MASARYKOVA UNIVERZITA. Restituce církevního majetku a financování církví v zemích Visegrádské čtyřky

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Občanské výchovy

Restituce církevního majetku a financování církví v zemích Visegrádské čtyřky.

Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce: doc. PhDr. Marta Goňcová, CSc.

Autor práce: Lukáš Novák

Bibliografický záznam NOVÁK, Lukáš. Restituce církevního majetku a financování církví v zemích Visegrádské čtyřky: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2013. Vedoucí bakalářské práce Marta Goňcová.

Anotace Bakalářská práce Restituce církevního majetku a financování církví v zemích Visegrádské čtyřky se zabývá vybranými aspekty restitučních procesů a modelů financování v jednotlivých zemích regionu Visegrád. Hlavním cílem práce je objektivní posouzení vybraných otázek ve státech Visegrádské aliance a zasazení dílčích zjištění do kontextu problémů majetkového vyrovnání církví a státu v České republice.

Annotation Bachelor thesis Restitution of church property and church financing in the countries of the Visegrad Four deals with some aspects of the restitution process and funding models in different countries of Visegrad. The main goal of this work is an objective assessment of selected issues in the states of the Visegrad alliance and planting partial findings in the context of the issue of property settlement Church and State in the Czech Republic.

Klíčová slova Církve a náboženské společnosti, restituce, majetek, vláda, demokracie, socialismus, komunismus, právo, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Česká republika

Keywords Churches and religious societies, restitution, property, government, democracy, socialism, communism, law, Hungary, Poland, Slovakia, Czech Republic

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu použitých pramenů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským.“

Brno, duben 2013

Lukáš Novák

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu a zároveň hlavnímu konzultantovi bakalářské práce paní docentce Marťe Goňcové. A to především za metodickou a praktickou pomoc, jež ke tvorbě textu bakalářské práce patří. Dále bych chtěl poděkovat své přítelkyni Renatě, rodičům a přátelům, kteří mě při studiu podporují a bez jejichž přízně by tato práce nemohla vzniknout.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................ 2 I. Restituce církevních majetků v zemích Visegrádské čtyřky .......... 4 I. 1 Církevní restituce v Maďarsku .................................................................................... 5 I. 2 Církevní restituce v Polsku ......................................................................................... 13 I. 3 Církevní restituce na Slovensku ................................................................................. 18 I. 4 Církevní restituce v České republice .......................................................................... 21

II. Financování církví v zemích Visegrádu .................................................. 33 II. 1 Financování církví v Maďarsku................................................................................ 34 II. 2 Financování církví v Polsku ...................................................................................... 39 II. 3 Financování církví na Slovensku .............................................................................. 43 II. 4 Financování církví v České republice ....................................................................... 45

Závěr .................................................................................................................................... 49 Seznam použitých pramenů................................................................................... 52 Seznam příloh ................................................................................................................. 58

1

Úvod Bakalářská práce Restituce církevního majetku a financování církví v zemích Visegrádské čtyřky se zabývá vybranými aspekty restitučních procesů a modelů financování v jednotlivých zemích regionu Visegrád. Po obecných úvodech do celkové problematiky ve dvou velkých kapitolách Restituce církevních majetků v zemích Visegrádské čtyřky a Financování církví v zemích Visegrádu je práce rozdělena do osmi dílčích podkapitol, z nichž se každá věnuje nejprve restitucím církevních majetků v zemích Visegrádské čtyřky a ve druhé polovině práce financování církví v jednotlivých zemích. Příslušné podkapitoly jsou ve dvou velkých kapitolách seřazeny v pořadí; Maďarsko, Polsko, Slovensko a Česká republika. Toto pořadí je zcela náhodné a odpovídá chronologii práce s jednotlivými informacemi. Důležitou součástí dílčích podkapitol je jejich historický úvod. Historický exkurz do dané problematiky považuji za naprosto zásadní pro pochopení a vývoj událostí novodobějších. Práce si kladla za cíl analýzu konkrétních podob restitučních procesů s církvemi a objasnění způsobů financování církví v jednotlivých zemích Visegrádské čtyřky. Později jsou na základě těchto poznatků jednotlivé informace dávány do kontrastu a souvislostí s Českou republikou. Hlavním cílem páce bylo porovnání vybraných aspektů s Českou republikou, protože v průběhu roku 2012 byl v České republice schvalován a následně i schválen Zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který se stal zdrojem negativních nálad v převážné části společnosti a terčem kritiky z mnoha stran. Práce si tedy kladla za cíl objektivní posouzení majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a financování církví a náboženských společností v České republice na základě srovnání s jejími kolegy z Visegrádské aliance. K tomuto účelu byla použita řada zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů. Nejkvalitnější práce v dané problematice vznikly z dílen slovenských autorů. Jedná se především o práci Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí: zborník referátov z rovnomennej medzinárodnej konferencie, ktorú usporiadali Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky a Ústav pre vzťahy štátu a cirkví v Bratislave a Nitre v dňoch 14. -16. októbra 2009, kterou editovaly Michaela Moravčíková a Eleonόra Valová. Další významnou slovenskou publikací je práce Reštitúcie cirkevného majetku, jejíž editorkou byla již zmiňovaná Michaela Moravčíková.

2

Z českých publikací stojí za zmínku především práce Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie: sborník textů z konference, kterou editoval bývalý předseda mladých křesťanských demokratů, současný člen KDU - ČSL, JUDr. Jakub Kříž. Jinak je problematika církevních restitucí a financování církví převážně odbývána krátkými internetovými příspěvky, z nichž je ovšem celá řada kvalitní a při tvorbě práce byly přínosem. V neposlední řadě stojí za zmínku studie Církevní fond v Polsku a jeho kontroverzní historie a současnost - Příspěvek k problémům ve zprostředkování zájmů ve vztahu státu a církve v postkomunistickém prostoru, jehož prostudování bylo velmi inspirativní a významně přispěla k pochopení vztahu mezi Katolickou církví a státem a to nejen v Polsku. Autory této studie byli Marzena Cichosz a Lubomír Kopeček.

3

I. Restituce církevních majetků v zemích Visegrádské čtyřky Zhroucení komunistického systému v zemích Visegrádské čtyřky otevřel cestu restitucím církevního majetku. Proces majetkového vyrovnání je třeba vnímat ze širší perspektivy. Jestliže ve společnosti převažuje názor, že vše co komunisté znárodnili (odcizili), by mělo být vráceno původním majitelům, tak v problematice vlastnictví církví jde o rozsáhlé majetky s nejasnou minulostí. Při řešení tohoto typu restitučních otázek se vyskytuje celá řada neznámých a sporných bodů a proto mnoho z nich, není dosud dotažena do konce. Na jedné straně se země s komunistickou minulostí liší ve všeobecných podmínkách restituce (některé státy odmítli restituci jako takovou a přiklonili se k omezené kompenzaci, jiní se pokusili obnovit vlastnické stavy v podobě, v jaké byly před komunistickou vládou). Na druhé straně náboženská podoba regionů podstoupila významné obměny z důvodu populačních změn, sekularizace a příchodu nových náboženství a církví. V regionu Visegrád se Slovensko a Polsko rozhodly pro restituci úplnou a Maďarsko a Česká republika se přiklonily ke kompromisu, jehož smyslem jsou finanční kompenzace a mluvíme tak o restituci částečné.1 Státy, které po pádu komunistického režimu řešily otázku církevních restitucí, postupovaly přibližně šesti způsoby: „Za prvé obecným restitučním zákonem, který stanoví podmínky okruhu oprávněných církevních právnických osob, za nichž mohou samy v určené lhůtě požádat stát, orgány veřejné moci nebo jiné subjekty práva o navrácení svého někdejšího movitého i nemovitého majetku; po uplynutí lhůty veškeré nároky zanikají.“2 K obecnému restitučnímu zákonu se přiklání většina církevních představitelů, protože se jedná o vstřícné řešení, které spočívá ve vrácení veškerého církevního majetku a po uplynutí dohodnuté lhůty se církev vyjádří, který majetek převezme či nepřevezme.3 Značný problém v tomto řešení je především ve volnosti výběru. Je vcelku očekávatelné, že církve si majetek, který je neperspektivní, zchátralý a znehodnocený zpět nevezmou a tíha těchto břemen se přesune například na obce, které by tento postoj ze strany církví mohl finančně zatížit. 1

SCHANDA, B., Financovanie cirkví a náboženských společnosti v Maďarsku. In MORAVČÍKOVÁ, M., VALOVÁ, E. (ed.), Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí: zborník referátov z rovnomennej medzinárodnej konferencie, ktorú usporiadali Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky a Ústav pre vzťahy štátu a cirkví v Bratislave a Nitre v dňoch 14. -16. októbra 2009. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, s. 82. 2 VALEŠ, V., Vyrovnání s majetkovými křivdami spáchanými na církvích v době komunistické totality v nových zemích EU se zaměřením na odlišnosti v právní úpravě jednotlivých zemí. In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie: sborník textů z konference = Religion and Public Authority in European Union Countries: conference proceedings, Ministerstvo kultury České republiky, Praha, 2009, s. 4. 3 KALNÝ, M., Církve a majetek II, Občanský institut, Praha, 1993, s. 10.

4

„Druhou možností je výčtový restituční zákon. Jak již samotný název napovídá, hlavním obsahem tohoto právního předpisu je závazný seznam církevních právnických osob a konkrétního majetku, který má být převeden zpět do jejich vlastnictví, přičemž položky mimo tento soupis se nevrací.“4 V tomto řešení vyvstává komplikace sestavení použitelného rejstříku. Proti výčtovému zákonu hovoří problémy s přečíslováním parcel, spojování a rozdělování parcel, chyby v evidenci nemovitostí. „Další důvod, který mluví proti aplikaci výčtové metody, jsou faktické změny, kterými církevní majetek během uplynulých 40 let prošel. Tak např. brněnské biskupství podle původních představ mělo dostat v restituci zpět cca 400 budov, když ale církevní představitelé v reálu přezkoumali jejich současný stav, ukázalo se, že pro církev je z nich upotřebitelných jen 50, tj. 12.5%.“5 Církevní restituční nároky je možné řešit rovněž finanční kompenzací. Za svůj někdejší majetek, jehož se církve a náboženské společnosti zřekly ve prospěch státu nebo orgánů veřejné moci, je jim vyplaceno odškodnění. K naturální restituci movitých a nemovitých věcí již nedochází. V pořadí čtvrtou variantou, která z podstaty věci přichází v úvahu pouze u katolických církevních právnických osob, je mezinárodní smlouva se Svatým stolcem.6 Za spíše okrajové lze pak označit rozhodování o církevních restitucích aktem moci výkonné, tedy usnesením vlády, nebo rozhodnutím soudu, který posoudí konkrétní nárok církevní právnické osoby na základě určovací žaloby. V obou případech se jedná o spíše skrytou restituci, řešení dílčí a nesystematické, krátkodeché, neúspěšné a určené pro omezený okruh oprávněných osob a o českou specialitu.7 Je třeba poukázat na fakt, že v žádném případě nebylo ze strany státní správy postupováno čistě podle jednoho modelu, ale vždy se jedná o proces prolínání několika výše uvedených způsobů.

I. 1 Církevní restituce v Maďarsku Na základě výsledků druhé světové války spadalo Maďarsko do sféry vlivu Sovětského svazu. Vzhledem ke skutečnosti, že Maďarsko patřilo mezi satelity hitlerovského 4

VALEŠ, V., Vyrovnání s majetkovými křivdami… In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie…, s. 4-5. 5 KALNÝ, M., Církve…, s. 10. 6 Svatý stolec je někdy nazýván také Stolcem apoštolským. V textu budou užívány oba výrazy. Pro účely práce je třeba zdůraznit fakt, že Apoštolský či Svatý stolec jsou něco jiného než Vatikánský stát. Historie stolce římského biskupa (papeže) a jeho kurie sahá již do období raného křesťanství, zatímco Vatikánský stát vznikl až se sjednocením Itálie ve druhé polovině 19. století. Vatikán i Svatý stolec mají například odlišnou diplomacii. 7 O možnostech řešení restitučních otázek podrobněji v VALEŠ, V., Vyrovnání s majetkovými křivdami… In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie…, s. 5.

5

Německa, tak maďarské obyvatelstvo čekal nelehký úkol vyrovnání se s válečnou minulostí. Hlavním činitelem ve vyrovnání s válečnou minulostí se tedy stala komunistická strana. Třebaže komunisté volby nevyhráli, tak stejně jako například v Československu obsadili důležitá ministerstva. Tento krok znamenal postupné prorůstání komunistické strany do všech vrstev maďarské společnosti a znamenal tak pozvolný rozklad demokracie a zavedení diktatury jedné strany. Pro komunistický monopol moci byl v prvních letech jeho existence příznačný proces masivního znárodňování. Vedle procesu znárodňování bylo z pohledu komunistů také velmi důležité odstranění nepohodlných kulturních složek, mezi které církve nepochybně patřily. Prvním zásahem do fungování církví byla rozsáhlá pozemková reforma z roku 1945, která se vedle majetku šlechty, velkých i malých rolníků dotkla zejména katolické církve. Katolická církev byla i přes válečné události největší církví a přibližně 70% Maďarů bylo příznivci římskokatolické konfese. Byla největším vlastníkem půdy a zřizovala řadu důležitých institucí, mezi které patřily například školy a zdravotnické a kulturní subjekty. „456 000 hektarů půdy bylo katolické církvi zabaveno bez náhrady, avšak pouze třetina – orná půda – byla rozdělena; ostatní pozemky, např. lesy, byly znárodněny. Po určitou dobu církvi zůstalo ještě zhruba 45 600 hektarů půdy, což však nebylo dostatečné pro udržení výše zmíněné sítě církevních institucí. Reformovaná církev (přibližně 20% obyvatel) stále vlastnila 34 200 hektarů z původních 58 140 hektarů a luteránská církev (přibližně 5% obyvatel) se svými 11 970 hektary se pozemkové reformě v roce 1945 vyhnula úplně.“8 Přelomovým se stal rok 1948 (obdobně jako v Československu) se svými krizovými projevy ve vztahu demokracie s totalitou. Druhá vlna znárodňování měla nejen pro náboženský život v maďarské společnosti fatální důsledky. Před druhým znárodňovacím procesem bylo asi 53% vzdělávacích institucí pod patronátem církví. Když do celkového procenta nezapočítáme mateřské a vysoké školy, zvýší se procento církevních škol na 60%. Druhá vlna znárodňování znamenala snížení tohoto procenta na symbolickou hodnotu. V průběhu roku 1949 byl vyvlastněn i majetek trvale věnovaný na obecně užitečný účel. To změnilo fungování malých církví, mezi které například patřila církev pravoslavná. V roce 1950 komunisté postavili mimo zákon řeholní řády a jejich nemovitosti byly vyvlastněny a konečně v roce 1952 vláda vydala vyhlášku, která vedla ke znárodnění budov, což vedlo ke ztrátě příjmů z pronájmů a zbylé církevní instituce, tak postrádaly prostředky na financování svých institucí. V zemi byl zaveden Státní úřad pro církevní záležitosti, který nad církvemi 8

FEDOR, T., Vypořádání vlastnických vztahů k bývalému majetku církví. In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie…, s. 35.

6

vykonával dohled. Tento stav trval až do konce 80. let dvacátého století.9 Více jak čtyři desítky let trvalo, než se pod tíhou politických, ale především ekonomických problémů komunistická totalita rozpadla a z článků ústavy byly vypuštěny články o vedoucí úloze strany, systému jednotné kandidátní listiny Národní fronty a o učení v duchu marxismu a leninismu. V prvních demokratických volbách na jaře roku 1990 uspělo několik stran (Maďarské demokratické fórum, Strana nezávislých malorolníků, Křesťansko-demokratická lidová strana), které vytvořily konzervativní vládu.10 Se zhroucením komunistického režimu bylo jasné, že církve se bez veřejné pomoci neobejdou. Veřejná pomoc ovšem nesměla znamenat státní kontrolu, která měla být pádem totality navždy překonána. Samostatnost církví se stala jedním z hlavních zájmů věřících i vlády. Církve sice potřebovaly získat nezávislost, ale spoléhaly se především na stát, který musel být vůči církvím shovívavý a musel umožnit jejich činnost, jako to stanovují podmínky náboženské svobody v demokratických společnostech. Samozřejmostí ze strany státu bylo nezasahování do vnitřních záležitostí církví.11 Maďarsko se po přechodu k demokracii nevydalo cestou reprivatizace. I přes veškeré negativní aspekty komunistického znárodňování se znárodnění všech majetků považovalo za platné. Hospodářská situace, kterou po sobě zanechalo socialistické zřízení státu, neumožnila úplnou restituci ani úplnou kompenzaci. Soukromé osoby se dočkaly pouze kompenzace částečné a pouze církvím byla poskytnutá kompenzace na základě speciálního zákona.12 Obecné principy a právní rámec zákona definoval Ústavní soud. Prvním z těchto principů bylo zachování rovnosti všech forem vlastnictví. Na ochranu vlastnického práva tedy má právo jak stát, tak zemědělská družstva. Druhý princip spočívá v tom, že úplná kompenzace není vzhledem k dlouholetému vývoji stavu majetků možná a vždy se bude jednat o kompenzaci částečnou. Třetí princip poukazuje na nemožnost rozlišení kompenzací za finanční a nefinanční ztráty. Vzniklé škody, které zapříčinil totalitní režim, se netýkaly pouze majetku, ale všech aspektů lidského života. Tyto škody musely být napraveny, stejně jako škody finanční.13 Na základě těchto tří principů tak mohla vzniknout právní úprava k vypořádání 9

Tamtéž, s. 35-36. Tamtéž, s. 36. 11 SCHANDA, B., Financovanie cirkví a náboženských společnosti v Maďarsku. In MORAVČÍKOVÁ, M., VALOVÁ, E. (ed.), Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí…, s. 83. 12 Tamtéž, s. 83-84. 13 FEDOR, T., Vypořádání vlastnických vztahů k bývalému majetku církví. In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie…, s. 36. 10

7

vlastnických vztahů k bývalému majetku církví. 22. července 1991 byl parlamentem odhlasován Zákon XXXII/1991 o vypořádání vlastnických vztahů k bývalému nemovitému majetku církví. Právní norma vycházela ze zásady účelovosti vráceného majetku před znárodňovacími procesy. Církvím tak byla poskytnuta možnost podání žádostí o nemovitosti, které byly znárodněny po prvním lednu 1948 bez náhrady, s tím, že církve budou vrácený majetek využívat ke stejnému účelu, jakému majetek sloužil v minulosti. Požadovaný majetek musel být toho roku ve vlastnictví státu a obcí.14 V otázce kompenzace půdy byl postup stejný jako v případě nemovitostí. Půda tak musela splňovat některá důležitá kritéria. Kromě zásady účelovosti a vlastnictví nesměla být půda zastavená nebo zemědělská. Bylo tak zabráněno tomu, aby se církvím vracel majetek, který generuje zisky, protože financování církví je zajištěno státem. Avšak církve mohly například požádat o finanční prostředky na nemovitosti, které nebyly ve vlastnictví státu a obcí, ale již byly ve vlastnictví právnických či fyzických osob a byly důležité k sakrálním účelům.15 Vedle zásady účelovosti existují ještě další zásady, které byly aplikované v otázce církevních restitucí v Maďarsku. Byly to zásada spočívající v předcházení dalším újmám, v hledání konsensu, postupného odškodňování a ochrany vlastnických práv. Zásada účelovosti již byla zmíněna, ale pro úplnost dané problematiky je ji třeba doplnit a charakterizovat podrobněji. Církve mohou tedy požádat o nemovitosti za účely, které stanovuje zákon za předpokladu, že vrácený majetek bude užíván ke stejným aktivitám, jako tomu bylo před znárodněním. Tohoto účelu však nemusí být dosaženo výhradně vrácením totožného majetku, církvím může být majetek vyměněn za jiný nebo může být finančně kompenzován. Stát dohlédne na to, že církve využijí finanční náhradu k účelům, které stanovuje zákon. Zásada spočívající v předcházení dalším újmám se dotýká zájmů současného majitele, administrátora nebo instituce, která danou nemovitost využívá. Obec může nemovitost vrátit jen v případě, že se vrácení negativně neprojeví na vykonávání obecních povinností. V těchto případech může stát církvím majetek vyměnit za jiný nebo jej finančně kompenzovat. Zákon dokonce počítal s tím, že by se církev teoreticky mohla podílet na chodu institucí, které v jejích dřívějších budovách sídlí. Tento pozměňovací návrh zákona, ale odmítl Ústavní soud. Důvod je pravděpodobně prostý; Maďarsko do budoucna nepočítalo s návratem ke klerikálnímu charakteru státního zřízení, jako tomu bylo do roku 1918 v dualistickém systému 14 15

Tamtéž, s. 37. Tamtéž.

