Julius Fuãík Ïivotopisn nástin a pfiehled díla

117

Julius Fuãík – Ïivotopisn˘ nástin a pfiehled díla

Julius Fuãík – Ïivotopisn˘ nástin a pfiehled díla Darina Svobodová Primarily, Julius Fuãík is known as the author of up-to-now popular compositions for the orchestra; on the other hand, his life and other areas of work are far less known. The article illuminates Fuãík’s life journey from the early years of the Prague studies, when he was a student of Antonín Dvofiák, through his short career as an orchestra player and choir master in Zagreb and Sisak up to the most important period of his career as a military orchestra conductor in Sarajevo, Budapest and Terezín. There, the majority of his well-known work was composed. The author also gives attention to the final, Berlin period of his life, overshadowed by a disease and war. For the first time, the article presents the catalogue of oeuvre by Julius Fuãík.

Hudební skladatel a kapelník Julius Fučík patří k významným osobnostem české hudební kultury. Je znám především jako autor skladeb pro vojenské účely a ty byly také těžištěm celého jeho skladatelského díla. Světové proslulosti dosáhl svými pochody,1 valčíky i koncertními kusy, mnohé z těchto skladeb byly vydávány ve velkých nákladech. Ve Fučíkově díle však mají své místo i skladby jiných hudebních forem, které nejsou příliš známé, ačkoliv některé z nich by si pozornost zasloužily. Také jeho životní osudy jsou zajímavé a vypovídají mnoho nejen o době a událostech přelomu 19. a 20. století, ale i o kultuře a společnosti v zemích Rakouska-Uherska v posledním období jeho existence.2

Dětství a studium Julius Fučík se narodil 18. července 18723 v Praze na Karlově náměstí č. 3.4 Jeho otec Jaroslav Fučík5 byl pumpař a matka Kateřina6 se starala o domácnost, do které postupně přibyli další tři sourozenci.7 Julius se ve škole dobře učil a byl hudebně velmi nadaný. Jeho talent rozpoznal učitel Václav Bosáček, proto doporučil rodičům, aby chlapci koupili housle. Ten se na ně brzy naučil hrát a doprovázel otce, který jako velký milovník opery zpíval doma svým zvučným barytonem známé árie. Julius často navštěvoval s otcem divadlo a pak si přehrával melodie, které tam slyšel. Tehdy už hrál i na klavír a svým hraním mnohdy bavil společnost v restauraci, když přestali hrát hudebníci.8

1

Již ve své době byl nazýván „králem pochodů“. Totéž lze říct i o osudu Fučíkovy pozůstalosti v následujícím období. 3 Údaje o narození všech dětí Jaroslava a Kateřiny Fučíkových byly ověřeny v Archivu hlavního města Prahy (farnost sv. Štěpána, matriky narozených). 4 Fučíkův rodný dům v sousedství Novoměstské radnice již přes 100 let nestojí, ustoupil výstavbě soudní budovy. 5 Jaroslav Fučík, 18. 10. 1843 – 18. 4. 1906 (křestní list NM-ČMH S251/1852). 6 Kateřina Fučíková, rozená Šichová, 8. 10. 1850 – 12. 1. 1933 (křestní list NM-ČMH S251/1871). 7 Karel Fučík, 3. 10. 1876 – 22. 11. 1951, původně soustružník, později člen plzeňského divadla, Rudolf Fučík, 8. 9. 1878 – 9. 3. 1943, dámský krejčí, a Marie Fučíková, 13. 2. 1883 – 6. 3. 1956, učitelka ženských ručních prací. 8 Dle vzpomínek sestry Marie ze 40. let 20. století (NM-ČMH S251/2115). 2

© Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha 2009

Hudební věda, roč. 46, č. 1–2/2009

118

Darina Svobodová

Rodina Jaroslava Fučíka v roce 1881 (Julius druhý zleva), sign. NM-ČMH S251/1181

Po absolvování měšťanské školy ve Vladislavově ulici se rozhodovalo o dalším Juliově studiu. V té době žila rodina v chudých poměrech,9 proto otec určil, že se Julius bude učit rukavičkářem a hudba mu zůstane pouze zábavou. Po této zprávě byl chlapec zcela zdrcený a jeho sny o zasvěcení života hudbě se začaly rozplývat. Učitel Bosáček však otce přesvědčil o synově talentu, babička10 přislíbila finanční podporu, a tak mohl Julius jít ke zkoušce na pražskou konzervatoř. Zkoušku zdárně složil a po složení kauce 60 zlatých mohl 15. září 188511 nastoupit na hudební studia. Zpočátku navštěvoval oddělení houslí, brzy si ale zvolil za hlavní nástroj fagot u profesora Ludvíka Mildeho. Jako druhý nástroj si vybral tympány, které vyučoval profesor Bláha. Jeho dalšími vyučujícími byli například 9 Po zavedení vodovodu na Nové Město opustil otec pumpařské řemeslo a přijal místo vrchního dozorce potravní daně pražského magistrátu. 10 Kateřina Šichová, 1812 – 11. 1. 1896 (údaje z deníku J. Fučíka, NM-ČMH S251/146). 11 Údaj z vysvědčení absolventa (NM-ČMH S251/2722).


119

Titulní list skladby Prázdniny op. 1, sign. NM-ČMH S251/277

Karel Stecker, Josef Förster či Karel Knittl,12 významné postavy kulturní Prahy. Také Fučíkovi spolužáci se později stali výraznými osobnostmi českého hudebního života, jmenujme zejména Josefa Suka, Oskara Nedbala a Karla Hoffmanna, dále například Prokopa Oberthora, Rudolfa Reissiga, Vojtěcha Kuchynku či Ottu Bergera. Během studií Fučík statoval v Národním divadle, zpravidla za volný lístek na představení, což mu umožnilo získat dokonalý přehled o divadelní produkci nejvýznamnější pražské scény. O prázdninách zajížděl na Moravu do Střížova u Vladislavi,13 kde vypomáhal v rodině řídícího učitele Kučery s výukou hudby. Zde i v blízké Vladislavi uspořádal s místními hudebníky své první veřejné produkce, na nichž uváděl též vlastní skladby. Během pobytu na Moravě vznikla mimo jiné první rozsáhlejší Fučíkova skladba – suita pro dvoje housle a klavír Prázdniny op. 1. Když v roce 1890 převzal na konzervatoři kompoziční třídu Antonín Dvořák, přešel k němu spolu s dalšími jedenácti spolužáky14 též Fučík, který byl v té době 12

Podle údajů na vysvědčení absolventa přednášel Karel Stecker kontrapunkt, imitaci, kánon a fugu, Josef Förster nauku o harmonii a zpěv, Karel Knittl nauku o nástrojích a instrumentaci. 13 Střížov leží v bývalém okrese Třebíč v kraji Vysočina. 14 Kompoziční třídu navštěvovali Josef Suk, Oskar Nedbal, Rudolf Reissig, Otto Berger, Karel Honsa, Vojtěch Kuchynka, Vojtěch Mádlo, Richard Schida, Ludwig Püschel, Wilhelm Riepl a Adolf Lotter.

120

Darina Svobodová

v posledním ročníku. Dvořák byl s jeho skladatelskými pokusy spokojen, což dokládá i malý počet oprav na rukopisech několika skladbiček.15 Ačkoliv Dvořákovo pedagogické působení trvalo ve Fučíkově případě pouze půl roku, mělo zásadní vliv na jeho vlastní skladatelskou tvorbu. Úspěšný žák také často na svého učitele s nostalgií vzpomínal.16 Závěrečný koncert žáků konzervatoře dne 13. května 1891 se stal prvním Fučíkovým triumfem. Dirigoval zde s velkým úspěchem svou instrumentaci skladby Roberta Volkmanna Wahrsagerin (Věštkyně) z cyklu Višegrad, byl třikrát vyvolán a jako jediný musel své vystoupení na žádost ředitele Bennewitze opakovat.17 Svému učiteli hry na fagot Ludvíkovi Mildemu věnoval svou první koncertantní skladbu Concertino pro fagot, stejně jako jiJulius Fučík jako konzervatorista (1891), né skladby decentně výtvarně vyzdosign. NM-ČMH S251/1166 benou.18 Konzervatorní studia završil výstupní zkouškou 4. července 1891, na které hrál Rondo pro fagot Carla Marii von Webera.19

Vojenská služba v Kremži Jako absolvent konzervatoře měl Fučík možnost přihlásit se dobrovolně k vojenské službě na tři roky k některé z vojenských hudeb. Společně se spolužákem klarinetistou Františkem Trdličkou si vybrali 49. pěší pluk.20 Pluk byl právě přeložen do Kremže (Krems an der Donau) a jeho novým kapelníkem se stal známý rakouský skladatel vojenských pochodů Josef Franz Wagner.21 Fučík hrál v symfonickém obsazení na fagot, v dechovém na velký buben. Začal více instrumentovat pro de-

15

Jde o písně Věřil jsem, jak se věřívá a Tisíc znělo jarem zvuků z cyklu Sny života a klavírní skladbu Thema con variazione (NM-ČMH S251/381, 293). 16 Rudolf FUČÍK: Životopis Julia Fučíka sepsaný jeho bratrem Rudolfem, 1941. Rukopis. 17 Dalšími dirigujícími upravovateli byli Otto Berger, Vojtěch Mádlo, Vojtěch Kuchynka, Richard Schida, Wilhelm Riepel, Adolf Lotter, Ludwig Püschel (sešit výstřižků a programů J. Fučíka S251/1094). 18 Fučík byl nadaný i výtvarně, sám si zdobil své skladby a později vytvářel i obálky některých vydaných tisků. 19 Vysvědčení absolventa nese datum 7. července 1891. 20 V té době působil pluk ve Vídni a jeho kapelníkem byl Ludwig Schlögel, rovněž absolvent pražské konzervatoře, který však později odešel k námořní hudbě. 21 Josef Franz Wagner, 20. 3. 1856 – 5. 6. 1908, kapelník 47. pěšího pluku (1878–1891) a 49. pěšího pluku (1891–1899), poté civilní kapelník, současníky označovaný jako „vídeňský král pochodů“.


121

chový orchestr, jehož zvuk si právě tady oblíbil, ačkoliv úroveň zdejší hudby považoval spíše za nízkou.22 Orchestr často zajížděl hrát do Vídně, kde Fučík navštěvoval koncerty a divadelní představení, zejména opery23 a operety. Postupně byl povýšen do statutárních hodností svobodníka, desátníka, četaře a šikovatele,24 čímž dosáhl nejvyšší možné hodnosti vojenského hudebníka v záloze. V Kremži a okolí se věnoval oblíbenému skicování krajiny a významných staveb. S výtvarnou činností souvisí i konflikt s kapelníkem Wagnerem. Kapelník neměl zájem provést směs z opery Prodaná nevěsta, kterou Fučík sestavil, a ten mu na oplátku odmítl výtvarně vyzdobit titulní listy jeho skladeb. Vojenskou službu rád ukončil 12. září 1894. Přestože Fučík nebyl vždy spokojen se způsobem řízení a účinkováním kapely 49. pěšího pluku, získal zde základní znalosti o zvuku vojenského orchestru a instrumentaci pro něj i zásadní zkušenosti, které později využil ve svém postavení vojenského kapelníka.

