova delovna města. – Otevírat nová pracovní místa. 7. izročati, dajati v javno, splošno uporabo, navadno slovesno, po predpisih: Začeli so odpirati gradove. – Hrady se začaly otvírat. 8. delati, da kaj začne potekati, navadno slovesno, po predpisih: Odpirati debato. – Otevírat debatu. 9. v zvezi odpirati pot, vrata omogočati komu, da lahko kam gre, pride: Odpirati človeku pot v vesolje. – Otevírat člověku cestu do vesmíru.

odpírat I. (v.) 1. praním zbavovat špíny: Prt se mora prati v prvi vodi. – Ubrus se musí odpírat. odpírat II. (v.) 1. odmítat pomoc: Odrekati pomoč. – Odpírat pomoc. 2. zříkat se něčeho příjemného: Odrekati ljubezen. – Odpírat lásku.

103

ODPOVEDATI – ODPOVĚDET odpovédati (v.) 1. narediti, povzročiti, da za koga preneha obstajati določeno (pravno) razmerje: Zaradi spora sem odpovedal službo. – Kvůli sporu jsem podal výpověď. 2. izjaviti, sporočiti, da napovedanega, obljubljenega dejanja ne bo: Odpovedati predstavo. – Odvolat představení. 3. z oslabljenim pomenom narediti, da kdo ni več deležen česa pozitivnega od osebka: Odpovedati komu gostoljubje. – Odříct někomu pohoštění. 4. nav. 3. os. prenehati (zadovoljivo) opravljati svojo funkcijo: V drugem polčasu je moštvo odpovedalo. – V druhém poločase mužstvo selhalo.

odpovědět (v.) 1. dát odpověď: Vprašala je, koliko je ura, pa ji ni odgovoril. – Ptala se kolik je hodin, ale neodpověděl ji.

ODPRETI – ODEPŘÍT odpréti (v.) 1. dati kaj v tak položaj, da je mogoč prehod, vstop ali izstop, ali postane notranjost dostopna: Odpreti okno. – Otevřít okno. 2. z odstranitvijo določenega dela na čem narediti dostopno notranjost, vsebino: Odpreti pismo. – Otevřít dopis. 3. narediti, da prilegajoči se deli česa niso več drug ob drugem: Odpreti oči. – Otevřít oči. 4. pog. dati del priprave v tak položaj, da ima kaj prosto pot: Odpreti radio. – Zapnout rádio. 5. začeti delati, poslovati: Trgovino odprejo ob sedmih. – Obchod otevřou v sedm. 6. narediti, da se kje začne kaka (poklicna) dejavnost: Odpreti novo linijo v avtobusnem prometu. – Otevřít novou autobusovou linku. 7. izročiti, dati v javno, splošno uporabo, navadno slovesno, po predpisih: Odpreti most. – Otevřít most.

odepřít (v.) 1. odmítnout pomoc: Odrekel je pomoč. – Odpřel pomoc. 2. zříct se něčeho příjemného: Odrekel je ljubezen. – Odpřel lásku.

104

8. narediti, da kaj začne potekati, navadno slovesno, po predpisih: Kongres je odprl predsednik. – Kongres otevřel předseda. 9. v zvezi odpreti pot, vrata omogočiti komu, da lahko kam gre, pride: S prekopom se je ladjam odprla direktna pot na morje. – S průplavme se lodím otevřela nová cesta na moře. 10. voj., v zvezi z ogenj začeti močno obstreljevati določen cilj: Odpreti ogenj na sovražno postojanko. – Ostřelovat nepřátelovo stanoviště. ODPUSTITI – ODPUSTIT odpustit (v.) 1. ■ přestat mít za zlé: Ni ji mogel odpustiti vsega. – Nemohl jí vše odpustit. 2. ■ přestat vymáhat, prominout: Odpustili so jim kazen. – Odpustili jim pokutu. 3. ■ opomenout: Odpusti. – Odpusť.

odpustíti (v.) 1. ■ narediti, da preneha zaradi neprimernega ravnanja, vedenja povzročen negativni odnos do koga: Odpustila sta si in se objela. – Odpustili si a objali se. 2. ■ narediti, povzročiti, da kdo nima več določenih obveznosti: Odpustili so jim kazen. – Odpustili jim pokutu. 3. narediti, povzročiti, da kdo ni več v delovnem razmerju: Odpustili so jih iz službe. – Propustili je z práce. 4. prenehati ohranjati koga na določenem mestu: Odpustili so ga iz bolnice. – Propustili ho z nemocnice. ODPUŠČATI – ODPOUŠTĚT odpúščati (v.) 1. ■ delati, da preneha zaradi neprimernega ravnanja, vedenja povzročen negativni odnos do koga: Vedno znova ji odpušča. – Neustále znova ji odpouští. 2. delati, povzročati, da kdo nima več določenih obveznosti: Odpuščal jim je kazen. – Prominul jim pokutu. 3. delati, povzročati, da kdo ni več v delovnem razmerju: V tovarni že – V továrně už odpuščajo. propouští.

odpouštět (v.) 1. ■ přestávat mít za zlé: Vedno znova ji odpušča. – Neustále znova ji odpouští.

105

4. ne ohranjati koga na določenem mestu: Odpuščati bolnike. – Propouštět pacienty. ODREDITI – ODRADIT odredíti I. (v.) 1. predpisati, določiti z odredbo: Primarij je odredil. – Primář nařídil. 2. publ. določiti: Odrediti smer razvoja. – Ustanovit směr rozvoje.

odradit (v.) 1. odvrátit od úmyslu, zájmu, odstrašit: Od poroke so ga odvrnili starši. – Od svatby ho odradili rodiče. 2. způsobit ztrátu přízně: Glasba ga je odvrnila od učenja. – Hudba ho odradila od učení.

odredíti II. (v.) 1. redko zrediti: Odrediti prašiča. – Vykrmit prase. 2. zastar. preživiti, prehraniti: Trdo je moral delati, da je lahko odredil otroke. – Musel pracovat tvrdě, aby mohl uživit děti. 3. zastar. vzgojiti: Svoje otroke je dobro odredil. – Svoje děti vychoval dobře. OTRESTI – OTŘÁST otrésti (v.) 1. ■ s tresenjem odstraniti s česa: Otresel je zasnežene veje. – Otřásl zasněřené větve. 2. ■ nav. ekspr. narediti hiter, sunkovit gib, navadno zaradi neugodja: Kokoš se je otresla in pila naprej. – Slepice se otřásla a pila dál.

otřást (v.) 1. ■ silně zachvět, zalomcovat: Otresti se. – Otřást se. 2. ■ třepáním odstranit: Otresel je zasnežene veje. – Otřásl zasněřené větve. 3. podlomit, oslabit: Oslabiti kakšno avtoriteto. – Otřást něčí autoritu. 4. silně zapůsobit: Nove ideje ljudi razburjajo. – Nové myšlenky lidi otřásají.

106

OGIBATI SE – OHÝBAT SE ogíbati se (v.) 1. z odmikanjem dosegati, da se ne zadene ob kaj: Kolesar se ogiba pešcem. – Cyklista se vyhíbá chodcům. 2. s spreminjanjem položaja, mesta dosegati, da osebek ni deležen česa neprijetnega: Ogibati se udarcem. – Vyhýbat se úderům. 3. delati, da ne pride do česa neprijetnega, nezaželenega: Ogibati se vojne. – Předejít válce. 4. ekspr. ne uporabljati: Ogibati se neprimernih izrazov. – Stranit se nepřiměřených výrazů.

ohýbat se (v.) 1. stočit se do oblouku: Človeško telo se pregiba. – Lidské tělo se ohýbá.

OHRANITI – OCHRÁNIT ohraníti (v.) 1. narediti, da ima kaj dalj časa svoje bistvene lastnosti, značilnosti: Ohraniti predmete nepoškodovane. – Zachovat předměty nepoškozené. 2. narediti, da kaj ne preneha biti, obstajati: Ohraniti mir. – Uchovat mír. 3. narediti, da kaj ostane nespremenjeno; obdržati: Ohraniti prvotni vrstni red. – Zachovat prvotní pořadí. 4. z oslabljenim pomenom izraža, da odnos osebka, kot ga določa samostalnik, ne preneha biti, obstajati: Ohraniti spomin na ta dobodej. – Zachovat vzpomínku na tu událost. 5. ■ star. obvarovati: Otroka je znala ohraniti pred vsemi nevarnostmi. – Dítě uměla ochránit před každým nebezpečím.

ochránit (v.) 1. ■ poskytout ochranu: Obvarovati se prehlada. – Ochránit se nachlazení.

OHROMETI – OHROMIT ohrométi (v.) 1. postati hrom: Ohromela mu je desna stran. – Ochrnula mu pravá strana.

ohromit (v.) 1. uvést v úžas, velmi překvapit: Govornikove besede so poslušalce Slova přednášejícího osupile.ohromily posluchače.

107

OKLEPATI – OKLEPAT oklépati (v.) 1. močno, trdno prijemati, stiskati: Stal je za njim in ga oklepal. – Stál za ním a obejmul ho. 2. biti, stati okrog česa: Trg so na treh straneh oklepale hiše. – Trh na třech staranách obklopily domy.

oklepat (v.) 1. klepáním z něčeho odstranit: Otrkati sneg s čevljev. – Oklepat sníh z bot. 2. tím něčeho zbavit: Otrkati čevlje. – Oklepat boty.

OKOPATI – OKOPAT okópati (v.) 1. v vodi odstraniti umazanijo s telesa: Okopati se v topli vodi. – Vykoupat se v teplé vodě.

okopat (v.) 1. kopáním motykou zkypřit půdu okolo něčeho: Okopati krompir. – Okopat brambory. 2. kopáním nohama poškodit: Obrcati čevlje. – Okopat boty.

OKORENITI – OKOŘENIT okořenit (v.) 1. ochutit kořením: Začiniti jed. – Okořenit jídlo.

okoréniti (v.) 1. agr. narediti, pognati korenine: Drevo se okorenilo. – Strom se zakořenil. OLUPITI – OLOUPIT olupíti (v.) 1. odstraniti lupino, kožo: jabolko. – Oloupat jablko.

oloupit (v.) 1. okrást loupeží: Oropati popotnike. – Oloupit cestovatele.

Olupiti

OPIKATI – OPÍKAT opíkati (v.) 1. raniti s piki, pikanjem: Otroka so opikali komarji. – Dítě poštípali komáři.

opíkat (v.) 1. upéci na povrchu: Opekati meso. – Opíkat maso.

OPIRATI – OPÍRAT opírati I. (v.) 1. dajati, postavljati kaj v tak položaj, da se z dotikajočim se delom nekaj teže prenaša na kaj: Opirati brado. – Podpírat bradu. 2. ■ meti, uporabljati kaj za osnovo, izhodišče: Opirati trditev. – Opírat tvrzení.

opírat (v.) 1. přistavovat k něčemu něco tak, aby to neupadlo: Ne naslanjajte koles na zid. – Neopírejte kolo o zeď. 2. ■ odůvodňovat, zdůvodňovat: Opirati trditev. – Opírat tvrzení.

108

opírati II. (v.) 1. star. večkrat oprati: Opirati perilo. – Prát prádlo. OPISOVATI – OPISOVAT opisovat (v.) 1. psát doslovně podle předlohy: Prepisovati sporočilo. – Opisovat zprávu. 2. příjímat cizí text: Učenci so prepisovali. – Žáci opisovali. 3. vyjadřovat opisem: Prepisovati besedo. – Opisovat slovo. 4. ■ pohybem naznačovat: Opisati krog. – Opsat kruh.

opisováti (v.) 1. z besedami predstavljati, prikazovati kaj po zunanjih značilnostih: Opisovati ljudi. – Popisovat lidi. 2. ■ nav. 3. os., geom. gibajoč se, premikajoč se na določen način delati: Opisati krog. – Opsat kruh.

OPRAVITI – OPRAVIT opráviti (v.) 1. uspešno končati kako delo, opravilo: Opraviti izpit. – Udělat zkoušku. 2. oslabljenim pomenom izraža konec dejanja, kot ga določa samostalnik: Opraviti nakupe. – Zařídit nákupy. 3. nepreh., s prislovnim določilom biti uspešen pri kakem prizadevanju: Ali si kaj opravil pri direktorju. – Vyřídil jsi něco u ředitele. 4. ekspr., z orodnikom prenehati imeti zvezo s kom, s čim: Boksar je hitro opravil z nasprotnikom. – Boxer s protivníkem rychle skončil. 5. nepreh., ekspr., navadno s prislovnim določilom izraža prenehanje določenega razmerja, dejavnosti: Pri njej si opravil. – U ní jsi skončil. 6. nedov., nav. ekspr., v zvezi imeti opraviti s, z izraža, da je kdo s kom, s čim v odnosu, zvezi: V tej službi boš imel opraviti z ljudmi. – V té práci budeš mít zařizování s lidmi. 7. star. obleči: Hitro se opravi. – Rychle se oblékni. 8. nar. prebiti, shajati: Odrasel človek še opravi brez mleka, otrok pa težko. – Dospělý člověk ještě vydrží bez mléka, ale dítě ne.

opravit (v.) 1. spravit něco poškozeného: Popraviti avto. – Opravit auto. 2. uvést na pravou míru: Tri in tri ni pet, ampak šest, mu popravi učiteljica. Tři a tři není pět, ale šest, mu opraví učitelka. 3. označit chyby v psaném projevu: Popraviti besedilo. – Opravit článek. 4. upravit, změnit: Popraviti tekst text predavanja. – Opravit přednášky.

109

OPUSTITI – OPUSTIT opustíti (v.) 1. ■ nehati vzdrževati, uporabljati kaj: Opustiti ideale. – Opustit ideály. 2. redko izpustiti: Opustiti črko. – Vynechat čárku.

opustit (v.) 1. odejít od někoho, zanechat ho bez pomoci: Pes ni zapustil ranjenega gospodarja. – Pes neopustil zraněného hospodáře. 2. vzdálit se od někoho, odejít: Zapustiti rojstni kraj. – Opustit rodný kraj. 3. ■ vzdát se, zříci se: Opustiti ideale. – Opustit ideály.

