Důchodci důchodcům, aby nikdo nebyl sám.
číslo 7 MOTTO:
Nejkrásnější cestou, po které můžeme tady na zemi jít, je ta, když jdeme jeden k druhému neznámý autor SLOVO PŘEDSEDY SDČR, o.s.
Vážené čtenářky a čtenáři Zpravodaje SDČR, na naši republiku dolehla velká sněhová peřina, Mikuláš rozdal své dárky a probíhají přípravy na Vánoce. S blíţícím se koncem roku 2010 je tu příleţitost k zamyšlení nad jeho průběhem a výsledky naší činnosti. Svaz důchodců České republiky si letos připomenul 20. výročí svého zaloţení. Při této příleţitosti se konaly národní oslavy 26. dubna v Praze a 20. května v Brně. Zde byly předány desítky Pamětních listů našim zaslouţeným členkám a členům za dlouholetou a obětavou činnost pro SDČR. Obdobné slavnostní schůze se konaly v převáţné většině krajů a také v celé řadě městských, základních a místních organizací. Zaslouţené ocenění obdrţeli také organizace a jejich představitelé, s kterými dlouhodobě spolupracujeme na místní, nebo celorepublikové úrovni, včetně některých starostů a primátorů. Letos proběhly také dvoje celostátní volby, které přinesly pro mnohé překvapivé výsledky. Pro funkcionáře SDČR nastal čas setkání s novými představiteli na ministerstvech, magistrátech a radnicích ve věci projednání další vzájemné spolupráce. Jde především o zajištění důstojných ţivotních podmínek našich důchodců a dostatek financí na zajištění volnočasových aktivit a celoţivotního vzdělávání pro naše organizace. V průběhu roku jsme projednali a schválili spolupráci s politickými stranami ČSSD, KSČM a Suverenita-blok Jany Bobošíkové. Dne 12-13. listopadu se na základě pozvání Jednoty důchodců na Slovensku konalo společné zasedání Ústřední rady SDČR a předsednictva JDS v lázních Nimnica. V polovině listopadu se účastnil Ing. Pospíšil a paní Němcová v rámci delegace Rady seniorů České republiky setkání s presidentem republiky Václavem Klausem. V závěru listopadu se sešlo v Lidovém domě na jednání vedení RSČR Dr. Pernes a Ing. Pospíšil se zastupujícím předsedou ČSSD Mgr. Sobotkou, Ing. Škromachem a Ing. Kořínkovou. Na začátku prosince se sešel předseda RSČR Dr. Pernes a místopředsedové RSČR Ing. Pospíšil, Ing. Ulma a ing. Hinz s ministrem práce a sociálních věcí Dr. Ing. Drábkem a jeho náměstkem pro sociální a rodinnou politiku Ing. Kavkou a s ředitelem odboru kabinet ministra panem Kadlecem. V závěru Vám všem chci popřát radostné proţití svátků vánočních a v Novém roce 2011 mnoho zdraví, štěstí, úspěchů a spokojenosti.
Ing. Oldřich Pospíšil, předseda SDČR -1-
Spolupráce SDČR s Jednotou důchodců Slovenska Uţ před dvěma roky, kdy jsem byl zvolen předsedou Svazu důchodců České republiky, jsem si stanovil svůj osobní úkol: zlepšit vzájemnou spolupráci s vedením Jednoty důchodců na Slovensku. Vedly mne k tomu nejen mé celoţivotní zkušenosti, ale také ta skutečnost, ţe v Evropě nejsou si ţádné dva národy bliţší neţ Češi a Slováci. Svaz důchodců České republiky a také Jednota důchodců na Slovensku v letošním roce oslavuje 20. výročí svého zaloţení. Je zajímavé, ţe od listopadu 1989 šly obě naše organizace svou samostatnou cestou a rozdělení Československa k 1. 1. 1993 se jich prakticky nedotklo. To se ale nedá jiţ povědět o jejich členech. Pro mnohé z nás nastaly velké problémy s občanstvím, majetkem a v neposlední řadě s výší svého důchodu. Myslím si, ţe na důchodcovskou organizaci je 20 roků dosti dlouhá doba, ve vedení organizace se vystřídala celá řada funkcionářů. Některé kroky mých předchůdců jsou nezvratné, ale dozvědět se o nich bylo při neexistenci našeho svazového archivu velmi pracné. Tak se stalo, ţe dopátrat se jmen „otců“ zakladatelů a jejich úvodních prohlášení pro tehdejší tisk a media stálo mnoho potu. Do dnešních dnů bohuţel ještě existuje celá řada „bílých“ míst v naší svazové historii. Jsem velmi rád, ţe to se netýká vzájemné spolupráce českých a slovenských důchodců. Začátkem roku 2009 jsem navázal kontakt s předsedou JDS RNDr. Kamilem Vajnorským, následovala návštěva v Bratislavě a vše vyvrcholilo podpisem dohody o spolupráci SDČR a JDS v měsíci květnu v Praze. Od té doby jsem se zúčastnil celé řady akcí našich slovenských přátel. Nezapomenutelný dojem na mne zanechal průběh 13. Sportovních her seniorů a turistického srazu