Kniha II - Boží lid Stať III – Vnitřní uspořádání místních církví 460 - 572 Hlava 1 - Diecézní sněm V historii se diecézních sněmech řešil okruh problematiky, např. též volba biskupů, vytváření strategií v boji proti schizmatu a herezím, proti nevhodnému chování duchovních původně se tyto sněmy scházely každý rok – důvod: vyhlašovala se zde legislativa, kontinuita reforem, náprava zlořádů CIC 1917 – jedenkrát za 10 let – zřídkakdy dodržováno charakteristiky: - konzultační – rozhoduje biskup, jediný, kdo má zákonodárnou moc, (není srovnatelné např. s moderními parlamenty, kde se o přijetí zákona hlasuje) - je zdůrazněn pastorační charakter na rozdíl od CIC 1917, který kladl důraz na právní stránku, i přes tento pastorační charakter by se závěry měly vtělit do právních norem - závěry synodu jsou rozhodnutí podepsána DB a zasílána příslušné biskupské konferenci z důvodu koordinace partikulárního práva CCEO - Kánon 235 – 242 Eparchiální sněm pomáhá eparchiálnímu biskupovi ve věcech týkajících se zvláštních potřeb nebo prospěchu eparchie. x CIC – povinná účast jáhnů kán. 460 Diecézní sněm je shromáždění vybraných kněží a jiných křesťanů z místní církve – poskytují pomoc biskupovi. Latinský výraz coetus – větší důraz že se jedná o setkání ve společenství (shromáždění) – část společenství celé církve, účastní se i laici. CIC/1917 dovoloval účast jen duchovním. cíle: budování Těla Kristova podporovat růst církve poznávat duchovní potřeby vyjadřovat své mínění názory – představeným důvody konání - příprava a vyhlášení partikulární legislativy - plánování diecézních strategií, budování vizí, diecézní strategie – spíše bez legislativy kán. 461 – koná se v místní církvi po uvážení biskupa a po projednání v kněžské radě - jak často podle úvahy biskupa – původní návrh 10 let s možností prodloužení o dalších deset let, závisí tedy na uvážení biskupa, záleží na tom, jak vyhodnotí potřebu svolání sněmu, nemá žádné omezení – mohl by třeba konzultovat s diecézní pastorační radou (kán. 511), případně s dalšími poradními sbory kán. 462 – svolává pouze diecézní biskup, ne ten kdo řídí prozatímně předsedá diecézní biskup, může pověřit pro jednotlivé schůze generálního nebo biskupské vikáře kán. 463 – povinná účast na sněmu: kategorie jsou dány: - úřadem, který osoby vykonávají – podle důležitosti – na prvním místě koadjutor, biskupové, GV, BV a soudní vikář, kanovníci, členové kněžské rady, rektor semináře, okrskoví vikáři - křesťané laici podle pravidel v CIC - zástupci určité skupiny podle pravidel v CIC - pozváni biskupem
1
- jako pozorovatelé členové jiných křesťanských církví, zdůraznění ekumenických vztahů, jejich výběr by měl být konzultován s představenými těchto církví (instrukce 1997 dobrovolná účast – biskup může pozvat: další osoby duchovní, členy společností zasvěceného života i laiky jako pozorovatele členy některých církví, kteří nejsou v plném společenství s katolickou církví kán. 464 – zákonná překážka – není možno poslat zástupce, který by se jeho jménem zúčastnil, účastník překážku oznámí biskupovi biskup by mohl určití např. při volbě laiků, nebo u řeholníků představený – i toho, kdo je náhradník oznámení překážky – nemusí být písemné kán. 465 – všechny předložené otázky jsou ponechány ke svobodnému projednání účastníky na schůzích sněmu, svoboda vyjadřování názorů, je odpovědností předsedajícího jak je vedena diskuse, jak stanoví pravidla rokování kán. 466 - jediný zákonodárce je diecézní biskup, ostatní účastníci mají pouze poradní hlas diecézní biskup: podepisuje prohlášení a rozhodnutí sněmu, dává pokyn ke zveřejnění, sněm je poradním orgánem, výsledky jeho hlasování nejsou zavazující, většina biskupa nezavazuje, je pouze indikátorem názoru, biskup by měl brát vážně názor většiny, pokud mu v tom nebrání vážná překážka kán. 467 - texty prohlášení a rozhodnutí sděluje DB metropolitovi a BK původní návrh sdělovat též apoštolskému stolci – vypuštěno z důvodů nadměrné centralizace, instrukce 1997 znovu zmiňuje sdělování – Apoštolskému stolci a kongregaci pro biskupy nebo pro evangelizaci národů – není zřejmé proč, jde však jen o sdělování ne schvalování kán. 468 - DB může sněm přerušit nebo rozpustit ze zákona se sněm přeruší, pokud se uvolí nebo zamezí výkonu úřadu DB do doby, než biskup, který nastoupil, rozhodne o jeho pokračování nebo je prohlásí za skončený
2
