MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra české literatury
Srovnání pohádek Boženy Němcová a Karla Jaromíra Erbena Bakalářská práce
Brno 2008
Vedoucí bakalářské práce:
Autor práce:
PhDr. Mgr. et Mgr. Martin Reissner
Ingrid Janíková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. .............................. podpis
2
Děkuji vedoucímu bakalářské práce, panu PhDr. Mgr. et Mgr. Martinu Reissnerovi, za jeho pomoc a rady při zpracování závěrečné práce.
3
Obsah ÚVOD ............................................................................................................. 5 - 6 1. DOBOVÝ KONTEXT ............................................................................ 7 - 8 1.1
DOMÁCÍ FOLKLOR...................................................................... 8
1.2
NĚMCOVÁ, ERBEN A FOLKLORNÍ TRADICE ............... 8 - 10
2. POHÁDKA ................................................................................................. 11 2.1
LIDOVÁ POHÁDKA ............................................................. 11 - 12
3. SROVNÁNÍ POHÁDEK ........................................................................... 13 3.1.
USTÁLENÉ SLOVNÍ VÝRAZY .................................................. 13
3.2.
POSTAVY................................................................................ 14 - 16
3.3.
VNĚJŠÍ SVĚT ......................................................................... 16 - 18
3.4.
SNY A BOŽSKÝ ZÁSAH ...................................................... 18 - 19
4. POHÁDKOVÉ PRVKY ............................................................................ 20 4.1.
NUMERALISTIKA ................................................................ 21 - 22
4.2.
NADPŘIROZENÉ POHÁDKOVÉ BYTOSTI .................... 22 - 25
4.3.
NEREÁLNÉ PŘEDMĚTY..................................................... 25 - 26
4.4.
ZVÍŘATA A JEJICH POMOC ............................................. 27 - 29
4.5.
ZVÍŘECÍ POHÁDKY ............................................................ 29 - 30
5. VLIV RODINY .......................................................................................... 31 5.1.
SPOLEČENSKÉ PROSTŘEDÍ A RODINA ............................... 31
5.2.
RODINNÉ VZTAHY .............................................................. 32 - 33
ZÁVĚR ....................................................................................................... 34 - 36 POZNÁMKY ............................................................................................. 37 - 40 POUŽÍTÁ LITERATURA ....................................................................... 41 - 42 RESUMÉ........................................................................................................... 43
4
Úvod V této bakalářské práci se zaměřím na dva představitele národního obrození. To je pokládáno za významné období českých dějin, a proto se osobnosti této doby snažily vyzdvihnout český jazyk, který byl podle jejich názoru stejně bohatý, jako v té době němčina. Mezi nejvýznamnější sběratele lidové slovesnosti v 19. století patří Božena Němcová a Karel Jaromír Erben. Ti svým úsilím sepsali pohádky, které se do té doby předávaly pouze v lidové slovesnosti, a tím se velkou měrou podíleli na tom, že se pohádka stala součástí národní literatury. Svými pohádkami ovlivnili nejen děti tehdejší doby, ale mají vliv i na dnešní mládež. Jejich pohádky jsou dnes považovány za klasiku české literatury. Cílem této práce bude porovnat to, jak oba zpracovávali lidové náměty ve svých pohádkách a jak si je přepracovávali podle svého vlastního způsobu. Po teoretickém nastínění dobové situace v českých zemích v průběhu jejich života se budu věnovat domácímu folkloru, zaměřím se na to, jaký vliv na jejich tvorbu měl osobní život, jaké sociální vrstvy preferovali a co vše je ovlivnilo při tvorbě pohádek. V další kapitole se pokusím objasnit, co je to pohádka a co je pro ni typické. Vzhledem k tomu, že oba autoři psali lidové pohádky, vymezím tedy i její základní znaky. Budu si všímat různých pohádkových prvků, kterých ve svých zpracováních používali. Pokusím se porovnat, v čem se jejich pohádky liší a co mají společného. Zaměřím se na úvody do pohádek a následně na jejich konce a na to, jak jsou záporné postavy trestány. Dále pak na popisy hlavních pohádkových protagonistů, na jejich charakterové rysy a také na to, jakou funkci mají pro ně jména postav a v neposlední řadě i na popisy světa, krajin a místností, které postavy obklopují. Jakou roli v jejich pohádkách sehrávají sny a božský zásah, rodinné prostředí, ze kterého hlavní hrdina pochází. Nastíním, jaké pohádkové prvky využívají, i to jak pracují s časem. Všímat si budu i číselné symboliky, kterou oba používali, toho, jaká čísla se v jejich pohádkách vyskytují nejčastěji. Pro pohádku je typické, že se v ní objevují nadpřirozené síly, stejně tak i nereálné předměty, proto se pokusím o výpis těch nejzákladnějších. 5
V lidových pohádkách se často vyskytují i zvířata s netypickými schopnostmi, proto se budu v této kapitole zabývat jednotlivými zvířaty, se kterými oba pracují a tím, jaké jim přisuzují vlastnosti. V závěrečné části se zaměřím na společenské postavení hlavních hrdinů a na to, jak je jejich rodina ovlivňuje, zda pochází z úplných nebo neúplných rodin a jakou úlohu v této rodině sehrávají.
6
1. Dobový kontext Pro lepší pochopení doby, ve které oba autoři tvořili, je potřeba zmínit některé podstatné události. V druhé polovině 18. století a v 19. století prošly české země složitým procesem přeměny starých feudálně stavovských struktur v moderní občanskou společnost. Nedílnou součástí těchto změn bylo národní hnutí a formování nového českého národa. V 70. letech 18. století se uvolňoval poddanský princip, prosazovala se názorová a náboženská tolerance. Velký vliv na vývoj v 80. letech 18. století měly reformy Marie Terezie a Josefa II., který zrušil cenzuru, nevolnictví a výsadní postavení katolické církve. Do centra nového pohledu se dostal člověk jako individualita. To se odrazilo i v kulturním životě, čeští vlastenci postavili dřevěné divadlo, tak zvanou Boudu, kde se hrála česká představení. Česky se hrálo také ve Stavovském divadle, ale pouze výjimečně. Zároveň v Praze vzniká soukromá Česká učená společnost, jejíž členové se začali zabývat zkoumáním českých dějin, českého jazyka a literatury. Velký význam mělo i založení České expedice, což bylo nakladatelství a knihkupectví, které rozesílalo levné české knihy na venkov, jehož zakladatelem byl Václav Matěj Kramerius. Důležité byly i literární směry, kdy v 18. století převládaly rysy klasicismu, které hájily a zdůvodňovaly soudobý společenský řád, vycházely z antického myšlení, v popředí stál člověk, jako neměnná hodnota. Převládal zde rozum a úvaha nad city. Na přelomu 18. a 19. století se dostává do popředí směr, který nebyl jen umělecký, ale šlo i o myšlenkové hnutí, a to romantismus. Uplatňoval tvůrčí svobodu umělce, důležité pro něj byly city, vášně, fantazie a vůle, dále vyzdvihoval i hodnoty středověku, zdůrazňoval konkrétního jedince. Určitou tendencí romantismu byl biedermeier, pokračovatel empíru, obecně se jednalo o pojmenování pro životní styl, kulturu a vkus středních vrstev, zvláště měšťanstva. Vycházel ze stejného životního stylu jako romantismus, východisko však nehledal v útěku do minulosti, ale v tom, že se člověk se svým údělem smířil, hledal štěstí uprostřed rodiny a v mravním životě. Velmi důležitá byla příroda. Projevovala se v osobním kruhu, uctívání rodinné idyly, důraz byl kladen na útulnost, klid, pohodu, lásku k vlasti, oslavoval se prostý život. Tento směr byl zastoupen především Josefem Kajetánem Tylem, v 50. letech se objevil i v Kytici Karla Jaromíra Erbena a Babičce Boženy Němcové.
7
V této době česká literatura procházela významným vývojem. Ustavila se norma spisovného jazyka a velký důraz se začal klást na národní individualitu.
1.1 Domácí folklor Od 30. let 19. století procházel zájem o lidovou slovesnost určitými proměnami, do popředí se dostával domácí folklor, který vystřídal folklor slovanský. Rozhodující se však stala 40. léta 19. století, kdy došlo k vydání několika děl, která se začínala více zaměřovat na lid a jeho kulturu. V letech 1842 -1846 vyšly tři svazky Písní národních v Čechách od Karla Jaromíra Erbena. Ve sběratelské práci v duchu Čelakovského, ale se zaměřením k domácím národní podmínkám, dále pokračovali Josef Vlastimil Kamarýt s dílem České národní duchovní písně a František Sušil s Moravskými národními písněmi. Více pozornosti bylo soustředěno i na podmínky, za nichž lidové písně vznikaly a vyvíjely se. Do popředí se také dostávala folklorní próza, především pověsti a pohádky, které se staly jedinečným pramenem pro poznání národní povahy. Bylo to dáno hlavně tím, že lidová poezie umožňovala daleko více autorům literaturu dotvářet a obohacovat.