ve Svidníku. Na jedné straně mne nadchla perfektní příprava a organizace této akce, na druhé straně jsem skládal svůj obdiv nadšení soutěţících representantů jednotlivých krajů. Velkým záţitkem pro mne byla účast na kulturně-společenských večerech a vzájemná diskuse se slovenskými přáteli. Jsem si plně vědom váţnosti svého slibu, ţe v blízké době se plně zapojím do organizování 1. Česko-Slovenských sportovních her seniorů. Znamená to pro mne celou řadu úkolů, jako je výběr místa pořadatele, zajištění potřebných financí a v neposlední řadě také representantů naší země. Ve dnech 10-11. listopadu 2010 se členové Ústřední rady SDČR zúčastnili společného zasedání s předsednictvem JDS v lázních Nimnica. Máme totiţ celou řadu podobných problému v činnosti našich organizací. Nejde jen o připravované reformy našich vlád, regulaci navyšování důchodů, zvyšování nájemného, zdraţování léků a celé řadě opatření ve zdravotnictví. Jde také o zajišťování financí na činnost našich organizací, volnočasových aktivit a celoţivotního vzdělávání nás důchodců. Také jsme se zabývali postojem Evropské unie k seniorům a důchodcům na svém území a moţnostem dosáhnout na „evropské“ peníze a granty. Velkou radost mi udělala diskuse o moţnostech navázání nových druţebních spoluprácí (Praha-Bratislava, Nitra-České Budějovice, Nitra-Jihlava), nebo prohlubování stávající spolupráce (Trnava-Brno, Ostrava-Ţilina). Myslím si, ţe to je nejlepší forma, jak uvádět podepsanou dohodu o spolupráci SDČR s JDS do praxe, mezi naše důchodce. V závěru bych chtěl předsedovi RNDr. Vajnorskému a místopředsedovi Ing. Fabiánovi poděkovat za pozvání a pěkné přijetí jménem všech účastníků. Věřím, ţe v příštích letech bude výměna našich zkušeností a delegací pokračovat. Ing. Oldřich Pospíšil, předseda SDČR
-2-
XII. ročník mezinárodního setkání seniorů – Pila 2010 Ve dnech 12. - 15. 10. 2010 se čtyřčlenná delegace MěO SDČR Frýdek – Místek zúčastnila na základě pozvání XII. ročníku mezinárodního setkání seniorů – Pila 2010 v Polsku. Jedno místo bylo uvolněno pro zástupce Krajské organizace Jednoty důchodců Slovenska – Ţilinského kraje. V rámci setkání se uskutečnila konference na téma: Rodina – dědic výsledků práce seniora a Lesk a stín role seniora za účasti cca 120ti sociálních pracovníků oblasti s přednáškami sociologů a gerontologů kraje. V dalším programu byly praktické ukázky – jak se bavit v klubech důchodců i mezinárodní soutěţ druţstev Polska, Německa a České republiky a také návštěva nově zbudovaných zařízení města pro seniory i zdravotně postiţené. Na závěr se konal večer k udělení titulu seniora města Pily pro rok 2010, zakončený taneční zábavou. Rudolf Horníček
Družební návštěva seniorů z Kysúc V úterý 7. 9. 2010 uskutečnila okresní organizace Jednoty dôchodcov na Slovensku z Kysuckého Nového Mesta autobusový zájezd do Frýdku-Místku. Dopoledne se seznámili s pamětihodnostmi Frýdku i Místku a odpoledne vystoupili členové pěveckého souboru „Ţubrienky“ a maţoretky „Margaretky“ na Setkání důchodců pořádaném MěO SDČR F-M ve velkém sále Národního domu za účasti na 350ti členů Svazu. Vystoupení našich přátel mělo velký úspěch a vyvrcholilo v závěru společným zpěvem našich národních písniček. Ruda Horníček
Návštěva u prezidenta republiky Dne 16. Listopadu 2010 v 13 hodin přijal na Praţském hradě prezident České republiky Václav Klaus dvacetičlennou delegaci Rady seniorů České republiky. Svaz důchodců České republiky byl zastoupen v této delegaci předsedou Ing. Oldřichem Pospíšilem a místopředsedkyní paní Hanou Němcovou. Po úvodním slovu a přivítání panem prezidentem přednesl svůj projev vedoucí naší delegace Dr. Zdeněk Pernes. V úvodu poděkoval za přijetí po více jak třech letech a pak seznámil prezidenta s nejpalčivějšími problémy dnešních seniorů. -3-
Hovořil o čtyřech hlavních problémech, které dnes trápí dnešní generaci seniorů:
o urychleném narůstání rozdílů sociální struktury příjemců starobních penzí a jejich propadání k hranici bídy
rychlý nárůst nájemného oproti valorizaci penzí, coţ způsobuje problémy osaměle ţijícím důchodcům (nedostatek sociálních bytů v Praze)
nárůst počtu exekucí na majetek seniorů (530 000) a případů exekucí starobních důchodů (73 000)
