JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova
Hlasová výchova, její vyuţití a místo ve výuce ZŠ a gymnázia BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2011 Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Jarmila Hrabalová, Ph.D.
Pavlína Rainová
Bibliografický záznam RAINOVÁ, Pavlína. Hlasová výchova, její vyuţití a místo ve výuce ZŠ a gymnázia!Brno : Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2011. 75 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jarmila Hrabalová, Ph.D.
Anotace Diplomová práce „Hlasová výchova, její vyuţití a místo ve výuce ZŠ a gymnázia“ mapuje současný stav hlasové výchovy na základních školách a gymnáziích. Jejím cílem je prokázat potřebu hlasových znalostí a dovedností (teoretických i praktických) pedagogů, hledání místa hlasové výchovy v rámci RVP pro ZŠ a gymnázia. Práce se zabývá těmito otázkami:
Jaké je povědomí pedagogů na základních a středních školách o hlasové výchově?
Jaké je povědomí pedagogů o moţnostech vzdělávání v této oblasti?
Jak si pedagogové představují moţnosti začlenění hlasové výchovy do výuky jiných předmětů?
Součástí práce je kvantitavní výzkum, provedený metodou dotazníku. Výzkum se zabývá obecnými znalostmi a zkušenostmi pedagogů v oblasti práce s hlasem.
Annotation The thesis entitled "Vocal training, its use and place in teaching at basic and grammar schools" maps the current state of vocal training at basic and grammar schools. Its aim is to demonstrate the importance of voice-related knowledge and skills (both theoretical and practical) for teachers and to demarcate the place of vocal training in the framework educational programme (FEP) for basic and grammar schools. The thesis addresses the following issues: What is the awareness of teachers at basic and grammar schools as regards vocal training? What is the awareness of teachers as regards possibilities for education in this area?
What opportunities do teachers see for incorporating vocal training into other school subjects? The work includes quantitative research, conducted by means of a questionnaire. The research deals with general knowledge and experience of teachers in the sphere of working with voice. Klíčová slova Hlas, hlasové ústrojí, tvorba hlasu, hlasové poruchy, hlasová hygiena, hlasová výchova, dramatická výchova, RVP ZV (ZŠ), RVP G (gymnázia).
Keywords Voice, vocal organs, voice production, voice disorders, vocal hygiene, vocal training, drama education, FEP for basic schools, FEP for grammar schools.
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a vycházela při ní pouze z uvedené literatury a poznatků získaných v průběhu studia a praxe.
……………………………….
Děkuji Mgr. Jarmile Hrabalové Ph.D. za pomoc, vstřícnost a cenné rady při zpracovávání mé bakalářské práce.
OBSAH 1 ÚVOD ………………………………………………………………...…..….………8 - 9 2 HLAS A JEHO CHARAKTERISTIKA…………………………………………..…..10 2.1 Stavba hlasového ústrojí……………………………………...………….…10 -12 2.2 Dýchání………….…………………………………..........................……….13-14 2.3 Tvorba hlasu.........................................………………………………..…..14-15 2.3.1 Hlasové rejstříky.............................................................................15-16 2.3.2 Rezonance...........................................................................................16 2.3.2.1 Hlavová rezonance..................................................................16 2.3.2.2 Hrudní rezonance....................................................................17 2.4 Hlas a jeho základní vlastnosti…………………………………...……………..18 2.4.1 Barva hlasu..........................................................................................18 2.4.2 Síla hlasu.............................................................................................18 2.4.3 Výška hlasu..........................................................................................19 2.4.4 Pruţnost hlasu.....................................................................................19 2.4.5 Ohebnost hlasu...............................................................................19-20 2.5 Hlas a jeho změny v průběhu ţivota………………………………..…….........20 2.5.1 Předškolní věk.....................................................................................20 2.5.2 Mutace.................................................................................................21 2.5.3 Stařecký věk........................................................................................22 2.6 Nejčastější hlasové poruchy a problémy…………………………………..…..22 2.6.1 Hlasová únava nebo-li fonastenie...................................................22-23 2.6.2 Dětská hyperkinetická dystonie......................................................23-24 2.6.3 Nedomykavost hlasivek ......................................................................24 2.6.4 Hlasové uzlíky......................................................................................24 2.6.5 Záněty dýchacích cest.........................................................................25 2.7 Hlasová hygiena……………………………………………………….……...25-26 3 VYMEZENÍ POJMU HLASOVÁ VÝCHOVA.......................................................27
4 HLASOVÁ VÝCHOVA A RVP ZV (ZŠ) a gymnázia……………………...………28 4.1 Hlasová výchova v RVP ZV…….............………………………..………....…..28 4.1.1 Kompetence komunikativní..................................................................29 4.1.2 Kompetence sociální a personální.......................................................30 . 4.2 Vzdělávací oblasti RVP ZV a hlasová výchova.......................................31-32 4.3 Hlasová výchova a její místo v českém jazyce a literatuře......................33-36 4.4 Hlasová výchova a její místo v hudební výchově…………......................36-39 4.5 Hlasová výchova a její místo v dramatické výchově................................40-41 4.6 Hlasová výchova v RVP G (gymnázia)…………………………………….......41 4.6.1 Vzdělávací oblasti RVP G a hlasová výchova……………….…………42 4.6.2 Hlasová výchova v RVP pro Český jazyk a literaturu gymnázia……...42 4.6.3 Hlasová výchova v RVP pro Hudební obor gymnázia………….……...43 4.7 Moţnosti a nabídka vzdělávání v oblasti hlasové výchovy…………….…….44 5 PRAKTICKÁ ČÁST……………………………...........……………………......……45 5.1 Popis a cíle výzkumu ……………..............…………………………..………..45 5.2 Stanovení hypotéz…………….............……………………………………..…46 5.3 Analýza výzkumu………................……………………………………...…47-62 5.4 Závěr a shrnutí výzkumu…………............…………..…………………..……63 6 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ………………………………….………………………64 7 ZÁVĚR ………………………………………………………...…………………..…..65 8 RESUME ……………………………………………………………………………….66 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ……………….............................................…...67 PŘÍLOHY………………………......................………………………..……………68-75
1 ÚVOD Prvotním impulsem pro mou práci na téma „Hlasová výchova, její vyuţití a místo ve výuce ZŠ a gymnázia“, byla má osobní slabost pro zpěv a samotnou práci s hlasem. K tomu se postupně přičetly zkušenosti v tomto oboru a praxe v něm získaná. Jako hlasový terapeut jsem se často setkávala s dětskými pacienty, kteří trpěli hlasovými problémy a poruchami. Kdyţ zváţíme fakt, ţe dítě má od nástupu do školy v podstatě jako hlavní nástroj svého projevu hlas, nabízí se následně otázka, zda s ním dokáţe v tak útlém věku správně zacházet? Je to přirozené? Nebo je třeba se práci s hlasem učit, zbavovat se a eliminovat špatné návyky? Představme si přeplněnou třídu dětí, ve které se snaţí jednotlivci prezentovat co nejsilnějším hlasovým projevem, aby na sebe upozornili a prosadili se. Ač se to na první pohled můţe zdát nereálné, uvedený a zdánlivě banální případ můţe vést k poruchám hlasu, i k jeho trvalému poškození. Ale to bych předbíhala. Pokládám si otázku, zda si tento fakt vůbec učitelé uvědomují, zda jsou v této problematice dostatečně informováni, jestli mají prostor pro samotnou hlasovou výchovu a také osobní zájem o ni. Můţeme po dětech vůbec ve škole vyţadovat, aby se učily s hlasem pracovat, kultivovat ho a rozvíjet? Odpovědí jsou Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání (RVP ZV1), které na tuto problematiku poukazují a poţadují od ţáků v této oblasti, dle mého názoru, nemalé dovednosti. Zda-li však jsou v současných školách ţáci v tomto směru vzděláváni, nevíme. Ve své práci se pokusím zmapovat současný stav povědomí pedagogů na ZŠ o hlasové výchově a o hlase samotném. Čtenáři předkládám moţnost nahlédnout do RVP ZV(nebo-li ZŠ), v němţ
je hlasová
výchova zařazena, ale pouze formou útrţků roztříštěných do různých předmětů. Pokusím se nabídnout případná řešení, moţnosti vzdělávání pedagogů v této oblasti a nastavit tak, metaforicky řečeno, zrcadlo současné situaci. Hlasová výchova je dílčí sloţkou dramatické výchovy (dále DV) a ta by měla patřit do školního vzdělávacího programu stejně jako jiné výchovy (hudební, 1
Pokud není určeno jinak, platí vše, co je v RVP ZV stanoveno pro 2. stupeň základního vzdělávání (resp. pro 6. – 9. ročník), i pro odpovídající ročníky šestiletých a osmiletých gymnázií ( http://rvp.cz).
8
tělesná, výtvarná). V současné době je pro hlasovou výchovu vyhrazeno v RVP ZV místo v rámci českého jazyka a literatury a také v hudební výchově. Vzpomenu-li si sama na své hodiny těchto předmětů, nevybavím si jediné setkání s hlasovou výchovou jako takovou, za dobu svých školních let, kromě rozezpívání a pár přezpívaných písniček v hodině hudební výchovy (dále HV) nebo přednesu či četbě v hodině českého jazyka (dále ČJ). To ovšem s hlasovou výchovou souvisí jen velmi okrajově. Mým osobním názorem je domněnka, ţe celý problém by byl řešitelný zařazením dramatické výchovy mezi povinné předměty. Pedagogové předmětů, do kterých v současné době hlasová výchova spadá, by získali více prostoru pro „své“ učivo a s ţáky by v rámci DV (dramatická výchovy) pracoval pedagog kvalifikovaný. Ţáci by měli příleţitost získat potřebné informace a osvojit si základní techniky práce s hlasem, který jsou nuceni vyuţívat po dobu setrvávání na škole, ale i v budoucím ţivotě či kariéře, jako hlavní nástroj jejich prezentace. Uvědomuji si, ţe hlasová výchova je pouze dílčí sloţkou výchovy dramatické, ale svou práci chci směřovat pouze na tuto oblast. Ostatní dílčí sloţky DV by mohly být dobrým námětem pro vznik dalších prací a mozaika by byla sloţena v ucelený obraz, který by v závěru mohl přispět jako jeden z pádných argumentů pro přesunutí DV mezi povinné předměty ZŠ.
9
2 HLAS A JEHO CHARAKTERISTIKA První část práce se v základní rovině zabývá anatomií hlasového ústroji, proměnami a vývojem lidského hlasu, onemocněním hlasového ústrojí a v neposlední řadě hlasovou hygienou – tedy zásadám péče o zdravý hlas. Důvodem, proč jsem se rozhodla zařadit tyto kapitoly do práce, je čtenářům umoţnit pochopení principu funkce lidského hlasu. Kaţdý z nás je pánem svého hlasu a svůj hlasový projev má moţnost do určité míry ovlivnit, ať uţ směrem pozitivním nebo negativním. Cílem hlasové výchovy, je formovat hlas, kultivovat ho a působit na něj kladně. Práce je zaměřena na hlasovou výchovu na ZŠ a niţší stupeň gymnázia, takţe i v této části se budu především věnovat hlasu dětskému, který je pro nás jako pedagogy nejpodstatnější. 2.1 STAVBA HLASOVÉHO ÚSTROJÍ Hlasové ústrojí je tvořeno tkáněmi a chrupavkou. Mezi tkáně řadíme například svaly, vazy, boltce, nervy, cévy, šlachy aj. Chrupavka slouţí jako opora dýchací trubice a hrtanu. Tkáň je vyţivována cévami, které přivádí kyslík a ţiviny. Hlasové ústrojí je orgán řízený mozkem, který zaručuje jeho funkčnost. „Hrtan je vystlán sliznicí dýchacích cest, která umoţňuje posun hlenů k hlasivkám a při zakašlání je tento hlen strţen rychlým proudem vzduchu přes hlasivky a je polknut nebo vyplivnut“ (Šlapák; Floriánová, 1999, s.43). Polykací cesty kryje sliznice dlaţdicobuněčná, která je odolná proti vnějším vlivům a nemá řasinky. Mandle a uzliny tvoří tkáň lymfatická, zajišťující funkci imunologickou. Hlasové ústrojí by však samo o sobě nefungovalo bez pomoci dalších orgánů jako nos, nosohltan, nosní mandle aj. Přirozeně se člověk nadechuje nosem. Pro tělo je to výhodné, protoţe nosní sliznice je kryta řasinkami, takţe působí jako filtr pro nečistoty, kterým zabraňuje vstoupit dále do lidského těla. Po nádechu nosem vzduch proudí do nosohltanu, coţ je malý prostor mezi nosem a ústy. U nosohltanu je důleţité upozornit, ţe odtud ústí tzv. Eustachova trubice do 10
kaţdého ucha. Jejím úkolem je vyrovnávat tlak v uších. Pokud dojde k ucpání trubice
nebo zánětu, vnímáme to jako zalehlé ucho. V nosohltanu je uloţena
nosní mandle. Je přítomna pouze v dětském věku a mezi 15 -17 rokem sama vymizí. V některých případech se tak nestane a nosní mandle se stává u dospělého člověka příčinou potíţí a zdravotních komplikací. Můţe způsobit dokonce nádorové onemocnění. U dětí nosní mandle také můţe způsobit zdravotní problémy. Nejčastěji se jedná o záněty středního ucha, záněty horních cest dýchacích. Děti, které mají velkou nosní mandli chrápou, nedýchají nosem, ale ústy. Nos působí jako by byl stále ucpaný. U těchto případů bývá mandle v dětském věku operativně odstraněna. Nosní mandle můţe komplikovat práci s hlasem jak u mluvního, tak pochopitelně u pěveckého projevu. Hlas je omezen a zní huhňavě, není nosný a je omezena jeho rezonance (Vydrová, 2009). Další důleţitou částí pro tvorbu hlasu je dutina ústní, která je kryta dlaţdicobuněčnou sliznicí. Ta nemá tedy řasinky, které působí jako filtr, ale je pevnější a odolnější. Dutina ústní nám umoţňuje díky své výstavbě artikulovat. Na schopnosti vyslovovat a artikulovat se podílejí konkrétně tyto části – dolní a horní ret (tvořen okrouhlým svalem), dolní a horní čelist, zuby měkké a tvrdé patro. Při pohledu do hltanu můţeme v dutině ústní spatřit patrové mandle, přední a zadní patrové oblouky a čípek, který se nachází uprostřed. Hltan dále pokračuje aţ do jícnu. Velmi důleţitý pro schopnost mluvit je jazyk. Důleţitá je jeho hybnost a poloha. Hybnost jazyka a řečové problémy často způsobuje podjazyková uzdička. Tyto komplikace jsou řešeny jejím chirurgickým odstraněním. Vrátíme-li se znovu k patrovým mandlím, je nutné zmínit, ţe např. při zpěvu pomáhají spolu s patrovými oblouky vytvořit zpěvákovi přirozené vibrato, tedy přirozeně vibrující tón. Pokud jsou mandle zvětšené, opět způsobují záněty dýchacích cest, brání volnosti hlasu a způsobují i jeho poruchy. Podstatnou roli pro hlas hrají dutiny. Nachází se v oblasti hlavy a jsou součástí dýchacích cest. Pro práci s hlasem jsou zdrojem rezonance. Velkých dutin máme pět – dvě čelní, dvě čelistní, vzadu za nosem tzv. klínovou dutinu. Aby byl hlas znělý, je nutné mít dutiny vyplněné vzduchem, nikoli hlenem a zbytnělou sliznicí, coţ často bývá při a po zánětech (Vydrová, 2009). 11
„Hlasivky jsou uloţeny v hrtanu. Hrtan (larynx) má typický trubicovitý, mírně nálevkovitý tvar s horním ústím otevřeným do dolní části hltanu a s dolním úsekem přecházejícím plynule do průdušnice“ (Dylevský, 2000, s.221). Dýchací a polykací cesty jsou od sebe odděleny hrtanovou příklopkou. Hlasivky jsou silné dle toho, jak jsou trénované. Jestliţe trénované jsou, jsou větší a silnější. Na povrchu je pokrývá sliznice. Vyţivují je cévy, tepny a ţíly. Pohyb hlasivek má na svědomí nervové zásobení. Nerv, který
hlasivkou prochází, nazýváme zvratný. Je to část
bloudivého nervu. Pod hlasivkami pokračují dýchací cesty do tzv. průdušnice, ta se rozdvojuje do levé a pravé průdušky a ty se dále větví na průdušinky ústící do plicních sklípků a plic samotných (Vydrová, 2009 s. 17-30). K základním anatomickým strukturám hlasového aparátu patří hrtanové svaly, které zajišťují pohyblivost hlasivek. Jsou rovněţ, jako jiné svaly v našem těle, řízeny nervy v mozku. Hrtanové svaly dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní umoţňují pohyby vnitřních částí hrtanu a vnější spojují hrtan s okolními strukturami. K upevnění svalů slouţí kost zvaná jazylka, leţící mezi dolní čelistí a chrupavkou štítnou. Vnitřní hrtanové svaly se dále rozdělují na svěrače (svírají hlasivky) a rozvěrače (při nádechu rozevírají hlasivky). Poslední z velmi důleţitých svalů je sval zvaný zevní napínač hlasivek, který natahuje hlasivku a umoţňuje zpěv vysokých tónů (Vydrová, 2009, s. 17-30). Alespoň průřezově jsem se snaţila projít důleţité části hlasového ústrojí. Důvodem byla snaha přiblíţit jeho anatomii těm, kteří s hlasem pracují a nemají dostatečnou představu o jeho podobě. Tím mohou sobě či dětem, které učí, snadno způsobit hlasové problémy nebo hlas trvale poškodit. Hlasivky, jako kaţdý jiný sval, jsou schopné tréninku, ale stejně tak se unaví nebo přetáhnou, coţ se potom na hlasovém projevu okamţitě projeví. Velmi nebezpečná je práce s hlasem bez kontroly hlasového poradce, profesionála, pedagoga. Chybnou technikou zpěvu a mluvy si hlas velmi snadno poškodíme. Hlasovým problémům se budeme věnovat později.
