MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Brno 2008
Veronika Kocůnová
Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA
Znalosti pravopisného učiva žáků 9. ročníku ZŠ a 4. ročníků víceletých gymnázií Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce
Autor práce
PhDr. Jana Marie Tušková, Ph.D.
Veronika Kocůnová
Brno 2008 2
Bibliografický záznam
KOCŮNOVÁ, Veronika. Znalosti pravopisného učiva žáků 9. ročníku ZŠ a 4. ročníků víceletých gymnázií: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka, 2008. 73 l. Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jana Marie Tušková, Ph.D.
ANOTACE
Diplomová práce je zaměřena na zjištění a srovnávání pravopisných znalostí žáků 9. ročníků základních škol a studentů 4. ročníků víceletých gymnázií v Brně. V textech jsou jednotlivé pravopisné jevy vyhodnoceny, porovnány a analyzovány.
ANNOTATION
This diploma thesis deals with comparing of the knowledge of the orthographical curriculum of 9th grade basic schools pupils of 4th grades of multi-sessioned grammar schools in Brno. Knowledge of the orthographical curriculum are validated, evaluated and compared.
Klíčová slova: pravopis, pravopisné učivo, pravopisné znalosti, pravopisné jevy, pravopis lexikologický, pravopis morfologický, pravopis syntaktický
Keywords: orthography, orthographical curriculum, knowledge of the orthography, lexical orthography, morphological orthography, syntactical orthography
3
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím osobně získaných materiálů a za pomoci uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 19. 4. 2008
………………………………
4
Poděkování
Děkuji vedoucí diplomové práce PhDr. Janě Marii Tuškové, Ph.D.za cenné rady a připomínky, které mi poskytla v průběhu přípravy a psaní mé diplomové práce. Dále děkuji zaměstnancům oslovených škol a jejich studentům za ochotu a spolupráci při realizaci uvedeného výzkumu a své rodině za podporu.
5
ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1. Úkol a cíl výzkumu .................................................................................................. 8 1.1 Organizace a metody výzkumu ............................................................................. 8 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 10 2. Vývoj českého pravopisu ...................................................................................... 11 2.1 Změny českého pravopisu po roce 1993 ............................................................. 15 2.1.1 Psaní velkých písmen ...................................................................................... 15 2.1.2 Psaní slov přejatých ........................................................................................ 18 2.1.3 Ostatní úpravy ................................................................................................. 19 2.2 Pravopisné principy............................................................................................. 21 3. Rozdělení pravopisných jevů ............................................................................... 22 3.1 Lexikální pravopis............................................................................................... 22 3.1.1 Psaní i/í a y/ý po obojetných souhláskách ....................................................... 23 3.1.2 Psaní skupin bje/bě, vje/vě .............................................................................. 23 3.1.3 Psaní skupin mě/mně ...................................................................................... 24 3.1.4 Psaní s-/se- a z-/ze- na začátku slova .............................................................. 24 3.1.5 Psaní velkých písmen ...................................................................................... 25 3.2 Mluvnický pravopis ............................................................................................ 26 3.2.1 Tvaroslovný pravopis ...................................................................................... 26 3.2.2 Skladební pravopis .......................................................................................... 29 4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání .................................... 31 4.1 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia ...................................................... 32 PRAKTICKÁ ČÁST..................................................................................................... 34 Výsledky zkoumaných pravopisných jevů.................................................................. 34 5. Vyhodnocení dotazníku .......................................................................................... 37 5.1 Vyhodnocení pravopisu lexikálního ................................................................... 37 5.1.1 Vyjmenovaná slova ......................................................................................... 37 5.1.2 Psaní vě-/vje-................................................................................................... 40 5.1.3 Psaní skupin bě-/bje- ....................................................................................... 41 5.1.4 Psaní skupin mě/mně ....................................................................................... 42 5.1.5 Psaní koncové skupiny -mě/-mně .................................................................... 43 5.1.6 Pravopis předpon s-/z-..................................................................................... 44 5.1.7 Pravopis velkých písmen................................................................................. 46 5.2 Vyhodnocení pravopisu mluvnického................................................................. 51 Pravopis tvaroslovný ............................................................................................... 51 5.2.1 Pravopis podstatných jmen ............................................................................. 51 5.2.2 Přídavná jména přivlastňovací versus koncovka -ovi u podstatných jmen rodu mužského životného ........................................................................................................ 54 5.2.3 Psaní mě/mně v tvarech zájmena já................................................................. 56 Pravopis skladební .................................................................................................. 57 5.2.4 Shoda přísudku s podmětem ........................................................................... 57 5.2.5 Interpunkce ve větě jednoduché a souvětí ...................................................... 61 ZÁVĚR ..........................................................................Chyba! Záložka není definována. RESUMÉ........................................................................................................................ 69 SUMMARY ................................................................................................................... 69 POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................... 70 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 74 6
ÚVOD Stejně jako most nebo dům potřebuje k udržení pevné základy, které jsou vybudovány podle určitých pravidel, tak i náš mateřský jazyk je vystavěn na podobném principu. Pokud nechceme, aby se nám most či dům při větším náporu sesypal na hlavu, musíme při jeho realizaci zvolit správný postup. Jedním z nosných pilířů našeho mateřského jazyka je pravopis, který nejen dodává potřebnou pevnost a stabilitu, ale je také obrazem několikaleté práce nás – jeho stavitelů.
7
1.
Úkol a cíl výzkumu
Ve své diplomové práci se zabývám jazykovou rovinou, která není u mnohých žáků a studentů příliš oblíbená a snad můžeme i tvrdit, že patří v našem jazyce k těm obtížnějším. O tom, že pravopisné dovednosti, zejména u žáků na konci povinné školní docházky, nejsou dobré, píše i Vlastimil Styblík ve své publikaci Problém reformy českého pravopisu z hlediska školy: výsledky výzkumu na základní devítileté škole, který prováděl výzkum v roce 1966. V diplomové práci jsem se zaměřila na porovnání znalostí pravopisu u žáků 9. tříd základních škol, 4. ročníku víceletých gymnázií a studentů maturitních ročníků gymnázií. Cílem výzkumu mělo být zjištění, do jaké míry si studenti osvojili a ovládají učivo, které je obsaženo v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Vzhledem k tomu, že na základních školách i na víceletých gymnáziích (do 4. ročníku) je český jazyk dotován větším počtem hodin týdně než literatura, byl výzkum rozšířen i o studenty maturitních ročníků, kteří by měli mít pravopis již dobře a pevně zafixovaný. Avšak na většině středních škol je jazykové a slohové složce učiva věnována pouze jedna hodina týdně. Pro výzkum byly vybrány určité typy pravopisných jevů a jeho cílem bylo zjistit, do jaké míry žáci a studenti dané jevy ovládají, které jevy jim činí největší potíže, či v nich chybují jen zřídka. Dalším aspektem výzkumu bylo srovnání pravopisných znalostí mezi jednotlivými ročníky.
1.1
Organizace a metody výzkumu
Za účelem výzkumu byl vytvořen soubor cvičení, při jejichž tvorbě jsem čerpala z odborné literatury1 a z osobních zkušeností s danou problematikou. Cvičení byla rozdělena do tří oblastí.
1
DOLEJŠÍ, P. Základní pravopisné jevy a pravopisná pravidla s podrobným výkladem českého pravopisu. 2005., EISLEROVÁ, J. Český jazyk – Příprava k přijímacím zkouškám na střední školy. 2003. HAUSER, P.; KLÍMOVÁ, K.; KNESELOVÁ, H.; MARTINEC, I. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 2007., ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR.. Pravidla českého pravopisu. 2001.
8
První okruh cvičení, obsahující pravopis vyjmenovaných slov, psaní skupin mě/mně, vě/vje, bě/bje, psaní s/z na začátku slova, psaní i/y v koncovkách podstatných jmen, přídavných jmen a sloves, byl uspořádán tak, aby studenti vybírali ze dvou nabízených možností tu správnou. V dalším okruhu cvičení byl studentům předložen souvislý text, v němž měli
za úkol doplnit interpunkci ve větě jednoduché a souvětí. Poslední
skupinou cvičení byla tzv. korektura textu, při níž studenti opravovali pravopis u různých typů vlastních jmen. Pro všechny zkoumané skupiny studentů byla vypracována stejná varianta pravopisných cvičení, která nám umožnila získat různý počet řešení u jednotlivých pravopisných jevů. Výzkum byl prováděn pouze na brněnských školách a k získání potřebného množství materiálu byly náhodně vybrány tři základních školy a tři víceletá gymnázia. Celkem se výzkumu zúčastnilo 300 studentů tj. každá zkoumaná skupina byla zastoupena jedním stem respondentů. Soubor pravopisných cvičení byl zadán žákům 9. tříd a žákům 4. ročníků víceletých gymnázií během druhé poloviny května a na začátku června 2007, tj. v období plného dokončení pravopisného výcviku. Pouze u maturitních ročníků proběhl výzkum v listopadu a prosinci 2007. Vyplňování dotazníků probíhalo v hodinách českého jazyka. Při vyhodnocování jednotlivých pravopisných jevů je použita forma číselného a procentuálního vyjádření.
9
TEORETICKÁ ČÁST „Abychom porozuměli textu, který někdo jiný zapsal, musíme znát stejná pravidla, podle kterých slova zapisujeme. Takovou soustavu pravidel, v jisté době více méně ustálenou, která stanoví, jak zaznamenávat jednotlivé hlásky, nazýváme pravopis. Kvalitní osvojení a užívání mateřského jazyka v jeho mluvené a písemné podobě je nejen základním znakem úrovně všeobecné vzdělanosti žáků základní školy, ale i obrazem jejich kulturní úrovně a vyspělosti.“2
2
DOLEJŠÍ, P. Základní pravopisné jevy a pravopisná pravidla s podrobným výkladem českého pravopisu. 2005, s. 6.
10
2.
Vývoj českého pravopisu
Současná podoba českého pravopisu se ustalovala velice pozvolna a všechny pravopisné proměny byly reakcí na to, jak co nejlépe a jednoduše zachytit písemnou formou jednotlivé české hlásky. „Ve starších fázích vývoje českého pravopisu se projevovala především tendence k tomu, aby jednomu fonému odpovídal jeden grafém.“3 Několik přizpůsobovacích fází, které zahrnují nejen pravopisné jevy, ale i nahrazování jednoho grafému za grafém jiný, bývá označováno jako vývoj českého pravopisu. První české písemné památky se objevují zejména v podobě glos a bohemik až od poloviny 12. století. Užívalo se zde tzv. pravopisu primitivního, v němž jedno písmeno mohlo označovat několik hlásek příbuzných (např. písmeno c označovalo fonémy /k/, /c/ i /č/, písmeno z označovalo zase všechny sykavky – z, ž, s, š, c, č. Dost často se tedy stávalo, že jedna hláska, např. c, byla zaznamenávána různými písmeny, např. c, z, s. Tyto a postupně i další nedostatky byly odstraňovány pozvolna. Ve 14. století se objevují první česky psané knihy a čeština proniká do literatury i úředního styku. V této době u nás převládá pravopis spřežkový, kde byly některé fonémy zaznamenávány skupinou písmen (cz = č, czy = či, rz = ř hrziech = hřích). „Ideální řešení to ovšem nebylo, hlavně proto, že se některá písmena vyskytovala i v několika spřežkách, takže nebyla dodržena zásada, aby jednomu grafému odpovídal jeden foném. Navíc nebylo zpočátku složení spřežek dostatečně stabilizováno, teprve později a jen v některých textech se ustálenou spřežkou označuje důsledně jeden foném, takže je možno říci, že spřežka zastupuje grafém.“4 Významným reformátorem českého pravopisu byl Jan Hus, autor latinského spisu De ortographia bohemica (O českém pravopise), kde kodifikoval tzv. diakritickou úpravu českého pravopisu, která v krátké době částečně nahradila pravopis spřežkový a starší zbytky pravopisu primitivního. Jan Hus zavedl tzv. „nabodeníčko krátké“ (punctus rotundus), jež z dnešní doby známe jako háček a „nabodeníčko dlouhé“ (punctus longus) sloužící k označování délky (kvantity) vokálů. „Husovo přizpůsobení
3 4
SEDLÁČEK, M. K vývoji českého pravopisu (Část 1). Naše řeč, 1993, roč. 76, č. 1, s. 59. tamtéž, s. 59-60.
11
latinské abecedy potřebám českého hláskosloví se opíralo o nadřádkové značky, čárky a tečky (místo tečky se později v důsledku rychlého psaní rozšířil háček) a poskytlo českému pravopisu graficky úspornou a dobře čitelnou možnost jednoznačného přiřazení hlásky odpovídajícímu písmenu a naopak.“5 Diakritický pravopis se však ujal jen omezeně, nebyl všeobecně přijat, a tak v průběhu 15. století a v první polovině 16. století vedle sebe stály jak pravopis spřežkový, tak i Husův diakritický. Po vynálezu knihtisku v 16. století, zažívá česky psaná literatura velký rozvoj. Velkým klenotem této doby je Bible kralická, která po dlouhou dobu sloužila jako vzor jednotného pravopisu. V dílech humanistického období se ustálil tzv. bratrský pravopis nazvaný po tvůrcích úprav, jimiž byli členové jednoty bratrské, a který vycházel z velké části z Husova pravopisu diakritického, ale zachovával ještě několik spřežek. Rovněž vycházel z tzv. náměšťské mluvnice z roku 1533 a také z mluvnice Jana Blahoslava, jež obsahovala několik trvalých změn: i se začalo psát jako j, j se označovalo jako g a g pak zvláštním znakem ğ, zavedlo se psaní ú označující dlouhé ú vzniklé z dvojhlásky uo a po hláskách c, z, s se psalo pouze y (například cyzý, sýla). V době národního obrození, zásluhou našich národních buditelů, vzniká pravopis novočeský, který vycházel z pravopisu bratrského, ale prošel sérií několika úprav. V první polovině 19. století došlo k pokusům posílit český pravopis po stránce morfologické a fonologické. Na všech těchto úpravách se podílel Václav Hanka a dokázal, že má velké porozumění pro zvukovou stránku češtiny a její vztah ke stránce písemné. Uvědomoval si, že u mnohých slov došlo v průběhu vývoje k tvaroslovným změnám, a pokud bychom pravidla důsledně dodržovali, psali bychom vzjal, obvlak aj. místo vzal, oblak. Rovněž také podrobně vyložil, že se vyslovovaná podoba slova v jistých případech liší od podoby psané například klet-ba [kledba], prosba [prozba], hloubka [hloupka]. V letech 1817-1849 vydává opakovaně knížečku Pravopis český, jež obsahovala nejrozšířenější přehled českého pravopisu. Během 19. století proběhlo několik pokusů, jež měly usnadnit český pravopis. Z těchto pokusů byla nakonec přijata úprava uvedená v gramatice Josefa Dobrovského, která vyšla roku 1809, a
ve druhém vydání pak roku 1819. Dobrovský zavedl tzv.
analogickou opravu, v níž se hlásky z a s staly pravopisně obojetnými, písmena i a y se 5
KRAUS, J. Pravopis jako součást kultury – nikoli jenom jazykové. In Co přinášejí pravidla českého
pravopisu. 2002, s. 7.
12
tedy začala psát v souhlase s tvaroslovnou analogií: psi jako hadi (1. p. mn. č), psy jako hady (4. p. mn. č.); písmeno c se považovalo za hlásku pravopisně měkkou.“ 6 „Dobrovský, Jungman a Hanka obhajovali analogickou opravu takovými argumenty, které bychom dnes mohli charakterizovat jako úsilí o posílení morfematičnosti v českém jazyce.“ 7 Poté následovala tzv. pravopisná oprava skladná, o níž se zasloužili ve čtyřicátých letech 19. století Pavel Josef Šafařík a František Palacký – místo j se začalo psát i, místo g – j, ve slovech domácího původu zaniklo w, dvojhláska [ou] se přestala psát jako au. „Možno říct, že všechny tzv. pravopisné opravy zavedené v první polovině 19. století přispěly k větší důslednosti v grafickém obraze českých textů a k posílení fonologičnosti a morfematičnosti českého pravopisu …“8 Všechny pravopisné úpravy uskutečněné do konce první poloviny 19. století řešily pouze problémy, jež se jevily z hlediska praxe jako nejdůležitější. I přesto že na začátku 70. let Jan Gebauer prohlásil, že těmito opravami je uzavřen vývoj českého pravopisu, bylo už tehdy jisté, že k pravopisné dokonalosti ještě hodně schází. Spisovný úzus nebyl trvale ustálen, Dobrovského kodifikace se důsledně nedodržovala, a proto se tolerovala i nejednotnost ve psaní. „Dá se říci, že v té době existovalo jakési kodifikační vakuum.“
9
To se projevilo
zejména ve druhé polovině 19. století, když došlo k prudkému rozvoji českého školství. Školy potřebovaly učebnice, které by se po kodifikační stránce nelišily. Ale i přesto, že učebnice musely být úředně schváleny, kodifikační jednotnosti se dosáhnout nepodařilo. Prvním významným krokem, vedoucím k pevné kodifikaci a
stabilizaci českého
pravopisu, bylo vydání příručky Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů, jež vyšlo v roce 1902 zásluhou českého jazykovědce Jana Gebauera. Těmto pravidlům však ještě předcházely Pravopisný ukazatel, vydaný v roce 1886 Františkem Bílým a J. Rothem, Gebauerovy mluvnice a z roku 1887 Brus jazyka českého vydaný Maticí českou. Brus byl zaměřen puristicky, 6
KRAUS, J. Pravopis jako součást kultury – nikoli jenom jazykové. In Co přinášejí pravidla českého pravopisu. 2002, s. 8. 7 8 9
SEDLÁČEK, M. K vývoji českého pravopisu (Část 1). Naše řeč, 1993, roč. 76, č. 1, s. 62. tamtéž, s. 63. tamtéž, s. 64.