vyvolávání mezigenerační nenávisti v dnešní společnosti v projevech některých politiků a některých mediích (na př. předvolební klip Issová-Mádl)
Pan prezident ve své odpovědi řekl, ţe vnímá problémy seniorů, ale také konstatoval, ţe nezná pojem „sociální byt“. Vyzval přítomné seniory k vzájemné diskusi. Do debaty se zapojila Ing. Steinová, která hovořila o dalším vzdělávání seniorů a jejich vyuţití pro sociální péči dalším seniorům. K problematice financování vzdělávání seniorů na Univerzitách třetího věku hovořil Prof. Prorok. Ing. Taraba hovořil o potřebě vzniku závazných postupů pro tvoření místního nájemného včetně zodpovědného a kvalitního stanovení cenových map k tomuto účelu. Dále řekl, ţe nesouhlasí s tím, aby v budoucnosti o výši nájemného rozhodovali soudy. Ing. Pospíšil seznámil Václava Klause s poţadavkem Rady seniorů na vládu České republiky ve věci zařazení téma „příprava na stárnutí+aktivní stáří“ jako cílového úkolu České republiky do nově vznikajícího rozpočtu Evropské unie na období 2014-2020. Poţádal ho jako vrcholného představitele České republiky v Evropské unii o jeho podporu. Dále poţádal prezidenta o pravidelné kaţdoroční setkání při příleţitosti Mezinárodního dne seniorů. Dr. Strnad seznámil pana prezidenta s problémy náročné terénní sociální péče prováděné v Praze a jejím okolí. Všichni přítomní přijali s nadšením ujištění, ţe prezident republiky má zájem o další komunikaci s představiteli seniorské generace i v budoucnosti. Návštěva u pana prezidenta skončila vzájemným podáním ruky s kaţdým účastníkem skoro po 90 minutách. Oldřich Pospíšil
Prohlášení ke stávce Na svém zasedání 24. listopadu 2010 projednalo předsednictvo Rady seniorů Č, o.s. informaci o stávce zaměstnanců veřejného sektoru, která byla svolána na 8. 12. 2010, a zaslalo předsedovi ČMKOS Jaroslavu Zavadilovi dopis, ve kterém vyslovuje mezigenerační solidaritu a plnou podporu opodstatněnému boji odborářů za zachování zaměstnaneckých jistot a práv. V dopise RSČR dále oceňuje snahu ČMKOS a dalších odborových centrál zabránit pokračující devastaci sociálního státu. Senioři jsou tou sociální skupinou české společnosti, na které rozhodování politiků dolehlo jiţ letos (nulová valorizace důchodů v r. 2010). Výrazné okleštění sociálních nároků současnou vládní koalicí bude mít v příštím roce dopady i na seniory, pobírající příspěvek na péči prvního stupně. Připravované penzijní a zdravotní reformy zatíţí seniory dalšími náklady na uspokojování základních ţivotních potřeb, coţ u velkých sociálních skupin generací třetího a zejména čtvrtého věku bude velký problém. Dokonce se hovoří o restrikci skromného mechanismu valorizace důchodů, který by neošetřil ani růst ţivotních nákladů starobních důchodců. Takovéto „reformy“ jsou pro seniorské organizace nepřijatelné! Zabezpečit slušný a spokojený ţivot starobním důchodcům, na který si celý ţivot nejen poctivě platili, ale -4-
také vytvořili hodnoty, ze kterých společnost dodnes profituje, je přece prvořadou povinností. V případě důchodové reformy, která sníţí příjmy důchodového systému a okleští skromný mechanismus valorizace důchodů, nebo zdravotní reformy, která ohrozí dostupnost kvalitní zdravotní péče seniorům, bude Rada seniorů ČR společné protestní akce nejen podporovat, ale bude je také spoluorganizovat.
Proč si připomínáme Den válečných veteránů? Dne 11. 11. 1918 v 11 hodin a 11 minut zazněly poslední výstřely a byla ukončena 1. světová válka. Zúčastnilo se jí 28 států a více neţ 65 miliónů vojáků. Bilance války byla strašlivá. Dotýkala se prakticky kaţdé rodiny. Padlo 10 miliónů vojáků a 22 miliónů bylo zraněno. Hrůzy této války zůstaly tak hluboce vryty ve vědomí účastníků, ţe poté, co válka skončila, byl 11. listopad vyhlášen Dnem válečných veteránů. V některých zemích jako např. v Belgii a Francii je připomínán jako státní svátek. Symbolem tohoto dne se stal vlčí mák. Asociace máku, jako symbolu vojáků zabitých ve válce, byla pouţita před více neţ 110 lety v Kanadě. Z této doby jsou známy záznamy korespondenta, který během napoleonských válek popisuje hroby vojáků z oblasti Flander, hustě porostlé vlčími máky. K rozšíření vlčího máku jako symbolu zmařených ţivotů vojáků dopomohla báseň Ve flanderských polích podplukovníka Johna