Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd

Bakalářská diplomová práce

2008

Gabriela Závrbská

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství

Gabriela Závrbská

Participace mládeže na komunitním plánování sociálních služeb Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Lenka Hloušková, Ph.D.

2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. v Brně dne ……………

………………………………….. Podpis autora práce

Chtěla bych poděkovat vedoucí mé práce Mgr. Lence Hlouškové, Ph.D. za odborné vedení, ochotu a pomoc při zpracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala vedoucí Odboru sociálních věcí Městského úřadu v Mikulově Dagmar Sochůrkové za možnost načerpat cenné zkušenosti s komunitním plánováním sociálních služeb. V neposlední řadě děkuji všem svým blízkým a přátelům za trpělivost a podporu po dobu celého studia i při zpracování této práce.

OBSAH

Úvod ...................................................................................................................... 1 1. Participace mládeže na fungování společnosti a její podoby ........................... 3 1.1 Podoby participace mládeže ............................................................................................. 5 1.2 Podporované priority a opatření v oblasti participace mládeže ........................................ 8 1.3 Postoje a názory mladých lidí na participaci .................................................................. 10

2. Komunitní plánování sociálních služeb jako příležitost pro participaci mládeže................................................................................................................ 16 2.1 Komunitní plánování ...................................................................................................... 16 2.2 Komunitní plánování sociálních služeb .......................................................................... 18 2.3 Principy a fáze komunitního plánování sociálních služeb .............................................. 20

3. Role mládeže v komunitním plánování sociálních služeb .............................. 25 3.1. Příklady aktivní účasti mládeže na KPSS ...................................................................... 25 3.2 Vymezení rolí mládeže v KPSS...................................................................................... 28

4. Zapojení mládeže do KPSS v Mikulově ......................................................... 32 4. 1 Analýza mládeže ............................................................................................................ 34 4. 2 Návrh zapojení mládeže do KPSS v Mikulově ............................................................. 37

6. Závěr................................................................................................................ 43 Přehled použité literatury a zdrojů ...................................................................... 45

Úvod Podílet se na životě společnosti a ovlivňovat tak prostředí v němž žijeme, by mělo být zájmem nás všech. Zvláště mladí lidé, ačkoliv sotva vyrostli z dětských střevíčků a začali objevovat, jak že se na tom světě vlastně žije, když už za ně nenesou zodpovědnost rodiče, by se měli zajímat a aktivně zapojovat do dění okolo sebe. Mladí lidé, ti, kteří tvoří budoucnost celé společnosti, v níž budou sami žít a vychovávat své děti, by měli mít snahu udělat si ji takovou, aby se jim v ní žilo dobře. Jednou z možností, jak se zapojit je právě participace na komunitním plánování sociálních služeb. Téma mé bakalářské práce jsem si vybrala docela nedávno a vlastně náhodou. Ještě před rokem jsem neměla ani tušení, co to je komunitní plánování, a nijak zvlášť jsem se nezajímala o to, co se děje na radnici u nás ve městě. Typický postoj většiny mládeže v Mikulově, řekla bych. Až přišly letní prázdniny a s nimi nabídka práce na Odboru sociálních věcí právě v mém rodném Mikulově, kterou jsem s nadšením přijala. Zde jsem se teprve seznámila s metodou komunitního plánování a začala objevovat její kouzlo. Zapojit do plánování sociálních služeb mimo zadavatelů i jejich uživatele a poskytovatele, mi najednou připadá jako samozřejmost a zdá se mi téměř nemožné to dělat jinak. Ve své práci se chci věnovat problematice zapojení mládeže do této metody práce. Mládež je obrovská cílová skupina, které se plánování sociálních služeb nemůže vyhnout a stejně, jako je tomu u jiných cílových skupin, by se měla na tomto plánování podílet. Zároveň mi to připadá, jako úžasná možnost, jak dát vědět o potřebách a problémech dané cílové skupiny. Moci někam přijít a říct, co bych si přála, aby ve městě bylo, se zárukou toho, že mne bude někdo poslouchat a bude brát můj názor vážně, je podle mě obrovská příležitost. A mládež, ačkoliv se jí třeba netýkají největší „problémy“, které se ve městě řeší, by měla takové příležitosti využívat. Participace vede děti a mládež k rozvoji komunikačních schopností a dovedností, schopnosti přijímat a zpracovávat informace, vede je k přijetí odpovědnosti za rozhodování a uvědomění si vlastních práv a povinností. Získávají možnost vyjádřit se ke všem tématům, které se jich týkají, čímž také dochází k posilování jejich právního vědomí, vědomí budoucího plnohodnotného občana (Program participace, nedatováno).

1

Proto považuji podílení se mládeže na věcech veřejných za důležité a podstatné zejména pro ni samou. Participace mládeže je však důležitá také pro všechny ostatní. Ne vždy totiž dospělí lidé vidí problémy, které mladí považují za důležité, ne vždy si dobře pamatují, co je trápilo nebo zajímalo, když byli mladší, a ne vždy mají dost chuti a odvahy dělat převratné kroky a změny.

Ve své práci používám pojem mládež pro označení mladých lidí ve věku 15-26 let, ve shodě s Bílou knihou Evropské unie (2002) a výzkumy, na něž se později budu odkazovat. Práci budu směřovat ke dvěma cílům. V první, teoretické části práce se pokusím, na základě zjištěných podob participace mládeže, specifik metody komunitního plánování sociálních služeb i příkladů aktivní účasti vymezit, jak se mladí lidé mohou podílet na komunitním plánování sociálních služeb. Ve druhé, aplikační části práce, podle dosud zjištěných informací, vymezených rolí mládeže v procesu komunitního plánování, specifik města Mikulov i analýzy mládeže, předložím teoretický návrh na zapojení mladých lidí do komunitního plánování sociálních služeb v Mikulově. Teoretickou část představují první tři kapitoly. Participací mládeže jako takovou se budu zabývat v první kapitole. Zde se budu podrobněji soustředit na podoby participace, které rozčlením podle úrovní, na nichž může být realizována. Nahlédnu také na participaci jako na prioritu, která je podporována mnohými evropskými i českými dokumenty a pokusím se zachytit názory samotných mladých lidí na participaci. Ve druhé kapitole představím metodu komunitního plánování, osvětlím pojmy „komunita“ a „plánování“, jeho stručnou historii, uplatnění v České republice, principy a fáze. Třetí kapitola bude věnována příkladům aktivní účasti mladých lidí na procesu komunitního plánování a vymezení rolí mládeže v tomto procesu. Ve čtvrté kapitole, která tvoří aplikační část práce, představím město Mikulov a jeho komunitní plánování sociálních služeb, provedu analýzu mikulovské mládeže a poté se pokusím navrhnout, jak zapojit mladé lidi do komunitního plánování sociálních služeb právě ve městě Mikulov.

2

1. Participace mládeže na fungování společnosti a její podoby Česká republika je již přes osmnáct let zemí s demokratickým uspořádáním, zákony, právy i povinnostmi. Podstatou demokracie je vláda lidu. Všichni občané naší země mají tedy právo podílet se na jejím chodu. Mohou chodit k volbám, kde svobodně volí své zástupce, mohou vyjadřovat a prosazovat své názory a zájmy např. pomocí referend či stávek, aniž by jim hrozil postih a mají další práva, která z demokratického uspořádání vyplývají. Kdo je občanem naší republiky, kdo může využívat těchto demokratickým práv, stanovuje zákon č. 40/1993 Sb., který určuje podmínky, za kterých lze občanství získat nebo jej pozbýt. Může se zdát, že za takovou dobu se principy demokracie již vžily do povědomí lidí, jsou plně uplatňovány a fungují. Přesto existují názory, že formování demokracie ještě není u konce. Institut dětí a mládeže se ve své výzkumné zprávě (Participace mládeže a společnost, 1998) k takovým názorům hlásí a uvádí některé z jejich mnoha příčin: „…nekompetentnost politiků a výkonných orgánů, voluntarismus mocenských struktur a jejich představitelů, přetrvávající byrokratismus, ale i nízká politická kultura obyvatelstva, která snadno podléhá ideologizaci různých společenských problémů a do značné míry i nezájem o osobní účast na řešení lokálních i celostátních problémů. Proces formování demokracie není tedy završen (bylo by ostatně iluzí se domnívat, že takový ideální stav může nastat – proměnlivost společenských podmínek čas od času vyvolává potřebu změny i ve vyspělých, tradičních demokratických společnostech).“ (Participace mládeže a společnost, 1998, s. 3). Zmíněným vývojem v rámci demokracie prochází také tzv. občanská společnost. Stát se občanskou společností představuje pro naši zemi významný cíl, jenž je podporován také ze strany Evropské unie (Smékal, 2007). Jeho opodstatněnost osvětluje například definice občanské společnosti profesora Smékala: „Občanská společnost je společenstvím civilizovaných lidí s vyspělou sociální, mravní a politickou kulturou osobnosti. Lidí, kteří jsou si vědomi svých práv, ale vědí, že s každým právem je spojena určitá povinnost a snaží se povinnosti odpovědně plnit.“ (Smékal, 2007, s. 3). Dohnalová (2005) o občanské společnosti říká: „Občanská společnost posiluje víru v základní legitimitu sociálního řádu jako oprávněného vyjádření nejdůležitějších hodnot.“. Odkazuje se také na Habermase, jenž považuje občanskou společnost za založenou na solidaritě a svobodné a otevřené komunikaci (Habermas, 1982, cit.

3

podle

Dohnalová,

2005).

Být

občanskou

společností

znamená

být

zemí

se zodpovědnými občany, kteří znají svá práva a zároveň respektují práva ostatních. Určitý návod nebo cestu, jak přispět k rozvoji občanské společnosti, skýtá tzv. aktivní občanství. „Aktivní občanství“ představuje pojem úzce související s občanskou společností. Dalo by se říci, že aktivní občanství se podílí na utváření občanské společnosti. Země může fungovat ve prospěch všech, pokud se občané zajímají o její dění. Jsou aktivní, mají snahu se zapojit, chtějí napravit, co nefunguje a podporovat, co je pro ně žádoucí. Aktivní občanství je účast na občanské společnosti, na obecním a/nebo politickém životě, charakterizovaná vzájemným respektem, nenásilím a v souladu s lidskými právy a demokracií. Nezaměřuje se výhradně na politický aspekt, ale sahá od kulturních a politických až k ekologickým aktivitám na všech úrovních (Konopásková, 2007). Aktivní občanství zamítá pasivní vyčkávání a spoléhání se na druhé. Dává nám návod, jak můžeme žít v demokratickém státě, který podporuje opravdové zájmy svých občanů – je potřeba se zapojit, participovat na dění, dát o sobě vědět. „Participace, tedy zapojení se do institucí a rozhodování, je způsob, jak žít v demokracii.“ (Doležal, nedatováno).

Participovat na dění ve společnosti může každý z nás, děti školou povinné, mládež, dospělí i senioři. Skrze aktivní zapojení se, vyjádření svých názorů a přání můžeme změnit své okolí i společnost v níž žijeme. Já se ve své práci zaměřím na participaci mládeže. Mladé lidi považuji stejně tak za součást společnosti, jako její ostatní členy. Mají mít tedy stejné právo zasahovat do jejího fungování, podílet se a spolurozhodovat o dění v oblastech, které se jich bezprostředně týkají, např. školství, zaměstnanost, bydlení, politika, sociální oblast, kultura aj., by mělo být samozřejmostí. Jejich názor by měl mít stejnou váhu, jako názor jakéhokoli jiného právoplatného a plnohodnotného člena společnosti.

4

1.1 Podoby participace mládeže Participace jako taková, tedy podílení se na rozhodování, na dění ve společnosti, na věcech veřejných, může mít mnoho a mnoho podob. Participace mládeže však může být do jisté míry specifická oproti participaci, jak ji praktikují ostatní věkové skupiny. Mladí lidé, často neplnoletí, nemají vždy stejná práva a možnosti jako dospělí, což je může v lecčems limitovat nebo jim ztěžovat přístup (např. k přímému podílení se na rozhodování). Proto se zde pokusím shrnout právě ty podoby, jež poskytují prostor pro participaci mladých lidí. Mladí lidé mají k participaci také spoustu příležitostí. Od jednoduchých, které bychom nazvali spíše zábavou než veřejně prospěšnou činností, až po ty, jež vyžadují maximální aktivitu a uvědomění si, co znamená ovlivňovat veřejný život. Všechny jsou však stejně důležité a měly by být stejně ceněny. Pro lepší přehlednost budu třídit podoby participace mládeže podle státotvorných úrovní, na kterých mohou být realizovány (místní, krajská, národní a mezinárodní) a podle stupně jejich organizovanosti. Nejnižší jednotkou, co se týče organizovanosti participace, je na místní úrovni rodina. Rodina by měla být prvním místem, kde se mladí lidé mohou podílet na rozhodování a zapojit se do dění. V rodině tráví nejvíce času, v rodině by se měli cítit příjemně a bezpečně. V rodině by mělo být vzájemné porozumění, pomoc, podpora, měla by stát na společném rozhodování a domluvě mezi všemi jejími členy. Měla by jako první učit mladé lidi zásadám, hodnotám, kompromisu, povinnostem, toleranci atd. Po rodině je mladým lidem nejblíže škola. I zde mají možnost zapojit se, participovat. Žákovská participace na školách je široké téma, jimž se zabývají mnozí odborníci, a které nabízí více či méně organizované podoby participace. Např. Vidláková (2007) uvádí, že s mnoha rozličnými modely, formami a oblastmi, k nimž je participace žáků vztahována, se můžeme setkat především v zahraniční literatuře. Zmiňuje také, že participace žáků představuje velmi široké a komplexní téma, na které je potřeba nahlížet z více úhlů pohledu. Odkazuje se například na Karlheinze Dürra, který se (kromě jiných) pokusil na základě srovnávacích studií odpovědět na otázku, jakými konkrétními způsoby se mohou žáci podílet na životě školy. Dürr identifikoval celkem pět forem žákovské participace:

5

•

Formální struktury - formální žákovská tělesa, ve většině případů založená na volbě jednoho či více zástupců, kteří jsou mluvčími dané skupiny (třídy, školy). U nás jsou jimi třídní a školní samosprávy.

