íru
yI va ww To w. ma Ivo na To Šte ma stí n.c na z m
nih
Zk KAPITOLA 6
Štěstí a peníze
80
Šťastní můžete být i bez peněz. To ale platí, jen pokud nic nepotřebujete a nic nechcete. Pojďme k záludným otázkám. Jak je to se vztahem peněz a štěstí? Jaké bohatství vám stačí ke spokojenosti? Můžete si štěstí koupit? ??? Začnu poslední otázkou. Můžete si štěstí koupit? Nemám na mysli koupit si jen krátkodobý zážitek, ale koupit si i trvalejší štěstí. Většina si myslí, že se štěstí koupit nedá… A většina se mýlí. Správná odpověď, jako v mnoha podobných otázkách, je menšinová. Málokdo i ze známých osobností si dovolí veřejně prohlásit, že mu peníze ke štěstí dopomáhají. Například Tony Hsieh v knize Štěstí doručeno píše: „Udělal jsem si seznam nejšťastnějších období ve svém životě a uvědomil jsem si, že žádné z nich nebylo závislé na penězích. Uvědomil jsem si, že šťastný jsem, když můžu něco budovat, zapojovat tvořivost a vynalézavost.“ * Hezky se to čte. Jenže pokud tu knihu čtete pořádně, zjistíte, že on měl vždy peněz víc než dost. Byl dítě štěstěny. Jeho rodiče byli úspěšní přistěhovalci do USA. Dostal skvělé a tvrdé vychování. Vystudoval prestižní univerzitu. Získal skvělou práci. Pak začal podnikat a brzo svůj podnik prodal za ohromné peníze. Vybudoval pak další firmu. To se mu to pak píše, že jeho štěstí není závislé na penězích. Naopak z mnoha průzkumů jednoznačně vyplývá, že štěstí si penězi koupit můžete – do určité hranice. Pokud tomu nevěříte, zamyslete se nad následujícími příklady. Možná změníte názor. * Hsieh Tony: Štěstí doručeno, PeopleComm, Praha, 2011
81
• Víte, jaká je nejčastější příčina manželských hádek? ??? Peníze. Více peněz v domácnosti znamená méně hádek a lepší pocity všech členů v domácnosti. Spokojenější manželství je jedním z hlavních ukazatelů štěstí. Bez peněz přijdou hádky kvůli jejich nedostatku. • I jinde v této knize píšu, že domácí mazlíčci nám zvyšují pocity štěstí. Jenže i oni stojí peníze. Máte-li psa, potřebujete psí známku, jídlo, náklady na veterináře, sáčky na hovínka při procházce parkem atd. Pokud nemáte zvíře, podobnou službu vám udělá zahrádka nebo starost o domácí květiny. Jde o péči o něco. • A pojďme zpět k lidem. Z úplně stejné potřeby, což je potřeba pomáhat, se zvyšují pocity štěstí u těch lidí, kteří pomáhají jiným lidem. Nejen svým blízkým, ale všem lidem. Angažují se v charitě. Jsou misionáři, dobrovolníky, členy Červeného kříže, Červeného půlměsíce, … Když cítíte, že vaše pomoc má smysl (často i když ho nemá), zvyšuje to vaše pocity štěstí. Jenže práce samotná vždy nestačí. A právě zde pomáhají peníze. Jsou lidé, kterým vadí manuální práce, pohled na krev, na kožní choroby, na staré lidi, na nepořádek a špínu, chudobu a jiné pro ně nepříjemné věci. Nebo si na to prostě nenajdou čas. Proto se přímo nezapojují a místo toho darují peníze. Tyto peníze pak jednak pomáhají jiným lidem a jednak zvyšují pocity štěstí dárcům. Nejde o samotné utrácení peněz, nýbrž o to, komu přinesou užitek. Obdarovávat jiné nám často přináší štěstí. K tomu, abyste se cítili dobře, nemusíte dávat moc na charitu, přátelům a rodině. I nejmenší dárky mohou rychle vyústit v překvapivě velké a dlouhodobé změny v prožívání štěstí. 82
