číslo 1 (25) ročník 7 březen Sv. Kateřina z Hlíny, 80. léta 15. století, dřevo (lípa), novodobá polychromie

číslo 1 (25)

ročník 7

březen 2015 http://www.obec-hlina.cz

Sv. Kateřina z Hlíny, 80. léta 15. století, dřevo (lípa), novodobá polychromie.

2

Hlínské rozhledy, číslo 1 (25), ročník 7

Společné foto účastníků štědrodenního zpívání před kostelem sv. Kunhuty na Hlíně, 24. prosince 2014.

3

Hlínské rozhledy, březen 2015

V

ážené čtenářky a čtenáři zpravodaje Hlínské rozhledy, venku si již pomalinku předává pomyslnou vládu paní Zima s blížícím se Jarem a vy držíte v rukou opět jarní vydání obecního zpravodaje. Pokud budete pečlivě číst všechny naše příspěvky, zjistíte, že ve staré kronice školní, zápisu z roku 1926, se píše, že na Hlíně byla založena veřejná knihovna. Tedy od založení knihovny do dnešní doby uplynulo neuvěřitelných 89 let. Krásné je, že i s drobnými přetržkami knihovna na Hlíně pořád působí a že má i svoje čtenáře.Ve starých školních kronikách je v témže roce i dovětek kronikáře právě ke knihovně, cituji: „Z ní si občané velmi málo půjčují., což není žádný div, neboť na Hlíně občané skoro vůbec nečtou…!“ Čtení je přese báječná činnost, při které se celým svým vědomím vnoříte do tiskařskou barvou voňavých stránek a necháte se unášet proudem zážitků. Přesto dnes čte mnohem méně lidí, než tomu bylo dříve. Lidé, kteří pravidelně čtou, mají obsáhlejší slovní zásobu a navíc si ji stále rozšiřují. Čtením si zdokonalujete také svoji gramatiku. A i když dáváte raději přednost filmům v televizi, vězte, že kniha není jako film. Když čteme, musíme si každičkou postavu představit sami. Většinou k tomu máme určitá vodítka, protože víme například, že hlavní hrdinka knihy má hnědé vlasy a uhrančivé oči. Ale zbytek je jen a jen na nás. Celý příběh bude vypadat tak, jak si ho představíme. Tím vším rozvíjíte fantazii a posilujete mozek. Protože knihu si bereme do rukou po únavném dni v práci, v dobách skepse i v době pohody, jen tak o deštivém víkendu nebo si ji přibalíme na cesty a na dovolenou. Čteme v autobuse i při čekání u lékaře. .. A my jsme rádi, že čtete i Hlínské rozhledy! Přejeme vám krásné jarní dny a hodně a hodně dobrého čtení. Za redakční tým Kamila Veselá

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Informace OÚ 6 Víte, že? 8 Události v obci 25 Rozhovor s Janou Vašulínovou 26 Kalendář připravovaných akcí 27 Společenská rubrika 28 Historické okénko 37 Hlínské cesty – cesta kounicko-neslovická 46 Povídání o zelenině 49 Recepty aneb dobroty pro vás 51 Za hranicemi obce 52 Mánesův orloj 2 53 Závěrečné slovo 54 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

DOTEKY OBCE

Originál popisu sochy sv. Kateřiny pocházející z kostela sv. Kunhuty na Hlíně.

4

Vážení spoluobčané, v rukou máte první letošní vydání Hlínského zpravodaje a já se budu v následujících řádcích snažit přiblížit Vám dění na obecním úřadě, případně okomentovat to, co řešíme, připravujeme a co nás v obci následujícím období čeká. Tak jak to dělám od začátku vydávání zpravodaje. Od minulého vydání zpravodaje proběhla tři veřejná zasedání zastupitelstva, na kterých byl schválen rozpočet na rok 2015, rozpočtový výhled obce na příští období, návrh zadání územního plánu k. ú. Hlína, výběrové řízení a smlouva na zhotovení územního plánu, smlouva na svoz biologického odpadu z obce a další záležitosti týkající se chodu obce. Nyní trochu podrobněji k jednotlivým záležitostem. Rozpočet obce roku 2015 byl schválen jako vyrovnaný, tedy co obec přijme, to také naplánovala vydat. A na co budou finance určeny? Kromě záležitostí týkajících se chodu obce na akce které má zastupitelstvo zájem realizovat. Je to příprava odkanalizování obce, pořízení nového územního plánu, vybudování chodníku kolem komunikace 395/2, dešťová kanalizace a vodovod v Křenové, obnovení nátěrů rozhledny a úprava jejího okolí, výměna vrat na hasičce a další již méně významné investice. Rozpočtový výhled potom v číslech zohledňuje výše uvedené akce a říká, že obec bude v následujících třech letech investovat do infrastruktury a údržby obecních budov. Na veřejných zasedáních zastupitelstvo velmi důkladně rozebíralo požadavky na nový územní plán, který musí před výběrem dodavatele schválit a diskuse byla opravdu velmi užitečná, zajímavá a tak trochu i bouřlivá, protože se zadání nepodařilo na poprvé schválit. Na prosincovém zasedání byl projednán ná-