1.2 Němcová, Erben a folklorní tradice Erben sbíral své pohádky už za studijních let a dával jim básnickou podobu. Z počátku ho lákala lidová píseň, která nejlépe odrážela lidový život. K lidové slovesnosti přistupoval v duchu mytologické teorie bratří Grimmů a pod vlivem romantismu. Vydal sbírku Písně národní v Čechách, která se setkala s mimořádným ohlasem doma i v zahraničí, a proto se rozhodl pokračovat dále ve sbírání lidového folkloru. V padesátých letech se kromě poezie věnoval i prozaické tvorbě, a tak se objevily jeho první české pohádky. K tomuto zájmu jej vedl i rodinný život, neboť měl tři dcery. Většinu námětů pro své pohádky sesbíral na Chodsku a v Podkrkonoší, řadu materiálu mu také opatřili i jeho přátelé (například Šumavský, Rybička, Štorch). Zájem o pohádky jej provázel až do poloviny šedesátých let. Několikrát také uvažoval o jejich vydání, ale vždy se objevil nějaký jiný, důležitější úkol. Od poloviny padesátých let 8
otiskl několik pohádek v dětském časopise Zlaté klasy, například pohádku Hrnečku, vař!, dále pak v almanachu Perly české
Dlouhého, Širokého, Bystrozrakého
a v almanachu Máj Ptáka Ohniváka a lišku Ryšku a v následujících ročnících zde byla otištěna ještě Zlatovláska a Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Těmito pohádkami vyvrcholilo jeho vypravěčské umění. V období absolutismu se jimi snažil bojovat proti skleslosti a podporoval naději v lepší budoucnost národa. Zatímco v padesátých letech se věnoval pohádkám, ve kterých vystupovaly postavy králů, královen, princezen a princů, v šedesátých letech toto prostředí opustil a soustředil se na nadpřirozené bytosti, ve které lidé věřili. Pohádky z šedesátých let nedosahují takové kvality jako z let dřívějších. Souborně Erbenovy České pohádky vydal Václav Tille v roce 1905 a zahrnul do nich texty, které již Erbenem byly publikované, a také ty, které nalezl v jeho pozůstalosti. Skutečný talent se u
Boženy
Němcová projevil
až v jejich prozaických
pověstech a pohádkách, v letech 1845 - 47 vydala v sedmi sešitech Národní báchorky a pověsti, kterými se postavila do čela folklorní prózy obrozenecké literatury. Z počátku zde převažovaly kouzelné pohádky, později se začaly objevovat novelistické, jako byla například Chytrá horákyně. Dále pak lidové humoresky, anekdoty a v několika číslech i pověsti a legendy. Obdobně jako Erben i ona si uvědomovala, že pro celonárodní potřeby nemůže lidové pohádky zapisovat přesně tak, jak ji byly podány, ale umělecky si je upravila podle sebe. Její přístup k pohádkám byl odlišný od Erbenového, a to především v tom, že neměla tolik odborných folkloristických znalostí jako on. Nejraději psala o dívkách a ženách, které byly obětavé, citově založené, s pevným charakterem. Pohádky prokládala strašidelnými scénami, realistickými obrazy a sociálními myšlenkami o poměru poddaných a pánů, kde její prostí lidoví hrdinové svými mravními postoji a důvtipem převyšovali pány. Věřila v moc dobra a lásky, která i v utrpení vede k odpuštění. Zvýrazňovala hlavně myšlenku spravedlnosti. S pohádkou pracovala jako s živým útvarem, který rozvíjela, objevují se v nich většinou lidoví hrdinové nebo postavy králů, kteří s lidem soucítí. Její pohádky byly v těsném sepětí se životem lidu. Pro spisovatelku se staly zdrojem poučení o lidu, o jeho životní realitě. V mnohých pohádkách zařazovala a rozváděla scény z lidového života, popisovala lidové zvyky, pracovní činnosti, oděvy a podobně. Tím v nich ubývalo fantastických prvků, vyprávění se zreálňovalo, přibývaly novelistické rysy, které měly za úkol nastínit obraz 9
společenských poměrů a vyjadřovaly lidový pohled na svět. Již z těchto znaků bylo patrné, že Němcová toužila po sociálně spravedlivém uspořádání lidských vztahů. Pohádky ji provázely od dětství, později je podle vzpomínek z mládí a podle knih, které četla, vyprávěla svým dětem. Dokonce existovaly i určité doklady o tom, že některé pohádky vytvářela záměrně pro děti, například pohádku O neposlušných kozlatech, která vyšla roku 1847 v posledním sešitu Národních báchorek a pověstí. Připravovala se i na to, že vydá pro nejmenší děti samostatnou pohádkovou knížku. Bohužel nedošlo k tomu, ale několik jejich dětských pohádek bylo otištěno v letech 1855 – 1860 v časopisu Štěpnice. Nevěnovala se pouze českým pohádkám, překládala také jihoslovanské a chtěla vydat i soubor pohádek slovanských národů. V deseti svazcích vydala Slovenské pohádky a pověsti (1857 – 58), které vznikly nejen z jejích vlastních zápisů, ale i s pomocí slovenských sběratelů (Reutz, Rimavský). Slovenští vlastenci jí půjčovali své rukopisné sbírky pohádek a ona sama také čerpala některé náměty od prostých lidí, kteří jí slovenské pohádky vyprávěli. V nich se uplatnil její národopisně sběratelský zájem, snažila se české čtenáře seznámit se slovenskou lidovou kulturou, a proto je chtěla vydat ve slovenském jazyce. Obávala se však, že by čeští čtenáři slovenštině nerozuměli, takže je vydala česky, pouze s použitím jazykových slovakizmů a slovenských dialogů. „Ty švando, ty gryňo, čo budeš vracet kde ti já rozkážem. Chytro idi do hory, a jak nedoneseš červených jablk, veru že ťa zabijem!“1 O jejím mistrovském umění se můžeme přesvědčit v pohádce O dvanácti měsíčkách, kde je zachycena vroucí láska k přírodě, tak typická pro Němcovou, protknuta kouzelnými sny o tajemném životě přírody, její láska ke všem dobrým bytostem a hlavně víra ve věčnou spravedlnost. Karel Václav Rais se roku 1889 pokusil o souborné vydání jejich dětských pohádek v souboru Vybrané pohádky národní vypravuje Božena Němcová. Roku 1915 poprvé vyšla kniha Němcová maličkým, kterou vydal Václav Tille-Říha.
10
2. Pohádka Původně lidové vyprávění, založené na fiktivním příběhu a nepravděpodobném ději, není vázána na konkrétní čas a prostor. Často se zde objevují smyšlené fantazijní postavy (víly, čarodějnice, vodníci, obři). Specifické pro české pohádky je to, že zlo v nich není zničeno, ale napraveno. V pohádce je prakticky možné cokoli, lidská fantazie tady může pracovat naplno. Lidé si do nich vkládají své sny, i když předem ví, že to ve skutečnosti není možné. Z jazykového hlediska má pohádka své ustálené výrazy především na začátku a na konci. Dobro vždy musí zvítězit nad zlem, pravda a čestnost nad lží a záludností, moudrost nad hloupostí, věrnost nad zradou, statečnost nad zbabělostí a dobrosrdečnost nad sobectvím. Každá země má své typické pohádky, ve kterých jsou zachyceny jednotlivé zvyky určitých národů. Pohádky většinou vznikaly na vesnicích, v lidovém prostředí, předávaly se z pokolení na pokolení a často se obměňovaly. O pohádkách panuje značně zkreslená představa, že byly určeny dětem, a že musí vždy dobře skončit. Tyto představy se nezakládají na pravdě, neboť je známa celá řada pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý a nebyly určeny dětem.
2.1 Lidová pohádka První záznamy pohádkové látky se objevily už ve 13. století př. n. l., šlo o dílo o dvou bratrech, které pocházelo z Egypta. K dalším vlivům patřily Ezopovy bajky, biblické příběhy, antická literatura, indické a orientální vlivy. Pojmenování pohádka je velmi mladé, Božena Němcová používala ještě označení báchorka. Existuje několik teorií způsobu šíření pohádek, nejvýznamnější je mytologická, dále migrační a antropologická.
Němcová i Erben psali většinou kouzelné pohádky, kde hlavním znakem je pohádkovost, vyskytují se zde prvky magičnosti a kouzelnosti. Většinou má kouzelná pohádka kořeny v mýtu, což je typické především pro Erbenovy pohádky. Nejčastějším motivem je cesta hrdiny, na kterého čeká spousta nástrah, plnění přání a rozkazů. 11
U Němcové například v pohádce Sedmero krkavců, O dvanácti měsíčkách, Tři zlatá péra, u Erbena pak ve Zlatovlásce, Třech zlatých vlasech děda Vševěda, Ptáku Ohniváku a lišce Ryšce a jiných. Pohádky zvířecí jsou pokládány za nejstarší a hlavními protagonisty příběhu jsou zvířata. Často mají blízkou vazbu na bajky. Zvířata jednají ve styku s člověkem tak, že se v nich odráží lidský život. I s těmito pohádkami se můžeme u obou autorů setkat. Motiv bajky se objevuje u Erbena v pohádce Král tchoř, která má i politický podtext. Také u Němcové se objevují zvířecí postavy – Pohádka o kohoutkovi a slepičce nebo O neposlušných kozlatech. Novelistické pohádky, které mají blízko k povídkám nebo renesančním novelám a vysmívají se lidské pýše, hlouposti a nadutosti, psala pouze Božena Němcová (Potrestaná pýcha, Chytrá horákyně, Kdo je hloupější). U Erbena tento typ pohádky nenajdeme.
12
3. Srovnání pohádek 3.1 Ustálené slovní výrazy Po této stránce můžeme srovnat úvody do pohádek ve zpracování Erbenově a Němcové. Němcová většinou začínala těmito větami: „Chudá selka šla do lesa na stlaní“ (O bílém hadu), „Do jedné vesnice přišli dva vysloužilí vojáci“ (Alabastrová ručička), „Matka pekla chléb“ (Sedmero krkavců), „Jedna chudá vdova měla dvě dcery, dvojčata“ (O zlatém kolovrátku). Na rozdíl od Erbena, který používal téměř vždy klasické začáteční věty, například: „Byl jednou jeden král“ (Živá voda), „Byl jeden otec“ (Drak dvanáctihlavý), „Byl jeden král“ (Zlatovláska, Dvojčata, Dlouhý, Široký, Bystrozraký). V závěru bývají záporné postavy potrestány, trest většinou odpovídá jejich provinění, často končí krutou smrtí. Erben nechává tyto zlé lidi popravit: „Bratři tu stáli, viděli, že jsou prozrazeni, a třásli se jako osika, ani slova nemohli promluvit. Král se na ně velice rozhněval a dal oba bez milosti odpravit.“2, zazdít: „Tu se král náramně na kočího rozhněval a za pokutu toho podvodu kázal ho za živa do věže zazdít.“3, někdy je trestá sám osud: „Darmo se závistník vymlouval, darmo ji posílal k prvnějšímu pánu: nikterak již nemohl Bídy z krku pozbýti, ani prodati, ani darovati, ani zakopati, ani utopiti, neustále mu byla v patách.“4 I když se objevují tyto kruté závěry, téměř všechny další pohádky u něj končí svatbou (Dvojčata, Jabloňová panna, Rozum a Štěstí), výjimkou jsou jen dvě pohádky (Pověst o studánce Litoše a Hádanka), kdy hlavní hrdina zůstává sám. Tresty u Němcové jsou mnohem barvitěji líčeny: „Honem mu oříšky z ruky vytrhly a každá jeden rozloupla. Ale nastojte! Z každého oříšku vyskočil na tři lokte dlouhý had, otočil se každé kolem krku a zadusil je. Zmodralé padly na zem, ta se pod nimi slehla, i nezůstalo po nich ani památky.“5 Ve většině případů jsou i daleko krutější: „Jak tam vešla, třikráte mečem nad hlavou máchnula, třikráte se jí ústa pohnula, a dvě těla bez hlavy ležela ji u nohou.“6 Šťastné konce jsou u ní umocněny nejen svatbou, ale i opětovným shledáním s rodiči. Děti se pro své rodiče vrací a berou si je k sobě (O Popelce, O bílém hadu).
