MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Situace anarchismu a krajních pravicových hnutí v České republice Bakalářská práce Brno 2013
Vedoucí práce:
Mgr. Martina Hrdá
Autor práce:
MichalDombek
Bibliografický záznam DOMBEK,Michal. Situace anarchismu a krajních pravicových hnutí v České republice. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2013. 113 s, 7 s. příl. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martina Hrdá.
Anotace Bakalářská práce Situace anarchismu a krajních pravicových hnutí v České republice se snaží přiblížit současné trendy na krajně pravicové scéně a aktivity anarchistického hnutí. V teoretické části se snažím o stručný výčet subjektů, které patří k významnějším aktérům na tomto poli působnosti a v následující, empirické části se zaměřuji na fakta, jakým způsobem se problematika promítá do utváření názorů a postojů nezanedbatelné části mladých lidí.
Annotation Thebachelor thesis Situationofanarchism and extremeright-wingmovement in the Czech Republicattempts to introducethecurrenttrends in the far-right part ofpolicitalscene and activitiesoftheanarchistmovement. In thetheoretical part I attend to make a brief list ofentitiesthatbelong to the major actors in thisfieldofactivity and in thefollowingempirical part I focuse on thefacthow these issues are reflected in theformationofopinions and attitudesof a significant part ofyoungpeople.
Klíčová slova Československá anarchistická federace, squatting, Dělnická strana, hooligans, extremismus, subkultura
Keywords CzechoslovakAnarchistFederation, squatting, Workers' Party, hooligans, extremism, subculture
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci napsal samostatně a použil pouze prameny uvedené v seznamu literatury. V Hodoníně dne. 29. 1. 2013
MichalDombek
William Blak:„Do chrámu moudrosti vede cesta krajnosti“
Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval své vedoucí bakalářské práce, paní Mgr. Martině Hrdé, za její příkladné vedení, za pohotovou komunikaci, podnětné připomínky a velkou trpělivost při korekcích této práce. Dále chci poděkovat respondentům za jejich čas a upřímnost při vyplňování dotazníků. V neposlední řadě také své rodině a přítelkyni za morální podporu při psaní.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 9 I. TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 11 1.
VYMEZENÍ POJMŮ ..................................................................................................... 12 1.1
Radikalismus a populismus ............................................................................... 12
1.2
Nacionalismus a rasismus .................................................................................. 12
1.3
Fašismus a neofašismus ...................................................................................... 13
1.4
Nacismus a neonacismus .................................................................................... 14
1.5
Extremismus ....................................................................................................... 15
1.5.1
Pravicový extremismus .................................................................................... 15
1.5.2
Levicový extremismus ...................................................................................... 16
1.6
2
3
Anarchismus ....................................................................................................... 16
1.6.1
Anarchoindividualismus ................................................................................... 17
1.6.2
Anarchokolektivismus ...................................................................................... 17
1.6.3
Anarchosyndikalismus ..................................................................................... 18
1.7
Marxismus ........................................................................................................... 18
1.8
Komunismus ....................................................................................................... 19
ANARCHISMUS V ČESKÉ REPUBLICE ................................................................. 20 2.1
Československá anarchistická federace ............................................................ 21
2.2
Antifašistická akce .............................................................................................. 29
2.3
Federace sociálních anarchistů ......................................................................... 35
2.4
Anarchistický černý kříž .................................................................................... 37
2.5
Sqautting ............................................................................................................. 39
2.6
Černobílý (Národní bolševická strana Československa) ................................. 45
KRAJNÍ PRAVICE V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................. 50 3.1
Národní strana .................................................................................................... 51
3.2
Národní sjednocení ............................................................................................. 54
3.3
Dělnická strana ................................................................................................... 57
3.4
Dělnická strana sociální spravedlnosti ............................................................. 63
3.5
Autonomní nacionalisté...................................................................................... 66
3.6
Národní odpor ..................................................................................................... 71
3.7
Hooligans ............................................................................................................. 76
3.7.1
Johny Kentus Gang........................................................................................... 76 7
II. EMPIRICKÁ ČÁST.......................................................................................................... 80 4
EMPIRICKÉ ŠETŘENÍ ................................................................................................ 81 4.1
Výzkumný cíl ...................................................................................................... 81
4.2
Výzkumná otázka ............................................................................................... 82
4.3
Předem stanovené hypotézy empirického výzkumu ....................................... 82
4.4
Metoda sběru dat ................................................................................................ 83
4.4.1
4.4.1.1
Cíl a hypotéza šetření, metodika průzkumu ............................................. 85
4.4.1.2
Soubor a jeho charakteristika ................................................................... 85
4.4.1.3
Výsledky a interpretace šetření................................................................. 85
4.4.2
4.5
Empirický výzkum ve městě Hodonín ............................................................. 85
Empirický výzkum prostřednictvím internetového dotazování........................ 94
4.4.2.1
Soubor a jeho charakteristika ................................................................... 94
4.4.2.2
Výsledky a interpretace šetření................................................................. 95
Vlastní a získané zkušenosti z pozice příslušníka Policie ČR ....................... 104
ZÁVĚR .................................................................................................................................. 108 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .................................................................................... 110 PŘÍLOHA ............................................................................................................................. 114
8
ÚVOD Ve své práci se věnuji anarchismu a krajně pravicovým hnutím v České republice v současnosti a v době nedávno minulé. Téma jsem zvolil, neboť se domnívám, že se mezi těmito krajními radikálními ideologickými pohledy mládež ocitá nejčastěji, a tudíž mají nemalý vliv na spoluformování jejich názorů nebo upevňování životních postojů. Do roku 2011 jsem byl ve služebním poměru u Policie ČR. Působil jsem jako řadový příslušník pořádkové policie a zúčastnil jsem se policejních opatření při demonstracích nebo fotbalových a hokejových utkáních. Tyto poznatky jsem částečně včlenil do praktické části této práce.Mezi mými známými se vyskutují osoby, které svými postoji inklinují k jednomu či druhému krajně politickému spektru. V mládí jsem byl aktivistou ekologického hnutí, zapojeným v protestních akcích proti nadnárodním společnostem. Ve své práci, která má teoreticko empirický charakter, se tak snažím o podání nezaujatého pohledu na problematiku krajně politických a radikálních hnutí. Ve své práci se tedy snažím o teoretický týčet subjektů, které na poli krajně politického radikalismu působí, a doplňuji ji kvantitativním výzkumným šetřením prostřednictvím polouzavřeného dotazníku. V něm se snažím o zodpovězení otázek, nakolik početnou část mladých lidí tyto subjekty ovlivňují, a na který nejvíce reflektují. Nastolená otázka také poodhaluje skutečnost, do jaké míry jsou jednotlivé myšlenkové proudy perspektivní a jaký mohou mít společenský dosah. Na počátku práce objasňuji pojmy, kterých se dále v textu dotýkám, především jejich hlavní znaky. V krajně levicovém spektru se omezuji zejména na anarchismus, neboť na něm spatřuji zajímavou jeho relativní osamocenost na krajně levicové scéně, cestu vlastního vývoje a relativní atraktivnost pro dospívající generaci. Ve vlastním výčtu jednotlivých krajně radikálních uskupení se neomezuji pouze na oficiální politickou scénu, ale zabývám se i hnutími subkulturními, někdy ze společenského hlediska sice marginálními, avšak vypovídajícím mnohé o sklonech a potenciálu jejich členů.
9
Orientuji se převážně na scénu domácí. Pokud je to účelné, snažím se přiblížit i situaci mezinárodní, neboť naše republika není z geopolitického hlediska osamoceným ostrovem v moři, ale stojí na pomezí odlišných, protichůdných světových ideologií a společenských a kulturních vlivů. Pro dokreslení situace ojediněle zmiňuji také historické souvislosti, na kterých si nemalá část organizací zakládá a z nichž vychází. Nejproblematičtější je snaha charakterizovat současnou či nedávnou minulost. Přesto je podstatná část textu věnována právě tomuto vývoji. Informace v teoretické části práce jsou z větší části čerpány z internetových zdrojů, a to z webů jednotlivých uskupení, z jejich oficiálních prohlášení, politických programů, diskusních fór a z komentářů v nich obsažených. Výčet nejvýraznějších aktivit stran a hnutí se opírá o informace prezentované předními zpravodajskými médií, které jsou všeobecně považovány za objektivní. Jelikož je celé téma značně obsáhlé, snažil jsem se vybrat jen ty skutečnosti, které jsou pro vývoj na radikální scéně u nás relevantní a jejichž potenciál je přinejmenším natolik silný, že by mohly aspirovat na významného činitele, jež je schopen zažehnout plamen, který by v krajním důsledku mohl vést k celé řadě společenských změn. Cílem práce je v neposlední řadě objektivní přiblížení problematiky každému čtenáři. Měla by být poučná pro „laika“ a nabízet elementární znalosti neodborné veřejnosti.
10
I. TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část je vedle vymezení základních pojmů věnována významnějším politických či subkulturním subjektům, které ať už na české krajně pravicové nebo anarchistické scéně působí. Vedle jejich základních charakteristik se dotýkám také aktivit, kterým se věnují a jejichž prostřednictvím se snaží oslovovat veřejnost. Ojediněle také zmiňují historické souvislosti, na kterých si jejich významná část zakládá.
11
1. VYMEZENÍ POJMŮ 1.1 Radikalismus a populismus Radikalismus „Radikalismus je obvykle chápán jako souhrn politických názorů, jejichž aplikace na společnost by vedla k rozsáhlým změnám, avšak nikoliv k likvidaci demokracie jako takové.“ 1
Populismus „Populismus není politická ideologie, ale představuje styl politické propagandy, která se obrací na obyčejného člověka‘, slibuje ho ochraňovat před, skorumpovanými politickými elitami‘, a státní byrokratickou mašinerií‘ na jedné straně a na druhé straně mu nabízí jednoduchá řešení stávajících společenských problémů. Populismus se zaměřuje na lidské emoce, zejména strach (z imigrantů, narkomanů, homosexuálů, komunistů/fašistů, islámu atd.) a z něj vyplývající touhu po pořádku a spravedlnosti, které slibuje dosáhnout razantně a silou.“ 2
1.2 Nacionalismus a rasismus Nacionalismus „Moderní nacionalismus vychází z představy, že lidstvo je přirozeně rozděleno do jednotlivých národů, které mají svou vlastní specifickou povahu, a že přirozené uspořádání společnosti proto vychází z jednotlivých národů, jež jsou definovány na základě národních jazyků, národní kultuty a národního území. Z této představy tak logicky vyrůstá přesvědčení, že ústředním bodem politické organizace má být národ, respektive národní stát.“ 3 Charvát,Jan. Současnýpolitickýextremismus a radikalismus, 2007, str.13. Tamtéž, str. 71. 3 Charvát, Jan. Současnýpolitickýextremismus a radikalismus, 2007, str. 32. 1 2
12
Rasismus „Rasismus je souhrnné označení pro takové jednání, které překračuje pouhé vnímání rasových odlišností a přetváří se v nepřátelské aktivity vůči příslušníkům jiné rasy. Takové aktivity se projevují diskriminací, agresivním chováním (verbálním nebo fyzickým), či násilím. Rasová diskriminace se fakticky vyskytuje až tehdy, když dochází k nějakému jednání, činům, poškozujícím příslušníky jiných etnických či rasových skupin.“ 4
1.3 Fašismus a neofašismus Fašismus P. Ignazi podává definici fašismu výčtem pojmů jako je:
„Víra v autoritu státu nad
jednotlivcem, důraz na přirozenou kontinuitu – odtud nacionalismus, egocentrismus a rasismus, nedůvěra k individuální reprezentaci a parlamentní jednání, omezování osobních a kolektivních svobod, adorace státní moci, kolektivní identifikace ve velkém národním osudu proti třídnímu, etnickému nebo náboženskému rozdělování, přijetí hierarchických kritérií pro organizaci společnosti.“ 5 Dle J. Charváta: „fašismus vychází z kombinace myšlenek syndikalismu, totalitního státu a šovinismu. Odmítá liberální demokracii s její definicí státu, coby instituce určené k ochraně individuálních práv a vnímá stát jako přirozené lidské společenství. Politický fašismus představuje syntézu expanzivního nacionalismu a antimarxistického socialismu. V jeho jádru nalezneme odmítnutí materialismu, který je pro fašisty představován liberalismem, marxismem a demokracií.“ 6
Průcha Jan. Multikulturní výchova, Příručka (nejen) pro učitele. 2006, str. 54-55. Ignazi,P. (1992). The silent counter-revolution.Hyotheses on the Emergance of extréme right-wing parties in Europe, European Journal of political Research 22: 3-34 6 Charvát, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus, 2007, str. 65. 4 5
13
Neofašismus „Neofašismus navazuje na původní fašismus, respektive na ty jeho prvky, které jsou v současné době akceptovatelné… . Hlavním krédem neofašistů je silný, zdravý a nezávislý národ. Proto neofašisté vystupují jak proti nadnárodním organizacím (politického i ekonomického charakteru), tak proti imigraci, zejména z rozvojových zemí. Jejich rétorika má proto výrazně xenofóbnía rasistický charakter, ale například antisemitismus, ač přítomný, nemusí být výrazněji akcentován.“ 7
1.4 Nacismus a neonacismus Nacismus Jasně definovat nacistickou ideologii je složitější než v případě fašismu. „Lze říci, že nacismus sestává z antikomunismu, antiliberalismu a antidemokratismu, dále z nacionalismu, rasismu a antisemitismu, agresivní zahraniční politiky, vůdcovského principu, víry v pokrok prostřednictvím agrese a z přesvědčení o nutnosti a blahodárnosti rasového konfliktu v mezinárodním měřítku, jehož vyústěním bude zničení podřadných ras a vytvoření nového ,nadčlověka‘.“ 8 Neonacimus „Neonacistická ideologie politicky představuje fůzipanárijského rasismu a antisemitismu s militantním antikomunismem a
vůdcovským principem nahrazujícím demokracii.
Ideologicky navazuje na rasovou koncepci Hitlerova Německa a odlišují se tak, i když spíš jen minimálně od neofašistů, navazující na lokální hlasatele národní nesnášenlivosti.“ 9
7
Tamtéž, str. 75. Charvát, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus, 2007, str. 69. 9 Tamtéž, str. 79. 8
14
1.5 Extremismus Ministerstvo vnitra České republiky na svých webových stránkách definije extremismus takto: „Pojmem extremismusjsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Extremistické postoje jsou způsobilé přejít v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem nedemokratickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií). Tímto typem aktivit se zabývá Bezpečnostní informační služba na základě zákona č. 153/1994 Sb., dle § 5 písm. a).“ 10
1.5.1
Pravicový extremismus
„V pravé části extremistického spektra zaujímají výrazný prostor nacionalisté, jejichž společným rysem je upřednostňování národnostního principu před občanským. Odmítají rovné uplatňování lidských a občanských práv a v jejich programech se objevují otevřené nebo skryté prvky rasismu, xenofobie a antisemitismu. Poznávacím znakem nejextrémnějších hnutí na samém konci pravého spektra jsou hesla o ,etnické čistotě‘ nebo ,rasové válce‘. Své místo zde mají kulty ,národa‘, ,krve‘ a ,země‘, které kladou důraz na rasu a národ ve spojení s jejich historickým teritoriem. Vyznavači zmíněných hesel a kultů se často zcela nepokrytě hlásí k dědictví německého nacismu a italského fašismu, tedy k militantněnacionalistickým a rasistickým hnutím, která si dala za cíl svržení stávajících politických režimů a převzetí státního aparátu. Společným jmenovatelem militantně nacionalistických skupin je přesvědčení, o nadřazenosti určité skupiny lidí, víra v potřebu silného vůdce a vnímání násilí jako očistné síly. Za svůj cíl považují silný stat, s rasově čistou společností, silným vůdcem a pevným řádem, jehož narušení je třeba tvrdě trestat. Opodstatněnost své existence vidí v předurčeném poslání: ,Jsme zde, abychom byli připraveni, až přijde den a lidstvo prohlédne…‘. “ 11
10
Extremismus. [on-line] 2012 [cit. 26. listopadu 2012] Dostupný z WWW: 11 Extremismus. [on-line] 2012 [cit. 26. listopadu 2012] Dostupný z WWW:
15
1.5.2
Levicový extremismus
„V diametrálním rozporu s demokratickými principy jsou, stejně jako u pravicových extremistů, také programy, postoje a aktivity vycházející z levé části extremistického spektra. Významné místo zde zaujímají vyznavači marx-leninské revoluční ideologie, vyzývající k diktatuře proletariátu, tedy k organizovanému, systematicky uplatňovanému násilí, jehož cílem a smyslem je likvidace aktivních odpůrců i veškeré možné názorové opozice. Součástí levicového extremismu je i tzv. anarchoautonomní hnutí, které spojuje anarchisty s příznivci tzv. autonomního neideologického proudu, odmítajícího respektovat jakýkoliv společenský řád a jeho struktury. Cílem anarchoautonomů je odstranit stát a vytvořit prostor zcela zbavený všech autorit. Takový systém by ovšem ve svém důsledku nebyl schopen zajistit lidská práva a svobody.“ 12
1.6 Anarchismus Základem přesvědčení anarchistů je myšlenka: „že člověk je ze své podstaty spíše dobrý než špatný a zároveň spíš rozumný a nikoliv nerozumný. Dokáže se tedy ze své podstaty řídít sám a nepotřebuje k tomu žádnou zvláštní instituci, jako je stát s jeho donucovacím aparátem. Klíčová představa, na které anarchismus stojí, se odvíjí od přesvědčení, že společnost by měla být spravována bez donucovací autority státu, resp. bez jakékoliv donucovací autority. Anarchisté odmítají představy, že stát má nezastupitelnou funkci ve společenské organizaci a že vládne se souhlasem občanů, obvykle vyjadřováným ve volbách, který jeho vládnutí legitimizuje. Podle anarchistů si stát uzurpuje pravomoci, které vykonává především pro svůj vlastní prospěch, a volby pokládají za podvod, neboť podle nich neumožňují reálnou změnu ale pouze změnu v rámci státního dozoru. Problém ve společnosti tak pro anarchisty představují mocenské vazby, institucionalizované státem. Anarchisté se nebrání organizaci společnosti. Organizace však musí vycházet od lidí samých, z jejich svobodného rozhodnutí.
12
Extremismus. [on-line] 2012 [cit. 26. listoadu 2012] Dostupný z WWW
16
Podle anarchismu si mohou lidé spravovat své vlastní záležitosti na základě dobrovolné dohody, bez donucení a bez nátlaku.“ 13
1.6.1
Anarchoindividualismus
Teoretickým základem individualistického anarchismu je liberální představa suverénního jedince, která je ovšem dovedena do extremu. Zatím co klasičtí liberálové uznávají díky existenci sobeckých jedinců ve společnosti omezovací moc státu, anarchistiští individualisté jsou přesvědčeni, že není potřeba žádného státního dozoru, že jedinci jsou racionálně uvažujícími mravními jedinci, schopni vycházet bez konfliktů a v harmonii. Anarchisté chápou jakoukoliv formu byť „minimálního“ státu jako útok na lidskou svobodu. K významným teoretikům tohoto směru patří Max Stirner, JosiahWarren, Benjamin Tucker, LysanderSpooner nebo Henry David Thoreau. Jak uvádí Thoreau, zákony ještě nikdy neučinily lidi spravedlivějšími a jediný závazek, který máme právo na sebe vzít, je dělat vždy to, co pokládáme za správné. V řadách teeanegerů je anarchismus právě synonymem individualismu, soběstačnosti a nedůvěry ve státní moc. 14
1.6.2
Anarchokolektivismus
Anarchokolektivismus je směr anarchismu, hlásající nahrazení soukromého vlastnictví výrobních
prostředků,
vlastnictvím
kolektivním.
Podle
anarchokomunistů
(anarchokolektivistů) představuje základ života pospolitost, kde lidé spolupracují a s její pomocí vyprodukované statky jsou jejím společným majetkem. Odpadá tak soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Připouští se zde jen vlastnictví věcí, které si vynucují naše potřeby. Kdo nebude chtít pracovata spolupracovat s ostatními, ten nebude mít právo využívat plody společné práce. Ten, kdo bude pracovat, bude mít právo využít společný majetek podle svých potřeb. Za nejvýraznější osobnost anarchokolektivismu je považován Michail Alexandrovič Bakunin, který kromě společného vlastnictví výrobních prostředků požadoval také zabavení veškerého majetku církve a státu ve prospěch federativního svazu dělnických sdružení.
13 14
Charvát, Jan. Současnýpolitickýextremismus a radikalismus, 2007, str. 112-113. Heywood, Andrew. Politické ideologie, 2005, str. 198.
17
Výroba by se podle něj měla řídit především tak, aby byla sladěna poptávka s nabídkou. Státy mají produkovat to, co dokáží vyrobit nejefektivněji, pro všeobecné blaho. 15 1.6.3
Anarchosyndikalismus
Anarchosyndikalismus vzniká v druhé polovině 19. století, kdy hlavní oporu hledá v odborovém hnutí, v syndikátech (z Francouzského slova „syndicat”), neboli odborových svazech. Rozšiřuje se především ve Franci, v Itálii, ve Španělsku, v Latinské Americe nebo Spojených státech. Dle anarchosyndikalistů tvoří dělnící a rolnící pracující třídu, která je utiskována třidou vykořisťovatelů, tedy obchodníky, statkáři, majiteli výrobních prostředků, politiky, soudcia policií. Aby se mohli snadněji bránit požadavkům vykořisťovatelů, sdružují se do syndikátů, odborů organizovaných podle výrobních odvětví, řemesel nebo profesí. Anarchosyndikalisté
se
nespoléhají
na
konvenční
politiku,
kterou
považují
za
zmanipulovanou. Prostředky boje vidí především v přímé akci, tedy bojkotech, sabotážích ve stávkách nebo ve velké generální stávce. Syndikáty zároveň znázorňují model společnosti, fungující na principech decentralizace, nehierarchičnosti a široké demokracie. 16
1.7 Marxismus Marxismus je filosofický a ekonomický system, vycházející z děl Marxe a Engelse a hlásící se k jejich myšlenkovému dědictví. Vznikl ve čtyřicátých letech 19. Století, jako filosofie praxe. Marxismus je ucelenou teorií přeměny reálných poměrů ve společnosti, především změnou vlastnických vztahů pomocí revolučně vedeného třídního boje. Cílem je dovést proletariát k revoluci, nastolující beztřídní společnost, osvobozující člověka od společenského útlaku a rozvíjející jeho schopnosti a síly. Člověka chápe jako souhrn společenských vztahů, jejichž základem jsou vztahy vznikající při materiální výrobě a dělbě práce. 17
15
Heywood,Andrew. Politickéideologie, 2005, str. 194 – 196. Heywood, Andrew. Politické ideologie, 2005, str. 127. 17 Tamtéž, str. 128. 16
18
1.8 Komunismus „Komunismus v nejprostším slova smyslu znamená pospolitě organizovanou sociální existenci, založenou na společném vlastnictví. Jako teoretický ideál se nejčastěji spojuje s díly Karla Marxe, pro kterého komunismus znamenal beztřídní společnost, ve které existuje společné vlastnictví, produkce je orientována na potřeby lidí a stát ,odumřel‘, a tak uvolnil místo spontální harmonii a seberealizaci.“ 18
Monopol politické moci má komunistická strana, která vládne tak, že ovládá státní mechanismus, čímž vytváří vzájemně propojený aparát „státostrany“. Zaujímá řídící roli ve společnosti, ve které ovládá všechny instituce včetně ekonomických, vzdělávacích, výchovných, kulturních i těch, které jsou spjaty s trávení volného času. Ekonomický život je založen na státní kolektivizacia organizován prostřednictvím systému centrálního plánování. 19 Komunismus je svými odpůrci srovnáván s nacismem. Oba existující systémy byly založeny na útlaku a nesvobodě. Výsledkem jejich vlády bylo vyvraždění desítek milionů lidí, válečné nepokoje a ekonomický úpadek.
18 19
Heywood, Andrew. Politologie, 2004, str. 55 Tamtéž.
19
2 ANARCHISMUS V ČESKÉ REPUBLICE Jak již bylo citováno v úvodu této práce, krajní levice představuje vedle marxisticko leninské revoluční ideologie, vyzývající k diktatuře proletariátu, také anarchistické křídlo, které odmítá respektovat jakýkoliv společenský řád a jeho struktury. Z důvodů této odlišné politické koncepce, odmítají anarchisté spolupracovat a mnohdy i komunikovat s jinými krajně levicovými subjekty. „Důsledkem tohoto přístupu je situace, při níž dochází ke striktně oddělenému
vývoji
u
obou
částí
krajně
levicového
spektra
(komunistického
a anarchistického), které se navzájem nijak neovlivňují.“ 20 Anarchistické hnutí zažívá v posledních letech pozvolný útlum. Poté, co se odehrály bouřlivé pouliční nepokoje, související s antiglobalizačními demonstracemi, přesouvajícími se do míst konání významných politicko-ekonomických summitů, započala vláda ČR v rámci boje proti extremismu podnikat kroky k omezení anarchistických aktivit. Antiautoritářská centra (squatty) začaly postupně ztrácet na svém politickém významu, až po násilném vyklizení posledního z nich, odehrávajícího se s přispěním místní samosprávy i vládních institucí, ve své dosavadní podobě zanikly. Vzestup nacionálních nálad ve společnosti za první desetiletí nového tisíciletí poněkud zatlačily myšlenky anarchismu do pozadí. Ty si dnes získávají především mládež prostřednictvím protestů proti ekonomické globalizaci, odmítáním zavedení školného na vysokých školách nebo antifašistického aktivismu, reagujícího na autoritářské a fašizující tendence ve společnosti. Následující text má za účel ve stručnosti popsat anarchistické hnutí v České republice, jehož myšlenky jsou diametrálně odlišné od postojů krajní pravice, a které, jak lze předpokládat, bude v budoucnu na její případné posilování adekvátně reagovat.
20
Charvát, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus, 2007, str. 157.
20
2.1 Československá anarchistická federace Anarchismus v České republice prošel za poslední dvě desetiletí rychlým vývojem, jehož výsledkem je vznik vyhraněných frakcí a odnoží. Antiautoritářské myšlenky ve společnosti vedly před rokem 1989 k ustanovení Nezávislého mírového sdružení, 21 z jehož základů vycházelo Československé anarchistické sdružení, 22 které se zformovalo v srpnu 1989. Český anarchismus lze rozčlenit do dvou proudů. „Kulturně-sociální proud je podstatně širší a navazuje na tradici široce pojatého a vyvíjejícího se autonomního hnutí v západní Evropě a v USA první poloviny 90. let minulého století. Na české anarchistické hnutí mělo značný vliv. Politický anarchismus pak navazuje na původní anarchismus jako emancipační projekt společenské rekonstrukce a orientuje se na dělnické hnutí.“ 23 Snahy o zastřešení a koordinaci širokého spektra anarchistických aktivit jednotlivců a skupin, vedly k založení České anarchistické federace (ČAF) v srpnu roku 1995, které bylo iniciováno okruhem redaktorů a přispěvatelů významných anarchistických periodik Autonomie, 24a Svobodná mysl. 25 Na IV. sjezdu ČAF, konaném v dubnu 1997, bylo rozhodnuto o připojení slovenských autonomních anarchistických skupin, a tak vznikla Československá anarchistická federace (ČSAF). ČSAF je antiautoritářská organizace, zastřešující anarchistické skupiny v České republice a na Slovensku. Sdružuje jednotlivce a místní autonomní skupiny, prezentuje anarchistické myšlenky ve společnosti, snaží se o budování organizovaného anarchistického hnutí v Čechách a na Slovensku, a také vyvíjí antifašistickou, antiglobalizační a antikapitalistickou činnost.
