ŽIVOT KŘESŤANA – Sobotní škola 2Q2009 4. lekce 18. – 25. dubna 2009
ŽIVOT
„Já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojně.“ (J 10,10, NBK) Sobota 18. dubna
Spokojenost se životem stojí velké úsilí ÚVOD
Zamýšlejme se tento týden i nad těmito předpoklady naplněného života: „…jenom našimi rozhodnutími určujeme to, jestli se z nás stane dobrý člověk“ (Rollo May); a „musíme se naučit zvládat okolnosti a těžkosti, které přináší náš každodenní život a nedovolit, aby tyto okolnosti ovládly nás.“1
Život je nejdražší Boží dar. Žij ho naplno a k Jeho slávě. (Kaz 11,9.10; Iz 43,7; 1K 10,31 ____________
1. Ellen Whiteová, Testimonies for the Church, str. 47, (S. Matthias Esson, Londýn, Anglie) Neděle 19. dubna
Kaz 11,9.10 Na světě existují dva hlavní principy, které dávají našemu životu smysl. Tím prvním je evangelium, které dává každému stejnou šanci na spasení bez ohledu na vnější okolnosti. Druhým principem je osobní zodpovědnost člověka za jeho životní rozhodnutí, kterými vytváří svůj osud. Každý je strůjcem svého štěstí. Jestliže chceme žít plnohodnotný život v očekávání Kristova příchodu, měli bychom být schopní odpovědět na tyto otázky: Kdo jsem? Kde jsem se tu vzal? Co bych měl dělat? V co mohu doufat? Kam směřuji? Na chvíli se zastavíme u dvou citátů, ve kterých jejich autoři vyjádřili svůj pohled na život lidí: (1) „Ten, kdo má proč žít, si téměř určitě poradí v jakékoliv situaci“ (Friedrich Nietzsche). (2) „Moderní člověk má prostředky k tomu, aby žil, ale často nemá pro co žít. To je mizérie naší doby“ (Viktor Frankl). Je tedy možné říci, že receptem na spokojený život je najít jeho smysl v různých oblastech, ať už v práci, ve vztazích, v rodině, v církevním společenství, ve víře…
Viktor Frankl spatřuje smysl života v tom, že se přímo podílíme na určitých činnostech, aktivitách - člověk by měl milovat, vytvářet hodnoty a být horlivý pro to, co dělá, aby byl doopravdy spokojený se svým životem. Z toho vyplývá, že dokud nejsme zaangažovaní do toho, co se děje kolem nás, může být složitější najít v životě opravdové štěstí a spokojenost. Pokud někdy říkáme, že náš rodinný život nebo sborové společenství je nudné, příčinu bychom měli hledat především v našem nezájmu a neochotě účastnit se na aktivitách těchto Bohem požehnaných společenství.
Věčný život díky prolité krvi ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI Zj 22,1.2
Bůh důmyslně stvořil naše srdce tak, aby rozvádělo životodárnou tekutinu – krev – do celého našeho těla. Původně bylo uzpůsobeno tak, aby fungovalo celou věčnost, déle než žil Metuzalém. Ale i dnes se lidé ze zemí, kde je běžný zdravý životní styl, dožívají vyššího věku, než je běžné v jiných státech. Není to tak překvapivé, protože i některé starozákonní postavy, jako již zmiňovaný Metuzalém, Adam či Jered (viz Genesis 5), žily mnohem déle než dnešní lidé a přitom se od nás z biologického hlediska nijak nelišili. Někdy ovšem nemáme bezprostřední kontrolu nad našimi životními podmínkami, v některých oblastech je znečištěné životní prostředí, nedostatek výživného jídla, lidé se potýkají s následky přírodních katastrof, jsme stresovaní naším okolím… To vše má negativní dopad na naše zdraví a v konečném důsledku se dožíváme nižšího věku. Nicméně Bůh očekává, že přes to všechno budeme o své zdraví pečovat, jak nejlépe dokážeme.
