MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO Pedagogická fakulta Katedra německého jazyka a literatury
Obrázková kniha ve výuce německého jazyka na 1. stupni ZŠ Diplomová práce
Brno 2010 Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PhDr. Alice Brychová, Ph.D.
Petra Šeinerová
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
V Brně dne 19.04.2010 ………..……………………………..
Děkuji PhDr. Alici Brychové, PhD. za pomoc, vstřícnost, ochotu a cenné rady při zpracovávání mé diplomové práce.
Obsah 1
ÚVOD....................................................................................................................... 6
2
TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................ 7
2.1 Německý jazyk na 1. stupni ZŠ.......................................................................... 7 2.1.1 Norimberská doporučení................................................................................... 7 2.1.2 Společný evropský referenční rámec pro jazyky............................................ 10 2.1.3 Rámcový vzdělávací program ........................................................................ 11 2.2 Mladší školní věk .............................................................................................. 12 2.2.1 Vymezení pojmu............................................................................................. 12 2.2.2 Vývoj poznávacích procesů ............................................................................ 14 2.2.3 Emocionální a sociální vývoj dítěte................................................................ 15 2.3 Osobnost učitele a žáka .................................................................................... 16 2.3.1 Kompetence žáka............................................................................................ 18 2.3.2 Kompetence učitele......................................................................................... 19 2.3.3 Komunikace .................................................................................................... 20 2.4 Učení se pomocí obrazového materiálu .......................................................... 24 2.4.1 Funkce obrazového materiálu......................................................................... 26 2.5 Obrázková kniha............................................................................................... 27 2.5.1 Historie............................................................................................................ 27 2.5.2 Pojem obrázková kniha................................................................................... 28 2.5.3 Dělení obrázkové knihy .................................................................................. 29 2.5.4 Obrázková kniha a dítě ................................................................................... 31 2.5.5 Obrázková kniha ve vyučování....................................................................... 32 3
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 34
3.1 Lekce 1 ............................................................................................................... 35 3.1.1 Pracovní list: Lekce 1 ..................................................................................... 38 3.2 Lekce 2 ............................................................................................................... 39 3.2.1 Pracovní list: Lekce 2 ..................................................................................... 41 3.3 Lekce 3 ............................................................................................................... 42 3.3.1 Pracovní list: Lekce 3 ..................................................................................... 45 3.4 Lekce 4 ............................................................................................................... 47 3.4.1 Pracovní list: Lekce 4 ..................................................................................... 49 3.5 Lekce 5 ............................................................................................................... 50 3.5.1 Pracovní list: Lekce 5 ..................................................................................... 53
4
3.6 Lekce 6 ............................................................................................................... 54 3.6.1 Pracovní list: Lekce 6 ..................................................................................... 57 3.7 Lekce 7 ............................................................................................................... 59 3.7.1 Pracovní list: Lekce 7 ..................................................................................... 62 3.8 Lekce 8 ............................................................................................................... 63 3.8.1 Pracovní list: Lekce 8 ..................................................................................... 65 3.9 Lekce 9 ............................................................................................................... 66 3.9.1 Pracovní list: Lekce 9 ..................................................................................... 69 3.10 Lekce 10 ............................................................................................................. 70 3.10.1 Pracovní list: Lekce 10 ............................................................................... 72 3.11 Lekce 11 ............................................................................................................. 73 3.11.1 Pracovní list: Lekce 11 ............................................................................... 76 3.12 Lekce 12 ............................................................................................................. 78 3.12.1 Pracovní list: Lekce 12 ............................................................................... 81 4
ZÁVĚR .................................................................................................................. 82
5
RESÜMEE............................................................................................................. 83
6
SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ................................... 84
PŘÍLOHY
5
1 Úvod Výuka německého jazyka je v současné době v útlumu. I když ji školy stále nabízejí, ze strany rodičů je o ni malý zájem. Zůstává otázkou, proč tomu tak je. Vždyť Německo je náš sousední stát, máme tedy možnost kontaktu s tímto jazykem. Přesto se stává angličtina fenoménem, který potlačí i zájem o výuku jazyka sousedů. Jak tedy přivést němčinu opět na výsluní? Jednou z možností by mohlo být zatraktivnění výuky. Na praxi jsem se setkala s propracovanými hodinami anglického jazyka. Děti výuka bavila, se zájmem se zapojovaly, o přestávkách si sdělovaly zážitky. Paní učitelka používala spoustu obrázků, kartiček a jiných pomůcek. Takovéto hodiny německého jazyka jsem bohužel neměla možnost shlédnout. V hodině, jíž jsem byla svědkem, mluvila vyučující převážně česky, do výuky zařazovala dlouhotrvající, jednotvárné aktivity, pracovala se cvičeními v učebnici, která nebyla pro žáky dostatečně motivující. Děti byly v takovýchto hodinách neukázněné. Odučit v této třídě hodinu bylo pro mne výzvou. Zařadila jsem kratší a různorodější aktivity, při kterých děti musí dávat pozor, být aktivní a jsou nuceny se zapojit do výuky. Zaujatost dětí mne potěšila a vedla k zamyšlení nad zlepšením způsobu výuky německého jazyka na základních školách. Na praxi jsem viděla hodiny anglického jazyka s využitím anglické beletristické knihy, která byla jazykově upravena na úroveň žáků. Paní učitelka k ní vymýšlela různá cvičení a aktivity, které navazovaly na příběh. Tento nápad mne zaujal a stal se podnětem pro výběr tématu mé diplomové práce. Při hledání vhodné literatury jsem však v knihkupectvích narazila na nedostatek německých knih, které by byly jazykově upravené a vhodné pro tyto účely. Nakonec jsem zvolila německou obrázkovou knihu Das Paradies der singenden Vögel, kterou vytvořili autoři: Anita Craffonara, Johanna Huber, Elke Promberger, Ursula Reden. Kniha je založena především na obrázcích, textů je v ní poměrně málo, po jazykové stránce je tedy jednoduchá a vhodná pro děti na 1. stupni ZŠ. Ve své práci se budu nejprve zabývat výukou německého jazyka na 1. stupni ZŠ, psychologickými poznatky o dětech v období mladšího školního věku, osobností učitele a žáka, teorií obrázkové knihy a poznatky o učení se pomocí obrazového materiálu. V praktické části nabídnu možnosti práce se zvolenou obrázkovou knihou ve výuce.
6
2 Teoretická část
2.1 Německý jazyk na 1. stupni ZŠ O umístění německého jazyka ve výuce na 1. stupni ZŠ pojednává několik důležitých dokumentů. Vycházela jsem ze tří dle mého názoru klíčových materiálů týkajících se této problematiky. Ne všechny jsou zcela nové, ale dle mého názoru dobře a srozumitelně zpracované, o čemž svědčí i jejich stálá aktuálnost.
2.1.1 Norimberská doporučení Norimberská doporučení jsou výsledkem tří mezinárodních sympozií, která se konala v Norimberku v letech 1993, 1995 a 1996. Vzniklé rámcové kurikulum lze brát jako doporučení pro pedagogy k průběhu osvojování cizího jazyka v raném období (je zde chápáno v rozmezí 1. až 4. třídy základní školy). V jednotlivých zemích se musí tato doporučení upřesňovat a konkretizovat podle podmínek, kulturních zkušeností a tradic učení. Vytyčeny byly následující koncepty: •
Koncept setkání s jazykem – důležité je probudit zájem o jazyky a radost z nich, vytvořit povědomí o rovnocennosti jazyků a kultur, umožnit dítěti vyzkoušet si své rozšířené možnosti komunikace a lépe poznávat vlastní jazyk.
•
Koncept sousedních jazyků – preferuje možnost střetávat se s jazykem hraniční země, využívat možnosti poznávat jazyk souseda, naučit se ho a používat.
•
Vyučování zaměřené na téma a situaci – cílem je osvojení si jazyka, jakož i radost z učení se cizímu jazyku. Uplatníme zde propojení jednotlivých předmětů 1. stupně základní školy.
7
•
Systematická výuka cizích jazyků – výuka se má průběžně plánovat, měla by mít řád – pravidelné zadávání domácích úkolů a známkování, patrný by měl být jazykový pokrok.
Tento dokument se snaží hledat argumenty pro rané osvojování cizího jazyka, uvádí však i cíle, obsah, metody, evaluační postupy, organizační předpoklady a rámcové podmínky výuky cizího jazyka. V dalších částech se snaží o konkretizaci výuky, popisuje úroveň, na kterou by dítě mělo dosáhnout a stanovuje kompetence učitele. Důvody pro ranou výuku cizího jazyka: •
Politicko-ekonomické: každé dítě má možnost učit se cizí jazyk, vytváří se prostor pro další cizí jazyky (nejen pro ty, které se ve školách tradičně vyučují, ale i pro jiné jazyky z jazykového bohatství vlastní země, sousedních a dalších zemí.
•
Kulturně-sociální: zahajuje se proces uznávání cizího a diferenciace kultur, je prokázán pozitivní vliv na tvorbu identity jedince.
•
Psychologicko-pedagogické: opírají se o vývojovou psychologii. Na základní škole se dítěti dostává základům všeho, co se ve společnosti pokládá za důležité. „Raná výuka cizích jazyků - využívá psychických a fyzických věkových zvláštností dítěte, jeho zvědavosti a zvídavosti, potřeby komunikace, jeho ochoty a schopnosti napodobování i artikulační schopnosti, - nabízí dítěti další možnosti všestranného rozvoje, - podporuje kladný vztah dítěte k cizím jazykům, - umožňuje dítěti zabývat se cizím jazykem komplexně, - příznivě působí na učení vůbec.“1
Vytyčené cíle vyzdvihují především celkový rozvoj dítěte, probuzení zájmu a radosti z učení se cizímu jazyku. Dítě by se mělo naučit jazyk používat jako prostředek 1
Srov. Breitung, Kirsch, 1996, s. 7
8
komunikace, střetáváním se s cizím jazykem se seznamuje s dalšími kulturami a jinými pohledy na svět. Utváří si tak vlastní orientaci ve světě. „Obsah by měl odpovídat zájmům dítěte a rozšiřovat je, oslovovat jeho city, podporovat jeho angažovanost, fantazii a tvořivost a měl by dítě bavit.“2 Obrázková kniha má určitě předpoklady pro splnění těchto podmínek. Obrázky dětem poskytují dostatečný prostor pro vlastní vyjádření, vyvolávají různé nálady a vzbuzují emoce. Volíme knihu s poutavým příběhem blízkým dětem. V mé práci je to obrázková kniha s ptačím hrdinou. U dětí mladšího školního věku jsou vyprávění se zvířaty velmi oblíbená. Volba metod by měla směřovat k vytvoření příjemné pracovní atmosféry. Abychom vyhověli potřebám dítěte, snažíme se často střídat různé metody, kterými vzbudíme u žáka touhu učit se, zapojit všechny smysly a snažíme se ho zaktivizovat (toho lze velmi dobře dosáhnout hrou nebo narací). Učitel by se měl snažit vymanit z tradičního dominantního postavení, stát se pozorovatelem, rádcem a spoluhráčem, a vybudit děti ke spoluutváření výuky. V rané výuce cizího jazyka by se měl zjišť ovat individuální pokrok dítěte v učení, s přihlédnutím k jeho vyjadřovacím schopnostem, tvořivosti, sociálnímu a jazykovému jednání. Není důležité výsledky hned hodnotit. „Doporučuje se zacházet se známkami spíše zdrženlivě a pokud to je možné, vzdát se v prvních letech osvojování jazyka hodnocení výkonů. Hodnocení, které je orientováno výhradně na měřitelné výkony, není žádoucí, neboť neodpovídá pedagogickému poslání primární školy. Naopak by bylo dobré dát přednost hodnocení slovnímu, které respektuje individuální rozvoj dítěte: chyby nejsou považovány za nedostatečné výkony, ale za nutné kroky procesu učení.“3 Dokument upozorňuje na rozdílnost organizačních předpokladů rané výuky cizího jazyka v jednotlivých zemích podle jejich zvyklostí – zahájení výuky, délka vyučovací jednotky, počet žáků ve třídách, výběr učebních materiálů, vzdělání a další vzdělávání učitelů atd. Přesto by se měly dodržovat alespoň rámcové podmínky. Vyučovat cizímu jazyku by měli pouze jazykově kompetentní učitelé s příslušným pedagogickým i jazykovým vzděláním, nejlépe učitelé třídní, kteří mohou snadněji 2 3
Srov. Breitung, Kirsch, 1996, s. 8 Srov. Breitung, Kirsch, 1996, s. 10
9
využívat mezipředmětové vztahy. Na výuku cizího jazyka na 1. stupni by měla plynule navazovat výuka na stupni druhém. Po dvou letech výuky cizího jazyka na 1. stupni by mělo být dítě schopno jednat v cizím jazyce v rámci probraných obsahů, vnímat jiné kultury a umět zacházet s rozličnými technikami učení a komunikace.
2.1.2 Společný evropský referenční rámec pro jazyky Ze Společného evropského referenčního rámce bychom měli vycházet při tvoření jazykových sylabů, směrnic pro vývoj kurikulí, zkoušek, učebnic apod. v celé Evropě. U nás se k němu přihlíželo při tvorbě Rámcově vzdělávacího programu, konkrétně při formulování výstupů pro vzdělávací obor Cizí jazyk. Rámec charakterizuje úroveň ovládání jazyka a klade sjednocující požadavky na výuku cizích jazyků v zemích Evropy. Žáci by měli být během povinné školní docházky schopni dosáhnout v Cizím jazyce úrovně A2, v Dalším cizím jazyce úrovně A1. Na úrovni A1 uživatel: „Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představit sebe a ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde žije, o lidech, které zná, o věcech, které vlastní, a na podobné otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci.“4 Uživatel na úrovni A2: „Rozumí větám a často používaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se ho/jí bezprostředně týkají (např.základní informace o něm/ní a jeho/její rodině, o nakupování, místopisu a zaměstnání). Dokáže komunikovat prostřednictvím jednoduchých a běžných úloh, jež vyžadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běžných skutečnostech. Umí jednoduchým způsobem popsat svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záležitostí týkající se jeho/jejích nejnaléhavějších potřeb.“5 4 5
Ivanová, et al, 2002, s. 24 Ivanová, et al, 2002, s. 24
10
2.1.3 Rámcový vzdělávací program Je to stěžejní dokument pro školní vzdělávání platný od 1. září 2005. Vzdělávací obsah se zde dělí do vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny vzdělávacími obory. Pro ty jsou stanoveny očekávané výstupy a učivo. Cizímu jazyku se věnuje vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace, do něhož spadají vzdělávací obory Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk. Očekávané výstupy pro 1. období 1. stupně (1.-3. ročník): „Žák - vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby - rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje - rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova - pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem času pro porozumění - používá abecední slovník učebnice“6 Očekávané výstupy pro 2. období 1. stupně (4.-5. ročník): „Žák - rozumí známým slovům a jednoduchým větám se vztahem k osvojovaným tématům - rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové a poslechové materiály) a využívá je při své práci - čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu - vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku - používá dvojjazyčný slovník - sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení, krátký text a odpověď na sdělení; vyplní své základní údaje do formulářů - reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtížného textu a jednoduché konverzace - obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textu 6
Jeřábek, Tupý, 2005, s.26
11
- aktivně se zapojí do jednoduché konverzace, pozdraví a rozloučí se s dospělým i kamarádem, poskytne požadovanou informaci“7 Jak ale těchto stanovených očekávaných výstupů docílit? RVP ZV doporučuje učivo, které by mělo být cestou k jejich dosažení: „ - pravidla komunikace v běžných každodenních situacích – pozdrav, poděkování, představování - jednoduchá sdělení - adresa, blahopřání, pozdrav a dopis z prázdnin, omluva, žádost - tematické okruhy - domov, rodina, škola, volný čas a zájmová činnost, oblékání, nákupy, příroda a počasí, tradice a zvyky, svátky, důležité zeměpisné údaje - slovní zásoba a tvoření slov - synonyma, antonyma, význam slov v kontextu - základy gramatické struktury a typy vět, základy lexikálního principu pravopisu slov - věta jednoduchá, tvorba otázky a záporu, pořádek slov ve větě“8
2.2 Mladší školní věk
2.2.1 Vymezení pojmu „Jako mladší školní období označujeme zpravidla dobu od 6 - 7 let, kdy dítě vstupuje do školy, do 11 – 12 let, kdy začínají prvé známky pohlavního dospívání i s průvodními psychickými projevy.“9 Toto věkové rozpětí přesně koresponduje s dobou, kdy dítě navštěvuje 1. stupeň základní školy. Někteří autoři toto období ještě dále dělí, např. Matějček10 hovoří o mladším školním věku v užším pojetí (6 - 8 let), kdy dítě přechází z hravého období předškoláka k vyzrálejšímu chování školáka, středním školním věku (9 - 12 let), kdy už si dítě na školu přivyklo, a starším školním věku (odpovídá pubescenci).
