ČI S L O
4
/
ROČN I K
ČASOPIS
X X XII / PRO S IN E C 19 7 5
PRO
NEJMENŠi
/
C ENA
1 , 50 K~ s
ČTENÁŘE
KOLEDA My jsme malí koledníci, rádi bychom brali po troníčku, po šestáčku, kdybyste nám dali.
Jestli nám nedáte, tož se podíváte: Všechny hrnce vám co v polici máte.
roztřepem ,
,Vakreslil 10sef Lada
Moji milí čtenáři, prosincové číslo mívám vždycky aspOll trochu vánoční. Sami poznáte, že j e tomu tak i letos. Ale prosinec 1975 je zvláštní ještě něčím jiným. Přesně devatenáctého slavim už třicáté narozeniny. To znamená, že maminkám a tatínkům, kterým je teď 35 let, bylo tenkrát, když vyšlo moje první číslo , teprve pět roků . Ale vůbec se necítím stará, vždyť mládnu pořád s vámi. Pro připomínku jubilea mám dnes na obálce právě takový obrázek, j ako byl ten před třiceti lety. Jiří V . Svoboda mi uděl al radost pěkným telegramem . Myslím si, že patří
B ásník
trochu i vám, proto si j ej nechci nechat j en pro sebe:
CH CHLÉU - J edna z nejstarMch potravin j e chléb. V každé zemi chutná trochu jinak. U nás se peče hl av n ě z pšeni čné a žitné mouky. Za války byl pro mnoho lidí j ediným j ídlem. Chléb se ni k,d y nikomu nepřejedl , ani o vánocích .
Přání Mateřídoušce
Abys byla hezká, milá na pohled, aby s tebou dlouho d ě ti těšil svět ! Budeme se o to společně snažit, a naši ma~ líři , spisovatelé a básníci nám při tom jistě pomohou, takjako doposud. PraŽSkým dltem znovu připomínám, že v divadélku Albatros Na Perštýně pořá dám výst av u dětských obráz k ů a různých atrakcí. Po celý prosinec se tam také konají představení a pořad y k mým třicátým narozeninám. Nezapomeňte se přijít podívat, všechno se dočtete na plakátech K lubu Albatros. Aještl nlco : M ezi vánočn ími kolekcemi j~ letos j edna mateřído u škovs k á. Kdo si ji koupí, získá kromě cukroví j eště ozdobnou kometu na vrchol stromku. Může si ji vystřihnout a slepit z obalu kolekce. Upozorněte na ma teřídouškovskou kolekci rodiče. Kdo ji koupí - neprohloupí. Pionýr Karlík vzkazuje, že stu výhercům Velké soutlb o ce'!)' z říjnového čísla rozesla l odměny: O . Heiningerová, M. Procházka H . V eringerová, D . Blašková, 1. Culková: H . K ajzulíková, J . Peťovský, M . Oepelák, M. Milostný, M. Minaříková, B. Stachová L. Vilášková H. Brožová O. Stembe~k, R . Janků, 'Po P azour, Smékal, S, Rozinaj , P. Jo!t, M. Hudáková. Další výherce otisknu příš tě .
P.
Na shledanou v lednovém čísle!
I ILUSTRACE - Až se vás někdo zeptá, j aký dárek chcete mít pod stromečkem, si vzpomenete na knížky. Bez nich by bylo smutno. U nás vycházejí knížky pro d ě ti s mnoha obrázky - ilustracemi. Kolik ilu strátorů už znáte?
ji s t ě
J , , , . J MELI - Pozlacené nebo zeleno ,'el\léky jmelí pat~í ke b.ždým vánocům a bývá zvy~e~ nekom':Je daro;,a t. J1l1 ~k se Jm el~ pouzíva 1 v lékars tví a zJeho bílych bobuli se připrav uj e lep. R oste v korunách listnatých i jehličnatých s tro mů. Obrázky kreslí MiloJ Noll
Píšu prstem po polštáři ILONA BORSKÁ
Když potkáte ve dveřích neposedný první sníh, rok odplynul j ako voda v našem potoce.
Usnout se mi nepodaří. Píšu prstem po polštáři: Rok uplynul jako voda budou vánoce!
Vločky:
První taje v louži, druhá nad tou louží krouží, třetí, pátá ... Louže není, je jen bílé chumelení, které přikrylo tu tmavou vodu v potoce. A doma se cosi chystá: Všude vůní nejmíň tři sta, těs to jako svě tlá kočka poulí hrozinková očka, na skříni je uzard ěl é zimní ovoce.
Vánočn í stromek MIROSLAV FLORIAN
Stromku, pojď už dál, zmrzneš na té pavlači, ať jsi jedle nebo smrček, ať jsi sebemenší skrček, jen pojď dál, jsi král jasanů i akátů, lip ve vonném brokátuze všech stromů země zdej ší budeš večer nejkrásnější, ze'všech, ze všech nejsladší!
JAK NAŠE MARTINA
NADĚLOVALA KRÁLíKŮM Václav étvrtek
Stáli j sme s naší Martinou u okna a dívali j sme se, j ak pan Mráček krmí na dvorku králíky. Zavolal na nás: "Přilepšil j se m jim mrkví. Mají to jako nadílku." Od nás do lesa je to jen přes pole. Martina si hned vz pomně l a na králíky v lese. "Tě m nenad ěluj e nikdo, " řekla. Ajájsem věděl, že teď to začn e. Naše Martina j e ještě malá, každou chvíli se ro zbrečí. Za chvíli už bre čela, že se o lesní králíky nikdo nestará. "A co hajní a myslivci ?" řekl j sem. J enže Martina si usmyslela, že se musíme přesvědčit, jestli králíci v lese taky dos tali nadílku.