13
3.2 Postavy Karel Jaromír Erben si pro své hlavní pohádkové hrdiny vybíral většinou mužské postavy, a to především z královských rodů (Pták Ohnivák a liška Ryška, Dlouhý, Široký, Bystrozraký, Dvojčata, Živá voda), pouze výjimečně se objevovali obyčejní lidé (Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Drak dvanáctihlavý). Pokud šlo o ženské postavy, vyskytovaly se v jeho pohádkách jen velmi zřídka (Tři přadleny, Hrnečku, vař!). U Boženy Němcové šlo o obyčejné chudé lidi s různými povoláními, jako například ovčák (Čert a Káča), voják (Alabastrová ručička), kantor (Noční stráž), rybář (Šternberk), řemeslník (O chytré princezně), švec (O Jozovi a Jankovi). V protikladu k nim se objevovali i bohatí králové a princové (Princ Bajaja, Potrestaná pýcha, O třech bratřích, O labuti). Hlavními hrdiny u ní nebývají jen mužské postavy, ale i dívky a ženy (Chytrá horákyně, Lesní žínka, Princezna se zlatou hvězdou, O třech sestrách, O dvanácti měsíčkách, Sedmero krkavců), které pocházejí z venkovského prostředí a často jsou trápeny matkou, ať už vlastní nebo nevlastní (O dvanácti měsíčkách, O Popelce). Vzhledem k tomu, že se zabývá různými sociálními vrstvami, tak se můžeme setkat i s dcerami z královských rodin (Princezna se zlatou hvězdou, O labuti, Potrestaná pýcha). Její hrdinky jsou stejně statečné a chytré jako mužské postavy. Nebojí se opustit domov a vydat se do světa, ve kterém se pak musí podrobit těžké zkoušce. Například v pohádce Sedmero krkavců se dívka Bohdanka vypraví hledat své zakleté a ztracené bratry. „Mám tedy nechat bratry zahynout, kteří jen ve mne svou naději skládají? Nechte mne jít a nemějte starosti, že v širém světě zahynu, láska mne povede a ostříhá na všech cestách mých.“7 Pokud se zaměříme na charakterové rysy hlavních hrdinů i zde můžeme nalézt rozdíly mezi postavami Němcové a Erbena. U Němcové se jedná většinou o tyto morální kvality: dobrosrdečnost, úslužnost, víra, trpělivost, pracovitost, skromnost a především láska k rodičům. Velmi důležité je pro ni i postavení králů ke svým poddaným, kteří se snaží je pochopit a pomoci jim. V jejích pohádkách nalezneme humor a ukázku toho, že nejen pomocí kouzelných předmětů, ale hlavně díky chytrosti může člověk zvítězit nad zlem. (Chytrá horákyně, Kdo je hloupější, O hloupém Honzovi). Tak, jak zpracovává kladné vlastnosti, zaměřuje se i na záporné povahové
14
rysy svých postav, kde většinou převládá pýcha, marnost, lež, lakota a závist, ale tyto špatné vlastnosti jsou u ní nakonec vždy potrestány. Protiklady jsou zřetelné především v pohádkách, kde se objevují sourozenci: „Joza byl také ševcem; ale hrdý a urputný ve svém jednání, nesrovnával se s nikým, a proto jej také nikdo nemiloval. Janek nebyl ničím; ale všecko, co viděl, uměl hned udělat, jen když chuti nabyl. Byl dobromyslný, chytrý, úslužný a přitom velmi hezký chasník,…“8 Ženské postavy ve většině případů prožívají nějaká trápení, jsou pronásledovány, anebo trpí ztrátou blízké osoby, a v takovém případě Němcová velmi sugestivně tuto jejich bolest a utrpení líčí: „Chodila se svou bolestí dlouho po světě, zchodila si nohy do krve, vyplakala tvář do bleda, a přece nenašla svého miláčka.“9. V jiných případech vyjadřuje i soucit s jejich údělem. Erben své postavy tak detailně nepropracovává, u něj mají jediný cíl, a to splnění nějakého úkolu. Z morálních vlastností si všímá především pokory, úcty k řádu a zaměřuje se na osud hlavních hrdinů, který je jim určen již při narození: „…a podle děťátka stály tři staré babičky, celé bílé, každá měla v ruce svíci rozsvícenou. První povídá: „Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velikých nebezpečenství. Druhá povídá: A já mu dávám, aby ze všech šťastně vyvázl a byl dlouho živ. A třetí povídá: A já mu dávám za ženu tu dcerušku, co se dnes narodila tomu králi, který tu nahoře na seně leží. Nato babičky svíce zhasly a bylo zas ticho. Byly to sudičky.“10 Pokud se někdo proviní proti osudu, tak je náležitě potrestán: „A tak se stal uhlířův syn zetěm královým, jak sudička usoudila, a král – snad ještě pořád tam převáží přes černé moře!“11 Postavy u Boženy Němcové jsou aktivní, překážky, které jsou jim kladeny do cesty, překonávají pomocí vlastního rozumu (O chytré princezně) nebo s přičiněním zvířat (O kocouru, kohoutu a kose), kouzelných předmětů (O Nesytovi) a v neposlední řadě také s boží pomocí (Bratr a sestra). Vzhledem k tomu, že se Božena Němcová snažila co nejvíce přiblížit a pochopit lidové vrstvy, dávala svým hrdinům jména, která většinou evokují jejich typické vlastnosti (Treperenda, Kráska, Lidumila, Milostín, Hostivít, Dobromil), některá jména dává také do kontrastu – zlo versus dobro (Dobrunka, Zloboha). Vedle těchto zvláštních jmen používá i klasická (Honzík, Mařenka, Petr, Jiřík, Bohdanka). Naproti tomu postavy Erbenovy nejsou tak aktivní jako u Němcové, jejich aktivita je omezena, často nevítězí rozumem, ale díky pomoci kouzelných věcí a chytrých zvířat, která cestou potkají a ta jim ochotně nabídnou svou pomoc (Drak dvanáctihlavý, Dvojčata). Snaží se odstranit zlo, které brání rovnováze. Často jednají za 15
účelem splnit přání otce (Živá voda, Pták Ohnivák a liška Ryška). Svým hlavním postavám většinou nedává jména, vystačí si s obecným pojmenováním jako král, syn, dcera, otec. Pouze výjimečně jim je dává podle charakteristických rysů (Zlatovláska, Plaváček). Jen v několika málo pohádkách nalezneme klasická křestní jména (Liduška, Jiřík, Ivan, Marie). Němcová i Erben se nezaměřují jen na charaktery, ale snaží se postavy přiblížit i pomocí popisů, a to jak kladných, tak i záporných hrdinů. „…a naproti němu vyjde čarodějnice; místo vlasů se jí točila po skráních samá háďata, v očích ji seděli bazilišci, a když otevřela vpadlá bezzubá ústa, vykukovala z nich hadí žihadla; nos měla jako orličí zobák, tváře zkrabacené a bradu, která jako pahrbek vyčnívala, obrostlou zrzavými vlásky. Na shrbeném těle visel šedivý rubáš, okolo něhož na místě pasu had se otáčel.“12 Popis černokněžníka u Erbena je v porovnání s popisem Němcové velmi chudý na detaily, z toho důvodu, aby neodváděl pozornost od děje: „…shrbený stařec v dlouhém černém oděvu, hlavu holou, šedivé vousy po kolena a místo opasku tři železné obruče.“13
3.3 Vnější svět Němcová pohádky tak zvaně beletrizovala, vnášela do nich skutečnost pomocí postav lidového světa, pomocí popisu pracovních zvyklostí a dalších výjevů z vesnického života. I když většinou vycházela z kouzelných báchorek, její vyprávění se postupně zreálňovala, ubývalo v nich také kouzelných prvků a tím nastiňovala obraz společenských poměrů. „Od božího rána až do samého večera pálil v lese uhlí, které pak, když ho měl hodnou zásobu, po dědinách rozvážel, to bylo jeho živobytí“14 (Jak Jaromil k štěstí přišel). Erben se spokojil pouze s prostým pojmenováním, postavy tak bohatě nepopisoval, společenské postavení a zaměstnání bylo pouze zkratkovité, konkrétně ve Třech zlatých vlasech děda Vševěda: „…král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Zůstával tam uhlíř.“15 Z toho je patrné, že styl a jazyk u něj směřoval stále důsledněji k lehkosti a prostotě.