8

Rakousko - Uherska. Jedinou výjimku tvořily budovy škol. Církve se ovšem musely zavázat k ideologicky neutrálnímu vzdělávání pro všechny žáky. V případě, že škola chce provozovat výuku náboženství, stát musí zajistit i takový typ vzdělávání, který pro děti a rodiče není nepříjemný a není v rozporu s jejich náboženským či politickým názorem na svět. Zásada hledání konsensu je velice sporným bodem majetkového vyrovnání církví a státu. Shody obou zúčastněných stran se často dosahovalo velmi složitě. 21. století je charakteristické konzumním stylem života a s ním související honbou za finančními prostředky. Těžiště nesouhlasných stanovisek s církevními restitucemi je stavěno na principech křesťanské víry, kterými jsou například prostý život a láska k bližnímu. Touha po majetku a jeho hromadění nepatří mezi typické křesťanské vlastnosti. Třebaže je to spíše skromnost, která je považována za ctnost, došlo k častým sporům, které musely řešit státní orgány. Rozhodnutí státních orgánů se také často dostala k soudu. Myslím si, že očekávání konsensu v otázkách vrácení majetku a finančních náhrad mezi porevolučními majiteli a církvemi bylo naivní. To že majetek a finanční prostředky jsou až na prvním místě, je klišé dnešní doby, církví nevyjímaje. Zásada postupného odškodňování vyplývá ze samotné povahy majetkového vyrovnání státu a církve. Je zřejmé, že jednorázové a rychlé vyřešení zásahů do majetkových struktur, které probíhaly v letech 1939 – 1989 by bylo nereálné a v první řadě nezodpovědné. Bylo tedy zapotřebí stanovit horizont, do kterého budou restituční akce probíhat. Nejprve jej maďarská politická reprezentace stanovila na deset let a v dalším průběhu jej prodloužila až do roku 2011. Úvodní část Zákona XXXII/1991 o vypořádání vlastnických vztahů k bývalému nemovitému majetku církví počítá s předpokladem, že v průběhu dalších let církve zesílí svůj společenský status a to bude mít významný vliv na počet převodů nemovitostí. Dalším důležitým předpokladem bylo, že církve budou mít čas na přípravu k převzetí rozsáhlých majetků. Zavedení zásady postupného odškodňování bylo vhodné i pro stát, protože vláda předpokládala hospodářský růst, se kterým se zvýší možnosti v otázkách náhrad.16 Poslední zásadou je ochrana vlastnických práv.17 V demokratických státech je ochrana vlastnických práv jedním ze základních lidských práv. „Jak plyne z čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo jakožto právo věcné, tj. právo působící proti všem ostatním osobám, které jsou povinny nečinit nic, co by 16

Tamtéž, s. 38-39. O zásadách (principech) církevních restitucí v Maďarsku podrobněji v FEDOR, T., Vypořádání vlastnických vztahů k bývalému majetku církví. In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie…, s. 3739. 17

9

vlastníka v jeho vlastnickém právo rušilo či omezovalo, je zpravidla právně zakotveno v občanském zákoníku. Z obecného pohledu je obsahem vlastnického práva oprávnění vlastníka věc držet, užívat, brát z ní užitky (kupř. plody) a disponovat s ní. Důležitou je také ta skutečnost, že jak plyne z Listiny základních práva a svobod i z občanského zákoníku, všichni vlastníci jsou si ve svých právech rovni. Druhou stránkou tohoto právního axiomu18, kterou si ovšem již lidé tak často neuvědomují či ji neberou v potaz, je ovšem to, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“19 Církve tak mají přirozené právo, které není závislé na světské moci, nabývat, držet, spravovat a převádět svůj majetek jak uznají za vhodné. „Toto kanonické ustanovení je v souladu s lidskými právy deklarovanými normami mezinárodního práva veřejného i ústavami demokratických států.“20 Zásada postupného odškodňování sice církvím umožnila postupné podávání žádostí o majetek, ale z hlediska vlastnického práva bylo důležité, aby došlo k bližší specifikaci majetku, který měl být církvím postupně vydáván. Maďarská politická reprezentace z toho důvodu schválila novelu zákona a v ní stanovila lhůtu pro možnost podávání nároků na vrácení majetku. Lhůta byla stanovena na 15. ledna 1998. Vláda tak mohla pověřit příslušný odboru sestavením výčtu požadovaného majetku a zavázala se k jeho schvalování v roce 1999. Zásada ochrany vlastnických práv byla zaručena tím, že vyvlastněný majetek obcí nebo jiných vlastníků byl nahrazen jinou nemovitostí nebo finanční kompenzací, která zpravidla přesahovala cenu vyvlastněné nemovitosti. Zákon také poskytuje možnost dohody obou zúčastněných stran. V tomto případě příslušná církev ani vlastník nebo správce nežádají stát o finanční pomoc.21 Jestliže na přestěhování instituce, zajištění alternativních objektů nebo bytů či na finanční kompenzace církev žádala prostředky od státu, bylo zapotřebí uzavřít zvláštní smlouvy. O tom, jestli byly příslušné smlouvy uzavřeny, rozhodovaly státem sestavené komise, které byly z poloviny obsazeny státními úředníky a z druhé poloviny představiteli příslušné církve. Rejstřík restitučních návrhů je o tyto smlouvy doplněn a vláda o něm 18

Axiom neboli postulát je tvrzení či základní věta, která se přijímá a bez důkazu se považuje za pravdivou. SUM, T., Ochrana vlastnického práva z pohledu občanského práva hmotného. [online] 17. 5. 2005 [cit. 20131-17]. Dostupné z URL: . 20 TRETERA, R., J., PŘIBYL, S., Konfesní právo a církevní právo. vyd. Jan Krigl, Praha, 1997, s. 270. 21 FEDOR, T., Vypořádání vlastnických vztahů k bývalému majetku církví. In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie…, s. 39. 19

10

následně jedná. Po schválení vládou schvaluje rejstřík také parlament a ten každoročně definuje částku na restituční nároky církví. Odpovědnost za vyřízení restitučních nároků nesou příslušné orgány.22 Zákon, který byl přijat již v roce 1991, prošel během následujících let několika úpravami. Tou nejvýznamnější byla již výše zmíněná úprava z roku 1997. Konkrétní realizace zákona o vypořádání vlastnických vztahů k bývalému nemovitému majetku církví vypadala asi takto: Prvním důležitým milníkem v uplatňování zákona se stala jednání maďarských státních představitelů se Svatým stolcem. Tato jednání se týkala financování aktivit a služeb veřejnosti, ale také restitucí církevního majetku, který byl v letech 1939 – 1989 znárodněn. Dne 20. června 1999 byla v Římě na základě předešlých jednání podepsána dohoda mezi Maďarskem a Svatým stolcem. „Na základě podepsané dohody se Katolická církev vzdala svého nároku na finanční kompenzaci ve výši 42 miliard HUF, což představovalo hodnotu přibližně 1200 nemovitostí, výměnou za to, že Maďarská republika bude – místo zmíněné částky – platit církvi roční rentu, z níž bude církev financovat náboženské aktivity.“23 Katolická církev však později ještě využila některých možností zákona a sestavila další seznam majetků, který začala po státu požadovat. Katolická církev při sestavování seznamu předvedla jistý druh šikovnosti a velmi dobře si uvědomovala, že požadovaný majetek již nelze vrátit bez porušení některých ze zásad účelovosti, v předcházení dalším újmám, hledání konsensu, postupného odškodňování a ochrany vlastnických práv a požadovaný majetek tak bude muset být finančně kompenzován. Katoličtí církevní představitelé požadovali náhrady ročních poměrných částí do roku 2011. Dohoda se Svatým stolcem také posloužila k vytvoření novely Zákona XXXII/1991 o vypořádání vlastnických vztahů k bývalému nemovitému majetku církví z roku 1997. Novela zákona církvím umožnila zařazení dosud nerestituovaného majetku do základu pro výpočet renty a renta již může krýt pravděpodobně jakékoliv církevní aktivity. Tímto způsobem došlo k porušení zásady účelovosti, protože tak například některé z finančních prostředků nebudou využity na obnovu zchátralého vesnického kostelíku, nýbrž mohou být využity na financování jiných záležitostí. Tato myšlenka je ryze spekulativní a není podložena konkrétními fakty. Poskytuje ovšem podnět k zamyšlení nad porušením zásady účelovosti. Katolická církev pravděpodobně disponuje personálně kvalitnějším vyjednávacím aparátem a její odborníci jsou kompetentní tyto otázky řešit, protože princip renty od ní 22 23

Tamtéž. Tamtéž, s. 40.

11

převzaly i další církve působící na maďarském území. „Do konce roku 1998 uzavřelo se státem dohodu o rentě dalších pět církví – Maďarská reformovaná církev, Maďarská luteránská církev, Federace židovských obcí Maďarska, Maďarská baptistická církev a Srbská ortodoxní diecéze Buda. Tyto církve se vzdaly svých nároků – jako to udělala již katolická církev – k dalším 1770 nemovitostem v hodnotě 67 miliard HUF výměnou za roční rentu.“24 Jak již bylo naznačeno výše v problematice sestavení renty Katolické církve, dosud nenarovnané vztahy církví a státu musely být vyřešeny do roku 2011. V roce 1999 tak vznikl výčet majetku, který stát odsouhlasil. Stát se spolehl na své úředníky, kteří byli členy koordinačních komisí. Koordinační komise vykazovaly svou činnost v průběhu let 1998 – 1999 a kromě reprezentantů církví a státu se ho účastnili také členové místních samospráv, kterých se restituční akce přímo dotýkaly. Na maďarském procesu církevních restitucí je třeba ocenit, že všechny zúčastněné strany byly schopny uzavření dohody. „Rejstříky schválené vládou byly publikovány v Oficiálním věstníku Maďarské republiky. Po zveřejnění rejstříků dochází k vypořádání majetku stanoveným způsobem; je ale nutné zmínit, že ústřední orgány církví každý rok navrhují, které nemovitosti z rejstříků chtějí vydat či mají být kompenzovány, a to v rámci částky určené dané církvi na daný rok.“25 Maďarské restituce církevního majetku, ale i vyřešení financování církví a náboženských společností, kterému je věnována samostatná kapitola lze považovat za vyřešené a dle mého názoru se Maďarsko s totalitní minulostí vypořádalo nejlépe za všech zemí Visegrádské skupiny. V naprosté většině případů církve dostaly zpět svůj bývalý majetek na předem deklarovaný účel. Finanční kompenzace z většiny nepřipadly církvím, ale obcím, obecním organizacím a institucím, z malé části i dalším veřejným institucím, a to na veřejně prospěšné účely, kterými jsou například vzdělání, zdravotnictví, sociální služby či kultura. Zvláště alokaci finančních prostředků hodnotím jako velmi podařenou. Dalším pozitivem ve využívání prostředků z finanční kompenzace je, že je možné tyto toky finančních prostředků na straně náboženských, veřejných a obecních organizací sledovat. Tyto organizace pak vykompenzované prostředky vynakládají na veřejně prospěšné účely – primárně na rozvoj (stavba a rozšiřování škol) nebo na rozpočtové akce (např. vyšší vzdělání). Většina prostředků byla vynaložena na stavební investice, které podporují běh maďarského hospodářství a přispívají tak k jeho růstu.26

24

Tamtéž, s. 40. Tamtéž. 26 Podrobněji v FEDOR, T., Vypořádání vlastnických vztahů k bývalému majetku církví. In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie…, s. 44. 25

12

I. 2 Církevní restituce v Polsku Polsko má zásadní podíl na pádu totalitních režimů v satelitech Sovětského svazu. Již v roce 1980 vypukla v Polsku vlna stávkového hnutí, která se později proměnila v nezávislé odbory Solidarita. Solidarita měla na počátku roku 1981 již 8 milionů členů a její politický vliv rostl. Nové polské stranické vedení v čele s gen. Wojciechem Jaruzelským vyhlásilo v prosinci 1981 výjimečný stav a Solidaritu zakázalo.27 V této vyhrocené situaci byl důležitým činitelem ve vztahu mezi církví, nezávislými odbory a komunistickým režimem nedávno zesnulý polský kardinál Józef Glemp. „Ve vypjaté situaci Glemp varoval před válkou Poláka proti Polákovi a pokoušel se zprostředkovat dialog mezi opozicí a představiteli režimu. Zároveň zaštítil zvláštní výbor, jehož cílem bylo pomáhat uvězněným osobám a jejich příbuzným. To mu tehdy měli někteří demokratičtí aktivisté za zlé; podle nich se měl režimu víc postavit na odpor.“

28

Glemp svůj postoj obhajoval tím, že jeho hlavním cílem bylo

zabránit násilí a občanské válce, kterou silné odborové hnutí Solidarita a komunistický režim mohly způsobit. Přestože komunisté po výjimečném stavu v roce 1981 ustáli nelehkou politickou situaci, tak předcházející události předznamenaly jejich pozdější pád. Polský komunistický režim byl závislý na hospodářsky vyčerpaném Sovětském svazu. Důvody, které vedly k pádu komunistických totalitních režimů v Evropě, nebyly ani tak politické, jako spíše ekonomické. Tento fakt si dobře uvědomoval i tehdejší generální tajemník Ustředního výboru komunistické strany Sovětského svazu Michail Sergejevič Gorbačov, který vyzval své evropské satelity k liberalizaci poměrů. Polsko a Maďarsko vyslyšely Gorbačovovy výzvy silněji nežli Československo. Nová politická situace v Polsku přiměla komunistického generála Jaruzelského k obnově dialogu s opozicí. Po jednáních v roce 1989 bylo dohodnuto vypsání voleb, ekonomická reforma a nová ústava. Volby vyhrála Solidarita a v zemi byla po čtyřiceti letech vytvořena koaliční vláda v čele s katolickým intelektuálem a významným členem Solidarity Tadeuszem Mazowieckým. Zásahy komunistické strany do církevního majetku nebyly vzhledem k silné katolické tradici polského státu tak radikální, jako tomu bylo v ostatních zemích Visegrádu. Znárodnění se týkalo především zemědělské a hospodářské půdy. 27

O politickém vývoji v Polsku podrobněji v VACULÍK, J., Obecné dějiny novověku V/2 (1945-1990). vyd. Pedagogická fakulta, Brno, 2005, s. 38. 28 ČTK, iDNES.cz, Zemřel polský kardinál a bojovník proti komunismu Józef Glemp. [online] 24. 1. 2013 [cit. 2013-1-30]. Dostupné z URL: .

13

Polsko přistoupilo k řešení narovnání vztahu mezi státem a církvemi jako první ze zemí střední Evropy. Zajímavostí bylo, že se tohoto procesu zúčastnili i komunisté. „Ještě před tím, než se v Polsku v červnu 1989 konaly první téměř svobodné volby, byl přijat dne 17. května 1989 zákon o vztazích státu a katolické církve, který obecně upravoval mj. i oprávnění církevních právnických osob na vrácení jejich tehdejšího jmění. Uvedený právní předpis pracoval převážně s metodou naturální restituce, ale také finanční náhrady.“29 Tato jednání jen dokládají silný vliv katolické církve v zemi, ale Polsko se neřadí k teistickým státům, jak by se na první pohled mohlo zdát, nýbrž k demokratickým a pro ty je charakteristická svoboda jakéhokoliv vyznání. Z jednání je tedy zřejmé, že byly opomenuty ostatní církve a náboženské společnosti v zemi, kterým v dobách komunistického režimu bylo rovněž ukřivděno. Vláda tak zřídila při ministerstvu vnitra pět komisí, které dohlížejí na návrat majetku a skládají se ze zástupců státní správy i představitelů příslušných církví. Jedná se o komise pro církev katolickou, pro pravoslavnou a pro evangelickou církev augsburského vyznání, pro židovské obce a pro ostatní náboženské společnosti.30 Práce komisí již skončila a nejdůležitější, která řešila restituci pro církev katolickou, svou činnost ukončila teprve v průběhu roku 2011 a to za poměrně velkého mediálního skandálu.31 V případě katolické církve o majetkovém vyrovnání jednali zástupci státu a členové polské biskupské konference. Komise rozhodovala o každém nároku církevních právnických osob jednotlivě. Rozhodnutí komise bylo závazné, konečné a nebylo jej možné zpochybnit. V souvislosti s činností komise vznikla řada pochybností. „Zjistilo se například, že docházelo k podhodnocení pozemků, nikdo nekontroloval, jestli odhadní cena skutečně odpovídá tržní ceně.32 Je skoro nemožné všechny tyto případy přehodnotit, protože proti rozhodnutí komise neexistuje žádná možnost odvolání. Na členy komise stát neměl a nemá žádné „páky“. Celkem bylo zahájeno až 30 vyšetřování korupce, ale většinu z nich nakonec prokurátoři umořili. Buď to byly již promlčené kauzy, nebo chyběly důkazy. Problém byl také v tom, že podle právních analýz se nedalo obvinit z korupce duchovní. Vyšetřovatelé ale sepsali velmi podrobnou zprávu pro prezidenta a premiéra, v níž varovali, že počínání majetkové komise je 29

VALEŠ, V., Vyrovnání s majetkovými křivdami… In KŘÍŽ, J. (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie…, s. 5. 30 HAMPLOVÁ, K., EUROSKOP.CZ, Církevní restituce. Je Česko poslední v Evropě? [online] 15. 8. 2012 [cit. 2013-1-25]. Dostupné z URL: . 31 VAVROUŠKA, P., KRÁL, P., PRESOVÁ, E., ČESKÝ ROZHLAS, Poláci začali s církevními restitucemi už v roce 1989. Provází je korupce. [online] 15. 8. 2012 [cit. 2012-1-24]. Dostupné z URL: . 32 Katolická církev na tomto postupu v mnoha případech vydělala. Například dostala zpět pozemky, které vzápětí prodala i dvojnásobně dráž, než byla komisí stanovená cena. Také se stalo, že církev dostala větší odškodnění, než byla cena dané nemovitosti.