•

Otevřená participace - představuje více či méně formální seskupení, která vznikají často spontánně v souvislosti s řešením aktuálních záležitostí v každodenní školní praxi. Jejich vzniku zpravidla předchází identifikace existujícího problému, po němž následují sběr informací o problému a vyjádření způsobů jeho řešení.

•

Participace za účelem vyřešení konkrétního problému - např. medializace problému na veřejnosti nebo uvnitř školy prostřednictvím zvolených mluvčích.

•

Participace za účelem realizace konkrétního žákovského/školního projektu - je zaměřena pouze na určitý projekt, často v kontextu klíčových otázek učebních procesů.

•

Simulovaná participace - prostřednictvím her si žáci mohou vyzkoušet demokratické prvky rozhodování, např. simulace voleb (Dürr, 2005, cit. podle Vidláková, 2007).

Zároveň Vidláková (2007) dodává, že z uvedených forem jsou dnes u nás i v zahraničí nejčastěji realizovanou formou žákovské participace žákovské samosprávy. Tato, již po mnoho let osvědčená forma, nabízí dětem a mládeži možnost poznat, jak funguje demokracie. Mohou si zde vyzkoušet první volby svých představitelů, zjišťují, že není snadné se dohodnout tak, aby byli spokojeni všichni, že je dobré zvolit si jednoho, který bude hájit jejich zájmy, organizují shromáždění, besídky a v neposlední řadě mohou jistým způsobem zasahovat do dění na škole. Mohou prosazovat své zájmy, upozorňovat na své potřeby a další a další. Žákovské samosprávy tedy představují formu participace, která by měla děti a mladé lidi učit aktivnímu občanství. Právě zde mohou poznat jeho výhody a zjistit, že i mladý člověk, mnohdy neplnoletý, bez jakéhokoli vysokého postavení, může říct svůj názor, ovlivnit situaci, hájit práva a zájmy jak své, tak svých vrstevníků. Forma parlamentů a zastupitelstev dětí a mládeže, která existují na místní úrovni, představuje již plně organizovanou podobu participace. Parlamenty dětí a mládeže představují samostatnou iniciativu mladých a mládežnická zastupitelstva jsou organizována obcemi a napodobují jednání jejich zastupitelstev (Zpráva České republiky o realizaci participace, 2006). V takovýchto orgánech se mladí lidé snaží

6

imitovat práci svých řádných vzorů. Volí zastupitele, starosty, dodržují volební období, diskutují na různá témata jako jsou volný čas, kultura, sportovní aktivity a jiné. Účelem tohoto snažení je samozřejmě spolupráce a komunikace s řádnými orgány, pro něž mohou být zdrojem cenných informaci (Studentské Zastupitelstvo Prahy 7, 2005). Nemohu opomenout, také další variantu, prostřednictvím které můžeme participovat na místní úrovni. Jsou jí aktivity v nejrůznějších útvarech zájmové činnosti, uměleckých souborech, kulturních spolcích, sportovních klubech apod. Následující podoby participace mládeže se již odehrávají na krajské úrovni. Volně však přechází i do úrovně národní. Aby byla dobře pochopitelná vzájemná provázanost, dovolím si tedy obě tyto úrovně spojit. Z možností participace mládeže na krajské úrovni uvádím např. krajské parlamenty dětí a mládeže jednotlivých krajů. Krajské parlamenty se následně sdružují v Národní parlament dětí a mládeže, který představuje jeden z projektů programu Participace. Program Participace je celonárodní program umožňující dětem a mládeži podílet se na věcech veřejných, jenž si klade za cíl trvale udržitelný rozvoj společnosti, informovanosti, rovných příležitostí a participace dětí a mládeže (Program participace, nedatováno). Národní parlament dětí a mládeže zasedal poprvé již v roce 1998 a jeho základ tvořilo 7 měst, která měla funkční dětská a mládežnická zastupitelstva (Zpráva republiky o realizaci participace, 2006). Další formou na krajské úrovni jsou krajské rady dětí a mládeže, které tvoří místní a regionální sdružení dětí a mládeže. Tyto krajské rady jsou pak součástí Národní rady dětí a mládeže, stejně jako další samostatné dětské a mládežnické sdružení. Národní rada si jako své poslání vytyčuje podporu mimoškolní výchovy a hájení zájmů a podmínek pro činnost svých členů (Česká rada dětí a mládeže, nedatováno). Česká mládež se může podílet nejen na dění v našem státě, jak jsem uvedla v předchozích odstavcích, ale také na evropském dění. Tímto postupuji na mezinárodní úroveň, která také poskytuje prostor pro participaci mladých lidí. Za všechny podoby či příležitosti pro jejich participaci mohu jmenovat například Evropský parlament mládeže (The European Youth Parlament - EYP), který jak deklaruje, je nezávislou, nevýdělečnou a nepolitickou vzdělávací organizací, pořádající mezinárodní zasedání s řadou doplňujících programů a aktivit. Na zasedání se projednávají globální témata, mezi která patří např. problematika NATO, Evropské unie, životní prostředí apod. U nás je Evropský parlament mládeže zastoupen občanským sdružením „Evropský parlament mládeže v ČR - EPM“, což je národní komise celoevropské organizace. 7

„Hlavním posláním EPM je šíření informací o EYP v České republice, získávání škol pro spolupráci, výběr delegací pro mezinárodní zasedání a v neposlední řadě i získávání potřebných financí pro aktivity EPM v ČR a pro podporu českých delegací. Snahou EPM je probudit zájem oficiálních institucí, získat jejich podporu pro myšlenku EYP a pro aktivity, které EPM ČR věnuje rozvoji mládeže s ohledem na budoucí evropskou spolupráci.“( Evropský parlament, 2006). Napříč všemi úrovněmi se nese participace na dění ve společnosti skrze zapojení se do činnosti neziskových institucí nebo hnutí na pomoc někomu nebo něčemu, charitativních spolků, ekologických organizací a různých jiných nevýdělečných organizací. Rakušanová k participaci v neziskových organizacích říká: „Občané se prostřednictvím sdružování v neziskových organizacích snaží vyjadřovat své společné zájmy a požadavky; sdružují se s cílem řešit své společné problémy. Tímto způsobem se občané aktivně podílejí na spolurozhodování například obce, kraje nebo státu a zároveň tak přebírají jistý díl odpovědnosti za rozhodnutí učiněná orgány veřejné moci. Tato spolupráce mezi neziskovým sektorem a státní správou nebo samosprávou je prospěšná pro obě strany, neboť neziskové organizace jsou často mnohem blíže realitě a mohou proto rozhodovacímu orgánu pomoci při definici problémů, které je třeba řešit.“ (Rakušanová, 2005, s.83).

1.2 Podporované priority a opatření v oblasti participace mládeže Důležitost participace mládeže je vnímána také vrcholnými polickými zástupci nejen naší země, ale i Evropské unie. Její podporou se tak zabývají mnohé evropské a na ně navazující české dokumenty. V této podkapitole se zaměřím na priority a opatření v týkající se participace mládeže, které jsou navrhovány a podporovány ve vybraných dokumentech. Uvedené dokumenty jsem vybrala proto, že představují aktuální programové dokumenty jak naší vlády, tak orgánů Evropské unie a umožňují široký pohled na uvedenou problematiku. Myslím si také, že právě tyto dokumenty poskytují participaci mládeže největší oporu.

8

•

Bílá kniha Evropské komise - Nový podnět pro evropskou mládež (2002)

•

Usnesení Rady EU o obecných cílech pro participaci a informovanost mladých lidí (2003)

•

Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže do roku 2007

•

Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013

Uvedené dokumenty se zabývají podporou participace mládeže, tedy zapojením mladých do dění ve společnosti. Vyjmenovávají opatření, jež mají být splněny pro snazší realizaci participace mládeže. Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013 pak předkládá konkrétní implementační kroky pro jednotlivá ministerstva.

Hlavní prioritou, která je zmíněna ve všech dokumentech, je podpora participace jako takové, tedy: „zajištění, aby se s mladými lidmi diskutovalo a aby byli více zapojeni do účasti na rozhodování, která se jich týkají, a obecněji, zapojeni do života svého společenství.“ (Bílá kniha, 2002, s. 6). Participace mládeže je uznána jako žádoucí. Představuje důležitou oblast, která má být maximálně podporována a rozvíjena. Bílá kniha (2002) dále zmiňuje, že právo na participaci musí mít možnost uplatňovat všichni bez rozdílu a nesmí být nijak omezováno. Pokud by byli mladí z účasti na životě společnosti vyřazeni, znamená to, že demokracie nefunguje správně. Jedním z opatření, které má podpořit participaci mládeže je informovanost, jenž je s participací úzce spjata. Bílá kniha (2002) se zasazuje především o poskytování informací a aktivní komunikaci s mladými lidmi v jejich jazyce, zejména proto, aby pochopili, jak funguje Evropa a jaká politika se jich týká. Za zásadní se považuje zvláště to, aby se informace dostávaly přímo k samotným mladým lidem, aby se zvýšila kvalita těchto informací, možnosti přístupu k nim. Ale také, aby samotní mladí lidé byli zapojeni do vývoje komunikačních prostředků, které jsou pro ně určeny. Koncepce státní politiky (2003) pak ještě přidává nutnost podpory činnosti informačních center pro mládež v rámci ucelené celostátní sítě. Aby mohla být rozvíjena skutečná participace mladých lidí, je navrženo další důležité opatření - vytvoření právního rámce v zákoně. Bílá kniha (2002) jej chápe jako

9

nezbytný předpoklad pro rozvoj participace, který by měl poskytnout podporu strukturám participace a stanovit základy výchovy k demokracii. Pokud se mladí lidé chtějí podílet na životě společnosti, musí k tomu získat nebo rozvinout určité specifické schopnosti. Tyto schopnosti se získávají postupným učením, jehož první krok je vhodné udělat ve svém blízkém okolí. Tedy např. ve škole, čtvrti, obci apod. Právě zde mohou mladí lidé nejlépe dosahovat konkrétních a zejména okamžitě viditelných změn, jež je mohou motivovat k touze po dosažení změn také na vyšších úrovních (Bílá kniha, 2002). Ale nejen blízké okolí nebo místní úroveň je považována za důležitou pro započetí s podílením se. Jako další opatření pro rozvoj participace se zdůrazňuje potřeba vzdělávání v oblasti participace. Rada Evropské unie ve svém Usnesení (2003) nabádá k rozvíjení a rozšiřování vzdělávání zaměřené na participaci v rámci formálního vzdělávacího systému, v oblasti mimoškolní výchovy i ve sféře neformální výchovy a vzdělávání. A podporuje další rozvoj vzájemného ovlivňování těchto forem. Mimo oblast vzdělávání je třeba podporovat a rozvíjet participaci mládeže, zejména v následujících dvou oblastech. První z nich je účast v občanském životě. Tato účast by se měla rozvíjet skrze větší angažovanost mladých lidí v participačních strukturách, rozvoj aktivit zaměřených na přímé zapojení mladých atd. Druhou oblastí je účast v systému zastupitelské demokracie. V Usnesení Rady (2003) je navrhován pravidelný a strukturovaný dialog mezi veřejnými a/nebo vládními orgány a mladými lidmi a jejich zastupitelskými strukturami. Jako důležitý úkol je zmiňováno také pojmenování překážek, které brání participaci mladých a podpora opatření a mechanismů, které povedou k zapojení všech mladých lidí s ohledem na jejich rozdíly (Usnesení Rady, 2003).

1.3 Postoje a názory mladých lidí na participaci Mnohé orgány a instituce uznávají participace mládeže na dění ve společnosti jako důležitou. Ale jak se na tuto záležitost dívají sami mladí? Jak hodnotí své možnosti? Mají vůbec zájem participovat? Tím se zabývají mnohé výzkumy nejen u nás, ale i v celé Evropě.

10

Jako příklad mohu uvést výzkumy Institutu dětí a mládeže MŠMT ČR. Jedním z nich je výzkum s názvem „Mládež ČR 2002“1, dalším ze zdrojů informací o názorech mladých lidí je výzkumná zpráva Institutu dětí a mládeže s názvem „Participace mládeže a společnost“2. Já jsem se v uvedených zdrojích soustředila zejména na názory mladých na možnosti a zájem o participaci na veřejném životě společnosti. Za jednu ze základních informací považuji názor mladých na možnost ovlivňovat dění v naší zemi. Z výsledků výzkumu Participace mládeže a společnost (1998) vyplývá, že 23% dotázaných mladých lidí si myslí, že má možnost dění ovlivňovat. Zbývajících 39% si myslí, že spíše ne a 21%, že tuto možnost nemá. Dle autorů výzkumu tento podíl odpovídá podílu mladých lidí, u kterých lze konstatovat potenciál k participaci (Participace mládeže a společnost, 1998). Zaměřím-li se na zájem mladých lidí o dění ve světě, který byl pozorován výzkumem Mládež ČR 2002 (2002), vidím, že jeho míra je jak u středoškolské mládeže (78% se zajímá o dění ve světě), tak u osob ve věku 20-26 let (cca 77% se zajímá) stejná v obou sledovaných letech. Naproti tomu míra zájmu o politickou situaci u nás, sledovaná stejným výzkumem, má tendenci klesající. U středoškolské mládeže se hodnota 70% (mladých lidí zajímajících se o politiku u nás) v roce 1997 snížila v roce 2002 na pouhých 38%. A u osob ve věku 20-26 let klesla hodnota z 82% (mládeže zajímající se o politiku u nás) v roce 1997 na hodnotu 57% v roce 2002. Na tomto místě si dovolím srovnat uvedené výsledky z České republiky s výsledky evropského výzkumu EUYOUPART3, z nichž vyplývá, že zájem o politiku ve všech sledovaných zemích dosahoval v průměru hodnoty 37% ( Německo – 51%, Itálie – 43%, Rakousko – 42%, Francie – 36%, Finsko – 35%, Velká Británie – 30%, Estonsko – 29%, Slovensko – 28%) (Politická participácia mladých ľudí v Európe, 2006).