vrh bez schválení, vzneseno pár připomínek a dotazů, které byly po stanovení řešení znovu projednány a celý návrh v lednu schválen. Poté následovala výzva na podání nabídek ke zpracování územního plánu. Vyzváno bylo 18 společností, které v tomto oboru podnikají a obec obdržela ve stanoveném termínu celkem 15 nabídek. Žádná nabídka nebyla vyřazena, všechny byly úplné a velmi dobře zpracované, a tak komise doporučila zastupitelstvu přijmout nabídku Ing. arch. Jenčkové z Brna, která nabídla za zpracování nejnižší cenu – 131 986 Kč. Jen pro zajímavost uvedu, že nabídka s nejvyšší cenou byla za 294 500 Kč. Vedení obce potom dle referencí prověřilo dotazy na několika obcích práci paní architektky, všechny pozitivní, a také zastupitelstvu doporučilo tuto nabídku přijmout. Tak se také stalo a zastupitelstvo smlouvu na vytvoření územního plánu v únoru schválilo. Po podpisu smlouvy obec požádala o dotaci z prostředků Jihomoravského kraje. Pokud vše půjde podle plánu, tak první společné veřejné jednání nad novým návrhem by mělo proběhnout v měsíci červenci. Ale o všem budete včas informováni prostřednictvím zveřejňovaných vyhlášek. Tolik k územnímu plánu. Na zasedáních byla také řešena otázka svozu a likvidace biologického odpadu z obce, které musí být od letošního roku povinně zabezpečeny obcí. Již dříve obec uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí s panem Ing. Josefem Tesařem z Tetčic na zabezpečení svozu tohoto odpadu z obce a tak zastupitelstvo novou smlouvu v lednu schválilo. Z ní vyplývá, že pan Tesař přistaví na obecní dvůr kontejner, do kterého se bude ukládat v době otevření určený odpad (posečená tráva, štěpky, ovoce, atd.) a po naplnění bude odpad odvezen. Vše v ceně


500 Kč za tunu odvezeného odpadu. Tento odběr bude od března do listopadu a co přesně se tam smí odkládat Vám bude oznámeno v letáčcích a na vývěskách. Zastupitelstvo a vedení obce také pracuje a řeší prostory v okolí rozhledny spočívající v úpravě terénu, výsadbě zeleně a zabudování dětských herních prvků. V současné době je v této oblasti výzva na podávání žádosti o dotaci a tak se intenzivně pracuje na podání žádosti. Slíbená dotace je ve výši až 85 %, tak uvidíme jak budeme úspěšní. A když jsem u těch dotací, tak byla ještě podána žádost na dotaci v oblasti požární ochrany z rozpočtu Jihomoravského kraje. Zde bychom chtěli doplnit vybavení zásahového automobilu o čerpadlo a radiostanici, a také řešit výměnu zastaralých vrat na požární zbrojnici. V další části jen ve stručnosti uvedu záležitosti, které jsou v jednání a připravují se. Jedná se zejména o vybudování chybějícího chodníku kolem silnice 2. třídy č. 395 a současně o rekonstrukci veřejného osvětlení kolem této komunikace přes obec. Obě akce mají zásadní vliv na zvýšení bezpečnosti chodců v blízkosti této komunikace. Dále se díky připomínkám a návrhům zastupitele Davida Chaloupky znovu rozproudila debata o způsobu odkanalizování obce. Jako možnost se jeví, aby obec měla vlastní čistírnu odpadních vod, ale ne chemickou, jak bylo dříve prezentováno a posuzováno v různých studiích v porovnání s odvedením odpadu na čistírnu do Ivančic, ale kořenovou, která dle dostupných informací by pro obec naší velikosti byla vhodná a zdá se, že i finančně méně náročná. Vše je v jednání a včas budete o stavu informováni. V další části bych se pár slovy zmínil o tom, co nás všechny v nejbližší době čeká vzhledem k rekonstrukci silnice přes obec Neslovice a zvláště kompletní úpravě křižovatky na silnici z Hlíny. Ve chvíli, kdy tento článek píšu, je informací velmi málo a nemohu vám zatím plně objasnit, jak bude vše probíhat. Při jednáních bylo jednoznačně zdůrazňováno, že bude

