Školní časopis lučinských žáků
ŠKOLÁČEK
LEDEN 2015
PANÍ ZIMA Měs§íc §leden §začal §zrát, §s§ype §nám §s§níh do §zahrad. Jeho §vločky §vzduchem §letí, §třpytí §s§e §jak oči dětí.
Byla jedna vdova a ta měla dvě dcery, ze kterých byla jedna krásná a pilná a ta druhá ošklivá a líná. Ale tu ošklivou a línou měla daleko raději, protože to byla její vlastní dcera, tu druhou jen proháněla, aby zastala všechnu práci a v domě byla jen za popelku. Ubohá dívka denně sedávala na studni u cesty, kde předla tak usilovně, až jí prýštila krev z prstů. Jednou se stalo, že měla přadeno celé krvavé a tu se sklonila nad studni, aby je vyprala ve vodě, ale ono ji vypadlo a spadlo dolů. Děvče plakalo a běželo k maceše a vyprávělo jí o tom neštěstí. Ale macecha mu hrubě vyčinila a pravila nemilosrdně: „Když Ti přadeno spadlo dolů, tak ho pěkně přineseš zpět!“ Tak šla dívka zpět ke studni a nevěděla si rady, až nakonec ze strachu před matkou do studny skočila, aby přadeno přinesla. Ztratila vědomí, a když přišla opět k sobě, ležela na jedné krásné louce, na které rostlo tisíce květů, a na nebi zářilo slunce. Dívka se po té louce vydala, až přišla k peci, která byla plná chleba, a ten na ni zavolal: „Vytáhni mne, děvče, ven, ať se nespálím!“ Tak přistoupila k peci a bochníky jeden po druhém vytahala ven. Potom šla dál, až přišla k jabloni, která byla jablíčky zcela obsypaná a volala na ni: „Setřes ze mne ta jablíčka, děvče, už jsou zralá!“ Tak stromem zatřásla a jablíčka padala, jakoby pršela a třásla tak dlouho, dokud na jabloni nezůstalo jediné. Když jablíčka posbírala na jednu hromadu, kráčela dál. Konečně přišla k nějaké chaloupce, ze které vykukovala jakási asi čarodějka s divnými vlasy, až z toho bylo jednomu úzko a dal by se na útěk. Ale stařenka zavolala: „Čeho se bojíš milé dítě? Zůstaň u mne. Když v domě řádně zastaneš všechnu práci, dobře se Ti povede. Zvláště musíš dbát na to, abys mi řádně natřásla peřiny, až z nich budou létat pírka, to potom na světě sněží, neboť já jsem Paní Zima.“ Protože k ní stařenka promluvila tak přátelsky, dívka se zmužila a souhlasila a do služby nastoupila. O vše pečovala k stařenčině spokojenosti a natřásala peřiny, že z nich pírka létala jako sněhové vločky. Díky tomu si u stařenky žila spokojeně, neslyšela
od ní za celé dny žádné ošklivé slovo a jídla i pití měla dostatek. Za nějaký čas dívka posmutněla a zprvu sama nevěděla, co jí schází, ale nakonec pochopila, že se jí stýská po domově, i když tady se má tisíckrát lépe než doma, přece se jí po lidech stýskalo. Nakonec pravila Paní Zimě: „Matičko Zimo, sednul na mne stesk po domově, a i když se u Vás mám tak dobře, nemohu tu déle zůstávat, musím nahoru za svými.“ Paní Zima odvětila: „To se mi líbí, že si přeješ vrátit se domů, a protože jsi mi tak věrně sloužila, já sama Tě vyprovodím.“ Vzala ji za ruku a vedla k vysoké bráně. Brána se před nimi otevřela, a když pod ní dívka procházela, tu se spustil zlatý déšť a celou ji pokropil zlatem od hlavy až k patě. „To máš za to, že jsi byla po všechen čas tak pilná.“ řekla Paní Zima a podala jí přadeno, které jí tenkrát spadlo do vody. Potom se brána zavřela a dívka se ocitla zase nahoře na Božím světě, nedaleko od domu macechy. Když přišla na dvůr, seděl na studni kohoutek a zavolal: “Kykyryký, naše Zlatěnka se nám vrátila.“ Vešla dovnitř do domu, a protože přišla celá pokrytá zlatem, macecha i sestra ji dobře přijaly. Vyprávěla jim, co se jí přihodilo a když matka slyšela, jak k tomu velkému bohatství přišla, nepřála si nic jiného, než podobné štěstí opatřit i své ošklivé a líné dceři. Ta si musela také sednout na studnu a příst, aby i její vřeténko zkrvavělo, píchla se do prstu a k tomu ještě ruce strčila do šípkových růží. Potom přadénko hodila do studny a sama skočila za ním. Jako její sestra se ocitla na překrásné louce a toutéž stezkou kráčela dál. Když přišla k peci, volal na ni chleba: „Vytáhni mne! Vytáhni mne! Jinak se spálím, peču se už moc dlouho!