Ježíš řekl: „…já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Mt 28,20, NBK). Slíbil, že bude součástí našeho života v dobrých i zlých dobách a to až do samého konce našeho pozemského putování. V těžkých chvílích se často ptáme: „Kde teď Bůh je?“ Vždycky jsem ale povzbuzen tím, co řekl Michael Pearson: „Jestliže se Ježíš tak ponížil a přišel za námi na tuto zemi v podobě děťátka
narozeného mezi zvířaty ve chlévě, nikdy si nemůžeš být jistý, kdy a jakým způsobem se zjeví ve tvém životě“. 1
Velkou pozornost před nedávnem vyvolala zpráva, že „vědci objevili tzv. Metuzalémův gen – část DNA, která určuje délku života lidí. Vědci tvrdí, že jednoho dne vytvoří látku, která prodlouží lidský život. ‚Nevidím žádný důvod, proč by se nám to nemělo povést,‘ řekl Kari Stefansson, generální ředitel islandské biotechnologické společnosti DeCode Genetics.2 Věřím, že i tohle je důkaz, že Bůh - náš stvořitel a zachránce, může do naší DNA vložit informaci, která zajistí všem spaseným věčný život, tak jak nám to zaslíbil.
Ježíš přišel na tuto hříšnou zem, abychom přes všechno trápení měli naději. Podstoupil potupnou smrt na kříži, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. Věčný život bez všech důsledků pádu do hříchu. V nebeském království nebudou žádné nemoci ani bolest, ale budeme jíst ze „stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.“ (Zj 22,1.2, ČEP) MOJE REAKCE 1.
Co můžeme dělat s překážkami, které nám zabraňují přijmout nový život v Kristu?
____________
1. Michael Pearson, kázáni v Newbold College, 1. prosince 2007 2. „Metuzalémův“ gen dlouhověkosti objeven, cit. 18.3.2008, zdroj: http:// www.buzzle.com/editorials/2-3-2002-9985.asp. (Albert A. C. Waite, Riseley, Berkshire, Anglie) Pondělí 20. dubna
ŽIVOT STUDIUM
Gn 2,7; Ž 139,13.14; J 1,1-3, 3; 10,10; 2K 5,17; F 2, 1-5 Otázka života je dominantním tématem Bible od Genesis až po Zjevení. Toto slovo má mnoho významů – od pouhé fyzické existence člověka až po bohatě
naplněný a smysluplný život založený na opravdové komunikaci s Bohem a lidmi kolem nás. Zdroj života (J 1,1-3)
Náš Bůh je především živým Bohem (Jr 10,10) a zároveň původcem všeho živého. Zmíněné verše u Jana nás nenechávají na pochybách, že bez Ježíše by nic neexistovalo. Avšak nejenže všechno stvořil, ale zároveň udržuje veškeré tvorstvo při životě svou milostí, moudrostí a životadárnou silou. Lidé stvoření pro věčný život (Gn 2,7; Ž 139,13.14)
Bůh stvořil člověka pro věčný život (Gn 2,7; Ž 139,13.14; Zj 22,1.2). V Gn 2,7 se praví, že Adam byl zformován z prachu země a Bůh do jeho chřípí vdechl dech života. A nejen to – spolu s tím do něj vdechl Ducha Svatého a duchovní přirozenost – nedílnou součást lidské osobnosti (2P 1,4). Stali jsme se Božím chrámem, ve kterém přebývá Duch Boží (1K 3,16). Lidská mysl byla uzpůsobena tak, abychom byli schopni důvěrně komunikovat s naším Stvořitelem. Z toho všeho vyplývá, že jsme nebyli stvoření jenom pro pouhou fyzickou existenci, ale především pro láskyplný vztah s Otcem a se všemi jeho dětmi. Hlavní charakteristikou života v ráji nebyla jeho nekonečnost, ale byl to především šťastný a naplněný život. Pokud chceme něco podobného zažívat i dnes, musíme se rozhodnout následovat Krista a jít cestou, kterou nám On připravil. Bídný život – Život bez přítomnosti Ducha Svatého (Gn 2,17; Ř 8,9)
Když se Adam a Eva rozhodli jíst ze stromu uprostřed Rajské zahrady a povýšit tak své zájmy nad Boží vůli, ztratili tím svou neposkvrněnost. Důsledkem toho bylo, že se od nich vzdálila Boží sláva a Duch Svatý. Hřích přináší okamžitou duchovní smrt (Gn 2,17). Adam s Evou neokusili okamžitou fyzickou smrt, ale Bůh ve své velké milosti jejich životy zachoval. Byl jim ale zapovězen přístup do zahrady Eden a Hospodin navíc Adamovi vzkázal: „země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst s útrapami“ (Gn 3,17). Údělem člověka se stal bídný život – život bez posvěcujícího vlivu Ducha Svatého. Mnoho lidí se díky tomu celý život zabývá jenom uspokojením svých fyzických potřeb a v tom se příliš neliší od zvířat. Přečti si, co o takových lidech píše apoštol Pavel v listu Ř 1,21-24 a Ga 5,19-21. Z biblického hlediska není život bez působení Ducha opravdovým životem. Takoví lidé jsou ve skutečnosti mrtví pro své viny a hříchy (Ef 2,1). Skutečný život – život naplněný Duchem (J 3; 10,10; 2K 5,17)