1

Výzkum „Mládež ČR 2002“ srovnává názory a postoje mladých lidí v roce 1997 a 2002. Zabývá se tématy jako životní hodnoty, povolání, volný čas, rodina, zájem mladých lidí o věci veřejné, postavení České republiky, sjednocení Evropy aj. Respondenty v roce 1997 představovala středoškolská mládež ve věku 15-19let (957 osob) a osoby ve věku 20-26 let (427 osob). V roce 2002 jimi bylo 524 středoškoláků a 391 osob ve věku 20-26 let. Tento výzkum probíhal formou řízených rozhovorů (Mládež ČR 2002, 2002). 2 Výzkumná zpráva Institutu dětí a mládeže s názvem „Participace mládeže a společnost“ představuje soubor poznatků ze starších výzkumů Institutu dětí a mládeže MŠMT, které souvisí s tématem participace mládeže (Participace mládeže a společnost, 1998). 3

Výzkumu EUYOUPART (Youth, Politics and the Future of European Democracy) probíhal v letech 2003-2005 v osmi evropských zemích. V rámci tohoto výzkumu se uskutečnilo celkem 8030 rozhovorů s Evropany ve věku 15-25 let (Politická participácia mladých ludí v Európe, nedatováno).

11

Při srovnání je patrné, že zájem mladých lidí o politiku u nás je srovnatelný se zájmem mladých v ostatních zemích Evropy. Domnívám se, že uvedené hodnoty jsou poměrně vysoké. Pokud by se v průměru téměř polovina mladých lidí opravdu a aktivně zajímala o politiku, pak si myslím, že je tento stav chvályhodný. Autoři výzkumu EUYOUPART uvádějí, že se většina zkoumané mládeže o politiku nezajímá, avšak, že výzkumy vzbuzují naději, že s časem bude jejich zájem narůstat. Mladí sice častěji kritizují převládající politický systém, ale čím dál více využívají svoje práva a povinnosti v rámci zastupitelské demokracie (Politická participácia mladých ľudí v Európe, 2006). Ovlivňovat politiku na státní úrovni však není pro mladé nikterak jednoduché ani dostupné. Naopak participovat na místní úrovni, čili na dění ve svém městě či obci může být snazší, přístupnější a také srozumitelnější. Výzkumy ovšem ukazují, že zájem podílet se na veřejných činnostech mladí lidé mají, ale není doprovázen aktivní činností (tab. č. 1.).

Tab. č. 1. Otázka z výzkumu Participace mládeže a společnost: Je pro respondenta významné podílet se na životě města, obce (v %)? ano, snaží se dle svých možností ano, nemá dost možností nemá čas snad v budoucnosti nezajímá ho to

6 12 18 40 22 Zdroj: Participace mládeže a společnost, 1998, s. 16.

Z dalších výsledků výzkumu Mládež ČR 2002 je patrné, že pokud už nějakou aktivitu na místní úrovni mladí lidé vykazují, pak je spojena s jejich aktivitou ve sdruženích a organizacích občanů, než-li v místních či krajských zastupitelstvech (Mládež ČR 2002, 2002). To může být způsobeno malou vstřícností těchto orgánů vůči aktivitě mladých lidí a nedostatečným informováním o možnostech participace ze strany radnic a zastupitelstev, které pociťuje většina dotázaných (Participace mládeže a společnost, 1998). Pokud se podíváme ještě níže než-li na úroveň měst či obcí, tedy do škol a rodin, kde by výchova k aktivnímu občanství měla mít své počátky, vidíme, že situace na úrovni rodiny a školní třídy je dobrá, ale na úrovni školy je již možnost participace 12

omezena. Z tabulky č. 2 můžeme vyčíst, že v rodině a školní třídě pociťují mladí lidé alespoň z části možnost zasahovat do rozhodování, kdežto ve škole jako takové nebo v obci nejen, že si myslí, že možnost nemají, ale dokonce se poměrně mnoho mladých (ve srovnání s předchozí rodinou a třídou) o tuto možnost vůbec nezajímá (Mládež ČR 2002, 2002). Tab. č. 2. Otázka z výzkumu Mládež ČR 2002: Myslíte si, že máte možnost se vyjadřovat k otázkám týkajících se rozhodování o věcech týkajících se: Středoškolská mládež (15 – 19 let)

rodiny školní třídy školy obce, čtvrti

1997 2002 ano zčásti ne nezajímá ano zčásti ne nezajímá se se 44 46 7 3 51 41 5 2 20 56 14 10 15 65 11 7 3 25 56 15 3 20 61 15 4 13 51 31 3 14 53 31 Zdroj: Mládež ČR 2002, 2002, s. 20.

Bílá kniha (2002) uvádí, že: „Podle názoru mnoha mladých lidí je organizovanost předpokladem participace. Jiní se domnívají, že stávající organizace nenaplňují očekávání části mládeže a obhajují nové přístupy s větší otevřeností.“ (Bílá kniha, 2002, s. 23). Výsledky výzkumů tuto nevysokou organizovanost mladých lidí potvrzují. Podle výzkumu Mládež ČR 2002: „Ovšem řada mladých lidí je zřejmě alespoň v kontaktu se sdruženími a podle své potřeby se účastní jednotlivých akcí (pochopitelně jde spíše o mladší populaci), což současně znamená, že sdružení ovlivňují poměrně širší okruh mladých lidí než jen své členy.“ (Mládež ČR 2002, 2002, s. 21). Podle jejich výsledků nebylo v roce 2002 zapojeno téměř 75% mladých lidí do činnosti žádné organizace. Nízká organizovanost mládeže se projevuje také v jiných zemích Evropy. Potvrzují to výsledky výzkumu Evropské komise „Young Europeans in 2001“ (2001)4, které říkají, že mladí lidé obvykle nejsou aktivními členy asociací. Každý druhý mladý Evropan nemá zájem být zapojen do činnosti žádné organizace nebo asociace. Ve skutečnosti bylo zjištěno vysoké procento mladých lidí, kteří nechtějí být členy

4

Výzkum Young Europeans in 2001 je výzkumem Evropské komise. Je následovníkem podobných výzkumů z roku 1997, 1990, 1987 a 1982. Zabýval se participací mládeže ve společnosti, jejich názorem na zaměstnání, nezaměstnanost, vzdělání atd. (Young Europeans in 2001, 2001).

13

žádné organizace nebo asociace - Portugalsko (70 %), Španělsko (65 %), Řecko (63 %) a Itálie (56 %)5. Graf. č. 1. Položka z výzkumu Young Europeans in 2001: Participace v organizacích a spolcích ( % EU 15) žádné

50

sportovní kluby

28

náboženské organizace

8

mládežnické organizace

7

zájmové organizace

7

kulturní spolky

6

ostatní

5

ekologické organizce

5

charitativní organizce

5

odborářské a politické skupiny

4

hnutí za lidská práva

2

spotřebitelské organizce

1 0

10

20

30

40

50

60

%

Zdroj: Upraveno podle Young Europeans in 2001, 2001, s. 3.

Ve svých závěrech nejsou výzkumy příliš pozitivní. Konstatují, že: „Otázky dotýkající se nějakým způsobem zájmu o politické problémy, nebo aktivní účasti na řešení věcí veřejných tedy rozhodně nestojí v centru pozornosti dotázaných mladých lidí. I výsledky našeho průzkumu ukazují na malý zájem respondentů o místní politiku a politiku vůbec.“ (Participace mládeže a společnost, 1998, s. 14). Důvody těchto stavů jsou podle výzkumné zprávy Participace mládeže a společnost (1998) spatřovány v jevech jako např. exkluze mladých lidí z procesů rozhodování (pouze třetina respondentů se domnívá, že mladí lidé nejsou vylučováni z možností podílet se na životě měst a obcí), intergenerační konflikty (nejde o mezigenerační problém, ale spíše o rozdílný životní styl), nízká motivace a informovanost (nevstřícnost a malá informovanost ze stran úřadů a zastupitelů) atd.

5

„In general, young Europeans are not active members in associations. One young European out of two spontaneously claims not being affiliated to any organisation or association. Indeed, the largest percentages of young people responding spontaneously not being member of any organisation or association are to be found in Portugal (70 %), Spain (65 %), Greece (63 %) and to a lesser extend in Italy (56 %).” (Young Europeans in 2001, 2001, s. 3).

14

Důležitým krokem pro rozvoj a rozšiřování participace mladých lidí na fungování společnosti bude překonat vytvořené stereotypy jako je centralismus, byrokracie nebo přístup k úřadům a funkcím, které se vytvořily v minulém režimu. Mezi doporučované směry, ve kterých bychom měli hledat řešení, patří zejména oblast legislativního zázemí, propagace dobrých zkušeností, podpora tréninkových aktivit nebo výchova k demokracii a občanské angažovanosti stran školy a mnohé další. (Participace mládeže a společnost, 1998). Pro mne osobně nejsou výsledky výzkumů nijak překvapující. Sama neznám mnoho mladých lidí, kteří by se aktivně zapojovali do veřejného dění, natož politického. Přesto zjištěný zájem téměř poloviny mladých o politiku hodnotím kladně. Také častější zapojení do činnosti nějaké organizace, než-li úřadu, považuji za pochopitelné. Dle mého názoru, a také dle uvedených výzkumů, tyto státní instituce přijímají aktivní zapojení mladých obtížněji. Myslím si, že myšlenka participace na místní úrovni‚ je správná. Vždyť v první řadě právě „doma“ by měli mladí lidé nalézat pochopení a podporu svých názorů a potřeb.

V této kapitole jsem se dozvěděla, že nejen já si myslím, že participace mládeže na dění ve společnosti je důležitá. Podporuje ji řada programových dokumentů vlád a na toto téma se stále organizuje spousta výzkumů. Participace mládeže je tedy velmi aktuální a diskutované téma, kterému stojí za to věnovat pozornost. Já se jím v této práci zabývám zejména proto, že bych ráda obohatila uvedený výčet podob participace mládeže. Metoda práce zvaná komunitní plánování sociálních služeb, které se budu podrobněji věnovat v následující kapitole, dle mého, přináší další příležitost pro participaci mládeže a myslím si, že se může směle řadit do výše uvedených. Poznatky z této kapitoly tedy mohou sloužit jako podklad pro kapitoly následující. V mých očích obhajují smysl snahy zapojit mládež také do komunitního plánování sociálních služeb.

15

2. Komunitní plánování sociálních služeb jako příležitost pro participaci mládeže V následující kapitole se budu zabývat komunitním plánováním sociálních služeb. Tato metoda práce by podle mne mohla představovat vhodnou příležitost pro participaci mládeže. Považuji tedy za důležité popsat tuto metodu práce, aby se čtenář i v následujícím textu dobře orientoval. Metoda komunitního plánování je u nás relativně nová. Lidé teprve objevují výhody komunitního plánování a učí se tímto způsobem pracovat. Možná právě proto jsem nenašla zmínku o tom, že by mohla být také příležitostí nebo formou participace mládeže. Já v ní ovšem spatřuji velký potenciál, obrovskou příležitost, jak zapojit mladé lidi do veřejného dění v jejich městě nebo obci. Tedy v místě, které je jim velmi blízké, v prostředí, které důvěrně znají.

2.1 Komunitní plánování „Jde o metodu použitelnou při řešení a plánování řady oblastí. Podstata této metody spočívá ve vzájemné a aktivní spolupráci těch, kterých se daná oblast či téma nějakým způsobem dotýká“ (Metodiky pro plánování sociálních služeb, 2007). Komunitní plánování je původem anglosaský model sociální práce6, který začínají využívat obce a kraje pro vytváření rozvojových plánů v různých oblastech. Úlehla nabízí ještě výstižnější definici: „Komunitní plánování můžeme z hlediska obce pojmout jako souhrnný název pro aktivní úsilí obce o dlouhodobé a průběžné zapojování veřejnosti do řízení záležitostí komunity, rozhodování o nich a jejich plánování.“ (Úlehla, 2002, s. 1). Podle Úlehly (2002) pojem „komunita“ v kontextu komunitního plánování spojuje tradiční sociologické vnímání komunity jako individuální přihlášení se k určitému společenství s legislativním smýšlením správních orgánů, které určuje hranice komunity. „Území komunity tedy „pokrývají“ obce (města) případně jejich sdružení 6

Sociální práce je společenskovědní disciplína i oblast praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů. Opírá jednak o rámec společenské solidarity, jednak o ideál naplňování individuálního lidského potenciálu. Sociální pracovníci pomáhají jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout způsobilosti k sociálnímu uplatnění nebo ji získat zpět.Kromě toho pomáhají vytvářet pro jejich uplatnění příznivé společenské podmínky (Matoušek a kol., 2001)

16

na základě dohod. Avšak proto mluvíme o komunitním a nikoli obecním plánování, aby byla jednoznačně zdůrazněna intersubjektivita obce a komunity.“ (Úlehla, 2002, s. 1). Rovněž Materová (2004) se ve své metodice zabývá definicí pojmů „komunita“ a „plánování“. Komunita podle ní sestává ze skupiny lidí, žijících v jednom místě a majících mezi sebou navzájem i mezi sebou a místem, kde žijí, různé sociální a citové vazby. Klade důraz také na to, že lidé musí v komunitě diskutovat o svých potřebách a názorech a společně hledat zdroje a řešení pro naplnění těchto potřeb. Plánování pak představuje proces nebo cestu z místa zvaného „současnost“ do místa pojmenovaného „dohodnutá budoucnost“ (Materová, 2004). Komunitní plánování má své kořeny ve Velké Británii, kde již od padesátých let dvacátého století probíhá postupná decentralizace politické výkonné moci, která prostřednictvím přenesení zodpovědnosti z centra do regionů vytvořila podmínky pro vznik komunitního plánování koncem osmdesátých let7. Od devadesátých let se postupování podle metody komunitního plánování pro místní správy stalo povinností, která je kontrolována vládou (Úlehla, 2001). A právě odtud, z Velké Británie, čerpalo MPSV tolik potřebné zkušenosti při realizaci Česko-britského projektu „Podpora MPSV při reformě sociálních služeb“. Součástí tohoto projektu byla první realizace komunitního plánování, která se uskutečnila na Písecku v letech 2000-2003. Nicméně, nezávisle na aktivitách MPSV, započal proces komunitního plánování v Ústí nad Labem již v roce 1999. Zkušenosti z plánování na Písecku byly následně využity při práci na metodických a koncepčních materiálech (např. Bílá kniha sociálních služeb, Operační program rozvoje lidských zdrojů) i při vytváření vzdělávacího programu k podpoře komunitního plánování sociálních služeb nebo při přípravě programového financování či dotačního řízení (Základní informace, 2005). Zapojení komunity do plánování je hlavním znakem této metody práce a zároveň rozdílem proti stávající situaci. Většinou rozhodují „ti shora“, představitelé, politici a veřejnosti jsou jednotlivé návrhy předkládány až v připomínkovém řízení, kdy návrh