“ Ale ta lenošivá dívka odpověděla: „To tak, abych se celá ušpinila!“ a šla pryč. Potom přišla k jablůňce, která na ni volala: „Zatřes mnou! Zatřes mnou! Ta jablka jsou všechna zralá!“ Ale dívka odvětila: „Ty jsi mi dobrá, ještě mi nějaké spadne na hlavu!“ a šla pryč. Když přišla k chaloupce Paní Zimy, nebála se, protože o jejích obrovských zubech už slyšela, a rovnou se k ní přihlásila do služby. První den se přemohla a byla pilná a poslouchala Paní Zimu, když jí něco poručila, neboť myslela na zlato, které bude její odměnou. Ale druhého dne si už trošku zalenošila, toho třetího ještě o trochu více, to už se jí ráno moc vstávat nechtělo. A postel Paní Zimy taky nepopravila, jak se patřilo, a peřinu řádně nenatřásla, nelítala z ní žádná pírka. To se Paní Zimě znelíbilo, a tak dívce službu vypověděla. Ale ta byla spokojená, neboť se těšila, že teď na ni poprší zlatý déšť. Paní Zima ji zavedla k bráně, ale když pod ní dívka stála, místo zlata se na ní vylil celý kotel smůly. „To je odměna za Tvoji službu!“ řekla Paní Zima a brána se zavřela. Tak přišla dívka domů, ale byla celá pokrytá smůlou, a kohoutek, který seděl na studni, zavolal: „Kykyryký, naše Smolka je opět doma.“ Ta smůla na té zlé a lenošivé dívce ulpěla na celý život a nikdy se jí už nezbavila.
NA SLOVÍČKO … Dnes s paní asistentkou Martinou Bordovskou.
1. Máte raději vánoční nebo velikonoční svátky? - raději mám vánoční. Vnímám je jako svátky pohody, klidu, setkání s rodinou a blízkými. A ty pohádky, cukroví, to je vánoční pohoda. Jen je škoda, že lidé jsou si blíž jen o Vánocích.
2. Raději dostáváte nebo dáváte dárky? - ráda dárky dávám. Mám radost, když můžu potěšit druhé. Ale určitě bych lhala, kdybych řekla, že mě dárek nepotěší. Nejvíce mě těší dárky mých dětí, kteří jsou vždycky originální nápadem a většinou dárek vyrobí sami.
3. Plánujete už nyní, co budete dělat o letních prázdninách? - ráda plánuju, jezdím na kole. Těším se na dovolenou s rodinou. Ale stejně nejvíce času vždycky strávím na zahradě, je to můj velký koníček. Odměnou mi jsou rozkvetlé truhlíky v oknech a kvetoucí záhon růží.
4. Jaké jídlo nemáte ráda? - nemám ráda tučná jídla. Úplně bych zrušila takzvaná „Hladová okna“, kde nám nabízejí smažená a nezdravá jídla. Naopak bych preferovala zařadit do denního jídelníčku více ovoce a zeleniny.
5. Jaká je Vaše oblíbená zpěvačka/ zpěvák? - nemůžu jednoznačně odpovědět, je to spíše dáno náladou, prostředím. Dávám přednost českým zpěvákům.
6. Jaké je Vaše oblíbené zvíře? - jednoznačně pes 7. Co byste popřála nám, žákům do nového roku? - do nového roku bych vám chtěla popřát jen to nejlepší. Občas si říkám, že většinou přejeme zdraví, štěstí a ani si neuvědomujeme, že je to opravdu to nejdůležitější. Jsou to věci, které bereme za samozřejmost, ale opravdu to tak není. A když se vám občas něco nepovede, nebuďte smutní, vždy se dá všechno vyřešit. Hlavní je, abyste byli v životě šťastní a spokojeni. A věřte mi, známky nejsou to nejdůležitější. Žákům, kteří odchází na druhý stupeň, chci popřát dobrý kolektiv třídy a vyučující, za kterými mohou kdykoli přijít a požádat o radu a pomoc tak, jak tomu bylo doposud.
rozhovor zpracovala Nela Žáková, 5. ročník
DROBKY Z NAŠÍ ŠKOLY
Mikuláš
Vánoční jarmark
DROBKY Z NAŠÍ ŠKOLY
Vánoční turnaj „Dáma“
Vánoční koncert
PRÁCE NAŠICH ŽÁKŮ Práce našich žáků – Paní Zima, Tři králové
Práce našich žáků - Mrazíci
PRÁCE NAŠICH ŽÁKŮ
PRÁCE NAŠICH ŽÁKŮ – Píšeme příběhy Cesta na chatu Kamenitý Když už v nížinách tál sníh, rozhodli jsme se, že se proběhneme. Vybrali jsme si chatu Kamenitý. Šli jsme rychle, a tak jsme za chvíli prošli kolem Dolní Lomné.