14

nepřehledné a pro polský stát nevýhodné. Celkově bylo za minulé roky obviněno až 13 osob.“33 V souvislosti s církevními restitucemi v Polsku souvisí ještě dva problémy, které v úvodních odstavcích této kapitoly nebyly nastíněny. Vyřešení vztahu církve a státu je téměř u konce, ale nikoliv úplně. Prvním problémem je otázka vlastnictví řeholních řádů a náboženských obcí. K této otázce má být vytvořen zvláštní restituční zákon, který vypracovalo ministerstvo národního majetku. Polská vláda v čele s Donaldem Tuskem v současné době jedná s představiteli katolické církve o konkrétních atributech zákona. Druhým a poněkud složitějším problémem je existence Církevního fondu. Církevní fond byl vytvořen komunistickou vládou v čele s Boleslawem Bierutem na základě zákona z 20. března roku 1950. Vznik fondu znamenal dočasné zabavení značné části církevních statků. Tehdy se jednalo především o půdu, ale přesný výčet zabaveného majetku nikdy nevznikl. „Velké hrubé odhady uvádějí, že katolická církev přišla přibližně o 130 až 150 tisíc hektarů půdy. Pro srovnání – před druhou světovou válkou patřilo katolické církvi přibližně 400 tisíc hektarů půdy. O nemalou část ovšem přišla už v důsledku „přesunu“ východní hranice Polska o několik set kilometrů na západ v roce 1945. Toto území zabral Sovětský svaz, přičemž církev za zabavený majetek žádnou náhradu nezískala.“34 Martin Šabo35 ve své studii Restituce církevního majetku ve středoevropském kontextu uvádí, že církvím a náboženským společnostem bylo odebráno celkem 134 000 ha půdy a z toho bylo původním majetkem katolické církve 120 000 ha.36 Vznikem Církevního fondu si komunistická strana chtěla zajistit absolutní kontrolu nad chodem církví. Vláda tak církve zbavila veškerých příjmů a převzala zodpovědnost za chod církevních činností. Komunisté předpokládali, že budou církve financovat z příjmů majetků, které zabavili, ale vzhledem k tomu, že neexistoval výčet zabaveného majetku, tak jediné prostředky, které do fondu plynuly, byly ze státní pokladny. Problémů s existencí fondu je celá řada. Zákon například garantoval důchody pouze těm duchovním, kteří byli k režimu loajální. Podobně to fungovalo ve způsobu financování zdravotního pojištění kněží. Hlavním problémem existence fondu je jeho právní subjektivita. 33

VAVROUŠKA, P., KRÁL, P., PRESOVÁ, E., ČESKÝ ROZHLAS, Poláci začali s církevními restitucemi už v roce 1989. Provází je korupce. [online] 15. 8. 2012 [cit. 2012-1-24]. Dostupné z URL: . 34 CICHOSZ, M., KOPEČEK, L., Církevní fond v Polsku a jeho kontroverzní historie a současnost. Příspěvek k problémům ve zprostředkování zájmů ve vztahu státu a církve v postkomunistickém prostoru. [online] únor 2007 [cit. 2013-1-30]. Dostupné z URL: < http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=303>. 35 P. ThDr. Martin Šabo, PhD., CSsR je odborným asistentem na Právnické fakultě Trnavské univerzity 36 ŠABO, M., Reštitúcie cirkevného majetku v stredoeurόpskom kontexte. In MORAVČÍKOVÁ, M., Reštitúcie cirkevného majetku, Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, Bratislava, 2010, s. 80.

15

Hned po svém vzniku patřil pod Úřad pro náboženské záležitosti. Podobné státní úřady byly pro členy Visegrádské skupiny v komunistické éře typické. Později spadal pod kompetenci ministerstva vnitra. Do vítězství Solidarity v roce 1989 nebylo vůbec jasné, kolik finančních prostředků a na jaké účely bylo z fondu odčerpáno. Přechod země k demokratickému zřízení vyžadoval transformaci Církevního fondu. Pozoruhodné je především to, že tehdejší politická reprezentace nepředpokládala vzhledem k problematické historii jeho zrušení, nýbrž zachování s určitými změnami. Po roce 1989 vznikly stanovy, které nově definovaly jeho poslání. Jednou z hlavních funkcí nově upraveného fondu bylo zajištění sociálního a zdravotního pojištění duchovních, kteří v dobách komunistických vlád neměli tato základní pojištění zajištěna. Týká se to nejenom kněží, mnichů a řádových sester, ale například i studentů teologických fakult. U sociálního pojištění je aplikována rozdílná kategorizace „(u některých skupin duchovních nekryje fond pojištění v plné výši). V součtu se fond stará o pojištění více než 20 tisíc osob.37 Naprostá většina finančních prostředků putuje právě na sociální a zdravotní pojištění. Fond je v současné době tvořen výhradně ze státních dotací, protože podle některých odborníků by si navázání fondu na zisky z původní půdy vyžadovalo značně vyšší částky ze státního rozpočtu. „Od roku 1990 je jejich každoroční výška stanovena v zákoně o státním rozpočtu. V průběhu času státní dotace rostla a ekvivalentně k tomu se zvyšoval rozpočet fondu. V roce 1990 získal fond z rozpočtu státu dotaci ve výši 20 milionů zlotých (asi 150 milionů korun), v roce 1998 to bylo více než 28 milionů zlotých (asi 210 milionů korun), v roce 2000 to bylo už 67 milionů zlotých (asi 500 milionů korun) a v roce 2004 přes 78 milionů zlotých (necelých 600 milionů korun). Pro představu v roce 2004 tato částka odpovídala 0,04 % výdajů polského státního rozpočtu.“38 Z fondu jsou vedle základních pojištění udělované dotace na charitativněopatrovnickou a osvětově-výchovnou činnost nebo například na opravu sakrálních staveb aj. Církevní fond pokrývá rozdíly mezi částkou vyplacenou sociální pojišťovnou a částkou, která je vybrána od duchovních a rovněž pokrývá výdaje sociálního pojištění členů kontemplativních řádů.39„Nejvíce pochopitelně čerpá z fondu katolická církev – obvykle mezi 80 a 90 % – a po ní Polská pravoslavná autokefální církev – zpravidla mezi 5 a 10 %. Podíl 37

Podrobněji v CICHOSZ, M., KOPEČEK, L., Církevní fond v Polsku a jeho kontroverzní historie a současnost. Příspěvek k problémům ve zprostředkování zájmů ve vztahu státu a církve v postkomunistickém prostoru. [online], únor 2007 [cit. 2013-1-30]. Dostupné z URL: < http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=303>. 38 Tamtéž. 39 ŠABO, M., Reštitúcie cirkevného majetku v stredoeurόpskom kontexte. In MORAVČÍKOVÁ, M. (ed.), Reštitúcie…, s. 80.

16

čerpání dalších církví a náboženských společenství v celkovém součtu většinou nepřekračuje 5 %. Ovšem vzhledem k malému počtu jejich členů nejde o zanedbatelné částky.“40 V současné době probíhají diskuze o zrušení Církevního fondu. Zástupci církví ho považují za komunistický pozůstatek, nicméně se ho nechtějí vzdát bez náhrady. Zejména levicoví političtí představitelé zase namítají, že v zemi proběhly restituce, církve již disponují rozsáhlými majetky a fond tak ztratil svůj původní smysl. Druhým jejich argumentem je, že v Polsku převažuje právní názor na absolutní odluku církve a státu a Církevní fond je v tomto procesu chápán jako překážka. „Návrh byl částí veřejnosti vnímán jako antiklerikální útok bývalých komunistů na církve. Většina navrhujících senátorů byla totiž členy Svazu demokratické levice, který má svůj původ v bývalé komunistické straně. Z obavy před negativní reakcí veřejnosti návrh proto nepodpořila dokonce ani tehdejší levicová vláda Svazu demokratické levice (a další malé levicové strany Unie práce) vedená Leszkem Millerem. Podobně se k němu postavila nová vláda Marka Belky, která Millerův kabinet vystřídala v polovině roku 2004. Proti zrušení Církevního fondu se aktivně postavila nejenom katolická církev, ale i většina polské pravice (v té době působící v opozici) a vyslovili se proti němu i někteří specialisté na danou problematiku. Ve veřejné diskusi byla jako argument proti zrušení fondu použita skutečnost, že katolická církev získala zpět pouze část majetku a zrušení fondu bez ekvivalentní náhrady by ji výrazně poškodilo. Zvláště nebezpečné by bylo pro menší nekatolické církve s minimálním majetkem a malým počtem členů, u nichž by mohlo dojít k ohrožení jejich samotné existence.“41 Církevní fond zůstává i nadále předmětem politických diskuzí. Žádný ze způsobů řešení restitučních procesů není bezchybný, a i přes některá úspěšná podání protestů k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku a obviněné korupčníky se polská cesta k nápravě vztahu církve a státu ukázala jako vcelku dobrá a dnes je vyřešena převážná část nároků polské katolické církve. „Katolické církvi se v Polsku vrátilo celkem 65 tisíc hektarů pozemků, 490 nemovitostí a také odškodnění ve výši v přepočtu 800 milionů korun. Pokud by se vše převedlo na celkovou sumu, tak bychom se dostali na zhruba 30 miliard korun.“ 42 V oblasti pozemkového vyrovnání jiné zdroje uvádí rozlohu vrácené půdy přes 56.000 hektarů 40

CICHOSZ, M., KOPEČEK, L., Církevní fond v Polsku a jeho kontroverzní historie a současnost. Příspěvek k problémům ve zprostředkování zájmů ve vztahu státu a církve v postkomunistickém prostoru [online], únor 2007 [cit. 2013-1-30]. Dostupné z URL: < http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=303>. 41 Tamtéž. 42 Tamtéž.

17

z někdejších přibližně 400.000 hektarů.43 V České republice by si podle předběžného odhadu mohly církve přijít až na částku kolem 90 miliard korun. A třebaže jsou způsoby vyrovnání se s komunistickou minulostí a financování církví v každé zemi odlišné a čísla není možné jednoduše porovnávat matematickým znaménkem větší či menší, nelze se ubránit dojmu, že vláda Petra Nečase odhlasovala zákon, který z českých církví udělá nikoliv milionáře nýbrž miliardáře. Na jednu stranu výše zmíněné částky nelze porovnávat už jen z toho důvodu, že polská čísla se týkají výhradně církve katolické a česká čísla všech církví. Na druhou stranu vezmeme-li v úvahu fakt, že ostatní církve hrají v Polsku marginální roli, tak číselné porovnání s ostatními zeměmi Visegrádské čtyřky možné je.

I. 3 Církevní restituce na Slovensku Společný politický osud českého a slovenského národa v letech 1948 – 1960 v podobě Československé republiky s vrcholným orgánem Národního shromáždění a Československé socialistické republiky, kde bylo do roku 1968 vrcholným orgánem Národní shromáždění a od 1. ledna 1969 Federální shromáždění, se Slovensko muselo připravit na řešení ekonomických vztahů státu k církvím stejně jako jeho kolegové z Visegrádské skupiny. Podrobnější historická charakteristika vztahu církví a státu je popsána v kapitole Církevní restituce v České republice. Z toho důvodu nejsou v této kapitole bližší informace o slovenských církevních dějinách a vztah církví a státu je popisován až od rozpadu Československa. K aktivnímu řešení majetkových nároků některých církví se vláda Slovenské republiky přihlásila v roce 1992. V období existence České a Slovenské Federativní Republiky restituce majetku církví a náboženských společností realizována nebyly. Tak jako v České republice tvořily výjimku některé církevní řády a kongregace, aby mohly co nejdříve obnovit svou veřejně prospěšnou činnost. Toto vrácení majetku upravoval zákon č. 298/1990 Sb. o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého.44 Podle zákona č. 298/1990 Sb. se první etapa restitucí znárodněného majetku církví netýkala. Výjimku tvořil zákon č. 403/1990 Zb. o nápravě některých majetkových křivd ve znění

43

HAMPLOVÁ, K., EUROSKOP.CZ, Církevní restituce. Je Česko poslední v Evropě? [online] 15. 8. 2012 [cit. 2013-1-25]. Dostupné z URL: . 44 JURAN, J., Reštitúcie církevního majetku v Slovenskej republike. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela (ed). Reštitúcie… s. 50-54.

18

pozdějších předpisů.45 Slovenská republika ve srovnání s Českou republikou vnímala otázku církevních restitucí naléhavěji a hned rok po rozpadu federace vydala Národní rada zákon č. 282/1993 Zb. o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1994. Z názvu zákona vyplývá, že restituce církevního majetku nebyly dotaženy do konce a proces tak musel pokračovat. Některé právně složité otázky řešily soudy. Proces se uzavřel novelizací zákona č. 282/1993 Zb. a ustanoveními zákona č. 97/2002 Zb., které se týkaly uznání právního nároku na majetky, které byly v letech 1939 – 1945 vlastnictvím německých církevních sborů a zákonem č. 161/2005 Zb. o navrácení vlastnictví k nemovitým věcem církví a náboženských společností a přechodu vlastnictví k některým nemovitostem.46 Zákonem č. 161/2005 Zb. o navrácení vlastnictví k nemovitým věcem církví a náboženských společností a přechodu vlastnictví k některým nemovitostem mimo jiné stanovuje podmínky, za kterých byl majetek vracen. První podmínkou je existence oprávněné osoby v tomto případě registrované církve, která disponuje právní subjektivitou. Druhou podmínkou je skutečnost, že církev byla původním vlastníkem požadovaného majetku. Další podmínkou je, že přechod majetku na stát či obec musel být uskutečněn v rozhodném období od 8. května 1945, pro federaci židovských náboženských obcí od 2. listopadu 1938. Toto období končilo 1. ledna 1990. S vymezením rozhodného období souvisí v pořadí již čtvrtá podmínka, a to, že k tomuto přechodu došlo jedním ze způsobů uvedených v ustanovení § 3 zákona. Tuto podmínku je možné definovat jako existenci restitučního titulu. Pátou podmínkou je, že v době uplatňování restitučního nároku je žádaná nemovitost ve vlastnictví státu nebo obce, a podle zákona je důležité označení subjektu, který má tuto státní, respektive obecní nemovitost ve správě. Poslední podmínkou je, že zákon vyžaduje, aby žádaná nemovitost byla způsobilá k vydání. Přímo se v zákoně hovoří pouze o podmínce druhu pozemku. Jiné vlastnosti, které by požadovaná nemovitost měla splňovat, zákon neuvádí. Zákon uvádí výjimky, za kterých se některé nemovitosti nevrací. Český zákon nepředpokládá navrácení budov nemocnic, škol, hospiců, atd. a stejně tomu tak bylo v případě slovenského zákona č. 161/2005 Zb.47 Restituční nároky se týkaly Římskokatolické církve, Řeckokatolické církve, Evangelické církve augšpurského vyznání, Reformované křesťanské církve, židovských 45

Tamtéž. Tamtéž. 47 BEZÁKOVÁ, D. Uplatňovanie nárokov církvi na navrátenie vlastníctva k nehnuteľnositam podľa zákona č. 161/2005 Z. z. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela (ed). Reštitúcie… s. 55-56. 46

19

náboženských obcí, církve adventistů sedmého dne a Bratrské jednoty baptistů. Zástupci těchto církví, kteří disponovali právní subjektivitou, museli pro naplnění restitučních nároků učinit několik kroků. Některé z těchto korků musí v těchto dnech činit i jejich kolegové z České republiky. Jednou z povinností slovenských církví bylo písemné vyzvání státu, obce, státem nebo obcí založené či zřízené právnické osoby zřízené zákonem, které hospodaří s majetkem státu nebo obce, případně ho spravují, k vydání příslušného movitého a nemovitého majetku. V případě nesplnění této povinnosti, restituční nárok konkrétní církve zanikl. Po podání písemné výzvy musel stát s pověřeným zástupcem církve do 90 dní uzavřít dohodu o vydání věci. Pokud státem pověřená osoba výzvě nevyhověla, měly církve 12 měsíců na uplatnění nároku před soudem. V případě, že se příslušná církev do 12 měsíců na soud neobrátila, restituční nárok zanikl. Podobně jako v České republice musely církve na vydání majetku prokázat nárok.48 Katolická církev není výhradně římské provenience, ale i řeckokatolické – viz. kapitola Církevní restituce v České republice. Na Slovensku se v oblasti restitučních nároků vyskytly komplikované majetkové vztahy mezi Řeckokatolickou církví a Pravoslavnou církví. Tento spor řešil stát zvláštním způsobem na základě zákonného opatření Předsednictví Slovenské národní rady č. 211/1990 Zb. V letech 1992 – 2000 uzavřela vláda Slovenské republiky s těmito církvemi dohody, na jejichž základě poskytla finanční kompenzace za dobrovolné navrácení kostelů a farních budov Řeckokatolické církvi, která byla jejich původním majitelem.49 V porovnání s českým restitučním zákonem je zde několik zásadních rozdílů. Prvním je datová hranice. Slovenská republika šla v tomto ohledu více do minulosti a rozhodné období počítá od 8. května 194550 a pro židovské náboženské obce již od 2. listopadu 193851. Druhým podstatným rozdílem je seznam restituentů. V době, kdy na Slovensku začínaly probíhat restituce, bylo na ministerstvu kultury registrováno 15 církví a náboženských společností, ale restituční nároky se týkaly pouze Římskokatolické, Řeckokatolické církve, Evangelické církve augšpurského vyznání, Reformované křesťanské církve, židovských náboženských obcí, církve adventistů sedmého dne a Bratrské jednoty 48

JURAN, J., Reštitúcie církevního majetku v Slovenskej republike. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela (ed). Reštitúcie… s. 50-54. 49 Tamtéž. 50 8. května 1945 byl podepsán dokument, kterým se slovenská vláda bezvýhradně podrobila veliteli XX. sboru 3. americké armády, generálu Waltonu Walkerovi. Dokument je některými historiky považován za formální zánik Slovenské republiky z hlediska mezinárodního práva. 51 2. listopadu 1938 bylo ukončeno arbitrážní jednání o maďarsko-československé hranici. Na základě arbitrážního rozhodnutí ministrů zahraničí Německa Joachima von Ribbentropa a Itálie Galeazza Ciana bylo rozhodnuto, že Československo přenechá určitá území ve prospěch horthyovského Maďarského království, podobně jako byly přenechány Sudety nacistickému Německu.

20

baptistů. Tento výčet je v porovnání s Českou republikou značně skromnější a slovenský stát tolik nezatížil, nicméně je třeba žíci, že Slovensko s úplnou odlukou církví a státu na rozdíl od České republiky nepočítá. Třetím významným faktorem církevních restitucí na Slovensku v porovnání s českým restitučním zákonem byla zásada pro vydání movité nebo nemovité věci, která spočívala v tom, že majetek se vracel ve stavu k datu vydání zákona. Zákon tedy nepočítal s finančními ani věcnými náhradami, vyjma majetkových sporů mezi Pravoslavnou a Řeckokatolickou církví. Český zákon naopak s finančními a věcnými náhradami počítá. Ve Slovenském příkladu je důležité především to, že odluka církve od státu je pouze částečná. Stalo se tak na základě Základní smlouvy mezi Slovenskou republikou a Svatou stolicí, která se začala připravovat již v roce 1997 za vlády Vladimíra Mečiara, ale k jejímu podpisu došlo až v listopadu 2000, kdy byl předsedou vlády Mikuláš Dzurinda. Po částečném vypořádání tak slovenský stát dále musí dotovat církev jako předtím a smlouvu dokonce nemůže vypovědět. Tuto pravomoc má pouze Vatikán.52 Slovensko bylo oproti České republice v této věci o krok napřed, tudíž se z jejich příkladu bylo možné poučit. Dikce této smlouvy například určila, že na všech typech slovenských základních a středních škol museli zavést povinně volitelný předmět – náboženskou výchovu. Přestože na Slovensku neexistuje žádný kompletní soupis církevního majetku, z toho důvodu ani žádná kontrola nad tím, kolik církev vlastně potřebuje a „spotřebuje“, stát loni poskytl na chod církví 37, 5 miliónu euro. Průměrný plat slovenského duchovního činí okolo 500 euro, což není nijak závratná suma, ale platy jsou jen jednou z mnoha složek přispívané částky, protože stát nepřestal dotovat například školy nebo charitativní akce, neboť nelze tyto instituce nedotovat jen proto, že jsou církevní provenience.53

I. 4 Církevní restituce v České republice V České republice se majetkové vyrovnání týká sedmnácti registrovaných církví a náboženských společností, z nichž se jedna církev svého podílu vzdala. Touto církví byla Bratrská jednota baptistů, která od státu odmítla přijmout 228 milionů Kč.54 Mezi církve 52

NECHVÍLOVÁ, K., Církevní restituce, jak to bylo na Slovensku? [online] 24. července 2012 [cit. 2013-4-2]. Dostupné z URL: . 53 Tamtéž. 54 Tato částka je podle baptistů nepoměrná, protože přímými zásahy do vlastnictví církve bylo jen zabavení jedné rozestavěné modlitebny v Karlových Varech.

