Člověk v extrémních podmínkách

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA FAKULTA BEZPEČNOSTNÍHO INŽENÝRSTVÍ

Člověk v extrémních podmínkách Šárka Bernatíková

Ostrava 2014

© Bernatiková Š., 2014 ISBN 978-80-248-3494-8 Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani jinak šířená bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Veškerá práva autorů jsou vyhrazena.

Poděkování Tento text pro výuku byl vytvořen s podporou ESF v rámci projektu: „Inovace studia v oblasti bezpečnosti dopravy - SAFETEACH“, číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/15.0476.

1

Úvod Vážený studente, Dostává se Vám do rukou učební text modulu Člověk v extrémních podmínkách. Mým cílem při psaní tohoto textu bylo, aby čitatel získal základní znalosti a přehled o chování v možných extrémních podmínkách při dopravě v tunelu. Tento text je zpracován formou vhodnou pro „distanční vzdělávání“, tak aby práce s ním byla co nejjednodušší. Každá kapitola začíná náhledem kapitoly, ve kterém se dozvíte, o čem budeme v kapitole mluvit a proč. V náhledu kapitoly se také dovíte, kolik času by Vám studium mělo zabrat. Prosím mějte na paměti, že se jedná pouze o informativní údaj, nebuďte proto prosím rozladěni, když se budete kapitole věnovat delší popřípadě kratší dobu. Za kapitolou následuje shrnutí, ve kterém budou zdůrazněny informace, které byste si měli zapamatovat. To že jste probíranou látku správně pochopili a že jí rozumíte si můžete ověřit formou kontrolních otázek a testů, které by Vám měly poskytnout dostatečnou zpětnou vazbu k rozhodnutí, zda pokračovat ve studiu nebo věnovat delší čas opakování kapitoly. V průběhu studia narazíte na tzv. korespondenční úkoly. Tyto úkoly je potřeba vypracovat a v termínech daných Vaším studijním harmonogramem odevzdat. Tyto korespondenční úkoly poslouží k Vašemu závěrečnému zhodnocení. Pro zjednodušení orientace v textu je zaveden systém ikon: Čas pro studium Odhadovaný čas, který budete potřebovat pro prostudování daného tématu Shrnutí kapitoly Shrnutí nejdůležitějších informací, které byste si rozhodně měli pamatovat Otázky Kontrolní otázky, pro formulace odpovědí Správná odpověď Správná odpověď na kontrolní otázky

2

Test Test, podle kterého zjistíte, jak na tom jste Přestávka Samá práce, žádná legrace? Někdy je prostě potřeba trošičku polevit, abyste se ve výkladu neutopili. Náhled kapitoly V takto označeném textu se dovíte, co Vás čeká a nemine Literatura Doplňková literatura, pro kterou můžete sáhnout v případě, že něčemu nebudete rozumět, nebo Vás některé téma extrémně zaujme Zapamatujte si Definice, chytáky, zajímavosti, prostě důležité věci, které je potřeba zdůraznit Rada autora Poradíme, pomůžeme… Korespondenční otázka Tuto otázku je potřeba vypracovat a zaslat tutorovi podle jeho pokynů (pozor hlídejte si termíny!) Přeji Vám, aby čas strávený nad tímto textem byl co možná nejpříjemnější, a nepovažovali jste ho za ztracený. Autor

3

1. Člověk v extrémních podmínkách Kapitola obsahuje základní odborné pojmy z oblasti člověka v extrémních podmínkách v silniční dopravě v tunelu.

Cíl kapitoly Cílem této kapitoly je získání základních informací o vybraných možných mimořádných událostech v tunelu chování při nich.

Vstupní znalosti Pro nastudování této kapitoly musíte znát a vědět pouze základní poznatky nabyté na všeobecné základní škole.

Klíčová slova extrémní podmínky, tunel, mimořádná situace, stres

Doba pro studium Pro nastudování této kapitoly budete potřebovat 2 hodiny času.

