Až budu umírat, o to tě prosím, Matko Boží, Ty sama zhasni červenou lampu srdce mého a těm, kteří mne budou oplakávati, se zjev podobou květin, které jsem miloval . . . A vy, přátelé moji, netruchlete ! Nehleďte dolů ! Svět byl tak bolestný pro vás i pro mne KRISTE JEŽÍŠI, SVĚTLO NAŠE VĚČNÉ, zapřísahám Tě pro Tvé hořké umučení, až mi dohořívati bude světlo denní, převeď mě přes propasti smrti nebezpečné a Srdce Tvoje jak měsíc v úplňku a jako Hostie bílá osvítiž krajinu přechodu mého z tohoto času do věčnosti ! Jakub Deml Z OBSAHU C h v í l e n a d B i b l í ................................................2 Návštěva Indie ............................................................... 3 Výročí ............................................................................6 Události, na které se nezapomíná...................................6 HISTORIE FARNOSTI –pokračování příště ................7 Nové kancionály ............................................................ 8 INFORMACE................................................................ 8
Chvíle nad Biblí Zamyšlení na slavnosti Ježíše Krista Krále (34. neděle mezidobí, cyklus B)
Zastavme se nejdříve u slov encykliky papeže Pia XI. Quas primas z roku 1925, kdy ustanovil svátek Ježíše Krista Krále: „Záplava zla běsní ve světě, protože velká část lidí se vzdálila od Ježíše Krista a jeho svatého zákona, který má ovládat jejich život, rodiny a společnost. Národy ztratily naději na trvalý mír, protože jednotlivci i společnost popřeli a odmítli vládu Krista Spasitele.“ Bylo to po prvé? Nikoliv. Už Židé se ho zřekli a žádali jeho smrt. Jakže to zaznamenal sv. Jan evangelista? Pilát řekl Židům: „Hle, váš král!“ Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: “Nemáme krále, jen císaře“ (Jan 19, 14-15). Židé nenáviděli Římany a s nimi i císaře. Ale když šlo o Krista, který byl příslušníkem jejich vlastního národa, dovedli se proti němu spojit i s největším nepřítelem. Avšak těžce na to doplatili. Po čtyřiceti letech tento císař rozdrtí jejich zemi, vypálí Jeruzalém včetně chrámu, statisíce lidí usmrtí, ostatní odvle če do zajetí nebo rozpráší do všech koutů světa. A ten, kterého Židé zavrhli, Syn Boží, žije, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici moci Boží. Na něj už velerada nemůže uplatnit slova: „Pryč s ním.“ Z obžalovaného se stal žalobce a je obava, že tento věčný Soudce bude jednou muset nad kdysi všemocnou soudkyní pronést tatáž slova: „ Pryč s vámi!“ Pak to nebude z nenávisti, ale ze spravedlnosti a bude to soud neodvolatelný. Nicméně ponechme konečné slovo dobrému, milosrdnému Ježíši. A jaká je situace dnes po 78 letech? Slovinský teolog Prof. Ivan Pojavnik říká: „V současné době se rozvinula největší globalizace lidských nepravostí, která právě vrcholí na celém světě. Je tady systematický boj proti Božím přikázáním, systematické šíření sedmi hlavních hříchů. Panna Maria varuje před největší modlou - televizí, které se denně klanějí miliardy lidí. Zneužitím televize se šíří potopa bludů, hříchů, lží a sedmi hlavních neřestí i sladký jed hedonizmu.“ Christof Gaspari odpovídá, proč se tak stalo: „Většina aktérů, působících na veřejnosti se ve svém konání upsala bezbožnosti. Bez Boha jsou určovány zákony, bez Boha probíhá výzkum, bez Boha se interpretuje právo, bez Boha se vyu čuje, bez Boha jsou sestavovány informace a přenášeny k člověku.“ Tolik citáty. Jaká je naděje? Jaké řešení? Pouze jedno. Ukončeme vládu hříchu. Odevzdejme vládu Kristu Králi. Ale jak? Tuto rozejetou mašinerii žádný člověk nezastaví. Může tak učinit Bůh, a to způsobem, který neznáme, a proto sepněme dlaně k modlitbě... a nepřestávejme. vvm
