Ju nák
– svaz skautů a skautek ČR,
středisko
H lin sko
vydává
I nf ormačn í č as op is 34
Květen 2014 Úvodní slovo
Obsah Úvodní slovo Týna má Křesadlo Japonsko v obrazech Fotky ze schůzek Skautská křížová cesta První skautský domov
1 1-3 4 5-6 6 7-8
Květen je tady, jaro už je v plném proudu, slunce svítí, škola skoro končí a je tu další číslo střediskov ého časopisu. Je celkem nabité, tak se pusťte do čtení.
Buzola
Mám křesadlo . Nemá někdo pazourek? Je pátek 4. dubna 2014 těsně před čtvrtou hodinou a já vystupuji z auta před hlineckou budovou muzea. Ačkoliv venku vydatně lije a za pár kroků jsem docela promočená, úsměv mi to nemůže zkazit. V muzeu se dnes koná předávání ceny Křesadlo – ceny pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci. Netuším, kdo další byl v letošním ročníku nominován, netuším, kdo tvořil komisi, která měla rozhodnout, zda jsem právě já hodna tohoto ocenění. Vím však dvě věci. Za prvé vím, kdo mě nominoval. Nominace vzešla z naší střediskové rady, konkrétně od bratra Vlka. Nominoval mě
http://skaut hlinsko.ic.cz
člověk, který mě zná a měl možnost mojí činnosti přihlížet. V nominaci se o mně navíc psaly samé hezké věci – snad nejen proto, že ty špatné by mi cenu nevyhrály. Už samotné skutečnosti, že někomu stálo za to úsilí
o mně něco napsat a že má dokonce pocit, že bych si takovou cenu zasloužila, si velice cením. A když pomyslím, že porotu tvoří lidé, kteří mě znají spíše od vidění či vůbec, není pro mě tím hlavním, jestli cenu dostanu
1
nebo ne. A za druhé, holky z oddílu o dnešním předávání vědí a měly by se tu aspoň některé z nich objevit, už se na ně těším. Jak vstupuji do sálu, málem bych přehlédla těch pár „okrojovaných“, které sedí až v poslední řadě. Ony však na mě mohutně mávají a ukazují na volné místo, které mi tam drží. Bohužel, já musím sedět vepředu, vedle všech nominovaných. No, aspoň bude jeden kroj k vidění celému publiku. Akce má několik částí, které jsou propojovány hudebním doprovodem dvou hlineckých vycházejících hvězd, jejichž hraní si vážně užívám. Podvečerem navíc provází bývalý skaut René Nekuda, který je vskutku obratný řečník. Nicméně, ani on si neví rady s panikou, kterou lze vidět v očích
http://skaut hlinsko.ic.cz
všech zúčastněných ve chvíli, kdy pan místostarosta Remeš přečte jména těch, kteří mají dnes cenu obdržet, v dopise od paní starostky Magdy Křivanové, a to přibližně o půlhodinu dříve než měla jména doopravdy zaznít. V duchu se celé této groteskní situaci široce usmívám, ale když vidím zklamání ve tvářích všech těch, kteří si s celou akcí dali tolik práce, je mi jich vážně líto. Ještěže moje skautky nemají s sebou rajčata, myslím, že pan místostarosta by na tento svůj omyl jen tak nezapomněl. Už dopředu tedy vím, že cenu dnes dostanu. Tak se to naše malé středisko zase dočká nějaké drobné slávy, zase se o nás bude nějakou chvíli mluvit. Mluvit? Snad se ode mě nečeká nějaký proslov… Uf, naštěstí na to není
čas, ještě je potřeba předat další ceny, vyfotit všechny nominované… A už se může na raut. To už se na mě ale vrhne ta naše banda. Ze všech stran slyším, jak jsou naštvané na pana místostarostu, jak mi to přejí, že to je fakt paráda… a že jdou na raut. Kdo to nestihl před námi, má jednoznačně smůlu. A tak se o tom našem malém středisku bude zase chvíli mluvit… Jakmile holky ochutnají vše, co pro ně bylo dnes nachystáno, vymýšlíme, co bychom ještě podnikly, když už jsme se takhle sešly. A pak nás to napadne. Jdeme za oněmi muzikanty, co celou akci doprovázeli, a s jejich podbarvením zapějeme nějakého toho Kluse, Nedvědy i Beatles. „To jsme tu ještě neměli,“ říká s úsměvem hlavní pořadatelka akce
2