Členové sdružení se vyjadřovali k mezinárodním otázkám, požadovali právo na svobodu slova, právo na náhradní vojenskou službu a kromě dialogu se státní mocí pořádali protirežimní demonstrace. 22 Zahrnovalo celou řadu spolků a uskupení, které z principu odmítaly jakýkoliv systém, který má utlačující a násilnou podobu. V jeho rámci se formovali málo početné skupiny se specifickým zaměřením. 23 Bastl, Martin. Anarchismus v České republice. [on-line]. c2000 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 24 Na anarchismus a alternativní způsob života orientovaný časopis, který vycházel s přestávkami od počátku 90. let. 25 Politicky profilovaný anarchistický časopis, jenž byl založen v roce 1995 21
21
ČSAF je členskou sekcí Internacionály anarchistických federací, 26 která byla založena před 140 lety ve Švýcarsku a navazuje na tradici České anarchistické federace z let 1904-1914. 27Ve svém manifestu 28 požaduje výrobní samosprávu, maximální svobodu jednotlivce, sociálně spravedlivý život dle principu solidarity a rovnosti, přísné dodržování principu trvale udržitelného, ekologicky šetrného a racionálního způsobu života nebo omezení průmyslové výroby na ekologicky únosnou míru. „ČSAF funguje na principu dobrovolnosti. Rozhodování i činnost vychází výhradně zezdola od členské základny. Neexistuje žádný centrální orgán. Každý region ČSAF si sám koordinuje svou činnost. Směřování ČSAF nebo rotace funkcí případné celoorganizační změny jsou projednávány vždy na sjezdech členské základny, které se konají zpravidla dvakrát do roka.“ 29 ČSAF svými aktivitami upozorňuje na důležité celospolečenské problémy. Jeden z prvních projektů byla myšlenka libertinského domu, tedy prostoru, který by si anarchisté sami vybudovali a spravovali. Projekt nebyl vzhledem ke slabé finanční podpoře úspěšný. S mizivým úspěchem skončil i zahraniční projekt Pueblo 2000, v jehož rámci šlo o vytvoření svobodného autonomního prostoru. Poměrně velkým úspěchem byla naopak železniční kampaň na podporu veřejné ekologické dopravy, proti rušení regionálních tratí a propouštění na železnici, která probíhalav letech 1997 – 1998 formou petičních jízd. Další demonstrativní černé jízdy zase upozorňovaly na zdražování kupónů městské hromadné dopravy v Praze, jehož důsledkem by byly negativní sociální a ekologické dopady na obyvatele a životní prostředí. Při těchto protestních jízdách bylo rozdáno přes dva tisíce letáků, prostřednictvím nichž bylo požadováno zastavení „asociálního“ zdražování jízdného, zrušení privilegia
26
Internacionálaanarchistickýchfederacífungujenaprincipechfederalismu a vzájemnépomoci. Prosazujepřímouakci, usilujeo.zrušenívšechforem authority a jejívizí je svobodnáspolečnostbeztříd a státůnebohranicfungujícínaprincipechanarchistickéhofederalismu. 27 ČSAF byla volným solidaristickým sdružením pracovníků vyznávající myšlenky anarchismu, jež vydávala vlastní časopisy, pořádala přednášky a vedle všeobecné anarchistické propagandy podporovala i antimilitaristické a protiklerikální hnutí. 28 Manifest Československé anarchistické federace. [on-line]. c2000 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.sds.cz/docs/prectete/e_kolekt/man_csaf.htm > 29 Existence č. 8 březen 2000. [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW:
22
bezplatné přepravy v MHD pro ustavní činitele a bezplatnou možnost jízd pro důchodce, vojáky a osoby, konající náhradní vojenskou službu. 30 Významnou akcí, na jejíž organizování se ČSAF podílela spolu s Iniciativou proti ekonomické globalizaci, 31 byly protesty proti zasedání Mezinárodního měnového fondu 32 (MMF) a Světové banky 33 (SB) v září 2000 v Praze. Výroční 55. zasedání Rad guvernérů MMF a SB se uskutečnilo vůbec poprvé v postkomunistické zemi a jeho hlavními tématy byly ekonomické perspektivy, reforma MMF a SB a pomoc chudým zemím. Spolu se všemi hlavními představiteli těchto institucí se do Prahy sjelo také 15 tisíc oficiálních hostů. Provozní náklady tohoto summitu se vyšplhaly téměř na jednu miliardu korun. Protestní akce proti postupující ekonomické globalizaci, za kterou stojí MMF a jeho pobočky, proběhly především 26. září, kdy se dle odhadů organizátorů sešlo až 11 tisíc demonstrantů. Toho dne, poblíž Pražského kongresového centra, které bylo dějištěm summitu, vypukly otevřené, prudké střety s policií, kdy si přibližně stovka anarchistů, především z Itálie, Řecka, Španělska a Německa snažila za použití dlažebních kostek, zápalných lahví a tyčí vynutit přístup k místu konání summitu. Proti demonstrantům nasadila policie vodní děla, slzný plyn a obušky. V některých místech, nedaleko Nuselského údolí, demonstranti dokonce vybudovali a následněi zapálili několik barikád. Stovky demonstrantů se také ocitly v centru Prahy a poničily výlohy a zařízení, patřící nadnárodním společnostem. Za dobu několikadenních nepokojů bylo v nemocnicích ošetřeno přibližně sto lidí, z nichž celou polovinu tvořili policisté. Policii tak masivní narušení bezpečnosti pořádku značně zaskočilo, neboť od doby „sametové revoluce“ se policejní výcviková střediska prakticky nevěnovala taktice hromadného nasazení vůči demonstrujícímu davu.
Existence č. 8 březen 2000. [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 31 Občanská platforma vystupující proti ekonomické globalizaci a proti snahám úřadů omezit práva obačanů na shromažďování. Bojuje proti porušování lidských práv a odmítá jakékoliv formy násilí. 32 Mezinárodní org. přidružená k OSN, jež si klade za cíl usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež zažívají hospodářské potíže. 33 Org. OSN zajišťujícífin. a tech. pomoc rozvojovým zemím. Cílem je snížení chudoby a zlepšení životních podmínek ve světě. 30
23
V souvislosti s demonstracemi bylo zadrženo na 900 lidí, z nichž někteří stanuli před soudem. 34 ČSAF tak díky poskytnutí zázemí zahraničnícm demonstrantům, kteří při nepokojích napáchali největší škody, neunikla v následujících letech pozornosti reperesivních orgánů. Další protestní akce pořádala ČSAF proti pražskému zasedání NATO, proti vstupu ČR do EU a její účasti v ozbrojených konfliktech v Afghánistánu a v Iráku. Nelze opomenout ani bezpočet antifašistických demonstrací, tradičních prvomájových shromáždění, demonstrací na podporu squattů nebo pořádání a street parties. Global Street Party (GSP) byla vůbec první akcí svého druhu v České republice. ČSAF ji pořádala dne 16. května 1998 na Náměstí míru v Praze v rámci celosvětového protestu proti ekonomické
globalizaci,
který
vyhlásilo
mezinárodní
sdružení
lidových
hnutí
People‘sGlobalAction 35 (PGA). Kromě Prahy se podobné akce konaly ještě v 35 městech světa. Při pražské GPS se dalo již od počátku tušit, že účastníků se sejde daleko více než při jiných příležitostech. Po přibližně tříhodinové hudební produkci se dav, čítající dle odhadů 3000 osob, vydal za skandování hesel „ulice jsou naše“ na pochod. Trasa probíhala pražskou magistrálou a již v místech pražského hlavního vlakového nádraží znehodnotili jednotlivci na čele průvodu politický bilboard Miroslava Sládka. Nedaleko odtud se pokusilo asi třicet policistů zabránit manifestujícím v dalším pochodu. Pro mnohonásobnou početní převahu demonstrujících však byli staženi a dav tak mohl pokračovat dál až k hotelu Hilton, kde odstranil na stožáru vlající vlajku USA. Průvod pokračoval dále Revoluční třídou podél Vltavy, kde byl po příchodu na Mariánské náměstí oficiálně rozpuštěn. Od násilností, které poté propukly v blízkosti Václavského a Staroměstského náměstí, se ČSAF veřejně distancovala. Útokem byly vzaty tradiční symboly glogalizace ekonomického trhu provozovny McDonalds, KFC a několik dalších obchodů. V souvislosti s výtržnostmi policisté zadrželi celkem 64 osob, z nichž 28 bylo odviněno a 9 stíháno vazebně. 36 Policejní zásah nezůstal bez pozornosti médií. Vlna kritiky padla na zasahující policisty, jenž měli Nepokoje proti zasedání Mezinárodního měnového fondu. [on-line]. c2000 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 35 Platforma různých hnutí, skupin a proudů koordinující kampaně a přímé akce vůči kapitalismu a prosazující sociální a enviromentální spravedlnost. 36 Global street party z mého pohledu. [on-line]. [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 34
24
zranit několik nezúčastněných osob a vystavovat zadržené hrubému zacházení. Tehdejší ministr vnitra, Cyril Svoboda, se postavil za postup policie. 37 Pořádání GSP v Praze znamenalo pro anarchistické hnutí v České republice oživení a obohacení pořádaných akcí o prvky hudby, tance a uměleckých vystoupení. Zároveň dokázalo, že do ulic je schopno vyjít řádově více lidí, než doposud bylo zvykem. GSP byla novým impulsema způsobem pořádání veřejných akcí, kdy následovaly další street parties nejen v Praze,ale i v Bratislavě, Brně, Plzni, ve Vysokém Mýtě a jinde. ČSAF v současnosti šíří své myšlenky prostřednictvím několika periodik a vlastních webových stránek. 38 První významnou tiskovinou československé anarchistické scény byl časopis A-kontra. A-kontra byl založen v roce 1991 lidmi, přispívajícími již dříve do časopisu Kontra a předtím ještě do fanzinu Vokno. K A-kontře přešli redaktoři těchto periodik v důsledku názorového nesouladu s „vedoucími“, prosazujícími autoritativní styl vedení. Časopisu v jeho počátcích, kromě kvalitního redaktorského zázemí velmi napomohli vybudované mezinárodní kontakty, díky nímž byla například německými anarchisty poskytnuta nové redakci nezbytná tiskárna i s příslušenstvím. Časopis se zpočátku profiloval jako punkový fanzin, informující o uskutečněných a připravovaných koncertech a poskytující rozhovory se členy punkových hudebních kapel. Později se stalo hlavním úsilím redaktorů posunout subkulturní fanzin k časopisu oslovující širší okruh lidí. Cílem časopisu se tak stala obnova a upevnění anarchistického hnutí prostřednictvím publikace alternativních informací, jenžmají vést čtenáře k angažovanosti ve prospěch sebeorganizace společnosti. A-kontra vychází s vyjímkou let 1996-1998, kdy neměla redakce prostory, až dodnes. Původně dvoutisícový náklad se vyšplhal v jedno období na pět tisíc výtisků. V prvních letech byl časopis rozšiřován především na koncertechaindivuduálně pomocí známých. Později se dostal také prostřednictvím profesionální distribuce na pulty novinových stánků. Po rozdělení Československa v roce 1993 a následné diferenciaci anarchistického hnutí, poklesl náklad zpět na 2000 kusů a odbyt byl uskutečňován především prostřednictvím předplatného. AKontra se nejdříve objevovala téměř pravidelně jako čtrnáctideník. Periodicita se 37
Global Street Party – Ohlédnutí po 10 letech. [on-line]. c2008 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.csaf.cz/print.php?clanok=833 > 38 http://www.csaf.cz/
25
proudlužovala na měsíčník, čtvrtletník a nyní je prezentován jako občasník. Redakce Akontry nebyla a není svázána s žádnou vládní, politickou ani neziskovou organizací. Při publikaci článků tak není odpovědná žádným zájmovým skupinám a díky tomu má možnost být co nejotevřenější. A-kontra přibližuje názory různých proudů anarchismu od anarchokomunismu, anarchosyndikalismu až po anarchoindividualismus. Vlastní autorské články se věnují zejména událostem z domova, ze zahraničí, antifašismu, alternativní kultuře a významným společenským tématům, jež dominují jednotlivým vydáním. Vedle vlastních článků jsou otiskovány i překlady ze zahraničních „alternativních časopisů“ nebo rozhovory s předními světovými anarchistickými teoretiky. Značný prostor je věnován tématům a aktivitám antiglobalizačního, protiválečného a antifašistického hnutí. Každé číslo časopisu se nese v duchu určitého tématu. V minulosti bylo například pojednáváno o drogách, fotbalu, hip-hopu, křesťanské a neoliberální krajní pravici v ČR, islámu nebo o problematice využívání jaderné energie. A-kontra přinesla také rozsáhlou zprávu o protestech z roku 2000 proti zasedání MMFa SB. Zvláštní, anglicky psané vydání bylo věnováno pražskému summitu NATO 2002, kdy redakce dala svými články jasně najevo podporu uskutečněným protestům. Od roku 2009 vychází A-kontra v podobě rozkládacího listu formátu A2. K dispozici je ke stažení 39 na webu ČSAF nebo zdarma v tištěné podobě na několika místech zejména v Praze. Srpnové číslo 2012 bylo věnováno pochodu homosexuálů Prague Pride, feministické skupině PussyRiot nebo problematice vystěhovávání Romů z ostravské lokality Přednádraží. Mimo A-kontry šíří ČSAF informace i prostřednictvím dalších periodik. Časopis Kontrast vydává středočeská skupina ČSAF. Vychází přibližně ve čtvrtletní periodicitě a kromě orientace na sociální a politické otázky se zabývá ochranou životního prostředí a právy zvířat. Vlastní články pojednávají o otázkách anarchismu a čtenářům přibližují svou autonomní činnost. Časopis obsahuje také množství převzatého materiálu z jiných anarchistických periodik. Šířen je pomocí známých, spřátelených skupin a internetu, kde je volně ke stažení. 40 Dalším z anarchistických měsíčníků je A3. Vychází od října 2008 a má podobu letáku, který obsahuje tématický článek, vztahující se k aktuálním společenským tuzemským i zahraničním
A-kontra: Konec světa 2012. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1378> 40 Kontrast č. 4. [on-line].c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1353 > 39
26
tématům. Na webu ČSAF je volně k dispozici, 41za účelem zhotovení vítisku a jeho následného výlepu na veřejně přístupném místě. Pod záštitou ČSAF vychází tiskovina Existence. Vznikla v roce 1998 a vycházela jako čtvrtletník. Věnovala se především anarchistické teorii a praxi, seznamovala s činností anarchistické federace a pořádala tématické diskuse. Po čtrnácti číslech bylo vydávání pozastaveno a další vydání se objevilo až koncem roku 2009. V současnosti představuje reprezentativní časopis, určený především lidem s hlubším zájem o anarchistické myšlenky a dění v anarchistickém hnutí. Vychází ve tříměsíční periodě v nákladu asi 300 kusů a je distribuován místním organizacím. Je zaměřen od zpravodajství, přes anarchismus, antifašismus, gender, historii sociálního hnutí apod. až po kulturu. Tiskovina Zdola, vychází příležitostně ve formě zpravodaje. Časopis na zpravidla čtyřech stranách informuje o proběhlých nebo připravovaných antiautoritářských akcích a je dostupný zdarma 42 ,či za solidární finanční příspěvek, především při různých kulturních a veřejných akcích. Stěžejním informačním médiem ČSAF zůstávají webové stránky, které jsou pravidelně aktualizovány a přinášejí články, zprávy a odkazy na jiná antiautoritářská alternativní informační média. Obsahují archiv s velkým množství nadčasových textů a poskytují výše uvedená periodika volně ke stažení. U publikovaných článků je uváděna návštěvnost, tedy počet shlédnutí, které se pohybuje v řádu několik stovek. S novodobým československým anarchistickým hnutím je již od sedmdesátých let minulého století neodmyslitelně spjata osobnost, dnes již zesnulého, Jakuba Poláka. Jakub Polák se narodil 1. září 1952 v Karlových Varech, v rodině vojenského důstojníka. Díky faktu, že již od mládí vystupoval na obranu svobody a proti systému, mu bylo v době normalizace znemožněno studium na vysoké škole. Pohyboval se v undergroundu a v disentu.
41
A3: Policejní brutalita aneb tonoucí se stébla chytá. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1314 > 42 Zdola č. 6 – Národ. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1345>
27
V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské Forum 43(OF) a stávkový výbor v pražském hotelu, kde byl do té doby topičem. Od počátků protikomunistického převratu zastával odlišné postoje od hlavního myšlenkové proudu OF, což jej nakonec přivedlo k odchodu do Levé alternativy, 44 kde se stal výkonným tajemníkem. Zde se přimknul k anarchistickému křídlu, které nakonec opustil, aby spoluzaložil České anarchistické sdružení. V roce 1990 stál Polák u zrodu jednoho z prvních československých squattů na ulici plk. Sochora v Praze a již po roce zde s přáteli z ČSAF začal vydávat již zmíněný kultovní časopis A-Kontra. Skutečnost, že se nenašel nikdo, kdo by veřejně vystupoval za anarchistické hnutí, přivedla Poláka do pozice neoficiálního mluvčího českého anarchismu. Vedle vlastní publikační činnosti a zajišťování vycházení časopisu A-kontra, nahlašoval veřejná shromáždění a vyjednával s institucemi. Díky své značné angažovanosti se dostal pod kritiku některých svých kolegů, kteří jej neprávem vinili z autoritářství. Jakub Polák působil také jako redaktor romského měsíčníku Romano gendalos, 45 vycházejícího v letech 1993-1995 a jako přispivatel zpravodajského serveru Romea.cz. 46 Realizaci romského začleňování do společnosti spatřoval ve vytváření autonomních
a
samosrávných lokalit, nikoliv v asimilaci a integraci sociálně vyloučených osob tak, jak to prosazovala Agentura pro sociální začleňování, 47 či Člověk v tísni. 48 Od roku 1996 Polák vystupoval jako zmocněnec obětí neonacistů v ČR. Vytrvale upozorňoval na liknavý přístup Policie při objasňování rasově orientovaných útoků a na fakt, že značné množství policistů projevuje vůči neonacistům své sympatie. Po orgánech státní správy požadoval odpovědné šetření trestných činů rasového charakteru. K nejznámějším kauzám v nichž se angažoval patří vražda Tibora Danihela v Pískuz roku 1993, kdy se zasadil o překvalifikování skutku v neprospěch pachatelů a svitavská vražda Oty Absolona z roku 2001, za níž byl odsouzen Vlastimil Pechanec, kterého jako opravdového viníka Polák zpochybnil.
Vzniklo 19. 11. 1989 jako reakce na brutální zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě. Spontánní platforma občanských nezávislých aktivit měla za cíl započít dialog s představiteli komunistické moci. 44 České radikálně levicové politické uskupení formované na jaře 1989. Usilovalo o demokratický a samosprávný socialismus a odmítalo restauraci kapitalismu. Navazovalo na marxisticky orientovanou disidentskou levici. 45 Titul vydávaný romským sdružením Dženo za účelem podpory romských regionálních organizací. 46 Romský zpravodajský server založen r.2003a zaměřen na plnohodnotné začleňování Romů do společnosti. 47 Subjekt na centrální úrovni od roku 2008, který se zabývá problematikou integrace sociálně vyloučených Romů. 48 Humanitární organizace pomáhající v krizových oblastech a dohlížející nad dodržováním lidských práv. 43
28
Jakub Polák je laureátem ceny Františka Kriegela 49 za rok 2000, udělované Nadací Charty 77, kterou získal za boj s netečností policie a justice v případech diskriminačního násilí. Vedle teoretické a intelektuální činnosti se např. věnoval v roce 2010 soudnímu zastupování poškozených, kteří byli napadeni skupinou neonacistů v Benešově. 50 V této ale i jiných kauzách systematicky spolupracoval s Antifašistickou akcí (AFA). V posledních dnech svého života se intenzivně věnoval kauze vystěhování Romů z ghetta v ostravské ulici Přednádraží. Dne 25. září 2012 podlehl Jakub Polák krátce po svých šedesátých narozeninách rakovině.
2.2 Antifašistická akce Antifašistická uskupení současnosti se hlásí k odkazu radikální AntifaschistischeAktion, založené v roce 1932 Komunistickou stranou Německa (KPD). Ta byla od roku 1912 silným hráčem na německé politické scéně a hlavním rivalem Hitlerovi NSDAP až do jeho převzetí moci v roce 1933. Hitler vedl proti komunistům od samého počátku nemilosrdný boj, který vyvrcholil požárem Říšského sněmu 27.února 1933, následovaný zatčením 3000 čelních představitelů komunistické strany. Po svém faktickém zákazu se KPD ponořila do ilegality a její omezené activity, poutající pozornost Gestapa, se zvýšily díky internacionální soudružské pomoci po přepadení Sovětského svazu 22. června 1941. Soudobá AntifasistischeAktion je organizací zaměřenou na ideologickou a fyzickou konfrontaci ultrapravicových stran a skupin. Byla založena v roce 1992 a již od svých počátků je úzce svázána s autonomním hnutím, projevujícím se např. squattingem a upřednostňujícím přímou akci. Antifašistická opozice má v Německu silnou tradici, neboť opakující se neonacistické projevy, které vyvrcholily v polovině devadesátých let rasistickými pogromy, vyvolávaly vždy potřebu rozhodné reakce.
Založena r. 1987 na paměť československého komunistického politika F.K.,udělována za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, národní nezávislost, suverenitu a demokracii. 50 Soud rozhodne o trestu pro neonacisty. [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012] .Dostupný z WWW: 49
29
Nejvýznamějším antifašistickým uskupením na území České republiky je Antifašistická akce (AFA), která vznikla v červnu 1996. 51 K okolnostem, které přispěly k založení tohoto radikálního uskupení, patří brutální policejní zásah v rockovém klubu Propast v Praze dne 4. května 1996. 52 Tímto okamžikem prakticky počíná hluboká nedůvěra členů AFA v politický system, opírající se o Policii, kterou považuje za servisní organizaci státu, určenou především k represím na příkaz toho, kdo je právě u moci. Policie tak, dle antifašistů a anarchistů, neslouží k řešení společenských problémů, ale pouze k jejich potlačování a k omezování občanské svobody. Největším problémem Policie, na který antifašisté soustavně poukazují, jsou fašizující, rasistické a xenfobní sklony některých jejich členů a v jednotlivých případech také přímá provázanost s neonacistickou scénou. 53 Antifašistická akce se na svém webu 54 prezentuje jako společenství lidí, kteří se zabývají propagačními, informačními a praktickými formami boje se všemi autoritářskými ideologiemi a skupinami, usilujícími o jakékoliv formy útlaku, v první řadě však s neonacismem a s ultrapravicí. Svou organizaci se snaží budovat na antiautoritářském, bezstátním a protistátním principu a na zásadách volné dohody, solidarity a vzájemné pomoci. Za nanejvýš důležité považuje AFA zastavení neofašismu ihned v jeho počátcích, než se stane natolik silným, aby mohl preventivně likvidovat své ideové protivníky. Prostředkem boje je tradičně přímá akce, v podobě cílených fyzických útoků proti jednotlivcům, ale i celým skupinám.
„Takové akce mají zabránit vzniku etablovaných neonacistických politických stran jako například německá NPD (Národní demokratická strana) nebo rakouská Strana svobodných,
51
Antifašistická akce: Ideologie a vývoj v letech 1996-2012. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 52 Zasahující policisté měli bitím a kopáním zranit tři lidi. Výsledek zásahu: zadržení celostátně hledané osoby a zajištění menšího množství marihuany. 53 Pozn. Autora: Po náboru z roku 2007 se skladba Policie ČR na nejnižších úrovní značně obměnila. Jedince s neonacistickými sklony eliminovalaGenerální inspekcí bezpečnostních sborů (GIBS). 54 http://www.antifa.cz/
30
které se zrodily právě z marginálních většinou skinheadských skupin a bojůvek, jímž nikdo nezabránil, rozvinout se do podoby veřejně působící politické organizace.” 55 AFA se snaží oslovovat každého, kdo chce aktivně bojovat proti fašismu, nacismu i bolševismu ve všech jeho podobách. Informace šíří prostřednictvím internetu, tiskovin nebo plakátů (obr. 14. 15. 16. 17.). Funguje na principu autonomních skupin, které jsou činné především na lokální úrovni a takto fungující buňky jsou dále na základě dobrovolnosti svých členů sdružovány do vyšších nadregionálních celků. Vnitřní struktura organizace není nikterak pevně hierarchizovaná, nevytváří systém autorit a je založena na rovnosti všech členů. AFA, dle svého prohlášení, 56 nespolupracuje se státními institucemi nebo politickými stranami, neboť tato skutečnost by bylav hrubém rozporu s idejemi anarchismu, ze kterého AFAvychází. V zavedených politických uskupeních nenachází AFA partnera, neboť konzervativní strany jsou ochotny používat krajně pravicovou agendu za účelem zisku hlasů nacionálně založených voličů a levicová politická uskupení zastávají konzervativní pohled na řadu oblastí života. Jako příklad je uváděn policejní zásah vůči účastníkům Czechteku, ochrana neonacistických průvodů nebo rozhánění antifašistických demonstrací za období vlády ČSSD. „Odmítáme spolupráci s politickými stranami a jejich mládežnickými organizacemi, neboť jejich zájem směřuje především k volebnímu zisku a náboru nových členů.” 57 Antifašisté spolu s anarchisty se brání být označováni jako extremisté, neboť se v povědomí veřejnosti ocitají na stejné úrovni jako na příklad náboženští fanatikové, pravicoví populisté nebo neonacističtí násilníci. „Jednou ze strategií, kterou stát a mediální ideologové používají pro obhajobu své pozice a udržování většiny společnosti v pasivitě, je nálepkování různých aktivit, které překračují rámec toho, co stát uznává, jako extremismus’.” 58 Velký problém spatřují také v centrálně řízeném, státním byrokratickém aparátu, který rozhoduje bez hlubší znalosti souvislostí, a který tak napomáhá svojí nekompetentností ke Bullstreet, K. Buď zlý na svého nácka Pouliční vzpomínky antifašisty. [on-line]. [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://obzor.euweb.cz/Bud-zly-na-sveho-nacka.pdf> 55
56
Našepostoje . [on-line]. c2008 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW:
Pročodmítámespolupráci s politickýmistranami?. [on-line]. c2008 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 58 Pročodmítámenálepku „extremisté“.[on-line]. c2008 [cit. 26. listopadu 2012] .Dostupný z WWW: < http://www.antifa.cz/content/nase-postoje> 57
31
vzniku sociálních problémů, z nichž fašismus čerpá. Dle idejí anarchismu a antifašismu je jednotlivec považován za svobodného ve všech ohledech a odpovědného sám za sebe. Proto považují za nepřípustné současné státní zřízení, které se snaží kontrolovat stále větší oblast veřejného života a pod záminkou zajištění bezpečnosti občanů, směřovat k jejich rafinovanější kontrole. Ta má být uskutečňována zaváděním kamerových systémů, odposlechů mobilních telefonů, budováním všeobecných databází vzorků DNA osob trestněprávně podezřelých, plošným sledováním elektronické komunikace (email, internet), či zaváděním tzv. biometrických systémů schopnýchv reálném čase identifikovat osoby pomocí kamer. „Skutečným nebezpečím, obsahujícím v sobě návrat fašismu …je trend, nastolený globální ekonomickou a politickou elitou, směřující k neustálému omezování osobních svobod a posilování pravomocí represivních složek v rámci postupující globalizace kapitalismu. Největším nebezpečím jsou fašisté, nikoli ve skinheadském kroji, ale v na míru střižených oblecích, sedící na vysokých vládních a korporačních postech.” 59 Antifašistickou akci zpočátku tvořila především akční složka seskupující jednotlivce věnující se silovým sportům a upřednostňující přímou fyzickou konftrontaci vůči členům neonacistických uskupení. První událostí, kterou na sebe AFA upozornila, byla pouliční bitva s neonacisty u budovy Národního divadla 1.května 1999. K zastavení této násilnosti došlo až díky masivnímu policejnímu zásahu, který se neobešel bez zranění demonstrantů i zasahujících policistů a bez hmotných škod. 60 V letech 2001-2003 AFA intenzivně napadala účastníky neonacistických demonstrací i koncertů a vydobyla si tím značný respekt. Účelem takovýchto napadání je vyvolání strachu a nejistoty v řadách neonacistů a jejich sympatizantů a podání výstrahy především teeanegerům „koketujícím“ s nacionálními, fašistickými nebo neonacistickými myšlenkami.