1.1 Úvod Lidské bytosti jsou nezdolné a křehké zároveň. Fyziologické limity našeho organismu omezují existenci člověka, který potřebuje ke svému životu potravu, vodu, kyslík a teplo [6]. Žádný živočich, který je při smyslech, se záměrně nevystavuje nebezpečí spočívající v tom, že se vydá někam, odkud toto nebezpečí hrozí. Lidské bytosti jsou řízeny mozkem, jehož emociální a racionální příkazy dokážou zvítězit nad pudem sebezáchovy. V některých případech můžeme být svědky, jak vzniklému ohrožení naopak ještě mnozí běží ve své přirozené zvědavosti vstříc… O tom, že lidé mají tendenci vracet se na místo neštěstí pro své věci, podávají svědectví i hasiči. Souvisí to zřejmě se sníženou rozumovou kontrolou chování v extrémní zátěži člověk impulzivně po záchraně sebe sama chce ještě zachránit svůj majetek, i když by se tím dostal opětovně do ohrožení života. Vystavování lidského těla extrémnímu prostředí, jež je s životem neslučitelné, může způsobit, že naše obranné mechanismy zkolabují a pak rychle umíráme [8]. Co se děje, když člověk začne své síly přepínat, když tělo začíná kolabovat – když je přemoženo silami extrémního prostředí, silami s nimiž se při utváření lidského těla nepočítalo? Vyzkoušenou a prověřenou metodou, jak se vypořádat s extrémními podmínkami, je vyhýbat se jim. Pokud není výše uvedená podmínka splněna, bývají takováto prostředí pro člověka smrtící.

4

Každý se však může někdy vyskytnout v nějaké, životu nebezpečné mimořádné situaci, kterou by se měl snažit zvládnout a dostat se zpět do bezpečí. Tyto mezní situace mohou být vyvolány i nehodami v silniční dopravě. Extrémní podmínky, ve kterých se pak člověk může ocitnout vidíme na obrázku 1.

Obrázek 1 Extrémní podmínky při havárii v tunelech [11]

Malá nehoda i obrovská katastrofa mohou vyvolat krizovou situaci, proto je u obou potřebná disciplína a rychlé uvažování. Někdy nastane nehoda bez jakéhokoli varování, ale ve většině případů se objevuje moment, kdy si uvědomíme, že se něco stane a to je ten pravá chvíle, kdy instinktivní rekcí můžeme zachránit lidské životy. V mnoha situacích se vyskytuje dostatek času, ve kterém si uvědomíme závažnost možné nehody, ale to je také doba, kdy hrozí největší nebezpečí vzniku paniky. Pošetilé chování díky nástupu paniky zvyšuje riziko. Naopak zachování klidu a vědomí, že jsme schopni situaci zvládnout, pomáhá situaci lépe porozumět a nalézt další řešení. Osvojováním technik za účelem vypořádání se s některými druhy situací minimalizuje riziko a můžou i zachránit život. Některé sice vyžadují pevné nervy, ale jsou založené na zkušenosti a principech. Přesto všechno však bude reakce na problémy krizové situace spočívat v improvizaci, která bude založena na dovednostech, vhodných pro danou situaci. Katastrofa nás může zavést do situace, kterou musíme zvládnout sami, nebo se při velkém neštěstí můžeme ocitnout mezi mnoha dalšími lidmi, které není možné nějak řídit. Je obrovský rozdíl mezi malou a hromadnou nehodou, ale bez ohledu na rozsah mimořádné události je v obou případech nutné se spolehnout na stejnou vynalézavost a schopnost aplikovat velké množství znalostí a dovedností. Jak vynalézavost, tak schopnost aplikace rozhodují o životě a smrti, bez ohledu na to, kolika lidí se týkají. Přesto, že vznikající mimořádná situace se často nejeví jako extrémní, v případě jejího neřešení nás do extrémních podmínek může dovést, a to ať se extrémy týkají například prostředí v blízkosti požáru, chování lidí při panice či zranění se ztrátou základních životních funkcí. Ve všech případech je cílem chování danou situaci přežít. 5

1.2 Stres, panika Stres je biologicky smysluplná adaptační reakce těla na nebezpečnou situaci. Tělo mobilizuje za extrémních podmínek všechny energetické rezervy pro vnější svalové činnosti. V případě nebezpečí reaguje organismus automaticky, tzn. nezávisle na naši vůli, ve zlomcích sekund. Jako stresor označujeme podnět přicházející z vnějšího prostředí, který narušuje vnitřní tělesnou i duševní rovnováhu jedince a v extrémním případě ohrožuje i život. Vyvolává v organismu stresovou reakci, která při dlouhodobém působení vede ke tkáňovému poškození a k psychosomatickým poruchám (Obr. 2).