• V rámci jedné země zvyšuje bohatství lidské štěstí hlavně u lidí s malými příjmy. Jestliže se z chudáka stane člověk trošku bohatší, ohromně to zvýší jeho pocity štěstí. Od určité hranice ale další peníze a luxus už lidské štěstí nezvyšují. Ed Diener z Illinoiské univerzity zjistil, že velice bohatí lidé o sobě tvrdí, že se cítí šťastní průměrně v 77 % svého času, zatímco lidé s průměrným majetkem jen v 62 %. * To je asi čtvrtinový rozdíl. • Zajímavé je porovnání různých států. Z hlediska spokojenosti lidí není rozdíl mezi námi v Čechách a na Slovensku a například Švýcarskem, Norskem, Itálií či Amerikou (s tím asi mnozí neznalí čtenáři nebudou souhlasit). Ovšem mezi námi a chudou Indií či Nigérií už velký rozdíl je. Je to tím, že spokojenost souvisí s penězi do HDP 8 000 amerických dolarů na osobu. Pak už ne. Jedním z důkazů je i to, že reálná kupní síla se ve vyspělých zemích během posledních několika desítek let více než zdvojnásobila, jenže průměrná životní spokojenost se nezvýšila.** Když slýchávám, jak lidé říkají, že se u nás žije špatně, vždy to říkají ti, kteří o chudém světě okolo rovníku téměř nic nevědí. Většinou tam ani nikdy nebyli. Mnohokrát jsem se setkal s líbivým blábolem, že v chudých zemích jsou lidé šťastnější než v bohatších. To není pravda! Dokázaly to desítky let výzkumů, které zkoumají právě vztah peněz a štěstí na velkých vzorcích lidí na celém světě! V chudých zemích, jako je Indie, kterou si ezoterici vysnili jako novodobý ráj, jsou lidé v průměru více nešťastní než u nás. Byl jsem osobně i v té Indii. Nikde mě neokradli vícekrát než právě v Indii. Copak to dělají šťastní lidé? ??? Výzkumy opakovaně potvrzují, že v chudých zemích jsou lidé nešťastnější než my. * Csikszentmihalyi Mihaly: O štěstí a smyslu života, Nakladatelství Lidové noviny, 1996 ** Seligman Martin: Opravdové štěstí, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003
83
• Přečtěte si, co prohlásil nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman: „Chudí jsou neustále ve ztrátě, protože si nemohou dovolit potřebné věci. Pokud dostanou malou částku peněz, nevnímají ji jako zisk, ale jako snížení ztráty… Problém chudých je v tom, že všechny jejich volby jsou ztráty. Peníze, které utratí za jedno zboží, znamenají ztrátu jiného zboží, které mohli koupit namísto toho.“ * • Dalším problémem chudých lidí je to, že těžká chudoba zesiluje prožívané účinky jiných nepříznivých událostí. Zejména účinky nemocí, rozvodů a osamělosti jsou pro velmi chudé lidi mnohem horší než pro ostatní. Také příznivé působení víkendů na prožívané štěstí je u velmi chudých lidí významně menší než u většiny ostatních. • A co cestování? To je pro mnohé lidi zdrojem nesmírně silných prožitků štěstí. Prožít Vánoce na horách je krásné. Zvýší vám to pocity štěstí. Ovšem stojí to peníze. Vánoce u tropického moře vám také zvýší pocity štěstí. Jenže na tropy v zimě potřebujete ještě více peněz. Letenky o svátcích jsou drahé. Pokud milujete západ slunce nad Indickým oceánem, rozhodně si připravte balík peněz. A nejen o Vánocích. Dovolená u moře dostupná pro většinu našich lidí je v Chorvatsku nebo v Řecku. I na to potřebujete peníze. A pokud je nemáte, pak tam nemůžete a budete méně šťastní. Abyste to „zakryli“, budete ostatním lidem tvrdit, že peníze nejsou důležité, že užít si můžete u veřejného bazénu. • Když už jsme u bazénu, já miluji vodu a v bazénu jsem každý den. To zvyšuje mé pocity štěstí. Stěny našeho domácího bazénu jsou zelené. Proč? ??? * Kahneman Daniel: Myšlení – rychlé a pomalé, Jan Melvil Publishing, Brno, 2012