Hanka Chmelíková. Co říct závěrem? Z mého pohledu to mají členové poroty neuvěřitelně těžké. Jak rozhodnout, kdo pomáhá více a kdo méně, kdo je v tom nejlepší? Musím ještě podotknout, že skauting dostal to odpoledne cen více, než se mohlo na první pohled zdát. Mezi nominovanými i oceněnými bylo více skautů, avšak nominovaných za svoje dobrovolnictví v jiné organizaci, například v domově pro seniory. Už to mě přesvědčilo, že tam ten den
mám jako zástupkyně skautů právo sedět. Být vedoucí jednoho z hlineckých oddílů pro mě není práce, je to čím dál tím větší zábava a hlavně čest. Dostala jsem šanci nahlédnout do duše několika děvčátkům, ze kterých jsou dnes už slečny. Stejně jako já je, i ony mě provází životem. A ve chvílích nejistoty jsou to právě ony, které mi vždycky připomenou, kam patřím a kdo jsem. Abych pro ně dokázala tvořit program, který je bude bavit, nutí mě to stále se vracet do
jejich věku, nebo spíš v něm zůstávat. A kdo by nechtěl mít už napořád sladkých 13? A tak znovu říkám, to já děkuji, za nominaci i za příležitost být součástí jedné skvělé holčičí party. A mimochodem, křesadlo jsem obdržela bez pazourku. A tak, kdyby měl náhodou někdo doma nějaký, předávaný z generace na generaci (už od pravěku), který by byl ochoten věnovat, platila bych zlatem. O zážitek se podělila Týna - Vrabčák
Honza Chmelík doprovází dívčí skautskou skupinu – zleva Týna, Danča, Eliška, Klárka a Terka.
Foto: 3 x Martina Chmelíková Zdroj: https://www.facebook.com/DobrovolnickeCentrumFokusVysocinaHlinsko/photos_stream
http://skaut hlinsko.ic.cz
3
Zhodnocení besedy o Japonsku V sobotu 12. dubna 2014 se konala ve skautském domově beseda s názvem Japonsko očima evropského vědce. Na této besedě nám bývalý skautský vedoucí Kamil Růžička – Rabín ukázal fotografie ze své cesty po Japonsku, vylíčil nám své zážitky a řekl různé postřehy a zajímavosti o této starobylé zemi. Nevím přesně, jaká města navštívil, ale říkal, že jedno z nich bylo bývalé hlavní město Japonska. Z těchto měst měl spoustu zajímavých fotografií starých chrámů a paláců, ale i moderních věcí jako různá nákupní centra, restaurace
s typickými pokrmy, typická auta i nadčasové technologie (mobily, toalety a vlaky). Také nám povyprávěl, jací tam jsou lidé čistotní a že mají udržované zahrady a parky, nebo jací jsou přátelští, ochotní a slušní. Povídal nám také o svých spolupracovnících, se kterými tuto cestu absolvoval, dozvěděli jsme se, že tam byl na nějaké konferenci a že je vědec, který přijel prozkoumat Japonsko se svou skupinou vědců z různých států. K tomu všemu nám řekl pár postřehů o inteligenci a životním stylu Japonců. Celá přednáška byla velice zajímavá a plná poznatků,
které si kvůli jejich množství všechny nepamatuji. Na závěr nám pořadatel této besedy Vlk pustil video o akci jamboree, které se konalo v Anglii. Za rok se má konat v Japonsku. Jamboree je akce, kde se setkávají skauti skoro ze všech zemí světa. Na této besedě nás nebylo moc, alespoň tam byla osobitá atmosféra. Besedy se nezúčastnili jen skauti ale i dva běžní občané. Krátkou reportáž natočil i kameraman z KISu. Celá akce se mi líbila a mám z ní spoustu poznatků. Neotřelým způsobem zhodnotil Marek
Orlo a Rabín (vpravo) při promítání. (Foto: Vlk) http://skaut hlinsko.ic.cz
4
Několik obrázků ze schůzek skautů a vlčat (pátek 11.4.2014)
Lakrosová schůzka IV. oddílu. (Foto: Vlk)
Skauti v zápalu boje. (Foto: Vlk) http://skaut hlinsko.ic.cz
5
Šátek vede schůzku vlčat. (Foto: Vlk)
Křížová cesta od skauťáku do Lázní (18.4.2014 ) Jako každý rok se letos na Velký pátek konala skautská křížová cesta. Začala v 19:30 a vedla od skauťáku
až do Lázní. V rámci cesty proběhlo 14 zastavení a u každého byl přečten jedním skautem nebo skautkou
krátký úryvek k zamyšlení. Se skauty se na cestu vydalo přibližně dalších 20-30 lidí. Pan farář udělil na začátku i na konci cesty požehnání. Po skončení křížové cesty Lída ještě děkovala panu Doležálkovi, který se podílel na přípravě rozmístěním zastavení a také všem, kteří pomáhali. Na cestě domů mohl ještě každý rozjímat o tom, co na cestě slyšel, popřípadě diskutovat s přáteli. Zapsal Pepíno