Z vody a z Ducha se znovu narodili 5. 10. Matěj František Chlup Ondřej Josef Chlup 19. 10. Tomáš Havlíček Vojtěch Kopecký
2
Návštěva Indie Orient nám přinesl trvalý zážitek. Není snad země větších protikladů nad Indii. V hotelích nás uctivě vítali, kolem krku nám dávali květinové věnce, fotografovali nás a zpětně fotky nabízeli ke koupi, klaněli se a spínali ruce. Poskytli nám koloniální přepych. Když jsme ale vyšli na ulici, vůbec nás to netěšilo. Po výstupu z autobusu se na nás sesypalo velké množství prodejců s domácími suvenýry a byli tak neodbytní, že jsme se nemohli pohnout z místa. Ještě horší pocit jsme měli mezi ostatními žebrajícími. Děti, ženy s dětmi, starci, postižení. Když jsme obdarovali jednoho, tucet dalších spínalo ruce. Jednou jsme seděly tři ženy v rikše, která nás měla přepravit úzkými uličkami. Já jsem seděla na kraji. Žena s dítětem mně svírala ruce, potom nohy a potom na pokyn starší ženy mně asi desetileté děvče políbilo nohy. Byla jsem doslova nešťastná, protože to byl poslední den pobytu a já jsem měla už jen jednu bankovku pro případ potřeby. Kdybych bankovku obětovala, komu ji dát, když žadonících bylo mnoho? Jednou jsme zastavili u motorestu poblíž vesnice. Ke mně přistoupila mladá žena s miminkem. Dala jsem jí peníz, ale stále mně byla v patách, ukazovala, že nemá co jíst a kladla mně děťátko k nohám. Průvodkyně mně potom řekla, že mně žena dítě chtěla opravdu dát, protože jich má doma dost. V ulicích St. Delhi nás přepravoval na kole mladý hoch. Za sedátkem bylo prkénko na sezení pro dva pasažéry, tam jsme si dvě sedly. Pršelo a foukal silný vítr, mimořádně v tomto období. Hoch měl na hlavě igelitový sáček, slabou šusťákovku, špinavé kalhoty a sandály naboso.Musil vyvinout velkou sílu, aby nás mohl vézt. Kličkoval mezi auty, koly, vozíky, zvířaty, přes výmoly a hrboly ulice, přes kaluže, musil zastavovat, aby se nesrazil s ostatními účastníky tohoto dopravního provozu a přitom stále obracel hlavu dozadu a obšťastňoval nás širokým úsměvem. Jak tvrdý byl jeho chlebíček! Jak byly malicherné naše obavy, že skončíme na zemi. Ale i to se stává, říkala naše průvodkyně. Indie má z osmdesáti procent hinduistické náboženství. Je to vlastně jejich kultura s duchovním obsahem. Hinduisté vyznávají mnoho bohů, každý bůh se vyznačuje nějakou božskou vlastností. Vlastnosti některých jsou podtrženy i zobrazením - bůh Ganéša má sloní hlavu apod. Vnímání těchto božstev je zvýrazněno jakýmsi kadidlem, pálením tyčinek a malováním třetího oka na čelo. V chrámech jsem pociťovala jakousi depresi, až se mně dělalo fyzicky špatně. Bůh Krišna má rodiště v Mathuru. Vyrostl v pastevecké rodině, kde se chovaly krávy, a proto se kráva stala posvátným zvířetem. Kráva se pohybuje všude, všude jsou její stopy. Na ulici, na chodníku, na vozovce, i uprostřed města mají krávy pro sebe vyhrazené prostranství např. vedle paláce v Jajpuru... Tam lidé dovážejí zelené krmení a nabízejí turistům ke koupi, aby je mohli hodit kravám. Hinduisté nepijí od krav mléko, pijí jenom mléko buvolí. Vedle hinduistů jsou v Indii také muslimové; přišli ze střední Asie. Ti v historii okupovali zemi a také vládli. Z této doby pochází řada mešit. V roce 1947 se Indie rozdělila na hinduistickou Indii a muslimský Pakistán. Na rozdíl od hinduistických chrámů-templů v mešitách není zobrazován ani člověk, ani zvířata, pouze květiny a ornamenty. Před mešitami i temply jsme se zouvali, někdy do ponožek, někdy bez. Na nádvoří Velké mešity v St. Delhi jsme šlapali vodu. Toto nádvoří pojme 25 000 poutníků. Pokračování příště. IFK