Bullstreet, K. Buď zlý na svého nácka Pouliční vzpomínky antifašisty. [on-line]. [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://obzor.euweb.cz/Bud-zly-na-sveho-nacka.pdf> 60 Anarchistický terorismus v České republice po roce 1989. [on-line]. c2004 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 59
32
Pozornost Antifašistické akce se v posledních letech soustřeďuje kromě lokálních neonacistických skupin především na pochody a mítingy Dělnické strany a její následovatelky Dělnické strany sociální spravedlnosti, v jejichž stranických strukturách mají být etablováni aktivní neonacisté.
Od roku 2010 tak dochází k narušování akcí DSSS a k pokusům
znesnadnit pořádání pochodů tzv.problémovými lokalitami. AFA se s plným nasazením zapojuje také do kybernetického boje a silné postavení se snaží budovat prostřednictvím internetu a sociálních sítí. V rámci boje ve virtuálním prostředí, využívá neinformovanosti příznivců krajní pravice o počítačové bezpečnosti. Choulostivé materiály často obdrží po překonání slabého zabezpečení nacionálních webů a díky faktu, že lidé používají slabá a stejná hesla na více místech. Vytvářením imaginárních identit v diskusních fórech nebo zakládáním fikčních webů se dostává k heslům,
otevírající cestu k zisku informací, které odhalují identitu krajně
pravicových aktivistů. Jejich fotografie se jmény a výčtem jejich aktivit poté zvěřejňuje na svém webu. Z vyznamných antiautoritářských veřejných akcích na jejichž pořádání se AFA podílí, lze vzpomenout Pochod proti rasismu, který se každoročně koná počátkem roku v Praze a bývá zakončován projevy u starého židovského hřbitova. Pochod je svoláván prostřednictvím internetových sociálních sítí a kromě anarchistů a antifašistů se jej hojně účastní představitelé židovské komunity, romských sdružení nebo lidskoprávní aktivisté. Antifašistická akce reagovala také na události spojené s Litvínovským sídlištěn Janov, na neonacistický
útok
na
účastníky
QueerParade
nebo
na
útoky
vůči
Romům
v Moravskoslezkém kraji. V prosinci 2008 svolala do Prahy demonstraci pod heslem „Proti rasistickým pogromům, proti sociálnímu vyloučení, za důstojný život pro všechny”. Touto akcí chtěla AFA dát příležitost všem odpůrcům rasismu, neonacismu i fašismu k veřejnému odmítnutí rasově ovlivněných útoků poslední doby. Prvního května je každoročně pořádán festival May Day, jenž se stal tradiční významnou kulturní a politickou události anarchistické scény. Vedle účasti tuzemských i zahraničních hudebních skupin různých žánrů, jako metal, punk, hiphop nebo folk, jsou na akci pořádány přednášky, workshopy, divadelní představení nebo promítání filmů. Festival navštěvují 33
i významní zahraniční hosté. 61 Od roku 2012 jsou v rámci festivalu pořádány „Akční dny“, kdy se v Praze koná série přednášek, promítání, koncertů, je pořádán anarchistický jarmark nebo fotbalový turnaj. Významným prvkem radikálních uskupení je propagace vlasních myšlenek prostřednictvím piety k „padlému kamarádovi”. U AFA tuto ikonu představuje tragicky zesnulý Jan Kučera, 62 který se hlásil k antifašistické odnoži hnutí skinheads S.H.A.R.P. . 63 Vzpomínku na jeho život udržuje AFA prostřednictvím každoročního pietního aktu, 64 který se z Příbrami, jíž byl Jan Kučera rodákem a kde zemřel, rozšíříl do dalších měst, zejména Čáslavi, Rakovníku, Pardubic, Jidřichova Hradce, nebo do slovenské Bratislavy, Trenčína a Humenného. Antifašistická událost vyvolává reakci krajní pravice, kdy například Národní odpor, o kterém se zmiňuji dale v textu, prostřednictvím svých webových stránek svolával v den konání tohoto aktu do Příbrami své aktivisty k demonstraci proti „drogám, anarchii a levicovému teroru.“ 65 Přímé antifašistické akce za poslední období nedosahují měřítek hromadných pouličních střetů, tak jak jsou známé z minulosti. Dnes se její členové orientují, kromě cíleného fyzického napádání vybraných jednotlivců neonacistické scény, na virtuální přostředí, jehož prostřednictvím se snaží kompenzovat častou převahu nacionalistů a přívrženců krajní pravice v ulicích.
Ročníku 2011 se účastnii: profesor filozofie na Univerzitě Glasgow AlalnCarter, učitel na Autonomous University of Puebla a spolupracovníka zapatistického hnutí John Holloway nebo anarchistický aktivista a veterán protifrankistického odboje OctavioAlberol. 62 Dne 18. Ledna 2008 bobl neonacista Fous bajonetem Kučeru do oblasti třísel a zad, a ten téhož dne ráno zemřel na následky vykrvácení v Příbramské nemocnici. 63 (Skinheads Against Racial Prejudice).Antifašističtí skinheadi proti rasovým předsudkům.odmítající pravicový extremismus. 64 Více něž o pietní akt jde připometutí si Jana Kučery formou hudebního koncertu na kterém hrají významné apolitické kapely původního skinheadského hnutí tuzemské i zahraniční scény. 65 Příbramí procházeli pravicoví radikálové.[on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW 61
34
2.3 Federace sociálních anarchistů V roce 1997 se od ČSAF pro názorové neshody oddělila část aktivistů, která založila čistě politicky orientovanou, radikální anarchosyndikalistickou organizaci nesoucí název Federace sociálních anarchistů (FSA). Pro vytvoření jádra jasně definovaného anarchistického hnutí, byla FSA činná v teoretickém i praktickém ohledu. Mimo intenzivní publikační činnost podnikla pokus o založení odborů a snažila se o zakládání a rozšiřování agitačních buněk v silnější lokální organizace. Těžiště činnosti bylo přesunuto na podporu a organizování sociálního boje. FSA se prezentuje jako o otevřená politická organizace, která navazuje na původní autentický anarchismus a zároveň se vymezuje vůči její „zdegenerované alternativní“ formě, za kterou považuje izolaci od společnosti, například přežíváním v protiprávně obydlených objektech (squattech). Snahou politického uskupení je co nejintenzivnější zapojení jednotlivců do politického a společenského života prostřednictvím anarchosyndikalistických komun. „Jsme anarchisty proto, že jsme převážně mladí námezdně pracující, pociťující dnes zdánlivě nevyřešitelné a velice naléhavé sociální problémy. Jsme anarchisty proto, že nechceme žít v kapitalistickém systému, chceme žít v lidském světě, kde neexistuje vykořisťování člověka člověkem, drancování přírodních zdrojů, a kde se každý může podílet na správě věcí veřejných.“ 66 Sociální anarchisté se hlásí k antiautoritářském dělnickém hnutí, které se zformovalo v druhé polovině devatenáctého století, a které prostřednictvím anarchistických myšlenek obhajovalo nutnost odstranění kapitalismu a státu. Ideální podobu společnosti spatřuje FSA ve svobodném socialistickém modelu soužití, založeném na naprosté politické i ekonomické samosprávě pracujících lidí, svobodném žití a nastolení udržitelné beztřídní společnosti. Takového stavu by mělo být dosaženo prostřednictví třídního boje, který je považován za hnací sílu dějinného procesu, a který má být směřován především proti vládnoucí
66
Kdo jsme a co chceme? . [on-line]. c2006 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW:
35
kapitalistické třídě. Hlavním nástrojem, vedoucím ke změnám má být přímá akce, 67 která je pravým opakem parlamentního zastupitelského systému. Anarchisté se nespoléhají na stranické vyjednávače a funkcionáře jako drtivá většina voličů etablovaných politických stran, ale na přímočarost a rozhodnost jednotlivců, kteří mají k inkriminovaným tématům přímý vztah. Za nejúčinnější zbraň přímé akce sociální anarchisté považují generální stávku, která ochromí praktický chod kapitalistického státního zřízení, a která bude předcházet samotnému vyvlastnění výrobních prostředků pracujícími a jejich převedení pod kolektivní správu. Represivním složkám řízených státem, které mohou průběh revoluce zvrátit, se dle jejich tezí mají postavit dobrovolnické miliční jednotky, kontrolované pracujícími a jejich organizacemi. Podmínkou úspěšnosti revoluce má být likvidace stávající státní kapitalistické struktury. Pro nastolení rovnostářské společnosti chtějí všechny výrobní prostředky převést z rukou nepočetné elity do rukou těch, kteří na nich pracují. „Protože se jich vládnoucí třída nevzdá, mají být vyvlastněnya poté kolektivizovány. Nesmyslná nadvýroba a plýtvání bude nahrazeno účelnou produkcí, která zajistí bezproblémové fungování společnosti.“ 68 Chod anarchistické ekonomiky má být po odstranění státu a jeho hierarchických struktur opřen o teritoriální, oborové, federativně uspořádané základny, mající rovná práva a delegující společné orgány nezbytnými pravomocemi pro koordinaci ekonomiky a sociálního systému. Místní výroba i služby mají být spravovány svými zaměstnanci, sdruženými v syndikátech a mají být realizované na společenskou objednávku příslušných obcí a regionů. Důležité místo mají zaujmout různé oborové organizace, jako svazy studentů, svazy mládeže, asociace důchodců nebo odborové svazy. 69 Klíčovou je pro ideology FSA intenzivní
připrava na okamžik, kdy bude společnost
„převzata do vlastních rukou”. Do té doby chtějí přizpůsobit anarchistické myšlenky co největšímu počtu lidía přesvědčit je o správnosti nastolení anarchistické společnosti. Z neorganizovaného a roztříštěného shluku obdobně smýšlejících pracujících, chtějí vybudovat organizovanou sílu, schopnou rázně se postavit za své zájmy.
Samosprávná aktivita zdola, organizovaná přímo lidmi, kteří ji podnikají, bez jakýchkoli politiků a byrokratů. Kdojsme a co chceme? [on-line].[cit. 26. listoadu 2012].Dostupný z WWW: 69 Tamtéž. 67 68
36
Národní organizace mají být celosvětově spojenyv Mezinárodní asociaci pracujících, pokračovatelce anarchistické frakce I. Internacionály. 70 V současné době nenachází myšlenky FSA na anarchistické scéně dostatečnou míru podpory. V minulosti FSA hledala přívržence mezi pracujícími v České republice a disponovala několika aktivními skupinami na Slovensku. V roce 2007 oficiálně ukončila svou činnost, ale dala najevo, že v budoucnu hodlá vstoupit do společného kolektivního boje. Webové stránky organizace 71 nejsou již několik let aktualizovány, avšak zůstaly zachovány jako archiv významných informací.
2.4 Anarchistický černý kříž ČSAF se vedle mnoha aktivit zabývá podporou lidí, kteří jsou státní mocí stíháni za své nonkonformní projevy. Za tímto účelem byla v České republice aktivována pobočka mezinárodní organizace Anarchistický černý kříž (Anarchist Black Cross; ABC), jejíž centrála zastřešuje skupiny autonomních anarchistů, poskytujících podporu anarchistickým politickým vězňůma pracujících na zviditelnění jejich kauz. ABC prošla za dobu své existence bohatou historii. Její počátky lze spatřovat v organizaci s názvem Politický červený kříž 72 (PČK), jehož organizační strukturu s přibývajícím časem ovládli marxisté, hlásících se k Sociálnědemokratické dělnické straně Ruska (SDPRR), a kteří poskytovali pomoc především svým spolustraníkům. Na tuto okolnost reagovali anarchisté založením vlastní organizace Anarchistický červený kříž (AČK), jehož název byl později kvůli jasnější identifikaci pozměněn na Anarchistický černý kříž. Mimo Rusko se idea podpůrné organizace vězněným anarchistům rozšířila nejprve do Evropy a později do celého světa. První pobočka organizace byla založena v roce 1907 v Londýně a stala se místem, kde byly shromažďovány finanční prostředky na pomoc ruským aktivistům Nadnárodní org. socialistických stran a dělnických svazů u jejíhož zrodu r.1864, stáli marxisté (Karel Marx, Bedřich Engels) a anarchisté (Michail Alexandrovič Bakunin). 71 http://fsa.anarchismus.org/ 72 Vznikl v druhé polovině 19. století a pomáhal politickým vězňům carského Ruska. Angažoval se v boji za osvobození vězněných a nezřídka se zapojoval do organizování útěků z vězení nebo deportačních míst. 70
37
od ostatních evropských skupin. V následujících letech vznikaly další pobočky v Severní Americe v New Yorku, Chicagu, Filadelfii, Brownsville, Detroitu či Baltimoru. V průběhu následujícíh desetiletí se organizace angažovala v bezpočtu případů stíhaných a vězněných anarchistů. Významná byla pomoc osobám pronásledovaným bolševickýcm režimem po roce 1917, Frankovou fašistiskou diktaturou ve Španělsku, nebo protinacistickému hnutí odporu v celé Evropě. Po poválečném útlumu aktivit následovalo v roce 1967 jejich znovuobnovení, kdy byly založeny nové skupiny nejen v Evropě a USA ale také například v Austrálii a na Novém Zélandu. V naší zemi se první informace o aktivitách ABC poprvé objevili v časopisu A-kontra v roce 1991. Se vznikem České anarchistické federace v roce 1995 se začal projekt ABC realizovat také v České republice. Nejednalo se však ještě o činnost koordinovanou ABC, ale o individuální aktivity podporované ČSAF nebo FSA (Federace sociálních anarchistů). Český ABC se orientuje především na finanční pomoc stíhaným anarchistům a antifašistům v Čechách a snaží se o medializaci jejich případů. V rámci solidarity vůči stíhaným zahraničním aktivistům, směřuje finanční pomoc i mimo naši republiku, především do zemí bývalého Sovětského svazu. Součástí podpůrných kampaní se postupem času staly také demonstrace před zahraničními ambasádami, rozesílání protestních dopisů vládním institucím nebo informační manifestace ve prospěch stíhaných anarchistů a anarchistek v různých částech světa. Anarchistický černý kříž vydává ve spolupráci s ČSAF časopis s názvem ABC ČSAF Buletin, který vychází čtvrtletně a jehož cílem je informovat o případech politického pronásledování a veznění anarchistů a ostatních levicově radikálních aktivistů z celého světa. Časopis nabízí doporučení, jak těmto lidem pomoci. Na jeho strankách jsou k nalezení vzory protestních dopisů spolu s adresami příslušných úřadů, na něž tato dopisy zasílat. V říjnu 2012 byl pro Českou republiku spuštěn nový web Anarchist Black Cross, 73 jehož cílem je rozšíření myšlenek ABC v Čechách, poskytování kvalitního zpravodajství o kauzách u nási v zahraničí a zpřístupnění informací o anarchistickém hnutí širší vrstvě obyvatelstva. Prostřednictvím webu jsou organizovány benefiční koncerty, solidární akce a kampaně, na 73
http://anarchistblackcross.cz/
38
níchž dochází k distribuci informačních materiálů. V závěru roku 2012 se organizace ABC angažovala v případě Romana Smetany, 74 odsouzeného za pomalování předvolebních bilboardů ke stu dní odnětí svobody. 75 V této souvislosti ABC uspořádala 17. listopadu 2012 protest s názvem „Tykadlový randál na Pankráci“. 76 Nenahlášená akce za účasti asi stovky Smetanových příznivců se obešla bez zásahu policistů.
2.5 Sqautting Pojem Sqatting se dostal do povědomí české veřejnosti v průběhu devadesátých let, kdy skupinky svobodně smýšlejících lidí začaly obsazovat, dlouhodobě neobývané budovy, nacházející se především na území velkých měst. Takto obsazované místa byla postupně přetvářena
na
autonomní
antiautoritářská
střediska,
která
byla
těsně
provázána
s anarchistickým hnutím. Snahou aktivistů, kteří obydlovali stavby nacházející se často až na pokraji havarijního stavu (squatterů), bylo vytvoření svobodného prostředí pro komunu mladých lidí, vymezujících se vůči hlavnímu kulturnímu proudu a panujícímu socioekonomickému systému. Členy takového společenství byli především přesvědčení anarchisté a anarchistky, přívrženci hnutí punk, hippies nebo undergroundový hudebníci a básníci. Vedle snah svobodně žít a zachovat někdy i kulturněa historicky cenný objekt, bylo záměrem aktivistů poukázat na nerovnoměrné rozložení bohatství ve společnosti, kdy se vedle vlastníků chátrajících nemovitostí rozrůstá počet lidí, kteří žijí léta bez trvalého a odpovídajícího bydlení, často i na ulici. Významným prvkem v postojích většiny squatterů je odmítání převládajícího způsobu života ve společnosti, kdy „lidé pracují, aby mohli bydlet, a bydlí, aby mohli pracovat“. 77 Prázdné budovy tak nejsou obsazovány z pouhé nouzeo přístřeší jako v případě bezdomovců, ale především v záměru žít po svém, s jedinci obdobného smýšlení, v duchu idejí, za které stojí zříci se vnucovaného konzumního způsobu života. Roman Smetana (* 6. ledna 1982 Olomouc) je bývalý řidič DPMO, který se stal známým kvůli svému odsouzení za pomalování předvolebních plakátů před sněmovními volbami v roce 2010. 75 Soud odsouzenému uložil alternativní trest v podobě veřejně prospěšných prací, které nevykonal. Kromě již uhrazené částky za způsobenou škodu tak Smetana nastoupil výkon trestu odnětí svobody nepodmíněně. 76 Přibližně stovka anarchistů generalovala před pankrácskou věznicí, kde byl Smetana do té doby umístněn, různými způsoby hluk. Akce byla svolána prostřednictvím sociální sítě facebook. 77 Obsaď a žij. [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 74
39
Ne každý prázdný zchátralý objekt je vhodný pro založení dlouhodobě fungujícího squattu. Za cíle squatterských aktivit jsou přednostně vybírány nemovitosti, nacházející se ve vlastnictví městských úřadů či státu. Vyjednávání s takovými partnery, kteří alespoň v určité míře podléhají veřejnému mínění, je totiž daleko snadnější, než je tomu v případě soukromých subjektů. Vyhledávanějšími jsou také budovy s vhodnou strategickou polohou, ať už pro život nadosah přírody, nebo pro snadnější obranu vůči zasahujícím policistům, najatým bezpečnostním agenturám, nebo útokům pravicových radikálů. Krátce po obsazení budovy, dochází k nejnutnějším opravám, zabraňujícím dalšímu chátrání. Prvotními úkony se tak stávají oprava střechy, obnova oken, vyklízení místností, úklid blízkého prostranství nebo úpravy okolního terénu. Po fázi úklidu a oprav dochází k rozvoji nového místa jakožto komunitního centra. Pořádají se besedy, přednášky, filmové projekce, koncerty nebo hudební produkce. Z ilegálně obsazeného domu se stává živoucí organismus, který je zpravidla zpřístupněn širokému okruhu osob se zájmem o alternativní kulturu, která je ve squattu provozována ve všech formách. Prosazování práva mladého člověka, obsazovat dlouhodobě neobydlené budovy, se dostává do rozporu s vlastnickým právem zajištěným Ústavou. Většina majitelů chátrajících budov si nepřeje, aby jejich nemovitosti byly někým nekontrolovatelně užívány. Vlastníkům jde především o využítí majetku pro svůj prospěch, nikoliv o potíže, které jim se vznikem „divokého“ squattu nastanou. Nedojde li k jednání a uzavření alespoň ústní dohody mezi oběma stranami, dochází ke konfrontaci se státní mocí, která zajištuje výkon práva. V historii českého sqattingu nalezneme množství příkladů, kdy založení komunitního centra bylo pro nemovitost neocenitelnou záchranou a pro okolí přineslo obohacení v podobě kulturních a osvětových aktivit. Jedním z posledních a nejdéle provozovaných squattů v České republice byla vila Milada, nacházející se v městské části Praha 8, nedaleko vysokoškolských kolejí 17. listopadu. Pozoruhodností na této stavbě byl fakt, že díky dřívějšímu demoličnímu záměru, jenž vedl k odnětí čísla popisného, nebyla budova zapsána v katastru nemovitostí. Vlastníkem pozemku pod objektem byl v době obsazování stát a jeho správcem Ústav pro informaceve vzdělávání. Pod podmínkou, že noví obyvatelé budou vůči svému okolí „bezproblémoví“, došlo mezi squattery a správcem k ujednání o bezplatném 40
užívání budovy. Z vily Milada se tak mohlo stát kulturně sociální středisko, které v sobě zahrnovalo hudební klub nebo infocentrum a v jehož rámci byly uskutečňovány filmové projekce, autorská čtení, festivaly, workshopy nebo koncerty.
Fungování squattu se postupem času neobešlo bez konfliktů s lidmi z blízkého okolí. Obyvatelům nedalekých staveb, studentům z vysokoškolských kolejí nebo početným zahrádkářům vadil častý hluk v nočních hodinách, nepořádek, zápach, nebo volně pobíhající psi v okolí vily. Ti se stali pernamentní hrozbou pro blízkou ZOO v Troji, neboť se naučili vnikat do jejího areálua zraňovali nebo i usmrcovali zde žijící zvířata. 78 Snaha squatterů dohodnout se s lidmi z okolí vily nebyla úspěšná. Komunita v Miladě se navíc začala generačně ale i postojově obměňovat. Někteří ze zakladatelů kulturně sociálního centra odešli, neboť dle jejich názoru místo přestalo plnit svou funkci. Díky orientaci mladších jedinců především na pořádání koncertů a hudebních produkcí se začaly původní politické myšlenky squattingu postupně vytrácet a místo se časem stalo dějištěm kriminality, především drogových deliktů. Od výrazného odklonu squattu Milada od původního politického protestu se veřejně distancovali významní představitelé českého squattigu, v čele se Slavomírem Tesárkem. 79 Squatt Milada zažil za dobu své existence několik snah o násilné vyklizení. K první z nich došlo v roce 1998, po předchozí výzvě správce pozemku k vystěhování. Aktivisté tenkrát, stejně jakov několika případech poté, zvolili taktiku pasivního odporu a trávili dny i noci na střeše objektu. Na podporu zachování Milady se 11. října 1998 konala na Palachově náměstí v Praze demonstrace za účasti přibližně stovky osob. 80 Díky chladným podzimním nocím squatteři nakonec k radosti zasahujících policistů střechu vily opustili, aby se za pár dní po zklidnění situace vrátili zpět.
78
Dva psi obyvatel vily utekli v noci z 25. na 26. února 2008 a po podhrabání plotu vnikli do trojské Zoologické zahrady, kde usmrtili 13 ovcí a koz a dalších 5 zvířat zranili. Stejní psi vnikli do areálu 20. března 2008 a vážně poranili ovci a berana kamerunské, načež ovce musela být utracena. 79 Slavomír Tesárek je známým levicovým aktivistou a bojovníkem za práva mladého člověka obsazovat dlouhodobě neužívané objekty. Maistreemovými medii je také označován za levicového radikála. 80 Milada volá o pomoc. [on-line]. c1998 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~vincenzo/postrehy/10-10-98.html >
41
Podobné bitvy o Miladu se odehrály ještě v následujících letech, avšak definitivní vyklizení nastalo až 30. června 2009, kdy členové najaté bezpečností agentury za asistence Police ČR a hasičů začali s demolicí funkčních částí domu a i majetku squaterů. Na jejich podporu se v blízkém okolí sešly dvě stovky demonstrantů, z nichž někteří za použití kamenů a lahví vyvolali střet s šedesátkou zasahujících policistů. Posledním útočištěm osmičlené skupinky squatterů se stala opět střecha objektu, na níž někteří vytrvali až do intervence tehdejšího ministra pro lidská práva Michaela Kocába. Ten aktivistům výměnou za opuštění objektu nabídl dočasné náhradní bydlení v bytovém domu v centru města. 81 Na webu Milada.org squatteři zveřejnili prohlášení, že: „nehledě na výsledky jednání, přijde na vyklizení Milady adekvátní odpověď, která bude instituce zodpovědné za tento akt hodně bolet.“ 82 Podobný osud jako Miladu, postihl předtím všechny významné komunitní centra, vybudované v protiprávně obsazených budovách. Není v možnostech této bakalářské práce pojednávat byť o těch nejvýznamějších. Téma je natolik obsáhlé, že by zabralo několik desítek dalších stran. V následujícím textu zmíním pouze usedlost Ladronka a pár pokusů o sqattování v novém tisíciletí. Snad nejznámějším českým squattem byla od roku 1993 usedlost Ladronka, kterou obsadili lidé z Anarchistické federace, sdružení kolem časopisu Autonomie. Neužívaný zchátralý statek, uprostřed parku v Březnově v Praze 6, byl jako stvořený pro ideu Autonomního sociálně-ekologického centra. Po provedení nejnutnějších úprav byly po čtrnácti dnech pořádány první výstavy. Tradicí se stal dvoudenní festival, konaný pravidelně v říjnu. Objekt, který byl v majetku města však přešel do vlastnictví firmy Trade Center, jejímž záměrem bylo přebudování nemovitosti v luxusní hotel. Po vypovězení nájemní smlouvy, která byla výsledkem předešlé dohody mezi squattery a městskou částí, byla Landronka od počátku roku 1995 v ohrožení vyklizení. V obavách před násilným vyklizením byla pořádána mohutná kampaň, která se realizovala prostřednictvím veřejných diskuzí, peticí, distribucí letáků nebo výlepem
množství
plakátů.