Hlava 2 - Diecézní kurie úkoly kurie – pomoc DB při řízení diecéze, též kontrola dodržování norem univerzálních i partikulárních kán. 469 definice kurie – zařízení a osoby, které pomáhají DB v řízení kurie: vedení pastorační činnosti, výkon správy diecéze a výkon moci soudní standardně by kurie měla mít pastorační, charitní a liturgický úsek, CCEO - 243 Eparchiální dvůr tvoří generální vikář, biskupští vikáři, soudní vikář, eparchiální ekonom a ekonomická rada, kancléř, eparchiální soudci, strážce spravedlnosti a obhájce svazku, notáři a jiné osoby, které eparchiální biskup přijímá k řádnému chodu úřadu eparchiálního dvora kán. 470 osoby, které zastávají úřady v diecézi, jmenuje biskup, a to svobodně, s výjimkou ekonoma, jehož jmenování musí projednat s ekonomickou radou a sborem poradců jmenování musí být písemné – srov. kán. 156 (udělení každého úřadu se provede písemně) tuto kompetenci má pouze biskup, vyloučen je tudíž zásah autority civilní podmínky: úřad je volný, ten, kdo je jmenován musí být ve společenství s církví, musí být knězem jen tam, kde vyžaduje právo – jako je např. GV, BV v kurii mohou být i jiné pozice stanovené partikulárním právem, není nutné, aby každá pozice měla podobu církevního úřadu kán. 471 kdo obdrží úřad v kurii je povinen (ustanovení platí jen pro ty, kdo ve vlastním slova smyslu obdrží úřad): - složit slib, že bude věrně zastávat úřad způsobem stanoveným právem nebo DB - zachovávat tajemství v mezích a způsobem stanoveným právem nebo DB (měla by být stanovena přesná pravidla, co a v jakém rozsahu se považuje tajemství) adresátem slibu je biskup nebo jeho zástupce kán. 472 osoby patřící do výkonu soudní moci – dodržují se ustanovení knihy VII. soudní a mimosoudní řízení kán. 473 odpovědnost DB za vyřizování všech záležitostí ku prospěchu Božímu lidu, konečná odpovědnost za koordinaci aktivit je na biskupovi (srov. kán. 394 – odpovědnost za koordinaci veškerých apoštolátních aktivit) DB koordinuje pastorační činnost GV a BV, může jmenovat ředitele kurie (moderátor kurie), který musí být kněz, a jehož úkolem je koordinace vyřizování správních záležitostí a dohled nad ostatními osobami, zda řádně plní své úkoly; moderátor řídí v rámci kurie, není nutné, aby přímo řídil BV, jejich aktivity mohou být koordinovány v rámci biskupské rady pokud nevyplývá z místních podmínek něco jiného, je ředitelem kurie GV pro větší podporu a koordinaci pastorační činnosti může být zřízena biskupská rada – skládá se z GV a BV kán. 474 listiny, které mají právní účinky, musí podepsat ordinář, je to podmínka platnosti a také kancléř n. notář, kancléř podává zprávu o listinách řediteli kurie podpis ordináře – k platnosti podpis kancléře – k dovolenosti důvod proč podpis kancléře: garance autentičnosti listiny, měl by mít přehled o všech listinách, protože odpovídá za vedení archivu kurie Generální vikář a biskupští vikáři kán. 475 – 481 CIC/1983 – GV je obligatorní x CIC/1917 – podle uvážení DB
3
- moc GV je spojena s úřadem a závisí na úřadu biskupa – kán 131, je vykonávána jménem biskupa - moc GV je výkonná GV má být zásadně jeden, více jako výjimka, která vycházet ze zvláštních důvodů, jako je např. rozsah diecéze, dva rity, jazykové skupiny kán. 476 – DB může ustavit jednoho n. více BV, mají řádnou moc jako GV, ale pouze pro určenou část diecéze nebo pro určený okruh záležitostí, pro určený okru osob (rity n. společenství) kán. 477 – GV a BV svobodně jmenuje a odvolává DB – při zachování kán. 406: koadjutor a BV se zvláštními zmocněními (403 § 2) musí být jmenováni GV, pomocní biskupové musí být GV nebo alespoň BV, BV, který není biskup, se jmenuje na dobu určitou (pozn. tím není vyloučeno, aby byl odvolán i před uplynutím této doby), svobodné jmenování bez dalších podmínek, vychází se z toho, že mezi biskupem a jeho vikáři musí být důvěra a dobrá schopnost spolupráce Pokud GV a BV jsou nepřítomní nebo jim brání zákonná překážka – biskup může jmenovat jiného, který zastupuje kán. 478 – § 1 GV i BV musí být kněz, nejméně 30 let, doktorát nebo licenciát z teologie nebo kanonického práva nebo alespoň zkušený v těchto oborech, kterého doporučuje pravá víra, mravnost, moudrost a zkušenost v jednání § 2 - úřad GV a BV je neslučitelný s úřadem kanovníka penitenciáře, nesmí být pokrevně příbuzný s DB do 4. stupně požadavek kněz – k platnosti – plnost péče o duše – kán. 150 ostatní k dovolenosti GV nesmí být současně soudním vikářem, jedině, že by šlo o malou diecézi n. bylo málo soudních záležitostí – kán. 1420 kán. 479 – GV má výkonnou moc stejnou jako DB = konat veškerá správní jednání s výjimkou toho, které si DB vyhradil nebo pro které vyžaduje právo zvláštní pověření od biskupa BV