Když jsme přiš li k prvním s tro mům, bylo tam všude plno sněhu. "Dál už nejdu," řekl jsem. "Hajní na-' d ělují krá líkům až hloub v lese. A j á zrovna před vánocemi nechci zabloudit." M artina se dala do takového breku, že jsem honem řekl: " Víš co, tak jim n ěco nad ě l sama." "Když já nic nemám," brečela M artina. Naj ednou přes ta la. "Já jim nad ělím mrkev!" Musel jsem pro ni domů. Našel j sem ve sklepě j ednu dost velkou a utíkal - j sem s ní zpátky do lesa. Martina položila mrkev pod smrče k a spokojeně řekla:
"Tak, a mají na d ěleno ." Ale za chvíli začala natahovat znova. "J enže jak se to dovědí ?" " Musíme počkat," řekl jsem. Přikrč ili jsme se za jiný smrče k a če kali jsme. Králíci nešli. Zkusil j sem prstem vítr a schovali jsme se na druhou stranu. Králíci se neobjevili. "Radši půjdeme domů," řekl jsem. Když si M artina něco umane, není s ní rozumn á řeč. Nechtěla se z lesa ani hnout a pořád se jen dívala na
mrkev pod smrčkem. Už mi byla zima, měljsern hlad a bál jsem se, aby se nesetmělo. Řekl jsem: "Víš co, já sem nějaké králíky nadeženu." Martina zrovna nebrečela. Jen kývla. Rozběhl jsem se trochu hloub do lesa, ale pak jsem to vzal zadem přes pole domů. Na dvorku jsem zavolal do Mráčkovic okna: "Pane Mráčku, půj čte mi na chvilku králíka!" Nikdo nebyl doma. Odstrčil jsem závorku u králíkárny, popadl jsem jednoho králíka a utíkal jsem s ním k lesu. Tajně , aby mě Martina nezahlídla, jsem se při plížil za smrček a pošeptal jsem králíkovi: "Vem si mrkvičku!" A přistrčil jsem ho k místu, kam Martina prve položila mrkev. Potom jsem ·vstal, oprášil jsem si kolena od sněhu a řekl jsem: "Tak jsem jednoho přihnal. Může si pochutnat na nadílce." Králík seděl a větřil čumáčkem. Ještě jsem mu řekl : "Tak si ber, ty hloupý. To ti naděli l a naše Martina." J enže žádná mrkev tam nikde nebyla. A Martina se dala do takového breku, až se králík leknutlm překulil na záda.
"Když tys tam byl moc dlouho ... " Ona tu mrkev zatím sněd la. Martinu jsem poslal domů . Už nebrečel a, aby nezabloudila. Králíka jsem vzal pod ruku a šel jsem k Mráč kovům. P~n Mr:'i čck liŽ
hyl
"Co nám neseš?" ře kl. "Králíka," řekl jsem. "To mi tatínek posílá k řekl pan Mráček.
rl o m~ .
vánocům? "
"Ne, to je ten váš," řekl jsem. A všecko jsem mu to pověděl. Pan Mráče k zavřel králíka do králíkárny a řekl: "Za všecko vlastně může vaše uplakaná Martina. Ale ty bys taky zasloužil. Chtěl jsem ti něco dát, ale nedám ti to, protože jsou vánoce." A nedal mi ten pohlavek.
Obrá:r.ky na stránkách 3, 4, 5 nakreslil L eoš KOIIIU
Pohádka o sněhové
vločce
JOSEF BRUKNER
To byla jednou jedna vločka, a padala a padala ... A byla taky černá kočka, která už na ni čekala. Až vločka spadne do kožichu, kočka vyplázne jazýček a bude ji mít naráz v břichu jak zmrzlinový košíček. Však tahle vločka sněhobílá letěla právě nad komín, a to je konec, kočko milá, tvých zmrzlinových laskomin. Roztála zkrátka malá vločka ve žhavém kouři komína, a od těch časů černá kočka celé dny na ni vzpomíná. A celé noci střechy slézá a smejčí všechny komíny a mňouká, když tu nenalézá hčlostnou porci zmrzliny. A celý den až do setmění a celou noc až do rána v kožichu hledá, zda tu není za chloupkem někde schována. Když schvátí se a znaví celá, v klubíčku usne, aby včas, kdyby ji vločka utéct chtěla, mohla ji chytit za ocas. Tak dopadlo to s kočkou černou i s naší bílou, stejně jak s tou angoračkou přenádhernou ... A s vaším mourkem? Právě tak! Obráz ky nakreslila OI.lla Franzová
ZCELA NEZVYKLÉ VÁNOCE (Z Hurvínko va t ajné/to deníku opsal Pavel Grym) S potěšením zjišťuji, že kalendář tiž kvapem pádí k vánocům. Vroucně bych si však přál, aby letos bylo pod stromečkem o něco méně překvapení než minule. To bylo totiž takhle . .. Z rádia se linuly dojemné melodie, od sousedů vonělo cukroví, ale u nás jako vymeteno. Docela zbytečně jsem sekal dobrotu, uklízel a vesele prozpěvoval. Taťulda byl v jednom kuse zachmuřen; a to už byl, pěkně prosím, Štědrý den. Minulo poledne, pomalu už kvačil večer, až už jsem to nemohl vydržet. A tak povídám: "Tatí, měli bychom si trochu pospíšit!" "A na co?" zabručel taťulda. "Na co! Musíme přece připľavit ozdoby a cukroví a dárky ... Aťje vidět, že jsou vánoce!" "Ozdoby nejsou," povídá truchlivým hlasem taťulda. "Nejsou?" "Všechny jsou rozbitý." "Páni. , ." dočista jsem se vyjevil. "A cukroví?" "Cukroví není." "Není?" "Všecko snědený." "To - to teda budou pěkný vánoce!" povídám. "A co dárky?" "To už taťulda zavrtěl hlavou. Abych si prý radši sednul. Že prý by mi měl popřát veselé vánoce._Že však asi pří liš veselé nebudou. Ze prý s něčím najisto počítal, tedy s přísunem ně jakých penízků, že to však nevyšlo a že to tedy letos o vánocích asi bude kapánek slabší. Tedy, co se dárků podotýče, rozhodně.
"Já vím," pravil
taťulda
smutně.
"S~romeče.k pr~zdnej, stůl
necekal,
holej, to jsi
V1ď ...
