MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Únik Obhajoba k praktické bakalářské práci
Brno, 2011
Veronika Horecká
Prohlášení: „Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou (bakalářskou práci) vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ „Hlavní částí bakalářské práce je praktický umělecký výkon (cyklus obrazů). Předloţený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické bakalářské práci“
Obsah: 1. Průzkum – únik 2. Paul Gauguin 3. Georgia O´Keeff 4. Malba 4.1. Barvy 4.2. Aromaterapie 4.3. Arteterapie 4.4. Malířské techniky 5. Provedení 5.1. První blok 5.2. Druhý blok 6. Závěr
2
1. Průzkum - únik Pojem únik představuje pro kaţdého z nás něco jiného. Kaţdý si toto slovo vysvětluje po svém, hlavně podle toho v jakém ţivotním období se nachází, co zrovna proţívá. Tato skutečnost mne vedla k uskutečnění malého průzkumu. Michal R. 31 let: „V momentální situaci a vzhledem k okolnostem mě napadl únik radiace. Jinak toto slovo vnímám jako únik z něčeho špatného k něčemu dobrému. Útěk před něčím zlým a uchýlení se k něčemu dobrému. Pro mě jakoţto stoupence Buddhova učení má zvláštní význam únik od samsáry k nirváně.“ Zdenka B. 22 let: „Já osobně se snaţím utéct před realitou ,nebo si alespoň zakrýt oči a snaţit se být trochu naivní. Bohuţel s přibývajícími zkušenostmi (třeba právě ohledně zaměstnání) se mi to příliš nedaří. Nechci uţ šlápnout vedle a bojím se, ţe kvůli tomu přehlídnu dobrou šanci.“ Lenka H. 45 let: „Hned si představím útěk pryč, někam do přírody. Únik od problémů nacházím i ve své práci s keramickou hlínou. Zapomínám tak na starosti, stresy, problémy a plně se oddávám světu fantazie. Zde nacházím vyrovnanost a pohodu.“ Lucie F. 23 let: „Pod pojmem únik si představím útěk do bezpečí, před starostmi a problémy. Před starostmi utíkám ke sportu, abych si pročistila hlavu.“ Babička: „Únikem můţe být útěk z reality do říše snů, oproštění se od psychických zátěţí, únik od chmurů. Já osobně se pustím do luštění kříţovek a jsem v pohodě. Procvičuji si tím paměť a zároveň se obohatím, ale kaţdý má unik z reálného ţivota jiný.“ Děda: „Nejradši bych utekl od svých myšlenek a hned potom od stáří.“ Jiří K. 22 let: „Znamená pro mne snahu, vyhnout se něčemu nepříjemnému, vyhnout se situaci nebo člověku, se kterými nechceš přijít do kontaktu, protoţe by ti to způsobilo nepříjemné pocity. A jak únik řeším já? Nemám potřebu ho řešit, protoţe před ničím neunikám:) Problémy se musejí vyřešit, člověk se jim musí postavit čelem, protoţe pokud to neudělá a 3
pokusí se jim uniknout, latentně to v něm pořád někde zůstává a čas od času se to projeví navenek. A pokud nějaký problém vyřešit nejde, musí se s ním člověk jedině smířit. Unikat, popírat, to vede jedině k tomu, ţe to v tobě pořád někde je a negativně tě to ovlivňuje. Takţe neunikat, buď vyřešit, nebo se smířit.“ Mám jasno, co představuje pojem únik pro mne, ale byla jsem zvědavá, jak ho vnímá někdo jiný. Ptala jsem se jak kamarádů, tak rodiny, ale i cizích lidí, abych dostala jakousi změť informací, z níţ bych zjistila, jestli více lidí sdílí stejný názor jako já, nebo unikám před problémy, nešťastnými událostmi v osobním ţivotě, od stresových situací, o kterých jsem přesvědčena, ţe je nemůţu vyřešit a přetechnizovanou dobou sama. Technika je fajn, ale občas mám pocit, ţe je ji na mě uţ příliš stejně jako těch problémů. To se mi chce potom křičet, křičet a křičet, sbalit si pár nezbytností, mezi nimiţ by nesměl chybět akvarelový