16
Do svých pohádek Němcová vkládala vedlejší časová pásma, rozvíjela dějové epizody, a tím zvyšovala napětí a dramatičnost. Nezapomínala na citovou stránku, hlavně poukazovala na lásku, důvěru ve věčnou dobrotu, která vládne světem. Detailně se zabývala a popisovala i nejrůznější zvyky, které k vesnickému prostředí neodmyslitelně patřily: „Bylo to večer před svatým Janem Křtitelem, a po vesnici ozýval se hluk a křik chasy, která se hnala s dřívím pálit oheň svatojánský na vrchu nedaleko starého hradu (…) Když se hranice narovnala a zapálila, popadla se chasa za ruce a začala okolo ohně skákat a zpívat.“16 Velkou pozornost soustředila i na dokonalé popisy dobového oblečení: „…sukni měla jen z cajku, ale čistou a pentlí obroubenou, k tomu šněrovačku z damašku a košilku bílou jako sníh.“17 V Erbenových pohádkách nenalezneme téměř žádný popis, uvádí jen to, co je pro něj podstatné, používá stálé výrazové prostředky a podobné je to i s dějem. Má vždy pevnou kompozici, postupuje logicky, usiluje o nadčasovost a objektivitu, používá symbolů, které se vztahují k přírodním jevům, lidskému životu, což dokládá, že k pohádce přistupoval jako k mýtu. Pouze v pohádce Sněhurka lze nalézt nepatrné zmínky o zvycích, které se slaví, ať už se jedná o den svatého Jana nebo vítání jara na vesnici: „...a začaly zpívat: Vesno krásná! na čem jsi přišla? na čem jsi přijela? – Na rozsošce, na brance!“18 Souznění člověka s přírodou bylo pro Němcovou důležité a neodmyslitelně patřilo k jejím pohádkám. Detailnímu vykreslení přírody se věnovala stejně pečlivě jako popisům charakterových vlastností svých postav. „Kolem zámku byla zahrada, v níž kvítka, jakých nikdy nebyl viděl, milostně se houpala, ptáci pestrobarevného peří poletovali po vonných stromech, jejichž větve se tíží lahodného ovoce k zemi skláněly.“19 Její popis nebyl omezen jen na krásy okolního světa, realisticky se snažila zachytit i smutnou a temnou krajinu: „Místo zahrad byla okolo něho bahna a suchopáry, kde ani bodlák nerostl; místo zdí byl tu černý plot, na němž kolem dokola cosi nastrkáno bylo (…) a patřil, že jsou to samé člověčí lebky!“20 Přestože soucítí s chudými sociálními vrstvami, její popisy obydlí a prostředí, ve kterém žijí, se objevují jen zřídka, a jsou velmi strohá: „…matka její byla vdova a neměla svého jmění více než roztrhanou chaloupku a dvě kozy…“21, naproti tomu s velkou fantazií líčí královské komnaty: „Zlatem a stříbrem byly stěny a podlahy v královských komnatách vykládány, po hedvábí a damašku se chodilo…“22
17
Erben nepotřebuje k popisu přírody dlouhé a rozsáhlé pasáže, stejně jako u popisu postav si vystačí jen s náznaky a čtenáři tak ponechává volné pole pro jeho fantazii. Pouze v pohádkách Sněhurka a Dlouhý, Široký a Bystrozraký nás překvapí více detailnějším popisem: „…byli za lesem. Před nimi byla daleká široká rovina, a za tou rovinou vysoké šedivé skály, jako zdi velikého města, a hory porostlé lesem.“23 Pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký je asi jediná, ve které si Erben pohrává s detaily, důkazem toho je i popis komnaty: „Tu byla veliká okrouhlá síň, strop modrý jako nebe v jasné noci, stříbrné hvězdy třpytily se na něm; podlaha zelený hedvábný koberec, a kolem ve zdi dvanácte vysokých oken ve zlatých rámcích, a v každém okně na skle křišťálovém byla panna duhovými barvami vyobrazená…“24 Pokud se hlavní hrdinové dostávají do cizího prostředí a k neznámému zámku, používá pro jeho popis různých přívlastků, jako například „železný zámek“ (Dlouhý, Široký, Bystrozraký), „křišťálový zámek“ (Zlatovláska), „měděný, stříbrný a zlatý zámek“ (Pták Ohnivák a liška Ryška), se „stříbrným zámkem“ se setkáme i v pohádce Živá voda. U obou popisy obydlí slouží pouze pro dokreslení děje, jsou spíše doplňkem. Z pohádek Němcové můžeme vypozorovat, že pokud hlavní hrdina pochází z chudých poměrů, v závěru se mění jeho společenské postavení a on zůstává žít na zámku. Ale tato změna prostředí ho natolik morálně neovlivní a i jako král soucítí se svými poddanými: „…neb měli bohatství dost a dost. Žili spokojeně a šťastně a poddaným činili dobře.“25
3.4 Sny a božský zásah Typickým znakem pro pohádky Němcové jsou sny, které předznamenávají určitou událost a ta se pak mění ve skutečnost. Sny a jejich vyplnění jsou základem pro pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele, O zlatém kolovrátku, O černé princezně, Vodní paní, Jak Jaromil k štěstí přišel a v mnoha jiných. Dalším velmi častým aspektem v jejích pohádkách je víra v Boha a vztah člověka k němu. To je patrné zejména při pozdravech lidí: „Požehnej vám ho pánbůh.“ „Pomáhej pánbůh.“, „Pochválen buď Ježíš Kristus.“. Bůh je pro ni příčinou všeho: „I vyslyšel pánbůh jeho prosbu, a žena mu porodila syna.“26, a pro hrdiny pevnou a
18
stálou oporou a v mnohém se na jeho pomoc spoléhají: „Hoši, pravil Mikeš, když hospodský dokončil, neřekl jsem na cestě, že se o nás pánbůh postará, tu to máte!“27 Bůh zde nevystupuje jen jako pomocník pro ty, kteří se k němu obrací, ale pokud se někdo od něj odvrátí, rouhá se nebo je bezbožný, trestu neujde (Tři zlatá péra, O Popelce). Erben na sen neklade takový důraz jako Němcová, proto se s ním setkáváme jen v pohádce Živá voda. Také vazba na Boha není tak patrná a jednoznačná, lidé k němu nevzhlíží jako k něčemu, co je nad světem. Ježíš Kristus se svatým Petrem pouze světem lidí prochází, hodným pomáhají a zlé po zásluze trestají. ( Dobře tak, že je smrt na světě, Pán Bůh dědoušek). V pohádce Bůh ví, čím člověka trestati můžeme nalézt i trest za rouhání se, z boháče se stane chudák, a jeho peníze se k němu nechtějí vrátit: „…peníze překročil a odešel. A hospodář jak omámený na to patřil, a potom povídá nahlas: Rozhněval pána Boha!“28 S Boží pomocí se v Pohádce Sněhurka změní dítě ze sněhu, které si starý sedlák s jeho ženou vytvoří, v překrásnou holčičku bílou jako sníh. Boží pomoc je patrná i v pohádce Almužna, kdy se chudá Janová smiluje nad nuzným žebrákem, za to ji Bůh odmění a potrestá lakomou Blažkovou, která žebráka vyhnala.
19
4. Pohádkové prvky Stejně jako v jiných lidových pohádkách se u obou autorů vyskytuje číselná symbolika, většinou jde o číslovky dva, tři, sedm, dvanáct. Erben navíc ještě používá symbol času. „Řeka teče a léta minou a z hocha stal se krásný mládenec…“29 tímto nenásilným způsoben v Erbenově pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda uplyne dvacet let od té doby, co rybáři připlavalo po řece dítě. Stejně dlouhý čas převáží převozník pocestné, jabloň nerodí omlazující jablka a studna nedává živou vodu. Symbolika času je zde zachycena i v podobě děda Vševěda, který představuje slunce a jeho cestu po nebi a tím i plynutí dne. „…Děd Vševěd je můj syn, jasné slunce: ráno je pacholátkem, v poledne mužem a večer starým dědem.“30 Typické je pro Erbena, že děti rodičům, které jsou jim dány zázrakem, rostou podstatně rychleji než normální lidé. „A Sněhurka rostla, ne po dnech, ale po hodinách, a co den byla větší.“31 Na konci zimy měla třináct let. V Živé vodě se zakleté princezně po jejim vysvobození narodí syn, který také roste velmi rychle a to tak, že rostl po dnech nikoli po rocích. Ve Dvojčatech se královským rodičům narodí dva syni: „Ti dva synáčkové královici rostli, ale ne tak, jako jiní lidé pomalu rostou; když jim byl rok, byli jako sedmiletí chlapci, když jim byly dvě léta, byli jako hoši, co mají čtrnáct let, a když jim byly tří léta, byli už dospělí jako jiní jednadvacetiletí mládenci…“32 Plynutí času je u Erbena popisováno i na růstu stromu, který také roste zázračnou rychlostí v pohádce Jabloňová panna. Přes noc se tři kapky krve vsákly do země a zapustily kořeny, ráno vyrostl tenký proutek, v poledne z něj byl štěp a večer se na něm objevil jediný květ, který symbolizoval duši zakleté princezny. Podobné je to i se zlatým jablkem v pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška. „Měla každý den jedno jablko, a bylo zlaté: ráno odkvetlo, ve dne vzrostlo a do noci dozrálo, a druhé ráno kvetlo zas jiné.“33 Oba pracují také s nadpřirozenými pohádkovými bytostmi a kouzelnými předměty. V jejich dílech nalezneme i různá zvířata, která dokáží mluvit a pomáhají hrdinům při plnění jejich úkolů.
20
4.1 Numeralistika U Boženy Němcové se čísla objevují v souvislosti s počtem dětí, většinou se tedy jedná o dva až tři sourozence, jako například v pohádce Chytrá horákyně (zde se objevují dva bratři, kdy jeden je chudý a druhý bohatý), O třech zakletých psích (hlavními postavami jsou dvě děti, dcera a syn sedláka), O Popelce (tři sestry), O kocouru, kohoutu a kose (tři bratři), ale setkáváme se zde i s osmi dětmi (Sedmero krkavců), a dokonce i s třiceti dvěma (Šternberk). Dále pak s plněním tří zadaných úkolů: přinést perlu, zlatou růži, přebrat pytel popela s mákem (O Jozovi a Jankovi). Číslovka tři se objevuje i v souvislosti s časem, kdy například v pohádce Noční stráž musí kantor hlídat po tři noci mrtvolu mlynáře za to, že mu šel mlynář za kmotra. „…ba ani ten dluh nechci, jestli se uvolíte, že u mne tři noci po smrti hlídat budete.“34 V některých dalších pohádkách se číslovka tři objevuje i v souvislosti se dnem, a to v pohádce O Jozovi a Jankovi, kdy Janek za tři dny vysvobodil princeznu nebo v Sedmero krkavcích se Bohdance za tři dny po odjezdu krále, který jel na návštěvu ke svému příteli, narodil syn. Často používanou číslovkou je u Němcové také sedmička, která se většinou pojí se dny, nocemi (O Jozovi a Jankovi), léty (O Nesytovi) a v neposlední řadě i s popisem prostoru: „Co nesnází zkusil, dříve než těch sedm řek přeplaval, sedm lesů přešel a sedmero hor přelezl, nedá se ani vypsati…“35 (O černé princezně). Poslední, často se opakující číslovkou, je dvanáctka, kterou nalezneme v pohádce O dvanácti měsíčkách, O Nesytovi, který ve svých dvanácti letech odešel do světa a v pohádce O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, kde musí princ Silomil uhlídat dvanáct železných hřebců, podojit dvanáct divokých krav, aby získal koně stříbrohřívka a pomocí něho vysvobodil svoji milou. Erbenova číselná symbolika je poněkud chudší než u Němcové, nejčastěji pracuje s čísly tři a dvanáct, ale můžeme v jeho pohádkách najít i číslovku dva nebo sedm a to v pohádce Sedm Simeonův, kdy se vdově po sedlákovi narodí sedm synů, jeden od druhého k nepoznání. Většinou se tedy u něj objevují tři sourozenci (Živá voda), tři pomocníci (Drak dvanáctihlavý), tři úkoly (Zlatovláska, Pták Ohnivák a liška Ryška), tři cesty nebo tři zámky (Pták Ohnivák a liška Ryška) a také tři vlasy (Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda). V pohádce O třech přadlenách musí Libuška sepříst tři komnaty, pomohou jí