12
2.2 DÝCHÁNÍ V hlasové výchově se v souvislosti s dýcháním často mluví o správném nádechu a práci s bránici. Jedno bez druhého by nefungovalo, takţe potřebujemeli se správně nadechnout, zapojíme nejen bránici, ale také meziţeberní svaly. Při nádechu je bránice (sval leţící horizontálně mezi dutinou hrudní a břišní) stlačena dolů, do dutiny břišní. Meziţeberní svaly se roztáhnou a otevřou plíce. Tento nádech je často u zpěváků nazýván jako hluboký nádech, nebo-li nádech do břicha. Bránice napomáhá k tvorbě tónu při výdechu – fonaci. Díky bránici jsme schopni drţet tón. Bránice také vytváří dechovou oporu. Brániční sval funguje při fonaci jako trampolína a Jeho ovládání je třeba se naučit. K tomu slouţí cvičení z hlasové výchovy, která napomáhají k osvojení si techniky práce s bránicí. Patří tak mezi základní dovednosti, které v oblasti této výchovy je nutné zvládnout (Vydrová, 2009). Stejně jako bránice a meziţeberní svaly je pro správný nádech důleţitý postoj našeho těla. Neuvolněné tělo nemůţe docílit hlubokého, správného nádechu. Děti, které nejsou trénované v oblasti hlasu, trpí často nedostatkem dechu. Neumí s dechem hospodařit tak, aby jim vystačil po dobu věty nebo části písně, kterou sdělují nebo zpívají, tedy po dobu fráze. Dalšími velmi častými problémy, které uberou velké mnoţství dechu jsou tvrdé hlasové začátky, dyšný hlasový začátek nebo emoce (strach, tréma), které paralyzují bránici. Abychom měli dostatečnou dechovou oporu, musíme bránici co nejdéle udrţet ve “stlačené“ poloze. To se nám však podaří jen za předpokladu správného drţení těla. Tedy můţeme tvrdit, ţe v hlasovém projevu spolu vše souvisí a pokud nezvládneme některou část, nedocílíme správného výsledku (Tichá, 2005). Jako
praktický
příklad
nesprávného
zacházení
s dechem,
jehoţ
důsledkem je tvrdý hlasový začátek si dovolím citovat z knihy Dech a hlas autorů Horsta Coblenzera a Franze Muhara: „Jiţ v základní škole některé děti při jednoduchém počítání z hlavy nápadně lapají na začátku řeči po dechu. Analyzujeme jejich reakci na jednoduchou otázku „kolik je třikrát tři?.“ Horlivá snaha rychle odpovědět, lapnutí po vzduchu, tedy nádech s otevřenými ústy a s 13
vytaţenými rameny. Intelekt tedy musí tuto úlohu zvládnout se zadrţeným dechem a přeplněným hrudníkem. Odpověď je za těchto okolností vyraţena. Naproti tomu se zdá samozřejmé dbát při tělocviku na volný a přirozený způsob dýchání. To by mělo platit pro kaţdou výuku. Při naší početní úloze by mělo platit, ţe učitel po poloţení otázky dbá na to, aby ţáci během rozmýšlení nezadrţovali dech, ale nechali ho volně plynout. Po přiměřené době dítě úlohu duševně zvládne. Učitel by měl dohlédnout, aby kaţdé dítě odpovědělo bez předchozího hlubokého nádechu. Jen tak zní odpověď zřetelně bez sevření hrdla a bez tlaků. Dokud se popsaný postup neděje ţádoucím způsobem, nesmí učitel vymáhat odpověď. Obyčejně se nejedná o slabé ţáky, ale naopak o ty obzvlášť ctiţádostivé, u kterých se tato chyba vyskytuje nejčastěji.“(2001, s. 13). Často se setkáváme s názory, kdy pedagog ve škole dítě před řečí zastaví a upozorní ho, aby se nadechlo. Pokud dítě neovládá techniku dechu, dochází opět v takových situacích k nádechu pro organizmus zatěţujícímu. I přehnané poţadavky na dítě ve věku 3 – 7 let mohou rovněţ ovlivnit jeho hlasový a mluvní projev, protoţe vedou ke špatné dechové ekonomii. Nesprávná ekonomie dechu můţe mít za následek vznik vegetativních poruch. Mezi symptomy, které jsou v
souvislosti s neekonomickým hlasovým projevem
uváděny, patří např. nervozita, nedostatečná koncentrace, neschopnost se soustředit, uzavřenost a dokonce i srdeční obtíţe. Hlasová výchova však můţe mluvní projev ovlivnit, aktivně jej zdokonalovat a napravit jeho nedostatky a tím uváděné poruchy i symptomy zmírnit či odbourat. Pedagog by si tedy měl být vědom toho, ţe v kaţdých plicích je pro začátek mluvy i zpěvu připraven vţdy dostatek vzduchu.
2.3 TVORBA HLASU Mezi první a člověku zcela přirozené projevy patří projevy hlasové jako je křik, výskot, smích. Tyto zvuky jsou velmi blízké zpěvu a umoţňují hlasivkám mnohdy aţ dvouoktávový tonální rozsah. Tím se potvrzuje, ţe naše hlasivky mají dispozice pro větší rozsahovou i dynamickou zátěţ a jsou tedy přizpůsobeny pro 14
daleko náročnější hlasové projevy neţ-li je samotná mluva. Dokonce je prokazatelné, ţe právě „obyčejná“ mluva je příčinou toho, proč lidský hlas nabývá omezení na svém rozsahu. Foniatrička MUDr. Jitka Vydrová lidský hlas přirovnává k hudebnímu nástroji. Nejhezčí je přirovnání k houslím: „Srovnáme-li, jak se tvoří hlas v lidském těle a jak se rozeznívají housle, najdeme paralelu na čtyřech úrovních. Dech rozechvěje hlasivky jako smyčec struny. Struny jsou tedy hlasivky. Rezonancí v lidském těle umoţňují rezonanční prostory v oblasti hlavy a krku. U houslí rezonuje jejich dřevěné tělo. Centra hudebního cítění v mozku jsou pro nástroje – housle i hlas, stejná. Pro dobré tvoření hlasu je důleţitý správný a koordinovaný výdech. Tak, jako houslista rozeznívá struny svého nástroje smyčcem, tak zpěvák rozezní svoje hlasivky správně ovládaným proudem vydechovaného vzduchu, který opírá o dobře vytrénovaný brániční sval.“ (Vydrová, 2009, s. 34) Aby hlas byl znělý, je důleţitý nádech, správný nádech s bránicí, pevná brániční opora při tvorbě tónu – fonaci. Samotný zvuk, obstarávají jiţ zmiňované hlasivky, které se rozkmitají. Díky dutinám v lidském těle dochází k rezonanci znělosti. Přetěţováním hlasové mluvní polohy dochází k narušení původní jednoty hlasu. V hlase jsou patrné přechody hlasových rejstříků, vnímáme je jako hlasové zlomy (Tichá, 2005). 2.3.1 Hlasové rejstříky Zmínila jsem se o zlomech, přechodech mezi rejstříky, proto bych ráda věnovala pár vět rejstříkům samotným. Rozlišujeme tři základní hlasové rejstříky: rejstřík hlavový -
aktivně se zapojí jen vnější blanité okraje hlasivek
-
hlavový rejstřík, je zárukou zdravého hlasu
rejstřík hrudní - hlasivky pracují samy celou svou hmotou - pro rejstřík hrudní je typická niţší hlasová poloha (poloha mluvního hlasu)
15
rejstřík střední - mezi hlavovým a hrudním rejstříkem - rejstřík střední, je v podstatě ideálem. Propojuje oba předešlé rejstříky. Je typický pro střední a vysokou hlasovou polohu. Přechody mezi rejstříky se projevují zlomem v hlase a nápadnou změnou jeho barvy. Takto znatelné přechody mezi rejstříky však nejsou projevem zdravého hlasu. Hlasový projev by měl být celistvý, bez těchto znatelných zlomů. Barva hlasu by měla být vyrovnaná v jeho různých polohách. Toho je moţné dosáhnout ideálně pěveckou technikou. Neměli bychom vyuţívat pouze hrudní nebo hlavový rejstřík, ale smíšený a střední. Měli bychom rozpoznat od sebe jednotlivé rejstříky pouhým poslechem. (Tichá, 2005, s.15).
2.3.2 Rezonance Co to rezonance vůbec je? Jedná se o fyzikální jev vznikající rozezněním určitého zdroje (struny, ladičky), které jsou v dosahu kmitajících vln. Autorka Vydrová uvádí, ţe: „k zesílení zvuku, který vznikne při rozkmitání hlasivek, jsou důleţité tělní dutiny, které dobře rezonují a tedy zesilují zvuk. Říkáme jim rezonanční dutiny. U různých lidí mají různý tvar, různou velikost i různou slizniční výstelku. Proto se od sebe liší dětský, ţenský, muţský a stařecký hlas“ (2009, s. 37). Díky rezonanci má hlas svou barvu a sílu. Můţeme rozlišit dva druhy rezonance a to hlavovou a hrudní. Ověřit si tuto rezonanci můţeme přiloţením dlaně na temeno hlavy a hrudní kost. Ideální je povede-li se propojit obě rezonance – hlavovou i hrudní. 2.3.2.1 Hlavová resonance Hlavovou rezonanci lze aktivovat konsonanty: m, ň, n, v, j, d, vokály i, e. Působí k rozeznění masky, tedy k přednímu jasnému hlasu. Ten je patrný u dětí, pokud mají hlas zdravý. Hlavová rezonance slouţí k nasazení kaţdého tónu a měla by být součástí všech tónů hlasového rozsahu.