papír, akvarely, štětce, tuţka, suché křídy, kniha mého oblíbeného autora Gerarda Durrella a odjet někam hodně daleko, kde by si člověk utřídil myšlenky a nabral ztracenou chuť a elán do ţivota. Do jisté míry nesouhlasím s Jiřím K. Ţádný z lidí není přece stroj, aby dokázal stát neustále čelem. Věřím, ţe pokud se člověk uchýlí k něčemu – na chvíli uteče od problémů k něčemu – co mu pomůţe zmírnit napjatou atmosféru, nebo uskutečnit něco, co daný problém dokáţe úplně vyřešit, pak spatřuji proces úniku, jako nezbytný, jako jakési osvobození. Kdyţ jsem byla malá, snila jsem o tom, ţe obcestuji celou zeměkouli a kaţdé místo, které ve mně zanechá zvláštní dojem, přenesu ve svých malbách, kresbách, náčrtech na papír a poté se o nasbíranou krásu z cest podělím s celým světem prostřednictvím svých drobných uměleckých děl. I teď mě tato představa neustále láká. Ve svých toulkách představami, dopřávám mysli ale i tělu odpočinek. Tento proces bych nazvala detoxem organismu (únik nebo-li detox organismu).
4
2. Paul Gauguin Při své práci a bádání jsem narazila na citát francouzského malíře Paula Gauguina: „Nekopírujte příliš skutečnost. Umění je abstrakce. Vyvozujte je z přírody tím, ţe nad ní budete snít, a myslete spíš na tvorbu neţ na výsledek.“ (Pijoan/8, str. 319.) Skutečně, i já vnímám umění jako abstrakci, jelikoţ kaţdý si do svého malého uměleckého dílka vloţí své pocity, svůj pohled na svět a tím celou skutečnost a realitu změní třeba aţ k nepoznání. Tyto tři věty mi doslova učarovaly, jelikoţ sdílím stejný pocit jako on. Tímto svým poznatkem mne inspiroval, jak bych moţná měla dále pokračovat ve své práci a jak ji dále rozvinout. Přestala jsem tolik přemýšlet a začala jsem snít. Snít o mé milované krajině, kterou jsem navštívila, kterou bych touţila navštívit. Hlavou mi probíhaly obrazy levandulových polí a olivových hájů, které mě fascinují nevysvětlitelným způsobem. Kdyţ mám splín a za okny se klube ušmudlaný den, sním o slunném Toskánsku provoněném levandulí a citrusovníky nebo řeckých ostrůvcích roztroušených v egejském moři, tak jako Gauguin o Polynésiii. Jeho výpravu na Tahiti vnímám jako zcela zásadní formu úniku, která nemálo ovlivnila jeho ţivot spolu s tvorbou. Dějiny umění přímo uvádí, ţe svůj odjezd bral jako únik, který mu umoţní nalézt ráj, kde ţivot bude snazší a peníze více méně zbytečné. V tom máme dost společného. Díla vytvořená v Polynésii mne uchvátila svou harmonickou atmosférou, barevností, exotickou jemností a námětem prostých půvabných ţen.
Nafea faa ipoipo („Kdy se vdáš?“) 5
3. Georgia O´Keeff Neméně přínosnou pro mne byla a pořád je americká malířka Georgia O´Keeff. Stejně jako já tak i ona byla milovnicí přírodních krás, především dramatické pouštní krajiny, kde nacházela svou inspiraci v podobě pouštních květů, kamínků a sluncem vyšisovaných bílých zvířecích lebek. Touto nezkrotnou vášní k přírodě a drsné krajině kde později ţila, jsou mi její díla velmi blízká. Obrazy květin, jeţ v sobě zcela nepochybně zachycují mnoho ţenskosti spolu s ţenskými symboly mají zvláštní atmosféru. Některé na mne působí lehce depresivním dojmem, jiné vyzařují neutuchající energii. Na jejích malbách květin je krásně vidět proměna nálad a duševního rozpoloţení. Tuto skutečnost posuzuji hlavně podle barevného provedení. Černé kosatce jsou melancholicky teskné oproti tomu např. červené vlčí máky překypují radostí a pohled na ně mě dobíjí energií. Takovouto emotivní sílu bych po jejím vzoru chtěla vloţit i do svých prací.