Poutem lásky Bůh spojil v manželství 25. 10. 2003 Miloše Hlaváčka a Marii rozenou Jurkovou
3
4
5
Výročí Neustále jsme upozorňováni na různá výročí. 19. října oslavilo 10. výročí obnovení Nemocnice milosrdných bratří ve Vizovicích. S podivem a úctou procházeli pozvaní hosté zcela moderním zařízením, které se specializuje na léčbu starých lidí, většinou velmi těžkých případů, až beznadějných. Staří lidé tu dožívají svůj život v krásném prostředí, kde se v duchu hesla hospitálského řádu "TĚLEM K DUŠI" pečuje o celého člověka i v jeho "neproduktivním věku". Další 10. výročí oslaví 5. až 11. listopadu biskupské gymnazium v Letovicích. Začínalo opravdu "na zelené louce". Dlouho nebylo jisté, zda se udrží. Z biskupství už dokonce přijel zástupce vyjednávat termín zrušení. Avšak zejména první dva ročníky i ve stísněných podmínkách oživily Letovice a vzbudily naději, že i naše město se vymaní z nedobrého dědictví minulých let. Velkou zásluhu a vliv na studenty měl tehdy br. Pavel Rouš jako vychovatel, který dovedl podchytit a svým příkladem zaujmout mladé. Tito první absolventi dnes už většinou zdárně skončili studium na vysokých školách, mnozí se rozjeli do světa na zkušenou a vděčně vzpomínají na studentská léta v letovickém BiGy. Je tedy třeba přát i dnešním studentům touhu po poznání a duchovním obohacování, které jim škola nabízí a jistě také příznivější podmínky pro samotné studium a vstřícné přijetí letovických občanů. -a-
Události, na které se nezapomíná Každý z nás prožije řadu událostí, na které v běhu života rychle zapomene. Některé nám svou mimořádností zůstanou dlouho v paměti. V poslední době to byly dvě události, které považuji za mimořádné. První z nich se váže na poutní mši o svátku sv. Václava v našem klášterním kostele. Koncelebrovaná mše svatá, kterou sloužil P. převor V.V. Málek spolu s panem děkanem P. Pavlem Kopeckým a jáhnem Petrem, vysoce obohatila MISSA BREVIS od Jiřího Pavlici. Snad všechny přítomné zaujala perfektní interpretace tohoto nekonvenčního díla. O to se zasloužil Komorní sbor B. Martinů Letovice spolu s chrámovým sborem ze Svitav, dále sólisté - Terezka Nečasová a Pavel Kleveta a komorní orchestr. Provedení Pavlicovy mše nastudoval a řídil sbormistr M. Krejsa. K oslavě sv. Václava významně přispěl letovický pěvecký sbor B. Martinů bezvadně zazpívanou sborovou skladbou SVATÝ VÁCLAVE. Bezesporu si tento duchovně hudební zážitek zasloužil mimořádný potlesk. Kdo z přítomných pozorně poslouchal sváteční homilii P. převora, dověděl se mnoho zajímavého o malbě oltářního obrazu sv. Václava. Při každé mši sv. si tento obraz prohlížíme a dnes už i víme, co každý detail znamená. Popis obrazu je možné si přečíst ve vitrině u vchodu do klášterního kostela. Druhá událost se váže na datum 4. 10. 2003. Jistě na ni nezapomene žádný z dvacetitisícového shromáždění ve Fatimském apoštolátu v Koclířově. Koclířov byla kdysi zapadlá víska nedaleko Svitav. Vzpomínám na dobu našeho pobytu v Opatovci - Košířích v padesátých a šedesátých letech minulého století, a to hlavně na postavu pana faráře P. Karla Potěšila, který řadu let působil v Koclířově u sv. Filomeny. Košířský kostelík patřil do jeho pastoračního působení. V něm i mimo něj jsme se často setkávali. Nelze zapomenout na vyprávění P. Potěšila z doby, kdy byl vězněn v nacistických koncentračních táborech, a na jeho moudré myšlenky. Mnohokrát jsme se s ním ještě setkali v době jeho pobytu v kněžském domově na Moravci, kde také zemřel. Jistě by se P. Potěšil velmi podivil tomu, jaký význam má Koclířov v současné době pro věřící, zvláště ctitele P. Marie Fatimské. Viděli jsme zde obrovský počet aut 6