16
2.3.2.2 Hrudní rezonance Hrudní rezonanci v hlase můţeme běţně slyšet v mluvě nebo při zpěvu niţších tónů. Tím, ţe dítě zesílí dynamiku hlasu v niţší poloze, hrudní rezonanční prostor se sám prosadí a není třeba hrudní rezonanci uměle vytvářet tlakem dechu. K tomu, abychom probudili měkkou hrudní rezonanci, pouţíváme vokály, které uvolní hrtan. Nejčastěji a, ou a y nebo u. Staţené, zúţené hrdlo je častým problémem nejen u dětí, ale i dospělých a jednou z velice častých komplikací u zpěváků, kteří mají špatnou techniku zpěvu a vytváří uměle silný hlas. Tento zlozvyk se špatně odbourává a jeho odnaučení vyţaduje trpělivost a je-li hodně zaţitý, můţe jeho úplné odstranění trvat rok a více. Často se povede chybu odstranit při technických cvičeních, ale v běţné mluvě nebo interpretace písně se opět staţené hrdlo objeví. Je nutné na jeho uvolnění pracovat soustavně a postupně si cvičení osvojit natolik, ţe je začneme pouţívat nejprve vědomě a později nevědomě, automaticky v běţném hlasovém projevu. Hrudní rezonancí poznáme také tak, kdyţ hlasový projev působí silně, barevně, tmavě ale nemá svobodu ve výškách a hlas do nich nepustí. Jestliţe se v hrudní rezonanci hlas do výšky dostane, zní jako tlačený a často můţeme zaznamenat na krku naběhlé ţíly. Takový hlasový projev je křiklavý, nepříjemný na poslech. Abychom dosáhly ideálního hlasového projevu je třeba, jak uţ bylo zmíněno oba druhy rezonancí propojit. K tomu můţe dojít pouze v případě uvolněného hrdla, hrtanu. Jedině tak je hlas schopen přirozeně přibírat či ubírat na intenzitě, má příjemnou barvu a je na poslech svobodný. K tomu, aby hrtan byl uvolněný, je zapotřebí ovládat techniku dechu. Jen za předpokladu správného dýchání a uvolněného hrdla je hlas nasazován měkce, a nedochází k jeho poškozování. V podstatě se dá říci, ţe dech a uvolněné hrdlo je to, co by spolu se správným drţením těla a měkkého nasazení tónu, měly děti ovládat. Nezdá se, ţe by toho k učení bylo mnoho, ale od pedagogů je potřebná preciznost a soustavnost při výuce hlasové výchovy, aby nedošlo k zanedbání chyb, které dítě dělá a zbytečně si ţák nefixoval špatnou techniku práce s hlasem. Jedině důsledností a častým opakováním dosáhne pedagog poţadovaných výsledků.
17
2.4 HLAS A JEHO ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI Podobně jako tón má své vlastnosti (barvu, výšku, sílu a délku), určujeme a rozlišujeme dle jeho vlastností i hlas. Hlas má rovněţ svou barvu, sílu a výšku a v neposlední řadě také kvalitu a pruţnost. Pojďme si teď o kaţdé vlastnosti říci pár slov.
2.4.1 Barva hlasu je ovlivněna rezonančními prostory kaţdý člověk vlastní jinou barvu hlasu, kaţdý hlas je individuální svou barevností barva hlasu je dědičná a to díky podobnosti rezonančních prostor (matka má podobný hlas s dcerou) v závislosti na věku se hlas a jeho barva mění, nemění se však její základní charakter pouze se vzrůstajícím věkem dochází ke stárnutí tkání v rezonančních prostorách a tím hlas ztrácí svou pruţnost správným cvičením, technikou lze barvu hlasu posílit, odkrýt a zdůraznit technikami zpěvu můţeme barvu hlasu lehce změnit, tak jak potřebujeme 2.4.2 Síla hlasu Síla hlasu závisí na: na schopnosti rozkmitání sliznice hlasivek na proudu vydechovaného vzduchu na odporu, který kladou hlasivky na velikosti hlasivkového svalu na velikosti krku na velikosti a tvaru rezonančních prostor Pokud se podaří správně hlas posadit, pokud je hlasivkový sval pravidelně a samozřejmě správným způsobem trénován, hlas automaticky a zcela přirozeně nabírá na své síle. 18
2.4.3 Výška hlasu Výška hlasu závisí na: délce hlasivek a jejich elasticitě schopnosti rozkmitání blanitých okrajů hlasivkového svalu pruţnosti zevního napínače hlasivek Tedy čím vyšší tón hlas vydává, tím větší je počet kmitů hlasivek za sekundu. Moţnosti rozkmitání hlasivek jsou také geneticky dané. Hlasový rozsah je však moţné opět rozšířit pravidelným cvičením o několik tónů a to směrem nahoru i dolů. Každý hlas má však své hranice a přes ně nelze v jeho rozsahu jít, jinak hrozí poškození hlasivkového svalu. Tyto meze jsou pro kaţdý hlas individuální a pedagog by měl dokázat odhadnout moţnosti hlasu ţáka.
2.4.4 Kvalita hlasu Označuje příměs neharmonických zvuků v hlase. Při změně kvality, dochází k projevům dyšných a chraptivých příměsí. Ty jsou způsobeny z velké části onemocněním hlasivek, hlasovými uzlíky, hlasovou únavou či nedomykavostí. K těmto poruchám hlasu se však dostaneme aţ v jedné z dalších kapitol. 2.4.5 Pruţnost a ohebnost hlasu Jedná se o schopnost hlasu měnit rychle svou výšku a sílu. Tuto vlastnost můţeme opět zdokonalit cvičením (Vydrová, 2009). Probrali jsme si základní definice jednotlivých vlastností hlasu, ale protoţe se tato práce týká především hlasu dětského, dovolím si ještě uvést typické vlastnosti pro zdravý dětský hlas: jasná zvonivá barva hlas není silný a to z toho důvodu, ţe je tvořen hlavovým rejstříkem nebo s jeho převahou přesto je zvukově průrazný a to právě díky hlavové rezonanci, která dává zvuku nosnost 19
má potenciál pro rozvoj s věkem a tedy růstem rezonančních dutin nabývá hlas na síle a barevnosti (Tichá, 2005) 2.5 HLAS A JEHO PROMĚNY V PRŮBĚHU ŢIVOTA Stejně jako naše tělo se v průběhu ţivota mění i náš hlas. Po narození se dítě setkává s prvním hlasovým projevem, kterým je pro ně křik. Novorozenec se pohybuje v hlasovém rozsahu dvou tónu. Tento rozsah se zvětšuje jiţ v průběhu prvního roku jeho ţivota. Jeho zvětšení je podmíněno snahou opakovat zvuky a intonace, které slyší. Hlas předškolního dítěte dosáhne rozsahu jiţ jedné oktávy a to přibliţně v tonální poloze d1- c2. Je tomu stejně u chlapců i dívek. V tomto období ţivota má dítě podobný hlas mluvní i zpěvný a mnohdy nejsme s poslechu schopni rozlišit, zda se jedná o hlas chlapce či děvčete. 2.5.1 Předškolní věk V předškolním věku, lze u dítěte ovlivnit jeho muzikálnost, hudebnost. Pokud v tomto období bude dítě často slýchat falešný zpěv, bude se jeho muzikálnost utlumovat. Naopak pokud bude v kolektivu, kde se bude setkávat s čistým pěveckým projevem, bude se jeho muzikálnost rozvíjet. Je na pedagogovi, aby dokázal odbourávat falešný pěvecký projev dětí, při hromadném zpívání v MŠ a rozvíjel u dětí muzikálnost. Proto je důleţité, aby uţ v MŠ byl pedagog schopen kvalitně zacházet se svým hlasem, znal a ovládal správné způsoby provádění hlasových cvičení a volil písničky a hlasové hry úměrné hlasovým moţnostem dětí předškolního věku. Po sedmém roce ţivota dítěte se rozsah hlasu zvětšuje přes jednu oktávu a to trvá aţ do období mutace.
20
2.5.2 Puberta a adolescence Mutace způsobuje zásadní změny lidského hlasu v období puberty. V tomto období dochází k výraznému růstu jedince a také pohlavnímu zrání. U dívek začíná období puberty okolo 12 roku u chlapců ve 14 letech. Začátek a konec dospívání je však u kaţdého jedince individuální. Stejně jako tělo, rostou v tomto období hlasivky hrtanu.2 U chlapců dochází k přeskakování hlasu a na krku je patrná zvětšená chrupavka štítná, také nazývaná jako ohryzek. U dívek se mění hlasový rozsah a to v obou směrech, tedy nahoru asi o kvartu a dolů zhruba o sextu, u chlapců hlas výrazně klesá asi o oktávu dolů. Pokud je hlas školený, trénovaný jeho hlasový rozsah se můţe změnit daleko výrazněji. Díky výraznému růstu hlasivkového svalu, který nastává často ve velmi krátkém časovém úseku, řádově během několika měsíců, dochází u chlapců k přeskakování hlasu. Je to dáno výraznou změnou hlasivek, kterou musí mozek přijmout a naučit se z „novými“ hlasivkami a hlasem zacházet. U dívek se přeskakování hlasu téměř neobjevuje, i kdyţ je moţné v některých případech dívčí mutaci také zaznamenat a to zejména u dívek, kde dochází k výrazné změně hlasu (alt apod.). U dívek je moţné mutaci poznat ztrátou nosnosti hlasu, zastřeností a nápadnými přechody mezi rejstříky. Většinou k tak znatelné změně na hlasivkách nedochází, a tudíţ mutace na hlasovém projevu není patrná. Je důleţité vědět, ţe v období mutace trpí hlas velkou únavou a není vhodné jeho zatěţování a přetěţování. Pedagog by v tomto období měl být se svými nároky na hlasový projev ţáků velmi citlivý. Období mutace je ukončeno zároveň s dokončením růstu člověka. U chlapců je to okolo dvacátého roku ţivota, u dívek o něco dříve. Z toho vyplývá, ţe mutace i kdyţ daleko v menší míře trvá aţ do dospělosti. Po dvacátém roce věku se hlas tréninkem a cvičením velmi zkvalitňuje. Na poslech je hlas nosný, sytý a pevný v posazení. Dokonalejší je rezonance i brániční dechová opora. U hlasových profesionálů dochází k absolutnímu vrcholu ve třiceti letech, zde je jejich hlas na nejlepší úrovni (Vydrová, 2009).
2
Délka dětské hlasivky je asi 10mm, délka hlasivky dospělého kolo 13 až 25mm. Z toho je patrné, jak výraznému růstu hlasivek v období puberty dochází. U dívek je růst hlasivek menší asi o 3-6mm u chlapců je znatelně vyšší a to o 7-15mm (Vydrová, 2009) 3 Pokud bychom chtěli na hlasivce uzlík spatřit, viděli bychom na ni malinký tvar velikosti makového až
21
2.5.3 Stařecký věk Nápadný hlasový zlom nastává ve stáří, okolo sedmdesátého roku věku, kdy dochází k výraznému úbytku hormonální produkce. „V pokročilém věku dochází k ochabnutí hrtanových svalů, ke ztrátě elasticity vazivové tkáně a dochází také ve zvýšené míře ke kalcifikaci chrupavek hrtanových. Hlasový rozsah se zmenšuje, a to jak jeho intenzita, tak i frekvence. Objevuje se stařecké tremolo a zmenšuje se rozdíl ve výšce muţského a ţenského hovorového hlasu“ (Šlapák; Floriánová, 1999). Počátek těchto změn je individuální, stejně jako u mutace. 2.6 NEJČASTĚJŠÍ HLASOVÉ PORUCHY A PROBLÉMY Další kapitola se zabývá nejběţnějšími poruchami hlasu u dětí, z důvodu zaměření celé práce na problematiku dětského hlasu a práce s ním. Mezi poruchy hlasu, se kterými se u dětského hlasu můţeme setkat, patří: hlasové uzlíky, hlasová únava, nedomykavost hlasivek, dětská hyperkinetická dysfonie a v neposlední řadě záněty dýchacích cest. Všeobecně je známo, ţe k hlasovým poruchám jsou náchylnější děti, které jsou amuzikální a nemají hudební sluch. Nerozeznají výšku tónu a v podstatě se dá říci, ţe vyluzují zvuky, které se například v HV často schovají za hlásky ostatních dětí. 2.6.1 Hlasová únava nebo-li fonastenie Fonastenie vzniká přemáháním hlasu, respektive hlasivkového svalu. Unavené přetaţené hlasivky se neuzavírají a vzniká malá nedomykavost. Taková únava hlasu se projevuje především dyšností, šustivou příměsí, hlas zní slabě a není nosný. V tomto případě je jedinou moţnou léčbou hlasový klid. Přemáhání hlasu je typickou poruchou pro všechny věkové skupiny, ale ve větší míře je patrné u dospívající mládeţe. Formy přemáhání hlasu jsou různé, např. příliš dlouhé mluvené nebo zpívání, zvýšená intenzita hlasu, křiklavý způsob mluvního (zpěvního) projevu, mluvení nebo zpěv v nepřiměřené hlasové poloze (nízké nebo vysoké). (Vydrová, 2009). 22
Pedagog hraje v hlasovém projevu ţáků podstatnou roli. Jeho mluvní hlasový projev, stejně tak jako v případě zpěvu pěvecký, ovlivňuje projev ţáků, kteří přejímají jak jeho klady, tak jeho chyby. Mluví-li tedy pedagog nepřirozeně vysoko, uţívá-li nepřirozenou polohu svého hlasu, uměle ho zesiluje, špatně hlas tvoří (svírání hrtanu, napínání zevních a vnitřních hrtanových svalů, poruchy dýchání, tvrdé hlasové začátky atd.) často se stává, ţe ţáci jeho nedostatky zcela nevědomě přejímají a napodobují nebo dokonce pojmou za své. Je proto velice důleţité, aby pedagog byl v oblasti svého hlasového projevu důsledný a nepodcenil tato fakta. Můţe tak totiţ zapříčinit nebo přispět k hlasovým poruchám a problémům svých ţáků. 2.6.2 Dětská hyperkinetická dysfonie Toto onemocnění začíná jiţ v dětském věku a provází postiţeného celý ţivot. Dystonie je způsobena špatným tvořením hlasu jiţ v nízkém věku dítěte. Postupem času vznikají organické změny na hlasivkách (hlasové uzlíky, nedomykavost, nerovnosti) Porucha je doménou především temperamentních dětí. Dětí, které se snaţí za kaţdou cenu prosadit v kolektivu a ve školním prostředí v průběhu vyučování a nemají jinou moţnost něţ se prosadit prostřednictvím svého hlasu. Tyto děti si pozornost vynucují křikem. Snaţí se překřičet ostatní, tvoří hlas silou, tlakem. Takto tvořený hlas se projeví naběhlými svaly, ţílami a šlachami na krku. Na poslech hlas postiţený hyperkinetickou dysfonií vnímáme jako dyšný a tlačený, občas chraptivý. Děti, které trpí dysfonií, často nacházíme ve sborech, dramatických krouţcích. Jsou to často děti velmi talentované. Foniatrička MUDr. J. Vydrová uvádí ve své knize, ţe při foniatrické kontrole členů pěveckých sborů objeví hyperkinetickou dysfonii pravidelně u některého z dětí (2009). Sama mám tuto zkušenost jiţ z náborů do ZUŠ v praţských mateřských školách, kde jsem se s touto poruchou setkala několikrát. Prakticky v kaţdé třídě předškolních dětí se našlo alespoň jedno a pedagogové si toho nebyli vůbec vědomi. Ze své pedagogické praxe v ZŠ mohu potvrdit totéţ. Čím dříve však budeme schopni tuto poruchu rozpoznat, tím dříve se dostane dítě do rukou foniatra následně hlasového pedagoga či terapeuta a dysfonie se za předpokladu, 23
ţe ţák bude spolupracovat, nebude rozvíjet. Tato porucha má skvělé podhoubí v hlučném prostředí kolektivu dětí ve třídě. Dítě má úţasnou schopnost adaptace a tak se tomuto prostředí rychle přizpůsobí a automaticky začíná zesilovat svůj hlasový projev v kolektivu, ať uţ se jedná o projev při hře (fandění), vytváření či napodobování různých zvuků nebo slovním sdělení. V takových případech je důleţité, aby pedagog dbal na hlasovou hygienu ţáků a dokázal s ní děti seznámit.