McCrae. Podplukovník John McCrae pocházel z města Guelpha v Ontariu v Kanadě. Byl dělostřeleckým veteránem z búrských válek v Jiţní Africe a za 1. světové války byl členem kanadských zdravotnických sluţeb. Jeho současníci ho popisovali jako osobu s okem střelce, rukou chirurga a od května 1915 s duší básníka. Dne 22. dubna 1915 pouţili Němci poprvé bojový plyn u města Ypers v oblasti Flander. Podle svědectví účastníků „...peklo trvalo 17 dní." Po opakovaných nepřátelských útocích ošetřoval podplukovník McCrae v obvazišti na břehu kanálu Yser stovky raněných z řad Kanaďanů, Britů, Indů, Francouzů i Němců a zároveň mohl sledovat ze svého úkrytu, jak se naproti obvazišti na polním hřbitově rychle rozrůstají řady kříţů. Hluboce ho ranila tragická smrt jeho přítele, nadporučíka Alexise Helmera z Otawy, který byl zabit 2. května 1915. Jeho tělo bylo rozmetáno německou minou při ranní hlídce. John McCrae pozůstatky kamarádova těla posbíral do pytle na písek, který se pouţíval na ochranu zákopů a pohřbil ho na malém vojenském hřbitově plném rozkvetlých vlčích máků. Tento hřbitůvek byl v následujících bojích nepřátelským dělostřelectvem vymazán z mapy a Helmerovo tělo se stalo součástí rozbombardované půdy flanderských polí. Jeho jméno je dnes jedním z 55 000 jmen vojáků Britského společenství, jejichţ jména jsou vytesána do zdi památné Meninské brány v Ypres, a kteří nemají ţádný hrob. John McCrae do té doby psal pouze lékařské recepty. Pod vlivem těchto událostí 3. května 1915 napsal na kus papíru báseň a kdyţ si ji přečetl, zdála se mu špatná, a tak papír zmačkal a zahodil. Báseň sebral a zachránil kolega důstojník Francis Alexander Scrimger. Tato báseň s názvem „My nebudeme spát“ byla zveřejněna v časopise Punch 8. prosince 1915. Podplukovník John McCrae zemřel na zápal plic 28. ledna 1918 ve Wimereux, poblíţ Boulognea ve Francii ve věku 44 let. Konce války se tedy nedoţil, ale poselství jeho básně přetrvává aţ do dnešních dní. Vlčí mák je tradičním symbolem vzpomínky na padlé spojenecké bojovníky od dob 1. světové války. Báseň V polích flanderských se stala nejslavnější válečnou básní všech dob. Vlčí mák vnímáme jako symbol krve i symbol znovuzrození. -5-
Kolem roku 1920 Američanka Moina Michaelová pouţila tento symbol jako upomínku na ţivoty zmařené v 1. světové válce. Paní E. Guerinová z Francie se doslechla o této myšlence a započala s prodejem umělých vlčích máků ve prospěch Dětské ligy, která podporovala děti ze zdevastovaných oblastí Francie a Belgie. Dětská liga byla v roce 1922 rozpuštěna a vlčí máky se začaly prodávat ve prospěch válečných veteránů. Tato tradice se uchovala do dnešních dnů. Kaţdoročně v listopadu rozkvetou od severní Ameriky po Evropu na klopách sak, bundách a kabátech červené vlčí máky. V naší republice se tato tradice teprve rozvíjí. Přáli bychom si, aby naši občané věnovali památce padlých vojáků takovou pozornost, jakou si zaslouţí a jaká je jim projevovaná po celé Evropě.
John McCrae
V polích flanderských V polích flanderských vlčí máky dují na hrobech mezi kříţi, jeţ řada za řadou naše místa značí; a modrou oblohou skřivánci v letu statečně prozpěvují téměř přehlušeni palbou dělovou. My jsme ti mrtví. Ještě před pár dny ţili jsme – v tváři úsvit, v očích západ slunce plamenný, milovali jsme a milováni byli, a teď náš ţivot ztich´ v polích flanderských. Dál nepřítele za nás bijte kaţdý den: naše mroucí ruce házejí vám pochodeň – drţte ji vysoko, ať navţdy plane. Však zradíte-li nás, kdo umíráme, nebudem´ spát, byť vlčích máků nachových plápolá moře v polích flanderských.
Den válečných veteránů v Kladně Den válečných veteránů byl letos v Kladně připomenut 11. 