84
Existuje totiž barva štěstí – zelená. Operační sály jsou zelené, ne rudé. Červená je barva vzrušení, zelená uklidňuje. A nejen v bazénu. • Když jsme kupovali dům, ve kterém dnes žijeme, v prvním patře až na konci chodby byla jedna „zapomenutá“ podkrovní místnost. Původní majitelé ji měli jako zimní zahradu. Ani v ní netopili. Dokonce do ní vedlo okno ze záchodu. Jakmile jsem však do ní poprvé vstoupil, úžasem jsem málem padl na zadek. Každou buňkou v těle jsem cítil, že to je ono! Tady chci pracovat po zbytek svého života! Okamžitě jsem věděl, že tady bude moje pracovna a tisíce knih. Je nádherná a velká, dvanáct a půl metrů dlouhá. Ale něco mi na ní vadilo – světlá podlaha a bílé stěny. První, co jsem tedy udělal, bylo, že jsem ji celou nechal přemalovat do světle zelena. A na zem jsem dal položit tmavě zelený koberec. V kanceláři, kde máme sklad a kde řídíme naše firmy, máme zelené nejen stěny a koberce, ale dokonce i nábytek a hrnky. Nejde jen o štěstí a spokojenost. Pracujete duševně? ??? Při dekoraci místností volte zelenou a vyhněte se červené barvě. Jenže zelená barva stěn je dražší než bílá. Takže i zde si to štěstí můžete částečně koupit. • Peníze nám dávají i nemateriální výhody. Už víme, že bohatší lidé jsou průměrně šťastnější. To ale není vše. Bohatší lidé si nacházejí lepší práci, ve které se častěji dostávají do stavu proudění. Mají také větší respekt, lepší sociální postavení, zvýšený pocit jistoty, klidu a kontroly svého života. Také mohou realizovat své touhy. A to zase posouvá jejich celkovou spokojenost i pocity štěstí na vyšší úroveň.
85
• Štěstí neovlivňují peníze samotné, ale to, jak jsou pro vás důležité. Jakmile se materiální bohatství stane hlavním cílem, začne nekonečná honba po penězích, která vaše štěstí snižuje. Pokud peníze a majetek využíváte jako prostředek k uskutečnění „vyšších“ plánů, budete mnohem spokojenější. Peníze mohou zvýšit nebo snížit pocit štěstí – podle toho, jak je použijete.
Chamtivost chudých Francouzský spisovatel Honoré de Balzac napsal, že „za každým velkým jměním se skrývá velký zločin“. Je to pravda? ??? Balzac sice pocházel z rodiny, která zbohatla po francouzské revoluci, ale on sám si peníze neuměl udržet. Celý život se snažil dostat do vyšší společnosti a okázale utrácel. Výsledkem bylo to, že měl neustálé finanční potíže. Proto stále něco psal. Jak to mohl tvrdit, když nebyl bohatý? ??? Protože Balzac bohatým záviděl. Neměl jsem se vždy tak dobře jako dnes. Ani jsem nebyl tak šťastný jako dnes. V roce 1990 jsem začal podnikat v nábytku, což byl obor, který jsem vystudoval. Mým prvním velkým cílem bylo vydělávat pět tisíc korun denně. Pro porovnání, můj tehdejší hrubý měsíční plat byl 1 864 korun. Šlo o nástupní plat dřevařského inženýra. Pět tisíc korun denně tehdy bylo strašně moc. To by při dvaceti dvou pracovních dnech měsíčně znamenalo, že bych vydělával přes sto tisíc korun měsíčně. V té době naše nejlepší auto, Favorit, stálo osmdesát tisíc korun. Takže za měsíc bych vydělal na auto a ještě by mi něco zůstalo. To byl můj cíl. Jenže v nábytku mi to nevyšlo. Měl jsem dluhy, k tomu tiky a byl jsem 86