7

„V roce 1989 vznikl vládní návrh – Bílá kniha – „Caring for People. Community Care in the Next Decade and Beyond“ (Péče pro lidi. Komunitní péče v příštím desetiletí a dál). Ústředním tématem tohoto návrhu je spolupráce mezi všemi poskytovateli a to jak v průběhu plánování, tak poskytování služeb ve společnosti. Bílá kniha „Caring for people“ stanovila jako základní cíle komunitní péče: - umožnit lidem žít běžný život v jejich vlastních domovech, - poskytnout správné množství péče a podpory lidem tak, aby bylo dosaženo maximální nezávislosti, - zvýšit možnosti lidí vyjádřit se, jak by chtěli prožít svůj život a jaké služby potřebují.“ (Rosecký, Oriniaková, 2003, s. 8)

17

lze buď přijmout jak je, nebo celý zamítnout, ale nikoli ho nějak ovlivnit, pozměnit, přizpůsobit. Komunitní plánování je tedy metoda, která zapojuje všechny, jichž se daná problematika týká, již do procesu rozhodování nebo plánování určitých aktivit či procesů. Jeho podstatou je vzájemná spolupráce a diskuse všech zúčastněných k dosažení konsensu.

2.2 Komunitní plánování sociálních služeb Sociální služby8 jsou takřka výhradní oblastí uplatnění metody komunitního plánování v České republice9. Oblast sociálních služeb, v souvislosti s reformou sociálních služeb, k nám metodu komunitního plánování přivádí. Prostřednictvím Česko-britského projektu „Podpora MPSV při reformě sociálních služeb“, o kterém jsem se již zmínila výše, bylo komunitní plánování u nás pilotně ověřeno. Nyní je již zakotveno i v zákoně. Zákon č. 108/2006 Sb. (účinnosti nabyl dne 1. ledna 2007), poskytuje komunitnímu plánování oporu pomocí tzv. plánu rozvoje sociálních služeb, který je v § 3, písmeno h) definován jako: „výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je: -

popis a analýza existujících zdrojů a potřeb, včetně ekonomického vyhodnocení,

-

strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb,

-

povinnosti zúčastněných subjektů,

-

způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu,

-

způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb.“ (Zákon č. 108/2006 Sb.) § 94 Obec - písmeno g) může zpracovávat střednědobý plán rozvoje sociálních

služeb ve spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby. 8

Sociální službou se rozumí činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení (Zákon 108/2006 Sb.). 9

Některé principy této metody jsou však využívány i v jiných oblastech, např. ochrana životního prostředí, preventivní zdravotnické programy nebo při tvorbě strategických rozvojových plánů obcí atd. (Vasková, Žežula, 2002).

18

§ 95 Kraj - písmeno d) zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby; - písmeno e) sleduje a vyhodnocuje plnění plánů rozvoje sociálních služeb za účasti zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým, jsou sociální služby poskytovány; - písmeno f) informuje ministerstvo o plnění plánů rozvoje sociálních služeb. § 96 Ministerstvo - písmeno b) zpracovává střednědobý národní plán rozvoje sociálních služeb za účasti krajů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou poskytovány sociální služby (Zákon č. 108/2006 Sb.). Plánem rozvoje sociálních služeb je míněn výsledek procesu komunitního plánování, tedy jinými slovy tzv. „komunitní plán“. Toto odlišné pojmenování je použito proto, že nelze dostatečně dobře definovat pojem komunita pro potřeby zákona (Kolářová, 2008). Město, které se rozhodne pro komunitní plánování, spolupracuje s krajem a svůj výsledný komunitní plán mu předkládá. Kraj na jeho základě a po dohodě s ostatními stranami (ostatní města a obce) sestavuje krajský plán, který předkládá ministerstvu a to opět na jejich základě zpracovává národní plán rozvoje sociálních služeb.

Od roku 2002 začínají vznikat projekty komunitního plánování na úrovni obcí, mikroregionů i krajů a po pěti letech vzniká legislativní podpora pro plánování sociálních služeb ve všech krajích. Dnes je do něj zapojeno už přes čtyři sta obcí tzv. II.typu (s pověřeným obecním úřadem) a tzv. III. typu (s rozšířenou působností) (PSS v obcích, 2008). V některých městech se komunitní plánování stalo již samozřejmým postupem, komunitní plány jsou již hotovy a naplňovány. Jinde se s ním teprve začíná a ti znalejší jim slouží jako zdroj informací a dobrých zkušeností (Základní informace, 2005). Pro komunitní plánování sociálních služeb se již vžila zkratka KPSS, kterou budu nadále ve své práci používat.

19

2.3 Principy a fáze komunitního plánování sociálních služeb Komunitní plánování sociálních služeb můžeme považovat za cyklický proces hledání, pojmenování a uspokojování potřeb dané komunity. Tento proces je vždy jedinečný, protože každá komunita je jedinečná svým složením, svými potřebami, možnostmi atd. Přesto má KPSS své principy, které jej dělají specifickým, odlišují jej od ostatních metod sociální práce. Jednoduše, které dělají komunitní plánování komunitním plánováním.

Jedním z hlavních principů KPSS a vlastně jeho podstatou je tzv. TRIÁDA. Tedy partnerská spolupráce mezi třemi stranami, které se podílejí na sociálních službách. Jsou to zadavatelé sociálních služeb, poskytovatelé sociálních služeb a jejich uživatelé.

Obr. č. 1. Triáda

Zadavatelé představují především obce a kraje, tedy subjekty, které mají na starosti zajištění sociálních služeb na daném území. „Zadavatelé služby platí, zřizují, zadávají, organizují a dělají na ně výběrová řízení. Cílem zadavatelů je nakoupit občanům potřebné služby co nejkvalitnější a co nejlevněji“ (Návrhy, 2005, s. 5).

Poskytovatelé sociálních služeb jsou státní nebo nestátní organizace, které služby poskytují, prodávají, provozují. Poskytovatelé do procesu komunitního plánování vstupují, protože dobře znají aktuální poptávku po službách a dokáží odhadovat budoucí trendy, vyznají se v problematice, vědí jak služby fungují (Průvodce procesem, 2004).

20

Uživatelé sociálních služeb jsou osoby, jímž jsou sociální služby určeny, kteří je využívají nebo mohou využívat. Uživatelé jsou nejdůležitějším článkem, jsou nenahraditelní a nezastupitelní, protože jedině oni mohou poskytnout zpětnou vazbu poskytovatelům i zadavatelům, mohou hodnotit kvalitu poskytované služby. Právě pohled uživatelů umožňuje zkvalitnit a zefektivnit sociální služby. Uživatelé mohou projevovat své potřeby a přání, vyjádřit, co považují za potřebné, co by chtěli aktuálně, co má pro ně menší a co větší význam. Uživatelé jsou ti, pro které sociální služby existují, a tak právě oni mají možnost říci, jak by si jejich fungování představovali. Tyto tři složky, jejich vzájemná spolupráce, komunikace a zkušenosti slouží k hledání problémových oblastí, zjišťování nezbytných informací, názorů a přání, stanovování krátkodobých i dlouhodobých cílů, společnému pátrání po zdrojích, ať už finančních, materiálních či

personálních, které povedou k uspokojení potřeb lidí

žijících v dané lokalitě. Cílem jejich společné práce tedy je plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly zjištěným potřebám, aby se bezhlavě nebudovaly nejrůznější centra sociální pomoci, která nebudou využívána, prostě proto, že v daném prostředí nenajdou své klienty a naopak nechyběly by takové služby, které jsou vyhledávány. Aby nebyly vynakládány peníze někam, kde vlastně nejsou potřeba, ale aby se přesně vědělo na co, proč a kolik finančních prostředků je potřeba se pokusit společnými silami získat. Efektivita je asi tím správným slovem, které by mohlo charakterizovat cíl plánování sociálních služeb.

Triáda je základním východiskem KPSS. Další principy této metody člení několik různých dokumentů. Rozdíly mezi nimi jsou spíše nepatrné. Zejména se jedná o rozdílná pojmenování stejných nebo podobných jevů. Já jsem si vybrala klasifikaci podle dokumentu Návrhy kapitol pro komunitní plánování sociálních služeb v ČR (2005). Tento dokument vytyčuje základní pravidla, jež mají definovat podstatu komunitního plánování, jsou jimi následující:

21

•

Bez dohody není KPSS Komunitní plán je svého druhu smlouva, dle které se (přinejmenším) tři strany, tj. uživatelé, poskytovatelé a zadavatelé navzájem zavazují ke spolupráci a součinnosti. (Návrhy, 2005).

•

Posílení principů občanské společnosti Je nutné, aby zastupitelé vnímali další subjekty poskytující sociální služby v rámci obce jako rovnocenné partnery organizací, vůči nimž plní funkci zřizovatele. Komunitní plánování propojuje aktivitu a potřeby občanů s rozhodováním samosprávy (Návrhy, 2005).

•

Bez uživatelů není KPSS Teprve dosáhneme-li svobodného, aktivního a rovného zapojení uživatelů na všech úrovních, můžeme hovořit o komunitním plánování sociálních služeb. Cílem pro uživatele je: „Už nikdy o nás bez nás“ (Návrhy, 2005).

•

Demokratická spolupráce „Dokud nesouhlasí všichni, není odsouhlaseno nic“. Hlasování je nouzový prostředek, jímž přiznáváme, že se neumíme dohodnout (Návrhy, 2005).

•

Vše je veřejné Informace o dění v komunitním plánování jsou veřejně dostupné a jednání jsou otevřená. (Návrhy, 2005).

•

Svoboda vyjadřování Každý má právo se vyjádřit a každý má právo mluvit. Je legitimní mluvit za sebe samotného i bez pověření, funkce či mandátu od zájmové skupiny (Návrhy, 2005).

•

Rovnost mezi všemi účastníky Nikdo nesmí být vylučován a diskriminován. Organizace a procesy komunitního plánování musí zajistit všem účastníkům rovnost postavení a hlasu v průběhu všech jednání (Návrhy, 2005).

•

Průběh je stejně důležitý jako výsledek Kvalitně probíhající proces komunitního plánování je pro komunitu stejně přínosný jako vlastní plán (Návrhy, 2005).

22

•

Řízení V řízení komunitního plánování musí být profesionalita, kompetentní lidé s jasnými zodpovědnostmi a pozicí (Návrhy, 2005).

•

Legitimita Legitimitu sociálním službám dávají přání a potřeby uživatelů (budoucích uživatelů) (Návrhy, 2005).

•

Cyklický proces Komunitní plánování tvoří spirálu, v níž se fáze, témata a mnohé problémy cyklicky opakují a je nutné se jimi opětovně zabývat na nové úrovni vývoje (Návrhy, 2005).

•

Hledání nových lidských a finančních zdrojů Řešení, v něž komunitní plán vyústí, bude kompromisem mezi přáními a možnostmi místních lidských a finančních zdrojů (Návrhy, 2005).

•

Řešit dosažitelné Šíře záběru komunitního plánování musí být přiměřená místnímu společenství, jeho podmínkám, přání lidí a lidským i materiálním zdrojům (Návrhy, 2005).

•

Přání lidí je víc než normativy Komunitní plán je především dohodou mezi uživateli, zadavateli a poskytovateli o podobě sociálních služeb. Porovnání stavu sociálních služeb s normativy může být užitečnou pomůckou pro tuto dohodu, nemůže ji však nahradit (Návrhy, 2005).

Fáze KPSS Metodiky pro plánování sociálních služeb, jeden z hlavních dokumentů Ministerstva práce a sociálních věcí vztahující se ke komunitnímu plánování, člení proces komunitního plánování sociálních služeb na osm fází, nebo-li milníků v plánovacím procesu:

1. Stanovení a formulace poslání plánování sociálních služeb 2. Získání politické podpory pro plánování sociálních služeb metodou komunitního plánování 3. Vytvoření organizační struktury a definování konkrétních kompetencí a odpovědností 23

4. Popsání sociální situace v daném území 5. Stanovení priorit 6. Zpracování plánu rozvoje sociálních služeb 7. Monitorování realizace opatření a aktivit 8. Vyhodnocení

Uvedených osm fází je zjednodušenou strukturou procesu komunitního plánování, která říká, čeho by se mělo dosáhnout a co by se v jednotlivých fázích mělo dít. Vše ovšem závisí na individuálních podmínkách a specifikacích jednotlivých procesů plánování. Fáze nemusí následovat přesně podle uvedeného schématu, mohou se prolínat. Také postupy a kroky vedoucí k jednotlivým výstupům mohou být různé. Jelikož se jedná o proces cyklicky se opakující, znamená to, že po fázi vyhodnocování nastává opět fáze první a celý cyklus probíhá znovu. Výstupem celého procesu komunitního plánování sociálních služeb je komunitní plán rozvoje sociálních služeb. Zpracovaný komunitní plán podle Vaskové a Žežuly (2002, s. 3) obsahuje: •

Popis a analýzu existujících zdrojů

•

Statistické, sociologické, demografické údaje apod.