OŽITI – OŽÍT óžiti (v.) 1. delati kaj (bolj) ozko, zoževati: Pot se je začela ožiti. – Cesta se začala zúžovat.

ožít (v.) 1. oživnout: Sum je oživel v njegovi duši. – Nedůvěra ožila v jeho duši.

P PAČITI – PÁČIT páčiti (v.) 1. delati nenaravne, nepravilne gube, poteze: Pačiti obraz. – Šklebit oblyčej. 2. nav. ekspr. spreminjati prvotno obliko, vsebino česa v slabšo, negativno: Pačiti besede. – Překrucovat slova. 3. prikazovati kaj drugače, kakor je: Pačiti dejstva. – Zkreslovat fakta. 4. star. delati kaj manj lepo; kaziti: hiše Pačijo okolico. – Domy hyzdí okolí. 5. star. vplivati moralno negativno; kvariti: Pačiti hči. – Kazit dceru.

páčit (v.) 1. násilně otvírat: Vlamljati vrata. – Páčit dveře. 2. násilím dostávat ven: Vlečiti ven zabiti žehelu. – Páčit ven zabytý hřebík.

PAHATI – PÁCHAT páhati (v.) 1. zastar. prihajati, veti: Skozi vrata paha zatohel zrak. – Přes dveře vaje zatuchlý vzduch. 2. redko plapolati, vihrati: V vetru so pahale zastave. – Ve větru vlály vlajky.

pachát (v.) 1. dělat něco špatného, trestného: Početi krivdo. – Páchat křivdu.

110

PASIRATI – PASÍROVAT pasírati (v.) 1. knjiž. iti mimo, skozi: Vlak je pasiral vas. – Vlak projel vesnicí. 2. ■ pog. pretlačevati: Pasirati sadje. – Pasírovat ovoce.

pasírovat (v.) 1. ■ protlačovat sítem nebo strojkem: Pasirati sadje. – Pasírovat ovoce.

PASTI – PÁST pásti I. (v.) 1. ■ skrbeti za živali, ki trgajo travo, dele rastlin z namenom nahraniti se: Vsako jutro mora pasti konje. – Každé ráno musí pást koně.

pást (v.) 1. ■ vyhánět dobytek za potravou na určený pozemek a hlídat jej: Nisva skupaj krav pasla. – Nepásl jsem s tebou husy. 2. expr. slídit, číhat: Prežati po tatici. – Pást po zlodějce.

pásti II. (v.) 1. zaradi izgube ravnotežja, opore priti iz pokončnega položaja na tla zlasti v ležeči položaj, ali iz višjega mesta: Pasti po stopnicah. – Padnout na schodech. 2. premikajoč se po zraku, zlasti v smeri navzdol, zaradi lastne teže priti kam: Jabolko mu je padlo na glavo. – Jablko mu spadlo na hlavu. 3. pojaviti se, nastopiti na površini: Padlo je le nekaj kapelj. – Padlo jen několik kapek. 4. pog. nepričakovano, nenapovedano priti: Padel je k njemu. – Vpadl k němu. 5. spremeniti položaj v smeri navzdol: Glava mu je padla na prsi. – Hlava mu klesla na prsa. 6. zmanjšati se, znižati se, navadno v precejšnji meri: Temperatura je padla. – Teplota klesla. 7. biti osvojen, vdati se: Vojaška vlada je padla. – Padla vojenská vláda. 8. biti ubit v boju: Pasti za domovino. – Padnout za vlast. 9. ekspr., navadno v zvezi s po napasti: Težko breme mu je padlo s pleč. – Spadl mu káme ze srdce.

111

10. nav. ekspr., v zvezi z na, s izraža, da kaj neprijetnega začne ali preneha biti obveznost za koga: Skrb za otroka je padla na stare starše. – Péče o dítě padla na prarodiče. 11. publ., z oslabljenim pomenom, navadno z glagolskim samostalnikom izraža dejanje, kot ga določa samostalnik: V prvem polčasu sta padla dva gola. – V prvním poločase padly dva góly. 12. nav. ekspr., z oslabljenim pomenom, v zvezi z v izraža nastop stanja, kot ga nakazuje določilo: Pasti v duševno krizo. – Padnout do duševné krize. 13. ne izdelati v šoli, pri izpitu: V prvem letniku je padel in ponavljal. – V prvním ročníku propadl a opakoval. 14. ekspr. narediti moralno slabo, neprimerno dejanje: Vsak lahko pade. – Každý se může zhroutit. 15. pog. priti na, biti na: Državni praznik pade na nedeljo. – Státní svátek padá na neděli

PIHATI – PÍCHAT píhati (v.) 1. gibati, premikati se z enega področja na drugo zaradi razlik v zračnem pritisku, temperaturi: Zunaj piha. – Venku fičí. 2. iztiskati zrak skozi priprta, našobljena usta, navadno z določenim namenom: Močno pihati. – Silně foukat. 3. dajati, oddajati enakomeren tok zraka: Kalorifer piha topel zrak. – Elektrický přímotop fouká teplý vzduch. 4. s pihanjem izražati navadno strah, občutek ogroženosti: Mačka je začela pihati. – Kočka začala soptit. 5. igrati na pihalni instrument: Piha na orglice. – Hraje na foukací harmonika.

píchat (v.) 1. zasahovat něčím špičatým a ostrým, bodat: Zbadati s šivanko. – Píchat jehlí. 2. vpichovat: Z iglo je bodla. – Píchla s jehlicí. 3. působit bodavou bolest: Strnišče zbada v bose noge. – Strniště píchá bosé nohy.

112

6. obrt., v zvezi pihati steklo s steklarsko pipo oblikovati kroglico steklene mase v steklarski izdelek: Že več let piha steklo. – Už několik let fouká sklo. PIKATI – PYKAT píkati (v.) 1. z zasajanjem žela v kožo ali z ugrizom in izpustitvijo strupa povzročati bolečino ali ogrožati zdravje: Te kače pikajo. – Tito hadi kousají. 2. z zasajanjem sesala v kožo povzročati boleč, srbeč občutek: Komarji so na večer pikali. – Komáři na večer štípali. 3. ekspr. zaradi ostrosti povzročati komu pekočo bolečino; bosti: Trnje ga pika. – Trní ho píchá. 4. pog. zbadati: Pikati z besedami. Slovy popichovat. 5. ekspr. dajati odsekane, visoke glasove: Dež pika. – Déšť píchá.

pykat (v.) 1. kniž. nést trest za něco, trpět: Za vlom se bo moral pokoriti nekaj let. – Za vloupání bude muset pykat několik let.

PLESATI – PLESAT plésati (v.) 1. gibati se, premikati se v (predpisanem) ritmu, navadno ob glasbi: Naučiti se plesati. – Naučit se tancovat. 2. umetniško se izražati s plesom: Plesati balet. – Tancovat balet. 3. ekspr. lahkotno se gibati, premikati, navadno v določenem ritmu: Konj je plesal.- Kůň poskakoval. 4. ekspr. neurejeno se premikati, navadno sem in tja: Čoln je plesal po vodi. – Člun se houpal na vodě.

plesat (v.) 1. kniž. radovat se, jásat: Veseliti se. – Plesat.

113

POČITI – POČÍT póčiti (v.) 1. dati kratek, močen glas: Suha veja je počila. – Suchá větev praskla. 2. dobiti razpoko, špranjo: Led poči. – Led puká. 3. ekspr. udariti: Počiti se po čelu. – Ťuknout se do čela. 4. ekspr., v zvezi z od izraža visoko stopnjo stanja, kot ga določa samostalnik: Počiti od směna. – Praskat smíchy. 5. brezoseb., ekspr. priti do spopada: Na drugem koncu mesta je počilo. – Na druhém konci města došlo k šarvátce.

počít (v.) 1. zahájit, začít: Pričeti brati. – Počít čtení. 2. podniknout, udělat: V takem primeru je treba kaj ukreniti. – V takovém případě je potřeba něco počít. 3. začít se, nastat: Vsi so čakali, da napoči mir. – Všichni čekali, až počne mír. 4. otěhotnět: Spočeti otroka iz ljubezni. – Počít dítě z lásky.

PODOJIT – PODOJIT podojíti (v.) 1. z dojenjem nahraniti: Morala je še podojiti otroka. – Musela ještě nakojit dítě. 2. ■ nar. vzhodno pomolsti: Podojiti krave. – Podojit krávy.

podojit (v.) 1. ■ vytlačit mléko z vemene dojných zvířat: Podojiti krave. – Podojit krávy.

PODPLATITI – PODPLATIT podplátiti (v.) 1. obrt. delati, obnavljati podplat navadno v celoti: Podplatiti čevlje. – Podrazit boty.

podplatit (v.) 1. získat úplatkem k poskytnutí nějaké služby: Ni se dal podkupiti. – Nedal se podplatit.

PODRAŽITI – PODRAŽIT podražíti (v.) 1. nekoliko vzdražiti: Podražiti živec. – Podráždit nervy. 2. nav. ekspr. nekoliko razjeziti, razdražiti: Hotel sem ga samo podražiti. – Chtěl jsem ho jen popíchnout.

podražit (v.) 1. zdražit se: Meso se je podražilo. – Maso podražilo.

114

PODREZATI – PODŘEZAT podrézati (v.) 1. (večkrat) narahlo dregniti: Podrezati koga, da se zbudi. – Šťouchnout do někoho, aby se probudil. 2. ekspr. posredovati, zavzeti se: Podrezati nekaj. – Vyjednat něco.

podřezat (v.) 1. vespod, odspodu uřezat, uříznout: Izpodrezati suhe veje. – Podřezat suché větve. 2. usmrtit říznutím do hrdla zespodu: Zaklati se s kuhinjskim nožem. – Podřezat kuchyňským nožem.

PODROBITI – PODROBIT podrobit (v.) 1. kniž. podmanit: Nikomur se ne uklonemo. – Nikomu se nepodrobíme. 2. učinit předmětem činnosti: Podvreči delo kritiki. – Podrobit dílo kritice.

podrobíti (v.) 1. drugega za drugim zdrobiti: Stroj je podrobil že vse kamenje. – Stroj rozdrolil už všechno kamení.

POHAJATI – POCHÁZET pohájati (v.) 1. bližati se stanju, ko kaj ni več na razpolago: Denar mi že pohaja. – Už mi dochází peníze. 2. nav. ekspr. postopati, pohajkovati: Ves dan je samo pohajal. – Celý den jen popocházel. 3. star. (večkrat) hoditi: S sedmimi leti je začel pohajati v šol. – V sedmi letech začal chodit do školy.

pocházet (v.) 1. brát, mít původ: Ta knjiga izvira iz 17. stoletja. – Ta kniha pochází ze 17. století.

POHITETI – POCHYTIT pohitéti (v.) 1. hitro iti, oditi: Pohiteti so po zdravnika. – Utíkat pro doktora. 2. hitro narediti, opraviti kaj: Pohiteti z delom. – Pospíšit s prací.

pochytit (v.) 1. postihnout sluchem, zaslechnout: Zaslišati odlomke razgovora. – Pochytit úlomky rozhovoru. 2. expr. pochopit: Dojeti način. – Pochytit způsob. 3. hovor. naučit se: V tujini se je naučil nekaj besed. – V cizině pochytil několik slovíček.

115

POHODITI – POHODIT pohodíti (v.) 1. s hojo, stopanjem pritisniti k tlom, navzdol in pri tem poškodovati ali uničiti: Pohoditi na tleh ležeči klobuk. – Pošlapat klobouk ležící na zemi. 2. ekspr. povzročiti, da kaj za koga nima več prejšnje vrednosti, veljave: Pohodil je njeno ljubezen. – Pošlapal její lásku. 3. poteptati, steptati: Pohoditi zemljo okoli sadik. – Ušlapat zem vedle sazenic. 4. zastar. obiskati: Med počitnicami je pohodil vsako hišo. – O prázdninách obešel všechny domy.

pohodit (v.) 1. prudce hodit, padnout: Stresel je z glavo. – Pohodil hlavou. 2. ledabyle odhodit, odložit: Odvreči cigareto. – Pohodit cigaretu.

POKLADATI – POKLÁDAT pokládati (v.) 1. dajati živini (živinsko) krmo: Pokladati kravam. – Krmit krávy. 2. raba peša polagati: Pokladati na srce. – Klást k srdci.

pokládat (v.) 1. umisťovat tak, aby to leželo: Mati je zaskrbljeno polagala dlan na otrokovo čelo. – Matka starostně pokládala ruku na čelo dítěte. 2. kladením vybudovávat: Polagati parket. – Pokládat parkety. 3. dát: Dajati vprašanje. – Pokládat otázku.

POKOPATI – POKOPAT pokopáti (v.) 1. navadno z določenim obredom dati, položiti truplo ali pepel koga v zemljo in ga pokriti: Pokopali so ga na pokopališče. – Pochovali ho na hřbitově. 2. nav. 3. os., ekspr., navadno v zvezi s pod seboj pokriti s seboj in s tem navadno povzročiti smrt: Zrušila se je betonska streha in pokopala pod seboj sto loudi. – Zbořila se betonová střecha a pohřbila pod sebou sto lidí. 3. nav. 3. os., ekspr. povzročiti, da kdo umre: Pokopala ga je pljučnica. – Pohřbil ho zápal plic.

pokopat (v.) 1. kopáním poranit poškodit: Konj je obrcal jahača. – Kůň pokopal jezdce.

116

4. ekspr. narediti, povzročiti, da je kdo deležen neprijetnih, hudih posledic, ali se kaj ne uresniči: S tem si pokopal našo priložnost. – Tím si pohřbil naši šanci. 5. ekspr. prenehati biti v stanju, kot ga nakazuje določilo: Pokopali smo preteklost in začeli novo življenje. – Zakopali jsme minulost a začali jsme nový život. 6. krajši čas kopati: Konj je pokopal s prednjima nohama. – Kůň zakopal předníma nohama. POKORITI – POKOŘIT pokořit (v.) 1. snížit něčí důstojnost, ponížit: Zmagati sovražnika. – Pokořit nepřítele. 2. ■ vojenskou mocí podmanit: Pokoril je sosednje mesta. – Pokořil sousední města.

pokoríti I. (v.) 1. ■ s silo narediti, da je kdo politično odvisen, ali podrejen, odvisen sploh: Pokoril je sosednje mesta. – Pokořil sousední města. pokoríti II. (v.) 1. star. kaznovati: Za vlom se bo moral pokoriti nekaj let. – Za vloupání bude muset pykat několik let.

