KRIZOVÉ PLÁNY – CO DĚLAT KDYŽ? ( PŘÍLOHA K MINIMÁLNÍMU PREVENTIVNÍMU PROGRAMU)
Krizový plán - Záškoláctví Záškoláctví bývá často nepřiměřenou formou řešení konfliktních situací v rodině, ve škole či ve výchovných institucích, přičemž k němu mají sklon zejména děti, které se subjektivně cítí neúspěšné, nezařazené ve skupině nebo prožívají úzkost a strach v prostředí, ve kterém se pohybují. Nezbytnou podmínkou pro hledání účinných strategií k postupnému překonávání vzniklých obtíží je spolupráce rodičů, učitele i poradenských pracovníků školy. Jednotný postup při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování na naší škole: 1. Uvolňování z vyučování: Při předem známé nepřítomnosti může žáka uvolnit: 1 vyučovací hodina – vyučující 1 den třídní učitel více dnů – ředitel školy 2. Omlouvání z důvodu nemoci: Rodiče (zákonný zástupce) jsou povinni omluvit dítě do 3 kalendářních dnů od počátku nepřítomnosti žáka ve škole (§50zákon 561/2004). V případě, že takto zákonný zástupce neučiní, zanedbává svou povinnost a dopouští se přestupku. Omluvenku musí žák přinést co nejdříve po nástupu do školy. V případě, že žák omluvenku v řádném termínu neodevzdá, bude nepřítomnost považována za neomluvenou! V případě podezření na záškoláctví může škola při nemoci žáka požadovat potvrzení lékaře. Škola má právo ověřit si, zda žák lékaře navštívil. Jak postupujeme na naší škole v případě záškoláctví: 6 – 10 neomluvených hodin: pohovor s rodiči, zápis výchovné komise, Výchovné opatření – ředitelská důtka 11 – 25 neomluvených hodin: pohovor s rodiči, zápis výchovné komise, hlásíme na OSPOD Výchovné opatření – 2-uspokojivý 26 a více neomluvených hodin: pohovor s rodiči, do výchovné komise pozván i zástupce OSPODu. Výchovné opatření – 2-uspokojivé, 3-neuspokojivé při opakované neomluvené absenci. Více než 50 neomluvených hodin hlásí výchovný poradce nebo třídní učitel Policii ČR.
Krizový plán – Krádeže, vandalismus Krádeže, u dětí školního věku se setkáváme s několika formami krádeží. Je důležité mezi nimi rozlišovat, protože mají odlišná psychologická východiska, jejich interpretace i způsoby řešení budou tedy rozdílné. Jak postupujeme preventivně proti krádežím: Vedeme žáky k tomu, aby byli všímaví vůči svému okolí, a dokázali rozpoznat protiprávní jednání a pokud budou svědky takového jednání, aby jej nahlásili pedagogickému pracovníkovi školy. Jak postupovat při nahlášení krádeže žákem: každé podezření nahlásit řediteli školy každou nahlášenou krádeží je třeba se zabývat, prošetřit ji pořídit záznam na základě výpovědi poškozeného u náhrady škody by měla být preferovaná náprava vztahu mezi poškozeným a pachatelem (omluva, vrácení, náhrada) rodičům poškozeného je třeba krádež nahlásit ihned, rodičům pachatele po předchozím zjištění příčin pokud se žák krádeží dopouští opakovaně a škola již vyčerpala všechna kázeňská opatření, je třeba případ hlásit na OSPOD Policii je nutné informovat vždy, když se jedná o krádež z uzamčeného prostoru, dále pokud má skutek znaky násilí a vydírání nebo došlo k odcizení předmětů vyšší hodnoty (peníze, mobilní telefon,…) Při hlášení na Policii ČR už věc neřeší vyučující, vyšetřování plně spadá do kompetence Policie ČR
Vandalismus Jak postupujeme preventivně proti vandalismu: Ve školním řádě uvádíme, že žák šetrně zachází se svěřenými učebnicemi, školními potřebami a školním majetkem. Každé svévolné poškození nebo zničení majetku školy, žáků, učitelů či jiných osob hradí v plném rozsahu rodiče žáka, který poškození způsobil. Každé poškození nebo závadu v učebně hlásí žák vyučujícímu, třídnímu učiteli nebo školníkovi. Jak postupovat při vzniku škody: Jakmile vznikne škoda na majetku, je třeba o celé záležitosti vyhotovit záznam a pokusit se zjistit viníka. Pokud viníka známe, můžeme na něm vymáhat náhradu škody. V případě, že nedojde mezi zákonnými zástupci nezletilého dítěte a školou k dohodě o náhradě škody, může škola vymáhat náhradu soudní cestou
Krizový plán - Postupu při odhalování a řešení případů šikany a agresivního chování Při vyšetřování či podezření na šikanu a agresivní chování žáků postupuje naše škola prostřednictvím třídního učitele takto: 1. Třídní učitel konzultuje svoje pozorování s dalšími kolegy, VP a vedením školy 2. Podezření o šikaně a agresivním chování žáků oznámí třídní učitel či jiný pedagog vedení školy, VP a ŠMP. 3. Třídní učitel se ve spolupráci s ostatními učiteli pokusí nalézt vhodné svědky 4. Třídní učitel ve spolupráci svedením školy, VP, ŠMP provede individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky, nikoli však konfrontace obětí a agresorů. Udělá stručný zápis a nechá ho podepsat. 5. Třídní učitel se spojí s rodiči (zákonným zástupcem) případné oběti a konzultuje s nimi znaky možné šikany, agresivního chování. Vyslechne ve spolupráci s vedením školy, VP a ŠMP oběť, zaručí jí diskrétnost a důvěrnost poskytnutých informací. Udělá zápis a nechá zúčastněnými podepsat. Rodičům (zákonnému zástupci) oběti nebo oběti nabídne psychoterapeutickou péči na PPP nebo jiném poradenském pracovišti. 