číslo 133
časopis Základní školy Jižní IV., ročník 20 vychází poměrně nepravidelně, ale vytrvale, tentokrát 9.6.2014
Redakce: T. Bečvářová (6.P), K. Hudečková (5.U), D. Hudek (7.M), M. Koudelka (6.S), J. Přerovská (7.M), M. Přerovská (5.T), J. Rychlý (6.P), N. Stejskalová (5.U), R. Verner (7.N), K. Zavřelová (6.R). Met. vedení: p.uč. B. Zezulová Graf. úprava: J. Červenka
strana 2
OBSAH: Slovo šéfa ............................... 2 Školní parlament .................. 2 Jak jsem spočítala povodně . 3 Přijímačky ............................. 3 J. A. K .................................... 4 Jeden svět .............................. 5 „Výlety“ školní družiny .... 6-7 Umělci ZŠJižní ................... 8-9 Prostírání ............................ 10 Cukropůst ........................... 10 O Velikonocích ................... 11 Dvacet dní v Americe ..... 12-13 Den Země ........................ 14-16 Bleší trh ........................16-17
Ibisové v triloparku .......... 17 Nový hrošinec v ZOO...17-18 Móda & košťata ............... 18 technika ............. 19 Laser game ........ 19 supermarkety ... 19 a ................ 20 trendy ................. 20 redakce .............. 20 6. P ..................... 21 učitelé ............21-23 Atletický čtyřboj ................ 24 4x4 - zahájení .................... 24
Všem z Jižní přeji hodně sil do závěru školního roku. Uteklo to jako voda, ani zima pořádně vodu v led neproměnila, prostě to letos nestihla. Jakmile se přiblíží focení tříd a následně Zahradní slavnost, je to jasný signál, že prázdniny jsou za dveřmi. Tak si zbytek školních dní užijme, aniž by se to projevilo zhoršením výsledků na vysvědčení. Ještě se podaří do konce školního roku udělat pár změn (nábytek v některých třídách, skluzavka, dopadová plocha u hnízda ..) a zbytek necháme na příští školní rok. Hodně zdaru! Mgr. et Bc. Daniel Kaiser ředitel ZŠ Jižní
- 11. 4. v 9h 40 min. se měli žáci přihlásit ve vestibulu školy na konkurz na moderátora akce HUDBA ZŠ Jižní; 28. 4. 2014 měla proběhnout soutěž žáků ve zpěvu a hře na hudební nástroj. Nakonec byla pro malý počet přihlášených zrušena. - ve dnech 22. - 24. 4. 2014 se konal sběr, předposlední v tomto školním roce. Od 7:10 do 8:15 a poté odpoledne od 14:00 do 15:30.
-
-
nejlepší sběrači starého papíru, kteří přinesli nad 150 kg, získali po právu žolíka, kterého mohou využít v následujících dvou měsících. Další sběr se uskuteční v červnu a bude poslední šancí, jak získat žolíky vyhodnocení průběžných výsledků školní hry proběhne po 18. 5. 2014, jakmile jednotlivé třídy dodají jména žáků, kteří dosáhli úspěchů v různých soutěžích a dobře reprezentovali školu.
číslo 133
strana 2
číslo 133
strana 3
aneb zeměpisná olympiáda Krajské kolo zeměpisné olympiády proběhlo 17. března na stanici přírodovědců. Nejdříve jsme psali část s atlasem. Ta se oproti obvodnímu kolu dala stihnout. Naštěstí v ní nebyly úlohy s časovými pásmy, ty mi moc dobře nejdou. Část bez atlasu byla obtížnější a delší (6 stránek). Dělalo mi potíže poznat bez atlasu podle popisu některé kanadské provincie a státy USA. Praktická část byla zaměřená na povodně v květnu a červnu minulého roku. Měli jsme k dispozici atlas (světa i ČR) a tabulku obsahující přítoky na různých místech řek v ČR, datum a čas kulminace (nejvyšší průtok vody), vzdálenost toho místa od ústí a další údaje. Podle krátkého textu jsme měli poznat, jaké místo popisuje, měli jsme vyčíst z grafu, kdy řeka na nějakém místě kulminovala, jaký měla nejvyšší průtok atd. V tomto příkladu jsem udělala hrozně hloupou chybu: den jsem začala počítat od 12 hodin místo 24 hodin. Po krajském kole jsem měla hodně různé pocity: část s atlasem jsem zvládla celkem dobře, ale v části bez atlasu jsem toho hodně zkazila … Když nám četli autorská řešení, tak to bylo samé „a sakra”, „taková hloupá chyba”. Myslela jsem, že budu někde uprostřed. Nakonec jsem byla druhá. Vůbec jsem v to nedoufala. Děkuji za podporu všem, kteří mi drželi palce. J. Přerovská 7.M
Dne 22. a 23. dubna proběhly na gymnáziích přijímací zkoušky. Já jsem to zkoušela na Opatov a na Ohradní. Měla jsem hrozný stres. Na Opatově to bylo hodně těžké a na Ohradní trochu méně. V den po zkouškách (24. dubna) jsem byla šíleně napnutá, jak to dopadlo. Smířila jsem se s tím, že se na Opatov nedostanu. Měla jsem na sebe hroznou zlost, když jsem zjistila, jsem se nedostala ani na Ohradní. Celý čtvrtek jsem brečela. Pořád na sebe mám trochu zlost, ale už je to lepší. Zkusím to ze sedmé třídy. Lépe se na zkoušky připravím – hlavně se musím doučit matematiku! M. Přerovská 5.T Hned po Velikonočním pondělí (22. a 23. dubna) proběhly na mnoha gymnáziích přijímací zkoušky. V úterý jsem dělala přijímačky na Gymnázium Jana Nerudy, ve středu na Gymnázium Na Vítězné pláni. Na GJN mě čekaly zkoušky z českého jazyka, matematiky a všeobecného přehledu. Nebyly to Scio testy. Na vypracování každé části jsme měli 60 minut. Matematiku i češtinu jsem nějak zvládla, horší to bylo s všeobecným přehledem. Některé úlohy tam byly na mě až moc lehké (sudoku), ale hodně jich bylo na mě až příliš těžkých. Jedna taková úloha zněla asi takhle: Pouťový balónek naplněný jedním litrem vody je celý ponořený do nádoby s vodou. Určete sílu, kterou je balónek nadlehčován (pryž, ze které je balónek vyroben má zanedbatelný objem). My jsme se ještě Archimedův zákon neučili, takže jsem tuto sílu nemohla určit. Ve čtvrtek po zkouškách, když jsem přišla do učebny fyziky, jsem se podívala na vzoreček a zjistila jsem, že balónek s vodou je nadlehčován silou 10N (Já jsem tam napsala 1N). Ve středu na GVP byly zkoušky naštěstí z matematiky, češtiny a angličtiny (všeobecný přehled tam nebyl). Testy byly kratší a jednodušší. Také nebyly Scio. Nejtěžší byla pro mě angličtina. Nejlépe jsem zvládla matematiku. Ve čtvrtek jsem se dozvěděla, jak jsem dopadla. Na obou gymnáziích jsem byla v první desítce. Se svým výsledkem jsem spokojená. Ještě ale úplně jistě nevím, kam půjdu. J. Přerovská 7.M
číslo 133
strana 3
číslo 133
strana 4