13
ale řešil pravopisné otázky týkající se například „označování kvantity samohlásek v základu slova (např. léto, jméno), střídání kvantity při tvoření slov a tvarů (…), dále psaní přídavných jmen na -icí a -ící, slov se skupinami -nn- (činný, činnost), -kk(měkký), -čč- (babiččin), -mně (domněnka), psaní předložek s, z, velkých písmen u přídavných jmen odvozených od jmen vlastních (spis Šafaříkův), vlastních jmen slovanských, způsob dělení slov aj.“ 10 Pravidla byla několikrát vydána beze změn i se změnami. První pozměněné vydání vyšlo již v roce 1903. Nejvíce úprav se vyskytuje ve vydání z roku 1913 pod názvem Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem a Gebauerovu úlohu zde převzal Emil Smetánka. Následuje vydání Pravidel z roku 1921, kde byly provedeny změny zejména v souvislosti s novými státními poměry. Pravidla platila až do roku 1941. „Stále víc se však všeobecně pociťovalo, že dosavadní pravopisné zásady a jejich provedení nejsou v souladu s praxí, “jak se jevila u dobrých spisovatelů”. Proto zřídila Česká akademie věd a umění zvláštní pravopisnou komisi, která měla český pravopis pečlivě zrevidovat, zmodernizovat a doplnit slovní zásobu, propracovat způsob psaní tak, “aby se písmo neprotivilo řeči“.“ 11 V roce 1941 vydává Česká akademie věd a umění Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, která pak vycházejí ještě v reedici roku 1946. V 50. letech dochází rovněž ke změnám v pravopisné kodifikaci a jsou vydány roku 1957 akademická Pravidla českého pravopisu, jež platí více než čtvrt století beze změny. Tato Pravidla, na rozdíl od předchozích pravopisných příruček vyvíjejících se nejen po stránce formální a obsahové, ale i kodifikační, jsou koncipována jako příručka pouze pravopisná. Pravidla z roku 1957 prošla drobnými úpravami v letech 1960 a 1974.
10
MARTINCOVÁ, O. Devadesát let pravopisných příruček. In Co přinášejí pravidla českého pravopisu. 2002, s.16. 11
tamtéž s. 14
14
2.1
Změny českého pravopisu po roce 1993
Pravopisná kodifikace z roku 1993 nahrazuje poslední kodifikací, která byla provedena od roku 1957. „Za tuto dobu se nashromáždilo nemálo pravopisných problémů, jejichž řešení veřejnost očekávala nebo přímo vyžadovala.“ 12 Nová Pravidla upravují zásady psaní velkých písmen, psaní s a z a označování kvantity (délky) samohlásek v přejatých slovech, psaní složených přídavných jmen a částečně také psaní interpunkce. Pravidla českého pravopisu vyšla ve dvojím vydáním. Vedle vydání akademického, které je obsáhlejší, vyšlo i vydání školní. Obě vydání jsou rozdělena na dvě částí nazvané Pravopisná pravidla a Pravopisný slovník. Pravopisné zásady jsou v obou verzích stejné, ale zpracování Pravopisného slovníku je odlišné vzhledem ke specializaci obou verzí, což se odráží i v rozsahu podávaných poučení. Akademické vydání Pravidel uvádí v Pravopisném slovníku pouze rod u podstatných jmen, případně i výslovnost (srov. badminton [bed-] m.]. Školní verze podává u jednotlivých slov informace výslovnostní i tvaroslovné (konsenzus [se-], -ze, m.) Akademické vydání obsahuje za Slovníkovou částí navíc ještě následující kapitoly: Seznam zeměpisných jmen, Seznam rodných jmen a Seznam antických jmen.
2.1.1 Psaní velkých písmen Jedním z nejobtížnějších jevů českého pravopisu, se nímž se potýkali jazykovědci již v průběhu 19. a 20. století, je psaní velkých písmen. Po celé 19. století bylo pravopisu velkých počátečních písmen věnováno velmi málo pozornosti. V Pravopise českém vydaném Václavem Hankou se o pravopise velkých počátečních písmen pojednává na dvou malých stránkách. Česká mluvnice pro školy a ústavy učitelské od E. Kováře z roku 1889 obsahuje poznámku o užívání velkých písmen pouze na pěti řádcích. Úzus byl rozkolísaný a v psaní počátečních písmen byl velký zmatek. Psalo se český i Český, litoměřický i Litoměřický atd. Poprvé se pokusil podat ucelený přehled zásad o psaní velkých počátečních písmen František Bačkovský ve své publikaci Kdy jest psáti v češtině na počátku slov písmena
12
HLAVSA, Z. Nová pravidla českého pravopisu. In Co přinášejí pravidla českého pravopisu. 2002, s. 23.
15
veliká?, která vyšla asi v polovině 80. let. „Spisek Bačkovského vyniká bohatým materiálem a snahou dát psaní počátečních písmen teoretický základ.“13 Bačkovský si uvědomoval, že největší nesnáze bývají při volbě počátečního písmene ve vlastních jménech složených, a protože víceslovné názvy tvoří jeden celek, tj. jedno jméno vlastní, mělo by se s velkým počátečním písmenem psát pouze první slovo v řadě. Toto pravidlo se však týkalo jen názvů, v nichž nebylo žádné další vlastní jméno. Odchylky psaní vlastních jmen měst Hradec Králové, Německý Brod, Česká Lípa apod. vysvětluje Bačkovský následovně: „nemyslíme na skutečný hradec, na skutečný brod, na skutečnou lípu atd., nýbrž na místo, na kterém jméno to utkvělo.“14 Výše uvedené pravidlo aplikuje ve jménech měst (Karlovy Vary, Mariánské Lázně), hor (Veliký Zvon, Boží Dar)a v dalších zeměpisných názvech a dodává, že ve vlastních jménech „v nichžto podstatné jméno nemá původního významu svého, změnivši se ve jméno vlastní.“15 Už v době Bačkovského bylo patrné, jak obtížně se různorodý materiál zeměpisných jmen klasifikuje a zdůvodňuje. Nutno dodat, že změny, které přinesly nejnovější Pravidla 1993 se objevují už u Bačkovského (např. psaní velkých počátečních písmen ve slově následujícím hned po předložce tj. ulice Na Můstku, Na Příkopě, V Jámě nebo psaní velkých počátečních písmen v názvech svátků Vánoce, Velikonoce, Hromnice). Pravopis názvů ulic V Tůních, U Studánky apod. se až do roku 1941 vysvětloval v pravidlech tak, že „obecný význam slov tůně atd. v těchto jménech vymizel z paměti“.16 Názvy ulic U invalidovny, U reálky se píšou odchylně, „ježto zde se obecný význam slov invalidovna, reálka atd. ještě ctí.“17 Pravidla z roku 1941 a po nich i Pravidla 1957 však přestala toto hledisko zcela užívat. Ale objevily se problémy jiného rázu. Abychom napsali správně název ulice U hybernů nebo ulice Na Skalce, bylo třeba vědět, že hybernové byli členové mnišského řádu a Skalka původně usedlost. Nová Pravidla 1993 vyřešila toto úskalí tak, že se zavedlo psaní velkého písmene ve slově následující po předložce. Dnes tedy píšeme U Hybernů stejně jako Na Skalce.
13
SEDLÁČEK, M. K vývoji českého pravopisu (část 2). Naše řeč, 1993, roč. 76, č. 2, s. 130. tamtéž, s. 130. 15 tamtéž, s. 130. 16 tamtéž, s. 131. 17 tamtéž, s. 131. 14
16
V Pravidlech 1913 se píše Český les, v Pravidlech 1947 Český Les a v Pravidlech 1957 opět Český les.V Brusu vydaném Maticí českou v roce 1894 se objevuje Staré Město, Malá Strana (pražské čtvrti), Národní Listy (noviny), Moravská Orlice (časopis). V Pravidlech 1902 je vytištěno Staré město, Nové město, Malá strana (čtvrti), ale stejně jako dříve Moravská Orlice, Naše Doba. V Pravidlech 1913 je shodně Staré město, Malá strana i Starý zákon, ale odlišně Moravská orlice, Národní listy, Naše doba a pak Panna Orleánská, Králický Sněžník, ale staroměstská radnice, vladislavský sál. Pravidla 1941 mají odlišně Staré Město, Malá Strana (čtvrti), Staroměstská radnice, Vladislavský sál, Starý Zákon, shodně Panna Orleánská, Králický Sněžník, navíc České Středohoří, Kunětická Hora (hrad), shodně Moravská orlice a navíc vysoké učení technické. V Pravidlech 1957 je změněno Starý Zákon, Panna orleánská, České středohoří, České vysoké učení technické. Bez bližšího určení se psalo Kunětická hora, vše ostatní jako v Pravidlech 1941. „Všechny tyto změny byly projevem hledání vhodných kritérií, pomocí nichž by se pojmenování dosti různorodých jevů utřídila tak, aby bylo možno stanovit pro ně nejvýhodnější pravopisná pravidla.“18 Psaní velkých písmen prošlo za posledních sto let velkými změnami, a proto se kodifikace z roku 1993 snažila v této oblasti o zjednodušení. „Vycházelo se přitom ze zjištění, že v daném jevu se trvale a ve velkém měřítku chybuje, tedy že úzus je kolísavý, nebo dokonce převládá pravopis jiný, než pravidlo předpisuje.“19 Hlavní změny nastaly v pojmenování ulic, náměstí, nábřeží, parků, mostů, zahrad, domů, restaurací, hřišť atd., kde se obecné jméno píše s malým počátečním písmenem, první slovo, které následuje po obecném označení, se už bude psát s velkým písmenem např. ulice Bratří Čapků (dříve ulice bratří Čapků). Pokud následuje po obecném označení předložka, píše se velké písmeno i ve slově, stojícím bezprostředně za ní, např. ulice Na Můstku (dříve psáno ulice Na můstku). Rovněž došlo ke změně psaní názvů svátků, některé se nově píší s velkým počátečním písmenem (Vánoce, Velikonoce). Další úprava se týkala psaní názvů společenských institucí. Pokud se jedná o instituce místně určené, píší se s velkým počátečním písmenem: Městský úřad v Táboře, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Základní škola v Třebíči.
18
19
tamtéž, s. 132. HLAVSA, Z. Psaní velkých písmen. In Co přinášejí pravidla českého pravopisu. 2002, s. 29.
17
Musíme však podotknout, že „současné pravopisné zásady psaní velkých písmen nejsou vůbec jednoduché a některé z nich se mohou – zejména žákům přemýšlivým – zdát nelogické.“20 I přesto, že proběhl pokus o zjednodušení při psaní velkých písmen, není vždy zcela jasné, kde napsat velké či malé počáteční písmeno, protože v některých případech záleží jen na pojetí pisatele. „V zásadě považujeme za nerozumné, aby znalost pravidel o psaní velkých písmen v jiných než hlavních typech byla závažným klasifikačním kritériem při důležitých písemných zkouškách, rozhodujících např. o přijetí na školu, jak se s tím často setkáváme. Pravopisná úprava v mnoha případech ponechává píšícímu volnost ve volbě velkého písmena, i když její využívání je jistými rámcovými zásadami regulováno“. 21
2.1.2 Psaní slov přejatých Dalším okruhem, jenž nezůstal při nové kodifikaci opomenut, je pravopis přejatých slov. Do českého jazyka pronikalo a stále proniká velké množství slov z cizích jazyků. Není tak jednoduché určit, jakým způsobem se jednotlivé pojmy budou psát, zda zachovat jejich stávající podobu, či přizpůsobit pravopis přejatých slov české výslovnosti. Změny se týkaly především psaní s a z a také označování kvantity samohlásek. Pravopisná kodifikace z roku 1957 se o ustálení pravidla psaní s a z pokusila a zavedla dubletní psaní analýza i analysa, iluze i iluse. Pokud se týká psaní -ismus a -smus zachovávala pouze jedinou variantu, i přesto že se zde vyslovuje z. Kodifikace z roku 1993 se snažila tuto problematiku vyřešit. Vycházela ze spisovné výslovnosti jednotlivých skupin slov a u slov dříve psaných se s zavádí i psaní (dle výslovnosti) se z. Lze tedy psát mechanismus i mechanizmus, formalismus i formalizmus. Dvojí způsob psaní je vyskytuje i ve slovech, která se spisovně vyslovují se s i ze z – diskuse i diskuze, renesance i renezance, režisér i režisér. U slov zakončených na -ismus a -smus, byly zavedeny dubletní tvary. Nově tedy můžeme psát romantismus i romantizmus, organismus i organizmus.
20 21
SVOBODOVÁ, I. Zamyšlení nad psaním velkých písmen. ČJL 1992-1993, roč. 49, s. 57. HLAVSA, Z. Psaní velkých písmen. In Co přinášejí pravidla českého pravopisu. 2002. s..33.
18
Slova jako kurz (kurzy), dispenz (dispenzární), pulz (pulzovat) se ve shodě s výslovností píšou nově pouze ze z. Dalším problémem, se kterým se musela nová Pravidla vypořádat, bylo označování kvantity samohlásek I přesto že také vychází z výslovnostní kodifikace, výslovnost mnoha slov je dosti rozkolísaná a nelze se o ni pevně opřít. Psaní dlouhých samohlásek se zavedlo pouze tam, kde se jednoznačně a zřetelně vyslovuje: bazén, satén, mušelín, margarín aj. Ve slovech, kde délka jednoznačná není, byla proto zavedena varianta s krátkou samohláskou: archiv, ofenziva, aktivum, aktivní, epidemie, balon, balkon, citron, sezona aj.
2.1.3 Ostatní úpravy K dalším pravopisným změnám, které přineslo vydání Pravidel, patří i počešťování cizích slov, tzn. že je možno psát některé cizí slova pravopisem původním i počeštěným: jazz i džez, jam i džem, makeup i mejkap, handicap i hendikep atp. Psaní složených názvů, pokud je mezi nimi souřadný vztah, píšeme nově se spojovníkem: anglicko-český, malíř-lakýrník, hospodářsko-technický. Pokud nejsou jednotlivé členy složeného názvu ve vztahu slučovacím, ale určovacím, píšeme je bez spojovníku: vysokoškolský (k vysoká škola), literárněhistorický (k literární historie) aj. Nová kodifikace rovněž umožňuje dvojí psaní příslovečných spřežek: kapr na modro i kapr namodro. I přesto, že Ústav pro jazyk český vydal s předstihem příručku Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu, pomocí níž chtěl širokou veřejnost informovat o nových změnách, vyvolalo vydání nových Pravidel roku 1993 velkou vlnu nepokoje a rozčílení. Proto musel být vydán roku 1994 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy Dodatek ke školnímu vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993. Tento Dodatek povoluje užívání mnoha dublet týkající se psaní s a z v přejatých slovech, kde podoba se z je označena jako stylově neutrální. V slovech zdomácnělých, kde se původní s vyslovuje jako z, je správné psaní jak se s, tak i se z, přičemž podoba se z je považována na základní (stylově neutrální). Např. gymnázium i gymnasium, univerzita i universita, filozofie i filosofie, prezident i president aj.
19
U další skupiny slov, u kterých je dvojí spisovná výslovnost se s i se z, je rovněž možná dvojí pravopisná podoba (př. diskuze i diskuse, renezance i renesance, dizertace i disertace aj.). U slov zakončených na -ns, -ls, -rs zavedla Pravidla 1993 dle shody se spisovnou výslovností psaní se -z. Dodatek zavedené pravidlo upravuje a umožňuje užití i psaní se -s. Je tedy možno psát kurz i kurs, pulz i puls. V Pravidlech z roku 1993 se konkrétní skupiny přejatých slov píší jen se samohláskou krátkou, ale předchozí Pravidla uváděla samohlásku dlouhou. Dodatek nás upozorňuje, že psaní přejatých slov se souhláskou dlouhou je rovněž správné. Jde o slova zakončená na -en, např. acetylen – acetylén, se zakončením na -in, např. benzin – benzín, penicilin – penicilín, se zakončením na -iv, např. archiv – archív, se zakončením na -iva, např. defenziva – defenzíva – defensiva, se zakončením na -ivum, např. pasivum – pasívum, reflexifum – reflexívum, se zakončením na -ivní, např. archivní – archívní, pasivní – pasívní, se zakončením na -emie, např. leukemie – leukémie, se zakončením na -erie, např. drogerie – drogérie, galerie – galérie, se zakončením na -on, např. balkon – balkón, balon – balón, milion – milión, vagon – vagón, se zakončením na -onek, např. citronek – citrónek, salonek – salónek, se zakončením na -ona, např. fazona – fazóna, sezona – sezóna, se zakončením na -onka, např. fazonka – fazónka, se zakončením na -ped, např. ortoped – ortopéd. V závěru přináší Dodatek stručné metodické pokyny a zásady, které se vztahují k užívání Pravidel českého pravopisu ve školách.