6. Třídní učitel se spojí s rodiči (zákonným zástupcem) agresora a ve spolupráci svedením školy, VP a ŠMP provede rozhovor s agresorem, udělá stručný zápis. Výslech agresora by měl být pro něj překvapením. Jde-li o více pachatelů, je nutné soustředit se na rozpory ve výpovědích. O každé výpovědi musí být pořízen zápis s podpisy zúčastněných. 7. Po zjištění všech skutečností při vyšetřování či podezření na šikanu a agresivní chování žáků svolá ředitel školy výchovnou komisi a ta navrhne další postup. 8. Agresor musí být potrestán, druh výchovného opatření bude záviset na tom, zda se jedná o první případ nebo opakující se záležitost. Třídní učitel se spojí s rodiči (zákonným zástupcem) agresora a oznámí jim, jaké výchovné opatření vůči jejich dítěti bude použito. O průběhu jednání s rodiči (zákonným zástupcem) provede stručný zápis. 9. Třídní učitel pozve rodiče (zákonného zástupce) oběti, seznámí je se situací a přijatými opatřeními, pořídí stručný zápis a nechá podepsat. 10. Teprve po všech výše jmenovaných krocích rozebere třídní učitel případně ve spolupráci s vedením školy a výchovným poradcem situaci ve třídě, oznámí přijatá výchovná opatření. 11. Třídní učitel sleduje dál situaci ve třídě, sleduje oběť i agresora. 12. Došlo-li k závažnějšímu případu šikanování či agresivního chování žáků, oznámí tuto skutečnost ředitel školy Policii ČR a odboru sociálně-právní ochrany dětí.
Při řešení pokročilé šikany s neobvyklou formou je nutný následující postup: 1. Překonání prvotního šoku. 2. Kterýkoli pracovník školy nebo školního zařízení, který by se stal svědkem pokročilé šikany s neobvyklou formou, okamžitě zasáhne a chrání oběť. 3. Bezprostřední záchrana oběti. Odvést oběť okamžitě ze třídy. 4. Ihned se vrátit zpět do třídy nebo do ní poslat jiného pedagoga (zabránění domluvě agresorů na křivé skupinové výpovědi). Zalarmovat další pedagogy a s vedením školy se domluvit na spolupráci a postupu při vyšetřování – i za cenu přerušení výuky. 5. Pokračovat v pomoci a podpoře oběti (dát oběti napít, zajistit lékařské vyšetření). Po návratu od lékaře nepouštět oběť zpět do třídy. 6. Kontaktovat rodiče (zákonného zástupce) oběti – při rozhovoru s nimi se vyvarovat slovu šikana, lépe je používat trápené nebo ubližované dítě. Hovořit s nimi „na rovinu“, ujistit je, že se konflikt řeší. Dohodnout se s rodiči (zákonným zástupcem), jakým způsobem bude zajištěna bezpečnost dítěte (nejlépe nechat doma). 7. Ředitel školy tuto skutečnost nahlásí na Policii ČR. 8. Následuje vlastní vyšetřování. 9. Účastní - li se šikanování většina problémové skupiny nebo jsou - li normy agresorů většinou akceptovány, šetření provede odborník - specialista na problematiku šikanování (z PPP, střediska výchovné péče, krizového centra apod.), kterého pozve ředitel školy. 10. Třídní učitel věc oznámí rodičům (zákonnému zástupci) obětí i agresorů. Rodičům (zákonnému zástupci) obětí nabídne psychoterapeutickou péči na PPP nebo jiném poradenském pracovišti. Rodičům (zákonnému zástupci) agresora oznámí, jaké výchovné opatření vůči jejich dítěti bude použito. O průběhu jednání s rodiči (zákonným zástupcem) provede stručný zápis.
Krizový plán – Kyberšikana
Pojem kyberšikana ( někdy se používají i cizí výrazy kyber-mobbing, e-mobbing apod.) představuje úmyslné urážky, vyhrožování, zesměšňování nebo obtěžování druhých prostřednictvím moderních komunikačních prostředků většinou v delším časovém období. Kyberšikana se odehrává na Internetu ( např. prostřednictvím e-mailů, chatových aplikací jako je ICQ, v sociálních sítích, na videích umístěných na internetových portálech) nebo prostřednictvím mobilního telefonu (např. SMS zprávami nebo nepříjemnými telefonáty). Pachatel často jedná anonymně, takže oběť netuší, od koho útoky pochází.
1. Typické rysy: o je časově neomezená – útočník může oběť obtěžovat 24hodin denně o publikum široké – kdokoliv o obsah se šíří velmi rychle – prostřednictvím informačních technologií o anonymita pachatelů – je zpravidla obtížné, pokud je pachatel zdatný v práci s PC, mobilem apod., vypátrat jeho identitu o změna pojetí osobnosti agresora x oběti – anonymita informačních technologií umožňuje útočit i zjevně fyzicky slabším jedincům na zdatné oběti o možná neúmyslnost – zveřejnění fotografií nemusí být vždy míněno jako útok na kohokoliv, nicméně může ve výsledku způsobit nepříjemnosti oběti
2. Jak kyberšikanu rozpoznat: o schránka důvěry o zhoršení atmosféry ve třídě /škole o rozpady přátelství o během školních akcí
zdravotní potíže změny chování ztrácení osobních věcí zlehčování situace
U každého podezření o výskytu daného jevu musí být vždy informován ředitel školy / šk.zařízení.