Black iris – Černý kosatec
Red poppy – Červený vlčí mák
6
4. Malba Pro realizaci svého díla jsem si zvolila malbu, která je pro mne nejméně svazující a nejvíce osvobozující ve své podstatě. Navíc v malbě jsem se shlédla uţ dávno a nacházím v ní krásu od útlého věku. Štětec mi dává volnost, kterou potřebuji k vyjádření svých emocí, nálad a momentálních pocitů. Stejně tak nepřeberná škála barev v této technice pro mne otevírá mnoţství nových záţitků a dobrodruţství. Malba mi poskytuje uvolnění spolu s relaxací. Malířské vyjádření je pro mne jakousi očistou duše. Právě i proto se zajímám o věci s tímto spojené, např. s arteterapií, psychologií barev ale i aromaterapií.
4.1.
Barvy
Barvy jsou nedílnou součástí ţivota kaţdého z nás a nejen to. Jsou součástí ţivota zvířat, rostlin a všeho na této planetě. „Barevnost světa je lidstvu odedávna známa. Rytiny a malby, které pračlověk po sobě zanechal na stěnách skal a jeskyň na jihozápadě Evropy, na severu Afriky i daleko v Asii, podávají první svědectví o duševním ţivotě pračlověka a dovolují nám nahlédnout do jeho myšlení a představ. Naznačují i jeho vztah k barvě. Barva a barevné ozdoby byly tehdy mocným prostředkem v rukou šamanů a kouzelníků, připisovali jim tajuplnou moc. V podstatě stejný vztah k barvě přetrvával i v Egyptě a Mezopotámii. Barvy se staly symboly boţské moci a síly.“ (Dobrodruţství barvy) Barvy ovlivňují nejen naši náladu, ale i naše zdraví. Působí na naši psychiku, ať chceme či nechceme. Kaţdý den se vystavujeme jejich působení. Za slunného dne nás ţluté, sluneční paprsky dobijí cennou energií naopak při pošmourném počasí nás šeď za okny dokáţe rozladit. I Waltraud Maria Hulke uvádí ve své publikaci Magie barev následující: „Barvy mají velký vliv na duševní náladu a všeobecně na dobrý zdravotní stav člověka, coţ dokázaly přesné výzkumy psychologickými studiemi. Cílem působení můţe být povzbuzení a oţivení právě tak, jako klid a rozvaha. Závisí to na barvě, které je pouţito. Barvy jsou jevy, které v člověku vyvolávají city, protoţe energetické vyzařování barvy je přijímáno stejně tělem, duchem i duší. Naše oči potřebují barvy stejně, jako potřebují světlo.“ (Magie barev, str. 37.) Malování obrazu nebo jen sebemenšího obrázku je pro mne jakousi barevnou terapií a stejně bych chtěla působit svou malbou i na své okolí. Přála bych si mu navodit především příjemné pocity tak, aby se kaţdý po náročném dni trochu uvolnil a nemusel přemýšlet, jen by vstřebával pozitivní energii, kterou jsem se snaţila do svého díla promítnout. Doba je uspěchaná, já bych chtěla, aby lidé na chvíli vydechli a spočinuli. „Čím více se budeme snaţit, abychom vpustili do našeho ţivota silné, pozitivní vibrace z našich myšlenek, tím více
7
přispějeme k tomu, aby v našem všedním ţivotě zakotvily dobré věci a šťastné poměry.“ (Magie barev)
4.2.