POKOSITI – POKOSIT pokósiti (v.) 1. pojesti kosilo: Ko je pokosil, je šel na delo. – Jak se naobědval, šel do práce.

pokosit (v.) 1. posekat: Pokositi travnik. – Pokosit trávník. 2. expr. hromadně usmrtit: Vse je ugonobil. – Všechny je pokosil.

POLEPŠATI – POLEPŠIT polépšati (v.) 1. narediti kaj (bolj) lepo: Polepšati si obraz. – Zkrášlit si oblyčej. 2. opisati, prikazati kaj lepše, kot je: Pisatelj je življenje preveč polepšal. – Spisovatel život hodně zkrášlil.

polepšit (v.) 1. učinit lepším, napravit: Vreme se bo izboljšalo. – Počasí se polepší.

117

POMAHATI – POMÁHAT pomáhati (v.) 1. narediti (neurejene) gibe, navadno z roko: Pes je pomahal z repom. – Pes zavrtěl ocasem. 2. ekspr. pojesti: Pomahal je vse. – Snědl všechno.

pomáhat (v.) 1. přispívat pomocí: Nikomur noče pomagati. – Nikomu nechce pomáhat. 2. způsobovat úlevu, zlepšení: Domača zdravila mu niso pomagala. – Domácí léčebné prostředky mu nepomohly. 3. umožňovat dostat se někam nebo odněkud: Pomagal ji je stopiti iz avtomobila. – Pomáhal jí vystoupit z auta. 4. zbavovat nepříjemností: Pomagati od skrbi. – Pomáhat od starosti.

POMOČITI – POMOČIT pomočit (v.) 1. ■ zvlhčit močí: Otrok je pomočil posteljo. – Dítě pomočilo postel.

pomočíti (v.) 1. dati kaj v tekočino z namenom, da se ta prime nanj: Noge je do gležnjev pomočil v toplo vodo. – Nohy po kotníky namočil do teplé vody. 2. (nekoliko) zmočiti: Ko je nalival vino, je pomočil prt. – Jak naléval víno, polil ubrus. 3. ■ knjiž. zmočiti s sečem: Otrok je pomočil posteljo. – Dítě pomočilo postel. PONORETI – PONOŘIT poneréti (v.) 1. ekspr. postati nespameten, nerazsoden: Kadar se napije, ponori. – Když se napije, ztratí hlavu. 2. ekspr., v zvezi z od postati zelo vznemirjen zaradi močnega čustva: Ponoreti od ljubezni. – Zbláznit se láskou. 3. pog. postati duševno bolan: Zaradi mučenja je ponorel. – Zbláznil se kvůli mučení. 4. ekspr. začeti zelo hitro, nepravilno delovati, se premikati: Avtomobil je ponorel. – Auto se zbláznilo

ponořit (v.) 1. vložit do tekutiny, potopit: Labod je potopil glavo. – Labuť ponořila hlavu. 2. hluboko zasunout: Vtakniti roko v hlače. – Ponořit ruku do kalhot.

118

POPIHATI – POPÍCHAT popíhati (v.) 1. s pihanjem odstraniti: Popihati prah s knjig. – Ofouknout prach z knih. 2. zapihati: Popihal je veter. – Zafoukal vítr. 3. pog., ekspr., navadno v zvezi z jo oditi, zbežati: Pred vojaki sta jo popihala v gozd. – Před vojáky utekli do lesa.

popíchat (v.) 1. píchánít poškodit, poradit: Čebele so ga popikale. – Včely ho popíchaly.

POROČITI – PORUČIT poručit (v.) 1. rozkázat, nařídit: Ukazati psu. – Poručit psovi. 2. objednat v hostinci, obchodě apod.: Naročiti si večerjo. – Poručit si večeři.

poročíti I. (v.) 1. po določenem postopku narediti, da postaneta moški in ženska pred družbo, javnostjo priznana kot mož in žena: Na tem uradu jih veliko poročijo. – Na tom úřadu jich oddají hodně. 2. ekspr. dati, oddati v zakon: Oče jo je hotel poročiti s premožnim fantom. – Otec jí chtěl vdát ze zámožným mladíkem. 3. pog. poročiti se s kom: Poročil je staro prijateljico. – Oženil se se starou přítelkyní. poročíti II. (v.) 1. zastar. sporočiti: Poročiti mu mora nekaj važnega. – Musí mu sdělit něco důležitého. PORUŠITI – PORUŠIT porúšiti (v.) 1. s silo narediti, da zlasti objekt, objekti razpadejo na dele, kose: Potres je porušil velik del mesta. – Zemětřesení srovnalo se zemí velkou část města. 2. ■ nav. ekspr. narediti, povzročiti, da zlasti kako stanje preneha: Porušiti ravnovesje v naravi. – Porušit rovnováhu v přírodě. 3. ekspr. vzeti pomen, veljavo, vrednost: Porušiti teorijo. – Zničit teorii.

porušit (v.) 1. pokazit, poškodit: Pokvariti tkanino. – Porušit tkaninu. 2. ■ rušivě změnit, nedodržet: Porušiti ravnovesje v naravi. – Porušit rovnováhu v přírodě.

119

POSILITI – POSÍLIT posíliti (v.) 1. prisiliti žensko k spolnemu občevanju: Hotel jo je posiliti. – Chtěl ji znásilnit. 2. ekspr. prisiliti h kakemu dejanju sploh: Posilili so ga, da je vse pojedel. – Přinutili ho, aby všechno snědl. 3. ekspr. narediti kaj, kar ni v skladu z bistvenimi značilnostmi česa: Posiliti stare predele mesta z modernimi bloki. – Novými bloky zneuctili staré části města.

posílit (v.) 1. posilnit, vzpuřit: Okrepiti mir. – Posílit mír. 2. dodat odvahy: Uspeh ga je okrepil. – Úspěch ho posílil. 3. upevnit, zvýšit: Okrepiti avtoriteto. – Posílit autoritu. 4. hmoně podpořit: Okrepiti dežele. – Posílit země. 5. početně zvětšit kolektiv: Okrepiti straže. – Posílit stráže.

POSTAVATI – POSTÁVAT postávati (v.) 1. hoditi brez cilja, namena: Rada postava s fanti. – Ráda lelkuje s kluky.

postávat (v.) 1. zastavovat se a zůstávat stát: Ustavljati na potih. – Postávat na cestách.

POUŽITI – POUŽÍT použíti (v.) 1. knjiž. pojesti: Použiti kos kruha. – Požít kousek chleba.

použít (v.) 1. upotřebit, užít: V pogovoru je večkrat uporabil tujih besed. – V rozhovoru vícekrát použil cizích slov. 2. využít: Uporabil ga je za kurirja. – Použil ho za kurýra.

POZNATI – POZNAT poznáti (v.) 1. vedeti za obstajanje, lastnosti, značilnosti koga: Nihče ga ne pozna. – Nikdo ho nezná. 2. vedeti (za) kaj, biti seznanjen s čim: Poznati pot. – Znát cestu. 3. ekspr. vedeti za značilnosti kakega pojava, zlasti negativnega: Dobro pozna fašizem. – Dobřé zná fašizmus. 4. nav. ekspr. biti v določenem, navadno dobrem odnosu s kom: On ga pozna. – On ho zná.

poznat (v.) 1. smyslovým vnímáním a myšlením získat náležitou představu, názor: Spoznati resnico. – Poznat pravdu. 2. zažít, prožít: Spoznati lakoto. – Poznat hlad. 3. seznámit se: Spoznali smo se na vlaku. – Poznali jsme se ve vlaku. 4. zjistit totožnost, identifikovat na základě předchozí znalosti: Spoznati koga po glasu. – Poznat někoho po hlase.

120

5. ekspr. ozirati se na koga, upoštevati ga: Starše pozna samo, kadar jih potrebuje. – Rodiče zná jen tehdy, když je potřebuje 6. nav. ekspr., navadno z nikalnico izraža, da to, kar določa sobesedilo, pri osebku obstaja: Te dežele ne poznajo snega. – Ty země neznají sníh. PREBRATI – PŘEBRAT přebrat (v.) 1. ■ vybrat, odstranit z něj množstvé nevhodné látky: Prebrati jabolka. – Přebrat jablka. 2. převzít, přejmout: Prevzeti pismo. – Přebrat dopis. 3. odvést, odloudit: Prevzeti dekle. – Přebrat holku. 4. vzít si něčeho přes míru: Včeraj se je opijanil. – Včera přebral.

prebráti (v.) 1. z branjem priti do konca besedila: Prebrati do konca. – Přečíst do konce. 2. razpoznati znak, znake za glas, glasove in jih povezati v besedo: Zaradi packe tega ni mogoče prebrat. – Nemohl to přečíst kvůli fleku. 3. razumeti ustaljene, dogovorjene znake: Prebrati rezultat. – Přečíst výsledek. 4. ugotoviti misli, čustva po zunanjih znamenjih: Znal je prebrati njegovo misel. – Uměl přečíst jeho mysl. 5. ■ večjo količino stvari iste vrste ločiti po kakovosti: Prebrati jabolka. – Přebrat jablka. 6. odločiti se za kaj drugega, zlasti za drugo opravilo, delo: Pustila ga je, ker si je prebrala. – Opustila ho, protože si vybrala jiného. PREKLADATI – PŘEKLÁDAT prekládati (v.) 1. ■ z dviganjem delati, da pride kaj drugam, na drugo mesto: Prekladati bolnika. – Překládat pacienta. 2. ■ delati, da pride kaj na kako drugo vozilo, žival z namenom, da se prepelje, prenese: Prekladati blago. – Překládat zboží.

překládat (v.) 1. ■ umísťovat na jiné místo: Prekladati bolnika. – Překládat pacienta. 2. tlumočit do jiného jazyka: Prevajati iz slovenščine. – Překkládat ze slovinštiny. 3. ■ pokládat přes něco: Prekladati papir. – Překládat papír.

121

R RAVNATI – ROVNAT ravnáti (v.) 1. ■ delati ravno: Zadaj za hišo so z buldožerjem ravnali zemljo. – Vzadu za domem rovnali zemi buldozerem. 2. s prislovom kazati do česa določen odnos, ki se izraža zlasti v dejanjih: Ne ravnaj tako s knjigami. – Nezacházej takhle s knihami. 3. v zvezi z z delati s čim tako, da opravlja svojo vlogo, da se dosega določen namen: Naučil ga je ravnati s kompasom. – Naučil ho zacházet s kompasem. 4. star. voditi, usmerjati: Ravnati koga na pravo pot. – Vést někoho na správnou cestu. 5. star. voditi, biti vodja: To kmetijo ravna hospodar. – Ten statek vede hospodář.

rovnat (v.) 1. ■ upravovat do náležité polohy: Pred ogledalom si je ravnal kravato. – Před zrcadlem si rovnal kravatu. 2. ■ činit hladkým: Ravnati zemljo. – Rovnat zem.

RAZITI – RAZIT ráziti (v.) 1. delati raze: Raziti z nohti. – Škrábat nehty.

razit (v.) 1. tlakem, lisováním vytvářet: Kovati denar. – Razit mince. 2. vytvářet, propagovat: Razmnoževati nova gesla. – Razit navá hesla. 3. uvolňovat, prorážet: Utirali so mu pot. – Razili mu cestu.

RAZKAZATI – ROZKÁZAT razkázati (v.) 1. drugega za drugim pokazati: Gostom so najprej razkazali hišo in vrt. – Hostům nejprve ukázali dům a zahradu. 2. zastar. pokazati: V boju je razkazal veliko moč. – V boji ukázal velikou sílu.

rozkázat (v.) 1. poručit, přikázat: Delaj, kakor ti je zapovedal. – Dělej, jak ti rozkázal.

122

RAZKAZOVATI – ROZKAZOVAT razkazováti (v.) 1. drugega za drugim kazati: Razkazovati město. – Ukazovat město. 2. nav. ekspr. delati, da postane kaj vidno, opazno: Nosi oprijete obleke, da razkazuje svojo lepo postavo. – Nosí obtažené oblečení, aby ukázala svoji krásnou postavu. 3. z določenimi dejanji delati, da kdo lahko kaj vidi, spozna: Razkazovati svojo hišo. – Ukazovat svůj dům. 4. delati vidno, opazno razpoloženje, stanje, lastnost: Človek rad razkazuje svojo moč. – Člověk rád ukazuje svoji sílu.

rozkazovat (v.) 1. přikazovat, nařizovat: Zapovedati vojakom. – Rozkazovat vojákům.

RAZKLADATI – ROZKLÁDAT razkládati (v.) 1. spravljati kaj z vozila, živali: Razkladati vagon. – Vykládat vagón. 2. ■ raba peša delati, da pride kaj na več mest; razlagati: Razkladati listine po mizi. – Rozkládat listy po stole. 3. ekspr. govoriti, pripovedovati: Vsakomur je razkladala o svojih težavah. – Komukoli vyprávěla o svých problémech. 4. star. razlagati, tolmačiti: Razkladati sanje. – Vykládat sny.

rozkládat (v.) 1. něco složeného roztahovat: Razstavljati stroj. – Rozkládat stroj. 2. rozprostírat: Razprostirati zemljevid. – Rozkádat mapu. 3. ■ rozmísťovat: Razkladati listine po mizi. – Rozkládat listy po stole. 4. rozdělovat na jednotlivé složky, rozebrat: Pokazal mu je, kako se razstavlja puška. – Ukázal mu jak se rozkládá puška. 5. způsobovat rozklad: Les se razpada. – Dřevo se rozkládá.