Pokud k šikanování došlo v průběhu vyučování, nese plnou odpovědnost škola. Prokáže-li se zanedbání ředitele školy nebo některého pedagoga, může být právně nebo pracovněprávně potrestán. Na školském zařízení lze v oprávněných případech požadovat i náhradu škody vzniklé v důsledku šikany. A to jak náhradu na věcech, tak na zdraví, včetně způsobené psychické újmy.
Pokud dítě v důsledku šikany nemohlo např. docházet do školy ( vyšší stupeň šikany), nese školské zařízení odpovědnost i škody vzniklé rodičům dítěte v důsledku např. uvolnění ze zaměstnání, zajištění hlídání dítěte, zajištění doprovodu do a ze školy apod.
3. Co může dělat škola: o pracovat na povědomí o školní řád musí respektovat i tento fenomén o definovat kompetence v rámci školy o definovat kompetence mimo školu o začlenění tématu do výuky o vzdělávání pedagogů o podpora pozitivního využívání technologií
4. Co může dělat pedagog: o posílit empatii mezi žáky o pracovat na klimatu o vést k úctě ke druhým o dávat pozitivní zpětnou vazbu o vytvářet dobré vztahy
5. Co dělat: o rozhovor s účastníky o zapojení rodičů o diskuze ve škole o zapojení učitelů o v případě podezření vyrozumět orgány činné v TŘ
Oběti je třeba doporučit: o o o o
ukončit komunikaci zablokovat útočníka identifikovat útočníka oznámit útok
6. V jakém případě vyrozumět Policii ČR / OSPOD: Pokud má učitel jistotu, že byl spáchán trestný čin, má ze zákona povinnost obrátit se na orgány činné v trestní řízení, pokud má podezření, zákon určuje školskému zařízení za povinnost nahlásit tuto skutečnost obecnímu úřadu, tedy sociálnímu pracovníkovi z orgánu sociálně právní ochrany dětí ( OSPOD). V případě, že rodiče odmítají spolupracovat se školou a odmítají se zúčastňovat výchovných komisí, je škola opět oprávněna vyrozumět OSPOD.
7. Co by mělo být cílem řešení: Učitelé, pedagogičtí pracovníci, vychovatelé, atd. by měli vědět, že v současné době žádné prostředí, kde se zdržuje více dětí delší dobu pohromadě, není vůči šikaně imunní. V těchto
kolektivech je třeba zvýšeně věnovat pozornost různým příznakům skrytého násilí, jak fyzického tak psychického, které by mohly šikanu signalizovat, důsledně se věnovat prevenci, vytvořit kolektiv se zásadou, že silný chrání slabšího, kolektiv, kde vládne duch práva a spravedlnosti, důvěra k autoritě a vzájemná solidarita.
8. Kde hledat pomoc: o www.saferinternet.cz (informace na téma kyberšikana, ochrana osobních údajů aj. v sekci „ke stažení“ výsledky výzkumu chování dětí na Internetu) o www.bezpecne-online.cz ( stránky pro teenagery, rodiče a učitele s informacemi o bezpečném používání internetu, prevenci a řešení kyberšikany, výukové materiály) o www.protisikane.cz (informace o kyberšikaně a jejích projevech, tipy pro rodiče) o www.minimalizacesikany.cz ( praktické rady pro rodiče, učitele a děti, jak řešit šikanu a jak ji předcházet, v sekci „pro média“ tisková zpráva s výsledky šetření o kyberšikaně na školách) o http://prvok.upol.cz (centrum prevence rizikové virtuální komunikace UPOL, v sekci „výzkum“ výsledky výzkumného šetření Kyberšikana u českých dětí) o www.sikana.org (stránky občanského sdružení Společenství proti šikaně – aktuality z oblasti, související odkazy apod.) o Poradenská linka pro pedagogy 841 220 220, 777 711 439 o Policie ČR 158
Krizový plán – Omamné a psychotropní látky
Jak máme postupovat v následujících situacích?
Všem osobám je v prostorách školy zakázáno užívat návykové látkyalkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
A) V případě, kdy je žák přistižen při konzumaci OPL v prostorách školy nebo v době školního vyučování nebo v rámci akcí školou pořádaných 1. Je primárně nutné mu v další konzumaci zabránit. 2. Návykovou látku odebrat a uložit ji na bezpečném místě se záznamem o případu 3. Pedagogický pracovník posoudí, zda žáku nehrozí nějaké nebezpečí. 4. V případě, že nebezpečí pod vlivem OPL ohrožuje žákův život, zajistí škola nezbytnou pomoc přivoláním lékařské první pomoci.- linka 155 5. Jestliže akutní nebezpečí nehrozí, zajistí pedagog vyjádření žáka / záznam s vyjádřením žáka, datum,místo, čas, jméno žáka- podpis žáka. V případě,že odmítne uvede pracovník školy tuto skutečnost do zápisu / při záznamu minimální účast dvou pracovníků z řad pedagogů , založení do agendy metodika prevence / a vyrozumí vedení školy. 6. V případě, že žák není schopen pokračovat ve vyučování, vyrozumí škola ihned zákonného zástupce a vyzve jej, aby si žáka vyzvedl, protože není zdravotně způsobilý k pobytu ve škole. 7. Jestliže není zákonný zástupce dostupný, vyrozumí škola orgán sociálně právní ochrany, vyčká jeho pokynů a vyžádá pomoc. 8. Zákonnému zástupci škola oznámí skutečnost, že žák konzumoval OPL i v případě, že je žák schopen výuky. 9. Současně splní oznamovací povinnost k OSPOD a policii. 10. Žáka je třeba izolovat a do příjezdu policie ho mít pod dohledem. Nesmí se v žádném případě provádět osobní prohlídka ani prohlídka jeho věcí. Nevyšetřovat! 11. V případě zájmu zákonného zástupce poskytne škola informace o možnostech odborné pomoci při řešení takové situace 12. Z konzumace OPL ve škole je nutné vyvodit sankce. Je třeba rozlišit uživatele nebo distributora.