Za
zachování
projektu
sociálně-ekologického
centra
Majitel Petr Svinka poskytl squatterům k užívání tři byty ve svém domě č. p. 11 v Truhlářské ulici v Praze, na dobu půl roku za symbolické jednokorunové nájemné a hrazení poplatků za poskytované služby. 82 Prohlášení squatterů z Milady. [on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.antifa.cz/content/vyklizeni-squatu-milada > 81
42
Landrovkabylo také pořádáno několik demonstrací, které napomohly k sesbírání více než 2 000 petičních podpisů. Kampaň nakonec byla úspěšná a firma pod tlakem veřejnosti, od záměru se squattem skoncovat, ustoupila. Úspěšnost kampaně neuchránila Landrovku před preventivními policejními raziemi. Jedna z nejmasívnějších proběhla v lednu 1995, kdy při prohledávání mělo být poškozeno vybavení a zabaveno množství anarchistických tiskovin. Počátkem roku 1997 přešla celá usedlost Ladronka do vlastnictví firmy Santé, která chtěla místo přebudovat v luxusní kliniku pro V.I.P. klientelu. Tímto obdobím také počíná pozvolná ztráta politického významu squattu. Poté, co definitivně přestal fungovat infoshop, byly pořádány pouze koncerty apolitického rázu a technoparty. V březnu 1999 podali zástupci firmy Santéu soudu žalobu na vyklizení Ladronky. Squatteři se pokoušeli situaci zvrátit vyvoláním kampaně, avšak nedosáhla intenzity a ohlasu jako ta předešlá. Definitivní konec squattuLadronka nastal v závěru roku 2001, kdy pod taktovou místních radních, městské policie a její zásahové jednotky, byly pod záminkou nelegálního připojení k elektrickému rozvodu beranidlem rozraženy vstupní dveře domu. Ani čtyřem posledním aktivistům, kterým se povedlo utéci na střechu a ani stovce lidí, spontáně demonstrující před budovou, se nepovedlo zánik sqattuLandrovka odvrátit. Na vyklizení neměla vliv ani zahraniční podpora v podobě demonstrací před ambasádami ČR v New Yorku nebo ve Varšavě. Památkově chráněný bývalý statek Šafránka v Praze 6 byl obýván od července do září 2002. Téměř ihned po obsazení došlo ze strany tehdejšího vlastníka objektu, magistrátu města k výzvám o vyklizení, kterých většina aktivistů uposlechla. Osm „nejodhodlanějších“, kteří za své poslední útočiště zvolili střechu objektu, bylo hlídáno policií a pracovníky najaté bezpečností agentury. Na podporu zachování tohoto squattu bylo uspořádáno několik kulturních akcía protestů, kdy například před pražským magistrátem demonstrovaly 23. července 2002 asi čtyři desítky osob. Poslední obránci squattu Šafránka slezli ze střechy v září 2002, poté co byl objekt prodán společnosti
Developer Chenena.s, která nyní nabízí
rekonstruované prostory objektuk luxusnímu bydlení. Nezdarem skončil i pokus o vybudování alternativního kulturního centra ve vile Emilka v Šáreckém údolí v Praze 6. Již po šesti dnech, které byly věnovány především nezbytným 43
opravám, squatteři místo, díky opakovaným výzvám policistů, opustili. Přes další odvážné pokusy
o
obsazení
dlouhodobě
chátrajících
objektů
se
v
souvislosti
s vyklizením vily Milada hovoří jako o konci squattingu v Čechách. V současné době není v České republice provozován jediný squatt, tak jak jej známe z minulosti. Aktivisté pro svou činnost volí podnájem ve vhodných objektech a dál se věnují svým aktivitám. Jednou z nich je např. činnost s názvem Food not bombs, 83 která poukazuje na skutečnost, že jsou vládami zemí vynakládány obrovské finanční prostředky na zbrojení a nikoliv na potraviny, které by zajistily život ohroženým skupinám obyvatelstva. Akce Food not bombs se pořádá zpravidla jednou do týdne. Vaří se z prostředků, které jsou k dispozici, tedy surovin, které někdo daruje, přinese nebo i najde. Jídlo, v podobě vydatné vegánské polévky, se podává na veřejnosti všem, kdo o ně projeví zájem, zejména však lidem žijícím pod hranicí chudoby. Dalších akcí, kterých se aktivisté squattingu účastní, jsou pořádány iniciativou Vzdělání není zboží!, 84 která v České republice od roku 2010 organizuje demonstrace namířené proti reformám vysokého školství. Týden nepřízpůsobivosti, který organizuje iniciativa Freedom Not Fear 85 v podobě protestních manifestací, přednášek nebo koncertů, jež mají upozornit na společenské problémy, zejména v oblasti bydlení. Je také hojně podporována lidmi, věnujícími se myšlenkám obydlování dlouhodobě chátrajících budov. „Vlna policejní a mediální kampaně na diskreditaci squattů proběhla v posledních několika letech téměř celou Evropou. Kodaňská Christianie horko těžko odolává tlaku úřadů už jen díky svému statutu turistické atrakce. Berlínský
Kreutzberg
není už dávno žádnou
squatterskou čtvrti. Dokonce i umělecky squattTacheles v Berlíně ustoupil majetkovým nárokům banky. Squatterský ráj Holandsko byl vypleněn díky zákonu, který se postaral Food Not Bombs ( Jídlo místo zbraní) je celosvětová org., jíž tvoří více než 200 samostatných skupin po celém světě. Každá skupina připravuje a pravidelněpodává teplá veganská nebo vegetariánská jídla. 84 Vznikla v březnu 2010 a v rámci celé Evropy vystupuje proti komodifikacívzdělání, proti omezením univerzitní autonomie, zaváděním nebo zvyšováním školného a vládním škrtům v oblasti vysokého školství. 85 Freedom Not Fear (Svoboda místo strachu)zsatřešuje hnutí i jednotlivce, jež vystupují proti nadměrnému sledování a kontrole osob komerčním sektorem i vládami jednotlivých států. 83
44
o kriminalizaci obsazených domů. Také v Británii začal od září platit nový zákon, který zpřísňuje postih za obsazování prázdných bytových prostor.“ 86 Věk politického squattingu se stal téměř minulostí
2.6 Černobílý (Národní bolševická strana Československa) V českém prostředí nalézáme tendence napodobovat významná zahraniční politická nebo mládežnická uskupení. Jedním takovým pokusem bylo založení Národní bolševické strany Československa, nazývané Národní bolševik, která byla v roce 2010 etablována do sdružení „Černobílý“. Přesto že toto uskupení nelze považovat za anarchistické, ale spíše za nacionální s rovnostářskými prvky, je vhodné se o něm v krátkosti zmínit. Jeho
tvůrci
se
nechali
inspirovat
Národně
bolševickou
stranou
Ruska
(Ruská
Nacionalňojebolševičeskojepartija, NBP), jejíž myšlenky pronikly do českého prostředí v závěru roku 2006. Ruská strana, známá také jako Nazbol, byla založena v roce 1992 Eduardem Limonovem, který je považován za ruského nacionalistu a extremistu. Limonov, vlastním jménem Eduard Savenko, narozen roku 1943 v Charkově, v rodině důstojníka NKVD odešel roku 1967 do Moskvy, hledat uplatnění v undergroundových kruzích jako básník. V roce 1974 emigroval se svou ženou do USA a poté pobýval v Izraeli a ve Francii. V Paříži, po předchozích marných pokusech, vydal knihu „To jsem já, Edáček“, 87 jejíž uvedení na knižní trh se stalo významnou literární událostí. Vedle básnické avantgardy se Limonov angažoval v ozbrojených konfliktech a revolucích, které měly změnit poměry v oblastech se separujícími tendencemi, jako je Severní Kazachstán, Moldavsko nebo Abcházie. V jugoslávském válečném konfliktu z první poloviny devadesátých let min. století měl Limonov blízko k válečnému zločinci Radovanu Karadzici, 88 za jehož přihlížení vlastnoručně odstřeloval z těžkého kulometu
Existence č. 8 březen 2000. [on-line]. c2000 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 87 Z části autobiografické dílo, pojednávající o citovém vykořenění a hledání blízkosti v podobě sexuálních vztahů s muži i ženami popsanými s podrobnými detaili, bylo přeloženo do dvaceti světovývh jazyků. 88 Radovan Karadžić, nar. 19. června 1945 v Černé Hoře. Byl politickým vůdcem bosenských Srbů během občanské války v Jugoslávii v letech 1991-1995. Souzen Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslavii v Haagu za účast na genocidě. 86
45
obléhané Sarajevo. Po pádu sovětského svazu nalezl uplatnění po boku Vladimíra Zirinovského 89 v Liberální demokratické straně Ruska. Pro názorové neshody s tímto mužem však odešel a založil vlastní politické uskupení, Národní bolševickou stranu Ruska, jejíž je doposud, i přes potvrzený soudní zákaz, předsedou. Vedle GaryhoKasparova a Michaila Kasjanova je Eduard Limonov jedním z předních vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Bizardní ideologie nacionálního bolševismu je Limonovovým vlastním výtvorem a slučuje prvky anarchismu, komunismu, nacionalismu a enviromentalismu. Vedle samotného Limonova stranu významně ovlivnili filozof a politolog Alexandr Dugin 90 a postava ruského undergroundu a punkového hnutí JegorLetovov. 91 Symbolika NBP vytváří dojem punkové provokace a vedle prvků ryze komunistických, jako se srp a kladivo, obsahuje také prvky vlastní nacionálnímu socialismu (obr. 21). Díky oslavování někdejší mocenské slávy SSSR a volnomyšlenkářství, spojují ruská média stranu s krajně levicovým politickým spektrem, byť strana sama pravo-levé dělení politické scény odmítá. Program NSB je orientován silně pro národně a odkazuje na dřívější sovětskou politickou moc. Autonomie národnostních oblastí by např. měla být omezena a území cizích států s výraznými ruskojazyčnými menšinami připojeny k Rusku. V rámci spolupráce s jinými slovanskými státy má být vytvořena Euroasijská geopolitická aliance, která má zahrnovat území od Gibraltaru po Vladivostok a má se stát protiváhou vůči USA a jejich spojencům. V otázce hospodářství navrhuje kapitalistickou ekonomiku nahradit ruským socialismem, opřeným o progresivní znárodnění a hospodářskou diktaturu v přechodném období. Program je dále zaměřen proti ruské oligarchii a byrokracii, kterou stejně jako kriminální živly, plánuje strana „vojenskými metodami“ fyzicky zlikvidovat poté, co z jejich řad vyselektuje „nejhodnotnější prvky“. 92 Vladimir VolfovičŽirinovskij nar. 27. 4. 1946. Ruský nacionalista známý populistickými a xenofobními výroky a agresivním chováním vůči svým názorovým oponentům. 90 Alexandr GeljevičDuginna. 7. ledna 1962, ruský publicista, politolog, sociolog, filosof, profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě, ideolog tzv. eurasijského hnutí. 91 JegorLetov 10. září 1964 – 19. února 2008 byl ruský punk rockový hudebník, zpěvák a kytarista. V éře Sovětského svazu vystupoval za anarchistickou punk scénu proti totalitarismu. 92 Nacionální bolševici jsou už i v Česku. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.a-kontra.cz/vsechny-vlajky-jsou-si-podobne-nacionalni-bolsevici-jsou-uz-i-v-cesku > 89
46
Od roku 2004 se strana snaží své radikální projevy mírnit a nové programové prohlášení již zdaleka neobsahuje natolik ostrou rétoriku, jako tomu bylo dříve. Přesto byla NBP v roce 2005 zakázána, což ji ovšem nezabránilo v její další činnosti. České mládežnické sdružení Černobílí, jež do roku 2010 vystupovalo pod názvem Národní Bolševik, vede student Masarykovy univerzity a dřívější člen KSM 93 Jan Radegast, vlastním jménem Jan Ševčík. Zvolené přízvisko Radegast vyjadřuje vztah k duchovnímu slovanství, kdy Radegast byl vzýván coby bůh pohostinnosti, úrody i války. „Od nepaměti naši mužové a ženy přijímali za svá přízviska jména velkých předků, hrdinů, bohů. Ta jim dodávala sílu a váhu. Naplňovala je velikostí a slávou jejich dávných nositelů. Zároveň tato svatá jména zavazovala. Ten, kdo je přijal, musel následovat odkaz jejich původce, uctívat jej, nepošpinit jeho čest.“ 94 Snahou
Černobílých
je
sjednotit
socialisty,
komunisty,
anarchisty,
vlastence
a environmentalisty, ve svobodných samosprávných komunách. V ideálním případě má mít komuna své vlastní území se zavedenými zákony a pravidly. Jednotlivé komuny mají spolupracovat, vytvářet federace a mít společnou ekonomiku a obranu. O zásadních otázkách má rozhodovat sněm, do něhož mají komuny vysílat své zástupce. Černobílí vystupují proti panujícímu socioekonomickému řádu, vyhraňují se vůči masové, globalizované společnosti, „v níž se člověk jako individuum rozpouští a je nucen žít podle nespočtu zákonů pravidel a norem“ 95 a snaží se čerpat z idealizované dějinné minulosti nebo z mystiky. Černobílí zdůrazňují svoji nezařaditelnost vůči tradičnímu pravo-levému politickému rozložení a za důležité považují, zda má jedinec možnost svobodného osobitého projevu nebo zda je soustavně a cíleně směřován k přijetí hodnot panujícího systému.
Komunistický svaz mládeže sdružuje lidi komunistického smýšlení ve věku 15 až 35 let, s cílem revolučně překonat kapitalismus a nastolit socialistickou demokracii a společenské vlastnictví výrobních prostředků http://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%BD_svaz_ml%C3%A1de%C5%BEe 94 Rozhovor s Janem Radegastem [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 95 Tamtéž. 93
47
Aktivity Černobílých mají nejčastěji formu recese nebo provokace a mají zesměšnit či parodovat každého, kdo chce jiným přikazovat, jak žít nebo jak myslet. Cílem akcí, které nazývají „destruktivní“ se mohou stát politické strany, církve nebo jednotlivci. Projevují se narušováním předvolebních mítinků politických stran, zejména těch největších jako je ODS, ČSSD neboi KSČM. Zesměšnění v minulosti čelila také petiční akce s názvem „Proti reklamám se sexistickým podtextem“, pořádaná občanským sdružením Nesehnutí. 96 Černobílí se snažili o realizaci činnosti, které nazývali „konstruktivní“. Za příklad může posloužit zapojení se do aktivit brněnské pobočky Ne základnám. 97 V roce 2006 se ještě jako Národní bolševici podíleli na přípravě její protiradarové demonstrace, která se odehrála v únoru následujícího roku. Vzhledem k politice Obamovy administrativy, která upustila od snah vybudovat radarovou stanici v Česku, iniciativa ztratila na významu. Ještě předtím bylo ale hnutí Ne základnám vystaveno kritice, že je, díky angažovanosti Národních bolševiků v projektu, řízeno ruskými nacionálními extremisty. Mimo výše uvedené činnosti členové uskupení utužovali vzájemné vztahy osobními, „vnitřními aktivitami“, které tvořily činnosti jako táboření, toulky v přírodě, návštěvy kulturních památek nebo provozování slovanských pohanských praktik, atd. Národní bolševická strana Československa, ze které se Černobílí přerodili, užívala limonovskou kontroverzní symboliku, vyvolávající rozpaky a nepochopení. Přejatými symboly, jako je kombinace srpu, kladiva a říšské orlice (obr. 20) a množstvím dalších propagačních materiálů byl naplněn především dřívější web uskupení. Vedle znaků ruské NBP, vzali Národní bolševici za své tradiční národní prvky, jako jsou symbol kalicha (obr. 22), podobizna mistra Jana Husa aj. Anarchistiské hnutí se nikdy neztotožňovalo s myšlenkami Národních bolševiků. Naopak byli odmítáni za svou blízkost ke komunismu nebo např. za prezentování propagačních materiálů
Nezávislé sociálně ekologické hnutí, nevládní nezisková org., která se zaměřuje na řešení problémů, týkajících se lidských práv, životního prostředí a práv zvířat. 97 Ne základnám je občanská iniciativa (volné sdružení osob a hnutí), která bojuje proti umístění základny systému Národní raketové obrany USA na území České republiky. 96
48
zkopírovaných z webu ruské NBP, na kterých v drtivé většině pózovali polonahé bojovnice se zbraněmi. Zobrazování motivů se sexistickým podtextem je totiž skutečnými anarchisty považováno za stejný společenský stereotyp jako rasismus, nacionalismu nebo xenofobie. Hnutí Černobílí a předtím Národně bolševická strana Československa sdružovali pouze několik jednotlivců, vyskytujících se v blízkosti předsedy J. Radegasta, který je označován za jediného opravdového Národního bolševika v České republice. Vzhledem k faktu, že Národně Bolševická strana Ruska sdružuje tisíce členů, byla tuzemským aktivistům věnována na fórech a internetových diskusích až příliš velká pozornost. Mnohými lidmi byl projekt Národních Bolševiků považován za důsledek intelektuálního poblouzení. Někteří jej chápali jako neškodnou recesi. Další jako sondu do řad mladých, tápajících jedinců s cílem zjistit, k čemu se nechají strhnout. V současné době je web 98 uskupení v opětovné výstavbě, a tak nezbývá, než si na další projevy a politické ambice J. Radegasta a jeho kolektivu počkat.
98
http://www.cernobili.org/
49
3 KRAJNÍ PRAVICE V ČESKÉ REPUBLICE Probíhající světová hospodářská krize, která v nemalém měřítku ovlivňuje vývoj ekonomiky České republiky, s sebou přináší změny nálad ve společnosti, jejíž podstatná část pociťuje obavy o svou dosavadní existenci. Jednotlivci snažící se každodenně dosáhnout zabezpečení sebe a svých rodin, jsou konfrontováni s jevy, které s sebou tržní hospodářství, v němž hraje jednu z hlavních rolí kapitál, přináší. Selhávaní liberální ekonomiky, kde klientelismus a korupce získává přednost před potřebami „běžných občanů“, ztráta důvěry v multikulturní model soužití nebo nedůvěra ve vymahatelnost práva, jsou spouštěcím impulzem pro otevřené projevy radikálů, nacionalistů a extremistů, kteří jak je známo, nabízejí jednoduchá řešení těch nejsložitějších společenských problémů.V okamžiku existenční nejistoty nebo nedůvěry v právní a občanský řád, vzrůstají aktivity, ambice a podpora krajně pravicových politických uskupení i jejich mimopolitických odnoží, které se snaží využít příležitosti k získání politického vlivu. Českou krajní pravici lze rozdělit na tři základní směry. 99 První z nich je populistickonacionalistická pravice, dříve reprezentovaná například Sládkovými republikány nebo Národní stranou. Dnes do této kategorie spadá především Dělnická strana a její přímá nástupkyně Dělnická strana sociální spravedlnosti. Uskupení, představující fašizující směr, se řadí k druhé z kategorií. Nejvíce viditelnými z nich jsou Národní sjednocení nebo Vlastenecká fronta. 100 Třetí směr představují organizace ilegální, hlásící se otevřeně k myšlenkám neonacismu. Jde především o národní pobočky mezinárodních neonacistických uskupení, lokální militantní neonacistické nebo ultra-nacionální skupiny anebo buňky ilegálního hnutí působící v rámci České republiky a disponující četnými kontakty v zahraničí. Znění, politických programů krajně pravicových stran, náležející do populisticko-nacionální
Hrubý, Černý. Nezvaní hosté. Praha Člověk v tísni, 2009. ISBN 978-80-86961-75-0 České vlastenecky, nacionalisticky a radikálně pravicově orientované obč. sdružení, založené v roce 1993 v Brně, působící v rámci celé ČR.
99
100
50
kategorie, obsahují v mnohém si podobné nebo zcela identické prvky. Jde především o pohled na Českou republiku v celoevropském kontextu, kdy je odmítáno její setrvávání ve strukturách Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO) a s tím související plnění závazků. Ohrožení svébytnosti českého národa je spatřováno také v přílivu imigrantů, kteří mají ohrožovat ekonomické jistoty „rodilých Čechů“. V posledních letech značně protěžovaný multikulturní model soužití je odmítán coby snaha o degradaci národních hodnot. Ultrakonzervativní ideje, jako je posílení modelu tradiční rodiny, rozsáhlejší pravomoci represivních složek nebo znovuzavedení trestu smrti, zaujímají rovněž v rétorice představitelů krajní pravice pevné místo. Frustrace z nerovnoměrného rozložení bohatství ve společnosti je promítána do výzev k vyšetření kriminálních hospodářských deliktů, které jsou spojeny s kupónovou privatizací počátku devadesátých let minulého století. Následující krátký výčet krajně pravicových politických uskupení a subkulturních hnutí si klade za cíl čtenáři poskytnout snadnou orientaci i základní povědomí o jejich myšlenkách, aktivitách a ambicích.
3.1 Národní strana Národní strana (NS) byla úředně ustanovena v roce 2002. Ministerstvo vnitra ČR, které jí původně několikrát odmítlo registrovat pro její ultranacionalistické myšlenky, se nakonec muselo podvolit rozsudku Nejvyššího správního soudu a stranu zaevidovat. NS byla pro svůj vyhraněný konzervatismus zpravodajskými medii označována za stranu krajně pravicovou. Sama se prezentovala jako strana vlastenecká, orientující se na tradiční hodnoty, národní tradicionalismus a integrální, neboli obranný nacionalismus. NS se hlásila k euro-skepticismu, navrhovala protipřistěhovalecký a jazykový zákon nebo znovuzavedení trestu smrti. Požadovala vystoupení ČR z Evropské unie a ze Severoatlantické aliance. Přes snahu navázat na Národní stranu založenou v roce 1848, zosobňovanou především Palackým a Riegrem, se jí nepodařilo, stát se její pokračovatelkou. Strana měla dle odhadů 200 až 300 členů. Aktivní klíčové jádro, důležité pro existenci strany a pro pořádání akcí, čítalo asi 70 osob.
51
Předsedkyní NS byla po celou dobu její existence Mgr. Petra EdelmannováPh.d, 101 která vynikla především díky svým nekompromisním postojům vůči romské menšině. Velký rozruch vyvolalo její prohlášení : „Romové by měli emigrovat do Indie, většinová společnost si není rovna s menšinami, přirozená diskriminace je nutná.“ 102 Vedle samotné předsedkyně, za stranu dále vystupovali někdejší velitel militantní organizace Národní Garda Michal Kubík, autor stranické literatury Pavel Sedláček, Mgr. Jan Skácel, 103 a Bc. Jiří Gaudin. Posledně jmenovaný je hlavním autorem titulu „Konečné řešení otázky cikánské v Českých zemích“, 104 který pojednává o vysídlení romské menšiny do její prapůvodní domoviny, do Indie. Proti této práci se zvedla vlna kritiky laické i odborné veřejnosti a pro autora samotného znamenalo její zveřejnění trestní stíhání, které vyvrcholilo v roce 2011 podmínečným odsouzením na 14 měsíců odnětí svobody, které vyřkl Písecký soud. 105 Distribuci tištěné verze práce předcházel její křest, který se odehrál u pietního místa v Letech u Písku, jež je neodmyslitelně spjato s romským holocaustem. Na tomtéž místě byl již v lednu 2006 z iniciativy NS umístěn třítunový žulový kámen s nápisem „Obětem“, který dle představitelů NS měl připomínat všechny oběti druhé světové války. Skutečným důvodem instalace pomníku bylo však zamezení romským aktivistům ve vztyčení vlastního památníku, jenž by vzdal hold právě romským obětem druhé světové války. Čin vyvolal vlnu odporu ze strany romských organizacía ochránců lidských práv. Kontroverzní kámen nakonec z vlastních prostředků odstranila obec Lety. Značnou pozornost na sebe NS upoutala svým video spotem pro volební kampaň do Evropského parlamentu v roce 2009, odvysílaným v České televizi. Ten vedle snímků Romů, 101
Nar. 27. 2. 1975 ve Františkových Lázních. Absolvovala studium ekonomie na Institutu ekonomických studií FSV UK a postgraduální studium na Katedře politologie Fakulty Mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Je matkou dvou dětí a donedávna pracovala jako bankovní analytička. 102 Edelmannová: Cikáni by měli emigrovat do Indie. [on-line]. c2006 [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://zpravy.idnes.cz/edelmannova-cikani-by-meli-emigrovat-do-indie-fnl/domaci.aspx?c=A060505_111216_domaci_mia> 103 Český nacionalistický politik nar. 13. Září 1934 pohybující se na krajní pravici. V současné době je předsedou Českého hnutí za národní jednotu. 104 Konečné řešení otázky cikánské [on-line]. [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 105 Jiří Gaudin dostal u píseckého soudu podmínku cikánské [on-line]. c2010 [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW:
52
zničených činžovních domů a hromad odpadků obsahoval také hesla: „Konečné řešení otázky cikánské je řešením pro všechny evropské státy“, „Stop černému rasismu“, „NS je proti integraci nepřizpůsobivých“, „Ne protěžování Cikánů“, „Bráníme české národní zájmy“. atd. . 106 Klip nechal tehdejší ředitel České televize Jiří Janeček na vlastní odpovědnost z vysílání stáhnout a spolu s vedením ČT podal na jeho zadavatele trestní oznámení. Další kontroverzní akcí NS byl protest proti účasti hudební skupiny Gypsi.cz 107 v renomované soutěži Eurosong v březnu 2009, jenž proběhl před zahájením vyhlašovacího ceremoniálu 18. ročníku výročních cen Akademie populární hudby Anděl. Letáky, které aktivisté NS krátce před ceremoniálem veřejně rozšiřovali, obsahovaly hesla: „Abyste se mohli zúčastnit Eurosongu, musíte mít tu správnou barvu“ nebo: „Vykopněme černou ovci z Eurosongu“. Svou akcí chtěla NS upozornit na údajnou pozitivní diskriminaci národnostních menšin v Česku. NS se snažila o spolupráci s obdobně orientovanými evropskými politickými subjekty. Spolupráci navázala s Britskou národní stranou (BritishNational Party) vedenou Nickem Griffinem, který na pozvání NS navštívil Prahu. Přátelské vztahy byly také budovány s švédskou Národní stranou a s belgickým Vlámským blokem. Naopak jednání v Bratislavě s maďarskou nacionální stranou Jobbik ztroskotala při nastolení otázky Benešových dekretů. Přes veškerou snahu o publicitu a podporu veřejnosti se nepodařilo Národní straně na politické scéně výrazněji prosadit a realizovat tak svůj další politický vzestup.
Strana
nedokázala vybudovat pevnou síť místních organizací a výrazněji oslovit část nacionálně orientované mládeže, která by tvořila jádro voličské základny. Nepostavila ani dostatek kandidátů do krajských voleb v roce 2008 a pro své kandidáty v Moravskoslezském a Středočeském kraji získala dohromady pouze 2711 hlasů. 108 V říjnu 2009 rezignovala, díky volebním neúspěchům, předsedkyně Edelmannová na svou funkci. Krátce na to se vzdali svých stranických pozic členové zemské rady NS. Stranický web přestal být aktualizován a po několika měsících zanikl. V roce 2011 Nejvyšší správní 106
Volební spot Národnístrany 2009 [on-line]. c2009 [cit. 27. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 107 Gipsy.cz je romskákapelazabývající se tzv.romano hip hopem, tedyhudboukombinujícíprvkyrapu, hip hopu a tradičníromskéhudby. VětšinoučlenůkapelytvořítakéRomové. 108 Výsledkykrajskýchvoleb 2008.[on-line]. c2008 [cit. 27. listopadu 2012].Dostupný z WWW:
53
soud na návrh vlády ČR pozastavil z důvodů nepředložení povinné finanční zprávy poslanecké sněmovně parlamentu ČR Národní straně činnost a rok na to, po opětovném nepředložení finanční zprávy ji rozpustil.