•

Popis a analýzu existujících přání a potřeb obyvatel v oblasti sociálních služeb

•

Představu budoucnosti sociálních služeb - stanovení priorit a cílů rozvoje služeb

•

Časový plán postupu prací a zásady, které je třeba při zpracování a naplňování plánu dodržet

•

Způsob, jakým budou jednotliví účastníci na místní úrovni zapojeni do vytváření a naplňování komunitního plánu

•

Způsob, jakým bude KP sledován, vyhodnocován a případně měněn.

Komunitní plánování sociálních služeb přímo žádá zapojování veřejnosti. Bez něj by nemělo smysl. Není zde tedy důvod, proč do něj nezapojovat také mladé lidi, navíc, když představují specifickou skupinu uživatelů. Myslím si, že komunitní plánování svými principy přímo vybízí k zapojení se do dění, k aktivnímu sdílení svých představ a přání. Mnohým mladým lidem však může připadat vzdálené, pokud o něm nemají dostatek informací a přesně nevědí, jak se jej vlastně mohou účastnit. Proto následující kapitolu věnuji vymezení rolí, které mohou mladí lidé v tomto procesu zastávat.

24

3. Role mládeže v komunitním plánování sociálních služeb Jedním z cílů mé práce je vymezit, jak mohou mladí lidé participovat na komunitním plánování sociálních služeb. Metodu KPSS jsem již podrobně představila, nyní je na řadě ozřejmit, jak se do ní může zapojit mládež. Než se pustím do samotného vymezování jejich rolí v tomto procesu, rozhodla jsem se vyhledat příklady nebo zkušenosti se zapojováním mládeže v jiných městech. Myslím si, že zkušenosti z jiných měst mi mohou pomoci získat přehled, jestli se nějaké aktivní zapojování mladých do KPSS vůbec děje, jestli mezi mládeží a komunitním plánováním existuje již nějaký vztah a jaký, nebo jestli je to jen má odvážná myšlenka. Podle zjištěných informací a poznatků z předchozích kapitol se následně pokusím vymezit, jaké role mohou mladí lidé v procesu komunitního plánování zastávat.

3.1. Příklady aktivní účasti mládeže na KPSS Za nejlepší zdroj informací v této oblasti považuji internet. Pustila jsem se tedy do tohoto vyhledávání. Cílem mého pátrání bylo zjistit, jestli existuje spojení mezi komunitním plánováním a mládeží, případně najít příklady aktivního zapojení mladých lidí do tohoto procesu. Zvolila jsem internetový vyhledávač „Google“ a do něj zadala klíčová slova: komunitní plánování, mládež/mladí lidé. Z odkazů, které mi vyhledávač na tyto klíčová slova nabídl jsem pak vybírala ty, u kterých jsem v popisku zaznamenala nějaké zapojení mládeže. Zjištěné informace pro mne představovaly z části známou realitu a z části nové, někdy překvapivé poznatky a možnosti zapojení do komunitního plánování. Pro mne známou realitou bylo jedno z nejčastějších spojení mládeže a komunitního plánování. Jeto existence formální struktury pro zapojování mládeže, pracovní skupina určená nebo zacílená právě na mládež, eventuálně na rodiny s dětmi a mládež nebo obdobné. Nikdy dříve jsem se ovšem nesetkala s tím, že by do této skupiny byli mladí zapojováni. Při hledání příkladů jsem se však setkala jak se skupinami, které více méně fungují bez přispění samotných mladých lidí, tak se skupinami, které mládež zapojují nejrůznějšími způsoby. Skupiny, které pracují spíše bez přispění mládeže jsem nalezla např. v Rychnově nad Kněžnou, Mladé Boleslavi, Kolíně, Liberci, Žatci, Třebíči nebo v Hlučíně.

25

Naopak ve městech a mikroregionech jako např. Kouřim, Horažďovice nebo Kdyňsko jsem se setkala s aktivním zapojováním mládeže do činnosti pracovní skupiny. Objevila jsem ale také další aktivity mládeže v procesu komunitního plánování, které však probíhají jaksi mimo tuto formální strukturu. Byly to např. města Bruntál, Havlíčkův Brod, mikroregiony Milevsko či Zábřežsko, které takto zapojovali mládež do komunitního plánování sociálních služeb. Nyní se zaměřím na aktivní zapojování mladých lidí a uvedu konkrétní příklady tohoto zapojování ve zmíněných městech. Z toho jsou první tři ukázky příkladem zapojování mladých do pracovní skupiny a další čtyři ukázky příkladem zapojování mladých mimo tuto strukturu. Mladí lidé promlouvají do procesu KPSS například prostřednictvím zjišťování názorů a potřeb. Mezi časté formy patří dotazníky pro mládež, např. obec Horažďovice (Oriniaková, 2007) či Kdyňsko (Komunitní plán, 2006) aj., nebo nejrůznější diskuse a setkání s mladými lidmi jako např. ve městě Kouřim, kde v roce 2007 uspořádali tzv. Setkaní na radnici s mladými lidmi ve věku 16-24 let, zde byly řešeny devizy a problémy města ve vztahu k mladým lidem (Informace o průběhu, 2007). Zjišťování názorů považuji za velmi důležité, zejména pokud jsou výsledky brány v úvahu a určitým způsobem realizovány. Musím však zmínit slovíčko „pouze“, protože si myslím, že sběr názorů na aktuální situaci nebo vyjádření přání není dostatečné. Dle mého, by měl být dán mládeži také prostor k návrhu řešení a ke spolupráci při jejich realizaci. Další podobou zapojování mládeže, se kterou jsem se setkala, jsou nejrůznější literární, výtvarné nebo jiné umělecké soutěže a výstavy pro děti a mládež týkající se sociálních služeb. Skrze tyto soutěže jsou zjišťovány názory, pohledy a postoje mladých k nejrůznějším sociálním oblastem nebo jevům v jejich městě. Příkladem dobré praxe v zapojení mladých tímto způsobem je výtvarná a literární soutěž pro žáky základních a středních škol „Město bez bariér“ uspořádaná v Havlíčkově Brodě. „Cílem soutěže bylo přimět její účastníky, aby se zamysleli nad překážkami, které každodenně řeší jejich kamarádi a ostatní spoluobčané v našem městě. Chtěli jsme tímto způsobem pro komunitní plánování získat prostřednictvím dětí i jejich rodiče. Vyhodnocení soutěže proběhlo za účasti rodičů, rodinných příslušníků, ředitelů škol a kamer místní kabelové

televize.

Tímto

způsobem

se

podařilo

získat

další

příležitostné

spolupracovníky, kteří měli zájem se vyjadřovat k určitému tématu, jež jim bylo blízké nebo se o něj zajímali, a díky tomu bylo možné obohatit škálu názorů i od těch, které by 26

se jinak jen těžko podařilo do plánování sociálních služeb zapojit.“ (Průvodce procesem, 2004). Mladí lidé jako tazatelé nebo distributoři v rámci dotazníkového šetření. Tuto příležitost, jak se zapojit, dostali mladí lidé např. na Milevsku nebo v mikroregionu Zábřežsko. Studenti středních škol byli vyškoleni, jak pracovat s veřejností v terénu a strávili několik hodin v ulicích města, oslovovali chodce, žádali je o vyplnění anketního lístku a případně jim k jednotlivým otázkám poskytovali vysvětlení. Pro realizátory byly cenné také postřehy, které studenti během akce získali, a které nebylo možno získat při jiných způsobech distribuce a sběru dotazníků (Přehled a analýza, 2005). V mikroregionu Zábřežsko jsou studenti středních škol zapojováni i nadále. Spolupracovali například také na projektu „Bezbariérové Zábřežsko“, kde prováděli samotný terénní výzkum bariér a zpracovávali závěrečnou zprávu (Bezbariérové Zábřežsko, 2007) Ve městě Bruntál dali mladým lidem prostor při propagaci komunitního plánování. Skupinou mladých lidí bylo vytvořeno logo komunitního plánování sociálních služeb a mentálně postižení mladí lidé vyráběli drobné propagační dárečky typu keramických zvonečků, bločků z ručního papíru apod. (Hájek, nedatováno).

Z uvedených příkladů tedy mohu vyčíst, že mladí lidé mají v procesu komunitního plánování své místo, a že spojitost mezi mládeží a komunitním plánováním existuje. Prostor pro zapojení mládeže je zde široký. Existuje formální struktura pro zapojení mládeže do procesu KPSS. Jsou jí pracovní skupiny zaměřené na tuto část populace, do kterých se ovšem mladí lidé zapojují spíše sporadicky. Z dalších příkladů aktivní účasti mládeže vyplývá, že se zapojuje také jiným způsobem. Těmto dvěma rolím se budu podrobněji věnovat níže. Myslím si, že tyto příklady jsou vhodnými podobami zapojení mládeže, jsou pro mladé lidi přístupné, srozumitelné a mnohdy jistě i zábavné. Já bych ve své neskromné představě však šla ještě o krok dál. Domnívám se, že by mládež mohla mít v komunitním plánování ještě větší prostor. Mohla by nejen své požadavky vyjadřovat, ale také se podílet na jejich uskutečňování. Uvědomuji si však, že motivovat mladé lidi k takovému zapojení není nikterak jednoduché. Vždyť zapojování i dospělé veřejnosti do jakéhokoli dění je obtížnou záležitostí, kterou se zabývají mnozí odborníci. Pojímám tyto příklady ovšem jako dobrý zdroj informací o vztahu mezi mládeží

27

a komunitním plánováním, a také jako inspiraci a podklad pro svůj návrh, jak mladé lidi to tohoto procesu zapojovat.

3.2 Vymezení rolí mládeže v KPSS Již výše jsem se zmínila, že v komunitním plánování sociálních služeb spatřuji obrovskou příležitost pro participaci mládeže. Komunitní plánování je metoda práce, která se snaží zapojit jak odborníky, tak širokou veřejnost. Poskytuje tedy prostor také pro zapojení mladých lidí. Vrátím-li se k Dürrovým (2005, cit. podle Vidláková, 2007) formám participace z první kapitoly, vidím, že některé z nich mohou být aplikovány také na KPSS. Jsou jimi: formální struktury, otevřená participace a participace za účelem vyřešení konkrétního problému. O těchto formách si myslím, že by mohly být realizovány také prostřednictvím KPSS. Z uvedených příkladů mohu vyčíst, že role mládeže v procesu KPSS může být dvojí. Pro účely své práce si ji nazvu jako tzv. „dvojroli“. Mladí lidé se mohou účastnit skrze formální strukturu KPSS, kterou je tzv. triáda, tedy zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Mohou se ale také zapojit jinak. A sice mimo tuto formální strukturu, tedy tak, že netvoří ani jednu ze stran trojúhelníku triády, ale přesto se komunitního plánování účastní. Na těchto dvou místech pak mladí lidé mohou hrát onu dvojí roli. V první z nich mladí lidé plánují nebo pomáhají s plánováním různých služeb pro různé skupiny uživatelů, podílejí se tedy tzv. na plánování pro ostatní. Toto mohou činit ve formální struktuře z pozice zadavatelů a poskytovatelů a skrze účast mimo formální strukturu. Jejich druhá role v KPSS je role uživatelů. Mladí lidé jsou sami uživateli sociálních služeb, mohou se tedy podílet na plánování tzv. pro sebe. Tato role má místo ve formální struktuře, je součástí triády.

28

Obr. č. 2. Mladí lidé v KPSS

Nyní se podívám podrobněji na první roli, v níž se mladí lidé podílejí/mohou podílet na plánování sociálních služeb pro ostatní. Tato skupinka mladých lidí se teoreticky může rozdělit na dvě věkové kategorie. Na mladé lidi ve věku 15-18 let a 19-26 let. A to z toho důvodu, že mladí lidé od 18-ti let nabývají plnoletosti a zároveň nových práv a možností. Z kategorie 19-26 let totiž mohu vyčlenit skupinku lidí, kteří jsou již zaměstnaní, pracují pro město nebo pro nějaký subjekt, který poskytuje sociální služby. Tito lidé se tedy tímto způsobem mohou dostat ke KPSS z pozice zadavatelů nebo poskytovatelů, čímž se mohou podílet na plánování tzv. pro ostatní. Jejich role v procesu komunitního plánování je však daná. Dále se tedy touto skupinou mladých lidí zabývat nebudu. Zajímají mne spíše ostatní mladí lidé, kteří se mohou podílet na plánování pro ostatní. Jsou jimi ti mladí, kteří se účastní KPSS mimo formální strukturu. Ve skupině 19-26 let bych předpokládala účast zejména studentů, nezaměstnaných a v menší míře pracující mládeže, převážně pro nedostatek volného času, popř. existenci nové rodiny atd. Skupinu 15-18 let pak tvoří zejména studenti středních škol nebo učilišť. Tito mladí lidé tedy nestojí ani na jedné ze tří stran základního trojúhelníku tzv. triády KPSS. Nezapadají do oficiální struktury KPSS, tak jak je obecně známá či navrhovaná nejrůznějšími odbornými dokumenty. Přesto však se na komunitním

29

plánování podílejí nebo mohou podílet. Z uvedených příkladů do této role patří např. mladí lidé jako distributoři v dotazníkovém šetření nebo terénní výzkum bariér. Druhá z rolí, o které jsem hovořila, představuje mládež jako uživatele sociálních služeb. Uživatelé sociálních služeb jsou jednou z částí základní triády KPSS. Mají tedy být rovnocennými partnery zadavatelů a poskytovatelů při plánování sociálních služeb. Ačkoliv se to na první pohled pro nezasvěcené nezdá, uživatelem sociálních služeb můžeme být již od narození. Novorozeňata, teenageři, lidé středního věku nebo senioři, ti všichni mohou být uživateli sociálních služeb. Každá z těchto skupin (pro účely KPSS se uživatelé dělí zejména podle toho, jaké služby využívají, např. služby pro rodiny s dětmi, osoby s handicapem, ohrožené sociálním vyloučením apod.) má však své zvláštní potřeby. Stejně tak mladí lidé představují specifickou skupinu uživatelů se specifickými požadavky. Stejně jako ostatní se mohou dostat do situace, kdy budou potřebovat pomoc. Ať už se jedná o službu sociálního poradenství nebo krizové pomoci např. při problémech doma s rodiči, terénní programy při problémech s drogami, azylové domy či domy na půl cesty, když nebudou mít kam jít, sociálně zdravotní, rehabilitační nebo jiné služby, když se budou potýkat s nějakým handicapem nebo nízkoprahová zařízení, když nebudou vědět co s volným časem. A mohla bych pokračovat dále. V kontextu komunitního plánování je hlas uživatelů jedním z nejdůležitějších, to ostatně zrůzňují už samotné principy komunitního plánování (Návrhy, 2005). A tak si myslím, že by měli být vyslyšeni všichni, nehledě na věk. Proto by se i mladí lidé měli účastnit plánování služeb, měli by být zapojováni do práce a jednání jednotlivých pracovních skupin, především pak těch, které se týkají přímo jich. To, že se mladí lidé budou účastnit pracovní skupiny, která je pro ně určená, pro mě znamená jedinou možnost správné funkce této pracovní skupiny.