21
tři přadleny, které se objeví po tom, co ji královna třikrát vynadá za to, že ještě nic neupředla. V Pověsti o studánce Litoše si Holeček vybral jednu ze tří divoženek, které se u studánky objevily od toho, co je poprvé spatřil, až po třech dnech. Jeho žena potom sklidila obilí, protože věděla, že za tři dny přijde bouře. V pohádce Dvojčata pozoruje mladý král světlo v lese po tři dny, nakonec se tam vydá, za tři dny se ve městě objeví jeho dvojče a vše se opakuje. V pohádce Jabloňová panna se také objevuje číslovka tři, ať už v souvislosti se třemi jablky, kapkami krve, páry koní nebo počtem holubic. Číslovka dvanáct se pojí s odměnou za splněné úkoly „…daroval Plaváčkovi dvanáct koní bílých jako labutě (…) dvanáct koní vraných jako havrani.“36 V pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký si mladý královic vybírá svou nevěstu z dvanácti panen ve dvanácti oknech. Ve Zlatovlásce vybírá Jiřík nevěstu pro svého krále z dvanácti královských dcer. Se dvanácti černými ptáky, dvanácti zlatými ptáky, s dvanácti vranými koni, dvanácti bílými koni se setká i nejmladší královic na cestě za koněm Zlatohřívákem a ptákem Ohnivákem v pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška. Výjimečně se u něj objevuje i číslovka dva, což je patrné i z názvu pohádky Dvojčata, kdy se královně narodí dva syni, kobyle dvě hříbata, fence dva psi a v zahradě vyrostou dva meče. Dva bratři se objevují i v pohádce Rozum a Štěstí nebo Boháč a chudák. Ve Zlatovlásce Jiřík zachrání dva krkavce od smrti a o Zlatovlásčiny vlasy se perou dva ptáčci. V pohádce Hádanka se o krásnou královnu ucházejí dva nápadníci. „Mnoho ženichů se o ni ucházelo, a mezi nimi byli dva královici, které nejraději viděla. Ale že sobě oba dva nemohla vzít, oblíbila si konečně z nich jednoho a druhého odbyla.“37
4.2 Nadpřirozené pohádkové bytosti K pohádkám neodmyslitelně patří i nadpřirozené bytosti, které vystupují v kladné nebo záporné roli. I když oba mohou vybírat z velkého množství těchto bytostí, jež jim nabízí česká lidová tvorba, je jejich výběr omezený. Zaměříme se nejdříve na bytosti, které se objevují u Němcové, ty většinou pomáhají chudým lidem přemoci jejich protivníky. V pohádce Čertův švagr přijme čert Petra do služby, a tím ho zachrání před zlou macechou a vojnou. Po sedmi letech ho za službu obdaruje bezedným měšcem a dopomůže mu ke knížecí dceři. Postava čerta se
22
objevuje i v pohádce Čert a Káča, O Nesytovi a v pohádce O Jozovi a Jankovi, kde Janek pomohl čertům od rvačky, a když se ocitl v nouzi, pomohli zase oni jemu. Čert se objevuje i v pohádce Chytrá princezna, kde nejdříve pomohl Jirkovi získat krásnou princeznu, s příslibem, že si pro něj za dvacet let přijde. Jelikož byla Jiříkova žena velmi chytrá, podařilo se jí čerta přelstít. Vedle čertů se v jejích pohádkách můžeme setkat i s vodní paní, která pomohla královně kouzelným jablkem k synovi, po jeho narození mu předpověděla osud, stala se jeho ochránkyní a její zásluhou si našel i svou ženu. „Jsem vodní paní a příbuzná tvého rodu. Vím, že si přeješ, abys jen jedinké dítě měla; protož poslyš, co pravím. Až se probudíš, spatříš nad sebou na stromě jablko; to vezmi a sněz, a tvé přání se vyplní. Až budeš mít syna, pak mě opět uhlídáš.“38 Objevuje se zde i postava lesní ženky, ve stejnojmenné pohádce, která odmění mladičkou dívku Bětušku za to, že s ní po tři dny v pravé poledne tancovala. V pohádce Jak Jaromil k štěstí přišel se hlavní hrdina dostává do podzemního ráje, kde víly a skřítkové hlídají prameny života země. Seznámí se s královskou dcerou Narciskou, která jej provází zahradou vil, seznamuje ho se skřítky, kteří opatrují zlato a drahokamy a přivede ho k vodním vílám a do paláce dětí ohně. Darem od vil dostává kouzelné předměty, které mu pomohou později uzdravit slepou a nemocnou princeznu Boleslavu. „I podivil se Jaromil kráse všeliké. Lehkonohé víly kolem obskakovaly a na sličného hocha se usmívaly, nejkrásnější ale pohroužila se do vody a v okamžení zase vyplula a Jaromilu perlovou mušli podala…“39 V několika pohádkách se jako zlé nadpřirozené bytosti objevují i čarodějnice. V pohádce O bílém hadu zakleje prince v hada, v pohádce O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku si princ Silomil u zlé čarodějnice musí vysloužit koně stříbrohřívka a v pohádce Bratr a sestra jsou tito sourozenci zlou čarodějnicí zakleti do zvířat. Ve Zlatém vrchu uvězní čarodějnice Čekanku a v pohádce Divotvorný meč jde Vojtěch k čarodějnici do služby, zde zachrání vychrtlého koníka, a ten mu pomůže ukrást čarodějnici divotvorný meč. V díle Erbenově by se těžko hledala osoba, která pomáhá, většinou jen škodí nebo je přechytračena, což je patrné v pohádce Ševc a čert, která je navíc psána v hanáckém nářečí. Sám Erben pocházel z rodiny chudého obuvníka, a není tedy divu, že s chutí zpracoval anekdotickou legendu o tom, jak chytrý švec přelstí nejen čerta, ale dokonce i po smrti svatého Petra, který jej nechce pustit do nebe. „…Poď rač ož do pekla! já so hotové se svéma. Milé čert ode pňa casnoval sebó sem tam, ale ani hni. To ševc na něho zhorta: Neřekl sem já tobě, ešle přendeš, dež nebodo hotové, a až se 23
zpravim, šle nebodeš chtě tož odřiť, aby sis mě nežádal? já chco iť, a te nechceš; (…) Jak se divile, dež vlasnima očma viděle, jak švec čertovi smoli záda. Dež ho ož dosť zmaloval, tekže chodák ani čertovi nebel podobné, postil ho…“40 Postava čerta se vyskytuje i v pohádce Čert a cikán, která je založena na podobném principu jako předcházející. V pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký se objevuje zlý černokněžník věznící krásnou princeznu, jež má na opasku tři obruče symbolizující jeho život. Erben vytvořil i samostatné cykly o vodnících. Ve skutečnosti tu jde o stručné zápisy lidových pověstí, jak se vodník zjevoval v Praze a Podskalí, jde o vodníky, kteří chytali lidské dušičky utopených a střádali si je do hrníčků pod pokličky, ty pak hlídala vodníkova žena nebo děvečka. Neopomenul ani rarachy a šetky, kteří lidem více škodí a vysmívají se jim, než pomáhají. Jsou ale i výjimky: „Tak raráš opatřil sedlákovi peníze. Sedlák si koupil mladé koně, zřídil si pěkné hospodářství, a dokavad měl toho pacholka u sebe, nikdy mu na ničem nescházelo.“41 V pohádce Pověst o studánce Litoše si mladý sedlák Holeček vybere za ženu jednu ze tří divoženek, které se chodily do studánky koupat. Nakonec doplatil sám na to, že svou ženu, která mu chtěla v dobrém pomoci, vyhodil. Od té doby ji už nikdy nespatřil. „Tu teprv sedlo Holečkovi na rozum, že Linda nebyla bytostí jako jiní lidé, a že předvídajíc krupobití, aspoň něco zachránit chtěla.“42 Mezi nadpřirozené bytosti by se dal zařadit i malý klouček, kterého si otec vyřezal z pařezu a přinesl domů ženě jako jejich vytouženého syna. Otesánek se jim ale nepěkně odměnil: „Otesánek se na ni zaškaredil a povídá: Jed jsem, sněd jsem: / kaši z rendlíka, / ucháč mlíka, / pecen chleba, / mámu – tátu, / děvečku s jetelem, / sedláka se senem, / pasáka s prasaty, / ovčáka s jehňaty - / a tebe taky ještě sním!“43 Nakonec vše dobře dopadlo a všechny, jež snědl, vysvobodila babička, která mu motykou rozpárala břicho. V pohádce Vousy na loket a člověk na píď přemohl a zabil mladý jonák zlého pidimužíka, který věznil tři krásné panny dole pod zemí ve druhém světě. U obou autorů se objevuje postava Smolíčka a jelena se zlatými parohy. U Němcové v pohádce O Smolíčkovi, u Erbena v pohádce Jezinky. Rozdílné jsou nejen názvy, ale i pojmenování zlých nadpřirozených bytostí, které se zde vyskytují. Němcová si pro ně zvolila jméno jeskyňky, které zdůvodňuje tím, že se jedná o zlé lesní ženy bydlící v jeskyních, Erben je pojmenovává jako jezinky bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení. V obou případech nakonec pohádka skončí dobře, a to záchranou Smolíčka jeho věrným kamarádem jelenem. Z pohádky je patrné i ponaučení, kdy jelen sice Smolíčka varoval, aby jim neotvíral dveře, že ho unesou, ale on přesto neposlechl. 24
Nakonec byl za svůj nerozvážný čin potrestán. Jelen ho zachránil v poslední chvíli, kdy se ho chystaly upéct. „Potom už Smolíček vždycky poslouchal jelena a nikdy nikomu neotevřel, a jezinky potom už taky nikdy víc nepřišly.“44 „Doma ale Smolíček dostal co proto a plakal a slíbil, že už bude vždycky poslouchat a že nikdy více jeskyňkám neotevře, a taky neotevřel.“45 U Erbena se potom objevují jezinky ještě jednou, ale všechny tři jsou nakonec přechytračeny sirotkem a musí vrátit starci jeho oči, které mu vylouply a stařec byl od té doby slepý. Erben dokonce zživotňuje Rozum a Štěstí ve stejnojmenné pohádce. Se Štěstím, jako živou bytostí se pak setkáváme i v pohádce Boháč a chudák, kdy se objevuje v protikladu s Bídou. Štěstí dopomůže chudákovi k bohatství a bohatý je potrestán za svou závist Bídou. „Ale bratr jeho byl neupřímný a záviděl mu toho Štěstí. Ubíraje se domů neustále přemýšlel, jak by na bratra svého mohl zase Bídu poslati.“46
4.3 Nereálné předměty Jsou typické především pro Erbenovy pohádky, k jeho oblíbeným zázračným předmětům patří hlavně živá voda, vyskytující se hned v několika jeho pohádkách. Pomáhá hrdinovi od jeho špatného osudu, a tím mu často zachrání život. Ve Dvojčatech díky ní může mladší bratr vysvobodit svého zkamenělého sourozence, kterého i s jeho koněm a psem promění v kámen babice pomocí čarovného proutku. „Tu vytáhla proutek, švihla koně Bělouše a psa Hnědouše a hned oba zkameněli, a než se toho mladý král nadál, přitočila se k němu, švihla ho proutkem a hned taky zkameněl.“47 V Živé vodě se s její pomocí vrátí starému otci zrak. Ve Zlatovlásce pomůže Jiříkovi hned třikrát, poprvé k získání Zlatovlásky, když zachrání mouchu před jistou smrti, podruhé vrátí život jemu samému. V protikladu k živé vodě se zde objevuje i voda mrtvá, s jejíž pomocí mu useknutá hlava přiroste k tělu. Potřetí mu obě vody pomůžou, díky závisti starého krále, k získání trůnu. Podobným způsobem je zachráněn i mladý královic v pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška, kde ho jeho vlastní bratři připraví o život.