3.2 Národní sjednocení Národní sjednocení (NS) představuje v české krajní pravici fundamentálně katolický proud. Za jeho vznik lze považovat rok 2002, kdy se v Zákupech u České Lípy konal ustavující sjezd, na němž se jeho účastníci přihlásili k tradicím stejnojmeného prvorepublikového politického uskupení vedeného JUDr. Karlem Kramářem. 109 Původní Národní sjednocení vzniklo 27. října 1934 sloučením několika podobně nacionálně orientovaných politických subjektů. V čele vedení stanuli JUDr. Karel Kramář, Jiří Stříbrný a František Mareš. Po volbách v roce 1935 získali zástupci Národního sjednocení 17 mandátů v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění. V tomtéž roce po volbách do senátu získala strana devět senátorských křesel. Po smrti Karla Kramáře převzal nakrátko předsednictvo strany Jiří Stříbrný, ale již v roce 1938, díky ztrátě soudržnosti strany vyvolané mnichovskými událostmi, z její řad vystoupil. Po „Mnichovské zradě“ a událostech 15. března 1939 bylo Národní sjednocení spolu s dalšími uskupeními podobné orientace etablováno do strany Národní jednoty a po roce 1945 již strana samotná nebyla obnovena. Představitelé nynějšího Národního sjednocení svou stranu pasují do následovnice prvorepublikového uskupení. Zvoleným heslem „Nic než národ“ se opírají o citát Františka Palackého: „Nic než národ má právo na existenci.“ 110
JUDr. Karel Kramář (1860 -1937) byl český a československý politik, první ministerský předsedaČSR, účastník odboje. Silný odpůrce bolševického zřízení v Rusku, proti němuž prosazoval vojenskou intervenci Byl též osobním a ideovým odpůrcem tehdejšího ministra zahraničí a pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše. Odsuzoval politiku "Hradu", které vytýkal její národností charakter a podřizování se požadavkům vítězných mocností a neochotu nastolit silný národní stát. 110 Citáty, František Palacký [on-line]. [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW:< http://azcitaty.cz/frantisekpalacky/6328/> 109
54
Předsedou strany je Mgr. Ladislav Malý, signatář Charty 77, signatář manifestu D.O.S.T. 111 a ultrakonzervativně smýšlející člen římskokatolické církve. Je spoluautorem zmíněné práce „Řešení otázky cikánské v českých zemích“ a v minulosti byl exponovaným členem Dělnické strany (DS), pro níž hojně publikoval, a jejíž akcí se účastnil jako zapálený řečník. Známým se stal jeho projev ve Svitavách ze dne 26. 7. 2008, kdy vystoupil proti žurnalistice ovládané sionisty a svobodnými zednáři, proti americkým uchvatitelům nebo proti věznění Vlastimila Pechance 112 v Borské věznici, jemuž je zadržován přísun svobodného tisku. 113 Řady Dělnické strany musel Mgr. Malý opustit poté, co zveřejnil svůj článek na internetovém portálu Altermedia.cz, ve kterém poodhalil propojení stranických struktur DS s aktivisty z řad Národního odporu a Autonomních nacionalistů. 114 Tvrzení, jež zazněla v publikovaném rozhovoru, posloužila orgánům činným v trestním řízení při přípravě prvního vládního návrhu na rozpuštění DS, o kterém se zmiňuji dále v textu. Vedle faktického podání svědectví o vazbách DS na neonacistické hnutí, napomohla vyloučení Malého z DS i kritika kultu osobnosti předsedy Tomáše Vandase. Na webových stránkách 115 Národního sjednocení nalezneme texty konzervativního a ultranacionalistického rázu, které jsou ve většině případů převzaty ze zahraničních zdrojů a vlastní komentáře ke sledovaným tuzemským i světovým událostem. Ty se nesou v duchu výpadů proti sionismu, svobodnému zednářství, multikulturalismu, imigraci a homosexuálům. Jejich autory jsou Ladislav Malý a Radek Rosenhofer, kteří tvoří fakticky jediný názorový proud uvnitř strany. Prostřednictvím svého prohlášení vyjádřilo NS např. podporu Moskevskému městskému soudu při verdiktu nad anarcho-feministickým uměleckým sdružením PussyRiot, které
Manifest D.O.S.T. z 7. listopadu 2007 jehož hlavními body je odmítnutí antidiskriminačního zákona, odmítnutí Lisabonské smlouvy a podpora prezidenta Václava Klause,ochrana tradiční rodiny založené na manželském svazku muže a ženy, odmítnutí multikulturní společnosti, uznání nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. 112 Nacionalista a svitavský patriot odsouzený za rasově motivovanou vraždu 113 Dělnická strana projevy.[on-line]. c 2008 [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 114 Dělnická strana „peče“ s neonacisty už rok a půl, tvrdí vyloučený člen.[on-line]. c2009 [cit. 27. listopadu 2012]. 111
Dostupný z WWW: 115
http://www.narodnisjednoceni.cz/
55
v chrámu Krista Spasitele v Moskvě konalo: „výtržnost motivovanou náboženskou nenávistí.“ 116 Festival Prague Pride byl pak označen za: „hanebnou provokaci sexuálních deviantů a sodomitů, kteří chtějí svým povykem a grimasy v ulicích hlavního města zesměšnit a dehonestovat normální, Bohem lidu daný přirozený mravní řád.“ 117
Zákaz kouření
v restauracích je považován za snahu „vládnoucí vrstvy zabránit přirozené družbě mezi občany, zpřetrhat tradiční sousedské vazbya takto paralizované jedince lépe ovládat.“ 118 Politická strana Národního sjednocení zveřejnila vlastní manifest, v němž se hlásí k základním hodnotám evropské civilizace, postavené na křesťanském učení a antické filozofii. Proklamuje, že je zde pro každého, kdo se cítí být „synem české matky“, že odmítá pochybné projekty multikulturalismu i globalizace, a že po získání politického vlivu hodlá uskutečnit změny: „jen přísně demokratickou a ústavní cestou, na základě celonárodní debaty.“ 119 Manifest se dále zmiňuje o Evropské unii, jako o dezorientaci základních hodnot, na kterých je naše civilizace postavena a přirovnává ji k říši římské v posledním dějství, které se vyznačuje chaosem a rozvratem. V ekonomické oblasti navrhuje vytvořit podmínky pro vznik národního podnikatelského sektoru a v žádném případě nepřipustit: „aby cizí firmy a nadnárodní monopoly byly daňově i jinak upřednostňovány před tuzemskými podnikateli.“ 120 V rámci úsilí o nejvyšší možnou zaměstnanost, odmítá NS ekonomickou migraci: „neboť ta vede jen k dalšímu zvyšování již zmíněné nezaměstnanosti, která pak vytváří prostor pro další zlořády včetně kriminality.“ 121 Model tradiční rodiny zaujímá v programovém prohlášení NS snad nejzásadnější roli. Vytváření podmínek pro její rozvoj má být základním východiskem 116
Vzkaz do Ruska [on-line]. c2012 [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 117 Prohlášení NSJ k pražskému sabatu sodomitů. [on-line]. c2012[cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 118 Zákaz kouření v restauracích [on-line]. c2010[cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.narodnisjednoceni.cz/archiv/fc011.htm > 119 Manifest Národníhosjednocení.[on-line]. c 2002 [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 120 Manifest Národníhosjednocení.[on-line]. c 2002 [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 121
Manifest Národního sjednocení.[on-line]. c 2002 [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW:
56
pro zvrat nepříznivého demografického trendu. Podpoře tradiční rodiny a jejím hodnotám dle manifestu odporuje legalizace potratů, eutanazie a uzákonění registrovaného partnerství osob stejného pohlaví: „které nikdy nemůže být postaveno na roveň manželského svazku muže a ženy.“ 122 Národní sjednocení vydávalo v letech 2002 - 2004 periodikum s názvem Otevři oči, které mělo rozsah osm stran a pojednávalo o národním i světovém nacionalismu. V letech 2004 až 2007 byl vydáván obdobný časopis s názvem Polnice, který měl rozsah 16 stran. Obě tiskoviny jsou v současné době volně ke stažení na zmíněném stranickém webu. Přes svou zdrženlivost po stránce otevřených extremistických projevů, má NS nepopiratelnou podobnost s uskupeními, které jsou obecně považovány za extremistické. Díky svému nepočetnému stranickému aparátu a absenci charismatické osobnosti je NS stranou marginální a v blízké budoucnosti nelze očekávat, že v převážně ateistické zemi, jakou Česká republika je, 123 dosáhne alespoň věhlasu své prvorepublikové jmenovkyně.
3.3 Dělnická strana Dělnická strana (DS) byla poprvé registrována v prosinci roku 2002 pod názvem Nová Síla, který byl na ustavujícím sněmu konaném měsíc nato, změněn na název Dělnická strana. Řada zakladatelů DS byla již dříve politicky aktivní především v SPR – RPČ 124 a ve sdružení Republikánská mládež. 125 Sám předseda Tomáš Vandas zastával v minulosti roli tajemníka Miroslava Sládka. Díky rétorice svých čelních představitelů byla strana krátce po svém vzniku označována zpravodajskými médii jako extremistická. V tajné zprávě Policie z roku 2009 se navíc hovořilo o provázanosti některých členů DS s organizovanými neonacistickými aktivisty, operujícími v rámci ilegálního hnutí Národní odpor. 126
122
Tamtéž Náboženské vyznání obyvatelstva České republiky [on-line]. c 2004 [cit. 27. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 124 Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa je česká politická strana zastoupená v parlamentu v období let 1992-1998. Předsedou strany a nejvýraznější osobností byl Miroslav Sládek. 125 Republikánská mládež byla ultrapravicová mládežnická organizace SPR-RSČ, které byla fakticky podřízená. 126 Tajný spis ÚOOZ. Zn. Tomáš Vandas. [on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 123
57
DS se hlásila k odkazu dělnického hnutí 19. století a sebe samou označovala jako stranu pro národní, národně sociální a konzervativní. Odmítala být označována jako extrémně pravicová či dokonce neonacistická. Zdůrazňovala svou snahu hájit zájmy pro národní, nikoliv se podřizovat diktátu nadnárodních společenství. Jako každé radikální uskupení tak i DS otevřeně označovala své „nepřátele“. Těmi měli být všechny polistopadové vlády včele s ODS a ČSSD, KSČM nevyjímaje. DS přičítala vedení těchto stran neutěšený stav společnosti v ČR. „Skutečné výsledky za dvacet let vládnutí současné elity jsou tristní. Korupce, kriminalita, imigranti, rozkradená státní pokladna.“ 127 Při vládní krizi v říjnu 2008 vyhlásila DS prostřednictvím svého předsedy Vandase dokonce nulovou toleranci vůči všem polistopadovým vládám, jejichž vrcholné představitele obvinila z napojení na mafiánsko-gangsterské prostředí. 128 Volební témata DS byla ultrakonzervativní, nacionalistická a radikální. Vedle zřeknutí se všech závazků České republiky vůči Evropské unii a Severoatlantické alianci a definitivní se vymanění z těchto struktur bylo velmi výrazným i protiemigrantské zaměření. Označení národnosti do občanských průkazů a rodných listů, mající za účel odlišit původní české obyvatelstvo od přistěhovalců, měl být jeden z nástrojů protipřistěhovalecké politiky. Kromě zamítnutí registrovaného partnerství pro homosexuály a výrazného omezení humanitární pomoci zemím „třetího světa“ bylo voláno po posílení pravomocí represivních složek a po zavedení testu smrti pro zvlášť zavrženíhodné trestné činy. DS se snažila oslovovat veřejnost přímo, prostřednictvím mítinků, manifestací či demonstrací. Dne 16. 8. 2008 se shromáždilo na tři stovky demonstrujících na Ulrichově náměstí v Hradci Králové, poté co radnice města vypověděla smlouvu o konání mítinku v areálu letního kina. Shromáždění, které tak bylo nepovoleným, se odehrálo za přítomnosti několika desítek ProjevTomášeVandase, předsedy DS. [on-line]. c2008 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 128 Dělnickástranatrvánasvénulovétoleranci. [on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 127
58
policistů a členů antikonfliktního týmu. 129 Přes hladký průběh a absenci střetů s policií, se právě „Hradecké shromáždění“ spolu s „Janovským pochodem“ stalo důležitým bodem projednávání prvního vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany, iniciovaným tehdejším ministrem vnitra Ivanem Langerem. Protestní akce byly dále svolávány především do tzv. problémových lokalit, s významným podílem etnických menšin, především Romů. Severní a Severozápadní Čechy se tak staly nejednou dějištěm vyhrocených demonstrací. Dělnická strana disponovala od roku 2008 tzv. ochrannými sbory, které měly zajišťovat bezpečnost účastníkům na stranických akcí. Vrchním velitelem ochranných oddílů se ustanovil sám předseda Tomáš Vandas, dle jehož vyjádření měly tyto formace mimo jiné pomáhat občanům při řešení vyhrocených situací s tzv. nepřizpůsobivými osobami. Ochranné sbory byly členěny lokálně a po žadatelích o členství bylo vedle fyzické a psychické zdatnosti požadováno předložení výpisu z rejstříku trestů. 130 Část ochranných sborů v podobě tzv. monitorovacích hlídek navštěvovala lokality, kde k problémům mezi většinovou a minoritní částí společnosti docházelo nejčastěji. Takovým místem bylo i Litvínovské sídliště Janov, kde si místní obyvatelé dlouhodobě stěžovali na neutěšenou situaci, vyvolanou zejména místní romskou komunitou. Situaci vyhrocovalo především soustavné narušování sousedských vztahů ze strany nově sestěhovaných Romů, kteří obývali byty ve velkých počtech, ignorovali stanovené hygienické normy, ničili společný i soukromý majetek a verbálně nebo i fyzicky napadali starousedlíky. Místy až výbušné situace v Janově 131 využilo vedení DS, které se díky angažovanosti v této problematice dostalo značné veřejné publicity.
129
Politickýmítink v centruHradceKrálové. [on-line]. c2008 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 130 Ochranné sbory Dělnické strany. [on-line] 2012 [cit. 26. listoadu 2012] Dostupný z WWW: 131 Janovské sídliště obývá přes šest tisíc osob. Budovat se započalo v polovině sedmdesátých let pro obyvatele okolních vesnic, které musely ustoupit těžbě uhlí. Sídliště po dlouhá desetiletí obývali horníci a zaměstnanci blízké rafinerie se svými rodinami. V roce 2005 nabídlo město k prodeji zbývající část bytů, o které ji nebyl ze strany starousedlíků zájem. Situace využili developerské firmy, jejichž záměrem bylo "očistit" své lukrativní nemovitosti od neplatičů, nebo jinak problémových nájemníků a tyto dále výhodně pronajímat nebo prodat. Tímto způsobem došlo k sestěhování sociálně slabých obyvatel z velké části republiky právě sem.
59
Monitorovací hlídka v počtu 12 členů, složená z mužů i žen, narazila dne 4. října 2008 při pokusu o vstup na janovské sídliště na odpor místních Romů, kteří v rukou svírali klacky, hole nebo násady od nářadí. Na výzvu velitele zasahujících policistů, členové DS upustili od záměru vstoupit do uvedené lokality a rozhodli se k odchodu. Ještě předtím však došlo k události, při které se jedinci z řad Romů dopustili verbálních útoků a hrozby fyzickou újmou vůči členům hlídek. 132 Celý incident byl zaznamenán objektivy kamer televizních štábů a poté odvysílán v televizi v hlavním vysílacím čase. Veřejnost byla jednáním Romů, kteří se postavili na odpor, pobouřena a pár hodin po odvysílaných večerních zprávách, se na internetových diskuzích objevila volání po tvrdých odvetných opatřeních. První z velkých a zpravodajskými médii bedlivě sledovaných „janovských“ demonstrací, se uskutečnila 17. 11. 2008. Radnicí povolená akce nesoucí název „Proti pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí“ se uskutečnila za účasti asi tisíce osob na litvínovském náměstí Míru. 133 Na akci zazněly projevy kritizující liknavost litvínovské radnice vzhledem k nastalé situaci, nezájem o tuto problematiku ze strany pověřených vládních činitelů, zejména ministra vnitra Langera i ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové a z úst předsedy DS Vandase zaznělo znepokojení nad osudem Čechů: „kteří se stávají cizinci ve vlastní zemi, jenž se díky jednání politiků mění v žumpu pro imigranty z celého světa.“ 134 Po pronesených proslovech se většina shromážděných vydala na pochod k litvínovskému sídlišti Janov, přičemž se dav dále rozrůstal, až dosáhl dle odhadů počtu zhruba 1500 účastníků. V řadách nespokojených bylo možno vedle pravicových radikálů spatřit také rozezlené důchodce nebo matky s dětmi. Za skandování hesel „Nic než národ“, „Čechy Čechům“, „Češi pojďte s náma“, „USA, Izrael táhněte do pekel“, „Nacionálně, radikálně, sociálně“ se dav blížil k místu určení. Do trasy pochodu vstoupili policejní těžkooděnci a zastavili tak masu demonstrujících krátce před plánovaným cílem.
132
Janov - Cikáníkontrahlídka DS. [on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 133 Proti pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.mediafax.cz/regiony/2775377-Extremiste-se-v-Litvinove-stretli-s-policii-ta-chce-uzavritbenzinova-cerpadla > Dělnickástrana.[on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Blnick%C3%A1_strana > 134
60
Mezi přibližně tisícovkou zasahujících policistů a čelem pochodu poté došlo k největšímu fyzickému střetu od roku 2000, kdy Praha hostila zasedání Mezinárodního měnového fondu. Bitva mezi policisty a radikály, trvající několik hodin, si vyžádala 16 zraněných osob, z toho deset policistů. Z celkem 23 zadržených bylo dvanáct lidí obviněno z výtržnictví a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejich práv a svobod. 135 Předseda Vandas se den po janovské demonstraci veřejně postavil za účastníky pochodu a trestním oznámením na nasazené policisty odsoudil samotný zásah. Policii naopak podpořil předseda vlády Topolánek: „Jsem zastáncem velmi tvrdého přístupu. Je to velmi nebezpečné. Člověk nemá nikdy v takovém případě uhnout a je třeba zabránit jakémukoliv excesu“. 136 Další následující akce, jako pochody hlídek zmíněnou lokalitou z počátku roku 2009 nebo protestní akce menšího rozsahu, se vyjma verbálních projevů obešly bez incidentů a omezily se na distribuci tiskovin nebo monitoring pozvolna se zklidňující situace. V současnosti, po amnestii prezidenta Václava Klause, kdy se z pobytu za mřížemi vrátilo množství pachatelů „drobné“ trestné činnosti, je situace opět více než napjatá. Samotní účastníci mediálně zviditelného incidentu, který spustil vlnu protiromských demonstrací, Romové Vilém Matej a Miroslav Sinu byli v srpnu 2009 Mosteckým soudem uznáni vinnýmiz trestných činů výtržnictví a násilí proti skupině obyvatel i jednotlivci a v případě Matejez hanobení národa, rasy i přesvědčení, za co byli odsouzeni každý ke 400 hodinám veřejně prospěšných prací. 137 Vzhledem k vzestupné intenzitě aktivit Dělnické strany, které měly podněcovat napětí ve společnosti, začala Vláda ČR usilovat o její rozpuštění. První z návrhů byl Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen soudu) předložen 24. 11. 2008, a poprvé v dějinách České republiky obsahoval jiné důvody než pouze formální náležitosti, jako například nedostatky v účetnictví.
Litvínovpoboji: 12 obviněných, 16 zraněných. [on-line]. c2008 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: < http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=622376 > 136 Topolánek: Dělnická strana ať skončí, problém to neřeší. aktuálně.cz .[on-line].c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=622420 > 137 Romové z Litvínova byli za výtržnictví a rasismus odsouzeni k veřejným pracem. [on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 135
61
Návrh Vlády se opíral o opakované porušování práva shromažďovacího, jako v případě zmíněné demonstrace v Hradci Králové nebo nepovoleného pochodu Litvínovem. Dalším odůvodněním vznesení návrhu bylo konstatování, že strana je infiltrovaná neonacisty z ilegálního hnutí, že hlásá nulovou toleranci vůči současnému politickému systému nebo často zapříčiňuje narušování veřejného pořádku. 138 Čtvrtého března 2009 senát soudu vydal usnesení, kterým návrh vlády na rozpuštění Dělnické strany zamítl. V odůvodnění mimo jiné stálo že: „politickou stranu nelze postihnout pro její kritiku právního a státního pořádku nebo pro použití výrazu revoluční. Pochybení, spočívající v porušení předpisů upravující výkon shromažďovacího práva, které je postižitelné pokutou v rámci správního řízení, může být jen obtížně považováno za relevantní a dostatečný důvod pro pozastavení činnosti politické strany.“ 139 Sami představitelé NS soudní zamítnutí návrhu přivítali a zároveň ostře kritizovali ministra vnitra Langera, že pracuje na politickou objednávku Vlády ČR, která se bojí vzrůstající popularity DS. Odborná veřejnost odsoudila nepromyšlenost i uspěchanost vládního návrhu a upozornila na fakt, že právě díky němu získala DS značný mediální prostor. Druhý vládní návrh na rozpuštění DS obsahoval již 70 stran a dalších několik set v podobě 91 příloh. Vládu zastupoval před soudem renomovaný právník a bývalý ministr vnitra Tomáš Sokol. Dělnickou stranu obhajoval, stejně jako v prvním případě návrhu na rozpuštění, sám její předseda Tomáš Vandas. Vláda tedy spoluprací s množstvím uznávaných odborníků předložila daleko propracovanější dokument, který vedl senát soudu dne 17. 2. 2010 k vydání rozhodnutí o rozpuštění DS. Soud shledal závadné především výroky některých stranických představitelů DS, zpochybňující demokratické základy státu, chování členů strany, zapojení DS do problémového pochodu v Janově v listopadu 2008 a podpory extremistického chování, které může být jistým nebezpečím pro fungování demokracie v ČR. Senát soudu dále konstatoval: „skutečný program Dělnické strany směřuje k vyvolávání národnostní, rasové, etnické a sociální nesnášenlivosti a ve svém důsledku vede k omezení Dělnickástrana. [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 139 ZákazDělnickéstranyneprošel. [on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 138
62
základních práv a svobod určitých skupin obyvatel České republiky, zejména menšin... , užívanou symbolikou (obr. 1 - 4) Dělnická strana navazuje na německý národní nacionalismus... . V politické rovině postupně sjednotila podstatnou část, ne-li celé pravicově extremistické spektrum. Utváří určitou platformu pro legitimizaci jejich světového názoru a zároveň osobám tohoto hnutí poskytuje, v nezanedbatelném rozsahu místo ve svých stranických strukturách a na kandidátních listinách.“ 140 Po zveřejnění rozsudku proběhla celospolečenská diskuze o tom, zda důsledky pro Dělnickou stranu budou fatální a dojde k jejímu rozpadu či rozštěpu nebo minimální a vznikne obdobné uskupení, do kterého členové zrušené strany přestoupí a zda celý soudní proces neposlouží spíše publicitě pro stranu novou, která na tu dosavadní pouze kontinuálně naváže. Předseda DS Tomáš Vandas zaujal před výrokem senátu soudu jasné stanovisko: „Ať už bude verdikt jakýkoliv... , já mohu dopředu avizovat, že my s politickou činností nepřestaneme, že budeme dál působit na politické scéně... , značku nám vzít můžete, ale naše myšlenky a názory nikoliv.“ 141
3.4 Dělnická strana sociální spravedlnosti Ustanovení Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) a zahájení její současné politické činnosti bylo reakcí na rozsudek senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2010, kterým byla rozpuštěna Dělnická strana. DSSS existovala již dříve v podobě Strany občanů republiky České, registrované v lednu 2004. V roce 2005 došlo ke změně názvu na Demokratická strana sociální spravedlnosti, jež byl v listopadu 2008 pozměněn na název nynější, tedy Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS). První předsedkyní politického uskupení byla Hana Pavlíčková, matka nynějšího předsedy Tomáše Vandase.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009, č. j.Pst 1/2008 - 66. [on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 141 Tamtéž. 140
63
Na soudně rozpuštěnou Dělnickou stranu tak navázal, jak bylo mnohými předpokládáno, téměř identický politický subjekt, jehož vrcholné stranické posty si přerozdělily lidé, dominující již dříve ve strukturách zaniklé DS. Vznik DSSS tak mohl být předem promyšleným tahem, který zajistil kontinuálnost politického aktivismu špiček soudně rozpuštěné strany. Dělnická mládež, tedy mládežnická organizace DS vyjádřila nově vzniklé organizaci ihned svou podporu: „Dělnická mládež (DM) je samostatnou mládežnickou organizací národní orientace. V podobě občanského sdružení existujeme od roku 2009 a máme blízko k Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS). Podporujeme její programovou Listinu. Dělnická mládež má za cíl sdružovat mladé občany České republiky na základě jejich spříznění s idejemi sociálními a národními a respektování zásad života ve svobodné společnosti.“ 142 Spojitost mezi DSSS a DS byla patrná již v roce 2008, kdy ve volbách do krajských zastupitelstev strana svými lidmi doplnila zbývající místa na kandidátkách DS. Ve své celorepublikové kampani vystupovala tato koalice pod názvem Dělnická strana - za zrušení poplatků ve zdravotnictví. V Plzeňském kraji byl zvolen název Dělnická strana - Ne americkému radaru! Ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR v roce 2010 získala DSSS celkem 59888 hlasů, 143 což její představitele sice nepřivedlo do lavic Poslanecké sněmovny, ale vůči zhruba 29 tisícům obdrženým hlasům Dělnické strany při předchozích volbách jde o výrazný nárůst. Po volbách do obecních zastupitelstev v roce 2010, získali dva kandidáti strany mandáty v Krupce. 144Ve spolupráci s Městskou policií pak připravili kontroverzní, obecně závaznou vyhlášku o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku a estetického vzhledu města, 145 která vešla v platnost v červenci 2012.