5

vždy umožněn příjezd do obce autobusům a záchranným složkám, průjezd ostatním automobilům bude zakázán. Jenže v poslední době slýchám informace o úplné uzavírce, která ale zatím povolena nebyla. Společnost ADOSA se připravuje na úplnou uzavírku a požádala JMK o povolení výlukového jízdního řádu, který vede trasu na Hlínu přes Ivančice a Moravské Bránice. Obec Hlína jako účastník řízení s touto verzí souhlasila a požadovala, aby objížďkové autobusy byly vedeny přes vlakové nádraží v Moravských Bránicích, což by velmi zjednodušilo cestování Vás občanů do Brna. Tomuto požadavku bylo vyhověno a pokud bude objížďka platit, tak ranní a odpolední autobusy budou zastavovat na nádraží v Moravských Bránicích. Ale jak jsem již uvedl, dnes 5. března zatím není nic konkrétního rozhodnuto. Jak se tak stane, budeme Vás informovat. V závěru článku mi dovolte ještě pár slov k časopisu Hlínské rozhledy. Časopis vydává obec Hlína a obsah zpracovává redakční rada. V celé historii co vychází jsem slyšel jen samou chválu na kvalitu, kterou mám mohou ostatní jen závidět. Jenže v poslední době občas zaslechnu, že to a to není správné, že tam chybí důkladnější a důležitější informace a dokonce na obec dochází stížnosti na protiprávní uveřejňování informací o lidech. Stížnost se týkala společenské rubriky a proto také z rozhodnutí redakce tato v minulých vydáních nebyla. Podrobnější vysvětlení této záležitosti Vám poskytne redakční rada na dalších stránkách zpravodaje, ale mne by spíše zajímal názor Vás čtenářů. Má být dále společenská rubrika ve zpravodaji, jsou poskytované informace dostatečné, je pro Vás časopis zajímavý i v oblasti historie a zajímavostí? Zkuste nějakým způsobem projevit svůj názor a dát nám vědět co o Hlínském zpravodaji soudíte. Určitě to bude přínosem pro nás všechny ať již v dobrém či špatném. Tak to by bylo pro toto vydání snad vše co jsem Vám chtěl sdělit a nashledanou v příštím vydání. Miloš Dostalý

6


INFORMACE OBECNÍHO ÚŘADU Platba poplatků za svoz odpadu a za psy za rok 2015 Dle obecně závazné vyhlášky obce Hlína č. 4/2004

- zaplatit poplatek ze psů, - sazba poplatku činí za kalendářní rok a za jednoho psa 70 Kč (sazba poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu činí 50 Kč), - u druhého a každého dalšího psa staršího 3 měsíců se sazba poplatku stanovená touto vyhláškou zvyšuje o 50%, - poplatek je splatný jednorázově, a to nejpozději do 31. března příslušného kalendářního roku.

Dle obecně závazné vyhlášky obce Hlína č. 1/2012

- zaplatit poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, - sazba poplatku činí 500 Kč (úleva ve výši 200 Kč z ročního poplatku platného pro příslušný kalendářní rok se poskytuje fyzické osobě, která má v obci trvalý pobyt a která v příslušném kalendářním roce je mladší než 18 roků nebo v tomto roce dosáhne věku 18 let), - poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci, - výše poplatků se pro rok 2015 nezmění, změnou je pouze prodloužená splatnost poplatků a to nejpozději do konce června.

Víte, že? To co spálíte, to také dýcháte … aneb něco málo o topení

Topná sezóna je v plném proudu. Někdo svůj domek vytápí uhlím nebo dřevem po celou zimu, někdo si jen příležitostně zatopí například na chatě či chalupě. Neuškodí, když si uprostřed zimy připomeneme několik informací o tuhých palivech a o tom, co do kamen nepatří.


7

Velké výtopny ve městech jsou vybaveny drahou technologií na čistění spalin. Domácí kamna, krby a kotle takto vybavit nelze. Proto záleží na každém z nás, kolik jedů vypustíme do ovzduší. Spalovat bychom doma rozhodně neměli materiály jako například staré palety, dřevo z demolice, rozbitý nábytek, chemicky ošetřené dřevo, dřevotřísky, nápojové kartóny, PET lahve, pryže (gumy) a předměty z PVC. Pokud se topí jiným než povoleným palivem, vzniká řada nebezpečných látek. K těm známějším patří dioxiny, polyaromatické uhlovodíky, formaldehyd, kyselina chlorovodíková, benzen či styreny a také okolí obtěžující zápach. Tyto látky dráždí oči, sliznici nosu a dýchací cesty. Ve vyšších koncentracích mohou působit nevolnosti, bolesti hlavy i poškodit plíce. Nežádoucím spalováním poškozujeme nejen sami sebe a své děti, ale také své nejbližší okolí. Na jedy ve vzduchu jsou citlivější děti, těhotné ženy, starší osoby a lidé trpící astmatickým či jiným respiračním onemocněním. Mějme k nim proto ohled a nespalujme odpady v lokálních topeništích. Odpadů se můžeme zbavit v některém ze sběrných dvorů.

Víte, že:

• spálením starých palet, dřeva z demolice, rozbitého nábytku nebo natřených prken či chemicky ošetřeného dřeva se vyprodukuje asi 50 až 500krát více dioxinů než při topení čistým palivovým dřívím? Starý nábytek je vhodnější prodat do bazaru nebo odložit ve sběrném dvoře. • spalováním celobarevných letáků a časopisů se do ovzduší mohou uvolnit těžké kovy z barev? Letáky a časopisy patří do kontejnerů na tříděný papír. Proti vhazování zbytečných reklamních tiskovin do poštovních schránek se můžeme bránit tzv. antireklamní nálepkou. • spalováním pneumatik vznikají polyaromatické uhlovodíky a další jedovaté látky? • nebezpečné odpady (baterie, barvy, léky) spálením nezničíme, ale jedovaté látky, které spalováním vzniknou, se dostanou do ovzduší a následně i do půdy?