21

a náboženské společnosti, které přijaly podobu odluky od státu, patří: Apoštolská církev, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská, Církev československá husitská, Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev augsburského vyznání v České republice, Evangelická církev metodistická, Federace židovských obcí v České republice, Jednota bratrská, Luterská evangelická církev augsburského vyznání v České republice, Náboženská společnost českých unitářů, Pravoslavná církev v českých zemích, Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Starokatolická církev v České republice.55 Problematika církevních restitucí vyvolává v očích české veřejnosti většinou negativní emoce a k otázce jakéhokoliv typu narovnání vztahu církve a státu se obyvatelé České republiky staví se značným despektem. O Češích se na základě řady významných historických zkušeností tvrdí, že jsou národem kacířů. Myslím si, že tento aspekt sehrává v postoji k církevním restitucím významnou roli. Český národ postrádá bezprostřední pozitivní historickou, sociální, hospodářskou či politickou zkušenost s činností církví a náboženských společností. Třebaže působení římskokatolické církve na našem území bylo v mnoha ohledech českému obyvatelstvu prospěšné, domnívám se, že v České republice přežívají ideje husitské a reformační. Tyto ideje jsou také podpořeny T. G. Masarykem, který Římskokatolickou církev příliš neuznával a jeho zvolení prezidentem znamenalo mimo jiné i masivní odliv římských katolíků, kteří přešli k Církvi československé (husitské). Upálení mistra Jana Husa, husitská revoluce, basilejská kompaktáta56, česká konfese57, Rudolfův majestát58, události třicetileté války (bitva na Bílé hoře, pobělohorská rekatolizace a rozsáhlá vlna emigrace), Josefův toleranční patent, Rakousko-Uherský absolutizmus59, Marmaggiho aféra60 a mnoho dalších jsou chronologicky a náhodně vybrané historické mezníky, které poukazují na přítomnost nesympatií se Svatým stolcem a příklon řadového obyvatelstva, ale i šlechty k protestantským nebo anti katolickým idejím. Připomeňme si, jak se historicky vyvíjelo vlastnictví církve na našem území již od 55

VÁLKOVÁ, H., MF DNES, Vracení majetku církvím dělá z jiných restituentů voly, míní Ledecký. [online] 31. 8. 2012 [cit. 2012-1-24]. Dostupné z URL: . 56 Basilejská kompaktáta jsou výsledek jednání mezi papežskými legáty a českými husity na koncilu v Basileji. Jejich hlavním výsledkem bylo povolení přijímání z kalicha českým husitům. 57 Ekumenický dokument českých protestantů. 58 Listina, která deklarovala náboženskou svobodu v Českém království. 59 Občané české národnosti se v císařství pod Boží vládou metternichovského nebo bachovského absolutismu necítili svobodní. 60 F. Marmaggi byl papežským nunciem, který po oslavách výročí upálení mistra Jana Husa opustil Prahu a diplomatické styky Československé republiky a Vatikánu tak byly přerušeny.

22

prvních let české státnosti. Církevní majetek na území České republiky začal vznikat koncem 10. století. Na počátku přemyslovského státu byl ještě jeho rozsah nepatrný. V knížecí době sakrální stavby zůstávaly ve vlastnictví přemyslovských knížat a některých dalších významných osobností, na jejichž pozemcích se tyto stavby nacházely. Církev tehdy začala vybírat desátek, který po západním vzoru v roce 976 se svolením panovníka zavedl první pražský biskup Dětmar. V průběhu 13. století se církev emancipovala a ujala se i světských činností. S tím si v Čechách a na Moravě vydobyla právo vlastnit majetek. Poslední Přemyslovci přidělili některá rozsáhlá území v pohraničí středověkým církevním řádům. Ve 14. století, kdy na našem území panovala lucemburská dynastie, vlastnila církev podle odhadů některých historiků třetinu až polovinu rozlohy království. Císař se však považoval za vrchního vlastníka tohoto majetku, ponechal si nad majetkem hlavní dozor a vybíral z něj daně. Husitská revoluce v první polovině 15. století vedla k drancování církevních objektů. Církevní majetek přešel do rukou husitské a katolické šlechty a především měst. Následovala vlna násilné rekatolizace státu po porážce stavovského povstání 8. listopadu 1620 na Bílé hoře. Z konfiskovaného majetku získala katolická církev jen 4%. Její majetek začal růst až díky vlně barokní zbožnosti, působení jezuitského řádu a velkému množství darů a odkazů. Velmi důležitým okamžikem českých církevních dějin byly reformy Josefa II. z 90. let 18. století. Reformy vynucené prohranými válkami a hospodářským zaostáváním monarchie znamenaly zrušení více jak 100 klášterů. Josef II. kritizoval především klášterní život, který podle císaře nespočíval v ničem užitečném, nýbrž v pouhé kontemplaci. Na druhou stranu ponechal kláštery, které se věnovaly výchově mládeže, ošetřování nemocných, zemědělství a dalším prospěšným činnostem. Francouzská revoluce vystoupila proti vládě absolutismu a feudalismu. Tyto postoje posílily i církve, když po přijetí občanského zákoníku v roce 1811 došlo k zakotvení vlastnických práv a církve si tak mohly zapsat svůj majetek do nově vznikajících pozemkových knih. Po vzniku samostatné Československé republiky převzala politická reprezentace rakouskou církevní legislativu. Majetek byl po debatách právníků církvím přiznán, ale nadále patřil pod státní kontrolu. „Zhruba desetina – 37 tisíc hektarů – majetku katolické církve byla vyvlastněna při pozemkové reformě z roku 1919.“61 Ještě před znárodňovacími zásahy komunistických vlád se v důsledku druhé světové války zúžil rozsah církevního majetku pomocí Benešových dekretů, které vyvlastňovaly například majetek německých řeholních řádů.62

61

PRAVEC, J., Ekonom.iHNed.cz, Tisíciletý spor o církevní majetek. [online] 19. 3. 2012 [cit. 2013-2-24]. Dostupné z URL: . 62 Vybrané historické události jsou mimo jiné zpracovány na základě obrazové přílohy č. 1.

23

Podle marxistické filosofie je náboženství opiem lidstva a tak k němu přistupovala i Komunistická strana Československa, která byla v letech 1948-1989 zodpovědnou „za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědu a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody.“63 Legislativa, která po Vítězném únoru upravovala majetkové vztahy církví a státu byla vydávána v několika vlnách. Prvním dokumentem, jenž se týkal církevního majetku, bylo Nařízení vlády Československé republiky o soupisu pozemkového majetku pro revizi první pozemkové reformy a o jejím vyznačení ve veřejných knihách č. 194/1947 Sb. Na základě zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je sice garantováno, že při majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi nebude prolomena hranice Vítězného února, ale Nařízení vlády Československé republiky o soupisu pozemkového majetku pro revizi první pozemkové reformy a o jejím vyznačení ve veřejných knihách z roku 1947 je důležité zmínit, protože později prošlo dalšími úpravami, které již spadají do rozhodného období po Vítězném únoru, a právě toto nařízení bylo jedním z úvodních kroků na cestě ke komunistickému znárodňování. K legislativě, která již spadá do rozhodného období a na jejímž základě byl postupně nejen církevní majetek znárodňován, patřil především Zákon Ústavodárného Národního shromáždění č. 44/1948 Sb. - Novela zákona o revizi první pozemkové reformy, Zákon č.46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě, Zákon č. 131/1948 Sb. o likvidaci právních poměrů německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebo Zákon Národního shromáždění č. 185/1948 Sb. o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organizaci státní ústavní léčebné péče. Ve výčtu legislativy, která upravovala majetkové vztahy po Vítězném únoru nelze nezmínit novou ústavu z 9. května 1948.64 Z nejvýznamnějších událostí v průběhu let 1948-1989 stojí za zmínku především momenty bezprostředně po vítězném únoru. Byla to například jednání biskupů se státem, kdy Československá biskupská konference vydala pastýřský list, ve kterém odmítla splnit požadavky vlády o uznání komunistického režimu. Odhalení odposlechových zařízení na 63

Zákon č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. [online] 9. 7. 1993 [cit. 2013-3-4]. Dostupné z URL: . 64 Právní předpisy ČR, upravující právní postavení církví a náboženských společností a další související otázky. [online] [cit. 2013-4-15]. Dostupné z URL: .

24

březnovém jednání biskupů v roce 1949 ve Starém Smokovci mělo za následek vydání přelomového pastýřského listu Hlas biskupů a ordinářů v hodině velké zkoušky. V Československu se mezi biskupy vytvořily tři názorové skupiny: a) radikální, který reprezentoval královéhradecký biskup Mořic Pícha a pražský arcibiskup Josef Beran; b) smířlivý - zastupovaný jedním ze zakladatelů české provincie salesiánů a biskup litoměřickým

v

letech

1947–1974

Štěpánem

Trochtou;

c)

kolaborantský,

jehož

reprezentantem byl předseda tzv. „obrozené“ Československé strany lidové a Mírového hnutí katolického duchovenstva Josef Plojhar, košický kapitulní vikář Štefan Onderko, který byl u zrodu hnutí Pacem in terris, výraznou roli při tvorbě ideologie hnutí sehráli František Hochmann v Česku a Štefan Záreczky na Slovensku65. Dále byly v průběhu roku 1949 přijaty nové církevní zákony, z nichž byl nejvýznamnější Zákon č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a „zákonem č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem byl kodifikován podřízený vztah církve vůči státu. Tento zákon upravil dvě hlavní oblasti: a) působení duchovních všech církví bezpodmínečně navázal na státní souhlas; b) převzal na sebe veškeré hospodářské závazky spojené s činností církví – platy duchovních, opravy budov, samotný výkon kultu.“66 „Zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, proklamoval ve svém § 14 obecnou derogační klauzulí67 naprostý rozchod s dosavadní konfesněprávní normativou a jednostranně vnutil církvím a náboženským společnostem postavení subjektů zcela závislých na zvůli státních orgánů.“68 Padesátá léta byla v Československu charakteristická utužováním komunistického režimu za pomocí vykonstruovaných politických procesů. Těmto procesům se nevyhnuli ani někteří neloajální katoličtí biskupové. Tresty znamenaly doživotí nebo několik let těžkého žaláře. Po Stalinově a Gottwaldově smrti proběhla první vlna amnestie. Nový prezident Antonín Zápotocký udělil amnestii 4. května 1953 na politické vězně odsouzené Státním soudem. Amnestie se vztahovala jen na staré nebo nevyléčitelně nemocné. Politicky nepohodlní vězňové tedy i odsouzení pro víru se propuštění nedočkali. Další amnestie byla vyhlášena 9. května 1955 při příležitosti desátého výročí osvobození

65

ZBRANEK, T., B., Sdružení katolických duchovních Pacem in terris: diplomová práce, Masarykova univerzita, Fakulta filosofická, Brno, 2007, s. 18, vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. 66 BALÍK, S., HANUŠ, J., Katolická církev v Československu 1945-1989, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2007, s. 21-26. 67 Derogační klauzule je zrušovací ustanovení, které ruší uvedené právní normy a obvykle bývá umístěno na závěr předpisu. 68 PŘIBYL S., Komentář k církevnímu zákonu. In Dingir 1/2011, s. 31.

25

Československa.69 Amnestie z roku 1960 byla první amnestií, která vedla k oteplení vztahů mezi státem a církví, vyhlásil ji 9. května nově zvolený prezident Antonín Novotný70 při příležitosti oslav patnácti let od skončení války. Týkala se značné části politických vězňů, kteří byli vězněni z náboženských důvodů. Avšak s propouštěním vězňů paralelně probíhaly nové politické procesy.71 V letech 1962-1965 probíhalo zasedání druhého vatikánského koncilu. Vatikán projevil zájem o účast alespoň jednoho biskupa z Československa. Tímto požadavkem byly rozhovory s Vatikánem částečně obnoveny. Obnově rozhovorů také napomohla změna na Svaté stolici, kdy komunisty nenáviděného Pia XII. vystřídal smířlivější Jan XXIII. a v roce 1963 Pavel VI. S těmito papeži je spojováno období tzv. vatikánské ostpolitiky72. První jednání se mezi komunistickým Československem a Svatým stolcem se konala ve dnech 12. -14. března 1963 v Praze. Zástupcem Svatého stolce byl Agostino Casaroli, který byl od šedesátých let vrcholným vatikánským diplomatem a v letech 1979-1990 státním vatikánským sekretářem. Hlavními tématy schůze byl případ Josefa Berana, státní zásahy do personálního obsazení některých církevních funkcí, nové československé církevní zákony nebo výuka náboženství na školách. Na druhém jednání, které probíhalo ve dnech 6. -12. září 1963 v Římě se již za pontifikátu Pavla VI. řešila nová témata. Těmito tématy byla například publikační činnost české církve nebo otázka řeckokatolické církve. Na dalších několika jednáních se projednávané otázky nijak zásadně neměnily a hlavním bodem zůstával osud Josefa Berana, kterému komunisté stále bránili ve správě určité diecéze. Situace se zásadně změnila s Beranovým jmenováním kardinálem. Vatikán zastával v Beranově otázce nekompromisní stanoviska a tak spor skončil Beranovým odjezdem do Říma s nemožností návratu – československá vláda s Vatikánem na dva roky přerušila diplomatický styk.73 Pražské jaro znamenalo celospolečenské uvolnění striktní komunistické morálky a církve nebyly výjimkou, ale po intervenci vojsk Varšavské smlouvy a během následného normalizačního procesu se československá politika vrátila do režie konzervativních komunistů. Jedna změna na církevní scéně ovšem byla trvalá. Období Pražského jara přispělo

69

ROKOSKÝ, J., Amnestie 1960. [online] [cit. 2013-2-24]. Dostupné z URL: . 70 Amnestie z roku 1960 byla již druhou Novotného amnestií, když první vyhlásil již v prosinci 1957. Tato amnestie byla pro politické vězně opětovným zklamáním. 71 BALÍK, S., HANUŠ, J., Katolická církev…, s. 40. 72 Termín pro politiku vůči Východu, který se užíval zejména v Německu počátkem 70. let 20. století v souvislosti s uvolňováním vztahů se státy východního bloku. 73 BALÍK, S., HANUŠ, J., Katolická církev…, s. 41-43.

26

k obnově řeckokatolické církve74, která byla v roce 1950 násilně sloučena s církví pravoslavnou. Ještě v roce 1970 se pravidelných bohoslužeb účastnilo 2 400 000 věřících.75 V souvislosti

s kolaborantským

československých katolických sdružení,

proudem mezi

je

pozoruhodný

které patřilo

i

obecnější

vznik

řady

společenství

Vlasteneckých kněží či konkrétnější organizace Mírového hnutí katolického duchovenstva a Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. Zejména období působení hnutí Pacem in terris je pomyslnou dobou temna v dějinách československých katolíků. „Organizace části katolických kněží, otevřeně adorující husákovský normalizační režim, je na prvý pohled jasným příkladem morálního selhání, které lze těžko omlouvat. Problematika hnutí Pacem im terris je ovšem poněkud košatější. Vznik hnutí může být také vnímán jako výsledek „dobré“ práce komunistické vlády. Základní směr hnutí byl zveřejněn 22. května 1970, když předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informační zprávu o církevně politické situaci v ČSSR, ve které byl zhodnocen „krizový vývoj“ v církvích i v řízení církevní politiky a zároveň navržena opatření k dosažení normalizace situace v církvích. Součástí n návrhu byl i pokyn pro státní orgány „podporovat vznik nového hnutí katolického duchovenstva… jako základnu pro činnost té části duchovních, která stojí na platformě socialismu a jež bude paralyzovat vliv Vatikánu, zahraniční katolické emigrace a případných nepříznivých postojů Vatikánu oddané církevní hierarchie“. Nakonec se k hnutí Pacce in terris přihlásily asi dvě stovky československých duchovních z celkových přibližně dvou tisíců. Jednota československé katolické církve tak značně utrpěla.76 Obnovení dialogu s Vatikánem nastalo až v roce 1971, kdy již byly všechny liberální změny Pražského jara potlačeny a zrušeny. Jednání se vrátila do bodu konfrontací státních představ o působení církví na našem území a představ vatikánské východní politiky. Předmětem jednání zůstávaly personální otázky. Na sklonku sedmdesátých let byl v konkláve zvolen Karol Wojtyla – Jan Pavel II. Papež z východního bloku vnesl do vatikánské ostpolitiky jiný rozměr. Nový papež měl s komunistickým režimem přímé zkušenosti a tvrzení, že zásadně přispěl k pádu komunismu ve střední Evropě, není přehnané.77 Událost, která naznačila politický vývoj v Československu, se konala při příležitosti 74

Členové řeckokatolické církve jsou někdy nazýváni jako uniaté. Řeckokatolické církve uznávají autoritu papeže a sdílejí s římskokatolickou církví dogmatickou nauku. Rozdíl je především ve slavení mše, kdy je v řeckokatolické církvi zachovávána tradice pravoslavných církví. Řeckokatolická církev obdrží v restitučním procesu od státu 299 mil. Kč. 75 CUHRA, J., Nejen ze života církví. Vznik Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. Historický obzor, 1999, 10 (5/6), s. 129. 76 Tamtéž, s. 128-131. 77 viz. kapitola Církevní restituce v Polsku.

27

1100 let od úmrtí sv. Metoděje. V rámci tohoto významného jubilea byla organizována pouť na pravděpodobně nejvýznamnější poutní místo v Československu, na Velehrad. Komunisté se snažili tuto akci co nejvíce potlačit, přesto se jí podle státních údajů zúčastnilo 100 000 poutníků a podle odhadů katolické církve jich mohlo být 150 až 200 tisíc. Pouť na Velehrad se stala zásadním projevem nesouhlasu s komunistickými zásahy do náboženského života v zemi.78 Posledními náboženskými událostmi v komunistickém Československu byla Anežská pouť k chrámu sv. Víta a demonstrace za náboženskou svobodu v Bratislavě. Symbolickým vyvrcholením emancipace náboženských společenství, jakož i celé společnosti bylo 12. listopadu 1989 svatořečení Anežky České ve svatopetrské katedrále nad hrobem prvního papeže.79 Po sametové revoluci bylo nutné řešit otázku majetkových vyrovnání v mnoha oblastech vlastnictví církví. Komunistický režim byl charakteristický znárodňováním majetku jako žádná jiná politická doktrína, která se od vzniku států, jako politických subjektů, nejen na území Visegrádské čtyřky objevila. Restituční procesy v tehdejším Československu započaly hned na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V roce 1991 a 1992 přijalo Federální shromáždění výčtové zákony, které problematiku navrácení majetku řešily pouze provizorně a výhradně s římskokatolickou církví. Církvi byly navráceny především majetky řeholních řádů a kongregací, aby co nejdříve mohly obnovit svoji činnost a nemusely tak čekat na legislativní vytvoření restitučního zákona. Mezi takto navrácený majetek patřil například pražský břevnovský klášter benediktinů nebo klášter v Broumově, který také připadal benediktinské řeholi. Avšak restituční zákon, jenž měl majetkové vyrovnání vyřešit podrobněji, byl slovenskou částí federálního parlamentu odmítnut. Nepatrné množství církevního majetku bylo již v samostatné České republice navráceno vládním rozhodnutím v letech 1996 až 1998. V dalších letech následovaly neúspěšné pokusy o vytvoření výčtového zákona, které iniciovala Česká strana sociálně demokratická. Po dvou volebních obdobích, kdy vládnutím disponovala Česká strana sociálně demokratická, se po vyhraných volbách do čela exekutivní moci dostlala Občanská demokratická strana. Jejím tehdejším předsedou a zároveň novým předsedou vlády byl Mirek Topolánek. „Vláda zřídila komisi pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi ve složení: ministr kultury, ministr financí, ministr zemědělství, 78 79

BALÍK, S., HANUŠ, J., Katolická církev…, s. 56-58. Tamtéž, s. 59-62.