B) Nález OPL ve škole Při nálezu látky v prostorách školy / považována za omamnou nebo psychotropní/ se postupuje
takto: 1. Látka se nepodrobuje žádnému testu. 2. Ihned se informuje vedení školy. 3. Za přítomnosti dalšího pracovníka vložit do obálky, napsat datum, čas a místo nálezu. Přelepit, orazítkovat podepsat a uschovat do trezoru. 4. O nálezu vyrozumět Policii ČR- provede identifikaci a zajištění podezřelé látky. Při nálezu u některého žáka se postupuje takto: 1. Zabavená látka se nepodrobuje žádnému testu na složení. 2. Ihned informovat vedení školy. 3. O nálezu sepsat stručný záznam : datum, místo a čas nálezu, jméno žáka. Zápis žák podepíše. Zápisu je přítomen ředitel školy. 4. O nálezu se vyrozumí Policie ČR, identifikace a zajištění podezřelé látky.Informují se zákonní zástupci. 5. V případě, že se látka našla u žáka, který se jí intoxikoval, předá se zajištěná látka přivolanému lékaři. Usnadní to léčbu.
V případě podezření , že některý žák má u sebe nějakou OPL : 1. Jedná se podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku- řešení spadá do kompetence Policie ČR. 2. Vyrozumět Policii ČR, zkonzultovat postup a informovat zákonného zástupce. 3. Žáka izolovat a do příjezdu Policie ho mít pod dohledem.
Krizový plán – Související s užíváním návykových látek
Pojem návykové látky zahrnuje veškeré látky (mj. omamné a psychotropní), které jsou schopné ovlivnit psychiku člověka. Patří sem také alkohol nebo tabák.
V ČR není stanovena věková hranice pro užívání návykových látek, ale jejich užívání osobami mladšími 18 let je považováno za nebezpečné chování. Navádění k užívání návykových látek nebo podpora takového chování u osob mladších 18 let jsou zakázány a takové jednání je přestupkem nebo trestným činem. Zakázán je rovněž prodej tabáku a alkoholických nápojů těmto osobám.
Užívání návykových látek v prostorách školy v době školního vyučování, na všech školních akcích i při mimoškolní činnosti není přípustné. Všichni zaměstnanci školy mají oznamovací povinnost k řediteli školy v případě, kdy žáci omamné látky užívají, distribuují nebo u sebe přechovávají.
Tabákové výrobky
Postup při zjištění konzumace tabákových výrobků ve škole: 1. V případě, že je žák přistižen při konzumaci tabákových výrobků, je primárně nutné mu v další konzumaci zabránit 2. Tabákový výrobek je třeba žákovi odebrat a zajistit. 3. O události sepíše pedagogický pracovní stručný záznam s vyjádřením žáka ( zejména odkud a od koho má tabákový výrobek), který založí školní metodik prevence do své agendy a vyrozumí vedení školy. 4. V případě porušení zákazu kouření informuje třídní učitel zákonného zástupce nezletilého žáka 5. V závažných případech ( zejména s ohledem na věk nebo chování dítěte) a jestliže se jednání opakuje, vyrozumí škola orgán právní ochrany obce s rozšířenou působností. 6. Z konzumace tabákových výrobků ve škole je třeba vyvodit sankce stanovené školním řádem.
Alkohol
Prodej nebo podávání alkoholických nápojů osobám mladším 18 let je v ČR zakázáno.
Postup při zjištění konzumace alkoholu ve škole: 1. V případě , že je žák přistižen při konzumaci alkoholu v prostorách školy, je primárně nutné mu v další konzumaci zabránit. 2. Alkohol je třeba žákovi odebrat a zajistit, aby nemohl v konzumaci pokračovat. 3. V případě, kdy je žák pod vlivem alkoholu do té míry, že je ohrožen na zdraví a životě, zajistí škola nezbytnou pomoc a péči a volá lékařskou službu první pomoci. 4. Jestliže akutní nebezpečí nehrozí, postupuje pedagogický pracovník podle školního řádu školy. O události sepíše stručný záznam s vyjádřením žáka ( zejména odkud a od koho má alkohol), který založí školní metodik prevence do své agendy a vyrozumí vedení školy. 5. V případě, že není schopný pokračovat ve vyučování, vyrozumí škola ihned zákonného zástupce a vyzve jej, aby si žáka vyzvedl, protože není zdravotně způsobilý k pobytu ve škole. 6. Jestliže není zákonný zástupce dostupný, vyrozumí škola orgán sociálně-právní ochrany dítěte a vyčká jeho pokynů. 7. Zákonnému zástupci ohlásí škola skutečnost, že žák konzumoval alkohol ve škole i v případě, kdy je žák schopen výuky. 8. Jestliže se situace opakuje, splní škola oznamovací povinnost k orgánu sociálně právní ochrany dítěte. 9. V případě uživatelova zájmu nebo zájmu jeho zákonných zástupců, poskytne škola potřebné informace o možnostech odborné pomoci při řešení takové situace. 10. Z konzumace alkoholu ve škole je třeba vyvodit sankce stanovené školním řádem.