stejná výkonná moc, ale jen pro určité území nebo určitý druh záležitostí nebo pro věřící určitého obřadu nebo společenství s výjimkou případů, které si DB vyhradil pro sebe nebo GV, nebo pro které právo vyžadují zvláštní pověření od DB GV a BV příslušní v mezích jejich působnosti i trvalá pověření od AS udělená úřadu DB, provádění reskriptů, pokud není stanoveno výslovně jinak nebo nebyly vydány vzhledem ke zvláštním vlastnostem DB pravomoc GV a BV – vydávat obecné prováděcí předpisy k provedení zákona kán. 31 – 33, instrukce k výkladu zákona – kán. 34, individuální správní akty – rozhodnutí a příkazy – kán. 48 – 58, reskripty (udělení privilegia n. dispenze) kán. 59 – 75 GV a BV jsou alter ego biskupa, pro jejich koordinaci a fungování – srov. kán. 65 – výhoda, kterou odmítl GV nebo BV, nemůže platně udělit jiný vikář a kán. 139 – výkonná moc představeného se nepozastavuje proto, že se někdo obrátí na jiného představeného kán. 480 – GV a BV povinni podávat DB zprávu o hlavních záležitostech, nejednají proti vůli a úmyslu DB kán. 481 – moc GV a BV zanikají uplynutím doby, na níž byli jmenováni, zřeknutím se, odvoláním oznámeným od DB a uvolněním úřadu DB, při zachování kán. 406 a 409 pozastavením výkonu úřadu DB se pozastavuje moc GV i BV, jestliže nejsou biskupy
4
Kancléř a ostatní notáři. Archivy. 482 – 491 kancléř není spojen s mocí výkonnou, jeho úřad je pomocným – proto kancléřem nemusí být kněz kán. 482 – v každé kurii se ustanoví kancléř, jehož hlavním úkolem je pečovat o vyhotovení a odesílání listin kurie a jejich uchování v archivu kurie - jestliže je to potřebné ustanoví se pomocník – místokancléř - kancléř i místokancléř jsou tím samým notáři a sekretáři kurie kán. 483 – kromě kancléře mohou být další notáři, jejichž listina nebo podpis zakládají veřejnou věrohodnost buď kterékoliv listiny nebo pouze soudní listiny nebi listiny určitého právního případu nebo jednání – rozložení jednotlivých těchto úkolů je v pravomoci DB kancléř i notáři musí mít dobrou pověst a být prosti jakéhokoliv podezření, v případech, kdy jde o ohrožení pověsti kněze, musí být notářem kněz. kán. 484 povinnosti notáře: - sepisovat akta a listiny o rozhodnutích, opatřeních a závazcích a o jiných jednáních vyžadujících jeho součinnost - pořizovat záznamy jednání a podepisovat je s udáním místa a data - zákonnému žadateli předkládat akta a listiny ze spisů a ověřovat opisy listin kán. 485 kancléře a ostatní notáře může DB zbavit úřadu, administrátor potřebuje souhlas sboru poradců Archiv kurie CIC rozlišuje 3 druhy archívu: - běžný archív (současný) - tajný - historický kán. 486 všechny listiny musí být uchovány s největší péčí - v každé kurii se zřídí na bezpečném místě diecézní archiv – pod pečlivým uzavřením se uchovávají listiny a písemnosti – týkající se duchovních a majetkových záležitostí - pořídí se soupis (katalog) listin s krátkým obsahem kán. 487 – archiv musí být uzamčen a klíč od něho má pouze DB a kancléř, vstup do archivu smí povolit pouze biskup nebo ředitel kurie spolu s kancléřem - osoby, které mají zájem, mají právo obdržet kopie listin, které jsou svoji povahou veřejné a týkají se jejich osobního stavu kán. 488 - z archivu není dovoleno odnášet písemnosti – jen na krátkou dobu s dovolení DB nebo ředitele kurie + kancléře – ustanovení se logicky netýká tajného archivu kán. 489 – v diecézi se zřídí i tajný archiv nebo skříň nebo trezor, zcela bezpečný a uzamčený, kterým nelze pohnout z místa – uchovávají se listiny, které nutno utajit - zničí se listiny trestních případů v mravních věcech, kdy viníci zemřeli nebo od jejichž uzavření odsuzujícím rozsudkem uplynulo 10 let, uchová se krátké shrnutí podstaty a text konečného rozsudku kromě trestných věcí se zde uschovávají dispenze od iregualit svěcení kán. 1047-1048, tajná manželství, propuštění člena řeholní společnosti kán. 700, pozbytí duchovního stavu kán. 290-293, skrutinia před svěcením kán. 1051-1052 kán. 490 – klíč od tajného archivu má pouze DB - v době uvolnění úřadu DB smí tajný archiv otevřít pouze administrátor – jen v případech opravdové nutnosti - z tajného archivu se nesmí listiny vynášet
5