aneb Amos znamená milovaný V každém čísle se snažíme pro Vás vyzpovídat jednoho učitele, vychovatele či asistenta, abyste věděli, co je zajímá, baví, které země navštívili, zkrátka, aby pro Vás byli bližšími lidmi a abyste je neviděli jen přes výuku a aby pro Vás nebyli takoví …. papíroví. O Janu Amosi Komenském se docela dost učí ve škole, žákům se jeví nudný, možná otravný. Třeba se pohled žáků po přečtení dnešní „učitelské zpovědnice” změní. Pane učiteli národů, chtěl jste být v dětství učitel? Ano, vždy jsem rád týral děti. Učil jste se rád? Zlobil jste? Učil jsem se rád. Zlobil jsem hodně, ale jen doma. Který předmět Vás bavil? Trivium a později kvadrivium. Míval jste problémy po sobě uklízet? Ne, Nedělal jsem kolem sebe nepořádek, nemusel jsem pak uklízet. Šlo to snadno. Měli jsme jedny šaty na běžné nošení, druhé do kostela. Nebyly počítače, PET lahve, chodilo se bosky, špinavé ponožky se nikde neválely. Špinavé dresy z fotbalu a basketbalu jsme také neměli – sporty vlastně neexistovaly. Jak se učily vaše děti? Fungovaly na ně Vaše metody učení, zabíraly na ně obrázky? Děti jsem posílal ke kolegům. Nechtěly, aby je učil rodič. Jaké knížky jste četl rád? Všechny. Bylo jich málo a byly drahé. Bavilo Vás psát knihy pro děti? Ano, hlavně učebnice, to mě bavilo moc. Pomáhal Vám někdo s psaním knih? Manželka, diktovala mi mé poznámky. (Která? – poznámka redakce zůstala bez odpovědi.) Jak jste reagoval, když Vám shořel Poklad jazyka českého? Hofarta. Co říkáte na dnešní dobu a dnešní žáky? Havrlant, kam se podívám. (Ale no tak… red.) Jaké oblíbené barvy máte? Proč jste chodil pořád v černé? Jako kněz Jednoty bratrské jsem neměl na výběr. Bylo to nepraktické. Byl jsem pořád špinavý od křídy. Mám rád zelenou – uklidňuje. Tak my Vám občas (a třeba i našim učitelům) přineseme nějakou zeleň – tedy myslíme kytku – k svátku. Den učitelů slavíme právě na Vaše narozeniny, to abychom si někdy na Vás vzpomněli. Velice děkujeme za ojedinělou možnost položit Vám několik otázek. redakce
číslo 133
strana 4
číslo 133
strana 5
Na filmový festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět vyrazili i letos děti z prvního stupně. V úterý 11. 3. zhlédla 4. V v kině Světozor tři filmy. Děti promítání zaujalo. Do svých slohových sešitů si poznamenaly příběhy dvou chlapců a jedné dívky. Tristan. Poslouchej ho. Příběh vypráví o klukovi jménem Tristan, který má neslyšící rodiče. Jednou Tristanova maminka zrovna luxovala, když se Tristan díval na televizi. Televizi však neslyšel, protože lux byl dost hlasitý. Tristan se naštval a vypojil lux ze zásuvky. Protože maminka neslyšela, že lux vypnul, luxovala dál i bez zapojení. Tristan umí hrát fotbal a Tristanův táta taky. Otec chodí na fotbal pro neslyšící. Oba dva si přejí, aby táta mohl být fotbalovým trenérem. Ale zádrhel je v tom, že jim to nikdo nepovolí, protože se táta s ostatními hráči nedorozumí. Chlapcův trenér byl přísný a nechtěl, aby Tristanův otec vedl jeho tým. Jednou Tristanův otec na zkoušku zkusil synův tým trénovat. Když mu kluci na fotbale nerozuměli, Tristan jim to přetlumočil. Klukům se to líbilo. Snad se Tristanův otec stane jejich trenérem. M. Humpolec, K. Bečvářová Lotte. Srdce pro bezdomovce. Lotte žije v Německu a je jí jedenáct. Jednou se jí zdál zvláštní sen – uviděla bezdomovce. Bylo jí ho líto, tak ho k sobě vzala, dala mu najíst a dala ho umýt. Pak se probudila a chtěla pomoct i ostatním. Se svými kamarády se rozhodla bezdomovcům pomáhat tím, že jim dají jídlo. Sedli si na zahrádku a povídali si, jak to všechno provedou a jaké jídlo připraví. Nakonec se rozhodli, že připraví srandovní obličeje na toustový chleba, ovocné špízy a sendviče. Na jídlo si vydělávali tak, že pomáhali v knihovně nebo pomáhali maminkám, tatínkům, babičkám, dědečkům, strýčkům a tetičkám s domácími pracemi. Až měli pěkných pár vyděláno. Pak navařili spoustu jídla a šli si to vyzkoušet do domu pro bezdomovce. Když si to vyzkoušeli, tak šli na ulici bezdomovcům pomáhat. Jeden z nich se nabídl, že půjde s nimi. Tak přestali mít trému, když s nimi byl bezdomovec. Až všechno rozdali, tak se některých vyptávali, jak se na ulici ocitli. Někteří řekli slovo drogy, jeden byl nemocný a nemohl chodit do práce nebo je prostě vyhodili. Na ulici bych se nikdy nechtěla ocitnout! S. Dobešová, K. Nosálková Faridulah má dnes volno. Bylo to o klukovi, který neměl domov. Jeho táta si půjčil peníze a oni to splácejí prací. Klukovi je jedenáct let a pracuje od šesti. Jeho mladší sestra nosí vodu a peče placky pro celou velkou rodinu. Faridulah potom placky roznášel. Skoro celý den musel dělat cihly. Jeho táta taky dělal cihly. Faridulah vozil cement a z něj pak vyráběl cihly. Mladší sestry nosily vodu, protože byly slabší. Když jsme si o filmu vyprávěli, tak nám paní dávala různé otázky. Vysvětlila nám, že všechny děti se nemají tak dobře jako my. Musí i v dětství pracovat. Nemají svůj vlastní domov, takže se nemyjí. Faridulah měl sen, že si otevře svoji vlastní restauraci. Sen se mu možná jednou splní. Tento film mi dal hodně informací. Moc se mi to líbilo. M. Řeháček
číslo 133
strana 5
číslo 133
strana 6
Pod hladinou Vltavy ŠD 2.D a 2.E
Dne 1. 4. jsme byli s družinou navštívit muzeum „Pod hladinou Vltavy“ u Staroměstského náměstí. K vidění bylo 17 akvárií s rybami, které žijí ve Vltavě. Např. úhoř, amur, cejnek, mřenka, karas, sumec, lín, štika a samozřejmě kapr. Dále tam byla potápěčská výstroj, kostry ryb a ukázky živočichů a lastur, které najdeme v moři. Výlet jsme zakončili pěknou podívanou na orloj a zmrzlinou v McDonalds! Tento výlet doporučujeme a věříme, že i Vám se bude líbit ! vych. P. Liegerová 2.D, vych. L. Kubalová 2.E Byli jsme Pod hladinou Vltavy. Měli tam model žraloka bílého a žraloka kladivouna. Moc se mi to líbilo. O. Vykouk 2.D Byli jsme Pod hladinou Vltavy. Měli tam vycpaného mečouna. Moc se mi to líbilo. E. Důrasová 2.D Pod hladinou Vltavy se mi moc líbilo. Měli tam 17 akvárií. T. Hrubý 2.D Byli jsme Pod hladinou Vltavy. Byl tam sumec asi metr velký. P. Svoboda 2.D Muzeum hlavního města Prahy ŠD 1.I a 1.CH První dubnový den se děti z 1.I a 1.CH podívaly se svými vychovatelkami do Muzea hl. m. Prahy. Cílem byl nejnavštěvovanější exponát muzea, Langweilův model Prahy. Ručně vyrobený model z papírové lepenky přiblížil dětem podobu Starého Města, Malé Strany a Pražského hradu na přelomu 19. a 20. století v poměru 1:480. Celý model o rozloze 20 m čtverečních je možné různě nasvítit, dokonce vytvořit iluzi svítání, poledne či stmívání nad městem. Všechny děti měly zážitek i z krátkého 3D filmu- virtuálního průletu modelem, doplněného podmanivou hudbou a dobovými zvuky. Protože byl ještě čas, mohly si děti projít i výstavu „Kdo se bojí, nesmí do Prahy aneb Strašidelné příběhy z pražských pověstí“. Při herní procházce v kulisách staré Prahy se seznámily s nadpřirozenými bytostmi a jejich příběhy. Úspěch u dětí měla i stálá expozice Středověká Praha. vych.E. Cvrčková 1.I, vych. P. Jelínková 1.CH ŠD 1.J a 1.H Dne 11. 3. jsme jeli do Muzea hlavního města Prahy, se podívat na Langweilův model Prahy. Dětem se velmi líbil 3D film. Také jsme prošli stálé expozice a výstavu strašidel. vych. M. Kadlecová 1.J, vych. K. Bittnerová 1.H Pražský hrad - ŠD 2.D 18.3. jsme se s Datlíky a Emu vydali prozkoumat Pražský hrad. Začali jsme nádvořím s Hradní stráží, chrámem sv. Víta, potom jsme zašli do Vladislavského sálu, kde pan prezident uděluje medaile, dále do baziliky sv. Jiří a nakonec do Zlaté uličky a prezidentských vinic. Počasí nám přálo, tak jsme ani nezmokli a viděli jsme spoustu zajímavých věcí, jako např. repliky korunovačních klenotů, mučírnu ve Zlaté uličce a nástup Hradní stráže na nádvoří. vych. P. Liegerová 2.D, vych. L. Kubalová 2.E