20
2.2
Pravopisné principy
Mezi základní principy českého pravopisu patří princip fonologický, ale využívá se i principů etymologického, historického a tradičního, který se uplatňuje u přejatých slov. U principu fonologického jsou písmeny zaznamenávány jen ty hlásky (fonémy), které jsou důležité pro dorozumění, ne všechny vyslovené a slyšené podoby hlásek. Některá česká slova shodně píšeme i vyslovujeme (např. les, noha). V písmu ale nezachycujeme různou výslovnost písmen ř nebo n. Nerozlišujeme tedy ř znělé [keře] a neznělé [keř], nebo n zubodásňové [Hana] a velární [Haŋka]. Pro slova, která píšeme v souhlasu s jejich původem, využíváme princip etymologický. Bez ohledu na výslovnost zachováváme například psaní -nn- ve slově panna (slovo přechýlené ke slovu pán příponou -na, jako například šlechtič-na). Pravopisem nezachycujeme také asimilaci znělosti. Slovo hrad píšeme s d i přesto, že vyslovujeme t ( podle hrady, hradu, hradem). Princip historický se zaměřuje zejména na pravopis těch písmen, která se v písmu udržují ze starších období a která již ztratila svoji výslovnostní funkci. Můžeme zde zařadit psaní y/ý v předponě vy/vý, kořenech slov i koncovkách (obě písmena se vyslovují ve spisovné češtině i většině nářečí stejně). Zachování písmen i/í a y/ý slouží zejména k odlišení zvukových homonym (bidlo – bydlo, mít – mýt, vít – výt aj.), při psaní v koncovkách při rozlišování tvarů (např. laskavý muž – 1. pád, jednotné číslo x laskaví muži – 1. pád, množné číslo). Rovněž sem spadá i užívání dvou grafémů pro označení dlouhého u (ú a ů) například úl, důl [úl, dúl], psaní z ve slově zpěv, ztráta, zkouška nebo ž ve slově už. Do historického principu řadíme také existenci spřežky ch. Tradiční pravopis se využívá u přejatých slov. Proto je u mnohých přejatých slov zachován původní způsob psaní, i když je jejich výslovnost jiná: abbé, revue [abé, reví]. Princip fonologický a princip historický se uplatňují v pravopise lexikálním, který se zabývá psaním jednotlivých slov. Pravopis však nezahrnuje pouze izolované výrazy a vedle psaní jednotlivých slov je důležitý i pravopis morfologický, k němuž patří psaní koncovek u ohebných druhů slov a kde se řídíme přiřazováním k příslušným vzorům (lvi jako páni, lvy jako pány). Syntaktický pravopis zahrnuje vztahy mezi slovy v rámci výpovědi a pravidla užívání interpunkčních znamének (tečka, čárka, uvozovky, aj.) ve větě jednoduché i v souvětí.
21
3. Rozdělení pravopisných jevů
V českém jazyce se vyskytují různé skupiny pravopisných jevů, které je nutné si osvojit, abychom mohli a uměli náš jazyk správně používat a to nejen ve formě mluvené, ale především ve formě písemné. Při volbě a posuzování jednotlivých pravopisných jevů se ve velké míře uplatňuje složka záměrného a vědomého rozhodování. V Didaktice českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ22 jsou pravopisné jevy rozděleny následovně:
1. pravopis lexikální: spjatý s grafickou podobou slova a s jeho slovotvornou strukturou,
2. pravopis mluvnický: a) tvaroslovný týkající se tvarů slov podle jejich příslušnosti k tvaroslovné soustavě, b) skladební vyplývající ze skladebních vztahů.
Základní znalost jednotlivých pravopisných oblastí by žáci měli zvládnout do 6. ročníku. Ve vyšších ročnících jsou jednotlivé pravopisné skupiny rozvíjeny důkladněji.
3.1
Lexikální pravopis
Při výběru jevů pravopisu lexikálního jsme se zaměřili převážně na ty jevy, které žákům/studentům činí největší potíže. Zařadili jsem zde psaní i – y po obojetných souhláskách v kořenech slov a ve formantech, skupiny hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně, psaní předpon s-, z- a velká písmena.
22
HAUSER, P. a kol. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 2007, s. 18-19.
22
3.1.1 Psaní i/í a y/ý po obojetných souhláskách Psaní i/í a y/ý po obojetných souhláskách se opírá o znalost vyjmenovaných slov, s nimiž se žáci setkávají již na 1. stupni základní školy. Nácvik pravopisu vyjmenovaných slov se řadí k obtížným jevům. Zde je velmi důležité promyšlené a soustavné procvičování. Jednotlivé skupiny vyjmenovaných slov obsahují slova kořenná (základová) a pravopis odvozených slov ke slovům základovým je spjat s pochopením jejich příbuznosti. Po obojetných souhláskách píšeme v kořeni slova i/í, kdežto ve slovech vyjmenovaných píšeme y/ý (např. výt, pýcha, výška – od vyjmenovaného slova vysoký, sýpka – od vyjmenovaného slova sypat) Rovněž zde patří i psaní slov s předponou vy-/vý- (vý-let, vý-půjčka, vy-malovat aj.) , kterých je velmi mnoho, ale tato slova je třeba odlišovat od slov, v nichž nejde o předponu a kde píšeme vi-/ví-, např. viklat, vikýř, vít (věnec), visací, visutý, vížka atp. V češtině se také vyskytují slova, která při vyslovení znějí stejně, ale mají jiný význam. Označují se jako tzv. zvuková homonyma. U těchto homonymních slov je žádoucí vysvětlit, že se jedná o slova bez vzájemných souvislostí a v jakém kontextu jich lze správně užít (např. být – bít, mýt – mít, výt – vít, bydlo – bidlo, výška – vížka, pyl – pil, my – mi).
3.1.2 Psaní skupin bje/bě, vje/vě Psaní skupin bje/bě, vje/vě se řídí společnými pravidly a jeho výběr pro určitou skupinu slov záleží na tom, zda žáci dokáží jednotlivá slova správně analyzovat. Zde vycházejí ze svých znalostí o tvoření slov – kořen a předpona. Při rozboru slova je třeba zjistit, zda se jedná o předponu v- nebo ob- (ob-jezd, ob-jetí, ob-jem, v-jem, v-jezd). V ostatních slovech, v nichž se také vyslovují skupiny bje-, vje- se píše bě-, vě(oběd, oběť, uběhnul, lichoběžník, věrouka, zvědavec, vědecký, zvěsti, bezvědomí).
23
3.1.3 Psaní skupin mě/mně Psaní slabiky mě nebo mně je složitější. I přesto, že se ve většině českých slov píše v kořeni slov -mě-, musíme vzít v potaz, že i tady existují výjimky, a to zejména u odvozených slov utvořených od základového slovesa mnít: zapomenout, vzpomenout ve tvarech příčestí minulého zapomněl, vzpomněl. Z dalších odvozených slov bychom mohli uvést například pomník (pomněnka), domnívat se (domněnka). Psaní skupin mě/mně se nevyskytují jen v kořenech slov, ale také v koncovce příslovcí utvořených z přídavných jmen. Pokud je v příbuzném slově -m-, píšeme v příslušném slově -mě-, kde je skupina -mm-, budeme psát -mně- (rozumný – rozumně, tajemný – tajemně, skromný – skromně, prozatímní – prozatímně, ohromný – ohromně, ALE soukromý – soukromě).
3.1.4 Psaní s-/se- a z-/ze- na začátku slova Problematika psaní s-/se- a z-/ze- na začátku slov vychází především z rozdílného psaní a výslovnosti. Při vyslovování dochází ke spodobě znělosti. U psaní předpon s-/se- se naznačuje pohyb shora dolů, směrem ke středu a z povrchu pryč (shlédnout z věže, sběh lidí, smazaná tabule). Pokud slovo označuje uzavření či dovršení děje použijeme předponu z-/ze (zlevněné zboží, zbít nepřítele, zběhnout z vojny). Jestliže byli žáci obeznámeni se slovesným videm, můžeme připojit, že předponou z-/ze- se často odvozují slovesa dokonavá z nedokonavých (lámat – zlomit, volit – zvolit, vlhnout – zvlhnout). Jsou zde však i slova, jejichž význam se vysvětluje jen velmi obtížně. Tato slova si žáci musejí zapamatovat: s-: spravit, strávit, skončit z-: zkouška, zpráva. Některá slova navíc tvoří tzv. zvuková homonyma (znějí stejně, ale mají jiný význam), na něž je třeba žáky také upozornit (sběh – zběh, sbít – zbít, správa – zpráva, shlédnout – zhlédnout, smazat – zmazat, smotat – zmotat).
24
3.1.5 Psaní velkých písmen Psaní velkých písmen je široce zastoupená kategorie a patří k důležitým pravopisným jevům. Zahrnuje psaní velkých písmen: -
u jmen živých bytostí nebo bytostí tak pojatých
-
u jmen hvězdářských a zeměpisných
-
u oficiálních jmen významnějších institucí, organizací, jejich stálých orgánů apod.
-
u jmen dokumentů
-
u jmen některých výrobků, plodů a rostlin
-
u označení významných událostí a období
-
ve vyjádření zvláštního vztahu k osobě nebo věci
-
na začátku větných celků
-
v ustálených zkratkách, značkách a zkratkových slovech23
dále pak
Žáci se s danou problematikou seznamují již na 1. stupni. Učivo 2. stupně je zaměřeno
především
na
pravopis
počátečních
písmen
v odlišných
typech
několikaslovných vlastních jmen a názvů. Je třeba si uvědomit, že při psaní velkých písmen se v dosti případech musíme opřít o znalost reálií. Proto se při nácviku pravopisu velkých písmen nezapomene zmínit o jménech míst, úřadů, ulic, hor, vodních ploch, budov, restaurací, hotelů, škol, podniků atd., které se nacházejí v blízkosti žákova bydliště. Rovněž můžeme využít i příklady názvů, s nimiž se žáci setkali v jiných vyučovacích předmětech zejména v zeměpise a dějepise. Velká písmena tvoří obzvláště rozporuplnou skupinu, a proto je žáky třeba upozornit na následující pravidla. U pojmenování ulic, náměstí, nábřeží, parků, mostů, zahrad, domů, restaurací, hřišť atd. se obecné jméno píše s malým počátečním písmenem, první slovo následující po obecném označení, už budeme psát s velkým písmenem, např. (ulice Bratří Čapků, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, most Legií). 23
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR.. Pravidla českého pravopisu. 2001, s. 42-50.
25
Jestliže následuje po obecném jménu předložka, píše se velké písmeno i ve slově stojícím bezprostředně za ní, např. ulice Na Můstku, lékárna U Bílého orla, K Cihelně, náměstí Mezi Zahrádkami aj. U sídlištních názvů píšeme všechna slova s velkým písmenem (sídliště Jihlava-Jih, sídliště Červený Vrch). Pokud je však slovo sídliště součástí jména vlastního, budeme jej psát také s velkým písmenem (Sídliště Antala Staška, Sídliště Míru). Názvy svátků píšeme s velkým počátečním písmenem (Vánoce, Velikonoce, Dušičky, Hromnice, ale advent). Pokud se jedná o instituce místně určené, píší se s velkým počátečním písmenem (Městský úřad v Táboře, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Základní škola v Třebíči, ale jednota bratrská, katolická církev).
3.2
Mluvnický pravopis
Mluvnický pravopis zahrnuje pravopis tvaroslovný a pravopis skladební.
3.2.1 Tvaroslovný pravopis Dalším okruhem jevů, kterými se ve svém výzkumu zabýváme, jsou jevy pravopisu tvaroslovného, který je spjat s tvarovou soustavou jmen a sloves. Týká se zejména psaní i/í a y/ý v koncovkách podstatných jmen, přídavných jmen a psaní mě/mně ve tvarech zájmena já. „Tvarosloví s tvaroslovným pravopisem tvoří základ praktického ovládání spisovné normy. K tomu je třeba důkladného výcviku v užívání spisovných tvarů, protože právě v jevech tvaroslovných se velmi silně projevují vlivy nářečí a nespisovných útvarů nadnářečních.“ 24
24
DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDÁŠKOVÁ, K.; STYBLÍK, V. Metodická příručka k učebnici Český jazyk pro 6. ročník základní školy. 1998, s. 33.
26
Psaní i/í a y/ý v koncovkách podstatných jmen
Pro psaní koncovek i/í a y/ý u podstatných jmen je důležité nejen zařadit slovo k příslušnému vzoru, ale také ke správnému pádu. Kmeny příslušných vzorů jsou zakončeny vždy na souhlásku měkkou nebo tvrdou, pomocí níž snadno určíme správné zakončení jmen. Vlivem dialektu nebo obecné češtiny občas žáci určí slovo chybně, což vede ke špatnému napsání koncovky (správně pytel (pytle) – pytli dle stroj , chybně pytel (pytla) – pytly dle hrad. Zde je třeba upozornit na slova, která jsou v kmeni zakončená na –l, -s, a –z. Slova Francouz, učitel, vítěz, kněz se skloňují podle vzoru muž. Slova jetel, plevel, peníz patří ke vzoru stroj. Vzory podstatných jmen můžeme rozdělit podle zakončení v 1. pádě čísla jednotného na jména s koncovkou a bez koncovky (soudce – muž, žena – píseň). Rozlišujeme také podstatná jména tvrdá (např. pán, hrad, žena, město) a měkká (např. růže, moře, stroj). V prvotní fázi jsou žáci seznamováni jen s pravidelným skloňováním podstatných jmen (4. ročník), později se setkávají i s pravopisnými odchylkami ve skloňování. I přesto že určování pravidelných podstatných jmen podle vzorů je celkem směrodatné, je třeba si zapamatovat pravopis některých koncovek. Tvar podstatného jména rodu mužského životného ve 3. a 6. pádě je zakončen -ovi (bratrovi, pánovi, synovi). V koncovkách 7. pádu rodu ženského čísla množného píšeme -i (perla-ami, řůž-emi, kost-mi). U podstatných jmen rodu mužského neživotného zakončených na -m (drahokam, hlavolam, větrolam) bude příslušný tvar v 7. pádě čísla množného zakončen na -y (drahokamy, hlavolamy, větrolamy). V tomto případě žáci dost chybují, protože koncovku nesprávně určí a píší v koncovce -i. Podstatná jména vzoru pán, mají v 1. pádě čísla množného čísla koncovku -i: páni (případně -ové), kdežto ve 4. a 7. pádě množného čísla koncovku -y: pány. K výjimkám lze zařadit i slova, která jsou v kořenu slova zakončena na měkkou souhlásku -c (kec, truc, tác). Tato slova jsou přiřazena ke vzoru hrad, a proto mají v množném čísle koncovku -y (kecy, trucy, tácy). U některých slov však dochází ke kolísání ve vzoru např. kotel může mít ve 2. pádě čísla jednotného dvojí zakončení kotlu i kotle, tzn. že v 7. pádě čísla množného je u typu těchto slov možné dvojí psaní s kotly/s kotli.
27
Psaní i/í a y/ý v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích
U přídavných jmen přivlastňovacích se opíráme o vzor matčin. Po zvukové stránce nám tento vzor pomáhá lépe určit zakončení v kmeni -ny/-ni, jelikož souhláska n lépe naznačuje, zda-li použít v analogických případech v koncovce -y nebo -i. tatínkovy sestry (matčiny) sousedovi králíci (matčini) Nerudovy Malostranské povídky (matčiny) bratrovi noví přátelé (matčini) Tvary přídavných jmen zakončených na -ovi (bratrovi přátelé) mohou působit matoucím dojmem k podobě podstatného jména rovněž zakončeného ve 3. a 6. pádě na -ovi (k bratrovi, o bratrovi). U přídavného jména jde však o příponu -ov a koncovku -y, kdežto u podstatných jmen je -ovi koncovka. Žáky především vedeme k tomu, aby správně určili slovní druh.
Psaní mě/mně ve tvarech zájmena já
I zde platí dané pravidlo pro správné určení tvaru zájmena já v příslušném pádě. Pokud je zájmeno já ve 2. nebo 4. pádě má podobu mě (vedle širšího tvaru mne). O mě se neboj. (4.p) Pro mě za mě. (4.p.) Nezlob se na mě. (4.p) Beze mě tam nechoď. (2.p) Je-li zájmeno já ve 3. a v 6. pádě má tvar mně. Ve 3. pádě je možno užít i tvaru mi. Podej mně(mi) tužku. (3.p) O mně se vůbec nebavte. (6.p.) Víš, kolik je mně(mi) let? (3.p.)
28
3.2.2 Skladební pravopis V této části výzkumu se zabýváme správným zakončením příčestí minulého a interpunkcí ve větě jednoduché a souvětí. U příčestí minulého jsme se zaměřili především na výběr obtížnějších variant shody přísudku s podmětem.
Shoda přísudku s podmětem
Shodu přísudku s podmětem řadíme k mluvnickým jevům. Tvar příčestí minulého v množném čísle je závislý na tom, zda je podmět v rodě ženském nebo mužském, u kterého navíc rozhoduje jeho životnost či neživotnost. Pokud je podmět v množném čísle rodu mužského životného, píšeme v příčestí minulém -i. Toto pravidlo platí i tehdy, když je podmětem podstatné jméno mužského rodu neživé, ale užijeme ho v životném tvaru:
Na poli stáli tři velcí strašáci. Papíroví draci létali velmi vysoko. Přišla obleva a sněhuláci roztáli.