"Nečekal,
tatí," povídám podle pravdy. "Já to věděl docela určitě. A tak jsem si dovolil, kdybys dovolil, bych si dovolil, s veškerou úctou ... " A položil jsem na stů l pečlivě pře-
vázaný balíček. Taťulda jenom zíral. "Na dědu Mráze nebývá vždy spolehnutí a štědrým příbuzenstvem neoplýváme," pravil jsem. "Tak jsem si dovolil k potěše rodiče svého vybrat směsku oblíbených melodií pro tu rozhrkanou mašinu, kterou s nesmírnou nadsázkou nazýváš gramofonem." Taťulda se kupodivu netvátil příliš nadšeně. I když bývá hudbě obyčejně
nakloněn. A vůbec se neměl k tomu, aby si ty desky vyzkoušel. Naopak, dokonce na m ě zaútočil , kdeže jsem na ty desky vlastně vzal, když doma, pokud ví, nemáme ani korunu. Měl jsem co d ělat, abych své malé tajemství neprozradil. A pak to zača lo! " Konečně," soukal ze sebe taťulda, "konečně, j á ti vlastně taky připravil překvapení. To budeš koukat !" "Překvapení ?" "No," mlaskl taťuld a spokoj eně, "když jsi měl' minulou zim u na lyžích
takovou havárku, tak j sem ti něco abys nemusel pořád sedět doma. To ale budeš překvapenej!" A už se hrnul za skříň do komory. Párkrát to tam bouchlo, ta ťu lda zal áteřil , zatlačil si bouli a už se s náramným rámusem prodíral do pokoje. To se ví! Mé velice neblahé tušení se do puntíku splnilo. Postavil přede mne dvě zahnutá prkénka a vítězo slavně povídá: "Tak, abys věděl , tady máš lyže. Nejsou úplně nový, to teda ne, ale ještě je užiješ až až! To jsi ale překvapenej, co?" A to jsem tedy byl. Lyže! "Tatí," povídám šetrně . "A kde jsi je vzal, když ... když se nám peněz jaksi nedostává ?" Kroutil se, ale nakonec se přiznal, i když velice, velice nerad. "Když to musíš mermomocí vědět," povídá, "dal jsem do bazaru ten starej gramofon, no, a místo n ěho jsem ti tam vybrallyže!" "Ty jsi tam dal gramofon? " zeptal jsem se pro jistotu. Taťu lda kývnul. " Do bazaru? A místo něho j si přinesl lyže?" Taťulda souhlasil. "Tak to je teda náramný," povídám. " T o se ti teda povedlo. To j e dokonce velkolepý ! Protože," povídám, "protože j á jsem zase v bazaru prodal ty pořídil,
Ubrázky na stránkách 7 až 9 nakreslil Vojtlch Cinybulk
přebývající hole k lyžím, abych měl na desky pro tebe! Chachá!" "Šmankote!" chytil se ťatulda za hlavu, když mu to kone.čně došlo. "Takže . . ." " ... Takže," povídám, "jsme předtím měli hole bez lyží a gramofon bez desek, a teď zas pro změnu máme desky bez gramofonu a lyže bez holí, chápeš?" Pochopil to. Zdrceně padnul do křes la a šeptal jako zvadlá lilie: "To se teda vydovádíme ... " "Ale netruď se, tatí," konejšil jsem ho. "To přece vůbec nevadí! Hlavně, že si rozumíme, no ne? A má to dokonce i jednu výhodu!"
STOL Josif Brukner
dlouho čte si které šumí lesy. A ' dyž pak o nich všechno ví, ze dřeva stůl nám postaví.
Ve
dřevě truhlář
příběhy,
Když k tomu stolu sedneme si, tu začnou kdesi vonět vřesy, a kdo na ten stůl zaťuká, tomu kukačka zakuká. U toho stolu k šálku kávy bude nám cvrček fidlat z trávy, u toho stolu k snídani budou nám zpívat skřivani. Budem tu všichni sedět spolu, a za tím součkem toho stolu pozítří, zítra jako dnes bude se na nás dívat les.
"Jakou?" podivil se taťulda. "Že na tyhle ty vánoce do smrti smrťoucí nezapomeneme!" Teda, co se dárků a cukroví podotýče, bylo to tenkrát opravdu kapánek slabší. A přece to byly naše nejhezčí vánoce ...
Vánoce na staré Šumavě
Chutnala hy vám takováhle
štědrá večeře?
Hrachová polévka, potom "kuba" s muzikou. Kuba byly vařen é kroupy, promíchané sušenými houbami, hodně omaš těn é a v troub ě upeče né. Kuba se zajídal muzikou, to j est u vaře nými sušenými švestkami a hruškami. Potom hospo d yně dala každému koledu: vá nočku a trochu jablek ze sadu a oříš ků ze strán ě . Strom eče k tenkrát n cz n ~li . Staré zvyky mnohdy vycházely ze životních zkušeností. Šumava má tvrdé podnebí, proto se doporučovalo na Stědrý den: Umyj se v potoce v proudící vodě nebo ve stud ánce v lukách, budeš celý rok čer stvý jako ryba ! - Těm úplně malým d ětem maminka pot řel a tvářičky as poň jinovatkou ze stromů . V sadu se ovazovalY stromy slaa říkalo se:
měnými povříslY
Hruštičky, šves ti čky, jablíčk a,
obouvejte se, bude mráz, mráz; Ilebudete-li se obouvati, !,osekáme vás .
Obráz/ry
naklťJlil
František Skála
Když se na Štědrý den smrklo, chodíval v pošumavských obcích od domu k domu troubit pastýř. Chlapci si k jeho troubení vymýšleli rozpustilé ří kačky.
Pastýř
troubí na podloubí, vstávejte, vy Anky dlouhý, a vy krátký ještě spěte, však dlouho spát nebudete! Marjáno ospalá, do stáda
vyháněj
kravičky, ovčičky, jehňátka, telátka,
bÚÚú ...
Koledování byl nejen pěkný zvyk, ale v chudých rodinách i příležitost, jak si trochu osladit vánoční svátky. Vždyť v mnoha chalupách bylo každodenní pochoutkou jen kyselo a jablíčka motykou střílená ...
Koleda, koleda, hurce, dejte po měchurce! Jestli vy mně ji nedáte, tak se na mne podíváte: všechny hrnce vám rozbiju, které vy tu máte!
HÁDANKY VĚRY PROVAZNíKOVÉ
Zlatý jelen vyskakuje, sto jazyků ukazuje. Dáš mu dříví - vesele tancuje, dáš mu vodu - parohy shazuje.
Tisíc jehel- žádné šití, jednou za rok dětem svítí.
Tančí
panna na talíři penízkama jenom hýří. Svítilnička bez stojánkukolem spousta svatojánků.
Obrá;Jcy nakreslil Miloslav Jágr
Budu vam o sobě
vyprávět
.. .