Obrázek 2 Reakce organismu na dlouhodobý stres [11]

Odborná literatura popisuje a vysvětluje obecně platné psychosociální procesy a zákonitosti, které vedou v extrémních situacích k hromadným psychickým jevům. Výkladový rámec „hromadného chování“ pak zahrnuje rozmanité jevy,mezi něž patří také reakce na pohromy a katastrofy. Uvedené jevy mají mnohé společné rysy, zejména výraznou emocionalitu, citovou nákazu a sugestibilitu. Jsou však vyvolány rozdílnými spouštěcími momenty. V situacích katastrof je dominujícím motivem chování strach a boj o život [7]. Chování, vyvolané katastrofickými událostmi, může nabývat podobu „paniky“. Ta je popisována jako prudký a náhlý projev afektu zděšení, spojený s egoistickým bojem o záchranu života a únikem z místa skutečného nebo domnělého nebezpečí. Je-li možnost úniku omezena nebo znemožněna, je panická reakce charakterizována pohybovou nadprodukcí, což se navenek projevuje jako zmatené pobíhání, strkání, hemžení. Jedná se o instinktivní chování, společné mnoha živočišným druhům. Jeho účelem je najít v situaci ohrožení z množství produkovaných pohybů náhodně ten, který vede k úniku (jako létající pták v uzavřené místnosti). U člověka tak vzniklé afekty blokují

6

racionální chování, které je nahrazeno instinktivním. Původně biologicky účelné chování u živočichů může u člověka znamenat spíše dezorganizaci. V davu pak hrozí nebezpečí ušlapáním, nebo se také uvádí, že daleko nebezpečnější je v podobných situacích „davový lis“. Dav se semkne natolik, že v něm už nelze upadnout a hrozí smrt udušením. V situacích, kdy se dav pokouší opustit prostor jedním úzkým východem, naděje na rychlé opuštění prostoru dramaticky klesne. Čím více lidé chtějí ven, tím déle jim opuštění prostoru trvá. Je reálná zkušenost, že východ, kterým chtějí lidé při ohrožení uniknout,je zablokován množstvím zraněných [7]. Ačkoliv se většinou předpokládá, že přirozenými reakcemi na fyzické nebezpečí a prožitek omezené možnosti úniku je davová panika a egoistický boj o život, některé odborné studie hovoří o prosociálním chování v situacích neštěstí (záchrana partnera, rodič zachraňující dítě apod.). Tyto studie dokazují, že projevy vzájemné pomoci jsou velice běžné a mnohokrát dokonce převažují, a to do takové míry, že ke skupinovému úniku může dojít tak pozdě, že přežití je ohroženo. Typickou reakcí na různé hrozby a katastrofy pak nebývá útěk, nýbrž snaha dostat se do blízkosti osob, které člověk zná, a jsou mu blízké; navíc vyšlo najevo, že odloučení od blízkých osob způsobuje v člověku větší stres než samotné fyzické nebezpečí. Tato pozorování jsou vysvětlována modelem tzv. sociální vazby, který je postaven na tom, že lidé jsou především sociální bytosti, pro které má vazba k druhému primární důležitost. Jak tady zvládat davové jevy v situacích při hromadném neštěstí? Připomeňme si, že ty vznikají v takových situacích nenadálého ohrožení, s nimiž daná skupina jedinců nepočítá a není připravena na ně reagovat. Chybí pro ně odpovídající vzorce chování. Člověk reaguje instinktivně a je zvýšeně sugestibilní. To znamená, že ve zvýšené míře podléhá vlivu okolí a je možno jej ovládat. Za klíčovou je v takové situaci považována role „vůdce“ – ať už oficiálního nebo situačně vzniklého. Ten může mít zásadní vliv na rozvoj situace ve smyslu dimenze „selhání – akceschopnost“. Ovlivnit vývoj hromadného chování lze tedy spoluprací s dominantním jedincem, nebo aktivním převzetím této role. Na místech hromadných neštěstí jsou v této pozici často hasiči. Ti jsou připravováni a cvičeni pro činnost v podmínkách ohrožení. Na místě zásahu vystupují z pozice formální autority, dané zákonem. Jejich činnost, ale i uniforma tuto autoritu jen podtrhují. Pro možnost ovlivnit a zklidnit skupinu rozrušených jedinců je důležité jejich jisté vystupování. Účinná komunikace je totiž určena nejen tím, co je řečeno, ale zejména neverbálními projevy. Podmínkou úspěchu je sebejisté, rozhodné a cílevědomé vystupování bez emocí (je třeba dokázat ignorovat např. agresivní projevy, nebrat je osobně).