a autobusů. Tyto dopravní prostředky pomohly k přímé účasti tisícům věřících. Radost jsme měli z přítomnosti našich duchovních Otců, pana děkana Kopeckého a otce převora Málka. Byli jsme svědky otevření Memoriálu P. Marie Fatimské v krásném přírodním prostředí a koncelebrované mše sv. s hlavním celebrantem arcibiskupem Mons. Karlem Otčenáškem. Homilie Mons. Dominika Duky se dotkla srdcí všech přítomných. Utkvěla nám jedna z mnoha vyslovených myšlenek: „Neurážejte Boha“ - slova Panny Marie pronesená při zjevení pasáčkům ve Fatimě. Bílá štíhlá soška Matky Boží Fatimské, v jejíž korunce je umístěna vražedná střela vyjmutá z těla sv. Otce Jana Pavla II., která procestovala několik zemí a byla vystavena v některých našich katedrálách, nám bude připomínat neustálou Mariinu přímluvu a ochranu. Zůstane v našich vzpomínkách na velkou událost letošního října v Koclířově. - djch -
HISTORIE FARNOSTI –pokračování příště Mezi historicky cenné patří mramorová kropenka, která pochází z roku 1642. V její horní části je silně vytesán již zmíněný letopočet, pod ním je kříž v obráceném trojúhelníku. V dolní části je zazděná hlava lva, která se původně nacházela na jednom toskánském sloupu u podvojného náhrobku v presbytáři. U hlavního oltáře je to kamenná gotická sedilie z roku 1492 se dvěma znaky Hronoviců (ostrve). Rozměry jsou 180 x 220 cm a sloužívala dříve jako obřadní sedadlo při figurálních mších. Nahoře se rozděluje ve tři pěkné gotické baldachýny, které zabírají asi třetinu výšky. Na štítech jsou vytesány znaky pánů z Letovic. Nad sediliem je letopočet 1492, dnes zalíčený. Klenba kaple Panny Marie má jemná žebra klenutí, která se sbíhají ve svornicích, jejichž plochy jsou zdobeny znaky pánů z Letovic (dvě sukovité hole, tzv. ostrve, o šesti sucích ve štítě stejný znak užívali i páni z Ronova, se kterými byli letovičtí spřízněni). Kaple byla do původního stavu uvedena v roce 1957, kdy malíř Daněk podle návrhu architekta ing. Antonína Klimeše z Brna vymaloval na zdi výjevy ze života Panny Marie a dobrovolníci očistili již zmíněná gotická žebra. V roce 1972 podle návrhu prof. Karla Svolinského bylo do kaple instalováno barevné mozaikové okno Ukřižování, jak je zhotovila Umělecká řemesla v Praze. Z kaple byl odstraněn oltář Panny Marie Lurdské a socha samotné Panny Marie byla umístěna pod kůrem. V roce 1975 byly Daňkovy obrazy seškrabány a zalíčeny. Do kaple byla zavedena nová elektroinstalace a malíř Matula kapli vytónoval. V roce 1976 byla do zdi pod vedením pana Jiříčka vsazena další okna podle návrhu Karla Svolinského, kde je vyobrazen život Panny Marie, který byl původně namalován na stěně. Vnější ochranný rám na mozaiková okna zhotovili a instalovali pánové z Letovic Hanzlíček, Süss, Portl, Širůček, Hoder, Rossy a Minarik. U těchto prací byl přítomen sám Karel Svolinský. Na místo původního oltáře Panny Marie Lurdské nyní pod oknem Ukřižování stojí křtitelnice s kamenným podstavcem a dřevěným víkem. Na víku je vyřezán křest Páně. Hlavní oltář je novogotický a pochází z roku 1908. Posvětil ho 2.4. 