První knížka: Někteří lidé bývají smutní. Nejspíš proto, že jsou sami, že na světě nikoho nemají. Ale na sv ě t ě jsou také děti, které by rády za smutným člověkem zašly, pohrály si s ním. Jenomže nevědí, kde je. Proto se musí objevit nějaký prostředník, aby je seznámil. Nějaký záhadný host, podivné stvoření, které hodným pomáh á, několik lidí pozlobí a vás rozesměje . Obrázky namaloval Marcel Stecker. Druhá knížka : Všechny maminky někdy potře bují pomoc a chtěly by mít hodnou tetu , která by jim pomáhala bavit děti. Vyprávěla by jim pohádky a odpovídala na všetečnéotázky . Třeba proč se říká podbělu podběl, když je žlutý. V mém příběhu se zničehonic taková teta objeví. Jmenuje se Alžběta, je veselá i moudrá, skoro jako děd Vševěd. A co hlavně - má pochopení pro malého kluka i psa. Obrázky jsou od Jaroslava Maláka.
Třetí
knížka: Samá proč si nevymýšlejí jenom děti, ale také spisovatelé. Proto píší pohádky, Proč má zajíc dlouhé uši, Pro č střízlík zpívá uprostřed zimy, Proč si chroust počítá než vzlétne. Výběr z mnoha pohád kových proč a proto vychází u nás v překladu z něm činy s obrázky Jiřího Běhounka.
HANA VRBOVA ALŽBĚTA/ MŮJ KLUK A PES PAC
~ALBATROS Proč
majl sytci vefkr oéi
JOSEF GUGGEN MOS ALBATROS
Ltvrtá knížka: Můj příběh byl napsán dávno. Vypráví o chlapci Davidu Damiánovi, který se narodil v malém prastarém městečku, byl vychován strýcem a stýkal se hlavně s dospělými. Jeden z nich byl ne ~ obyčejný člověk, možná čaroděj. Jednou se za ním David vypravil do jeho. strašidelného domu , a tam začínají všechna jeho dobrod cužství. lIustraee jsou od Cyrila Boudy.
".
TEN S E
~
Z
»
KA M ,-
O ;:A:J< -,
< Vl
7'
O .ll~
OČI MA
-. . .. ....... .. .
~
..
... ...
.. .. .. .. .
..
HŘiČKY S PiSMENKY Takový pejsek se nalumpačí. Ten náš si běží mezi písmenky pro kost a přitom dělá pře mety jako akrobat v cirkusu . Vy si s ním můžete zaskákat očima po papíře . I ty skáčou při čtení z písmenka na písmenko. z řádky na řádku. dělají přemet ze stránky na stránku. Když to uděláte správně. do-
stanete básničku o pejskovi. Až básničku vyluštíte. napište její text na «Qr
Obrázky na stránkách 15 a 27 nakreslil Gabriel Filcík
I
Navrhla a nakreslila Kornelie Němečková
HANČIN ZÁPISNíK
PRO HOLKY A PRO KLUKY
' Q ~áměty
a návody
Rady , nápady,
vičky,
které každý rok vyrůstají na kmeni ve stejné výšce). K tomu při počítejte ještě tři roky, kdy byl stromeček ve školce a žádné přesleny neměl. Stáří stromku vám prozradí i letokruhy na řezné ploše kmenu. Každý proužek světlého a tmavšího dřeva, to je jeden rok. A pak už víte, jak dlouho čekal stromek v lese, než se dostal k vám.
Prosinec je v kalendáři dvanáctý měsíc. Hlásí se • • opravdová zima s první jinovatkou. Zkuste vzít ji- Ozdoby. a vystřihovánky novatku do prstů. Změní se, stejně jako led, v kapičky O vánocích nemusíte zdobit vody. Jenomže tahle zmrzlá voda jen stromek, ale třeba celou obaluje každé stéblo tak jemným pomístnost. Na okna nebo na vlakem, že to sníh nebo led nikdy n elampu zavěste řetěz z rydokáže. To proto, že jinovatka nebiček. Zbude-li vám vápadá shůrý jako déšť, ale sráží sc noční balicí papír, vystřih přímo ze vzduchu, kde je spousta n ěte z něho dvojice rybek podle vodní páry. Když se ochladí, přeby vzoru na straně 16. Tělíčka slepte tečná voda, která byla zatím docela k sobě, ale předtím vložte mezi ně nit. průhledná, se srazí do kapiček. Když Nakonec ohněte ploutve a ocásky zůstanou kapičky rozptýleny ve směrem ven. - Stojánek na svíčku vzduchu, je to mlha. Když se usadí a zvonek jsou dárky pro vás. Zelené na rostlinách, je to rosa, a když na polokruhy na straně 16 podlepte povrchu zmrznou, je to jinovatka. čtvrtkou, a potom vystřihněte po obFouká-Ii vítr, usazuje se jinovatka na vodu. Prostřihněte i všechny "vět návětrné straně, sníh se naopak usavičky" (šipky v zeleném políčku) zuje v závětří. Podívejte se pozorně a slepte na naznačeném místě. Do na sníh i na jinovatku a uvidíte, že otvoru stojánku vložte vánoční svíčku, není zmrzlá voda jako zmrzlá voda. do kornoutku zvonku korálek na niti. -Všimněte si letos vánočního stromku. Udělejte několik zvonků a stojánků Rozpoznáte smrček od jedličky a od navíc a obdarujte své přátele. A ještě borovice? Prohlédněte si dobře jejich něco. Možná, že blízko vás žije někdo kůru i jehličí. Vánoční stromky jsou opuštěný. Nezapomeňte mu popřát mladé, a bývají to stromky přebyteč hezké vánoce. né. Lesníci je odstraňují proto, aby ostatní mohly lépe růst. Kdyby zů staly všechny v mlází, ani jeden by nevyrostl v krásný velký strom - zahynuly by na nedostatek světla, živin a vody. Chtěli byste vědět, kolik je vašemu stromečku let? Spočítejte si nejdřív přesleny větví (jsou to vět-
~
Obrázky na stránkách 17 a 18 nakreslila Eva
Průšková
Zahraj te si
druhém vedoucí oddílu, nebo Sl Je poznamenejte do notýsku a potom • Někdy se objeví na stropě navzájem porovnávejte. Pro tuto hru se ~ ;kvrna od prosáklé vody. hodí i jiné skvrny. Na arch papíru -"I'ež se jí zbavíte, využijte ji ukápněte něko lik kapek inkoustu nebo alespoň k něčemu dobrému. barevné tuše, papír přeložte . Můžete se předhánět v ná1'1 a kaňky rozmažte. Vznik.' 110U zajímavé obrazy plné padech, čemu se ta skvrna pcjvíce podobá, co vám připomíná. " pohádkových bytostí a zvířat . Pokuste se vymyslet si Pocvičte si představivost. Jste-li v klubovně, řekněte své nápady jeden po k nim příběh.