7

Důležité je rychlé rozhodnutí, věcné a jasné pokyny a nekompromisní trvání na vznesených požadavcích. Do oblasti prevence spadá cvičení lidí ke zvládání ohrožujících situací příprava obyvatel, výcvik záchranářů a profesionálních vyjednavačů, ale také učitelů, řídících pracovníků, výchova ve školách atd. Při řešení hromadných situací je důležité počítat s tím, že v náhodných uskupeních (v davech) se nacházejí jak osoby, které mohou díky sníženému sebeovládání strhávat k projevům paniky, tak jedinci, kteří se v takových situacích svou rozvahou mohou stát přirozenými vůdci. 1.3

Mimořádná situace

Podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému se rozumí mimořádnou událostí „škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy a také havárie, které ohrožují život, zdraví a majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací“ [9]. Z psychologického hlediska se jedná o takovou událost, která přesahuje běžnou lidskou zkušenost, je náhlá, nepředvídatelná a neovladatelná. Tedy hraniční situaci, kdy není zprvu jasné, je-li vůbec v možnostech člověka ji zvládnout. Příklady mimořádných událostí v tunelu jsou na obrázku 3.

Obrázek 3 Příklady mimořádných událostí [13]

Skutečnost běžně vnímáme jako známou a předpověditelnou. Víme, že se neštěstí dějí, ale nepředpokládáme, že právě nás by mělo potkat něco mimořádného - tento důležitý obranný mechanismus, tzv. popření reality nám pomáhá vyrovnat se s různými katastrofami, k nimž dochází v našem blízkém nebo i vzdálenějším okolí. Mimořádné události v silniční dopravě s důrazem na silniční tunely Definice tunelu je velmi prostá. Jedná se o ražené nebo hloubené jednosměrné nebo obousměrné jedno nebo více pruhové tubusy, které se mohou stavět buď v úrovni terénu, nebo pod úrovní terénu. Z bezpečnostního hlediska mají tunely standardně systém odvětrávání 1.4

8

vzduchu a zplodin, únikové chodby, tunelové propojky, audiovizuální informační systém, SOS hlásky pro případ mimořádné situace, plochy pro příjezd složek IZS a další bezpečnostní prvky. Ve většině případů jsou součástí tunelů tzv. technologická centra, ve kterých jsou např. řídící centra tunelu, únikové cesty anebo kanály pro odvádění znečištěného a přívod čerstvého vzduchu. V dnešní době je v ČR 19 silničních tunelů v provozu a dalších 6 ve výstavbě. Přehled tunelů je na obrázku 4.

Obrázek 4 Přehled tunelů v provozu na území ČR [14]

Nehody v silniční dopravě nejsou jedinými příčinami krizových situací. Existuje spousta rozličných jevů, jež vznikají zapříčiněním lidí, které mohou způsobit havárie, jež vyžadují stejné dovednosti, jaké člověk potřebuje v krizových situacích. Člověk by měl vědět, jak se s touto situací vypořádat a to jak na volném prostranství, tak v podzemních, zejména tunelových stavbách. Podrobná evidence a hodnocení mimořádných událostí v tunelech ČR se důsledně provádí od roku 2005. Tyto mimořádné události lze podle příčin vzniku rozdělit na události vzniklé v souvislosti s poruchou technologického vybavení tunelu a události vzniklé v souvislosti s dopravou v tunelu. Evidovány jsou ty situace, které si vyžádaly okamžité uzavření tunelu nebo zasažené tunelové trouby, případně došlo-li v důsledku dopravní komplikace k ohrožení bezpečnosti účastníků provozu v tunelu. V tunelu je tedy nutno počítat s několika druhy možných mimořádných situací, jejichž původcem je řidič, a to zejména: stojící kolona, porucha vozidla, dopravní nehoda, požár vozidla. Na rizika, která vznikají v důsledku těchto mimořádných událostí, je nutné