RAZKRAJATI – ROZKRÁJET razkrájati (v.) 1. delati, povzročati, da snov preide v svoje sestavine: Kačji strup razkraja kri. – Hadí jed rozkládá krev. 2. knjiž. povzročati, da kaj preneha zadovoljivo opravljati svojo osnovno dejavnost: Nesoglasja razkrajajo organizacijo. – Neshody rozpadají organizaci. 3. knjiž. delati, povzročati, da česa ni več: Megla se je začela razkrajati. – Mlha začala řídnout.

rozkrájet (v.) 1. rozdělit na části, nakrájet: Razrezati kruh. – Rozkrájet chléb.

123

RAZKROJITI – ROZKROJIT razkrojíti (v.) 1. narediti, povzročiti, da snov preide v svoje sestavine: Kačji strup razkroji kri. – Hadí jed rozloží krev. 2. knjiž. povzročiti, da kaj preneha zadovoljivo opravljati svojo osnovno dejavnost: Nesoglasja so razkrojila stranko. – Neshody rozpustily stranu. 3. knjiž. narediti, povzročiti, da česa ni več: Megla se je že razkrojila. – Mlha se už rozpustila.

rozkrojit (v.) 1. krájením, říznutím rozdělit na části: Prerezati kruh. – Rozkrojit chléb.

RAZLOŽITI – ROZLOŽIT razložíti (v.) 1. ■ narediti, da pride kaj na več mest: Razložiti po mizi. – Rozložit po stole. 2. dati, spraviti kaj s kakega vozila, živali: Razložiti blago. – Vyložit zboží. 3. narediti, da postane komu kaj jasno, razumljivo: Morati razložiti. – Muset vysvětlit. 4. narediti, da postane kaj vzročno, logično utemeljeno: Tega pojava še ne znamo razložiti. – Ten úkaz ještě nedokážeme vysvětlit. 5. narediti, povzročiti, da se dojame, spozna pomen, vsebina česa: Razložiti določbo. – Vysvětlit ustanovení. 6. podati opis pojma z navedbo njegovih bistvenih znakov: Razložiti besedo v slovarju. – Vyložit slovo ve slovníku.

rozložit (v.) 1. roztáhnout, rozevřít něco složeného: Rozstaviti stroj. – Rozložit stroj. 2. rozprostřít: Razprostreti zemljevid. – Rozložit mapu. 3. ■ rozmístit: Razložiti po mizi. – Rozložit po stole. 4. rozdělit na jednotlivé složky: Pokazal mu je, kako razstavljati puško. – Ukázal mu jak rozložit pušku. 5. přidělit, rozdělit: Razmestiti delavce po delovišču. – Rozložit pracovníky po pracovišti. 6. způsobit rozklad: Razpadati. – Rozložit.

RAZPIHATI – ROZPÍCHAT razpíhati (v.) 1. s pihanjem povzročiti, da kaj močneje zagori, zažari: Razpihati ogenj. – Rozfoukat oheň. 2. s pihanjem povzročiti, da kaj ni več skupaj, na enem mestu: Veter je razpihal oblake. – Vítr rozehnal mraky.

rozpíchat (v.) 1. píchánm porušit, poranit: Razbosti prst z iglo. – Rozpíchat prst jehlou.

124

REŠITI – ŘEŠIT rešíti (v.) 1. narediti, da kdo, ki je v življenjski nevarnosti, ostane živ: Bolnika so rešili. – pacienta zachránili. 2. narediti, da kdo preneha biti na življenjsko nevarnem kraju: Rešiti otroka, ki se utaplja. – Zachránit dítě, která se topí. 3. narediti, da kdo preneha biti deležen kakega neprijetnega, nezaželenega stanja: Smrt ga je rešila trpljenja. – Smrt ho vysvobodila od trpení. 4. ekspr. narediti, da kdo preneha imeti v svoji okolici neprijetno, nezaželeno osebo: Reši me tega človeka. – Vysvoboď mě od toho člověka. 5. narediti, da kaj ogroženega ne preneha obstajati: narediti, da kaj preneha biti neznano, nejasno, zapleteno: Rešiti zakonsko zvezo. – Zachránit manželství. 6. sprejeti, izreči o čem končno sodbo, mnenje, sklep: Rešiti prošnjo. – Vyřídit žádost. 7. narediti, da kaj preneha biti neznano, nejasno, zapleteno: On je rešil rebus. – On vyřešil rébus.

řešit (v.) 1. hledat, nalézat odpověď z daných okolností: Reševati probleme. – Řešit problémy. 2. vhodným způsobem uspořádat jako celek: Moderno reševati stanovanje. – Moderně řešit byt.

S SHODITI – SHODIT shodit (v.) 1. hozením dopravit dolů: Pahnil ga je z balkona. – Shodil ho z balkóna. 2. expr. svléci: Odvreči rukavice. – Shodit rukavice. 3. zbavit se něčeho: Odvreči brke. – Shodit vousy. 4. hovor. expr. prozrazením uškodit nebo způsobit blamáž: S temi besedami ga je osramotil pred vsemi. – Těmy slovy ho před všemi shodil.

shodíti (v.) 1. postati sposoben hoditi: Otrok shodi okrog prvega leta starosti. – Dítě začne chodit okolo jednoho roku.

125

SILITI – SÍLIT síliti (v.) 1. s silo, pritiskom delati, povzročati, da kdo kaj naredi, dela, česar noče, ne želi: Siliti otroka, naj je. – Nutit dítě, ať jí. 2. navadno s prislovnim določilom prizadevati si kljub oviram, odporu iti, priti kam: Otrok sili ven, med tovariše. – Dítě usiluje jít ven , mezi kamarády. 3. nav. slabš., v zvezi z za zelo vsiljivo si prizadevati pridobiti ljubezensko naklonjenost koga: Že dolgo sili za poročeno žensko. – Už dlouho usiluje o vdanou ženu. 4. ekspr., s prislovnim določilom kljub nasprotovanju, prizadevanju koga prihajati kam, pojavljati se kje: Sili ga na bruhanje. – Je mu na zvracení.

sílit (v.) 1. stávat se silným, silnějším: Veter se krepi. – Vítr sílí. 2. přibývat na váze: Po boleni je začel debeliti. – Po nemoci začal sílit. 3. činit silným, silnějším: S telovadbo naše mišice krepi. – Cvičením naše svaly sílý.

SKLAPLJATI – SKLÁPĚT sklápljati (v.) 1. s povezovalno napravo delati, da je kaj skupaj, združeno: Sklapljati vagone. – Zapojovat vagóny. 2. knjiž. zapirati: Od utrujenosti sklapljati oči. – Přivírat oči únavou..

sklápět (v.) 1. ohýbat, otáčet směrem dolů: Pobešati glavo. – Sklápět hlavu.

SKLEPATI – SKLEPAT sklépati (v.) 1. dajati konca česa skupaj, da nastane krožna, nepretrgana oblika: Sklepati roke. – Podat ruce. 2. delati, da pridejo s konci povezani deli v celotni dolžini skupaj tako, da prehod ni motor: Sklepati čeljusti. – Sklapnout čelisti. 3. delati, da si členi, deli česa sledijo nepretrgano, brez presledkov, ki bi omogočali prehod: Prijemali so se za roke in sklepali krog. – Drželi se za ruce a uzavírali kruh.

sklepat (v.) 1. klepáním, klepnutím srážet: Stepsti si sneg z rukavic. – Sklepat si sníh z rukavic. 2. takto srovnat, upravit: Stepsti sladkor. – Sklepat cukr.

126

4. končevati: Na severni strani sklepa dolino skalna stena. – Na severní straně údolí uzavírá skalnatá stěna. 5. navadno z glagolskim samostalnikom z izrazitvijo soglasja delati, da nastane kaj, kar koga povezuje s kom drugim: Sklepati s sovražnikom mir. – uzavřít mír s nepřítelem. 6. na osnovi znanih podatkov prihajati z razmišljanjem, logičnim povezovanjem do mogočih, verjetnih dejstev: Sklepam, da je tujec. – Usuzuji, že je cizinec. 7. po končani obravnavi, razpravi določati, kar se hoče, želi narediti: Sklepa se z večino glasov. – Rozhoduje se s většinou hlasů. SKLOPITI – SKLOPIT sklopíti (v.) 1. s povezovalno napravo narediti, da je kaj skupaj, združeno: Sklopiti lokomotivo z vagonom. – Spojit lokomotivu s vagónem. 2. knjiž. zapreti: Sklopiti mizo. – Složit stůl.

sklopit (v.) 1. ohnout, otočit směrem dolů: Pobešal je glavo. – Skopil hlavu.

SLEPITI – SLEPIT slepíti (v.) 1. s svojo svetlobo povzročati, da kdo (skoraj) ne vidi: Z roko si je pokrila oči, ker jo je slepila luč. – Rukou si zakrila oči, protože jí světlo oslňovalo. 2. ekspr. povzročati, da kdo ne more razsodno misliti, presojati: Jez aga slepi. – Hněv ho zastírá. 3. ekspr. z govorjenjem, ravnanjem povzročati, da ima kdo o kaki stvari mnenje, ki ne ustreza resnici: Mene ne boš slepil. – Mě nebudeš podvádět.

slepit (v.) 1. lepením spojit: Zlpeiti lasje. – Slepit vlasy. 2. tím vytvořit: Zlepiti razbite kose. – Slepit rozbité kusy.

127

SNAŽITI – SNAŽIT snážiti (v.) 1. odstranjevati umazanijo, Snažiti čevlje. – Čistit boty.

snažit (v.) 1. vyvíjet snahu, usilovat: Dolgo se truditi. – Dlouho se snažit.

prah:

SNEMATI – SNÍMAT snémati (v.) 1. ■ delati, da kaj ni več obešeno: Snemati zavese. – Sundávat závěsy. 2. obrt. s pletilko delati novo petljo skozi dve ali več prejšnjih ali končevati pletenje: Snemati na koncu vrste. – Sejímat na konci řady. 3. prenašati s filmsko kamero na filmski trak: Film so snemali v studiu. – Film natáčeli ve studiu. 4. rad. zapisovati zvok ali sliko na magnetni trak, ploščo: Snemati glasbo. – Nahrávat hudbu.

snímat (v.) 1. ■ dávat pryč, sundávat: Snemati zavese. – Sundávat závěsy. 2. odb. převádět mechanický pohyb, světlo na elektrický signál: Posneti glasbo. – Snímat zvuk.

SPRAVITI – SPRAVIT správiti (v.) 1. navadno s prizadevanjem narediti, doseči, da kdo ali kaj pride s kakega mesta, na kako mesto: Spravili so se na vrh drevesa. – Vylezli na vrch stromu. 2. z glagolskim samostalnikom navadno s prizadevanjem narediti, doseči, da začne kdo ali kaj delati, kar izraža dopolnilo: Spraviti koga v jok. – Přivést někoho k pláči. 3. ekspr., v zvezi z ob narediti, doseči, da kdo kaj izgubi: Spraviti koga ob denar. – Připravit někoho o peníze. 4. narediti, da pride kaj s polja na določeno mesto: Spraviti seno. – Uschovat seno. 5. dati kaj nazaj na določeno mesto: Spraviti meč v nožnico. – Uschovat meč do pochvy.

spravit (v.) 1. provést opravu, opravit: Popraviti automobil. – Spravit auto. 2. napravit, zlepšit: To ji popravilo zdravje. – To jí spravilo zdraví. 3. hovor. dát do pořádku: Popraviti to z njim. – Spravit to s ním.

128

6. dati kaj kam z namenom, da se tam lahko spet dobi, vzame: Spraviti ključ pod predpražnik. – Schovat klíč pod rohožku. 7. s svojim delovanjem, vplivom doseči, da kdo nima, ne kaže več odklonilnega odnosa do koga: Spraviti se med seboj. – Usmířit se mezi sebou. STANOVATI – STANOVAT stanovat (v.) 1. tábořit ve stanech: Šotoriti ob reki. – Stanovat u řeky.

stanováti (v.) 1. imeti kje stanovanje, bivališče navadno daljši čas: Nekaj časa je stanovala v hotelu. – Nějakou dobu bydlela v hotelu. STOLOVATI – STOLOVAT

stolovat (v.) 1. společné jíst, hodovat: Gostlili dolgo v noč. – Stolovali dlouho do noci.

stolováti (v.) 1. knjiž., s prislovnim določilom imeti stalni vladarski sedež: V tem mestu so stolovali ruski carji. – V tom městě panovali ruští carové. 2. knjiž. imeti oblast, vladati: Habsburžani so stolovali dolgo časa. – Habsburkové vládli dlouho. 3. ekspr. biti, nahajati se: V starih časih je tu stoloval znan umetnik. – Ve starých dobách tady žil známý umělec. STROJITI – STROJIT

strojit (v.) 1. oblékat se: Mati oblači otroka. – Matka strojí dítě. 2. okázale šatit: Oblači se kot princ. – Strojí se jako princ. 3. opatřovat něčím potřebným k určitému účelu: Stene je krasil z različnimi motivi. – Strojil stěny různými motivy 4. chystat, připravovat slavnostní hostinu: Pripravljati večerjo. – Strojit večeři. 5. kniž. osnovat, kout: Kovati maščevanje. – Strojit pomstu.

strojíti (v.) 1. usnj. obdelovati surovo živalsko kožo s strojili: Strojiti usnje. – Loužit kůže.

129

Š ŠILITI – ŠÍLET šíliti (v.) 1. delati ostro, koničasto: z nožem. – Nožem ořezávat.

šílet (v.) 1. být postižen šílenstvím: Bolnik spet nori. – Pacient zase šílí. 2. expr. chovat se jako šílenec: Vsa dekleta so norela za njim. – Všechny holky po něm šílily.