11. v 11 hodin a 11 minut poloţením kytice u památníku obětí z 1. světové války na náměstí Svobody. Kytici poloţili předseda ZO ČSBS Kladno a člen ČsOL Kladno Bc. Stanislav Pítr, DiS a JUDr. Jiří Glos člen ČsOL Kladno a člen Klubu českého pohraničí. Projev přednesla místopředsedkyně ČsOL Kladno Mgr. Eva Armeanová. Přiblíţila konec 1. světové války, která přinesla strašlivou bilanci. Zraněno bylo 22 milionů vojáků a 10 milionů jich padlo. Proto byl 11. listopad den, kdy byla ukončena 1. světová válka, vyhlášen Dnem válečných veteránů. V tento den se po celém světě připomínají padlí vojáci ve všech válečných konfliktech. Symbolem Dne válečných veteránů se stal květ vlčího máku. Květ vlčího máku proto, ţe kanadský lékař John McCrae, který bojoval v belgických Flandrech, se stal svědkem tragické smrti svého přítele, spolubojovníka Alexise Helmera a pod dojmem této události napsal báseň V polích flanderských. Vyzdvihl v nich marnost válečné mašinérie a zbytečnou smrt mnoha mladých lidí. Vlčí mák pojal jako symbol krve a zároveň symbol znovuzrození. Tato báseň je nejslavnější válečnou básní v současnosti. Tato vzpomínka na Den válečných veteránů byla věnována konkrétnímu člověku, předsedovi ČsOL Kladno, bratru Jiřímu Plakošovi majorovi v.v. Tento statečný voják byl vězněn v gulagu a prošel bojovou cestu z Buzuluku do Prahy. Zemřel 20 října tohoto roku. -6-
Na závěr sestra Armeanová předala novým členům ČsOL členské průkazy. Poděkovala všem za účast a vyjádřila přesvědčení, ţe i v příštím roce bude památka válečných veteránů v hluboké úctě připomenuta. Akce se zúčastnilo celkem 35 účastníků. Zúčastnila se také delegace legionářů ze Slaného, předseda ZO ČSBS Slaný br. Jiří Schmied a předseda ZO ČSBS Lidice br. Zdeněk Zelenka, za Svaz důchodců ČR, o.s. místopředsedkyně Hana Němcová a další členové 3. MO SDČR Kladno. Po skončení pietního aktu následovala beseda a společný oběd s primátorem města Kladna Ing. Danem Jiránkem. Slavnostní přípitek byl věnován k poctě zemřelého předsedy bratra Jiřího Plakoše. Mgr. Eva Armeanová
Růže pro Lidice V měsíci říjnu daroval Svaz důchodců České republiky, o.s. Památníku Lidice deset keřů růţí pro obnovu části Růţového sadu v Lidicích v hodnotě 1.000 Kč. K akci se připojila i Krajská rada Svazu důchodců České republiky, o.s. Středočeského kraje a darovala pět keřů růţí v hodnotě 500,- Kč. Peníze jsme poukázali na účet Památníku Lidice a při osobním jednání s ředitelem Památníku JUDr. Červenclem jsme se dohodli, ţe vybrané druhy růţí budou vysazeny v jarních měsících r. 2011 pod dohledem odborného personálu, aby se předešlo jejich vymrznutí. V loňském zimním období totiţ došlo k vymrznutí téměř čtvrtiny z 24.000 růţových keřů, většinou jiţ přestárlých, i kdyţ se pracovníci Památníků Lidice o Růţový sad velice pečlivě starají. Darované růţe z celého světa i z České republiky mají své dárce evidovány a je potěšitelné, ţe tím symbolicky uctíváme i trvalou památku lidické tragédie z 2. světové války. K akci Růţe pro Lidice se mohou připojit jak jednotlivci, tak i kolektivy či organizace, informace podají pracovníci Památníku Lidice, e-mail
[email protected] nebo písemně na adrese Památník Lidice, Tokajická 152, 273 54 Lidice. Hana Němcová, předs. KR SDČR, Středočes.kraje
Kladenští strážníci besedovali a rozdali čestná uznání V budově kladenských stráţníků se konala poslední beseda pro seniory v tomto roce. Pravidelná měsíční setkání s bezpečnostní tematikou se konala po celý rok. Během něho se senioři dozvěděli důleţité zásady bezpečného chování, učili se nebezpečným situacím předcházet a na vlastní kůţi trénovali sebeobranu. Kromě ryze bezpečnostních témat si stráţníci se zájemci povídali i na témata odpadového hospodářství, problematiky psů, bezpečnosti silničního provozu nebo bezpečného nakládání s penězi a platební kartou. Na poslední letošní besedě se senioři dozvěděli, jak -7-
předcházet kapesním krádeţím, na co si dávat pozor při nákupu v supermarketu nebo při cestování hromadnou dopravou. Pravidelní účastníci si navíc odnesli čestná uznání za účast na besedách městské policie a mohli diskutovat s velitelem kladenské městské policie primátorem Danem Jiránkem. Příští beseda se koná ve čtvrtek 27. ledna 2011 opět v budově městské policie na nám. Starosty Pavla. (foto: jedna z pravidelných návštěvnic besed, paní Miloslava Hurtová, obdržela od strážníků čestné uznání za účast.)