Programové cíle Dělnické mládeže. [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 143 Volební výsledky 2004 - 2012. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 144 Volební výsledky 2004 - 2012. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 145 Vyhláška předchází narušování veřejného pořádku a omezuje činnosti, které by jej mohli narušit. Za ty jsou považovány sezení na stavebních částech a zařízeních, které k takovému účelu nejsou určeny (palisády, zděné a betonové zídky a zábrany, odpadkové koše apod.). 142
64
Nynějšími vrcholnými představiteli strany jsou předseda Tomáš Vandas a místopředsedové Jiří Štěpánek, Martin Zbela, Petr Kotáb a Simona Skoumalová. 146 Volební program DSSS je členěn do tzv. pilířů, které jsou tři. První se soustřeďuje na národně politickou oblast, další na mravně politické záležitosti a poslední se věnuje ekonomickým a sociálním otázkám. Vedle odmítání plnění závazků vůči Evropské unii a Severoatlantické alianci DSSS dále hlásá vypovězení všech ilegálních přistěhovalců a poskytnutí politického azylu pouze osobám: „splňujícím morální kvality, odborné znalosti, a u nichž je předpoklad, že se přizpůsobí národním tradicím a zvykům občanů České republiky. Jednou z podmínek přijetí imigrantů je jejich plná asimilace ve většinové společnosti.“ 147 Důležitým tématem zůstává ochrana tradičního modelu manželství a rodiny a odmítnutí registrace homosexuálních partnerství. „Homosexuálním párům má být zapovězena adopce dětí.“ 148 Po předchozích antidemokratických projevech, které přivedly Dělnickou stranu až k jejímu rozpuštění a její vrcholné představitele do lavic pro obžalované, 149 se „nová“ strana snaží vyvarovat všech radikálně extremistických projevů, které by ohrozily její mediální obraz a další politický vzestup. Vedle hledání nových koncepcí řešení společensky složitých otázek, tak strana snaží ukázat, že prochází vnitřní očistou a tím získat více důvěryhodnosti veřejnosti. Za příklad takové snahy může posloužit vyloučení tajemníka Krajské rady DSSS Jihočeského kraje Mgr. Jaromíra Pytla, který pořádal v srpnu 2011 v Kaplicích na Českobudějovicku sraz nacionalistů pod názvem „W. P. Oficiálně Neoficiální Mezinárodní Porada Nacionalistů“. Předseda Vandas označil jeho účast na této akci jako chování neslučitelné s funkcí a členstvím v DSSS. „Jako předseda strany nebudu tolerovat žádné chování členů a funkcionářů, které ohrožuje a diskredituje naši dlouhodobou práci, úsilí všech poctivých členů a funkcionářů v očích veřejnosti.“ 150 Ústředníorgány DSSS. [on-line]. c 2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 147 Programoválistina DSSS. [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: 148 Tamtéž. 149 SoudpotvrdilVandasovi a spol.podmínkyzaprvomájovéprojevy. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012].Dostupný z WWW: < http://www.novinky.cz/krimi/255367-soud-potvrdil-vandasovi-a-spol-podminky-za-prvomajove-projevy.html > 146
Výkonný výbor DSSS potrestal jihočeské funkcionáře přísnými tresty. [on-line].c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.dsss.cz/vykonny-vybor-dsss-potrestal-jihoceske-funkcionare-prisnymitresty > 150
65
Při říjnových volbách 2012 do krajských zastupitelstev sestavila DSSS kandidátní listiny ve všech třinácti krajích. V devíti z nich byla kampaň vedena jako „Dělnická strana sociální spravedlnosti – Stop nepřizpůsobivým!“. Šlo především o kraje s tzv. vyloučenými lokalitam, jako je kraj Karlovarský, Plzeňský, Jihočeský, Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Moravskoslezský nebo Zlínský. Na kandidátních listinách DSSS zveřejnila celkem 431 uchazečů, což představuje oproti 202 uchazečům DS z roku 2008 výrazný posun. V březnu 2012 oznámil předseda Tomáš Vandas svou kandidaturu na prezidenta České republiky. Pro nelibost nad tím, jak se přípravy na přímou volbu prezidenta republiky vyvíjely, svou kandidaturu k poslednímu říjnovému dnu předčasně ukončil. Dělnická strana sociální spravedlnosti se snaží oslovovat mladé nacionálně založené občany, v nichž spatřuje svůj hlavní volební potenciál. V období vleklé hospodářské krize, se jí to díky frustraci podstatné části obyvatelstva ze zvyšující se daňové zátěže a rostoucích cen nutných výdajů, úspěšně daří. Na oslavy 17. listopadu 2012 svolala do Brna svůj „Den národní jednoty“, na němž deklarovala vyhlášení boje za zájmy vlastní země před: „zájmy korporací, bankéřůa dalších zlodějů, kteří mohou za katastrofální stav Čech, Moravy a Slezska.“ 151
3.5 Autonomní nacionalisté Autonomní nacionalismus (AN) je založen na aktivismu lokálních uskupení, které svoji činnost vyvíjejí v určeném prostoru a ve formě nebo rozsahu dle vlastních možností. Nejedná se o otevřenou politickou angažovanost, ale o projevy přímé akce. Polem působnosti se tak stává bezprostřední okolí, přičemž nezanedbatelnou roli hraje konspirace, která má být obranou vůči zásahům státních orgánů a protiakcím ideových odpůrců. Jednotlivé buňky AN seskupují dohromady skupinu asi třiceti lidí a jsou organizací bez vůdce (leaderlessresistance). Pospolitost uvnitř skupiny je utužována společnými aktivitami, zábavou a budováním kamarádství. Věk členů kolísá mezi patnácti, pětadvaceti, zřídka až
151
Den národní jednoty, za opravdovou demokracii. [on-line] 2012 [cit. 26. listopadu 2012] Dostupný z WWW: < http://www.dsss.cz/17_-listopad-2012-___-den-narodni-jednoty_-za-opravdovou-demokracii_ >
66
třiceti lety. Přestože jednotlivá uskupení postrádají formální hierarchickou strukturu, má každá buňka svoje pravidla a panuje v nich jasný řád. Jak už název napovídá, idejemi „autonomů“ je nacionalismus a s ním spojený militarismus a antikomunismus. Autonomní nacionalisté mají blízkokeStrasserově frakci 152 nacistické strany NSDAP. Vystupují proti přistěhovalcům neevropského původu, proti sociální nespravedlnosti, proti národnímu odcizení, korupci, státnímu zadlužování, rozkrádání. Dominantní postavení zaujímá také pěstování fyzické zdatnosti a boj proti drogám. Autonomní nacionalismus našel inspiraci v krajně levicových uskupeních sedmdesátých let, která se nezřídka projevovala i teroristickými akcemi. Vedle toho čerpal z velké části z autonomních anarchistických uskupení, která úspěšně fungují na základě
promyšlené
aktivistické strategie. První buňky autonomních nacionalistů vznikly v roce 2002 v Německu. Jejich založení bylodůsledkem snah Spolkové vlády vypořádat se s častými projevy neonacismu, xenofobie a rasismu ve společnosti. 153 Německá vláda byla nucena vzít na srozuměnou výzvy občanských aktivistů k zamezení pravicovým radikálům v jejich aktivitách. Stát přistoupil k rozpuštění takových uskupení, jakými byli Nacionalistická fronta (Nationalistische Front), Německá alternativa (DeutscheAlternative), Národní fronta ( NationaleOffensive), Národní blok (NationalerBlock)a mnoho dalších. „Razantní vládní kroky v podobě policejních represí pravicovým radikálům silně narušily jejich akceschopnost a celá krajně pravicová scéna byla nucena utlumit své aktivity.“ 154 Jednotlivcům z rozpuštěných organizací tak nezbylo nic jiného, než se sdružovat do místních ultranacionálních „kamarádských spolků“, které ostatně mají v Německu silnou historickou tradici.
Ve třicátých letech dvacátého století byla tradiční německá družnost zneužita
k utváření úderných bojůvek SA (Sturmabteilung), které používal Adolf Hitler na potírání Gregor Strasser(1892 - 1934) německýnacistickýpolitik a jeden ze zakladatelů NSDAP. Jeho frakce požadovala vyvlastnění velkých podniků a nesouhlasila s Hitlerovou ekonomickou politikou, která byla spíše středová. Byl zavražděn během noci dlouhých nožů. 153 Počátek devadesátých let znamenal v Německu masivní nárůst nacionalistických aktivit, nevyjímaje útoky na zahraniční pracovníky, komunity muslimů, židů, imigrantů, žadatelů o azyl aj. 154 Autonomní nacionalismus. [on-line]. c2008 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z 152
67
projevů opozice. Některé dnešní skupiny AN v Německu dávají svými názvy jasně najevo inspiraci v těchto „hitlerovských“ jednotkách, kdy prakticky kopírují názvy jednotlivých SA praporů. Kromě represí ze strany státního aparátu se na vzniku autonomního nacionalismu podílela také generační obměna na krajně pravicové scéně, kdy nová vlna příznivců nebyla již tak ideologicky vyhraněna jako „stará garda“ a inspiraci mimo jiné nalezla v tradičně levicových tématech. Zatímco starší aktivisté tíhnou svými projevy, užívanou symbolikou nebo i naziskinhedskou vizáží jednoznačně k ultranacionalismu, „nováčci“ přinášejí prvky donedávna obvyklé spíšeu anarchistů nebo tzv. „alternativní mládeže“. U mladých stoupenců se tak můžeme setkat podobně jako u členů anarchistických hnutí a radikální levice s taktikou Black Blocku, která spočívá v užívání černých oděvů a v zahalování se, což má znesnadnit identifikaci jednotlivců represivními složkami, zpravodajskými médii nebo ideovými nepřáteli. Na demonstracích je taktika účastníky realizována pochodem v obdélníkové formaci, jehož čelo i strany chrání štít v podobě transparentů. Takové uspořádání demonstrujícího davu je osvědčenou obrannou taktikou vůči zasahujícím policistům, které přivádí někdy až do bezradných situací. Nejužívanějšími oděvními částmi jsou sportovní bunda, volné kalhoty a sportovní boty. To vše bez nášivek nebo symbolů a v tmavé barvě. Časté jsou také prvky, donedávna vlastní spíše anarchistům, jako praktické palestinské šátky pro zakrytí tváří nebo drobné placky, odznáčky na čepicích či bundách, sloužící identifikaci uvnitř skupiny. Symbolika tohoto uskupení je takéz velké části kopírována od ideových protivníků (obr. 8 a 11). Autonomní nacionalisté se snaží vyvarovat jakýmkoliv „modním“ výstřelkům, jako jsou například vlajky našité na bundách nebo oblečení maskovacího vzoru, poutající ve městě přílišnou pozornost. Autonomní nacionalisté se ztotožňují s tradičními tématy krajní pravice. Nejvýše stojí idea silného jednotného, národního státu, jenž je oproštěn od závazků, které s sebou nese členství v Evropské unii a zařazení ve strukturách NATO. Multikulturalismus je zavrhován coby snaha o degradaci tradičních národních prvků. Tzv. pozitivní diskriminace, spatřována v protěžování menšin má být zastavena, stejně jako imigrace z neevropských zemí, která má vážně ohrožovat staletí budovanou podobu Evropy. Nastolení nulové tolerance vůči drogám 68
a odmítnutí pomocných a odvykacích programů pro jejich uživatele, zavedení trestu smrti pro zvlášť zavrženíhodné činy jako vražda atd. patří k dalším velkým tématům těchto aktivistů. K novým tématům, jež s sebou autonomové na krajně pravicovou scénu přináší, lze zařadit otázku enviromentalismu a ochrany přírody, vystupování proti globalizaci a kapitalismu, proti konzumnímu způsobu života, anebo proti politice státu Izrael, zejména v Palestinských otázkách a jeho spojenci „světovému hegemonu“ Spojeným státům. První buňka AN v České republice byla založena v Kladně, a v současnosti je činná v rámci uskupení Autonomní nacionalisté Střední Čechy. Její členové se od počátku angažovali coby pořadatelé akcí politických stran jako Národní sjednocení, Právo a spravedlnost 155 nebo nynější DSSS. Za nejvýznamnější veřejnou akci kladenských nacionalistů lze považovat pořádání Svatováclavské manifestace v den české státnosti 28. Manifestace se pořádá od roku 2005 a účast k ročníku 2012 byla svolávána prohlášením: „Naše národní tradice a identita jsou pod trvalým tlakem ze dvou stran. Marxisté a jejich novodobí následnovníci ve všech formách od anarchistů, havlistů až po multikulturalisty, se snaží svou propagandou nejen zpochybnit tradici knížete Václava, nýbrž i zpochybnit základní princip existence národa jako takového. Tvrzení, že národ je mýtus a že je vymyšlen, není ze strany multikulturních šílenců žádnou výjimkou. Tisíc let historie našeho národa, jeho hořké porážky i slavná vítězství, jsou překážkou neomarxistické kulturní frontě při tvorbě kosmopolitního člověka. Člověka zbaveného svých kořenů, tradic a svobody.“ 156 Svatováclavská manifestace je akcí více krajně pravicových subjektů. Účastní se jí především aktivisté a aktivistky DSSS, Dělnické mládeže či ženského hnutí Resistence Women Unity o kterých se zmiňují dále v textu. Setkání se využívá i ke shromažďování finančních prostředků pro pomoc stíhaným aktivistům u nás i v zahraničí. Kromě kladenské buňky se od roku 2007 v ČR zformovaly i další pobočky operující v rámci uskupení Autonomní nacionalisté Sever, Autonomní nacionalisté Svitavsko, Autonomní nacionalisté Zlínsko, Autonomní nacionalisté Bruntálsko, Autonomní nacionalisté Ostravsko nebo Autonomní nacionalisté Plzeňsko.
Právo a spravedlnost je politické uskupení které hájí vlastenectví, tradiční rodinu a tvořivý životní styl. Vystupuje proti sobectví „elit“ a krajní levici a snaží se o široké zapojení občanů do veřejného dění. 156 Svatováclavská manifestace - 8. ročník. [on-line].c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://revolta114.blogspot.cz/2012/09/svatovaclavska-manifestace-8-rocnik.html > 155
69
Dle míry organizovanosti a aktivismu docházelo k zániku nebo naopak rozšíření některých buněk a tak se například Autonomisté Bruntálska a Ostravska sloučili v organizaci autonomních nacionalistů Severovýchod, jejímž ústředím je město Ostrava. Letošní 28. říjen byl těmito autonomy využit k uspořádání manifestace pod názvem Den národní jednoty v Ostravě, které se kromě tuzemských nacionálních aktivistů účastnili i zástupci německé krajní pravice z NPD (NationaldemokratischeParteiDeutschlands). Autonomní nacionalisté Blanensko tradičně při manifestacích ve Svitavách upozorňují na nesrovnalosti v případu Vlastimila Pechance, kterého považují za místního patriota a vlastence. Za jeho nevinu se ostatně staví podstatná část krajně pravicových uskupení v čele s DSSS. Na shromáždění jsou každoročně předčítány Vlastovy dopisy z vězení a pořádá se finanční sbírka, která má odsouzenému dopomoci ke snadnějšímu překonání následujících let ve vězení. Autonomní nacionalisté působí v mnoha místech České republiky a proklamují svou otevřenost pro každého jedince s pronárodním cítěním. V rámci získávání přízně veřejnosti pořádají akcei ryze dobročinného charakteru jako jsou dětské dny, sbírky na psí útulky nebo likvidace černých skládek v okolí svého působiště. Ultra nacionální založení jednotlivých sdružení však převládá. Prostřednictvím komunikace na sociálních sítích na internetu jsou velmi flexibilními a akceschopnými. Ukazuje se, že se jim daří oslovovat i část mládeže, která byla vůči otázkám nacionalismu doposud lhostejná. Můžeme se tak setkat s „bílými skejťáky“, kteří hájí svá území před etnickými menšinami, se sprejery, kteří na zdi umísťují nacionální hesla, nebo s „technaři“ tančícími v rytmu hardbassu 157 na hudbu DJ Himmler, DJ Adolf, S.Sturm, 88 A.R.D. aj.
Specifický tanec na elektronickou hudbu, který má své počátky na Ukrajině a v Rusku. Tančí se s dýmovnicemi a maskami v obchodních centrech, fastfoodech, před dominantními budovami konkrétních měst, na stadiónech, náměstích atd. U českých odborníků na extremismus je chápán jako záležitost ultrapravicové scény.
157
70
3.6 Národní odpor Národní odpor (NO) je česká neregistrovaná organizace, která se hlásí k národnímu socialismua neonacismu. Teze o vyvolenosti německého národa byla nahrazena ideou evropského panárijství, 158 díky němuž nalézá společnou řeč se zahraničními ultranacionálními uskupeními zejména v Německu, ale také v USA. Úsilím NO je získání vlivu na tuzemská krajně pravicová uskupení, která působí ať už v oficiálním politickém, nebo v subkulturním prostředí. NO se snaží pracovat metodikou autonomního nacionalismu, kdy má každé město, každý region, zodpovídat za výsledky své činnosti. V ideálním případě má být v každé autonomní buňce sdružující až několik desítek osob, činná alespoň jedna osoba disponující kontakty a spojením s vyššími organizačními celky NO. Počátky Národního odporu lze vysledovat v roce 1999, kdy se aktivisté Filip Vávra, Jan Brčák a Zdeněk Zoubek pokusili v Praze neúspěšně registrovat pobočku mládežnické organizace
strany
Německa
(NationaldemokratischeParteiDeutschlands 159)
s
názvem
JungeNationaldemokraten. Struktura a organizace Národního odporu podléhá vysoké míře konspirace. Detailně známá je pouze vůdčím osobnostem hnutí a Bezpečnostní informační službě, která NO považuje za nejnebezpečnější neonacistickou organizaci v České republice. „Neformální vůdčí roli zaujal Filip Vávra, ideové a strategické koncepty zpracovával Jan Brčák. Dalšími významnými členy s vlivem na organizaci byli Zdeněk Švamberk či Zdeněk Skořepa. Násilnickou činnost preferovali Ondřej Makový či František Sobek.“ 160 Národní odpor pořádá demonstrace, prvomájové pochody, koncerty nebo účelové pietní akty. „Za první akci Národního odporu Praha, (jak je dnes označována zakladatelská část), bývá považována demonstrace asi padesáti osob v Praze 20. září 1998 proti vysílání rádia Svobodná Evropa do Iráku a Iránu. Jednou z nejvýznamnějších akcí NO se stala demonstrace Idea rasově a kulturně jednotné Evropy zahrnující původní bílé evropské národy s vlastní kulturní a historickou tradicí, jež má právo získávat vlastní životní prostor. 159 Německá krajně pravicová politická strana ideově orientovaná na všeněmecký a bílý nacionalismus 160 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, 2003, str. 489 158
71
1. května 1999 v Praze, kdy si členové NO zajistili pořádání na Střeleckém ostrově, který je dějištěm tradičních anarchistických prvomájových demonstrací. Asi 300 účastníků se vydalo na neohlášený pochod do centra Prahy, na který chtěli zaútočit ultralevicový aktivisté. Zabránili jim v tom však policisté.“ 161 V minulosti byl také zorganizován pietní akt u hrobu Anežky Hrůzové v Polné na Jihlavsku, jejíž vražda v roce 1899 odstartovala protižidovské nálady ve společnosti. NO své veřejné aktivity spojuje s výročími nacistických a neonacistických událostí jako byly, smrt A. Hitlera, smrt Rudolfa Hesse, úmrtí Iana Stuarta, 162 nebo výročí Křišťálové noci. 163 Na její výročí se 10. listopadu 2007 pokusili aktivisté NO pochodovat bývalým Pražským židovským městem. Akce měla oficiálně vyjádřit protest proti české účasti ve válce v Iráku. Skutečných důvodem však byla snaha upozornit na existenci NO a na to, že myšlenka antisemitismu je nadále živá. Pochod se nakonec pro odpor úřadů a lidskoprávních aktivistů neuskutečnil. Přesto zůstal významným novodobým antisemitským mementem. „Ve svých krátkých programových tezích z roku 1999 se NO označuje za svobodné nacionalisty, zastávající principy evropanství, kolektivismu, antikomunismu, aktivismu, a nepáchání trestné činnosti. Fakticky členové NO většinou vyznávají otevřené neonacistické přístupy, jsou panárijsky orientovaní a dopouštějí se překračování zákonů, včetně násilné činnosti.“ 164 Národní odpor byl v roce 2002 svými předními aktivisty prohlášen za hnutí bez vůdce (Leaderlessresistance). „Jsme hnutím bez vůdce. Důvod je jednoduchý. Nejvyšší z nejvyšších padl a jeho nástupce se z popela historie stále ještě nevynořil. Je však jasné, že ON přijde. Musí přijít. A jediný jeho pohled rozbije celou proradnou myšlenku rovnosti. Do té doby naší taktikou však budiž leaderless resistence.“ 165
161
Tamtéž. Ian StuartDonaldson (1957 - 1993), anglický neonacistický zpěvák, hudební skladatel a frontman britskéWhitePower rockové kapely Skrewdriver. 163 Protižidovský pogrom, který se odehrál v noci z 9. na 10. listopadu 1938 v Německu, k němu připojených Sudetech a Rakousku. 164 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, 2003, str. 493 165 Manifest Národního odporu . [on-line]. [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 162
72
V souvislosti s prohlubující se hospodářskou krizí a z toho vycházejícími společenskými problémy, jako je rostoucí kriminalita nebo vznik problémových lokalit v blízkosti tzv. romských ghett, oslovuje pravicový extremismus svými požadavky po znovunastolení pořádku ve společnosti stále větší počet mladých lidí. Studie o Českém militantním neonacistickém hnutí, jež si nechalo zpracovat Ministerstvo vnitra České republiky, pojednává o skutečnosti, že vedle množství virtuálních bojovníků, provozující své aktivity na internetových sociálních sítích, má v Česku existovat na 4000 militantních neonacistů, jejichž střed tvoří asi šesti set členné jádro, jejíž členové se věnují systematickému aktivismu. Samotných vůdčích osobností má být mezi deseti až patnácti. Většinu aktivistů ultrapravicové scény, tedy asi 40 procent tvoří lidé mezi 19 až 25 lety a přibližně třicetiprocentní část náleží lidem ve věku mezi 26 až 35 let. Nejmladších aktivistů ve věku mezi 13 až 18 lety projevujících se především ve virtuálním světě, má být přibližně 25 procent. Zbytek připadá na jednotlivce nad 35 let a na ženy. „Po pasivitě v důsledku policejních akcí je v současnosti znatelná opětovná aktivizace scény, které v současné době výrazně pomáhá romská problematika v kontextu situace na Šluknovsku a v dalších sociálně odloučených lokalitách... .“ 166 Národní odpor se svými proklamacemi pasuje do role ochránce společenského pořádkua zastánce identity českého národa a vyhlašuje boj liberalismu, multikulturalismu a kapitalismu, které považuje za nástroje celosvětového sionistického spiknutí. „Naše cesta je cestou revolucionářů, ... jsme si vědomi nutnosti nesmiřitelnosti vůči zhoubným ideologiím a jejich nositelům, ...neexistuje prostředek války, který bychom odmítali.“ 167 Součástí Národního odporu je i ženská odnož s názvem ResistanceWomen Unity, nebo také militantní anti-antifa, která mimo jiné propaguje legální vyzbrojování se přívrženců krajní pravice (obr. 10). ResistanceWomen Unity (RWU) je sdružení nacionálně založených žen,
České militantní neonacistické hnutí. [on-line]. c2010 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 167 Tamtéž. 166
73
z velké části manželek či družek aktivních členů Národní odporu. Uskupení vzniklo v roce 2007 a jeho posláním má být podpora modelu tradičního rodiny, péče o dlouhodobé přežití „bílých rodin“ a ultranacionální aktivismus. Členky sdružení se považují za matky, zachovávající linii původní evropské rasy a své děti se snaží vychovávat v duchu ideí nacionálního socialismu. Ideologii šíří prostřednictvím účelové výchovy dětí a osvěty mezi sympatizantkami. Ženy z RWU nemají ambice stát se vůdčími osobnostmi hnutí, tuto úlohu přenechávají mužům. Jejich role zastupují pouze v nezbytné míře, například při věznění svých druhů, které považují za novodobé politické vězně. Přes konspiraci při své činnosti se staly i ženy z RWU trestněprávně stíhanými. Některé se ocitly před soudem za organizování soukromých hudebních produkcí, propagujících nacismus, jejichž součástí byly charitativní akce ve prospěch vězněných aktivistů. 168 Militantní anti-antifa je jakousi obdobou „anarchistické“ antify. Obě tyto uskupení si kladou za svůj cíl sledování svých ideových odpůrců a jejich přímé fyzické napadání. Anti-antifa byla zorganizována jako reakce na aktivity Antify, která do roku 2010 představovala významnou hrozbu pro krajně pravicové aktivisty. Cestou monitoringu, fotografováním a shromažďováním dat vytváří tzv. černou listinu, která má primárně působit jako varování. Vedle jmen, bydlišť a telefonních čísel samotných ideových protivníků, se na těchto seznamech objevují i informaceo rodinných příslušnících. Anti-antifa zdaleka nedosahuje kvalit monitoringu Antify. Přesto museli levicoví a lidsko - právní aktivisté vzít na vědomí, že se mohou stát terčem cíleného, fyzického, ideově motivovaného útoku. Díky vysoké míře aktivismu a pevnému ideologickému základu, představuje Národní Odpor trvalou hrozbu pro základy demokratického zřízení v naší zemi. Vláda ČR a její instituce tak volí konfrontační strategii, jež má NO znemožnit jeho fungování. Významným precedentem byl např. zásah policie proti demonstraci NO 1. května 2007 v Brně, kdy policisté za pomoci vodních děl rozehnaly asi 500 aktivistů poté, co se jejich pochod odchýlil od předem určené trasy. 169
Neonacistky míří k soudu. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 169 Byl tvrdý zásah policie v Brně na místě. [on-line]. c2007 [cit. 26. listopadu 2012] .Dostupný z WWW: 168
74
V roce 2009 měla aktivity NO podpořit návštěva amerického publicisty, spisovatele a revizionisty Davida Dukea, který je svými odpůrci označován za antisemitu, rasistu a neonacistu. Do Prahy přijel na pozvání tehdejšího neformálního vůdce NO Filipa Vávry, aby zde na půdě Univerzity Karlovy přednášel své životní postoje. Místo toho byl však Policii ČR zadržen a obviněn z propagace hnutí směřujících k potlačení lidských práv a svobod. Nakonec byl po krátkém policejním výslechu vyhoštěn ze země. 170 Významným narušením aktivit NO bylo zadržení jeho několika čelních představitelů v červnu 2009 v rámci policejní akce Power, která se uskutečnila především v Českých Budějovicích, v Praze, v Plzni, v Hodoníně a Mimoni. Tenkrát se ocitlo na deset osob, především organizátorů neonacistických koncertů, po obvinění z trestného činu propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, v policejních celách. Deliktů se měli dopustit tím, že v Česku uspořádali jedenáct koncertů „Whitepower music“, 171 které byly konány jako uzavřené narozeninové oslavy, a na kterých vystupovaly mimo jiné kultovní zahraniční neonacistické hudební kapely, což svědčí o velmi dobrých kontaktech na krajně pravicovou scénu v zahraničí. Národní odpor, přesto že čelí četným zásahům ze strany protiextremistického oddělení Police ČR, stále představuje zastřešující organizaci pro velkou část krajně pravicových uskupení v ČR a i přes rozpuštění Dělnické strany v únoru 2010 se její vrcholní představitelé nevzdávají svých politických ambicí. Stěžejní snahou osob, stojících za Národním odporem, je získání vlivu na všechny odnože pravicového radikalismu v Česku a vytvoření jednotné fronty proti ideovým odpůrcům a soudobému politickému systému. Přední aktivisté NO mají současně snahu etablovat se do zavedených politických stran a aspirovat tak na vstup do vysoké politiky.
170
Policisté v Praze zatkli bývalého šéfa Ku Klux Klanu. [on-line]. c2009 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 171 Specifický hudební styl pravicových extremistů, vyznačující se antisemitskými a rasistickými texty oslavující násilí.