číslo 133
strana 6
číslo 133
18.3. jsme byli na Pražském hradě. Paní průvodkyně byla moje babička a jmenuje se Marie Čelikovská. Nejvíc se mi líbil obraz paní Marie Terezie. E. Humplíková 2.D Byli jsme na Pražském hradě. Šli jsme přes Malostranskou, do sv. Víta, do sv. Jiří a do
strana 7
Zlaté uličky. Sv. Jiří je nejstarší budova v Praze a dokonce jedna socha váží 2,5 tuny. Ve Zlaté uličce byla mučírna a v ní byla maska s trychtýřem, kterým se lila voda do člověka. O. Vykouk 2.D
Dům čtení – Pitva knihy
18.3. se ŠD 1.CH a 1.I zúčastnila v Domě čtení (pobočka Městské knihovny) vzdělávacího programu Pitva knihy. Paní knihovnice se převlékla za lékařku a v knižní ambulanci dětem vysvětlovala, že kniha může na špatné čtenářovo zacházení i zemřít. Pokud nepomohla masáž srdce ani injekce adrenalinu, putovala kniha do márnice. Po návratu děti prokleply zdravíčko všech knih v ŠD. vych. P. Jelínková 1.CH, vych. E. Cvrčková 1.I Dne 25.3. jsme s ŠD 1.J a 1.H navštívili Dům čtení (program Pitva knihy). Paní knihovnice se nám představila jako doktorka knih. Provedlas nás „Knižní ambulancí“, kde děti hravou formou naučila, jak se mají správně chovat ke knížkám. Děti si zkusily oživování knih pomocí resuscitace apod. Věříme, že si pěkné chování ke knížkám zapamatují vych. M. Kadlecová 1.J, vych. K. Bittnerová 1.H Muzeum čokolády - ŠD 2.G Krásně to tam vonělo, paní průvodkyně nám vyprávěla spoustu zajímavých věcí (o čokoládě, kakaových bobech, výrobě čokolády) a dokonce jsme viděli i výrobu belgických pralinek. Nakonec jsme i ochutnali! vych. Lucie Effová 2.G A na závěr – co vzniklo z ruliček od toaletního papíru? Co jiného než …EMU! - ŠD 2.E Na základě soutěže nakladatelství Albatros o nejzajímavější stavbu z ruliček od toaletního papíru jsem dětem z 2.E navrhla , že bychom se mohli zúčastnit. Žáci 2.E rádi tvoří, tak jsme nejdříve vymýšleli, co postavíme a nakonec jsme se rozhodli pro emu. Stavět jsme začali 27.1. a stavbu dokončili 13.3., těšně před ukončením soutěže. Ještě ten den jsem poslala do nakladatelství fotku e-mailem a prozatím nevíme, jestli jsme vyhráli. Děti práce bavila, ale byla náročná. Emu nám stojí mezi kytkami před třídou. vych. L. Kubalová 2.E Michal Kranyš: Bylo to těžké, ale zvládli jsme to. Pozor!! Zveme na
číslo 133
strana 7
číslo 133
strana 8
V minulém čísle jsme Vám slíbili další rozhovory s dětmi, které zabývají různými druhy umění. Překvapilo nás tehdy, o jaké množství dětí šlo. I tak jsme nepoložili otázky všem, stejně jako u sportovců v čísle 129. 1.Jakému druhu umění a jak dlouho se věnuješ? 2.Jmenuje se nějak Tvá škola, skupina, oddíl atd.? 3.Kolikrát týdně se svému koníčku věnuješ pod odborným dohledem a kolik času mu věnuješ týdně doma? 4.Jak ses ke „svému” umění dostal? 5.Otázka pro hudebníky, případně tanečníky: Uvažoval/a jsi, že s tím sekneš = přestaneš? Co Tě přimělo pokračovat? 6.Máš nějaký vzor? 7.Jakých úspěchů jsi dosáhl/a? Máš nějaký cíl, nějaké přání? 1. Hraji na bicí už pátým rokem. 2. Chodím k soukromému učiteli. 3. Jednou týdně mám hodinu s učitelem, jinak cvičím každý den asi tak hodinu nebo dvě. 4. Všichni říkají, že mám talent, tak mě máma přihlásila na bicí, když mi bylo asi 9 let. 5. Ano, mnohokrát jsem o tom uvažoval, protože máma moc chtěla, abych pokračoval, a to nemám rád. Do koníčku by neměli rodiče děti nutit, jinak jim to zprotiví. Vždy jsem se k tomu vrátil sám bez donucení ostatních. 6. Ano, mám, bubeníka skupiny Red Hot Chilli Peppers Chada Smitha. 7. Párkrát jsem hrál s kapelou. Mým cílem je mít svou kapelu, světoznámou. A také aby lidé rádi chodili na naše koncerty.
1. Věnuji se klarinetu a věnoval jsem se i Dismanovu rozhlasovému dětskému souboru. 2. DRDS (Dismanův…) 3. Klarinetu se věnuju jednou týdně a doma každý volný den. Do Dismanova souboru jsem chodil 2x týdně. 4. Na klarinet mě přihlásili rodiče a do Dismaňáku jsem se dostal přes sourozence. 5. Přestalo mě bavit hrát na klarinet, ale jednou při hodině tam byl kluk, kterému to šlo ještě hůř, tak jsem se rozhodl pokračovat. 6. Svého pana učitele na klarinet a v Dismaňáku své starší sourozence. 7. Na klarinet jsem dosáhl možná potlesku na koncertě a v Dismaňáku ne.
J. Menšík 8. K Pracuji v dramatickém kroužku čtvrtým rokem. Bílá síť. Jedenkrát týdně v pátek, 3 a půl hodiny Přes kamarádku Ešton Kučr (nevím, jak se to píše) Hrála jsem v reklamě na Soda stream, ve Vyprávěj a v Planetě JO na ČT 1. Vystupovala jsem 3x v divadle. Mám cíl hrát hlavní roli.
1. Věnuji se tanci čtyři roky. 2. Moje škola se jmenuje základní umělecká škola. 3. Chodím tančit dvakrát týdně a doma si tance skoro každý den opakuji. 4. Tancování mě bavilo už ve školce, a tak mě maminka přihlásila na taneční kroužek. 5. Nechtěla, protože mě to strašně baví. 6. Můj vzor je paní učitelka. 7. Každý rok vystupujeme v divadle na přehlídce uměleckých škol.
N. Tomasová 8.K
A. Nedvědová 3.A
1. 2. 3. 4. 6. 7.
A.Tuček 7.M
číslo 133
strana 8
1. 2. 3. 4. 5. 6.
číslo 133
strana 9
Kresbě a malbě asi devět let. Hollarova střední škola. Jak kdy, často se to mění. Asi přes rodiče – oba malují. Asi ne, maluji pro radost. Párkrát jsem vyhrála nějakou soutěž, ale pro mě je úspěch, když se mi obrázek líbí, dělám to pro sebe. E. Beschornerová 9.I
1. Deset let tanci. 2. Osm let jsem chodila do taneční skupiny In Dance, pak jsem přestoupila do taneční skupiny Danceway. 3. Pětkrát týdně, skoro každý den. 4. Jako malá jsem pořád tancovala, tak mě rodiče dali do taneční školy. 5. Párkrát ano, ale nemohla bych dělat nic jiného. Nic jiného neumím. Baví mě to. 6. Ano. 7. Získala jsem pohár Tanečník roku 2013. Dostala jsem se na taneční konzervatoř, chci ji úspěšně vystudovat, udělat si titul Dis = profesionální tanečník a založit taneční skupinu.
1.
2.
3.
4.