Naštěstí Adam a Eva a mnoho jejich potomků upřímně litovali svých hříchů a přijali Boží odpuštění. Boží milost je však podmíněna znovuzrozením každého z nás (J 3,1-6). V momentě obrácení je náš život vyvýšen, naplněný Duchem Svatým, žijeme život, pro který jsme byli skutečně stvořeni. Takový život odráží
principy nebeského království, které nám přiblížil svým pozemským působením Ježíš Kristus. Takový život je mnohem bohatší a kvalitnější než jaký mnohou nabídnout všechna království na této zemi. Je to život v hojnosti (J 10,10). Je to život prožitý v Boží přítomnosti a dovoluje nám zakusit alespoň částečně atmosféru nebes, i když jsme stále připoutaní na této zemi. Tento život dokazuje existenci Ducha a je charakterizován láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, věrností, tichostí a sebeovládáním (Ga 5,22.23). Tato proměna, kdy se stáváme obrazem Božího charakteru, je skutečně možná, protože znovuzrozením se přidáme k velké Boží rodině, náš nebeský otec nás příjme jako své děti (2P 1,2-8). Nabídku na lepší život však nemůžeme brát jako samozřejmost. Musíme si především uvědomit, že tato velká výsada byla zaplacena Kristovou obětí na kříži (J 3,16). MOJE REAKCE 1.
Jak poznáš, že ses stal znovuzrozeným Božím dítětem?
2. Jaké kroky musíš podniknout k tomu, abys svůj život prožil ve vřelém vztahu s Bohem a abys tak mohl i zde na zemi zakusit atmosféru nebes? 3. Proč je trvalé společenství s Bohem tak důležité?
(Elliott Williams, Watford, Anglie) Úterý 21. dubna
Život na jedné vlně s Bohem SVĚDECTVÍ J 1,1-3
Když je Duch Svatý vylit na člověka, mysl, která byla dříve zatemněna hříchem, se náhle prozáří životadárnou silou Jeho slova (Jan 6,63).
„Bůh je pro celý vesmír zdrojem života, světla a radosti. Jeho dary jsou jako paprsky vyzařující ze slunce. Proudí od něj ke všemu, co stvořil, jako potůčky z pramene. Žije-li v srdci člověka Bůh, projeví se to ve vztahu k dalším lidem jako láska a blahodárný vliv.“ 1
Čím více se přibližujeme ke Kristu, který je zdrojem všeho světla a života, tím více se Mu podobáme (2.Kor 3,18).
„Ježíš Kristus to neměl tady na zemi snadné. Neunavovalo ho však pracovat pro záchranu lidí, které přemohlo zlo. Od narození až do smrti projevoval nesobeckost. Nesnažil se vyhýbat těžké práci a únavnému cestování.“2 Jak prohlásil: „Ani já jsem nepřišel, abych si dal sloužit, ale abych sloužil a obětoval svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mat 20,28)
„Jakmile přijmeme Ježíše Krista, budeme chtít všem lidem sdělit, jak úžasného přítele jsme v něm našli. Boží pravdu, která nás zachraňuje pro věčný život a která nás mění, nedokážeme ve svém srdci zatajit. Jestliže přijmeme od Ježíše Krista odpuštění a proměňující moc, nedokážeme to před ostatními skrýt. Když nás naplní radost, kterou do lidského života přináší Boží Duch, musíme se o ni podělit s jinými. Poznali jsme, že náš Pán je dobrý, a to si nemůžeme nechat pro sebe. Když Ježíš pozval Filipa, aby se stal jedním z jeho apoštolů, Filip okamžitě běžel za svým přítelem a zval ho, aby se šel také seznámit s Ježíšem. Každý z nás, kdo najde Zachránce, se začne chovat jako Filip. Bude zvát další, aby se také seznámili se Zachráncem a poznali jeho dobrotu. Bude jim vyprávět o skutečné radosti – o radosti nebe. Bude toužit po tom, aby žil tak laskavým životem jako Ježíš. Bude chtít, aby ostatní pochopili, že Ježíš Kristus je ‚Beránek Boží, který bere na sebe hříchy celého světa (Jan 1,29).‘ “ 3 ____________ 1.