kán. 491 – DB se postará, aby i listiny a akta kapitul (katedrálních a kolegiátních), farních a jiných kostelů byly náležitě uchovány – pořizovány soupisy ve dvou vyhotoveních, 1 – ve vlastním archivu, 1 – v diecézním DB dbá, aby v diecézi historický archiv, uchovány a uspořádány listiny, které mají historickou cenu, pozn. možnost nahlédnout a zapůjčit – podle norem DB Ekonomická rada, ekonom 492 – 494 kán. 492 – v každé diecézi se ustanoví ekonomická rada, předsedá DB nebo jeho pověřenec, alespoň 3 křesťané – zkušení v ekonomii i světském právu, bezúhonní - členové jmenováni na 5 let, možnost vždy opakovat - členem nesmí být pokrevně příbuzný biskupa nebo ve vztahu švagrovství – až do 4. stupně kán. 493 – úkoly ekonomické rady podle knihy V. o církevním majetku, ER sestavuje podle pokynů DB rozpočet příjmů a výdajů na příští rok, po skončení roku zhodnotí účetní výkaz příjmů a výdajů Povinnost projednat s ER má DB v těchto případech: jmenování ekonoma kán. 1263 stanovení daně podřízeným veřejným právnickým osobám – podle jejich příjmů v přiměřené výši, ostatním fyzickým a právnickým osobám – jen mimořádně v případě závažné potřebnosti kán. 1277 věci majetkové správy, které jsou závažnější vzhledem k ekonomické situaci diecéze, kán. 1281 – podle stanov právnických osob v případě mimořádné správy – stanovy musí mít určeno, co je mimořádnou správou, pokud nemají, rozhodne DB kán. 1305 nakládání s penězi a majetkem darovaným ve prospěch zbožných nadací kán. 1310 § 2 snížení, zmírnění nebo záměnu odkazů věřících na zbožné účely – ze spravedlivého a nutného důvodu m mší platí pravidla kán. 1308 Souhlas ER potřebuje DB kán. 1277 souhlas potřebuje k jednání povahy mimořádné správy a tam, kde je nutné podle zákona nebo nadačních listin kán. 1292 § 1 k platnosti převodu majetku, jímž může dojít ke zhoršení majetkové situace právnické osoby a překračuje stanovenou minimální hranici projednání nebo souhlas je podmínkou platnosti jednání – kán. 127 kán. 494 – po projednání se sborem poradců a ER jmenuje DB ekonoma, který je zkušený v ekonomických věcech a je bezúhonný - jmenován na 5 let, možnost vždy opakovat, zbaven úřadu jen ze závažného důvodu podle posouzení DB pro projednání se sborem poradců a ER ekonom spravuje podle rozpočtu daného ER majetek diecéze, z příjmů diecéze hradí výdaje - na konci roku podává ER vyučování příjmů a výdajů
6
Hlava 3 Kněžská rada (KR) a sbor poradců 495 – 502 nové instituty – nebyly podle CIC 1917, vyjadřují spolupráci mezi kněžími a DB v životě diecéze, důraz na vytváření vztahů spolupráce biskupa a kněží v duchu II. vatikánského koncilu. Sbor poradců je institut zcela nový – byl vytvořen v průběhu revizí CIC/1983 kán. 495 – v každé diecézi se ustanoví kněžská rada, sbor kněží, kteří jsou jakoby senátem DB, zastupujícím kněžstvo a kterým přísluší pomáhat DB v řízení diecéze, účel – podpora pastoračního prospěchu božího lidu svěřeného DB apoštolské vikariáty a apoštolského prefektury – rada alespoň z 3 misionářů-kněží, jejichž názor (třeba i v dopise) vikář/prefekt vyslechne v závažných záležitostech ustanovení KR je povinné působnost by se měla týkat všech otázek v diecézi, nejen některých speciálně vymezených případů kán. 496 – KR má stanovy chválené DB s přihlédnutím k normám vydaných BK kán. 497 – ustanovení KR asi ½ polovinu volí kněží - výraz asi polovinu dává možnost, aby i většina byla volena někteří kněží jsou z titulu úřadu DB je oprávněn svobodně jmenovat některé členy kán. 498 – právo volit a být volen do KR mají všichni inkardinovaní kněží kněží světští jiných diecézí a řeholní, kteří pobývají v diecézi a v její prospěch zastávají nějaký úřad podle stanov mohou mít volební právo i kněží, kteří mají v diecézi trvalé n. přechodné bydliště kán. 499 – způsob volby má být zorganizován tak, aby pokud možno byli zastoupeni kněží podle různých služeb a území diecéze, bližší podrobnosti ve stanovách – upravit tak, aby odpovídalo zastoupení kněží, př. volit z kategorií kán. 500 – KR svolává DB, předsedá ji, určuje otázky k projednání nebo přijímá otázky navrhované členy KR má poradní hlas, DB vyslechne její názor v závažnějších záležitostech, souhlas potřebuje v případech stanovených právem KR nesmí zasedat bez DB, DB může jediný zveřejnit závěry platnost jednání DB podle 127 § 2 – když potřebuje souhlas – jednání je neplatné, pokud si souhlas nevyžádal, n. jednal v rozporu s ním, vyžaduje-li se projednání, je jednání neplatné, pokud nevyslechl, není však vázán tímto názorem CIC 1983 nemá žádné ustanovení ohledně povinného souhlasu – jedině, že by stanovil sám DB – otázka, zda by bylo platné povinnost vyslechnout názor KR: kán. 461 – zahájení diecézního sněmu kán. 515 – zřízení, zrušení n. podstatná změna farnosti kán. 531 – určení dávek za farní úkon a odměna duchovních za tuto službu kán. 536 – rozhodnutí o ustanovení pastoračních rad kán. 1215 – souhlas se stavbou kostela kán. 1222 § 2 – předání kostela k počestnému světskému používání (pokud kostel nelze obnovit - § 1 není nutné toto projednání) kán. 1263 stanovení daně podřízeným veřejným právnickým osobám – podle jejich příjmů v přiměřené výši, ostatním fyzickým a právnickým osobám – jen mimořádně v případě závažné potřebnosti