Šiliti

T TEČI – TÉCI têči (v.) 1. ■ premikati se z neprenehnim gibanjem svojih delov, ki nimajo svoje oblike: Tekočine tečejo. – Tekutiny tečou. 2. neprenehoma, brez prekinitve premikati se po čem, ali neprenehoma, brez prekinitve premikajoč se, vrteč se delovati: Motor teče. – Motor běží. 3. trajati v času z neprenehnim, rednim sledenjem svojih enot: Radijska oddaja teče že dva meseca. – Vysílání v rádiu běží už dva měsíce. 4. neprenehoma, brez prekinitve nadaljevati se, razvijati se: Grški filozof je rekel: Vse teče. – Řecký filozof řekl: Vše plyne. 5. trajati v neprenehnem sledenju svojih časovnih enot: Čas hitro teče. – Čas rychle běží. 6. s prislovnim določilom obstajati v prostoru v neprenehnem sledenju svojih točk v določeni smeri: Cesta teče. – Cesta plyne. 7. neprenehoma, brez prekinitve slediti si: Lihe številke tečejo po drugi strani ulice. – Lichá čísla jsou na druhé straně ulice. 8. premikati se s hitrejšimi koraki tako, da sta v določenem trenutku obe nogi odmaknjeni od podlage: Teči po stopnicah. – Utíkat po schodech.

téci (v.) 1. ■ o tekutině pohybovat se z vyšího místa na nižší, proudit: Pot mu curlja po obrazu. – Po oblyčeji mu teče pot. 2. o nádobě propouštět kapalinu: Streha zamaka. – Teče střecha. 3. rozpouštět se: Maslo se je v toplu razpušča. – Máslo v teple teče.

130

9. ekspr. hitro iti: Že tečem. – Už běžím.

TEŠITI – TĚŠIT tešíti (v.) 1. ■ delovati, vplivati na koga tako, da bi bil manj žalosten, nesrečen, vznemirjen: Tešiti otroka. – Těšit dítě. 2. zadovoljevati svojo potrebo, željo po hrani, pijači: Tešiti spolni nagon. – Konejšit pohlavní pud. 3. povzročati, da postane kaj manj intenzivno, manj izrazito: Tešiti bolečino. – Mírnit bolest.

těšit (v.) 1. ■ poskytovat útěchu, utěšovat: Tešiti otroka. – Těšit dítě. 2. poskytnout potěšení: Me veseli. – Těší mě.

TIČATI – TYČIT tyčit (v.) 1. strmět, čnít: Nad prestolnico Gorenjske se dviga lahko dostopna Šmarjetna gora. – Nad gorjenskou metropolí se tyčí velmi dostupná Šmarjetna hora.

tičáti (v.) 1. s prislovnim določilom biti, nahajati se kje zataknjen, zapičen, obdan od česa: Ključ tiči v ključavnici. – Klíč trčí v klíčové dírce. 2. ekspr., v zvezi z v biti obut, oblečen v kaj: Tičati v preozkih hlačah. – Trčet v úzkých kalhotách. 3. ekspr., s prislovnim določilom zadrževati se, muditi se: Vedno tiči doma. – Pořád trčí doma. 4. ekspr. biti, obstajati: V teh besedah nekaj tiči. – V těch slovech něco vězí. 5. ekspr. zraža, da kdo opravlja to, kar določa samostalnik: Vedno tiči v računalnik. – Pořád civí do počítače.

131

TLESKATI – TLESKAT tléskati (v.) 1. dajati kratke, svetle glasove ob ploskem udarjanju, zadevanju ob kaj: V temi so tleskala vesla. – Ve tmě pleskala vesla. 2. povzročati kratke, svetle glasove s ploskim udarjanjem, zadevanjem ob kaj: Tleskati s prsti. – Luskat prsty. 3. slišno, plosko udarjati: Med smehom se je tleskal po kolenih. – Mezi smíchem se plácat do kolen. 4. ekspr. slišno, plosko udarjati, zadevati ob kaj: Pri skakanju v vodo so tleskali na trebuhe. – Při skákání do vody plácali na břicho.

tleskat (v.) 1. srážet dlaně, aby vznikl pleskavý zvuk: Gledalci so navdušeno ploskali. – Diváci nadšeně tleskali.

U UBIRATI – UBÍRAT ubírati (v.) 1. delati, da kaj s čim drugim sestavlja urejeno, prijetno celoto: Barve se ubirajo med seboj. – Barvy mezi sebou ladí. 2. ekspr. igrati, peti: Nekdo ubira strune kitare. – Někdo ladí struny kytary. 3. ■ ekspr., navadno v zvezi s pot, smer iti, hoditi kod: Ubirali so smer proti severu. – Ubírali se na sever. 4. pog., ekspr., navadno v zvezi z jo iti, hoditi: Peš jo je ubiral za njimi. – Pěšky se za nimi vydal. 5. ■ ekspr. ravnati, delovati tako, kot nakazuje določilo: Prepričan je, da ubira pravo pot. – Je přesvědčen, že se ubírá správnou cestou.

ubírat (v.) 1. odebírat: Odvzemati moko. – Ubírat mouku. 2. chudnout: Hujšati na teži. – Uíbrat na váze. 3. hovor. zúžit: Ožiti krilo. – Ubírat sukni. 4. ■ důstojně kráčet (pouze ubírat se): Ubirali so smer proti severu. – Ubírali se na sever.

132

UBRATI – UBRAT ubráti (v.) 1. narediti, da kaj s čim drugim sestavlja a) urejeno, prijetno celoto: Ubrati barve. – Sladit barvy. 2. ekspr. začeti igrati, peti: Ubrati strune kitare. – Naladit struny kytary. 3. ekspr., navadno v zvezi s pot, smer iti, oditi kod: Letalo je ubralo pravo smer. – Letadlo nabralo správný směr. 4. pog., ekspr., navadno v zvezi z jo iti, oditi: Ubrati v tujino. – Vydat se do ciziny. 5. ekspr. začeti ravnati, delovati tako, kot nakazuje določilo: Ubrati nove metode. – Uvést nové metody. 6. star. izbrati: Ženo si je ubral v sosednji vasi. – Ženu si vybral ve vedlejší vesnici. 7. zastar. zgrabiti: Pes ga je ubral za hlače. – Pes ho popadl za kalhoty.

ubrat (v.) 1. odebrat: Odvzeti iz vreča. – Ubrat z pytle. 2. zhubnout, ubýt: Shujšati na teži. – Ubrat na váze. 3. hovor. zúžit, ujmout: Zožiti krilo. – Ubrat sukni. 4. ■ důstojně kráčet (pouze ubrat se): Ubral se smer proti severu. – Ubral se na sever.

UMETI – UMĚT uméti (v.) 1. razumeti, dojeti: Nisem ga umel, ker je govoril nemško. – Nerozuměl jsem mu, protože mluvil německy. 2. ■ z nedoločnikom znati, biti sposoben: Ume brati in pisati. – Umí číst a psát.

umět (v.) 1. ■ mít dovednost, znalost: Ume brati in pisati. – Umí číst a psát.

UPOKOJITI – UPOKOJIT upokojíti (v.) 1. narediti, da kdo po končani zahtevani delovni dobi ni več zaposlen: Pri šestdesetih letih se je upokojila. – V šedesáti letech šla do důchodu. 2. ■ knjiž. umiriti, pomiriti: Prijazne besede so ga upokojile. – Příznětivá slova ho upokojila.

upokojit (v.) 1. ■ uklidnit, utišit: Prijatelj ga je skušal pomiriti. – Přítel se ho pokoušel upokojit.

133

V VADITI – VADIT váditi (v.) 1. s sistematičnim ponavljanjem gibov, dejanj prizadevati si postati sposoben čim hitreje, bolje opravljati kako dejanje: Tekmovalci vadijo vsak dan. – Běžci cvičí každý den. 2. preh. s sistematičnim ponavljanjem prizadevati si postati sposoben čim hitreje, bolje opravljati to, kar izraža določilo: Vaditi igranje na klavír. – Cvičit hru na klavír. 3. preh. s sistematičnim ponavljanjem gibov, dejanj usposabljati, izpopolnjevati koga v opravljanju kakega dejanja: Psa vadi vsak dan. – Každý den cvičí psa.

vadit (v.) 1. být v cestě nebo na obtíž, překážet: Tu sediš samo zato, da me zadržuješ. – Tady sedíš jen proto, že mu vadíš.

VALITI – VALIT valíti I. (v.) 1. ■ premikati predmet po podlagi tako, da se vrti okoli svoje osi: Voda vali s seboj kamenje. – Voda s sebou valí kamení. 2. ekspr. dajati, vsiljevati komu kaj težkega, neprijetnega: Valiti krivdo na drugega. – Svalovat vinu na jiného.

valit (v.) 1. ■ otáčením posunovat, něco oblého, těžkého: Kamenje se vali po strmini navzdol. – Po stráni se dolů valí kamení. 2. poulit, kulit: Bolščati oči. – Valit oči.

valíti II. (v.) 1. s toploto, navadno lastnega telesa, dosegati, da se v jajcih, jajčecih razvijejo mladiči: Valiti jajca. – Sedět na vejcích.

134

VAROVATI – VAROVAT varováti (v.) 1. prizadevati si, skrbeti, da se odvrne nevarnost od česa: Pes varuje dom. – Dům hlídá pes. 2. prizadevati si, da se kaj ohrani: Varovati čest hčere. – Chránit čest dcery. 3. v medmetni rabi izraža grožnjo, svarilo: Varujte se ga. – Střežte se ho.

varovat (v.) 1. upozorňovat na nebezpečí: Mati ga je svarila, naj ne hodi tja. – Matka ho varovala, ať tam nechodí.

Z ZABIJATI – ZABÍJET zabíjati (v.) 1. ■ z udarci delati, da kaj s koničastim delom pride v kaj in tam ostane: Zabijati žeblje v deske. – Zabíjet hřebíky do desky. 2. ■ z udarci spravljati kako snov, predmet v kako odprtino, da se ta zapre, zadela: Zabijati sode z vehami. – Zátkami zatloukat sudy. 3. ■ s pritrjevanjem česa z žebljem, žeblji zapirati, prekrivati: Zabijati krsto. – Zabíjet rakev. 4. ekspr., navadno v zvezi zabijati v glavo z vztrajnim razlaganjem si prizadevati, da se kdo česa nauči, si kaj zapomni: Zabijati učencem v glavo. – Vtloukat žákům do hlavy. 5. slabš. zapravljati: Še tisto malo, kar imajo, zabijajo. – Ještě to málo co mají, utrácejí. 6. pog. odrezavo zavračati, spravljati v zadrego: Vse je zabijal. – Všechny je odbíjel.

zabíjet (v.) 1. připravovat o život, usmrcovat: Moril je ga. – Zabíjel ho. 2. hovor. expr. zaviňovat předčasnou smrt: Sporočilo ga je morilo. – Zpráva ho zabíjela. 3. ■ zatloukat: Zabijati žeblje v deske. – Zabíjet hřebíky do desky.

135

ZABITI – ZABÍT zabíti (v.) 1. ■ z udarci narediti, da kaj s koničastim delom pride v kaj in tam ostane: Zabiti kol v zemljo. – Zabít kůl do země. 2. ■ z udarci spraviti kako snov, predmet v kako odprtino, da se ta zapre, zadela: Zabiti sod z veho. – Zátkou zabít sud. 3. ■ s pritrditvijo česa z žebljem, žeblji zapreti, prekriti: Zabiti pokrov na krsto. – Zabít víko rakve. 4. navadno v zvezi s srce s širjenjem in krčenjem ritmično pognati kri po žilah: Od strahu ji je srce hitreje zabilo. – Strachem se jí rozbušelo srdce. 5. ■ navadno v zvezi z ura z zvočnim znakom, znaki naznaniti čas: Ura je zabila. – Hodiny zabily. 6. ekspr., navadno v zvezi zabiti v glavo z vztrajnim razlaganjem doseči, da se kdo česa nauči, si kaj zapomni: Zabiti v glavo. – Vtlouci do hlavy. 7. slabš. zapraviti: Ves denar zabije. – Utratí všechny peníze. 8. ekspr. prebiti, preživeti: Zabiti čas. – Zabýt čas. 9. pog. odrezavo zavrniti, spraviti v zadrego: Zabiti gol. – Dát branku.

zabít (v.) 1. připravit o život, usmrtit: Umoril je ga. – Zabil ho. 2. hovor. expr. zavinit předčasnou smrt: Sporočilo ga je umorilo. – Zpráva ho zabila. 3. ■ zatlouci: Zabiti kol v zemljo. – Zabít kůl do země.

ZAGANJATI – ZAHÁNĚT zahánět (v.) 1. ■ hraním zavádět: Zaganjati krave na pašo. – Zahánět krávy na pastvu. 2. mocí nutit ke vzdálení, zapuzovat: Odganjati psa. – Zahánět psa. 3. odstraňovat něco nežádoucího: Odganjati oblake. – Zahánět mraky.

zagánjati (v.) 1. spravljati kaj v delovanje, tek: Zaganjati motor. – Startovat motor. 2. povzročati, da kaj hitro, sunkovito se premikajoč po vodi, zraku prihaja kam: Valovi so zaganjali čoln ob breg. – Vlny narážely člun o břeh. 3. ■ delati, povzročati, da gre, pride navadno žival pod nadzorstvom na določeno mesto: Zaganjati krave na pašo. – Zahánět krávy na pastvu.

136

4. knjiž. poganjati, odganjati: Rastlina je že začela zaganjati. – Rostlina začala pučet. ZAJEMATI – ZAJÍMAT zajímat I. (v.) 1. budit něčí zájem: Zanima ga glasba. – Zajímá ho hudba.

zajémati (v.) 1. s potisnjenjem posode, priprave v kaj tekočega, sipkega delati, da pride snov v njeno notranjost, vdolbino: Zajemati juho. – Nabírat polévku. 2. publ. z določenim namenom delati, da prihaja kaj v kako posodo, kak prostor: Zajemati odpadno vodo. – Nabírat odpadní vodu. 3. navadno v zvezi z zrak delati, da pride zrak v notranjost dihalnih organov: Hloboko zajemati zrak. – Z hluboka se nadechnovat. 4. delati, da pride kaj v območje dejavnosti kakega predmeta: S snežnim plugom zajemati pol ceste naenkrat. – Sněžným pluhem obsáhnout najednou půlku silnice. 5. delati, da je kdo deležen kake dejavnosti: Zajemati mladino v športna društva. – Nabírat mladé do sportovních družstev. 6. delati, da pride kaj v kako celoto kot njena sestavina: Zbirka zajema vsa pomembnejša dela iz svetovne književnosti. – Sbírka obsahuje všechny důležitější díla ze světové literatury. 7. ■ z zastavitvijo poti, obkolitvijo dobivati, prijemati koga: Rokovnjači so v tem predelu zajemali popotnike. – Poběhlíci v té oblasti zajímali turisty. 8. s prislovnim določilom oskrbovati se iz kakega vira: Spraševali so se, odkod zajema svojo moč. – Ptali se ho, odkud získává svoji sílu. 9. dobivati kaj v območje svojega delovanja: Požar že zajema ves gozd. – Požár už zabírá celý les.

zajímat II. (v.) 1. ■ zmocňovat se v boji: Rokovnjači so v tem predelu zajemali popotnike. – Poběhlíci v té oblasti zajímali turisty. 2. ■ násilím zadržovat, zbavovat volnosti: Zajemati vlado. – Zajímat vládu.