28

ministr zahraničních věcí, ministryně, v jejíž působnosti jsou lidská práva a národnostní menšiny a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.“ 80 Později předložený návrh zákona se nesetkal se širší politickou podporou ba ani s koaliční. „Poslanecká sněmovna na návrh poslance Vlastimila Tlustého svým usnesením č. 774 ze dne 29. dubna 2008 odročila projednávání vládního návrhu zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, sněmovní tisk č. 482, a to až do okamžiku či doby doplnění zákona či důvodové zprávy o vymezení rozsahu vydávaného majetku (výčet či definice) a ocenění nevydávaného majetku, to je stanovení rozsahu finanční náhrady.“81 Vedle Vlastimila Tlustého s tímto návrhem souhlasili také takzvaní „rebelové“ z řad ODS Juraj Raninec a Jan Schwippel. Na základě vzniklých komplikací při dosahování shody byla vytvořena nová komise, která zahrnovala i zástupce opozice. Nově ustavená komise doporučila zahájení nových jednání mezi státními a církevními představiteli. Volby, které následovaly po krachu vlády Mirka Topolánka a období úřednické vlády Jana Fischera skončily výsledkem, jenž umožnil znovuustavení pravicové koalice. Narovnání vztahu mezi státem a církvemi bylo jedním z prioritních problémů, k jehož vyřešení se koalice tvořená Občanskými demokraty, TOP 09 a Starostové a Věcmi veřejnými ve svých programech zavázala. V prvních dvou letech vládnutí se nově vzniklá koalice zabývala problémy spíše existenčními a na věcné jí příliš mnoho času nezbývalo. Věci veřejné jako nově vzniklý politický subjekt na české politické scéně ve tvrdém politickém životě neuspěl a koalici opustil. Někteří členové Věcí veřejných neskrývaly sympatie k Občanské demokratické straně a TOP 09 a Starostům, chtěli zůstat loajální a podílet se tak na moci ve státě. I z toho důvodu vznikla nová politická platforma LIDEM (Liberální Demokracie), která prodloužila život pravicové většině v Poslanecké sněmovně. Po několika personálních otřesech se od léta roku 2012 mohla vláda předsedy Občanské demokratické strany Petra Nečase konečně začít zabývat pracovními úkoly a personální otázky načas ukrýt pod pokličku. I přes koaliční problémy zákon prošel v průběhu let 2011 a 2012 určitým vývojem a některé důležité mezníky stojí za připomenutí. Prvním důležitým momentem byl návrh

80

KŘÍŽ, J., Majetkové vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi v České republice. In KŘÍŽ, J. (ed.), Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie,… s. 23. 81 KOLÁŘ, P., KŘÍŽ J., Narovnání vztahu mezi církvemi a státem, CEVRO Institut, Praha, 2009, s. 149.

29

vládní komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi ze dne 30. května 2011. Komise navrhla vrátit církvím 56% jejich bývalého majetku v celkové hodnotě 75 miliard korun a majetek, který v restitucích vrácen nebude, by stát kompenzoval 59 miliardami Kč. Ještě v průběhu roku 2011 se 25. srpna shodli zástupci církví a státu na délce přechodného období majetkové odluky. Celkem bude přechodné období trvat 17 let a bude rozděleno do několika fází. První tři roky bude stát na platy duchovních a administrativy přispívat z rozpočtu plnou částkou a od čtvrtého roku se částka každoročně sníží o pět procent. Nejdůležitější okamžiky v prosazování zákona se uskutečnily v průběhu roku 2012 a 11. ledna vláda jednomyslně zákon schválila. Církevní restituce podpořili i ministři z řad Věcí veřejných, kteří s podporou předtím váhali a v současné době zákon podrobují stížnostem u Ústavního soudu. Dne 7. února poslanecká sněmovna již přes tradiční protesty levicové opozice podpořila v prvním čtení návrh na majetkové vyrovnání státu s církvemi. Třetím důležitým momentem v roce 2012 bylo projití církevních restitucí druhým čtením, ke kterému došlo 6. června. 22. června skončila schůze poslanecké sněmovny, která restituce kvůli obstrukcím neschválila, ale opozice ani zástupci Věcí veřejných s návrhem odložit schvalování zákona až na zářijové zasedání neuspěli. Dalším přelomovým datem bylo sněmovní schválení církevních restitucí ze 14. července.82 V srpnu sice senát již odhlasovaný zákon vrátil poslanecké sněmovně, ale po listopadovém schválení daňového balíčku za podpory 102 poslanců, koalice protlačila v noci ze sedmého na osmého listopadu i zákon o církevních restitucích. Sněmovní jednání byla velmi vyhrocená. Předseda Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěch Filip vládu nařkl z kupování si odpustků za své korupční jednání. Komunistka Kateřina Konečná označila premiéra Petra Nečase a ministry Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga za vlastizrádce a spojila je se jmény Emanuela Moravce nebo Vasila Biľaka. „Jednání nakonec vyvrcholilo v půl jedné, kdy Lubomír Zaorálek z ČSSD označil debatu za protizákonnou a řekl svým stranickým kolegům, aby odešli a nehlasovali. To samé udělali i komunisté. Koalice pak snadno zákon prosadila.“ Jednomu z nejkontroverznějších zákonů, který po pádu komunismu procházel parlamentem České republiky tak již chyběl pouze podpis prezidenta republiky.83 Prezident České republiky se k zákonu postavil dle mého názoru velmi alibistickým způsobem. Učinil totiž krok, jenž nebývá příliš obvyklý. Václav Klaus zákon o církevních restitucích nepodepsal, ale nevyužil ani práva veta. Dá se tedy říci, že s ním nepřímo 82

IHNED.cz, Rok a půl jednání. Takhle koalice dohadovala a pak schvalovala církevní restituce. [online] 22. 11. 2012 [cit. 2013-2-24]. Dostupné z URL: . 83 VACA, J., JIŘIČKA, J., MF DNES, Vláda protlačila církevní restituce. Zbývá už jen rozhodnutí Klause. [online] 8. 11. 2012, [cit. 2012-11-9]. Dostupné z URL: .

30

souhlasil, třebaže avizoval, že se současnou podobou sice nesouhlasí, ale případným vetem nechce vyostřovat už tak dost napjaté vztahy mezi vládou a opozicí. Co konkrétně zákon o církevních restitucích znamená pro český stát? Církve mohou nabýt majetku v celkové hodnotě 134 miliard korun. V této větě je nesmírně důležité slovo „mohou“, protože církve mají od 1. ledna 2013 roční lhůtu na to, aby prokázaly, že jim majetek v hodnotě přibližně 75 miliard korun skutečně patřil. To nemusí být vůbec jednoduché a církve čeká několik kroků, které je v tomto ohledu nezbytné provést: 1) Církve si musí udělat vlastní výčet majetku, o němž se domnívají, že jim v minulosti patřil. 2) Představitelé církví se poté obrátí na katastrální úřad, kde si vyžádají pozemkové knihy, v nichž se do roku 1948 vedla archivace všech práv k nemovitostem. 3) V případě, že bude na katastrálním úřadu zjištěno předchozí vlastnictví, nechají si církve o tomto zjištění vystavit doklad. 4) Poté církve musí písemně vyzvat příslušné instituce, aby jim majetek vydaly. 5) Ve chvíli, kdy příslušná státní instituce výzvu od náboženské obce dostane, přepošle kopii dopisu konkrétnímu pozemkovému úřadu. Do tří měsíců od doručení výzvy pak musí státní instituce uzavřít s církví písemnou dohodu o vydání nemovitosti. Dohodu musí posvětit Pozemkový úřad ČR.84 Zbylých 59 miliard mají církve jistých, protože se jedná o majetek v držení obcí, krajů nebo soukromníků. Jsou to zejména obecní a krajské nemocnice nebo školy a majetek tohoto typu se církvím vracet nebude. 59 miliard korun bude církvím vypláceno během tří desítek let. K této sumě bude připočtena inflace, ale na druhou stranu stát postupně přestane hradit platy duchovních ve výši zhruba půldruhé miliardy korun ročně. 85 Finanční kompenzace 59 miliard bude bez částky 227 862 069 Kč, kterou odmítli čeští batisté, církvím rozdělena v těchto poměrech: Apoštolská církev - 1 056 336 374 Kč, Církev adventistů sedmého dne 520 827 586 Kč, Církev bratrská - 761 051 303 Kč, Církev československá husitská - 3 085 312 000 Kč, Církev řeckokatolická - 298 933 257 Kč, Církev římskokatolická - 47 200 000 000 Kč, Českobratrská církev evangelická - 2 266 593 186 Kč, Evangelická církev augsburského vyznání v České republice - 118 506 407 Kč, Evangelická církev metodistická 367 634 208, Federace židovských obcí v České republice 272 064 153 Kč, Jednota bratrská 601 707 065 Kč, Luterská evangelická církev augsburského vyznání v České republice - 113 828 334 Kč, Náboženská společnost českých unitářů 35 999 847 Kč, Pravoslavná církev v českých zemích - 1 146 511 242 Kč, Slezská církev evangelická augsburského vyznání 84

ZEMANOVÁ, V., JURKOVÁ, M., IHNED.cz, Cesta církví k majetku není jednoduchá. Krok za krokem, co musí udělat. [online] 8. 11. 2012 [cit. 2013-3-1]. Dostupné z URL: . 85 Tamtéž.

31

654 093 059 Kč, Starokatolická církev v České republice - 272 739 910 Kč.86 V souvislosti s podobou zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je potřeba vzpomenutí si na občany, kteří jsou členy příslušných církví, hlásí se ke křesťanství a k současné právní podobě církevních restitucí se staví zády či s řadou výhrad a nechtějí být považováni za falešné věřící, jejichž zájmem je získání finančních prostředků. Bratrská jednota baptistů má podle svých nejnovějších vyjádření dokonce v plánu zřeknutí se svého podílu, který činí 0,23 miliardy Kč. Konkrétním reprezentantem negativních názorů na církevní restituce je například Václav Müller, příslušník Církve bratrské, který na svém blogu píše, že křesťané si musí vybrat, jestli chtějí kázat spásu z nezasloužené Boží milosti, anebo ze skutků zákona a z právních nároků. A ne pouze kázat, ale podle toho také jednat, protože z křesťanského jednání si čtou kázané evangelium i nevěřící občané. Jaké evangelium křesťané kážou skrze církevní restituce? Evangelium nezasloužené Boží milosti? Evangelium oběti? Odpuštění? Lásky? Myslím, že se jedná spíše o „evangelium“ obratné politiky, jejímž cílem je získání značného množství majetku a jeho kompenzací. Toto tvrzení nemá zpochybnit restituční nároky některých církví, ale v porovnání například s Polskem je zřejmé, že se církve po dvou desítkách let v české demokracii značně emancipovaly a jejich nároky jsou v současné době vyšší nežli u jejích kolegů z Visegrádu. Na druhou stranu tento postoj církvím nelze vyčítat, protože doba od pádu středoevropských totalit na konci osmdesátých let značně pokročila a tak, jak se zvyšují dnešní nároky církví, tak se zvyšují i náklady na existenci náboženských společenství. Myslím, že hlavní část viny na komplikovaném procesu odluky církve od státu nesou všechny české vlády, které proces církevních restitucí opomíjely a přehazovaly si jej jako horký brambor.

86

VÁLKOVÁ, H., MF DNES, Vracení majetku církvím dělá z jiných restituentů voly, míní Ledecký. [online] 31. 8. 2012 [cit. 2012-1-24]. Dostupné z URL: .

32

II. Financování církví v zemích Visegrádu Církve jsou důležitou součástí občanské společnosti, protože nejsou orientované výhradně na duchovní život, ale poskytují i sociální služby, vzdělávání, správu majetku nebo zvyšují zaměstnanost. Je přirozené, že finanční prostředky jsou pro veškeré náboženské aktivity podstatné. Způsoby financování církví a náboženských společností se v každé zemi liší a ani země Visegrádu nejsou výjimkou. Celkové porovnání odlišností financování církví je prakticky nemožné, protože neexistují žádné rozpočty, které bychom mohli porovnávat, a výdaje na náklady náboženského života všeobecně vykazují značné rozdíly. To znamená, že v některých zemích je výuka náboženství nebo univerzitní studium teologie povinností státních univerzit, zatímco v jiných zemích jsou tyto náklady kryté církvemi. Podle podmínek hlavních charakteristických zdrojů se rozlišují tyto principiální schémata financování církví: a) financování státem, b) správa financí z vlastních příjmů, c) systém církevní daně, d) systém příspěvků na církve, e) systém dotací – donací, f) systém daňové asignace. Financování církví do značné míry závisí na vztahu mezi státem a církvemi. Postavení, které konkrétní církev ve státě má rozhodující vliv na podobu jejího financování. Formy a typy financování bývají zpravidla syntézou několika způsobů. Příjmy církví formou přímé státní podpory nebo příjem církví na základě církevní daně mohou být významné, zatímco nepřímá či přímá státní podpora různými formami a základy může být obsažená také v rámci systému dotací – donací. Vedle hlavních rozdílů mohou také existovat společné prvky: státní ochrana historických památek nebo státní podpora církevního vzdělávání, které jasně patří mezi celospolečenské zájmy. Hlavní rozdíly jsou v tom, zdali jsou církve finančně podporovány státem anebo je financování zajišťováno převážně z řad členů církví.87 Podle církevního a konfesního práva jsou v kánonu 1254 § 2 uvedeny některé hlavní cíle, k nimž církve své majetky potřebují. Nejvýznamnějšími povinnostmi církevních právnických osob je: a) financování bohoslužeb – to zahrnuje především náklady na udržování církevních nemovitostí a uměleckých děl, což obvykle představuje nejvyšší výdaje, b) financování kléru a dalších potřebných zaměstnanců, c) financování dobročinných činností pro chudé, jakož i veřejného vzdělávání, nemocnic či sociálních ústavů. V problematice zaopatření duchovenstva a ostatních zaměstnanců církve kánon 1274 § 1 uvádí, „že v jednotlivých diecézích musí existovat zařízení, které soustřeďuje prostředky na zaopatření duchovních ustanovených do duchovní správy v diecézi. Totéž platí přiměřeně i o ostatních 87

SCHANDA, B., Financovanie cirkví a náboženských společnosti v Maďarsku. In MORAVČÍKOVÁ, M., VALOVÁ, E. (ed.), Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí…, s. 81.

33

partikulárních církvích postavených naroveň diecézím. Těmito prostředky mohou být např. státní dotace, výnos diecézní (vnitrocírkevní daně), církevní daň vybíraná mimo církev za pomoci veřejné finanční správy (německý vzor), výnos daňových asignací poplatníků daní (italsko-španělský vzor), výnos některých církevních nemovitostí“ a příjmů z určitých služeb církve (beneficium).88

II. 1 Financování církví v Maďarsku Vztahy mezi registrovanými církvemi a státem v Maďarsku je možné zjednodušeně charakterizovat jako přísnou, ale shovívavou odluku. Péter Erdő, který je maďarský římskokatolický kněz, arcibiskup arcidiecéze ostřihomsko-budapešťské, kardinál a maďarský primas, o vztahu mezi státem a římskokatolickou církví tvrdí, že vztahy jsou moderní a jasně uspořádané. Toto tvrzení pronesl v roce 2005, který se nesl ve znamení sporů mezi vládou a protestantskými církvemi, kvůli kterým byly dočasně pozastavené státní příspěvky na chod církevních škol. Rok 2005 v historickém vývoji financování církví v Maďarsku pouze předznamenal problémy roku 2008, kdy se vztahy mezi církvemi a státem dostaly do nepřátelské polohy, ve které se neocitly od pádu komunistické totality v roce 1989.89 Smlouva mezi maďarskou vládou a Vatikánem, která již byla zmiňována v kapitole „Církevní restituce v Maďarsku“ se stala základním vodítkem k řešení vzniklých sporů. Maďarská vláda již v roce 2006 sestavila tým odborníků, který se měl zabývat problematikou státních zásahů do znění smlouvy bez předcházejících konzultací s Vatikánem. Výsledkem práce sestavené komise byla analýza, která se stala terčem kritiky a byla považována za nekvalitní, protože nenabídla řešení ani základních problémů.90 Téma problému financování církví ze státních prostředků často podléhá tlaku seriozních, ale i bulvárních médií a ty si obvykle kladou za cíl ve čtenáři vzbudit emoci či kontroverzi. Pro postkomunistické státy Visegrádské skupiny je charakteristické, že v nich existuje určitá míra nejen hospodářské „zaostalosti“ za západním světem. Ekonomiky Maďarska, Polska, Slovenska ani České republiky ještě nedosahují takové úrovně, jako tomu je u jejich evropských západních kolegů včetně Spojených států. Politická korupce, rozpočtové dluhy, ale především míra nezaměstnanosti a kvalitních životních podmínek je 88

TRETERA, R., J., PŘIBYL, S., Konfesní právo…, s. 272-273. TӦRӦK, P., Rȏzne pohľady na spornú oblastˇ vo financovaní cirkví v Maďarsku – metodologický a tematický príspevok. In MORAVČÍKOVÁ, M., VALOVÁ, E. (ed.), Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí…, s. 92. 90 Tamtéž. 89

34

v těchto státech vyšší, a tak financování církví doprovází populistické výroky, které si občanská společnost lehce osvojuje. Je pravdou, že v situaci, kdy se obyvatelstvu příliš ekonomicky nedaří, je například zvyšování finanční podpory církví či

projednávání

církevních restitucí velmi problematické. Otázce vymezení základních problémů ve vztahu mezi státem a církvemi v Maďarsku se věnuje Péter Tӧrӧk, který je ředitelem Institutu pro duševní zdraví na Semmelweisově univerzitě v Budapešti. Jeho výzkum se týká vztahu státu a církví, nových náboženských hnutí, budování společenství a příslušné sociografie. Pro účely práce je jeho hlavním přínosem studie Různé pohledy na spornou oblast ve financování církví v Maďarsku – metodologický a tematický příspěvek. Studie se skládá ze tří hlavních částí: (1) Analytický nástroj: roční tematická chronologie, (2) Pozastavení státních dotací pro církevní školy – stručná prezentace, (3) argumenty, které používaly zúčastněné strany v konfliktu mezi maďarským státem a církvemi a poslední (4), která předkládá závěrečná zjištění a klade si za cíl usměrnění pozornosti a úsilí směrem k efektivnějším a funkčním dohodám, které řeší vztahy mezi církví a státem. Roční tematická chronologie je analytickým nástrojem, který umožňuje vyhodnocení událostí konkrétního problému v čase. Při sestavení tematické chronologie se používají dva základní způsoby. Prvním je shromažďování a následné zpracování článků z různých médií. Druhým je zařazení událostí podle konkrétního tématu. Jako první tematickou chronologii vypracoval odbor religionistiky na Univerzitě v Segedíně, který zpracoval události ve vztazích mezi církvemi a státem v období od 1. května 2002 až 30. září 2005. Nezávisle na vydání Univerzity v Segedíně ještě existuje druhá chronologie, která se týká obdobní od 1. října 2005 do 31. července 2009. Výběr se týkal online vydaných článků tištěných deníků a týdeníků, protože výběr těchto médií zajistil nejširší pokrytí politického spektra.91 Pozastavení státních dotací pro církevní školy bylo ve vztazích církví a států významnou událostí. Dotace se církevním školám dostávají ze státního příspěvkového fondu na vzdělávání. Zásadní rozdíl mezi financováním církevních a státních škol je ten, že státní školy jsou financované z prostředků, které dostávají od vlády a záležitosti, na které toto státní zabezpečení nestačí, dorovnávají obce. V oblasti církevních škol ovšem obce žádné finanční prostředky neposkytují. Na základě restitučních zákonů církvím nebyl vrácen majetek, který generuje zisk a církve tak nedisponují svými vlastními prostředky na financování svých škol a jsou plně závislé na státu, který musí chybějící prostředky doplnit. „Protože skutečné náklady samospráv budou známé až na konci daného roku, při 91

Tamtéž, s. 93.