9

včas reagovat a to v co možná nejkratším čase. Z tohoto důvodu se připravují scénáře řešení všech možných situací, jejichž cílem je optimalizace řízení průběhu události. Za extrémní podmínky, v nichž se člověk může při silniční dopravě v tunelu ocitnout, lze považovat dopravní nehodu se zraněním a požár. I v těchto mimořádných situacích platí základní zásada, že ochrana života a zdraví osob má absolutní přednost před ochranou majetku. Při řešení mimořádných událostí v tunelech (zastavení vozidla, nehoda, požár, …) je důležitá včasná reakce a správný postup řešení mimořádné události nejen ze strany dispečerů tunelu a případně jednotek IZS, ale především ze strany účastníků provozu. Například při požáru vozidla v tunelu – ve specificky uzavřeném prostředí, ve kterém se teplo, kouř a jedovaté zplodiny charakteristicky a rychle šíří – může při nedodržení pravidel chování účastníky provozu nebo při selhání dohledu dojít k mnohem vyšším ztrátám na životech než při stejně intenzivním požáru vozidla na povrchové pozemní komunikaci. Rizikové situace v silniční dopravě se násobí, pokud se stanou v tunelu. Při mimořádné situaci v tunelu je důležité zachovat klid, rozvahu, nejednat zbrkle a pokusit se dodržovat bezpečnostní zásady. Pokud je v tunelu mimořádná situace, snažíme se co nejdříve zastavit vozidlo u kraje tunelu. Obsluha tunelu by měla vidět, co se v tunelu děje, měla by dát návěští značkou informace dalším řidičům o zákazu vjezdu do tunelu a informovat bezpečnostní, popřípadě podle druhu mimořádné situace záchranné složky. 1.5 Chování uživatelů tunelu při mimořádných situacích Pokud není příčinou mimořádné situace požár, oblečeme si výstražnou vestu, instruujeme další spolucestující, aby nevycházeli z vozidla, a jdeme podél stěny tunelu k SOS skříni, kde se dovoláme na dispečera tunelu, kterého konkrétně informujeme o mimořádné události. Při volání se automaticky aktivuje světlo, které informuje ostatní řidiče. Po nahlášení mimořádné situace na dispečink následují opatření k úspěšnému zvládnutí mimořádné události: 1. Prověrka situace operátorem řízení dopravy pomocí video dohledu; 2. Aktivace hlídky dálniční policie, fyzická přítomnost a řízení provozu na místě dopravní zácpy; 3. Zajištění odtahu nepojízdného vozidla popřípadě jiná vhodná opatření k obnovení standardního stavu; 4. Regulace dopravy před a za tunelem (i dálková pomocí ZPI - zařízení, které umožňuje zobrazit proměnné textové informace); 5. Blokové odbavování dopravy vyžaduje-li to situace;

10

6. Zajištění toku informací k veliteli zásahu. Pokud dojde k havárii, požáru apod., situace vyžaduje uzavření tunelové trouby nebo úseku navazující komunikace v obou směrech, následují opatření: 1. Aktivace dopravního značení UZAVŘENÍ TUNELU (obr.5);

Obrázek 5 Dopravní značení "tunel uzavřen" [15]

2. Po uzavření tunelové trouby se vyrozumí složky IZS; 3. Aktivace hlídek policie a přenos informace k součinnosti dalších policejních sil dle vážnosti situace; 4. Organizuje se odklon dopravy před dálničním tunelem; 5. Organizuje se vyvedení osob (viz dále Postup a činnosti při vyvedení osob) a dovolují-li to okolnosti i vozidel ze zasažené tunelové trouby; 6. Organizačně se zajišťují dojezdové trasy pro zasahující jednotky IZS. Mimořádný stav – postup a činnosti při vyvedení osob ze zasažené tunelové trouby: 1. Informují se osoby pomocí evakuačního rozhlasu o stavu v tunelu a o směru pohybu k evakuačním cestám; 2. V případě, že k evakuaci „vyvedení“ osob bude použito propojek, je nutné bezpodmínečně zastavit provoz i v nezasažené tunelové troubě; 3. Určí se shromaždiště evakuovaných osob – důležité je zabránit panice! 4. Opakovaně se vyzývají osoby k vypnutí motoru vozidla, k jeho opuštění a odchodu z tunelu! 5. Fyzicky je nutno zabránit vjezdu dalších vozidel do zasažené tunelové trouby! Vyklidit přístupové komunikace! 6. Monitorování situace v místě události a informování velitele zásahu o aktuálním stavu. Důležité zásady při evakuaci osob z tunelové trouby - v tomto případě je nezbytné:

11

1. Směrovat osoby k nejbližší únikové cestě; 2. Směrovat osoby od místa události (požáru, nehody); 3. Směrovat osoby od trasy příjezdu jednotek IZS; 4. Směrovat osoby do shromaždiště; 5. Eliminovat projevy paniky všemi dostupnými prostředky! 6. Ze zákona vykázat osoby z vozidel a zasažené tunelové trouby! 7. Všemi dostupnými prostředky zabránit v jízdě vozidlům v zasažené tunelové troubě (mimo případů vyvádění vozidel speciální propojkou do nezasažené tunelové trouby). Včasná identifikace požáru zvyšuje pravděpodobnost záchrany osob – od vzniku požáru má osoba v tomto prostoru cca 8 minut na únik, pak její šance na přežití dramaticky klesá. Oheň vyžaduje teplo, palivo, kyslík a vytváří kouř a jedovaté plyny. Může se rozšířit zahříváním svého okolí přímým kontaktem (vedení), prouděním plynu a kouře (konvekce) anebo tepelným zářením (radiace). Konvekce je obvykle nejzávažnějším druhem tepelného přenosu. Vozidla i tunely by měly být vybaveny hasicími přístroji resp. vybavením na hašení ohňů a my bychom měli vědět, jak je správně použít. Při požáru auta je největším nebezpečím možnost podpálení nádrže, která by mohla vybouchnout a rozmetat hořící benzín do všech směrů. Cílem by mělo být ovládnout oheň dříve, než se dostane k nádrži. Každá látka má svůj bod vzplanutí a nádrž s benzínem a jeho výpary je ke vzplanutí více náchylná, než většina jiných předmětů. Nejdříve obvykle chytne přívodní hadička (pokud není opancéřovaná) a chová se obdobně jako zápalná šňůra, která může nádrž zapálit. Pokud auto začne hořet v podzemní stavbě – tunelu, zvětší se brzy množství kouře a jedovatých výparů. Nejdříve se pokusíme oheň uhasit, ale pokud je to neproveditelné, pokusíme se zabránit rozšíření požáru na další vozidla, aby nedošlo k mnohem většímu ohrožení života a majetku. 1.6 Priority při nehodě Pokud se přibližujeme k místu nehody, kdy se na malé ploše soustředí větší počet zraněných lidí, je nutno dbát především na to, aby člověk neohrozil sám sebe. Je potřeba dávat pozor na požár, vraky, elektrické kabely a různá jiná nebezpečí, která se můžou při mimořádné situaci v tunelu a jeho okolí vyskytnout. Pokud zde nalezneme člověka, který potřebuje pomoci, nejprve bychom jej měli zkontrolovat, než s ním začneme hýbat.

12

Hrozí–li nám však jakékoli akutní nebezpečí, je třeba se postarat o to, abychom sebe i zraněného dostali na bezpečnější místo. Pro přežití v těchto mezních krizových situacích musí člověk bojovat většinou sám s improvizovanými prostředky o život. Proto je vhodné velmi dobře znát zásady první pomoci, abychom je v případě potřeby mohli bez váhání a s jistotou použít. Rychlost v tomto případě je hlavním předpokladem úspěšného zásahu - pomoci [5]. Základní první pomoc je soubor prvotních metod a technických opatření, která je obvykle zajišťována laiky, a tedy je zpravidla poskytována bez specializovaného vybavení. Součástí této pomoci je přivolání odborné zdravotnické první pomoci a péče o postiženého až do doby, kdy jej odborná zdravotnická první pomoc převezme, případně jde také o improvizovaný transport postiženého na místo, kde je odborná zdravotnická první pomoc dosažitelná. Laická první pomoc je často nesmírně důležitá a pro život poraněného a je podstatnou součástí tzv. záchranného řetězce. Laická první pomoc zahrnuje vyproštění, volání záchranné služby a základní první pomoc. Poskytnutí laické první pomoci je významné zejména v těch případech, kdy v průběhu zranění dojde k poruše základních životních funkcí postiženého (porucha vědomí, dýchání, krevního oběhu). Takovéto stavy jsou označovány jako akutní stavy bezprostředně ohrožující život. Stupeň ohrožení je závislý na druhu a rozsahu postižení, věku postiženého, předchozím zdravotním stavu postiženého a včasnosti a kvalitě první pomoci, která musí být poskytnuta neprodleně. Zdravotnická pomoc musí být zajištěna vždy a co nejdříve. Přivolání odborné zdravotnické pomoci je nutné zajistit voláním na tísňové linky na číslo 155 nebo 112. Další tísňová čísla vidíme na obrázku 6.

Obrázek 6 Čísla tísňových linek [16]

Při hovoru vždy uvedeme: 1. Co se stalo, rozsah nehody (dopravní nehoda, zda je třeba vyprošťovací technika, apod.). 2. Kolik je zraněných a jaký je jejich přibližný stav (děti?, stav vědomí, dýchání...). 3. Místo a čas nehody (místo, ulice, výrazný orientační bod, apod.).