Upozorňujeme, že:

• povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů (např. lokálních topenišť) jsou povinni dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určena výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu. • fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, spaluje ve stacionárním zdroji paliva neurčená výrobcem stacionárního zdroje. • za tento přestupek lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Zdroj: Odbor životního prostředí, MěÚ Třebíč

8

Ukázky výtvarných prací dětí v roce 2014.



Ukázky výtvarných prací dětí v roce 2014.

9

10


Mikulášská besídka

Tradiční průvod andílků obcí v letošním roce pro změnu vystřídala Mikulášská besídka pro děti a jejich rodiče i prarodiče, která se konala 7. prosince 2014 v pohostinství paní Koudelné. Pro děti zde byly připraveny soutěže, tanec a písničky. Některé děti dokonce přišly v kostýmech čertíků a andílků a společně všichni očekávali příchod Mikuláše s čertem, který dětem přinesl plný koš sladkých balíčků. Nakonec se dočkaly všechny děti a nebály se ani čerta a radostně odříkaly básničku nebo zazpívaly písničku.

Mikulášská besídka v pohostinství paní Koudelné, 7. prosince 2014.


Mikulášská besídka v pohostinství paní Koudelné, 7. prosince 2014.

11

12

7. ročník turnaje v mariáši


Od roku 2008 vždy druhou sobotu v prosinci, si v pohostinství na Hlíně dávají dostaveníčko příznivci mariáše ze širokého okolí. Nebylo tomu jinak i 13. prosince 2014. Tohoto turnaje se zúčastnilo 40 hráčů, z toho 5 domácích. Na rozdíl od předešlého ročníku se ale domácím moc nedařilo. Ve vyrovnané a silné konkurenci obsadili až druhou polovinu startovního pole. (20. místo Stanislav Hejduk, 24. místo Jan Vaňura, 30–31. místo Radek Čech, 34. místo Petr Požár a 37. místo Jaroslav Prax). Vítězem 7. ročníku se stal Jiří Urban z Bohutic, na 2. místě se umístil Milan Prustoměřický z Moravského Krumlova a na 3. místě skončil Antonín Králík z Ivančic. Rád bych chtěl poděkovat sponzorům, kteří tuto společenskou akci podpořili a také pořadatelům. Vždyť mariáš do hospůdek patří. Nikomu nevadí že v každé obci se najdou určité odlišnosti od pravidel, o to je tato hra kouzelnější a půvabnější. Je pravdou, že je to hra hlavně o štěstí. Zároveň se těšíme na druhou sobotu v prosinci, kdy by se měl uskutečnit již 8. ročník. Rostislav Koudelný

7. ročník turnaje v mariáši, 13. prosince 2014.


Adventní koncert

13

Již po deváté se v kostele svaté Kunhuty na Hlíně konal tradiční adventní koncert. V neděli 14. prosince 2014 se opět zaplnily lavice místního kostela lidmi, aby se společně mohli zaposlouchat do příjemných melodií a písní, které na Hlínu přijel tentokrát zazpívat a zahrát chrámový sbor CECILIA z Oslavan. Úvodním slovem všechny přítomné přivítala paní Gábina Nosková, která všem popřála krásné Vánoce a pak už se kostelem rozléhala téměř hodinu příjemná a krásná hudba se zpěvem.

Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 14. prosince 2014.

14


Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 14. prosince 2014.


Štědrodenní zpívání u kostela

15

Zpívání na Štědrý den u Kostela sv. Kunhuty na Hlíně – 24. prosince 2014. I bez sněhové nadílky, s troškou dobrého moku na zahřátí a s radostí si přišli mnozí hlínští občané zazpívat a popřát krásný Štědrý den.

Štědrodenní zpívání u kostela, 24. prosince 2014.

16

Štědrodenní zpívání u kostela, 24. prosince 2014.



Novoroční vycházka

17

1. ledna 2015 si po silvestrovských oslavách, jak je již několik let zvykem, vyšli hlinští k pomníčku, kde tragicky zahynul 15. března 1965 npor. letectva Rostislav Minsk z 20. stíhacího a bombardovacího leteckého pluku Náměšť nad Oslavou, ve věku 25 let.

Novoroční výšlap, 1. ledna 2015.

18


Tříkrálový koncert

V neděli 4. ledna 2015 se v kostele sv. Kunhuty konal již potřetí Tříkrálový koncert. Proběhlo příjemné odpoledne se zpěvy Pěveckého sboru Blahoslava Hajnce. Před tímto koncertem probíhala po obci Tříkrálová sbírka, na které se vybralo 9 437 Kč. Děkujeme všem, kteří přispěli.

Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 4. ledna 2015.


Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 4. ledna 2015.