~
l
Já také rád kreslím a píšu
000
Ale neobkresluju , n e opisu j u a n e chlubím se
. ~(fl k r esli la
Eua Hej dov á z TO llChllV ic, Ble t
Hezké obrázky a básničky v poslední době do redakce poslali: Vlasta Dobrovolná z Třebíče, 9 let; Vlaďka Šteklová z Kladna, 6 let; Věra Vašková z Hradce Králové; Jitka Blusková z Gottwaldova, 8 let; Hana Linhartová z Leštiny, 10 let; Jan Látal z Brodku; Veronika Čekanová z Chvaletic, 4 roky; Jana Bílková z Jihlavy, 8let; děti z MŠ z Nižboru.
OBRÁZKY Z DĚJIN ČESKÝCH
Jednou se sešla u JanaWelzla společnost polárníků . Radili se. co podniknou na jaře . V té době kde kdo propadl touze po zlatě . Lidé spěchali na Aljašku a do Kanady rýžovat zlato.
Welzl s přáteli se rozhodli . že to také zkusí. Jakmile polevily kruté mrazy. vydali se na cestu . Na jaře byli již na místě. Zbudovali sruby a rozdělili si zlatonosná pole.
Jan Welzl se dal do práce. Urputně se dobýval pod zem ztuhlou mrazem. Nemohl se dočkat . zlata. Pracoval celé dny a spřádal plány. co udělá se získaným bohatstvím .
Pro práci zapomínal i na hrozící nebezpečí. Jednou ráno spěchal do svého dolu. Vtom za sebou uslyšel plíživý zvuk. Otočil se a strnul. Před ním stál obrovský vlk.
OBJEVŮ
A VYNÁLEZŮ
Welzl sl s hrůzou uvědomil. že nemá pušku . Byl již blízko dolu. a tak začal opatrně couvat. Vlk neútočil. ale blížil se. Ještě pár kroků a Welzl se skokem ocitl u těžního lana.
Hodiny ubíhaly. Vlk byl trpělivý a Welzl se t řásl zimou a bolestí. Až dostal nápad. Vlk se lekl rány a utekl. Welzla popadl vztek. Vylezl z dolu. běžel domů a pustil za vlkem psy.
Psi vlka brzy dostihli a roztrhali ho na kusy. Jan Welzl se pak řadu dn í zotavoval ze svých a také z touhy po zlatě . Dobývání zlata brzy nechal a nikdy víc se k němu nevrátil.
zranění
Pokračování přlště
plSE PAVEL CERNÝ. KRESLI JII\.I KALOUSEK
ČTVRTÁ POHÁDKA o stříbrných kůzlatech z. K. SLABÝ Vlci se tvářili kysele, octově až citróasi třináct minut. Konečně prohodil vlk Ořivoj jakoby nic: "Otakare, kde máme ten slovnik naučný, díl osmdesátý pátý, Kokrhel- Kůže? Zbyl nám tu přece po j ednom vědáto rovi, který sbíral ve Vlčí rokli zkameněliny." "Ten byl dobrý," udělal si vlk Otakar. "Kdo? Slovník?" chtělo vědět kůzle. "Ale ne, ten vědátor," odsekl vlk Otakar. "A slovník jsme spálili, když jsme si v zimě opékali skopce, toho, jak před námi utíkal do vršku." "Snad do kopce," opravil ho vlk Oři voj. "Ale ne, do vršku, vím to docela přesně," řekl vlk Otakar. "Myslel, že se spasí útěkem, PCH!" "Jakého dokopce?" pohoršil se vlk Oskar. "Žádného dokopce jsme nikdy neulovili. Ačkoliv takový dokopec, ten musí mít masíčko jedna báseň!" nově
Obrázky kresli Olgo Čechová
Vlci se odmlčeli. Pak jeden z nich táhle zavyl a druzí dva se k němu při dali: "Kdo na vlka mrká, že si vodu srká, kdopak do něj strká, že si přitom frká? Nemrkej, nestrkej, vlk je potom divokej !" "Hlele, hlele," řekl vlk Oskar, jako by si teprve nyni kůzlete pořádně všiml, "stejně je kost a kůže, soudím, že bychom si na něm moc nepochutnali. Ať nám rad ěji posluhuje." "Ať nám zatím slouží, a přitom si je patřič ně vykrmíme kapradím, přesličkou a plavuni," souhlasil vlk Ořivoj. "Potom uhlídáme, co bude dál. Třeba se jenom nalakovalo stříbřenkou, aby nás zmátlo. Až bude pršet, vystrčíme je na liják a hned uvidíme, na čem jsme." "Ovšem," přidal se k nim honem vlk Otakar. "CO MŮŽEŠ UDĚ LATI DNES, NEODKLÁDEJ NA ZíTŘEK. Proto se DNESKA do-
hodneme, j ak se to s kůzletem a s naším stanoviskem k němu bude vyvíj et dál. .. " Dál sé náš příběh vyvíjel tak, že vlkodrak H ajdarabád se prospal do tmavorůžova a dostal zbrusu nový hlad. A protože HLAD JE NEJLEPší KUCHAŘ, vydal se na obhlídku, kde by našel něco na zub. Supěl a dusal lesem, porážel nezletilé stromky, lámal větve, šlapal po maliní a ostružinÍ. Kam vkročil, tam sedm let tráva nerostla, houbička se neobjevila (ani špička), lesní jahoda nevykvetla. A ještě si přitom pobrukoval: "Tlama vlčí ráda vrčí, tlama dračí zase radši hrozně ryčÍ. Nejsem vlk a nejsem drak. Jsem přestrašný vlkodrak. A můj hlas, mocný bas, zaznívá z celého těl a od hlavy až po ocas. Od rána až do večera vrčoryčím u jezera. Od rána až do noci ryčovrčím. K půl noci chrápu jako deset chlapů. Koho lapnu, koho chňapnu, tomu není pomoci ."