7
Jeřábek, Tupý, 2005, s. 26, 27 Jeřábek, Tupý, 2005, s. 27 9 Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 117 10 Srov. Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 119 8
12
„Psychosomatické vývojové změny nejsou bouřlivé ani převratné, vývoj je spíše plynulý, s pokrokem ve všech oblastech. Nápadná je aktivita a snaživost dítěte, ochota spolupracovat. Erikson označil tuto etapu výstižně jako období snaživosti a iniciativy, v této době si dítě dokazuje svou vlastní hodnotu především výkonem, má smysl pro píli a pracovitost, zažívá pocity dělby práce a sounáležitosti. Cílem je dosažení pocitu kompetence a sebevědomí, oproti pocitům selhání a méněcennosti. V tomto směru má bezesporu subjektivní zkušenost se školou dominantní vliv. Obecně lze konstatovat, že jde patrně o nejstabilnější úsek v dětském vývoji, pokud dítě vyrůstá v přiměřených, zdravých podmínkách.“11 „Psychoanalýza označila toto období jako období latence, kdy je ukončena jedna etapa psychosexuálního vývoje a základní pudová energie je relativně v klidu až do počátku dospívání.“12 Pro malé děti je charakteristické vnímání, myšlení i jednání podle vlastních přání a fantazie. Dospívající se zaměřují na to, co by mělo být správné, ideální. Dítě v období mladšího školního věku potřebuje vědět jak funguje okolní svět doopravdy, snaží se jej pochopit. Říkáme tomu střízlivý realismus. „Tento charakteristický rys školního dítěte můžeme pozorovat v jeho mluvě, v kresbách, v písemných projevech, ve čtenářských zájmech i ve hře. Školák se stále více zajímá o knihy, které ho poučují o věcech, lidech a zemích a rozlišuje tak vlastní poznání zkušenostmi uloženými v cestopisech, v robinzonkách a indiánkách, v historických a válečných povídkách, v dobrodružných románech, ale i v dětských encyklopediích, v knihách o technických vynálezech apod. Dává zpravidla přednost realisticky provedeným ilustracím – a to i dnes, kdy je ovlivňován moderně pojatými kresbami.“13 Na počátku mladšího školního věku rozlišujeme naivní realismus, kdy je dítě závislé na výpovědích autorit (rodiče, učitelé, knihy), a později, když se začíná blížit dospívání, začíná mít dítě kritičtější pohled na svět, hovoříme o realismu kritickém. „I ve školním věku ovšem dítě je a chce být plně aktivní ve svém vztahu ke světu – není jen pasivní obětí vnějších podmínek, ať už je hodnotíme kladně nebo záporně. Proto rodina a škola, které je nutí jen k trpnému přejímání poznatků a způsobů chování, nevyhovují jeho psychickému zaměření a nevyužívají jeho vývojových 11
Šimíčková Čížková, et al, 2005, s. 93 Šimíčková Čížková, et al, 2005, s. 93 13 Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 118 12
13
možností. Dítě chce věci prozkoumat, a to skutečnou, reálnou činností (později v dospívání prozkoumává věci i v mysli). Proto jsou tak oblíbené všelijaké pokusy a zkoušení různých možností, především v technických oblastech. Skutečně se ukázalo, že nejhůře se učily děti, kterým se dostalo jen slovního výkladu učiva (jak je to často běžné ve škole), lépe již děti, které viděly vyložené vztahy konkrétně znázorněny na obrázcích, ale nejlépe ty děti, které kromě výkladu a ilustrací měly k dispozici ještě materiál, s nímž mohly aktivně samy experimentovat.“14
2.2.2 Vývoj poznávacích procesů Dítě je co se týče poznávání velmi aktivní. Nepřijímá informace jen pasivně, ale zvídavostí a vytrvalostí se na jejich získávání samo podílí. S poznáváním souvisí i city. „Vnímání se stává cílevědomým aktem, přestává mít ráz náhodnosti, stává se pochodem zaměřeným na poznávání podstaty vlastností předmětů a jevů, svět se školákovi rozšiřuje v prostoru i v čase, objevuje nové vztahy a souvislosti. Rostoucí schopnost analyzovat a diferencovat umožňuje stále kvalitnější poznávání.“15 Vnímání konkrétních předmětů a jevů se postupně mění na vnímání všeobecné. Kolem 11. roku je téměř shodné s vnímáním dospělého, s tím rozdílem, že dítě nemá tolik zkušeností pro třídění a vyvozování souvislostí. Představivost je v tomto období na vrcholu, postupně ztrácí spontaneitu z předškolní doby, dítě rozeznává skutečný a fantazijní svět. Rozvíjí se záměrná představivost. Je důležité verbální výklad doprovázet názornými vyobrazeními. Během mladšího školního věku se paměť výrazně zlepšuje. Ustaluje se paměť krátkodobá i dlouhodobá. Vývoj řeči má vliv na rozvoj paměti, která má možnost pracovat už i s verbálními výpověďmi. „Na počátku školní docházky převládá neúmyslná, mechanická paměť , bezprostředně spojená s vnímáním (požadavek názornosti vyučování), ke spojení nových poznatků s předcházejícími potřebuje dítě pomoc dospělého. Paměť se však rychle zdokonaluje. Stále častěji se uplatňuje záměrné zapamatování, racionalita, logický úsudek. Velmi záleží na vedení učitelem. Dítě začíná 14 15
Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 118 Šimíčková Čížková, et al, 2005, s. 94
14
využívat záměrných paměť ových strategií, propojuje druhy paměti. Paměť je tím efektivnější, čím jasněji si dítě uvědomuje cíl a účel zapamatování (důležitost motivace).“16 Při nástupu do školy je u dítěte spontánní, krátkodobá pozornost, nechá se lehce vyrušit okolními vjemy. Z toho plyne požadavek na časté střídání kratších aktivit s dostatečnou motivací. „Kladně působí pestré, střídající se formy práce, pochvala a povzbuzení, zařazení oddychových relaxačních chvilek či cviků, využití hrových prvků a alternativních vyučovacích metod či přístupů.“17 Pozornost žáka se snažíme rozvíjet, hraje totiž významnou roli v oblasti učení a poznávacích procesů vůbec. Myšlení je ovlivňováno školní činností a osobností učitele. Podle Piageta se myšlení dítěte v mladším školním věku dostává do stádia konkrétních operací. „Dítě dokáže propojit různé myšlenkové procesy v současném momentě, myšlenkové postupy na úrovni konkrétních logických operací tvoří jednotný systém (dokáže pochopit zahrnutí prvků do třídy, rozřazuje předměty podle kritéria, chápe zachování množství, příčinné vztahy apod.).“18 Podstatné je žáky dobře motivovat, vybírat přiměřené úkoly. „Obecně platí, že mladší žáci jsou schopni pracovat převážně v názorně předmětové rovině (opírající se o skutečné předměty nebo jejich zobrazení), zobecnění probíhá na základě nápadných znaků předmětů.“19 Dítě do školy vstupuje s určitou znalostí mateřského jazyka. Zde se má naučit užívat psanou i mluvenou podobu řeči, rozšiřuje se slovní zásoba a schopnost vyjadřovat se delšími a složitějšími větami.
2.2.3 Emocionální a sociální vývoj dítěte Emocionální vyrovnanost a sociální obratnost mají svůj význam při školní adaptaci. Na ústupu je labilita, impulzivita a egocentrismus, rozvíjí se schopnost seberegulace a vyjádření či potlačení pocitů s ohledem na okolí. „Ve školním věku začínají být děti schopny rozumět také možnosti ambivalentních prožitků. Zprvu (asi do 16
Šimíčková Čížková, et al, 2005, s. 95 Šimíčková Čížková, et al, 2005, s. 95 18 Šimíčková Čížková, et al, 2005, s. 96 19 Šimíčková Čížková, et al, 2005, s. 96 17
15
šesti let) dítě připouští, že dvě různé emoce je možné prožívat těsně po sobě, ale nikdy ne současně. Ambivalentní reakce jsou ovšem časté již u malých dětí, ale dítě si obvykle uvědomuje jen jeden z obou pólů prožívání. Teprve ke konci mladšího školního věku (kolem deseti let) si uvědomuje i možnost současné přítomnosti několika i protikladných emocí. Toto porozumění jistě značně závisí na kognitivní zralosti a na rozšiřujícím se vědomí, že na každou situaci je možné pohlížet současně z více různých perspektiv.“20 Dítě se dostává do nové sociální role – role žáka, která mu přináší další sociální zkušenosti. „Navazuje nové vztahy s vrstevníky, učí se kooperaci i soutěžení. V počátcích školní docházky se zajímá více o sebe a vlastní úspěch, později bere ohled na kolektiv třídy, objevuje se vědomí sounáležitosti, společné odpovědnosti, rozvíjejí se kamarádské vztahy.“21 K odreagování od učení a práce slouží hra, která se dá velmi dobře využít i ve vyučování, kde může mimo jiné plnit funkci diagnostickou a terapeutickou. Populární jsou hry pohybové, konstruktivní, společenské, soutěživé. Žáci jsou při hrách tvořiví a nápadití, většinou vzniká větší hluk, který ne každý učitel snese. Děti ale zařazení hry do hodiny ocení.
2.3 Osobnost učitele a žáka Na pojem osobnost můžeme pohlížet z mnoha stran. Můžeme ji chápat jako výrazného jedince, člověka s významným postavením ve společnosti nebo jako souhrn jedinečných vlastností daného jedince. Psychologové termín osobnost chápou následovně: „Osobnost je individuum chápané jako integrace k seberealizaci v interakci se svým prostředím.“22 „Osobnost je člověk jako psychologický celek, je to jednota jeho duševních vlastností založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v postojích ke skutečnosti a to zejména v postojích k lidem, ve společenských vztazích.“23 20
Langmeier, Krejčířová, s. 132 Šimíčková Čížková, et al, 2005, s. 98 22 Říčan, 1972, s. 38 21
16
Smékal24 osobnost považuje za „jednotu psychických procesů, stavů a vlastností, souhrn determinant prožívání a chování.“ Pedagogický slovník25 nabízí definice pojmů učitel a žák: •
Učitel – „Jeden ze základních činitelů vzdělávacího procesu, profesionálně kvalifikovaný pedagogický pracovník, spoluodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto procesu. K výkonu učitelského povolání je nezbytná pedagogická způsobilost. Tradičně byl učitel považován za hlavní subjekt vzdělávání, zajišť ující ve vyučování předávání poznatků žákům. Současné pojetí učitele, vycházející z rozšířeného profesionálního modelu, zdůrazňuje jeho subjektově-objektové role v interakci se žáky a prostředím. Učitel spoluutváří edukační prostředí, klima třídy, organizuje a koordinuje činnosti žáků, řídí a hodnotí proces učení.“
•
Na žáka pohlíží dvěma způsoby. Chápe ho v širším pojetí jako „označení pro člověka v roli vyučovaného subjektu, bez ohledu na věk. Žákem může být dítě, adolescent, dospělý.“ Nebo v užším pojetí jako „označení pro dítě, které navštěvuje základní školu.“ Toto užší chápání pojmu je pro mou práci vhodnější, tudíž z něj budu vycházet. Na osobnost učitele jsou kladeny požadavky vyšší úrovně morálních vlastností,
které jsou těsně spjaty s výkonem jeho profese. Měl by mít všeobecný přehled o aktuálním kulturním, technickém i vědeckém dění a být psychicky vyrovnaný. „Učitelem se člověk stává nejen tím, že získá vědomosti a dovednosti, ale i tím, že přijímá roli učitele a vše, co s ní souvisí. Pro své žáky by se měl stát průvodcem v poznávání světa.“26 Role učitele ve škole je nenahraditelná. Tráví s dětmi spoustu času, má mnoho příležitostí na ně působit a ovlivňovat jejich rozvoj.Ve svých rukou drží možnost volby informací, které dětem předá, a jejich způsob zprostředkování. Ten by měl být vždy vybírán s ohledem na charakteristické znaky vývojového stádia, ve kterém se právě dítě nachází. 23
Šmahel, 1983, s. 172 Smékal, 1985, s. 26 25 Průcha, Walterová, Mareš, 2008, s. 261 26 Nelešovská, 2005, s. 12 24
17
„Od učitele se očekává, že bude žáky: - vzdělávat, zprostředkovávat jim vědomosti, dovednosti, způsoby myšlení a činnosti určitého vědního, technického, popřípadě uměleckého oboru, podle učitelovy aprobace; - vychovávat, rozvíjet jejich zájmy a postoje, schopnosti, charakter, a to na podkladě soustavného poznání žáků, jejich typologických i individuálních rozdílů.“27 Na osobnosti žáka, jeho postojích, zájmech, motivaci, emočních odezvách (vzrušení, úzkost,…) a kognitivních proměnných je závislé osvojování znalostí. Rysy osobnosti jsou dány zčásti geneticky, částečně je může učitel změnit. Svým působením utváří žákovu osobnost a měl by být vůči ní vnímavý. Učitel žáky ovlivňuje svými znalostmi, dovednostmi, postoji a chováním. Společnost na něj proto klade určité nároky. Šmahel28 ve své knize píše: „Ideální učitel neodtrhuje výchovu a vzdělávání, školní činnosti od mimoškolní, pečuje o duševní hygienu žáků i své duševní zdraví, je odborníkem, politikem a psychologem v jedné osobě. Nezapomíná, že škola je státní instituce, že je veřejným činitelem, přebírá částečně povinnosti rodičů, doplňuje neustále svoji kvalifikaci a dovede zanechat nesmazatelné stopy ve vzpomínkách svých žáků, kterým dovedl vtisknout něco ze sebe sama, co bylo hodno následování.“
2.3.1 Kompetence žáka Tento termín se snaží upozornit na to, že „cílem školního vzdělávání mladé generace není jen osvojení poznatků a dovedností, ale i vytváření způsobilostí přesahujících do mimoškolního prostředí.“29 Jak a jaké způsobilosti vytvářet nám stanovuje RVP ZV, kde najdeme klíčové kompetence, které „představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“30 V pedagogickém slovníku uvádí definici, že klíčové kompetence jsou „soubor požadavků na vzdělávání, zahrnující podstatné vědomosti, dovednosti a schopnosti univerzálně použitelné v běžných pracovních a 27
Čáp, Mareš, 2007, s. 264, 265 Šmahel, 1983, s. 173, 174 29 Průcha, Walterová, Mareš, 2008, s. 104 30 Jeřábek, Tupý, 2005, s. 14 28
18
životních situacích. Nejsou vázány na jednotlivé předměty, nýbrž měly by být rozvíjeny jako součást obecného základu vzdělávání.“31 Klíčové kompetence v etapě základního vzdělávání podle RVP ZV32: 1. Kompetence k učení 2. Kompetence k řešení problémů 3. Kompetence komunikativní 4. Kompetence sociální a personální 5. Kompetence občanské 6. Kompetence pracovní
2.3.2 Kompetence učitele „Soubor profesních dovedností a dispozic, kterými má být vybaven učitel, aby mohl efektivně vykonávat své povolání.“33 Autoři přistupují ke kompetencím učitele různě, někteří vychází z ideální představy o tom, jaký by měl učitel být, jiní se zaměřují na to, co dnešní učitel opravdu dělá a dělat musí. Druhý přístup zvolil i Kyriacou. Zformuloval 7 klíčových dovedností, které dohromady tvoří obsah pedagogické kompetence učitele. „1. Plánování a příprava: dovednosti podílející se na výběru výukových cílů dané učební jednotky (vyučovací hodiny), na volbě cílových dovedností (výstupů), které mají žáci na konci hodiny zvládnout, a dovednosti volit nejlepší prostředky pro dosažení těchto cílů. 2. Realizace vyučovací jednotky (hodiny): dovednosti potřebné k úspěšnému zapojení žáků do učební činnosti, obzvláště ve vztahu ke kvalitě vyučování. 3. Řízení vyučovací jednotky (hodiny): dovednosti potřebné k takovému řízení a organizaci učebních činností během učební jednotky, aby byla udržena pozornost žáků, jejich zájem a aktivní účast na výuce.
31
Průcha, Walterová, Mareš, 2008, s. 99 Srov. Jeřábek, Tupý, 2005, s. 14-17 33 Průcha, Walterová, Mareš, 2008, s. 103 32
19
4. Klima třídy: dovednosti potřebné pro vytvoření a udržení kladných postojů žáků vůči vyučování a jejich motivace k aktivní účasti na probíhajících činnostech. 5. Kázeň: dovednosti potřebné k udržení pořádku a k řešení všech projevů nežádoucího chování žáků. 6. Hodnocení prospěchu žáků: dovednosti potřebné k hodnocení výsledků žáků aplikované jak při formativním hodnocení (tedy hodnocení s cílem napomoci dalšímu vývoji žáka), tak při hodnocení sumativním (tedy vedení záznamů a formulaci zpráv o dosažených výsledcích). 7. Reflexe vlastní práce a evaluace (sebehodnocení): dovednosti potřebné pro hodnocení (evaluaci) vlastní pedagogické práce s cílem ji v budoucnu zlepšit.“34
2.3.3 Komunikace Pojem komunikace se vymezuje jako proces dorozumívání, sdělování a výměny informací. J. Mareš a J. Křivohlavý35 uvádí tři komunikační kanály: 1. verbální komunikace 2. nonverbální komunikace 3. komunikace činem.
2.3.3.1 Pedagogická komunikace Komunikace je základní prostředek realizace vzdělávacího procesu. Žák čerpá informace od učitele, z knih, počítačových programů apod. Komunikaci probíhající ve školním nebo jiném prostředí, kde probíhá proces edukace, se říká pedagogická nebo didaktická. „Pedagogická komunikace je komunikace probíhající typicky ve školní třídě mezi učiteli a žákem. Má tyto hlavní charakteristiky: •
Uskutečňuje se prostřednictvím verbálních a neverbálních projevů jako sled komunikačních aktů a situací.
34 35
Kyriacou, 2004, s. 23 Srov. Mareš, Křivohlavý, 1995, s. 18
20
•
Je řízena učitelem a má specifická pravidla, vymezující roli a pravomoc komunikačních partnerů.
•
Plní různé funkce: Slouží k prezentaci obsahu vzdělávání, k uskutečňování cílů výchovy a vzdělávání, k řízení třídy, k navozování vztahů mezi učiteli a žáky a mezi žáky navzájem, k sdělování informací nevztahujících se přímo k výuce.
•
Vytváří konkrétní psychosociální klima ve třídě a zároveň je úrovní tohoto klimatu ovlivňována.