Postup při nálezu alkoholu ve škole: 1. Pracovník školy nalezl v prostorách školy alkohol a) Tekutinu nepodrobujeme žádného testu ke zjištění jeho chemické struktury. b) O nálezu ihned uvědomíme vedení školy. c) Nalezenou tekutinu uložíme u vedení školy pro případ usvědčujícího důkazu. d) Zpracujeme stručný záznam o události.
2. Pracovník školy zadržel u některého žáka alkohol a) Tekutinu nepodrobujeme žádnému testu ke zjištění jeho chemické struktury. b) O nálezu ihned uvědomíme vedení školy. c) O nálezu sepíšeme stručný záznam s vyjádřením žáka, u kterého byl alkohol nalezen datum, místo a čas nálezu a jméno žáka. Zápis podepíše i žák. V případě, že odmítá uvede tuto skutečnost do zápisu. U zápisu a rozhovoru je se žákem ředitel školy nebo jeho zástupce.Zápis záznamu založí metodik prevence do své agendy. d) O nálezu vyrozumí zákonného zástupce žáka, a v případě, že se jedná o opakovaný nález u téhož žáka i orgán sociálně – právní ochrany dítěte. e) V případě podezření, že alkohol obsahuje i jiné příměsi a byl nalezen u žáka, který se jím intoxikoval, předají zajištěnou tekutinu přivolanému lékaři.
První pomoc při otravě návykovými látkami a alkoholem:
Při otravě návykovými látkami a alkoholem nelze příliš spoléhat na komunikaci s poškozeným. Je vhodné pokud možno vyhnout se prudkým pohybům, mluvit klidně, tišeji, pomaleji a v hlubší hlasové poloze. Pouhé podezření z otravy je důvodem k přivolání lékařské pomoci.
1. Zajistit dostatek čerstvého vzduchu , nepodávat alkohol, kávu ani mléko. 2. Než přijde lékař zjistit jakou cestou došlo k intoxikaci a odlišit zda je intoxikovaný při vědomí nebo v bezvědomí při vědomí: podat větší množství vody případně s živočišným uhlím, je-li po ruce vyvolat stlačením kořene jazyka zvracení zabránit prochladnutí zajistit nepřetržitý dohled ošetřit případná zranění opatřit pokud možno informace o látce, která byla použita a předat ji přivolanému lékaři při bezvědomí:
položit postiženého do stabilizované polohy na bok, aby nezapadl jazyk sledovat dýchání – při zástavě uvolnit dýchací cesty (záklonem hlavy a odstraněním zvratků nebo cizího tělesa tím, že sáhneme do úst a vyčistíme je) a zahájit dýchání z úst do úst. zabránit prochladnutí zajistit nepřetržitý dohled ošetřit případná zranění opatřit pokud možno informace o látce, která byla požita a předat ji přivolanému lékaři.
Krizový plán – Sebepoškozování a poruchy příjmu potravy Jedná se o komplexní autoagresivní chování, které lze nejlépe chápat jako nezralou odpověď na akutní anebo chronický stres, nezvladatelné emoce či myšlenkové pochody. Za patologické sebepoškozování se obecně nepovažuje poranění, které je v dané kultuře tolerované(např. piercing a tetováž), či začlenění do skupiny vrstevníků nebo demonstrace vlastní hodnoty mezi nimi (snaha být „cool“ a „in“). Mezi způsoby sebepoškozování patří: řezání, pálení kůže, škrábání, píchání jehlou, rozrušování hojících se ran, kousání, údery, nárazy, tahání vlasů a kůže,.... Nejčastějším místem poškození však bývají ruce, zápěstí a stehna.
Z psychologického hlediska lidé, kteří se poškozují, často:
• trpí chronickou úzkostí • mají sklon k podrážděnosti • sami sebe nemají rádi, sami sebe znehodnocují • mívají intenzivní agresivní pocity, které výrazně odsuzují a často potlačují nebo obracejí proti sobě • mívají sklon jednat v souladu se svou momentální náladou • bývají depresivní a mívají sebevražedné a sebedestruktivní sklony • cítí se slabí, bezmocní
Motivem sebepoškozování bývá nejčastěji:
• snaha zmírnit vnitřní napětí, snaha uniknout z nesnesitelné situace nebo neúnosného duševního stavu, snaha odstranit pocity viny, studu, dosažení pocitu očištění, odpoutání pozornosti od jiných problémů • znovuprožití traumatu ve snaze o jeho zpracování • dosažení poranění, která jsou viditelná a léčitelná na rozdíl od těch neviditelných duševních
Mezi poruchy příjmu potravy řadíme především mentální anorexii a
bulimii. Ty představují ve svých projevech mezní polohy jídelního chování od život ohrožujícího omezování příjmu potravy až po přejídání spojené se zvracením nebo jinou nevhodnou kompenzací energetického příjmu. Pro obě poruchy je příznačný nadměrný strach ztloušťky, nespokojenost s tělem a nadměrná snaha o dosažení štíhlosti a její udržení.
Základní principy primární prevence Pokud pedagog zjistí příznaky sebepoškozování, situaci konzultuje s výchovným poradcem či metodikem prevence. V případě nutnosti je dále navázána spolupráce s rodiči žáka, pediatrem či psychopediatrem, eventuálně je osloven orgán sociálně právní ochrany dítěte. Pedagogický pracovník není terapeut!