Čert tomu chtěl, že dospěl přímo na mýtinu před stříbrný zámek. Zámek se blyštěl v ranním vykoupaném slunci, stříbrné deště házely prasátka, dvě stříbrná kůzlata skákala přes švihadlo. Vlkodrak Hajdarabád se nezajímal o stříbrný zámek ani o prasátka stříbrných dešťů, n eboť to nebyly chody, které by rád viděl na jídelním lístku; velice ho však zaujala stříbrná kůzlata. "Taková mlaďoučká kůzl a ta," mručel si pod vlkodračí vousy, "jsou asi křehoučká, až to dál nejde. To je jiný kare než natvrdlý černo kněžník, jehož čepice měještě teďkonc píchá do žaludku ." A zařval. Zařval tak mocně, že to zadunělo jako rána z děla. "Tady někdo střílí," hádalo kůzle Marta. Kůzle Marie se otočilo k lesu: "Tady nikdo nestřílí, tady huláká j eden odporný, ošklivý, olysalý, obludný vlkodrak." "Co nadáváš?" osopil se na kůzle Marii Hajdarabád. "Náhodou! Já jsem ten nejkrásnější a nejztepilej ší vlkodrak, jaký kdy žil na tomto vlkodračím světě! A iestli m~ ni'hlo ná-
hod ou jiný názor, tak ho spolknu a vteřinách ani nemluvě, budu vás objako ... jako . .. " "Jako malinu," po- léhat, vyhladovím a vyžízním vás, ještě na kolenou mě budete prosit, mohlo mu úslužně kůzle Marta. "Brrr," otřásl se Hajdarabád. "Ne- abych vás laskavě spolknu!!" mám maliny rád, vždycky mě po nich "Přebírám velení v obléhaném zámpálí žáha. Taková malina mě přímo ku," řeklo kůzle Marie. "Vojska, žahá v hi-dle. Spolknu ho jako ... Však pozor!" Kůzle Marta se postavilo do vy sama poznáte, kůzlátka libová, pozoru. jako co vás slupnu. Až teďka zařvu po"Mám nápad, jak se tomu potvorovi druhé, budete jako oukropečkové po dostat na kobylku," řeklo kůzle Matalíři oukropu - a v té chvíli vás rie a něco dlouze, předlouze kůzleti zchlamstnu, že nestačíte ani nožkama Martě špitalo. Kůzle Marta napjat ě zatřepat !" poslouchalo, a pak se obě kůzlata To se ví, ků zlata na druhé zařvání nedlouze hihňala. čekala , stříbrným vzduchem se mihla stříbrná kORýtka, kůzlata vběhla do VIko drak byl starý ospalec. Než bys nádvoří a TŘESK! - zavřela za sebou napočítal do sta, Hajdarabád už zase chrápal, jako když ho do mechu hodí. bránu a uzamkla ji na deset západů. Vidina kůzlečího se před vlkodrako- Chrápal a z jeho pootevřené tlamy se vými zraky rozplývala jako ranní pomalu linula tma. mlha. Ale vlkodrak si dupnul, až se "To se nám výborně hodí," řeklo kůz skla v zámeckých oknech zatřásla: le Marie, "jen houšť a větší dávky. "J en se bláhově nedomnívejte, že jste VYČKÁME VEČERA, ABYCHOM mi unikla! Když si Hajdarabád něco NEBREČELA. Až se načisto šedavě zamane, tak to taky dostane. Počkám smrkne .. ." " ... Hajdarabáda něco si tady třeba třiatřicet roků, třiatřicet trkne," doplnilo kůzle Marta a nezdní a třiatřicet hodin, o minutách bedně si povyskočilo tři sáhy nad zem.
NEHÁDEJTE Nazdar děti, ani v prosincovém čísle jsem nezapomněl na úkoly pro vás. Zde jsou: ÚKOL 1
PŘEMÝŠLEJTE JIS
K RA
•
J ak vím z vašich dopisů, je mnoho z vás v oddílech jisker. A nejen jiskry, ale všechny děti by se měly řídit zákony, které jiskry mají. Jak zní první z nich, dozvíte se z křížovky. Ú KO L 2
•
Každý z vás se jistě těší na vánoční stromek. Na obrázku vidíte tři stromky. Poznáte, které druhy lesních s tromk ů to jsou ? ÚKOL3
Pozorně
ol
6
l! i 4
·~: ·:. f \:o
si prohlížejte obrázek j ednu minutu. Pak ho zakryjte dlaní a snaž te se vyjmenovat co nejvíc předmětů, které jste si z obrázku zapamatovali. Vyjmenujete-Ii jich alespoň sedm, máte dobrý postřeh.
""
0 ..
I
tio.-
",
SJJTávné odpovědi z minulého čísla: M urzilka; na opracování d řeva se neužívá iednická lžíce a kleště . Úkoly č. 1 a 2 j sou soutěžní. Odpovědi tekám do konce roku na adrese: Pionjr Karlík, redakce MateřídouJky'; Donská 17, 101 00 Praha 10-VrJovice. Obrázky kresli Miroslav Barták
Autobus Andula
!iří
Daril!