Nová organizace SDČR v Poděbradech Poděbrady jsou v podvědomí většiny obyvatel naší republiky spojeny především s lázněmi. Málokdo ale ví, ţe Poděbrady jsou také městem škol (sídlí zde pět středních a tři základní školy) a důchodců. Pracuje zde Svaz diabetiků, Svaz tělesně postiţených, Svaz postiţených civilizačními chorobami, Červený kříţ, Klub důchodců, jsou zde dva domovy pro seniory, Centrum sociálních a zdravotních sluţeb je hlavním pořadatelem kaţdoroční celostátní soutěţe Šikovné ruce našich seniorů – pro radost a potěšení. Jediná seniorská organizace, která zatím chyběla, byl Svaz důchodců ČR. Proto skupina zájemců ze Svazu postiţených civilizačními chorobami zaloţila v těchto dnech přípravný výbor a pracuje na svolání ustavující schůze základní organizace SD ČR dne 19. 1. 2011. Popřejme nové organizaci šťastné vyplutí a dobrý vítr do plachet. J. Richter
Turnaj v bowlingu Dne 18. 11. 2010 MěO SDČR FM ve spolupráci se sociálním odborem magistrátu Města Frýdek- Místek proběhl 4. ročník turnaje seniorů v bowlingu o putovní poháry primátorky FrýdkuMístku Ing. Evy Richtrové. Turnaje se zůčastnilo celkem 74 soutěţících. Ve 13 ţenských druţstvech bylo 40 závodnic a v 10 druţstvech muţů bylo 34 závodníků. Kromě místních účastníků MěO SD F-M, klubů důchodců města a Válcoven plechu zůčastnilo se 1 druţstvo z JDS Martin a 2 druţstva MěO SDČR Ostrava. Vítězové:
druţstva
muţi ţeny
jednotlivci
muţi ţeny
1. SDČR F-M A 2. VP A 3. VP C 1. SDČR F-M A 2. SDČR F-M B 3. VP 1.Mazur Václav SDČR F-M 2.Kozel Jiří VP 3.Molitor Mil. VP 1.Janková Marc. SDČR F-M 2.Šprcová Ludm. SDČR F-M 3.Palarčíková M.SDČR F-M -8-
449 bodů 432 362 427 300 262 189 164 157 165 132 132
Poděkování patří rodině Nytrové a dalším aktivistům, kteří se podíleli na velmi dobrém organizačním průběhu turnaje. Rudolf Horníček
Zpráva o besedě v Domově pro seniory Lukov „Důchodci důchodcům, aby nikdo nebyl sám“ je ústředním mottem činnosti občanského sdruţení Svazu důchodců České republiky, které jiţ 20 let působí ve všech krajích naší republiky. Okamţikem, kdy osamělost na člověka těţce doléhá, je bezesporu ta chvíle, kdy se (ať uţ z jakýchkoliv důvodů) loučí se svým bydlištěm a odchází do domova pro seniory. Neztratit kontakt s okolním světem je pak pro uţivatele domova velmi důleţité. Jeden z těchto domovů, Domov pro seniory Lukov, jsem tedy koncem října spolu s paní radní Ing. Hanou Příleskou navštívil. Zájem o naši besedu byl velký, ve společenské místnosti se sešlo více neţ 50 seniorů. Naše setkání se odvíjelo v neformální a přátelské atmosféře, díky finanční podpoře Zlínského kraje jsme mohli seniory pohostit i malým občerstvením. Úvodem jsem seznámil přítomné se všemi moţnostmi a sluţbami, které jim Svaz důchodců nabízí, ubezpečil jsem je, ţe naše sdruţení ani kraj na ně nezapomínají. Poděkoval jsem jim za jejich práci, kterou pro společnost vykonali. Poté jménem Zlínského kraje promluvila paní radní Ing. Příleská, která také ochotně zodpovídala všechny otázky. „Proč se stále zdraţují léky?“ či „proč jsou v kaţdé lékárně jiné ceny?“ – to je malá ukázka z těchto dotazů. Ne kaţdý však má odvahu vyjádřit se nahlas, veřejně před ostatními. Abychom alespoň částečně odbourali tuto bariéru a zjistili problémy i těch méně průbojných, velkou část naší besedy jsme obcházeli přítomné, přisedali k jejich stolkům a hovořili s nimi. Ţe měl tento přístup dobrou odezvu, o tom svědčily nejen spokojené a usměvavé tváře seniorů, ale i přání vyslovené paní ředitelkou Domova pro seniory Lukov, aby se naše setkání pravidelně opakovalo. Rudolf Dočkálek, předseda Krajské rady SDČR, o.s. Zlínského kraje
Kulturní program v Brně Žabovřeskách Místní organizace SDČR o.s. v Brně Ţabovřeskách uspořádala kulturní program ve spolupráci s Nadací Zdraví pro Moravu a Českým rozhlasem Brno - na, kterém zahráli Brněnští Gajdoši. Na snímku je uprostřed zprava dr. Vandrová, předseda MO SDČR Kalábek, MUDr. Spobrová ředitelka Nadace a Gajdoši se zpěvákem Václavem Kovaříkem, z pořadu Zpívání pro zdraví. Petr Kalábek a T. Vokoun
-9-
Životní jubileum Hany Wolfové z Kladna V prosinci 2010 oslavila ţivotní jubileum pí Hana Wolfová, předsedkyně 3. MO SDČR Kladno a členka Krajské rady SDČR. Její neúnavnou aktivitu v zajišťování akcí, pravidelných měsíčních besed, výletů i společných dovolených oceňují všichni členové této organizace. Krajská rada SDČR Středočeského kraje udělila pí. Wolfové za její obětavou práci pro kladenské důchodce Čestné uznání. Do dalších let přejeme naší milé předsedkyni hodně zdraví, ţivotního optimismu a spokojenosti. Za výbor 3. MO SDČR Ing. Pavla Zajícová
Motto: Žij podle své víry, dělej to, co ti radí srdce.