Obě tyto role mládeže v komunitním plánováním sociálních služeb mají svůj význam, důvod i váhu. Mně osobně ovšem připadá významnější role druhá, role uživatelů. Ačkoliv nikterak nepodceňuji ani roli první. Ovšem pro správnou funkčnost komunitního plánování jsou mladí lidé jako uživatelé zdrojem cenných informací, které by se bez jejich zapojení jen těžko získávaly. Role uživatelů má také větší význam pro ně samé, jelikož tak mohou pomoci zkvalitnit prostředí, ve kterém sami žijí. Aktivní participace mládeže na komunitním plánování sociálních služeb není zatím příliš rozšířena. Soudím tak z převládajících formálních struktur, do kterých se mládež nezapojuje. Může to mít mnoho důvodů, jejichž zjišťování by jistě vystačilo 30

na celý samostatný výzkum. Můj názor je, že to může být způsobeno relativní novostí této metody u nás. Tím, že se ještě nedostatečně zapsala do povědomí veřejnosti, mládež nevyjímaje. Myslím si ovšem, že v komunitním plánování dřímá potenciál, prostor, jak by mladí lidé mohli participovat na dění v jejich městě, prosazovat své názory a potřeby, kde by mohli vyjádřit, co je pro ně důležité. Abych přesněji ukázala, v čem tento potenciál spatřuji, vrátím se nyní zpět k výzkumům z druhé kapitoly. V tab. č. 1., která znázorňovala odpovědi na otázku, jak je pro respondenta významné podílet se na životě města/obce, je vidět, že mladí lidé o problematiku svého města zájem mají, ale není doprovázen aktivní činností (Participace mládeže a společnost, 1998). Komunitní plánování je příležitostí, jak mohou participovat právě na místní úrovni, tedy ve svém městě nebo obci. Existuje zde tedy předpoklad, že by mladí lidé mohli mít o tuto variantu participace zájem. Komunitní plánování by v nich tedy mohlo vyvolat aktivitu, která zatím jaksi stagnuje. Zároveň by mohlo podpořit zájem o politickou situaci u nás, který podle výsledků výzkumu Mládež ČR 2002 klesá. Myslím si totiž, že participace na komunitním plánování sociálních služeb představuje jakousi politickou podobu participace. Tedy, že se zde participuje na dění jaksi „z vrchu“. Mám tím na mysli, že při participaci na komunitním plánování jsou mladí lidé v kontaktu s vedením města, čili politickými zástupci, účastní se jednání a rozhodování, která jsou následně realizována. Naproti tomu, v opozici tzv. „politické participace“ by pak stála participace, kterou bych nazvala jako „pomáhající“, která je založená na individuální pomoci jednotlivým lidem s jednotlivými problémy, např. charita., tedy participace tzv. „ze spodu“.

31

4. Zapojení mládeže do KPSS v Mikulově Než se pustím do samotného návrhu zapojování mládeže do KPSS v Mikulově, ráda bych vysvětlila, podle čeho budu postupovat, a proč jsem si vybrala právě město Mikulov. Celý návrh pak bude vycházet z charakteru města, dosud zjištěných informaci i z analýzy mikulovské mládeže. Mé rozhodnutí pro vytvoření návrhu zapojení mládeže do KPSS v Mikulově se utvrzovalo s postupnou tvorbou této práce. Zjištění o důležitosti participace mládeže na dění ve společnosti, to, že je tato participace hojně podporována, žádána a prosazována ve mně upevnilo domněnku správnosti snahy zapojit mladé lidi také do komunitního plánování. Vědomí toho, že je zde metoda práce, která může představovat další příležitost pro participaci mladých mne motivovalo k dalším krokům. Komunitní plánování by se mohlo zařadit mezi podoby participace na místní úrovni, o kterou mladí lidé projevují alespoň teoretický zájem. Není v mých silách říci, zdali mladí lidé o tuto příležitost budou mít zájem. Domnívám se však, že pro to má předpoklady. Přestavuje formu participace na úrovni, která je mladým lidem nejblíže, poskytuje pro ni velký prostor, nabízí možnost vyjádřit se k tomu, co mladé lidi může zajímat, co se jich týká, dává jim příležitost pro zkvalitnění prostředí, v něž žijí. Všechny tyto poznatky mě vedou k sestavení vlastního návrhu a dávají mu tímto svůj smysl. Na základě vymezení a popsání rolí z předchozí kapitoly mohu sestavit návrh zacílený jak na celou skupinu mládeže, tak na každou z rolí zvlášť. Taktéž příklady zapojení mládeže do KPSS v jiných městech mi poslouží jako zdroj inspirace. Budu se také držet obecných principů komunitního plánování sociálních služeb (Návrhy, 2005) ze druhé kapitoly i pravidel pro zapojování veřejnosti (Sedm kroků,2002), které uvádím níže. Důležité jsou také možnosti samotného města Mikulov i analýza mládeže, jež mohou přinést důležité informace. Můj návrh se bude pohybovat v teoretických možnostech. Pokud by se mi následně podařilo prosadit realizaci alespoň něčeho, byla bych velmi spokojená. Nyní představím město Mikulov a zdejší proces KPSS a následně provedu zmiňovanou analýzu. Město Mikulov je malé, ale krásné vinařské město na samém jihu Moravy. Leží přímo na hranicích s Rakouskem a je turisticky velmi oblíbené, zejména díky své bohaté historii, přírodním krásám nejen Pálavských vrchů v jeho okolí a dobrému vínu.

32

Město Mikulov je zároveň mým rodným městem, ke kterému mám velmi hluboký vztah, ačkoliv už téměř tři roky, po dobu mého vysokoškolského studia, žiji v Brně. Navrhovat a prosazovat zapojení mládeže do komunitního plánování v Mikulově jsem se tedy rozhodla z jednoduchých a možná trošku sobeckých důvodů. Loni v létě jsem totiž z našeho Městského úřadu dostala nabídku ke spolupráci na komunitním plánování. Brzy jsem pochopila, jak má tato metoda sociální práce fungovat, že může být velmi prospěšná a velice se mi zalíbila. Jelikož jsem sama zástupcem jedné ze skupin (mládeže), která by se tohoto procesu mohla, ne-li měla účastnit, rozhodla jsem se, že bych do něj chtěla pomoci zapojit i ostatní mladé lidi. Aby i oni zjistili, co všechno mohou dělat, jak mohou ovlivnit situaci a sami pomoci, aby se jim v našem městě žilo lépe. KPSS se v Mikulově nachází teprve ve fázi příprav. Před mým příchodem byla ustavena a proškolena základní triáda a započato dotazníkové šetření ohledně sociálních služeb. Od té doby jsme se hnuli sotva o malý krůček. Mým úkolem bylo zpracovat podkladové materiály nutné pro započetí s plánováním. Demografickou analýzu, přehled poskytovatelů sociálních služeb, výsledky dotazníků apod. Dotazníkové šetření bylo provedeno spíše pro účely krajského střednědobého plánu, než-li pro samotný komunitní plán Mikulova, ale vzešly z něj i pro nás užitečné informace. Jednou z nich byl nízký zájem veřejnosti, návratnost dotazníků nedosáhla ani požadovaných 5%. Víme tedy alespoň, že s ní budeme muset pravděpodobně počítat i do budoucna. Důležitější pro nás ovšem byly první kontakty na spoluobčany ochotné spolupracovat na komunitním plánování, které jsme z dotazníků také získali. Následujícím krokem tedy bylo kontaktovat zmíněné ochotné spoluobčany, oslovit poskytovatele sociálních služeb a samozřejmě vedení města. Dosavadní snaha vyvrcholila sotva před pár týdny první oficiální schůzkou ke komunitnímu plánování, které se zúčastnili zástupci zadavatelů (vedoucí odboru sociálních věcí, pracovník téhož odboru, chyběla paní místostarostka, která přislíbila účast i zastřešení celého projektu ze strany města), zástupci poskytovatelů (čtyři ze šesti působících v Mikulově) a zástupci uživatelů (6 osob - senioři, rodiče s dětmi aj. a já za mládež). První schůzka byla věnována obeznámení zúčastněných s komunitním plánováním, návrhům pracovních skupin a také tvorbě rozšířené triády, která obvykle představuje jakousi řídící skupinu celého procesu. Myslím si, že právě nyní je ten správný čas začít se zapojováním mládeže. V této chvíli se mohu pokusit prosadit vznik pracovní skupiny pro mládež, a tím je následně 33

zapojit v roli uživatelů. V nastávající fázi vznikání nových struktur, šíření informací o komunitním plánování mezi veřejností, hledaní dalších ochotných spolupracovníků se může mládež také zapojit, a sice v druhé roli, skrze participaci na plánování pro ostatní.

4. 1 Analýza mládeže Když se začíná s prací v jednotlivých pracovních skupinách, je potřeba udělat analýzu dané skupiny. V takové analýze může být obsaženo mnoho informací, stav sociálních služeb v dané oblasti, aktuální počet uživatelů těchto služeb, prognóza vývoje uživatelů, součástí je také tzv. SWOT analýza a další. Já nyní provedu podobnou analýzu mikulovské mládeže, abych zjistila základní informace související s významem zapojování mládeže a plánování pro tuto skupinu. Zaměřím se na skutečnosti jako je počet mladých lidí, počet evidovaných na OSPOD, tyto údaje mohou sloužit jako argument pro zapojování mladých. Dále zmapuji vzdělávací a volnočasové možnosti, abych zjistila, jaké zázemí mají mladí lidé ve městě aj. Pokud v rámci komunitního plánování vznikne skupina pro mládež, bude se muset tato mnou provedená analýza více prohloubit, bude potřeba udělat šetření týkající se názoru mladých na nejrůznější záležitosti, zmapovat problémy, s jakými se mladí lidé potýkají apod. Pro účely mé práci ji však považuji za dostatečnou.

Mikulov je malé město s počtem obyvatel sotva přesahujícím hranici sedmi tisíc (7373 obyvatel – údaj k 31.12.2007). Ani počet mladých lidí tedy nebude nikterak vysoký. Při zjišťování jejich počtu jsem vycházela z aktuálních záznamů evidence obyvatel Městského úřadu Mikulov, které hovoří o čísle 1217 lidí ve věku 15-26 let v roce 2007 (viz. tab. č. 3). Toto číslo se zdá poměrně nízké, ale v kontextu našeho města představuje šestinu všech obyvatel.

Tab. č. 3. Počet mladých lidí ve městě Mikulov v r. 2007 Věková kategorie (k 31.12.2007)

Počet obyvatel

15-26 let

1217 Zdroj: Evidence obyvatel, Městský úřad Mikulov.

34

V následujících tabulkách uvádím počty mladých lidí evidovaných na OSPOD Městského úřadu v Mikulově k 31.12.2007, které dokazují potřebnost plánování sociálních služeb pro tuto skupinu uživatelů. Tab. č. 4. Klienti řešení kurátorem pro mládež v r. 2007 Klienti řešení kurátorem pro mládež

celkem Trestná činnost 27 Přestupky 29 Výchovné problémy 59 Dohledy 6 Uložená výchovná opatření mladistvím 1 opatření uložená dětem mladším 15 let 4 Návrh na předběžné opatření 2 Návrh na ústavní výchovu 2

z toho děti mladiství 14 13 0 29 30 29 5 1 0 1 4 0 0 2 2 0

Zdroj: Roční výkaz o výkonu sociálně právní ochrany dětí, 2008.

Tab. č. 5. Sledování výchovy a výkonu dohledu v r. 2007 podle záznamů OSPOD Mikulov Sledování výchovy a výkonu dohledu OSPOD sleduje děti V ústavní a ochranné výchově V péči jiných fyzických osob než rodičů Nad jejichž výchovou byl stanoven dohled

soudem obecním úřadem

počet dětí 12 17 22 19

Zdroj: Zdroj: Roční výkaz o výkonu sociálně právní ochrany dětí, 2008.

Tab. č. 6. Týrané a zneužívané děti v r. 2007 podle záznamů OSPOD Mikulov Týrané a zneužívané děti Tělěsné týrání Sexuální zneužívání Dopad na dítě:

chlapci dívky 0 1 2 3 posttr.stresová porucha 2 4 těhotenství 0 1

Zdroj: Zdroj: Roční výkaz o výkonu sociálně právní ochrany dětí, 2008.

35

Kriminalita mládeže Z výroční zprávy Městské policie za rok 2007 vyplývá, že agresivita a brutalita mládeže poklesla, nicméně je zdůrazňován stále přetrvávající problém s drogovou scénou v Mikulově. Důsledkem neřešení drogové problematiky je sní spojená trestná činnost mládeže, zde se jedná zejména o trestnou činnost majetkové a násilné povahy (Hamerník, 2008).

Vzdělávání Co se týče sítě vzdělávacích institucí, je v Mikulově relativně dobře zajištěno předškolní a základní vzdělávání. Mateřské a základní školy, obě v počtu dvou a jedna speciální ZŠ, svou kapacitou relativně vyhovují požadavkům obyvatel. U škol středních a vysokých je situace jiná. Nachází se zde pouze jedna střední škola (všeobecné gymnázium) a jedno střední odborné učiliště. Již za středoškolským vzděláním tedy mladí lidé mnohdy dojíždějí. Často do bývalého okresního města Břeclav, které je z Mikulova dobře dostupné, nebo do Brna. Další nebo vysokoškolské vzdělávání je pak nejlépe dosažitelné v opět v Brně, popř. jinde v kraji. V Mikulově se žádné vzdělávací zařízení poskytující další nebo vysokoškolské vzdělání nenachází.