7
kán. 501 – členové jsou ustavení tak, aby se buď celá rada, nebo alespoň část obměnila po 5 letech - v době uvolnění úřadu DB KR zaniká, její úkoly plní sbor poradců, do 1 roku od převzetí diecéze je DB povinen ustavit KR - jestliže KR neplní jí svěřený úkol k prospěchu diecéze nebo jej závažnějším způsobem zneužívá, může ji DB po poradě s metropolitou (jedná-li se o metropolitu, se služebně nejstarším biskupem provincie) rozpustit, povinnost během 1 roku znovu ustavit Sbor poradců kán. 502 – ze členů KR jmenuje biskup – nejméně 6 - nejvíce 12 kněží, kteří na 5 let tvoří sbor poradců – přísluší mu úkoly stanovené právem, po uplynutí 5 let plní dál úkoly až do ustanovení nového sboru v čele sboru poradců je DB, v době uvolnění úřadu nebo zamezení výkonu úřadu je osoba, která je dočasně na místě DB, pokud nebyla ustanovena, kněz ze sboru poradců, který je nejdéle knězem BK může stanovit, aby úkoly sboru poradců byly svěřeny katedrální kapitule v apoštol. vikariátě a apoštol. prefektuře přísluší úkoly sboru poradců radě misie – kán. 495, § 2 jmenování sboru poradců – svobodně jmenuje DB, není vázán projednáním, souhlasem nebo návrhem má úkoly v době uvolnění úřadu DB – pokud není pomocný biskup – do ustanovení administrátora řídí diecézi kán. 419, oznamuje též AS smrt biskupa kán. 422, volí administrátora diecéze kán. 421 § 1 kán. 272 – inkardinaci a exkardinaci duchovního může provést administrátor diecéze až po roce od uvolnění úřadu biskupa a ještě k tomu potřebuje souhlas sboru poradců kán. 485 – kancléře a ostatní notáře může biskup svobodně zbavit úřadu, administrátor k tomu potřebuje souhlas sboru poradců kán. 1018 § 1 – pověřovací listinu k vysvěcení může vystavit administrátor se souhlasem sboru poradců
8
Hlava 4 - Kapituly kanovníky kán. 503 – 510 oproti právní úpravě v CIC/1917 byly kompetence kapitul silně redukovány, plní především liturgické úkoly kán. 503 – kapitula kanovníků – kolegiátní i katedrální - je společenstvím kněží – koná slavnostnější bohoslužby v kolegiátním nebo katedrálním kostele, dále plní úkoly podle práva n. svěřené DB, př. účast na diecézním sněmu a sněmu místních církví kán. 504 – zřízení, změna a zrušení katedrální kapituly přísluší AS kán. 505 – každá kapitula má stanovy přijaté jednáním kapituly a schválené DB, změna nebo zrušení stanov je platné pouze se schválením od DB kán. 506 – stanovy určí zřízení kapituly, počet kanovníků, které bohoslužby a další služby má kapitula a jednotliví kanovníci konat, shromáždění, na kterém se projednávají záležitosti kapituly, podmínky k platnosti a dovolenosti jednání stanovy určí příjmy – trvalé a důvody služby, určí označení kanovníků (dodržení předpisů AS) kán. 507 – jeden z kanovníků je v čele kapituly, podle stanov se zřídí i další úřady duchovním, kteří nepatří do kapituly, mohou být svěřeny úkoly, jimiž pomáhají kanovníkům kán. 508 – kanovník penitenciář má ze svého úřadu řádné pověření, které nemůže dál pověřit – zbavovat v oboru svátosti smíření nápravných trestů latae sententiae, úředně nezjištěné a nevyhrazené AS, diecezány i mimo území diecéze a také nediecézany kde není kapitula – ustanoví DB k tomuto úkolu kněze kán. 509 – kanonikáty může udělovat jen DB, ne administrátor, po projednání s kapitulou, DB též potvrzuje osobu, kterou kapitula zvolila do svého čela kanonikáty uděluje DB kněžím vynikajícím vírou a neporušeností života kanovníky jmenuje svobodně DB – po vyslechnutí kapituly, stanovy mohou zakotvit, že osobu, která je v čele jmenuje DB – není volena vzhledem k tomu, že kapitula plní liturgické úkony – nelze svěřit úřad kanovníka osobě, která není knězem 150 510 – s kapitolou se nespojuje farnost – pokud někde bylo, DB oddělí farnost od kapituly kostel, který je zároveň kapitulním – ustanoví se farář buď z řad kanovníků, nebo mimo ně, tento farář má všechna práva, zmocnění a povinnosti, které patří takovému faráři DB stanoví normy, které uspořádá pastorační povinnosti faráře a úkoly, které patří kapitule – rozdělení práv a povinností mezi kapitulu a faráře, případné rozpory rozhodne DB, vhodným způsobem se postará především o pastorační povinnosti věřících dary ve prospěch farního a kapitulního kostela se považují za udělené farnosti, není-li znám opak