Na továrním dvoře stál za kůlno u vystoupili dva a starší řekl : "Tahle autobus. Dříve bydlel ve z děné ga- a rcha by snad měla jít už do šrotu." ráži, kde byla i teplá voda na mytí. "Soudruhu řediteli," povídal druhý, Ale teď? Barva na něm vybledl a, blat- "zmiňovali se naši sportovci z dílen, níky měly boule a j eden byl na- že by si ho vzali do péče. Chtěli by v něm vozit děti na hory." prasklý. Jezdil s ním jen občas d ě d a Pará ček. , Ředitel kývl a lyžaři s turisty se dali Popleskal kapotu a řekl : "Žádné do práce. spěchy, Andulko, už jsme toho oba A tak jednou, když nad pocukrova nýv životě naběhali h a b ad ěj a dech ná m mi kopci zářilo sluníčko, vyjela Anneslouží j a ko za mlada. Ale doj ede- dula za smíchu a piš tění veselých d ě tí m e," k horá m na obzoru. Jednou vedle Andulky zastavilo Naj ednou se zezadu ozvalo pronikavé zbrusu nové e mb éč ko. Z lesklé novoty tÚÚú ... , což v ř'eči aut znamená: "Uhni mi z cesty, jedu jako blesk!" Andulu předjelo to na blýskané embéčko a frklo výfukem: "Tak co, archo, jedeš do šrotu ?" "U tebe nejsem žádná archa, ale Andula," řekl autobus a odkašlal si, protože právě stoupal do kopečka . "A vúbec . nejedu do šrotu, ale vezu d ě ti do hor." Embéčko už neslyšelo, protože bylo daleko, a Andula na vršku zabručela: "A rad ěji si zhasni s mě rovku, větro plaško. "
Na horách bylo veselo. K aždý uliční autobus a lou čily se: "Ať žije Andula, koval jak uměl a oči svítily jako celé ať žije Andula .. ." hejno s luníček. Emb éčko j eš tě vykouklo z garáže Když se dost vydováděli, hurá domů. a tiše skříplo: "Ty, Andulko, nezlobíš Ale co to? Pod táhlým stoupáním stojí se na mě?" Andula přimhouřila obnaše embéčko nějak tiché a nevýboj- rysová světla a broukla: "Co bych. Vy né. Andula zastavila a soudruh ředitel prckové vždycky něco z nerozumu povídal : "Nemáte lano, Paráčku ? plácnete a pak vás to mrzÍ. Podruhé si dávej lepší pozor na jazyk. Máš zaMotor má n ějaké brouky." potřebí se pak stydět?" Pak Andula zatočila na dvůr i s em- Zatím starý Paráček zamkl dveře béčke m na l aně . a řekl na rozloučenou : "A teďjdi spát, D ě ti sebraly chlebníky, popleskaly m áme té túry jis tě oba dost."
.\ta první pohled by se zdálo, žeje na obou obrázcích všechno obráceně - na červeno u všichni přecházejí a na zelenou zase stojí na chodníku. áš úkol je však o moc těžší.
Napište nám na korespondenční lístek, kdo se chová chybně a proč, jestliže oba obrázky ukazují právě tu chvíli, kdy se změnila barva na semaforu.
BUĎ FIT
s Mateřídouškou Nejprve opakujeme pro ty, kteří si našeho sloupku povšimli až v tomto čísl e : Kdo se chce zú častnit tělovýchovn é hry Mateří doušky a vyzkoušet svou zdatnost a obratnost, musí si obstarat notýsek (sešitek) a na obal napsat " Fit s Mateřídouškou" . Do sešitku si zaznamená data svých cvičení a dosažené výkony. Ze sešitku by se měla stát vlastně taková m alá kronika. Kdo rád m a luj e, vyzdobí si notes kresbičkami, a kdo rád píše, mů že si do n ěj zazna men at třeb a veselé příhody, které se jemu n eb" kamarádům při tréninku sta ly . . Sešite k pe člivě opatrujte, aby n e m ěl oslí uši. A,i v kvě tnu vyzve Mateřídouška ú čas tníh tělovýchovné hry, a by své malé kronib poslali do redakce. A ti, kteří j e budou mll nejh ezčí, je dostanou zpátky s odměnou n" památku. Tak buďte fit , j eště j e čas začít.
Zkouška 4.J ak máte obratné nohy? Zkuste zvednout prsty n a noze kapesník. Střídejte nohy. Potom zvedejte těžší p řed měty (malý svazek klíčů apod .) . Udržíte šáteček v prstech, než napočítáte do p ě ti ? Do deseti? Dokážete j ej ještě vyhodit do výšky? Nakonec se pokuste zvedat ·dva lehké předměty oběma noha m a současně. Cvičte doma nejlépe na koberci. V lednu otiskneme další zkoušku:
TENHLE PĚK.\'Ý OBRÁZEK ml poslala osmiletá čtenářka Milenka Voženílková z Pardubic pro chilské d ěti. Výstavku v Praze udělám i z obrázků Evi čky Prchlíkové ze Mšena, Renatky Lechnerové z Kroměříže, d ě tí z II. A I. ZDŠ v Hořovicí ch a z II. třídy ZDŠ v Holešově-Všetuly, sourozenců Jarky a Dany Chromových z Častohostic a jisker z III. B I. ZDŠ v Chomutově I, Gottwaldovo náměstí. - DĚKUJI I VŠEM OSSTATNíM ZA PĚKNÉ OBRÁZKY S pŘÁNíM ŠTĚSTí A MíRU PRO CHILSKÉ DĚTI. Všechna jména nemohu otisknout, protože obrázky došly pozd ěji, když už se tohle číslo Mateřídoušky tisklo. Ale na výstavku přijdou i později došlé kresby.
Vaše
Mateřídouš ka
Představujeme
i/ustrátoJ}
Když se řekne "prkýnka", každý uhádne, že jsou to lyže. Ale zdalipak víte, co jsou to "šlajfky na kličku?" "V naší dětské řeči to · jednoznačně znamenalo brusle. Já jsem z Brna. A protože prosinec byl kdysi skutečný začátek zimy s mrazem a sněhem, byl také začátkem .zimního sportování. Bruslit jsme chodili na "Plivátko". To byly tenisové kurty, které polili vodou a po celou zimu na nich bylo kluziště. Byla jsem tam denně a k večeru si přišel zabruslit dokonce tatínek a maminka. Však jsem si je jako sedmiletá nakreslila - celou naši rodinu, i s bratrem Ivanem. Nevím proč, ale tatínek byl nejmenší. Snad proto, že bruslil tak rychle, až se mi zdálo, jako bych jej viděla pořád jen z dálky!