•
Ve školách jednotlivých zemí má specifické charakteristiky v závislosti na typu národní (etnické) kultury.“36
Učitelé svým komunikačním chováním vytváří ve třídě komunikační klima, které můžeme dělit na dva typy: 1. Suportivní (podpůrné, vstřícné) komunikační klima – účastníci se navzájem respektují, mohou spolu komunikovat otevřeně, jasně a beze strachu. 2. Defenzivní (obranné) komunikační klima – mezi účastníky panuje rivalita, nenaslouchají si a skrývají své názory a pocity. Aktivní podílení se na komunikaci je ovlivněno počtem žáků ve třídě, místem v učebně, kde žák sedí, sebevědomím žáka, ale také pohlavím.37 Pedagogická komunikace může probíhat mezi žákem a neživým partnerem (textem). Nejčastěji se děti setkávají s učebnicí. Je pro ně někdy ale velmi obtížné jí porozumět. Učebnice by měla brát ohled na slovní zásobu dětí, na omezenou znalost odborných termínů, měla by vyznačit nejdůležitější informace, poznatky logicky uspořádat a měla by učivo podávat způsobem, který žáka podnítí k učení (zajímavé, strhující, humorné či výtvarné zpracování). Pedagogická komunikace mezi žákem a živými partnery se uskutečňuje verbální a nonverbální komunikací. Výměna informací probíhá pomocí znaků, pro člověka specifický znakový systém je řeč. Chápeme ji jako jazyk mluvený (fonetické znaky) i 36 37
Průcha, 2009, s. 189 Srov. Průcha, 2009, s. 191, 192
21
psaný (grafické znaky). Patří sem tedy jak zvuková forma řeči, tak psaná, o které jsem se již zmínila v předešlém odstavci. Řeč je jednou z dovedností, kterou má učitel možnost pomoci žákovi rozvíjet. V mladším školním věku dítě stále zdokonaluje své řečové dovednosti, kterých nabyl v předešlých letech. Pro pedagogickou profesi je specifická komunikativní dovednost, tzn. žákům předávat informace v podobě, v jaké ji jsou schopni vstřebat, neměl by mít problém srozumitelně zodpovídat otázky a při mluvení dbát jazykových pravidel, která si pak dítě automaticky vštěpuje a používá. Zároveň by měl umět poskytnout dostatečné množství stimulů pro rozvoj řeči dítěte. Pokládat podněcující otázky, poskytnout mu prostor pro najití vhodných slov a zformulování své výpovědi, trpělivě naslouchat. Není vhodné žáky ihned upozorňovat na chyby, nadměrné opravování může být demotivující. Žák se přestane snažit o zvládnutí náročnější mluvnické struktury a vrátí se zpět ke strukturám již osvojeným. David Fontana38 uvádí „zlatá pravidla“ pro učitele, kteří chtějí dobře rozvíjet řečové dovednosti dětí: „1. Každou novou jazykovou strukturu , s níž má být třída seznámena, předložte vestavěnou ve strukturách, které již děti znají. 2. Na dotazy, jež se týkají jazyka, odpovídejte výstižnými a přesnými odpověďmi, které obsahují o něco více informací, než je nezbytně nutné. Například můžete dětem poskytnout příklady, jak lze nové slovo nebo novou skladebnou strukturu užívat, nebo je můžete vybídnout, aby poskytly takové příklady samy, nebo je můžete upozornit na slova, která mají podobný význam jako slovo, na něž se právě ptají, nebo jim můžete ukázat užitečný způsob, jak si zapamatovat nové jazykové dovednosti, které si právě osvojily. 3. Poskytujte dětem přiměřenou a užitečnou zpětnou vazbu o tom, zda se vyjadřují správně, či nikoli (ale mějte přitom na mysli již učiněné výhrady a dejte si záležet na tom, abyste děti neodradili tím, že budete dávat najevo nepatřičnou nespokojenost s jejich chybami). 4. Podle možnosti věnujte jazykovým tématům vždy několik slovních výměn, ať hovoříte s jednotlivci nebo s celou třídou (udržujte rozhovor o takovém tématu tak, že
38
Fontana, 2003, s. 89, 90
22
povzbuzujete děti k dalším vyjádřením a reagujete na ně, místo abyste prostě jen krátce odpověděli a tím diskusi ukončili).“ I když jsou tato pravidla myšlena pro rozvoj řečových dovedností v mateřském jazyce, myslím si, že své místo najdou i ve výuce cizího jazyka. Nonverbální neboli mimoslovní komunikace zahrnuje sdělování pohledy, mimikou, pohyby těla, fyzickými postoji, gesty, doteky, vzájemným přiblížením či oddálením, úpravou zevnějšku a životního prostředí lidí. Nelešovská39 řadí do základního souboru nonverbálních projevů i tón řeči, protože jej nelze zachytit klasickými metodami jazykovědy (např. zapsat). Staví ho na pomezí verbálních a nonverbálních způsobů chování. Mimoslovní komunikací můžeme sdělovat pocity, nálady, stavy, emoce, vztah k druhému, posluchač si o nás vytváří představu, jací jsme. Učitel by měl být vnímavý vůči signálům, které děti vysílají. Pedagogická komunikace se stane mnohem kvalitnější a efektivnější. Mimoslovní komunikace má své využití ve výuce cizího jazyka. Například při osvojování nové slovní zásoby může učitel žákům slovíčko přiblížit pomocí neverbálních prostředků. Komunikace činem je významný druh pedagogické komunikace. „Je to způsob jednání, v našem případě jednání učitele se žáky a naopak.“40 Žáci i učitel mohou svými činy sdělovat svůj aktuální stav, postoj k předmětu, k učení, spolužákům apod. Interpretace této komunikace musí být velmi opatrná, vždy vyvozená z kontextu situace, s přihlédnutím ke vzájemným vztahům účastníků. O tom, jak by měla pedagogická komunikace i komunikace obecně vypadat, se můžeme dozvědět už od Komenského: „Řeč nechť souhlasí s rozumem jak mluvícího, tak naslouchajícího. Mluvícího, aby nevyjadřoval něco jiného než cítí, poslouchajícího, aby se to hodilo k jeho chápavosti. Jinak budeš mluvit marně. Řeč nechť se shoduje s okolnostmi, kdo, co, proč, kdy, kde mluví, neboť kdo má mnoho vykonat, musí mluvit málo, kde není dost času, nesmí být řeč rozvláčná. Nemluv vše, co bys mohl nebo co víš, ale jen to, co prospívá. Prázdné nádoby duní.
39 40
Srov. Nelešovská, 2005, s. 56 Křivohlavý In Nelešovská, 2005, s. 57
23
Je lépe neříci sto věcí, jež by měly být řečeny, než říci jednu, jež by měla být zamlčena.“41
2.4 Učení se pomocí obrazového materiálu Co si máme představit pod pojmem obrazový materiál? „Jde o souhrnné označení pro širokou škálu materiálů, počínaje těmi, které zobrazují skutečnost poměrně věrně (fotografie, sekvence výukového filmu, videoprogramu, realistická kresba), až po zobecňující a abstraktnější vyjádření reality, která se opírají o určité konvence (zjednodušený obrázek či kresba, mapa, schéma, diagram, graf). Jde tedy o materiál použitelný při učení, často didakticky ztvárněný, v němž dominují nonverbální prvky.“42 V mnoha textech, z nichž se učíme, můžeme rozlišit alespoň dvě oblasti – slovní (verbální) a obrazovou (nonverbální). Dítě v předškolním věku má tyto dvě sféry dobře propojené. Neumí číst, tudíž nové poznatky přijímá spíše z mluvené, než z psané či tištěné řeči. Zaměřuje se na nonverbální sdělení – pozoruje prostředí kolem sebe, prohlíží si obrázky v knihách, sleduje televizi. Důležitá je zde aktivita lidí z jeho nejbližšího okolí, kteří by mu měli zpočátku ukázat, čeho si má na obrázcích všímat a naučit ho zjišť ovat, o čem obraz vypovídá. S nástupem do školy se verbální a nonverbální stránka komunikace začíná rozdělovat, převládá mluvené, psané a tištěné slovo. Proběhly výzkumy, které dokládají, že existují tzv. obrazově negramotní lidé – neumí porozumět sdělení obrazu, nedokáží z obrazu vyčíst, co říká. Literatura dále uvádí pojem vizuální gramotnost, kterou můžeme chápat „jako schopnost porozumět („číst“) a používat („vytvářet“) obrazy, myslet a učit se v termínech obrazů (Hortin, 1980, s. 43)“ nebo „jako soubor dovedností, jimiž disponuje jedinec, aby porozuměl vizuálnímu obrazu a dokázal jej používat k záměrné komunikaci s jinými lidmi (Ausburn, Ausburn, 1978, s. 291).“43
41
Komenský In Nelešovská, 2005, s. 28 Čáp, Mareš, 2007, s. 495 43 Čáp, Mareš, 2007, s. 494 42
24
Vizuální informace vnímáme selektivně. Hledáme vztahy mezi jednotlivými prvky, které v obraze nacházíme, spojujeme je do skupin, určujeme priority, nedůležité věci pomíjíme. Může lehce dojít ke zkreslení, které je ovlivněno „percepčními klamy, nedostatečnými znalostmi dané problematiky, interferencí minulé zkušenosti, psychickými stavy vnímajícího jedince (pocit nejistoty, strachu, ohrožení, časového nátlaku) atd.“44 Vyselektované informace se ukládají do senzorické, okamžité paměti. Do krátkodobé paměti se pak uloží ty z nich, které mají určité priority. Informace, které považujeme za důležité, nebo byly jako důležité označeny, se přesouvají do paměti dlouhodobé. Obvykle vnímáme obrazové informace společně s textovými. Je známo několik teorií o průběhu jejich zpracování. Psychologie pro učitele45 uvádí 4 modely: •
Model jednoduchého (unárního) kódování informací – analyzujeme obraz i písmena (popř. hlásky), vše najednou zpracováváme v sémantické paměti do tzv. abstraktních propozic.
•
Model dvojného (duálního) kódování – analyzujeme obraz, výsledky ukládáme do nonverbální paměti, kde probíhá zpracování do nonverbálních pojmů. Zároveň analyzujeme písmena a hlásky , výsledek se předává do paměti verbální a zpracovává se na verbální pojmy. Každý pojem má nakonec verbální i neverbální aspekt.
•
Model senzoricko-sémantický – předpokládá se, že slovo (psané, tištěné) i obraz mají vizuální charakteristiky, které jsou vizuálně zpracovávané a vznikne charakteristika smyslu vnímaných informací.
•
Model trojného (ternárního) kódování – analyzujeme zvukovou, tištěnou (psanou) i obrazovou podobu informací. Vzniknou tři výstupy, které přechází do kognitivního systému, kde se dále zpracovávají.
Rozlišují se tři úrovně sdělování obrazových informací: 1. „Syntaktická. Klade otázky typu: Jak je to zobrazeno? Jak spolu jednotlivé prvky souvisejí? Odpovědi mohou znít rozdílně: vpředu, vzadu, zvenku, uvnitř, dotýká se, protíná, navazuje na, vyrůstá z … 44 45
Čáp, Mareš, 2007, s. 495 Srov. Čáp, Mareš, 2007, s. 496
25
2. Sémantická. Klade otázky typu: Co to je? Jaký to má význam? Jaký to má smysl? 3. Pragmatická. Klade otázky typu: Mohu podle obrázku něco vykonat? Jak nejlépe postupovat při této zobrazené činnosti?“46
2.4.1 Funkce obrazového materiálu Obrazový materiál může plnit řadu funkcí. Odborníci Levin, Anglin, Carney (1987) vymezili: •
Funkce dekorativní – obrázek věcně nesouvisí s textem, snaží se většinou učinit text lákavějším, navodit určitou atmosféru, nebo jen vyplňuje prázdné místo.
•
Funkce reprezentující – obrázek se snaží „převyprávět text“. Může se jednat o vcelku realistické zobrazení skutečností, ale i o schematizaci, grafy, diagramy.
•
Funkce organizující – obrázek se snaží uspořádat již osvojené znalosti a představy. Řadíme sem např. obrazový návod pro určitou činnost, orientační plánek, mapku, vývojový diagram popisované činnosti.
•
Funkce interpretující – snaží se usnadnit žákům pochopení obtížných pasáží textu, neznámých nebo abstraktních pojmů. Obrázek by měl být odborně správný, aby v dětech nevyvolával mylné představy.
•
Funkce transformující – ovlivňuje způsob učení a zpracovávání informací. Pokouší se o konkrétnější způsob kódování osvojovaných poznatků, které se snáze zapamatují, lépe zapadnou do kontextu a jednodušeji se vybaví.
Dělení podle Joan Peeckové (1987) zdůrazňuje vztah obrázku k psychickým stavům a procesům žáka. Jedná se o psychodidaktické funkce: •
Funkce afektivně-motivační – obrázky podněcují žáka k učení, navozují příjemnou náladu, učení ozvláštňují, usnadňují porozumění.
•
Funkce koncentrování pozornosti – obrazový materiál se snaží přilákat a udržet žákovu pozornost a navést ho na podstatné věci.
• 46
Funkce kognitivně regulační – obrázky fungují jako podpora pro poznávací
Čáp, Mareš, 2007, s. 496, 497
26
procesy, slouží k lepší orientaci textu, pomáhají spojit osvojené učivo s novým.47
2.5 Obrázková kniha Výuka cizího jazyka umožňuje využití mnohých didaktických materiálů a pomůcek. Zpestřením pro žáky může být například užití obrázkové knihy s jednoduchým a srozumitelným textem v daném cizím jazyce. Vybereme-li vhodnou publikaci, sama nám nabídne nepřeberné množství témat spojujících cizí jazyk s dalšími oblastmi vzdělávání. Tento způsob výuky je pro děti poutavý, netradiční a efektivní.
2.5.1 Historie Již od počátku lidstva používáme obraz ke komunikaci. První signály můžeme spatřovat v nástěnných malbách v jeskyních. Obrázkové knihy byly původně psány a kresleny v malém počtu, porozumět jim mohli i negramotní lidé. Důležitým mezníkem je vynález knihtisku v 15. století, který umožnil zhotovovat knihy ve větším množství. Zpočátku byla každá kniha, která obsahovala obrázky, označována jako obrázková kniha. Postupem času se však tento výraz stále více zužoval, až v 19. století vykrystalizoval do podoby, že obrázková kniha je kniha vytvořená pro malé děti, ve které převládá ilustrace nad textem. Významným dílem v tomto kontextu je Orbis Sensualium Pictus (vydané roku 1658 v Norimberku) od Jana Amose Komenského, jenž sloužilo jako názorná pomůcka při výuce latiny. Zmínit zde lze i Das Bilderbuch für Kinder, kterou napsal F. J. Bertuch a význam obrázkové knihy postihl takto: „Ein Bilderbuch ist für eine Kinderstub ein ebenso wesentliches Meubel, als die Wiege, die Puppe, oder das Steckenpferd.“48
47 48
Srov. Čáp, Mareš, 2007, s. 498-502 Fürst, Helbig, Schmitt, 2000, s. 69
27
2.5.2 Pojem obrázková kniha Přestože literární teorie používá termín obrázková kniha, nenajdeme v odborné literatuře jeho jasnou definici. Svatava Urbanová49 ji řadí k žánru literatury pro děti a mládež obdobně jako komiks a obrázkový seriál. Nese základní znaky literatury pro předčtenáře (děti ve věku 1-8 let). Může to být kniha pohádková, umělecko-naučná, básnických textů, příběh s dětským čí zvířecím hrdinou. Typická je redukovanost textu, který může být v krajním případě i vynechán. Dominantní jsou ilustrace, které mají narativní charakter. O charakteristiku obrázkové knihy se pokusili i Otokar Pospíšil a Václav František Suk50: „Rozumíme obrázkovou knihou v užším slova smyslu takovou, kde je obrázek výhradním obsahem, kde text bývá zcela podřízeným, ač by tomu tak býti nemělo. Rozeznáváme obrázkové knihy úplně bez textu nebo s textem, jenž je často jen vykladačem obrázku samého. Nejsou to ilustrace, jichž se užívá tam, kde text je hlavní věcí a obrázek zcela podružný. Obrázkové knihy bez textu jsou míněny pro děti, jež neumějí dosud čísti. Pro ty je obrázek účelem knihy. Je-li někde text, je spíše pomůckou pro vychovatele, jenž dítěti knihu ukazuje a text předčítá.“ Helmut Müller a Horst Künnemann51 definovali pojem obrázkové knihy v díle Lexikon der Kinder- und Jugendliteratur jako speciální typ knihy pro malé děti, ve které mají přednost ilustrace před textem. Současně za obrázkovou knihu považují práci pro děti od 2 do 8 let s mnoha ilustracemi a málo, nebo žádným textem. Německý slovník Duden52 uvádí: „Bilderbuch, das: [Kinder]buch, das hauptsächlich Bilder enthält…“ Internetová německá encyklopedie Wikipedia53 píše: Obrázková kniha je žánrem dětské literatury. Původně byl termín používán pro každou knihu s ilustracemi. Dnes ji chápeme jako speciální knihu pro děti, které ještě neumí číst, nebo se to právě učí. Hlavní roli v ní zaujímá obraz, i když existuje vzájemný vztah mezi obrazem a textem. Obrázkové knihy mají obvykle menší množství stran a vyskytují se ve všech formátech 49
Urbanová, Rosová, 2005, s. 225 Pospíšil, Suk, 1924, s. 21 51 Srov. Baroková, 2004, s. 51 52 Duden Deutsches Universalwörterbuch, 2001, s. 288 53 Srov. Bilderbuch In Wikipedia : the free encyclopedia [online] 50
28
(nejčastěji velký). S ohledem na věk adresáta je vyrobena z kartonu, pevného papíru, či plastu. Česká varianta této encyklopedie pojem nezná.
2.5.3 Dělení obrázkové knihy Teorii obrázkové knihy se věnují ve svém díle autoři Fürst, Helbig, Schmitt54, kde ji rozlišují: 1. Podle množství textu: •
Obrázkové knihy bez textu – omezují se výhradně na obraz, jehož vypovídací schopnost je posílena. Obrázky nemusí být vždy reálné, často se zjednodušují. Vyobrazují se předměty z blízkého okolí dětí. Typickým představitelem jsou elementární obrázkové knihy pro nejmenší, leporela.
•
Obrázkové knihy s malým podílem textu – obraz si ponechává své přednostní postavení. Text blíže specifikuje, popisuje nebo doplňuje obrazovou část. Zdůrazňuje se nálada a verbalizují souvislosti, které nejdou vyčíst z obrazu. Právě toto převádění obrazu do textu pomáhá dětem přeměnit řeč obrazu do mluvené podoby, podněcuje k vyprávění a volnému mluvení.