Aromaterapie
Pojem aromaterapie znamená druh terapie, jde o navození příjemné nálady pomocí vůní. Takovýto proces můţe mít zklidňující či povzbuzující účinky na psychiku podle pouţitých vůní. Jednou jsem se setkala se ţenou, která prodávala knihy rozličných ţánrů. Byla jsem nemálo překvapená, kdyţ mě vyzvala, abych přivoněla k jejím kníţkám. Kaţdá prý voní podle toho, jakého tématu se týká. Tak jako ona i já trochu věřím, ţe malba, její barevnost a tématika, vám můţe evokovat vůni, vůni dálek, vůni slunečného dne, vůni rozkvetlých luk a polí, vůni pohody, radosti, uvolnění…
4.3.
Arteterapie
„Doprovázet lidi z teritoria disharmonie, chaosu, z prostředí ohroţujícího jejich tělesné a duchovní zdraví, které můţe být nejen v jejich okolí, ale i v nich samých, do prostoru – území – teritoria léčivého, léčicího, jeţ mohou najít i sami v sobě prostřednictvím výtvarného umění, je posláním arteterapie.“ (Základy arteterapie, str. 14.) Jelikoţ i já studuji v současné době speciální pedagogiku je nasnadě předpokládat jak velký význam pro mne arteterapie má. Setkala jsem se s postiţenými lidmi (ať uţ tělesně, zdravotně nebo mentálně), pro které je tvoření jediným východiskem a únikem od často kruté skutečnosti nebo odsuzující společnosti. Plně proto věřím v ozdravný účinek umění. „Výraz l´art pour la santé (umění pro zdraví) předpokládá v umění nejen léčivý, ale i preventivní potenciál. L´art pour la santé je pojmenování pro takové umění, jehoţ ambicí je cíleně mobilizovat v člověku touhu po spiritualitě, důstojnosti, naději, po smyslu, vyvolávat v tvůrci i divákovi procesy, které by ho aktivizovaly k tomu, aby neubliţoval sobě, druhým lidem, přírodě, ale naopak – snaţil se o harmonizaci, ozdravení (duševní, tělesné, duchovní) celé své bytosti, vztahů s lidmi a prostředí v němţ ţije.“ (Základy arteterapie, str. 19.) Přikládám této léčebné metodě velký význam a ze zkušenosti tuším, ţe by bylo třeba pomoci jejímu rozšiřování. Není tomu dávno, co jsem se setkala s rodinou (asi šestnáctiletého) chlapce, kterému diagnostikovali hluboké deprese. Rodiče si zoufali. Nikdo jim údajně není schopen nabídnout vyhovující terapii, odborníků je málo, moţnosti jsou značně omezené. „V arteterapii jde u kaţdého jednotlivého klienta o naplnění různých cílů. Mezi nejčastější cíle patří navození kompenzačního procesu, aktivizace, zprostředkování kontaktu, přeformování stereotypů, komunikace prostřednictvím výtvarného projevu, odstranění úzkostných stavů, socializace nebo kanalizace
8
agresivity.“ (Základy arteterapie, str.33.) Netvrdím, ţe právě arteterapie by byla tou pravou, vyhovující terapií pro zmíněného chlapce, ale co je důleţité, mohla by být!
4.4.