2.6.3 Nedomykavost hlasivek Tato porucha postihuje hlasivky v podobě chronické nebo akutní. Akutní je zapříčiněna nejčastěji onemocněním dýchacích cest, zánětem hrtanového svalu, přemoţením hlasivkového svalu. Nedomykavost vymizí spolu s příznaky nemoci. Na rozdíl od akutní formy zanechává chronická nedomykavost na hlasivkách i na hlase trvalé stopy v podobě chrapotu, hlasové slabosti. V praxi se nejčastěji setkáváme s akutní nedomykavostí hlasivek. 2.6.4 Hlasové uzlíky Řadí se k hlasovým problémům, které nám mohou zkomplikovat „ţivot“. Je to poměrně často se vyskytující organická změna na hlasivkovém svalu. Jsou typickou komplikací u lidí, kteří se hlasem „ţiví“ (zpěváci, herci) a hodně hlas namáhají. Hlasové uzlíky lze částečně rozpoznat poslechem. Hlas zní chraptivě, zastřeně, je tvořen námahou, nemá rozsah. To jsou příznaky většího hlasové uzlíku. Pokud jsou uzlíky drobné aţ velmi malé, nemusí činit hlasu potíţe a hlas se jim přizpůsobí, coţ samozřejmě neznamená, ţe je v pořádku3 (Prokeš, 2009).
3
Pokud bychom chtěli na hlasivce uzlík spatřit, viděli bychom na ni malinký tvar velikosti makového až rýžového zrnka. Hlasové uzlíky je možné vyléčit hlasovým klidem, odbourání špatných hlasových návyků tedy nesprávné hlasové techniky eventuelně pokud je stav pacienta neměnný jsou uzlíky odstraněny operativně (Prokeš, 2009).
24
2.6.5 Záněty dýchacích cest Příznaky zánětu dýchacích cest jsou obecně známé. Často způsobují chrapot a ztrátu hlasu. Proto je vhodné, pokud procházíme nějakým z takových onemocnění, řídit se poctivě zásadami hlasové hygieny. Hlas nenamáhat a spíše dodrţovat hlasový klid. V případě, ţe hlas během nemoci namáháme, můţeme zapříčinit a podpořit vznik hlasových poruch jako je právě výše zmíněná nedomykavost aj. 2.7 HLASOVÁ HYGIENA Hlasová hygiena je pro zdraví našeho hlasu velice podstatná a budeme-li ji znát a její zásady dodrţovat, vyhneme se tak s velkou pravděpodobností vzniku hlasových poruch a jejich mnohdy dlouho trvajícímu odstraňování a napravování, které nemusí být vţdy zcela úspěšné. Hlasová hygiena se řídí několika obecnými zásadami, které platí jak pro děti, tak pro dospělé, profesionály i neprofesionály. Základní body hlasové hygieny si nyní uvedeme. Prostředí – na hlas má vliv prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje. Ideální je větraná místnost, zvlhčený vzduch. Naopak vyhýbat bychom se měli prašnému, hlučnému a zakouřenému prostředí, zvláště pokud s hlasem pracujeme a ţivíme se jím. Hlasové změny – v období mutace bychom měli hlas šetřit a zacházet s ním opatrně dokud se neusadí. Opatrnost je také na místě u dívek v období menstruace, kdy dochází k překrvení hlasivek, u ţen po porodu mohou být hlasivky také velice namoţené a namístě je v případě obtíţí hlasový klid a odpočinek. Psychika – hlas je často zrcadlem psychického stavu člověku. Psychická rovnováha je pro udrţení hlasové kondice tou nejdůleţitější – v podstatě je základním kamenem
25
Kouření – má velmi negativní dopad na hlas. Hlasové ústrojí kuřáka je stále, dovolím si tvrdit, v chronickém zánětu. Sliznice je permanentně podráţděná, podobně jako při akutním zánětu dýchacích cest. Chlad a teplo – vyvarujme se pití příliš horkých nebo příliš studených nápojů, které mají negativní vliv na hlasový projev. Při konzumování příliš chladných nápojů, zmrzliny apod. se můţe objevit chrapot, popř. i chvilková ztráta hlasu. Pozor na přehnané chránění se před nachlazením – např. nosíme-li trvale krk omotaný šátkem i v počasí a teplotách, kdy to není nutné, docílíme zchoulostivění hlasových orgánů a jsme náchylnější k virózám, zánětům apod. Hlasové orgány nejsou dostatečně odolné. Dbejme na techniku, dech, uvolněný postoj. Nekřičme! Vyhněme se tvrdým hlasovým začátkům. Při onemocnění hlas nenamáhejme! Vyvarujme se většímu mnoţství alkoholu – způsobuje rozšíření cév hlasivek, to vyvolá jejich otok a hlas zhrubne. Pozor na rychlé hubnutí! Ztrátou kil ubývá také elasticita tkání. Konkrétně u zpěváků se často stává, pokud mají nadváhu a nárazově velice rychle zhrubnou, ţe přichází o hlas, jeho barvu a sílu. Nepřecházejme infekce, virózy, nemoci dýchacích cest. Pozor na šepot – šepot je pouze náhradní zvuk. Hlasivky při něm nedomykají a jsou stále rozráţeny proudem dechu, tedy jsou stále aktivní. Šepot rozhodně není dobrý uţívat na místo doporučeného hlasového klidu. Hlas nešetří, ale namáhá.
26
3 VYMEZENÍ POJMU HLASOVÁ VÝCHOVA Kdyţ se řekne hlasová výchova, většina z nás si spojí hlas a zpěv. Hlasová výchova však není výchovou hudební. Je to obor, jehoţ cílem je kvalitní kultivovaný hlasový projev jedince. Dovolila bych si tvrdit, ţe hudební výchova je odnoţ výchovy hlasové. Nemám na mysli pěveckou techniku. Hlasovou výchovu povaţuji za základ, ať uţ pro projev mluvní či pěvecký. Technika mluvního a zpěvního projevu je mnohdy velice podobná a propojená. Ne kaţdý má však dar kvalitního pěveckého projevu, mluvní projev jsme však schopni sami u sebe ovlivnit téměř všichni. Ve školách je hlasová výchova opomíjena a zastírána, či nahrazována hudební výchovou v domnění, ţe je svou náplní dostatečná. Nároky na hlasový projev ţáků jsou však vysoké a absence hlasové výchovy jako takové je na hlasovém projevu ţáků velmi znatelná. Domnívám se, ţe hudební výchova při svém rozsahu učiva (praktickém i teoretickém) nenabízí dostatek času a prostoru pro práci s dechem, hlasem apod., coţ jsem ostatně zmínila v úvodu. Tento prostor by však mohla nabídnout výchova dramatická, jejíţ součástí hlasová výchova je. V této části práce bych se ráda věnovala obsahu hlasové výchovy jako takové, přiblíţila bych, na co se její jednotlivé části zaměřují, aby byl patrný rozdíl od obsahu výchovy hudební. Stejně tak jako má člověk tendenci pečovat o své tělo a vzhled, má moţnost pečovat o svůj hlas. Tak jako postavu zdokonalujeme sportováním, můţeme hlas zdokonalovat cvičením. K tomu vyuţíváme hlasové výchovy a jejích technik. Pojďme se tedy věnovat jejím jednotlivým částem. Zde bych se opřela o svou metodiku a metodiky odborníků, které jsou kniţně vydané. Má metodika je zaměřena především na děti prvního stupně, se kterými pracuji. Zahrnuje základy hlasové výchovy, jeţ by měli být schopné zvládnout. Záměrně nebudu uvádět jednotlivá cvičení, ta jsou dostupná v literatuře zabývající se touto problematikou, ale pro představu uvedu vţdy, na co bychom se měla v dané části předmětu zaměřit. V prvopočátku je třeba věnovat se uvolnění a relaxaci (dále příloha 1).
27
4 HLASOVÁ VÝCHOVA A RVP Rámcový vzdělávací program (dále RVP), je závazný a pevně stanovený dokument, který slouţí jako výchozí materiál pro pedagogy. Jsou v něm pevně dány očekávané výstupy ţáků. Tedy to, co by ţáci za dané školní období měli umět. Jakým způsobem výsledků pedagog dosáhne, je uţ na něm. Na základě RVP si jednotlivá školská zařízení vytvářejí své školní vzdělávací programy, které upravují svým potřebám, potřebám školy a ţáků. Pedagog tedy RVP zpracuje podle svého uváţení, coţ nazýváme klíčovými kompetencemi, kterými plní cíle RVP. 4.1 HLASOVÁ VÝCHOVA A RVP ZV Základní vzdělávání má ţákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké ţivotu a na praktické jednání. Pod termínem klíčové kompetence se skrývají základní schopnosti, dovednosti, postoje a vědomosti, které umoţní ţákům zapojit se plnohodnotně do ţivota v současné společnosti. RVP ZV člení klíčové kompetence do šesti skupin: 1. Kompetence k učení 2. Kompetence k řešení problémů 3. Kompetence komunikativní 4. Kompetence sociální a personální 5. Kompetence občanské 6. Kompetence pracovní Pozastavím se pouze u těch, které se dotýkají mého zvoleného tématu.
28
4.1.1 Kompetence komunikativní „Na konci základního vzdělávání ţák: formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstiţně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běţně uţívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je vyuţívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění vyuţívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem vyuţívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému souţití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi“ (www.msmt.cz.; Příručka Klíčové kompetence v ZV) Domnívám se, ţe uvedené body s hlasovou výchovou a výchovou dramatickou neodmyslitelně souvisí. Ať uţ se jedná o vyjadřování myšlenek, názorů, logického uvaţovávání, písemného či ústního projevu. Kde jinde bychom našli více prostoru pro ovlivnění ústní formy projevu, úrovně vystupování a kultivovaného přednesu? Myslím si, ţe v jiným předmětech se opravdu tato moţnost nenabízí a ani metody učení neposkytují v této oblasti dostatečný rozvoj ţáků. Dramatické metody a dramatická výchova naopak k rozvoji uvedených dílčích sloţek přímo vybízí a navíc dává ţákům obrovský prostor, k jejich vlastnímu vyjádření různými formami. Hlasová výchova nabízí zdokonalení techniky hlasového, mluvního projevu a zautomatizování jejich vyuţití v běţné mluvě, coţ vede k celkově kultivovanému vystupování ţáka. V tomto případě se hlasová a dramatická výchova skvěle doplňují.
29
4.1.2 Kompetence sociální a personální „Na konci základního vzdělávání ţák: účinně spolupracuje ve skupině, podílí se na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni poţádá přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj, ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty“ (www.msmt.cz.; Příručka Klíčové kompetence v ZV) Jednou z velkých výhod dramatické výchovy je práce ve skupině. Tedy přesněji myšleno spolupráce. Naslouchání ostatním, respektování jejich názorů a schopnost komunikovat a domluvit se, to vše se ţáci v tomto předmětu mohou naučit. Boří se zde pravidla zasedacího pořádku ve školních lavicích a svým způsobem postavení učitel X ţák. Pedagog dramatické výchovy je ţákům mnohem blíţ, neţ např. učitel matematiky. Nic zde není špatně a ţák nemusí mít obavy projevit se a sdělit ostatním svůj názor. Tím se zároveň učí přemýšlet o tom, co říkají a proč. Ve školním vyučování je komunikace stěţejní sloţkou a hlasová výchova mostem, který vede ke zlepšení jejích kvalit. Dramatická výchova nabízí moţnost posílení sebedůvěry ţáků, dává jim moţnost dostat se do různých ţivotních situací a hledat v nich řešení, coţ vede k lepšímu zorientování se ţáků v reálném ţivotě. Mohou zaţít pocit úspěchu, ale i neúspěchu a díky získaným zkušenostem si pak lépe poradit s nástrahami všedního ţivota. Opět tedy nalézáme místo pro předmět Dramatická výchova i opodstatnění její dílčí sloţky, výchovy hlasové. 30
4. 2 VZDĚLÁVACÍ OBLASTI RVP ZV A HLASOVÁ VÝCHOVA Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk) Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace) Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie) Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět) Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství) Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis) Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova) Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) Člověk a svět práce (Člověk a svět práce) (www.msmt.cz) Nahlédneme - li do okruhů vzdělávacích oblastí RVP ZV, zjistíme, ţe prostor pro hlasovou výchovu poskytují výrazným způsobem dva. Prvním z nich je oblast UMĚNÍ A KULTURA a druhým JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE. Pokusíme se stručně charakterizovat oblast UMĚNÍ A KULTURA. Tato vzdělávací oblast umoţňuje ţákům poznávání světa jinou neţ racionální formou. Vzdělávání v této oblasti je úzce spjato s estetikou. Dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu. „V etapě umění základního vzdělávání je oblast Umění a kultura zastoupena vzdělávacími obory Hudební výchova a Výtvarná výchova. Vzdělávací oblast lze rozšířit o doplňující obor Dramatická výchova, který je moţno na úrovni školního vzdělávacího programu realizovat formou samostatného vyučovacího předmětu, projektu, kurzu apod.“ (http://rvp.cz).