Mateřídoušky
Kraví Hora zas byla moje první sjezdovka. I tady jsme lyžovali rodinně. A kdybyste nás viděli, jistě byste se velice nasmáli! Tatínek vystrojený v alpském oblečení a s jednou dlouhou holí až nad hlavou, maminka v podivných",~áeh ; já s- bratrem v kalhotách; ale od bot po kolena utažených v ovinovačkách, na hlavě obrovské pletené čepice s bambulí. Ačkoliv je to skoro rovinka, byla jsem častěji na zemi, než jsem skutečně jezdila. A pak ty nešťastné ovinovačky! Stále a stále nám padaly. A přece na to všechno ráda vzpomínám. Bylo to moje dětství a bylo to krásné. Vaše malířka Dagmar Berková
PRÁCE ODMĚNĚNÁ
Karlíkovy vánoce Na Štědrý den si Karlík vzal sáňky, že se půjde trochu povozit. Ba bička mu dovolila. Svezl se asi dvakrát a pak si vzal z kůlny pilku, provaz a honem ujížděl do lesa, kde už měl vyhlédnutý malý smrček. Padal sníh a pořádně mrzlo, proto spěchal, aby se zahřál. Když dojel na místo, dal se do práce. Vzal pilku a řezal. Šlo to pomalu. Konečně tD zapraskalo a smrček ležel. "Trochu si odpočinu," řekl Karlík. Sedl si na sáně a usnul. Doma ho zatím babička sháněla. Když se vrátil tatínek z lesa, zavolal Azora a šli hledat Karlíka. Však bylo vidět místy ještě stopy sáněk ve sněhu. Azor zavedl tatínka brzy až ke Karlíkovi, který spal na saních vedle uříznutého smrčku. Tatínek se trochu polekal, ale rychle třel Karlíkovi tváře sněhem, a když ho vzbudil, zabalil ho do při krývky a uháněli domů, kde na ně babička netrpělivě čekala . Karlík také pověděl, proč šel do lesa pro stromek. Nevěděl, že v pokoji už stojí krásný vyzdobený vánoční strom. Po večeři Karlík přinesl své dárečky pro babičku a tatínka. Babička rozbalila svůj balíček a překvapeně si prohlí-
V SOUTĚŽi PO SSM
žcla obsah: držela v ruce kravatu a cigarety. Také tatínek byl udivený, když vybalil dámské punčochy a šátek na hlavu. Karlík ve spěchu dárečky popletl, babiččin dal tatínkovi a tatínkův babičce, Hlavně, že to dobře dopadlo. Dárečky si vyměnili a stromeček byl. Ten uříznutý smrček druhý den ustrojili pro ptáčky a zvířátka a postavili před zahrádku, ať se i ptáčci a zvířátka těší z vánočního stromku. Robin Malina Z Cervené Vody, II lel
A nakonec ještě malá pohádka
MEDVĚD A KOMÁR Potkal medvěd komára a zeptal se ho: Komár odpověděl bez rozmýšlení: "Poraď mi, komáre, čí krev je nej- "Nejsladší krev je člověčí." _sladší? Jistě to víš, ~edáš přece na všechno žiýé a ochutnáváš sosákem Medvěd zabručel pbÚkování a hned krev." se vydal za člověčí krví. Obrázky na stránkách 26, 30 a 31 nakreslil Jindra Cech
Potkal kluka - školáka. Vesele poskakoval a kopal do kamenů. "Stůj a pověz: že ty j si člověk?" zavolal huňáč. "Teprve budu, zatím jsem jen znamení na člověka!" vesele řekl chlapec a pokračoval v cestě . "Jen si běž," mávl za ním tlapou medvěd, "z toho nic nemám, co teprve bude." Za chvíli potkal shrbeného stařečka. "Stůj a,.pověz : že ty j si člověk?" " J á?" usmál se trpce stařec, "byl jsem, byl jsem člověk, pravda. Ale už je ze mne jen u zlíček kostí a kůže ... " A šoural se dál. "Z toho nic nemám, co už bylo a není, " mávl i za staříkem medvě d mohutnou tlapou. "Nehledám u zlíček, hledám člověka . " Tu proti' němu vyrazil husar na koni. Medvěd mu zastoupil cestu: "Stůj a pověz: že ty jsi člověk?" "Člověk s hlavou!" křikl husar bujaře a pobídl koně ostruhami. Ale huňáč neustoupil. Konečně má na d03ah nejsladší krev! Zdvihl tlapu, aby jezdce svalil s koně. Ale husar byl rychlejší. Vytrhl z pochvy šavli a ostře sekl m edvěda do tlapy. Zabolelo to jako pálivý oheň . Huňáč zasku čel bolestí a ukázal voj ákovi paty. Ten nelenil, strhl z plecí pušku a prásk! - vypálil za uprchlíkem. Uslyšel j en další zavytí. Uprchlík zmizel v křovinách.
Za čas se medvěd a komár zase setkali. "J akpak sis pochutnal na člověčí krvi?" vyzvídal komár. "Ani mi o tom člověku nemluv," zabru čel medvěd mrzutě. "Věřím ti, že
Je mě
na ni nelákej."
"Pročpak?"
zatvářil se nechápavě komár, který už dávno věd ělo huňá čově příhodě s husarem. "PrOč, proč! Protože už bych se nikdy n echtěl s člověkem potkat! Představ si, vyplázl na mne jazyk a měl ho tak ostrý, že mě rozřízl tlapu až ke kosti. A když jsem utíkal, ještě za mnou plivnul a trefil mě do boku, že j sem b?lesy di,v neumřel. Ještě teď mě tam Plcha ....
Slovenskou lidovou pohádku vyprávěl Eduard Vavruška
MATEŘfoOUŠKA. literárn ! a obrázkový měslčnfk pro ne jmenšf čtenáře, nositel vyznamenáni Za vynikajicf práci. Vydává teská ústřednf rada PO SSM v Mladé frontě. Vedoucl redaktor Eduard Vavruška, redaktoři Dagmar Lhotová a J i ří terný. Grafická úprava Jan žbánek. - Redakční rada: Zdeněk Adla. zasl. um ěl ec Václav ttvrtek, akad. m a lířka Gabriela Dubská. zasl. umělec Miroslav Florian, Inka Texlová, dr. Karel Tupý. - Adresa redakce : Donská 17,10100 Praha 10-Vršovice. Te lefon 730031. Tiskne Po lygrafia, n. p., Svobodova 1, Praha 2. Informace o předplatn é m podá a objednávky přijímá každá pošta a poštovnf doručovatel. Objednávky do zahraničí vyřiz.uje PNS, ústředí expedice tisku, odd. vývozu tisku, . Jindřišská 14, 12505 Praha 1. - Neobjednané příspěvky redakce nevracf. Zadáno k výrobě 22.10., vyšlo 5.12.1975. Registračni čís lo RS-392. © Mladá fronta 1975 .