Pokud je podmět v množném čísle rodu ženského nebo mužského neživotného, píšeme v příčestí -y.
Z auta vystoupily dvě ženy. Malé rybičky plavaly ve vodě. Za domem na louce plápolaly ohně.
S výše uvedenými pravidly se žáci seznamují již na prvním stupni. V ročnících 2. stupně se k základním pravidlům připojují rozšiřující znalosti o shodě přísudku s podmětem několikanásobným.U podmětu několikanásobného se zakončení příčestí minulého řídí tím, zda tento několikanásobný podmět obsahuje alespoň jeden podmět rodu mužského životného, pokud ano, je zakončení příčestí -i. Žákyně a žáci zpívali na vánoční besídce. 29
U shody přísudku s podmětem je třeba upozornit na tyto odchylky. Podstatná jména rodiče, koně, lidičky mají koncovky podstatných jmen neživotných, ale jejich příčestí jsou zakončena -i. Rodiče dnes odjeli na dovolenou. Lidičky se tlačili v autobuse Koně vesele běhali po louce. Podstatné jméno dítě (v jednotném čísle rod střední) má v množném čísle tvar ženského rodu děti a v příčestí minulém bude tedy zakončeno -y. Na tábor jely všechny děti z našeho domu.
Interpunkce
V této části práce jsme se zaměřili na kladení čárky ve větě jednoduché a souvětí. S danou problematikou se žáci seznamují průběžně s poučením o stavbě různých typů vět.Ve větě jednoduché se především zaměřujeme na oddělování několikanásobných větných členů.
Mají velký, složitě stavěný mozek a bystré smysly.
Ve vyšších ročnících je kladení interpunkce spojeno s učivem o přístavku, přívlastku volném, samostatném větném členu, vsuvce, citoslovcích. V souvětí je často pro žáky problematické oddělování vložených vět vedlejších nebo oddělování věty vložené mezi hlavní věty spojené spojkou souřadnou.
První savci, kteří se vyvinuli z plazích předků, byli hmyzožraví pozemní živočichové.
Jedna z jejich větví se záhy přizpůsobila životu v korunách stromů, a z ní pak vznikly opice, lidoopi a jejich další příbuzní, mezi než patří hmyzožravé tany, podivní nártouni, ale také člověk.
30
4.
Rámcový
vzdělávací
program
pro
základní
vzdělávání
Žáci se začali vzdělávat ve školním roce 2007/2008 nově podle RVP ZV, ale k výrazným změnám v rozsahu, obsahu a uspořádání pravopisného učiva v něm nedošlo. V RVP ZV je učivo pojato jako prostředek k dosažení a rozvoji klíčových kompetencí. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, schopností, dovedností, postojů a hodnot. „V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské, kompetence pracovní.“25 V tomto programu je obsah základního vzdělání rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými obory. Český jazyk a literatura patří, spolu s cizím jazykem a dalším cizím jazykem, do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter a je rozčleněn do tří složek: komunikační a slohová výchova, jazyková výchova a literární výchova. Ve výuce se jednotlivé složky prolínají. Vzdělávací obor Český jazyk a literatura je vyučován jak na prvním, tak i na druhém stupni základních škol. Obsah učiva Českého jazyka a literatury na druhém stupni je totožný s odpovídajícími ročníky víceletých středních škol. Učivo pravopisu lexikální a mluvnického, zahrnující pravopis tvaroslovný a syntaktický, je v tomto programu zařazeno do tzv. jazykové výchovy. Pravopisné učivo 1. stupně zahrnuje pravopis lexikální, základy pravopisu morfologického (i/y a í/ý v koncovkách podstatných jmen a přídavných jmen měkkých a tvrdých) a pravopis syntaktický zahrnující shodu přísudku s holým podmětem. Očekávané výstupy žáků 1. stupně v pravopisné oblasti v 1. období jsou následující: „ žák odůvodňuje a píše správně i/y po tvrdých a měkkých souhláskách, po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě – mimo morfologický šev;
25
VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání.
2005, s.6.
31
velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování.“26 Na 2. stupni je pravopisné učivo zaměřeno na pravopis lexikální, morfologický a syntaktický. Očekávané výstupy jsou u žáků 2. stupně tyto: „ v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i souvětí.“27
4.1
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia
RVP G je zaměřen pouze na vzdělávání ve čtyřletých gymnázií a na vzdělávání na vyšším stupni víceletých gymnázií. Víceletá gymnázia na nižších stupních vycházejí z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, protože žáci, kteří se zde vzdělávají, plní povinnou školní docházku. RVP G stejně jako RVP ZV má žáky vybavit tzv. klíčovými kompetencemi v souladu s RVP G, a také je vybavit
širokým vzdělanostním základem. „Na čtyřletých
gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií by si žák měl osvojit kompetenci k učení, kompetenci k řešení problému, kompetenci komunikativní, kompetenci sociální a personální, kompetenci občanskou, kompetenci k podnikavosti.“28 V RVP G je obsah vzdělání rozdělen do osmi vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými obory. Jednotlivé vzdělávací oblasti zahrnují charakteristiku vzdělávací oblasti, cílové zaměření vzdělávací oblasti a vzdělávací obsah. Český jazyk a literatura patří, spolu s cizím jazykem a dalším cizím jazykem, do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura je rozčleněn do dvou složek: jazyk a jazyková komunikace a literární komunikace.
26
VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. 2005, s. 15 . 27
tamtéž, s. 17.
28
VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. 2007, s. 8.
32
Znalosti učiva pravopisu lexikální a mluvnického, zahrnující pravopis tvaroslovný a syntaktický, si žáci přinášejí ze základní školy. Očekávané výstupy žáků gymnázií v pravopisné oblasti jsou následující: „v písemném projevu dodržuje zásady pravopisu a s oporou příruček řeší složitější případy (…), ve svém projevu uplatňuje znalosti tvarosloví a slovotvorných a syntaktických principů českého jazyka.“29
29
VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. 2007, s. 14.
33
PRAKTICKÁ ČÁST Výsledky zkoumaných pravopisných jevů V prvé řadě uvádíme celkový přehled výsledků pravopisných jevů. Jednotlivé pravopisné jevy jsou rozděleny do jedenácti oblastí a obsahují látku probíranou na základní škole. V tabulce jsou uvedeny počty pravopisných jevů, které obsahoval dotazník, a jejich celkový počet, který jsme získali vynásobením počtu jevů množstvím studentů. Vzhledem k tomu, že jsou zkoumány tři rozdílné skupiny, použili jsme v tabulce následující zkratky: M = studenti maturitních ročníků, K = studenti 4. ročníků víceletých gymnázií (kvart) a D = žáci 9. ročníků ZŠ. Každá ze sledovaných skupin je zastoupena jedním stem respondentů. Pro větší přehlednost uvádíme počet správných a nesprávných řešení nejen v podobě číselné, ale i ve formě procentuální.
34
Druhy pravopisných jevů
Počet jevů v Ročník textu
1.
Velká a malá počáteční písmena
20
2
Interpunkce (čárka ve větě) Psaní - i/-y po obojetných souhláskách Psaní -i/-y v koncovkách substantiv
15
5.
Psaní předpon s-/se-, z-/ze-
15
6.
Koncovka -ovi u životného maskulina Psaní - i/-y v koncovkách přivlastňovacích adjektiv
3
Psaní skupin bě/bje, vě/vje, mně/mě
19
3.
4.
7.
8.
9.
Tvary osobního zájmena JÁ 10. Psaní - i/-y k v koncovkách sloves v příčestí minulém 11. Psaní skupiny mě/mně u adverbií CELKEM
20
24
4
6
15
6
148
Celkem případů
Řešení správné
Řešení nesprávné
počet
%
počet
%
M K D M K D M K D M K D M K D M K D M K D
2000 2000 2000 1500 1500 1500 2000 2000 2000 2400 2400 2400 1500 1500 1500 300 300 300 400 400 400
1190 1254 1064 1237 1264 1104 1856 1871 1577 2245 2226 1895 1333 1370 1128 296 288 241 395 398 365
59,5 62,7 53,2 82,5 84,3 73,6 92,8 93,6 78,9 93,5 92,8 79,0 88,9 91,3 72,5 98,7 96,0 80,3 98,8 99,5 91,3
810 746 936 267 236 396 144 129 423 155 174 505 167 130 372 4 12 59 5 2 35
40,5 37,3 46,8 17,5 15,7 26,4 7,2 6,4 21,1 6,5 7,2 21,0 11,1 8,7 27,5 1,3 4,0 19,7 1,2 0,5 8,7
M K D M K D M K D
1900 1900 1900 600 600 600 1500 1500 1500
1800 1824 1601 533 523 453 1336 1341 1162
94,7 96,0 84,2 89,3 88,1 75,7 89,1 89,4 77,5
100 76 299 75 83 170 164 159 338
5,3 4,0 15,8 10,7 11,9 24,3 10,9 10,6 22,5
M K D M K D
600 600 600 14800 14800 14800
561 573 498 12782 12932 11088
93,5 95,5 83,0 86,4 87,4 74,9
38 27 102 2018 1868 3712
6,5 4,5 17,0 13,6 12,6 24,4
Tabulka č. 1 Z přehledu vyplývá, že v celkovém vyhodnocení pravopisných jevů se nejlépe umístili studenti 4. ročníků víceletých gymnázií. Když porovnáme jednotlivé skupiny, zjistíme, že žáci 9. ročníků ZŠ mají podstatně horší pravopisné znalosti než jejich vrstevníci studující na gymnáziích. Pravopisné dovednosti studentů maturitních ročníků jsou téměř srovnatelné se znalostmi studentů 4. ročníků víceletých gymnázií. 35
V dotazníku se objevilo celkem 148 pravopisných jevů. Z tohoto celkového počtu bylo na sto procent zvládnuto maturitními ročníky 22 jevů. U studentů 4. ročníků gymnázií bylo se stoprocentní úspěšností vyřešeno 34 pravopisných jevů. Žáci 9. ročníků nevyřešili na sto procent žádný ze zkoumaných pravopisných jevů. Každý pravopisný jev byl ohodnocen jedním bodem. Maximálně se tedy dalo získat 148 bodů. U maturitních ročníků bylo rozmezí získaných bodů od 88 – 140, u studentů 4. ročníků víceletých gymnázií se body pohybovaly od 105 – 141. U žáků 9. ročníků bylo bodové rozmezí 67 – 137 bodů. U všech sledovaných skupin žáků/studentů se lišilo i množství chyb v jednotlivých jevech. U maturitních ročníků se počty chyb v pravopisných jevech pohybovaly od 0 do 87, u studentů 4. ročníků víceletých gymnázií od 0 – 92 a u žáků 9. ročníků ZŠ od 2 – 85. Ze všech sledovaných pravopisných jevů bychom mohli zařadit mezi nejobtížnější pravopis velkých a malých počátečních písmen. Úspěšnost maturitních ročníků zde byla pouhých 59,5%. O něco lépe skončili studenti 4. ročníků víceletých gymnázií, kteří správně určili 62,7% pravopisných jevů. Žáci 9. ročníků získali pouze 53,2% za správné odpovědi. Psaní -i/-y v koncovkách přivlastňovacích adjektiv naopak patřilo mezi nejméně obtížné pravopisné jevy, v nichž počet správných odpovědí přesáhl u všech sledovaných skupin přes 91%. Studenti maturitních ročníků se z celkového počtu 14800 pravopisných jevů dopustili 2018 chyb, což představuje 13,6%. Studenti 4. ročníků víceletých gymnázií chybovali v 1868 (12,6%) jevech a žáci 9. ročníků měli 3712 (24,4%) špatných odpovědí. Průměrný počet chyb připadající na jednoho žáka je následující: 20 chyb u maturitních ročníků, 18 chyb u studentů
4. ročníků víceletých gymnázií a 36 chyb u žáků
9. ročníků ZŠ.
36
5.
Vyhodnocení dotazníku Dotazník obsahoval jedenáct skupin rozdílných pravopisných jevů a při jejich
hodnocení jsme postupovali v následujícím pořadí:
1.
jevy pravopisu lexikálního (i – y po obojetných souhláskách v kořenech slov a ve formantech, skupiny hlásek bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně, psaní předpon s-, z- a velká písmena).
2.
jevy pravopisu mluvnického, které jsou dále děleny dle pravopisu tvaroslovného (psaní i/í a y/ý v koncovkách podstatných jmen, přídavných jmen a psaní mě/mně ve tvarech zájmena já) a pravopisu skladebního (shoda přísudku s podmětem a interpunkce ve větě jednoduché a souvětí).
5.1
Vyhodnocení pravopisu lexikálního
5.1.1 Vyjmenovaná slova Cvičení na pravopis vyjmenovaných slov bylo uspořádáno tak, aby žáci/studenti vybírali ze dvou možných řešení to správné. Cvičení se skládalo z dvaceti vět, které na sebe svým obsahem nenavazovaly. V textu nebyla použita pouze slova vyjmenovaná, ale byla k nim přiřazena i slova, která obsahovala souhlásku obojetnou, ale k vyjmenovaným slovům je neřadíme. V celém cvičení bylo zastoupeno osm slov vyjmenovaných, z nichž tři slova patří do řad vyjmenovaných slov. Pět výrazů zastupovala slova odvozená. Ze zbylých dvanácti slov tvořilo osm výrazů k vyjmenovaným slovům tzv. homofonní dvojici, např. opilovat x opylovat. Poslední čtyři výrazy obsahovaly psaní skupiny hlásek -vi- obsažených v kořenech slov. V textu byla zastoupena slova s obojetnými souhláskami po b (5), m (3), p (3), v (8) a s (1). Slova obsahující souhlásku l a z nebyla do textu zařazena.
37
Nejprve uvádíme text, který byl žákům/studentům v dotazníku předložen.
1. Postavili visutý/vysutý most. 2. Petr koupil visací/vysací zámek. 3. Lékař mu vytrhl vyviklaný/vyvyklaný zub. 4. Vikýř/vykýř obili dřevem. 5. Hodiny na věži byjí/bijí půlnoc. 6. Včely opilují/opylují jarní květy. 7. Podej mi/my ten svetr. 8. Chci mýt/mít víc času. 9. Kostelní vížku/výžku natřeli bílou barvou. 10. Psi začali výt/vít na měsíc. 11. Musím si opylovat/opilovat nehty. 12. Pálí ho dobré bidlo/bydlo. 13. Obilí dali do sýpek/sípek. 14. Dobít/dobýt pevnost i hrad. 15. Myslivec musel nabít/nabýt pušku. 16. Děvčata vila/vyla věnce. 17. My/mi za vámi přijdeme. 18. Z takové výšky/víšky se mi točí hlava. 19. Slepice seděla na bydýlku/bidýlku. 20. Pýcha/pícha předchází pád.
Pro přehlednost jsou jednotlivé skupiny jevů rozděleny do tabulek (tabulky č. 2, 3, a 4). Správnost jednotlivých jevů je uvedena v procentech. Tabulka č. 2 zkoumaný jev slova vyjmenovaná a příbuzná Opylují Výt Bydlo Sýpek Dobýt My Výšky Pýcha
správné odpovědi v % maturanti 98 82 93 90 92 99 97 98
kvarty 99 91 85 81 99 100 100 100
38
9.ročníky 94 74 85 83 73 91 93 95
Pravopis slov vyjmenovaných a příbuzných zvládli studenti 4. ročníků víceletých gymnázií i ročníků maturitních téměř bezchybně. U většiny sledovaných slov byla úspěšnost více než 90%. Žáci 9. tříd ZŠ však chybovali ve vyjmenovaných a příbuzných slovech mnohem častěji než jejich stejně staří vrstevníci. Zde se úspěšnost jednotlivých pravopisných jevů pohybovala v rozmezí 73% - 94%. Ze všech sledovaných skupin můžeme za problematická slova považovat: výt, bydlo a sýpka. Chybný pravopis těchto slov byl způsoben buď neznalostí řad vyjmenovaných slov, nebo neschopností přiřadit slovo odvozené ke slovu vyjmenovanému.
Tabulka č. 3 zkoumaný jev slova s i/í po souhlásce obojetné Bijí Mi Mít Vížku Opilovat Nabít Vila Bidýlku
správné odpovědi v % maturanti 97 100 100 94 100 94 87 88
kvarty 98 100 100 91 100 97 85 94
9.ročníky 81 86 92 72 89 74 78 56
Z výrazů obsahující i/í po souhlásce obojetné, které k vyjmenovaným slovům nenáležejí, činila žákům i studentům největší obtíže následující slova: vila (sloveso) a bidýlku. Pokud srovnáme výše uvedená slova s výrazy z předchozí tabulky (tabulka č. 2), zjistíme, že se chyby objevují u tzv. homofonních typů slov. Téměř u všech chybujících jsme registrovali, že psaní i/y u dvou homofonních výrazů přehodili (Psi začali vít na měsíc. x Děvčata vyla věnce. / Pálí ho dobré bidlo. x Slepice seděla na bydýlku.).