Úklid a klid v srdci Vánoce – čas vůní, čas dobré vůle, čas srdcí. Křesťané slaví narození Jeţíše Krista, ti, kdo se vracejí k pohanským zvykům, zimní slunovrat a většina z nás přijímá Vánoce jako svátek rodin, soucitu a hezkých vztahů, kdy se snaţíme překonat i svou případnou nechuť a na všechny aspoň jednou v roce pohlíţet vlídně a s větším pochopením. Ve společenské a obyčejové struktuře roku, která je dnes uţ velmi rozvolněná a svobodná, se většinou rádi a dobrovolně podřizujeme tomuto apelu. K tomu také vhodně připravujeme svůj – pozemský – příbytek. Uklízíme, myjeme okna, dáváme čistý ubrus, zdobíme. Také vnitřně se snaţíme aspoň trochu „uklidit“, zamyslet se, pochopit. Dnes nevyslovíme výčitku, obvinění nebo pomluvu. Je to křesťanské? Pohanské? Lidské? Zkrátka něco nás k tomu nutí a tak nějak cítíme, ţe je to dobře. V těchto dnech uţ asi máme většinou uklizeno a ještě zřejmě budeme chystat nějaké dárky. Překonáme se a dáme něco i těm, kdo na nás moţná nebyli tak hodní. Moţná necháme na ulici nebo v Červeném kříţi také něco pro bezdomovce, pro ty, které neznáme a kteří neměli to štěstí. To dobré, to chápající v nás, to lidsky sounáleţité a solidární se dere ven. Dnes nebudeme vyčítat, hněvat se. To si necháme aţ na nějaký hodně všední den, který se nebudeme rozpakovat pokazit. Ladíme se svátečně a mnozí z nás mají to štěstí, ţe aspoň v rámci našich rodin jsou všechny vztahy v pořádku, láskyplné a v tomto čase natěšené. A co kdyţ ne tak docela? Co kdyţ mě moc trápí ten můj blízký či docela nejbliţší, něco mezi námi skřípe, nebo já sama nejsem se sebou spokojená a vyčítám si to a ono? Pak je čas začít s úklidem v srdci. To můţeme kdykoliv a Vánoce jsou taková docela příhodná doba, která nás k tomu sama navádí. Kaţdý z nás by mohl napsat aspoň jeden příběh, kdy mu někdo ublíţil a nikdy se neomluvil, nebo kdy my sami jsme se nedobře zachovali či něco ve vztahu k druhé osobě nebo osobám zanedbali. Kaţdý z našich příběhů však můţe mít šťastný konec, a tím je odpuštění, těm druhým i sobě. Není nutné a často z různých důvodů ani moţné, aby se lidé znovu setkali a stiskli si ruce. Ti, kterým - 10 -
bychom chtěli něco důleţitého říci, jsou moţná prostorově vzdáleni, nebo s námi nemluví, nebo dokonce uţ neţijí. Ale ţádná z těchto překáţek nemůţe zastavit myšlenku a zabránit jí, aby dorazila k tomu, komu je určena, a aby se ho nějakým způsobem dotkla. Stačí tedy, kdyţ k danému člověku promluvíme v duchu, upřímně a plni dobré vůle. Sdělíme mu, co máme na srdci a pokusíme se zaslechnout odpověď. Ta k nám určitě dříve nebo později přijde. Začněme někým a něčím. Můţeme se pokusit situaci i zúčastněnou osobu lépe pochopit, podívat se na věc z jejího hlediska. K odpuštění nic nepotřebujeme, rozhodně nic od toho druhého. Nezáleţí na tom, zda se nám ten druhý omluví, zda se „napraví“ nebo zda vůbec pochopí, ţe se nezachoval správně. Odpustit neznamená schvalovat nebo souhlasit. Jen uvolnit to nepříjemné pouto mezi námi. Souhlasíme, ţe my nejsme ti, kdo mají soudit a trestat, ale ponecháváme tyto věci Vyšší moudrosti, která jediná „vidí“ do srdcí našich bliţních. V tom je smysl biblického: „Má je pomsta i odplata.“ Ať se o posouzení, pomstu a odplatu stará ten, kdo tomu rozumí a kdo to má v popisu práce. Já zatím budu ţít svůj ţivot! Dopřejme svým bliţním ten čas a ty další šance, které jim dává Bůh, jejich osud, jejich ţivot. Tak jako my, i oni musí svůj osud naplnit a proţít vše, co potřebují, aby pochopili. Ten, komu jsme odpustili, aniţ nás o to poţádal, aniţ svých činů litoval, aniţ své cesty napravil, se pro nás stává něčím jako zlobivým dítětem, které se špatně učí, a proto musí třídy opakovat. Můţeme se za ně pomodlit či mu prostě v duchu jen přát, aby se svou úlohu konečně naučilo. Sami víme, jak je nepříjemné, kdyţ se ze situace nepoučíme a tím si přivodíme její opakování. Náš „viník“ můţe do smrti zůstat posměváčkem. Ale nás uţ se to netýká, jakmile jsme se rozhodli nechat tuto situaci za sebou a jít dál, potkávat nové, příjemnější situace a vztahy, otevírat se denně nepřeberným pokladům ţivota a všemu, co ještě neznáme. Moje nové prohlášení: Jsem zase silná a ukáţu vám, ţe umím dobře ţít, ţe to zvládnu, ţe ještě nejsem k zahození!! Narovnala jsem se a jdu dál. S důvěrou v osud, ve svůj ţivot. Teď, kdyţ uţ nemusím (protoţe jsem se tak rozhodla) myslet na toho nevděčníka, sobce a otrapu, se konečně můţu věnovat tomu, co jsem vţdycky chtěla, namalovat ty obrázky, vyšívat, šít panenky, hrát na klavír, chodit zpívat do sboru, jezdit na výlety, klábosit s kamarádkami, někoho potěšit, pomáhat potřebným. Vím, ţe cokoli dávám, se mi vrací. Jak je ţivot zase zajímavý! Proč jsem se vlastně tak dlouho trápila ohlíţením do minulosti a zaměřováním pozornosti neustále jedním