9
Hlava 5 Pastorační rada kán. 511 – 514 ustanovení souvisí s myšlenkami II. vatikánského koncilu – církev jako boží lid, všichni věřící se účastní na poslání církve, jedna z forem účasti je též účast v pastorační radě diecéze kán. 511 – V každé diecézi, pokud tomu radí pastorační okolnosti, se ustanoví pastorační rada, které přísluší zkoumat pod vedením biskupa vše, co se vztahuje k pastorační činnosti v diecézi, toto také projednávat a předkládat o tom praktické závěry - její ustanovení není povinné, má konzultační úlohu. kán. 512 – členy pastorační rady jsou křesťané, kteří jsou v plném společenství s katolickou církví (viz kán. 205 vyznání víry, svátosti a řízení) - duchovní, členové společnosti zasvěceného života, laici – jsou jmenováni způsobem určeným DB - křesťané jsou jmenováni, aby byli rovnoměrně zastoupeni křesťané v diecézi – zřetel na území diecéze, sociální podmínky, povolání, účast na apoštolátu jmenují se křesťané vynikající vírou, dobrými mravy a moudrostí kán. 513 – doba působení, na kterou se pastorační rada ustanovuje je dána stanovami, které vydává DB uvolněním úřadu DB zaniká pastorační rada kán. 514 – má pouze poradní hlas, svolává ji pouze DB podle požadavků apoštolátu a předsedá ji, jen DB může rozhodnout o zveřejnění projednaných věcí pastorační rada se svolává alespoň 1 x ročně - minimální požadavek - záleží na pastoračních podmínkách diecéze
10
Hlava 6 – Farnosti (F), faráři a farní vikáři 515 – 552 kán. 515 – § 1. Farnost je určité, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením diecézního biskupa do pastorační péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři. § 2. Jedině diecéznímu biskupovi přísluší zřizovat, rušit nebo měnit farnosti, a biskup nezřídí nebo nezruší farnost, ani ji značně nezmění bez projednání v kněžské radě. § 3. Zákonně zřízená farnost je samým právem právnickou osobou. Nová právní úprava oproti CIC 1917, která znal farní kostely a beneficia, společenství věřících – vychází z pojetí církve jako společenství Božího lidu, od II. vatikánského koncilu je také farnost právnickou osobou, farnost je konkrétní komunitou věřících, může být také v tomto smyslu chápána jako místní církev F je veřejnou právnickou osobou, farnost není sborovou právnickou osobou – při jejím rozhodování není stanoven nástroj, kterým by se tvořila vůle ve farnosti, má hierarchickou strukturu F je typicky územní kán. 518 – důvody jsou organizační a sociologické, též však teologické, církev se uskutečňuje v daném místě, je ztělesněna v členech komunity, je viditelná v daném místě personální farnost – komunita věřících se identifikuje na charakteristické osobní bázi jako je např. ritus, národnost, jazyk, životní podmínky kvazifarnost je postavena na roveň farnosti kán. 516 – typické pro misijní území, je zamýšlena na dobu určitou do vybudování standardní farnosti kán. 517 § 1 – svěření farnosti do společné správy více kněžím: tam, kde jsou zvláštní okolnosti – není dáno svobodně na výběr, ale musí existovat tyto okolnosti, je zde určité společenství kněží, které má společnou odpovědnost, úkoly mají mezi sebou rozdělené, vůči biskupovi odpovídá jeden – moderátor – jeho ustanovení je obligatorní moderátor – první mezi rovnými, mezi členy moderované farnosti není hierarchické společenství kán. 542 vlastnosti a další požadavky na tyto kněze – kán. 542 – 544 – všichni tito kněží mají splňovat požadavky, jaké jsou vyžadovány pro faráře, ustanovují se stejným způsobem jako farář (na dobu neurčitou, na dobu určitou tehdy, pokud rozhodnutí biskupské konference, převzetí farnosti uvedením do úřadu – jen pro moderátora, u ostatních postačuje vyznání víry kán. 543 kněží mají stejná oprávnění, jako přísluší faráři, tato oprávnění vykonávají však pod řízením moderátora povinnost sídlit, stanovení pořadí v jakém budou sloužit za lid pouze moderátor = statutární orgán jedná v právních záležitostech farnosti (farností) kán. 544 – pozbytí úřadu některým z kněží nebo moderátorem – farnost se neuvolňuje, DB jmenuje nového moderátora – do jmenování řídí farnosti kněz, který je služebně nejstarší kán. 517 § 2 – svěření účasti na správě farnosti jáhnu nebo jiné osobě nebo společenství osob tato osoba se tímto svěřením nestává farářem, protože pro výkon úřadu faráře je třeba splnit podmínky kán. 150 – tyto osoby tudíž nezajišťují plnou pastorační péči (= péči o duše) úkoly těchto osob: služba slovu, katecheze, vedení společné modlitby, rozdělování sv. přijímání, slavení křtu, asistence při uzavírání manželství z těchto důvodů je také uložena DB povinnost ustanovit kněze, který bude mocí a zmocněními faráře zajišťovat pastorační péči kán. 519 – postavení faráře – je určitou obdobou postavení biskupa (popř. územního preláta nebo opata - kán. 370)