Tabulka č. 4 zkoumaný jev kořen obsahující skupinu hlásek viVisutý Visací Vyviklaný Vikýř
správné odpovědi v % maturanti 81 87 90 89
kvarty 77 93 88 93
39
9.ročníky 44 66 71 80
Za nejproblematičtější skupinu jevů bychom mohli označit psaní skupiny vi- v kořenu slova. Mnozí žáci i studenti považovali u jednotlivých slov skupinu hlásek vi- za předponu vy-. Žáci/studenti nechybují jen ve vyjmenovaných slovech, v nichž po obojetné souhlásce místo -y píší –i, ale také ve slovech, která k vyjmenovaným slovům nenáležejí. Tento problém vychází jak z neznalosti řad slov vyjmenovaných, tak i z neschopnosti spojit slovo odvozené se slovem základovým. K dalšímu úskalí patří problematika předpony vy-, která se opírá o učivo ze slovotvorby. Mnozí studenti, ale především žáci nerozeznají, zda jde ve slově o předponu či nikoli.
5.1.2 Psaní vě-/vjeDo cvičení řešící problematiku psaní skupin vě-/vje- jsme zařadili sedm pojmů. U dvou výrazů se vyskytla předpona v- spojená se slovním kořenem začínajícím na je-. V ostatních případech slova předponu v- neobsahovala. Jednotlivé výrazy byly vedle sebe postaveny ve dvou variantách, z nichž žáci/studenti volili tu správnou.
1. zrakový a sluchový vjem/věm 2. vjezd/vězd do domu 3. vědecký/vjedecký ústav 4. zajímavé zvjesti/zvěsti 5. velmi mnoho zvjedavců/zvědavců 6. být v bezvjedomí/bezvědomí 7. církevní věrouka/vjerouka
Tabulka č. 5 zkoumaný jev psaní vě-/vjeVjem Vjezd Vědecký Zvěsti Zvědavců bezvědomí Věrouka
správné odpovědi v % maturanti 97 100 100 100 98 100 100
kvarty 98 100 100 100 100 100 100
40
9.ročníky 72 96 97 94 90 95 92
Pravopis zaměřený na psaní slabik vě-/vje- nečinil studentům ani žákům zjevné obtíže. Všechny sledované skupiny dokázaly správně analyzovat předponu jednotlivých slov. Zde bychom však chtěli poukázat na podstatné jméno vjem, v němž žáci 9. ročníků výrazně chybovali. Velké množství chyb (28%) bylo zřejmě způsobeno neznalostí tohoto pojmu.
5.1.3 Psaní skupin bě-/bjeStejně jako v předchozím cvičení se i následující úkol opíral o znalost stavby slova. Ve cvičení byly použity tři výrazy, v nichž se setkává předpona ob- s kořenem slova začínajícím na je- (objezd, objem, objetí). Další čtyři pojmy předponu obneobsahovaly. Žáci/studenti opět vybírali ze dvou nabízených možností tu správnou.
1. nový kruhový obězd/objezd 2. objeti/ oběti války 3. objem/ oběm tělesa 4. výborný a chutný oběd/objet 5. pevné otcovo obětí/objetí 6. uběhnul/ubjehnul 20 km 7. čtverec a lichobježník/lichoběžník
Tabulka č. 6 zkoumaný jev psaní bě-/bjeObjezd Oběti Objem Oběd Objetí Uběhnul lichoběžník
správné odpovědi v % maturanti 100 99 100 100 85 100 100
kvarty 98 98 100 100 95 100 100
9.ročníky 94 86 92 98 51 91 94
Jak vyplývá z tabulky č. 6, bylo množství chyb v psaní skupin hlásek bě-/bje jak u žáků, tak i u studentů minimální. U žáků 9. ročníků se však ve dvou sledovaných jevech (oběti x objetí) vyskytlo větší množství chyb, způsobených špatným vyvozením kořenu a předpony slova. Téměř polovina dotazovaných žáků nedokázala rozlišit význam 41
podstatného jména objetí (od slovesa objímat) a volili variantu s bě- (tj. obětí). S tímto úzce souvisí i následné chybování u podstatného jména oběti (např. války). Tato dvě slova buď žáci úplně zaměnili nebo ponechali u obou slov variantu se skupinou hlásek bě-.
5.1.4 Psaní skupin mě/mně Do cvičení zaměřující se na psaní skupin mě/mně jsme zařadili pět výrazů, z nichž čtyři patří mezi frekventovaná a ve výuce často připomínaná slova. Tato čtyři slova byla odvozena od základového slovesa pomnít (zapomněl, vzpomněl, pomněnka a domněnka). Obvykle se tvary těchto slov předkládají žákům k zapamatování. Zařadili jsme zde i slovo tamější, které je poměrně řídké (Frekvenční slovník u něho udává výskyt 18).
1. zapoměl/zapomněl 2. vzpomněl/vzpoměl 3. pomněnka/poměnka 4. tamější/tamnější 5. domněnka/doměnka
Tabulka č. 7 zkoumaný jev psaní -mě/-mně zapomněl vzpomněl pomněnka Tamější domněnka
správné odpovědi v % maturanti 96 79 84 76 86
kvarty 91 88 91 66 99
9.ročníky 70 65 74 66 83
Neznalost tvaru základového slova způsobila potíže v psaní skupin mě/mně téměř ve všech sledovaných slovech. Překvapivé je zjištění, že správnost výrazů vycházející ze stejného základového slova pomnít byla poměrně odlišná. V odvozených výrazech zapomněl, domněnka bylo v celkovém součtu30 menší množství chyb (12, 5%) než ve slovech vzpomněl a
30
Do celkových výsledků zkoumaných dvojic pravopisných jevů byly zahrnuty všechny chyby, které se vyskytly v jednotlivých slovech u všech sledovaných skupin.
42
pomněnka (19,8%). Vzhledem k tomu, kolik pozornosti se věnuje pravopisu těchto slov, pokládáme tento výsledek za nepříliš uspokojivý. Z tabulky č. 7 vyplývá, že přídavné jméno tamější činilo všem sledovaným skupinám výrazné problémy. Téměř jedno sto respondentů (v celkovém součtu všech sledovaných skupin) určilo tento jev chybně. Žáci/studenti se nejspíše domnívali, že slovo tamější je odvozeno od přídavného jména tamní. Přídavné jméno tamější je však odvozeno od příslovce tam s příponou -ější.
5.1.5 Psaní koncové skupiny -mě/-mně Psaní koncové skupiny -mě/-mně jsme ověřovali pomocí šesti příslovcí odvozených od příslušných přídavných jmen. Zde se psaní opírá o vztahy mezi slovem odvozeným a základovým a není odkázáno na paměť. Ve cvičení byla opět možnost výběru ze dvou variant, z nichž žáci/studenti volili tu správnou.
1. rozumně/rozumě 2. tajemně/tajemě 3. skromně/skromě 4. prozatímně/prozatímě 5. ohromě/ohromně 7. soukromě/soukromně
Tabulka č. 8 zkoumaný jev koncová skupina hlásek -mě/-mně Rozumně Tajemně Skromně prozatímně Ohromně soukromě
správné odpovědi v % maturanti 95 98 98 79 95 96
kvarty 100 100 94 81 98 100
9.ročníky 86 96 90 65 83 78
Studenti maturitních ročníků a 4. ročníků víceletých gymnázií ve výše uvedených jevech výrazně nechybovali. Pouze u slova prozatímní byl u obou sledovaných skupin
43
průměrný počet špatných odpovědí 20. Chyby byly způsobeny buď neznalostí výrazu, nebo špatným určením příslušného základového slova. I přesto že toto učivo neřadíme mezi obtížné a není třeba si jej pamětně ukládat, chyboval každý žák 9. třídy alespoň v jednom ze sledovaných jevů.
5.1.6 Pravopis předpon s-/zCvičení zaměřující se na psaní předpon s-/z- obsahovalo patnáct slovních spojení. I zde žáci/studenti vybírali ze dvou nabízených možností tu správnou.
1. sběh/zběh lidí na náměstí 2. zbít/sbít nepřítele 3. zajímavá novinová zpráva/správa 4. zhlédnuté/shlédnuté divadelní představení 5. zlevněné/slevněné zboží 6. smotané/zmotané klubíčko vlny 7. smazaná/zmazaná tabule 8. strávit/ztrávit čas i oběd 9. zmazané/smazané boty od bláta 10. talentové zkoušky/skoušky 11. skončit/zkončit včas 12. zběhnout/sběhnout z vojny 13. stlučená/ztlučená bouda pro psa 14. správa/zpráva města Brna 15. shlédnout/zhlédnout z věže na město
V textu se objevilo sedm slov homofonních (slova různého významu rozlišených jen předponou s-/z-), z nichž bylo pět výrazů použito v obou svých variantách (tj. zběh (zde zběhnout) x sběh, zbít x sbít (zde stlučená), zhlédnout (zde zhlédnuté) x shlédnout, zmazat (zde zmazaná) x smazat (zde smazané), zpráva x správa). Dále jsme do cvičení zařadili několik frekventovaných výrazů, které se řadí mezi tzv. ustálené případy a žáci/studenti by je měli mít pamětně zafixované (skončit, strávit, spravit; zkoušky, zpráva).
44
Výrazy jsou v tabulce č. 9 seřazeny tak, jak byly použity v dotazníku. Tabulka č. 10 obsahuje homofonní varianty výrazů. Na závěr je uvedena tabulka č.11 s výrazy, u nichž je třeba mít jejich grafickou podobu zvládnutou pamětně. Správnost výsledků je uvedena v procentech.
Tabulka č. 9 zkoumaný jev předpona s-/zSběh Zbít Zpráva zhlédnuté Zlevněné Smotané Smazaná Strávit Zmazané Zkoušky Skončit Zběhnout Stlučená Správa shlédnout
správné odpovědi v % maturanti 93 95 100 61 62 99 99 87 93 99 92 88 92 95 78
kvarty 95 99 100 70 64 100 100 92 99 100 86 85 92 97 91
9.ročníky 78 92 92 51 44 96 96 54 83 91 76 72 76 71 56
Z tabulky č.9 můžeme vyčíst, že u všech sledovaných skupin se nejméně chyb objevilo ve výrazech: zbít, zpráva, smotané, smazaná a zkoušky. Zatímco pravopis slov zbít, smotané a smazaná lze odvodit z pravidel o psaní předpony s-/z-, u výrazů zpráva a zkoušky je grafická podoba slov zcela neprůhledná a je třeba si ji zapamatovat. Velké obtíže činil všem sledovaným skupinách výraz zlevněné. Mnozí žáci/studenti odvozovali tento výraz nejspíše od slova sleva.
Tabulka č.10 zkoumaný jev dvojice homofonních slov sběh/zběhnout stlučená/zbít správa/zpráva shlédnout/zhlédnuté smazaná/zmazané
správné odpovědi v % maturanti 93/88 92/95 95/100 78/61 99/93
kvarty 95/85 92/99 97/100 91/70 100/99
9.ročníky 78/72 76/92 71/92 56/51 96/83
Z homofonních variant slov dopadla nejhůře dvojice výrazů shlédnout/zhlédnuté.
45
Sloveso shlédnout (tj. dívat se shora dolů na něco) se vysvětluje ve srovnání se slovesem zhlédnout (zde utvořeno od slovesa zhlédnout odvozené přídavné jméno zhlédnuté), kde se význam slova objasňuje ve smyslu – dívat se na něco. Žáci/studenti buď různý význam dvojic slov obsahující předponou s-/z- neodlišovali nebo oba výrazy zaměňovali (tj. shlédnuté divadelní představení x zhlédnout z věže na město).
Tabulka č. 11 zkoumaný jev s-/z-
správné odpovědi v % maturanti 87 99 92 100 95
Strávit Zkoušky Skončit Zpráva Správa
kvarty 92 100 86 100 97
9.ročníky 54 91 76 92 71
Nejproblematičtějšími jevy se staly výrazy, které se řadí mezi tzv. ustálené případy. I přesto že byla zvolena dosti frekventovaná slova, měli žáci/studenti při jejich psaní značné potíže.
Psaní předpon s-/z- nejlépe zvládli studenti 4. ročníků víceletých gymnázií, kteří získali 91,2% za správné odpovědi. Naopak mezi nejslabší skupinu řadíme žáky 9. ročníků ZŠ, kteří výrazně chybovali v deseti z patnácti výše uvedených jevů. Žáci 9. ročníků získali v celkovém součtu sledovaných jevů pouze 75,2% za správné odpovědi. U psaní předpon s-/z- se žáci/studenti dopouštěli chyb buď na základě odlišné výslovnosti slova, nebo z důvodu neznalosti základního pravidla.
5.1.7 Pravopis velkých písmen Cvičení obsahovalo 20 jevů. Všechny pravopisné jevy byly zapsány velkým tiskacím písmen a žáci/studenti měli u výrazů označit pouze velká písmena. Při výběru jednotlivých pravopisných jevů jsem volila vlastní jména, s nimiž se žáci/studenti setkávají nejen v hodinách českého jazyka, ale i v ostatních vyučovacích předmětech a v běžných situacích. Byly vybrány jevy zaměřující se na jména
46
zeměpisná, jména významných institucí a organizací, jména dokumentů a jména označující významné památné dny. Pravopisná část, prověřující psaní velkých písmen, obsahovala vlastní jména jednoslovná (Posázaví, Ostravsko, Vánoce, Velikonoce, Dušičky), vlastní jména souslovná, kde velké písmeno píšeme zpravidla jen u prvního slova (Organizace spojených národů, Evropská unie, Nový rok, Štědrý den, Zákoník práce) a vlastní jména, kde se obecné jméno stalo součástí sousloví (Nové Město na Moravě, Malá Strana, Mariánské Lázně, Jižní Amerika). Ze zkoumaných jevů tvoří nejpočetnější skupinu vlastní jména zeměpisná a názvy dnů označující svátky. Vlastní jména organizací, institucí a dokumentů jsou zastoupena v menším rozsahu. Naším hlavním úkolem bylo zjistit, jaké typy vlastních jmen jsou nejvíce problematické, a které naopak činí nejmenší obtíže. Pro přehlednější vyhodnocování jsou jednotlivé pravopisné jevy seřazeny do tabulky. Protože jsou však zkoumány tři rozdílné skupiny studentů, mající
ve výsledném
zhodnocení rozdílný počet správných variant u jednotlivých typů vlastních jmen, neřadíme jednotlivé jevy vzestupně ani sestupně, ale ponecháváme je v takovém pořadí, jak byly uspořádány v dotazníku.
V tabulce č. 12 jsou výsledky správných odpovědí jednotlivých typů vlastních jmen zaznamenány v procentech. Každá zkoumaná skupina je zastoupena jedním stem respondentů.
Tabulka č. 12 zkoumaný jev pravopis velkých písmen Nové Město na Moravě Sídliště Míru Malá Strana Mariánské Lázně sídliště Jihlava-Jih Posázaví Ostravsko Jižní Amerika střední Evropa Vánoce a Velikonoce Nový rok/nový rok Štědrý den Advent
správné odpovědi v % maturanti 82 22 79 60 18 69 52 89 79 93 79 77 66
kvarty 78 8 83 56 25 85 72 78 83 100 79 87 57
47
9.ročníky 68 15 61 49 22 71 63 75 85 94 69 69 48
Dušičky Evropská unie Organizace spojených národů Spojené království Velké Británie a Severního Irska Základní škola v Třebíči hotel U Modré hvězdy Zákoník práce
20 46 39 57
37 36 46 66
46 39 21 30
56 57 50
45 77 56
46 46 47
U studentů maturitních ročníků se nejméně chyb objevilo v těchto pravopisných jevech: Vánoce a Velikonoce, Jižní Amerika a Nové Město na Moravě. Studenti 4. ročníků víceletých gymnázií nejlépe určili tyto jevy: Vánoce a Velikonoce, Štědrý den a Posázaví Žáci 9. ročníků ZŠ nejlépe určili tyto jevy: Vánoce a Velikonoce, střední Evropa a Jižní Amerika. Pokud vybereme ze všech tří skupin žáků/studentů nejméně problematické jevy, získáme výčet těchto typů vlastních jmen: Vánoce a Velikonoce, Štědrý den, Jižní Amerika, střední Evropa, Posázaví a Nové Město na Moravě. U všech tří pozorovaných skupin byly nejlépe napsány názvy svátků Vánoce a Velikonoce. I přesto, že je na psaní těchto významných svátečních dnů kladen v hodinách českého jazyka důraz, objevilo se několik variant s malým počátečním písmenem. Mohlo jít o chybu z nepozornosti, ale protože jsou oba svátky velmi frekventované, je dost možné, že se žáci/studenti setkali i se starší variantou tj. vánoce, velikonoce. Název svátku Štědrý den byl pro mnohé rovněž problematický. Ve slově ŠTĚDRÝ se vyskytla varianta s malým š, ač se jedná o název konkrétního dne. Ale byly i případy, kdy studenti mylně, snad vlivem toho, že slovo viděli napsáno chybně, použili ve slově den velké počáteční písmeno. V zeměpisných názvech střední Evropa a Jižní Amerika chybující studenti volili ve většině případů stejné pravidlo (tzn. střední Evropa, jižní Amerika nebo Střední Evropa, Jižní Amerika). U slova Posázaví se často objevovalo malé počáteční písmeno nejspíše z toho důvodu, že žáci/studenti nevěděli, že Posázaví je název regionu a řadili toto slovo ke jménům obecným. V místním názvu Nové Město na Moravě bylo nejvíce chyb ve slově „MĚSTO“. Žáci vycházeli zřejmě z úvahy, že město je slovo obecné a tudíž se bude psát s malým
48
písmenem. Nedokázali si vybavit pravidlo, že u souslovného místního jména se píší s velkým písmenem všechna slova kromě předložek. Studenti maturitních ročníků se dopustili velkého množství chyb u vlastních jmen typu: Sídliště Míru a sídliště Jihlava-Jih, Dušičky, Organizace spojených národů. Studenti 4. ročníků víceletých gymnázií chybovali nejvíce ve vlastních jménech typu: Sídliště Míru a sídliště Jihlava-Jih, Evropská unie, Dušičky. Žáci 9. ročníku ZŠ měli největší nedostatky ve vlastních jménech typu: Sídliště Míru a sídliště Jihlava-Jih, Organizace spojených národů a Spojené království Velké Británie a Severního Irska Jestliže opět ze všech tří skupin vybereme nejproblematičtější jevy, dostaneme výčet těchto vlastní jmen: Sídliště Míru, sídliště Jihlava-Jih, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Organizace spojených národů a Dušičky. Co se týká psaní sídlištních názvů, musíme podotknout, že v tomto případě bylo dost těžké rozhodnout, zda slovo SÍDLIŠTĚ je součástí oficiálního názvu či nikoli. Velkým úskalím byl pro mnohé žáky/studenty název státu Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Skoro u všech dotazovaných, kteří v daném jevu chybovali, se vyskytlo slovo království s velkým počátečním písmenem. V obou názvech organizací Evropská unie a Organizace spojených národů bychom také mohli poukázat na totožné chyby. Ve většině případů byla všechna slova napsána s velkými počátečními písmeny (tzn. Evropská Unie, Organizace Spojených Národů). Nesprávné tvary možná vznikly z důvodu, že většina těchto mezinárodních organizací používá, z hlediska úspornosti, formu zkratek (EU, OSN), ale mohl se zde projevit i vliv angličtiny. Dalším problematickým slovem byl název svátku Dušičky. I když je v Pravidlech českého pravopisu zařazen ke slovům s velkým počátečním písmenem, nepatří k tak frekventovaným názvům svítků jako např. Vánoce a žáci/studenti v něm pravděpodobně z tohoto důvodu chybovali. Z pravopisných znalostí žáků/studentů v oblasti zahrnující psaní velkých jmen, bychom mohli vyvodit následující závěry. Nejméně chyb se objevilo v psaní jednoslovných názvů označující frekventované svátky. U vlastních jmen souslovných, v nichž je velké písmeno pouze u prvního slova se chyby vyskytovaly mnohem častěji. Zde se jednalo především o jména mezinárodních a světových organizací. Ve víceslovných názvech vlastních jmen se chyby objevovaly u těch slov, které se běžně vyskytují jako tzv. slova obecná. 49
Chybné psaní velkých písmen však nemusí být způsobeno neznalostí pravidel, ale může být ovlivněno i tím, že jsou žáci/studenti dennodenně vystavováni vnímání textů, jejichž způsob psaní velkých písmen je v rozporu se současnými pravopisnými zásadami.