31
Ve výše citovaném odstavci se opět dostáváme k
jiţ několikrát
zmiňovanému problému, zařazení DV mezi ostatní výchovy. Této problematice jsem věnovala jednu otázku ve svém dotazníku, kde jsem se snaţila zjistit, zda-li je DV do výuky na ZŠ niţších stupních gymnázia zařazována. Většinou bohuţel ne. Tam, kde DV mají, tak převáţně jako povinný předmět a pozitivní dopady jsou znát jiţ na pouhých odpovědích v dotazníku. Na prvním stupni ZŠ jsou ţáci seznamováni s výtvarným, hudební, ale i dramatickým a v neposlední řadě literárním uměním. K poznávání umění pouţívají činnosti
s výrazovými
prostředky.
Ty
se
učí
pouţívat
jako
prostředky
k sebevyjádření. S přechodem na druhý stupeň ZŠ nazírají na kulturu a umění s širšího hlediska. Propojují své znalosti historickým kontextem a snaţí se umění porozumět. Alespoň by tomu tak mělo být dle RVP ZV. Zda se tak na ZŠ děje si nejsem zcela jistá. Naopak bych řekla, ţe na některých školách je přístup k umění stále velmi konzervativní a ţáci do styku s divadlem přijdou pouze formou povinného představení. Bylo tomu tak i v době, kdy jsem ZŠ navštěvovala já. Daleko více aktivit se věnovalo sportu, vědám apod., neţ samotnému umění. Nedostatek uměleckých aktivit ve školách je často zdůvodňován tím, ţe pro tyto účely jsou zavedeny Základní umělecké školy. Coţ je sice argument, ale ne pravdivý. Druhou oblastí, kterou jsem uvedla na počátku kapitoly je JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE. Tato oblast je pro výchovně vzdělávací proces stěţejní. „Dobrá úroveň jazykové kultury patří k podstatným znakům všeobecné vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazykové vyučování vybavuje ţáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umoţňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání“ ( http://rvp.cz).
32
4.3 HLASOVÁ VÝCHOVA A JEJÍ MÍSTO V ČESKÉM JAZYCE A LITERATUŘE PRO ZŠ Pojďme se nyní podívat podrobně na jednotlivé předměty, které mimo učiva jim vlastního zahrnují také výstupy z oblasti hlasové výchovy. Nechci pouze citovat RVP ZV, takţe vyberu záměrně pouze pasáţe, které souvisí s hlasovou výchovou. Tato kapitola slouţí pro konkrétní představu, co mají ţáci zvládnout za dané učební období v oblasti hlasových dovedností. Zároveň ponechám body, které by spadaly do obsahu učiva DV. ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru 1. Stupeň KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy - 1. období ţák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené sloţitosti respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běţných školních i mimoškolních situacích na základě vlastních záţitků tvoří krátký mluvený projev seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh Očekávané výstupy - 2. období ţák čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku
33
volí náleţitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji uţívá podle komunikační situace Učivo čtení – praktické čtení (technika čtení, čtení pozorné, plynulé, znalost orientačních prvků v textu); věcné čtení (čtení jako zdroj informací, čtení vyhledávací, klíčová slova) naslouchání – praktické naslouchání (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem); věcné naslouchání (pozorné, soustředěné, aktivní – zaznamenat slyšené, reagovat otázkami) mluvený projev – základy techniky mluveného projevu (dýchání, tvoření hlasu, výslovnost), vyjadřování závislé na komunikační situaci; komunikační ţánry: pozdrav, oslovení, omluva, prosba, vzkaz, zpráva, oznámení, vypravování, dialog na základě obrazového materiálu; základní komunikační pravidla (oslovení, zahájení a ukončení dialogu, střídání rolí mluvčího a posluchače, zdvořilé
vystupování),
mimojazykové
prostředky
řeči
(mimika,
gesta)
(http://rvp.cz) 2. stupeň KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy ţák
dorozumívá se kultivovaně, výstiţně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci
v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně uţívá verbálních, nonverbálních i paralingválních prostředků řeči
zapojuje se do diskuse, řídí ji a vyuţívá zásad komunikace a pravidel dialogu
34
Učivo
mluvený projev – zásady dorozumívání (komunikační normy, základní mluvené ţánry podle komunikační situace), zásady kultivovaného projevu (technika mluveného projevu, prostředky nonverbální a paralingvální); komunikační ţánry: připravený i nepřipravený projev na základě poznámek nebo bez poznámek, referát, diskuse
JAZYKOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy Ţák Zde jsem neshledala, ţádný bod shodný s hlasovou výchovou. Snad jen níţe uvedený
bod
v učivu
jazykové
výchovy
by
mohl
s hlasovou
výchovou
korespondovat, alespoň v minimálním rozsahu. Učivo
zvuková stránka jazyka – zásady spisovné výslovnosti, modulace souvislé řeči (přízvuk slovní a větný), intonace, členění souvislé řeči (pauzy, frázování)
LITERÁRNÍ VÝCHOVA Očekávané výstupy ţák
uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smysl díla
formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového představení a názory na umělecké dílo
Učivo
tvořivé činnosti s literárním textem – přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce
35
hlavních myšlenek, interpretace literárního textu, dramatizace, vytváření vlastních textů, vlastní výtvarný doprovod k literárním textům
způsoby interpretace literárních a jiných děl (http://rvp.cz) Ponechala jsem body, o kterých jsem přesvědčena, ţe se hlasové výchovy
týkají a jsou s ní úzce spjaté. Myslím si, ţe jsou však na ZŠ rozvíjeny minimálně. Prakticky jsou, dle mého názoru, omezeny na psaní slohu. V této oblasti je velká část RVP ZV je věnována Jazykové výchově, které se věnovat nebudu, jedná se o část typickou pro předmět ČJ. U Výchovy literární je dle mého názoru mnoho prostoru pro propojení s DV,potaţmo hlasovou výchovou. Mohl by tak být ţákům poskytnut zajímavý úhel pohledu nejen na umění literární, ale i filmové a divadelní a to ne pouze v rovině verbální, ale i rovině jejich vlastního vnitřního proţitku. Vzhledem ke kladenému důrazu a vyjadřovací schopnosti na druhém stupni, by zde hlasová průprava byla na místě. Jistě by přispěla k jistějšímu mluvnímu projevu ţáků. Dovolím si konstatovat, ţe jsem překvapena, jak málo prostoru pro hlasovou výchovu je vyhrazeno v RVP ZV pro 2. stupeň, porovnám-li to s kladeným důrazem na práci s hlasem na stupni prvním. 4.4 HLASOVÁ VÝCHOVA A JEJÍ MÍSTO V HUDEBNÍ VÝCHOVĚ PRO ZŠ V tomto případě je to celkem sloţité. Hudební a hlasová výchova mají mnoho společného a dá se říci, ţe jedna vychází z druhé a naopak. Otázkou zůstává, co se stane, bude-li jedna bez druhé. V současné době, tomu tak ve většině případů základních škol je. Vyučuje se pouze výchova hudební, která dle mého názoru ke kultivaci zdokonalení hlasového projevu ţáků moc nepřispívá. Je to logické, protoţe při velkém počtu ţáků ve třídě, je velmi sloţité věnovat se individuálnímu hlasovému projevu kaţdého dítěte. Proto se špatné návyky, chyby, nehudebnost a nemuzikálnost často schovávají za dav a místo toho, aby byly eliminovány, se prohlubují. Překvapující jsou však nároky RVP ZV na očekávané výstupy ţáků. Byla jsem svědkem několika hodin HV na různých školách, ale 36
pouze na jedné (soukromé), kde byl o polovinu menší počet ţáků ve třídě a větší hodinová dotace na tento předmět (v podobě dílen a seminářů), neţ na klasické ZŠ, jsem viděla ţáky, kteří se alespoň částečně přiblíţili tomu, co je po nich v RVP poţadováno. Dovolím si tedy tvrdit, ţe je jeho obsah velice naddimenzovaný a není moţné jeho nároky s běţnou třídou na ZŠ dodrţet a splnit. Pojďme se tedy podívat na výstupy a učivo HV. Opět vyberu pouze ty body, které se propojují s hlasovou výchovou. HUDEBNÍ VÝCHOVA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru 1. stupeň Očekávané výstupy – 1. období ţák zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie Očekávané výstupy – 2. období ţák zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase či dvojhlase v durových i mollových tóninách a při zpěvu vyuţívá získané pěvecké dovednosti realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností (zpěvem, hrou, tancem, doprovodnou hrou) jednoduchou melodii či píseň zapsanou pomocí not ztvárňuje hudbu pohybem s vyuţitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a dovedností vytváří pohybové improvizace
37
Učivo Vokální činnosti pěvecký a mluvní projev – pěvecké dovednosti (dýchání, výslovnost, nasazení a tvorba tónu, dynamicky odlišený zpěv), hlasová hygiena, rozšiřování hlasového rozsahu Hudebně pohybové činnosti orientace v prostoru – utváření pohybové paměti, reprodukce pohybů prováděných při tanci či pohybových hrách Poslechové činnosti kvality tónů – délka, síla, barva, výška hudební výrazové prostředky a hudební prvky s výrazným sémantickým nábojem – rytmus, melodie, harmonie, barva, kontrast a gradace, pohyb melodie (melodie vzestupná a sestupná), zvukomalba, metrické, rytmické, dynamické, harmonické změny v hudebním proudu 2. stupeň Očekávané výstupy ţák vyuţívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluvním projevu v běţném ţivotě; zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase, dokáţe ocenit kvalitní vokální projev druhého realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností písně a skladby různých stylů a ţánrů rozpozná některé z tanců různých stylových období, zvolí vhodný typ hudebně pohybových prvků k poslouchané hudbě a na základě individuálních hudebních schopností a pohybové vyspělosti předvede jednoduchou pohybovou vazbu vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění 38
Učivo Vokální činnosti pěvecký a mluvní projev – rozšiřování hlasového rozsahu, hlasová hygiena, hlasová nedostatečnost a některé způsoby její nápravy, mutace, vícehlasý a jednohlasý zpěv, deklamace, techniky vokálního projevu (scat, falzet apod.), jejich individuální vyuţití při zpěvu i při společných vokálně instrumentálních aktivitách intonace a vokální improvizace – diatonické postupy v durových a mollových tóninách, improvizace jednoduchých hudebních forem hudební rytmus – odhalování vzájemných souvislostí rytmu řeči a hudby, vyuţívání rytmických zákonitostí při vokálním projevu rozvoj hudebního sluchu a hudební představivosti - reprodukce tónů, převádění melodií z nezpěvné do zpěvné polohy, zachycování rytmu popřípadě i melodie zpívané (hrané) písně pomocí grafického (notového) záznamu reflexe vokálního projevu – vlastní vokální projev a vokální projev ostatních, hledání moţností nápravy hlasové nedostatečnosti (transpozice melodie, vyuţití jiné hudební činnosti) Hudebně pohybové činnosti pohybový doprovod znějící hudby – taktování, taneční kroky, vlastní pohybové ztvárnění pohybové vyjádření hudby v návaznosti na sémantiku hudebního díla – pantomima, improvizace pohybové reakce na změny v proudu znějící hudby – tempové, dynamické, rytmickometrické, harmonické orientace v prostoru – rozvoj pohybové paměti, reprodukce pohybů prováděných při tanci či pohybových hrách (http://rvp.cz) Výše uvedené body jsou výběrem z RVP ZV a nabízí moţnost propojení s dramatickou potaţmo hlasovou výchovou.
39
4.5 HLASOVÁ VÝCHOVA A JEJÍ MÍSTO V DRAMATICKÉ VÝCHOVĚ PRO ZŠ V této kapitole jsem se snaţila vyhledat v RVP ZV všechny body týkající se hlasové výchovy. K mému překvapení se jedná o velmi obecná hesla, často propojována např. s pohybovou výchovou. Hlasová výchova je tedy daleko lépe rozepsána v RVP ZV pro ČJ a HV. DRAMATICKÁ VÝCHOVA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru 1. stupeň Očekávané výstupy – 1. období ţák zvládá základy správného tvoření dechu, hlasu, artikulace a správného drţení těla; dokáţe hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce a rozpoznávat je v chování druhých Učivo Základní předpoklady dramatického jednání psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, drţení těla, verbální a neverbální komunikace sociálně komunikační dovednosti – spolupráce, komunikace v běţných ţivotních situacích, v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení 2. stupeň Očekávané výstupy ţák uplatňuje kultivovaný mluvený a pohybový projev, dodrţuje základy hlasové hygieny a správného drţení těla propojuje somatické dovednosti při verbálním a neverbálním vyjádření, na příkladech doloţí souvislosti mezi proţitkem a jednáním u sebe i druhých 40
Učivo Základní předpoklady dramatického jednání psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, drţení těla, verbální a neverbální komunikace sociálně komunikační dovednosti – komunikace v běţných ţivotních situacích, v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení, spolupráce, organizace tvůrčí skupinové práce (http://rvp.cz, str.88 )
4. 6 HLASOVÁ VÝCHOVA A RVP G (gymnázia) 4.6.1 Vzdělávací oblasti Dovolím si jen stručně uvést okruhy vzdělávacích oblastí pro gymnázia. Opět jsem po jejich prostudování dospěla k závěru, ţe hlasová výchova spadá rovněţ jako u ZŠ výhradně do oblasti JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE a dále UMĚNÍ A KULTURA. „Vzdělávací obsah na čtyřletých gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií je v RVP G orientačně rozdělen do osmi vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory: • Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk, Další cizí jazyk); • Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace); • Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Biologie, Geografie, Geologie); • Člověk a společnost (Občanský a společenskovědní základ, Dějepis; Geografie); • Člověk a svět práce (Člověk a svět práce); • Umění a kultura (Hudební obor, Výtvarný obor); • Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova); • Informatika a informační a komunikační technologie (Informatika a informační a komunikační technologie).“ (http://vyuka.jazyku.cz/i/File/RVP_G.pdf, s.13 ) 41
4.6.2 Hlasová výchova v RVP pro Český jazyk a literaturu gymnázia Český jazyk a literatura Vzdělávací obsah JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Očekávané výstupy ţák
odlišuje různé variety národního jazyka a vhodně jich vyuţívá ve svém jazykovém projevu v souladu s komunikační situací
v mluveném projevu ovládá zásady spisovné výslovnosti a pro účinné dorozumívání vhodně uţívá zvukové prostředky řeči (modulace síly, výšky hlasu a tempa řeči; umístění přízvuků a pauz, správné frázování)
Učivo
zvuková stránka jazyka – zásady spisovné výslovnosti; zvukové prostředky souvislé řeči
rétorika – druhy řečnických projevů, příprava a realizace řečnického vystoupení
( http://vyuka.jazyku.cz/i/File/RVP_G.pdf, s. 14-16) Zaměříme-li se na RVP pro Gymnázia, zjistíme, ţe v případě českého jazyka a literatury je hlasová výchova moţná zařadit do minimální části RVP, viz. body zmíněné výše. Je tomu v podstatě stejně, jako u druhého stupně ZŠ. Předmět je koncipován na teoretické znalosti studentů v oblasti literatury a českého jazyka, na práci s textem opět pouze v teoretické rovině. Hlasová průprava se zde v takové podobě jako v RVP ZV neobjevuje.