13

4. Kdo volá (své jméno, příp. telefon, odkud je voláno; kdo pomáhá, příp. zdravotní kvalifikace). 5. Nikdy nezavěšujeme jako první! Postup při poskytování základní první pomoci [1],[2] Jak bylo uvedeno výše, správné poskytnutí první pomoci vyžaduje účelnost, rychlost a rozhodnost. Na místě nehody nejprve posoudíme situaci. Je nutné předejít dalšímu postižení a zajistit bezpečnost postiženému i sobě. Je nutné si vytvořit podmínky k poskytnutí první pomoci. Orientačně posoudíme zdravotní stav postiženého, jeho závažnost a rozsah poškození. Podle závažnosti se postižení rozdělují do tří skupin: 1. Postižení v bezvědomí a ti, kteří masivně krvácí. Okamžité ošetření vyžadují také otevřená poranění hrudníku. 2. Postižení, kteří jsou bezprostředně ohroženi šokem, postižení trpící zjevnou dušností a postižení s velkými bolestmi. 3. Méně závažné stavy. Základní (laická) první pomoc v případě nezbytnosti zajistí též improvizovaný převoz postiženého na místo, kde je dosažitelná zdravotnická odborná pomoc. Mezi výkony zachraňující život na základní úrovni řadíme zástavu prudkého zevního krvácení, náhradu nedostatečného dýchání, obnovení nebo náhradu krevního oběhu, polohování a protišoková opatření. Postižené osoby vyšetřujeme základními postupy:  pohledem - zjistíme, kde se postižený nachází, zda je či není při vědomí, viditelné krvácení, stav dýchání - pohyby hrudníku, stav a barvu kůže, stav sliznic...;  poslechem - získání informací o mechanismu úrazu, u postiženého šelesty při dýchání, akci srdeční...;  pohmatem - pulsace - na krční tepně, dýchání - pohyby hrudníku; pohmatem se přesvědčíme o teplotě kůže a neporušenosti skeletu. Při poruše základních životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh) je nejdůležitější neodkladná kardiopulmonální resuscitace, která zahrnuje soubor postupů sloužících k neprodlenému obnovení oběhu okysličené krve u osob postižených náhlým selháním jedné nebo více základních životních funkcí s cílem uchránit před nezvratným poškozením, zejména mozku a srdečního svalu [3].

14

Základní neodkladnou resuscitaci jsou povinni ze zákona poskytnout všichni občané ČR (§ 207 trestního zákona) [10]. Resuscitace se zahajuje co nejdříve a to bez složitých pomůcek či jiného vybavení. Při neodkladné resuscitaci postupujeme podle pravidla A-B-C: A -- airway -zprůchodnění dýchacích cest; B -- breathing -zahájení umělého dýchání; C -- circulation - zahájení zevní srdeční masáže. Ad. A) Průchodnost dýchacích cest zajistíme záklonem hlavy spolu s odstraněním případného cizího tělesa. Ad. B) Umělým dýcháním rozumíme vydechování vzduchu do plic postiženého. Při neodkladné resuscitaci se provádí přerušovaným přetlakem, který překoná odpor dýchacích cest a elastický odpor hrudníku. Výdech je děj pasivní. Umělé dýchání provádíme nejčastěji z úst do úst (obr.7), možné je i z úst do nosu a z úst do nosu a úst. Účinnost umělé plicní ventilace posuzujeme podle pohybu hrudníku při vdechu a výdechu. Pokud se dýchání zdá nedostatečné, musíme opět zkontrolovat průchodnost dýchacích cest. Poloha rukou při masáži je nově popisovaná jako "uprostřed hrudníku na hrudní kosti".

Obrázek 7 Umělé dýchání z úst do úst [17]

Ad. C) Srdeční masáž provádíme rytmickým stlačováním hrudníku čili kompresí srdce mezi hrudní kostí a páteří (obr.8). Při zevní srdeční masáži provádíme rázné stlačování hrudníku do hloubky 5 až 6 cm frekvencí 100 až 120 za minutu a úplné uvolnění po každém stlačení.

Obrázek 8 Masáž srdce [17]

Za standardní způsob resuscitace je stále považována kombinace srdeční masáže a umělého dýchání v poměru 30:2. V případě neochoty zachránce provádět umělé dýchání (např. z hygienických důvodů, při

15

obavách z možného přenosu infekce nebo z jakéhokoliv jiného důvodu) je možné při resuscitaci dospělého pacienta provádět samotnou kvalitní srdeční masáž bez umělého dýchání [4]. Resuscitaci lze ukončit:    

pokud dojde k obnovení krevního oběhu a dýchání; při předání postiženého do odborné péče; při vystřídání jinými zachránci; při vyčerpání zachránce, které znemožňuje pokračovat v resuscitaci.