Psaní
velkých
písmen
je,
obzvláště
z nejrozporuplnějších oblastí. I sám profesor Karel
v českém
jazyce,
jedna
Hausenblase prohlásil: „Věru,
neznám žádný národ na světě, který by dělal, promiňte mi ten výraz, vědu z velkých písmen jako my Češi.“31 I přesto, že nová Pravidla z roku 1993 přinesla jisté úpravy, které měly psaní velkých písmen zjednodušit, stále zde nacházíme velké množství nejasností. Někdy není vůbec jednoduché aplikovat obecná pravidla o psaní velkých písmen, a v některých případech bývá často problém rozhodnout o způsobu psaní bez věcných znalostí tj. zda je daný název oficiální nebo popisný.
31
HAUSENBLAS, K. O kulturu řeči. Naše řeč , 1991, roč. 74, s 122.
50
5.2
Vyhodnocení pravopisu mluvnického
Pravopis tvaroslovný
5.2.1 Pravopis podstatných jmen Ve cvičení řešící problematiku psaní i/y v koncovkách podstatných jmen byly žákům/studentům nabídnuty vždy dva tvary slova, z nichž měli vybrat ten správný. Text se skládal z patnácti vět jednoduchých, které na sebe nenavazovaly a které obsahovaly celkem dvacet čtyři sledovaných výrazů. Ve cvičení převládala podstatná jména rodu mužského životného vzoru pán (7x). Zastoupena byla i podstatná jména vzoru muž (3x) a jména rodu mužského neživotného vzoru hrad (4x) a stroj (2x). Z podstatných jmen rodu ženského se ve cvičení vyskytovala slova patřící ke vzorům žena (4x) a kost (4x). Jména středního rodu nebyla v textu zastoupena. Jednotlivé výrazy jsou ve svém kmeni zakončeny na obojetnou souhlásku. Výjimku tvoří slovo tácy, které je v kmeni zakončeno na souhlásku měkkou, ale přebírá skloňování podle vzoru hrad. Nejčastěji byla slova ve svém kmeni zakončena na obojetné souhlásky l (7), v (6) a z (5), ale vyskytlo se i zakončení na p (2), m (1) a b (1). V jednom případě byla zkoumána koncovka 7. pádu množného čísla rodu ženského -ami.
Nejprve však uvádíme výše zmiňovaný text.
1. Brambory byly v pytli/pytly. 2. Povídali si i s knězi/knězy. 3. Prodali mnoho druhů obuvy/obuvi. 4. Na stolech byly stříbrné tácy/táci. 5. Zajíci si hráli v jeteli/jetely. 6. Setkali jsme se i s Francouzi/Francouzy a Italy/Itali. 7. Obdivovali jsme klece s orly/orli a supy/supi.
51
8. Byli jsme v Čáslavi/Čáslavy a Přibyslavi/Přibyslavy. 9. Zítra pojedeme do Bratislavy/Bratislavi a Ostravy/Ostravi. 10. Koruna byla posázena perlami/perlamy a drahokami/drahokamy.
11. Draví ptáci jsou orli/orly a jestřábi/jestřáby. 12. Viděli jsme i ruské stepi/stepy. 13. Setkali jsem se i s vítězi/vítězy. 14. Žižkovy oddíly/oddíli se řídily rozkazy/rozkazi. 15. V ZOO jsme viděli plazi/plazy, lvi/lvy a gorily/gorili.
Pro přehlednost jsou výrazy rozděleny do tabulek č. 13 – 18 podle vzorů.
Tabulka č. 13 zkoumaný jev podstatná jména vzoru pán Italy orly supy orli jestřábi plazy lvy
správné odpovědi v % maturanti 98 96 95 100 97 89 94
kvarty 92 95 97 100 100 87 95
9.ročníky 72 80 85 82 78 70 79
Nejproblematičtějším slovem vzoru pán byl výraz plazy. Žáci/studenti zřejmě slovo přiřadili ke správnému vzoru, ale už si jej nedosadili do příslušného pádu.
Tabulka č. 14 zkoumaný jev podstatná jména vzoru muž knězi Francouzi vítězi
správné odpovědi v % maturanti 88 89 94
kvarty 95 83 94
9.ročníky 78 83 87
U vzoru muž bychom mohli za nejobtížnější výrazy považovat slova Francouzi a knězi. Oba výrazy byly použity ve větách v 7. pádě. U těchto slov došlo ve většině případů k nesprávnému určení příslušného vzoru nejspíše vlivem obecné češtiny.
52
Tabulka č. 15 zkoumaný jev podstatná jména vzoru hrad tácy drahokamy oddíly rozkazy
správné odpovědi v % maturanti 91 93 98 98
kvarty 50 93 100 95
9.ročníky 65 68 89 92
Pravopis slov patřící ke vzoru hrad byl nejproblematičtější u slov tácy a drahokamy. Chyba ve slově drahokamy v koncovce 7. pádu čísla množného vznikla nejspíše záměnou rodu, resp. špatným vydělením koncovky (-ami místo -y). U slova tácy je problematika jiná. Zde je kořen slova zakončen na pravopisně měkkou samohlásku -c, což pro mnohé žáky/studenty bylo jistě matoucí. U slov tohoto typu se však tvary množného čísla řídí vzorem hrad.
Tabulka č. 16. zkoumaný jev podstatná jména vzoru stroj pytli jeteli
správné odpovědi v % maturanti 97 80
kvarty 97 97
9.ročníky 78 87
Ve slovech jeteli a pytli byla chyba způsobena nesprávným přiřazením ke vzoru. Tyto chyby jsou způsobovány především vlivem dialektu nebo obecné češtiny, a proto dochází ke špatnému napsání koncovky.
Tabulka č. 17 zkoumaný jev podstatná jména vzoru žena Bratislavy Ostravy perlami gorily
správné odpovědi v % maturanti 97 98 96 100
kvarty 97 94 99 95
9.ročníky 84 89 75 90
U podstatných jmen rodu ženského vzoru žena se objevilo nejméně chyb ze všech sledovaných vzorů. Z tabulky č. 17 ale přesto jasně vyplývá, že žáci 9. ročníků měli značné potíže se zakončením podstatného jména perlami. Koncovka 7. pádu množného čísla -ami je u ženského rodu vždy měkká (stejně jako -emi, -mi).
53
Tabulka č. 18 zkoumaný jev podstatná jména vzoru kost Obuvi Čáslavi Přibyslavi Stepi
správné odpovědi v % maturanti 88 89 87 85
kvarty 98 94 92 87
9.ročníky 78 71 69 66
U podstatných jmen rodu ženského jsme zaznamenali u všech sledovaných skupin největší množství chyb u výrazů řadících se ke vzoru kost. Tyto chyby jsou pravděpodobně způsobeny zařazením k nesprávnému vzoru. Z tabulek č. 13 – 18 jasně vyplývá, že nejčastěji chybovali v koncovém zakončení podstatných jmen žáci 9. ročníků základních škol. V porovnání s ostatními dvěma skupinami, které chybovaly v průměru u 8% sledovaných jevů, bylo u žáků 9. ročníků špatně zodpovězeno 21% výrazů. Žáci/studenti se dopouštěli chyb při nesprávném přiřazení slov ke vzorům buď z nepozornosti, nebo vlivem dialektu a obecné češtiny. V jiných případech nebyl problém při určování vzorů, ale ve špatném zařazení slova k příslušnému pádu. U všech tří sledovaných skupin vidíme největší slabinu v koncovkách podstatných jmen ženského rodu u vzoru kost.
5.2.2 Přídavná jména přivlastňovací versus koncovka -ovi u podstatných jmen rodu mužského životného V tomto cvičení jsme se chtěli přesvědčit, do jaké míry žáci/studenti dokážou rozlišit tvary podstatného a přídavného jména. Ve cvičení se vyskytlo sedm slovních spojení. V pěti případech šlo o spojení přídavného jména se jménem podstatným. Zbylé dva výrazy obsahovaly vazbu podstatného jména rodu mužského životného s jiným podstatným jménem ve 3. a 6. pádě.
1. tatínkovy/ tatínkovi sestry 2. sousedovi/sousedovy králíci 54
3. Nerudovi/Nerudovy Malostranské povídky 4. knížka o Nerudovi/Nerudovy 5. bratrovy/bratrovi noví přátelé 6. dopis tatínkovy/tatínkovi 7. Mánesovi/Mánesovy obrazy
Přídavná jména přivlastňovací a podstatná jména jsou rozdělena do tabulek č. 19 a č. 20. Správné výsledky jsou uvedeny v procentech.
Tabulka č. 19 zkoumaný jev koncovky přídavných jmen přivlastňovacích tatínkovy sousedovi Nerudovy bratrovi Mánesovy
správné odpovědi v % maturanti 98 99 99 99 99
kvarty 100 98 98 100 100
9.ročníky 91 88 91 91 92
Tabulka č. 20 zkoumaný jev koncovka -ovi u podstatných jmen rodu mužského Nerudovi tatínkovi
správné odpovědi v % maturanti 100 97
kvarty 96 94
9.ročníky 76 77
Rozeznat a správně určit zakončení podstatných jmen a přídavných jmen přivlastňovacích nečinilo studentům 4. ročníků víceletých gymnázií a studentům maturitních ročníků větší problémy. Jak je patrno z tabulek č. 19 a č. 20 byly jednotlivé jevy zvládnuty téměř na sto procent. Naopak žákům 9. ročníků ZŠ působí pravopis přídavných jmen přivlastňovacích potíže a často v jevu chybují. U tvarů tatínkovy/tatínkovi a Nerudovy/Nerudovi způsobilo chybu nesprávné určení slovního druhu a interference s tvarem podstatného jména.
55
5.2.3 Psaní mě/mně v tvarech zájmena já I cvičení řešící problematiku správného určení tvaru zájmena já v různých pádech bylo koncipováno tak, aby žáci/studenti vybírali ze dvou možností tu správnou. Jednotlivé tvary zájmena já byly použity v šesti krátkých větách.
Cvičení uvádíme v podobě, v jaké bylo uvedeno v dotazníku.
1. Podej mně/mě tužku. 2. O mě/mně se neboj. 3. Nezlob se na mě/mně. 4. O mně/mě se vůbec nebavte. 5. Víš, kolik je mně/mě let? 6. Beze mně/mě tam nechoď!
Jednotlivé jevy jsou seřazeny do tabulky č. 21 a správné výsledky jsou uvedeny v procentech.
Tabulka č. 21 zkoumaný jev tvary zájmena JÁ mně (3.p) mě (4.p) mě (4.p) mně (6.p) mně (3.p) mě (2.p)
správné odpovědi v % maturanti 91 78 96 88 88 92
kvarty 89 61 95 97 92 89
9.ročníky 69 67 85 73 78 81
Největší problém při správném určení tvaru zájmena já se objevil u všech zkoumaných skupin v druhé větě. Zájmeno já zde bylo užito ve 4. pádu. K chybnému určení tvaru vedla nejspíše spojka o, která se zpravidla pojí se 6. pádem. Žáci/studenti postupovali při určování tvaru zájmena já automaticky , aniž by si příslušný pád ověřili. I přesto že pro určování správného tvaru zájmena já platí jistá pravila, u části chybujících jsme zaznamenali buď jeho neznalost, nebo záměnu pádů (tj. tvary 2. a 4. pádu byly užity pro pád 3. a 6. a naopak).
56
Z celkového přehledu je zřetelně vidět, že se s tímto cvičením nejobtížněji vypořádali žáci 9. ročníků ZŠ. Velké množství chyb bylo způsobeno buď neznalostí příslušného pravidla, nebo neschopností určit správně pád.
Pravopis skladební
5.2.4 Shoda přísudku s podmětem Do textu zaměřující se na shodu přísudku s podmětem jsme zařadili patnáct sloves, která byly užita v krátkých větách. Žáci/studenti měli vybrat ze dvou příčestí minulých správný tvar. Jednotlivé věty neměly návaznost, podmět v nich byl proto vyjádřený. Ve čtrnácti případech se jednalo o podmět vyjádřený podstatným jménem, v jednom číslovkou. V rodě mužském životném byly čtyři podměty, v neživotném dva podměty a rodě ženském také dva podměty. Ve dvou větách byl pak užit i podmět několikanásobný. Ve cvičení se objevila i podstatná jména, která kolísají buď v rodě (1), nebo mají koncovky neživotné, ale shodu jako životná podstatná jména (4).
Nejprve uvádíme příslušný text.
1. Rodiče dnes odjeli/odjely na dovolenou. 2. Lidičky se stačili/tlačily v autobuse. 3. Koně vesele běhali/běhali po louce. 4. Desítky lidí pobíhali/pobíhaly zmateně po náměstí. 5. Žákyně a žáci zpívali/zpívaly na vánoční besídce. 6. Na poli stáli/stály tři velcí strašáci. 7. Papíroví draci létali/létaly velmi vysoko. 8. Na tábor jely/jeli všechny děti z našeho domu. 9. Z auta vystoupili/vystoupily dvě ženy. 10. Krávy, kozy a ovce se pásli/pásly na louce za potokem. 11. Na návštěvu přišli/přišly manželé Horákovi. 12. Přišla obleva a sněhuláci roztáli/roztály. 13. Dřevěné houpací koně stáli/stály za výlohou. 57
14. Malé rybičky plavali/plavaly ve vodě. 15. Za domem na louce plápolali/plápolaly ohně.
Příčestí minulá jsou rozdělena do tabulek č. 22 – 27 podle druhu podmětu, se kterým tvoří základní skladební dvojici. Tabulka č. 22 zkoumaný jev podmět v mužském rodě životném stáli létali roztáli přišli
správné odpovědi v % maturanti 89 87 95 100
kvarty 97 91 96 100
9.ročníky 81 89 87 90
Shodu přísudku s podmětem mužským životným bychom mohli zařadit mezi méně problematické jevy, ale i přesto se mnozí žáci a studenti dopouštěli chyb. Chyby v jednotlivých příčestí se pohybovaly u maturitních ročníků od 0 – 13, u studentů 4. ročníků víceletých gymnázií od 0 – 9 a u žáků 9. ročníků základních škol od 10 – 19 . Jednotlivé chyby byly nejspíše způsobeny tím, že se ve třech případech vyskytly na pozici podmětu výrazy, které reálně životné nejsou (strašáci, sněhuláci, draci), ale jako životné je určujeme podle koncovek.