137

ZAJESTI – ZAJÍST zajíst (v.) 1. sníst, pojíst po požití něčeho, po jídle: Po kosilu pojesti jabolko. – Po jídle zajíst jablko.

zajésti (v.) 1. ekspr. porabiti, zapraviti za jed, hrano: Zajedel je ves denar. – Projedl všechny peníze. 2. ekspr. prebiti, preživeti zlasti v uživanju jedi, hrane: Večino časa zaje in zapije. – Většinu času projí a propije. ZAJETI – ZAJET

zajet (v.) 1. jízdou se dostat z dohledu: Gledal, dokler so neizginjili. – Díval se, dokud nezajeli. 2. jízdou se někam dostat: Zapeljati v garažo. – Zajet do garáže. 3. jízdou dopravním prostředkem se někam dostat: Zapeljal v mesto. – Zajel do města.

zajéti (v.) 1. s potisnjenjem posode, priprave v kaj tekočega, sipkega narediti, da pride snov v njeno notranjost, vdolbino: Zajeti juho. – Nabrat polévku. 2. publ. z določenim namenom narediti, da pride kaj v kako posodo, kak prostor: Zajeti odpadno vodo. – Nabrat odpaní vodu. 3. navadno v zvezi z zrak narediti, da pride zrak v notranjost dihalnih organov: Zajeti zrak. – Nadechnout se. 4. narediti, da pride kaj v območje dejavnosti kakega predmeta: Kamera je zajela ves prizor. – Kamera obsáhla celou scénu. 5. narediti, da je kdo deležen kake dejavnosti: Zajeti koga v kulturno društvo. – Přijmout někoho do občanského sdružení. 6. narediti, da pride kaj v kako celoto kot njena sestavina: Zajeti v knjigo vse pomembnejše članke. – Ve knize zahrnout všechny důležitější články. 7. z zastavitvijo poti, obkolitvijo dobiti, prijeti koga: Zajeti sovražno četo. – Zajmout nepřátelskou četu. 8. s prislovnim določilom oskrbeti se iz kakega vira: Zajeti podatke iz enciklopediej. – Načerpat informace z encyklopedie. 9. dobiti kaj v območje svojega delovanja: Hišo je zajel ogenj. – Oheň zabral dům.

138

ZAKLADATI – ZAKLÁDAT zakládati (v.) 1. ■ star. zalagati: Zakladati koga z denarjem. – Někoho zakládat penězi.

zakládat (v.) 1. zkracovat okraje: Krajšati krilo. – Zakládat sukni. 2. dávat základ, podnět k vytváření: Ustanavljati družino. – Zakládat rodinu. 3. brát za základ: Osnovati plan. – Zakládat plán. 4. ■ hovor. vypomáhat půjčkou: Zalagati koga z denarjem. – Někoho zakládat penězi.

ZAPIRATI – ZAPÍRAT zapírati (v.) 1. dajati kaj v tak položaj da ni mogoč prehod, vstop ali izstop: Zapirati okna. – Zavírat okna. 2. delati, da so prilegajoči se deli česa tesno drug ob drugem: Zapirati oči. – Zavírat oči. 3. dajati del priprave v tak položaj, da kaj nima proste poti: Zapirati plin. – Zavírat plyn. 4. delati kaj neprehodno: Zapirati prehod z ovirami. – Uzavírat přechod zábranami. 5. s svojim položajem omejevati kaj: gore zapirajo dolino: Gore zapirajo dolino. – Hory uzavírají dolinu. 6. z zaprtjem vrat, izhoda delati, da kdo ne more iti od kod: Zapirati otroke v hišo. – Zavírat doma děti. 7. prenehavati delati, poslovati: Prodajalka pravkar zapira. – Prodavačka akorát zavírá. 8. publ. preprečevati, onemogočati: Zapirati prehod čez reko. – Uzavírat pčechod přes řeku. 9. v zvezi zapirati pot, vrata onemogočati komu, da kam gre, pride: Zapirati komu pot. – Někomu zavírat cestu. 10. poljud. povzročati nenormalno redko, težavno iztrebljanje: Čokolada zapira. – Čokoláda zabíjí.

zapírat (v.) 1. špatním praním nechávat zajít: Površno prati belo srajco. – Zapírat bílou košili. zapírat I. (v.) 1. vyvíjet tlak, opírat: Opirati roke. – Zapírat ruky. zapírat II. (v.) 1. prohlašovat něco pravdivého za nepravdivé: Ne morem skrivati. – Nemůžu zapírat. 2. zatajovat něčí přítomnost: Skrivati brata. – Zapírat bratra. 3. potlačovat, přemáhat: Ni mogel več skrivati svoje ljubezni. – Nemohl už více zapírat svoji lásku.

139

ZAPOVEDATI – ZAPOVÍDAT zapovédati (v.) 1. přikazovat, nařizovat: Zapovedati vojakom. – Rozkazovat vojákům.

zapovídat (v.) 1. zakazovat: Prepovedal mu je vse delati. – Zapovídal mu všechno dělat.

ZAPRETI – ZAPŘÍT zapréti (v.) 1. dati kaj v tak položaj, da ni mogoč prehod, vstop ali izstop: Zapreti okno. – Zavřít okno. 2. narediti, da so prilegajoči se deli česa tesno drug ob drugem: Zapreti oči. – Zavřít oči. 3. dati del priprave v tak položaj, da kaj nima proste poti: Zepreti ventil. – Zavřít ventil. 4. narediti kaj neprehodno: Zapreti mejo. – Zavřít hranice. 5. z zaprtjem vrat, izhoda narediti, da kdo ne more iti od kod: Zapreti kokoši v kurnik. – Zavřít slepice do kurníku. 6. prenehati delati, poslovati: Trgovino so že zaprli. – Obchod už zavřeli. 7. publ. preprečiti, onemogočiti: Policisti so zaprli promet. – Policisté uzavřeli dopravu. 8. v zvezi zapreti pot, vrata onemogočiti komu, da lahko kam gre, pride: Osebni avtomobil je zaprl pot tovornjaku. – Osobní auto zavřelo cestu nákladnímu autu. 9. poljud. povzročiti nenormalno redko, težavno iztrebljanje: Ta jed bo bolnika zaprla. – To jídlo pacienta zabije.

zapřít I. (v.) 1. vyvinout tlak, opřít: Opreti roke. – Zapřít ruce. zapřít II. (v.) 1. prohlásit něco pravdivého za nepravdivé: Ne morem skriti. – Nemůžu zapřít. 2. zatajit něčí přítomnost: Skriti brata. – Zapřít bratra. 3. potlačit, přemocit: Ni mogel več skriti svoje ljubezni. – Nemohl už více zapřít svoji lásku.

ZAVIRATI – ZAVÍRAT zavírati I. (v.) 1. prizadevati si z zavoro povzročiti, da se vozilo, kolo premika počasneje ali da se ustavi: Vlak zavira. – Vlak brzdí. 2. delati, povzročati a) da poteka kaj počasneje: Sneg je zaviral hojo. – Sníh brzdil chůzi.

zavírat (v.) 1. zamykat: Zapirati vrat. – Zavírat dveře. 2. zamhuřovat: Zapirati oči. – Zavírat oči.

140

3. delati, povzročati, da kaj ne napreduje, ne dosega višje stopnje: Suša zavira rast rostlin. – Sucho brzdí růst rostlin.

zavírati II. (v.) 1. redko začenjati vreti: Juha že zavira. – Polévka už začíná vřít.

ZDRAVITI – ZDRAVIT zdráviti (v.) 1. delati, povzročati, da kdo postane zdrav: Zdraviti bolnike. – Léčit pacienty.

zdravit (v.) 1. pozdravem projevovat úctu nebo přátelství: Pozdravljati z glavo. – Zdravit rukou. 2. vítat, pozdravovat: Glasno pozdravljati. – Zdravit nahlas.

ZNATI – ZNAT znáti (v.) 1. meti to, kar se uči, študira, vtisnjeno v zavest, spomin in biti sposoben povedati, uporabiti: Znati abecedo. – Umět abecedu. 2. navadno z nedoločnikom biti glede na izurjenost, usposobljenost sposoben (uspešno) opravljati kako dejavnost: Zna brati. – Umí číst. 3. pog., z nedoločnikom utegniti, moči: Ne zna iti. – Neumí jít. 4. star. vedeti: Niso znali, kdo je njegov oče. – Nevěděli kdo je jeho otec. 5. ■ star. poznati: Zna svoje pravice. – Zná svoje práva. 6. ■ zastar. opaziti, videti: Na obrazu mu je bilo znati, kaj čuti. – Na obličeji mu bylo znát, co cítí.

znát (v.) 1. ■ mít na základě vlastních zkušeností náležitou představu, vědomost: Zna svoje pravice. – Zná svoje práva. 2. být s někým známý: On ga pozna. – On ho zná. 3. vyznat se dobře v nějakém oboru: Dobro pozna fašizem. – Dobřé zná fašizmus. 4. ■ vidět: Na obrazu mu je bilo znati, kaj čuti. – Na obličeji mu bylo znát, co cítí. 5. zprav. zap. nemít něco ve zvyku, nemít smysl pro něco: Ne pozna usmiljenja. – Nezná slitování.

141

ZRUŠITI – ZRUŠIT zrušit (v.) 1. odvolat, porušit: Šolo so ukinili. – Zrušili školu.

zrúšiti (v.) 1. s silo narediti, da zlasti objekt, objekti razpadejo na dele, kose: Zrušiti hišo. – Strhnout dům. 2. nav. ekspr. narediti, povzročiti, da zlasti kako stanje preneha: Zrušiti ravnotežje v naravi. – Rozbořit rovnováhu v přírodě. 3. ekspr. vzeti pomen, veljavo, vrednost: Zrušiti ideale. – Zbořit ideály. ZVATI – ZVÁT zváti (v.) 1. klicati, pozivati: Zvati na pomoč. – Volat o pomoc. 2. ■ menovati: Zvali ga za očeta domovine. – Zvali ho za otce vlasti.

zvát (v.) 1. zdvořile, přátelsky vybízet k návštěvě: Rada prireja večerje in vabi prijatelje. – Ráda připravuje večeře a zve přátele. 2. vyzývat někoho, aby se zúčastnil: Vabiti na ogled razstave. – Zvát na prohlídku výstavy. 3. ■ kniž. nazývat, jmenovat: Zvali ga za očeta domovine. – Zvali ho za otce vlasti.