Jak již bylo konstatováno, nejdůležitějším kritériem úspěšného zásahu je rychlost rozhodování a správné provádění všech postupů. Po zjištění přerušení základních životních funkcí je nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci co nejdříve, aby se minimalizovalo hypoxické poškození mozku a srdečního svalu. Okamžitá resuscitace zvyšuje šance na přežití 2–3krát a každá minuta zdržení tuto šanci snižuje o 10–15 %! 1.7

Závěrem - připravenost

Jak je možné se připravit na události, které neočekáváme?? Příprava na předpokládané obtíže a nebezpečí je sama o sobě velmi složitá, ale jak se připravit na neočekávanou katastrofu?? Je velmi důležité ovládat celou řadu dovedností, které můžeme přizpůsobit nejrůznějším situacím, a osvojit si způsob myšlení, který nám s jejich pomocí úspěšně pomůže najít řešení daného problému. Dobrá příprava umožňuje čelit těžkostem a nebezpečím, která nám mohou hrozit. Je nutné být připraven v mimořádné situaci rychle reagovat na nečekané nebezpečí a s možnou katastrofou se vypořádat logicky a realisticky. Je nutné nepodléhat panice, která nás může v takovéto situaci lehce ovládnout a zachovat se tak, jak to situace vyžaduje. Zapamatujte si: Nebude-li Vám při dalším výkladu některý z výše uvedených pojmů srozumitelný, vraťte se zpět k této kapitole a výklad pojmu si znovu pozorně přečtěte.

Shrnutí V této kapitole jste se seznámili s obecným pojetím extrémních podmínek, které nás můžou potkat v silniční dopravě, zvláště pak v

16

tunelech. Bylo zmíněno "hromadné chování", které může nabývat podobu "paniky", jako reakce na katastrofu. Vymezení pojmu mimořádná událost v silniční dopravě doplňuje popis chování uživatelů v těchto situacích. Nezbytnou součástí jsou zásady první pomoci, která zvyšuje šanci na přežití.

Otázky 1) Co jsou to extrémní podmínky? 2) Co je to panika? 3) Co je to první pomoc?

Test a) Co je důležité ze strany účastníků při řešení mimořádné události v tunelu? b) Lze ovlivnit davové jevy v situacích s hromadným neštěstím? c) Jaká je zásada pro ukončení hovoru na tísňovou linku?

Správná odpověď a) Včasná reakce a správný postup řešení. b) Ano, spoluprací s dominantním jedincem - "vůdcem", anebo aktivním převzetím této role. c) Nikdy nezavěšujeme jako první.

Literatura [1] [2] [3] [4] [5]

[6]

[7]

[8]

Bydžovský, J. První pomoc, 1. vyd. Praha: Grada Publishing s.r.o., 2001. 74 s. ISBN 80-247-0099-9. Dostálová, J. První pomoc I. Ostrava : Ostravská univerzita, 2005. 119 s. ISBN 80-7042-356-0. Ertlová, F., Mucha, J. a kol. Přednemocniční neodkladná péče. Brno : NCO NZO, 2003. 368 s. ISBN 80-7013-379-1. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010 [online] www.erc.edu, cit. 28.1.2013. Hrabovský, J. Zásady první pomoci při dopravní nehodě http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=N ews&file=article&sid=2119. McNab, Ch. [překlad Ľubomír Háčik Ľ.]. Příručka SAS : první pomoc pro přežití; 1. české vyd.. - Praha : Svojtka & Co., 2006. 192 s. ISBN 80-7237-857-0 (váz.) Mezníková, M. Chování osob v davu se zaměřením na mimořádné situace; . In: 9.ročník konference požární ochrany "Červený kohout" 2006. Wiseman, J. [překlad Dalibor, T.]. SAS : příručka jak přežít. Praha: Svojtka & Co., 1999. 566 s. ISBN 80-7237-280-7 (brož.)

17

Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. MV – generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR. [10] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[9]

Internetové zdroje obrázků [11] http://www.appledaily.com.tw/appledaily/article/headline/ 20120508/34213016/ [12] http://jaroslaw.blog.cz/1001/syndrom-zneuzivaneho-azanedbavaneho-ditete-takzvana-kauza-kurim [13] http://svetvbezpeci.cz/2013/11/mimoradna-udalost-v-tunelu-lzese-pripravit/ [14] http://www.rsd.cz/Silnicni-a-dalnicni-sit/Tunely [15] http://hradecky.denik.cz/z-regionu/ridici-se-musi-obrnittrpelivosti-hrebecsky-tunel-zaklapl-vrata-20120815.html [16] http://archiv.hzsol.cz/hrajemesi/?p=105 [17] http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=27099 Přestávka Tahle kapitola nebyla moc náročná, tak žádné zdržování a šup k další kapitole 

18

Člověk v extrémních podmínkách Ing. Šárka Bernatíková, Ph.D. Vydala VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ-TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA, roku 2014 Vydáno za podpory ESF v rámci projektu: „Inovace studia v oblasti bezpečnosti dopravy SAFETEACH“, číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/15.0476 1. vydání Publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN 978-80-248-3494-8