19

20

Lednový BABINEC


V páteční podvečer 23. ledna 2015 se tradičně na Obecním úřadu Hlína uskutečnil první BABINEC letošního roku 2015. Poseděly jsme, poklábosily, popily dobrou kávičku nebo čajík a zamlsaly si na dobrém zákusku. Čas utekl jako voda a my jsme zjistily, že je čas ukončit naše sezení a odebrat se domů. Na příští setkání našeho „BABINCE“ připravíme něco z rukodělných prací. Marie Čechová

První BABINEC v novém roce, 23. ledna 2015.


Masopust

21

Masopustní veselí ovládlo v sobotu 7. února 2015 po poledni i naši obec. Asi třicet masek včetně dětí se postupně sešlo před pohostinstvím paní Koudelné a společně za hudebního doprovodu se vydalo na průvod obcí. Složení masek bylo různé, objevili se zde vikingové, mnich, doktoři z pohádky šíleně smutná princezna, vodníci, hokejista, tučňáci a mnohé další masky. Masky prošly celou obcí, tancovaly, zpívaly a dováděly, v některých domech byly i pohoštěny. Večer se pak konala v místním pohostinství paní Koudelné masopustní zábava s bohatou tombolou. K tanci i poslechu hrál v téměř plné hospodě opět pan Leszczynski se svou manželkou.

Masopustní rej masek, 7. února 2015.

22





23

24

Únorový BABINEC


V pátek, 27. února 2015 se uskutečnilo další setkání našeho spolku „BABINEC“. Při tomto setkání jsme naše ženy a dívky seznámily s hmotou FIMO, která je poměrně novinkou na našem trhu. Ženy byly z této hmoty velmi nadšené a měly pocit, jako by vrátily zpět do dětských let. Modelovací hmoty FIMO jsou polymerové modelovací hmoty, které jsou vysoce kvalitní, měkké a lehké, mají výbornou tvarovou stálost a skvělé barvy. Jednotlivé hmoty lze velice snadno mezi sebou míchat a tím vytvářet širokou škálu vlastních barevných odstínů. Vznikla tak spousta milých přívěsků, náušnic a ozdob. Po zábavném tvoření jsme si našly chvilku, abychom si společně popovídaly při šálku čaje a daly si něco dobrého na zub. Marie Čechová

BABINEC, tvoření z hmoty FIMO, 27. února 2015.


25

Rozhovor s paní Janou Vašulínovou o knihách a o čtení Paní Janu Vašulínovou nemusíme dlouze představovat. Místní i přespolní ji znají jako místostarostku a také jako velmi pečlivou knihovnici Místní lidové knihovny na Hlíně. A tak jsme jí položili několik otázek, týkajících se právě hlínské knihovny a jejich čtenářů: Jak dlouho jsi knihovnicí na Hlíně a jak jsi se k této práci dostala? V roce 2003 mne oslovil starosta obce, pan Dostalý, zda bych neobnovila v obci provoz knihovny. Protože ráda čtu a knihy jsou součástí mého života, tak jsem souhlasila. V té době byly knihy ve skladě a v jednom regále v budově OÚ. Pustila jsem se do evidence knih. Do skladu jsme přidali regály a na chodbě byl uzavíratelný regál na kolečkách. Tak začal v říjnu 2003 obnovený provoz knihovny na Hlíně. Knihovnicí jsem již dvanáctý rok. Jací jsou hlínští čtenáři? Čtou rádi a jaký je vůbec zájem o knihy (počty čtenářů, výpůjčky, věková struktura) Hlínští čtenáři jsou podle mne úžasní a vytrvalí. Někteří chodí od otevření knihovny. Někdo si půjčí jednu či dvě knihy, někdo pravidelně odchází z knihovny Jana Vašulínová s deseti i více knihami. Knihovnu navštěvuje kolem 25 čtenářů všech věkových kategorií. Také chodí nejmenší čtenáři v doprovodu rodičů půjčovat si hlavně pohádky. Co se nejvíce v hlínské knihovně půjčuje – čte, jaký žánr? Nejvíce je zájem o romány ze současnosti i historie, detektivky, životopisy. Čím se může knihovna pochlubit a jaké jsou výhledy do budoucna? Knihovna se může pochlubit hlavně tím, že funguje v tak malé obci jako je naše. Že ji občané navštěvují. Nachází se v pěkných prostorách bývalé školy. Čtenáři si zde mohou vybrat knihy i ze svých domovů přes internet v on-line katalogu. Knihovna má podporu u zastupitelstva a finance na provoz a nové knihy. Plány do budoucna: přilákat do řad čtenářů děti a mládež a další nové čtenáře. Chtěla bych udělat burzu vyřazených knih a vymalovat prostory knihovny. Na co by jsi přilákala čtenáře k návštěvě knihovny? Jaké jsou knižní novinky? V loňském roce se výpůjční fond navýšil o 135 knih. Některé byly zakoupeny a ně-