Julius Fučík jako fagotista Již v Kremži uvažoval Fučík o sestavení dechového souboru s bývalými spolužáky z konzervatoře.25 Tehdy měl na mysli dechové trio a napsal i několik skic pro toto obsazení. Po návratu do Prahy se této myšlence začal věnovat intenzivněji a pomýšlel na větší obsazení. Myšlenka dechového sextetu však ztroskotala na nedostatku notového materiálu i úrovni jednotlivých hráčů. Společně s klarinetisty Trdličkou a Hönichem se tedy vrátil k původní koncepci a společně vytvořili Komorní dechové trio „po příkladu Beethovenova tria“,26 které se pak stalo základním pilířem jejich repertoáru. Z několika veřejných vystoupení souboru bylo nejúspěšnější účinkování na koncertu Spolku českých žurnalistů v Rudolfinu 17. března 1895. Při akci bylo přítomno mnoho významných osobností českého kulturního života27 a trio zde sklidilo obrovský úspěch, který následovaly též výborné recenze.28 Na programu byly kromě Beethovenova tria dvě skladby Julia Fučíka. Jedna z nich, Perpetuum mobile, kterou uvedl pod pseudonymem Giovanni Basso,29 měla velký ohlas. V té době byl již Fučík angažován jako 2. fagotista v pražském Novém německém divadle, ale rád přijal nabídku Karla Kovařovice na místo prvního fagotisty ve Výstavním symfonickém orchestru. Orchestr účinkoval v době konání Národopisné výstavy30 na výstavišti každý den a na repertoáru měl pouze skladby 22

V deníku uvádí několik příkladů nepovedených vystoupení ve Vídni. Velkým zážitkem se pro něj stalo představení Smetanovy Hubičky 3. března 1894. Svobodník 24. 2. 1892, desátník 21. 6. 1892, četař 20. 10. 1892 a šikovatel 20. 10. 1893 (deník J. Fučíka). 25 Inspirovalo ho k tomu České kvarteto, úspěšný soubor dalších spolužáků z konzervatoře Hoffmanna, Suka, Nedbala a Bergera. 26 Citát z deníku J. Fučíka – Fučík má na mysli skladbu L. van Beethovena Trio pro dechové nástroje op. 87. 27 Mimo jiné se koncertu zúčastnili Adolf Heyduk, Alois Jirásek, F. A. Šubert, Zikmund Winter, Jaroslav Vrchlický, Viktor Dyk, Zdeněk Fibich a Karel Kovařovic (anonce v sešitu výstřižků a programů J. Fučíka, NM-ČMH S251/1094). 28 V sešitu výstřižků a programů J. Fučíka je vlepeno 5 výstřižků recenzí z novin bez bližšího určení. 29 Pseudonym použil proto, aby na koncertu neměl ze tří skladeb dvě vlastní; tou druhou bylo Scherzo c moll. 30 Národopisná výstava českoslovanská se konala od 15. května do 31. října 1895 na výstavišti v Praze, orchestr však účinkoval pouze do konce září. 23

24

122

Darina Svobodová

českých skladatelů. Vedle Fučíka zde bylo angažováno dalších sedm jeho spolužáků z konzervatoře. Rovněž Komorní dechové trio využilo možnosti účinkovat na výstavě. Hráli celkem čtyřikrát, vždy s velkým úspěchem. Ačkoliv se dirigent Kovařovic snažil zachovat orchestr i po skončení výstavy, pro nedostatek finančních prostředků nutných k provozu z toho sešlo. Fučík od něj obdržel výborné doporučení, s nímž se mohl ucházet o místo sólofagotisty v jakémkoliv orchestru. Již v říjnu 1895 nastoupil Fučík jako 1. fagotista do orchestru Městského divadla v Záhřebu v Chorvatsku.31 Každodenní zkoušky a večerní představení jej však brzy ubíjely a ani společenský život mu nepřipadal příliš zajímavý. Za jediné světlé body svého pobytu považoval zdařilé premiéry Smetanových oper Prodaná nevěsta a Dalibor,32 kde všichni hráli s největším zápalem.33 Přesto uvažoval o brzkém opuštění tohoto neveselého místa.

Sisak Když přišla v únoru 1896 nabídka na místo městského kapelníka z nedalekého Sisaku,34 neváhal Fučík dlouho s jejím přijetím. Jmenován byl 5. března a kromě funkce městského kapelníka měl být ještě ředitelem kůru a sbormistrem dvou pěveckých spolků. Při příjezdu 1. dubna byl vřele uvítán spolky Danica a Sloga, které na jeho počest uspořádaly malé vystoupení. Fučík se brzy pustil do práce, neboť u všech souborů shledal zanedbanou úroveň. Intenzivně zkoušel, vyučoval hudbu a později také jezdil vypomáhat do operního orchestru v Záhřebu. Pro pěvecké spolky napsal několik sborů, například Ruža spava, Zora sviće, Pet časa, Sječaš-li se još a další, pro městský orchestr směs českých a chorvatských písní Od Vltavy k Sávě a několik dalších menších skladeb, například předehru Heliotrop, polku Carneval či pro místní cyklistický spolek pochod Sisački biciklaši. Po náročné přípravě spolek Danica pod Fučíkovým vedením úspěšně účinkoval na soutěži zpěváckých spolků ve Fiume.35 Se svými soubory byl nyní spokojen, dobře se mu pracovalo, jen mu vadila samota a opuštěnost, stýskalo se mu po společenském životě Prahy. Jako ředitel kůru se též věnoval duchovní hudbě, účinkoval se sborem i u varhan při mších. Z jeho duchovních skladeb z tohoto období byly nejúspěšnější Ave Maria a slavnostní mše D dur. Během chorvatského pobytu zarmoutily Fučíka dvě události. V lednu 1896 zemřela jeho babička, která měla největší zásluhu na jeho hudebním vzdělání, a téměř přesně o rok později zemřel jeho nejbližší kamarád z konzervatoře klarinetista Trdlička, s nímž hrával dechové trio.36 31

V té době bylo v divadelním orchestru angažováno více českých hudebníků (např. Julius Junek, František Praský, Josef Čermák, Houdek a další). Premiéra Prodané nevěsty 24. 10. 1895, Dalibora 19. 11. 1895. 33 Z deníku J. Fučíka: „Vždyť je to náš drahý Smetana.“ 34 Sisak leží asi 60 km jihovýchodně od Záhřebu, doposud zde žije česká menšina. 35 Dnes Rijeka v Chorvatsku. 36 Obě zprávy těžce nesl a věnoval jim v deníku prostor se vzpomínkou. 32


123

Účinkující z operety V bremském sklepě (Julius Fučík sedící druhý zprava), sign. NM-ČMH S251/1183

Vojenským kapelníkem v Sarajevu Ačkoliv měli sisačtí občané Fučíka velmi rádi a vážili si ho,37 přesto jej nelákalo navždy zůstat v malém provinčním městě. Když se v září 1897 dozvěděl o vypsaném místě vojenského kapelníka 86. pěšího pluku v Sarajevu,38 jel se osobně informovat k pluku a odevzdal žádost o přijetí s dokumenty. Nedělal si žádnou naději, neboť již bylo přijato 82 žádostí a on vzhledem ke svému mládí, nedostatku zkušeností s vedením vojenského orchestru a bez protekce nevěřil v úspěch. Ke svému velkému překvapení byl však nakonec vybrán a od 1. listopadu 1897 jmenován kapelníkem pěšího pluku Forinyák č. 86.39 Fučík byl nadšen, splnil se jeho dávný sen i předpověď Antonína Dvořáka,40 navíc měl zajištěnou budoucnost. V Sisaku však byli z té zprávy nešťastní a nechtěli jí věřit. Na rozloučenou mu uspořádali poslední koncert, na kterém se hrály

37

V předvečer jeho jmenin mu zpěvácké spolky zazpívaly pod okny dostaveníčko, bengálem osvětlili dům, byl banket s přípitky a ráno gratulace ze všech stran – školní děti, všichni kantoři a honorace a večer opět banket. 38 Místo bylo vypsáno po úmrtí kapelníka Petra Čapka. 39 Není jasné, proč dostal přednost před všemi uchazeči, možná zapůsobilo dobré jméno jeho učitele Antonína Dvořáka. 40 Fučík v deníku vzpomíná na výrok Antonína Dvořáka: „Vidím ve Vás tlustého vojenského kapelníka, který nebude nic dělati.“

124

Darina Svobodová

a zpívaly Fučíkovy skladby, a ovace plného sálu nebraly konce. Od předsednictva spolku Danica obdržel ozdobnou taktovku a vavřínový věnec. V Sarajevu byl Fučík velmi spokojen. Vše bylo pro něj nové a inspirující. Navíc měl pro svou činnost pochopení ze strany důstojnického sboru i samotného velitele pluku Hortsteina.41 Hudba 86. pluku jako jediná vojenská kapela ve městě zajišťovala vojenské i civilní akce, pořádala velké symfonické koncerty a divadelní představení. Sarajevská společnost byla pětijazyčná se silným českým zastoupením a Fučík se brzy účastnil společenského života. Byl spoluzakladatelem stolní společnosti Feuchte Ecke (Vlhký kout), pro niž napsal i stejnojmenný pochod.42 Společně s důstojníky organizoval zábavní večery, pro které také skládal hudbu. Velký ohlas mělo silvestrovské představení roku 1899, při němž důstojníci hráli v odpovídajících kostýmech též ženské role. Nejzdařilejší ze scének byla Americká holírna, ke které složil Fučík hudbu. V květnu 1900 dokonce provedlo 42 důstojníků operetu V bremském sklepě, Fučík byl opět spoluautorem hudby. Největší událostí města Sarajeva téhož roku se stalo jeho nastudování parodie Verdiho opery Trubadúr, rovněž v podání důstojnického sboru. Jako vojenský kapelník se Fučík začal ve své skladatelské činnosti zabývat skladbami určenými pro vojenskou hudbu. Z té doby pocházejí jeho první úspěšné pochody Sarajevo op. 66, Laban op. 4443 a zejména nejslavnější Fučíkův pochod Einzug der Gladiatoren (Vjezd gladiátorů) op. 68. Z dalších skladeb si zaslouží pozornost valčík Traumideale (Ideály snů) op. 69 a rozsáhlý čtyřdílný cyklus Oesterreich’s Ruhm und Ehre (Rakouska čest a sláva) op. 59, jehož nejhranější třetí část Die Schlacht bei Custozza (Bitva u Custozzy)44 dosáhla několika významných ocenění.45 V době sarajevského pobytu navázal Fučík celoživotní přátelství s hejtmanem Ferdinandem Rossmanithem, pozdějším kmotrem svého syna, které ukončila až Rossmanithova smrt na bojišti první světové války.