•
Obrázkové knihy s rovnocenným množstvím textu – text je důležitý pro porozumění obrazové části. Není podstatné kvantitativní rozdělení textu a obrazu, ale vnitřní identita. Dva rozdílné výpovědní prostředky poskytují určitou informaci z různých pohledů. Tento typ obrázkové knihy oslovuje v první řadě vyspělejší čtenáře.
2. Podle formy a tématu: •
Elementární obrázkové knihy – jsou bez textu, obrázky vychází z prostředí dítěte, ve kterém se denně pohybuje. Děti tyto knihy
54
Srov. Fürst, Helbig, Schmitt, 2000, s. 71, 76-81
29
poznávají a zkoumají všemi smysly, bývají proto pevné a omyvatelné. Nejběžnějším příkladem je leporelo. •
Situační obrázkové knihy – využívají v průběhu vývoje dítěte získané schopnosti porozumět drobným výjevům. Předměty z nejbližšího okolí dětí zasazují do konkrétního prostředí, například auto na ulici, zvířata v lese, hračky v dětském pokoji. Funkce situační obrázkové knihy spočívá hlavně v rozpoznávání průběhu děje, jeho domýšlení a verbalizaci.
•
Obrázkové knihy přibližující realitu – navazují na situační obrázkovou knihu. Zabývají se dítětem ve skutečném a smyslově pochopitelném světě. Jednotlivé obrázky se snaží rozšiřovat okolní epizody. Mohou se zde mísit reálné a fantastické prvky (např. polidštěná zvířata), hranici pro odlišení od fantastických obrázkových knih nelze přesně označit. Tématy bývá okolní prostředí, příroda, soužití, barvy, čísla, písmena.
•
Fantastické příběhy v obrázkových knihách – tato forma jde vstříc dětské fantazii. Obsahem jsou antropomorfizovaná zvířata, zrušené přírodní zákony, prosazování dětských přání a snů. V příbězích jsou zaznamenány lidské potíže, které prožívají fantastické postavy, skrz které si dítě problém uvědomí, ale může se od něj odpoutat a posoudit či navrhnout řešení.
•
Věcné obrázkové knihy – jsou vhodné pro děti, které již projevují touhu poznat souvislosti, důvody a příčiny událostí. Nejčastější otázkou dětí v tomto období bývá „Proč?“. Dospělí mnohdy neví, jak dětem jednoduše, jasně a přitom bez odborných chyb na otázku odpovědět. Zde lze využít právě dobře vytvořenou obrázkovou knihu, navazující na reálné zkušenosti dětí, zprostředkovávající obsah správně a srozumitelně. Uplatňují se zde klasické postupy práce s dětmi, které by se měly dodržet i při aktivitách s obrázkovou knihou: od lehčího k těžšímu od bližšího ke vzdálenějšímu
30
od známého k neznámému •
Pohádkové obrázkové knihy – pomocí obrázků znovu oživují obsahy dětem již často známých lidových pohádek a bájí. Vyobrazení nechávají dětem dostatečný hrací prostor pro vlastní představy. Jak vyplývá z charakteristiky pohádky, i pohádková obrázková kniha jen naznačuje detaily prostředí a lidí, o mnohých podrobnostech a jednáních se pouze zmíní, atmosféru a emocionální stavy přenechává na interpretaci posluchače. Obrázková kniha podle umělých pohádek oslovuje starší čtenáře a výtvarné zpracování bývá volnější a detailnější.
•
Náboženské obrázkové knihy – skrz ilustrace a jednoduchý jazyk přibližují dětem křesť anské hodnoty a pravidla. Biblické příběhy se pro děti omezily především na Nový zákon, protože život Ježíše a události té doby jsou pro ně dříve přístupné než příběhy ze Starého zákona. Snaha přiblížit veřejnosti příběhy bible prostřednictvím obrazu dala impuls pro vznik obrázkové knihy vůbec.
2.5.4 Obrázková kniha a dítě Obrázková kniha může mít obrovský vliv na rozvoj dítěte, což bývá mnohdy podceňováno. Je pokládána za pedagogický prostředek vzdělání, ale slouží i k manipulování a hraní, ovlivňuje estetické a etické cítění. Barevné ztvárnění knihy utváří vztah mezi dítětem a obrazem. Děti přiláká světlý a výrazný vzhled knihy, zatímco tmavé a ponuré barvy působí hrozivě a nahání strach. Harmonická barevnost knihy podněcuje dítě k dělení na kategorie „pěkné“ a „škaredé“. Ale i dobře ztvárněná černobílá ilustrace umí v dítěti vzbudit fantazii a hravost. Obrázková kniha se v první řadě obrací ještě na nečtenáře nebo na žáky, kteří se právě učí číst. Z toho vyplývá, že setkávání s obrázkovou knihou není možné bez dospělých, kteří nejen vybírají knihu, ale mají i velmi důležitou roli při zpracování obsahu. Jsou nenahraditelní při zprostředkování textových pasáží, měli by být trpělivými a zvídavými posluchači, když dítě formuluje své myšlenky ke knize.
31
Obraz jako odraz reality využívá kreativního způsobu myšlení dětí. Předpokladem však je aktivita dítěte, všímá si věcí okolního světa a sbírá prvotní zkušenosti skrz vlastní jednání. Setkání s obsahem obrázkové knihy umožňuje získání zastupujících zkušeností. Prostřednictvím obrázkové knihy se dítě může setkávat s hodnotami, normami a ideály společnosti, např. právo na individualitu a svobodu, respektování jiných živých bytostí, získávání předsudků. Obrázkové knihy působí na pocity pozorujícího nejen obsahem, ale i barevným a formálním uspořádáním. Vyvolávají nálady a usnadňují tak proniknout dítěti do příběhu, identifikovat se s postavami. To tak může porovnávat vlastní životní situaci s nabízeným vyprávěním. Kniha tímto pomáhá dítěti přizpůsobit se stávajícím normám a vzorcům chování, ale rozvíjí i jeho kritické schopnosti, odvahu, samostatnost. Díky knihám může dítě lépe zpracovat a pochopit své problémy a konflikty, nabízí mu alternativy jednání.
2.5.5 Obrázková kniha ve vyučování Obrázková kniha může sloužit jako vhodný didaktický materiál ve výuce. Na žáka působí nejen text, ale i obraz. Ten ponechává dítěti prostor k uplatnění vlastní fantazie a dotváření příběhu. Práce s obrázkovou knihou umožňuje procvičovat nejen všechny dílčí kompetence cizího jazyka, kterými jsou zprostředkování slovní zásoby, gramatiky, výslovnost a pravopis, ale nabízí i rozvoj dovedností (porozumění slyšenému, čtenému, mluvení, psaní).55 Obrázková kniha se zde stává pomyslným odrazovým můstkem, ze kterého vyjdeme a její obsah dále rozvádíme. Cílem výuky cizího jazyka je rozvoj komunikativní kompetence. Tu lze rozvíjet pomocí slovní zásoby, bez které se neobejde psaná ani ústní komunikace. Prostřednictvím obrázkové knihy si děti mohou osvojit nová slovíčka, která jsou zasazená do kontextu, čímž je lépe uchováme v paměti a snadněji si je vybavíme. Stejně žádoucí je i zapojení více smyslů při jejich osvojovaní. Výrazy obsažené v knize
55
Brychová, 2002, s. 13, 14
32
můžeme dále upevňovat například v písních, pantomimou, kreslením a nejrůznějšími hrami.56 Jednoduché texty v obrázkové knize se přímo nabízí pro nácvik čtení. Obrázky podporují chuť ke čtení, osvědčené je i kreativní čtení a interpretace textu rozšířená o vlastní textovou produkci (psanou či mluvenou). Obrázková kniha působí jako spojnice mezi předškolními literárními zkušenostmi dítěte a výukou čtení na základní škole. Pro psaní působí motivačně zejména obrázkové knihy s fantazijními texty a obrazy. Příběh vyprávěný obrázky a textem umožňuje vizuální přepracování, zdramatizování nebo převedení do formy dialogu, zprostředkuje nám tak širší literární zážitek. Je důležité, aby učitel měl dostatečné umělecko-pedagogické vzdělání a mohl dětem předkládat výtvarně hodnotné knihy a pěstovat v nich vztah k umění. „Obrázková kniha najde své uplatnění ve vyučování především na základní škole. Žáci jsou ještě v bezprostřední blízkosti „věku obrázkové knihy“ a jednoduché struktury textu poskytují vhodný procvičovací materiál pro psaní a čtení. Ve vyučování hraje roli význam obrazu jako stimulantu a podnětu pro rozhovor.“57 „Obrázková kniha bývá používána jako pojivo v problémově orientovaném vyučování, propojení textu a obrazu působí motivačně. Ilustrace nabízí vizualizované situace pro spontánní reakce žáka, rozhovory, popřípadě další přepracování námětu. Texty obrázkových knih poskytují narativní výzvy, ulehčují žákům vstup do tématu.“58 Dobře zpracovaná a příhodně zvolená obrázková kniha může působit jako motivační prvek. Děti si touto cestou osvojí řadu nových znalostí, aniž by si uvědomily, že se učí. Pakliže je kniha zaujme, budou to brát jako hru, probudíme jejich zvídavost a dosáhneme tak mnohem kvalitnějších výsledků.
56
JANÍKOVÁ, MICHELS-MCGOVERN, 2000, s. 28-30 Srov. THIELE, 2003, s. 176 58 Srov. THIELE, 2003, s. 176 57
33
3 Praktická část V této části najdou vyučující německého jazyka náměty, jak pracovat s knihou Das Paradies der singenden Vögel. Jedná se o obrázkovou knihu s minimem textu. Obrázky v knize jsou velké, barevné a srozumitelné. Text slouží pouze pro lepší porozumění. Příběh vypráví o ptáčkovi jménem Spillo, který uměl krásně zpívat. Jeho zpěv se líbil holčičce Susi. Aby jí tatínek udělal radost, ptáčka chytil a zavřel do klece. Spillo samým smutkem přestal zpívat. Dokonce i jeho přátelé, když viděli, jak se Spillo trápí, přestali zpívat. Susi se Spilla zželelo a vypustila ho zpět na svobodu. Vydal se hledat ptačí ráj, kde by se zpěvu opět naučil. Když už se mu to dařilo, vrátil se domů, kde učil přátelé také znovu zpívat. Brzy si všichni společně šť astně trylkovali a Spillo létal každý den navštěvovat Susi. Kniha obsahuje celkem 12 obrazů. Každý z nich pojmu jako samostatnou lekci. Časová dotace jedné lekce přesahuje délku vyučovací hodiny. Vzhledem k tomu, že počet vyučovacích hodin cizího jazyka za týden si může každá škola upravit, tudíž není všude stejný, ponechala jsem časovou dotaci jednotlivých lekcí volnou. Pohybuje se mezi 2-3 vyučovacími hodinami, záleží na rychlosti práce žáků a na jejich vyspělosti. Aktivity lze libovolně doplňovat, obměňovat, některá cvičení vynechat. Je žádoucí, aby vyučující přizpůsobil jednotlivé činnosti své třídě. Žáci si mohou založit obrázkový slovníček. Budou si do něj zapisovat nová slovíčka a místo českého významu si nakreslí obrázek (tuto činnost lze dětem zadat za domácí úkol, tím si slovní zásobu zopakují a upevní). Pokud máme možnost, zřídíme si ve třídě německý koutek, nebo využijeme alespoň nástěnku, kde necháme po celý týden viset aktuální obrázek. Budeme tam také vystavovat výtvory vzniklé během výuky. Náměty lze využít taktéž v kroužcích německého jazyka. Učitel by se měl snažit v hodinách cizího jazyka mluvit pouze danou řečí, proto uvádím pokyny pro aktivity i v německém jazyce. Žáci samozřejmě neznají veškerou slovní zásobu, kterou bude učitel používat, i když se snaží o co nejjednodušší vyjadřování. Je vhodné ústní projev doplnit výraznou gestikulací, pantomimou nebo ukazovat na předměty, o kterých mluvíme.
34
3.1 Lekce 1 •
Téma: Seznamte se! – Macht euch bekannt!
•
VVC: Žáci pojmenují věci a barvy na obrázku, vypráví krátký příběh, podle návodu vyrobí ptáčka, užívají vhodného pozdravu v konkrétní situaci.
•
Pomůcky: obrázek z knihy (Příloha č. 1) pro každého žáka, česko-německý a německo-český slovník, tvrdý papír, tužka, nůžky, lepidlo, špejle, lepicí páska, pastelky (voskovky, fixy), kartičky s pozdravy, návod na ptáčka (Příloha č. 26), noty k písním (Příloha č. 27), pracovní list Lekce 1 (řešení viz Příloha č. 14)
•
Slovní zásoba: r Himmel, r Baum, r Wald, r Berg, e Wiese, e Blume, r Strauch, r Stein, r Vogel, r Hase, e Kirche, e Farben - blau, grün, rot, gelb, grau, braun, orange, weiβ, schwarz, violett, rosa; e Grüβe - Guten Tag, auf Wiedersehen, Hallo, Tschüss.
1. Seznámení s knihou Žáky musíme motivovat k práci s obrázkovou knihou. Je vhodné sednout si společně do kroužku na koberec. Ukážeme jim první obrázek (ne obrázek na deskách knihy, který vyobrazuje ptačí ráj - v pozdější lekci budou mít děti za úkol nakreslit ptačí ráj podle svých představ, pokud by viděly ilustrátorovu představu ráje, byla by jejich tvorba již ovlivněna). Žáci popisují, co na obrázku vidí. Slova, která neumí říci německy, vyhledávají ve slovníku. Slovíčka si zapisujeme např. na tabuli (balicí papír), aby je měly děti na očích. Poté žáci vymýšlí, o čem může kniha být. Každému dítěti poskytneme prostor k vyjádření. Beschreibt, was ihr auf dem Bild seht. Welche Farben sind da? Sucht Wörter im Wörterbuch. Erzählt, worüber die Geschichte sein kann. 2. Práce s textem Každé dítě dostane kopii prvního obrázku s textem. Učitel přečte dětem text, ty ho sledují očima. Pak čteme všichni společně, co jde, ukazujeme na obrázku. Další čtení ozvláštníme tím, že slova Spillo, Wiesen, Wälder nečteme, jen ukazujeme prstem na obrázek. Následují otázky:
35
Wie heiβt der Vogel? Wo fliegt er? Was kann er sehr schön? Was kannst du sehr schön? Wie sieht der Vogel aus? Welche Farben hat er? 3. Pracovní list – úkol č.1 Žáci vybarví bubliny příslušnou barvou. 4. Výroba ptáčka Děti si vyrobí vlastního ptáčka podle návodu (Příloha č. 26) a pojmenují ho. 5. Píseň – Ich bin ich – viz Příloha č. 27 Naučíme se jednoduchou píseň: Ich bin ich und du bist du. Ich heiβe Petra und wie heiβt du? Nejdříve nacvičíme píseň hromadně. Můžeme doplnit ukazováním prstem na sebe (ich bin ich; ich heiβe…) a na někoho ze spolužáků (du bist du; wie heiβt du). Nejlepší je zpívat v kruhu, aby na sebe všichni viděli. Společně zpíváme první větu, druhou zpívá už jen vybraný žák (může stát uprostřed kruhu). Na koho ukáže, představí se (Ich heiβe…), vymění si role. Zpíváme stále stejnou píseň, žáci ukazují své ptáčky a představují jejich jména. 6. Pracovní list – úkol č. 2 Žáci spojují obrázek s odpovídajícím slovním spojením. Bastelt ein Vogel nach Anweisung. Wie heiβt er? 7. Pozdravy – scénky Ptáme se dětí, jaké znají pozdravy. Na koberci rozložíme kartičky s německými pozdravy, stručně popíšeme situaci a žáci musí zvednout kartičku s vhodným pozdravem, který by v dané situaci použili a přečíst ho. V malých skupinkách dostanou děti za úkol vymyslet krátkou scénku, kde užijí vybrané pozdravy (např. setkání dvou kamarádů; žák potká ráno učitele na chodbě;…). Kartičky s pozdravy připevníme na tabuli, aby je měli žáci na očích. Welche Grüβe kennt ihr? Ihr seid beim Arzt. Wie begrüβt ihr ihn? Ihr geht aus einem Geschäft weg. Wie begrüβt ihr?
36
Ihr trefft einen Freund. Wie begrüβt ihr ihn? Nach dem Unterricht verabschiedet euch mit Mitschüler? Wie begrüβt ihr sie? Denkt eine kurze Szene mit Grüβen aus. (z. B. Auf dem Flur in der Schule trefft ihr eine Lehrerin…) 8. Pozdravy – píseň Děti můžeme naučit písničku s pohybem. Stojíme v kroužku. Píseň nejdříve předvede vyučující, pak se přidají žáci. Je důležité se předem domluvit, který žák bude začínat s podáváním ruky spolužákovi po pravé straně, a který po levé straně. Guten Tag, Guten Tag, Hallo, wie geht’s.
Potřepáváme si pravicí se sousedem z jedné strany.
Guten Tag, Guten Tag, Hallo, wie geht’s.
Potřepáváme si pravicí se sousedem z druhé strany.
Danke, prima, gut, (3x)
Tleskneme, z palce a ukazováku uděláme kolečko, zvedneme palec. (3x)
Tschüss, auf Wiedersehen.
Máváme.
37
3.1.1 Pracovní list: Lekce 1 1. Male aus!
rot
blau
gelb
grün
orange
grau
braun
schwarz weiβ
rosa viollet
2. Verbinde! der weiβe Hase
die rote Blume
der blaue Himmel die gelbe Wiese
das grüne Gras
38
3.2 Lekce 2 •
Téma: Oblečení – e Kleidung
•
VVC: Žáci vyhledávají ve slovníku potřebná slova, spolupracují ve skupině, popíší, co má kdo oblečené.