N. Nehybová 9.I Pět let se věnuji všemu, co se týká herectví – natáčení rozhlasových her, divadlo, dabing a natáčení krátkých klipů nebo filmů. Už sedm let se věnuji klavíru. DRDS – Dismanův rozhlasový dětský soubor a ZUŠ – základní umělecká škola na Spořilově. Pravidelná zkouška DRDS je jednou týdně, ale když se nacvičuje nějaké představení, tak až třikrát týdně, ale na klavír cvičím téměř každý den. Táta o DRDS četl v novinách a ptal se mě, jestli bych tam nechtěl začít chodit. Musel jsem jít na konkurz, kde byly testy inteligence, pohybu, hereckých předpokladů a výslovnosti. Bylo to obtížné, protože z 250 dětí se nakonec vybralo jen 15. Vyhlášení těch, co byli vybráni, probíhalo v Divadle Minor.
Byl jsem vybrán . Ke klavíru jsem se dostal díky své hudební rodině. Táta je houslista, takže rodiče chtěli, abych hrál na nějaký hudební nástroj. 5. S klavírem jsem chtěl seknout několikrát, když mě to vůbec nebavilo. Kdyby to bylo na mně, tak bych s tím už dávno sekl, ale rodiče řekli, že budu mít alespoň „základní vzdělání“, což je 7 let, takže tenhle rok je můj poslední. 6. Mým vzorem v herectví je Václav Postránecký. 7. Hraji ve třech divadelních hrách (dříve v pěti) – Zkrocení zlé ženy, Pátý Elefant, Rybova Česká mše vánoční. Hrál jsem v představení Pán z Prasečkova ve Stavovském divadle s Václavem Postráneckým v hlavní roli. Asi třikrát jsem si zahrál v představení Brundibár. Natočil jsem rozhlasovou hru Tadeášovy záhady. Několikrát jsem byl na dabingu, natočil jsem studentský film – 2. hlavní role a nedávno jsme s kamarády natočili „rap“ o devadesátileté historii rozhlasu, ke kterému jsem složil text ještě asi se třemi kamarády. K tomuto „rapu“ je i klip, který si můžete najít na Youtube pod názvem Devadesátiletá historie rozhlasu v rapovém podání dismančat. Můj cíl je dostat se na Pražskou konzervatoř (na herecký obor).
číslo 133
O. Kobrle 8.K
strana 9
číslo 133
strana 10
Paní učitelka Hana Malečková naučila třídu 5.U prostírat stoly. První hodinu nás naučila skládat ubrousky. Na druhou hodinu jsme si měli přinést jídlo a připravit hostinu pro spolužáky. Rozdělili jsme se do skupinek. Já jsem byla ve skupině s Amálií Chmelovou. Připravili jsme si hostinu na Velikonoce. Amálka upekla beránka a přinesla nádobí. Já jsem udělala pomazánku, vajíčka natvrdo a šneky. Ve škole se vše připravilo a pak jsme mohli ochutnávat od spolužáků. Bylo to super. Dokonce jsem si vzala na nějaké recepty. Nakonec jsme všichni dostali jedničku. K. Hudečková 5.U
Před Velikonocemi jsme s žáky dostali nápad, že vyzkoušíme sílu naší vůle. Rozhodli jsme se, že zkusíme být 15 dnů bez sladkostí. Spatřili jsme v tom možnost ulevit našemu tělu od přemíry cukru a k tomu potrénovat sebeovládání a umění něco si odřeknout. Každý z nás zažil situaci, kdy nebylo vůbec lehké nějakou dobrotu odmítnout. Pokud se nám to však dařilo, každé ráno jsme si na nástěnce hrdě vybarvili u svého jména okénko za předchozí den. Po patnácti dnech jsme tuto aktivitu vyhodnotili a napsali o tom, jak jsme to celé prožívali a jak se nám dařilo. Poté už jsme se všichni těšili na velikonočního beránka a myslím, že nám letos chutnal víc než kdykoliv jindy… Veronika Bočkayová, uč. Já jsem si to báječně užila. Vydržela jsem to vždy kromě pátku 4. 4. a víkendu. Vydržela jsem to celých 10 dní. Držel to se mnou můj táta, který to vydržel déle než já. Kdyby mě nebrali o víkendech do cukrárny, tak bych to možná vydržela i o víkendech. Bára Melicharová Cukropůst jsem zvládl dobře. Ve středu mi máma nabízela kremroli, ale odolal jsem. Jinak to bylo dobrý, protože jsem mámě řekl, aby nedělala k jídlu nic sladkého. Ondra Židkov Pokusila jsem se vydržet všech 15 dnů, ale moc mi to nešlo. Když mě vyzvedne babička, má vždycky něco sladkého. Já to někdy vydržela, ale někdy ne. Občas to se mnou držela i máma. Nakonec jsem to vydržela 11 dnů. Natálka Strobachová Já jsem cukropůst zvládal docela dobře. Z 15 dnů jsem to vydržel 12. A nejvíce mě lákal muffin ve školní jídelně. A doma jsem dostal čokoládu a chtěl jsem si ji dát, ale místo té čokolády jsem si dal krásné červené jablíčko. Ondra Macho
Když paní učitelka řekla, že budeme držet půst od cukru, věděla jsem, že to bude těžké. Mám v dubnu narozeniny a máme hodně oslav. Všude jsou sladkosti. Ale náhodou se mi to povedlo, protože jsem vydržela z 15 dnů 14. Bára Machová Vydržel jsem jenom 3 dny. Pak byla oslava, kde se jedlo sladké. A pak už jsem si nemohl odvyknout. Tak už jsem to nedržel. Jindra Stibral Cukropůst mě opravdu bavil. Rodiče to se mnou nedrželi. Vydržela jsem ho 6 dnů z 15. Když jsem měla něco ke svačině, rozmýšlela jsem se, jestli si to mám dát nebo nedat. Cukropust byl opravdu dobrý. Aneta Kaderová Já jsem měla slabou vůli, ale vydržela jsem aspoň 2 dny. Pak jsem to přestala držet. Když jsem měla ke svačině něco dobrého, musela jsem to sníst! Pavlína Wildhaberová
číslo 133
strana 10
číslo 133
strana 11
Velikonoce jsme letos slavili ve druhé polovině března. Jaro už bylo v plném proudu, z čehož měli radost především ti, kteří zdobí vajíčka pomocí různých lístků a květů. Určitě dovedete vyjmenovat některé z velikonočních symbolů, snad nikdo by nezapomněl na vajíčka – kraslice, i když tak úplně hlavním velikonočním symbolem nejsou. Pro připomenutí uvádíme: Kříž je nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím. Beránek představoval v židovské tradici část stáda, které vede a o které se Bůh – Hospodin stará. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa. Vajíčko je symbolem nového života, neboť samo zárodek života obsahuje. V mnoha kulturách je vejce symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislosti s lidovou tradicí vznikl zvyk tato vejce malovat; důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. Kočičky symbolizují palmové ratolesti, kterými vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Krista. Tradičním křesťanským zvykem je jejich svěcení na Květnou neděli a používání popela z jejich spálení o Popeleční středě. Zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara, někde představoval zajíc Krista. V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je
spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: "Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…” převzato z Wikipedie Obrázek: D. Pícl 3. B
číslo 133
strana 11
číslo 133
strana 12
aneb z deníku Kateřiny Zdeňkové ze 6. S
Den D
V pátek 4. 10. v 8.30 nám letí letadlo do Londýna a ve 12.05 z Londýna do Los Angeles. Dvě dlouhé hodiny letu malým letadlem Airbus a deset krátkých hodin největším letadlem na světě, dvoupatrovým A 380 (psali jsme o něm v č. 132 - red.). A jsme v L.A., deset účastníků zájezdu s průvodkyní. Jedeme si vypůjčit minibus, naskládáme kufry a jedeme se ubytovat. 2. den V 6. 30 nám zvoní budík a jdeme na snídani. V Americe mají místo soli cukr, takže jsme měli snídani sladkou např. muffiny nebo americké koblížky. Po snídani jsme se naložili do auta a v osm vyjíždíme do víru velkoměsta. Jedeme do L.A. dát si mexickou snídani Iacos. Potom se jedeme podívat na historické nádraží, které je obrovské a dodnes funkční. A teď do mexické uličky podívat se na původní bydlení Mexičanů. Bylo to velmi zajímavé, mohli jsme se podívat, jak měli zařízený byt. Byla tam spousta kaktusů a střecha byla porostlá vínem. Přes Beverly Hills jsme jeli do Hollywoodu. Chodili jsme po hvězdách hvězd. Potkali jsme tam různé postavy z filmových pohádek. Odpoledne jedeme nakoupit a na ubytování. 3. den Vyjíždíme v osm a jedeme směr Mrtvé údolí a cestou se stavíme na pumpě, abychom si vyfotili tracky a natankovali. Po občerstvení vyjíždíme. Neúrodná krajina, hory, železnice. Hornaté stepi pokryté větrnými elektrárnami. Za tři čtvrtě hodiny jsme dorazili do cíle. Red Rock Canyon (Kaňon červených skal). Stepi a pískovcové hory různých tvarů a velikostí hrají barvami. Fotíme si krásné skály. O deset minut později vyjíždíme směr mezi Yosemitem a Mrtvým údolím. Vidíme zelenou trávu a krásná solná jezera – jedno vedle druhého. Cestou jsme se stavili u nápisu národního parku, abychom se u něj vyfotili, a jedeme zase zpátky. Stavíme, abychom si vyfotili zubaté hory národního parku.