Volný čas a kultura Mladí lidé mají v našem městě mnoho možností, jak trávit volný čas. K dispozici zde je zejména mnoho příležitostí sportovního vyžití. Fotbalový klub, tenisový klub, basketbalová, florbalová a jiná družstva, další volně přístupné sportoviště, haly, koupaliště, jezdecký klub aj. V současné době se pracuje také na modernizaci skate parku, který je místní mládeží hojně využíván. Z nesportovních aktivit město nabízí mladým lidem např. dobrovolnický divadelní spolek, pro mladší pak Dům dětí a mládeže – mládež zde figuruje spíše jako vedoucí jednotlivých kroužků, Základní uměleckou školu. Z dalších spíše kulturních možností na trávení volného času je zde např. muzeum, kino, knihovna, galerie aj. Město pořádá také množství dalších kulturních akcí jako jsou festivaly, koncerty, výstavy atd.

Sociální služby Když se vrátím zpět k oblasti sociálních služeb, musím konstatovat, že v našem městě pro mladé lidi téměř žádné sociální služby nefungují. Jednou z mála takových služeb je břeclavská Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, která má 36

v Mikulově své odloučené pracoviště. V rámci městského úřadu, Odboru sociálních věcí, existuje oddělení sociálně právní ochrany dětí, které se zabývá náhradní a ústavní výchovou, trestnou činností mládeže, drogovou a romskou problematikou atd. Jistou dobu zde fungovalo také odloučené pracoviště K-centra, které ale kvůli nízkému zájmu klientů brzy zaniklo. V současnosti na území města působí terénní pracovníci Diecézní charity Břeclav, kteří sem nepravidelně přijíždějí. Myslím si však, že problém s drogami mezi místní mládeží se natolik zvětšuje, že by si „zasloužili“ vlastního terénního pracovníka, popřípadě kontaktní centrum. Své klienty a příznivce by si jistě v našem městě našel i nízkoprahový klub pro mládež.

Z provedené analýzy vyplývá, že plánování sociálních služeb pro mládež by jistě v našem městě mělo svůj význam. Mladí lidé se zde potýkají z řadou problémů, které by bylo vhodné řešit organizovaně a pokud možno za jejich vlastního přispění. Přehled škol i volnočasových a kulturních možností může sloužit jako dobrá informace o tom, kde všude se mladí lidé mohou zdržovat, kde jsou dosažitelní, kde je možné je kontaktovat.

4. 2 Návrh zapojení mládeže do KPSS v Mikulově První vlaštovkou participace mladých na KPSS v Mikulově jsem zřejmě já sama. Od této chvíle se do procesu komunitního plánování budu zapojovat jako uživatel sociálních služeb, budu využívat formální strukturu k participaci a pokusím se tedy plánovat služby pro sebe a ostatní mladé lidi v Mikulově. Jelikož bych měla být i členem rozšířené triády, která svým způsobem řídí celý proces, budu se snažit být také iniciátorem zapojování mládeže mimo formální strukturu, která bude tzv. pomáhat s plánováním pro ostatní.

Na tomto místě bych ráda uvedla některá pravidla, která by se při zapojovaní veřejnosti (tedy nejen mládeže) do rozhodovacích procesů, jakým je i komunitní plánování, měla dodržovat. Uvádím je zde, proto, že si myslím, že je vhodné se jich držet a stavět na nich při všech níže navrhovaných aktivitách a činnostech.

37

Obr. č. 4. Pravidla zapojování veřejnosti

Zdroj: Kol. autorů. Sedm kroků k zapojení veřejnosti, 2002.

Podle mne je jedním z hlavních kroků dát mládeži vědět o existenci komunitního plánování. Na prvním místě je tedy informovanost. Navázat kontakt, nabídnout možnost zapojit se. Už samotné započetí s komunitním plánováním podporuje občanskou participaci, což je jeden z jeho principů.

38

Na začátek bych navrhovala využít nějakého veřejného setkání nebo akce, které se v Mikulově běžně pořádají a lidé jsou na ně zvyklí chodit. Např. oslava dne Země, dne dětí, dne květin apod. Na takové veřejné akci je šance, že zasáhneme různé skupiny mladých lidí. Od studentů, pracujících k nezaměstnaným, od spořádaných premiantů k takovým, co mohou mít problémy doma, ve škole, kolektivu či kdekoli jinde, od těch, co mají stálý zájem podílet se na dění ve městě, po ty, které to doposud nijak nezajímalo. I to je výhoda malého města, veřejných akcí se účastní téměř každý. Na takovéto akci bych vyhradila chvíli pro krátké představení komunitního plánovaní a mohla by zde být vyhlášena soutěž pro děti a mládež v navržení např. loga pro komunitní plánování. Informace o této soutěži bych formou plakátů a letáčků vystavila na veřejně přístupná místa jako informační tabule, foyer městského kina nebo Městského úřadu, do základních a středních škol, Domu dětí a mládeže, ZUŠ, dětského domova apod. S těmito a dalšími institucemi by bylo vhodné dohodnout i následnou spolupráci při informování o KPSS atd. Věk bych v této soutěži neomezovala, šlo by o první informaci o existenci komunitního plánování, kterou bych podala spíše komplexně. Následně bych uspořádala veřejné setkání, kde by i za pomoci samotných autorů bylo vyhlášeno vítězné logo. S jeho převedením do oficiální podoby by pak mohli pomoci např. studenti informatiky zdejšího gymnázia. Pravidla o zapojování veřejnosti (Sedm kroků, 2002) velí různorodost metod. Jako další krok, kterým bych informovala mladé lidi o KPSS, bych tedy zařadila dotazník o sociálních službách určený pouze mládeži ve věku 15-26 let. Při úvodním dotazníkovém šetření, o kterém jsem se již zmínila, se projevil téměř nulový zájem mládeže. Myslím si, že to bylo způsobeno tím, že dotazník byl namířen na všechny obyvatele a byl rozesílán hromadně jako příloha místního zpravodaje. Vymezení přesné cílové skupiny a cílenější a důkladnější distribuce, si myslím, může pomoci k vyšší návratnosti. Formy distribuce bych volila různé. Pro mládež neorganizovanou, popřípadě již školou nepovinnou bych na veřejně přístupných místech, jako je kino, Městský úřad, Úřad práce, zdravotní středisko či supermarkety, nechala dotazníky volně přístupné, spolu se sběrným boxem. Pro studenty a jinak organizovanou mládež bych se pokusila sestavit alespoň malý tým tazatelů, kteří by dotazníky distribuovali a zároveň sbírali. A to především na místech, jako jsou školy, ZUŠ, DDM aj. Tazatelský tým by mohla tvořit např. mládež z dětského domova. V rozšířené triádě totiž figuruje v roli uživatele paní, která pracuje v místním dětském domově jako vychovatelka. Tím se nabízí možnost, jak kontaktovat tamní mládež s prosbou o pomoc. V dotazníku by 39

byly uvedeny základní informace o KPSS, jednoduše, krátce a hlavně pochopitelně pro uvedenou skupinu respondentů. Zjišťoval by zájem o spolupráci, informovanost o sociálních službách, názor na sociální služby pro mládež apod. Následně

bych

přistoupila

k zorganizování

veřejného

setkání

určeného

pro mládež, jako dalšího ze způsobů, jak mladé zapojit. Dostojíme tím také dalšímu z pravidel zapojování veřejnosti i principů KPSS. Prostřednictvím veřejného setkání dosáhneme osobního kontaktu s mládeží, nabídneme šanci svobodně se vyjádřit, demokraticky spolupracovat. Na veřejném setkání mohou mladí lidé poznat, že v komunitním plánování jsou respektovány také jejich názory a zkušenosti, že je jim nasloucháno, že v tomto procesu jsou rovni všem ostatním účastníkům. Na tomto setkání by se mladí lidé dozvěděli další informace o KPSS v Mikulově, byly by jim představeny obě role, skrze něž se mohou zapojit a rovnou by jim byla nabídnuta nějaká konkrétní forma spolupráce, která by mohla napomoci udržet motivaci. Zde by bylo nutné vycházet z aktuálních stavů a potřeb. Už na první schůzce by jim mohla být nabídnuta účast v roli uživatelů, zapojení se do formální struktury, účast v pracovní skupině. Ať už stálá nebo příležitostná. Aktivity mimo formální strukturu, tedy aktivity vztahujících se k plánování pro ostatní, by jim byly nabídnuty podle aktuální potřeby, mohlo by jít např. o organizační výpomoc při realizaci dalších veřejných setkání i jiných pracovních skupin. Informace by na schůzce poskytovali zřejmě především zástupci zadavatelů, tedy nejspíše pracovníci odboru sociálních věcí. Vítaná by byla účast i paní místostarostky, která by měla celé komunitní plánování zastřešovat z pozice města, a která by také mohla mladým lidem být zdrojem jistoty zájmu města o mladé lidi, i zdrojem pocitu známého prostředí, jelikož mnoho z místních mladých lidí ještě donedávna učila na gymnáziu. Zároveň bych při příležitosti takového setkání dala prostor diskusi, ve které by mladí mohli sdělit, co se jim ve městě líbí, co ne, co by se mohlo změnit apod. Také bych se pokusila získat co nejvíce kontaktů na lidi ochotné spolupracovat, které bychom mohli následně oslovovat. Je zřejmé, že mládež, stejně jako ostatní účastníky KPSS, budeme muset získávat postupně. Dříve se spíše zapojí ti, co jsou i jinak aktivní a angažují se ve veřejných záležitostech. Skrze ně by se mohly dostávat informace k i ostatním mladým, kteří snad postupem času získají důvěru v tuto metodu. Myslím si, že pokud uvidí, že to má význam a nějaké smysluplné výsledky, snad by se časem mohli zapojit i ti, kteří se dosud nezajímali, a které by se do tohoto procesu jinak dařilo zapojovat jen obtížně. 40

Po takovémto hromadném informování o komunitním plánování bych začala rozlišovat jednotlivé role, které mohou mladí lidé v procesu KPSS hrát, a zabývala bych se jimi zvlášť. Jedna z činnosti spadající do role pomáhání s plánováním pro ostatní se objevila už v předcházejících navrhovaných akcích. Byla to tvorba a zpracování loga pro komunitní plánování. Z dalších činností, kterými by se v této roli mohli mladí zapojit do procesu komunitního plánování, navrhuji např.: -

pomoc při mapování situace v jednotlivých pracovních skupinách. Mapování situace se může provádět nejrůznějšími způsoby. Chaloupková (2000) doporučuje např. anketní zjišťování situace, metodu zvanou „okružní cesta“10 nebo tzv. mapování činností11. Myslím si, že pro každý z těchto způsobů by se dalo využít mládeže jako vhodných pomocníků;

-

výpomoc při setkáních s veřejností, pomoc s občerstvením, doručování pozvánek apod.;

-

tvorba webové, grafické nebo jiné podpory (letáky, plakáty apod.).

Pokud se obrátím k druhé roli mládeže v procesu KPSS, k roli mládeže jako specifické skupiny uživatelů sociálních služeb, jedná se o zapojení do formální struktury procesu KPSS a navrhuji následující možnosti zapojení: -

mladí lidé by se měli stát stálými členy pracovní skupiny pro ně určené, měli by se účastnit jednání a hovořit do toho, co se v dané skupině bude řešit;

-

mohou do jednání skupiny vnášet vlastní názor a pohled na věc, přicházet s vlastními nápady na řešení jednotlivých situací, ty pak diskutovat s poskytovateli a zadavateli a následně se podílet na jejich realizaci;

-

i pokud nebudou stálými členy této pracovní skupiny, mohou se jednání účastnit jako hosté;

-

hovořit do procesu KPSS jako uživatelé mohou také skrze účast na výzkumech nebo šetřeních, které se jich nudou týkat, na setkáních a besedách aj.;

10

Procházka nebo okružní cesta po komunitě nebo oblasti, které se projekt týká. Smyslem je připoutat pozornost obyvatel k danému problému, představit cíle projektu, zjistit jaké mají obyvatelé zkušenosti (Chaloupková, 2000). 11 Zaznamenávání typů činností v celé komunitě nebo na zvolených veřejných prostranstvích. Smyslem je získat informace o tom, jak lidé používají dané území. Tyto informace se využijí v další fázi projektu (Chaloupková, 2000).

41

-

nejlépe znají prostředí, ve kterém se pohybují a problémy s nimiž se potýkají. Myslím si, že ostatní mladí se spíše podělí o své starosti a názory se sobě rovnými, že se víc otevřou druhému mladému člověku, než-li někomu jinému, kdo by od něj chtěl získávat informace. Jako součást určité skupiny k ní mají nejlepší přístup a mohou z ní nejlépe získávat informace i zpětnou vazbu na realizované opatření – mohou tedy nejefektivněji získávat názory a zjišťovat potřeby své vlastní skupiny a tím se podílet na plánování;

-

mohou následně šířit informace mezi své vrstevníky o stavu jednání a získávat tak např. další spolupracovníky.

Domnívám se, že účast mladých lidí na jednáních jejich pracovní skupiny je velmi vhodná, ne-li nepostradatelná, pro účelné plánování sociálních služeb pro tuto skupinu. Mají-li se pro mladé nějaké služby plánovat a realizovat, pak je nezbytné, aby oni sami vyjádřili, jaké služby to mají být. Pokud by se podařilo v Mikulově zapojit alespoň pár mladých lidé do tohoto procesu, pak si myslím, že by to byl obrovský přínos jak pro samotnou pracovní skupinu, tak právě pro mladé lidi.