•
Pomůcky: obrázky (Příloha č. 2) – rozstříhané, česko-německý a německo-český slovník, papíry, pastelky, pracovní list Lekce 2 (řešení viz Příloha č.15)
•
Slovní zásoba: e Kleidung, r Mann, e Sonne, e Sonnenblume, e Birke, e Pilze, r Zaun, r Weg, s Netz, s Hemd, s T-Shirt, s Sweatshirt, r Rock, e Hose, e Jeans, r Hut, r Streif, e Socke, e Schuhe, s Kleid, gepunktet, gestreift, anziehen
1. Práce s obrázkem Žáky rozdělíme do skupin, každá obdrží rozstříhaný obrázek. Mají za úkol jej složit a na papír napsat co nejvíce slovíček, která na něm najdeme. Mohou vyhledávat ve slovníku. Aktivitu časově omezíme. Po uplynutí limitu skupiny spočítají počet slov. Která skupina jich bude mít nejvíc, začne pomalu předčítat, ostatní si značí, která slova již byla přečtená. Pokud některá skupina bude mít ještě jiná slova, přečte je a zbytek si je doplní. In der Gruppe legt das Bild zusammen. Schreibt Wörter, die ihr auf dem Bild seht. Benutzt ein Wörterbuch. 2. Oblečení Děti jsou stále ve skupinách. Zaměříme se na postavu otce. Pomocí slovníku popíší jeho oblečení – na lístečky napíší barvu, vzor, o jaký kus oblečení se jedná a přiloží k obrázku. (Fialové kalhoty, károvaná košile, červená vesta, šedý klobouk se žlutým pruhem, hnědé boty). Kontrolu provedeme ústně, děti postupně ukazují a říkají, co má muž oblečené. (Er zieht … an.) Schreibt auf den Karten, was der Mann zieht an (auch welche Farben und Muster das Kleid hat). Benutzt ein Wörterbuch. Die Karten geben zum Bild.
39
3. Pracovní list - úkol č. 1 a 2 Žák do rámečku nakreslí oblečení, které je pod ním napsané. Neznámá slova vyhledá ve slovníku. Na řádek pod obrázek popíše oblečení. 4. Hádanky Každý si vybere jednoho spolužáka a popíše jeho oblečení. Ostatní hádají, o koho jde. Beschreibt einen Mitschüler. Was zieht er/sie an? Andere raten. 5. Práce s textem Ve skupině si žáci přečtou text, pomocí slovníku přeloží neznámá slova. Hromadně zodpoví otázky: Lest den text! Beantwortet die Fragen: Wer ist Susi? Was gefällt Susi? Wer ist der Mann auf dem Bild? Was macht er? 6. Namaluj Susi Žáci se musí ve skupině domluvit, spojit své představy a na papír nakreslit, jak si představují Susi. Navedeme je otázkami: Jak asi vypadá? Jakou má barvu vlasů? Co nosí oblečené? Každá skupina řekne ostatním, co má oblečené jejich Susi. Was meint ihr? Wie sieht Susi aus? Welche Haarfarbe hat sie? Was zieht sie an? In der Gruppe malt eine Susi. Was zieht euere Susi an? 7. Pracovní list – úkol č. 3 Děti doplní do věty, co mají právě oblečené a co má oblečené jejich Susi.
40
3.2.1 Pracovní list: Lekce 2 1. Male!
das gestreifte Hemd
die blaue Jeans
das gelbe T-Shirt
der gepunktete Rock
2. Schreib!
_______________________ _______________________ ______________________
3. Ergänze! Heute ziehe ich ______________________________________________________ an. Susi zieht ___________________________________________________________ an.
41
3.3 Lekce 3 •
Téma: Pocity – e Gefühle
•
VVC: Žáci vyjádří pantomimicky pocit strachu, radosti, hněvu a smutku, tyto pocity německy pojmenují.
•
Pomůcky: česko-německý a německo-český slovník, zvětšený obrázek (Příloha č. 3), text do dvojic, obrázky a kartičky (Příloha č. 28), digitální fotoaparát, pracovní list Lekce 3 (řešení viz Příloha č. 16)
•
Slovní zásoba: e Gefühle, fühlen, traurig, zornig, lustig, glücklich, e Trauer, r Zorn, e Freude, e Angst
1. Práce s obrázkem Na tabuli pověsíme zvětšený obrázek, aby jej děti viděly. Žáci popisují, co se stalo (podle toho, co už ví z minulých lekcí). Podle obrázku řeknou, co se děje se Spillem teď. K vyhledání neznámých slovíček použijí slovník. Was passiert? Wer ist Spillo jetzt? 2. Práce s textem Žáci dostanou do dvojic text. Společně si ho přečteme. Ve dvojicích si ho za pomoci slovníku přeloží. Poté zodpoví: Zeigt den Käfig! Wie fühlt Spillo? Seid traurig! Kann Spillo noch singen? 3. Jak se cítí? V kroužku na koberci dětem ukážeme obrázky a přiřadíme k nim kartičku s popisem pocitu. Snažíme se daný pocit předvést i na sobě pomocí mimiky a hlasu. Ve druhém kole postupně zvedáme obrázky a společně s dětmi říkáme, jaký pocit znázorňuje a pokládáme zpět k popisu. Ve třetím kole obrázky a popisky zamícháme, děti je musí správně přiřadit. Ve čtvrtém kole popisky otočíme textem dolů, zvedáme obrázek a děti říkají, o jaký pocit jde. Wie fühlt die Frau (der Mann)? Ordnet die Bilder den Karten zu!
42
4. Fotografie Žáci ve skupinách obdrží jeden digitální fotoaparát, na který se snaží zachytit různá vyjádření pocitů – smutný, rozzlobený, veselý, šť astný. (Pokud je k dispozici pouze jeden fotoaparát, vyfotí žáky učitel.) Učitel pak fotografie promítne například přes dataprojektor a žáci hádají, jaký pocit má fotografie vyjadřovat. Fotografiert den Mitschüler, wie sie Gefühle stellen dar. Ratet, wie der Mensch auf dem Foto fühlt. 5. Pracovní list – úkol č. 1 Ve třídě připevníme lístečky (Příloha č. 28) s popisem obrázků, které mají děti v pracovním listě. Pracovní list nechají děti ležet na lavici. Dojdou k lístečku, přečtou si jej a snaží se zapamatovat si co nejvíc. Vrátí se do lavice a píší přesně to, co je na lístečku. Mohou se k němu vrátit tolikrát, kolikrát potřebují. Na závěr přiřadí k popisu obrázek. Das Arbeitsblatt liegt auf der Schulbank. In der Klasse sind Karten. Lest eine Karte, geht in der Schulbank und schreibt, was ihr euch erinnert. Geht bis ihr habt alles geschrieben. 6. Pracovní list – úkol č. 2 Spillo je smutný. Žáci mají namalovat, jak by Spilla rozveselili. 7. Pocity Sejdeme se v kroužku na koberci. Zopakujeme si, jak se na obrázku kdo cítí. Když je někdo smutný, má smutek. Když je někdo šť astný a veselý, má radost. Když je někdo rozzuřený, má vztek. Jaký pocit ještě můžeme mít? Děti mohou odpovídat česky. Nasměrujeme je k pocitu strachu. Děti předvádí, jak vypadá, když mají strach, radost, smutek, vztek. Střídavě říkáme tyto pocity a kontrolujeme žáky, zda je správně předvádí. Wenn jemand traurig ist, hat er Trauer. Wenn jemand glücklich und lustig ist, hat er Freude. Wenn jemand zornig ist, hat er Zorn. Welche Gefühle könnt ihr noch haben? Führt Angst vor. Führt Zorn (Trauer, Freude) vor.
43
8. Pracovní list – úkol č. 3 Žáci spojují obrázky představující určitý pocit s názvem tohoto pocitu.
44
3.3.1 Pracovní list: Lekce 3 1. Schreib einen Text aus Karten! Ordne die Bilder zu! 1. _______________________________________________ _________________________________________________ 2. _______________________________________________ _________________________________________________ 3. _______________________________________________ _________________________________________________ 4. _______________________________________________ _________________________________________________
2. Male eine Situation, die Spillo glücklich macht!
45
3. Verbindet!
Angst Zorn
Freude Trauer
46
3.4 Lekce 4 •
Téma: Rodina – e Familie
•
VVC: Žáci pojmenují jednotlivé členy rodiny.
•
Pomůcky: česko-německý a německo-český slovník, obrázek s textem do dvojic (Příloha č. 4), rekvizity (šátek, hůl, panenka, autíčko, korále, kravata), pracovní list Lekce 4 (řešení viz Příloha č. 17)
•
Slovní zásoba: e Familie, s Familiendmitglied, e Mutter, r Vater, r Sohn, e Tochter, e Groβmutter, r Groβvater, e Schwester, r Bruder, e Eltern, e Groβeltern, e Geschwister, e Tante, r Onkel, e Cousine, r Cousin
1. Práce s textem a obrázkem Žáci dostanou do dvojic obrázek s textem. Obrázek si prohlédnou, text přečtou a přeloží (k dispozici mají slovník). Svými slovy převypráví, co se dozvěděli. Besichtigt das Bild. Lest und übersetzt den Text. Sagte die Geschichte mit eigenen Worten. 2. Práce s obrázkem Žáci odpovídají na otázky vztahující se k obrázku. Welche Tiere sind auf dem Bild? Wieviel Vögel sind auf dem Bild? Welche Farben haben die Vögel? Hra: Žáci mají ve dvojici obrázek. Učitel říká barvu ptáčka, děti se snaží na něj co nejdříve ukázat. Zeigt! (Der Vogel ist schwarz (grün, blau, gelb,…) 3. Nejbližší rodina Spillo je smutný, chybí mu kamarádi a rodina. Jaké členy má rodina? Slovíčka píšeme na tabuli. Vybereme skupinku žáků, kteří budou představovat rodinu. Rozdělíme jim role (matka, otec, dcera, syn, babička, dědeček). Pro lepší demonstraci můžeme babičce uvázat šátek na hlavu, dědečkovi dát hůl, dceři do ruky panenku, synovi autíčko, mamince korále na krk, tatínkovi kravatu. Všichni společně pojmenovávají jednotlivé
47
členy rodiny a jejich vztahy (matka a otec jsou rodiče, babička s dědou jsou prarodiče, dcera a syn jsou sourozenci, holčička je chlapcova sestra, chlapec je bratr holčičky). Spillo ist traurig. Die Freunde und die Familie fehlen ihm. Welche Familienmitglieder kennt ihr? 4. Pracovní list – úkol č. 1 a 2 Žáci napíší o jaké členy rodiny se jedná. 5. Co si kdo obléká? Podle obrázku z pracovního listu žáci popisují, co má který člen rodiny oblečené. Žáci vykládají, co nosí oblečené jejich maminka, tatínek, babička, dědeček, sourozenec. Was zieht die Mutter (der Vater, die Groβmutter, der Groβvater, der Sohn, die Tochter) auf dem Bild an? Was zieht deine Mutter (Groβmutter,…) an? 6. Širší rodina Ptáme se dětí, jestli mají jejich rodiče sourozence. Sestra od některého z rodičů je pro děti teta, má-li některý z rodičů bratra, je to pro děti strejda. Když má teta nebo strýc dceru, je to pro děti sestřenice, syn tety nebo strejdy je bratranec. Dětí se ptáme, jak se konkrétně jejich tety, strejdové, bratranci a sestřenice jmenují. Hat dein Vater oder deine Mutter eine Schwester? Das ist deine Tante. Hat dein Vater oder deine Mutter einen Bruder? Das ist dein Onkel. Hat deine Tante oder dein Onkel einen Sohn? Das ist dein Cousin. Hat deine Tante oder dein Onkel eine Tochter? Das ist deine Cousine. Hast du eine Tante (einen Onkel, einen Cousin, eine Cousine)? Wie heiβt deine Tante (dein Onkel, dein Cousin, deine Cousine)? 7. Pracovní list – úkol č. 3 Žáci přiřadí k jednotlivým členům rodiny správný popisek.
48
3.4.1 Pracovní list: Lekce 4 1. Welche Familienmitglieder sind das?
2. Ergänze! Die Mutter und der Vater sind _________________________________________ Die Groβmutter und der Groβvater sind __________________________________ Die Tochter und der Sohn sind _________________________________________ 3. Wer ist das? Verbinde! die Tante
Das ist ein Bruder von meinem Vater oder meiner Mutter.
der Onkel
Das ist eine Tochter von meinem Onkel oder meiner Tante.
die Cousine
Das ist ein Sohn von meinem Onkel oder meiner Tante.
der Cousin
Das ist eine Schwester von meinem Vater oder meiner Mutter.
49
3.5 Lekce 5 •
Téma: Záliby – e Hobbys
•
VVC: Žáci pojmenují záliby své, členů rodiny a kamarádů.
•
Pomůcky: česko-německý a německo-český slovník, obrázek s textem pro každého – v textu je psáno läβt, podle nového pravopisu se píše lässt (Příloha č. 5), pracovní list Lekce 5 (řešení viz Příloha č. 18)
•
Slovní zásoba: s Haus, s Mädchen, malen, Rad fahren, fernsehen, schwimmen, singen, tanzen, Klavier spielen, Flöte spielen, Gitarre spielen, Fuβball spielen, Computer spielen
1. Práce s obrázkem Žáci prohlédnou obrázek a říkají, co na něm vidí (slovní zásobu by měly znát z 1. a 2. lekce, kromě slov dům a holčička). Was ist auf dem Bild? Wer ist das Mädchen (wie heiβt sie)? Was zieht sie an? 2. Práce s textem Žáci pročítají text a podtrhují slovesa. Pomocí slovníku si je přeloží a vymýšlí věty s užitím těchto sloves. Poté si přečtou text znovu, přeloží a odpoví na otázky. Lest den Text und unterstreicht alle Verben. Bildet Sätze mit diesen Verben (haben, lassen, wollen, singen, lernen, suchen). Warum lässt Susi Spillo aus dem Käfig? Wo fliegt Spillo? Warum? 3. Záliby Na kartičky napíšeme činnosti, které děti rády dělají (malen, Rad fahren, fernsehen, schwimmen, singen, tanzen, Klavier/ Flöte/ Gitarre spielen, Fuβball spielen, Computer spielen,…). Lístečky rozložíme na koberci, sedneme si kolem nich do kruhu. Společně si je přečteme. Děti si zvolí nějakou kartičku, kterou si umí přeložit a pantomimou předvedou činnost ostatním. Ti hádají, kterou kartičku si žák vybral. Pokud zbudou nějaké kartičky, kterým žáci nerozumí, předvede činnost učitel. Lest die Zettel. Führt eine Aktivität mit Pantomime vor. Andere raten.
50
4. Pracovní list – úkol č. 1 K obrázkům žáci napíší, o jaký koníček se jedná. Do rámečku namalují jejich největší koníček. 5. Dialogy Stojíme v kroužku na koberci, každý žák řekne, co rád dělá. Poté se rozejdou po třídě. Když narazí na spolužáka, zastaví se a předvedou dialog (napíšeme jim ho na tabuli): A: Hallo, ich bin… Wie heiβt du? B: Hallo, ich bin… Ich…gern. Was machst du gern? A: Ich… gern. Tschüss. B: Tschüss. Až se žáci vystřídají v několika dialozích, sejdeme se opět v kroužku. Tentokrát si vezmou svého vyrobeného ptáčka a vymyslí, co rád dělá. Žáci mluví v 1. osobě, jako by byli ptáčci. Až všichni řeknou, co jejich ptáček rád dělá, mohou se „rozletět“ a vyzkoušet dialog v ptačí roli. 6. Co kdo rád dělá Ptáme se dětí, co baví kterého ptáčka. Odpovídají ve 3. osobě. (např. Er singt gern.). Pak se ptáme, co rádi dělají jednotliví členové rodiny. Neznámá slovíčka žáci dohledávají ve slovníku. Was macht gern der Vogel von …? Was macht gern deine Mutter (dein Vater,…)? 7. Pracovní list – úkol č. 2 Žáci doplní do vět, co dělají rádi uvedení členové rodiny. 8. Hra Všichni sedí v kroužku na židlích. Jednu židli dáme pryč. Žák, který nemá kde sedět, si stoupne doprostřed kruhu. Říká, kdo se má vyměnit (Vymění se ti, co rádi plavou.). Ten, kdo rád plave, si stoupne a musí si sednout na jinou židli. Žák uprostřed
51
kruhu se snaží si taky sednout. Na koho nezbude židle, zůstává uprostřed a říká, kdo se má vyměnit. Alle wechseln, die schwimmen gern.
52
3.5.1 Pracovní list: Lekce 5 1. Schreib Hobbys zu Bildern! In Rahmen male, was ist deine beliebteste Hobby.
2. Ergänze! Meine Mutter _______________________________________________ gern. Mein Vater _________________________________________________ gern. Meine Groβmutter ___________________________________________ gern. Mein Groβvater _____________________________________________ gern.
53
3.6 Lekce 6 •
Téma: Cestování – s Reisen/ Dopravní prostředky – e Verkehrsmittel
•
VVC: Žáci pojmenují dopravní prostředky, poskládají lodičku podle obrázkového návodu, zpívají píseň.