číslo 133
strana 12
číslo 133
strana 13
4. den
Ráno se nám vůbec nechtělo vstávat. Začali jsme si zvykat na 9hodinový posun. V osm jsme vyjeli k solnému jezeru. Bylo to obrovské jezero s pláží ze soli a vápníku. Za hodinku jsme dorazili do městečka duchů. Rozpadající se chatrče. Dáváme pozor, aby na nás nevykoukl nějaký ten duch. Cestou nazpět jsme se stavili na oběd. Vjíždíme do národního parku Yosemith. Paní v budce na začátku parku nám řekla, že je zavřený, ale že projet můžeme, ale nesmíme zastavit. Ale my stavíme, i když je to zakázané, abychom si vyfotili krásné skály, útesy a barevné stromy. Za dvě a půl hodiny vyjíždíme z parku a ještě jsme se stavili podívat na horu, která byla pokrytá zelení, lesem, ale jelikož od 18. 8. 2013 na ní hoří a je 7. 10. 2013, je celá pokrytá popelem. 5. den Odjíždíme v 7.30, tedy o půl hodiny dříve, než normálně. Jedeme do San Francisca. Za dvě a čtvrt hodiny zastavujeme, abychom si vyfotili 2,7 kilometrů dlouhý most Golden Gate, který vede do San Francisca. Pak jsme nasedli do minibusu a most přejeli. Poobědváme a jedeme do středu města. Jedeme se projet historickou tramvají do muzea tramvají. Potom máme rozchod a sraz u minibusu v 19 hodin. Jdeme do Čínské čtvrti a tam si dáváme obědovečeři. Jdeme se projít a dáváme si palačinku s nefalšovanou malinovou marmeládou s bílým jogurtem. Odjíždíme a ještě stavíme, abychom si vyfotili noční město. Místo toho si fotíme tři mývaly, kteří si dávali odhozenou večeři. 6. den Vyjíždíme v osm jako vždy a jedeme do Sacramenta. Když jsme dorazili, tak jsme šli do muzea mašin, kde jsme viděli film a prohlédli si parní stroje. Potom jsme jeli nakoupit a na ubytování. 7.den Opět vyjíždíme v osm. Po pěti hodinách jízdy minibusem jsme dojeli do Salt Lake City. Město plné věřících – mormonů. Jdeme se na rozhlednu podívat na celé město z výšky. Čekají nás pak tři hodiny cesty zpět. 8. den Dnes vyjíždíme v devět a u busu slavíme. Otevírají pár národních parků k našemu štěstí blízko našeho ubytování. Po hodině cesty jsme dorazili na vyhlídku do Dead Horse Point prohlédnout si kaňon. Jedeme pak zpět a dáváme si oběd. Ve 13 hod vyjíždíme do Goblin parku. Pískovcové skály úžasných tvarů a velikostí. Pak jedeme zpět. 9. den Ráno nás čeká hodinka cesty do N. P. Arches. Pískovcové skály, kam jsme se jen podívali – úžasné tvary, jemný písek… Teď jedeme do N. P. Cannyonlands. A potom hodinka cesty zpět, nakoupit a na ubytování. 10. den V osm odjíždíme do N. P. Monument Valley. V Monument Valley je to úžasné. Půjčili jsme si tam jeep i s řidičem a projeli jsme se po parku. Jsou tam gigantické skály. Vždy rovina a najednou hora. Jedeme na Indiánskou pumpu. Kde jsme si dali něco do žaludku a jedeme dále.
číslo 133
strana 13
číslo 133
strana 14
Den Země je akce, která oslavuje Zemi. Den Země jsme slavili 23. 4. na školní zahradě. My, 4. Ž, jsme byli rozděleni do čtyř týmů. Prvně jsme byli v kleci u Klokanů, kde se mi nejvíc líbilo třídění odpadu. Potom jsme šli dojit kozy k 9. H. Tam jsme museli podojit kozu a potom sestavit z okapů dráhu, kterou jsme zkusili poslat vodu a pak i mléko do kyblíku. Z koz jsme vymačkali 1,5 l! Potom jsme se přesunuli k 8. L. Tam jsme si mohli zvážit kameny a hráli jsme tučňáky na ledu. Ááá hurá k Indiánům. Tam mě to bavilo nejvíc, protože tam byla chemie. Oni nám tam nalili mléko a my do něj pak kapali barvy. Ale nelíbilo se mi, že mi u jednoho pokusu nic neukázali, ale jen mi dali razítko. Moc se mi to líbilo, chtěl bych, aby se tento den opakoval. Jan Karnet 4.Ž Z článku Kateřiny Kosové, 4. Ž: ……..…..u 9. H jsme dojili kozy a moc mě to bavilo, u 9.I jsme míchali různé barvy duhy. U 8.K jsme třeba skládali puzzle, hledali perly v písku, skákali přes překážky jako koně nebo třídili odpad. U 8.L jsme hráli různé hry. Moc se mi ten den líbil. Byla bych moc ráda, kdyby se ten den zopakoval. ……..Až budu na druhém stupni, budu taky připravovat úkoly pro mladší spolužáky. Tento den jsem si moc užila………úryvek z článku od Terezy Herzigové, 4. Ž a na závěr ještě něco od Helči Zámostné, 4.Ž: …….Nejvíce se mi líbily pokusy s duhou. Dělali jsme mléčnou duhu, duhu ze zelí, z lentilek, taky odrazem skla ve skleničce. Potom se mi líbilo ještě dojení kozy. Myslím, že se Den Země určitě povedl.