Ellen Whiteová, Cesta k vnitřnímu pokoji, Praha: Advent-Orion, 2005, str. 93 2. Tamtéž 3. Tamtéž, str. 94
MOJE REAKCE 1.
Na světě existuje mnoho teorií vysvětlujících původ života na zemi. Jak lidem můžeme představit náš život naplněný vírou v jediného Boha – stvořitele celého vesmíru?
2. Díky lidské přirozenosti často hledáme nejjednodušší cestu k životnímu štěstí. Ale tak jako housenka uvězněná v kukle musí bojovat o to, aby se z ní stal krásný motýl, tak i my musíme zápasit o opravdovém štěstí v našich životech. Jak jsi na tom ty? Spokojíš se s tím být uvězněný v kukle, nebo se chceš stát krásným motýlem?
(Gregory Wilson, Bedfordshire, Anglie)
____________
Středa 22. dubna
Jak žít smysluplný život JAK NA TO? Ž 139,13-15
V dnešní společnosti má velký význam veřejné mínění. Pokud například zvažujeme koupi nějakého výrobku, nejčastěji se orientujeme právě podle toho, jak dobré jméno má daná značka a například vzdálenost obchodu, ve kterém vybrané zboží mají, už nehraje takovou roli.
To často platí i o nás. Záleží nám na tom, jaké „jméno“ máme u svých známých, ve škole atd. a někdy máme obavu z toho, jak se naše image změní, když se přiznáme k Bohu nebo naopak máme výčitky svědomí z toho, když se před lidmi, kteří o naší víře vědí, nezachováme zrovna křesťanským způsobem. Co musíme udělat proto, abychom takové pocity neměli? Opravdu poznávat našeho stvořitele. Musíme se uvědomit, že náš život nevznikl náhodou nebo omylem. Genesis 1. a 2. kapitola nám říká, kdo je naším stvořitelem. Uvědomit si, jak úžasně jsme byli stvořeni. Když se zamyslíme nad složitostí lidského těla, nad funkcemi a důmyslností všech orgánů, je těžké si představit, že vše vzniklo pouhou náhodou. Dokonce i přes obrovský pokrok ve vědě a medicíně jsou některé procesy v našem těle stále zahaleny tajemstvím. Nezapomínejme na fakt, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu.
Uvědomit si, že máme zodpovědnost za to, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. To znamená, že s naším Stvořitelem sdílíme některé vlastnosti. S vědomím této skutečnosti bychom měli více ovládat a usměrňovat své myšlenky, rozhodnutí a chování. Nicméně si musíme také uvědomit, že k dokonalosti se můžeme přiblížit pouze skrze Kristovu moc. Poznat Boží záměr. „Ježíš přišel, ‚aby zmařil činy ďáblovy.‘ ‚V něm byl život.‘ Sám praví: ‚Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.‘ Ježíš je ‚oživujícím duchem.‘ (1.Jan 3,8; Jan 1,4; 10,10; 1.Kor 15,45) A stále má tutéž životadárnou moc, jako když na zemi uzdravoval nemocné a odpouštěl viny hříšníkům. ‚On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje.‘ (Žalm 103,3)“ 1
Když přijmeme příklad Kristova života za svůj vlastní, postupnými krůčky se začneme blížit k opravdovému životu, který má smysl.
1.
Ellen Whiteová, Touha věků, Samizdat. vyd., str. 182.
MOJE REAKCE 1.
Jaký byl Ježíšův život na zemi? Z čeho si můžeme vzít příklad?
2. Jaký je podle tebe smysl života?
(Patrick Herbert, Nottingham, Anglie)
Čtvrtek 23. dubna
Hledání dokonalosti ÚHEL POHLEDU J 10,10
Nedávno jsem sháněla nové boty. Usmyslila jsem si, že musí mít pouze určitou barvu, musí být vyrobeny z určitého druhu kůže a taký musely být po stranách prošité v určitém vzoru. Hledala jsem je všude – v obchodních domech, na tržištích, v buticích, na internetu… Když jsem je konečně našla, byla jsem ohromně nadšená a spokojená. Teda až do té doby, než jsem potkala svou sestru. Měla na sobě úplně stejné boty, ale k nim měla oblečené ještě parádní kalhoty.