Budapešť Po třech letech působení v Sarajevu se Fučík přesunul do Budapešti, kam byl celý 86. pěší pluk přeložen. Tato změna nebyla pro Fučíka příjemná. Umělecký život zde byl podle něj příliš podřízený penězům.46 Kapela se stala jednou z osmi vojenských hudeb, které v Budapešti působily, vládla zde velká a často i nečestná konkurence. Vytížený však byl Fučíkův orchestr dostatečně, kromě oficiálních vojenských akcí účinkoval často na promenádních koncertech, v kavárnách či pro lázeňské hosty. Fučík se v té době začal etablovat jako známý hudební skladatel, přítomnost ve velkém městě s mnoha kulturními a společenskými možnostmi mu výrazně 41

Fučík věnoval veliteli svůj pochod Hortstein op. 30. Pochod Feuchte Ecke byl v roce 1939 vydán v nakladatelství Edition Continental pod názvem Bosanska zora. 43 Pochod Laban op. 44 byl v roce 1934 vydán v nakladatelství Edition Continental jako Danubia op. 229. 44 Jako jediná část cyklu byla vydaná tiskem (NM-ČMH XX A 13). 45 Bitva u Custozzy op. 59c byla zařazena do rodinné fideikomisní knihovny císaře Františka Josefa a Fučík byl přijat jako čestný člen do Spolku Custozza-Lissa 1866. 46 Z deníku J. Fučíka: „zde se víc točí kolem peněz a zase kolem peněz a vše je švindl […] konkurence velká i nečestná […] nestojí to za papír a inkoust.“ 42


125

prospěla. Rovněž blízkost Vídně i Prahy byla velkou výhodou zvláště ve styku s proslulými nakladatelskými domy. Fučík skládal, aranžoval, sestavoval též tehdy oblíbená potpourri, složená často z maďarských lidových melodií,47 případně ze známých oper a operet. Komponování se věnoval s velkým nasazením, téměř na každém promenádním koncertu provedl nějakou svou novou skladbu. Ačkoliv kapelník tehdy většinou při běžném účinkování vojenské hudby nedirigoval,48 je pravděpodobné, že premiéry svých skladeb řídil osobně. Budapešťské období se stalo v jeho skladatelské činnosti nejdůležitějším, složil v té době většinu svých nejznámějších a nejúspěšnějších skladeb, z nichž mnohé vyšly též ve velkých nákladech tiskem.49 Mezi nejlepší patří valčíky Vom Donauufer (Od břehu Dunaje) op. 135, Winterstürme (Zimní bouře) op. 184, suita Aus dem Artistenleben (Ze života artistů) op. 152, zastaveníčko Auf der Lagune (Na laguně) op. 221, pochody Dopis Julia bratru Rudolfovi ze 13. března 1908, Schneidig vor! (Rázně vpřed) op. 79, sign. NM-ČMH S251/99 Kinizsi op. 80, Triglav op. 72, Unter der Admiralsflagge (Pod admirálskou vlajkou) op. 82, Marche fantastique (Fantastický pochod) op. 106, The Mississippi river (Řeka Mississippi)50 op. 161, Die Regimentskinder (Děti pluku) op. 169, Florentiner Marsch (Florentinský pochod)51 op. 214, Die lustigen Dorfschmiede (Veselí venkovští kováři) op. 218, Salve imperator op. 224 či předehra Marinarella op. 215. Na výzvu Sokola složil k 5. všesokolskému sletu pochod Stráž Slovanstva op. 258. V Budapešti bydlel Fučík v Mistrovské ulici blízko kasáren, kde si zařídil pěkně vybavený byt. Společnost mu dělala doga jménem Nero, která jej doprovázela i na promenádní koncerty. S rodinou udržoval častější styky, všechny svátky trávil v Praze a členové rodiny52 jej několikrát navštívili v Budapešti. Jeho společenský 47 Mezi potpourri z budapešťského období patří např. Magyar dal és táncz op. 119, A kurucz világból op. 120, Magyar dalok op. 173, Magyar népdalok gyöngyei op. 162. 48 V pochodu vedl kapelu bubeník s nejvyšší hodností – Regimentstambor. 49 Jeho nakladateli byli tehdy Klökner Ede v Budapešti, ve Vídni Josef Blaha, v Hannoveru Louis Oertel, v Praze S. G. Porges, Mojmír Urbánek či Jana Hoffmanna Vva, později též Bosworth & Co v Lipsku. 50 Někdy je uváděna jako op. 160. 51 Původně měl název La rosa di Toscana (Toskánská růže), jak je patrné na titulním listu partitury (NM-ČMH S251/582). 52 V té době měl bratr Karel již vlastní rodinu s dětmi Juliem a Libuší, bratr Rudolf se usadil v Berlíně, sestra Marie se stala učitelkou ženských ručních prací a po otcově smrti 18. 4. 1906 se starala o matku.

126

Skica předehry Marinarella (1908), sign. NM-ČMH S251/420

Darina Svobodová


127

život se omezoval zpravidla na důstojnickou společnost, u pluku používal němčinu, maďarsky se nikdy nenaučil. V tomto období se rovněž seznámil se svou budoucí ženou Christinou.53 Zatímco v Budapešti dosáhl Fučík velkých úspěchů a díky svým skladbám se stal známým daleko za hranicemi Rakousko-Uherska, v Praze neměl štěstí. V roce 1907 dokončil suitu Život,54 kterou hodlal nabídnout dirigentu Kovařovicovi k provedení na koncertě v Národním divadle. Ten ho ale s politováním odmítl, neboť program koncertů byl naplněný na delší dobu dopředu. Fučík tedy poslal suitu České filharmonii a dirigent Zemánek mu nabídl autorské provedení. Nepřízeň však provázela koncert i nadále. Fučík měl dvě zkoušky s orchestrem těsně před provedením, samotný koncert byl dvakrát přeložen a nakonec uveden v nevhodném termínu a na jiném místě.55 Slabá návštěva, špatná akustika sálu, neuspokojivý výkon orchestru a následné nepříznivé recenze56 Fučíka zcela znechutily. Místo triumfálního návratu do českého hudebního života přišel neúspěch a Fučík se vrátil značně zklamaný do Budapešti.

Szabadka Na konci května 1909 byl 86. pluk po 9 letech v Budapešti převelen do provinční Szabadky.57 Pro Fučíka to byla nepříjemná změna, jako známý a zavedený skladatel neměl zájem opustit velkoměsto a odejít do malé posádky daleko od center kulturního dění.58 Ze Szabadky byl velmi rozčarovaný, proto brzy začal hledat příležitost, která by mu pomohla se odtud dostat i za cenu odchodu od pluku. Když na jaře 1910 zjistil, že je vypsán konkurz na místo kapelníka 92. pěšího pluku v Terezíně, okamžitě se přihlásil. Tentokrát už byl v jiné situaci než před 13 lety v Sarajevu, kdy byl neznámým městským kapelníkem, a proto nijak nepřekvapilo, že byl z 200 uchazečů vybrán právě on, světově proslulý skladatel a kapelník. Jmenován byl 1. května 1910 a s vynikajícím hodnocením od pluku tak mohl po patnácti letech opustit uherskou část monarchie a vrátit se do rodných Čech. Ačkoliv byl Fučík v Szabadce velmi nespokojen, přesto zde vzniklo několik skladeb, z nichž některé dosáhly velké popularity. Jsou to valčíky Ballettratten (Baletky) op. 226 a Donausagen (Dunajské pověsti) op. 233, předehra St. Hubertus (Svatý Hubert)59 op. 250 či pochod Uncle Teddy (Strýček Teddy)60 op. 239.

53

Christine Hardegg (26. 7. 1883 – 13. 1. 1955) pocházela ze Štýrska a vzdáleně byla spřízněná s rakouským šlechtickým rodem Hardegg. 54 Das Leben op. 52. 55 V neděli 17. března dopoledne se konal pohřeb mecenáše studentů Bondyho a po delší zimě nastalo pěkné jarní počasí. 56 Prvními kritiky byli Emanuel Chvála a Adolf Piskáček. 57 Dnes Subotica v Srbsku poblíž hranice s Maďarskem, dříve známá též pod názvem Maria Terespol. 58 Fučík považoval rok strávený v „zapadákově“ za ztracený, jak napsal sestře Marii (NM-ČMH S251/127, 128). 59 Původní název Am St. Hubertustage. 60 Původní název Onkel Tom.

128

Darina Svobodová

Kapela pěšího pluku č. 92 v Terezíně (Julius Fučík v první řadě sedící pátý zleva), sign. NM-ČMH S251/1210

Terezín Po příjezdu do Terezína se Fučík hladce zapojil do hudebního i plukovního života. Kapela jezdila koncertovat do lázeňských měst na severu a západě Čech61 a často také do Fučíkovy milované Prahy.62 Koncertů bylo někdy tolik, že mu nezbýval čas na komponování, přesto v této době začal pracovat na svých nejrozsáhlejších skladbách, operetě Hofintendant (Dvorní intendant)63 a opeře Bestimmung (Osud).64 Fučíkovy koncerty měly velký ohlas, v Praze například uvedl svou směs z Wagnerových oper Bayreuther Visionen (Bayreutské vize), která byla příznivě přijata už v Budapešti, na programu bývaly skladby Antonína Dvořáka i Bedřicha Smetany a samozřejmě vlastní Fučíkova díla. Pražské úspěchy terezínského orchestru pod Fučíkovým vedením však neměly dlouhé trvání. Civilní kapelníci začali protestovat proti účinkování vojenských kapel v Praze, zvláště těch dojíždějících, neboť jim dle jejich názoru ubíraly příležitosti k účinkování. Spor se nakonec vyostřil natolik, že v roce 1911 zakázalo ministerstvo vojenství hudbě 92. pěšího pluku hrát v Praze. Poslední dva pražské koncerty se konaly za velkého zájmu po61

Mezi pravidelná koncertní místa patřily Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Cheb, Chomutov nebo Teplice. 62 Terezín ležel ve výhodné pozici na rozhraní německé a české jazykové oblasti, v roce 1910 byla ve městě mírná převaha českého obyvatelstva. 63 Opereta byla dokončena, ale patrně nebyla nikdy provedena vcelku, hraje se jen předehra. 64 První verze opery byla dokončena ve skice, druhá verze nebyla dokončena vůbec.


129

sluchačů, na závěr byly předány vavřínové věnce a kytice.65 To bylo definitivně poslední Fučíkovo vystoupení v Praze, která se tak opět zachovala ke svému rodákovi macešsky. Když ubyly pražské koncerty, o to častěji jezdil orchestr koncertovat do severních Čech. Určitou satisfakcí bylo Fučíkovi pozvání od Spolku Rakušanů, aby v únoru 1912 účinkoval na jeho plese a několika dalších koncertech v Berlíně. Hudba 92. pěšího pluku byla hostem II. Gardenregimentu Kaiser Franz a byla 17. února na nádraží slavnostně uvítána. Večer toho dne hrála poprvé na plese Spolku za přítomnosti starosty Berlína a několika diplomatů.66 Ve dvou následujících dnech se konaly velké koncerty v sále Ledového paláce v Charlottenburgu a v sále Clou,67 v obou případech s četnou návštěvou obecenstva. Zvláště druhý koncert v sále pro 10 000 lidí byl velmi úspěšný,68 zúčastnili se ho též mnozí němečtí kapelníci a Fučík dostal několik vavřínových věnců. Obecenstvo poté vyprovodilo orchestr až na nádraží. Úspěch celého zájezdu zvýraznily nadšené recenze v německých novinách.69 Mezi další významné koncerty terezínského orchestru lze počítat vystoupení v Ploskovicích na pozvání knížete Windischgrätze70 a zejména dva koncerty na oslavu 25 let Fučíkovy skladatelské činnosti,71 které uspořádali němečtí příznivci v Teplicích-Šanově v den skladatelových narozenin 18. července 1913. Po těchto koncertech obdržel Fučík opět mnoho věnců a druhý den vyšel v místních novinách Teplitz-Schönauer Anzeiger oslavný článek Karla Aloise.72 Přestože četnost koncertních vystoupení do jisté míry omezila Fučíkovu skladatelskou činnost, vznikly během terezínského pobytu takové skladby jako předehra Miramare op. 247, pochody Hercegovac op. 235, Gotteskämpfer (Boží bojovníci) op. 251, Das Siegesschwert (Vítězný meč) op. 260. Specifickým dílem byl pochod Österreichische Soldatenklänge (Rakouské vojenské zvuky)73 op. 261, v němž Fučík použil staré vojenské signály. Terezín se pro Fučíka stal důležitým místem i v osobním životě. Krátce po svém příchodu se 12. září 191074 v místním posádkovém kostele oženil se svou