•
Pomůcky: obrázek (Příloha č. 6) - rozstříhaný na čtverečky a se slovní zásobou napsanou na druhé straně, hrací plán (Příloha č. 29), čtverec papíru 20 x 20 cm, návod na skládání lodičky (Příloha č. 30), noty a text k písni Paule Puhmann (Příloha č. 31), mapa světa, pracovní list Lekce 6 (řešení viz Příloha č. 19)
•
Slovní zásoba: s Verkehrsmittel, s Meer, s Schiff, s Auto, s Flugzeug, r Traktor, s Taxi, s Fahrrad, r Bus, s Motorrad, r Zug, r Dampfer, e Straβenbahn, e Straβe, e Schienen, s Wasser
1. Loto Obrázek rozstříháme na čtverečky, z druhé strany napíšeme německou slovní zásobu z předešlých lekcí. Tyto kartičky společně se čtvercovým polem s českými významy slovíček obdrží žáci do dvojic. Žáci si čtverečky otočí slovíčky nahoru, jeden čtvereček si vyberou, slovíčko na něm přeloží a český význam hledají na hracím plánu. Čtvereček umístí do příslušného pole obrázkem nahoru. Umístí-li všechny čtverečky správně, získají další obrázek z knihy. Legt die Karten auf die Schulbank. Die Wörter sind oben. Nehmt eine Karte, übersetzt das Wort. Sucht das tschechische Wort im Spielplan. Legt die Karte ins Feld mit tschechischer Bedeutung. Legt das Bild zusammen. 2. Práce s textem a obrázkem Žáci si přečtou ve dvojici text, který mají na složeném obrázku. Pokusí se odvodit slovíčka z kontextu. Poté ukazují na obrázku: Zeigt der Vogel. Zeigt das Meer. Zeigt das Schiff. Zeigt etwas blaues (gelbes, graues,…) 3. Dopravní prostředky – pantomima Po moři jezdí lodě. Co ještě používají lidé k přepravě? Povídáme si se žáky, jaké
54
znají dopravní prostředky. Hned všichni pantomimicky předvádí jízdu v daném prostředku. Poté říkáme na přeskáčku dopravní prostředky, žáci musí předvádět jízdu v nich. Auf dem Meer fahren Schiffe. Was kann noch fahren? Wir fahren mit einem Auto (mit einem Motorrad,…). 3. Pracovní list – úkol č. 1 Žáci vyškrtají ve dvousměrce dopravní prostředky, vypisují je na linku a pomocí slovníku doplní členy. 4. Výroba lodičky, závody Žáci si vyrobí lodičku podle návodu. Uspořádáme závody, která loď nejdál doplave. Na podlaze ve třídě (nejlépe linoleum nebo parkety) vyznačíme start, na který se lodě postaví (podle velikosti prostoru můžou startovat najednou třeba jen dvě lodě, pokud máme místo, necháme vyplout celou skupinu zároveň). Žáci foukají do zadní části lodě. Která loď dopluje nejdál na jedno fouknutí? Druhé kolo může být o nejrychlejší loď. Žáci foukají do zadní části loďky, vyhrává lodička, která přepluje vyznačenou vzdálenost jako první. Faltet ein Schiff nach Anweisung. Pustet ins Schiff. Wo fährt eueres Schiff auf einer Puste? Wessen Schiff fährt am schnellsten? 5. Pracovní list – úkol č. 2 a 3 Žáci vyberou dopravní prostředek, který se hodí do věty. Žáci namalují do balónků dopravní prostředek, který se pohybuje po povrchu napsaném v mráčku, který je spojený s balónkem. 6. Písnička: Paule Puhmann Kam Spillo letí? Co po cestě vidí? Jaké země například může vidět? V každé zemi se mluví jinak. Naučíme se písničku, ve které se dozvíme, jak asi Spilla zdravili, když nad nimi prolétal. Nejdříve si přečteme text a vysvětlíme neznámá slovíčka, která brání v porozumění. Děti na mapě ukáží země, které se v textu objevují.
55
Wohin fliegt Spillo? Was sieht er auf seiner Reise? Welche Länder kann er zum Beispiel sehen? In jedem Land spricht man anders. Wir singen ein Lied mit Grüβen in verschiedenen Sprachen. 7. Pozdravy různých zemí Každý žák si vybere pozdrav z písně, který se mu nejvíce líbí. Prochází se po třídě a zdraví se s ostatními. Vždy se spolu zastaví, pozdraví se a řeknou, odkud jsou. Wählt einen Gruβ aus. Geht in der Klasse und grüβt. (z. B. Buon giorno. Ich bin aus Italien. Arrivederci.)
56
3.6.1 Pracovní list: Lekce 6 1. Suche 8 Verkehrsmittel! Schreib sie auf die Zeile und ergänze die Artikel! P A U T O M E T S F E T L A M B U S K L A I R X B G K T E U B
I Y
I A
K
R
Z U G
A F A H R R A D P Z A A A A A A A A A E L M O T O R R A D U M T R A K T O R A G
2. Was ist richtig? Wähle aus! Auf dem Weg fährt
- ein Flugzeug. - ein Auto. - ein Schiff. - einem Traktor
Viele Leute können mit
- einem Fahrrad
fahren.
- einem Bus Auf Schienen fährt
- ein Motorrad. - ein Taxi. - ein Zug.
Auf Schienen in der Stadt fährt
- Straβenbahn. - ein Traktor. - ein Motorrad.
57
3. Male in Ball ein richtiges Verkehrsmittel!
das Wasser
die Schienen
58
die Straβe
3.7 Lekce 7 •
Téma: Zvířata – e Tiere
•
VVC: Žáci vyhledávají slova ve slovníku; německy pojmenují zvířata; rozdělí zvířata podle toho, kde žijí; přiřadí zvířeti citoslovce zvuku, který vydává.
•
Pomůcky: česko-německý a německo-český slovník, obrázek s textem do skupin (Příloha č. 7), lístečky se zvuky zvířat, pexeso (Příloha č. 32), nůžky, lístečky s místem pobytu zvířat, pracovní list Lekce 7 (řešení viz Příloha č. 20)
•
Slovní zásoba: e Schlange, s Kamel, e Maus, e Kuh, e Ziege, r Hahn, e Ente, e Krähe, e Biene, r Storch, r Delphin, e Eidechse, r Igel, s Nilpferd, s Känguru, r Maulwurf, s Huhn, r Löwe, r Fuchs, r Bär, e Maus, r Arge, s Achat, r Papagei, r Hund, s Schwein, r Elefant, e Eule, r Pfau, r Tiger, s Eichhörnchen, r Frosch, r Hase, s Zebra, e Schildkröte, e Giraffe, e Spinne, r Pinguin, r Hai
1. Práce s obrázkem a textem Žáci dostanou obrázek s textem do skupiny. Prohlédnou si obrázek, přečtou text. Společně vymýšlí krátký příběh, o čem si asi Spillo s velbloudem a hadem povídají. Besichtigt das Bild. Lest den Text. Denkt eine kurze Geschichte über Spillo, dem Kamel und der Schlange. Worüber sprechen sie sich? 2. Zvířata Jaká další zvířata může Spillo na své cestě potkat? Žáci ve skupině píší na papír zvířata, na která si vzpomenou, německé výrazy dohledají ve slovníku. Každá skupina předvádí zvuk jednoho zvířete, ostatní skupiny hádají, které zvíře to je. Pak předvádí zvuk zvířete další skupina, pravidelně se střídají, dokud nevyplýtvají všechna zvířata, která měla napsaná. Schreibt auf das Blatt Papier Tiere, die ihr kennt. Sucht den deutschen Ausdrücken im Wörterbuch. Jede Gruppe wählt ein Tier aus. Welche Klänge macht das Tier? Führt vor! Andere raten! 3. Jak dělají německá zvířata Německá citoslovce zvuků zvířat se někdy liší od českých. Učitel se žáků ptá,
59
jaký zvuk vydává zvíře u nás, děti předvádí. Pak řekne, jaký zvuk vydává v německy mluvících zemích, děti zkouší předvést. Wie macht eine Katze (ein Hund,…) in der Tschechischen Republik? In Deutschland macht eine Katze (ein Hund,…) miau, miau (wau, wau,…). Macht den Klang. e Maus - piep, piep e Kuh - muuh e Ziege - mähh, mähh r Hahn - kikeriky e Ente - quack, quack e Krähe - kräh, kräh e Biene - summ, summ59 4. Pracovní list – úkol č. 1 Žáci spojí obrázek zvířete s německým a českým citoslovcem zvuku, který zvíře vydává. 5. Zvuky Děti si vylosují lísteček se zvukem zvířete – na některých lístcích bude český zvuk, na jiných německý. Žáci chodí po třídě a vydávají příslušný zvuk. Hledají ostatní děti, které vydávají zvuk stejného zvířete. Každá skupinka řekne, jaké zvíře představuje. Wählt einen Zettel mit aus. Geht in der Klasse und macht den Klang. Sucht andere Kinder, die den gleichen Klang haben. 6. Pexeso Žáci zůstanou ve skupinkách, do kterých se dostali při hledání zvířat podle zvuků. Rozstříhají kartičky a zahrají si pexeso. Hledají obrázek zvířete a jeho německý výraz. Verschneidet und spielt Memory-Spiel.
59
Srov. Zvukové projevy zvířat In Wikipedia : the free encyclopedia [online].
60
7. Pracovní list – úkol č. 2 Žáci si přečtou popis zvířete a za větu napíší, o jaké zvíře se jedná. 8. Kde zvířata žijí Na magnetickou tabuli připevníme lístečky s nápisem, kde můžeme zvířata vidět (im Wald, auf dem Hof, im ZOO). Na druhou stranu třídy rozložíme kartičky z pexesa s obrázky zvířat. Žáci je nosí a připevňují na tabuli podle toho, kde dané zvíře žije. Zkontrolujeme si to ústně. Žáci odpovídají na otázky: Wo lebt eine Ziege (ein Pinguin, …)? Ordnet die Bilder den Karten zu. 9. Pracovní list – úkol č. 3 Žáci napíší do rámečku alespoň 3 zvířata, která žijí v daném prostředí.
61
3.7.1 Pracovní list: Lekce 7 1. Verbinde ein Tier mit dem tschechischen und deutschen Klang! bů
mňau
kykyryký
vííí
mééé
muuh mähh
wau
kikeriky haf quack
bzzz
piep summ
gaga miau
2. Was ist das? Ein Tier hat schwarzweiβe Streifen.
___________________________________
Ein Tier hat langen Hals.
___________________________________
Ein Tier hat ein Baby in einer Tasche auf dem Bauch. Ein Tier geht langsam und hat einen Panzer.
_______________________
_____________________________
Ein Tier legt Eier.
___________________________________
Ein Tier trinkt Milch am liebsten.
___________________________________
Ein Tier ist ein Nachtvogel.
___________________________________
Man sagt, dass dieses Tier Kinder trägt.
___________________________________
3. Schreibe ins Feld mindestens 3 Tiere!
Hof
ZOO
62
Wald
3.8 Lekce 8 •
Téma: Přídavná jména − e Adjektive/ Protiklady – e Gegenteile
•
VVC: Žáci popíší, co vidí na obrázku; použijí zadaná slova ve větě; vyjmenují deset přídavných jmen; vyjmenují pět dvojic protikladných přídavných jmen.
•
Pomůcky: česko-německý a německo-český slovník, obrázek s textem do dvojic (Příloha č. 8), obrázky ze zvířecího pexesa, kartičky s přídavnými jmény, pracovní list Lekce 8 (řešení voz Příloha č. 21)
•
Slovní zásoba: r Urwald, s Gegenteil, groβ, klein, stark, schwach, klug, dumm, fett, dünn, schnell, langsam, kalt, warm, schön, hässlich, jung, alt, süβ, salzig
1. Práce s obrázkem Žáci dostanou obrázek s textem do dvojic. Popisují, co vidí na obrázku. Was seht ihr auf dem Bild? 2. Práce s textem Žáci si ve dvojicích přečtou text. Podtrhají přídavná jména. Ve slovníku najdou slova opačná ke slovům dicht, hohe. Vymyslí věty s těmito čtyřmi přídavnými jmény. Vlastními slovy vysvětlí, co je to prales. Streicht alle Adjektive unter. Sucht Gegenteile zu den Wörtern dicht und hohe. Schreibt Sätze mit diesen Adjektiven. Sagt mit eigenen Wörtern, was Urwald ist. 3. Přídavná jména Určíme časový limit půl minuty. Za tuto dobu se snaží žáci ve dvojici napsat česky co nejvíce přídavných jmen. Po uplynutí času je spočítají. Dvojice, která jich má nejvíc, přečte, co napsala. Ostatní si zatrhávají již přečtená slova. Na závěr doplní ostatní dvojice slova, která první dvojice neměla. Každá dvojice si vybere 10 přídavných jmen, která přeloží. Schreibt möglichst viele Adjektive in Tschechisch. Wählt 10 Adjektive aus und übersetzt sie.
63
4. Slova opačná Dvojice má přeložených 10 přídavných jmen. Vyberou si z nich 5, ke kterým najdou slova protikladná. Tyto dvojice slov pak žáci píší na tabuli, aby je měli na očích. Wählt 5 Adjektive aus und sucht den Gegenteile. Schreibt diesen Wortpaare an die Tafel. 5. Procvičování antonym Použijeme kartičky z pexesa. Ukazujeme dětem obrázky a ptáme se: Ist das Tier groβ oder klein (stark oder schwach, klug oder dumm, fett oder dünn, …)? 6. Pracovní list – úkol č. 1 Děti hledají protiklady, spojí je čárou. 7. Král protikladů Na kartičky napíšeme přídavná jména. Děti se postaví v lavici. Hraje vždy dvojice. Ukážeme jí kartičku s přídavným jménem, kdo jako první řekne slovo opačné, zůstane stát, druhý si sedne. Hrajeme tak dlouho, dokud nezískáme vítěze. Steht auf! Ich zeige ein Adjektiv, in Paar ratet ihr ein Gegenteil. Wer schlecht antwortet, setzt sich. 8. Pracovní list – úkol č. 2 Žáci doplní do vět vhodné dvojice přídavných jmen.
64
3.8.1 Pracovní list: Lekce 8 1. Verbinde Gegenteile! klein
fett
stark
klug schön
schnell
jung warm schwach
hässlich dünn
alt
kalt
langsam groβ
dumm
2. Ergänze! Der Tee ist ______________________ Das Eis ist ______________________ Hilfe:
Die Maus ist ____________________
schnell
Der Elefant ist ___________________
groβ kalt
Der Zucker ist ___________________
klein
Das Salz ist _____________________
süβ warm
langsam Die Schnecke ist _________________ Der Gepard ist ___________________
65
salzig
3.9 Lekce 9 •
Téma: Jídlo – s Essen/ Ovoce a zelenina − Obst und Gemüse
•
VVC: Žáci vyjmenují 5 druhů ovoce a 5 druhů zeleniny; stručně je charakterizují; namalují fantastické ovoce a zeleninu, vymyslí jim české i německé názvy.
•
Pomůcky: česko-německý a německo-český slovník, zvětšený obrázek s textem (Příloha č. 9), ptáčci z 1. lekce, papír, pastelky, balicí papír, nůžky, lepidlo, reklamní letáky, pracovní list Lekce 9 (řešení viz Příloha č. 22)
•
Slovní zásoba: s Paradies, s Obst, s Gemüse, r Apfel, e Birne, e Pflaume, e Aprikose, e Kirsche, e Banane, e Kiwi, e Orange, e Karotte, e Tomate, r Paprika, e Gurke, e Kartoffel, e Zwiebel, r Knoblauch, e Rübe, schmecken
1. Ptačí ráj Žáci převypráví od začátku příběh až po chvíli, kdy je Spillo v pralese. Zeptáme se dětí, kam si myslí, že Spillo poletí teď. Spillo už doletí do ptačího ráje. Děti kreslí, jak si představují ptačí ráj. Erzählt Geschichte von Anfang. Was meint ihr, wie sieht ein Paradies aus? Malt das Paradies der singenden Vögel. 2. Práce s obrázkem Děti vezmou své ptačí ráje do kroužku na koberec. Doprostřed položíme zvětšený obrázek ptačího ráje z knihy. Žáci porovnávají svou představu s představou ilustrátora. Was ist auf deinem Bild? Was ist auf dem Bild aus dem Buch? 3. Práce s textem Společně si přečteme a přeložíme text. V ráji je slyšet spousta ptačích hlasů. Přeneseme trošku ptačího zpěvu i do třídy. Děti si vezmou své ptáčky a vymyslí jim libovolný zvuk. Jeden ptáček může pískat, jiný pípat, trylkovat, atd. Mezitím učitel
66
rozmístí ve třídě výkresy dětí s ptačím rájem. Ptáčci jsou smutní, zapomněli, jak se zpívá. Žáci se s nimi prochází po třídě, jakmile najdou svůj ráj, chvíli se u něj zastaví, ptáček se tam naučí zase zpívat a se zpěvem pokračuje v letu třídou směrem ke koberci, kde se všichni prozpěvující ptáčci sejdou. Lest und übersetzt den Text! Nehmt euere Vögel, fliegt mit ihnen in der Klasse durch. Findet euer Paradies. Der Vogel lernt das Singen im Paradies. Alle singende Vögel fliegt auf den Teppich an. 4. Jídlo V ráji je mnoho ptáčků. Musí se něčím živit. Co asi jedí? Žáci chodí psát na tabuli názvy jídel, které znají, popřípadě slovíčka dohledají ve slovníku. Zakroužkujeme ovoce a zeleninu. Was isst Vögel im Paradies? Welche Essen kennt ihr? Schreibt an der Tafel. Kreist Obst und Gemüse ein. 5. Plakát Ve skupině žáci vystřihnou z reklamních letáků ovoce a zeleninu. Balicí papír si rozdělí na dvě části, do jedné lepí obrázky ovoce, do druhé obrázky zeleniny. K obrázkům napíší německé výrazy. K dispozici mají slovník. Schneidet aus Flugblätter Obst und Gemüse aus. Klebt Bilder auf Papier und schreibt deutsche Ausdrücke. 6. Hra Všichni stojí v kruhu na koberci. Žák si vybere jedno ovoce nebo zeleninu. Postupně každý řekne, co si zvolil. Dbáme na výslovnost. Pak si nacvičíme rytmus. Všichni 2x plesknou do stehen, 2x tlesknou do dlaní. Udáme pomalé tempo. Všichni udržují rytmus, vyučující začne – při každém plesknutí řekne své ovoce nebo zeleninu, při tlesknutí říká ovoce nebo zeleninu kamaráda. Ten plynule naváže. Klatscht und sagt.
67
7. Pracovní list – úkol č. 1, 2 Žáci vyškrtnou z rámečku slovo, které tam nepatří. Rozhodnou, zda je v rámečku ovoce nebo zelenina. Žáci napíší krátkou charakteristiku ovoce nebo zeleniny. K dispozici mají slovník. Svůj popis přečtou ostatním a ti hádají, co to je. 8. Fantastické ovoce a zelenina – pracovní list (úkol č. 3) V ptačím ráji rostou zajímavé rostliny. Určitě tam roste zajímavá zelenina a na stromech pozoruhodné ovoce. Žáci je namalují do pracovního listu. Děti vymyslí pro své plody německý i český název a řeknou, jakou mají chuť (sladká, slaná, kyselá, hořká,…). Wie heiβt das Obst/ das Gemüse (auf Tschechisch und auf deutsch)? Wie schmeckt das Obst/ das Gemüse?