nešťastný. Vím, jaké to je, nemít peníze. A také vím, že peníze mají vliv na štěstí. Tedy zejména jejich nedostatek. V té době jsem také tvrdil, že peníze nejsou důležité. Byla to jen póza, protože ve skutečnosti jsem ty peníze neměl. Choval jsem se podle vzorce, který dnes nazývám chamtivost chudých – to člověk bez peněz uvidí nějakého boháče a prohlásí: „No a co? Má sice prachy. Žije v krásném domě. Má několik nemovitostí i aut. Jezdí si na drahé dovolené s nádhernou ženou. Ale určitě není šťastný.“ Chamtivost chudých je druh závisti spojený s potřebou spravedlnosti. Finančně neúspěšní lidé hledají jednoduchou omluvu své neschopnosti. Sami sebe potřebují obhájit, proto říkají sobě i jiným: „Já jsem poctivý a spravedlivý člověk. Proto nejsem bohatý. Oni k tomu bohatství určitě přišli pochybně. Navíc peníze kazí charakter. Já budu raději dřít, budu férový a budu mít klidné svědomí a spaní. A ti bohatí darebáci, co na to mají žaludky, ať se těma prachama udusí. Stejně jsou určitě strašlivě nešťastní.“ Tento názor je dost rozšířený. Protože ho šíří chudá většina. Nikdy jsem ho neslyšel od zámožných lidí. Říkají to pouze ti, kteří tomu rozumí jen „odspodu“. S takovou životní lží žije mnoho finančně neúspěšných lidí. Poměr morálně bezúhonných lidí k ostatním je stejný jak ve spodní příjmové vrstvě, tak i v té vyšší. Chamtivost chudých je alibistická berlička chudých lidí. Je na celém světě. V jedné anketě, která se zabývala důvody, proč jsou někteří lidé bohatší než jiní, vyslovilo 52 % Němců domněnku, že bohatí to dotáhli ke svému bohatství „nepoctivostí“. Za touto výpovědí se skrývá „já nemám peníze, protože jsem morální a dobrý člověk“.* A co ta potřeba spravedlnosti? ??? Nic nepotěší chudáky více než nešťastný boháč. Lidé společensky * Zitelmann Rainer: Proč jsou úspěšní lidé úspěšní, Grada Publishing, Praha, 2012
87
dole jsou fascinovaní skandály, bankroty, osobními selháními, krizemi a drogovými úlety politiků, sportovců či hereckých hvězd. Proto bulvární časopisy překypují příběhy slavných lidí, kteří jsou v problémech. Kéž by neschopní lidé věnovali aspoň tolik pozornosti rozboru vlastních problémů, jako věnují problémům celebrit.
Kdy více peněz nepřináší více štěstí? U okamžitého štěstí (momentálně prožívaného štěstí) je to jinak, než jsem popisoval na předcházejících řádcích. Bohatství sice zvyšuje naši celkovou spokojenost se životem, ale nezlepšuje naše okamžité štěstí. To totiž ovlivňují okamžité (chvilkové) impulsy. I miliardář je nešťastný v té chvíli, když sleduje ve večerních zprávách, co vyvádí politici. Ve studii, kde účastníci v pětadvacetiminutových intervalech sdělovali své pocity, nebyl nalezen žádný vztah mezi okamžiky štěstí a výší příjmu. Naopak lidé, kteří vydělávají více peněz, mají sklony mít více okamžiků hněvu, úzkosti a rozrušení.* Chorobná chamtivost. Chamtivost nemusí být jen zlá. Díky chamtivosti, hamižnosti, lakotě (říkejte tomu, jak chcete) lidé podnikají, vymýšlí vynálezy, vylepšují strategie, vydělávají, šetří nebo investují, … Prostě lidská společnost se i díky hamižnosti posouvá kupředu. To je „dobrá chamtivost“. Problémem je chorobná nenasytnost, kdy je jedno, kolik máte. Postihne to milionáře i bezdomovce, který se popere kvůli své popelnici – důvod je stejný – oba bojují o své zdroje. Někteří lidé se budou chovat jako hladové šelmy stále a žádná peněžní částka neuspokojí jejich potřeby. * Sharot Tali: Iluze optimismu aneb Iracionalita pozitivního myšlení, dybbuk, Praha, 2013
88
Něco opravdu nekoupíte. Za žádné peníze si nemůžete koupit moudrost, dobré vztahy, úctu a zejména pak smysl života.