Usoudila jsem, že mé nové boty nebudou nikdy dokonalé, dokud si k nim nekoupím i stejné kalhoty. Další den jsem se vydala na další únavnou expedici po všech možných i nemožných obchodech, až jsem je nakonec vítězoslavně objevila. Konečně jsem měla ten správný „outfit“. Když jsem ale jela domů, všimla jsem si dívky, která měla stejný „outfit“ jako já, ale k tomu ještě nádhernou péřovou vestu. Co mě v tu chvíli napadlo? No samozřejmě! K dokonalosti mi chybí ještě tato vesta! Následující víkend jsem opět vyrazila za nákupy a pokoušela se najít stejnou vestu, ale našla jsem ji pouze s kapucí. Došla jsem k názoru, že přece normální člověk by si nikdy neoblíkl péřovou vestu s kapucí. A tak skončilo hledání dokonalosti jedné zhýčkané a rozmazlené studentky. Ježíš přišel na tuto zem, aby nás přiblížil k opravdové dokonalosti. Svatba v Káně Galilejské (Jan 2,1-12) byla perfektně připravená. Výzdoba skvěle doplňovala vybrané místo, nejlepší muzikanti z celého okolí byli nasmlouvání dlouho dopředu, látka pro svatební šaty byla koupena od těch nejlepších tkalců, pro
každého hosta bylo připraveno jídlo, jaké si přál. Byla to úžasná slavnost, ale Ježíš ji udělal ještě lepší – dokonalou. A všichni hosté si toho všimli! Výzdoba, jídlo, muzikanti, to všechno bylo najednou nepodstatné. Jediným tématem konverzací se stala pouze dokonalá chuť vína, které bylo zázrakem vytvořené z obyčejné vody. Lidé dnes často hledají uspokojení v adrenalinových zážitcích, v práci, obklopují se drahými věcmi. To všechno jim však dává pouze dočasný pocit smysluplnosti jejich života. Všechno to, co můžeme zažít na tomto světě, je absolutně neporovnatelné s tím, co nám nabízí Ježíš – hojností překypující pozemský, ale především také nekonečný nebeský život.
Často spojujeme Boží nabídku bohatého a smysluplného života s lidmi, kteří strádají ať už finančně, citově nebo duchovně. Jak byste představili Ježíšovu nabídku člověku, u kterého se zdá, že dosáhl v životě všeho a nic mu nechybí?
(Audrey Ahwan, Surrey, Anglie)
Pátek 24. dubna
Žít opravdový život PROHLOUBENÍ J 10,10
ZÁVĚR
•
•
• •
MOJE REAKCE 1.
NÁVRHY
Díky hříchu se způsob našeho života velmi odchýlil od původního Božího záměru. Kdysi dávno jsme byli stvoření jako dokonalé bytosti, které upřímně toužily po svém Stvořiteli. Zahrnul nás vším, co jsme potřebovali k dokonale šťastnému a nekonečnému životu. Ale hřích všechno změnil. Musíme se každý den znovu a znovu vyrovnávat s dědictvím hříchu, s důsledky našich špatných rozhodnutí, musíme se vypořádat s tím, jak se lidstvo od Boha vzdálilo díky tisíce let trvající vzpouře. Ježíš ale přišel na tuto zem, aby nám dal naději. Už nyní všem nabízí hodnotný a smysluplný život, ale zároveň svým věrným zaslíbil i věčný život v Jeho nebeském království.
• •
Zkus napsat na papír, jaký je tvůj smysl života. Přemýšlej o tom, kdo jsi, kde ses tu vzal, co tě nejvíce v životě ovlivnilo, jaké máš cíle a kam směřuješ.
Pokus se s lidmi udělat malou anketu a zeptej se jich na tuto otázku: „Co to znamená žít smysluplným životem?“ Po pár odpovědích se zeptej sám sebe na totéž. Napiš si seznam věcí, které jsou pro tebe v životě opravdu důležité. Popiš svými slovy verš Filipským 1,21.
Zkus po jeden celý týden poslouchat jenom křesťanskou muziku. Poté se zamysli nad tím, jak to ovlivňovalo tvé naladění během dne.
Modli se za to, abys našel způsob, jak lidem ve tvém okolí představit našeho Stvořitele a Zachránce. (Sandra Delgado, Apison, Tennessee, USA)