Malířské techniky
Ráda bych Vás zavedla do světa malířských technik. Jsou mi blízké téměř všechny malířské techniky. V dětství to byla převáţně tempera, s kterou jsem se setkávala hlavně ve škole asi jako kaţdý. V pozdějším věku jsem dostala k narozeninám akvarelové pastelky spolu s kníţkou- Jak kreslit pastelkami od José M. Parramona. Byla to poměrně malá barevná paleta asi dvanácti barev, ale měla jsem z nich radost. Můţu si je sebou vzít kamkoliv a tvořit kdekoliv, nezaberou hodně místa. Jsou mi sympatické především svou příbuzností k akvarelu, ale po rozmytí vodou a štětcem jsou pořád patrné původní tahy pastelek, které ve výsledku spolu s barevnými skvrnami připomínající akvarel tvoří zajímavý celek. Kdekdo by řekl ţe pastelkami se přece nemaluje, ale kreslí. José M. Parramon vysvětluje: „Pastelkami můţete míchat barvy, stínovat a myslet v barvě. Co všechno to je, kdyţ ne malování?“ (Jak kreslit pastelkami, str. 9.) Teď uţ jsem svou paletu odstínů rozšířila na cca 40. Paradoxně aţ po akvarelových pastelkách jsem objevila tajemství akvarelu. Do té doby jsem znala jen kvaš jinak pouţívaný na základních školách jako vodové barvy. Kvaš je obdobou akvarelu na rozdíl od něj obsahuje však plnidlo a jeho barvy nejsou tak zářivé a dle mého názoru čisté tak jako u akvarelu. Dalším mým oblíbeným výtvarným prostředkem je suchý pastel. „Jedná se o tuhé médium, poněkud tvrdší neţ křída, které je k dostání ve formě válcovitých tyčinek. Tře-li se tyčinka silně o povrch papíru, usadí se na něm prach a pronikne do jeho textury. Pastely jsou neprůsvitné barvy, které se mohou na papíře míchat a vrstvit. Mezi jejich přednosti patří snadnost, se kterou se mohou roztírat a vytvářet stínování nejvyšší kvality.“ (Jak malovat pastel, str. 42.) „Práce s pastelem, přímý kontakt, vznikající roztíráním pastelových barev prsty, vytváří úzký vztah mezi umělcem a materiálem, neboť člověk barvy nejenţe vidí, ale také cítí.“ (Malujeme pastel, str. 4.) Mezi mnou a pastelem není ţádný prostředník (štětec). Pro mne je nejméně stravitelnou olejomalba. Velmi nerada bych jakkoliv degradovala tuto bezpochyby úţasnou malířskou techniku, coţ dokazuje i její oblíbenost u mnoha umělců, avšak z ředidla - terpentýnu - se mi dělá mdlo. Proto dávám přednost technice, s kterou jsem byla seznámena později na střední škole - akrylové malbě, jíţ jsem převáţně pouţila i při své práci. „Akrylové barvy se vyvíjejí a zdokonalují od 50 let 20.století. Představují poměrně nový fenomén a významný doplněk repertoáru stálých malířských technik. K nejdůleţitějším aspektům akrylu patří jeho všestrannost – lze ho pouţít ve velmi tenkých nátěrech nebo 9
lazurách nebo silně pastózní s bohatými texturními efekty – společně se stálostí. Jelikoţ akryl rychle vysychá, lze na sebe vrstvy barev nanášet rychleji neţ u olejomalby. Na druhé straně však nezbývá tolik času pro práci s barvou na podloţce.“ (Encyklopedie výtvarných technik a materiálů) Akrylová malba pro mne otevírá řadu moţností co se týče experimentování s barvou (stříkání, foukání, rozprašování), je nenáročná a má široké vyuţití. Já jsem při svých malbách zvolila převáţně techniku akvarelu, suchého pastelu a akrylu.
5. Provedení 5.1.
První blok
Má práce by se dala tematicky rozdělit do dvou bloků. V prvním bloku maleb ztvárňuji pro mne jakousi „vysněnou krajinu“, kterou jsem lehce ochutnala svou krátkou návštěvou v Řecku a kterou od toho okamţiku touţím opakovaně ochutnávat. Tato jediná návštěva středomoří mne nastartovala k touze dalšího a dalšího poznávání. Námětem a inspirací pro mou práci je jiţ zmíněná, milovaná příroda. Nacházím v ní klid a neskutečnou krásu, krásu okamţiku, která se nedá mnohdy zachytit. Jak uţ jsem se zmínila výše, neskonalý poţitek pro mne představují především středomořské oblasti. Jsem doslova paralyzována kouzlem této krajiny. Prastaré olivovníky symbolizující věčný mír jsou nekonečným námětem spolu s uklidňující fialovou modří levandulových polí. Levandule pochází z latinského slova lavare coţ znamená omývat se. Pro mě levandule představuje symbol uklidnění, relaxace a sebeočisty.
Suchý pastel – papír 10
5.2.