26


které z darů. Z knižních novinek uvedu např. knihu Z. Svěráka – Po strništi bos, J. Šiklové – Deník staré paní, J. Deavera – Rozbité okno, V. Příbského – Její počestné veličenstvo a mnoho dalších. Jsi vášnivá čtenářka? Jaké knihy máš nejraději? Čtu skoro každý den večer před spaním. Nejraději mám knihy se zajímavým příběhem. Pamatuješ si, kterou první knihu jsi přečetla (nemyslíme slabikář) anebo první knihu, která na tebe udělala největší dojem? První knihy, které jsem přečetla, byly pohádky. V dětství jsem ráda četla knihy B. Němcové. Určit jednu knihu, která na mne udělala největší dojem, budu těžko jmenovat. Quo vadis, Babička, Penězoměnci a mnoho dalších. Proč si myslíš, že se dnes méně čte? Lidé si nenajdou čas na čtení. Raději se dívají na televizi nebo na internet. Co se ti prvně vybaví, když se řekne slovo „kniha“? Vánoce. Babička, která mne ke čtení přivedla. Nedovedu si představit tyto svátky bez dárku v podobě knihy. Ráda je dostávám i daruji. Děkujeme ti za rozhovor!

Květen 2014

• Neděle 10. května 2015 – Oslava svátku Dne matek od 15.00 hodin v pohostinství paní Koudelné na Hlíně. Zveme nejen všechny ženy maminky k příjemnému posezení s programem, které připravily místní děti. Pro maminky je zajištěno i malé občerstvení a dáreček. • Neděle 31. května 2015 – Den dětí u rozhledny. Od 14.00 hodin bude již po páté probíhat zábavný program pro děti a jejich rodiče u rozhledny Vladimíra Menšíka. _______________

Červen 2014

• Sobota 6. června 2015 – Soutěž hasičů v obci Hlína. Tradiční závody sborů požárních družstev dobrovolných hasičů na Hlíně u kostela od 13.00 hodin. Přijďte povzbudit hlínská družstva hasičů a hasiček!

27


V měsíci březnu slaví své životní jubileum pan František Čech a pan Josef Kratochvíl. V měsíci dubnu paní Věra Hošková, paní Marie Havlíková a pan František Mrkvica. Všem oslavencům přejeme pevné zdraví, štěstí a pohodu. _______________ Dobrý den, zasílám příspěvek pro Hlínské rozhledy. Předem děkuji za uveřejnění. S pozdravem

Jaroslav Vašulín st.

ODEŠEL...

Koncem minulého roku zemřel ve věku 85 let pan Stanislav Vašulín, poslední žijící potomek na selském gruntu číslo popisné 10. Nejstarší matriční zápisy uvádějí, že již kolem roku 1680 se v tomto domě narodil Matěj Vašulín a od té doby selský grunt číslo popisné 10 nezměnil majitele.

Sdělení redakce HR:

Pozorným čtenářům neuniklo, že v posledních vydáních zpravodaje Hlínské rozhledy chyběla společenská rubrika. Důvodem absence této rubriky byla stížnost doručená obecnímu úřadu na zde sdělované údaje. Redakce zpravodaje i vydavatel zpravodaje, tedy obec Hlína, si nechali zpracovat odborné stanovisko k poskytovaným sdělením ve společenské rubrice a než bylo stanovisko zpracováno, byla rubrika dočasně stažena. Vzhledem k tomu, že odborné stanovisko uvádí, že dosud zveřejňované informace o narozeních, úmrtích a životních jubileích občanů obce Hlína byly dosud sdělovány v souladu s příslušnými zákony, opět se ve stejném rozsahu společenská rubrika do zpravodaje vrací.

28


Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1925/1926

Školou povinných dětí bylo 50, z nichž jeden chodil do zemského reálného gymnázia v Ivančicích, 1 chlapec a 1 dívka do měšťanské školy v Brně, 3 chlapci do školy v Ivančicích a jedna dívka je slabomyslná. Do naší školy chodilo 23 chlapců a 20 dívek, celkem 43 žáků. Vyučování nebylo přerušeno a bylo vyučováno ve 3 odděleních. Rozpočet místní školní rady stanoven na 2 375 Kč bez paušálu. Žáci konali několik sbírek. První byla na dětský den, jenž vynesla 107 Kč, druhá okresnímu sirotčinci v Dolních Kounicích. – 38 Kč, 54 vajec, 2 kg sádla, asi 10 kg mouky a rovněž něco brambor. Koncem školního roku sbíraly dvě žákyně na mrzáčky. Sebraly 62 Kč. Na pomník panu prezidentu Masarykovi sešlo se od školních dítek 20 Kč. Místní velkostatek přešel v držení pana Ferdinanda Uhlíře, vrchního ředitele dřevařské společnosti v Brně. Letos v březnu postaven v kuchyni nový sporák místo dřívějšího železného. Dne 20. prosince 1925 umožnil zdejší škole majitel velkostatku pan Uhlíř slavnost vánočního stromku, při níž rozdáno obuvi a jiných dárků v ceně asi 1 500 Kč. Ve dnech 14. až 16. dubna navštěvovaly školu 3 děti kočovného majitele houpaček pana Zapoměla. Dne 25. dubna byla slavnostně posvěcena zakoupená stříkačka sboru dobrovolných hasičů, jíž za kmotru byla choť majitele velkostatku paní Uhlířová. 12. května oslaven svátek matek slavností, na níž pozváni rodičové a na níž zvláště maminkám při té příležitosti rozdávány kytičky na upomínku. 30. května bylo na Hlíně okrskové cvičení Sokola, jež podporováno velmi pěknou pohodou se velmi dobře vydařilo. Bylo asi 600 platících diváků. 20. června sehrála místní jednota Orla za pomoci Ivančic divadlo na návsi. Sehrána „Divoška“. Počasí pěkné a návštěva pro pokročilou sezonu malá. Letošního roku uzavřena zdejší rozhledna, poněvadž některé příčky jsou úplně shnilé. Měla býti opravena, ale letos k tomu nedošlo. Výletní ruch tomu na Hlíně velmi utrpěl. Zvláště letos byl skoro roven nule. Letošní rok 1926 zjara byl dosti pěkný. Zima celkem mírná, ale sněhu bylo dosti. Počasí v červnu bylo úrodě krajně nepříznivé. Stále deštivé mraky zahalovaly oblohu a spousty vod spadlých v údolích rozvodňovaly řeky a zatopovaly úrodu.