35

plánování státního rozpočtu pro příslušný rok bude stanovená pouze odhadovaná suma a konečná výška příspěvku církvím bude uvedená až na účtu rozdělení zisku na konci roku. To znamená, že církevní školy budou muset financovat svůj provoz dopředu na celý rok, což je znevýhodňuje v porovnání se školami státními. V akademickém roce 2007/2008 3,3% dětí v mateřských školách navštěvovalo církevní zařízení, v základních školách byl jejich podíl 5,5%, na středních školách 17% a na vysokých školách 5,9%. V současnosti v Maďarsku 13 náboženských subjektů – ale hlavně historických církví – provozuje 111 mateřských škol, 100 středních škol a 26 odborných škol.“92 Státní příspěvkový fond však fungoval spolehlivě a financování církevních škol bylo až do roku 2005 zajištěno. Tento rok ale do systému financování škol zasáhl Bálint Magyar, který byl v letech 2002 – 2006 maďarským ministrem školství a kultury. Bálint Magyar je členem Aliance svobodných demokratů – Maďarské liberální strany, která je v Evropském parlamentu členem politické skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. V současnosti se jedná o třetí nejpočetnější politické společenství v rámci 754 poslanců Evropského parlamentu.93 Ve správě Státního kontrolního úřadu z června 2008 je uvedeno, že maďarská vláda v letech 2005 a 2006 pozastavila 2.7 miliardy forintů, což je asi 256 milionů korun.94 Takto radikální zásah vyvolal vlnu demonstrací žáků, rodičů, pedagogických pracovníků a dalších, které odklonění finančních prostředků přímo poznamenalo. Státní kontrolní úřad na základě své správy vyzývá k nápravě věcí a církevním školám dal za pravdu i Ústavní soud. Do dne, kdy vznikala Tӧrokӧva studie vláda nebyla schopna vysvětlit své jednání a církve žádným způsobem neodškodnila. Vedle zjevné neochoty vlády jsou předně důležité argumenty Ministerstva školství a kultury a dalších zúčastněných stran.95 Důležité argumenty rozděluje Péter Tӧrӧk do tří skupin, podle jejich vlastností. První skupinou jsou konkrétní rozdíly, které zástupci církví a vládních úřadů uvedli. Ve druhé skupině argumentů je poukázáno na ignoraci a neochotu státní správy při řešení problému. Třetí skupinu tvoří argumenty státních úředníků, kteří poukazovali na pochybnosti při sestavování výpočtu. Konkrétní rozdíly vyplývají již ze správy Nejvyššího kontrolního úřadu, který zdůvodňuje nepoměr, mezi příspěvkem na žáka v církevní a státní vzdělávací instituci. Vláda sice argumentovala vyšším příspěvkem na žáka v církevní škole, ale s nejvyšší 92

Tamtéž, s. 94. Tamtéž. 94 Tamtéž. 95 Tamtéž. 93

36

pravděpodobností si velmi dobře uvědomovala, že poskytuje zavádějící informace, které poté kromě Nejvyššího úřadu odhalili i další lidé. Důvody ignorace a neochoty státní správy při řešení problému není příliš složité odhadnout, jistě za nimi stáli finanční prostředky, které tak mohly být použity na jiné účely. Ve skupině argumentů státních úředníků, kteří poukazovali na pochybnosti při sestavování výpočtu, se nejčastěji opakovaly teze o neexistenci jednoznačného postupu během sestavování přesné sumy z příspěvkového fondu na vzdělávání, avšak tyto teze byly schopni zástupci církví, Nejvyššího kontrolního úřadu a opozice vyvrátit.96 Problém s financováním církevních škol je třeba vnímat v širším kontextu maďarské politické kultury. Vládnoucí představitelé nerespektují zprávu nejvyššího kontrolního úřadu a nerespektují ani rozhodnutí Ústavního soudu, což jim nedělá dobrou vizitku před vnějšími pozorovateli, například spojenci z Visegrádské aliance. András Csepregi, který v polovině prvního desetiletí 21. století pracoval na Ministerstvu vzdělávání a kultury má o financování církví v Maďarsku jasné představy. Ve své přednášce Registrace a financování církví v Maďarsku poukazuje na benevolentnost maďarské legislativy, která je ojedinělá nejen v regionech bývalých komunistických zemí, nýbrž také v zemích Evropské unie. Dvěma hlavními znaky postavení církví v Maďarsku jsou právní rovnost všech registrovaných církví a každoroční podpora církví namísto restitucí. Registrace nové církve je v Maďarsku velmi snadná, a tak se začal příspěvkový fond značně zneužívat. Je sice možné zpřísnit podmínky registrace, ale toto řešení zase poškodí mladé a malé církve, které své zájmy myslí upřímně a jsou skutečně nábožensky inspirované. Zakládat ovšem novou církev za komerčními účely je nemyslitelné. Zakládání církví na komerční účely je projevem účelného počínání některých maďarských občanů, což působí jako kontrast se situací z Tӧrӧkovy studie. Oba tyto problémy však vypovídají o nepropracovanosti financování církví v Maďarsku. Od možných úskalí financování církví a jimi provozovaných institucí v Maďarsku přejděme k samotnému systému financování maďarských církví. V první řadě je financování církví zajišťováno systémem převodu určitého procenta plátců daně na jakoukoliv registrovanou církev nebo alternativní veřejné fondy. Plátci daně si tak mohou určit, které církvi bude částka postoupena nebo zdali částku převedou na veřejný fond. Tento systém v Maďarsku funguje od roku 1998. Předním důvodem jeho vzniku byla

96

Podrobněji v kapitole Argumenty v TӦRӦK, P., Rȏzne pohľady na spornú oblastˇ vo financovaní cirkví v Maďarsku – metodologický a tematický príspevok. In MORAVČÍKOVÁ, M., VALOVÁ, E. (ed.), Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí…, s. 95-97.

37

snaha o depolitizování problematiky financování církví, což se pravděpodobně podařilo, ale existuje i řada nedostatků, které nový systém přinesl. Třebaže se v Maďarsku řada lidí hlásí k nějaké církvi nebo náboženskému společenství, v prvním roce fungování systému svobodného daňového převodu vyplnilo příslušnou část daňového přiznání „pouze 10,25% daňových poplatníků“97. V tomto čísle se nemalou měrou projevila skupina občanů, která neplatí žádnou daň z příjmu. Do této skupiny patří především důchodci a nízko příjmoví občané. To způsobuje, že na financování církví se podílí jen část aktivně pracujících občanů se slušným příjmem. Druhým problematickým jevem je nerovnoměrnost finančního vlivu na církev, protože systém daňových asignací zvýhodňuje ty církve, které mají členy z řad vysoko příjmových skupin. Tak například v roce 2008 je 1% daně z příjmu průměrného podporovatele Svědků Jehovových 3.387 HUF, u průměrného katolíka je to 5.898 HUF a u žida 11.922.98 S delší existencí fungování systémové daňové asignace se zvyšuje i zájem o využití práva na převod 1% z daně, a zatímco v roce 1998 bylo evidováno 478 000 asignací (319 ve prospěch Katolické církve), v roce 2008 využilo tuto možnost již více jak 820 000 daňových poplatníků, a to ve prospěch 155 náboženských společenství (502 000 asignací bylo vykonaných ve prospěch Katolické církve). Stát dále církvím poskytuje záruku, že pokud vybraná částka nedosáhne 0.5% z celkového objemu vybraných daní, tak ji církvím proporcionálně doplní podle počtu asignací nikoliv podle jejich hodnoty. 99 Vedle systému daňových asignací církve dosahují na zdroje z veřejných fondů. Stát například přispívá na architektonické nebo rekonstrukční projekty na základě usnesení parlamentu a vlády. Místní samosprávy například bezplatně poskytují pozemek nebo se stávají sponzory některých projektů. Dalším tokem finančních prostředků církvím se stal státní příspěvek na mzdy církevních zaměstnanců. Třetím způsobem, kterým stát může poskytnout církvím finanční prostředky, je podpora veřejně prospěšných aktivit. Církve se již tradičně podílí na činnostech, které nejsou přímou náboženskou aktivitou, nýbrž vzdělávací, sociální nebo zdravotnickou. V těchto případech mají církvemi zřizované zařízení stejné právo na státní podporu, jako je tomu u stejných typů zařízení, které mají zřizovatele jiného. „Princip rovné podpory měl oporu i ve Smlouvě se Svatým stolcem uzavřené v roce 1997, jako i v dohodách mezi vládou a hlavními protestantskými denominacemi v roce 1998. I zákon o financování církví z roku 1997

97

SCHANDA, B., Financovanie cirkví a náboženských společnosti v Maďarsku. In MORAVČÍKOVÁ, M., VALOVÁ, E. (ed.), Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí…, s. 87. 98 Tamtéž, s. 87. 99 Tamtéž, s. 87-88.

38

rozeznává tento princip.“100 Závěrem je třeba zdůraznit, že i přes relativně složitý popis některých aspektů financování církví v Maďarsku, hlavní část příjmů tvoří dary a jiné příspěvky. Přesto by se církve bez podpory státu v některých oblastech neobešly, a pokud má stát zájem na jejich fungování, tak je musí i nadále podporovat.

II. 2 Financování církví v Polsku O postojích polských občanů k náboženství a zvláště ke katolické církvi je všeobecně známo, že se jedná o postoje kladné a v souvislosti s katolicismem i například díky papežovi Janovi Pavlovi II. silně sympatizující. „Vyjádřeno čísly se ke katolické církvi hlásí přes 95% obyvatel Polska, což je v absolutních číslech přes 35 milionů věřících. Seskupeni jsou asi v deseti tisíci farnostech. S velkým odstupem za katolickou církví následuje Polská pravoslavná autokefální církev, která má přes půl milionu věřících a třetí je Evangelickoaugšpurská církev s asi 85 tisíci věřícími. Z náboženských společenství jsou pak nejpočetnější jehovisté s asi 130 tisíci věřícími. 1% obyvatel nehlásících se k žádné církvi nebo náboženskému společenství je minimální.“101 Církevní fond, který byl již podrobně popsán v kapitole o církevních restitucích v Polsku, je pouze jednou z mnoha cest, kterou polským církvím a náboženským společnostem plynou finanční prostředky. Na základě zákona z května roku 1989, Smlouvy se Svatou stolicí a dalších právních norem financuje polský stát především církevní školství. Vedle základního a středoškolského vzdělávání patří do působnosti státu také vzdělávání univerzitní. Mezi takovéto instituce patří například Katolická univerzita v Lublinu, Papežská teologická akademie v Krakově, Vysoká škola filozoficko-pedagogická „Ignatianum“ v Krakově, Papežská teologická fakulta ve Vratislavi nebo Papežská teologická fakulta ve Varšavě. Výuka náboženství ve veřejných školách je kromě financování ze státní pokladny rovněž financována ze zdrojů obecních samospráv. Podobně jako v České republice patří mezi státní zaměstnance například vojenští kaplani. Kromě přímého financování mnoha aktivit, na kterých se podílí zejména církve, existuje také celá řada daňových výhod a úlev pro členy církví. Kněží nemusí platit daň z příjmu a místo ní platí poměrně nízkou paušální platbu. Dále existují rozsáhlé daňové úlevy pro církevní právnické osoby nebo firmy 100

Tamtéž, s. 90. CICHOSZ, M., KOPEČEK, L., Církevní fond v Polsku a jeho kontroverzní historie a současnost. Příspěvek k problémům ve zprostředkování zájmů ve vztahu státu a církve v postkomunistickém prostoru. [online] únor 2007 [cit. 2013-1-30]. Dostupné z URL: < http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=303>. 101

39

provádějící hospodářskou činnost, v nichž mají tyto církevní osoby podíl. Církve tak mohou provozovat řadu činností, které jim generují zisky. Vedle standardních aktivit, mezi které patří pronájem nemovitostí, činnost církevních knihkupectví, vydavatelství, tiskáren nebo rádií, se polská katolická církev projevuje i jako schopný podnikatelský subjekt – „krakovská arcidiecéze mimo jiné provozuje tři hotely v centru turisticky atraktivního Krakova.102 Problematice financování církví se v Polsku věnuje Jόzef Krukowski103, který předkládá svou studii Financování církví a náboženských společností v Polsku, ve které podrobně popisuje způsoby, kterými církve a náboženské společnosti104 získávají finanční prostředky. V úvodu kapitoly bylo zmíněno, že financování církví je zajištěno na základě zákona z května roku 1989, konkordátní smlouvou z roku 1993 a dalších právních norem. Vedle těchto základních právních předpisů je třeba ještě připomenout, že principy financování církví a náboženských společností jsou zakotveny také v ústavě z roku 1997. Mezi základní ústavní principy patří pravidlo respektování svobody svědomí a náboženského vyznání, jak v osobním, tak i ve veřejném životě a pravidlo spolupráce mezi státem a náboženskými společnostmi pro společné dobro lidí. Respektování těchto principů je garantováno uznáním právní samostatnosti náboženských sdružení a organizačních složek církve, včetně kompetence k užívání majetkových a finančních práv a státní podpory pro aktivity organizačních složek církví a to přímou a nepřímou cestou.105 Věnujme se tedy nejprve otázce uznání právní subjektivity církevních společenství. Uznání právní subjektivity je základním stavebním kamenem finančního postavení církví a náboženských společností. Polsko se po roce 1989 stalo demokratickým státem, který si toto právo církví uvědomil hned po pádu komunistického režimu a uvolnil tak církvím ruce v oblasti nabývání a nakládání s nemovitým majetkem a vlastnickými právy. Stát se rovněž zavázal k napravení komunistického znárodňování – tuto problematiku řeší kapitola o církevních restitucích v Polsku. Vrácený majetek sice církvím přináší zisky, ale ty nejsou tak veliké, aby pokryly veškeré náklady. Náboženské aktivity je tak zapotřebí financovat ze státního rozpočtu a z rozpočtu místních samospráv. Jedná se o přímou i nepřímou podporu. Mezi přímou podporu patří vedle Církevního fondu, jenž je podrobně charakterizován 102

Podrobněji v CICHOSZ, M., KOPEČEK, L., Církevní fond v Polsku a jeho kontroverzní historie a současnost. Příspěvek k problémům ve zprostředkování zájmů ve vztahu státu a církve v postkomunistickém prostoru. [online] únor 2007 [cit. 2013-1-30]. Dostupné z URL: < http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=303>. 103 Jόzef Krukowski je profesorem na univerzitách ve Varšavě a Lublinu. 104 Celkový počet registrovaných náboženských organizací je v Polsku 161. 105 KRUKOWSKI, J., Financovanie cirkví a náboženských společností v Poľsku. In MORAVČÍKOVÁ, M., VALOVÁ, E., Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí…, s. 105.

40

v kapitole týkající se církevních restitucí, patří subvence a granty na aktivity církevních institucí. Tyto církevní instituce však musí plnit funkce běžných světských státních institucí. Mezi takové instituce bezpochyby patří školy a vzdělávací zařízení, charitativní organizace a jak již bylo také poznamenáno na začátku kapitoly, jsou to také církevní univerzity, 8 fakult teologie na státních univerzitách a Státní křesťanská akademie teologie ve Varšavě. Další složkou finanční podpory jsou subvence a granty na údržbu sakrálních a církevních zařízení, které jsou součástí národního dědictví. Poslední součástí přímé podpory ze strany státu jsou subvence poskytované církevním organizačním složkám, které na základě podmínek specifikovaných ve statutu z dubna 2003 o veřejně-prospěšných aktivitách a dobrovolné činnosti, získaly status veřejně-prospěšné organizace. Tyto organizace jsou rovnoprávné s ostatními nevládními organizacemi a jsou evidovány v Národním soudním registru.106 Všeobecně lze říci, že Polsko přímo nefinancuje kněze a duchovní. Výjimku tvoří financování Polského armádního polního ordinariátu katolické církve, Pravoslavného vojenského ordinariátu, Protestantského vojenského duchovenstva pro protestantské církve, učitelů náboženství ve státních školách, kaplanů zaměstnaných na základě pracovní smlouvy v nápravně-výchovných, vzdělávacích, zdravotních, sociálně-opatrovnických, nemocničních a resocializačních zařízeních.107 Mezi základní zdroje nepřímé podpory patří zabezpečení finančních prostředků organizačních složek církví. Zejména se jedná o živobytí kněžích a laických duchovních. Tyto zdroje tvoří výhradně dobrovolné dary od fyzických osob a soukromých institucí a polský stát nepřímo podporuje tyto instituce a fyzické osoby tím, že jim zaručuje některá práva a výhody. Prvním takovým podpůrným prostředkem je právo na organizování veřejných sbírek na náboženské účely, pro charitu a sociální služby, pro vzdělávání a vědecké aktivity, které církve realizují ve svých prostorách, v kaplích a dalších tradičních místech, bez nutnosti předběžného souhlasu státu. Druhým nepřímým podpůrným prostředkem je právo na zřizování a provozování nadací. Třetí výhodou je uznání práva daňového poplatníka na poskytování darů na činnosti náboženských organizací a garance, že plátce daní má možnost odpočtu dobrovolného daru na aktivity církevních institucí z daňového základu nebo z daně z příjmu. V rámci těchto darů rozlišujeme dary ve prospěch církevní organizační složky, která splňuje kritéria veřejně-prospěšné organizace. Takovýmto způsobem mohou daňoví poplatníci odvést pouze takovou částku, která nepřekročí 1% jejich daně z příjmu. A dary poskytované fyzickými osobami na církevní charitu a sociální péči. Tyto dary jsou vyňaty ze základu daně 106 107

Tamtéž, s. 106. Tamtéž.

41

dárců z daně z příjmu a daně kompenzační. V porovnání například s Maďarskem tedy polská vláda nezavedla systém dobrovolné daňové asignace, protože se obává efektivnosti takového nástroje.108 Jedním z dalších aspektů financování církví a náboženských společností je osvobození od placení některých daní a cla. Prvním daňovým zvýhodněním církví je osvobození církevních právnických osob od placení daně z příjmu společnosti z jejich nepodnikatelské činnosti. K takovéto činnosti patří vykonávání náboženských obřadů. Ovšem získané prostředky musí příslušná církev použít ještě v daném roce nebo v roce následujícím na kultovní, vzdělávací, pedagogické, vědecké nebo kulturní účely, charitativní činnost a sociální péči, katechezi, údržbu historických památek, dále na církevní a sakrální investice, jako jsou například katechetické složky a charitativní a sociální centra. Druhým osvobozením církevních právnických osob od placení daně je osvobození od daně z prodeje náboženských publikací za podmínky, že se prodávají v kostelech nebo v sakrálních objektech, a veškerý zisk je opět ještě v témže roce nebo v roce následující použit na náboženské účely. Třetí osvobození církevních právnických osob se týká placení daně z nemovitosti či z její části, která je využívána k jinému potřebnému účelu. K těmto účelům patří například bydlení a nepatří k nim například obchodní činnost. Čtvrtou oblastí, ve které jsou církve osvobozeny od placení daní, je daň z majetku, pokud tyto nemovité majetky a jejich části slouží k pobytu kněží a členů řeholních řádů. Tyto majetky musí splňovat další určité požadavky. K dalším daňovým výhodám církví a náboženských společností patří osvobození od placení daně z daru a z dědictví, kolkové povinnosti a od soudních a notářských poplatků, kromě procesních poplatků za koupi a prodej objektů a majetkových práv církevními právnickými osobami v průběhu zákonných převodů a dědictví, odkázání majetku a vydražení za podmínky, že subjekty těchto právních aktů garantují, že nabytý majetek a majetková práva nebudou použity na činnost, která generuje zisk a na tisková zařízení a další podobné materiály. Poslední výhodou polských církví a náboženských společností je osvobození od cla, pokud se nejedná o spotřební zboží, auta, tisková zařízení a s nimi souvisejících materiálů.109

108 109

Tamtéž, s. 106-107. Tamtéž, s. 107-108.