25
S pomocí kouzelného obušku získá švec zpět své odcizené věci (kouzelný ubrousek a oslíka, který sype dukáty), ty mu závistivá kmotra v hospodě vyměnila za obyčejné. (Obuchu, hýbej se!) Za zmínku také stojí, i přesto, že nejde přímo o kouzelný předmět, ale spíše o zvíře s kouzelnou mocí, had v Erbenově Zlatovlásce. Má totiž takovou moc, že každý kdo jej sní, nebo jen kousek z něj ochutná, bude rozumět všem zvířatům ve vodě, na souši i v povětří. Jeho zásluhou se mladému sloužícímu Jiříkovi dostane Zlatovláska za ženu. „Když to bylo upečeno, vzal kouštíček na jazyk a pochutnával. Vtom slyší kolem uší něco bzučet: Nám taky něco! Nám taky něco! Jiřík se ohlíží, co to, a nevidí než několik much, co v kuchyni lítaly.“48 Němcová s nimi pracuje jen velmi omezeně, i tak je nalezneme třeba v pohádkách O zlatém kolovrátku (zpívající kolovrat), Tři zlatá péra (léčivá voda, zlatá jablka), O Nesytovi (kouzelný kabát) a Čertův švagr (bezedný měšec s dukáty). Dalším kouzelným předmětem byl divotvorný meč, ve stejnojmenné pohádce, který na povel sekal hlavy nepřátelům. Ve Zlatém vrchu se objevují dva kouzelné předměty, zlaté sedlo, které mělo tu moc, že pokud si někdo přál ocitnout se na určitém místě, sedlo jej tam přeneslo. Druhým předmětem byly dvanáctimílové boty, s jejích pomocí unikl Libor s Čekankou před čarodějnicí. Jejím hrdinům pomáhají většinou převtělení lidé. Jedná se o zemřelé matky, které se snaží svým dětem na cestě plné nástrah pomoci. V pohádce Bratr a sestra byli oba sourozenci postupně zakleti čarodějnicí, a díky pomoci jejich matky, která byla převtělena ve vlaštovku, se nakonec podařilo kouzlo čarodějnice zlomit. „V soumraku přiletí malá vlaštovička, sedne vedle mne na větev (…) Poslechni mé rady, já jsem vaše matka!“49 V pohádce Divotvorný meč se matka převtělila do koně a svému synu Vojtěchovi dopomohla ke štěstí. U Erbena se s převtělením setkáme jen v pohádce Živá voda, kdy pomůže mladému princi k živé vodě vlk, který jej potom ještě zachrání od smrti hladem, když ho jeho otec dá zazdít do věže. Vlk je převtělená duše dlužníka, kterého vykoupil a nechal pohřbít, tak jak si zasloužil. „Musím tě opustit! Děkuji ti za službu, cos mi prokázal; nebo věz, že jsem já duch onoho nebožtíka, za kteréhos dluhy zaplatil a dal ho pochovat, a proto jsem se ti musel odsloužit.“50
26
4.4 Zvířata a jejich pomoc V pohádkách se setkáváme nejen s kouzelnými předměty a nadpřirozenými bytostmi, ale také se zvířecími nebo lidskými pomocníky. Pro zvířecí hrdiny je charakteristická chytrost a ochota pomoci hlavnímu hrdinovi, aby dosáhl svého štěstí. Typickým rysem zvířat je to, že dokáží mluvit. S pomocí vlka, medvěda a lva přemůže mladý myslivec dvanáctihlavého draka ve stejnojmenné pohádce, ti mu pomoc přislíbí za to, že jim ušetří jejich životy a nezastřelí je. V pohádce Pták Ohnivák a liška Ryška se stává průvodkyní pro mladého královice chytrá lištička, se kterou se rozdělil, jako jediný ze tří bratrů o své jídlo, a ta se mu pak odvděčí. S její pomocí získá pro svého otce ptáka Ohniváka a pro sebe koně Zlatohříváka a k tomu ještě krásnou zlatovlasou ženu. Vrátí mu dokonce i život, o který jej připraví jeho závistiví bratři. Ke Zlatovlásce dopomohou i Jiříkovi zvířata, ať už se jedná o mravence, které uchrání před ohněm, krkavce, které nasytí, rybu, kterou zachrání před rybáři, když ji chtějí sníst nebo mouchu, na níž si chce pochutnat odporný pavouk. „Jiří se dlouho nerozmýšlel, skočil z koně a vrazil mu do boku meč, aby krkavčata měla co žrát. „Až budeš toho potřebovat, krákoraly vesele, vzpomeň si na nás, a taky ti pomůžem.“51 Erbenovým hlavním pohádkovým hrdinům často pomáhají i bytosti podobné lidským, ale s nadpřirozenými schopnostmi. Může nás o tom přesvědčit pohádka Dlouhý, Široký, Bystrozraký, kdy tři zvláštní tovaryši pomohou mladému královici vysvobodit zakletou princeznu od zlého černokněžníka. „I začal se Dlouhý natahovat, tělo jeho kvapem rostlo, až byl tak vysoký jako ta jedle (…) sic by ho byl i s koněm Široký zamačkal, jak mu břicho kvapně na všecky strany rostlo (…) já zavázanýma očima vidím tak jako jiný nezavázanýma; a když si je rozvážu, skrz naskrz všecko prohlédnu; a když se bystře na něco podívám, chytne to plamenem, a co nemůže hořet, rozskočí se v kusy.“52 Na stejné bázi je založena i pohádka Jirka s kozú, kde se také vyskytují tři pomocníci s nevídanými schopnostmi. Chudé Libušce pomůžou tři staré a šeredné přadleny sepříst tři komnaty až po okraj plné přádla a díky nim si vezme královského syna a už nikdy nemusí příst. V pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda pomáhá mladému Plaváčkovi na jeho dlouhé cestě sudička, která mu předpověděla, že si vezme za ženu královskou dceru. Díky Rozumu a Štěstí, ve stejnojmenné pohádce, se dostala královská dcera za ženu mladému sedláckému synovi.
27
I v pohádkách Boženy Němcové se můžeme setkat se zvířecími pomocníky. Většinou se jedná o koně, kteří po vykonaném úkolu zmizí, jako například v pohádce Šternberk anebo Princ Bajaja, kde se kůň stává nejen jeho ochráncem a rádcem, ale i věrným přítelem, s jehož pomocí nakonec Bajaja získá princeznu Slavěnu za ženu. V pohádce O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku je přátelství koně stříbrohřívka se Silomilem natolik silné, že kůň po mnohých dobrodružstvích s nimi zůstává. Kůň pomáhá hlavnímu hrdinovi i v pohádce Divotvorný meč, kde je do něj převtělena zemřelá matka Vojtěcha. Poté, co splní své poslání, musí Vojtěch vysvobodit i její duši, a to tím, že usekne koni hlavu a jeho matka se promění v bílou holubici a odletí. „Vzal meč a jednou ranou uťal bělouškovi hlavu. Vtom vylítla z něho bílá holubička, zatřepetala křídloma a ze skály ulítla.“53 S podobný motivem se můžeme setkat i v pohádce O třech zakletých psích, které mladý Vítek získá výměnou za ovce. „…černý se jmenuje Lámej; pro co ho pošlete, to vám přinese, železo rozláme a padesát mužů v okamžení roztrhá. Ten zrzavý se jmenuje Trhej; železo ovšem neláme, ale všecko vám také přinese, a sto mužů roztrhá jako hračku. Ten bílý se jmenuje Pozor a rozumí všemu, co mu řeknete, na všecko dá pozor a všeho si všimne.“54 Poté, co mu pomohli, zjistil, že to jsou zakletí bratři z knížecího rodu, a že je může vysvobodit jedině tím, že jim utne hlavy. Což také udělal, psi se proměnili v bílé holubice a zmizely v oblacích. Mezi další pomocníky, kteří se v jejích pohádkách objevují, patří kocour, kohout, laňka, žabka, ryba a jiní. V pohádce O kocouru, kohoutu a kose dopomohla zvířata bratrům k bohatství. Dále pak v pohádce O třech bratřích dovedla laňka hlavního hrdinu k cíli jeho cesty a nakonec zmizela. V obou jmenovaných pohádkách zvířata s lidmi nemluví, pouze plní to, co mají. V pohádce O třech sestrách a O Jozovi a Jankovi už opět zvířata k lidem promlouvají. Ať už jde o žábu, která vytáhla ze studny Anuščiny tři oříšky a pověděla jí, co se v nich ukrývá, nebo o mravence, kteří Jankovi přeberou pytel popela a pytel máku, a rybu, jež mu přinesla z moře perlu. Vedle zvířat, která lidským hrdinům pomáhají, se u Němcové i Erbena objevují zvířata, která se je snaží zabít, ale k pohádkám neodmyslitelně patří, jedná se o draky. V pohádce Dvojčata se objevuje jednohlavý drak, který si každý rok žádá jednu pannu jako oběť. Drak vyžadující oběť se objevuje i v pohádce Drak dvanáctihlavý. „Z toho jezera vychází už od roka ukrutný velikánský drak, ten má dvanácte hlav a vyhrožoval nám, nedáme-li mu každý nový měsíc jednu pannu, že všecky naše pole a luka zkazí,
28
dobytek sežere, město rozboří a nás všecky podáví.“55 S dvanáctihlavým drakem se utká i královic z pohádky Živá voda, kterého zabije a tím vysvobodí království od zakletí. U Němcové se princ Bajaja utká hned se třemi draky postupně, první má devět, druhý osmnáct a třetí dvacet sedm hlav. Ze spárů devítihlavého draka vysvobodí Vítek jedinou královskou dceru. „…a zlá saň vystrčila hlavu. Byla to hrůza, a Vítkovi vlasy na hlavě vstávaly; ale ještě více se lekl, když ještě jedna, pak dvě, tři, až devět hlav vylezlo, oči se v nich jako ohnivé koule válely, jazyky jako hořící meče vyšlehovaly, až se ta ukrutná netvora celá ven vyvalila.“56
4.5 Zvířecí pohádky U obou autorů se setkáváme s typem zvířecích pohádek, ale opět můžeme vypozorovat jejich rozdílné zpracování. Pohádky mají mravní ponaučení podobně jako bajky. Němcová k tématu přistupuje realisticky, a proto zvířata, která se provinila, v závěru umírají. Erben se drží klasických pohádkových konců, protože věří v nápravu proviněných. Odlišnosti můžeme vypozorovat v pohádce se stejným námětem a postavami, kterými jsou kohoutek a slepička. Obě pohádky se liší vypravěčským stylem. V pojetí Němcové je pohádka strohá, nerýmovaná, Erbenova promluva slepičky je ve verších a více popisná. „Studánko, dej vody / mému kohoutkovi; / leží tam v oboře, / má nožky nahoře – / bojím se bojím, že umře.“57 Liší se i postavy, které slepička musí prosit, aby dostala vodu pro svého kohoutka, také příčina neštěstí je u každého jiná, podle Němcové uvízla kohoutkovi v krku jahoda a podle Erbena oříšek. U Němcové slepičku pošle studánka k lípě pro lísteček, ta ke švadleně pro šátek, švadlena ke královně Sábě, ta k ševci, ten ke svini pro štětiny, ta k mlatcům, ti k šafářce pro smetanu, ta ji pošle pro velkou plachtu trávy. Erbenova slepička postupně navštíví studánku, švadlenu, ševce, svini, sladovníka, ten chce ale mléko od krávy, ta slepičku pošle prosit louku o trávu, ta ji nedá dřív, než jí dá nebe rosičku. Erbenův kohoutek je nakonec slepičkou zachráněn, díky nebi, které se slituje. Naproti tomu Němcová nechává svého kohoutka zemřít, a tím jej trestá za jeho lakotu. „Než to všecko slepička sběhala a snesla a nazpět k ubohému kohoutkovi od studánky drobet vody přinesla, nalezla jej již mrtvého.“58 Z této pohádky plyne i mravní ponaučení, že je lepší se rozdělit, než být lakomý a chtít všechno jen pro sebe.