142

3.5. INDEX SLOVINSKÝCH HESEL listopaden – listopadový

B

H

bajen – bájný

hiter – chytrý

blazen – bláznivý

hladen – hladový

M

bleskovit – bleskový

hosten – hustý

masen – masný

bliskovit – blýskavý

hud – chudý

mičen – míčový

bos – bosý

hudoben – chudobný

milen – mylný mirov – mírový

Č

J

mizen – mizní

časopisen – časopisecký

jadrn – jadrný

moder – modrý

čeren – černý

jar – jarý

mrkav – mrkavý

D

K

N

daljši – další

kilometrski –

nabirati – nabírat

desni – děsný

kilometrový

nadivjati se – nadívat se

diskreten – diskrétní

klamav – klamavý

najeti – najet

diven – divný

knjižen – knižní

nakazati – nakázat

dobaviteljski –

komisen – komisní

nakloniti – naklonit

dobyvatelský

kos – kosý

nakopati – nakopat

dobrovoljen –

kovarski – kovářský

napihati – napíchat

dobrovolný

krajen – krajní

napihniti se –

drug – druhý

kritičen – kritický

napíchnout se

dunajski – dunajský

krmen – krmný

napihovati – napichovat

dušen – dušný

kruhov – kruhový

napojiti – napojit

krušen – krušný

napovedati – napovídat napraviti – napravit

G gladov – hladový

L

naravnati – narovnat

grd – hrdý

lanov – lanový

narediti – naředit

grotesken – groteskní

laskav – laskavý

narisati – narýsovat

gubat – hubatý

lesen – lesní

naročen – náročný

gusarski – husarský

leten – letní

naskočti – naskočit

nastaviti – nastavit

odločen – odloučený

P

nastreliti – nastřelit

odločiti – odloučit

pačiti – páčit

natreti – natřít

odmeriti – odměřit

pahati – páchat

navesti – navést

odmikati – odmykat

pameten – pamětní

nedeljen – nedělní

odpihniti – odpíchnout

pasirati – pasírovat

negovati – negovat

odpirati – odpírat

pasti – pást

noreti – nořit

odporen – odporný

pihati – píchat

nuditi – nudit

odpovedati – odpovědět

pikati – pykat

odpoveden –

pismen – písmenový

O

odpovědný

plesati – plesat

obdržati – obdržet

odpreti – odepřít

plesen – plesnivý

obetav – obětavý

odpustiti – odpustit

plodovit – plodový

obhajati – obcházet

odpuščati – odpouštět

počiti – počít

obilen – obilný

odrediti – odradit

podložen – podložený

objaviti – objevit

otresti – otřást

podojiti – podojit

objeti – objet

ogibati se – ohýbat se

podplatiti – podplatit

obirati – obírat

ohraniti – ochránit

podržati – podržet

oblastem – oblastní

ohrometi – ohromit

podrezati – podřezat

obljubiti – oblíbit

oklepati – oklepat

podrobiti – podrobit

obnašati – obnášet

okopati – okopat

pohajati –pocházet

obraten – obratný

okoreniti – okořenit

pohiteti – pochytit

obrežen – obražený

okrajen – okrajový

pohoditi – pohodit

obrniti – obrniti

olupiti – oloupit

pokladati – pokládat

obsipati – obsypat

omleden – omládlý

pokojen – pokojný

obžalovati – obžalovat

opikati – opékat

pokopati – pokopat

odbiti – odbít

opirati – opírat

pokoriti – pokořit

odbiti – odbýt

opisovati – opisovat

pokositi – pokosit

odbrati – odebrat

opraviti – opravit

polepšati – polepšit

odbrzeti – odbrzdit

opustiti – opustit

pomahati – pomáhat

oddati – oddat

osnoven – osnovní

pomočiti – pomočit

odgoditi – odhodit

ostuden – ostudný

ponoreti – ponořit

odjezditi – odjet

ožiti – ožít

popihati – popíchat

odklopiti – odklopit

poročiti – poručit

odkriti – odkrýt

porušiti – porušit 144

posiliti – posílit

S

T

postavati – postávat

shoditi – shodit

teči – téci

postopati – postupovat

siliti – sílit

tedanji – týdenní

poševen – poševní

skažen – zkažený

tešiti – těšit

použiti – použít

skladen – skladný

tičati – tyčit

povoljen – povolný

sklapljati – sklápět

tleskati – tleskat

poznati – poznat

sklenjen – skleněný

točen – točitý

pravden – pravdivý

sklepati – sklepat

tvaren – tvárný

pravi – pravý

sklopiti – sklopit

prebrati – přebrat

slab – slabý

U

predvojen –

slepiti – slepit

ubirati – ubírat

předvojenský

sličen – sličný

ubrati – ubrat

prekladati – překládat

slovenski – slovenský

ugleden – úhledný

slovesen – slovesný

umeti – umět

R

složen – složený

upokojiti – upokojit

ravnati – rovnat

slušen – slušný

upraven – upravený

raziti – razit

snažiti – snažit

užiten - užitkový

razkazati – rozkázat

snažen – snaživý

razkazovati –

sneden – snědý

V

rozkazovat

snemati – snímat

vaditi – vadit

razkladati – rozkládat

snoven – snový

valiti – valit

razkrajati – rozkrájet

spalen – splálený

varovati – varovat

razkrojiti – rozkrojit

spokojen – spokojený

važen – vážený

razložiti – rozložit

spraviti – spravit

vdan – vdaný

razmeren – rozměrný

stanovati – stanovat

vdati se – vdát se

razmišljen –

starosten – starostlivý

vekovit – věkovitý

rozmyšlený

stolovati – stolovat

veren – věrný

razpihati – rozpíchat

strog – strohý

vlažen – vlažný

roztopen – roztopený

strojiti – strojit

voden – vodní

rešiti – řešit

strupen – strupatý

vojen – vojenský

rezerviran –

vraten – vratný

rezervovaný

Š

ročen – roční

šiliti – šílet

vrel – vřelý

roden – rodný 145

Z

zamolkel – zamlklý

zlodejev – zlodějský

zabijati – zabíjet

zapirati – zapírat

zložen – složený

zabiti – zabít

zaporen – záporný

zmožen – zmožený

zadnji – zadní

zapovedati – zapovídat

znati – znát

zaganjati – zahánět

zapreti – zapřít

zrušiti – zrušit

zahoden – záhodný

zastaven – zastavený

zvati – zvát

zajemati – zajímat

zaviralen – zavírací

zajesti – zajíst

zavirati – zavírat

Ž

zajeti – zajet

zavraten – závratný

žiten – žitný

zakladati – zakládat

zdraviti – zdravit

životen – životní

146

3.6. INDEX ČESKÝCH HESEL B

hubatý – gubat

letní – leten

bájný – bajen

husarský – gusarski

listopadový – listopaden

bláznivý – blazen

hustý – hosten

bleskový – bleskovit

M

blýskavý – bliskovit

CH

masný – masen

bosý – bos

chudobný – hudoben

míčový – mičen

chudý – hud

mírový – mirov

chytrý – hiter

mizní – mizen

Č časopisecký – časopisen černý – čeren

D

modrý – moder J

mrkavý – mrkav

jadrný – jadrn

mylný – milen

jarý – jar

další – daljši

N

děsný – desni

K

nabírat – nabirati

diskrétní – diskreten

kilometrový –

nadívat se – nadivjati se

divný – diven

kilometrski

najet – najeti

dobrovolný –

klamavý – klamav

nakázat – nakazati

dobrovoljen

knižní – knjižen

naklonit – nakloniti

dobyvatelský –

komisní – komisen

nakopat – nakopati

dobaviteljski

kosý – kos

napíchat – napihati

druhý – drug

kovářský – kovarski

napíchnout se –

dunajský – dunajski

krajní – krajen

napihniti se

dušný – dušen

kritický – kritičen

napichovat – napihovati

krmný – krmen

napojit – napojiti

G

kruhový – kruhov

napovídat – napovedati

groteskní – grotesken

krušný – krušen

napravit – napraviti náročný – naročen

H

L

narovnat – naravnati

hladový – gladov

lanový – lanov

narýsovat – narisati

hladový – hladen

laskavý – laskav

naředit – narediti

hrdý – grd

lesní – lesen

naskočit – naskočti

147

nastavit – nastaviti

odkrýt – odkriti

páchat – pahati

nastřelit – nastreliti

odloučený – odločen

pamětní – pameten

natřít – natreti

odloučit – odločiti

pasírovat – pasirati

navést – navesti

odměřit – odmeriti

pást – pasti

nedělní – nedeljen

odmykat – odmikati

píchat – pihati

negovat – negovati

odpíchnout – odpihniti

písmenový – pismen

nořit – noreti

odpírat – odpirati

plesat – plesati

nudit – nuditi

odporný – odporen

plesnivý – plesen

odpouštět – odpuščati

plodový – plodovit

O

odpovědět – odpovedati

počít – počiti

obdržet – obdržati

odpovědný –

podložený – podložen

obětavý – obetaven

odpoveden

podojit – podojiti

obcházet – obhajati

odpustit – odpustiti

podplatit – podplatiti

obilný – obilen

odradit – odrediti

podrobit – podrobiti

obírat – obirati

ohromit – ohrometi

podržet – podržati

objet – objeti

ohýbat se – ogibati se

podřezat – podrezati

objevit – objaviti

ochránit – ohraniti

pohodit – pohoditi

oblastní – oblasten

oklepat – oklepati

pocházet – pohajati

oblíbit – obljubiti

okořenit – okoreniti se

pochytit – pohiteti

obnášet – obnašati

okrajový – okrajen

pokládat – pokladati

obratný – obraten

oloupit – olupiti

pokojný – pokojen

obražený – obrežen

omládlý – omleden

pokopat – pokopati

obrnit – obrniti

opékat – opikati

pokořit – pokoriti

obsypat – obsipati

opírat – opirati

pokosit – pokositi

obžalovat – obžalovati

opisovat – opisovati

polepšit – polepšati

odbít – odbiti

opravit – opraviti

pomáhat – pomahati

odbrzdit – odbrzeti

opustit – opustiti

pomočit – pomočiti

odbýt – odbiti

osnovní – osnoven

ponořit – ponoreti

oddat – oddati

ostudný – ostuden

popíchat – popihati

odebrat – odbrati

otřást – otresti

poručit – poročiti

odepřít – odpreti

ožít – ožiti

porušit – porušiti

odhodit – odgoditi

posílit – posiliti

odjet – odjezditi

P

postávat – postavati

odklopit – odklopiti

páčit – pačiti

postupovat – postopati

148

poševní – poleven

S

T

použít – použiti

shodit – shoditi

téci – teči

povolný – povoljen

sílit – siliti

těšit – tešiti

poznat – poznati

skladný – skladen

tleskat – tleskati

pravdivý – pravden

sklápět – sklapljati

točitý – točen

pravý – pravi

skleněný – sklenjen

tvárný – tvaren

přebrat – prebrati

sklepat – sklepati

týdenní – tedanji

předvojenský –

sklopit – sklopiti

tyčit – tičati

predvojen

slabý – slab

překládat – prekladati

slepit – slepiti

U

pykat – pikati

sličný – sličen

ubírat – ubirati

slovenský – slovenski

ubrat – ubrati

R

slovesný – slovesen

úhledný – ugleden

razit – raziti

složený – složen

umět – umeti

rezervovaný –

složený – zložen

upokojit – upokojiti

rezerviran

slušný – slušen

upravený – upraven

roční – ročen

snažit – snažiti

užitkový – užiten

rodný – roden

snaživý – snažen

rovnat – ravnati

snědý – sneden

V

rozkázat – razkazati

snímat – snemati

vadit – vaditi

rozkazovat –

snový – snoven

valit – valiti

razkazovati

spálený – spalen

varovat – varovati

rozkládat – razkladati

spokojený – spokojen

vážený – važen

rozkrájet – razkrajati

spravit – spraviti

vdaný – vdan

rozkrojit – razkrojiti

stanovat – stanovati

vdát se – vdati se

rozložit – razložiti

starostlivý – starosten

věkovitý – vekovit

rozměrný – razmeren

stolovat – stolovati

věrný – veren

rozmyšlený –

strohý – strog

vlažný – vlažen

razmišljen

strojit – strojiti

vodní – voden

rozpíchat – razpihati

strupatý – strupen

vojenský – vojen

roztopený – roztopen

vratný – vraten vřelý – vrel

Š Ř

šílet – šiliti

řešit – rešiti 149

Z zabíjet – zabijati

zamlklý – zamolkel

zlodějský – zlodejev

zabít – zabiti

zapírat – zapirati

zmožený – zmožen

zadní – zadnji

záporný – zaporen

znát – znati

zahánět – zaganjati

zapovídat – zapovedati

zrušit – zrušiti

záhodný – zahoden

zapřít – zapreti

zvát – zvati

zajet – zajeti

zavírací – zaviralen

zajímat – zajemati

zavírat – zavirati

Ž

zajíst – zajesti

závratný – zavraten

žitný – žiten

zakládat – zakladati

zdravit – zdraviti

životní – životen

zaměřit – zameriti

zkažený – skažen

150

4. ZÁVĚR V magisterské diplomové práci Slovinsko-česká mezijazyková homonymie a paronymie (na materiálu přídavných jmen a sloves) jsme se zabývali problémem mezijazykové homonymie a paronymie. Nedílnou součástí této práce bylo sestavení slovníku Slovinsko-českých mezijazykovýh homonym a paronym přídavných jmen a sloves. V první části jsme se věnovali teorii lexikálních významových vztahů a mezijazykové homonymii a paronymii. Zdroj lexikálních interferencí nalezneme především ve společném slovním základu. V případě slovinského a českého jazyka (slovanských jazyků) i slovotvorné prostředky. Důležitou roli ve vzniku mezijazykové homonymii a paronymii hraje etymologie. Některé významy se ztrácí, posunují nebo dokonce rozšiřují a zužují. Ve slovníku, který je hlavní součástí diplomové práce jsme provedli komparaci českého a slovinského lexika, konkrétně adverbiálních a verbálních lexikálních jednotek, které mohou ve dvou blízkých jazycích způsobit problémy při studiu, komunikaci či překladu a vedou k mnoha nedorozuměním. Náš slovník zahrnuje podstatnou a reprezentativní část přídavných jmen a sloves, která patří ke slovinskočeským mezijazykovým homonymům a paronymům. Celkem přináší 275 hesel, z čehož 127 tvoří přídavná jména a 148 slovesa. Ve slovníkových heslech se objevuje i homonymie v rámci každého jazyka. Po započtení těchto homonym slovník zahrnuje 147 slovinských přídavných jmen a 155 slovinských sloves. Zatímco českých přídavných jmen 128 a sloves 154. Což je celkem 302 slovinských slov a 282 českých slov s celkovými 755, respektive 532 významy, z toho 274 významů slovinských přídavných jmen a 481 sloves a 218 významů českých přídavných jmen a 314 sloves. Při sestavování slovníku jsme narazili na zajímavý jev. Slova polysémní v některých případech odpovídají pouze s jedním nebo jen s několika z významů polysémního slova v druhém jazyce. Tento jev nastává většinou u geneticky příbuzných jazyků, kterými slovinština a češtinou jsou. V našem slovníku se nachází 200 polysémních jednotek z celkového počtu 302 slovinských slov a 132 polysémních jednotek z celkového počtu 282 českých slov.

151

Při našem zkoumání mezijazykové homonymie a paronymie, jsme zjistili, že tato problematika je dosud zpracována docela málo. Sice existují slovníky zabývající se zrádnými slovy: např. česko-polský, česko-ruský, česko-chorvatský, podobný slovník pro české slovenisty a slovinské bohemisty stále chybí. Náš slovník je tak prvním pokusem na poli česko-slovinské mezijazykové homonymie a paronymie. Jako první jsme se v celku pokusili poukázat na slova, která číhají na překladatele z češtiny do slovinštiny a opačně.

.

152

5. RESUMÉ – POVZETEK Magistersko delo „Slovensko-češka medjezikovna homonimija in paronimija (glagolski in pridevniški homonimi in paronimi)“ se ukvarja s primerjavo slovenske in češke leksike, ki lahko povzroča težave pri sporazumevanju. Gre za besede, ki se ujemajo bodisi izrazno, besedotvorno ali semantično. Takšne besede z drugačnim pomenom in enako izrazno podobo se imenujejo medjezikovni homonimi. V češčini zanje obstajajo izrazi kot zrádná slova ali falešní přátelé. V slovenščini pa zanje najdemo izraze varljive besede ali lažni prijatelji. Prva polovica naloge se ukvarja s teorijo in primerjavo slovenske in češke terminologije v leksikologiji in problematiki medjezikovni homonimiji in paronimiji. Varljive besede so nevarne zlasti za prevajalce začetnike, sestavljalce dvojezičnih slovarjev in tiste, ki se učijo češčino in slovenščino. Metodika praktičnega usvajanja medjezikovnih homonimov v slovanskih jezikih ni zadovoljivo obdelana, še posebno ne na področju češko-slovenske medjezikovne homonimije in paronimije. Prvi pogoj za resno kontrastivno raziskovanje češko-slovenske medjezikovne homonimije in paronimije je izdelava slovarjev medjezikovnih homonimov in paronimov. Zato sem začel sestavljati slovar teh homonimov in paronimov. Glavni del magisterskega dela je slovar slovensko-čeških medjezikovnih homonimnih in paronimnih glagolic in pridevnikov. Pri sestavi slovarja sem uporabljal zrcalno obliko. Geselski članek pojasni, kakšne so pomenske podobnosti in razlike med slovarskimi gesli. Zgradba geselskega članka je sestavljena iz dveh vzporednih stolpcev. Takšna zgradba zagotavlja takojšen pregled nad podobnostmi in razlikami obravnavanega homonimnega para. V geselskem članku so zaznamovani pomeni besed z živimi primeri rabe. V slovarju homonimov so geselski članki v abecednem vrstnem redu, glede na SSKJ. V nalogi za sestavo slovarja sem uporabljal samo hlahole in pridevnike. A odkril sem nekaj zanimivega, in sicer homonimne in paronimne pare, ki sodijo k različnim besednim vrstam. Ena beseda v paru je glagol, druga pa samostalnik.