1910 brněnský biskup dr. Pavel hr. Huyn. Je ve tvaru stolu, sokl je kamenný. Zdobí jej sochy apoštolů Petra a Pavla, uprostřed je zobrazen Kristus na kříži, vedle kterého stojí Panna Maria a svatý Jan a z horní části oltáře shlíží socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Oltář je doplněn 6 andílky a mnoha dalšími ozdobami. Na oltáři je řezba Abraháma při obětování Izáka a řezba oběti kněze Melchizedecha. Nad mramorovým dvířkovým svatostánkem je baldachýn. Záclonky ve svatostánku jsou vyšity sestrou Karlou z kláštera podle návrhu doc. Stanislava Illeho z Havírny v roce 1957 materiálem darovaným z Itálie. Také malovaní andělíčci na vnitřní straně dvířek svatostánku jsou dílem doc. Illeho. Celý oltář byl zrestaurován a doplněn v roce 1980. Mezi nejcennější oltáře patří rokokový oltář Panny Marie Bolestné, který se nachází v kapli. Jeho sokl je z bloku pískovce. Ve výklenku oltáře je gotická socha Bolestné Panny Marie, kolem výklenku jsou reliéfy sedmi bolestí Panny Marie. Po boku oltáře dva plačící andělé, nahoře 7
koruna s anděly. Oltář byl renovován roku 1861. Poslední opravy a pozlacení provedl Jan Daněk v červnu 1958. Oltář mimo jiné zdobí vzácné antipendium, údajně s rukou Alláha. V příštím čísle si přiblížíme historii ostatních oltářů. připravil PV
Nové kancionály Po mnoha letech vyšel opět katolický kancionál – zpěvník. Vydání, které se některým z nás dostalo do rukou, je však výslovně určeno pro ostravskoopavskou diecézi a olomouckou arcidiecézi. Ptali jsme se proto přímo pana biskupa Vojtěcha Cikrleho. Řekl, že vydání nového zpěvníku je připravováno již řadu let a toto bylo uspíšeno za cenu nedostatečné korektury, proto obsahuje některé chyby, dokonce i chyby věroučné. Nedoporučuje proto kupovat toto vydání a slíbil, že již opravená verze pro brněnskou diecézi (stejně jako pro ostatní diecéze české) vyjde během tří měsíců. mk
INFORMACE Všechny večerní mše svaté ve farním kostele budou v zimním období počínaje 1. 11. začínat již v 17 hodin. Příležitost ke svátosti smíření ve farním kostele: v sobotu 1.11. ráno od 6 do 8 hodin v neděli 2. 11. ráno od 6 do 9 hodin V neděli 2. 11. ve 14.30 pobožnost za zemřelé ve farním kostele a průvod na hřbitov, pokračování v modlitbách. Při příležitosti 10. výročí trvání biskupského gymnázia bude na první pátek 7. 11. v 16 hodin sloužit mši svatou ve farním kostele otec biskup Vojtěch Cikrle. V pátek 14. 11. začne po mši svaté (od 17 hodin) první biblická půlhodinka ve farním kostele. Třetí sobotu v listopadu 15. 11. na svátek Panny Marie, ochránkyně řádu MB v 18 hodin bude v klášterním kostele slavná mše svatá. V neděli 16. 11. bude přednáška pana děkana z Velkého Meziříčí P. Jana Peňáze na téma Vzpomínky z věčného města v jubilejním roce 2000. Hodina bude upřesněna dodatečně. Katolická BESEDA si Vás dovoluje pozvat na VÝSTAVU filmových plakátů, která bude zahájena v pondělí 24. listopadu v 17 hodin v horním sále Kulturního domu – bývalé ORLOVNY, kde se od roku 1938 promítaly filmy v licenci KINA OREL. Budou vystaveny i plakáty z těchto počátků a historický prapor z roku 1897, který byl společný pro BESEDU a tělocvičnou jednotu OREL. Výstava potrvá do 30. 11. a bude otevřena denně od 9 do 17 hodin, v neděli od 14 do 17 hodin. REDAKCE děkuje za všechny příspěvky, ale také prosí čtenáře, aby je posílali alespoň dva dny před datem redakční rady. Usnadníte tím dodržení termínu vydání. Děkujeme Vám za pochopení. Další číslo Hledání vyjde na 1. neděli adventní 30. 11. 2003, redakční rada bude v pátek 21. 11. 2003 v 19 hodin na faře. HLEDÁNÍ - list letovické farnosti – listopad 2003 Vydává: Římskokatolický farní úřad Letovice. Zodpovídá redakční rada. Kontaktní adresa: Anna Hrubá, Komenského 29, 679 61 Letovice, tel. 516 474 217 http://www.farnost.katolik.cz/letovice e-mail:
[email protected] ZDARMA
8