29
Pokud se u Němcové objevují zvířecí pohádky, končí většinou smrtí, neboť hlavní
postavy
neuposlechnou
dobře
míněných
rad.
Konkrétně
v pohádce
O neposlušných kozlatech, kdy koza nabádá svá čtyři kozlátka, aby nikomu neotvírala, když zůstanou samotné doma. Po příchodu lišky, jež se vydávala za jejich matku, se nemohla kozlátka shodnout, zda jí otevřít či ne. Začala se prát, vyrazila vrátka a liška je všechna roztrhala. V Erbenových pohádkách se objevují zvířecí hrdinové ještě v pohádkové bajce Král tchoř, popisuje závist kohoutů a slepic žábám, které si za svého krále zvolily čápa. Kohouti se však se slepicemi nemůžou dohodnout, kdo bude jejich vládcem, protože nikdo nechce poslouchat, ale všichni chtějí vládnout. Proto si raději zvolili za svého vládce úhlavního nepřítele tchoře, který touží po jejich krvi, a oni jsou mu tak vydáni na milost a nemilost.
30
5. Vliv rodiny 5.1 Společenské prostředí a rodina V pohádkách Němcové se objevují i společenské problémy, jednak jsou to nepříznivé životní podmínky, bezpráví, chudoba a poměry feudální. Východisko je nalezeno ve spravedlivé vládě, například v pohádce Jak Jaromil k štěstí přišel, poznává Jaromil v podzemní říši, jak by mělo vypadat království, ve kterém vládne spravedlivý král, který soucítí se svými poddanými. „Král musí o celou zem pečovat, jako otec o své děti, a má tedy více starostí než kterýkoli jiný člověk (…) jak mluví se mnou, tak mluví s každým poddaným, který celý den po kopcích pracuje (…) ten zámek je pro nás všecky, u jeho stolu jíme všichni. Či myslíš, že by tě tvoji poddaní milovali, kdyby na tebe pracovat museli, a pak vídali, jak ty jejich pracně vydělané peníze v rozkoších prohýříš.“ 59 Snažila se také ve svých pohádkách poukázat i na lidské vztahy. Typickým znakem pro venkovský lid bylo i kmotrovství, které se považovalo za čest. Kmotrem se mohl stát i člověk bez jakéhokoli příbuzenského vztahu. Chudobné rodiny si pro své děti vybíraly za kmotry zámožné lidi, od nichž očekávaly především pomoc v nouzi. „I přemýšlel pan kantor, koho by za kmotra udělal, aby ho přece trochu z nouze vytrhl; a tu mu přišlo na mysl, že je mlynář za nejbohatšího muže v celém okolí vyhlášen. K němu tedy šel a za kmotra ho požádal.“60 U Erbena se sociální problematika vyskytuje jen omezeně a nepřikládá jí takový důraz jako Němcová. V pohádce Jirka s kozú chudý syn pastýře sice naučí zakletou princeznu mluvit, ale král se rozhodne, že mu ji za ženu nedá, přestože to slíbil, protože Jirka nepochází z královského rodu, proto musí splnit tři úkoly, aby dokázal, že si bohatou princeznu zaslouží. „Tak voni, hdy už vidíli, že jináč není, řekli mu, haby šel, že mu tu dívčí dejí.“61 Stejně je tomu i v pohádce Rozum a Štěstí, mladý oráč Vaněk naučil královskou dceru mluvit a s pomocí Rozumu tak dosáhl úspěchu. Když ale žádal o její ruku, podle královského slibu, kdy zdůraznil, že královské slovo je zákon a pokud chce, aby se jiní řídili podle jeho zákonů, musí jim jít příkladem, poslal jej král na šibenici, tam se ho ujalo Štěstí a král si uvědomil, že měl Vaněk pravdu.
31
5.2 Rodinné vtahy Němcová klade na rodinné vztahy stejný důraz jako na sociální. V úvodu pohádky nás vždy seznámí s tím, z jakého prostředí hrdina pochází. Většinou se jedná o neúplnou rodinu, kde se objevuje často jeden z rodičů, a to otec, který má syny. V pohádce O hloupém Honzovi, Neohrožený Mikeš, Divotvorný meč má chudý otec pouze jediného syna. Dva sourozenci se objevují v pohádkách O Jozovi a Jankovi. O kocouru, kohoutu a kose jsou tři chudí bratři a v pohádce O třech bratřích tři královští. V dalších pohádkách se objevuje také otec, který ale po smrti své ženy přivede dětem domů macechu, a ta se většinou stává příčinou odchodu dětí z domova. Velmi zajímavě a výstižně popisuje příchod macechy Němcová v Čertově švagru: „Říkává se, když si chce pánbůh hodného blázna udělat, že vezme starému muži ženu. To přísloví se dokázalo na Petrovu otci; zbláznil se a vzal si místo růžence mladou ženu. Ta mu život sladila, takže za rok samou dobrotou umřel.“62 Zlá macecha vystupuje i v jiných pohádkách. O perníkové chaloupce donutí hodného otce, aby své děti zavedl do hlubokého lesa na jahody a nechal je tam. O labuti, kde zakleje svého nevlastního syna a Bratr a sestra týrá macecha děti takovým způsobem, že ty se nakonec rozhodnou raději jít do světa, než zůstat doma. V některých pohádkách se objevuje otec, který sám vychovává dceru, například V chytré horákyni, Princezna se zlatou hvězdou na čele a O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních má otec tři dcery. Příkladem neúplné rodiny je i matka, která zůstává sama se svým potomkem, ať už dcerou (Čert a Káča, Lesní ženka) nebo synem (Zlatý vrch). Pokud se ale objevují dvě děti, má matka většinou jedno raději a druhé nenávidí (O zlatém kolovrátku). Jestliže žijí otec s matkou spolu, často trpí tím, že nemají vlastní dítě. To se jim ale nakonec vždy narodí, ať už s pomocí boží (O černé princezně, O Nesytovi, Pohádka o Palečkovi) nebo s pomocí kouzla (Vodní paní). Velmi často používá Němcová úplnou rodinu. V pohádce O Slunečníku, Měsíčníku, Větrníku mají královští rodiče tři dcery a jednoho syna. Oba rodiče se třemi dcerami, pocházející z lidových vrstev, se objevují v pohádkách O Popelce a O třech sestrách. Více početná rodina se sedmi syny je v Sedmero krkavcích a poté, co jsou
32
proměněni v krkavce, se nad nešťastnými rodiči smiluje pánbůh a narodí se jim dcera, která se později vydá své ztracené bratry hledat. Dokonce se v jejích pohádkách můžeme setkat i se sirotky. S Boženkou, která ve svých šesti letech osiří a díky svému dobrému srdci pomůže trpícím, za což je odměněna dukáty (Zlaté hvězdičky), nebo s Radošem, jež ztratil v osmnácti letech oba rodiče, vyučil se zlatnickému řemeslu, vysvobodil se zakletí princeznu Liběnu a stal se z něj moudrý panovník. Erben nepotřeboval v pohádkách poukazovat na sociální tematiku tak dalece jako Němcová, u ní se vztahy v rodině stávají důvodem, proč děti opouští své rodiče. Erbenovi hrdinové opouští domov za účelem získat něco nového, objevují se u něj většinou král se syny nebo dcerami (Dlouhý, Široký, Bystrozraký, Živá voda, Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska), chudý otec se synem (Rozum a Štěstí, Drak dvanáctihlavý, Jirka s kozú) nalezneme zde i jiné rodinné vztahy, ale ty se vyskytují jen ojediněle.