42

II. 3 Financování církví na Slovensku Období reformace je často dáváno do souvislosti se začátkem evropského novověku. Přestože církev po třicetileté válce zůstala vlivným společenstvím, její celkový význam začal upadat a spektrum křesťanských vyznání se významně rozšířilo. Katolická církev přestala být monopolem v oblastech vzdělávání, politiky či kultury. Tento vývoj byl charakteristický pro všechny země, na které měl dopad poslední velký náboženský konflikt. Pro slovenskou katolickou církev nastaly její specifické problémy hlavně s rozpadem monarchie a vznikem Československé republiky. Vznikla velmi složitá a těžko řešitelná situace, kdy zaniklo Uhersko, ale katolická církevní organizace zůstala. Tak například ostřihomský arcibiskup zůstal sídlit v maďarské části Uherska, ale větší část jeho diecéze zůstala na Slovensku. Nově vzniklá republika musela čelit řadě podobných komplikací.110 V habsburské monarchii byla církev hlavní oporou státní správy a silný politický vliv katolické církve se udržel v převážné části regionu Visegrád. Se založením nového soustátí v roce 1918 nevznikl pouze problém územní organizace církve, ale i nová politická moc nebyla katolické církvi příliš nakloněná. Negativními postoji k církvi se netajil například T. G. Masaryk a katolická církev byla již v těchto dobách předurčena k boji za své hmotné zabezpečení.111 Politický vývoj dvacátého století je v této práci nastíněn již v předešlých kapitolách a tak není zapotřebí jeho dalších bližších charakteristik. Po roce 1989 byly ze zákona č. 218/1949 Zb. odstraněny primárně části textu, které omezovaly náboženskou svobodu. Změna způsobu financování církví a náboženských společností představovala vážný problém a vyžadovala mnoho práce. Výsledkem složitých politických jednání je Smlouva mezi Apoštolským stolcem a Slovenskou republikou, kterou dne 4. prosince 2000 ratifikoval tehdejší prezident Rudolf Schuster. Smlouva v čl. 20 ods. 1 ustanovuje přijetí Smlouvy o finančním zabezpečení Katolické církve, která vzejde z dohody obou stran, přičemž ponechává prostor pro další jednání a změny. Základní smlouva upravuje některé dílčí otázky, kterými jsou například konání sbírek, financování církevního školství, duchovní služby v armádě, sociálních a zdravotnických zařízení Katolické církve a kulturních památek v jejím vlastnictví. Smlouva hovoří jen o základních principech a podrobnější způsob úpravy

110

GESCHWANDTNER, B., Prierez cirkevných majetkov a prijmov na Slovensku. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela (ed). Reštitúcie… s. 98-100. 111 Tamtéž.

43

vztahu Katolické církve a státu by měla upravovat smlouva o finančním zabezpečení.112 Martin Šabo ve své studii Problematika budúcnosti vzťahu štátu a cirkví na Slovensku v kontexte existujúceho modelu financovania cirkví a náboženských společností předkládá několik možných konceptů finančního zabezpečení církví a náboženských společností: a) systém darů a sbírek, b) systém církevních daní a příspěvků, c) systém daňové asignace, d) dominantní přímá podpora ze strany státu. Systém darů a sbírek se týká pouze států, ve kterých byla zavedena striktní odluka církví a státu. To není případ ani jedné země z Visegrádské čtyřky. Jako první se k tomuto kroku odhodlaly církve v České republice a až vývoj několika následujících let ukáže, zdali se český model úplné odluky církve od státu podařil. Podle průzkumu veřejného mínění, s názorem, že církve a náboženské společnosti si mají vystačit pouze ze svého majetku a darů, souhlasí jen 23,7% Slováků. Systém církevních daní slovenské církve nepokládají za vhodný, přestože je tímto způsobem zajišťováno financování církví například v Rakousku či Německu. Církve se pravděpodobně obávají toho, že řada Slováků by církve začala opouštět z finančních důvodů. Systém částečné daňové asignace je již popsán v kapitole Financování církví v Maďarsku. Systému asignační daně se ovšem nebrání ani slovenské církve a náboženské společnosti. K této záležitosti se vyjádřil například mluvčí Konference biskupů Slovenska Marián Gavenda ještě v roce 2005: „Katolická církev na Slovensku myšlenku o změně směrem k asignaci neodmítá. Naopak, princip subsidiarity, přiblížení institucí občanům, je jedním z pilířů sociálního učení Církve.“ Systém převodu určité částky daně považuje za vhodný i Církev evangelická. Generální dozorce Evangelické církve augspurského vyznání Ján Holčík v roce 2005 v dlouhodobém horizontu finanční odluku také nevylučoval. V roce 2001 Evangelická církev dokonce navrhla model převodu tří procent daně na církve a kulturu. Podle průzkumu veřejného mínění by systém asignace preferovalo 13,2% občanů. Dominantní přímá podpora ze strany státu se stlala charakteristická pro státy, v jejichž historickém proběhlo rozsáhlé znárodňování. Stát se znárodněním církevního majetku převzal zodpovědnost za činnost církví. V moderních demokratických státech se systém dominantní přímé podpory ze strany státu uplatňuje v Řecku, Belgii, Lucembursku, ve třech francouzských departementech a v některých švýcarských kantonech.113 Na Slovensku je problematika financování církví předmětem bouřlivých diskuzí. Nejkontroverznější vlastností slovenského systému přímých státních dotací je, že se podpory 112

ŠABO, M., Problematika budúcnosti vzťahu štátu a cirkví na Slovensku v kontexte existujúceho modelu financovania cirkví a náboženských společností. In MORAVČÍKOVÁ, M., VALOVÁ, E. (ed.), Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí…, s. 17-18. 113 Tamtéž, s. 18-23.

44

církví účastní i nevěřící. V průzkumu veřejného mínění ekonomického týdeníku Trend považuje současný systém za správný 39,9% občanů a 32,7% by ho upřednostňovala i do budoucna. Na druhou stranu 41,6% občanů s ním nesouhlasí. Systém tak současnou slovenskou společnost do značné míry polarizuje. Slovenská vláda v prvních letech 21. století předložila konkrétní legislativní úpravy finančního vtahu církví a státu, ale po jejich neprosazení se řešení způsobu financování církví zaseklo. Dále by ji měly posunout další jednání, na kterých budou zúčastněnými stranami předkládány odborné argumenty a bude tak moci vzniknout dohoda, která by církve a náboženské společnosti zbytečně neznevýhodnila a nevytlačila je z veřejného prostoru.114

II. 4 Financování církví v České republice I přes problematický postoj prvorepublikových představitelů v čele s T. G. M. byl v roce 1928 Československou politickou reprezentací přijat tzv. Modus vivendi115 s Vatikánem a došlo tak k navázání diplomatických styků. Šlo o úmluvy týkající se budoucího řešení vztahu státu a Katolické církve. V důsledku nerozhodnosti státních představitelů o podobě systému financování Církve, zůstaly v této oblasti nástroje z období monarchie. Platy duchovních či sociální pojištění tak zabezpečoval stát. Služba duchovních byla považována za službu veřejnou a stát garantoval starost o církevní majetek.116 Je důležité si uvědomit, že v době první republiky celkově převažovala podoba církevního života z období Rakouska-Uherska a faráři ve městech, ale především na vesnicích často suplovali funkce, které jsou v dnešní době zajišťovány zcela jiným způsobem. Farář tak například plnil mimo jiné zaměstnání psychologa, policisty, veřejného ochránce práv občanů, apod. Dosud bylo hlavním problémem financování církví a náboženských společností v České republice jeho provádění „stále ještě podle zákona č. 218/1949 Sb., na nějž církevní zákon v systému tzv. zvláštních práv odkazuje: Jedním z důsledků nedostatečnosti současné právní úpravy je trvalý nárůst duchovní placených podle zákona č. 218/1949 Sb. v průběhu posledních dvaceti let. Zatímco prvotní nárůst v první polovině devadesátých let lze přičíst ukončení perzekuční politiky státu, růst počtu duchovních zejména po roce 2000 lze přičíst na vrub systému financování jejich platů. Ostatně i samotná právní konstrukce poskytování osobních požitků duchovních je značně pochybná. Církve a náboženské společnosti jsou tak 114

Tamtéž, s. 24-25. Modus vivendi je dohoda mezi dvěma státními subjekty, která má být v budoucnu strvrzena definitivní mezinárodní smlouvou. 116 REKTOŘÍK, J., Ekonomická dimenze křesťanství a církve, MU, Brno, 2000, s. 97. 115

45

pouze v pozici prostředníka, který nad to nemusí být vždy schopen plnit řádně své závazky.“117 Zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi by měl mimo jiné zajistit modernější model financování platů duchovních. Financování církví a náboženských společností v České republice je prozatím zajišťováno asi pěti způsoby: 1) financování z výnosů nemovitého a movitého majetku, 2) financování ze sbírek a darů, 3) financování z veřejných daní a daňových asignací, 4) financování ze státních dotací a subvencí a 5) financování obecně prospěšných činností církví z veřejných rozpočtů.118 Financování z výnosů nemovitého a movitého majetku může být v současném vztahu mezi státem a církvemi realizován pouze z nepatrné části. Řada nemovitostí a tisíce hektarů vinic, rybníků, chmelnic či lesů v Česku jsou blokovány takzvaným církevním paragrafem. Obce i církve disponují jen omezenými možnostmi, jak s tímto majetkem zacházet.119 Jak již pojednává kapitola o církevních restitucích v České republice, výčtové zákony 298/1990 Sb. a 338/1991 Sb. znamenaly navrácení některého majetku řeholním řádům a kongregacím, aby mohli co nejdříve obnovit svou činnost. V České republice tak došlo k navrácení 170 klášterů. V některých z těchto objektů byly zřízeny církevní školy a školská zařízení, v jiných sociální zařízení či nemocnice. „Zbývající části klášterních objektů, které neslouží ubytování řeholníků, kultu ani žádné z výše uvedených činností, lze pronajmout (na kanceláře, obchody apod.) a použít jako částečného zdroje příjmu na udržování klášterů. Kláštery nemají vzhledem k blokaci značné části majetku dostatečný zdroj příjmů na udržování svých objektů. Řeholníci se na chodu klášterů podílejí platy ze svých zaměstnání. „Řeholníkům a řeholnicím nikdo neposkytuje žádné platy za práci v řeholní komunitě jako takové. Jedinou výjimku tvoří někteří vyšší představení (provinciálové, opati), na jejichž platy se pamatovalo v právních předpisech z roku 1949. Úřad převora (představeného klášterního domu), novicmistra (vychovatele noviců) nebo ekonoma kláštera je bezplatný.“120 Financování ze sbírek a darů tvoří významnou část příjmů. Typickým příkladem sbírek jsou sbírky kostelní. Jde o anonymní sbírky konané během mší nebo po jejich skončení. Prostředky vybrané tímto způsobem většinou slouží pro běžné potřeby farnosti. Druhým běžným příkladem sbírek jsou sbírky účelové, které většinou slouží na charitativní záležitosti a náhlé události. Systém darů tvoří drobné dary, roční příspěvky (desátky) a dary 117

PŘIBYL S., Komentář k církevnímu zákonu. In Dingir 1/2011, s. 32. TRETERA, R., J., Stát a církve v České republice, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002, s. 125-132. 119 Viz. příloha č. 2 a 3. 120 TRETERA, R., J., Stát a církve…, s. 125-127. 118

46

spojené s daňovými úlevami. K drobným darům patří zejména dary při příležitosti některých církevních úkonů, především pohřbů. Roční příspěvky a desátky jsou významným zdrojem příjmů zejména nekatolických církví. Například „v Církvi československé husitské předepisují náboženské obce svým členům nevelký, ale povinný členský příspěvek, tzv. církevní daň, která ovšem není veřejnou daní a není právně vymahatelná.“ Dary spojené s daňovými úlevami nejsou záležitostí pouze církví, ale jedná se o účinnou formu poskytování finančních prostředků řadě společensky dobročinným subjektům. Dárce (sponzor) si pak podle daňových zákonů může poskytnutou částku odečíst z daňového základu pro výpočet daně z příjmů fyzických či právnických osob.121 Financování z veřejných daní a daňových převodů je tvořeno církevními daněmi a daňovými asignacemi (převody). Církevní daně jsou poplatky, které od členů církví vybírá stát. Z této daně si stát ponechává jen minimální část, která je chápána jako správní poplatek. To ale neplatí o Rakousku - viz níže. Stát na výběru této daně nic nevydělává a církevní daň bývá charakterizována jako přirážka k obecné dani. Tento typ financování církví je realizován v Německu, ve Skandinávii, v některých švýcarských kantonech, ale především v Rakousku. V těchto zemích platí církevní daň všichni, kteří přiznali členství v některé státem registrované církvi. Nedostatkem tohoto způsobu financování církví je, že církevní daně mohou být vybírány pouze od zaměstnanců a podnikatelů. V případě Rakouska je nevýhodou církevních příspěvků to, že nemají charakter veřejnoprávních dávek jako církevní daně v Německu a dalších a proto nejsou administrovány státem. Rakouská církev si výběr příspěvků organizuje sama a to ji stojí 10-15% příjmů z této dávky, zatímco v Německu a dalších státech správa církevní daně uskutečňována státem, přijde na 3-4% z vybrané částky. Dalším problémem, se kterým se potýká rakouská církev je zjištění osob, jež mají příspěvek platit. Příslušná evidence, kterou vede církev sama je neúplná a její zpřesnění je těžko proveditelné.122 V České republice není tento způsob financování prozatím zaveden a v dohledné době tomu tak ani nebude.123 O systému daňových asignací již pojednává kapitola Financování církví v Maďarsku a tak jej není třeba blíže charakterizovat. V souvislosti s Českou republikou je vzhledem k obecné popularitě náboženství zřejmé, že by lidé příliš mnoho prostředků ve prospěch církví neasignovali. Na druhou stranu se domnívám, že systém daňových asignací je velmi dobře použitelný na kulturní subjekty (muzea, galerie, apod.). 121

Tamtéž, s. 127-130. REKTOŘÍK, J., Transformační a alokační problémy marginálních segmentů odvětví veřejného sektoru, MU, Brno, 1999, s. 44. 123 TRETERA, R., J., Stát a církve…, s. 130. 122

47

Rok je posledním rokem, kdy bylo realizováno financování ze státních dotací a subvencí. Státní dotace plynuly na platy duchovenstva, zaměstnance církevních institucí, na některé potřebné náklady těchto osob souvisejících s výkonem jejich povolání, ale i na údržbu sakrální architektury. 1. ledna 1991 bylo zavedeno vyplácení příslušných částek přímo Církevním ústředím a v případě Katolické církve jednotlivým diecézím.124 Hlavní představitelé řeholních řádů a kongregací jsou za svou řádovou činnost státem odměňováni prostřednictvím příslušných diecézí, třebaže tito provinciálové a opati nejsou diecézím podřízeni. Výše mezd duchovních je stanovena státem.125 Financování obecně prospěšných činností církví z veřejných rozpočtů je dle rozdělení předního českého odborníka na církevní právo Jiřího Rajmunda Tretery poslední z možných cest, jak se církve mohou dostat k finančním prostředkům. Tímto způsobem jsou financovány církevní činnosti, které jsou veřejně prospěšné všem, tedy i světské části obyvatelstva. Mezi typické příklady patří církevní školy, učitelé náboženství v běžných školách, vojenští kaplani, církevní nemocnice, hospice a jim podobné sociální zařízení. Zvláštní oblastí je financování rekonstrukcí a údržby sakrálních památek, které mají kromě náboženského významu význam především historický a často bývají zdrojem příjmů celé občanské společnosti.126 Podle Zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi byl zastaralý způsob financování církví a náboženských společností ukončen. „Počínaje rokem 2013 je dotčeným církvím a náboženským společnostem, které uzavřou se státem smlouvu o vypořádání, ze státního rozpočtu vyplácena finanční náhrada (dle § 15 zákona č. 428/2012 Sb.) a po dobu 17 let od nabytí účinnosti zákona (tzv. přechodné období) mají dotčené církve a náboženské společnosti nárok na příspěvek na podporu činnosti (dle § 17 zákona č. 428/2012 Sb.). V prvních třech letech přechodného období je příspěvek vyplácen v plné výši, od čtvrtého roku se jeho výše každoročně snižuje o 5% výchozí částky.“127

124

Nařízení vlády č. 578/1990 Sb. vlády České a Slovenské Federativní republiky o úpravě osobních požitků poskytovaných duchovním církví a náboženských společností. [online] 20. 12. 1990 [cit. 2013-3-3]. Dostupné z URL:. 125 Ministerstvo práce a sociálních věcí, Nařízení vlády č. 86/1993 Sb. o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností. [online] 1. března 1993 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z URL: . 126 TRETERA, R., J., Stát a církve…, s. 132. 127 MINISTERSTVO KULTURY, Obecně o možnostech financování církví a náboženských společností. [online] [cit. 2013-4-9]. Dostupné z URL: < http://www.mkcr.cz/cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/financovanicirkvi/obecne-o-moznostech-financovani-cirkvi-a-nabozenskych-spolecnosti-1046/>.

48

Závěr Již v úvodu kapitoly Financování církví v zemích Visegrádu je zmíněno, že způsoby financování církví a náboženských společností se v každé zemi liší a ani region Visegrád není výjimkou. To samé platí i o podobě restitučních zákonů. Celkové porovnání odlišností financování církví a zákonů, které upravily vztahy mezi jednotlivými státy Visegrádské čtyřky je prakticky nemožné. Nicméně aspoň vyzdvihnutí některých aspektů si práce klade za cíl. Prvním faktem, který je v porovnávání podoby restitučních zákonů a financování církví v zemích Visegrádské čtyřky zapotřebí zohlednit je socialistická minulost všech zainteresovaných států. Znárodňování postihlo bez výjimky všechny krajiny, ale přeci jen je možné poukázat na Polsko, které potkal relativně nejmírnější osud. V oblasti restitučních procesů v regionu Visegrád se Slovensko a Polsko rozhodly pro restituci úplnou a Maďarsko a Česká republika se přiklonily ke kompromisu, jehož smyslem jsou finanční kompenzace a mluvíme tak o restituci částečné. Z toho důvodu není možné porovnávat konkrétní finanční obnosy vynaložené na církevní restituce, protože z logiky věci vyplývá, že finanční prostředky vynaložené v Maďarsku a České republice jsou mnohem větší nežli u Poláků a Slováků. Nicméně čtenáře budou pravděpodobně nejvíce zajímat hodnoty nákladů na vypořádání vztahů s církvemi, atak v samém závěru práce nebudou opomenuty. Dílčím aspektem, který lze relativně bez problémů porovnat je doba, kdy k řešení narovnání vztahu s církvemi jednotlivé státy přistoupily. Samotná data příjímání konkrétních právních norem sama o sobě sice nic nevypovídají, ale při hlubším studiu jednotlivých událostí je zřejmé, že čas sehrál při vypořádávání majetkových vztahů významnou roli. Připomeňme si tedy některé zásadní momenty. V Maďarsku 22. července 1991 byl parlamentem odhlasován Zákon XXXII/1991 o vypořádání vlastnických vztahů k bývalému nemovitému majetku církví. Polsko přistoupilo k řešení narovnání vztahu s církvemi jako první a již dne 17. května 1989 byl přijat zákon o vztazích státu a katolické církve, který upravoval i oprávnění církevních právnických osob na vrácení zkonfiskovaného majetku. Slováci začali restituční nároky církví řešit zákonem č. 282/1993 Zb. o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem a proces se uzavřel zákonem č. 97/2002 Zb. a zákonem č. 161/2005 Zb. Česká republika k narovnání mezi státem a církvemi přistoupila zákonem č. 428/2012