Tabulka č. 23 zkoumaný jev podmět v rodě mužském neživotném plápolaly
správné odpovědi v % maturanti 97
kvarty 96
9.ročníky 83
Do cvičení jsme zařadili i podmět rodu mužského neživotného. Ač se jednalo o podstatné jméno, u něhož byl jednoznačný jeho vzor i rodová příslušnost (ohně), řada žáků 9. ročníků i přesto v koncovce příčestí minulého volila variantu s -i. Podstatné jméno ohně řadíme k měkkému vzoru a to možná vedlo ke špatnému vyvození koncovky.
58
Tabulka č. 24 zkoumaný jev podmět v rodě ženském vystoupily plavaly
správné odpovědi v % maturanti 100 97
kvarty 96 100
9.ročníky 90 87
Další skupinu tvoří shoda přísudku s podstatným jménem ženského rodu. U studentů 4. ročníků víceletých gymnázií a studentů maturitních ročníků se chyby objevovaly jen zřídka a byly způsobeny ne z neznalosti, ale pravděpodobně z nepozornosti. Žáci 9. ročníků však chybovali častěji, i přesto že byly zvoleny jednoduché podměty (ženy a rybičky). Protože však bylo toto cvičení zařazeno až na úplný závěr dotazníku, mohly být chyby způsobeny i únavou.
Tabulka č. 25 zkoumaný jev několikanásobný podmět
správné odpovědi v % maturanti 99 94
zpívali pásly
kvarty 91 98
9.ročníky 89 83
Podmět několikanásobný rovněž neskýtal žádné záludnosti. Byly užity dva typy několikanásobných podmětů, z nichž jeden obsahoval jména v témže rodě (krávy, ovce a kozy). V druhém případě byly užity ve funkci podmětu dva rozdílné rody – ženský a mužský životný – (žákyně a žáci). Studenti v dané problematice příliš nechybovali, ale u žáků 9. ročníků se objevily nedostatky ve znalostech příslušných pravidel.
Tabulka č. 26 zkoumaný jev podmět kolísající v životnosti a neživotnosti odjeli tlačili běhali stály
správné odpovědi v % maturanti 100 58 78 63
kvarty 98 48 89 60
9.ročníky 85 50 59 39
Mezi nejproblematičtější skupinu jevů, které text obsahoval, patřila slova mající v 1. pádě čísla množného koncovky jako jména neživotná, avšak shodu jako jména
59
životná. Z tabulky č. 26 vyplývá, že všechny sledované skupiny nejméně chybovali při určování koncovky příčestí minulého ve shodě s podmětem rodiče. U podstatných jmen (lidičky a koně) žáky/studenty nejspíše spletly koncovky a shodu v příčestí tomu podřídili. V případě „dřevěných koní“ volila řada žáků i studentů v koncovce příčestí -i. Chyba mohla být způsobena aplikací stejného pravidla jako u podstatných jmen typu: strašáci, sněhuláci, draci.
Tabulka č. 27 zkoumaný jev - podmět vyjádřený číslovkou, - podmět kolísající v rodě pobíhaly jely
správné odpovědi v % maturanti 86 93
kvarty 89 92
9.ročníky 79 71
Značné úskalí způsobil i podmět vyjádřený číslovkou spojenou se 2. pádem množného čísla podstatného jména rodu mužského životného (desítky lidí). Mnozí žáci/studenti se rozhodovali automaticky a nesprávně určili podmět (lidé), což vedlo i chybnému určení příčestí. U žáků 9. ročníků činil výraznou obtíž i podmět, který kolísal v rodě. Vybrali jsme frekventované podstatné jméno dítě, které řadíme v jednotném čísle k rodu střednímu, avšak v množném čísle je rodu ženského. Přestože se na tuto problematiku upozorňuje již na 1. stupni, vyskytlo se velké množství chyb způsobené neznalostí příslušného pravidla.
Shodu přísudku s podmětem řadíme mezi pravopisně obtížné jevy. U všech zkoumaných skupin se shodně objevovalo větší množství chyb v koncovkách příčestí minulého ve shodě buď s podmětem, který kolísal v rodě, nebo s podmětem, který měl koncovky neživotné, ale shodu jako životná podstatná jména.
60
5.2.5 Interpunkce ve větě jednoduché a souvětí V další části pravopisných cvičení byl žákům/studentům předložen text z příručky Český jazyk – Příprava k přijímacím zkouškám na střední školy jehož autorkou je Jana Eislerová (2003). Z celého textu byla odstraněna interpunkce a úkolem bylo tuto chybějící interpunkci doplnit.
Ukázku uvádíme v originálním podání.
Opice a lidooopi První savci, kteří se vyvinuli z plazích předků, byli hmyzožraví pozemní živočichové. Jedna z jejich větví se záhy přizpůsobila životu v korunách stromů, a z ní pak vznikly opice, lidoopi a jejich další příbuzní, mezi něž patří malé hmyzožravé tany, podivní nártouni, ale také člověk. Tito živočichové jsou nejvýše vyvinutí, proto je nazýváme primáti. Mají velký, složitě stavěný mozek a bystré smysly. Oči mají umístěné na přední straně hlavy, což jim umožňuje dokonalé prostorové vidění. Během vývoje se primáti přizpůsobili životu v nejrůznějších podmínkách, ale většina druhů obývá lesa a jsou uzpůsobeni k pobytu na stromech. Vyšší primáti obvykle žijí v rodinných skupinách hájících si území, které je schopné je uživit. Zde se společně toulají po zemi i ve větvích stromů, sbírají potravu a vychovávají mláďata, která se drží uvnitř skupiny. Rodinná pospolitost hraje u všech primátů významnou roli.
Z hlediska obsahového spojuje celý text jednotné téma nastiňující fylogenezi opic a lidoopů. Jednotlivé věty na sebe plynule navazují a mají popisný charakter. Po stránce syntaktické text obsahuje dvě věty jednoduché a sedm souvětí. Vyskytují se zde souvětí jednoduchá, ale i souvětí složitá. Z rozboru jednotlivých souvětí zjistíme, že jedno souvětí je parataktické a ostatní souvětí jsou spojena hypotakticky. Z vět vedlejších jsou v ukázce zastoupeny pouze věty vedlejší přívlastkové. Mezi spojovacími výrazy se nejhojněji vyskytovala spojka a a vztažné zájmeno který v příslušných pádech. Dále se v textu setkáváme se spojkami ale, i, proto a vztažným zájmenem což. V prvotní fázi jsme se zaměřili pouze na tu část interpunkce, která byla z vět odstraněna, nikoli na interpunkci vloženou žáky/studenty navíc.
61
Protože jsou v textu použity nejen věty jednoduché, ale i souvětí skládající se z většího množství vět, jsou jednotlivé věty vyhodnocovány dle jejich celkové správnosti, tzn. v kolika případech se podařilo větu napsat zcela bezchybně. Výsledky jsou zaneseny do tabulky a zaznamenány v procentech. Pouze následující věta „Jedna z jejich větví se záhy přizpůsobila životu v korunách stromů, a z ní pak vznikly opice, lidoopi a jejich další příbuzní, mezi něž patří malé hmyzožravé tany, podivní nártouni, ale také člověk.“ nebude pro svoji složitou skladební konstrukci do celkového vyhodnocení v tabulce zařazena, ale bude rozebrána samostatně. Pro větší přehlednost bude správné doplnění interpunkce souvětí zaznačeno do tabulky a uvedeno v procentech. Další část rozboru se bude zabývat interpunkcí, která byla ve větách užita navíc. Zaměřili jsme se pouze na jevy, před nimiž byla interpunkce umístěna špatně u všech tří sledovaných skupin. ¨ Rozbor vět z hlediska interpunkce
Tabulka č. 28 zkoumaný jev -interpunkceV1 V3 V4 V5 V6 V7 V8 V9
správné odpovědi v % maturanti 91 100 58 99 99 96 76 99
kvarty 90 100 52 97 93 97 66 100
9.ročníky 60 95 35 98 98 90 52 90
V1 První savci, kteří se vyvinuli z plazích předků, byli hmyzožraví pozemní živočichové. V3 Tito živočichové jsou nejvýše vyvinutí, proto je nazýváme primáti. V4 Mají velký, složitě stavěný mozek a bystré smysly. V5 Oči mají umístěné na přední straně hlavy, což jim umožňuje dokonalé prostorové vidění. V6 Během vývoje se primáti přizpůsobili životu v nejrůznějších podmínkách, ale většina druhů obývá lesa a jsou uzpůsobeni k pobytu na stromech.
62
V7 Vyšší primáti obvykle žijí v rodinných skupinách hájících si území, které je schopné je uživit. V8 Zde se společně toulají po zemi i ve větvích stromů, sbírají potravu a vychovávají mláďata, která se drží uvnitř skupiny. V9 Rodinná pospolitost hraje u všech primátů významnou roli.
U všech tří zkoumaných skupin nečinily věty V3, V5, V6, V7 a V9 žádné větší obtíže. Jedná se o sdělení, která nebyla příliš náročná svoji konstrukční výstavbou. Věty V3, V5, V6 a V7 jsou souvětí jednoduchá a obsahují frekventované spojovací výrazy proto, což, ale a které, před kterými se píše čárka. V těchto větách byla více než devadesátiprocentní úspěšnost v doplňování příslušné interpunkce. Jednoduchá věta V9 byla zvládnuta všemi sledovanými skupinami rovněž bez výrazných problémů. Velmi obtížné pak pro žáky/studenty byly věty V4 a V8. V jednoduché větě V4 řada studentů neoddělila několikanásobný přívlastek, který tu tvoří souřadné spojení dvou výrazů velký a složitě stavěný. V tomto případě studenti chybovali nejspíše díky neznalosti či neuvědomění si tohoto pravidla. Souvětí V8 obsahuje tři věty hlavní v poměru slučovacím a jednu větu vedlejší přívlastkovou uvozenou vztažným zájmenem která. V tomto souřadném souvětí žáci/studenti zapomínali oddělit dvě věty hlavní v poměru slučovacím, mezi nimiž se nevyskytuje žádná spojka. Doplnění interpunkce ve větě vedlejší přívlastkové, uvozené vztažným zájmenem která, bylo zvládnuto všemi sledovanými skupinami bez výrazných obtíží.
Složité souvětí V2 Jedna z jejich větví se záhy přizpůsobila životu v korunách stromů, a z ní pak vznikly opice, lidoopi a jejich další příbuzní, mezi něž patří malé hmyzožravé tany, podivní nártouni, ale také člověk.
Toto souvětí pro složitost svojí konstrukce nebylo správně vyřešeno ani v jednom z tří set možných případů.
63
Souvětí se skládá ze dvou vět hlavních, mezi nimiž je poměr důsledkový, a jedné věty vedlejší přívlastkové. V souvětí byl zastoupen na dvou místech i několikanásobný podmět.
Tabulka č. 29 zkoumaný jev V2 interpunkce čárka před a opice, lidoopi , mezi něž tany, podivní nártouni čárka před ale
správné odpovědi v % maturanti 24 54 66 82 88
kvarty 20 67 81 89 84
9.ročníky 24 48 66 64 79
V souvětí byl nejvíce matoucí složený spojovací výraz a z ní pak, který spojoval dvě věty hlavní. Chyby se žáci/studenti dopustili špatným vyvozením poměru mezi hlavními větami. Domnívali se, že mezi hlavními větami, které jsou od sebe odděleny spojkou a, je poměr slučovací. Nutno dodat, že čárka se před spojkou a objevila jen v několika málo případech. Dalším problematickým jevem tohoto souvětí byl spojovací výraz mezi něž. Ačkoli nám zde uvozuje větu vedlejší přívlastkovou, nedokázali mnozí respondenti tento spojovací výraz určit a oddělit. Náročnost souvětí se projevila i po obsahové stránce. V souvětí se vyskytuje několik názvů méně známých živočišných druhů na místě několikanásobného podmětu. To zapříčinilo špatnou orientaci v textu a nesprávné dosazení čárek i v podmětu několikanásobném.
Věta vedlejší přívlastková
V celém článku se vyskytují čtyři věty vedlejší přívlastkové. V tabulce je zaznamenáno správné umístění interpunkce, která stojí před větou vedlejší přívlastkovou. Výsledky jsou uvedeny v procentech.
64
Tabulka č. 30 zkoumaný jev interpunkce uvozující větu vedlejší přívlastkovou kteří (V1) mezi něž (V2) které (V7) která (V8)
správné odpovědi v % maturanti 100 66 96 92
kvarty 95 81 97 99
9.ročníky 88 66 90 86
Bez velkých obtíží oddělovali žáci/studenti věty vedlejší přívlastkové, které byly ke svým větám řídícím připojeny vztažným zájmenem který. Pokud byl však spojovací výraz uvozující větu vedlejší přívlastkovou obměněn, v řadě případů před větu vedlejší interpunkce vložena nebyla.
Interpunkce vložená do textu navíc
Vzhledem k náročnosti a komplikovanosti některých vět v článku Opice a lidoopi, byla respondenty do textu umístěna interpunkce navíc. Studenti maturitních ročníků obohatili text o osm čárek. Studenti 4. ročníků víceletých gymnázií chybovali ve špatném položení interpunkce celkem devětkrát. U žáků 9. ročníků dosáhlo chybné umístění interpunkce počtu třicet tři. Jestliže sečteme všechny čárky u všech tří skupin, které se v textu vyskytovat vůbec neměli, dosáhneme počtu sto třicet osm. Podotýkáme, že z tohoto počtu, bylo celých devadesát šest umístěno navíc žáky 9. ročníků.
Nejčastěji byly čárky kladeny ve větách V1, V6 a V8 na následujících místech:
Tabulka č. 31 zkoumaný jev čárka před výrazem pozemní a i
POČET - interpunkce vložená navíc maturanti kvarty 9.ročníky 6 1 14 9 4 11 7 6 9
V souvětí V1 šlo o umístění čárky před přídavné jméno pozemní, které mohlo budit dojem několikanásobného přívlastku.
První savci, kteří se vyvinuli z plazích předků, byli hmyzožraví, pozemní živočichové. 65
V souvětí V6 byla interpunkce vkládána před spojku a. Chybu způsobilo nejspíše špatné určení poměrů mezi hlavními větami.
Během vývoje se primáti přizpůsobili životu v nejrůznějších podmínkách, ale většina druhů obývá les, a jsou uzpůsobeni k pobytu na stromech.
Nejzajímavěji se nám jeví doplnění interpunkce ve větě V8 před spojkou i. Domnívali se snad respondenti, že se jedná o několikanásobný větný člen v poměru jiném než slučovacím?
Zde se společně toulají po zemi, i ve větvích stromů, sbírají potravu a vychovávají mláďata, která se drží uvnitř skupiny.
Nejvíce chybných čárek se objevilo před spojkou a (ve větě V6) spojující dvě věty hlavní v poměru slučovacím. Žákům/studentům činí taktéž velkou potíž rozpoznat přívlastek postupně rozvíjející od přívlastku několikanásobného. Také čárky navíc (v celkovém součtu 138) nám ukazují, že žáci/studenti často kladou čárky intuitivně a v mnohých případech stojí před větnými celky bezradně.
66
ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo zjistit, jaké jsou pravopisné znalosti nejen žáků/studentů končící povinnou školní docházku, ale i studentů maturitních ročníků. Průzkum jsme provedli u žáků 9. ročníků ZŠ a u studentů 4. ročníků víceletých gymnázií v posledních týdnech školního roku 2006/2007. U studentů maturitních ročníků byl výzkum uskutečněn v listopadu a prosinci 2007. K prověření pravopisných dovedností respondentů byl sestaven dotazník obsahující jevy pravopisu lexikálního, morfologického a syntaktického. Abychom se vyhnuli stereotypnosti, byly jednotlivé typy cvičení koncipovány různě jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové.V dotazníku byl nejvíce zastoupen typ cvičení, v němž žáci/studenti vybírali ze dvou možných variant tu správnou. Ale objevily se zde i typy úloh doplňovacích a tzv. korektura textu.Výše zmiňované formy pravopisných cvičení byly zvoleny záměrně, aby se žáci/studenti zaměřili pouze na určitý typ pravopisného jevu, a aby se eliminovalo i množství chyb a následných omylů. Při vyplňování dotazníku jsme požádali učitele českého jazyka, aby u jednotlivých žáků/studentů32 uvedli pololetní známku z jazyka českého. Ve většině případů odpovídala známka 1 – 2 dobrým pravopisným znalostem. Známka 4 byla vždy provázena velkým množstvím chyb. Přestože dotazník neobsahoval obtížné pravopisné jevy, žáci/studenti chybovali ve
všech
jeho
složkách
(morfologické,
lexikální
a
syntaktické).
Nejméně
problematickou oblastí se stal pro žáky/studenty pravopis morfologický. Největší obtíže se však objevily u všech sledovaných skupin při psaní tvarů osobního zájmena já. Oblast pravopisu lexikálního byla v dotazníku zastoupena nejvíce. Velké množství chyb v této pravopisné oblasti jsme zaznamenali (u všech sledovaných skupin) při psaní velkých počátečních písmen. Značné úskalí skýtal jak žákům, tak i studentům pravopis skladební. Časté chyby se vyskytovaly nejen při určování -i/-y v koncovkách příčestí minulého, ale i při doplňování interpunkce. Chyby ve shodě přísudku s podmětem byly způsobeny především nesprávným určením příslušných podmětů. V textu zaměřeném na doplňování čárek ve větě jednoduché a souvětí byly rozmanité chyby, mnohé s vysokou frekvencí, způsobeny špatným určením poměrů mezi jednotlivými větami. Také z množství čárek (celkem 138) vložených do textu navíc jsme se mohli přesvědčit, že žáci/studenti kladou interpunkci z velké části intuitivně.