Štěstí a změna stavu bohatství Stejně jako u jiných zdrojů štěstí (například zdraví) stav našeho štěstí určuje nejen absolutní velikost bohatství, ale i změna stavu bohatství. Referenční skupina spočívá ve srovnávání se s ostatními. Nyní ale uvažujeme jen o nás samotných bez vlivu ostatních. Krásně to ukazuje následující příklad od Daniela Kahnemana: Dnes mají Jack a Jill každý majetek 5 milionů. Včera měl Jack 1 milion a Jill měla 9 milionů. Jsou stejně šťastní? * ??? Zdá se to být jasné, pokud o majetek přijdeme, budeme nešťastní – krátkodobě. Spokojenost nezávisí na absolutní výši platu, ale na změnách platu. Snížení platu zaměstnancům je důvodem k nenávisti. Ne plat samotný. Podobně je zasáhne i propuštění z práce. Jenže už za méně než tři měsíce tyto změny ztratí svůj účinek na míru prožívaného štěstí. ** Avšak opačně – pokud se náš majetek zvyšuje – to už není tak jednoduché. Blahobyt nám totiž nepřináší vždy více štěstí. Kromě bohatství musíme pochopit ještě jeden pojem – užitek. Naše štěstí nezávisí na samotném bohatství, ale na užitku bohatství pro naše štěstí. Mezní užitek se snižuje. Koruna (euro, dolar) má pro nás větší hodnotu, když začínáme s jednou, než když jich máme na začátku více. Stejně tak přírůstek o jedno jablko z nuly na jedno je moc fajn. Přírůstek o jedno jablko ze čtyř na pět jablek pro nás znamená mnohem nižší užitek. * Kahneman Daniel: Myšlení – rychlé a pomalé, Jan Melvil Publishing, Brno, 2012 ** Seligman Martin: Opravdové štěstí, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003
89
Získat byt je přímo skvělé. Máme kde bydlet. Získat druhý podobný byt je také příjemné; můžeme ho pronajímat. Ale už cítíme, že u prvního bytu byly naše pocity silnější. Získat třetí, čtvrtý, pátý a další byty už má pro nás (naše štěstí) vždy nižší užitek. Přitom logika říká, že jde o stále stejný přírůstek majetku jako na začátku. Proto platí, že čím více máme, tím více musíme zvyšovat své bohatství, abychom vůbec zaznamenali rozdíl v přírůstku. Proto také u vyšších čísel sledujeme růst i pokles v procentech, ne v absolutním množství bohatství. Protože přírůstek 10 % znamená něco naprosto jiného u 1 €, u 100 €, u 1 000 €, 1 000 000 €, … O majetek usilujeme nejen z čistě ekonomických důvodů. Každé další vydělané peníze nás také posouvají výše na stupnici sebeúcty a zvyšují náš status.