Kronika školní rok 1926/1927

Školou povinných dětí bylo 36, z nichž jeden chodil do zemského reálného gymnázia v Ivančicích, 1 chlapec chodil do měšťanské školy v Ivančicích, 1 chlapec v Kounicích a 1 chlapec v Brně, 1 dívka slabomyslná. Do naší školy chodilo 18 chlapců a 13 dívek,


29

celkem 31 žáků. Vyučování nebylo přerušeno, ač v okolí řádil jakýsi druh chřipky. Zde nebylo ve škole ani případu.Vyučováno bylo ve 3 odděleních. Rozpočet místní školní rady stanoven na 2 350 Kč. Žáci konali dvě sbírky: na dětský den jenž vynesla 94 Kč a pro mrzáčky vybrali 70 Kč, jež poslány určenému účelu. Dne 21. listopadu zvolena a ustanovena místní osvětová komise, jež ujala se ihned činnosti v obci. Za jejího předsedu zvolen správce školy. Toho roku rovněž založena veřejná knihovna, jíž knihy do začátku půjčila odbočka Sokola na Hlíně. Z ní si občané velmi málo půjčují, což není žádný div, neboť na Hlíně občané skoro vůbec nečtou. Podle toho ovšem je také jich kulturní úroveň. Prvního května hrálo se divadlo v přírodě pořádané místním odborem Sokola. Hrála se hra „Pasekáři“, kus se velmi líbil. Přítomno bylo asi 800 platících osob. Téhož dne přístupna byla poprvé ještě nehotová rozhledna. Opravována nákladem čs. turistů a toho dne dostavena po první zahrádku. Opravu prováděl tesařský mistr pan Malý z Kounic. Letošní zima byla velmi mírná, sněhu ani nebylo. Jaro začalo brzy, ale pozdějšími chladny se zdrželo. Třešně kvetly krásně a také tu bylo mnoho turistů. Ač počasí bylo příznivo, je třešní velmi málo, méně než kterákoli léta minulá. Příčinou je asi vyčerpanost stromů a půdy. 13. a 15. května byly velké mrazy, jež v dolinách a v závětří vše zničily. U nás mnoho škod nenadělaly, jen v lesích a v nižších polohách. V letošním zimním období zaveden na zkoušku počátek vyučování na půl deváté, čímž hodiny se zkracují. Začátkem prázdnin dohotovil sbor dobrovolných hasičů nádrž na vodu, která pojme 220 hl. Koncem prázdnin přidělána ventilace do třídy. 27. června podniknuta se žáky II. a III. oddělení vlastivědná vycházka do Rosic a okolí. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

Socha svaté Kateřiny z kostela svaté Kunhuty na Hlíně

Socha svaté Kateřiny z kostela svaté Kunhuty na Hlíně je umístěna v stálé expozici Umění od gotiky po 19. století v Moravské galerii v Brně, Místodržitelský palác, Moravské náměstí 1a. Pozdněgotická dřevořezba svaté Kateřiny z lipového dřeva pocházející z 80. let 15. století je vystavena v prvním patře a vstup je po nahlášení v pokladně v přízemí zdarma. Socha je v dobrém stavu a její výška je asi 90 cm. Otevírací doba je středa až neděle 10.00–18.00 hod, čtvrtek 10.00–19.00 hod. V pondělí a úterý je zavřeno. Jedná se o jednu z nejstarších památek obce Hlína a proto byste si její prohlídku při návštěvě Brna neměli nechat ujít.

30


Kdo byla svatá Kateřina

Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí žijící kolem roku 300 a po staletí patřila mezi nejpopulárnější křesťanské světce. Dnešní badatelé – včetně křesťanských teologů – však předpokládají, že se jedná o smyšlenou postavu.