11
farář má určitou podobu moci řídící (není ordinářem – pouze jistá paralela) – řízení, posvěcování, vyučování je připomenuta též spolupráce s ostatními kněžími, jáhny a laiky – kán. 129 §2 – účast laiků na moci řízení kán. 520 – právnická osoba nemůže být farářem rozdíl oproti úpravě v CIC/1917, není proto již nadále možná inkorporace pleno iure, právnická osoba nemůže být farářem, v případě farnosti svěřené duchovenské řeholní společnosti nebo duchovenské společnosti apoštolského života řeholní představený navrhuje faráře a další kněze, je možné též ustanovit společnou správu více kněží 682 § 1 – návrh řeholního představeného nebo alespoň souhlas, jmenuje DB vztahy mezi diecézí a řeholníky jsou též upraveny v Mutae relationis svěření farnosti je možné natrvalo nebo na dobu určitou, přesné určení náležitosti podmínek svěření je obsahem smlouvy uzavřené mezi DB a příslušným představeným společnosti kán. 521 – farářem může být jen kněz – kán. 150, v § 2 jsou vyjmenovány požadované vlastnosti – nejsou podmínky platnosti jmenování, ale požadavek na tyto vlastnosti vychází z toho, že faráři je svěřena pastorační péče o lid podmínky pro jmenování farářem mohou být dále upřesněny partikulárním právem (věk, doba kněžství, pastorační zkušenosti) povinnost složit farářské zkoušky – pokud je tato povinnost stanovena partikulárním právem kán. 522 – požadavek na stabilitu – není absolutní, ale relativní rozhodnutí biskupské konference stabilita – farář se plně věnuje komunitě, potřebuje mít jistotu a přiměřenou nezávislost možnost přeložení a zbavení faráře úřadu Rozhodnutí ČBK – na 5 let Řeholníci – možnost odvolat – kán. 682 § 2 – jednak řeholním představeným (nevyžaduje souhlas toho, kdo jmenoval, ale jen vyrozumění), jednak tím, kdo jmenoval kán. 523 – právo jmenovat faráře – výhradně náleží biskupovi, může být též někdo s prezentačním právem (zpravidla řeholní představený kán. 682 §1) nebo právem volit – pak se postupuje podle kán. 158 – 162 n. kán. 164 – 179 kán. 524 – biskup se poradí s vikářem při obsazení farnosti – protože není dána sankce neplatnosti, názory se přiklánějí k tomu, že absence této porady neznamená neplatnost je věcí partikulárního práva případná úprava konzultace DB s dalšími kněžími a laiky kán. 525 – limity, které jsou stanoveny pro případ, že je diecéze řízena administrátorem nebo jinou osobou, nelze jmenovat faráře, s výjimkou dvou případů stanovených v tomto kánonu kán. 526 – jeden farář – jedna farnost – analogie s diecézí: jeden biskup – jedna diecéze kán. 527 – převzetí úřadu faráře: udělení úřadu – 523 – biskup uvedení do úřadu – možná dispenz vyznání víry lhůta na převzetí úřadu, pokud nepřevezme, může biskup vyhlásit za uvolněnou kán. 538 Pozbytí úřadu: odstraněním přeložením zřeknutím – povinnost při dovršení 75 let – do rukou biskupa uplynutím doby řeholník – podle kán. 682 kán. 528 povinnosti faráře
12
služba slovu – homilie, katechetická výuka, podpora činností, která napomáhají vytváření sociální spravedlnosti, péče o výchovu dětí a mládeže, hlásání poselství evangelia i těm, kteří přestali žít podle víry; 2) služba svátostem – na prvním svátost eucharistie – střed života farnosti, s tím spojená svátost smíření, ostatní svátosti a role faráře při jejich udílení je zmíněna v kánonech upravujících tyto svátosti – křest, biřmování, eucharistie, svátost smíření, svěcení, manželství; pohřeb, oprávnění zprostit od soukromých slibů kán. 1196; vyjmenování jednotlivých úkonů – úkony zvláště svěřené faráři – kán. 530; 3) pastýřská služba – sdílení života věřících (osobní návštěva v domovech), péče o nemocné a umírající, podpora rodin, laických aktivit, péče o život farního společenství Další povinnosti faráře: - sloužit mši za sobě svěřený lid - řádné vedení matrik – křestní (do knihy pokřtěných se zapisuje také biřmování a skutečnosti týkající se osobního stavu pokřtěných), oddaných, zemřelých a dalších knih podle rozhodnutí biskupa, - administrativní povinnosti - archiv, farní razítko - sídelní povinnost (+ povinnost hlásit nepřítomnost) - aby řádně plnil tyto úkoly, má uloženou povinnost sídlit ve farnosti, a to ve farním domě poblíž farního kostela, vzdálit se může nejvýše po dobu jednoho měsíce, nezapočítávají dny, kdy jednou za rok koná duchovní cvičení, vzdálení se z farnosti na dobu delší než jeden týden – povinnost hlásit ordináři 1)