90
ŠTĚSTÍ A RŮST ŽIVOTNÍ ÚROVNĚ Federální rezervní banka v Dallasu přišla s postupem, jak vyjádřit pokrok ve 20. století: porovnejme, jak dlouho musí lidé pracovat, aby si koupili základní zboží, s tím, jak dlouho na ně pracovali v roce 1900. Cena se zde neměří v penězích, ale v hodinách a minutách, které musíme vynaložit na práci. Ceny sice za těch 100 let šly nahoru, ale mzdy v USA rostly ještě rychleji. Průměrná mzda v roce 1900 byla 14,8 centu na hodinu. V roce 2000 představovala už 13 dolarů na hodinu. Pracovní čas nezbytný na to, aby Američan vydělal na kuře, se výrazně snížil. V roce 1919 průměrný dělník potřeboval dvě hodiny a 37 minut. Dnes jen čtrnáct minut. Je proto dnešní průměrný dělník šťastnější? ??? Bohužel není. Totéž platí i pro jiné zboží. V roce 1900 stál pár punčoch 25 centů. Reálná cena punčoch byla jedna hodina a čtyřicet minut práce průměrného Američana. Dnes punčochy (punčochové nohavice) sice stojí 4 dolary, ale to je jen osmnáct minut času průměrného pracovníka. To je ohromné snížení. Jsou kvůli tomu dnešní ženy šťastnější? ??? Nejsou. V roce 1971 pracoval dělník v USA 174 hodin na barevnou televizi s úhlopříčkou dvacet pět palců. Nyní takto velká televize (navíc lehčí, s více kanály a s lepším obrazem) stojí asi 23hodinovou mzdu průměrně kvalifikovaného dělníka. Jsou kvůli kvalitnějším a levnějším televizím lidé šťastnější? ??? Ne, nejsou.
91
A co mobil? V polovině osmdesátých let cena mobilního telefonu představovala asi 456 pracovních hodin průměrného Američana. O dvě desetiletí později ho má každý a stojí jen 9 pracovních hodin. To je o 98 % méně než před dvaceti lety. * Jsou proto lidé šťastnější? ??? Nejsou šťastnější! Jen vícekrát naštvaně volají jiným lidem. V posledních desetiletích dochází ve vyspělých zemích ke sjednocení vnímání životní spokojenosti. Snižuje se podíl jak těch lidí, kteří se cítí extrémně nespokojeni, tak těch extrémně spokojených. Více a více lidí se přibližuje společenskému průměru.** Na první pohled se to zdá být paradoxní, vzrůstá-li příjmová nerovnost, měla by stoupnout i nerovnost ve spokojenosti. Dá se to však vysvětlit: S růstem ekonomiky jsou snáze uspokojovány potřeby chudých. Podíl extrémně nespokojených lidí tak klesá. Na opačném pólu se bohatí stále neurotičtěji tážou: „Když jsem tak bohatý, jak to že nejsem šťastnější?!“ Tak se snižuje i podíl těch extrémně šťastných. Dalším zdůvodněním je to, že lidé v bohatých zemích trpí zvláštním druhem chudoby – nedostatkem času. Životní standard nám roste, dokonce délka volného času roste. Jenže pocit životní spokojenosti v bohatších zemích už neroste. Proč? ??? Easterlinův paradox*** říká: čím vyšší peníze, tím vyšší touhy – pocit štěstí se s růstem nedostavuje. Máme se stále lépe, ale naše spokojenost se stejně nezvyšuje. Potřebujeme stále více jen na to, abychom se cítili stejně. A máme-li stejně, cítíme se spíše hůře. Díky už popsané hédonické přizpůsobivosti vždy pocítíme nové a vyšší touhy a pak si na ně opět zvykneme. Lidé s dostatkem zdrojů ztrácejí pokoru, skromnost a zejména soudnost. * Wheelan Charles: Odhalená ekonómia, o suchopárnej vede trocha inak, KALLIGRAM, Bratislava, 2012 ** Clark Andrew a kol.: The Great Happiness Moderation, Paris School of Economics, 2012 *** Podle profesora ekonomie Richarda A. Easterlina.