65

Odpolední a večerní koncert 23. dubna 1911 měly na programu mimo jiné Fučíkovu Marinarellu, Smetanův Vyšehrad, Lisztovu II. uherskou rapsodii, Čajkovského Slavnostní předehru 1812. 66 Plesu byli přítomni rakousko-uherský, rumunský a bulharský velvyslanec. 67 Na programu 18. února 1912 v Ledovém paláci byla mimo jiné Čajkovského Slavnostní předehra 1812, Brahmsovy Uherské tance, Smetanův Vyšehrad, dvě směsi ze Straussových operet Netopýr a Cikánský baron; 19. února 1912 v sále Clou spoluúčinkovala hudba hostitelského pluku. 68 Pochod Vjezd gladiátorů se musel opakovat pětkrát. 69 V sešitu výstřižků a programů J. Fučíka jsou vlepeny 2 výstřižky německých recenzí z novin, jen u jednoho je připsána citace Leitmeritzer Zeitung, 6. März [1912]. České noviny se až na malou noticku v Národní politice o úspěchu kapely nezmínily (vše NM-ČMH S251/1094). 70 Koncert se konal 25. prosince 1912 a Fučík dostal od knížete darem stříbrné pouzdro na cigarety s erbem rodu Windischgrätz. 71 Nejstarší dochovaný Fučíkův autograf je Zastaveníčko – píseň pro hlas a klavír z roku 1888, jde tedy pravděpodobně o jeho nejstarší skladbu. 72 Karl ALOIS: Julius Fučik, in: Teplitz-Schönauer Anzeiger, 19. 7. 1913. V článku se zmínil rovněž o Fučíkových problémech s Prahou. Dle vzpomínek Rudolfa Fučíka uveřejnil jediný pražský časopis kladný ohlas, ve kterém se píše, že Fučík „teprve po smrti bude prohlášen za českého Jana Strausse“, bohužel neuvádí název časopisu. 73 Vydán jako Österr.-ung.- Soldatenklänge. 74 Za upřesnění data děkuji panu Bohumilu Peškovi, který vlastní kopii oddacího listu. Rudolf Fučík v životopise uvádí chybně rok 1913.

130

Darina Svobodová

Julius Fučík s manželkou Christinou (1911), Sign. NM-ČMH S251/1173

dlouholetou přítelkyní Christine Hardegg,75 s níž se seznámil v Budapešti. V červnu 1911 se jim zde narodil syn Ferdinand, který však přišel na svět nemocný a přes veškerou péči za necelý měsíc zemřel.76 Berlín V polovině roku 1913 se Fučík, znechucený intrikami i situací v pluku, rozhodl definitivně vystoupit z armády a odejít do civilu. Měl v plánu založit si vlastní nakladatelství a plně se věnovat komponování. Jeho odchod od armády vyvolal nemalý 75

Christine Hardegg, 26. 7. 1883 – 13. 1. 1955, pocházela z rakouského Štýrska a mluvila pouze německy, což pro ni byla po Fučíkově smrti velká nevýhoda. 76 Ferdinand Fučík, 20. 6. 1911 – 19. 7. 1911, byl pokřtěn v zastoupení, kmotr Ferdinand Rossmanith se nemohl uvolnit ze služby.


131

Výtisk skladby Heimaterde z Fučíkova nakladatelství Tempo-Verlag (1915), sign. NM-ČMH S251/858

údiv a překvapení. Zvláště severočeské německé noviny komentovaly s lítostí toto rozhodnutí, ale ani Fučík se s uniformou neloučil lehce, strávil v armádě šestnáct let, většinu z nich velmi úspěšných.77 Za místo svého budoucího působení si vybral Berlín, kde byl vždy dobře přijímán a kde zažil svůj největší úspěch. Dalším důvodem byla zkušenost bratra Rudolfa, který zde několik let bydlel a pracoval, a v neposlední řadě též znalost jazyka. Když odjížděl s manželkou koncem října 1913 z bohušovického nádraží do Německa, přišli je vyprovodit všichni přátelé a známí.78 Manželé Fučíkovi bydleli v Berlíně v Goltzstraße 41 ve čtvrti Schöneberg.79 Jako civilista měl Fučík horší možnosti než jako známý vojenský kapelník a nebyl 77

Dle vzpomínek R. Fučíka psal J. Fučík ve svých poznámkách: „Plných 16 let jsem působil u armády a vzpomínám na tu dobu velmi rád, třeba, že v těsné rakouské uniformě jsem byl trnem v očích mých nepřátel, kterým uniforma byla břevnem, jsem šťasten, že pod tímto dvojím suknem tlouklo mé české srdce, a jedinou útěchou mě vždy bylo, že se tak vedlo každému, kdo šel sám za svým cílem a neohlížel se na pravo, ani na levo.“ (NM-ČMH S251/2518) 78 V předvečer odjezdu dostal na památku tablo důstojníků 92. pěšího pluku. 79 Tento dům již nestojí, byl zničen při bombardování na konci druhé světové války.

132

Darina Svobodová

tak oslavován jako před rokem a půl, přesto zde byl spokojen. V Berlíně žilo mnoho českých hudebníků bez stálého angažmá, proto nebylo pro Fučíka obtížné sestavit z nich vlastní orchestr. Prager Tonkünstler-Orchester měl na repertoáru pouze české skladby a účinkoval na jaře 1914 na různých místech Berlína.80 Ve volných chvílích manželé Fučíkovi navštěvovali divadelní, zvláště operní představení a koncerty. Někdy byl Fučík poznán, a pak býval vyvolán a prožíval chvíli slávy.81 Toto šťastné období však brzy skončilo. Poslední koncert 28. června 1914 Fučík s orchestrem nedohrál, neboť přišla zpráva o atentátu v Sarajevu. To byl faktický konec orchestru i Fučíkovy dirigentské dráhy. Většina hudebníků musela narukovat do armády a orchestr se rozpadl. Postupně se veškerá kultura utlumila, za války byly pořádány pouze dobročinné koncerty. Fučík si sice založil své vysněné nakladatelství, které nazval Tempo Verlag, ale stačil v něm vydat pouze jedinou svou skladbu, píseň Heimaterde (Rodná zem) op. 282 s vlastnoručně vytvořeným titulním listem. Věnoval se však skladatelské činnosti, rozpracoval druhou verzi opery Osud a složil mnoho dalších skladeb, ze známějších pochody Fanfarenklänge (Zvuky fanfár)82 op. 278, Vzpomínka na Trident 83 op. 287, valčík Traumland (V říši snů) op. 270, Baletní ouverturu op. 319 či smuteční pochod Pax vobis op. 281. S manželkou navštěvovali koncertní a divadelní představení, ale postupně jich ubývalo, přišla drahota a lidé neměli na zábavu chuť ani peníze. Válečná doba přinesla ještě další nepříjemnost – jako Rakušan nesměl psát dopisy rodině v „nepřípustném“ jazyce češtině, pouze německy.84 Vedle komponování začal pořádat své skladby, z nichž mnohé neprošly autocenzurou a byly zničeny.85 Tehdy se přihlásila choroba, kterou si Fučík dle svého názoru přivodil již na manévrech v roce 1900 v Bosně.86 Otekla mu noha, dostal horečku a měl velké bolesti. Kvůli otoku se nemohl pohybovat, až začátkem roku 1916 zůstal připoutaný na lůžko. Komponoval, pokud to kvůli bolestem bylo možné, u klavíru seděl naposledy v květnu. Některé názvy skladeb z tohoto období jsou ovlivněny zdravotním stavem i probíhající válkou.87 Většina posledních skladeb zůstala ve skice a teprve v poslední době se některé z nich dostaly k posluchačům.88 Lékařem stanovená diagnóza zápal nervů byla chybná, šlo o sarkom. Nepomohla ani operace a kvůli stavu pacienta po operaci nedoporučili němečtí lékaři převoz do Prahy.89 80

Za nejvýznamnější lze pokládat účinkování orchestru na kuchařské výstavě, dále vystupoval například v berlínském lunaparku. 81 Na počest mu kapela zpravidla zahrála pochod Vjezd gladiátorů, který byl v Berlíně obzvlášť oblíben. 82 Původně Die Königsgrenadiere (Královští granátníci). 83 Původně Treu Tirol (Věrné Tyroly). 84 Z dopisu J. Fučíka bratru Rudolfovi 28. 10. 1915: „Již se nedivím, že jsi dopisy a lístky ode mě nedostal neb mě došly zpět jako „psané v nepřípustné řeči“ (české). Proto jsem Ti minulý dopis [psal] i dnešní píši německy, bys to dostal.“ (Překlad Rudolf Fučík v životopise NM-ČMH S251/2518, německý originál NM-ČMH S251/107.) 85 Je pravděpodobné, že některé nezvěstné skladby z chorvatského působení byly takto odsouzeny ke spálení. Pálení rukopisů přiznává bratru Rudolfovi v dopise z 31. 7. 1915 (NM-ČMH S251/101). 86 Z dopisu J. Fučíka sestře Marii 19. 2. 1901: „Jen má pravá noha mě dělá komedii. Otekla a bolí […] Jo, ty manévry minulý rok v Bosně dali každému nějakou památku pro další život.“ 87 Patří k nim valčík Fieberträume (Horečnaté sny) nebo píseň Der sterbende Soldat (Umírající voják). 88 Za všechny lze uvést například pochod Gigantic op. 311 či předehru Meereswacht (Stráž na moři) op. 321, které nahrála Ústřední hudba AČR na kompaktní disk Julius Fučík Unknown (Clarton, 1999). 89 Fučíkův bratr Rudolf požádal v Praze profesora Jedličku o pomoc a ten byl ochoten zachránit Fučíkovi život i za cenu amputace.


133

Zdravotní stav se postupně zhoršil natolik, že smrt byla pro Fučíka vysvobozením. Zemřel ve večerních hodinách v pondělí 25. září 1916 ve svých 44 letech.90 Fučík si přál být pohřben v Praze, proto byla rakev z Berlína převezena na Vinohradský hřbitov, kde už byli pohřbeni jeho otec i syn. Pohřeb se konal 5. října 1916 a vzhledem k válečné době měl jen malou účast. Z hudebních kruhů přišli zástupci společenstva kapelníků, zástupci nakladatelství Mojmír Urbánek, Josef Šváb a Jana Hoffmanna Vva. a jen dva vojenští kapelníci. Z Terezína se dostavila deputace 92. pěšího pluku. Byli přítomni též skladatelé Karel Weiss a Vojtěch Říhovský. Smuteční sbory provedl Pěvecký kroužek Sokola pražského za řízení Antonína Rychlíka.

Závěr Julius Fučík patří mezi české skladatele, kteří svým dílem prosluli především za hranicemi rodné země, zatímco doma zažívali spíše nepochopení a ústrky. Přestože téměř celý svůj profesní život prožil mimo české země, vždy se považoval za Čecha a svou Prahu miloval. Jeho profesní pouť Evropou mu však v Čechách, jak je pro místní poměry typické, na popularitě nepřidala. Skladatelská tvorba Julia Fučíka je pestrá a rozmanitá. Složil přes 400 skladeb, z toho nejméně 100 zůstalo ve skice, mnohé ani nemají opusové číslo.91 Fučík je znám především jako skladatel pochodů,92 valčíků a předeher, překvapivě velkou část jeho skladeb tvoří též písně a sbory, klavírní skladby či duchovní hudba. Bohatost jeho díla napovídá, co všechno ještě mohl složit, kdyby nezemřel v poměrně mladém věku.93 Současná doba příliš nepřeje žánru, který Fučíka proslavil a jemuž věnoval většinu svého skladatelského umění. Je však nanejvýš zřejmé, že jeho pochody, valčíky a předehry přispěly k dodnes ceněné vysoké úrovni české populární hudby počátku 20. století a jeho umělecky hodnotné a brilantní skladby stále snesou měřítko nejvyšší kvality.