Mně se to moc líbilo, měli to hezky přichystané. Nejvíc se mi líbilo stanoviště, kde jsme smíchávali barvy. Bylo to dole, jak se sedí na stupínkách. Vzali jsme si takové trubičky a nacucli jsme různé barvy např. žlutou, modrou, červenou. Potom se mi také líbilo dojení koz. Den Země se mi moc líbil. V. Hrušková 4.V Nejvíce se mi líbilo dojení kozy. Paní učitelka dala do rukavice prošlé mléko, pověsila to na kozu a dala pod ni misku. Pak jsme rukavici mačkali a teklo z ní mléko do misky. Nadojili jsme litr a půl. Mléko jsme pak poslali okapem. L. Weinhold 4.V Na začátku jsem si říkala, že dojit kozu je velmi jednoduché, ale když jsem zkusila podojit neživou kozu, zjistila jsem, že to není tak jednoduché, jak jsem si myslela, protože na konci jsem byla pocákaná od mléka. Ve dvojici jsem byla s Matějem Peřinou, a tak jsem se při čekání na další stanoviště nenudila. Byl to velmi krátký, ale zato hezký a hravý den. Ráda si ho někdy zopakuji. Dozvěděla jsem se tam mnoho nových věcí. K. Bečvářová 4.V
číslo 133
strana 14
číslo 133
strana 15
Ve středu 23. dubna se jako každý rok na školní zahradě místo vyučování konal Den Země. Naše třída měla pět stánků. Každý byl na jiné téma. Naše skupina měla téma půda. U našeho stánku děti musely seřadit obrázky, na kterých byla vyobrazena jednotlivá stádia výroby čokolády, popcornu a medu tak, jak jdou za sebou. Dopoledne k našemu stánku chodily děti z prvního stupně. Potom jsme si mohli stánky obcházet my, žáci z druhého stupně. Den Země jsem si užil a moc se mi líbil. D. Hudek 7.M Na Dni Země jsme byli rozděleni do skupinek. Pro úkoly k naší třídě chodili druháci. U našeho stánku to bylo docela těžké. Druháci si měli zapamatovat latinské názvy stromů a přiřazovat je k českým názvům. Někteří druháci to pochopili a jiní ne. Ale i těm, kteří to nezvládli, jsme razítko dali, aby jim to nebylo líto. U jiných stánků měli přenášet vodu, přiřazovat květ k listu a ke stromu, trefovat míčkem kyklopy a skládat vlaštovky. K. Zavřelová 6.R Dne 23. 4. byl Den Země. Já a další 3 holky jsme měly stanoviště s balónky. Úkol byl odpovědět na 4 otázky, když to bylo správně, tak dostali balónek. U našeho stanoviště bylo narváno, protože všichni chtěli balónky. Na začátku jsme si nafoukly hodně balónků. Později jsme musely balónky pořád dofukovat, protože nám došly. Měly jsme tam zkrátka frmol. Na konci jsme zase měly pohodu, všichni už totiž balónek dostali. K. Hudečková 5.U
číslo 133
strana 15
číslo 133
strana 16
Milá Země, moc se mi na Tobě líbí, že jsi moc krásná planeta. Chtěl bych, aby lidi více šetřili životní prostředí. Honzík Brábek Mílá Země, já bych chtěla, aby bylo na Zemi čisto. Kačka Šmejdová Země, potrestej všechny lidi, kteří kradou. Adam Sapík Milá Země, přeji si, aby na Zemi nepršelo. Vítek Zámostný Milá Země, přeji Ti všechno nejlepší. Dita Houšová Milá matko Země, přeju si, aby na světě byli hodní lidé. Oskar Labudek
Já bych chtěl, aby se Země o trošku zvětšila. Fanda Valter Milá matko Země, dej všem chudým peníze. Tom Blažek Milá Země, děkuju, že jsi nám opatřila kyslík. Jakub Pert Milá Země, mám Tě ráda. Mirča Štichová Země, já Ti přeju vše nejlepší k svátku. Já bych si přála, aby na Zemi bylo pořád teplo. Lucka Fantová Milá maminko, jsi milá Zem. Andrea Strašicová Země, mám Tě rád. Zůstávej u nás. Kuba Herzig
Na bleším trhu ve středu 23. dubna děti prodávaly knížky, hračky, hry a různé věci, které už nepotřebovaly nebo nechtěly. Já jsem na bleším trhu prodávala s Majdou Lančaričovou. Prodávaly jsme nějaké hračky, náramky, řetízky a oblečení, které už jsme nechtěly. Ani jedna jsme tam nezůstaly až do konce. K. Zavřelová 6.R
číslo 133
strana 16
číslo 133
strana 17
Jak ti šlo prodávání? Docela dobře. Hodně lidem jsem ale musel nabízet, aby si u mě něco koupili. Bavilo tě prodávání? Bavilo, ale kupování bylo lepší.
Co sis koupil? Koupil jsem si natahovací vrtulník a ovládací autíčko. Baví mě si s ním hrát. Co se ti na bleším trhu nelíbilo? Všechno se mi líbilo. Jsem rád, že jsem tam byl. Bylo tam hodně mých kamarádů. David mi všechno prodával o 5 Kč levněji. Matěji Přerovskému (2.F) děkuje za rozhovor Julie Přerovská (7.M)
15. dubna jsme jeli na exkurzi do Triloparku na Novodvorskou. Výstava je nad kulturním centrem. Pan průvodce nám povídal, co se dělo před mnoha a mnoha lety. Také nám vysvětlil, jak vlastně vznikly báje o dracích. Lidé si neuměli vysvětlit nálezy koster dinosaurů, protože je ještě neznali, tak si vymysleli draky. Pak nás paní učitelka rozdělila do čtyř skupin. Každá
skupina musela celkem splnit čtyři úkoly: 1. Vyrobit sádrové odlitky 2. Složit zkamenělinu ještěra 3. Stejně jako paleontologové pomocí štětců odkrýt kostru dinosaura 4. Vyvrtat z nerostů zkameněliny Moc se nám to líbilo. Dima, Editka, Míša, Lucinka, Kubík, Sara a Víťa z 1.I
V ZOO Praha jsou nové pavilóny. Týká se to slonince a hrošince. Ve sloninci jsem já už byla. Nový pro mě však byl hrošinec. Moc se mi líbí oproti tomu starému. Hroši mohou být jak ve vodě, tak i na suchu. Mně se nejvíc líbil hroch Váleček. Dělal tam různé pózy a my si ho fotili. Hroši chvilkami nebyli vidět. Najednou však vyplavali a vždycky to byl takový cákanec . Už se těším, až do ZOO půjdeme znovu. K. Hudečková 5.U Dne 25. 5. jsme ráno šli do ZOO. Ten den pršelo, takže to nebylo úplně nejlepší. Ještě ke všemu jsme tam jeli strašně nacpaným autobusem. S paní průvodkyní jsme se dívali na zvířata, hlavně na ta, která volně v přírodě žijí v Africe. Paní průvodkyně nám vždycky o tom zvířeti něco řekla. Šli jsme kolem žirafáka Johana, kolem slonů a hrochů. Žirafák pořád chodil dokolečka a koukal se přes ohradu do prázdného výběhu, kde budou (až vyrostou) mláďata. Zatím jsou oddělena, aby jim žirafák neublížil.
číslo 133
strana 17
číslo 133
strana 18 Ve sloninci bylo pět slonů. Jeden z nich bylo mládě. To bylo roztomilé. Slony jsme viděli hodně z dálky. V hrošinci byli tři hroši a jeden z nich skoro pořád byl ve vodě. Hrochy jsme viděli zblízka, ale nejblíž byli, když plavali. Vzadu byla pevnina, a tam jsme tak dobře neviděli, ale íp, než na slony. Když jsme na konci svačili, já jsem ještě dala kus své housky kachnám, které tam chodily. Projekt se mi líbil, do zoologické zahrady jdu vždycky ráda. M. Přerovská 5.T
30. dubna zaplály po celé republice ohně a čarodějnice vylétly na svůj rej na nezbytných košťatech. I tyto dopravní prostředky podléhají módním vlnám. Na některých modelech jsou oproti loňsku drobná vylepšení, některé změnily barevnost, některá košťata mají lepší aerodynamické vlastnosti. Celkově převládá retro. Takže i když už jsou „čarodějnice” za námi, tak pro pány mám nápady na dobré dárky (a pro dámy nová košťata). Stále frčí staré dobré zametací koště - jedno z nejstarších košťat, ale i nejspolehlivější. Cenové rozmezí je od 60 Kč do 100 Kč.
Novější koště - již fádní žlutou barvu vystřídala blankytná modř; při vyšších rychlostech je koště téměř neviditelné. Zrychlení z 0 km/h na 100 km/h za 10 vteřin. Cenové rozmezí je od 77 Kč do 130 Kč. Nejnovější curlingové koště. Je super a má otočnou hlavici. Je velice rychlé a je nejoblíbenější v celé Velké Británii. Cenové rozmezí je od 2899 Kč do 10 000 Kč.