Jsem si vědoma toho, že navrhuji velmi obecné možnosti, jak zapojit mladé lidi. Myslím si však, že všechny by se daly v našem městě realizovat. Největší problém předpokládám v oblasti motivace a chutě spolupracovat ze strany mladých lidí. Účast na komunitním plánování je založena na dobrovolnosti, většinou není nijak finančně ohodnocena, což si myslím, by mohlo pro mladé představovat překážku. Nechci se ovšem vzdát naděje, že u nás jsou i tací mladí lidé, kterým záleží na našem městě a na tom, jak se jim zde žije, a že se rádi budou účastnit a plánovat, jak zlepšit stávající situaci. Realizaci a přesnou návaznost všech akcí a možností, tak jak jsem je navrhla, však nemohu předjímat. Natož účast mladých lidí na nich. Svůj návrh bych nazvala „ideálním postupem“, jak zapojit mladé lidi. Záleží na mnoha okolnostech, zda-li se podaří uskutečnit alespoň něco. Jednou z nich je např. ochota aktuálních účastníku komunitního plánování podniknout nějaké kroky k informování a posléze zapojení mladých lidí.

42

6. Závěr Podílení se mladých lidí na veřejném životě hodnotím jako důležitou součást rozvoje demokratické společnosti, ve které má každý právo říci, co si myslí a co by chtěl. Upevňovat principy demokracie, naučit se nestát v pozadí a nechat se celý život jen někým vést, ale zasahovat do dění, ovlivňovat prostředí a společnost, ve které budeme žít, bychom se měli učit už od nejútlejšího mládí. Proto jsem tomuto tématu věnovala celou svoji bakalářskou práci. Na začátku jsem si vymezila dva cíle, ke kterým jsem tuto práci směřovala. Skrze poznatky o participaci mládeže na životě společnosti, popis metody komunitního plánování sociálních služeb a příklady aktivního zapojování mládeže do KPSS jsem vymezila role mládeže v komunitním plánování sociálních služeb a vytvořila návrh zapojení mladých lidí do tohoto procesu v Mikulově. Zjistila jsem, že komunitní plánování poskytuje velký prostor pro zapojení mládeže. Je jím jak formální struktura, základní triáda KPSS, v níž se mladí lidé mohou objevit na všech pozicích. Je jím ale také prostor mimo tuto základní strukturu a mladí lidé se skrze něj zapojují. Vztah mezi komunitním plánováním a mládeží tedy existuje a je využíván, což jsem si potvrdila při hledání příkladů. Na základě vymezených rolí a mnoha jiných faktorů jsem pak sestavila návrh zapojení mládeže do KPSS v Mikulově. Tento návrh obsahuje nápady a příležitosti, jak zapojit mladé lidi v našem městě. Je sice čistě teoretický, avšak myslím si, že je realizovatelný. Zahrnuje činnosti pro zapojení mládeže jako celku, tedy zejména informování, zjišťování názorů a postojů nebo veřejné setkání, ale také návrhy zapojení mládeže v jednotlivých vymezených rolích. Během postupného procesu tvorby mé práce jsem objevovala nové, někdy velmi zajímavé poznatky, kterými jsem se nechala inspirovat při tvorbě závěrečného návrhu. Zjistila jsem, že podobný názor na participaci mládeže jako já má zřejmě většina vládních zástupců naší země a dokonce i Evropské unie. Mnohé programové dokumenty považují participaci mládeže za svoji prioritu a navrhují opatření na její podporu. Setkávají se však spíše s vlažnou odezvou od samotných mladých lidí. Ti teoretický zájem o veřejné dění projevují, ale aktivní zapojení nebo organizovanost tomu příliš neodpovídají. Seznámila jsem se s řadou podob participace mládeže na různých úrovních, které jsem přiblížila v první kapitole. Pak jsem se zaměřila na jednu konkrétní, na komunitní plánování sociálních služeb, o které jsem si myslela, že by mohla představovat vhodnou příležitost pro participaci mladých, ačkoliv jsem

43

o tom v této souvislosti nenalezla žádné informace. Proto jsem se snažila tuto metodu co nejblíže popsat a prostor pro participaci mládeže v ní najít. Při hledání příkladů jsem zjistila, že mladí lidé již do tohoto procesu zapojováni jsou, ale nijak plánovaně nebo organizovaně. Vymezením přesného prostoru, rolí mládeže v tomto procesu jsem zjistila, že ho v mnohém obohatit a napomoci k jeho realizaci. A já jsem svým návrhem chtěla jedné takové realizaci také napomoci. Doufám, že celá tato práce, která ukazuje důležitost participace mládeže, bude moci sloužit jako zdroj informací či motivace i pro další realizátory komunitního plánování v dalších městech a obcích, kteří se rozhodnou zapojit také mladé lidi.

44

Přehled použité literatury a zdrojů Bezbariérové Zábřežsko. In Aktuální informace [online]. Komunitní plánování sociálních služeb Zábřežsko, 2007. [cit. 2008-04-11]. Dostupný z .

Bílá kniha Evropské komise. Nový podnět pro evropskou mládež [online]. Praha: MŠMT, 2002. [cit. 2008-03-14]. Dostupný z .

Česká rada dětí a mládeže. In Česká rada dětí a mládeže [on-line]. Praha. [cit. 2008-02-10]. Dostupný z .

DOHNALOVÁ, Marie. Veřejný prostor a dobrovolnické organizace. In Lidé města, Revue pro etnologii, antropologii a etologii komunikace. 2005, roč. 16, č. 2, s. 29-33. ISSN 1212-8112

DOLEŽAL, Dušan. Participace dětí a mládeže na životě obce. In Duha Morawia [on-line]. Ostrava. [cit. 2008-02-11]. Dostupný z.

EBERLOVÁ, Tereza, SKŘIČKOVÁ, Zuzana. Přehled a analýza průběhu procesů plánování sociálních služeb [online]. c 2005. [cit. 2008-04-10]. Dostupný z .

HÁJEK, Miroslav. Výroční zpráva komunitního plánování sociálních služeb, analýza stavu uživatelů a potřebnosti sociálních služeb ve městě Bruntále. In Systém KPPS Bruntál [online]. Komunitní plánování sociálních služeb Bruntál [cit. 2008-04-11]. Dostupný z .

HAMERNÍK, Jiří. Výroční zpráva r. 2007. In Represe [on-line]. Mikulov: Městská policie Mikulov, 2008. [cit. 2008-05-01]. Dostupný z .

45

CHALOUPKOVÁ, Helena, Lenda. Moje obec, moje město – věc veřejná. Jihlava: Nadace Via, 2000. s. 67.

Informace o průběhu Komunitního plánování sociálních služeb KPSS ve městě Kouřim. In Kouřim, oficiální web města [online]. Kouřim [cit. 2008-04-11]. Dostupný z .

KOLÁŘOVÁ, Ludmila. Analýza koncepcí komunitního plánování v České republice na příkladu sociálních služeb : diplomová práce. Praha: Karlova Univerzita, Fakulta sociálních věd, 2008. s. 97.

Komunitní plán v mikroregionu Kdyňsko 2007-2013 [online]. Kdyně: Komunitní plánování mikroregionu Kdyňsko, 2006. [cit. 2008-04-25]. Dostupný z < www.kdynsko.cz/kpkdyne/download/KPK_brozura.pdf >.

Komunitní plán sociálních služeb města Třebíče [on-line]. Třebíč, 2007. [cit. 2008-05-13]. Dostupný z <www.trebic.cz/soubory/16973/KP_SS_aktualizace_listopad_2007_k.doc>.

Komunitní plánování sociálních služeb. In Statutární město Liberec [on-line]. Liberec, 2007. [cit. 2008-05-13]. Dostupný z .

Komunitní plánování sociálních služeb města Kolína. In Oficiální stránky městského úřadu Kolín [on-line]. Kolín, 2008. [cit. 2008-05-13]. Dostupný z < http://www.mukolin.cz/komunitni-planovani-t247>.

Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže do roku 2007 [online]. Praha: MŠMT, 2007. [cit. 2008-03-14]. Dostupný z .

46

Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013 [online]. Praha: MŠMT, 2003. [cit. 2008-04-30]. Dostupný z .

KONOPÁSKOVÁ, Anna. Kompetence mladých lidí a Lisabonská strategie. Zpravodaj Odborné vzdělávání v zahraničí, 2007, roč. 18, č. 11, s. 5-8.

MATEROVÁ, Jitka. Komunitní plánování sociálních služeb – metodika. Praha: Agora Central Europe, 2004. str. 36.

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. s. 312. ISBN 80-7178-473-7 Metodiky pro plánování sociálních služeb. Praha: Centrum pro komunitní práci, 2007. s. 112. ISBN 978-80-86902-44-9

Městský úřad Mikulov, Odbor organizačních a vnitřních věcí, odd. evidence obyvatel

Mládež ČR 2002 [online]. Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT, 2002. [cit. 2008-02-20]. Dostupný z .

Návrhy kapitol pro komunitní plánování sociálních služeb v ČR. Praha: KPSS, 2005.

ORINIAKOVÁ, Pavla. Tisková zpráva. Komunitní plán sociálních služeb reaguje na potřeby obyvatel v Horažďovicích a na Prácheňsku. In Komunitní plánování sociálních služeb na území správního obvodu obce Horažďovice a mikroregionu Prácheňsko [online]. 2007. [cit. 2008-04-11]. Dostupný z < http://kphd.vwv.cz/download/TZ20070712.pdf>.

Participace mládeže a společnost [online]. Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT, 1998. [cit. 2008-02-20]. Dostupný z < http://www.vyzkum-mladez.cz/registr_detail.php?kod=&lang=CZ&id=5>.

47

Politická participácia mladých ľudí v Európe - medzinárodný výskum mládeže 8 krajín Európy [online]. 2006. [cit. 2008-02-26]. Dostupný z < http://www.vyskummladeze.sk/index.php?option=content&task=view&id=62>.

Pracovní skupina Rodina, děti, mládež. In Komunitní plánování statutárního města Mladá Boleslav [on-line]. Mladá Boleslav, 2007. [cit. 2008-05-13]. Dostupný z < http://www.komunitniplanovani.psmb.cz/dokumenty/priority.php>.

Priority komunitního plánování sociálních služeb v Hlučíně. In Komunitní plánování sociálních služeb [on-line]. Hlučín. [cit. 2008-05-13]. Dostupný z .

Program Participace. In Program participace [online]. [cit. 2008-01-25]. Dostupný

z

http://participace.cz//index.php?option=com_content&task=view&id=13&Itemid=86.

Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb. Praha: MPSV ČR, 2004. s. 59. ISBN 80-86878-03-1

PSS v obcích. In Portál plánování sociálních služeb [online]. 2008. [cit. 2008-04-11]. Dostupný z .

RAKUŠANOVÁ, Petra. Třetí sektor a občanská participace v České republice. In MANSFELDOVÁ, Zdenka, KROUPA, Aleš. Participace a zájmové organizace v České republice. Praha: SLON, 2005. 244 s. ISBN 80-86429-53-9

Roční výkaz o výkonu sociálně právní ochrany dětí. Mikulov: OSPOD Odbor sociálních věcí, Městský úřad Mikulov, 2008. s.7.

Rodina, děti a mládež. In Komunitní plánování [on-line]. Žatec, 2008. [cit. 2008-05-13]. Dostupný z . 48

ROSECKÝ, Daniel, ORINIAKOVÁ, Pavla. Komunitní plánování sociálních služeb. Plzeň: Centrum pro komunitní práci, 2003, s. 40. Sedm kroků k zapojení veřejnosti. Měchenice:Agora central Europe, 2002. s. 95. SMÉKAL, Vladimír. Selfmanagement ředitele a učitele školy. In Školní vzdělávací programy [on-line]. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy Univerzity, Katedra psychologie. [cit. 2008-03-30]. Dostupný z .

Studentské zastupitelstvo Prahy 7. In Témata Prahy 7 [on-line]. Praha: 2005. [cit. 2008-02-10]. Dostupný z < http://www.praha7.cz/2399_Studenske-zastupitelstvo>.

ÚLEHLA, Ivan. První kroky komunitního plánování. In komunitní centrum Praha 2 [online]. Písek: 2001. [cit. 2008-03-11]. Dostupný z .

ÚLEHLA, Ivan. Sociálně psychologické aspekty komunitního plánování obcí. In komunitní centrum Praha 2 [online]. Písek: 2002. [cit. 2008-03-11]. Dostupný z < http://www.clovek-cloveku.cz/index.php?mod=3&act=7>.

Usnesení Rady EU o obecných cílech pro participaci a informovanost mladých lidí [online]. 2003. [cit. 2008-02-10]. Dostupný z .

VASKOVÁ, Vladana, ŽEŽULA, Ondřej. Komunitní plánování – věc veřejná. Praha: MPSV, 2002. 16 s. ISBN 80-86552-30-6

VIDLÁKOVÁ, Jitka. Podoby žákovské participace. In Metodický portál RVP: Základní vzdělávání [on-line]. 2007. s 5. [cit. 2008-02-10]. ISSN 1802-4785. 2007 Dostupný z < http://www.rvp.cz/clanek/1675>.

Young Europeans in 2001 [online]. 2001. [cit. 2008-03-02]. Dostupný z .

49

Základní informace o komunitním plánování sociálních služeb. In sociální služby [online]. Praha: MPSV, 2005. [cit. 2008-05-01]. Dostupný z .

Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách. In. Sbírka zákonů ČR [online]. Praha: MPSV, 2006, částka 37, s. 1257 – 1289. [cit. 2008-03-14]. Dostupný z http://www.mvcr.cz/sbirka/2006/sb037-06.pdf.

Zákon č.40/2006 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. In. Sbírka zákonů ČR [online]. Praha: MPSV, 1992, částka 12, s. 230 – 235. [cit. 2008-0214]. Dostupný z .

Zápis z jednání pracovní skupiny A – DĚTI, MLÁDEŽ, RODINA [on-line]. Rychnov nad Kněžnou, 2008. [cit. 2008-05-13]. Dostupný z < www.rychnov-city.cz/odbory/komunita/kp_a_022008.pdf >.

Zpráva České republiky o realizaci participace. [online]. 2006. [cit. 2008-02-02]. Dostupný z .

50