68
3.9.1 Pracovní list: Lekce 9 1. Was gehört nicht ins Feld? Streiche! Was ist Obst? Was ist Gemüse? der Apfel
die Birne
die Pflaume die Karotte
Obst
die Kirsche
die Aprikose die Banane
die Tomate
der Paprika
der Knoblauch die Kartoffel die Zwiebel
Gemüse
die Kiwi
die Orange die Rübe
die Gurke
2. Kurze beschreibe ein Obst oder Gemüse! ______________________________________________________________________ 3. Male ein phantastisches Obst und Gemüse!
phantastisches Obst
phantastisches Gemüse
69
3.10 Lekce 10 •
Téma: Denní režim – r Tagesplan
•
VVC: Žáci popíší průběh svého dne; pojmenují jednotlivé části dne; určí čas.
•
Pomůcky: německo-český a česko-německý slovník, zvětšený obrázek s textem (Příloha č. 10), model hodin, pracovní list Lekce 10 (řešení viz Příloha č. 23)
•
Slovní zásoba: frühstücken, zu Mittag essen, zu Abend essen, Zähne putzen, duschen, ins Bett gehen, r Tagesabschnitt, r Morgen, r Mittag, r Abend, e Nacht, um … Uhr, Viertel nach, Viertel vor, halb
1. Práce s obrázkem Všichni se shromáždí kolem obrázku, který si prohlédnou. Žáci mají za úkol říct, co si myslí, že se na obrázku odehrává. Klademe jim pomocné otázky. Was ist in dem Bild passiert? Wer ist auf dem Bild? Wo ist es? Was meint ihr, wo fliegt Spillo? Warum? 2. Práce s textem Učitel dětem přečte text, společně si jej přeloží. Žáci se snaží obsah říci vlastními slovy. Sagt den Text mit eigenen Wörtern. 3. Pracovní list – úkol č. 1 Žáci přeloží a seřadí činnosti tak, jak se odehrávají během dne. 4. Shody a rozdíly Děti popíší, jak probíhá jejich den, a jak si myslí, že se liší od průběhu dne ptáčků v ráji (které činnosti ptáčci dělat nemusí, které dělají navíc, a které jsou stejné). Sagt, wie ist euer Tag? Was müssen die Vögel im Paradies machen? Was müsst ihr machen und die Vögel nicht? 5. Čas Učitel na hodinách nastavuje různé časy a ptá se žáků, co v tuto dobu běžně
70
dělají. Dbáme, aby žáci odpovídali celou větou a fixovali si tak správnou formulaci časových údajů. Učitel se ptá dětí, v kolik hodin provádí určitou činnost. Žáci svou odpověď zároveň zobrazí na hodinách. z. B. Was macht ihr um halb sieben? Was macht ihr um Viertel nach sieben (Viertel vor eins, zwölf Uhr)? Zeigt und antwortet! Um wie viel Uhr steht ihr auf? 6. Pracovní list – úkol č. 2 Žáci doplní do vět čas, kdy provádí danou činnost. 7. Hodinová rozcvička Žáci se rozmístí po třídě, aby měli kolem sebe prostor. Učitel říká časové údaje, žáci je znázorňují svýma rukama. Pravá ruka představuje velkou ručičku, levá ruka malou ručičku. Zeigt die Zeit! Rechte Hand ist groβer Uhrzeiger, linke Hand ist kleiner Uhrzeiger. 8. Části dne Na tabuli napíšeme 4 části dne (r Morgen, r Mittag, r Abend, e Nacht). Učitel uvede příklad jedné činnosti, kterou obvykle provádíme v danou část dne, aby žákům přiblížil, o kterou část dne se jedná. Žáci pak připisují další aktivity. Welche Tätigkeiten sind mit diesen Tagesabschnitten verbinden. 9. Pracovní list – úkol č. 3 Děti doplní do rámečku část dne, která je znázorněna pomocí polohy slunce na obloze.
71
3.10.1 Pracovní list: Lekce 10 1. Übersetze! Ordne die Tätigkeiten! ins Bett gehen - frühstücken - zu Mittag essen - aufstehen - zu Abend essen - anziehen Hausaufgaben machen - in die Schule gehen - Zähne putzen - fernsehen - duschen 2. Ergänze! Ich stehe um ………… Uhr auf. Ich frühstücke um ………… Uhr. Ich gehe in die Schule um ………… Uhr. Ich esse um ………… Uhr zu Mittag. Ich mache meine Hausaufgaben um ………… Uhr. Ich esse um ………… Uhr zu Abend. Ich gehe um ………… Uhr ins Bett. 3. Ergänze einen Tagesabschnitt!
72
3.11 Lekce 11 •
Téma: bydlení – s Wohnen
•
VVC: Žáci převypráví příběh svými slovy; pojmenují části stromu; popíší místnosti v bytě.
•
Pomůcky: česko-německý a německo-český slovník, obrázek s textem do dvojic (Příloha č. 11), balicí papír, fixy, obrázky (Příloha č. 33), lístečky s názvy místností, ptáček z 1. lekce, noty k písni (Příloha č. 34), pracovní list Lekce 11 (řešení viz Příloha č. 24)
•
Slovní zásoba: s Nest, e Amsel, e Drossel, r Fink, r Star, s Singen, s Musizieren, s Pfeifen, s Zwitschern, s Tirilieren, r Zweig, r Baumstamm, e Baumkrone, s Blatt, die Stadt, s Dorf, s Plattenhaus, s Einfamilienhaus, e Wohnung, r Flur, e Küche, e Toilette, s Badezimmer, s Wohnzimmer, s Kinderzimmer, s Schlafzimmer
1. Práce s obrázkem Žáci dostanou do dvojic obrázek s textem. Popíší, co všechno na obrázku vidí a zodpoví otázky. Was seht ihr auf dem Bild? Welche Farben sind auf dem Bild? Wie viele Vögel sind auf dem Bild? Was meint ihr, wer sind die Vögel? Worüber sprechen sie? 2. Práce s textem Dvojice si přečte text a podtrhá podstatná jména. Ta použije ve větách, kterými stručně popíše obsah knihy. Lest den Text! Streicht alle Substantive unter. Sagt, worüber die Geschichte ist. Benutzt diese Substantive. 3. Píseň – Alle Vögel sind schon da60 Spillo po svém návratu učil kamarády znovu zpívat. Jednu písničku se naučí i děti. Nejprve si přečtou slova a zkusí je volně přeložit. K dispozici mají slovník. Jejich 60
Srov. http://www.kleinkind-online.de/seiten/kinderlieder/index.htm
73
úkolem je vyhledat v textu všechny druhy ptáků a zvukové projevy. Děti předvedou, jak si myslí, že zní, když ptáčci cvrlikají, pískají, trylkují. Nakonec slova spojíme s melodií. Lest und übersetzt! Sucht alle Vögelarten und alle Klänge der Vögel. Singt. 1. Alle Vögel sind schon da, alle Vögel, alle. Welch ein Singen, Musizier’n, Pfeifen, Zwitschern, Tirilier’n: Frühling will nun einmarschier’n, kommt mit Sang und Schalle. 2. Wie sie alle lustig sind, flink und froh sich regen. Amsel, Drossel, Fink und Star und die ganze Vogelschar wünschen dir ein frohes Jahr, lauter Heil und Segen. 3. Was sie uns verkünden nun, nehmen wir zu Herzen: Wir auch wollen lustig sein, lustig wie die Vögelein hier und dort, feldaus, feldein, singen, springen, scherzen. 4. Ptačí bydlení Povídáme si s dětmi o tom, kde a jak ptáci bydlí. Nejčastěji si staví svá hnízda ve větvích stromů. Na balicí papír nakreslíme velký strom, jehož základní části si popíšeme. Žáci jejich německé výrazy vyhledávají ve slovníku. Učitel si půjčí od dětí jednoho ptáčka, umisť uje jej na různé části stromu. Děti říkají, kde ptáček je. Wo wohnen die Vögel? Sucht den Wörter im Bilderbuch! Wo ist der Vogel? (auf dem Zweig, in der Baumkrone, beim Baumstamm) 5. Pracovní list – úkol č. 1 Děti popíší vyznačené části stromu. 6. Lidské obydlí Učitel rozloží obrázky před děti. Jednotlivě je zvedá a říká, co na nich je. Děti opakují. (Das ist eine Stadt, ein Dorf, ein Plattenhaus, ein Einfamilienhaus.) Poté se žáků ptá, kdo jak bydlí (ve městě, na vesnici, v rodinném domě, v panelovém domě). Při otázce vždy ukáže obrázek, aby dětem přiblížil, na co se táže. Postaví se všichni žáci,
74
jejichž odpověď na otázku je kladná. Společně odpoví celou větou. (Ja, ich wohne in der Stadt.) Wer wohnt in der Stadt (in einem Dorf, in einem Plattenhaus, in einem Einfamilienhaus)? 7. Byt Na balicí papír učitel nakreslí jednoduchý plánek bytu. Do každé místnosti načrtne charakteristický kus nábytku, aby bylo zjevné, o kterou místnost se jedná. Na lístečky napíše názvy jednotlivých pokojů. Žáci pak společně přiřazují lístečky s názvy k místnostem na plánku. K dispozici mají překladový slovník. Poté ústně popíší celý byt. Ordnet die Karten den Zimmern zu! Welche Zimmer sind in diesem Wohnung? Was ist im Zimmer? 8. Pracovní list – úkol č. 2, 3 Žáci do plánku bytu napíší německé názvy jednotlivých místností. Do připraveného rámečku žáci nakreslí plánek vlastního bytu. Do každé místnosti nakreslí charakteristické předměty, aby bylo i bez popisu poznat, o jakou místnost se jedná. Plánky si mezi sebou vymění a každý ústně popíše byt spolužáka. Malt charakteristische Gegenstände in jedem Zimmer. Beschreibt die Wohnung von einem Mitschüler.
75
3.11.1 Pracovní list: Lekce 11 1. Beschreibe!
2. Ergänze Zimmernamen!61
61
Srov. http://i.idnes.cz/06/121/gal/PET178bc7_plan.jpg
76
3. Male deinen Wohnungsplan!
77
3.12 Lekce 12 •
Téma: tělo – r Körper
•
VVC: Žáci popíší tělo ptáčka; pojmenují části lidského těla; podle obrázkové osnovy převypráví vlastními slovy celý příběh.
•
Pomůcky: zvětšený obrázek s textem (Příloha č. 12), obrázky z celé knihy, noty k písni (Příloha č. 35), pracovní list Lekce 12 (řešení viz Příloha č. 25)
•
Slovní zásoba: r Stock, e Körperteile, r Kopf, e Haare, s Auge, e Nase, r Mund, r Hals, e Hand, r Bauch, s Bein, s Knie, r Flügel, r Schwanz, r Schnabel
1. Práce s textem a obrázkem Žáci se sejdou na koberci, prohlédnou si zvětšený obrázek, popíší, co na něm vidí a co se na něm odehrává. Poté si společně přečtou a přeloží text. (Obrázek necháme položený na koberci, vrátíme se k němu při popisování těla Susi a Spilla.) Beschreibt, was ihr auf dem Bild seht. Was zieht Susi an? Lest und übersetzt den Text. 2. Píseň – Bist du glücklich62 Spillo je teď šť astný a prozpěvuje si, zazpíváme si s ním. Přečteme si text, nacvičíme v první sloce tleskání, ve druhé dupání, ve třetí pleskání do stehen, ve čtvrté sloce pokyvujeme hlavou, v páté křičíme hurá, v šesté sloce děláme všech pět činností. Slova spojíme s melodií. 1. //: Bist du glücklich, klatsch doch einfach in die Hand :// Ref.: Bist du glücklich und du weiβt es und du willst es allen zeigen, bist du glücklich, klatsch doch einfach in die Hand. 2. //: Bist du glücklich, stampf doch einfach mit dem Fuβ :// Ref.: Bist du glücklich und du weiβt es und du willst es allen zeigen, bist du glücklich, stampf doch einfach mit dem Fuβ. 3. //: Bist du glücklich, klatsch doch einfach auf die Knie ://
62
Srov. http://www.kleinkind-online.de/seiten/singspiele/index.htm
78
Ref.: Bist du glücklich und du weiβt es und du willst es allen zeigen, bist du glücklich, klatsch doch einfach auf die Knie. 4. //: Bist du glücklich, nick doch einfach mit dem Kopf :// Ref.: Bist du glücklich und du weiβt es und du willst es allen zeigen, bist du glücklich, nick doch einfach mit dem Kopf. 5. //: Bist du glücklich, ruf doch einfach laut hurra :// Ref.: Bist du glücklich und du weiβt es und du willst es allen zeigen, bist du glücklich, ruf doch einfach laut hurra. 6. //: Bist du glücklich, zeig doch einfach alle fünf :// Ref.: Bist du glücklich und du weiβt es und du willst es allen zeigen, bist du glücklich, zeig doch einfach alle fünf. 3. Lidské tělo Z písničky žáci již znají některé části těla. Ostatní dohledají ve slovníku. Napíší je na lístečky, které pokládají na zvětšený obrázek z knihy, kde je Susi. Schreibt Körperteile auf Karten. Ordnet die Karten dem Bild zu. 4. Hra - Zeigt…! Učitel říká části těla, na které musí děti ukázat. Začíná se pomalým tempem, dětem se ponechá dostatek času na rozmyšlení, postupně čas zkracujeme a zrychlujeme. Žák, který se v ukazování splete, vypadává. Hrajeme, dokud nezůstane vítěz. Zeigt die Nase, das Auge, … 5. Pracovní list – úkol č. 1 Žáci popíší vyznačené části těla. 6. Tělo ptáčka Co má ptáček jiného než lidé? Žáci opět pomocí slovníku vyhledají názvy těla, které napíší na kartičky a přiloží k obrázku Spilla na koberci. Welche Körperteile sind bei Vögeln anders als bei Menschen? Schreibt die Körperteile auf Karten. Ordnet die Karten dem Bild zu.
79
7. Pracovní list – úkol č. 2 Žáci dopíší části těla ptáčka. 8. Vyprávění příběhu Učitel promíchá všechny obrázky z knihy. Žáci je seřadí a použijí jako obrázkovou osnovu. Vypráví podle ní celý příběh. Ordnet die Bilder. Erzählt ganze Geschichte.
80
3.12.1 Pracovní list: Lekce 12 1. Beschreibe die Körperteile!
2. Beschreibe die Körperteile!
81
4 Závěr Ve své práci jsem se zaměřila na výuku německého jazyka na 1. stupni ZŠ. Tento jazyk se stává nepopulárním, na mnohých školách se již vůbec nevyučuje, a kde ještě zůstává, výuka není moc kvalitní a zajímavá, soudě alespoň dle toho, co jsem měla možnost poznat. Mým cílem bylo pokusit se o její zpestření. Chtěla jsem využít méně tradiční vyučovací postupy, které by děti upoutaly a podnítily je k aktivnějšímu přístupu k výuce. Pomocníkem mi byla obrázková kniha Das Paradies der singenden Vögel. Její poutavý příběh o zpívajícím ptáčkovi a malé holčičce, jakožto i překrásné ilustrace, mne inspirovaly k navržení témat, kterými se lze v průběhu jednotlivých lekcí zabývat. Dětem je nabídnut smysluplný celistvý okruh základních poznatků a dovedností, které se učí nenásilnou formou a dbá se na jejich praktickou využitelnost. Díky obrázkové knize děti vstřebávají učební látku vícero smysly, nová slovíčka se neučí nazpaměť jako sloupce českých a německých pojmů, ale v mysli je mají přiřazeny k obrázkům či konkrétním věcem, které denně kolem sebe mají. Tím se jejich učení stává efektivnějším a trvalejším. Při zpracovávání teoretické části jsem se potýkala s nedostatkem odborné literatury zabývající se obrázkovou knihou. Opírala jsem se tedy především o německé publikace, které zkoumají obrázkovou knihu hlouběji. Do češtiny však nejsou přeloženy, což je dle mého názoru škoda. Myslím si, že využití obrázků, které jsou přeci dětem tak blízké, by se mělo stát u nás rozšířenějším. Vždyť právě od nás pochází zakladatel moderní pedagogiky, který velmi propagoval učení se pomocí obrazových materiálů. Výčet nabízených aktivit rozhodně není konečný, jednotlivá témata lze dále rozšiřovat, doplňovat, obměňovat. Tato práce je pouze jedním z mnoha pohledů na využití této obrázkové knihy. Ráda bych své nápady využila v budoucnu v praxi. Pokud by se výuka německého jazyka zatraktivnila dostatečně viditelným způsobem, snad by se začala vracet do popředí jako jazyk, o který je zájem. Už jen proto, že je to jazyk našich sousedů, může být pro budoucí život velmi perspektivní jej ovládat. A nejpevnější základy si děti musí utvořit již v nejranějším věku.