A nakonec - světoznámý NIMBUS 2000. Je super, až na tu vysokou cenu. Cena je asi 7 000 Kč. M. Koudelka 6.S, J. Rychlý 6.P
číslo 133
strana 18
číslo 133
strana 19
Poslední dobou se do módy dostávají kromě mobilů a tabletů i jiné „chytré” věci. Pokládají základy tzv. INTERNETU VĚCÍ neboli komunikace jednotlivých zařízení mezi sebou. Nejzajímavější je nyní oblast chytrých hodinek a brýlí. Existuje už však i chytrý požární hlásič. Za pár let se tedy můžeme dočkat i plně automatických domácností. D. Kadera, M. Vích 9.I
V zimě jsme byli na Laser game v centru Nové Butovice. Přišli jsme do místnosti, ve které byly bowlingové dráhy, herní automaty a menší místnost, ve které se odehrávala hra Laser game. Když jsme přišli do menší místnosti, rozdělili jsme se na dva týmy a vzali si na sebe černé vesty, na kterých byla připnutá pistole, která střílela červená světla. Pistolí jsme museli trefit protihráče do světel, která jsme měli na zádech, břiše a ramenech. Když jsme trefili protihráče, tak se mu světla zhasla. Po 6 vteřinách se mu opět rozsvítila. Měli jsme neomezené množství nábojů a životů. Hra se odehrává v malém bludišti, ve kterém je šero. Hraje u toho akční hudba a hra trvá 15 minut. K. Zavřelová 6. R
V poslední době to mají rodisí často míjet bez klasické
če těžké. Oblíbený obchod, který mají kousek od domu, mupovšimnutí, protože děti už sbírku šmoulů mají kompletní, pohádky v angličtině už také není s kým vyměňovat a některé druhy zvířátek z umělé hmoty už mají jejich děti doma několikrát (a ty chybějící se už stejně neseženou). Módou se totiž stalo lákat nakupující na různé věcičky pro děti. Přinášíme ukázku knížek a nálepek, se kterými teprve jsou v knížkách a sešitech ty správné informace. Myslíme si, že víte, o čem píšeme, protože řada z Vás rodičům určitě ten správný obchod pomohla vybrat. redakce
číslo 133
strana 19
číslo 133
strana 20
M jako mladá, magická Ó jako odvážná, okouzlující D jako dynamická, dokonalá A jako aktivní, atraktivní
M jako maškarní Ó jako ošklivá D jako drahá A jako agresivní
- posuďte: hitem letošní letní sezóny je bílá; různé pastelové odstíny, ale i odstíny syté – oblíbená je červená s růžovou. Stále se nosí kraťasy, áčkové sukně, sukně i džíny s vysokým pasem (džíny samozřejmě obtažené); do módy přicházejí plisované sukně. Výrazné nápisy na tričkách jsou opět tady, tak jen si vyberte ten pravý. Nosí se zastrčená trička, nebo ne? A co boty? S tlustým podpatkem, klíny, s vysokým podpatkem (zřídka), hlavně tenisky - conversky. Vyberte si v široké nabídce pohodlných balerínek – myslete však na zdravou nožní klenbu. Ponožky v sandálech již nejsou noční můrou, ale nastupujícím trendem (jen někdo to ještě neví). A na závěr dobrá rada – zapomeňte na lesklé silonky. Prý navždy! Módní trendy dala dohromady děvčata ze 7. – 9. ročníku spolu s internetem
Módu mám rád. Chodím rád módně oblečen. Převážně nosím oblečení z H&M a C&A. Ale na druhou stranu se to nemůže moc přehánět. Všeho moc škodí. Móda není to, mít na sobě všechno možné, co se nám líbí, ale mít to pěkně sladěné. Někdy to může totiž působit dost přeplácaně a o tom móda fakt není. D. Hudek 7.M U nás ve třídě letí svítivé barvy a značkové oblečení, mně se třeba líbí takové „exotické“ náušnice. V módě jsou teď útlé džíny nebo spíše na jaro legíny i kraťasy a pod nimi se hodně nosí silonky. Já ráda chodím do obchodu Clairs, kde mají krásné náušnice. Jinak móda se často mění podle doby. Móda není jen v oblečení, ale projevuje se i v účesech. Teď mají u nás asi čtyři holky melíry. T. Bečvářová 6.P O módě bych řekl, že kluci v obchodě vydrží někdy jenom 5 min, přičemž holky tam vydrží celý den něco jako kluci na PC. Já osobně se moc o módu nezajímám, ale třeba letošní a loňskou MISS jsem sledoval. Móda není nic pro mě. Je to spíše pro holky. J. Rychlý 6.P V obchodě dokážu být celý den. Nejraději nakupuji v: Callires, H&M, C&A, Next, Llindext. Móda je můj život. Miluju se koukat na MISS! N. Stejskalová 5.U
číslo 133
strana 20
číslo 133
strana 21
Na módu má každý trochu jiný názor. Podle mě by oblečení nemělo být moc přeplácané. Lidé by měli nosit oblečení, které se k sobě barevně hodí (neměli bychom např. nosit tmavě zelené kalhoty a svítivě růžové tričko). To je ale můj názor. Každý může módu vidět trochu jinak. J. Přerovská 7.M Móda je zajímavá. Každý má svůj styl. Někomu se líbí odvážnější móda a někomu ne. Já si myslím, že móda už je jen sladit dvě věci dohromady. Móda jsou i doplňky. Já osobně se snažím oblékat co nejlépe. K. Hudečková 5.U Někdo se o módu zajímá a někdo ne. Já se o módu moc nezajímám. Hrozně často se mění a ten, kdo nosí oblečení podle módy, si pořád kupuje nové. M. Přerovská 5.T
V naší třídě teď letí nějaké legíny s krásným tílkem nebo černé sako. Hlavně žlutá a světle růžová barva. Moje kamarádka Lucka Jalůvková nosí většinou nějaké kraťasy a pod to silonky (tělové), tílko a přes to tílko nějakou košili a samozřejmě doplněk na oživení. Bohužel jak je víc zima, tak nosí dlouhé přiléhavé džíny. Také se nosí značkové oblečení a svítivé barvy. Rozpuštěné vlasy nebo vlasy do drdolu. Přiléhavé džíny se svetýrkem a doplňkem. Na mobilech je móda mít tajnou hru, kterou nikdo jiný nezná. Terka Bečvářová 6.P
Stojí denně před tabulí, před kritickými zraky všech žáků. Nejsou hodnoceni jen jak učí, jak se chovají k žákům, ale někdy se stane tématem rozhovoru, jaký dnes měli účes, že jim měl Ježíšek nadělit něco modernějšího, že už jistě dlouho nic nehodili do kontejneru na šatstvo, že dnes to ušlo, kde pěkné kousky ten, či ta kupují, jestli si některé doplňky sami vytvářejí. I to nakonec patří ke škole, když zpráva o nových pantoflích vyučujícího obletí pár tříd. Nakonec se ukazuje, že učitele (i ty, nad jejichž oblékáním žactvo dávno zlomilo hůl) děti vnímají hlavně podle toho, jak je jim s nimi dobře a kolik je toho naučí. Zeptali jsme se několika učitelů na jejich názor na módu. Přiznáváme, že z oslovení neměl nikdo radost – snad se někteří trochu obávají, že je zase ve třídách pěkně probereme. Tím více za jejich odpovědi děkujeme. A vy na ně nebuďte přísní.
redakce 1. 2. 3. 4. 5.
Orientujete se podle módy nebo spíše podle sebe? Máte nějaký oblíbený obchod? Máte nějakou oblíbenou značku kosmetiky, co říkáte na make up (mejkap) ve škole? Vyrábíte si nějaké oblečení, módní doplňky? Poradíte nám, kde najít inspiraci? Čtete módní časopisy?
1. Spíše podle sebe, snažím se, abych se v oblečení cítila dobře, aby mě i trochu vyjadřovalo. 2. Mám, je jich bohužel několik. Líbí se mi oblečení např. z Attrattiva, ale někdy využívám Fler.cz,, občas zajdu i do sekáče. 3. Používám kosmetiku pro citlivou pleť( např. zn. Avene). „Mejkap” do školy nosím. Ne vážně, pokud se to nepřehání, nejsem proti. Sama jsem se začala líčit na střední škole.