67
Nejen neznalost pravopisných zásad mohla mít negativní vliv na výsledky. Špatné výsledky mohly být zapříčiněny tím, že žáci/studenti vyplňovali dotazník anonymně. Rovněž rozsah a velké množství různorodých cvičení v dotazníku mohlo činit žákům 9. ročníků a studentům 4. ročníků gymnázií v závěru problémy s koncentrací a mohli chybovat i tam, kde by při jiné délce textu chybu neudělali. Překvapivé je však zjištění, že i přesto se nejlépe umístili (v součtu věch správných odpovědí tj. 87,4%) studenti 4. ročníků víceletých gymnázií. Předpokládali jsme nejlepší výsledky u studentů maturitních ročníků, ale někteří z nich předvedli odstrašující výkony (až 60 chyb ze 148 sledovaných jevů). Nejhorší výsledky měli žáci 9. ročníků základních škol, kteří chybovali (v celkovém součtu) u 24,4% sledovaných jevů. U žáků základních škol můžeme předpokládat, že se (snad) jejich pravopisné nedostatky odstraní na středních školách nebo na středních odborných učilištích, ale u většiny maturantů však žádná další možnost není. Uvědomujeme si, že pravopisná stránka jazyka patřila a patří k těm nejobtížnějším. Naučit se správně ovládat český pravopis není záležitostí několika hodin nebo dní. Je to proces dlouhodobý a záleží na každém z nás kolik času, úsilí a vytrvalosti dokáže „jednomu z nosných pilířů našeho mateřského jazyka“ obětovat.
32
Studenti maturitních ročníků známku z jazyka českého neuváděli.
68
RESUMÉ Diplomová práce se zabývá srovnáním pravopisných znalostí žáků 9. ročníků ZŠ, studentů 4. ročníků víceletých gymnázií a studentů maturitních ročníků. Celá práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část práce obsahuje kapitoly zaměřující se na vývoj pravopisu a pravopisné změny, které byly uskutečněny v roce 1993. V této části práci se pojednává i o rozdělení pravopisných jevů. V praktické části byly ověřeny, vyhodnoceny a srovnány znalosti pravopisu lexikálního, morfologického a syntaktického všech sledovaných skupin.
SUMMARY This diploma thesis deals with comparing of the knowledge of the orthographical curriculum of 9th grade basic schools pupils and the pupils of 4th grades of multisessioned grammar schools and the students of 4th grades grammar school. The whole thesis is divided into two parts. The first part informs about development of the orthography and the consequential changes of the orthography in 1993. In this part of diploma thesis makes reference to partition orthography. In the second part of the thesis the knowledge of the orthographical curriculum was validated, evaluated and compared.
69
POUŽITÁ LITERATURA BRABCOVÁ, R. a kol. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990. 183 s. ISBN 80-04-24251-0. BENEŠOVÁ, L. a kol. Na co se často ptáte – Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett, 2006. 135 s. ISBN 80-8690-6760. ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 2000. 407 s. ISBN 807185866-59-9. ČECHOVÁ, M.; STYBLÍK, V. Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1998. 264 s. ISBN 80-85937-47-6. ČECHOVÁ, M.; STYBLÍK, V. Didaktika češtiny. Praha: SPN, 1989. 251 s. ISBN 80-04-22439-3. DOLEJŠÍ, P. Základní pravopisné jevy a pravopisná pravidla s podrobným výkladem
českého
pravopisu.
Pelhřimov:
Pavel
Dolejší,
vydavatelství
a
nakladatelství, 2005. 163 s. ISBN 80-86480-69-0. DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDÁŠKOVÁ, K.; STYBLÍK, V.
Metodická příručka
k učebnici Český jazyk pro 3. ročník základní školy. Praha: SPN, 1998. 78 s. ISBN 80-7235-042-0. DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDÁŠKOVÁ, K.; STYBLÍK, V. Metodická příručka k učebnici Český jazyk pro 4. ročník základní školy. Praha: SPN, 1998. 87 s. ISBN 80-7235-051-X. DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDÁŠKOVÁ, K.; STYBLÍK, V. Metodická příručka k učebnici Český jazyk pro 5. ročník základní školy. Praha: SPN, 1999. 59 s. ISBN 80-7235-081-1. DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDÁŠKOVÁ, K.; STYBLÍK, V. Metodická příručka k učebnici Český jazyk pro 6. ročník základní školy. Praha: SPN, 1998. 85 s. ISBN 80-7235-040-4. DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDÁŠKOVÁ, K.; STYBLÍK, V. Metodická příručka k učebnici Český jazyk pro 7. ročník základní školy. Praha: SPN, 1999. 89 s. ISBN 80-7325-109-5.
70
DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDÁŠKOVÁ, K.; STYBLÍK, V. Metodická příručka k učebnici Český jazyk pro 8. ročník základní školy. Praha: SPN, 1999. 84 s. ISBN – 80-7235-110-9. DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDÁŠKOVÁ, K.; STYBLÍK, V. Metodická příručka k učebnici Český jazyk pro 9. ročník základní školy. Praha: SPN, 1998. 76 s. ISBN80-85937-99-9. EISLEROVÁ, J. Český jazyk – Příprava k přijímacím zkouškám na střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2003. 148 s. ISBN 80-7200-733-5. FILIPEC, J. a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 2001. 647 s. ISBN 80-200-0493-9 FRYDRYCHOVÁ, M. Co chybí výuce pravopisu. Český jazyk a literatura, 1993 – 1994, roč. 44, č. 1-2, s. 30 – 33. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6 GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido, 1996. 130 s. ISBN 8085931-15-X GREPL, M. A KOL. Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny, 2003. 799 s. ISBN 80-7106-134-4 HAVRÁNEK, B.; JEDLIČKA, A. Stručná mluvnice česká. Praha: FORTUNA, 2002. 246 s. ISBN 80-7168-55. HAUSER, P.; KLÍMOVÁ, K.; KNESELOVÁ, H.; MARTINEC, I. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 139 s. ISBN 978-80-210-4244-5. HAUSER, P.; KNESELOVÁ, H.;ONDRÁŠKOVÁ, K. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ – Díl I., Brno: Masarykova univerzita, 1998. 50 s. ISBN 80-2101035-5. HAUSER, P.; KNESELOVÁ, H.;ONDRÁŠKOVÁ, K. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ – Díl II., Brno: Masarykova univerzita, 1998. 87 s. ISBN 80-2101041-X. HAUSER, P. Kapitoly z didaktiky českého jazyka. Praha: SPN, 1985. 116 s. 71
HAUSER, P. Základy skladby češtiny. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 108 s. ISBN 80-210-3113-1. HOLUB, J., LYER, S. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1978. 527 s. ISBN 80-04-23715-0. HUBÁČEK, J. A KOL. Čeština pro učitele. Česká republika: Vade mecum bohemiae, 2002. 323 s. ISBN 80-86041-30-1 JUŘICOVÁ, J.; MLČOCH, M. (ed.). Tradiční a netradiční metody a formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole. Sborník prací z mezinárodní konference konané 28. března 2003 na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 159 s. ISBN 80-244-0814-7. KNESELOVÁ, H. Rozbor pravopisných chyb v testech z českého jazyka. Český jazyk a literatura, 1993 – 1994, roč. 44, č. 3-4, s. 65 – 69. KRAUS, J.; MARTINCOVÁ, O. Nové vydání školních Pravidel českého pravopisu. Český jazyk a literatura, 1999 – 2000, roč. 50, č. 3-4, s. 90 – 91. LINHART, J. a kol. Správně česky. Litvínov: Dialog, 2005. 319 s. ISBN 80-8584355-2. OBROVSKÁ, J. Znají uchazeči o studium českého jazyka český pravopis?. Český jazyk a literatura, 1999 – 2000, roč. 50, č. 7-8, s. 176 – 181. PANEVOVÁ, J.; SGALL, P. Jak psát a nepsat česky. Praha: Karolinum, 2004. 197 s. ISBN 80-246-0871-5. SEDLÁČEK, M. K vývoji českého pravopisu (Část 1). Naše řeč, 1993, roč. 76, č. 1, s. 57 – 71. SEDLÁČEK, M. K vývoji českého pravopisu (Část 2). Naše řeč, 1993, roč. 76, č. 2, s. 120 – 138. STYBLÍK, V., ČECHOVÁ, M., HAUSER, P. Základní mluvnice českého jazyka. Praha: SPN, 2004. 248 s. ISBN 80-7235-018-8. SVOBODOVÁ, J. Průvodce českou interpunkcí. Česká republika: Vade mecum bohemiae, 2003. 134 s. ISBN 80-8604131-X. SVOBODOVÁ, I. Zamyšlení nad psaním velkých písmen. Český jazyk a literatura, 1992-1993, roč. 49, č. 3-4, s. 57 – 62. 72
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR. Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Praha: Učitelská unie, 1991. 51 s. ISBN 80-900-147-20. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AV ČR.. Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 2001. 392 s. ISBN 80-200-0475-0. VÁVRA, J. Češtinářské utkání dvou generací (1996 – 1999). Český jazyk a literatura, 1999 – 2000, roč. 50, č. 9-10, s. 227 – 233. VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha: VÚP, 2005. 102 s. ISBN 978-80-87000-11-3. VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2005. 113 s. ISBN 80-86666-24-7.
73
PŘÍLOHY DOTAZNÍK Jsem žákem/studentem: (zakroužkuj) -
9. třídy
-
4. ročníku víceletého gymnázia (KVARTA)
-
maturitního ročníku
_____________________________________________________________________
Vyplní učitel českého jazyka. U tohoto žáka/žákyně, studenta/studentky byl prospěch z českého jazyka v tomto pololetí – 2007: (výslednou známku zakroužkujte) 1
2
3
4
5
74
Ve cvičení zakroužkuj jenom VELKÁ písmena. 1. NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ 2. SÍDLIŠTĚ MÍRU 3. MALÁ STRANA 4. MARIÁNSKÉ LÁZNĚ 5. SÍDLIŠTĚ JIHLAVA-JIH 6. POSÁZAVÍ 7. OSTRAVSKO 8. JIŽNÍ AMERIKA 9. STŘEDNÍ EVROPA 10. VÁNOCE A VELIKONOCE 11. NOVÝ ROK 12. ŠTĚDRÝ DEN 13. ADVENT 14. DUŠIČKY 15. EVROPSKÁ UNIE 16. ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ 17. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA 18. ZÁKLADNÍ ŠKOLA V TŘEBÍČI 19. HOTEL U MODRÉ HVĚZDY 20. ZÁKONÍK PRÁCE
75
V textu doplň INTERPUNKCI(čárka ve větě). OPICE A LIDOOPI 1. První savci kteří se vyvinuli z plazích předků byli hmyzožraví pozemní živočichové. 2. Jedna z jejich větví se záhy přizpůsobila životu v korunách stromů a z ní pak vznikly opice lidoopi a jejich další příbuzní mezi něž patří malé hmyzožravé tany podivní nártouni ale také člověk. 3. Tito živočichové jsou nejvýše vyvinutí proto je nazýváme primáti. 4. Mají velký složitě stavěný mozek a bystré smysly. 5. Oči mají umístěné na přední straně hlavy což jim umožňuje dokonalé prostorové vidění. 6. Během vývoje se primáti přizpůsobili životu v nejrůznějších podmínkách ale většina druhů obývá lesy a jsou uzpůsobeni k pobytu na stromech. 7. Vyšší primáti obvykle žijí v rodinných skupinách hájících si území které je schopné je uživit. 8. Zde se společně toulají po zemi i ve větvích stromů sbírají potravu a vychovávají mláďata která se drží uvnitř skupiny. 9. Rodinná pospolitost hraje u všech primátů významnou roli. (Jana Eislerová: Český jazyk – Příprava k přijímacím zkouškám na střední školy)
76
Ve cvičení A – J vyber ze dvou nabízených možností správnou variantu a zakroužkuj ji.
A
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. Postavili visutý/vysutý most. 2. Petr koupil visací/vysací zámek. 3. Lékař mu vytrhl vyviklaný/vyvyklaný zub. 4. Vikýř/vykýř obili dřevem. 5. Hodiny na věži byjí/bijí půlnoc. 6. Včely opilují/opylují jarní květy. 7. Podej mi/my ten svetr. 8. Chci mýt/mít víc času. 9. Kostelní vížku/výžku natřeli bílou barvou. 10. Psi začali výt/vít na měsíc. 11. Musím si opylovat/opilovat nehty. 12. Pálí ho dobré bidlo/bydlo. 13. Obilí dali do sýpek/sípek. 14. Dobít/dobýt pevnost i hrad. 15. Myslivec musel nabít/nabýt pušku. 16. Děvčata vila/vyla věnce. 17. My/mi za vámi přijdeme. 18. Z takové výšky/víšky se mi točí hlava. 19. Slepice seděla na bydýlku/bidýlku. 20. Pýcha/pícha předchází pád.
77
B
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. Brambory byly v pytli/pytly. 2. Povídali si i s knězi/knězy. 3. Prodali mnoho druhů obuvy/obuvi. 4. Na stolech byly stříbrné tácy/táci. 5. Zajíci si hráli v jeteli/jetely. 6. Setkali jsme se i s Francouzi/Francouzy a Italy/Itali. 7. Obdivovali jsme klece s orly/orli a supy/supi. 8. Byli jsme v Čáslavi/Čáslavy a Přibyslavi/Přibyslavy. 9. Zítra pojedeme do Bratislavy/Bratislavi a Ostravy/Ostravi. 10. Koruna byla posázena perlami/perlamy a
drahokami/drahokamy. 11. Draví ptáci jsou orli/orly a jestřábi/jestřáby. 12. Viděli jsme i ruské stepi/stepy. 13. Setkali jsem se i s vítězi/vítězy. 14. Žižkovy oddíly/oddíli se řídily rozkazy/rozkazi. 15. V ZOO jsme viděli plazi/plazy, lvi/lvy a gorily/gorili.
78
C
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. sběh/zběh lidí na náměstí 2. zbít/sbít nepřítele 3. zajímavá novinová zpráva/správa 4. zhlédnuté/shlédnuté divadelní představení 5. zlevněné/slevněné zboží 6. smotané/zmotané klubíčko vlny 7. smazaná/zmazaná tabule 8. strávit/ztrávit čas i oběd 9. zmazané/smazané boty od bláta 10. talentové zkoušky/skoušky 11. skončit/zkončit včas 12. zběhnout/sběhnout z vojny 13. stlučená/ztlučená bouda pro psa 14. správa/zpráva města Brna 15. shlédnout/zhlédnout z věže na město
D
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. tatínkovy/ tatínkovi sestry 2. sousedovi/sousedovy králíci 3. Nerudovi/Nerudovy Malostranské povídky 4. knížka o Nerudovi/Nerudovy 5. bratrovy/bratrovi noví přátelé 6. dopis tatínkovy/tatínkovi 7. Mánesovi/Mánesovy obrazy
E
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. rozumně/rozumě 2. tajemně/tajemě 3. skromně/skromě 4. prozatímně/prozatímě 5. ohromě/ohromně 7. soukromě/soukromně 79
F
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. zapoměl/zapomněl 2. vzpomněl/vzpoměl 3. pomněnka/poměnka 4. tamější/tamnější 5. domněnka/doměnka
G
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. Podej mně/mě tužku. 2. O mě/mně se neboj. 3. Nezlob se na mě/mně. 4. O mně/mě se vůbec nebavte. 5. Víš, kolik je mně/mě let? 6. Beze mně/mě tam nechoď!
H
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. zrakový a sluchový vjem/věm 2. vjezd/vězd do domu 3. vědecký/vjedecký ústav 4. zajímavé zvjesti/zvěsti 5. velmi mnoho zvjedavců/zvědavců 6. být v bezvjedomí/bezvědomí 7. církevní věrouka/vjerouka
I
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. nový kruhový obězd/objezd 2. objeti/ oběti války 3. objem/ oběm tělesa 4. výborný a chutný oběd/objet 5. pevné otcovo obětí/objetí 6. uběhnul/ubjehnul 20 km 7. čtverec a lichobježník/lichoběžník 80
J
(Ze dvou nabízených možností vyber správnou variantu a zakroužkuj ji.)
1. Rodiče dnes odjeli/odjely na dovolenou. 2. Lidičky se stačili/tlačily v autobuse. 3. Koně vesele běhali/běhali po louce. 4. Desítky lidí pobíhali/pobíhaly zmateně po náměstí. 5. Žákyně a žáci zpívali/zpívaly na vánoční besídce. 6. Na poli stáli/stály tři velcí strašáci. 7. Papíroví draci létali/létaly velmi vysoko. 8. Na tábor jely/jeli všechny děti z našeho domu. 9. Z auta vystoupili/vystoupily dvě ženy. 10. Krávy, kozy a ovce se pásli/pásly na louce za potokem. 11. Na návštěvu přišli/přišly manželé Horákovi. 12. Přišla obleva a sněhuláci roztáli/roztály. 13. Dřevěné houpací koně stáli/stály za výlohou. 14. Malé rybičky plavali/plavaly ve vodě. 15. Za domem na louce plápolali/plápolaly ohně.
81