Michal a Jana u posledního zastavení. (Foto: Buzola)
http://skaut hlinsko.ic.cz
6
Skautské století v Hlinsku Skautský domov v Olšinkách „Na schůzky jsme se scházely v bytě naší vedoucí až do doby, kdy byl postaven v Olšinkách náš Skautský domov. Pak se všechno odbývalo tam.“ Fanynka Skřápková, 85 let skautingu v Hlinsku
Položení základního kamene prvního skautského domova v Hlinsku 23.5.1926. Významným mezníkem v dějinách našeho střediska bylo vybudování prvního skautského domova. Středisko se v první polovině 20. let rozrostlo o několik nových oddílů, které neměly pořádné zázemí pro svoji činnost. „Z počátku byla propůjčová-
na místnost pro schůzky našimi příznivci a rodiči skautů, ale když hnutí skautské rostlo, nemohlo to býti žádáno, i při největší shovívavosti majitelů,“ charakterizoval tehdejší nevyhovující stav bratr Karel Záviška
v almanachu k 20. výročí skautingu v Hlinsku. Skauti se proto intenzivně připravovali na stavbu vlastní základny. Původně se uvažovalo o dřevěném srubu, nakonec však byla postavena zděná budova. Základní kámen byl položen 23. května 1926 v místech dnešního zimního stadionu. Slavnostního aktu a následných skautských závodů se zúčastnilo přes 200 skautů a skautek z širokého okolí. Nový skautský domov byl slavnostně otevřen 26. červ-
na 1927. Bratr Lubomír Šrámek zaznamenal ve svých vzpomínkách, jak vypadal interiér této budovy: „Skaut-
ský domov se skládal ze dvou prostorů, oddělených skládacími dveřmi. Hlavní sál měl vysoký strop, v rozích zkosený střechou. V místnosti byla válcová kamna. Menší místnost měla snížený strop a nad ní byla půda pro materiál. Ve stropě byl čtvercový otvor, snad 80x80cm, uzavřený sklopnými dveřmi na petlici. Schody ani žebřík k němu
nevedly. Snad z bezpečnostních důvodů proti zlodějům.“ Domov se stal dějištěm mnoha družinových a oddílových schůzek i střediskových akcí. Problémem bylo, že objekt nestál na vlastním pozemku střediska. Kvůli tomu si Junák nemohl vypůjčit peníze na hypotéku. Základna byla postavena na dluh krytý směnkou, kterou podepsali bratři Tausik, Sokolovský a Císař st. Ještě v roce 1938 zbývalo splatit 13.700 Kčs. Za tímto účelem skauti pořádali taneční čaje a jiné akce pro veřejnost.
V roce 1940 byl Junák zlikvidován nacisty. Majetek hlineckých skautů byl zabaven a skautský domov zapečetěn razítky s hákovým křížem. „Nemohli jsme se
smířit s tím, že naše vlajky, knihy, vybavení pro letní tábory zůstaly uvnitř k možné následné likvidaci ze strany Němců,“ uvedl ve svých vzpomínkách z roku 1998 bratr Milan Hájek, v té době kronikář města Hlinska. „Cvičení na hřišti, kde byl
rovněž skautský domov, v rámci školní výuky nám sloužilo, za asistence br.
Zedníčka, který byl naším učitelem na chlapecké škole, ke vniknutí do skautského domova a odnesení toho nejcennějšího, a to vlajek od Zborovské počínaje, historickou vlajku 1. oddílu hlineckého skautingu a většinu družinových vlaječek.“ Riskantní operace se zdařila a odnesené vlajky byly poté během II. světové války uloženy na půdě domu, v němž bydlel bratr Hájek. Po válce přešla základna v Olšinkách zpět do vlastnictví Junáka. Po několika letech však byl skauting v Československu opět zakázán, tentokrát komunisty. Poslední hlinecké oddíly ukončily činnost v roce 1950. Skautský domov byl předán Československému svazu mládeže a byl poté využíván jako šatna hokejového oddílu. Při opětovném obnovení Junáka v roce 1968 byl již objekt v nepoužitelném stavu a vzhledem k plánované rekonstrukci sportovního areálu byl určen k demolici. Zpracoval Vlk
Foto: Archiv Lubomíra Šrámka
Původní návrh skaut. domova (nahoře) a realizovaná stavba.