82
5 Resümee Ve své diplomové práci se zabývám výukou německého jazyka na 1. stupni ZŠ. Mým cílem bylo navrhnout aktivity do hodin německého jazyka s využitím obrázkové knihy. Práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část se zabývá specifiky výuky cizího jazyka na 1. stupni ZŠ, psychickými zvláštnostmi dětí mladšího školního věku, osobností žáka a učitele, učením se pomocí obrazového materiálu a v neposlední řadě teorií obrázkové knihy. Praktická část je rozdělená do 12 kapitol. Každá má své hlavní téma, ke kterému směřují veškeré uvedené činnosti. Ty lze uplatnit nejen při standardní výuce německého jazyka na 1. stupni ZŠ, ale i ve volitelných kroužcích. Součástí práce jsou pracovní listy ke každé lekci. In meiner Diplomarbeit beschäftige ich mich mit dem Deutschunterricht an der primär Stufe der Grundschulen. Das Ziel der Arbeit war Aktivitäten für Deutschunterrichtsstunden mit der Anwendung von einem Bilderbuch vorzuschlagen. Die Arbeit wird in zwei Teilen eingeteilt. Der theoretische Teil befasst sich mit Besonderheiten des Fremdsprachenunterrichts an der primär Stufe der Grundschulen, psychischen Besonderheiten von Kindern im jüngeren Schulalter, der Persönlichkeit von einem Schüler und einem Lehrer, Lernen mit Hilfe von einem Bildmaterial. Nicht zuletzt beschäftige ich mich theoretisch mit dem Bilderbuch. Der praktische Teil wird in 12 Kapiteln eingeteilt. Jede Kapitel hat ihr Hauptthema, zu dem alle Tätigkeiten hinzielen. Diese Tätigkeiten sind möglich in Anwendung zu bringen nicht nur im Standardunterricht an der ersten Stufe der Grundschulen sondern auch in Wahlfächern (fakultativen Kreisen). Als Bestandteil jeder Lektion sind Arbeitsblätter.
83
6 Seznam použitých informačních zdrojů BAROKOVÁ, Jana. Ausgewählte Kapitel aus der Kinder- und Jugendliteratur der deutschsprachigen Länder : für den Unterricht an der Pädagogischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brünn. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004. 79 s. ISBN 80-210-3355-X. Bilderbuch In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 14. Mär. 2004, 8. Feb. 2010 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z WWW:
. BREITUNG, Horst; KIRSCH, Dieter. Nürnberger Empfehlungen zum frühen Fremdsprachenlernen : oder Wie man einen Weg zu einer Didaktik und Methodik frühen Fremdsprachenlernens finden kann. München : DÜRR + KESSLER, 1996. 32 s. ISBN 3-8081-9200-4. BRYCHOVÁ, Alice. Handreichungen zum Seminar "Methodik und Didaktik Deutsch als Fremdsprache auf der Primarstufe" : (pro denní formu studia německého jazyka a literatury ve studijním programu učitelství pro 1.stupeň). Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2002. CRAFFONARA, Anita, et al. Das Paradies der singenden Vögel. Bruneck : Lehrerbildungsanstalt Bruneck, 1987. 28 s. ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha : Portál, 2007. 656 s. ISBN 978-80-7367-273-7. Duden : deutsches Universalwörterbuch. 4., neu bearbeitete und erweiterte Auflage. Mannheim : Dudenverlag, 2001. 1892 s. ISBN 3-411-05504-9. FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Vyd. 2. Praha : Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-626-8. FÜRST, Iris Andrea; HELBIG, Elke; SCHMITT, Vera. Kinder- und Jugendliteratur : Theorie und Praxis. 1. Auflage. Troisdorf : Bildungsverlag EINS - Kieser, 2000. 190 s. ISBN 3-8242-1104-1. HEINDRICH, Josef. Didaktika cizích jazyků. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 498 s. IVANOVÁ, Jaroslava, et al. Společný evropský referenční rámec pro jazyky : Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme. 1. české vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 267 s. ISBN 80-244-0404-4.
84
JANÍKOVÁ, Věra; MICHELS-MCGOVERN, Monika. Aspekte des Hochschulfachs : Methodik und Didaktik des Unterrichts Deutsch als Fremdsprache im Überblick. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2000. 97 s. ISBN 80-210-2344-9. JEŘÁBEK, Jaroslav; TUPÝ, Jan. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005. 126 s. ISBN 80-87000-02-1. JEŽKOVÁ, Veronika. Práce s dvojjazyčným narativním textem ve výuce němčiny na 1. stupni ZŠ. Brno, 2008. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. KYRIACOU, Chris. Klíčové dovednosti učitele : cesty k lepšímu vyučování. 2. vyd. Praha : Portál, 2004. 155 s. ISBN 80-7178-965-8. LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie : 2., aktualizované vydání. Vydání 4., přepracované a doplněné. Praha : Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Fraus slovník literárních pojmů aneb Co se skrývá za slovy. 1. vydání. Plzeň : Nakladatelství Fraus, 2006. 159 s. ISBN 80-7238-620-4. MAŇÁK, Josef; ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Vydání 1. Brno : Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5. MAREŠ, Jiří; KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Komunikace ve škole. vydání první. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. 210 s. ISBN 80-210-10-70-3. MIKULENKOVÁ, Hana; MALÝ, Radek. Příručka k vyučování čtení, psaní a literatuře v prvním ročníku základní školy. Olomouc : Prodos, 2004. 192 s. ISBN 80-72-30-135-7. MOJŽÍŠEK, Lubomír. Vyučovací metody. Vydání 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1975. 324 s. NELEŠOVSKÁ, Alena. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Vydání 1. Praha : Grada, 2005. 172 s. ISBN 80-247-0738-1. NELEŠOVSKÁ, Alena; SPÁČILOVÁ, Hana. Didaktika primární školy. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého, 2005. 254 s. ISBN 80-244-1236-5. PAVERA, Libor; VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. 1. vydání. Olomouc : Nakladatelství Olomouc s. r. o., 2002. 422 s. ISBN 80-7182-124-1. POSPÍŠIL, Otokar; SUK, Václav františek. Dětská literatura česká : příručka dějin literárních pro školu, knihovny a širší veřejnost . Praha : Státní nakladatelství, 1924. 308 s.
85
PRŮCHA, Jan; JANÍK, Tomáš; RABUŠICOVÁ, Milada. Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha : Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2. PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 2005. 481 s. ISBN 80-7367-047-X. PRŮCHA, Jan. Přehled pedagogiky:úvod do studia oboru. Vyd. 2. aktualiz. Praha : Portál, 2006. 272 s. ISBN 80-7178-944-5. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Vyd. 5. Praha : Portál, 2008. 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti. Praha : Orbis, 1972. 329 s. SMÉKAL, Vladimír. Přehled psychologie osobnosti I.. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 248 s. ŠABARTOVÁ, Eva. Obrázková kniha ve výuce německého jazyka dětí mladšího školního věku. Brno, 2004. 80 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. ŠIMÍČKOVÁ ČÍŽKOVÁ, Jitka, et al. Přehled vývojové psychologie. Dotisk 2. nezm. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 175 s. ISBN 80-244-0629-2. ŠMAHEL, Ivan. Psychologie osobnosti pro učitelské obory. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 203 s. THIELE, Jens. Das Bilderbuch : Ästhetik - Theorie - Analyse - Didaktik - Rezeption. zweite erweiterte Auflage. Bremen - Oldenburg : Universitätsverlag Aschenbeck & Isensee, 2003. 222 s. ISBN 3-89598-668-2. URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). Vyd. 5., upr. a dopl. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě - Filozofická fakulta, 2005. 239 s. ISBN 80-7368-046-7. VLAŠÍN, štěpán. Slovník literární teorie. Praha : československý spisovatel, 1984. 465 s. ISBN 22-141-84. Zvukové projevy zvířat In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 22. 2. 2006, 10. 4. 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: .
Internetové zdroje: http://www.friedrich-verlag.de/pdf_preview/d56167_1417.pdf http://www.kleinkind-online.de/seiten/kinderlieder/index.htm http://www.kleinkind-online.de/seiten/singspiele/index.htm http://www.origami-kids.com/papierflieger-2-dampfschiff.php#sugerencia
86
Zdroje užitých obrázků: http://detske.napady.net/image/8756844 http://i.idnes.cz/06/121/gal/PET178bc7_plan.jpg http://vs-material.wegerer.at/sachkunde/pdf_su/mensch/Gefuehle_dedektivspiel.pdf http://www.bobrik.cz/art.php/art/98?zna=5 http://www.celysvet.cz/omalovanky-k-vytisknuti-pro-divky-obleceni http://www.clker.com/cliparts/9/d/f/5/1194986562576271707red_flower_03.svg.hi.png http://www.concurringopinions.com/archives/2005/11 http://www.i-creative.cz/2008/11/02/omalovanky-zimni-sporty/ http://www.i-creative.cz/2009/03/01/obrysy-zvirat-pojmenuj-a-vymaluj-zvire/ http://www.i-creative.cz/category/sablony-a-omalovanky/page/10/ http://www.kamaradske-hry.cz/stolni-hry/omalovanky-k-vytisknuti/omalovankytisk/omalovanky-k-vytisknuti-zelva.html http://www.kreativni-stranky.wz.cz/z-cap.jpg
87
Přílohy Obrázky z knihy ……………………………………….. Příloha č. 1 – 13 Řešené pracovní listy ………………………………….. Příloha č. 14 – 25 Ostatní přílohy …………………………………………. Příloha č. 26 – 35
Příloha č. 1
Příloha č. 2
Příloha č. 3
Příloha č. 4
Příloha č. 5
Příloha č. 6
Příloha č. 7
Příloha č. 8
Příloha č. 9
Příloha č. 10
Příloha č. 11
Příloha č. 12
Příloha č. 13 – Obálka knihy
Příloha č. 14 – Pracovní list: Lekce 1 1. Male aus!
gelb
rot
blau grün
braun
grau
orange schwarz
rosa viollet
weiβ
2. Verbinde! der weiβe Hase
die rote Blume
der blaue Himmel die gelbe Wiese
das grüne Gras
Příloha č. 15 – Pracovní list: Lekce 2 1. Male!
das gestreifte Hemd
die blaue Jeans
das gelbe T-Shirt
der gepunktete Rock
2. Schreib!
die gepunkteten Socken
das weiβe Kleid
das rote Sweatshirt
3. Ergänze! Heute ziehe ich ein grünes T-Shirt und ein schwarzes Rock an. Susi zieht ___________________________________________________________ an.
Příloha č. 16 – Pracovní list: Lekce 3 1. Schreib einen Text aus Karten! Ordne die Bilder zu!
1. Die Frau zieht ein grünes T-Shirt an. Sie ist traurig.
_________________________________________________
2. Der Mann zieht ein Hemd und eine blaue Krawatte an. Er ist zornig. ________________________________________________
3. Die Frau zieht ein rosa Kleid an. Sie ist lustig.
_________________________________________________
4. Die Frau hat graue Haare und braune Augen. Sie ist glücklich.
_________________________________________________
2. Male eine Situation, die Spillo glücklich macht!
3. Verbindet!
Angst Zorn
Freude Trauer
Příloha č. 17 – Pracovní list: Lekce 4 1. Welche Familienmitglieder sind das? der Vater die Mutter der Groβvater
die Groβmutter
die Tochter
der Sohn
2. Ergänze! Die Mutter und der Vater sind die Eltern. Die Groβmutter und der Groβvater sind die Groβeltern. Die Tochter und der Sohn sind die Geschwister.
3. Wer ist das? Verbinde!
die Tante
Das ist ein Bruder von meinem Vater oder meiner Mutter.
der Onkel
Das ist eine Tochter von meinem Onkel oder meiner Tante.
die Cousine
Das ist ein Sohn von meinem Onkel oder meiner Tante.
der Cousin
Das ist eine Schwester von meinem Vater oder meiner Mutter.
Příloha č. 18 – Pracovní list: Lekce 5 1. Schreib Hobbys zu Bildern! In Rahmen male, was ist deine beliebteste Hobby. fotografieren
schwimmen
Rad fahren
Fuβball spielen
Klavier spielen
malen Gitarre spielen
Flöte spielen
tanzen singen
fernsehen
2. Ergänze! Meine Mutter tanzt gern. Mein Vater fährt gern Rad. Meine Groβmutter singt gern. Mein Groβvater fotografiert gern.
Computer spielen
Příloha č. 19 – Pracovní list: Lekce 6 1. Suche 8 Verkehrsmittel! Schreib sie auf die Zeile und ergänze die Artikel! P A U T O M E T S F
das Auto, der Bus,
E T L A M B U S K L
der Zug, das Motorrad,
A I R X B G K T E U
das Flugzeug, das Fahrrad,
B
I Y
I A
K
R
Z U G
A F A H R R A D P Z
der Traktor, das Taxi
A A A A A A A A A E L M O T O R R A D U M T R A K T O R A G
2. Was ist richtig? Wähle aus! Auf dem Weg fährt
- ein Flugzeug. - ein Auto. - ein Schiff.
- einem Traktor Viele Leute können mit
- einem Fahrrad
fahren.
- einem Bus
Auf Schienen fährt
- ein Motorrad. - ein Taxi. - ein Zug.
Auf Schienen in der Stadt fährt
- Straβenbahn. - ein Traktor. - ein Motorrad.
3. Male in Ball ein richtiges Verkehrsmittel!
das Wasser
das Schiff
der Bus
die Schienen
das Motorrad
der Zug
die Straβenbahn
das Auto
die Straβe
Příloha č. 20 – Pracovní list: Lekce 7 1. Verbinde ein Tier mit dem tschechischen und deutschen Klang! bů
mňau
kykyryký
vííí
mééé
muuh mähh
wau
kikeriky haf quack
bzzz
piep summ
gaga miau
2. Was ist das? Ein Tier hat schwarzweiβe Streifen.
das Zebra
Ein Tier hat langen Hals.
die Giraffe
Ein Tier hat ein Baby in einer Tasche auf dem Bauch. Ein Tier geht langsam und hat einen Panzer.
das Känguru
die Schildkröte
Ein Tier legt Eier.
die Henne
Ein Tier trinkt Milch am liebsten.
die Katze
Ein Tier ist ein Nachtvogel.
die Eule
Man sagt, dass dieses Tier Kinder trägt.
der Storch
3. Schreibe ins Feld mindestens 3 Tiere! das Schwein die Ziege die Kuh Hof
der Affe der Löwe das Zebra ZOO
der Fuchs der Hase das Eichhörnchen Wald
Příloha č. 21 – Pracovní list: Lekce 8 1. Verbinde Gegenteile! klein
fett
stark
klug schön
schnell
jung warm schwach
hässlich dünn kalt
alt langsam
groβ
dumm
2. Ergänze! Der Tee ist warm. Das Eis ist kalt.
Hilfe:
Die Maus ist klein.
schnell
Der Elefant ist groβ.
groβ kalt
klein
süβ warm
Der Zucker ist süβ Das Salz ist salzig.
Die Schnecke ist langsam. Der Gepard ist schnell.
langsam
salzig
Příloha č. 22 – Pracovní list: Lekce 9 1. Was gehört nicht ins Feld? Streiche! Was ist Obst? Was ist Gemüse? der Apfel
die Birne
die Tomate
der Paprika
Obst die Pflaume die Karotte
die Kirsche
die Aprikose die Banane
der Knoblauch die Kartoffel die Zwiebel
Gemüse
die Kiwi
die Orange die Rübe
die Gurke
2. Kurze beschreibe ein Obst oder Gemüse!
Es ist ein oranges Obst mit vielen Vitaminen. 3. Male ein phantastisches Obst und Gemüse!
phantastisches Obst
phantastisches Gemüse
Příloha č. 23 – Pracovní list: Lekce 10 1. Übersetze! Ordne die Tätigkeiten!
11. ins Bett gehen (jít do postele) - 2. frühstücken (snídat)- 5. zu Mittag essen (obědvat)- 1. aufstehen (vstávat)- 8. zu Abend essen (večeřet)-3. anziehen (oblékat)- 6. Hausaufgaben machen (dělat domácí úkoly) - 4. in die Schule gehen (jít do školy)10. Zähne putzen (čistit zuby) - 7. fernsehen (dívat se na televizi) - 9. duschen (sprchovat se) 2. Ergänze! Ich stehe um halb sieben Uhr auf. Ich frühstücke um Viertel vor sieben Uhr. Ich gehe in die Schule um halb acht Uhr. Ich esse um zwölf Uhr zu Mittag. Ich mache meine Hausaufgaben um Viertel nach vier Uhr. Ich esse um sechs Uhr zu Abend. Ich gehe um halb neun Uhr ins Bett. 3. Ergänze einen Tagesabschnitt! der Morgen
der Mittag
der Abend
die Nacht
Příloha č. 24 – Pracovní list: Lekce 11 1. Beschreibe! die Baumkrone
der Zweig
das Blatt
der Baumstamm
2. Ergänze Zimmernamen! das Wohnzimmer
die Küche
das Schlafzimmer
der Flur das Kinderzimmer die Toilette
das Badezimmer
3. Male deinen Wohnungsplan!
Příloha č. 25 – Pracovní list: Lekce 12 1. Beschreibe die Körperteile! der Kopf die Haare das Auge die Nase der Mund der Hals die Hand
der Bauch
das Knie das Bein
2. Beschreibe die Körperteile! der Schwanz der Kopf
das Auge der Schnabel
der Flügel
Příloha č. 26
Příloha č. 27
Ich bin ich
Guten Tag
Příloha č. 28
Sie ist traurig.
Er ist zornig.
Sie ist lustig.
Sie ist glücklich.
1. Die Frau zieht ein grünes T-Shirt an. Sie ist traurig.
2. Der Mann zieht ein Hemd und eine blaue Krawatte an. Er ist zornig.
3. Die Frau zieht ein rosa Kleid an. Sie ist lustig.
4. Die Frau hat graue Haare und braune Augen. Sie ist glücklich. Příloha č. 29
dívat se na televizi
plavat
zpívat
rodina
matka
otec
dcera
syn
sourozenci
smutný
veselý
šť astný
oblečení
kalhoty
tričko
sukně
proužkovaný
strom
les
hora
slunce
pták
muž
dívka
Příloha č. 30
Příloha č. 31
Příloha č. 32
der Storch
der Delphin
die Schlange
das Nilpferd
die Eidechse
der Igel
das Känguru
die Ziege
die Kuh
der Maulwurf
das Huhn
der Löwe
der Fuchs
der Bär
die Maus
der Affe
das Schaf
der Papagei
der Pfau
die Spinne
der Hund
das Schwein
der Elefant
die Eule
der Pinguin
der Tiger
das Kamel
der Frosch
der Hase
das Zebra
die Schildkröte
das Eichhörnchen
die Giraffe
der Hai
Příloha č. 33
die Stadt
das Einfamilienhaus
das Dorf
das Plattenhaus
Příloha č. 34
Příloha č. 35 Bist du glücklich