Kán. 532 - Farář jako statutární orgán farnosti jedná jménem farnosti, je odpovědný za správu majetku farnosti Kán. 537 - při správě majetku – povinnost ustanovit ekonomickou radu, pomáhá faráři při správě majetku CIC/1917 – výslovně nezmiňoval, ale spolupráce laiků při správě církevního majetku byla jistým způsobem upravena: kán. 1183-84 (pomoc duchovních i laiků při správě majetku kostelů nebo zádušního jmění), kán. 1520-21 (diecézní správní rada, rada ordináře), kán.1525 (správci majetku kostela – laici nebo duchovní) Kán. 536 - Pastorační rada, ustaví se, jestliže je to podle uvážení DB vhodné, po projednání s kněžskou radou, nový institut, neznal CIC/1917, původ v Christus Dominus 27 – ustanovuje její složení (kněží, řeholníci, laici), Kongregace pro klérus rozeslala dne 25.1.1973 list, ve kterém uvedla, že nic nebrání ustanovení pastoračních rad farností obdobně jako existují pastorační rady diecéze, Kongregace pro biskupy vydala direktorář, kterým vyzvala biskupy, aby dali podnět k ustanovení pastoračních rad Instrukce (schválená Janem Pavlem II. „in forma specifica“) k některým otázkám ohledně možnosti laiků podílet se na službách vykonávaných kněžími ze dne 15.8.1997, červená řada ČBK č. 16 čl. 5 § 3 – důraz na předsednictví faráře ve farních radách, neplatné je zasedání farní rady, které by bylo bez účasti faráře kán. 539 - Administrátor farnosti farnost je uvolněna nebo faráři brání ve vykonávání služby ztráta svobody, vyhnanství nebo vyhoštění, zdravotní nezpůsobilost, neschopnost nebo jiné důvody stejná práva a povinnosti jako farář prozatímně může též farnost spravovat farní vikář za podmínek kán. 541 kán. 545 - Farní vikář Může být ustanoven pro celou pastorační službu, a to v celé farnosti nebo její určené části, nebo pracoval pro určitou skupinu nebo konal službu pro více farností současně, ze svého
13
úřadu je povinen pomáhat faráři v celé farní službě s výjimkou mše za lid, povinnost sídlit ve farnosti, ze spravedlivého důvodu může sídlit jinde kán. 552 - zbavení úřadu ze spravedlivého důvodu – nevztahují se na něj ustanovení jako na zbavení úřadu faráře CIC/1917 kán. 471 – 478 – různé typy vikářů věci, které jsou rezervovány faráři – kan. 530 smí konat FV pouze s dovolením faráře, nemá delegaci pro oddávání z titulu řadu – musí mít od ordináře nebo faráře – tím se liší od členů pastoračního týmu v moderované farnosti je dočasným zástupcem faráře za podmínek kán. 539 – 540
14
Hlava 7 - Okrskový vikář (děkan) kán. 553 - 555 institut z 16. st., inspirován Karlem Boromejským, ustanovil je biskup pro venkovské části diecéze, aby zprostředkovali přítomnost biskupa není povinný institut vikariátů, diecéze je rozdělena na farnosti, farnosti se mohou spojit do zvláštních společenství, např. vikariáty, může být zorganizováno i jinak – př. distrikt nebo zóna podřízená biskupskému vikáři okrskový vikář nemá žádnou zvláštní moc ze svého úřadu jmenuje biskup na dobu určitou zbavit úřadu – ze spravedlivého důvodu úřad vikáře není spojen se žádnou farností Práva a povinnosti jeho role je především pastorační, není ordinářem podpora a koordinace pastoračních aktivit vizitace farností – podle rozhodnutí biskupa supervize kněží – jejich vzdělávání, pastorační potřeby, pomoc v nouzi – nemoci, životních obtížích supervize administrativní a liturgická Hlava 8 – Rektoři kostelů. Kaplani. kán. 556 – 563 Rektor kostela má svěřenu péči o kostele, který není farní ani kapitulní ani není připojen k domu řeholní společnosti nebo společnosti apoštolského života jmenuje biskup, pokud kostel patří řeholní společnosti – na základě závazného návrhu představeného zbavení úřadu – ze spravedlivého důvodu podle rozumného uvážení farní úkony – jen se svolením nebo pověřením faráře je odpovědný za liturgii a vše, co se děje v kostele, za majetek kán. 564 – 572 Kaplan svěřena péče o některé společenství nebo zvláštní skupinu křesťanů místní ordinář jmenuje nebo ustanovuje závazně navrženého ze svého úřadu – právo udílet svátost smíření v nemocnicích, věznicích a při námořních plavbách – zbavovat nápravných trestů nastupujících bez rozhodnutí představeného (kán. 566 § 2) pro osoby, kterým se kvůli životním podmínkám nemůže dostat péče farářů – migrující, uprchlíci, kaplan koná úkony v náležitém spojení s místním farářem vojenský kaplan – zvláštní zákon – Jan Pavel II. Spirituali militum curae 21.4.1986 a stanovy schválené AS pro každou zemi
15