75
3.7 Hooligans Fotbalové fandění v sobě skrývá odvrácenou tvář, kdy výtržnictví páchané na stadionech i mimo ně je konáno násilnickými fotbalovými fanoušky tzv. hooligans. Pro osoby, hlásící se k fotbalovému chuligánství, je významnou aktivitou pořádání tzv. paralelních zápasů, ve kterých jde o předem sjednaná fyzická střetnutí „bitky“ skupin fanoušků různých fotbalových týmu. Kromě fandění při fotbalových zápasech a požívání alkoholu tak hooligans vyznávají především kult fyzické síly a násilí. Nutno podotknout, že takové předen sjednané násilnosti se řídí široce uznávanými pravidly, kdy skupiny protivníků jsou přibližně o stejném počtu osob, nasazení zbraní jako tyčí nebo basebalových holí je předmětem vzájemné dohody a ležící protivníci, kteří mají tzv. dost, se nechávají být. Takové potyčky mezi fanoušky se odehrávají na předem ujednaném a kvůli možným policejním opatřením, utajeném místě. Samotná bitka trvá zpravidla několik minut a z hlediska zásad Fair Play si bojující jednotlivci, vhodně označeni kvůli snadnějšímu rozpoznání, v ideálním případě volí protivníka přibližně stejné fyzické síly. Hooligans se prohlašují za apolitické hnutí, podporující fotbal a vše, co s ním souvisí. Existují však četné výjimky, kdy například fanoušci 1 FC Bohemians vystupují jako antifašisté, zatímco přívrženci FC Brno 1913 pod názvem JohnnyKentus Gang mají spíše krajně nacionální projevy a tíhnou k neonacismu. Z řad holligans se tedy v nemalé míře rekrutují úderné skupiny, které často páchají politicky a ideově orientované fyzické násilí.
3.7.1
Johny Kentus Gang
Brněnský Johny Kentus Gang (JKG) vznikl v roce 1999 poté, co ze strany vlády ČR došlo v rámci boje proti extremismu k omezení aktivit neonacistických uskupení
jakými byli
Hammer skins Bohemia 172 nebo Blood and Honour. 173 Díky faktickému zákazu těchto organizací v České republice vzniklo na krajně pravicové scéně vakuum, které zavdalo Česká pobočka neonacistické militantní organizace Hammerskinnation, která byla založena v roce 1988 v Dallasu v USA 173 Neonacistické politické uskupení založené ve Velké Británii v roce 1987, které koordinuje činnost oficiálních poboček v různých zemích světa, jejichž prostřednictvím šíří neonacistickou ideologii. 172
76
příčinu vzniku lokálních bojůvek s neonacistickými tendencemi. Založení JKG, jehož název je oproštěn od hlubšího významu, bylo také zapotřebí vzhledem k expanzi jiných chuligánských skupin, zejména přívrženců AC Sparty Praha aj. JKG sdružuje na několik desítek skalních příznivců fotbalového mužstva FC Brno 1913 a díky projevům většiny z nich je pokládáno za militantní neonacistické uskupení. Dřívější logo uskupení (obr. 12) obsahovalo symboly lebek, identické s čepicovou insignií Hitlerovy oddaných elitních jednotek SS, a proto se stalo středem zájmu vyšetřovatelů protiextremistického oddělení Policie ČR. Kromě fotbalového fandění a vyvolávání paralelních střetů s fanoušky jiných fotbalových družstev, jak je ostatně u hooligans obvyklé, nejsou u členů brněnského gangu vyjímkou bitky s ideovými odpůrci z řad anarchistů, antifašistů aj. Útočné aktivity členů JKG v nočním Brně se staly svého času velmi obávanými. K jejich vrcholu docházelo v období let 2000 až 2003. Známými se staly střety jako např. z ledna 2002, kdy proti sobě u hlavního vlakového nádraží stály skupiny antifašisticky smýšlejících Skinheadů Sharpsa členů JKG, 174 nebo z dubna následujícího roku, kdy na padesát ozbrojených mladíků JKG napadlo cca 200 „alternativních“ mladých lidi po koncertě v restauraci U Holubů v Židenicích. Děsivý útok, jenž si vyžádal závažné zranění v podobě ztráty oka, se odehrál v květnu 2003. Tehdy dvacetičlenná skupina útočníků s tyčemi napadla větší množství mladých lidí, vracejících se z koncertu v klubu Fan Favorit v Brně. 175 Podle četných svědectví, návštěvníků některých brněnských nočních klubů, členové JKG spatřovali v období svých vrcholných aktivit zábavu ve fyzických útocích vůči jedincům odlišného etnika nebo jiné sexuální orientace. Členství v „brněnském gangu“ je považováno za elitní záležitost: „můžeme říct, že je momentálně o členství v JKG poměrně velký zájem, ale není příliš vůle brát mezi sebe další
Je Brno hnědá loď? [on-line]. c2004 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.akontra.cz/je-brno-hneda-lod > 175 Akce – časopis antifašistické akce. [on-line]. c2003 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: < http://issuu.com/akce/docs/akce08/1?mode=a_p > 174
77
lidi.“ 176 Brněnské uskupení se tak stalo inspirací pro vznik obdobných lokálních bojůvek na celém území republiky. K takovým patří na příklad mostečtí RadicalBoys, WhiteRebalClan z Hodonína a mnoho dalších. Za špičku mezi tuzemskými Fans weby jsou považovány i internetové stránky, 177 provozované aktivisty JKG. Zde jsou zveřejňovány především zprávy o vlastních činnostech, provozován uzavřený chat, spouštěny ankety obsahující otázky: „Jaké fans nejvíce nenávidíš?“ nebo poskytovány bannery a loga. Součástí grafické úpravy webu je mimo jiné i ikona Petra Chytila, přezdívaného „Sumec“, který byl v roce 2006 usmrcen výstřelem z brokovnice, se kterou nevhodně manipuloval dnes již bývalý strážník Městské policie Brno Radek Kurdiovský. 178 Výrazným prvkem u JKG a u radikálních fotbalových fanoušků vůbec je zřejmý opoziční postoj vůči bezpečnostním složkám, především pořádkové Policii ČR, jejíž členové bývají nasazeni při každém rizikovém fotbalovém utkání. Asistence Policie při fotbalových zápasech má být především zárukou udržení veřejného pořádku, který Hooligans tolik s oblibou narušují. Pro časté střety s ochránci veřejného pořádku zevšedněl ve fanouškovském prostředí slogan „Allcops are bastards“ („Všichni policajti jsou bastardi“). Počáteční písmena anglické věty A.C.A.B. bývají hojně užívána na oděvech, vlajkách (obr. 13) nebo tetováních. Počáteční písmena bývají také skandována při setkání fanoušků s řadou policejních těžkooděnců, přichystaných k provedení policejního zákroku. Fotbaloví hooligans, převážně ti mladší, tvoří dnes jednu z nejvýznamnějších akceschopných složek neonacistického hnutí. Jednotlivé fans skupiny jsou schopné spolu vytvářet koalice i napříč hranicemi. Pro krajně pravicová hnutí jako Národní odpor nebo Autonomní nacionalisté je spolupráce s obdobnými uskupeními velmi žádoucí, neboť právě díky strachu, který jejich aktivity vyvolávají, jsou ideálním nástrojem v boji proti politickým odpůrcům.
176
Aktualizace profilu JKG. [on-line]. c2012 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW: 177 http://jkg.hooligans.cz 178 NAŠE VYJÁDŘENÍ - JKG. [on-line]. c2007 [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupný z WWW:
78
79
II. EMPIRICKÁ ČÁST Empirická část je věnována kvantitativnímu výzkumu, který jsem provedl ve městě Hodonín, kde jsem se narodil a jehož atmosféru jsem měl možnost poznat z pozice příslušníka Policie ČR. Dále jsem sbíral data prostřednictvím internetového průzkumu, který byl určen nespecifické skupině osob. Své vlastní postřehy z policejní služby reflektuji v závěrečné části tohoto oddílu a doplňuji ji statistikou uveřejněnou na webu Ministerstva vnitra ČR.
80
4 EMPIRICKÉ ŠETŘENÍ 4.1 Výzkumný cíl S rostoucí nespokojeností významné části obyvatel České republiky se socioekonomickou situací, vzrůstá také aktivita krajně politických, radikálních a extremistických uskupení, jejichž myšlenky jsou primárně zaměřeny na mladé lidi. Právě mladí (řekněme do 35 let) mají vzhledem ke svému věku blízko k revoltě a k opozičním tendencím vůči zavedeným pravidlům, a tím spíše se mohou ztotožnit s myšlenkami, které se odlišují od ostatních. Na scéně, která je označována za extremistickou, proti sobě stojí ultralevice významně a tradičně zastupovaná anarchisty a ultrapravice, která je zosobňována nacionalisty a radikály, z nichž někteří mají blízko k neofašismu, či dokonce k neonacismu. Díky neutěšenému stavu společnosti nabývají krajně politická uskupení na významu, a proto jsem se snažil v této části bakalářské práce shromáždit, vyhodnotit a následně interpretovat názory určitého vzorku populace na tyto hnutí a jejich aktivity. Můj subjektivní pohled na danou problematiku je tvořen v určitých otázkách s mírným nadhledem. Ve svém mládí, charakterizovaném hledáním sebe sama, jsem inklinoval k radikálnímu ekologickému hnutí. Postupem času s vyzráváním osobnosti, budováním kariéry a založením rodiny, se mi podařilo vytvořit patřičný odstup od těchto společenských skupin a jejich myšlenek. Nakonec sám jsem 4 roky působil jako řadový policista pořádkového oddělení Policie ČR a byl tak v podstatě součástí systému, proti kterému aktivisté krajně politických uskupení vystupují. Své vlastní zkušenosti a názory na aktivitu těchto stoupenců z pozice bývalého policisty uvádím jako vhodné doplnění závěru této části bakalářské práce.
81
4.2 Výzkumná otázka Hlavní cíl výzkumného šetření představuje zjištění: Nakolik početnou část mladých lidí oslovují krajně politická hnutí. Vedle hlavního cíle jsou stanoveny cíle dílčí, které jsou následující: Nakolik početnou jejich část a v jaké míře oslovují myšlenky krajní levice (Anarchismus) Nakolik početnou jejich část a v jaké míře oslovují myšlenky krajní pravice. Jaké pohnutky je k aktivismu přivedly Co od svého aktivismu očekávají
4.3 Předem stanovené hypotézy empirického výzkumu Empirické šetření má za úkol shromáždit výpovědi respondentů a na základě jejich výpovědí analyzovat situaci, vyjadřující současný názorový směr naší společnosti. Vzhledem k současnou populací rozporuplně vnímanému tématu, očekávám zajímavé výpovědi, které se zcela jistě budou odlišovat různými aspekty, jako jsou např. věk, pohlaví, společenské postavení a pod. . Bral jsem v potaz, že v rámci internetového dotazníkového šetření, oslovuji neurčitou skupinua u přímého dotazovaní v terénu budu oslovovat specifickou skupinu. Základní hypotézy: Hypotéza č. 1: Předpokládám, že v Hodoníně, příhraničním městě, které je poznamenáno větší mírou migrace cizinců, přítomností romské komunity a postiženo velkou mírou nezaměstnanosti, se zřejmě setkám s větším počtem respondentů, kteří se již setkali s projevy krajně politického aktivismu, že možná některé z nich i oslovily myšlenky krajních politických uskupení nebo se dokonce k podobným uskupením i hlásí. Hypotéza č. 2: Po sametové revoluci v roce 1989, nastal u nás odklon veřejnosti od levice a vše s ní souvisejícím. Ovšem v současné době, poznamenané hospodářskou krizí a stále se zhoršujícími socioekonomickými podmínkami, začíná tento termín u nás opět znovu nabývat 82
na síle. Tudíž předpokládám, že inklinace občanů k levici a jejím uskupením bude u dotazovaných zastoupena ve větší míře, než k ostatním politickým aktivitám. Hypotéza č. 3: Domnívám se, že pokud se některý z respondentů přihlásí osobně k nějakému krajně politickému uskupení, bude se jednat nejspíše o některé, u nás nejvíce exponované. Hypotéza č. 4: Pokud bude mezi dotazovanými přítomen příslušník určitého krajně politického uskupení, předpokládám, že zcela určitě se osobně už setkal se stoupenci některých krajně politických uskupení. V opačném případě předpokládám, že alespoň některý respondent bude mít nějakého stoupence krajně politického uskupení v podvědomí nebo se s ním možná i setkal osobně. Hypotéza č. 5: Vzhledem k momentálním celospolečenským problémům, nespokojenost více než 80% občanů se současnou vládou, růst korupce a nezaměstnanosti, zhoršování se životní úrovně obyvatel ČR, očekávám, že největší úsilí a pozornost aktivisté zaměřují na změnu politických a společenských problémů.
4.4 Metoda sběru dat Z důvodů obsažení širšího úhlu pohledu na danou problematiku jsem zvolil kvantitativní sběr dat. Ten byl uskutečněn prostřednictvím polozavřeného dotazníku, při jehož sestavení jsem se záměrně vyvaroval použití termínu „extremismus“ nebo „extremistický“, neboť právě toto označení by respondenti mohli chápat jako urážlivé, mohli by nabýt dojmu, že zkoumané problematice jakožto zadavatel nerozumím a odpovídání na otázky, by pak mohli považovat za ztrátu času. Nejpoužívanější techniku, která může oslovit i větší počet respondentůdotazování, jsem si zvolil záměrně pro její efektivitu, nenáročnost a zvláště výtěžnost.
83
Ovšem jsem si vědom také slabých stránek dotazování, kdy může nastat situace, že při sběru dat, mohu získati zkreslené odpovědi, způsobené liknavostí, nesprávným přístupem nebo špatným uměním sebeprezentace z řad zkoumaného vzorku, což může mít vliv na validitu celého výzkumu.
Metody
A) Dotazník - dotazování v terénu - náhodně vybraný vzorek - vlastní internetové dotazovaní online Pro internetové šetření na empirickém i-portálu „www.vyplnto.cz“ a pro přímé dotazování respondentů ve městě Hodonín, jsem dotazník formuloval za účelem verifikace nebo negace určitých tvrzení, která se ve společnosti často spojují s danou problematikou. Snažil jsem se ho sestavit tak, aby byl schopen oslovit věkově širokou škálu respondentů, aby byli všichni dotazovaní schopní porozumět jednotlivým otázkám, aby je příliš časově nevyčerpával nebo zbytečnými a pro šetření nepodstatnými jevy neunavoval. Jsem si vědom, že daný jev má složitý a rozsáhlý charakter, a proto ho nelze vystihnout ve všech jeho souvislostech, neboť by musely být parametry dotazníku sestaveny daleko obsáhleji, což by činilo tento výzkum namáhavější a časově náročnější pro obě strany a dokonce by mohlo i mnohé dotazované často odradit. B) Rozbor materiálů a dokumentů související s tímto celospolečenským jevem. Jednalo se o Výroční zprávy a studie Ministerstva vnitra běžně dostupné na internetu C) Vlastní pozorování a získané zkušenosti při výkonu služby u Policie ČR Jelikož anarchismus a krajně pravicová hnutí jsou často spojována s kriminalitou, v empirické části práce věnuji dané problematice okrajově také pozornost prezentací vlastních nebo získaných zkušeností, názorů a dat od Policie ČR, kde jsem do roku 2011 pracoval.
84
4.4.1
Empirický výzkum ve městě Hodonín
Pro svou BP jsem provedl výzkumné šetření, které probíhalo v měsíci březnu roku 2013 pomocí kombinovaného dotazníku, obsahujícího 13 otázek. 4.4.1.1 Cíl a hypotéza šetření, metodika průzkumu Cílem mého průzkumu bylo zjistit, jaké postoje zaujímají specifické skupiny respondentů ve městě Hodoníně k anarchismu nebo ke krajně pravicovým hnutím a verifikovat nebo negovat předem stanovené hypotézy. 4.4.1.2 Soubor a jeho charakteristika Respondenty jsem vybíral z náhodně se pohybujících osob v prostorách Hlavního autobusového nádraží v Hodoníně, kde se převážně každodenně pohybuji i já při svých cestách do zaměstnání. Při vlastním oslovování jsem bral zřetel na to, abych oslovil především mladší generaci osob, tedy do 35 let, které mají, jak se domnívám, k otázkám anarchismu nebo krajně pravicovým hnutím otevřenější postoje. Místo průzkumu jsem si vybral záměrně, neboť se zde vedle starších občanů, vyskytují ve vyšší míře i mladí lidé, cestující do škol a za prací. V neposlední řadě je mi z pozice bývalého policisty pořádkového oddělení známo, že se zde schází lidé různých protichůdných (kontroverzních) názorů a postojů. Celkem jsem oslovil několik desítek osob, 24z nich byli ochotni odpovídat na mé otázky. Zkoumaný vzorek byl více zastoupen mužskou populací (17). Žen bylo o 10 méně (7). Vzorek tedy reprezentuje pouze úzce profilovanou skupinu obyvatel z Hodonínska.
4.4.1.3 Výsledky a interpretace šetření V této části prezentuji výsledky empirického šetření, které jsem prováděl v poslední březnové dekádě roku 2013 ve městě Hodoníně. Výsledky empirického šetření jsem názorně převedl do grafů a ke každému z nich přidal kratší komentář, převážně se vztahující k verifikaci stanovených hypotéz nebo cílům tohoto výzkumu.
85
Graf č.1 znázorňuje věkové portfólio oslovených respondentů. Nejvíce zastoupená je věková kategorie 20-25 let, která také projevila o dotazování největší zájem, a jenž odpovídala na další otázky s největší rozhodností, jistotou a někdy i neskrývaným nadšením. Můžeme se tedy domnívat, že jde zřejmě věkově o nejangažovanější skupinu v otázce krajně politických hnutí. Graf č. 1
Jak vyplývá z grafu č. 2, větší část oslovených respondentů tvořili muži (17), téměř tři čtvrtiny. Ovšem necelých 30 % žen (7) není vůbec zanedbatelné číslo a porovnáme li si výsledky dalšího šetření, můžeme zcela jednoznačně konstatovat, že i ženy mají k dané problematice co říci. Graf č. 2
86
Tři respondenti měli pouze absolvovanou základní školu. Největší procento tvořili středoškoláci, 10 bylo z učebních oborů a 8 z maturitních. Vysokoškolsky vzdělaní byli pouze 3 respondenti. Graf č. 3
Graf č. 4 vyjadřuje procentní zastoupení statutu dotazovaných. V empirickém výzkumu ve městě Hodonín jsem se záměrně zacílil na mladší generaci, která má pro dané téma zcela jednoznačně lepší výpovědní hodnotu. Z těchto důvodů se ve výzkumném vzorku nevyskytuje statut důchodce. Pouze jsem do odpovědí v dotazníku zahrnul kategorii“ jiné“, neboť jsem počítal předem i s alternativou, že mohu při svém šetření mezi mladou generací narazit například na invalidního důchodce. Tato skutečnost nebyla nakonec zaznamenaná, tudíž výzkumný vzorek tvořili 46% zaměstnanci, 29% studenti a nejméně 25% nezaměstnaní. Graf č. 4
87
Sice mě překvapilo, že při míře nezaměstnanosti na Hodonínsku, se mi podařilo zastihnout tak velké procento zaměstnaných a obzvlášť u mladší generace. Tento fakt však přikládám převážně k místu a času prováděného šetření, kdy v odpoledních hodinách valná část zaměstnaných lidí právě cestuje z práce, a tudíž autobusové nádraží, patří mezi nejvíce frekventovaná místa. Největší skupinu, 42% tvořili respondenti z měst s počtem obyvatel 20 001 – 50 000 a z obcí nebo měst do 5000 obyvatel. S hlubší analýzou si troufnu předpokládat, že největší skupinu zřejmě tedy tvořili přímo obyvatelé Hodonína, který v současné době deklaruje přes 30 000 obyvatel. U této otázky jsem zaznamenal u respondentů pomalejší reakce s odpovědí. Někteří často přemýšleli, kolik vůbec jejich obec - město, má obyvatel a dokonce jsem v některých případech i sám musel respondenta zařadit do kategorie na základě jeho sdělení místa pobytu. Graf č. 5
Druhou největší skupinou byly obce, města do 5000 obyvatel. Vzhledem ke skutečnosti, že převážná část oslovených studentů a zaměstnanců cestovala v inkriminovanou dobu, kdy výzkum probíhal z práce a ze škol, předpokládám, že se jednalo o obce a města v přímém okolí města Hodonína. Nezaznamenal jsem ani jednoho respondenta z města nad 50 000 obyvatel. Z toho lze usoudit, že žádného návštěvníka nebo náhodného pracovníka na služební cestě z většího města, jsem svým empirickým šetřením nezastihl. Z níže uvedeného grafu č. 6 je patrné, že více než tři čtvrtiny dotazovaných, se již setkaly ve svém okolí s projevy extremismu. Zbylá jedna čtvrtina zřejmě tuto zkušenost zatím nemá. 88
Graf č. 6
Vzhledem k tomu, že je mi známo, že v Jihomoravském kraji je hned po Brněnsku Hodonínsko největší baštou krajně politických uskupení, tento výsledek mě ani nějak zvlášť nepřekvapil a současně se mně potvrzuje hypotéza č. 1, že v Hodoníně, příhraničním městě, které je poznamenáno větší mírou migrace cizinců, přítomností romské komunity a postiženo velkou mírou nezaměstnanosti, se zřejmě při svém průzkumu setkám s větším počtem respondentů, kteří se již setkali s projevy krajně politického aktivismu. Jak nám znázorňuje graf č. 7, větší polovina dotazovaných zná nebo se již setkala s nějakým stoupencem krajně politického uskupení. Přesto poměrně vysoká část žádnou takovou osobu nezná nebo si ji možná nedokáže ani vybavit. Graf č. 7
89
Hypotéza č. 4 zněla: „Pokud bude mezi dotazovanými přítomen příslušník určitého krajně politického uskupení, zcela určitě se osobně už setkal se stoupenci některých krajně politických uskupení. V opačném případě, alespoň některý respondent bude mít nějakého stoupence krajně politického uskupení v podvědomí.“ Hypotéza tedy splnila mé očekávání a navíc ze získaných dat lze usoudit, že takovou osobu neznají pouze respondenti, kteří se přihlásili k aktivizmuv těchto hnutích, ale i respondenti, kteří svou aktivitu v nich popřeli nebo ji přímo nevyjádřili. Z výsledků mého empirického šetření v Hodoníně vyplynulo, že nadpoloviční většinu respondentů oslovují myšlenky krajně politických uskupení. (graf č. 8) Hodonínsko tak zřejmě reflektuje na špatné socioekonomické podmínky vlastního regionu a současně i v globálu celé ČR. Zde se také potvrzuje hypotéza č. 1.
Graf č. 8
Jelikož se velká většina respondentů, které oslovují myšlenky krajních politických hnutí, vyjádřila pro pravicové hnutí, nepotvrdila se tedy moje domněnka-hypotéza č. 2, že s hospodářskou krizí a stále se zhoršujícími socioekonomickými podmínkami, začíná u nás opět znovu nabývat na síle sympatie k levici (viz graf č.9)
90
Graf č. 9
Více než tři čtvrtiny respondentů se nikdy neúčastnily akcí, pořádaných krajně politickými uskupeními. Vzhledem k tomu, že se k aktivismu v těchto skupinách přihlásilo několik respondentů (viz graf č. 10), dala se alespoň u nich účast na podobných akcích předpokládat, stejně jako jsem předpokládal i já ve své hypotéze č. 4, čímž jsem si tuto domněnku potvrdil. Graf č. 10
Svou aktivitu v těchto uskupeních stvrdilo v dotazníku pouze jen 5 z 24 oslovených osob. Vzhledem k tomu ,že
na Hodonínsku se soustřeďuje druhé největší ohnisko krajně
politických hnutí v Jihomoravském kraji, předpokládal jsem, že při svém empirickém šetření narazím na větší počet aktivistů.
91
Graf č. 11
Na dvanáctou, nepovinnou otázku, která byla značně osobního charakteru, bylo ochotno odpovídat pouze pět respondentů. Přesto, že fotbalové fandovství není primárně považováno za politickou záležitost, přihlásili se k uskupení Holligans jednoznačně dva z respondentů. Další dva oslovení přiznali svůj aktivismus ve prospěch antiautoritářských organizací, a to v jednom případě v rámci Československé anarchistické federace (ČSAF) a v druhém ve prospěch ideí Antifašistické akce (ANTIFA). Jeden z dotazovaných se označil za aktivistu ultra nacionální Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Graf č. 12
Jelikož všichni respondenti za svou odpověď volili předem definované možnosti, potvrdila se hypotéza, že pokud se některý z respondentů přihlásí osobně k nějakému krajně politickému uskupení, bude se jednat nejspíše o některé, u nás nejvíce exponované.
92
Na otázku „Co Vás k aktivismu přivedlo?“, odpovědi „Nespravedlnost v současné společnosti“ nevyužil žádný z respondentů. Jeden respondent zvolil za odpověď „Touha uplatnit svůj potenciál pro dobrou věc“. Dva respondenti si vybrali „Potřebu boje proti panujícímu systémua nebezpečným tendencím ve společnosti“ a další dva „Aktivismus mých přátel“ (viz.graf č. 13) Všechny tyto odpovědi jsou příznačné právě pro mladou generaci, která stále ještě hledá své „JÁ“, ráda se ztotožňuje se svými vrstevníky, chce dokázat něco velkého, čím by nadchla širší veřejnost a podnítila si tak uznání nebo respekt druhých. Graf č. 13
Posledním bodem dotazníku byla nepovinná otázka „Co od svého aktivismu očekáváte?“ Respondenti měli možnost vybrat některou ze čtyř odpovědí nebo odpovědět vlastním vyjádřením. Celkově na tuto nepovinnou otázku odpovědělo jen 5 respondentů. Dva respondenti zvolili odpověď, že ve své aktivitě v krajních uskupeních spatřují „Kolektivní činnost s lidmi stejného smýšlení.“ Očekával jsem, že pokud se najde nějaký aktivista krajního politického uskupení, že za důvod svého aktivismu uvede právě kolektivní činnost s lidmi stejného smýšlení, neboť pravicová extremistická scéna se vyznačuje radikálními projevy, kde mladí lidé hledajív kolektivní činnosti uspokojení své revolty, sdílejí nadšení a jsou okouzlení silou, provoláváním hesel nebo provokováním. Myšlenky si pouze přisuzují na základě smýšlení ostatních. Ve většině případů se jedná pouze o jednoduché a obsahově prázdné myšlenky, které mnohdy nejsou ani výsledkem jejich vlastních úvah.