Doporučené postupy: 1. V případě přímého rizika závažného ublížení či ohrožení života škola kontaktuje psychiatrické oddělení či kliniku spádové nemocnice i nedobrovolně – cílemje zabránit vážnému poškození zdraví žáka! 2. Pokud žák není aktuálně ohrožen závažným sebezraněním, jsou osloveni zákonní zástupci žáka a jsou jim předány kontakty na dostupné psychiatrické či psychologické ambulance či krizová centra, která mohou dále pomoci situaci řešit. Je třeba snažit se navázatsystematickou dlouhodobou spolupráci mezi rodinou a školou. 3. V případě poruch příjmu potravy je vhodné vyrozumět nejen rodiče, ale taképediatra, a to vždy, když dítě výrazněji zhubne, opakovaně bylo přistiženo, že zvrací (stačí informace od vrstevníků). Rodiče je vhodné informovat, i když dítě nechodí do školní jídelny. 4. Dítě a rodinu je třeba motivovat k návštěvě specialisty (psychiatrické a psychologické ambulance, krizová centra, linky důvěry). 5. Jsou stanoveny jasné hranice a pravidla chování žáka na půdě školy.
Krizový plán – Extremismus, rasismus, xenofobie, antisemitismus Extremismus – porušování či zneužívání základních etických, právních a jiných společenských standardů, zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilí. Je motivován zejména rasovou, národnostní, náboženskou či sociální nenávistí. Rasismus – dělí společenské skupiny podle rasového klíče Xenofobie – je chování, které na základě subjektivně stanovených prvků cizosti (jinakosti) vyvolává obavy ze subjektů, které jsou jako cizí pojímány a v krajních případech může vést k jejich poškozování Antisemitismus – jednání poškozuje objekt židovského charakteru
Mezi rizikové chování žáků patří:
Verbální a fyzické napadání spolužáků kvůli jejich náboženskému přesvědčení, rasovému, národnostnímu, etnickému či třídnímu původu
Agitace ve prospěch extremistických hnutí na půdě školy a snaha o získání nových stoupenců mezi vrstevníky
Zanedbávání školních povinností kvůli volnočasovým extremistickým aktivitám mimo školu
Výskyt rasismu a extremismu ve škole je podmíněn i tradicemi, specifiky a problémy určitého regionu a podmínka,i na konkrétní škole. Příklon k extremismu ovlivňují osobnostní dispozice, které jsou dotvářeny rodinným, školským a volnočasovým prostředím. Silný je především vliv blízkých vrstevníků a rodiny.
Doporučené postupy: 1. Je třeba zjistit hloubku extremistického přesvědčení u jednotlivců, případně vazby na extremistickou skupinu mimo školu. Zároveň je třeba zjistit rozšíření uvedených postojů v kolektivu, třídě, škole. 2. Je třeba okamžitě a razantně vystoupit proti projevům intolerance mezi žáky. 3. V případě zjištění hlouběji zakotvených postojů (opakované verbální či vizuální projevy s možným rasistickým podtextem, účast žáka v extremistické partě, užití násilí s rasistickým podtextem)
informujeme zákonné zástupce. Následně proběhne výchovná komise s případnými kázeňskými postihy. Rodinám jsou poskytnuty kontakty na odborníky. 4. V případě závažných projevů informujeme Policii ČR.
Kontakty, informace: Člověk v tísni o.s. – www.clovekvtisni.cz Romea – www.romea.cz, Drom – www.drom.cz - kontakt v případě rasistických střetů ve škole vyvolaných jednáním romských žáků www-selty-cu/www/index.php – poradenství proti náboženskému extremismu
Krizový plán – Příslušnost žáků k novým náboženským hnutím – sekty
Pojem „sekta“ – pod tímto pojmem rozumíme v kontextu primární prevence rizikového chování určitou ohraničenou sociální skupinu, jejíž členové sdílejí ideologický koncept, jehož prostřednictvím se skupina vymezuje vůči svému okolí, a dochází při tom k postupné sociální izolaci, manipulaci a ztrátě soukromí.
Pro sekty jsou charakteristické tyto rysy: • izolovanost, relativní uzavřenost, • posilování pocitu výlučnosti, • udržování nonkonformního opozičního postavení, • touha po zbudování ideálního společenství, • zdůrazňování etických rozměrů náboženského života, • autoritativní systém řízení, • existence jednotného a vysvětlujícího univerzálního klíče, • eklekticismus (myšlení, kdy se jedinec nedrží hotových systémů, vzorů, ale vybírá si z nich jen ty prvky, které se mu zdají být nejlepší).
Náboženské skupiny, které působí v České republice:
1) Společenství svědků Jehovových (jehovisté) –
hlavním bodem učení je očekávání nadcházejícího konce světa. V České republice se k jehovistům hlásí 13 000 osob. Možné problémy: Jehovisté neslaví obecně sdílené církevní ani státní svátky, odmítají i oslavu narozenin. To přináší problémy zejména dětem, které tak nemohou s vrstevníky sdílet například Vánoce nebo narozeninové oslavy, což je ve výsledku značně vydělujez kolektivu. Dalším rizikem je zranění vyžadující krevní transfuzi. Ačkoliv Ústavní soud v roce 2004 rozhodl, že může dokonce dojít i k omezení rodičovských práv, přesto jde stále o problém, přičemž řada jehovistů raději děti nepouští na školní výlety, čímž jsou děti dále izolovány.