Strašidelná tabule
Teď už jsme šli oficiálně na Kamenitý. Když jsme došli
Jednou byla jedna škola, která byla v Lučině. V ní žila
k poslednímu úseku, začal foukat ledový vítr
strašidelná tabule. Té tabuli se říkalo strašidelná, protože
a zároveň začalo sněžit. Už bylo vidět chatu, ale sníh
strašila děti.
a vítr nám každým krokem ztěžoval cestu tak, že jsme
Jeden žák jí pověděl: „Nemluv, ani nespi! Vydej se do světa,
měli pocit, jakoby se víc a víc vzdalovala.
tam ti bude hezky!“
Nakonec jsme tam došli. Čekala nás ale ještě cesta
Tabule odpověděla: „Hezky bude, o tom jsem už dávno snila,
zpátky přes Slavíč. Cestou na Slavíč se k nám připojil
Ale žáci 3. B mi přilepili nohy k podlaze, takže nikde nemůžu
potulný pes, překvapivě s obojkem. Šli jsme, až jsme
jít.“
došli skoro na samý konec cesty, šli jsme mezi
Žák jí řekl: „ já ti pomůžu“ a tabule mu odpověděla:
malebnými domky, kolem tekla říčka a všude byl sníh.
„ To je od tebe milé“. Tak jí pomohl a tabule, jak snila, tak se jí to vyplnilo. Odskákala ze školy a už nikdy nikdo o ní neslyšel.
Byli jsme u cíle, bylo vidět auto. Nasedli jsme a odjeli trochu vyčerpaní. Doma jsme si dali malý dort.
Ondřej Toufar, 5. ročník Karolína Blahutová, 4. ročník
SVĚT ZVÍŘAT – želva nádherná Patronem žáků 4. a 5. ročníku je želva nádherná, jmenuje se Xena. Želva nádherná patří k nejkrásnějším a nejčilejším, ale i k nejhodnějším a nejmenším pestrým vodním želvám. Je snadno odlišitelná od ostatních druhů želv díky svým červeným polodlouhým flekům, které se táhnou dolů od tváří po krku. Mláďata jsou zeleně zbarvená, zatímco s přibývajícím věkem tmavnou a dospělé želvy jsou spíše tmavě zelené, hnědé až černé. Samečci mají dlouhé drápky.
Želvy nádherné jsou všežravé, ale dospělí jedinci dávají přednost zeleným vodním rostlinám, bohatým na vlákninu. Uloví si nějakého drobného živočicha, například měkkýše, červy, malé rybky nebo vodní hmyz a tuto kořist pak vcelku naráz spolykají.
BÁSNIČKY
RYBA Mrská sebou ryba, ve vaně jak živá. Má snad dvě stě zlatých šupin, snědla už i krásný rubín. Moc se těší na Vánoce, jak to bude v novém roce.
Eva Pavlasová, 3. ročník
MRAZÍK Mrazík cení zoubky, chtěl by do ZIMA Padá, padá po pápěrce snížek na zem potichu. Chalupy jsou zahaleny jako v bílém kožichu. Než přilétl sivý mráček, je i ze mne sněhuláček.
chaloupky. Co dovede, to my víme. Dovnitř si ho nepustíme. Ať maluje pěkně z venku, bílé květy na okénku. SNĚHULÁCI Sněhuláci ti se mají, nekašlou a nekýchají. I když kmotru Meluzínu pozvou ráno na hostinu.
KUCHAŘKA PRO HLADOVÉ ŠKOLÁKY, ANEB VAŘENÍ JE HRAČKA Rajčata s mozzarellou Přijdeš ze školy s kamarádem a chceš mu připravit občerstvení. Co takhle mu nachystat něco zdravého a jednoduchého? Rajčata s mozzarellou sem určitě patří. Je to jídlo, které zažene hlad a navíc velmi chutná. Zkus to!
Na přípravu budeš potřebovat: balíček mozarelly 2-4 rajčata bazalku olivový olej sůl, pepř balsamico
Příprava:
Rajčata a mozzarellu nakrájíme na kostičky, které vzájemně proložíme bazalkou. Nakonec dochutíme olivovým olejem, solí, pepřem a balsamicem.
ŠKOLNÍ DRUŽINA – 1. oddělení Výtvarný projekt ,,Kouzlo Vánoc“
Ve školní družině jsme si vyrobili vánoční dekorace, které nám posloužily k domácí pohodě během vánočních svátků. Děti se určitě rády doma pochlubily svým blízkým rozmanitými výrobky. Vše jsme tvořili z dostupného materiálu.