Notová pozůstalost Osudy notové pozůstalosti Julia Fučíka jsou stejně zajímavé jako celý jeho život. Po Fučíkově smrti se vdova Christina94 vrátila i s notami do svého rodného Štýrska. Pozůstalostní soud, který se konal v roce 1918 v Litoměřicích, určil podíly dědiců na výnosech z autorských práv a na rozdělení notových rukopisů. Podle tohoto 90

Ironií osudu byl v Berlíně o 27 let později popraven jeho synovec stejného jména novinář Julius Fučík, rovněž za války a v obdobném věku. 91 Kromě vlastních opusových čísel Julia Fučíka existují ještě čísla přidělená bratrem Rudolfem, který však vnesl do celého systému mnoho chyb a zmatku. 92 Pochodů napsal ze všech svých skladeb skutečně nejvíc (téměř čtvrtinu), přispělo k tomu jistě i to, že z 28 let skladatelské činnosti jich šestnáct strávil ve vojenské službě. 93 Spekulativní je též otázka, jaké by byly Fučíkovy osudy, kdyby se dožil konce první světové války. 94 Christina Fučíková se v roce 1919 podruhé provdala za Rudolfa Postla, od té doby používala jména Christine Postl-Fučík.

134

Darina Svobodová

rozhodnutí dostala vdova polovinu všech výnosů a not, matka čtvrtinu a tři sourozenci po jedné dvanáctině. V následujících letech až do konce první republiky proběhlo několik soudů, ve kterých se dědicové vzájemně napadali ze špatného nakládání se svou částí pozůstalosti. Situaci zkomplikovalo i úmrtí matky Kateřiny Fučíkové v lednu 1933. Projednávání její pozůstalosti se protáhlo až do roku 1938. Její podíl na výnosech z autorských práv získali všichni sourozenci stejným dílem, tedy od té doby měl každý z nich šestinový podíl. Noty se v tomto období několikrát fyzicky stěhovaly, jednu dobu byly i rozděleny na tři části,95 ale po několika sporech se na konci dvacátých let postupně soustředily u Rudolfa Fučíka, který se nakonec stal správcem pozůstalosti. Po jeho náhlém úmrtí v březnu 1943 probíhalo opět několikaleté pozůstalostní řízení.96 V roce 1952 se celá notová pozůstalost dostala do národní správy, ale po dvou letech byla zrušena. V roce 1951 zemřel i další bratr Karel Fučík, naživu byla již jen sestra Marie. Ve svém domku v Hostivaři se snažila zřídit muzeum skladatele Julia Fučíka. Tato snaha však patrně zůstala pouze myšlenkou. Marie Fučíková zemřela v roce 1956 a v témže roce se celá pozůstalost97 dostala do vlastnictví Společnosti Antonína Dvořáka. V roce 1984 získalo celý soubor materiálů Národní muzeum – Muzeum Antonína Dvořáka, kde bylo provedeno základní roztřídění. Po převedení pozůstalosti v rámci Národního muzea do hudebněhistorického oddělení Českého muzea hudby v roce 1995 byla pozůstalost zpracována do inventáře98 a nyní je badatelům k dispozici v hlavní budově Českého muzea hudby. V roce 2006 získalo České muzeum hudby od dědičky Rudolfa Fučíka významný doplněk pozůstalosti, který byl v roce 2007 zpracován do dodatku inventáře.

Prameny: Deník Julia Fučíka 1893–1894 (NM-ČMH S251/2736) Deník Julia Fučíka 1895–1897, 1906–1908 (NM-ČMH S251/146) Korespondence Julia Fučíka se členy rodiny 1895–1916 (NM-ČMH S251/1–130) Rudolf FUČÍK: Životopis Julia Fučíka sepsaný jeho bratrem Rudolfem, 1941, rukopis (NM-ČMH 251/2518) Marie FUČÍKOVÁ: Vzpomínky na bratra Julia, 1942, rukopis (NM-ČMH S251/2115) Matriky narozených, kostel sv. Štěpána, Praha II – Nové Město (AHMP ŠT N30, N31) Sešit výstřižků a programů Julia Fučíka (NM-ČMH S251/1094) Sešit výstřižků a programů Rudolfa Fučíka (NM-ČMH S251/2519)

95

Jednu část měla Christina v Rakousku, další část Karel Fučík v Plzni a poslední díl Rudolf Fučík v Praze. Pomalý postup řízení byl jednak způsoben válečnými událostmi (noty se například za pražského povstání stěhovaly z bytu do sklepa a zpět), jednak vedlejšími okolnostmi (dcera Rudolfa Fučíka Zdena nebyla v té době ještě plnoletá a probíhalo řízení o zplnoletnění). 97 Kromě pozůstalosti Julia Fučíka, která zahrnovala především notové rukopisy a tisky, se do pozůstalostního celku dostaly též části pozůstalostí Rudolfa Fučíka, Christiny Postl-Fučíkové (zemřela v roce 1955) a velká část pozůstalosti Marie Fučíkové. 98 Darina SVOBODOVÁ – Markéta KABELKOVÁ: Julius Fučík: inventář fondu: S251. Praha, Národní muzeum – České muzeum hudby 2002. 684 s. Zpracování probíhalo v letech 1995–2002 za finanční podpory Nadace Českého hudebního fondu. 96


135

SEZNAM DĚL JULIA FUČÍKA zpracovala Darina Svobodová

Seznam skladeb byl vypracován na základě pozůstalosti Julia Fučíka, a to jako soupis existujících skladeb doplněný o skladby v pozůstalosti zmíněné, nikoliv fyzicky obsažené. Některé údaje o vydaných skladbách byly získány v katalozích veřejných knihoven, údaje o nahrávkách z vydaných zvukových nosičů. Řazení seznamu odpovídá řazení notové pozůstalosti uložené v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Český název byl doplněn u těch skladeb, u nichž je v českém prostředí používaný či více známý. Seznam je relativně úplný, je však možné, že v budoucnu bude doplněn o nově získané informace.

I. HUDEBNĚDRAMATICKÉ SKLADBY 1. Opera Bestimmung (Osud) – Berlín 1912–1915 2. Operety Der Hofintendant (Dvorní intendant) – Berlín 1914 Nachsaison – [Terezín 1911–1912] V Brémském sklepě op. 140 (finále operety) – Sarajevo 1900 3. Pantomima V americké holírně op. 43 (scéna) – Budapešť 1901 4. Melodram Die vier Temperamente op. 116 – Sarajevo 1899

II. DUCHOVNÍ SKLADBY 1. Mše a requiem Mše pro mužský quartet op. 40 – Sisak 1896 Requiem op. 283 – Sarajevo 1898 vydáno: Prag, Hoffmann’s Wwe 1915 2. Ostatní formy Ave Maria op. 219 (24) – [Sisak 1896?] vydáno: Budapest, Klökner Ede [1907?] Ecce sacerdos magnus op. 257 – Terezín 1912 Před obrazem Tvým o Matko Páně op. 206 – Budapešť 1907

136

Darina Svobodová

III. ORCHESTRÁLNÍ SKLADBY 1. Symfonická báseň Oesterreich’s Ruhm und Ehre (Rakouska čest a sláva) op. 59 – Praha, Sarajevo 1898 vydáno: Die Schlacht bei Custozza (Bitva u Custozzy) op. 59c (3. věta) – Prag, Mojmír Urbánek [1905?] 2. Předehry Am St. Hubertustage (Svatý Hubert) op. 250 (251?) – Szabadka 1909 vydáno: St. Hubertus – Bruxelles, Bosworth & Co. 1928 Baletní ouvertura op. 319 – [Berlín? 1915?] vydáno: Brno, Oldřich Pazdírek [1943?] Geistliches Festvorspiel op. 252 – Berlín 1915 Heliotrop op. 23 – [Sisak? 1896?] Lustspiel-Ouverture op. 107 – [Sarajevo 1897?] Marinarella op. 215 – [Budapešť?] 1908 vydáno: Leipzig, Bosworth & Co. 1908 Meereswacht op. 321 – [Berlín? 1915?] Miramare op. 247 – Andritz bei Graz 1912 vydáno: Budapest, Klökner Ede 1913 Operetna ouvertura – [Sisak 1896?] Ouvertura op. 14 – [Praha?] 1890 Ouverture g moll op. 146 – Praha 1904 Ouverture – Praha 1903 Slavnostní ouvertura op. 13 – [Praha?] 1890–1891 3. Ostatní formy včetně potpourri Ein Abend bei Maxim op. 199 vydáno: Praha, S. G. Porges [1907?] Ein Aeroplanflug durch die lustige Welt op. 245 – Terezín 1910 vydáno: Praha, S. G. Porges 1911 Der alte Brumbär (Starý bručoun) op. 210 – [Budapešť 1907?] vydáno: Berlin, Apollo [1910] Die Alten und die Jungen op. 174 – s. l. [1906?] Am Abend (V podvečer) op. 54 – Piliscaba 1904 Auf der Lagune (Na laguně) op. 221 – Budapešť 1908 vydáno: Budapest, Klökner Ede 1909 Aus dem Artistenleben op. 152 – Budapešť 1904 vydáno: část Gavota – Brno, Oldřich Pazdírek [1945?] – klavír část Valčík D dur – Brno, Oldřich Pazdírek [1945?] – klavír Bayreuther Visionen – Budapešť 1903 Bei Sherlock Holmes op. 230 – Budapešť 1909 Berceuse op. 20b (213) – Sarajevo 1899 vydáno: Leipzig, Bosworth & Co. 1908 Budapester Automobilrundfahrten op. 96 – Budapešť 1901 Concertino pro fagot s průvodem piana op. 131 – [Praha?] 1891 Den v jubilejní výstavě op. 216 – Budapešť 1908 vydáno: Od 8 do 11 letem výstavním světem – Praha, Mojmír Urbánek 1908 Hochzeitschoral op. 11 – Sarajevo 1898