2) Církev Ježíše Krista Svatých posledních dní (mormoni) –
učení vychází z protestantských tradic, přičemž důležitou roli hraje mormonská nauka o historii ztracených izraelských kmenů v Americe, o Ježíšově založení církve v Americe nebo o poslušnosti „žijícímu prorokovi“ – prezidentovi církve. Jsou zde dva problémové body: rasismus (církev odmítala přijímat černochy, protože být černochem bylo podle jejich názoru Božím trestem) a nábožensky motivované násilí.
3) Společenství Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanství (Církev sjednocení; moonisté) – hnutí vycházející z učení kontroverzního Reverenda Moona, který se prezentoval jako vyvolený, který má dokončit Ježíšem započaté dílo a nastolit Boží království na Zemi.
4) Scientologická církev (scientologie) –
Scientologové věří, že člověk může studiem získat vlastní nesmrtelnost tím, že přetne koloběh zrození a smrti, do nějž jsme vstoupili v minulosti.
5) Satanismus –
jedná se o organizačně i myšlenkově zcela nejednotný proud různých směrů a hnutí, které spojuje především uctívání „padlého anděla“ Satana, jenžje chápán jako faktický protiklad a odpůrce Boha. Satanismus, respektive jeho uctívání temnoty a smrti inspirovalo také řadu dalších směrů, včetně například nyní oblíbeného fenoménu „Gothic“ – tedy uctívání „temného umění s nádechem smrti“. Možné problémy: Především komerční zneužívání touhy mladistvých po něčem zakázaném a tajemném. Dochází tak ke zneužívání návykových látek (především marihuany), alkoholu, k rizikovému sexuálnímu chování, ale může hrozit také sebevražedné jednání u těch dospívajících, kteří se příliš ztotožní s literárními postavami a touží po smrti a osudu upíra.
Doporučené postupy:
U každého podezření na výskyt osob ovlivněných novými náboženskými směry ve škole by měly být informovány tyto osoby: • ředitel školy • rodiče / zákonný zástupce ovlivněného žáka • třídní učitel V odůvodněných případech je dále možné kontaktovat školního psychologa, metodika
prevence, výchovného poradce, OSPOD či Policii České republiky. Škola by v oblasti nových náboženských směrů měla:
1) seznámit žáky s riziky a praktikami těchto skupin 2) umět zmapovat existenci a základní charakteristiku konkrétních sekt v České republice 3) naučit žáky rozlišovat mezi sektou a tradičním náboženstvím a možnostmi pojetí 4) vymezit pojem sekta, jeho významové roviny 5) seznámit žáky s možnými riziky vstupu do sekty a s procesem závislosti na sektě (manipulace, pronásledování, pocity viny a méněcennosti, zmocňování se majetku členů apod.) 6) zabývat se základními předpoklady inklinace lidí k těmto skupinám 7) umět diskutovat se žáky o dané tematice a snažit se odpovědět na případné dotazy
Základní pravidla primární prevence
• Vždy naslouchat svým žákům, mít přehled o tom, jaké jsou mezi nimi aktuální informace. • Nikdy striktně nekázat a neodsuzovat. • Vyhýbat se tabuizaci některých témat – mluvit se dá i o satanismu, jde jen o to, jak. • Poskytovat co nejobjektivnější informace za využití všech dostupných uvedených zdrojů. • Nikdy nezesměšňovat a nedegradovat (nejen mediální) „idoly“. • V případě podezření na konkrétní problém v okolí se snažit získat co nejvíce informací. • V případě rozhodnutí jednat, snažit se konzultovat s odborníky.
Pokud je rodina členem společenství se znaky sekty a není podezření na zanedbávání péče či jiný trestný čin vůči dítěti, není možné ze strany pedagoga ovlivnit zapojení dítěte do tohoto společenství. Pedagog si musí stanovit své cíle, kterých může ve své pomoci dosáhnout (zejména předávat informace o rizicích sekt, nerozbít s dítětem vzájemný vztah apod.).
Užívání náboženských symbolů ve školách V českých právních předpisech není žádným způsobem omezeno nošení náboženských symbolů ve veřejném prostoru, tedy ani ve škole. Žák/yně tedy může ve školním prostředí nosit / užívat náboženské symboly, avšak jen tehdy, pokud nezvyšují riziko zdraví žáka či ostatních, či neznemožňují výkon určité činnosti. Nedoporučuje se tak např. nošení řetízků při hodinách tělesné výchovy aj. Nošení muslimských šátků (hidžábu) by nemělo především ohrožovat bezpečnost nositelek atd.
Krizový plán – Rizikové sexuální chování Rizikové sexuální chování může negativně ovlivňovat jedince, který se ho dopouští, či se ho nějakým způsobem dotýká, a to jak v čase, kdy se odehrává, tak i v budoucnosti. Následně se může projevit ve vývoji psychiky (např. posun hodnot), v psychologicko-sexuologické oblasti (např. preference patologických sexuálních aktivit), ve zdravotní (např. pohlavně přenosné nemoci) a sociální oblasti (např. navazování neadekvátních sociálních vazeb). K rizikovému sexuálnímu chování patří např. předčasný začátek pohlavního života, vysoká frekvence pohlavních styků, náhodné známosti, či prostituční chování. Dítě může být buď aktivním konatelem rizikového sexuálního chování, nebo jeho obětí. Za sexuální rizikové chování je považován soubor projevů chování doprovázejících sexuální aktivity a vykazujících prokazatelný nárůst zdravotních, sociálních a dalších typů rizik. Může se jednat o chování v populaci běžné (např. nechráněný pohlavní styk při náhodné známosti). Patří sem také různé nové fenomény přinášející riziko i jiných než pouze zdravotních dopadů, jako je například zveřejňování intimních fotografií na internetu či jejich zasílání mobilním telefonem, eventuálně nahrávání na video se zvýšeným rizikem zneužití takového materiálu. V oblasti primární prevence je třeba především vytvářet zdravé postoje, které následně ovlivňují chování jedinců (případně i změnu postojů) a to ještě dříve, než k sexuálnímu rizikovému chování skutečně dojde.