49

Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který navázal na podobu návrhu vlády Mirka Topolánka z roku 2007. K porovnání také vybízí délka rozhodného období. To bylo v Maďarsku vymezeno od roku 1939 do roku 1989. V uvedených pramenech na konci práce se zmínka o vymezení rozhodného období v Polsku nenachází. Je možné, že tuto záležitost polská politická reprezentace ani neřešila. Nicméně na základě studia historických událostí zainteresovaných států lze toto období vymezit rokem 1945, kdy v Polsku byla uskutečněna agrární reforma, byl znárodněn průmysl, banky a doprava a rokem 1989, kdy se v Polsku uskutečnily první novodobé demokratické volby. Na Slovensku je délka rozhodného období vymezena od 8. května 1945, pro federaci židovských náboženských obcí od 2. listopadu 1938. Toto období končilo 1. ledna 1990. V České republice je rozhodné období ohraničeno vítězným únorem a prvním lednovým dnem roku 1990. Významné rozdíly jsou také v počtu církví, které se restitučních procesů v jednotlivých zemích zúčastnily. V Maďarsku to byly vedle Katolické církve, Reformovaná církev, Luteránská církev, Federace židovských obcí, Srbská ortodoxní diecéze Buda, Rumunská ortodoxní církev, Maďarská ortodoxní církev, Metodistická církev, Adventisté sedmého dne, Maďarská unitární církev, Maďarská baptistická církev. V Polsku se restitučních procesů zúčastnila Církev katolická, pravoslavná, Církev augsburského vyznání, Židovské obce a některé malé církve. Restituční nároky na Slovensku se týkaly Římskokatolické církve, Řeckokatolické církve, Evangelické církve augšpurského vyznání, Reformované křesťanské církve, židovských náboženských obcí, církve adventistů sedmého dne a Bratrské jednoty baptistů. K českým církvím a náboženským společnostem, které přijaly podobu odluky od státu, patří: Apoštolská církev, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská, Církev československá husitská, Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev augsburského vyznání v České republice, Evangelická církev metodistická, Federace židovských obcí v České republice, Jednota bratrská, Luterská evangelická církev augsburského vyznání v České republice, Náboženská společnost českých unitářů, Pravoslavná církev v českých zemích, Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Starokatolická církev v České republice. Finanční aspekty vypořádání socialistického znárodňování vypadají asi takto: Maďarsko se stejně jako Česká republika rozhodlo pro úplnou odluku církví od státu. 50

Porovnání finančních nákladů na narovnání vztahu církví a státu je nejvíce možné právě u těchto dvou zemí. V Maďarsku církve dosáhly na majetek v hodnotě přibližně 150 156 000 Kč. Církve v České republice si mohou přijít až na majetek a finanční náhrady v hodnotě 134 miliard Kč. Tuto disproporci sice zmírňuje neoceněný majetek vypořádaný přímou dohodou – celkem se jednalo asi o tisíc nemovitostí a neoceněný majetek vypořádaný usnesením vlády bez dopadu na státní rozpočet – několik desítek případů, i přesto je na první pohled mezi českou a maďarskou podobou zřejmý značný rozdíl. Polsko a Slovensko se uchýlili cestou částečné odluky církví a státu. Polský stát vynaložil na vypořádání zabaveného majetku v době totality prostředky ve výši 30 miliard korun128 a dál významně dotuje církevní aktivity. Například v roce 2004 byly tyto dotace ve výši 600 000 mil. Kč. V případě Slovenska není z uvedených pramenů zřejmé, v jaké hodnotě byl Slovenským církvím majetek vydán. Slovensko dotuje náboženské aktivity přibližně miliardou Kč ročně129. A Slovenský stát považuje tuto cestu za výhodnou, protože je veřejným tajemstvím, že církvím nebylo vydáno asi 40% majetku, který si církve mohly nárokovat. Temný stín na majetkové vyrovnání církví a státu v České republice vrhá schválení zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi za nedostupnosti a neexistenci kvalitní literatury a nepřehlednosti steré i nové legislativy pro širší veřejnost. Cílem práce nebylo vyjádřit sympatie s podobou majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi ani se způsobem jejich financování v České republice. Na druhou stranu cílem práce nebylo ani vyjádření negativních stanovisek k těmto dvěma úzce provázaným problémům. Z toho důvodu se práce snaží postihnout tyto aspekty vztahu církví a států v širším kontextu Visegrádské skupiny a čtenáři je tak nabídnuta možnost vytvoření si svého vlastního názoru na základě informací o problematice vyrovnání států s církvemi a náboženskými společnostmi a se způsoby jejich financování v kulturně nejbližších krajinách. Autor textu si je dobře vědom, že toto téma polarizuje společnost a bude ještě řadu let zdrojem různých sporů.

128

Částka třiceti miliard Kč se týká pouze Katolické církve, ale vzhledem k jejímu výsadnímu postavení na polské náboženské scéně, lze tuto sumu brát jako celkovou. 129 NECHVÍLOVÁ, K., Církevní restituce, jak to bylo na Slovensku? [online] 24. července 2012 [cit. 2013-4-2]. Dostupné z URL: .

51

Seznam použitých pramenů Literatura BALÍK, Stanislav a Jiří HANUŠ. Katolická církev v Československu 1945-1989. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007, 399 s. ISBN 978-80-7325-130-7. BEZÁKOVÁ, Daniela. Uplatňovanie nárokov církvi na navrátenie vlastníctva k nehnuteľnositam podľa zákona č. 161/2005 Z. z. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela (ed). Reštitúcie cirkevného majetku. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, 242 s. ISBN 978-80-89096-48-0. str. 55-58. FEDOR, Tibor. Vypořádání vlastnických vztahů k bývalému majetku církví. In KŘÍŽ, Jakub (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie: sborník textů z konference = Religion and Public Authority in European Union Countries: conference proceedings. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 2009, 233 s. ISBN 978-80-86310-86-2. str. 3444. GESCHWANDTNER, B., Prierez cirkevných majetkov a prijmov na Slovensku. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela (ed). Reštitúcie cirkevného majetku. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, 242 s. ISBN 978-80-89096-48-0. str. 87-101. JURAN, Ján. Reštitúcie církevního majetku v Slovenskej republike. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela (ed). Reštitúcie cirkevného majetku. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, 242 s. ISBN 978-80-89096-48-0. str. 50-54. KALNÝ, Mojmír. Církve a majetek. Praha: Občanský institut, 1993, 43 s. ISBN 80-9001908-0. KOLÁŘ, Petr a Jakub KŘÍŽ. Narovnání vztahu mezi církvemi a státem. 1. vyd. Praha: CEVRO Institut, 2009, 163 s. ISBN 978-80-87125-08-3.

52

KRUKOWSKI, Jόzef. Financovanie cirkví a náboženských společností v Poľsku. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela, VALOVÁ Eleonόra (ed.). Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí: zborník referátov z rovnomennej medzinárodnej konferencie, ktorú usporiadali Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky a Ústav pre vzťahy štátu a cirkví v Bratislave a Nitre v dňoch 14.-16. októbra 2009. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, 310 s. ISBN 978-80-89096-46-6. str. 105-108. KŘÍŽ, Jakub. Majetkové vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi v České republice. In KŘÍŽ, Jakub (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie: sborník textů z konference = Religion and Public Authority in European Union Countries: conference proceedings. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 2009, 233 s. ISBN 978-8086310-86-2. str. 21-24. REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomická dimenze křesťanství a církve: její reflexe v ČR. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, 206 s. ISBN 80-210-2293-0. REKTOŘÍK, Jaroslav. Transformační a alokační problémy marginálních segmentů odvětví veřejného sektoru. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, 132 s. ISBN 80-210-2093-8. SCHANDA, Balázs. Financovanie cirkví a náboženských společnosti v Maďarsku. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela, VALOVÁ Eleonόra (ed.). Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí: zborník referátov z rovnomennej medzinárodnej konferencie, ktorú usporiadali Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky a Ústav pre vzťahy štátu a cirkví v Bratislave a Nitre v dňoch 14.-16. októbra 2009. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, 310 s. ISBN 978-80-89096-46-6. str. 81-91. ŠABO, Martin. Problematika budúcnosti vzťahu štátu a cirkví na Slovensku v kontexte existujúceho modelu financovania cirkví a náboženských společností. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela, VALOVÁ Eleonόra (ed.). Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí: zborník referátov z rovnomennej medzinárodnej konferencie, ktorú usporiadali Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky a Ústav pre vzťahy štátu a cirkví v Bratislave a Nitre v dňoch 14.-16. októbra 2009. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, 310 s. ISBN 978-80-89096-46-6. str. 17-25.

53

ŠABO, Martin. Reštitúcie cirkevného majetku v stredoeurόpskom kontexte. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela (ed). Reštitúcie cirkevného majetku. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, 242 s. ISBN 978-80-89096-48-0. str. 71-86. TӦRӦK, Péter. Rȏzne pohl´ady na spornú oblastˇ vo financovaní cirkví v Maďarsku – metodologický a tematický príspevok. In MORAVČÍKOVÁ, Michaela, VALOVÁ Eleonόra (ed.). Financovanie cirkví a náboženských spoločností v 21. storočí: zborník referátov z rovnomennej medzinárodnej konferencie, ktorú usporiadali Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky a Ústav pre vzťahy štátu a cirkví v Bratislave a Nitre v dňoch 14.-16. októbra 2009. Vyd. 1. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, 2010, 310 s. ISBN 978-80-89096-46-6. str. 92-99. TRETERA, Rajmund Jiří a Stanislav PŘIBYL. Konfesní právo a církevní právo. 1. vyd. Praha: Jan Krigl, 1997, 331 s. ISBN 80-902045-2-x. TRETERA, Rajmund Jiří. Stát a církve v České republice. Vyd. v KN 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, 156 s. ISBN 80-7192-455-5. VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku V/2 (1945-1990), Pedagogická fakulta, Brno, 2005, 89 s. VALEŠ, Václav. Vyrovnání s majetkovými křivdami spáchanými na církvích v době komunistické totality v nových zemích EU se zaměřením na odlišnosti v právní úpravě jednotlivých zemí. In KŘÍŽ, Jakub (ed.). Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie: sborník textů z konference = Religion and Public Authority in European Union Countries: conference proceedings. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 2009, 233 s. ISBN 978-80-86310-86-2. str. 5-11. ZBRANEK, Tomáš, Benedikt. Sdružení katolických duchovních Pacem in terris: diplomová práce, Masarykova univerzita, Fakulta filosofická, Brno, 2007, 132 s., vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D.

54

Tištěná periodika CUHRA, Jaroslav. Nejen ze života církví. Vznik Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. In Historický obzor, 1999, 10 (5/6), s. 128-131. ISSN 1210-6097. PŘIBYL, Stanislav. Komentář k církevnímu zákonu. In Dingir 1/2011, s. 31-33. ISSN 12121371.

Internetové zdroje ČTK, iDNES.cz. Zemřel polský kardinál a bojovník proti komunismu Józef Glemp. [online] 24. 1. 2013 [cit. 2013-1-30]. Dostupné z URL: . HAMPLOVÁ, Kateřina, EUROSKOP.CZ. Církevní restituce. Je Česko poslední v Evropě? [online] 15. 8. 2012 [cit. 2013-1-25]. Dostupné z URL: . IHNED.cz. Rok a půl jednání. Takhle koalice dohadovala a pak schvalovala církevní restituce. [online] 22. 11. 2012, [cit. 2013-2-24]. Dostupné z URL: . CICHOSZ, Marzena, KOPEČEK, Lubomír. Církevní fond v Polsku a jeho kontroverzní historie a současnost. Příspěvek k problémům ve zprostředkování zájmů ve vztahu státu a církve v postkomunistickém prostoru. [online] únor 2007 [cit. 2013-1-30]. Dostupné z URL: . MINISTERSTVO KULTURY. Obecně o možnostech financování církví a náboženských společností. [online] [cit. 2013-4-9]. Dostupné z URL: < http://www.mkcr.cz/cz/cirkve-anabozenske-spolecnosti/financovani-cirkvi/obecne-o-moznostech-financovani-cirkvi-anabozenskych-spolecnosti-1046/>.

55

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Nařízení vlády č. 86/1993 Sb. o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností. [online] 1. března 1993 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z URL: . Nařízení vlády č. 578/1990 Sb. vlády České a Slovenské Federativní republiky o úpravě osobních požitků poskytovaných duchovním církví a náboženských společností. [online] 20. 12. 1990 [cit. 2013-3-3]. Dostupné z URL: . NECHVÍLOVÁ, Kateřina. Literární noviny. Církevní restituce, jak to bylo na Slovensku? [online] 24. července 2012 [cit. 2013-4-2]. Dostupné z URL: . Právní předpisy ČR, upravující právní postavení církví a náboženských společností a další související otázky. [online] [cit. 2013-4-15]. Dostupné z URL: . PRAVEC, Josef, Ekonom.iHNed.cz. Tisíciletý spor o církevní majetek. [online] 19. 3. 2012 [cit. 2013-2-24]. Dostupné z URL: . SUM, Tomáš. Ochrana vlastnického práva z pohledu občanského práva hmotného. [online] 17. 5. 2005 [cit. 2013-1-17]. Dostupné z URL: . SVAČINA, Gabriel, IHNED. CZ, MAPA: Pozemky, o které se hraje v církevních restitucích. Čeká na ně 50 000 hektarů. [online] 15. 6. 2012 [cit. 2013-3-3]. Dostupné z URL: . ROKOSKÝ, Jaroslav. Amnestie 1960. [online] [cit. 2013-2-24]. Dostupné z URL: .

56

VACA, Jan, JIŘIČKA, Jan, MF DNES. Vláda protlačila církevní restituce. Zbývá už jen rozhodnutí Klause. [online] 8. 11. 2012, [cit. 2012-11-9]. Dostupné z URL: . VÁLKOVÁ, Hana, MF DNES. Vracení majetku církvím dělá z jiných restituentů voly, míní Ledecký. [online] 31. 8. 2012 [cit. 2012-1-24]. Dostupné z URL: . VAVROUŠKA, Petr, KRÁL, Petr, PRESOVÁ, Eva, ČESKÝ ROZHLAS. Poláci začali s církevními restitucemi už v roce 1989. Provází je korupce. [online] 15. 8. 2012 [cit. 2012-124]. Dostupné z URL: . Zákon č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. [online] 9. 7. 1993 [cit. 2013-3-4]. Dostupné z URL: . ZEMANOVÁ, Veronika, JURKOVÁ, Marcela, IHNED.cz. Cesta církví k majetku není jednoduchá. Krok za krokem, co musí udělat. [online] 8. 11. 2012 [cit. 2013-3-1]. Dostupné z URL: .

57

Seznam příloh Příloha 1 - Tisíciletý spor o církevní majetek Příloha 2 - Mapa blokovaných chmelnic, lesních pozemků, orné půdy, ovocných sadů, travních porostů, vinohradů, vodních ploch, zahrad, zastavěných ploch a nádvoří a ostatních pozemků Příloha 3 - Mapa blokovaných nemovitostí (zastavěných ploch a nádvoří)

58

Příloha 1 - Tisíciletý spor o církevní majeteki

i

PRAVEC, J., Ekonom.iHNed.cz, Tisíciletý spor o církevní majetek. [online] 19. 3. 2012 [cit. 2013-2-24]. Dostupné z URL: .

59

Příloha 2 - Mapa blokovaných chmelnic, lesních pozemků, orné půdy, ovocných sadů, travních porostů, vinohradů, vodních ploch, zahrad, zastavěných ploch a nádvoří a ostatních pozemkůi

Okres Benešov Beroun Blansko Brno - město Brno - venkov Bruntál Břeclav Česká Lípa České Budějovice Český Krumlov Děčín Domažlice Frýdek -Místek Havlíčkův Brod Hodonín Hradec Králové Cheb Chomutov Chrudim Jablonec nad Nisou Jeseník Jičín Jihlava Jindřichův Hradec Karlovy Vary Karviná

Rozloha blokovaného majetku (m²) 6 954 013 4 305 459 452 091 68 231 5 576 871 7 333 349 5 656 058 16 089 503 4 439 160 34 871 729 2 355 700 5 365 034 3 359 123 2 482 079 3 136 691 4 663 202 41 954 020 13 353 504 6 735 157 1 543 703 17 956 841 3 644 334 6 548 056 1 469 422 14 625 312 145 836

Okres Kladno Klatovy Kolín Kroměříž Kutná Hora Liberec Litoměřice Louny Mělník Mladá Boleslav Most Náchod Nový Jičín Nymburk Olomouc Opava Ostrava - město Pardubice Pelhřimov Písek Plzeň - jih Plzeň - město Plzeň - sever Praha hl. město Praha - východ Praha - západ

i

Rozloha blokovaného majetku (m²) 5 168 293 7 472 919 7 077 974 5 799 065 4 128 020 2 630 690 11 601 038 12 807 222 2 982 266 1 851 268 1 191 557 5 674 863 3 372 469 2 824 117 13 162 789 1 521 202 2 932 4 367 068 5 452 295 7 000 209 6 883 586 605 032 8 205 387 5 472 580 8 313 535 16 542 075

Okres Prachatice Prostějov Přerov Příbram Rakovník Rokycany Rychnov n. Kněžnou Semily Sokolov Strakonice Svitavy Šumperk Tábor Tachov Teplice Trutnov Třebíč Uherské Hradiště Ústí nad Labem Ústí nad Orlicí Vsetín Vyškov Zlín Znojmo Žďár nad Sázavou CELKEM

Rozloha blokovaného majetku (m²) 4 261 974 3 031 093 1 565 893 962 414 4 001 272 2 390 511 4 113 309 1 129 075 3 934 179 8 745 661 18 002 204 2 552 526 2 069 438 21 471 050 2 614 701 3 591 011 3 418 909 5 102 768 1 016 696 4 169 316 1 192 377 3 888 590 1 643 059 8 455 156 3 605 784 488 320, 238 km²

Mapa a číselné údaje zpracovány z SVAČINA, G., IHNED. CZ, MAPA: Pozemky, o které se hraje v církevních restitucích. Čeká na ně 50 000 hektarů. [online] 15. 6. 2012 [cit. 2013-3-3]. Dostupné z URL: .

60

Příloha 3 - Mapa blokovaných nemovitostí (zastavěných ploch a nádvoří)i

Okres

Benešov Beroun Blansko Brno - město Brno - venkov Bruntál Břeclav Česká Lípa České Budějovice Český Krumlov Děčín Domažlice Frýdek -Místek Havlíčkův Brod Hodonín Hradec Králové Cheb Chomutov Chrudim Jablonec nad Nisou Jeseník Jičín Jihlava Jindřichův Hradec Karlovy Vary Karviná

Rozloha zastavěné plochy a nádvoří (m²) 9 236 286 3 483 827 12 593 4 547 4 097 13 453 6 759 3 711 391 6 556 13 409 4 014 7 737 3 355 68 591 31 465 1 672 8 082 83 973 1 779 62 651 2 494 6 709 33

Okres

Kladno Klatovy Kolín Kroměříž Kutná Hora Liberec Litoměřice Louny Mělník Mladá Boleslav Most Náchod Nový Jičín Nymburk Olomouc Opava Ostrava - město Pardubice Pelhřimov Písek Plzeň - jih Plzeň - město Plzeň - sever Praha hl. město Praha - východ Praha - západ

i

Rozloha zastavěné plochy a nádvoří (m²) 58 250 6 500 15 224 55 725 9 121 1 882 34 691 91 470 4 636 496 564 13 174 9 502 6 163 25 668 21 636 0 4 046 23 942 24 496 42 560 1 809 14 118 70 955 48 074 58 809

Okres

Prachatice Prostějov Přerov Příbram Rakovník Rokycany Rychnov n. Kněžnou Semily Sokolov Strakonice Svitavy Šumperk Tábor Tachov Teplice Trutnov Třebíč Uherské Hradiště Ústí nad Labem Ústí nad Orlicí Vsetín Vyškov Zlín Znojmo Žďár nad Sázavou CELKEM

Rozloha zastavěné plochy a nádvoří (m²) 6 007 3 270 5 009 1 027 2 659 2 355 6 168 3 540 1 259 31 422 34 062 6 205 1 640 22 341 912 6 434 19 845 10 383 622 4 505 5 694 16 960 7 564 53 091 7 248 1 265, 676 km²

Mapa a číselné údaje zpracovány z SVAČINA, G., IHNED. CZ, MAPA: Pozemky, o které se hraje v církevních restitucích. Čeká na ně 50 000 hektarů. [online] 15. 6. 2012 [cit. 2013-3-3]. Dostupné z URL: .

61

62