137

Irrwischtanz op. 285 – [Berlín? 1915?] A kurucz világból op. 120 – Praha 1902 Das Leben (Život) op. 52 – 1. a 4. věta – Praha, Budapešť 1906 Die Liebeserklärung op. 277 – Berlín 1914 Magyar dal és táncz op. 119 – Praha 1902 Magyar dalok [op. 173?] – [Budapešť 1905?] Magyar népdalok gyöngyei op. 162 – Budapešť 1905 Mit der Laute op. 265 – Berlín 1914 Musikalische Spukgeschichten op. 132 – Budapešť 1903 Od Vltave k Savi – [Sisak 1896?] Orientalisches Intermezzo – Berlín 1914 Orpheum Kinematograph op. 89 – Budapešť 1901 Poème élégique op. 209 – Budapešť 1907 vydáno: Leipzig, Bosworth & Co. 1908 Polonaise op. 20a – Sarajevo 1899 Das Ringlein op. 136 – Budapešť 1909 Serenade für kleines Orchester (Serenáda) op. 19 – Sarajevo [1899?] Sommermärchen op. 115 (175?) – Budapešť 1902 Sommernachtszauber (Kouzlo letní noci – 3. věta suity Život) op. 52c – Sarajevo 1899 Stimmungsbilder (Poèmes musicales) op. 217 – Budapešť, Szabadka 1908, 1909 vydáno: Budapest, Eduard Klökner 1909 Triumphének a modern operák [op. 250] – [Budapešť 1906?] Das verlorene Glück op. 154 – Sarajevo 1898 Violin Koncert in c – Budapešť 1909 Von Bosniens Bergen und Fluren – Sarajevo [1899?] Waldandacht – [Sisak 1897?] Zug der Priester und Feuertänzer (Průvod kněží) op. 141 – Budapešť 1904 4. Pochody 86. Baka indulo op. 164 – [Berlín? 1915?] Admiralsflagge op. 82 – Budapešť 1901 vydáno: Unter der Admiralsflagge (Pod admirálskou vlajkou) – Prag, Hoffmann’s Wwe [1902?] Alexander Marsch – [Sisak? 1897?] Alt-Berlín op. 292 – [Berlín? 1915?] Die alten Wiener Zeiten op. 109 – Szabadka 1910 Aninčin pochod – [Praha 1891?] Artisten Marsch op. 83 – Budapešť 1901 Attila op. 211 – Budapešť 1907 vydáno: Budapest, Ede Klökner 1908 – klavír Aus der grünen Steiermark op. 170 – [Budapešť? 1905?] Aus der Liederstadt op. 126 – Budapešť 1903 vydáno: Wien, Josef Blaha [1905?] Batterie der Toten op. 186 – Terezín 1911 Bosnischer Streifzug (Bosenská hlídka) op. 238 (91, 60a?) – s. l. [1908?] Bramassor op. 310 – [Berlín? 1915?] Broddenritt (Vzpomínka na Bosnu) op. 254 – Terezín 1912 vydáno: Vídeň, Josef Blaha 1912 Clou-Marsch op. 276 – Berlín 1914 nahráno: Konzertni-Pochod

138

Darina Svobodová

Le dernier Salut op. 150 – Budapešť, Praha 1903, 1904 vydáno: Wien, Franz Bárd & Bruder [1905?] Drachsel op. 112 – Budapešť 1902 vydáno: Budapest, Ede Klökner [1905?] Einzug der Arpaden op. 158 – Budapešť 1905 Einzug der Gladiatoren (Vjezd gladiátorů) op. 68 – Sarajevo 1899 vydáno: Prag, Hoffmann’s Wwe [1900?] Einzug der Olympischen Meisterringer (Vjezd olympijských borců) op. 274 (204) – [Budapešť? 1907?] vydáno: Leipzig, Aug. Cranz 1914 Elbtalgruss (Pozdrav z labského údolí) op. 246 – Berlín 1914 vydáno: Leipzig, Aug. Cranz 1914 Fest und treu (Pevně a věrně) op. 177 (74) – Budapešť 1900 vydáno: Budapest, Ede Klökner [1906?] Feuchte Ecke Marsch op. 55 – s. l. [1905?] vydáno: Bosanska zora – Praha, Edition Continental 1939 Furchtlos und treu (Bez bázně a věrně) op. 240 – Szabadka 1910 vydáno: Wien, Josef Blaha 1910 El Ghazi op. 286 – Berlín 1915 Gigantic op. 311 – Berlín 1915 Gotteskämpfer (Boží bojovníci) op. 251 – Gleisdorf (Steiermark) 1911 vydáno: Leipzig, Bosworth & Co. 1912 Habsburgskrone op. 301 – Berlín 1915 Hercegovac op. 235 – Terezín 1910 vydáno: Prague – Leipzig, Mojmír Urbánek 1911 Herkules op. 156 – Budapešť 1905 vydáno: Dresden, J. B. Seeling 1905 Heurigenbrüder op. 207 – Budapešť 1907 vydáno: Wien, Josef Blaha [1907?] Hortstein op. 30 – Sarajevo 1897 vydáno: Budapest, Ede Klökner [1901?] Im Zigeunerlager – [Budapešť 1906?] Jumbo op. 293 – [Berlín? 1915?] Junák op. 300 – [Berlín? 1915?] Kampflieder-Marsch op. 295 – [Berlín? 1914?] Kinizsi op. 80 – Budapešť 1900 vydáno: Budapest, Kálmán Nádor [1901?] Klar zum Gefecht – Berlín 1915 Die Königsgrenadiere op. 278 – Berlín 1914 vydáno: Fanfarenklänge (Zvuky fanfár) – Bruxelles, Bosworth & Co. 1928 Krasnik – Berlín, Praha 1914 Kriegszeiten – Berlín 1914, 1913 Kukuricza János op. 166 – s. l. [1905?] Laban op. 44 (229) – Sarajevo 1899 vydáno: Danubia – Praha, Edition Continental 1934 Der letzte Schuss op. 303 – [Berlín? 1915?] Die lustigen Dorfschmiede (Veselí venkovští kováři) op. 218 – Budapešť 1908 vydáno: Leipzig, Bosworth & Co. 1908 Der Mann ohne Tränen op. 255 (229) – Budapešť 1909 Marche de l’Océan op. 148 – Budapešť 1904 vydáno: Hannover, Louis Oertel [1905?]


139

Marche des Aviateurs op. 236 – Budapešť 1907 vydáno: Husarenvedette – Berlin, Apollo 1910 Marche dramatique – [Budapešť 1906?] Marche fantastique (Fantastický pochod) op. 106 – Budapešť 1902 vydáno: Prague, Mojmír Urbánek [1904?] Marche hongroise op. 81 – Praha, Budapešť 1900 vydáno: Hannover, Louis Oertel [1905?] Marche triomphale – [Sarajevo 1897?] Marsch op. 160 – Budapešť 1905 Marsch hongroise – Kalinovik (Herzegovine) 1900 Matrosen Marsch op. 208 – Budapešť 1907 The Mississippi River (Řeka Mississippi) op. 161 (160) – Budapešť 1905 vydáno: Prague, Mojmír Urbánek 1906 Mit Sang und Klang op. 172 – Budapešť 1906 vydáno: Wien, Josef Blaha [1906?] Ober-Unter-Drüber-Überbrettel-Lieder-Marsch op. 100 – Budapešť 1902 vydáno: Unter-Ueberbrettl-Lieder-Marsch – Wien, Josef Blaha [1904?] Oesterreich mein Vaterland – [Budapešť 1905?] Österreichs Helden – [Budapešť 1900?] Österreichische Soldatenklänge op. 261 – Terezín 1913 vydáno: Österr.-ung.- Soldatenklänge (Rakousko-uherské vojenské zvuky) – Wien, Josef Blaha 1913 nahráno: Střelecký pochod, Leitmeritzer Schützenmarsch Onkel Tom (Strýček Teddy) op. 239 – Szabadka 1910 vydáno: Uncle Teddy – Hamburg, Anton J. Benjamin 1910 Pax vobis op. 281 – [Berlín? 1915?] vydáno: Brno, Oldřich Pazdírek [1944] Per aspera ad astra op. 45 – Sarajevo 1898 Pesti gyerekek op. 179 – [Budapešť 1906?] Piccadore – Berlín 1915 Pochod na čtyři ruce op. 53 – Praha 1895 Pochod op. 304 – [Berlín? 1914?] Pochod – s. l. [1910?] Pozdní květ op. 9[?] – Praha 1889 Die Regimentskinder (Děti pluku) op. 169 – Budapešť 1905 vydáno: Wien, Josef Blaha [1905?] La rosa di Toscana op. 214 – Budapešť 1907 vydáno: Florentiner Marsch (Florentinský pochod) – Leipzig, Bosworth & Co. 1908 Salve Imperator op. 224 (94) – Budapešť 1908 vydáno: Budapest, Ede Klökner 1909 Sancho Panza op. 308 – [Berlín? 1916?] Sarajevo op. 66 – Sarajevo 1899 vydáno: Budapest, Ede Klökner [1900?] Sempre avanti (Stále vpřed) op. 149 – torzo – [Sisak? 1896?] vydáno: Praha, F. Chadím 1932 Schneidig vor! (Rázně vpřed) op. 79 – Budapešť 1906 vydáno: Berlin-Neukölln, Otto Wrede (Regina-Verlag) [1906] Siegesmarsch op. 314 (315) – [Berlín? 1914?] Das Siegesschwert (Vítězný meč) op. 260 – Terezín 1913 vydáno: Prag, Joh. Hoffmann‘s Wwe 1913 Siegestrophäen op. 297 – s. l. [1914?]

140

Darina Svobodová

Sisački biciklaši [op. 28?] – [Sisak 1896?] Il soldato op. 92 vydáno: Budapest, Rozsavölgyi & Co. [1902?] Sportgeister op. 296 – [Berlín? 1914?] Der Stabstrompeter op. 302 – [Berlín? 1915?] Stráž Slovanstva op. 258 (256) – [Budapešť? 1907?] Sturmvogel op. 271 – Berlín 1915 nahráno: Rechts schaut Todesring op. 185 – Terezín 1912 Treu Tirol op. 287 – [Berlín? 1915?] vydáno: Vzpomínka na Trident – Praha, Jana Hoffmanna Vva 1919 Triglav op. 72 – s. l. [1903?] vydáno: Triglav – Praha, Jana Hoffmanna Vva [1904?] Nebojte se kamarádi (slova Vašek Zeman) – Praha, Jana Hoffmanna Vva 1937 Der U-Bootkommandant op. 289 – [Berlín? 1915?] vydáno: Našim hrdinům – Praha, Jana Hoffmanna Vva 1919 Um Mitternacht op. 93 vydáno: Wien, Josef Blaha 1910 Ungarischer Liedermarsch op. 165 – Budapešť 1909 Ungarischer Marsch op. 81 – Budapešť 1901 vydáno: Marche hongroise – Hannover, Louis Oertel [1905?] Victoria – [Sisak 1896?] Victoria et Gloria – Szabadka 1910 Vive l’empereur op. 123 – Praha 1903 vydáno: Prague, Veuve de J. Hoffmann [1904?] Waidmann’s Heil op. 127 – Budapešť 1903 vydáno: Wien, Josef Blaha [1905?] Weana Drahrer op. 231 – [Szabadka? 1909?] 5. Tance a. Polky Ballsterne op. 266 – s. l. [1913?] Carneval [op. 56?] – Sisak 1896–1897 Concert Polka (Koncertní polka pro 2 křídlovky) op. 74 – Sarajevo 1900 Česká polka – s. l. 1911 Im Dämmerschein op. 75 – Sarajevo 1900 Im süssen Traum op. 31 – Sarajevo 1899 Plauderstündchen op. 73 – Budapešť 1900 Polka – Praha 1903 Polka – Berlín 1915 Polka – Sarajevo 1898 Polka brillante (Brilantní polka pro 2 trubky s dusítkem) – Terezín 1913 Polka française op. 118 – Praha 1899 Silvestar – [Sisak 1896?] Terpsychore op. 37 – Sarajevo 1898 b. Valčíky Amorettenreigen (Rej amorků) op. 145 – Szabadka 1904 vydáno: Berlin-Neukölln, Otto Wrede (Regina-Verlag) 1904