směrem, na někoho nebo něco, co mě mrzí? Naše pozornost je jako světlomet. Na co se chci dívat? Teď jsem se rozhodla věnovat tomu, co mě těší a zajímá. Jsem připravená ještě po něčem touţit, poznávat nové lidi a věci. Raduji se z kaţdého dne, protoţe vím, ţe mi přinese něco nového. Také vidím, ţe ten nevděčník, sobec a otrapa má svoje dobré a často promarňované vlastnosti a schopnosti, ţe byl kdysi dítětem, které čekalo štěstí od ţivota. Něco mu nevyšlo a proto se tak chová. Lépe to teď prostě neumí. Bez ohledu na délku ţivota, který je ještě přede mnou („neví člověk dne ani hodiny“), proţívám tento jedinečný den, dnešní kouzelný večer, tento neopakovatelný okamţik, který je mi darován, a zkrášluji si ho, jak umím. Ráno je můj den poupětem, ke kterému si přivoním a posilněná se pouštím do dnešních úkolů. Odpoledne je můj den rozkvetlou růţí a já ţiju v plné síle. Večer se květ uzavírá a já se ukládám ke spánku. Ráno je den broučkem, který se vydal na cestu. Sbalil si deku a šel. V poledne se zastaví na krásné louce, posilní se a odpočívá. Večer dorazí opět domů. Uţil si slunce a louky, proţil krásný den, a proto teď blaţeně usíná. Buďme jako ten brouček, jako ta květina. Slunce a louka nejsou samozřejmost, je to dar. Hledejme tyto dary a přijímejme je. Co jiného je svaté přijímání, neţ úcta k tomu, co pro nás ţivot má? Odpustit můţeme v jediném hnutí srdce, ale někdy to trvá roky. Tady jsou nějaké pomůcky. Duševní cvičení: Práce na odpuštění – příklady pomocných metod: 1) Meditace – je v podstatě soustředěním mysli, vnitřním zklidněním a čekáním na odpovědi, které se vynořují v našem nitru. Stačí se v klidu posadit nebo se venku opřít o strom, několikrát se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout, třeba i zavřít oči. Doma si můţeme zapálit svíčku, kominíček, vonnou tyčinku. Je dobré mít volný vzdušný oděv a být v příjemném prostředí krásné přírody nebo krásného koutku domova. Tam se můţeme také obklopit věcmi, které jsou nám milé – fotografiemi svých drahých, květinami, uměleckými díly, kníţkami, pohlednicemi, ručními pracemi, kameny ... - 11 -
Modlitba – je západní obdobou meditace. Také v ní je velká síla, protoţe je soustředěním, usebráním mysli, a tím i vytvořením centra a proudu energie, která, jak známe z fyzikálních zákonů, nemůţe nepůsobit. 2) Deník – svěřme své pocity, bolesti a trápení deníku. Vypišme se ze svých nářků. Aţ to dokončíme, uzavřeme kapitolu a příště pišme uţ o něčem jiném. Někdy to můţe jít rychle, jindy to můţe trvat dlouho, ale nenechme se odradit. Třeba z počátku jen zvolna a neslyšně, ale začne to pomáhat. 3) Tvoření – zkusme něco vytvořit, nejen hlavou, jako psaní, ale také rukama – dotýkejme se materiálů a nářadí, šijme, pleťme, vyšívejme, vystřihujme z papíru, vyřezávejme ze dřeva, pěstujme květiny, vymysleme nově tvarované sušenky, malujme, sochejme, přidejme se k těm, kdo se takovou činností zabývají, zlepšujme se v tom, radujme se z toho, ţe máme ruce, prsty, oči, svou fantazii a tvořivost. Kupme si štětec a barvičky, korálky, vyšívací bavlnky, levné zbytky látek... Dejme svým rukám radost a vyuţití, jaké jim patří. Kdyţ to nejde, třeba ze zdravotních důvodů, tvořme v představách. Představujme si, co bychom chtěli, aby nám vstoupilo do ţivota. V jaké krajině bychom se chtěli octnout, v jakém prostředí a s kým se vídat a ţít. Mějme krásné myšlenky. Říká se, ţe myšlenka je jako magnet, který přitahuje své naplnění, své zhmotnění. Myšlenky opravdu mohou přitáhnout do našich ţivotů mnohá dobrodiní. 4) Rozhodněme se prostě pro změnu a nový ţivot. Tvořme jej a naplňujme kaţdý den tím, co nás těší. Je to „kouzelné dobrodruţství“, jak o něm psal ve stejnojmenné knize např. Alain Fournier. Jsme svrchovanými tvůrci svých ţivotů. Je na nás, zda se budeme snaţit pochopit a zda svou vnitřní svobodu a sílu objevíme a vyuţijeme. Je mnoho způsobů, jak postupovat. Najděte si svůj vlastní. Důleţitá je naše vůle a touha odpustit a osvobodit sebe i druhé. Místo pout viny vytvářejme pouta lásky. To platí i pro mne. Pak se můţeme svobodně nadechnout a uvítat letošní Vánoce s úsměvem a úlevou. I pouhý pokus způsobí, ţe se budeme cítit lépe. Vytvořili jsme podmínky pro pravou vánoční radost. Šťastné a veselé všem přeje Alena Kottová
Přejeme všem členům Svazu důchodců České republiky, o.s., i našim příznivcům, přátelům a čtenářům Zpravodaje příjemné prožití vánočních a novoročních svátků a v novém roce hlavně zdravíčko, spokojenost a pohodu. Za redakci: Hana Němcová a Marek Veselý
Zpravodaj SDČR, o.s. – čtvrtletník. Pro své členy vydává SDČR, o.s. Číslo 7 připravili členové redakční rady a autoři, kteří odpovídají za obsahovou i jazykovou stránku svých příspěvků. Grafická úprava: Marek Veselý. Kreslené obrázky jsou pouze ilustrační.
- 12 -