Zanimivo je, da sodita med medjezikovne homonime. Npr. češki mít (glag.) in slovenski mit (sam. m. sp.), kar je v češčini legenda ali mythus. Pri sestavi slovarja, je bilo zanimivo odkritje, da besede, ki so lahko homonimne znotraj enega jezika, ne morejo biti hominimi tudi znotraj drugega jezika. Tako je npr. v slovenščini je pridevnik homonim. Jadrn I. pomeni starinsko biti hiter, npr. Jadrn konj. Njegov drugi pomen je nanašajoč se na jadro. Jadrn II. pomeni v slovenščini Jadrne vrvi. V češčini pa pridevnik jadrný pomeni čvrst rod, ali jedrnato izražanje. V tem primeru je povezanost med sln. jadrn I. jadrn II. in češ. jadrný res homonimna. So pa tudi takšni primeri, pri katerih povezanost ni smiselno ista. V takih primerih ne gre o medjezikovno homonimijo, ampak v celotni predstavitvi sem v Slovarju napisal tudi te. So popolnoma drugače označeni kot drugi geselski članki, da ne bi bila mogoča zamenjava. Celoten geselski članek je zapisan v kurzivi in osamljeni leksemi, ki so v ostalih primerih zapisani s krepko pisavo, so tukaj zapisani z normalno pisavo. Naletel sem tudi na obraten primer, kjer v slovenščini glagol, ali pridevnik ima homonim in ga v češčini nima. V slovarju so tudi homonimni ali paronimni parovi, v katerih je vedno eden leksem, ki je tudi homonim, ali paronim v svojim jeziku. Polovica od teh homonimnih, ali paronimnih parov ima najmanj eden izraz, ki se ujema z besedo v drugem jeziku. Druga polovica teh parov ima vse svoje pomeni identične. Do ujemanja je prišlo le zaradi naključja. Ugotovil sem tudi, da problem v medjezikovni homonimiji in paronimiji lahko naredi le naglas. V slovenščini se naglas ne piše in zato dve sln. besede voden in voden izgledata na prvi pogled enako. Dokler besedi gledamo napisano, je zelo težko razumeti, katera kaj pomeni. Toda sln. vóden pomeni v češčini vedoucí, sln. vôden pa ne. Zato imame to besedo zapisano v našem slovarju. Skupaj imamo v slovarju 275 gaselskih člankov – 127 pridevnikov in 148 glagolov. Po vštetju homonimov je to pa 147 slovenskih pridevnikov in 155 slovenskih glagolic. Čeških pridevnikov je 128 in glagolic 154. Skupaj to je 302 slovenskih besed in 282 čeških besed s skupnimi 755, dejansko 532 pomeni. Iz tega 274 pomenov so 274 slovenski pridevniki in 481 glagoli in 218 čeških pridevnikov in 314 glagolov. V slovarju se tudi pokazuje polisemija. Skupaj imamo 200 besed iz skupnih 302 slovenskih besed in 132 besed iz skupnih 282 čeških besed.

154

Zdaj nije noben slovensko-češki slovar lažnih prijatelj. Samo obstaja češkohrvaški, ali slovensko-slovaški. Naš slovar slovensko-čeških medjezikovnih homonim in paronim pridevnikov in glagolov je prvič. Prvič smo se dotaknili tega problema na češko-slovenske ravnine. Tudi smo opozorili na besede, ki so lažnimi prijatelji za prevajalce iz češčine, ali iz slovenščine. Naš slovar bo rabil slovenskim bohemistom in češkim slovenistom.

155

BIBLIOGRAFIE Ahlin/Branka/Zvonka/Snoj 2003: AHLIN, Martin – BRANKA, Lazar – ZVONKA, Praznik – SNOJ, Jerica: Slovar sinonimov slovenskega jezika. Ljubljana: ZRC SAZU, 2003. Bahbouh 1975: BAHBOUH, Charif: Mezijazyková homonyma. In: Jazykovědné aktuality, ročník XII, č. 3. Praha: Jazykovědné sdružení při ČSAV, 1975, s.107-109. Bálint 2003: BÁLINT, Júlia: Slovar slovenskih homonimov : na podlagi gesel Slovarja slovenskega knjižnega jezika. Ljubljana: Znanstveni inštitut Filozofske fakultete, 1997. Benedik 2004: BENEDIK, Alenka: False friends: slovensko-angleški slovar lažnih prijateljev. Ljubljana: Cankarjeva založba, 2004. Čejka 1992: ČEJKA, Mirek: Česká lexikologie a lexikografie. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1992. Čejka 1996: ČEJKA, Mirek: Úvod do studia jazyka (pro bohemisty). Brno: Masarykova univerzita, 1996. Čermák 2004: ČERMÁK, František: Jazyk a jazykověda (přehled a slovníky). Praha: Karolinum, 2004. Čermák/Blatná, 1995: ČERMÁK, František – BLATNÁ, Renata: Manuál lexikografie. Jinočany: H&H, 1995. Černý 1998: ČERNÝ, Jiří: Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. Dolník 2003: DOLNÍK, Juraj: Lexikológia. Bratislava: Univerzita Komenského, 2003. Fabjan-Bajc 1994: FABJAN-BAJC, Diomira: Lažni prijatelji. Slovensko-italijanski slovar paronimov. I falsi amici. Vocabolario italiáni-sloveno dei paronimi. Trst: Mladika, 1994. Fabjan-Bajc 1992: FABJAN-BAJC, Diomira: O lažnih prijateljih. In: Primorska srečanja, 17, št. 134/135 (92), s. 401-404. Filipec/Čermák 1985: FILIPEC, Josef - ČERMÁK, František: Česká lexikologie. Praha: Academia, 1985. Filipec 1961: FILIPEC, Josef: Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961.

156

Golobič 1988: GOLOBIČ, Marjan: A Glossary of Slovene-English False Friends, Glosar slovensko-angleških nepravih prijateljev. Ljubljana: Društvo znanstvenih in tehniških prevajalcev Slovenije, 1988. Golobič 1989: GOLOBIČ, Marjan: Slovene-English False Friends, Slovenskoangleški nepravi prijatelji. In: Mostovi 24/1, Ljubljana, 1989, str. 23-28. Hádková 2001: HÁDKOVÁ, Marie: Mezijazyková homonyma a čeština jakožto cizí jazyk. In: Profesor Hauser jubilující – Sborník příspěvků ze semináře konaného 10.4. 2001 při příležitosti 80: narozenin prof. PhDr. Přemysla Hausera, CSc. Brno: Pedagogická faulta Masarykovy univerzity, 2001, s 52-56. Hauser 1986: HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1986. Hauser 2003: HAUSER, Přemysl: Základní pojmy z nauky o slovní zásobě a tvoření slov. Brno: Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta, 2003. Hladký 1996: HLADKÝ, Josef: Zrádná slova v angličtině. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1996. Horáková 2003: HORÁKOVÁ, Radmila: Interlingvále homonymá lexikografický problém. In: Slavia Slovaca, ročník 38, 2003, číslo 1, s. 13-21.

jako

Horáková 2001: HORÁKOVÁ, Radmila. Medzijazyková homonymia pri geneticky príbuzných jazykoch. In: Filologická revue, 1999, ročník 2, číslo 4, s. 52–56. Horáková 2001a: HORÁKOVÁ, Radmila. Slovensko-slovinská homonymia z konfrontačného hľadiska. In: Philologica LIII, Zborník Filozofickej fakulty UK. Bratislava: Univerzita Komenského, 2001. s. 175-180. Humar 2005: HUMAR, Marjeta: Protipomenskost v slovenski jezikoslovni literaturi. In: ZORA 32. Maribor,: Slavistčino društo Maribor, 2005, s.319-333. Jílek, 2005: JÍLEK, Viktor: Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty.Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. Kollár 1982: KOLLÁR: Dezider: Medzijazyková homonymia. In: Studia Academia Slovaca, ročník 11. Bratislava: ALFA, 1982, s. 221-234. Leban 1998a: LEBAN, Ksenija: Lažni prijatelji – možne rešitve za njihovo slovarsko obravnavo. In: Vestnik, Letnik 32, št. 1/2, 1998, str. 239-253. Leban 1995: LEBAN, Ksenija: Lažni prijatelji (false friends). In: Vestnik, Letnik 29, št.1/2, 1995, str. 234-243. Leban 1998b: LEBAN, Ksenija: Lažni prijatelji v slovensko-angleških dvojezičnih slovarjih. In: Mostovi, Letnik 32, št.1, 1998, str. 72-75.

157

Limon 1986: LIMON, David: „False-Friends“ and Slovene-English Translation. In:Mostovi, Letnik 21, št. 1, 1986, str. 24-31. Limon 1983: LIMON, David: „Nepravi prijatelji“ in prevajanje iz slovenščine v angleščino. In: Vestnik 17/2, Ljubljana, 1983, str. 12-25. Lotko 1987: LOTKO, Edvard: Zrádná slova Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 1987.

v polštině a češtině. Olomouc:

Lotko 1992: LOTKO, Edvard: Zrádná slova Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 1992.

v polštině a češtině. Olomouc:

Machová/Švehlová 1996: MACHOVÁ, Svatava – ŠVEHLOVÁ, Milena: Sémantika a pragmatika jako lingvistické disciplíny. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1996. Pančíková 2001: PANČÍKOVÁ, Marta: Nekoľko príkladov medzijazykovej homonymie - slovinčina, slovenčina. In: Obdobja 20. Ljubljana 2001, s. 495-501. Pančíková 1986: PANČÍKOVÁ, Marta. Poľsko-slovenská lexikálna interferencia. In: Sborník referátů a sdělení z III. celostátní polonistické konference. Ostrava: Pedagogická fakulta, 1986, s. 106-115. Pančíková 1993: PANČÍKOVÁ, Marta: Zrádné slová v polštine a slovenčine. In: Lexikológiapol´ského jazyka. Bratislava: Filozofická fakulta UK, 1993. PMČ 2003 : Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. Podobnik 1992: PODOBNIK, Polonca: Total False Friends in Slovene and English. Ljubljana, 1992. Pregelj 1995: PREGELJ, Magdalena: Slovene-English False Friends. Ljubljana, 1995. Radina 1988: RADINA, Otomar: Zrádná slova ve francouzštině. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. Schaff 1963: SCHAFF, Adam: Úvod do sémantiky. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1963. Sochorová 1996: SOCHOROVÁ, Marie: Český jazyk v kostce: pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. Szałek/Nečas 1993: SZAŁEK, Marek – NEČAS, Jiří: Czesko-polska homonimia: czesko-polski słownik wyrazów o identycznym lub podobnym brzmieniu oraz wyrazów o identycznym lub zapisie, lecz o odmiennym znaczeniu. Poznań: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza, 1993. Šipka 1998: ŠIPKA, Danko: Osnovi leksikologije i srodnih disciplina. Novi Sad: Matica srpska, 1998.

158

Škerlj 2004: ŠKERLJ, Ružena: Češko-slovenski = Slovensko češki slovar. Ljubljana: Državna záložna Slovenije, 2004. Toporišič 1992: TOPORIŠIČ, Jože: Enciklopedija slovenskega jezika. Ljubljana: Cankarjeva založba, 1992. Toporišič 2000: TOPORIŠIČ, Jože: Slovenska slovnica. Maribor: Obzorja, 2000. Valšík 2005: VALŠÍK, Kamil: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ – „Kar te ne ubije, te okrepi.“: slovensko-češka medjezikovna homonimija. In: Sodobnost 7/8 (jul.-avg. 2005), letnik 69 Ljubljana 2005, s. 892-895. Vaňko 2003: VAŇKO, Juraj: Slovaško-slovenska homonimija: slovar slovaškoslovenskih medjezikovnih homonimov. Ljubljana: Filozofska fakulteta univerze v Ljubljani, 2003. Vaňko 2004: VAŇKO, Juraj: Slovinsko-slovenská interlingválna homonymia. In: Slavia, ročník 73, sešit 1, Praha 2004, s. 59-70. Vidovič-Muha 2005: VIDOVIČ-MUHA, Ada: Medleksemski pomenski razmerji – sopomenskost in protipomenskost. In: ZORA 32. Maribor, Slavistčino društvo Maribor, 2005, s. 206-221. Vidovič-Muha 2000: VIDOVIČ-MUHA, Ada: Slovensko leksikalno pomenoslovje – Govorica slovarja. Ljubljana: Znanstveni inštitut Filozofske fakultete, 2000. Vlček1966: VLČEK, Josef: Úskalí ruské slovní zásoby: slovník česko-ruské homonymie a paronymie. Praha: Svět sovětů, 1966. Zatovkaňuk 1983: ZATOVKAŇUK, Mikoláš: O jednom tipu jazykových kontaktů distačních. In: Slovo a slovesnost, ročník XLIV, Praha, ACADEMIA, 1983, s. 38-45. Žaža 1999: ŽAŽA, Stanislav: Ruština a čeština v porovnávacím pohledu. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1999.

Prameny: SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: ACADEMIA, 2005. SSKJ: Slovar slovenskega knjižnjega jezika I, II, III, IV, V.. Ljubljana: Državna založba Slovenije, 1970, 1975, 1979, 1985, 199.

159