Mezi základní principy prevence rizikového sexuálního chování patří:
• preventivní programy přizpůsobit věku a vzdělání cílové skupiny • předávat informace o způsobech ochrany před nemocemi • informovat o tom, co je sexuální zneužívání a rizikové sexuální chování • upozorňovat na práva dítěte a důstojnost člověka • podporovat tvorbu zdravých postojů k vlastnímu tělu, vztahům a sexuálnímu chování • minimalizovat projevy nesnášenlivosti, předsudky apod. v oblasti vztahů, sexu a
sexuální orientace • zabezpečit lepší spolupráci školy a rodiny •propojit zdravotní, sociální a výchovné intervence
Existují tři základní ukazatele, kdy lze sexuální chování pokládat za škodlivé a kdy by měl učitel zasáhnout: 1) pokud ho dítě neprovádí v soukromí 2) pokud vznikne podezření, že při něm nějak zraňuje sebe nebo někoho dalšího 3) pokud se ze sexuálního chování stane nutkavé chování
Je dobré, pokud je možná spolupráce s rodiči. V tomto případě lze, podle závažnosti, řešit vzniklou situaci buď na půdě školy, nebo zprostředkovat kontakt rodičů se specializovaným pracovištěm, které nabízí psychologické terapeutické a poradenské služby. Rizikové sexuální chování upravuje Trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb.
Doporučené postupy: • Zjištění sociálního klimatu ve třídě – popis, včasná intervence, besedy aj. • Učitel si může všímat i tělesných změn u dítěte viditelných pouhým okem. Pokud by v této oblasti učitel shledal něco podezřelého nebo něco, co se mu zná mimo normu, měl by na to upozornit rodiče a nabídnou jim návštěvu odborníka (pediatr, sexuolog, gynekolog, androlog či urolog). • Pedagog by si měl být vědom, že je potřeba brát vážně každé sdělení dítěte, a nepodceňovat je. Učiteli rovněž nepřísluší posuzovat pravdivost oznámení čitvrzení dítěte. To přísluší až soudu, resp. soudnímu znalci. Dospělý je povinen chránit a prosazovat nejlepší zájem dítěte. Zjištěné násilí páchané na dítěti (i sexuální) je povinen ohlásit Orgánů sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD) nebo Policii České republiky. Další možnost, jak anonymně ohlásit zjištěné násilí na dětech, nabízejí internetové stránky http://www.protikorupcnilinka.cz/cs/Obecna-temata/Nasili-na-detech/
Krizový plán - Syndrom týraného dítěte – CAN
Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Jde o jakoukoliv formu týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, která je pro naší společnost nepřijatelná.
U každého podezření o výskytu daného jevu musí být informován ředitel školy.
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí chrání učitele při jeho postupu na ochranu práv dítěte. Je zde přímo vyzýván k tomu, aby v případě podezření na týrání žáka kontaktoval odborníky.
Jak postupovat: Rozhovor s žákem je klíčový: navázat se žákem osobní kontakt, zeptat se ho v soukromí proč má na těle modřiny atd., nedoporučuje se při osobním jednání věnovat se problému okamžitě. Když je dítě nedůvěřivé: V situaci, kdy se učiteli nedaří navázat komunikaci se žákem, je dobré se obrátit na PPP. Jednou z možností je, že učitel žákovi, který se nechce se svým problémem svěřit, doporučí, aby se obrátil na Linku bezpečí. Rodič může situaci ujasnit: V první fázi, by měl učitel chtít, aby pouze okomentoval to, jak si vysvětluje problémy, které učitel vypozoroval. Učitel může z chování rodiče nepřímo poznat , zda v rodině k týrání nedochází. Rozumný rodič, nebo zákonný zástupce, který svěřenému dítěti nijak neubližuje, by měl naopak uvítat zájem školy , která se ho snaží upozornit na to, že jejich dítě má nějaký problém a je i ochotna mu při jeho řešení pomoci. Pokud učitel od rodičů nic nezjistí, a dítě se chová i nadále nezvykle, jde o další důvod k zapojení odborníka. Na řadě je odborník: Je právem každého pedagoga, aby sám zvolil postup , který považuje v daném případě za nejlepší. Tehdy, když dítě samo přizná, že je týráno, nebo, když si učitel jinak potvrdí, že bylo nějak fyzicky nebo psychicky poškozeno, měl by kontaktovat odborníky. Při zjištění nějaké zdravotní újmy se však nedoporučuje kontaktovat jen lékaře.Pediatr si přeje, aby dítě přišlo v doprovodu rodiče. Pokud se však škole podaří domluvit se s poradnou na kontaktu bez
účasti rodičů, je považováno toto porušení pravidel za přijatelné. Prioritou je pomoci dítěti za každou cenu
V případě, že má učitel podezření na týrání žáka, situace se nezlepšuje a komunikace s rodiči také k ničemu nevede, je nezbytné kontaktovat především OSPOD, a to podle spádové oblasti, kam škola v dané obci přináleží, tedy podle obcí s rozšířenou působností. Dále je nutno vše oznámit Policii ČR.
.