42
4.6.3 Hlasová výchova v RVP pro Hudební obor gymnázia Hudební obor Vzdělávací obsah PRODUKCE Očekávané výstupy ţák
vyuţívá svůj individuální pěvecký potenciál při zpěvu, při mluvním projevu vede svůj hlas zněle a přirozeně, správně artikuluje, logicky člení větu (obsah sdělení), uplatňuje zásady hlasové hygieny v běţném ţivotě
Učivo
vokální činnosti – kultivace pěveckého a hlasového projevu, intonační a rytmický výcvik, sólový a sborový zpěv, orientace v notovém (grafickém) zápisu vokálních kompozic, improvizace jednoduché vokální kompozice (předvětí a závětí, perioda) (http://vyuka.jazyku.cz/i/File/RVP_G.pdf, s. 51-53) Stejně jako v předchozí části – Český jazyk a literatura, i u hudebního oboru
není kladen prvořadý důraz na hlasový projev ţáka/studenta, ale především na jeho teoretické znalosti z oboru hudby a to jak ve smyslu hudební teorie, tak v dějinách hudby. Hlasová výchova je zde v pozadí a dovolím si tvrdit, ţe je dle RVP G v tomto případě druhořadá. Vezmeme-li v úvahu, jaký je kladen důraz na mluvní, hlasový projev ţáků v RVP ZV, 1. stupeň, v RVP ZV (ZŠ, 2. stupeň), a rovněţ RVP G je v tomto ohledu nedostačující. Domnívám se, ţe nároky na hlasový projev ţáků niţšího stupně gymnázia by měly být srovnatelné s nároky na ţáky 2. stupně ZŠ a při nejmenším by měly být stejně obsaţné, jako ty pro ţáky 1. stupně základní školy. Ideálem by bylo, kdyby navazovaly na základní hlasovou průpravu, která je zapsána v RVP ZV pro první stupeň, z ní vycházely a rozšiřovaly ji. Je pravdou, ţe RVP G uvádí v předmětu český jazyk a literatura rétoriku, pro kterou v RVP ZV místo není, ale nejsem přesvědčena, ţe by byla běţně v tomto předmětu zařazována. 43
4.7 Moţnosti a nabídka vzdělávání v oblasti hlasové výchovy V této kapitole bych ráda uvedla internetové odkazy na stránky dramatické výchovy www.drama.cz, kde je moţné nalézt dostupné moţnosti vzdělávání se v oblastech dramatické výchovy – tedy i výchovy hlasové. Konkrétní odkazy na vzdělání:
Vysokoškolského typu
(http://www.drama.cz/vysoke_skoly/index.html)
formou přehlídek a dílen
(http://www.drama.cz/prehlidky_dilny/index.html)
formou seminářů a kurzů
(http://www.drama.cz/vzdelavani/index.html) Dále bych upozornila na periodika, kde je moţné získat informace o moţnostech vzdělávání v oblasti hlasové a dramatické výchovy. Jedním z nejznámějších je např. Kormidlo nebo Tvořivá dramatika.
44
5. PRAKTICKÁ ČÁST 5.1 POPIS A CÍLE VÝZKUMU Během své praxe v oboru hlasová výchova jsem se přesvědčila o nedostatečné výuce práce s hlasem na několika školách. Zajímalo mne, zda se jednalo jen o náhodu a mou špatnou zkušenost nebo o všeobecný problém, jehoţ příčinou je buď nezájem škol a pedagogů o hlasovou, potaţmo dramatickou výchovu, nevědomost nebo chybějící kvalifikace k danému oboru či nedostatek prostoru ve výuce. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pro výzkum na ZŠ v České republice. Dotazník byl rozeslán do všech škol, které mají platné e-mailové adresy, zveřejněné na internetu. Obesláno bylo 6 krajů a vrátilo se 65 vyplněných dotazníků z celkového počtu 500 dotazníků. Počet pedagogů prvního a druhého stupně, kteří dotazník vyplnili, se nijak významně nelišil. Z druhého stupně však téměř o polovinu převaţovali pedagogové hudební výchovy. Z jiných oborů se jednalo o pedagogy dějepisu, výtvarné výchovy, dramatické výchovy a informatiky. Toto procento dotazovaných je však v mnoţství češtinářů a učitelů hudební výchovy zanedbatelné. Charakteristika dotazníku : (viz. Příloha 2) Dotazník obsahuje dvanáct otázek zaměřených výhradně na hlasovou a dramatickou výchovu. Je určen pedagogům ZŠ a to jak prvního, tak druhého stupně. Na druhém stupni učitelům hudební výchovy a českého jazyka a dále pedagogům dle uváţení ředitele školy. Byl koncipován formou otevřených i uzavřených otázek. Učitelé odpovídali anonymně, pouze uvedli předmět, který vyučují. Ne kaţdý dotazovaný odpověděl na všechny poloţené otázky. Takţe se mnoţství odpovědí v různých otázkách liší. Otázky č. 1, 2, 3, 5, 7, 8, 9, 11, 12 byly uzavřené, otázky č. 4, 6,10 byly otevřené. Návratnost dotazníků byla malá, pro zhodnocení výsledků jsem pouţila grafické znázornění.
45
5.2 STANOVENÍ HYPOTÉZ Mým záměrem bylo zjistit, jakým způsobem a zda vůbec probíhá na školách výchova ke správnému hlasovému projevu, zda se učitelé věnují hlasové výchově, zda pro ni nacházejí čas a prostor ve výuce, zda mají zkušenosti v oblasti práce s hlasem a zájem je popřípadě doplnit, rozvíjet nebo získávat. Jedním z důvodů tohoto výzkumu byl současný „Rámcovém vzdělávacím program pro základní vzdělávání“, ve kterém jsou na hlasovou výchovu kladeny nemalé nároky stejně tak jako na výstupy ţáků. Hlasová výchova je roztříštěna do několika jiných předmětů, ve kterých dle mého názoru pro ni, vzhledem k mnoţství jiného učiva, prostoru není. V neposlední řadě jsem snaţila upozornit na důleţitou funkci hlasové výchovy zmapováním mnoţstvím hlasových problémů a poruch
ţáků,
kterých si pedagogové nejčastěji všímají. Získané informace pak poslouţí k získání obrazu současného stavu na ZŠ. K dosaţení cíle výzkumu jsem si stanovila následující hypotézy: Hypotéza H1: „Hlasová výchova na současných základních školách je vyučována minimálně a nesplňuje poměrně náročné poţadavky RVP ZV.“ Hypotéza H2: „Dramatická výchova je předmětem, který dává prostor pro hlasovou výchovu, na ZŠ se však téměř nevyučuje.“ Hypotéza H3: „Pedagogové ZŠ a niţšího stupně gymnázia nemají dostatečné zkušenosti pro výuku hlasové výchovy, zájem vzdělávat se v této oblasti, či nemají dostatečný přehled o moţnostech vzdělávání v oblasti práce s hlasem.“ Hypotéza H4: „Ţáci neovládají práci s hlasem na poţadované úrovni a často trpí hlasovými problémy.“
46
5.3 ANALÝZA VÝZKUMU
Jsem pedagogem : a) Prvního stupně ZŠ b) Pedagogem druhého stupně ZŠ , předmět ČJ c) Pedagogem druhého stupně ZŠ, předmět HV d) Pedagogem druhého stupně ZŠ, jiný předmět (uveďte jaký) e) Pedagogem niţšího stupně gymnázia
Jsem pedagog Počet odpovědí
1. stupeň ZŠ
2. stupeň ZŠ, Čj
2. stupeň ZŠ, Hv
2. stupeń ZŠ, jiný předmět
niţší stupeň gymnazia
celkem
26
25
15
6
10
82
7,00%
12,00%
100,00%
procenta 32,00% 31,00% 18,00% Tabulka oborového zaměření respondentů
Jsem pedagogem:
1. stupeň ZŠ 7%
12%
32%
18%
2. stupeň ZŠ, Čj 2. stupeň ZŠ, Hv
31%
2. stupeń ZŠ, jiný předmět niţší stupeň gymnazia
Graf oborového zaměření respondentů
47
26 respondentů ……. 32% vyučuje na prvním stupni ZŠ 25 respondentů ……. 31% vyučuje na druhém stupni Čj 15 respondentů ……. 18% vyučuje na druhém stupni Hv 6 respondentů …….. 7% vyučuje na druhém stupni jiný předmět neţ Hv nebo Čj 10 respondentů…….. 12% vyučuje na niţším stupni gymnazia Několik z dotazovaných pedagogů vyučuje i na prvním i na druhém stupni! Ne kaţdý dotazovaný odpověděl na všechny poloţené otázky. Takţe se mnoţství odpovědí v různých otázkách liší. 1. Vyučuje se na Vaší škole dramatická výchova? a) ano - jako povinný předmět b) ano - jako volitelný předmět c) ne d) jiná moţnost – uveďte První otázka měla zmapovat situaci dramatické výchovy na ZŠ. Zda se vyučuje a v jaké podobě. Výsledek potvrdil mou domněnku, ţe dramatická výchova z velké části není vůbec zařazena do vyučovaní a pokud ano, tak jako součást jiného předmětu. Nejčastěji byly uvedeny tyto: český jazyk, literatura a sloh, management, komunikace a tvůrčí psaní a také zájmové krouţky spadající pod ZŠ. Moţnost povinného či volitelného předmětu se zde také objevila, ale jen sporadicky. Mezi jiné formy výuky dramatické výchovy se dle odpovědí řadí: Zájmový krouţek …………. .8x Český jazyk a literatura…….2x Sloh………………………... ..2x Management……………… ..2x Komunikace a tvůrčí psaní…2x
48
Na 8 z dotazovaných škol, probíhá DV, formou povinného předmětu, na 5 ZŠ formou volitelného, 33 škol DV nezařadilo do svého plánu vůbec a 18 z dotazovaných škol DV vyučuje v rámci jiných předmětů nebo jinou formou. (Viz můj komentář výše.) Dramatická výchova
povinný předmět
volitelný předmět
ne
jiné
celkem
počet odpovědí
8
5
33
18
64
procenta
12,50%
7,80%
51,70%
28,00%
100,00%
Tabulka 1 1. Vyučuje se na Vaší škole dramatická výchova?
28%
8%
12%
povinný předmět volitelný předmět ne
52%
jiné
Graf 1
49
2. Zabýváte se hlasovou výchovou ve svých hodinách? a) ano b) ne c) jen okrajově d) jiná moţnost - uveďte Druhá otázka měla objasnit jaká je situace u samotných pedagogů. Zda se hlasovou, potaţmo dramatickou výchovou, zabývají ve svých hodinách či nikoli. Překvapivě velké mnoţství pedagogů uvedlo, ţe ano nebo alespoň okrajově. Přestoţe se tedy DV z velké většiny na ZŠ nevyučuje, pedagogové mají potřebu se Dv a hlasové výchově věnovat a hledají si své cesty. 21 respondentů …................ 34% vyučuje hlasovou výchovu v rámci svých hodin 14 respondentů ………….… 23% nevyučuje vůbec hlasovou výchovu 27.respondentů ……………43% se okrajově hlasovou výchovou ve svých hodinách zabývá Osobní zkušenosti pedagogů z hlasovou výchovou měla upřesnit následující otázka. Zároveň bylo cílem zjistit, kde své zkušenosti učitélé získali. Téměř dvě třetiny učitelů uvedli, ţe zkušenosti mají. možnosti odpovědí
ano
ne
jen okrajově
celkem
počet odpovědí
21
14
27
62
procenta
34,00%
23,00%
43,00%
100,00%
Tabulka 2 2. Zabýváte se hlasovou výchovou ve svých hodinách?
34%
43%
ano ne
23%
Graf 2
50
jen okrajově
3. Máte osobní zkušenosti s hlasovou výchovou? a) ano - uveďte stručně jaké; b) ne Nejčastějším zdrojem zkušeností bylo studium SpgŠ, pedagogické fakulty, dále kurzy a semináře dramatické výchovy a nebo jen výchovy hlasové. O něco méně se objevuje účast na recitačních soutěţích. Osobní zájmy - sborový zpěv, sólový zpěv, amatérské divadlo a přednes.Tvorba představení s dětmi a samotná vlastní výuka Tv, Čj, Dv. 34 respondentů ................... 63% má z hlasovou výchovou osobní zkušenost 20 respondentů ................... 37% zkušenost v této oblasti nemá možnosti odpovědí
ano
ne
počet odpovětí
34
20
procenta
63,00%
37,00%
celkem 54 100,00%
Tabulka 3 3. Máte osobní zkušenosti s hlasovou výchovou?