Vánoční nadílka ve školní družince I když se kluci báli, že dárečky budou jen holčičí, nebylo tomu tak. Ježíšek nadělil i hračky pro pravé chlapy – auta, letadla, stavebnice Seva atd. Děvčata jásala nad obřím domečkem, avšak návod byl na neuvěřitelných deset stránek, a to ještě v mongolštině. No co, s děvčaty jsme použily logické uvažování a povedlo se!!!
Ivana Štefková, vychovatelka ŠD
ŠKOLNÍ DRUŽINA – 2. oddělení Pexesiáda – děti druhého oddělení velmi rády soutěží. Jednou z mnoha soutěží, kde mohli žáci uplatnit svůj důvtip, bylo pexeso. Soutěžilo se ve dvou skupinkách – mladší a starší žáci.
Nela Mintělová, vychovatelka ŠD
A jak to dopadlo? Mladší žáci:
1. místo – Filip Guziur 2. místo – Jakub Funiok 3. místo – Ondřej Duda
Starší žáci:
1. místo – Lukáš Janáček 2. místo – Šimon Sikora 3. místo – Marek Rudolf
OTVÍRÁNÍ SLABIKÁŘE Projekt otevírání slabikáře byl slavnostním
Jako odměnu za pilnou práci děti i rodiče obdrželi
zakončením práce s Živou abecedou a seznámení
slavnostní dort v podobě velkého slabikáře a děti
se s první školní knihou - slabikářem.
si připily dětským šampaňským.
Hlavním cílem projektu bylo nejen žákům, ale
Po skončení akce následovalo vyhodnocení
i rodičům a přátelům školy ukázat krásu prvního
projektu. Rodiče měli prostor nejen pro jeho
čtení. Mezi další cíle patřilo seznámení žáků
zhodnocení, ale i pro zhodnocení průběhu celých
s bezpečným a hygienickým zacházením
4 měsíců výuky svého dítěte v naší škole.
s knihou.
V rámci školního vzdělávacího programu pro
První aktivitou projektu bylo předvedení
základní vzdělávání zahrnul projekt vzdělávací
prvňáčků, co se za čtyři měsíce ve škole naučili.
oblasti Jazyk a jazyková komunikace, Umění
Prvňáčci
a kultura. Z průřezových témat pak Osobní
přednášeli
básně,
říkadla
a rozpočítadla, dramatizovali říkanky. Použili dokonce papírové mobilní telefony, které fungovaly jen tehdy, když správně přečetli dané slabiky. V druhé polovině projektu si žáci vybrali lístečky s krátkými větami, které všem přítomným s radostí přečetli. Následně jim byly slavnostně
a sociální výchovu. Tohoto projektu se zúčastnilo 14 žáků 1. třídy a jejich rodiče, ředitelka školy, pedagogové, vychovatelka školní družiny a asistentka pedagoga. Projekt Otevírání slabikáře byl slavnostní oslavou čtenářství prvňáčků.
předány slabikáře.
Martina Hrušová, učitelka 1. ročníku Žáčci se seznámili s jeho obsahem a zacházením. Po otevření slabikáře v nich nalezli věnování. Prohlédli a prozkoumali slabikář a pustili se do plnění prvních stran.
KDO LUŠTÍ, TEN NEZLOBÍ
KDO LUŠTÍ, TEN NEZLOBÍ
KDO LUŠTÍ, TEN NEZLOBÍ
Z kterých geometrických tvarů je poskládaný rytíř? Vybarvi ho podle návodu.
NEZBEDNÉ HÁDANKY
Lítá, lítá, nemá křídel. (sníh)
Bez barev a bez palety na zdech kreslí bílé květy. Jeden známý malíř nechce za to ani halíř. (mráz)
Stojí, stojí hrdina, chlubně břicho vypíná. Přijde-li však na něj slunce, roztaje jak zmrzlina. (sněhulák)
SMÍCHU NENÍ NIKDY DOST Malý Karlík povídá doma mamince: „Mami, dneska se mě paní učitelka ve škole ptala, jestli mám sourozence.“ „A cos odpověděl?“ „Že jsem jedináček.“ „A co na to paní učitelka?“ „Chvála Bohu!“
„Spíte při otevřeném okně, jak jsem vám posledně radil?“ ptá se lékař svého pacienta. „Ano“ „A zmizela ta bronchitida?“ „Zatím jen počítač a mobil“ odpověděl pacient.
Nováku, na tvé lavici je 10 much. Když zabiješ jednu, kolik jich tam zbude? Jedna, tam mrtvá, ostatní uletí.
Jirkovi se v žákovské knížce objeví poznámka: „Váš syn nemá žádné znalosti!“ Otec připíše: „Proto chodí do školy.“