Anno dazumal – Budapešť 1908 Aus der Rosenzeit op. 114 – klavír – s. l. [1900?] vydáno: Frühlingsbotschaft (Poselství jara) – Bruxelles, Bosworth & Co. 1928 Ballettratten (Baletky) op. 226 – Szabadka 1909 vydáno: Prag, Hoffmann’s Wwe 1910 Donausagen (Dunajské pověsti) op. 233 – [Szabadka? 1909?] vydáno: Leipzig, Bosworth & Co. 1910 Escarpolette (Na houpačce) op. 197 – Praha 1906 vydáno: Prague, Veuve de J. Hoffmann 1906 Famare op. 294 – [Berlín] 1915 Fieberträume [Op. 305?] – Berlín 1916 Fleurs rouge op. 157 – Budapešť 1905 Im Geselligkeits-Verein op. 71 – Sarajevo 1900 vydáno: Feuilleton (Fejeton) – Praha, F. Chadím 1932 In der Sternennacht op. 242 – Terezín 1911 Ivresse amoureuse (V opojení lásky) op. 225 – Budapešť 1909 vydáno: Kutná Hora, Česká hudba [1912?] Karnevalskönig op. 244 – Terezín 1911 Lebensmärchen op. 253 – Terezín 1912 vydáno: Berlin, C. M. Roehr 1912 Liebesflammen op. 248 (196) – Andritz bei Graz 1912 vydáno: Budapest, Ede Klökner 1913 Mädchen und Frauen op. 187 – [Terezín? 1910?] Nach echter Weana Manier op. 201 – Budapešť 1907 vydáno: Wien, Josef Blaha [1906?] Sehnsuchtstränen op. 234 – Budapešť 1908 vydáno: Snivé touhy – Brno, Oldřich Pazdírek 1943 Selige Stunden op. 122 – Budapešť 1906 Sirenentanz op. 42 – [Sarajevo? 1898?] Souvenir Meditation – Terezín 1912 vydáno: Leipzig, Bosworth & Co. 1912 Szégyenyi Walzer – Terezín 1912 Tam v dáli za horama op. 51 – [Praha?] 1890 Tanec milionů op. 121 – Praha 1902 vydáno: Praha, Edition Continental 1932 Traumideale (Ideály snů) op. 69 – Sarajevo 1900 vydáno: Budapest, Ede Klökner 1906 Traumland (V říši snů) op. 270 – Berlín 1914 vydáno: Leipzig, Aug. Cranz 1914 Unvergessliche Stunden (Nezapomenutelné hodiny) op. 212 – Praha 1907 vydáno: Heures elyséennes – Leipzig, Bosworth & Co. 1908 Valse boston op. 147 – Terezín 1911 Vom Donauufer (Od břehu Dunaje) op. 135 – Budapešť 1903 vydáno: Wien, Josef Blaha [1904?] Winterstürme (Zimní bouře) op. 184 – Budapešť 1907 vydáno: Budapest, Eduard Klökner 1907 c. Ostatní tance Aeroplanflüge op. 195 – s. l. [1913?] Gavotta – Praha 1900

141

142

Darina Svobodová

La Gondola – Sisak 1896–1897 Grande Polonaise op. 264 – [Berlín? 1913?] Gruss aus Bergen [op. 18?] – Sisak 1896–1897 Die Herzenskönigin op. 70 – Sarajevo 1900 Im Adlerfluge op. 237 – [Szabadka? 1909?] vydáno: Vzletem sokola – Praha, Jana Hoffmanna Vva 1919 Mazurka op. 178 – Terezín 1912 Mazurka – Szabadka 1909 Die Negerbraut op. 153 – Terezín 1913 Negerbraut – Berlín 1915 [není totožná] Paleček op. 61 – s. l. [1897?] Spanisches Bolero op. 111 – Praha 1900 Tapajoz op. 272 – [Berlín? 1913?] vydáno: Budapest, Ede Klökner 1914 Tayfun Calopp op. 110 – s. l. [1905?] Von den Bergen [op. 95?] – Sisak 1897 Waldmeister – Sarajevo 1898

IV. KOMORNÍ SKLADBY 1. Skladby pro klavír Amors Traum op. 65 – s. l. [1913?] Danse excentrique op. 312 – [Berlín? 1915?] Die Dorfvenus op. 298 – [Berlín? 1915?] Fuga I op. 36a – Kremže 1894 Fuga II op. 36b – s. l. [1890?] Parafrase auf ein russisches Zigeunerlied op. 124 – Sarajevo 1899 vydáno: Paraphrase über das russische Zigeunerlied „Sei nicht bös“ – Prag, Johann Hoffmann’s Wwe [1908?] Scherzo g moll op. 50 – Vídeň 1892 Thema con Variazione – [Praha?] 1891 Wunderblumen op. 309 – [Berlín? 1916?] Z dětského světa op. 15 – torzo – s. l. [1890?] Zlaté vlásky op. 22 – s. l. 1890 2. Dua Allegro moderato op. 317 – housle, klavír – s. l. [1915?] Andante con dolce maniera op. 316 – housle, klavír – s. l. [1915?] Andantino – housle, klavír – s. l. [1915?] Brautwerbung in Guatemala op. 313 – fagot, klavír – [Terezín? 1911?] Devotion op. 318 (291?) – housle, klavír – [Berlín? 1915?] vydáno: Prague, Veuve de J. Hoffmann 1928 – salonní orchestr In der neuen Wohnung – housle, klavír – Terezín 1912 Maggiolata [op. 306?] – housle, klavír – [Berlín? 1916?] vydáno: [Kutná Hora, Česká hudba 1916?] – housle, klavír Melancholie op. 227 – housle, klavír – Budapešť 1909 vydáno: Budapest, Ede Klökner [1909?] – housle, klavír Pohádky – housle, klavír – Berlín 1916 Pusztascenen, též A csardában op. 144 (117?) – housle, klavír – s. l. [1909?] vydáno: Hungarian fantasy – Praha, Edition Continental 1936 – housle, klavír


143

Rondo op. 98 – housle, klavír – s. l. 1891 Skladba pro housle a klavír – s. l. [1910?] Skladba pro housle a klavír – Berlín 1915 Skladba pro housle a klavír – Budapešť [1908] Solo pro housle s průvodem orchestru op. 323 – housle, klavír – s. l. [1915?] Valčíková serenada op. 294 – housle, klavír – s. l. [1914?] Violin solo mit Klavierbegleitung op. 108 – housle, klavír – Terezín 1910 3. Tria Adagio – 2 klarinety, fagot – Kremže 1893 Fantasie na české národní písně op. 27 – 2 klarinety, fagot – s. l. [1894?] Fantazie na ruské písně – 2 klarinety, fagot – Praha 1895 Gardinenpredikt (Manželské levity) – Berlín 1913 vydáno: Bruxelles, C. Cranz 1923 – klarinet, fagot, klavír Humoreska – 2 klarinety, fagot – Jan Pohl, Zbirov 1903 Mé Mařence – 3 housle – Kremže 1894 Nachtgesang op. 259 – housle, violoncello, harfa – [Terezín?] 1912 Píseň beze slov [op. 23?] – 2 klarinety, fagot – s.l [1894?] Perpetuum mobile op. 28 – 2 klarinety, fagot – [Praha? 1894?] vydáno: Vier Trios für Holzbläser – Rot an der Rot, Rundel 1993 Prázdniny op. 1 – 2 housle, klavír – Střížov, Sisak 1889, 1897 Rondo [op. 26?] – 2 klarinety, fagot – Praha 1894 Serenáda op. 19 (9) – 2 klarinety, fagot – s. l. 1895 Scherzo op. 25 – 2 klarinety, fagot – s. l. 1895 vydáno: Vier Trios für Holzbläser – Rot an der Rot, Rundel 1993 Scherzo concertante op. 24 2 klarinety, fagot – Kremže 1893 vydáno: Vier Trios für Holzbläser – Rot an der Rot, Rundel 1993 Symfonie scandaleuse op. 29 – 2 klarinety, fagot – s. l. [1895?] Večerní nálada – 2 klarinety, fagot – Jan Pohl, Zbirov 1906 vydáno: Vier Trios für Holzbläser – Rot an der Rot, Rundel 1993 4. Kvartety La nuit (Noc) op. 16 – housle, flétna, violoncello, klavír – Sisak 1896 vydáno: Kutná Hora, Česká hudba [1910?] – 2 housle, violoncello, klavír Na pasece – Idylla [op. 47] – 2 housle, violoncello, klavír – s. l. 1891 Selige Jugendzeit op. 21a – smyčcový kvartet – Sarajevo 1899 Scherzo op. 25 – smyčcový kvartet – Kremže 1894 Thema s variacemi op. 35 – smyčcový kvartet – s. l. [1890?] 5. Kvintet Todesahnen…! (Předtucha smrti – 2. věta suity Život) op. 52b (21b) – smyčcový kvintet – Sarajevo 1899

V. VOKÁLNÍ SKLADBY 1. Písně Die Alpenrose op. 205 – Szabadka 1910 vydáno: Budapest, Ede Klökner 1909 Alter Falter op. 228 – [Budapešť? 1908?]

144

Darina Svobodová

Bekenntniss op. 183b – Budapešť 1901 Bella Barbora op. 10 – Praha 1895 vydáno: Praha, Josef Šváb [1896?] Das Blatt im Buche op. 129 – [Budapešť? 1905?] Das Blumenmädchen op. 182 – [Terezín? 1913?] Cesta op. 193 – [Terezín? 1913?] Dokud máš tatíčka op. 12 – s. l. [1895?] Einsidelei op. 49b? – Sarajevo 1898 Der Engel op. 78 – s. l. [1900?] Es fallen ab vom Baum die Blätter op. 190 – Budapešť 1907 Gute Nacht! op. 90 – s. l. [1900?] Heimaterde (Rodná zem) op. 282 – Berlín 1915 vydáno: Berlin, Tempo 1915 Herbststimmung op. 232 – [Szabadka? 1909?] Chyby op. 17 – Záhřeb 1895 Im Rosenbusch die Liebe schlief op. 163 – [Budapešť? 1905?] Im weisen Rössel op. 134 – Sarajevo 1900 Jarní naděje op. 7a – s. l. [1891?] Kaiserin der Meere op. 307 (322?) – [Berlín? 1914?] Der kleine Trommler op. 222 – [Budapešť? 1908?] Lass schlafen mich und träumen op. 85 – s. l. [1905?] Lepší je žitečko op. 194 – [Terezín? 1913?] Mir träumte einst op. 223 – [Budapešť? 1908?] Modlitba op. 63 – [Sisak? 1897?] vydáno: Tři písně pro jeden hlas s prův. piana – Kutná Hora, Česká hudba [1914?] – hlas, klavír Modlitba k vlasti (slova Fr. Ronovský a Jos. Šváb) – Praha, Josef Šváb 1922 Mornarska op. 155 – Sisak 1897 Das Mutterbild im Traume op. 279 – [Berlín? 1915?] Nachtstille – Budapešť 1902 O glaube mir – Szabadka 1909 Památce Dobrovského op. 3 – Sisak 1896 Poznání op. 41 – Záhřeb 1895 Před oltářem lampička op. 142 – Záhřeb 1895 Serenáda op. 9 – Praha 1895 vydáno: Serenada (žertovná) pro nižší hlas s průvodem piana – Praha, Josef Šváb [1896?] Scham op. 168 – s. l. [1907?] Der schwere Abend op. 84 – s. l. [1900?] Sny života (Věřil jsem, jak se věřívá…, Tisíc znělo jarem zvuků…, Mnohou ženci květinku…, Písnička) op. 2 – Praha 1891 Stárnem, brachu stárneme op. 192 (263) – s. l. [1913?] vydáno: Tři písně pro jeden hlas s prův. piana – Kutná Hora, Česká hudba [1914?] Die stille Wasserrose op. 151 – Budapešť 1904 Tajemný hlas op. 5 – Praha 1895 Tichá láska op. 4 – Sisak 1896 vydáno: Praha, Josef Šváb [1900] U zpovědi op. 191 – [Terezín? 1913?] Ukolébavka op. 8 – Kremže 1893 Útěcha op. 62 – Sisak 1897 Vdejte mě matičko op. 48 – Sisak 1895 vydáno: Tři písně pro jeden hlas s prův. piana – Kutná Hora, Česká hudba [1914?]