číslo 133
strana 21
číslo 133
strana 22
4. Tak zručná bohužel nejsem. Šít například vůbec neumím. Zvládnu maximálně navléct korálky do náramku. 5. Cíleně si je nekupuji, ale když se k nějakému dostanu, prolistuji ho. A to si pak vždy říkám, co bych potřebovala, kolik mi toho chybí, co by se mi líbilo …
Jana Adamcová Pod slovem móda si hlavně představuji styl oblékání. V tom se řídím hlavně těmito třemi zásadami. 1) Pohodlnost - Daná věc mi musí být pohodlná a musím se v ní cítit příjemně. 2) Funkčnost - Daná věc musí kvalitně plnit funkci, kvůli které si ji kupuji. Na toto kritérium hledím asi nejvíce. 3) Cena - V neposlední řadě samozřejmě také hledím na cenu, tady se řídím heslem:“Cena/výkon“. Jinak si o sobě myslím, že moc nepodléhám módním trendům a věci si podle nich nevybírám. Hledím hlavně na jejich funkčnost a cenu. Jiří Brabec 1. Spíše podle sebe. Módní trendy mi přijdou, že jsou tvořené pro vyšší vrstvy nebo se mi zdají mnohdy výstřední. 2. Není vysloveně značka, kterou bych nejvíce nosila. Nedávno mne inspiroval jeden drahý obchod (DESIGUAL) a podle jejich vzorů jsem si tričko namalovala sama. 3. YVES ROCHER, MARY KAY Pokud se jakákoliv dívka či žena namaluje s mírou, tak se mi to líbí a nic proti tomu nemám. 4. Mám spoustu razítek, se kterými zdobím jednobarevná trika sobě i dětem. Je pravda, že je času ale čím dál méně. A doplňky?....mám doma velký věšák náhrdelníků, korálů, náramků, náušnic, doplňků, které jsem si převážně vyrobila k oblečení nebo jen tak pro dobrou náladu. Moc hezké nápady můžete najít na FLERu, PINTERESTu nebo na figurínách v obchodě 5. Zdají se mi zbytečně drahé. Asi před deseti lety jsem si občas nějaký koupila a pak jsem byla spíš naštvaná, že se mi tam něco líbí, ale já na to nemám peníze. Nyní je nekupuji a je mi dobře. Tip na závěr: Potřebujete uspořit místo a mít přitom přehled, jaké šperky máte? Kupte si struhadlo na zavěšení náušnic a na náhrdelníky si upravte dřevěné ramínko - pár hřebíků a věšáček je na světě Hana Malečková Vztah k módě mám kladný, nakupování je občas zábava. 1. Podle sebe, ale ve svém věku to už tak nehrotím, dříve jsem to řešil opravdu hodně. Rád se cítím pohodlně, ale nemůžu říci, že je mi jedno, co nosím. 2. Určitě OC Chodov a tam H&M, GATE, NEXT. 3. Co říkáte na make up ve škole? Make up nenosím a slečny to někdy přehání, ale je to jejich styl. Nemám na to vyhraněný názor. 4. Kde hledáte módní inspiraci? Přímo v obchodě nebo i z nějakých filmů. Problém je, že na sebe nemohu sehnat kalhoty kvůli dlouhodobému sportování a svalové hmotě na lýtkách a stehnech.
Dušan Hubač
číslo 133
strana 22
číslo 133
strana 23
1. Orientuji se podle sebe, ale samozřejmě jsem módou ovlivněna. Mám dospívající děti, a ty často kritizují můj outfit. Není mi to moc příjemné, ale uvědomuji si, že občas mají pravdu. Jsem dost konzervativní a jejich kritika mi šatník omlazuje. 2. Mým oblíbeným obchodem je ZARA, uměla bych si vybrat i mezi jinými značkami, ale obchod ZARA je cenově dostupný, kvalitní a myslím, že vkusný vzhledem k mému věku. 3. Oblíbenou značku kosmetiky také mám, ale těch je víc; krémy používám od značky NIVEA, make up používám málo, ale když ano, tak od značky ORIFLAME. Make up ve škole? Jako jeho používání na 2. stupni? Chápu to. Také jsem byla v jejich věku a potřebovala zakrýt problémy s pletí, vadily mi pihy a kdybych znala kouzlo make upu, určitě bych nosila silnou vrstvu, abych je zakryla. 4. Na vyrábění doplňků nemám moc času, možná, až budu v důchodovém věku, něco vymyslím, ale občas si něco ušiji. Inspiraci hledám všude na ulici, v televizních přenosech, ale i v módních časopisech, jako je iHOLA, španělský časopis plný světových módních návrhářů. 5. Módní časopisy čtu jen občas, jelikož jsou plné reklam a drbů, a ty mě nebaví.
Iveta Vojtěchová 1. Můj vztah k módě je velmi vlažný. V oblékání se orientuji spíše podle sebe, a i když si čas od času všimnu, že existuje něco jako módní trendy, raději chodím v tom, co je mi pohodlné a v čem se cítím dobře. 2. Nemám žádný oblíbený obchod s oblečením. Tak nějak mi připadá, že stejně mají všude to samé. 3. Co říkáte na make up ve škole? No, tak pokud je stále poznat, kdo pod tím make-upem je, pak proti němu nic nemám. 4. Kde hledáte módní inspiraci? Vzhledem k tomu, co jsem už řekl, módní inspiraci nikde nehledám.
Tomáš Féllinger „Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka........“ Jaký je můj vztah k módě? Mám ráda hezké prostředí kolem sebe, snažím se mít útulné bydlení, pracuji v krásné škole s ještě hezčí zahradou, dělají mi radost pěkné věci kolem mne a dělají mi radost i pěkné věci na mně :-). Módní trendy mohu pozorovat v obchodech, televizi, stačí mi také dívat se kolem sebe otevřenýma očima. Jestli mě to pozorování ovlivňuje? Do jisté míry určitě. Ráda si koupím módní oblečení, potom často hledám příležitost, kam ten svůj nový „módní kousek“ vzít. Někdy se mi stane, že takovou příležitost ani nenajdu, ale naštěstí ne mnohokrát. Jak se obléknu, je také záležitost mé ranní nálady. Když se špatně vyspím, potkáte mě zaručeně v džínách a svetru bez jakýchkoliv doplňků. Většinou mám však chuť kombinovat oblečení, cítím se dobře v sukních, šatech a do mého šatníku přibývají i různé kostýmky. Je pro mě důležité oblékat se do značkového zboží? Nepatřím mezi ty, kteří musí mít ve svém šatníku pouze oblečení prestižních světových výrobců, nicméně volím oblečení kvalitní, tudíž v tržnici si sukni určitě nekoupím. Co se týká barev, mám zamilovanou kombinaci černé s bílou. Zaslechla jsem, že prý tato kombinace je letos velmi módní, tak vida, bude nás nejspíš černobílých více :-) Vy, školáci, se nebojte barevnosti a oblékejte se tak, abyste se cítili dobře. Alena Novotná
číslo 133
strana 23
číslo 133
strana 24
Dne 7. května 2014 se naši starší žáci zúčastnili krajského kola v atletickém čtyřboji. Za velmi nepříznivého počasí se umístili na pěkném 5. místě. Reprezentovali nás Filip Vokrouhlík, Michael Škoda, Vladislav Sadirov, Karel Kuhn a Richard Možný. K nejlepším výkonům patřily sprinty na 60 m F. Vokrouhlíka - 7,94 s, M. Škody - 8,17 s. Pohár rozhlasu v atletice je soutěž školních družstev, ve které se naše škola tradičně umísťuje na stupních vítězů. Letos se dobře vedlo našim mladším žákyním a žákům. Holky ve složení: M. Šimánková, J. Paloušová, A. Kirjuchina, A. Rychmachová, A. Šilhavá, M. Doubravová, A. Kunčíková a M. Pešková obsadily 2. místo. Nejlepší výkony byly: 60 m M. Pešková – 9,30 s; 600 m A. Šilhavá – 2:09,28 min. Kluci ve složení : D. Brezina, F. Cvrček, D. Mikš, M. Klíma, J. Patka, J. Dudra, M. Lavička a P. Trčka vybojovali vítězství. Jejich nejlepší výkony byly: 60 m J. Dudra – 8,69 s, 1000 m M. Lavička – 3:25,20 min, skok vysoký D. Mikš – 135 cm, kriket J. Patka – 60,94 m. Všem blahopřejeme! A. Dudrová. uč.
Dne 24. 3. 2014 proběhlo zahájení 4x4 letních her Prahy 4. Zúčastnilo se asi 16 škol. Když jsme přijeli, šli jsme do místnosti před tělocvičnou. Bylo tam velice narváno. Měli jsme si obléct trička v barvě naší školy. Já jsem nafasoval vlajku naší školy. Bylo to skoro jako na olympiádě, také jsme šli takové malé kolečko a pak jsme se seřadili do řad. Vyslechli jsme si nějaké řeči a udělali jsme skupinovou fotku. Potom nás vyhnali ven, protože se tam hrál nějaký basketbalový zápas. Venku nám udělali ještě jednu fotku - jen pro nás. A nakonec jsme se vrátili zpět do školy. M. Koudelka 6.S (o hrách 4x4 více v příštím čísle)
číslo 133
strana 24