37%
63%
Graf 3
51
ano ne
4. Ve kterých předmětech vidíte prostor pro hlasovou výchovu? Čtvrtá otázka měla pedagogy navézt k zamyšlení nad tím, v jakém předmětu by bylo moţné hlasovou výchovu vyučovat. Většina respondentů uvedla Hv nebo češtinu a minimálně byly uvedené i jiné předměty, viz. tabulka. Více odpovědí se sešlo ještě u dramatické výchovy, cizího jazyka a prvouky. Níţe uvedené zkratky, jsou uvedené dle odpovědí dotazovaných nikoli mnou zadané moţnosti! (Jedná se pouze o vysvětlivky k tabulce a grafu) Hv - hudební výchova, Tv - tělesná výchova, Čj - český jazyk, Dv - dramatická výchova,Vz - výchova ke zdraví,
Cj - cizí jazyk, Pr - prvouka, Vv - výtvarná
výchovaVl - vlastivěda, Mv - multimediální výchova, Ov - občanská výchova Předmět
Počet odpovědí Procenta
Hv
57
35,00%
4. Ve kterých předmětech vidíte prostor pro hlasovou
Tv
4
3,00%
výchovu?
Čj
46
29,00%
Dv
11
7,00%
Vz
5
3,00%
Cj
11
7,00%
Pr
12
8,00%
Vv
1
1,00%
Vl
3
2,00%
Mv
3
2,00%
Ov
4
3,00%
celkem
157
100,00%
1% 2% 2% 3% 7%
Hv
8%
Tv
36% 3%
Čj
7%
Dv Vz
29% 2%
Cj Pr
Tabulka 5
Graf 5
U páté otázky jsem zjistila, ţe většina pedagogů nemá přehled o moţnostech vzdělávání se v této oblasti. Otázkou zůstává, zda-li je příčinou jejich nedostatečný zájem a moţnosti vzdělávání, nedostatek času, nezájem ze strany školy nebo špatná propagace a dostupnost materiálů k pořádaným kurzům, seminářům apod. 52
5. Máte představu o moţnostech vzdělávání v oblasti hlasové výchovy? a) ano; b) ne 24 respondentů .................. 28% ví, kde je moţné se v oblasti hlasu dále vzdělávat 61 respondentů ………...... 72% nemá tušení o moţnostech jakéhokoli vzdělávání v oblasti hlasové výchovy. moţnosti odpovědí
ano
ne
počet odpovědí
24
61
procenta
28,00%
72,00%
celkem
Tabulka 6 5. Máte představu o moţnostech vzdělávání v oblasti hlasové výchovy?
Graf 6
53
85 100,00%
6.Pokud ano, uveďte několik tipů, kde je moţné se hlasovou výchovou dále vzdělávat. Tuto otázku jsem se rozhodla graficky nezpracovávat a to z toho důvodu, ţe odpovědi byly velmi různé a odlišné a také často nevystihovaly podstatu věci. Z tohoto důvodu odpovědi shrnu a uvedu i terminologii uţívanou respondenty. Nejvíce pedagogů uvedlo jako moţnost vzdělávání soukromé hodiny u hlasového profesionála, pedagoga zpěvu, herectví apod. Dále se často objevovala odpověď kurzy, semináře, ale pouze v této obecné rovině, nic konkrétního uvedeno nebylo. Vedle těchto odpovědí podstatnou část činilo studium pedagogické fakulty. Dále pak zájmové krouţky v DDM, Literárně dramatický obor a sólový zpěv v ZUŠ. Podstatně méně, ale přece se objevila odpověď foniatr a logoped. Další odpovědi byly nepouţitelné pro hodnocení. Co se týče následující otázky, je evidentní, ţe mezi pedagogy je iniciativa a potencionální zájem o další vzdělávání. Překáţkou jim však dle poznámek u této otázky je čas a také nabídka vzdělávání, která se k nim nedostává.
54
7.Měl /měla byste v případě, ţe by se naskytla příleţitost, zájem vzdělávat se oblasti hlasové výchovy? a) ano; b) ne; c) nevím Většina vyučujících by se vzdělávala ráda, ale jiţ výše uvedených důvodů se tak neděje. 25 respondentů …….......... 40% by mělo v případě naskytnuté moţnosti zájem se v oblasti práce s hlasem vzdělávat 15 respondentů ……......... .24% zájem o vzdělání v oblasti hlasové výchovy nemá 23respondentů …….......... 36% není rozhodnuto zda by se chtělo v oblasti hlasové výchovy vzdělávat. Vzdělávání se počet odpovědí procenta
ano
ne
nevim
celkem
25
15
23
63
40,00%
24,00%
36,00%
100,00%
Tabulka 7
7.Měl /měla byste v případě, ţe by se naskytla příleţitost, zájem vzdělávat se oblasti hlasové výchovy?
Graf 7
55
8. Kdyţ zjistíte u dítěte hlasové problémy, co uděláte? a) posílám dítě k odborníkovi b) vím, jak je napravit a pomohu dítěti sám/sama c) pošlu dítě k odborníkovi a ve spolupráci s ním pak pracuji na nápravě jeho hlasu d) vaše jiné řešení – uveďte jaké Tato otázka měla vypovědět o tom, jak pedagogové řeší případné hlasové problémy ţáků. Většina pedagogů zašle ţáka k odborníkovi - na foniatrii či logopedii. Stejná část pedagogů se pak na nápravě hlasu aktivně podílí, spojí se s odborníkem a dodrţují jeho pokyny při nápravě vzniklého postiţení. Minimální část pedagogů hlas napravuje bez spolupráce s odborníkem na základě svých vlastních vědomostí, zkušeností a praxe. Malý vzorek učitelů před tím neţ dítě odešle k odborníkovi, kontaktuje rodiče a osobně s nimi promluví. 27 respondentů ……42% posílá ţáky v případě hlasových problémů odborníkovi 6 respondentů…….….9% dokáţe dítěti při zjištění hlasového problému pomoci 26 respondentů …..40% pošle dítě s hlasovým problémem k odborníkovi a na základě jeho diagnostiky pak spolupracuje dle jeho pokynů na nápravě hlasu ţáka 6 respondentů………9% nejprve promluví s rodiči a informuje je o podezření na hlasovou poruchu ţáka, následně doporučí návštěvu odborníka, se kterým spolupracuje na nápravě hlasu. Spolupracují i rodiče. hlasový problém
odpověď a
odpověď b
odpověď c
odpověď d
celkem
počet odpovědí
27
6
26
6
65
42,00%
9,00%
40,00%
9,00%
100,00%
procenta Tabulka 8
56
8. Kdyţ zjistíte u dítěte hlasové problémy, co uděláte?
9% 42% 40%
odpověď a odpověď b
9%
odpověď c odpověď d
Graf 8
9. Dokáţete odhadnout kolik dětí ve třídě má hlasové problémy? a) nikdo b) méně neţ pět c) více neţ pět d) více neţ deset Otázkou devět
jsem se snaţila zmapovat stav hlasové úrovně ţáků ve třídě.
Respektive zjistit počet dětí s hlasovými problémy a tím upozornit na potřebu výuky práce s hlasem. Většina pedagogů potvrdila, ţe ve třídě mají max. pět dětí s hlasovými problémy. Malá část uvedla, ţe mají více neţ pět dětí s poruchou hlasu. Dokonce jsem se zde setkala s odpověďmi, kde pedagog uvedl, ţe on sám má velké hlasové problémy. To je dle mého názoru velká chyba vyučujícího, protoţe děti, které s ním jsou v kaţdodenním kontaktu, jeho chyby nevědomě napodobují a přejímají. Minimální část dotazovaných uvedla, ţe ve třídě nemají nikoho z hlasovými problémy. Sama jsem si v minulosti prošla několik MŠ a 1.tříd ZŠ, kdyţ jsme přijímali děti do ZUŠ a počet dětí s logopedickou či hlasovou vadou 57
byl dle mého názoru alarmující.V jedné nejmenované
mateřské škole mluvilo
velice špatně 15 dětí z 20. Podotýkám, ţe se nejednalo o MŠ s logopedickým zaměřením. 9 respondentů ………................. 14% odpovědělo, ţe hlasové problémy v jejich třídě nemá nikdo 41 respondentů …….................... 65% uvedlo, ţe hlasové problémy ve třídě má méně neţ pět ţáků 8 respondentů ............………...... 13% shledalo, ţe hlasové problémy ve třídě má více neţ pět ţáků 5respondentů ............................. 8% konstatovalo, ţe hlasové problémy ve třídě má více neţ deset ţáků hlasový problém
nikdo
méně neţ 5
více neţ 5
více neţ 10
celkem
počet odpovědí
9
41
8
5
63
14,00%
65,00%
13,00%
8,00%
100,00%
procenta Tabulka 9
9. Dokáţete odhadnout kolik dětí ve třídě má hlasové problémy?
Graf 9
58
10.Jaké hlasové problémy a nedostatky nejčastěji pozorujete u ţáků? Tuto otázku nebudu zpracovávat graficky, ale pokusím se popsat problémy, které pedagogové uvedli a které byly nejčastější. a) Špatná výslovnost hlásek, artikulace, polykání koncovek i slov b) Dýchání c) Logopedická vada d) Chrapot, dyšnost, úplná ztráta hlasu e) Špatná intonace f) Posazení hlasu, nepříjemná barva hlasu g) Hlasový rozsah mluvního i pěveckého hlasu h) Slabý hlas Jen podotýkám, ţe jsem odpovědi vypsala v takové terminologii, ve které ji uvedli učitelé do dotazníku. Překvapivé pro mě bylo sečtení odpovědí následující otázky. Polovina pedagogů má informace o tom, zda ţáci pracují na odstranění hlasových problémů a poruch ale téměř polovina dotazovaných odpověděla, ţe se s ţáky vůbec nepracuje. Coţ si odporuje s aktivním a pozitivním postojem pedagogů k hlasové výchově, který vyplynul z předešlých otázek.
59
11. Pracuje se s těmito dětmi na nápravě hlasu? a) ano; b) ne; c) nevím 31 respondentů…………... 51% je infomováno o tom, ţe se s dětmi
pracuje na
nápravě hlasu 24 respondentů ……......... 40% je přesvědčeno o tom,ţe se s dětmi na nápravě hladu nepracuje 6 respondentů ……............ 9% neví, zda-li se s dětmi na nápravě hlasu pracuje náprava hlasu
ano
ne
nevím
celkem
31
24
6
61
51,00%
40,00%
9,00%
100,00%
počet odpovědí procenta Tabulka 10
11. Pracuje se s těmito dětmi na nápravě hlasu?
Graf 10
Pokud je u ţáka shledán hlasový problém, pracuje na jeho odstranění dle nejčastější odpovědi pedagog s logopedem, méně častější byla odpověď pouze logoped (zde se vyskytoval dodatek, ţe pedagog nemá čas toto řešit). Malé procento dotazovaných uvedlo jinou variantu: hlasový pedagog a terapeut lékař ORL pedagog 60
12. Pokud ano, uveďte jakým způsobem: a) logoped b) logoped a pedagog ve škole c) hlasový pedagog a terapeut d) jiná moţnost - uveďte Nejčastěji děti navštěvují logopeda, který na
nápravě vady spolupracuje
s pedagogem ZŠ. Druhým nejvíce častým způsobem je pouze logopedická péče. Pedagogové uvedli, ţe nemají bohuţel na spolupráci čas. Pouze jeden učitel uvedl, ţe dítě navštěvuje hlasového pedagoga a terapeuta, coţ je odborník přes hlasové problémy (logoped řeší vady řeči). Minimální procento uvedlo, ţe hlas dokáţe napravit samo a pokud se nedaří, odešlou dítě k odborníkovi. Dále se zde objevila odpověď, ţe dítě navštěvuje foniatra nebo lékaře ORL. 12 respondentů ………........ 31% je informováno, ţe dítě navštěvuje logopedii 22 respondentů ……............56% spolupracuje na nápravě hlasu s logopedem,ke kterému dítě dochází 1 respondent ………….......... 3% jsou informována, ţe dítě navštěvuje hlasového pedagoga a terapeuta 4 respondenti ………........... 10% uvedlo jinou moţnost – hlas napravuje sám pedagog ZŠ nebo je dítě v péči foniatra či lékaře ORL hlasový problém
odpověď a
odpověď b
odpověď c
odpověď d
celkem
počet odpovědí
12
22
1
4
39
31,00%
56,00%
3,00%
10,00%
100,00%
procenta Tabulka 11
61
12. Pokud ano, uveďte jakým způsobem:
Graf 11
62
5.4 ZÁVĚR A SHRNUTÍ VÝZKUMU Výzkum prokázal: 1) Dramatická výchova je na ZŠ a Gymnáziích vyučována v minimálním rozsahu jako povinný či jako volitelný předmět. Je spíše propojována s ostatními předměty, přednostně se jedná o Čj a Hv. Poţadavky RVP nejsou naplněny, dle jejich znění v plném rozsahu. 2) Pedagogové na ZŠ a Gymnáziích vyuţívají hlasovou výchovu jen okrajově a při výuce vychází ze znalostí získaných převáţně v průběhu vlastního studia pedagogického směru, případně absolvovaných seminářů a kurzů. 3) Ze strany pedagogů byla vesměs pozitivní odezva ,co se týče vzdělávání v oblasti práce s hlasem.Respondenti však uváděli, ţe nemají představu o nabídce moţných způsobů dalšího vzdělávání. 4) Potvrdilo se, ţe ve většině ZŠ a gymnáziích má minimálně 5 ţáků ve třídě hlasové problémy. Nejčastěji se jedná o problémy s dechem, posazením hlasu a artikulaci. Vedle těchto komplikací jsou rovněţ často uváděny logopedické
vady.
Pedagogové
ve
většině
případů
odesílají
děti
k odborníkům (foniatr, logoped). Minimální část respondentů dokáţe ţákům pomoci sama.
63
6 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ Hypotéza H1: „Hlasová výchova na současných základních školách je vyučována minimálně a nesplňuje poměrně náročné poţadavky RVP ZV.“ Hypotéza H1 byla výzkumem potvrzena. Hypotéza H2: „Dramatická výchova je předmětem, který dává prostor pro hlasovou výchovu, na ZŠ se však téměř nevyučuje.“ Hypotéza H2 byla výzkumem potvrzena. Hypotéza H3: „Pedagogové ZŠ a niţšího stupně gymnázia nemají dostatečné zkušenosti pro výuku hlasové výchovy, zájem vzdělávat se v této oblasti, či nemají dostatečný přehled o moţnostech vzdělávání v oblasti práce s hlasem.“ Hypotéza H3, byla částečně potvrzena. Pedagogové zájem o vzdělávání se v oblasti práce s hlasem mají. Nemají však dostatečný přehled v oblasti moţného vzdělávání se v oblasti práce s hlasem a tím se jim nedostává dostatečných znalostí v tomto oboru. Zkušenosti mají převáţně z dob svých studií. Hypotéza H4: „Ţáci neovládají práci s hlasem na poţadované úrovni a často trpí hlasovými problémy.“ Hypotéza H4 byla potvrzena pouze z části. Nadpoloviční většina respondentů uvedla, ţe hlasové problémy se objevují u minimální počtu ţáků (tj. méně neţ pět) téměř v kaţdé školní třídě. Jedna třetina diagnostikovala hlasové problémy u více neţ pěti a dokonce více neţ deseti ţáků ve třídě.