Vergebt, dass alle meine Lieder klagen op. 188 (189?) – s. l. [1905?] Der vielbetretene Pfad op. 86 – s. l. [1905?] Vorbei op. 183a – Budapešť 1901 Vysloužilec op. 6 – Praha 1895 vydáno: Praha, Josef Šváb [1896?] Wenn die Geigen schweigen op. 220 – Budapešť 1908 vydáno: Budapest, Ede Klökner 1909 Wenn ich Dein kindlich Lachen höre op. 76 – Sarajevo 1898 Zastaveníčko – Praha 1888 Zimní píseň op. 128 – s. l. [1905?] vydáno: Zda vzpomínky Tvé někdy zavanou…? – Kutná Hora, Česká hudba [1908?] 2. Sbory Česká píseň op. 241a – [Sisak? 1897?] vydáno: Kutná Hora, Česká hudba [po 1910?] Graničari – [Sisak 1896?] Hrvatska pjesma op. 241b – Sisak 1897 Pet čaša [časa?] op. 101 – Sisak 1896 Pohřební sbor op. 64 – Sisak 1896 Ruža spava op. 103 – Sisak, Budapešť 1896, 1903 Sbogom bračo op. 104 – Sisak 1897 Serbisches Lied op. 99 – s. l. [1897] Sječaš-li se još? op. 102 – Sisak 1896 U pjesmi vam slava – Sisak 1896 Zora sviče op. 105 – Sisak 1896

VI. ÚPRAVY A INSTRUMENTACE DĚL JINÝCH AUTORŮ BAYER, Josef: Kurz und bündig – Sarajevo 1899 BEAUREGARD, Carl di: Lola-Walzer – Sarajevo 1898 BERGER: Appel-Marsch – Sarajevo [1898?] BYFORD, F. G.: Masquerade – s. l. [1908?] CAPUA: Bersaglieri-Marsch – Sarajevo 1899 EDMOND, A: Mein Baby du – Budapešť 1904 Erinnerung an Dankó Pista – Piliscsaba 1905 FELIX, Hugo: Unter dem Lindenbaum – Terezín 1913 GUSCHELBAUER: Das muss a Frauenzimmer sein – Sarajevo 1899 Junák iz Like – Sarajevo 1899 KASANDS, S.: Das Übermädel – Budapešť 1902 KVIATKOVSKI, J.: Domovina – Sarajevo 1899 LINCKE, Paul: Lose, munt’re Lieder… – Budapešť 1903 LINCKE, Paul: Weine nicht! – Budapešť 1900 MACKIM, D.: Es war blos ein Traum – Budapešť 1904 MESSAGER, Andre: Les p’tites Michu – Sarajevo 1897 MÜLLER, J.: Mit fliegender Fahne – Sarajevo 1898 MÜLLER, J.: Schkrobanek Marsch – Sarajevo 1898 OELSCHLEGEL: Für einen rauhen Ritter – Sarajevo 1899 PROCHÁSKA, J.: Danica-Marsch – Sarajevo 1900 ROSENZWEIG, Armin: Magyar sziv – Budapešť 1904 Serbische Kolo’s – s. l. [1910?]

145

146

Darina Svobodová

SCHMITT, Gustav: Gavotte – Budapešť 1904 SCHUBERT, Franz: Deutsche Messe „Wohin soll ich mich wenden? vydáno: Prag, Hoffmann‘s Wwe [1910?] SCHUMANN, Robert: Träumerei – Sarajevo 1900 VERDI, Giuseppe: Ave Maria – Sarajevo 1900 VOLKMANN, Robert: Die Wahrsagerin – [Praha? 1891?] WEBER, Carl Maria: Grosse Fantasie aus Freischütz – Budapešť 1909 WEINBERGER, Charles: Ansichtskarten – Sarajevo 1899 WEINBERGER, Charles: Jedes Thierchen hat sein Plaisirchen – Sarajevo 1899 Zamara, A.: Ballade – Sarajevo 1899 ZAMRZLA, Rudolf: Gondoliera vydáno: Praha, Mojmír Urbánek 1910 ZIEHRER, Carl Maria: Die kleine Wittwe – Sarajevo 1900

Adresa: Darina Svobodová, Národní muzeum – České muzeum hudby, Karmelitská 2/4, CZ-118 00 Praha 1 e-mail: [email protected]

Julius Fučík – biographischer Abriss und Werkübersicht Darina Svobodová Julius Fučík wurde in Prag auf dem Karlsplatz geboren. Er stammte aus ärmlichen Verhältnissen, sein Vater war Pumpenwärter. Musikalisch begabt war er bereits ab seiner Kindheit, doch ans Konservatorium kam er erst auf Fürsprache seines Lehrers und mit finanzieller Unterstützung seiner Großmutter, die die Kaution von 60 Gulden bezahlte. Am Konservatorium wählte er sich das Fagott als Hauptfach und erreichte Virtuosität. Im Jahre 1890 wurde er zusammen mit weiteren Mitschülern (u. a. Suk, Nedbal, Hoffmann) Schüler der Kompositionsklasse von Antonín Dvořák, wo er zu den begabtesten Schülern gehörte. Großen Erfolg hatte er auch auf dem Abschlusskonzert, wo er als einziger sein Stück zweimal wiederholen musste. Nach der Beendigung des Militärdienstes beim Infanterieregiment Nr. 49 in Krems/ /Österreich ging Fučík als zweiter Fagottist zum Neuen deutschen Theater nach Prag und gründete ebenfalls zusammen mit seinen Mitschülern vom Konservatorium ein Bläsertrio (2 Klarinetten und Fagott), für das er auch einige Kompositionen schrieb. Zur Zeit der ethnographischen Ausstellung 1895 war er als erster Fagottist im Ausstellungsorchester unter der Leitung von Karel Kovařovic angestellt, nach dem Ende der Ausstellung erhielt er ein Engagement im Theaterorchester im kroatischen Zagreb. Das Leben eines Theaterfagottisten konnte Fučík nicht sonderlich zufriedenstellen, deshalb kam er gern auf ein Ausgebot aus dem nahe gelegenen Sisak zurück, die Stelle des Stadtkapellmeisters und Regenschori der zwei Chöre Danica und Sloga zu übernehmen. Er erlangte in dieser Funktion große Popularität und konnte das Niveau aller Ensembles unter seiner Leitung heben. Aus dieser Zeit stammt auch sein Chorschaffen, ausschließlich in kroatischer Sprache. Im Jahre 1897 wurde die Stelle des Kapellmeisters des Infanterieregiments Nr. 86 im bosnischen Sarajewo frei. Fučík meldete sich auf die Ausschreibung hin – zu seiner Überraschung erhielt er die Stelle. Endlich hatte er die Stelle eines Militärkapellmeisters inne, die ihm einst sein Lehrer Dvořák vorausgesagt hatte. Die tschechische Minderheit vor Ort führte


147

ein reiches gesellschaftliches Leben, man veranstaltete Theater- und Silvestervorstellungen, die Offiziere des Regiments hatten ihre Tischgesellschaft, und Fučík beteiligte sich aktiv an all diesen Veranstaltungen. In Sarajewo entstand wahrscheinlich auch sein bekanntester Marsch Einzug der Gladiatoren. Nach drei Jahren wurde das Regiment nach Budapest abkommandiert. Die Militärkapelle des 86. Infanterieregiments war hier eine von acht und musste der großen Konkurrenz der anderen Klangkörper trotzen. Für Fučík jedoch war die Zeit in Budapest seine erfolgreichste Etappe. Hier entstanden die meisten seiner bekannten Kompositionen, unter anderem das Ouvertüre Marinarella und der Florentiner Marsch, er wurde ein bekannter und gefragter Komponist, seine Kompositionen erschienen in großen Auflagen bei renommierten Verlegern. In seiner Heimatstadt hatte er nicht mehr so viel Glück. Das Konzert der Tschechischen Philharmonie im Jahre 1907, auf dem er seine Suite Das Leben dirigierte, war von Anfang an von einer Reihe ungünstiger Umstände begleitet, die zur Folge hatten, dass das Werk nur lau aufgenommen wurde Julius Fučík jako kapelník IR92 (1912), sign. und Fučík enttäuscht war. NM-ČMH S251/1150 Im Jahre 1909 wurde das Regiment erneut abkommandiert, diesmal in die Provinzstadt Szabadka (heute Subotica in Serbien). Für Fučík war dies nicht annehmbar, er war völlig vom musikalischen Leben abgeschnitten, deshalb entschloss er sich, das Regiment zu wechseln. Er ersuchte um die gerade frei gewordene Stelle des Kapellmeisters des Infanterieregiments Nr. 92 in Theresienstadt und wurde eingestellt. Ihn faszinierte vor allem die Nähe seines geliebten Prag, das für ihn immer noch unerreichbar war. Nach seiner Ankunft in Theresienstadt hob Fučík bald das Niveau der Militärkapelle, somit war diese in der nahen und entfernteren Umgebung sehr gefragt, insbesondere in den westböhmischen Kurstädten. Zusammen mit der Kapelle trat er oft auch in Prag auf, immer mit großem Erfolg, was den Prager zivilen Kapellen missfiel. Mit einer Petition erzwangen sie sich ein Auftrittsverbot für die Theresienstädter Kapelle in Prag, und Fučík erlebte so eine weitere große Enttäuschung. Verbittert und angewidert von den dortigen Verhältnissen entschloss sich Fučík, die Armee zu verlassen und sich nur noch der kompositorischen Arbeit zu widmen. Als Ort für sein ziviles Wirken erwählte er sich Berlin, wo er bereits 1912 ehrenvoll aufgenommen worden war, als er dort mit der Militärkapelle des 92. Infanterieregiments ein Konzert gab. Im Jahre 1913 stand jedoch schon der erste Weltkrieg vor der Tür, und vieles, worauf er gehofft hatte, war unwiederbringlich verloren. Er gründete einen Verlag, konnte aber nur eine einzige Komposition herausgeben. Das Leben in Berlin zur Zeit des Krieges war so weit entfernt von seinen Idealen, wegen der Zensur durfte er seine Briefe nicht in tschechischer Sprache schreiben. Außerdem quälten ihn große Probleme mit seinem rechten Bein. Selbst nach einer Operation verbesserte sich dieser Zustand nicht, und nach einem langen Leiden starb er im Herbst des Jahres 1916.

148

Darina Svobodová

Julius Fučík komponierte mehr als 400 Stücke, von denen viele nur als Handschrift erhalten sind. Neben Märschen, Walzern und Ouvertüren komponierte er auch Lieder, Chöre, Klavierstücke und geistliche Musik. In seinem Werk finden sich auch musikdramatische Stücke, unter anderem Operetten und eine nicht beendete Oper. Interessant ist auch das Schicksal von Fučíks Nachlass, der nach vielen Peripetien ins Nationalmuseum – das Tschechische Museum für Musik – gelangte, wo es in den Jahren 1995–2002 als das Inventar bearbeitet und der Forscheröffentlichkeit zugänglich gemacht wurde. Deutsch von Silke Klein

Julius Fuãík Ïivotopisn nástin a pfiehled díla

Recommend Documents