Druhý blok
Druhý blok mé práce byl silně ovlivněn jistým záţitkem. V nedávné době jsem zůstala na dlouhý čas, nejspíš navţdy, očarovaná ţivotem v Rudém moři. Barevný, ţivý, krásný ale i nebezpečný svět mne nadchl natolik, ţe se k němu neustále vracím ve svých myšlenkách a představách. Do té doby jsem nic tak okouzlujícího neviděla. Byla to pro mne doslova a do písmene barevná terapie. Hodiny a hodiny jsem trávila ve vodě která odplavila nahromaděné napětí. Veškerou pohodu kterou jsem proţívala pod hladinou, obklopena nekonečnou modří, jsem se snaţila promítnout do dvou maleb, u kterých jsem zvolila techniku akrylu na sololitovou podloţku. Na první jsem zachycena přímo já jako nadšený a očarovaný badatel krás rudého moře. Na druhé z maleb zachycuji můj převáţně snový pohled na korálový svět, který je neskutečně rozmanitý. Tuto rozmanitost jsem chtěla vyjádřit pouţitím různých výrazových prostředků a drobných experimentů. Vţdyť i ty korály jsou jistým, velmi zdařilým, experimentem přírody. Barvy jsem zkoušela stříkat rozprašovačem při čemţ mi vznikly jakoby bublinky. Bublinky evokují vzduch a kyslík, který je tak důleţitý i pro ţivot pod vodou. Některé z korálů jsem vytvořila rozfoukáváním „louţiček barvy“ čímţ jsem chtěla zdůraznit prvek náhody, který v přírodě hraje důleţitou roli. Náhoda avšak není úplně to správné slovo které bych pouţila. Snaţím se říct, ţe nic není pevně dané. Nikde není psáno kde má vyrůst tento strom, jakou barvu má mít jeho listí ani jak košatý bude. Stejně tak ţivot a vzezření korálů nemá striktní pravidla, tudíţ jsem se snaţila vnést nepravidelný prvek i do své malby. Převládající barvou je zde tyrkysová spolu s modrou. Podle německé spisovatelky ( Waltraud Maria Hulke, Magie barev) se tyrkys pokládá za barvu sebeznázornění, podporující sebevědomí a podněcující fantazii a spontánnost. Ale je to i barva přátelských citů, sympatie a pospolitosti. Lidé, kteří mají tuto barvu v oblibě, někdy vlastní dvě duše, unikají realitě a raději utíkají do klamného světa fantasie. Kdo tuto barvu odmítá, zdůrazňuje, z psychologického hlediska, ţe je mu zatěţko hledat své pravé já a ţe má potíţe při sebenalezení a seberealizaci. Všeobecný význam modré barvy je klid, mír, uvolnění a vyváţenost. Modro nebe otevírá ducha a duši a dává blaţený pocit neskonalých dálek a absolutní vnitřní svobody. Modrá vyvolává pocit klidu, harmonie a bezpečí a poskytuje tím uvolnění a spokojenost. Barvy jsem zvolila, aniţ bych dopředu věděla jejich význam, teprve po malování jsem se o jejich bliţší charakteristiku zajímala. Chtěla jsem vědět co o mně má malba vypovídá. Toto barevné vyjádření zcela odpovídá vnitřnímu rozpoloţení, v jakém jsem se zrovna 11
nacházela. Skutečností je, ţe se snaţím o jakési sebeznázornění, říct svou malbou co mám ráda, co je mi blízké a co zrovna proţívám. Stejně tak se snaţím při malování najít klid, pohodu a radost. Vţdy se těším aţ vezmu do ruky barvy a usednu k papíru, sololitu či plátnu. Konečně nastane po celém, namáhavém, únavném dni chvíle, kdy nemusím nikam spěchat ba naopak, tady si můţu dát tzv. načas. Nechám se unášet na vlně svých snů a barev. Ponořím se do sebe, do svých pocitů, kterým se prostřednictvím tvoření snaţím dát průchod a ulevit si tak od věcí, které mě tíţí. Vţdy maluji čistě pozitivní věci, abych mohla zapomenout na ty negativní. Při své práci nepouţívám téměř vůbec černou barvu. „Černá odpovídá výrazu smutku, ztráty, beznaděje a zdůrazňuje tím nevysvětlitelné, tajemstvím opředené, temné a hrůzostrašné. Je to barva smrti, která vyjadřuje nekonečnou tmu tmoucí, opuštěnost a neodvratnost. Černá je v drsném protikladu ke všemu, co je pestré, co se raduje ze ţivota a co je povzbuzující. Odvrací se od všeho vitálního, světelného a pro ţivot cenného a stává se tak symbolem všeho vyhaslého, odumírajícího a tmavého. Odmítnutí černé ukazuje na to, ţe člověk není ochoten dát si nahánět strach něčím neproniknutelným a ohroţujícím. Takový člověk našel správný poměr ke smyslu svého ţivota a k nutnosti, jak zdolat svůj osud, a ţije sebevědomě s vědomím síly ducha.“ (Magie barev, str.54.) I kdyţ proţívám smutek, beznaděj i ztrátu, přesto se chci dál radovat ze ţivota. Nechci vyhasnout a stát se stínem jako mnoho lidí které můţeme potkávat na ulicích. Právě z toho důvodu tak přísně šetřím černým pigmentem a snaţím se ho nahradit barvami jeţ v sobě nesou pozitivní význam.