64
7 ZÁVĚR Z faktů uvedených v závěru výzkumu vyplývá, ţe pedagogové nemají dostatečné zkušenosti pro výuku hlasové výchovy, ale značná část se nebrání doplnění vzdělání v této oblasti. Učitelé si uvědomují potřebu získání vzdělání a hlasových dovedností jak pro svou profesi tak pro sebe sama. Vzhledem k četnosti hlasových problémů ţáků je nezbytné získat v oblasti hlasové průpravy kvalifikované pracovníky. Řešením problému by mohlo být zavedení pravidelných seminářů, kurzů hlasové výchovy/průpravy pro pedagogy.
Tyto semináře by měly být
akreditované MŠMT a měly by být obsahově naplněny potřebnými dovednostmi pro pedagogy, kteří mají vzdělávat ţáky v oblasti hlasového a mluvního projevu
65
8 RESUME The facts mentioned among the research findings show that teachers do not have sufficient experience for providing their pupils and students with voice training, but many of them do not object to undergoing some special training in this area. Teachers are aware of the need to obtain training and vocal skills for the benefit of both their profession and themselves. Given the frequency of voice problems among pupils and students, it is necessary to have teachers with sufficient knowledge and skills in the sphere of vocal training. The solution might consist in introducing regular workshops and vocal training courses for teachers. These workshops should be accredited by the Ministry of Education and should cover the skills necessary for teachers who are to educate students in the spheres of using voice and of verbal expression.
66
SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ COLBENZER, H.; MUHAR, F. Dech a hlas. Návod k dobré mluvě. Praha: Akademie múzických umění, 2001. 125 s. ISBN 80-85883-82-1 DYLEVSKÝ, I. Somatologie. 2. dopl. vyd. Olomouc: Epava, 2000. 480 s. ISBN 8086297-05-5. GAVORA, P. Metody pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 215 s. ISBN 80-85931-79-6. PROKEŠ, Z. Vybrané kapitoly z teorie hlasové výchovy. 1. Liberec: Technická univerzita, 2009. 63 s. ISBN 978-80-7372-444-3. ŠLAPÁK, I.; FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno : Paido, 1999. 88 s. ISBN 80-85931-67-2. TICHÁ, A. Učíme děti zpívat. Praha: Portál, 2005. 152 s. ISBN 978-80-7367-562-2. VYDROVÁ, J. Rady ke zpívání. Co můţe zpěvákům poradit odborný lékař. Praha: Práh s.r.o. 2009. 160 s. ISBN 978-80-7252-1. Msmt.cz [online]. 2006 [cit. 2011-01-05]. Klíčové kompetence v základním vzdělávání. Dostupné z WWW:
. Mšmt,cz [online]. 2006 [cit. 2011-01-07]. Rámcové vzdělávací programy. Dostupné z WWW : . Rvp.cz: Metodický portál [online]. 2006 [cit. 2011-03-03]. Dokumenty RVP. Dostupné z WWW :
67
PŘÍLOHA 1 RELAXACE A UVOLNĚNÍ Uvolnění jak psychické tak fyzické je pro práci s hlasem velice důleţité a můţeme jej povaţovat za výchozí bod pro hlasovou výchovu. Pomocí níţe uvedených typů cvičení uvolníme atmosféru a vzbudíme u dětí patřičný, ale přirozený zájem o věc. V této fázi hlasové výchovy je moţné zaměřit práci na: Uvolnění těla a poznávání jeho částí. Uvolnění těla a jeho rovnováhu. Navození přirozeného tónu. Reakci pohybem na zvukové podněty. Vnímání pocitu svalového napětí a uvolnění, jejich vědomé navození. Koordinaci těla a hlasu. Volný výdech. Koordinaci těla a dechu. Naslouchání svému hlasu. Tvorbu hlasu s aktivně uvolněným tělem. DRŢENÍ TĚLA, RYTMICKÉ CÍTĚNÍ A POHYB Aktivní drţení těla, které vede i ke správné tvorbě hlasu a motivuje nás k činnosti, i neodmyslitelně souvisí s těţištěm těla. Při povoleném těţišti klesá naše aktivita. Proto je třeba naučit se ho cítit a ovládat. Správný aktivní postoj pozitivně ovlivňuje také rytmické cítění. Kromě těţiště ovlivňuje hlasový projev také páteř. Špatné drţení páteře – ohnutá záda působí na hlasový projev záporně. Dochází k poklesu hrudní kosti, která tlačí na oblast břicha a tím znesnadňuje dýchání. Výsledkem často bývá nepříjemná barva hlasu. Zrovna tak je tlak vyvíjen na oblast hrtanu a hlas je utlačený, křiklavý na poslech.
68
Na místě zde jsou cvičení zaměřená na: Uvolnění těla, uvědomování si těţiště svého těla. Aktivizace a správné drţení těla. Aktivní drţení těţiště, uvolněné hrdlo, aktivní zádové svaly – správná pozice páteře. Postupně
tato
cvičení
propojujeme
s mluvou
a
pohybem.
Vyuţíváme
rytmizovaných textů obohacených o pohyb. Stále dbáme na zásady správného drţení těla. DECH, DECHOVÁ OPORA, EKONOMIE DECHU Předpokladem správné tvorby hlasu je zvládnutí dechové techniky. Je důleţité na tuto část klást patřičný důraz a naučit děti správně se nadechovat, vydechovat a hospodařit s dechem. Správně dýchat neznamená nabírat co nejvíce vzduchu, ale dýchat celým dechovým aparátem. Jen tak uchráníme hlasivky před přílišným náporem a tlakem dechu. Nejčastější chyby u dětí: Nevystačí při řeči z dechem aţ do logické pauzy, úsilím zaškrtí hlas, pak na poslední chvíli lapou po dechu. Při nádechu si pomáhají pohybem ramen – vzduch tak nejde do bránice, ale pouze do horní části plic a s tímto dechem nelze hospodařit při mluvě ani zpěvu. Dech souvisí s psychickým stavem dítěte – časté lapaní po dechu se objevuje u dítěte, které je v úzkostném stavu, u neurotických a úzkostných dětí. Dále při rozrušení, vzrušení, tedy vlastně vţdy při porušení vnitřního klidu a harmonie. Optimální nádech by měl být klidný, prohloubený, pomocí bránice a bez účasti ramen. Skvělým pomocníkem pro navození tohoto dýchání je poloha v leţe na zádech.V této poloze dýcháme zcela přirozeně. V předklonu se lze učit 69
prohloubeným nádechům, které aktivují zádové svaly. Ty podporují nádech do bránice. Mírně vypnutý hrudník, vznosně vzpřímená hlava a spuštěná ramena ve stoji či sedu umoţňují volné proudění dechu a tím volné znění tónu (hlasu). Dětem při nácviku prohloubeného dýchání pomáhá, kdyţ si vytvoří z úst malou skulinku a snaţí se nadechnout s představou, ţe něco nasávají brčkem. Další pomůckou je pro některé představa nafukujícího se balonku v bříšku. Pokud má dítě problém se zvedáním ramen pomáhá menším dětem např. představa dvou spících ptáčků na ramenou, které při nádechu nesmí vzbudit. Kaţdé dítě však v potřebuje individuální přístup a příklad. Při dechových cvičeních bychom měli děti upozornit, ţe správný způsob dýchání souvisí také se správným drţením těla. Vţdy je dobré začít nejjednodušším cvičením a nechat si dost času na to, abychom ho zvládli. Pak teprve přistoupit ke sloţitějším. Pokud si nejsme jisti, ţe děti principu prohloubeného dýchání rozumí a umí je pouţít, je nutné jim říci, aby cvičení doma samotné nedělaly. Chyby, které se naučí, se špatně odnaučují a opravují. Ve fázi práce s dechem je tedy dobré věnovat cvičení: uvolnění těla, při kterém docílíme přiměřeného a plynulého přídechu navození hrudního a bráničního dechu navození ţeberně bráničního dýchání navození prohloubeného nádechu navození hlubokého nádechu – plynulý nádech a výdech při prohloubeném dýchání posílení břišního svalstva, které ovlivňuje techniku dechu posilování aktivity bránice a pérování bránice propojení bránice a hlasu uvolnění a aktivizace bránice různé odstíny a intenzita hlasu propojení artikulace a bránice dechová energie a bránice prodluţování a prohlubování výdechu 70
uvědomování si délky mluvní fáze hospodaření s dechem během mluvního projevu síla dech MĚKKÝ HLASOVÝ ZAČÁTEK: Nácvik měkkého hlasového začátku spočívá ve zklidnění dechu a pozvolném rozeznění hlasivek. Pozvolné rozeznění hlasivek: můţeme dětem přiblíţit různým připodobněním: roztírání medu na chleba, sklouznutí loďky ze břehu do vody, hlazení kočičího koţíšku atd. představa motýlka, který nám usednul svrchu na špičku nosu a my ho nechceme vyplašit měkké hlasové začátky navozujeme ve střední hlasové poloze, která je nám nebliţší pomáhají nám slova a slabiky začínající na m,n,ň,v,h nebo j (tím dostaneme hlas do rezonance) Podmínkou měkkého hlasového začátku je klidný nádech a pozvolný, plynulý výdech přes uvolněný krk. TVRDÝ HLASOVÝ ZAČÁTEK: Jde o tvrdý náraz dechu do napjatých hlasivek. Dlouhodobé uţívání ničí hlas. Nezvládnutý dech se často projeví, jako tvrdý hlasový začátek při nasazení samohlásky. Zde je ţádoucí zařadit takto tématizovaná cvičení: navození měkkého hlasového začátku uvědomění si tvrdého a měkkého hlasového začátku měkký hlasový začátek na vokál (samohlásku) přímý hlasový začátek 71
REZONANCE Rezonance hlasu je velice důleţitá z hlediska jeho správného posazení. Povede-li se nám rozezvučet „masku“, nebudeme na hlas tlačit a přesto bude velice zvučný a dostatečně slyšitelný. Stačí dodrţet základní pravidla: správné dýchání uţívání nosovek uţívání brumenda práce v příjemné hlasové poloze soustředěnost uvolněnost Cvičení je vhodné zaměřit na: rozeznění masky brumendo rozeznění čela uvolnění hrdla hlavovou rezonanci hrudní rezonanci rozevření všech rezonančních prostor
ARTIKULACE Artikulace značí přesnou, správnou a srozumitelnou výslovnost. V rámci artikulace je třeba věnovat pozornost vokálů ( a,e,i,o,u ). Artikulacé vokálů bývá často znázorňována tzv. vokálovým trojúhelníkem. Artikulace souhlásek je rovněţ podstatná. Při vadách řeči jsou nejčastěji postiţeny špatnou výslovností r,ř,s,š,c,č,l. (Prokeš, 2009)
72
PŘÍLOHA 2: Dotazník Váţení pedagogové, jsem studentkou Divadelní Fakulty JAMU a v tomto roce studium končím. V současné době píši bakalářskou práci, jejíţ součástí je i výzkum. Proto Vás velice prosím o střípek Vašeho času a vyplnění následujících otázek. Má práce nese název Hlasová výchova a její místo a vyuţití v RVP ZŠ a gymnázií. Dotazník je zcela anonymní. Pouze potřebuji znát, zdali se jedná o ZŠ, gymnázium, první či druhý stupeň ZŠ a předmět, který dotazovaný vyučuje. Vaše jméno, ani jméno školy se v práci neobjeví. Pokud dotazník vyplníte, zašlete mi jej, prosím, zpět na můj email [email protected] . Velice Vám děkuji. Zakrouţkujte jednu odpověď: Jsem pedagogem: a) prvního stupně ZŠ b) druhého stupně ZŠ, předmět ČJ c) druhého stupně ZŠ, předmět HV d) druhého stupně ZŠ, jiný předmět (uveďte jaký) 1. Vyučuje se na Vaší škole dramatická výchova? a) ano - jako povinný předmět b) ano - jako volitelný předmět c) ne d) jiná moţnost - uveďte 2. Zabýváte se hlasovou výchovou ve svých hodinách? a) ano b) ne c) jen okrajově d) jiná moţnost - uveďte
73
3. Máte osobní zkušenosti s hlasovou výchovou? a) ano - uveďte stručně jaké b) ne 4. Ve kterých předmětech vidíte prostor pro hlasovou výchovu ? (není podmínkou uvést čtyři moţnosti ) a) b) c) d) 5. Máte představu o moţnostech vzdělávání v oblasti hlasové výchovy? a) ano b) ne 6. Pokud ano, uveďte několik tipů, kde je moţné se hlasovou výchovou dále vzdělávat a) b) c) d) e) 7.Měl /měla byste v případě, ţe by se naskytla příleţitost, zájem vzdělávat se oblasti hlasové výchovy? a) ano b) ne c) nevím
74
8. Kdyţ zjistíte u dítěte hlasové problémy, co uděláte? a) posílám dítě k odborníkovi b) vím, jak je napravit a pomohu dítěti sám/sama c) pošlu dítě k odborníkovi a ve spolupráci s ním pak pracuji na nápravě jeho hlasu d) vaše jiné řešení - uveďte 9. Dokáţete odhadnout kolik dětí ve třídě má hlasové problémy? a) nikdo b) méně neţ pět c) více neţ pět d) více neţ deset 10.Jaké hlasové problémy a nedostatky nejčastěji pozorujete u ţáků? a) b) c) 11. Pracuje se s těmito dětmi na nápravě hlasu? a) ano b) ne c) nevím 12. Pokud ano, uveďte stručně jakým způsobem: a) logoped b) logoped a pedagog ve škole c) hlasový pedagog a terapeut d) jiné - uveďte Děkuji Vám za vyplnění dotazníku.
75