33
Závěr Z celé bakalářské práce je patrné, že jak Božena Němcová, tak i Karel Jaromír Erben zpracovávali lidové náměty podle svého uvážení. V pohádkách zobrazovali své vlastní přesvědčení, názory, vize a sny. Pohádka vždy byla a snad ještě dlouho zůstane základem literatury pro děti a nejen pro ně. Vždy v ní vítězí dobro nad zlem, spravedlnost nad bezprávím a láska nad nenávistí. Hodný a spravedlivý člověk bývá odměněn a zlý po zásluze potrestán. Pohádka umožňuje člověku únik z reálného světa do světa fantazie a kouzel. Jejich osobní život měl jistý vliv i na to, že se začali věnovat pohádkám, oba totiž seznamovali s pohádkovým světem své vlastní děti. Pohádky Karla Jaromíra Erbena konventují s romantickou představou. Jeho pohádky nejsou zasazeny do žádného časového období ani konkrétního místa. Děj a charaktery postav jsou určovány rámcově, v průběhu pohádek se postavy nevyvíjí, ten kdo koná dobro, je vždy odměněn a záporné postavy bývají potrestány. Vždy postupoval podle předem promyšleného plánu. Jazyk jeho pohádek je úsporný, vyhýbal se používání zdrobnělin, kladl důraz na jednoduché popisy charakterových vlastností postav, ale i na popisy krajin a místností, které jsou stručné a výstižné, zbavené obsáhlých popisných pasáží a vedlejších dějových linií. Své pohádky odprostil od různých nahodilostí, klad důraz na její celkovou výstavbu, vyzdvihl etický význam, a tím oslabil realitu a psychologické motivace jednání postav. Především v kouzelných pohádkách chtěl poukázat na to, co je stálé a pevně dané, a co i při proměnlivosti pohádkového podání pořád trvá. Do svých pohádek zařadil vedle klasických bytostí velkou spoustu nových, zcela vymyšlených postav, které se v dnešní době již vžily. Erben byl skvělým vypravěčem, od lidových vypravěčů si poznamenával jenom základní pohádkový příběh a pak už se řídil svým vlastním básnickým citem. Z tohoto mnohdy neuhlazeného lidového materiálu vytvářel dokonalá umělecká díla. Někdy se snažil co nejvěrněji pohádku zpracovat, a proto do ní zavedl například lidové nářečí, například chodský nebo hanácký dialekt (Ševc a čert a Jirka s kozú). V jeho pohádkách můžeme vypozorovat smýšlení českého lidu, názory na svět a na člověka a také spojení s přírodou, které člověka obklopuje. Svým pohádkovým 34
hrdinům a jejich dobrodružným osudům dával mnohdy vyšší smysl a symbolický význam. To bylo dáno především tím, že v nich spatřoval pradávný odkaz víry našich předků, kteří věřili ve vítězství dobra nad temnými silami zla. Jeho pohádky nevyjadřují postoj životní rezignace, projevuje se v nich důvěra v kladné životní síly a hodnoty, ve vítězství dobra nad zlem a spravedlnosti nad bezprávím. V počátcích své tvorby, tedy v 50. letech se v jeho pohádkách dostávají do popředí králové, královny, princezny a princové. V 60. letech prostředí královských paláců a rodin opouští a zachycuje spíše lidovou víru v nadpřirozené bytosti. Zvířata, která se v jeho pohádkách objevují, mají často lidské vlastnosti a dokáží promlouvat lidskou řečí. Jejich úkolem je pomoci hlavnímu hrdinovi na jeho nelehké cestě ke štěstí. Božena
Němcová
zpracovávala pohádky
zcela
odlišně,
přestože
byla
Erbenovými pohádkami inspirovaná. S motivy pracovala volně, měla velký cit pro krásu příběhu, které s velkou chutí a fantazií rozvíjela. Zrcadlí se v nich víra ve spravedlnost, mravní dokonalost, spoléhání na vlastní sílu, kterou stavěla do kontrastu s domýšlivostí a mravní zkažeností. Ve svých pohádkách se snažila odstranit vše hrubé, neomalené, co většinou lidoví vypravěči do svého vyprávění úmyslně vkládali. Tím vším jsou její pohádky značně idealizovány, nabývají jiného rázu, ale neztrácejí na ceně. Narozdíl od Erbena nebyla sběratelkou folkloru ve vědeckém smyslu, ale byla spíše lidovým vypravěčem, který si příběhy vytvořil podle svého vkusu novými podrobnostmi. Možná právě proto, že sama žila v bídě, mohla aspoň ve svých pohádkách uspokojit touhu po spravedlnosti, vysnít si krásné krajiny a zámky, které bohatě popisuje. Její fantazijní říše byly moudře spravovány, vládlo tu štěstí, láska a dobrota. Se svými hrdiny se radovala i trpěla, přála jim bohatství a ruku princezny, kterou si vydobyli moudrostí a neohrožeností. Rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silami zla, to jsou hlavní myšlenky jejích pohádek. Velkou úlohu v nich sehrávají sny a zásahy Boha do společnosti lidí. Tím, že Němcová do svých pohádek zakomponovala sociální problematiku a své názory na uspořádání společnosti, přesáhlo její dílo žánr pohádky, a ta se tak propojila s historicko – společenským kontextem. Oba také viděli těžiště v pohádkovém příběhu, ale Němcová svou pozornost soustředila především na hlavního hrdinu. Do popředí se dostává jeho osud, situace, které prožívá a především vlastnosti, kterými ho obdarovala. Popisné pasáže záměrně 35
rozšiřuje, aby nás seznámila s profesemi jednotlivých hrdinů nebo s rodinným prostředím. Tím vším překračuje rámec folklorní pohádky. Mísí se v nich prvky romantické s realistickými, často jsou podbarvené humorem a našli bychom v nich i trochu mytologie. Svými pohádkami se snažili vychovávat. U Erbena tato výchovná podstata vyplývá z povahy mýtů, u Němcové umožňují identifikaci s vlastním životem.
36
Poznámky 1. NĚMCOVÁ, Božena. O Popelušce; O dvanácti měsíčkách; Sůl nad zlato; O třech zhavranělých bratřích; Šuřina pan král a Otolienka; Pamodal šťastia, lavička. Praha: Nakladatel Jan Laichter, 1908. s. 18. 2. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Pták Ohnivák a liška Ryška. s. 64. 3. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Drak dvanáctihlavý. s. 91. 4. ERBEN,Karel Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. Praha: Československý spisovatel, 1989. Boháč a chudák, s.132. 5. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982. s. 168-169. 6. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. O třech bratřich. s. 116. 7. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. s. 183. 8. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. s.127. 9. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. s. 102. 10. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Tři zlaté vlasy děda Vševěda. s. 39. 11. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Tři zlaté vlasy děda Vševěda. s. 48. 12. O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. s. 177 13. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Dlouhý, Široký a Bystrozraký. s. 33. 14. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. s. 330. 15. ERBEN, Karel, Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. s. 39.
37
16. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982. Alabastrová ručička. s. 35. 17. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. O zlatém kolovrátku. s. 220. 18. ERBEN, Karel, Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. Sněhurka. s.124. 19. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. Praha: Albatros. 1979. O černé princezně. s. 149. 20. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. Praha: Albatros. 1979. O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. s. 176. 21. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. Praha: Albatros. 1979. Lesní ženka. s. 60. 22. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. Praha: Albatros. 1979. Vodní paní. s. 313. 23. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 30. 24. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 27. 25. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. Praha: Albatros. 1979. O Popelce. s. 312. 26. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. Praha: Albatros. 1979. O Nesytovi.s. 118. 27. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. Praha: Albatros. 1979. Neohrožený Mikeš. s. 194. 28. ERBEN, Karel, Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. s. 135. 29. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Tři zlaté vlasy děda Vševěda. s. 40. 30. Tamtéž. s. 45. 31. ERBEN, Karel, Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. Sněhurka. s.124. 32. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 92. 33. Tamtéž. s. 49. 34. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982. s. 98.
38
35. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. s. 155. 36. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Tři zlaté vlasy děda Vševěda. s. 47-48. 37. ERBEN, Karel, Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. s. 61. 38. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. Vodní paní. s. 314. 39. Tamtéž. s. 338. 40. ERBEN, Karel, Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. s. 167. 41. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Raráš a šetek. s. 145. 42. Tamtéž. s. 147. 43. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Otesánek. s. 13-14. 44. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 22. 45. NĚMCOVÁ, Božena. Maličkým. Výbor uspořádal Václav Tille-Říha. 3. vyd. Praha: Albatros, 1969. O Smolíčkovi. s. 37. 46. ERBEN, Karel, Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. s. 131. 47. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 95-96. 48. Tamtéž. s. 65. 49. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982. s. 213. 50. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 77-78. 51. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. Zlatovláska. s. 67. 52. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 31. 53. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. s. 252. 54. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982. s. 105. 55. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 86. 39
56. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982. O třech zakletých psích. s. 113. 57. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 5. 58. NĚMCOVÁ, Božena. Maličkým. Výbor uspořádal Václav Tille-Říha. 3. vyd. Praha: Albatros, 1969. s. 16. 59. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982. s. 134. 60. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982. Noční stráž. s. 96. 61. ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. s. 112. 62. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. s. 231.
40
Použitá literatura Primární literatura: ERBEN, Karel, Jaromír. České pohádky. 7. vyd. Praha: Albatros, 1989. ERBEN, Karel, Jaromír. Pohádky. Výbor uspořádal Julius Dolanský. 4. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. ERBEN, Karel, Jaromír. Zlatovláska a jiné české pohádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 1969. NĚMCOVÁ, Božena. Maličkým. Výbor uspořádal Václav Tille-Říha. 3. vyd. Praha: Albatros, 1969. NĚMCOVÁ, Božena. O Popelušce; O dvanácti měsíčkách; Sůl nad zlato; O třech zhavranělých bratřích; Šuřina pan král a Otolienka; Pamodal šťastia, lavička. Praha: Nakladatel Jan Laichter, 1908. NĚMCOVÁ, Božena. Pohádky. Výbor uspořádal Jan Červenka. 3. vyd. Praha: Albatros, 1979. NĚMCOVÁ, Božena. Princezna se zlatou hvězdou na čele. 4. vyd. Praha: Albatros, 1982.
Sekundární literatura: ČEŇKOVÁ, Jana a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006. ISBN 807367095X. DOLANSKÝ, Julius. Karel Jaromír Erben. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1970. GRUND, Antonín. Karel Jaromír Erben. 1. vyd. Praha, Melantrich, 1935. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2002. ISBN 8073190206. MENCLOVÁ,Věra a kol. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2005. ISBN 8072771795. NEJEDLÍ, Zdeněk. Božena Němcová. 5. vyd. Praha: Svoboda, 1950. OTRUBA, Mojmír. Božena Němcová. Praha: Svobodné slovo, 1964. 41
PAVERA, L. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. ISBN 8071821241. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Pojetí rodiny v pohádkách Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena. Bakalářská práce, 2007. PROPP, Vladimir, Jakovlevič. Morfologie pohádky a jiné studie. Jinočany: H&H, 1999. ISBN 8086022161. Slovník literární teorie. Redigoval Štěpán Vlašín. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. ŠMAHELOVÁ, Helena. Autor a subjekt v díle Boženy Němcové. Praha: Karolinum, 1995. ISBN 8071840033. ŠMAHELOVÁ, Helena. Návraty a proměny. Literární adaptace lidových pohádek Praha: Albatros, 1989. TILLE-ŘÍHA, Václav. Božena Němcová. 9. vyd. Praha: Odeon, 1969. TILLE-ŘÍHA, Václav. Soupis českých pohádek. Praha: Česká akademie věd a umění, 1929.
42
RESUMÉ Ve své bakalářské práci jsem srovnávala pohádky Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena. Každý z nich je zpracovával odlišným způsobem, Němcová je idealizovala, s motivy pracovala volně, ale každé zlo krutě trestala. Odrážela se v nich víra v lepší uspořádání společnosti. Důležitou roli v pohádkách připisovala i božskému zásahu. Obohacovala je o popisy postav, prostředí a okolního světa. Tím se od Erbena odlišovala. V jeho pohádkách se do popředí dostává mravní význam, jsou stručnější, bez rozsáhlých popisů. Společným rysem jejich pohádek je výchovná funkce. Oba pracují s typickými pohádkovými prvky, ať to jsou nadpřirozený bytosti nebo nereálné předměty, důležitá je pro ně i funkce rodiny.
In my thesis I have compared the fairy tales written by B.Němcová and K.J.Erben. They were composed in a different way. B.Němcová romanticised them,she used the theme loosely but every evil was cruelly punished. Her fairy tales reflected her belief in better society. Interference of God played an important role in her works. She enriched her stories by the description of the characters, setting and the surrounding world.The fairy tales written by Erben are shorter but moral principles are more important in his works. Educational role is the common feature of thein fairy tales. They both work with the typical fairy tale elements including the supernatural creatures and unreal objects. Family plays an important role in thein works,too.
43