Akvarelové pastelky - papír 12
Akryl – sololitová podloţka
13
6. Závěr Závěrem bych se pokusila stručně shrnout, jaký byl záměr mé práce. Únik zde všeobecně vysvětluji, jako útěk od něčeho co nás svazuje, trápí. Jako východisko ze situace zde předkládám moţnost autoterapie za pomoci objevování přírodních krás, skrze umělecký projev, s cílem hledat vnitřní krásu v sobě. Úniky jsou různé, ale vše spojuje jedno: touha nabýt zpět ztracenou rovnováhu a radostný postoj k jakémukoliv problému. Cílem není výsledek, ale tvořivý proces jenţ přináší uspokojení. Jak uţ jsem se několikrát zmínila: Věřím v preventivní a ozdravný účinek umění. Dle svého uváţení bych rozdělila působení umění na dvě cesty, které nás mohou ovlivňovat (cesta pasivní a cesta aktivní). Pasivní cestou rozumím, vnímat hotové dílo všemi smysly a nechat na sebe přenášet jeho energii. Za aktivní povaţuji samotné tvoření, zhmotnění představ a snů. Do budoucna bych ráda aplikovala své poznatky v praxi, při práci s dětmi, ale i všemi ostatními s kterými přijdu do kontaktu.
14
Pouţitá literatura: BALITZKI, Gabriele. Malujeme pastel, Krok za krokem. Ostrava : Anagram, 2001 BROŢKOVÁ, Ivana. Dobrodružství barvy. 1. Vyd. Praha, 1982. 284 s. GAFFOVÁ, Jackie, OLIVEROVÁ, Clare. Svět umění XX.století od postimpresionismu po digital art. Praha : Albatros, 2003. 187 s. ISBN 80-00-01179-4. GROSENICKOVÁ, Uta. Ženy v umění, 20. a 21. století. Slovart, 2004. 192 s. ISB 80-7209-626-5. HRDINA, Miroslav. Akvarel a kvaš. 1. Vyd. Praha : AVENTINUM, 1999. 128 s. ISBN 80-7151-057-2 HULKE, Waltraud Maria. Magie barev, Kniha o léčivé moci barev a jejich působení na lidské tělo, duši a ducha. Praha : Pragma, 1996. 154 s. ISBN 80-7205-000-1 OLMEDO, Salvador G.. Jak malovat pastel. 2. Vyd. Praha : Jan Vašut, 1998. 126 s. ISBN 80-7236-045-0. PARRAMON, José M.. Jak kreslit pastelkami. SVOJTKA a VAŠUT, 1996. 109 s. ISBN 80-7180-090-2. PIJOAN, José. Dějiny umění /8. Praha : Euromedia Group a Balios, 2000. 368 s. ISBN 80-242-0216-6 SMITH, Ray. Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. 2. Vyd. Slovart, 2000. 352 s. ISBN 80-7209-758-X. ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteterapie. 1. Vyd. Praha : Portál, 2002. 176 s. ISBN 80-7178-616-0.
15