92
Zdá se nám, že materiální pokrok je samozřejmý, ale není to celkem pravda. Rychle rostoucí životní úroveň nebyla vždy v historii běžná. Robert Lucas ml., nositel Nobelovy ceny za rok 1995, tvrdí, že i v nejbohatších zemích se stálý růst životní úrovně vyskytuje až v posledních staletích. I jiní ekonomové dospěli k závěru, že růst HDP na obyvatele v evropských zemích v letech 500–1500 našeho letopočtu byl prakticky nulový. Ne nadarmo se tomuto období říká „doba temna“.*
S růstem bohatství tedy vždy neroste i naše štěstí či spokojenost. U velkých příjmů už není souvislost mezi penězi a štěstím. Jak jinak vysvětlit opakované stávky nejbohatších sportovců světa? ??? Profesionální hokejisté kanadsko-americké NHL stávkovali čtyřikrát během posledních dvaceti let. Dokonce celá sezona 2004–5 byla zrušena. Basketbalisté profesionální NBA také asi trpí nouzí. Naposledy stávkovali za vyšší platy v roce 2011. Dnes žije většina lidí ve vyspělém světě úžasně. Většina z nich však nemá pokoru nebo soudnost nebo obojí. Také proto většina lidí není šťastná. Holt štěstí není pro každého. * Wheelan Charles: Odhalená ekonómia, o suchopárnej vede trocha inak, KALLIGRAM, Bratislava, 2012
93
Touha po růstu likviduje lidskou spokojenost To, co chceme = to, co máme + NĚCO. Ani o jedno z toho nechceme přijít. Někdy víme, co je to NĚCO. Je to to, co zrovna nemáme. Moje neteř má krásné kučeravé vlasy a… … ona chce jiné. Rovná si je. Naopak ženy s rovnými vlasy si je kadeří. NĚCO se také časem mění. Většinou ani nevíme, co to NĚCO je. Jen víme, že nám NĚCO chybí, a my to chceme. Nevíme ani, proč to chceme. Cítíme, že to NĚCO by nás udělalo šťastnými. A teď babo raď. Možná je to NĚCO růst. Z nějakého důvodu si moderní lidé myslí, že musíme stále růst. Vlastně se jen bojíme, že bychom se mohli mít stejně dobře jako loni. Bojíme se, že se nebudeme mít ještě lépe. * Ekonomický růst bohužel neumí vyvolat trvalou spokojenost nebo štěstí. Obrovský růst materiálního blahobytu v posledním století by měl vyvolat euforický růst lidské spokojenosti. Jenže moc daleko jsme v tom nepokročili. Lidé se nenaučili jedno jednoduché řešení – naučit se odměňovat sami. Nalézat potěšení a smysl života bez ohledu na vnější okolnosti.
Proč musíme růst? Protože máme dluhy! Domníváme se, že více je lépe a že všelékem na problémy je další růst. Dočasné zastavení růstu nazýváme recesí – politici i ekonomové z ní dělají tragédii. Proč? ??? Protože máme dluhy. Skoro všichni jsme hluboko v dluzích. Jednotlivci, firmy i státy.
* Pikora Vladimír, Šichtařová Markéta: Nahá pravda, NF Distribuce, Praha, 2012
94
Proč jsou dluhy problémem a proč musíme podle politiků i ekonomů růst, vám ukážu na příkladu. Dejme tomu, že máme roční příjem 10 milionů. Veškeré výdaje včetně zaplacených daní činí 8 milionů, a tak nám zůstanou dva miliony. Při našem způsobu života nám to stačí k velmi šťastnému a spokojenému životu. V příštím roce mohou nastat tyto možné scénáře: 1. Náš příjem ani naše výdaje se nezmění. 2. Náš příjem klesne o 5 % a naše výdaje se nezmění. 3. Náš příjem vzroste o 5 % a naše výdaje se nezmění. 4. Náš příjem vzroste o 5 % a naše výdaje vzrostou o 30 %.* Pojďme si to rozebrat podrobněji. Ad 1.: Náš příjem ani naše výdaje se nezmění. Ani z hlediska našich životů se nic nezmění. Ad 2.: Náš příjem klesne o 5 % a naše výdaje se nezmění. Příjem bude 9,5 milionů. Zůstane nám 1,5 milionu, což nám stále zaručuje nadstandardní život. Ad 3.: Náš příjem vzroste o 5 % a naše výdaje se nezmění. Zůstane nám 2,5 milionu. Opět se z hlediska kvality života ani štěstí nic podstatného nezmění. Ad 4.: Náš příjem vzroste o 5 % a naše výdaje vzrostou o 30 %. Příjem bude 10,5 milionu, náklady 8 × 1,3 = 10,4. Zůstane nám jen 100 000 korun. A máme problém. Musíme se velice uskromnit anebo si půjčit. Jenže s uskromněním máme také problém, jelikož díky hédonické přizpůsobivosti jsme si zvykli na to, co už máme. Takže si půjčíme. A jak vzniklý dluh splatíme? ??? * S vlivem inflace z důvodu jednoduchého pochopení nepočítám. Také mohou nastat i jiné varianty. Například: náš příjem klesne o 5 % a naše výdaje vzrostou.