93
Tři respondenti zvolili odpověď „Změnu politických a společenských poměrů.“ Zde se potvrzuje domněnka - hypotéza č. 5, že vzhledem k momentálním celospolečenským problémům - nespokojenost více než 80% občanů se současnou vládou, růst korupce a nezaměstnanosti, zhoršování se životní úrovně obyvatel ČR, se největší úsilí a pozornost aktivistů krajně politických uskupení bude zaměřovat na změnu politických a společenských problémů. Na dvě zbývající odpovědi“ Boj proti negativním politickým a společenským tendencím“ a „Uplatnění svých schopností pro dobrou věc“ žádný z respondentů nezareagoval. Zdá se asi, že předchozím odpovědím přisoudili respondenti větší váhu. 4.4.2
Empirický výzkum prostřednictvím internetového dotazování
Ke své bakalářské práci jsem provedl výzkumné šetření, které jsem uskutečnil v měsíci dubnu roku 2013 pomocí kombinovaného dotazníku obsahujícího 13 otázek. Dotazník jsem zveřejnil na internetových stránkách určených k zadávání průzkumů, rozeslal mailem svým známým nebo vložil odkaz na některé webové stránky s prosbou o vyplnění. 4.4.2.1 Soubor a jeho charakteristika Celkem 58 respondentů průzkumu bylo širšího věkového rozpětí a jejich výběr byl náhodný. Zkoumané osoby mohly při vlastním vyplňování dotazníku více zvažovat své odpovědi, nebyly pod tlakem okamžité odpovědi, tak jako u přímého dotazování. Dotazníkem byly zjišťovány fakta tvrdá (pohlaví, věk, povolání) i fakta měkká (postoje, názory, zkušenosti). Zdroje respondentů Níže uvedený seznam obsahuje odkazy na nejvýznamnější stránky, ze kterých přišli respondenti (dle refereru): nezjištěno (42,9 %), facebook.com (12,4 %), m.email.seznam.cz (10,5 %), search.seznam.cz (9,5 %), vyplnto.cz (7,6 %), google.cz (6,7 %).
94
4.4.2.2 Výsledky a interpretace šetření Výsledky provedeného šetření jsem přehledně zpracoval do tabulek a grafů. V tabulkách je u každé odpovědi uveden vedle počtu skutečného také počet procentuální. Za každým grafem následuje interpretace výsledku šetření. Graf č. 1 znázorňuje věkové portfólio oslovených respondentů. Nejvíce zastoupená je věková kategorie 21-31 let, pro niž je používání internetu, ať už v pracovní nebo zájmové souvislosti takřka každodenní záležitostí. Dále se lze domnívat, že jde zřejmě o nejangažovanější skupinu v otázce krajně politických hnutí. Z tohoto důvodu volili z množství nabízených dotazníků na zmíněném internetovém serveru také tento. Graf č. 1
Z grafu č. 2 vyplývá, že větší část respondentů tvořily ženy. Příčinou může být skutečnost, že ženy obecně tvoří větší část účastníků internetových diskuzí, průzkumů a anket. Můžeme také konstatovat, že ženy mají k dané problematice co říci.
95
Graf č. 2
Nejvíce zastoupenou skupinu respondentů tvořili vysokoškolsky vzdělaní lidé. Významně zastoupená část náležela osobám se středoškolským vzděláním ukončeným maturitou. Početně nejméně zastoupeny byly osoby se základním vzděláním a jiným, tj. středním odborným učilištěm, praktickou nebo základní školou. Graf č. 3 tak svědčí o uživatelské znalosti internetu, která má s nižším dosaženým vzděláním sestupnou tendenci.
Graf č. 3
Lze konstatovat, že graf č. 4 úzce souvisí s grafem č. 5, kde nejvýznamnější část respondentů tvoří osoby z měst nad 50 tis. obyvatel, kde nezaměstnanost dosahuje daleko nižších hodnot než např. na venkově. Významný podíl v grafu č. 4 tvoří taktéž studenti, jejichž část může navštěvovat vysoké školy, nacházející se ve velkých městech. Nejnižší podíl respondentů je 96
zastoupen nezaměstnanými, kteří následují za statutem jiný, pod kterým si lze představit např. rentiéry, invalidní důchodce nebo osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Graf č. 4
Jak již bylo poznamenáno u grafu č. 4, graf číslo 5 zaznamenává největší podíl obyvatel měst nad 50 tis obyvatel. Důvodem může být skutečnost, že významný podíl osob z těchto měst je zaměstnán v terciálním sektoru, ve kterém je užívání internetu takřka nepostradatelné. Významný podíl zastupují respondenti obývající obce do počtu 5000 obyvatel. Následují města s 20-50 tis. obyvatel, města s 10-20 tis. obyvatel a města mající 5-10 tis. občanů. Graf č. 5
97
Z níže uvedeného grafu č. 6 je patrné, že více než 53 % dotazovaných, se již setkalo ve svém okolí s projevy extremismu. Svědčí to o celospolečenském významu tohoto fenoménu. Respondentům, kteří se s tímto pojmem doposud nesetkali, náleží menší část tohoto grafu. Graf č. 6
Z grafu č. 7 vyplývá, že více než 57 % procent respondentů se osobně setkalo se stoupencem krajně politického uskupení, či takovou osobu osobně zná. Tento fakt svědčí o skutečnosti, že pro tuto část dotazovaných, není pojem extremismus pouze zprostředkovaný medii, ale že s jeho projevy, ať už ve formě setkání či osobní znalosti takového stoupence, mají osobní zkušenost. Graf č. 7
Hypotéza č. 4: pokud bude mezi dotazovanými přítomen příslušník určitého krajně politického uskupení, zcela určitě se osobně už setkal se stoupenci některých krajně 98
politických uskupení. V opačném případě, alespoň některý respondent bude mít nějakého stoupence krajně politického uskupení v podvědomí. Hypotéza tedy splnila mé očekávání a navíc ze získaných dat lze usoudit, že takovou osobu neznají pouze respondenti, kteří se přihlásili k aktivizmu v těchto hnutích, alei respondenti, kteří svou aktivitu v nich popřeli nebo ji přímo nevyjádřili. Z výsledků empirického šetření, které proběhlo prostřednictvím internetu, vyplynulo, že bezmála tři čtvrtiny respondentů krajně politická uskupení neoslovují. Přesto respondentů, kteří zvolili odpověď ano, spíše ano je nezanedbatelný čtvrtinový podíl. Graf č. 8 dokazuje, že téměř sedm procent oslovených vyjádřilo jasné stanovisko, že je myšlenky krajně politických uskupení oslovují.
Graf č. 8
Níže uvedený graf č. 9 prezentuje výsledek šetření, k jakému směru krajně politických uskupení respondenti inklinují. Jelikož se velká většina respondentů, které oslovují myšlenky krajních politických hnutí, vyjádřila pro pravicové hnutí, nepotvrdila se tedy domněnkahypotéza č. 2, žes hospodářskou krizí a stále se zhoršujícími socioekonomickými podmínkami, začíná u nás opět znovu nabývat na síle sympatie k levici. V případě odpovědi „Jiného“ lze předpokládat, že se nejedná o čistě politicky oslovované respondenty, ale 99
o osoby mající náklonnost k ekologickým organizacím, vyhraněným občanským sdružením, či k fotbalovému fandovství bez politického podtextu. Graf č. 9
Z grafu č. 10 je patrno, že přes 80 % respondentů se nikdy neúčastnilo akcí, pořádaných krajně politickými uskupeními. Vzhledem k tomu, že se k aktivismu v těchto skupinách přihlásilo několik respondentů (viz graf č. 11), dala se alespoň u nich účast na podobných akcích předpokládat, stejně jako jsem předpokládal i já ve své hypotéze č. 4, čímž jsem si tuto domněnku potvrdil. Graf č. 10
Graf č. 11 nasvědčuje tomu, že se bezmála 88 % procent dotázaných nepovažuje za aktivisty některého z krajně politických uskupení. Kladně se pro svůj aktivismus vyslovilo 12 % respondentů. Jasný postoj vyjádřilo necelých 7 % respondentů, kteří volili odpověď ano. 100
Graf č. 11
Na dvanáctou, nepovinnou otázku, která byla značně osobního charakteru, bylo ochotno odpovídat pouze 9 respondentů. Přesto že fotbalové fandovství není primárně považováno za politickou záležitost, přihlásil se k uskupení Holligans jeden z respondentů. Další dva oslovení přiznali svůj aktivismus ve prospěch antiautoritářské organizace Československé anarchistické federace (ČSAF) Tři z dotazovaných se označili za aktivisty ultranacionální Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Otázka č. 12 byla polouzavřená. Jedna z respondentek uvedla, že se hlásí k pravicovému krajně politickému uskupení, avšak žádné z
nabízených za ně nepovažuje. Jeden
z respondentů se označil za aktivistu strany svobodných občanů 179 (SSO) a jeden uvedl názor, který je vhodný citovat: „ chybí vám tu ekoteroristické partičky – ty jsou nejhoršími extremisty.“
Česká politická strana hlásící se k pravicové orientaci a kritizující Evropskou unii. Bojuje za osobní svobody, je proti velkému státu, jeho dirigismu a centralismu. Je pro volný trh a proti přerozdělování peněz státem na minimum 179
101
Graf č. 12
Jelikož někteří z respondentů za svou odpověď volili předem definované možnosti, potvrdila se hypotéza, že pokud se některý z oslovených přihlásí osobně k nějakému krajně politickému uskupení, bude se jednat nejspíše o některé u nás nejvíce exponované. Nejčastějším důvodem aktivismu ve prospěch krajně politických uskupení (60 %), zobrazeným grafem č. 13, je potřeba boje proti panujícímu systému a nebezpečným tendencím ve společnosti, následovaný vyjádřením o nespravedlnosti současné společnosti. Zajímavá je také otevřená odpověď, že k angažovanosti v rámci krajně politických uskupení vedla jednoho z oslovených potřeba ekonomických reforem a posílení demokracie. Graf č. 13
Na poslední, nepovinnou polozavřenou otázku odpovědělo 12 respondentů. Dva z nich za důvod svého aktivismu uvedli kolektivní činnost s lidmi stejného smýšlení, což je pro krajně politická hnutí typické. Čtyři oslovení zvolili za odpověď změnu politických a společenských 102
poměrů, čímž potvrdili hypotézu č. 5, že vzhledem k momentálním celospolečenským problémům - nespokojenost více než 80% občanů se současnou vládou, růst korupce a nezaměstnanosti, zhoršování se životní úrovně obyvatel ČR, se největší úsilí a pozornost aktivistů krajně politických uskupení bude zaměřovat na změnu politických a společenských problémů. Graf č. 14
103
4.5 Vlastní a získané zkušenosti z pozice příslušníka Policie ČR S aktivisty anarchismu nebo krajních pravicových hnutí jsem přišel do styku jako řadový příslušník pořádkové policie. Mým působištěm bylo město Hodonín na Jižní Moravě, kde mají obě strany extremistického spektra poměrně silné zastoupení. Obě skupiny se setkávaly na specifických místech, které považují za své teritorium. Akce jedné ze skupin vyvolávala vždy reakci druhé skupiny. Nejčastěji obě skupiny přicházely do střetu při konání hudebních produkcí, zejména v letních měsících, a to převážně ve dnech pracovního klidu. S každým nadcházejícím víkendem tak rostlo riziko konfliktů, a proto jsme se při výkonu hlídkové činnosti v součinnostis městskou policií, v rámci udržení veřejného pořádku, zaměřovali na jejich předcházenía eliminaci. Sám za sebe mohu bezesporu říci, že jsem vždy dával přednost vykonání služebního zásahu proti pravicovým radikálům, než anarchistickým aktivistům a jejich přívržencům. Důvod byl prostý. Pravicoví radikálové, vyznávající kult síly a fyzického násilí, jsou mnohem vhodnějším objektem pro provedení služebního zákroku (nejčastěji hmaty a chvaty popř. údery a kopy), než jejich ideoví nepřátelé. Tyto osoby při konfrontaci se zasahujícími policisty nejčastěji volí taktiku „ tváří v tvář“. Pokud je proti takovému jednotlivci brilantně proveden služební zákrok, kterým je paralyzován, dokáže ho „ocenit“ tím způsobem, že uzná svoji porážku, zřídka již klade další odpor a v určitých aspektech je v rámci služebních úkonů ochoten i spolupracovat. Mnoho pravicových radikálů bylo také již v minulosti trestněprávně stíháno a jeví se tak možná varianta, že mohou být například podmínečně odsouzeni, či propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody. V takových případech je pak častou policejní taktikou, brzké vyhotovení KO, tedy kontrola osoby zpracovaná dle průkazu totožnosti do zvláštního tiskopisu. Takto ztotožněná osoba, vědoma si skutečnosti, že o ní policie ví, se pak vyvaruje konání, které by ji mohlo v trestněprávní rovině postihnout. Provedení služebního zákroku vůči anarchistům a jejich přívržencům jsem vždy považoval za daleko komplikovanější.
104
Nutno podotknout, že samotnému služebnímu zákroku musí dle zákona o Polici ČR 180 předcházet opakovaná výzva, nejčastěji začínající slovy: „Jménem zákona, zanechte svého protiprávního jednání ...“. Pokud není tento výrok policisty vyslyšen a stává se marným, je aplikován služební zákrok, myšleno fyzickým způsobem v podobě hmatů, chvatů, popř. úderů a kopů zakončených nasazením služebních pout. Mezi aktivisty anarchoautonomních hnutí a jejich sympatizanty se pohybuje významný podíl intelektuálů a osob s vyšším vzděláním. Právě jejich přítomnost může někdy zasahujícím policistům komplikovat jejich práci. Vzhledem k jejich intelektovému potenciálu, disponují mnohdy určitým právním povědomím, a tedy často až dokonale znají pasáže z již zmíněného zákona o Policii ČR, čímž se stávají neodbytnými diskutéry, nezřídka i podněcovateli stížností adresovaných na GIBS. 181 Při hromadném policejním nasazení, vůči těmto aktivistům, jsem nezřídka zaznamenal distanční metody boje, jako jsou na příklad vrhání dlažebních kostek, lahví či obdobného materiálu nebo také střelbu z praků. Služební zákrok, vedený proti osobám patřícím do této skupiny, se tak stává pro samotné policisty z výše uvedených hledisek daleko rizikovějším. Přestože již u Policie ČR nepracuji, stále jsem vázán služební přísahou, která mi nedovoluje sdělovat bližší informace nebo je rozvádět do podrobností, a proto se omezuji pouze na sdělení výše uvedených postřehů. V níže uvedených grafech a tabulkách, volně dostupných na webových stránkách Ministerstva vnitra, uvádím pro názornost a doplnění, jak se vyvíjela situace v kontextu trestných činů s extremistickym podtextem v České republice v roce 2011.
180 181
ZÁKON o Policii České republiky273/2008 Sb. Generální inspekce bezpečnostních sborů, dřívě Inspekce Policie ČR.
105
Riziko pravicového etremismu v ČR
zdroj:www.mvcr.cz Jednotlivé ideje pravicového extr. se mezi lidmi vyskytují (v porovnání se zbylými kraji): Legenda: Často Velmi často Nadměrně
106
zdroj: www.mvcr.cz Trestná činnost s extremistickým podtextem v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011
zdroj: statiskyMinistersva vnitra - www.mvcr.cz
107
ZÁVĚR Ve své práci jsem se pokusil nastínit současnou situaci anarchismu a krajně pravicových hnutí v České republice. Teoretická část práce měla za cíl přiblížit významné subjekty krajně politických hnutí, které vzhledem k současnému neutěšenému stavu naší společnosti oslovují, jak prokázal provedený výzkum, nezanedbatelnou část naší populace. Význam takových uskupení nabývá někdy až nečekaně na síle v souvislosti s absencí lidských práv, s vnějším ohrožením nebo se ztrátou ekonomických a sociálních jistot, což právě nejvíce souvisí s dnešní dobou. Historie 20. století nám dokázala, že radikální ideologie mohou vlivem těchto činitelů získat ve společnosti převahu a v konečném důsledku vést ještě k většímu propadu základních občanských svobod. Proti každé akci vždy působí stejná reakce. Tento zákon je platný i v oblasti krajně politických uskupeních. Založení Antifašistické akce v České republice v druhé polovině devadesátých let byl reakcí na hojný výskyt rasistických skinheads v ulicích našich měst. Lze konstatovat, že po útlumu jejich aktivit, který byl v nemalém měřítku zapříčiněn také cílenými policejními akcemi, vzrost počet na veřejných prostranstvích se vyskytujících „sociálně nepřizpůsobivých osob“, páchajících často drobnou trestnou činnost, která se však nejvíce dotýká běžných občanů. Jaké živelné nepokoje, zacílené proti konkrétní skupině obyvatel a přiživované etablovanou krajně pravicovou stranou, může vyvolat takto ociťované bezpráví, jsem také popsal v teoretické části práce. V oblasti aktivit krajně politických uskupení nestojí vláda České republiky stranou. V rámci své koncepce boje proti extremismu shromažďuje prostřednictvím specializovaných složek Ministerstva vnitra ČR o těchto uskupeních kvalifikované informace a po jejich vyhodnocení vykonává patřičná opatření. Svoji pozornost věnuje oběma stranám extremistického spektra. Na straně jedné došlo spoluprací Policie ČR a místní samosprávy k eliminaci nebo až k faktické likvidaci politických squattů, coby center anarchoautonomních antiautoritářských aktivit a na straně druhé, provedenými celorepublikovými akcemi typu „POWER“, k významným zásahům do organizace krajně pravicové scény. Přes všechny snahy zůstávají myšlenky krajně politických ideologií nadále živé. Jednotlivá uskupení jsou schopna pružně 108
reagovat na nově vzniklou situaci a svou činnost vyvíjet s patřičnou uhlazeností nebo skrytě s notnou dávkou konspirace. Inspiraci často nacházejí u obdobných úspěšných zahraničních organizací. Jaký budou mít význam a jaká bude další prognóza vývoje krajně politických uskupení v následujících letech, bude záleže převážně na socioekonomických podmínkách naší země. Čas ukáže, zda budou mít dále tyto skupiny expanzivní nebo sestupný charakter, což může být vhodným námětem k dalším výzkumům a publikačním činnostem do budoucna.
109
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura: FIALA, Petr. Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 95 s. ISBN 80-21017-98-8.
HEYWOOD, Andrew. Politologie. Vydání první. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 463 s. ISBN 80-86432-95-5
HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. Vydání první. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. 339 s. ISBN 80-86861-71-6. CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. Vydání první. Praha: Portál, 2007. 183 s. ISBN 978-80-7367-098-6.
CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001. 172 s. ISBN 80-7201-265-7.
CHMELÍK, Jan. Symbolika extremistických hnutí. Vydání druhé. Praha: Armex, 2002. 107 s. ISBN: 80-86244-14-8.
CHÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu - Základy kvantitativního výzkumu. Vydání první. Praha: Grada, 2007. 272 s. ISBN: 978-80-247-1369-4 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Vydání první. Brno: Barrister&Principal Centrum strategických studií, 2003. 656 s. ISBN: 80-86598-45-4. MAREŠ, Miroslav. Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti: manuál pro Policii ČR. Praha: Ministerstvo vnitra, 2006. 80 s.
110
PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova, Příručka (nejen) pro učitele. Vydání první. Praha: Triton 2006. 263 s. ISBN ISBN 80-7254-866-2.
TOMEK, Václav. Anarchie jako idea naprosté volnosti. Vydání první. Praha: Manibuspropriis, 1997. 68 s. ISBN 80-238-1135-5. TOMEK, Václav. Anarchismus v proměnách 20. Století. Vydání první. Praha: Minibus Propriis, 2012. 1441 s. ISBN: 978-80-260-1541-3. TOMEK, Václav, Slačálek, Ondřej. Anarchismus: svoboda proti moci. Vydání první. Praha: Vyšehrad, 2006. 672 s. ISBN 80-7021-781-2. TOMEK, Václav. Svoboda nebo autorita: ideje a proměny českého anarchismu na přelomu 19. a 20. století. Vydání první. Praha: Manibuspropriis, 2000. 349 s. ISBN 80-238-7299-0.
Internetové zdroje: Anarchismus. Encyklopedie Wikipedia [on-line] 2012. Dostupný z WWW:
Antifašistická akce. [on-line] 2012. Dostupný z WWW: Bastl, Martin. Anarchismus v České republice. [on-line] 2012. Dostupný z WWW: Bullstreet, K. Buď zlý na svého nácka Pouliční vzpomínky antifašisty. [on-line] 2013. Dostupný z WWW: < http://obzor.euweb.cz/Bud-zly-na-sveho-nacka.pdf> Dombek, Michal. Krajně politická uskupení, sympatie, aktivismus. (výsledky průzkumu). [on-line] 2013. Dostupný z WWW:
Ladronka [on-line] 2012. Dostupný z WWW:
111
Malý encyklopedický slovník výrazů, osobností a názvů, které nějak souvisejí s anarchismem, komunismem, antifašismem, antikapitalismem a vůbec levicovou filosofií. [on-line]. 2012. Dostupný z WWW: http://www.my-way.webz.cz/slovnik.htm Mareš, Miroslav. Anarchistický terorismus v České republice po roce 1989. [on-line] 2012. Dostupný z WWW: Slačálek, Ondřej. Stručné dějiny českého anarchismu. [on-line] 2012. Dostupný z WWW:
Slovník A-F. Stránka ODPORu. [on-line] 2012. Dostupný z WWW: Závěrečná zpráva z výzkumu. Ministerstvo vnitra ČR [on-line]. 2012. Dostupný z WWW: < http://www.mvcr.cz/>
Prameny k obrázkům: 1.
http://czblog.cz/dsss-tomas-vandas-nacionalni-socialismus-nacismus-narodni-odpor/
2.
Tamtéž.
3.
http://zpravy.idnes.cz/soudni-bitva-statu-s-delnickou-stranou-skoncila-verdikt-padne-
v- unoru-1z2-/domaci.aspx?c=A100114_094134_domaci_cen 4.
Tamtéž.
5.
http://czblog.cz/dsss-tomas-vandas-nacionalni-socialismus-nacismus-narodni-odpor/
6.
Tamtéž.
7.
http://farm9.staticflickr.com/8361/8308833801_95c2c0ea4a.jpg
8.
http://widerstandstreetart.wordpress.com/2011/05/21/hard-bass-against-antifa/
9.
http://widerstandstreetart.wordpress.com/2009/11/30/anti-antifa/
10.
http://widerstandstreetart.files.wordpress.com/2009/11/anti-antifa1.gif
11.
http://nd01.jxs.cz/635/196/a9282213c3_37644793_o2.jpg
12.
http://jkg.hooligans.cz/
13.
http://jkg.hooligans.cz/showpage.php?name=download 112
14.
http://yasanacakdunya.net/wp-content/uploads/2010/08/antifa.jpg
15.
http://nd01.jxs.cz/155/921/25e3bb3f6e_3431579_o2.gif
16.
http://gnwp.cz/content/good-night-white-pride-19?page=2&size=_original
17.
http://foreverpunk.blog.cz/0810/obrazky-atd-k-antifa-cz
18.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Squatting
19.
http://www.dumpstermag.com/culture.html
20.
http://www.antifa.cz/content/nacionalni-bolsevici-jsou-uz-i-v-cesku
21.
http://antifahc.wordpress.com/sobre-nosotrxs/
22.
http://www.cernobili.org/Art/
113
PŘÍLOHA
Příloha: obrázky k textu
Obr. 1. Antisemitský plakát NSDAP 1943 Der JudeKriegsanstifterKriegsverlängerer (Žid válečný štváč)
Obr. 2. Plakát Dělnické strany k volbám do Evropského parlamentu 2009
Obr. 3. Volební plakát NSDAP 1932 "Arbeiter der Stirn der Faust wähltFrontsoldaten Hitler" ("Intelektuálové i pracující, volte vojáka Hitlera!")
114
Obr. 4. Plakát Dělnické strany k volbám do Evropského parlamentu 2009
Obr. 5. Plakát NSDAP 1933, upoutávka na film der Sieg des Glaubens (Triumpf víry)
Obr. 6. Transparent Národního odporu 2007 "svobodný - sociální - národní"
Obr. 7. Anti-antifa. Příklad užívání emblému Antifašistické akce ideovými odpůrci Good Night LeftSide
Obr. 8. Hard Bass AgainstAntifa (Hard Bassen proti Antifě) (dobrou noc levice)
Obr. 11. Anti-antifa, pěst drtící symbol antifašistické akce
Obr. 10. Anti-antifa, ozbrojuj se!
115
Obr. 12. šála přívrženců JKG s vyobrazenými symboly Totenkopf
Obr. 13. JKG A.C.A.B. (AllCorps Are Bastards, všichni policisté jsou bastardi)
Obr. 14. Antifa "Zničme Nazi Bandy"
Obr. 15. Antifa, pěst drtící hákový kříž
Obr. 16. Antifa, "Good Night WhitePride" Obr. 17. Antifa. symbol antifašistické akce ("dobrou noc bílá pýcho") "Proti Fašismu všemi prostředky"
116
Obr. 18. symbol SquatinguObr. 19. symbol Suatingu s vyobrazením vily Milada a heslem Milada Forever (Milada navždy)
Obr. 20. Národní bolševik, kombinace nacistické a sovětské symboliky
Obr. 21. Národní bolševik, kombinace nacistické a sovětské symboliky
Obr. 22. Národní bolševik, užití kalichu ve znaku
117
Příloha: dotazník Krajně politická uskupení, sympatie, aktivismus. 1. Váš věk? – otevřená otázka, povinná kladné číslo 2. Vaše pohlaví? – uzavřená otázka, povinná muž žena 3. Vaše nejvýše dosažené vzdělání? – uzavřená otázka, povinná ZŠ a jiné SŠ s maturitou VŠ 4. Vaše zaměstnání - statut? - uzavřená otázka, povinná zaměstnanec nezaměstnaný student jiný 5. Kolik obyvatel má Vaše město nebo obec? - uzavřená otázka, povinná méně než 5 000 5 001 - 10 000 10 001 - 20 000 20 001 - 50 000 50 001 - a více
118
6. Setkal/a jste se s projevy krajně politického aktivismu (označovaném také jako extremismus) ve Vašem okolí? - uzavřená otázka, povinná ano ne spíše ano spíše ne 7. Setkal/a jste se se stoupencem takového uskupení či nějakého/ou osobně znáte? uzavřená otázka, povinná spíše ano spíše ne ano ne 8. Oslovily Vás osobně myšlenky některého z krajně politických uskupení? - uzavřená otázka, povinná spíše ano spíše ne určitě ano určitě ne 9. V případě že ano, jakého? - uzavřená otázka, nepovinná levicové pravicové jiného 10. Účastnil/a jste veřejné akce, kterou pořádalo krajně politické uskupení? - uzavřená otázka, povinná ano, často
ano, občas
ano, zřídka
ano, náhodně
ne, nikdy
119
11. Považujete se za aktivistu/ku některého z krajně politických uskupení? - uzavřená otázka, povinná ano ne snad 12. V případě že ano, kterého? - polouzavřená otázka, nepovinná Čsaf (Československá anarchistická federace) či obdobné Antifa Dělniská strana (DSSS) Hooligans Vlastní odpověď 13. Co Vás k aktivismu přivedlo? - polouzavřená otázka, nepovinná Nespravedlnost v současné společnosti. Touha uplatnit svůj potenciál pro dobrou věc. Potřeba boje proti panujícímu systému a nebezpečným tendencím ve společnosti. Aktivismus mých přátel. Vlastní odpověď 14. Co od svého aktivismu očekáváte? - polouzavřená otázka, nepovinná Změnu politických a společenských poměrů. Boj proti negativním politickým a společenským tendencím. Kolektivní činnost s lidmi stejného smýšlení. Uplatnění svých schopností pro dobrou věc. Vlastní odpověď.
120