95
Základní podmínkou je, že musíme růst! Musíme udělat vše pro to, abychom zvýšili příjmy. Naše přání stále růst a stále zvyšovat své cíle přitom nemusí představovat problém, pokud nás těší ten proces snažení sám o sobě. Problém nastane: • Když musíme růst ne proto, že chceme, ale proto, že nás k tomu nutí vnější okolnosti. Musíme splácet dluhy. A pozor! Celkem musíme splatit více, než jsme si půjčili. S tím se pojí další nepříjemnosti. • Když skončí vnitřní samoodměňování, kdy nás vzrušovalo chodit do práce, a začne práce z donucení. • Když přestaneme nacházet radost v přítomnosti a začnou obavy z budoucnosti – budeme schopni splácet? • Když víme, že se snížily nebo už vyčerpaly rezervy pro případ nouze, začneme mít existenční strach. • Když se z růstu stane naše nejvíce vyčerpávající povinnost. • Když se růst zastaví nebo dojde k poklesu. K čemuž jednou dojde. Kapitalismus je přece o střídání růstových a krizových období. Výsledkem růstu kvůli dluhům je snižování naší spokojenosti i pocitů štěstí. A také ruinování a znečišťování naší planety. Politici nemají pravdu, když nám namlouvají, že musíme růst, abychom se měli lépe. Je to jinak – musíme růst, protože máme dluhy! Kdyby nebylo splátek státního dluhu, úroků z dluhů a plýtvání, ke spokojenému životu nemusíme bezpodmínečně růst. Však také ani moc nerosteme. Jen prorůstová opatření nás ještě více zadlužují. 96
Když jsem si uvědomil, jak ekonomický růst záporně ovlivňuje naše pocity štěstí, přestal jsem si porovnávat své současné obraty s loňskými. Nesleduji žádné křivky vývoje svých firem za poslední roky. Místo toho od roku 2005 nic nekupuji na dluh. Vydělané a přebytečné peníze investuji. Nesleduji lifestylové časopisy a pořady, abych nebyl „v pokušení“ kupovat si stále něco lepšího. Hlídám si, abych měl ročně vyděláno dost na nadstandardní život, a soustředím se na smysluplnou práci. Takto jsem mnohem šťastnější, protože nemám dluhy, než kdybych více rostl. Nepotřebuji soupeřit s konkurenty, kdo má větší obrat, více zaměstnanců a lepší auto. Já soupeřím na trhu ne s konkurenty, ale sám se sebou – chci mít nejlepší vzdělávací produkty. Tato smysluplná práce mě dělá šťastnějším. Výsledkem je paradoxně i růst v prodeji knih. Mimochodem největším nákladem naší domácnosti je vzdělávání – školné pro děti a cestování. Ne auta a oblečení. Máme známou, která nedala děti do tak drahé školy jako my, ale úplně stejnou částku (statisíce korun) „prožere“ ročně v drahých restauracích. Kdy skončí růst? Kdy se přestaneme někam hnát? ??? Máme-li dluhy, tak až v hrobě. Jsme-li posedlí svou prací a jsme-li v ní šťastní, pak to nejspíš také neskončí. Jenže toto hnaní se už není z donucení. Také to neskončí dosažením nějaké hranice, cílem či metou. Hranici máme ve svých hodnotách. Myšlenka, že už mám dost peněz a nebudu muset nikdy pracovat, je ve skutečnosti stupidní.*
A na konec debaty o štěstí a penězích… Ne, peníze nekazí charakter, jen ho odhalí.
* Kapusta Marián: Ako som vybudoval miliardovú firmu, ALERT, Košice, 2013
97