Legenda

Podle křesťanské legendy doložené od 10. století byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou a stala se křesťankou pod vlivem jistého místního poustevníka. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů (císař je za to dal upálit). Maxentius – fascinovaný její osobností – jí nabídl místo po svém boku, ona však odmítla, protože se zasvětila panenství. Proto ji zhrzený vládce nechal umučit. První pokus o popravu však byl neúspěšný: Hořící kolo, na něž měla být vpletena, zasáhl blesk (přestože se opakovaně uvádí, že měla být vpletena do kola, tak podle legendy byl záměr ji rozsápat mučícím soukolím, kdy dvě kola posetá hřeby a noži se točila na jednu stranu a zbylá dvě, opět s noži, se měla točit opačně. Atribut kola na zobrazení sv. Kateřiny nože na loukoti často nese. Boží blesk dle znění legendy tento nástroj však spálil dřív, než došlo k mučení. Blesk spálil i tisíce pohanů, kteří nástroj zrobili). Proto jí císař nechal uřezat prsy a stít hlavu. Ze žil světice namísto krve prýštilo mléko a andělé zanesli mrtvé tělo na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Zde byly ostatky později nalezeny a vystavěn dodnes stojící klášter sv. Kateřiny.

Socha sv. Kateřiny pocházející z kostela Dnes se diskutují dvě možná vysvětlení sv. Kunhuty na Hlíně, 80. léta 15. století. vzniku legendy: Buď jde o křesťansky přemodelovanou postavu nějaké starší pohanské bohyně, mezi jejíž atributy pravděpodobně patřilo kolo. Anebo jde o legendu založenou na skutečné osobě, avšak silně pozměněnou. Hlavní kandidátkou na historický model Kateřiny je pohanská filozofka Hypatia z Alexandrie, která byla roku 415 v Alexandrii zavražděna rozzuřeným křesťanským davem.


Kult

31

Kateřina je patronkou mimo jiné panen, učenců, studentů a učitelů, kolářů a několika dalších řemeslných profesí, námořníků a tiskařů, dále ochraňuje úrodu, pomáhá při migréně a nemocech jazyka a také při hledání utonulých. Svátek připadá na 25. listopadu. Po Druhém vatikánském koncilu však byla Kateřina pro svou historickou nedoloženost vyňata z oficiálního seznamu světců římskokatolické církve. Atributy, s nimiž je zobrazována, jsou kolo (na němž byla mučena), kniha (symbol učenosti), koruna a palmová ratolest (dva obecné symboly mučednictví jako vítězství). Kateřina Alexandrijská bývá občas zaměňována se sv. Kateřinou Sienskou, historickou postavou, rovněž křesťanskou intelektuálkou, žijící však o mnoho století později, než kam legenda klade život Kateřiny Alexandrijské. Mluvilo-li se na území střední a severní Evropy o sv. Kateřině bez rozlišení, byla tím až do počátku 20. století myšlena téměř jistě Kateřina Alexandrijská, mnohem populárnější než její sienská jmenovkyně. Kult svaté Kateřiny se rozšířil v západní církvi od 11. století a soustředil se zejména na její mučednictví a mimořádné zázraky, které se jí připisují, jednak její učenost, pro kterou se stala patronkou fakulty svobodných umění pařížské univerzity a později ochránkyní univerzit vůbec. V Čechách byl propagátorem a podporovatelem kultu svaté Kateřiny Karel IV., který v den jejího svátku 25. listopadu 1332 (popravena 25. listopadu 307), zvítězil v bitvě u hradu San Felice v severní Itálii. Karlova soukromá svatyně v malé věži Karlštejna se později (nikoli za Karlova života) začala nazývat Kaplí svaté Kateřiny, která je vyobrazena na boční straně oltářní mensy. Tato architektonická stavba má stěny vykládané drahými kameny. Kaple podobná spíše drahému šperku byla osobním kontemplativním místem slavného císaře, kde před důležitými státnickými kroky dlouho rozjímal. Příběh o krásné, hrdé a učené světici, která vítězně diskutovala s nejučenějšími mistry a posléze po dlouhých mukách zemřela za víru v Krista, byl ve středověku velmi oblíben. Uctívání Kateřiny se uplatnilo také v selském životě. O Kateřinině slavnosti končila pastva, na dvorech začínali se stříháním ovcí. Pro děvečky a čeledíny byl svátek svaté Kateřiny dnem, kdy dostávali mzdu a mohli měnit dvůr, pokud nebyli vyplaceni již o svatém Martinu (11. listopadu). Jozef Sliacky, Radek Neužil Deakin M. A. B. (2007): Hypatia of Alexandria, mathematician and martyr. Amherst, N.Y. : Prometheus Books, 2007. 231 s. Schauber V., Schindler, H. M. (1997): Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. Caravaggio – Sv. Kateřina Alexandrijská https://www.wikipedia.org (1595–1596).

32


Tradice divadla na Hlíně od roku 1970

Dvanáctým dílem o tradici divadla na Hlíně je operetka o třech dějstvích s názvem „Divá Bára“.

Rok 2004

Divá Bára

Operetku podle povídky Boženy Němcové napsali Jiří Červený a Saša Razov. Hudbu složil Miloš Smetka. Děj se odehrává v malé vesničce Vestec. Bára žije se svým otcem, obecním pastýřem Jakubem. Matka jí zemřela již v dětství. Když se Bára narodila, byla označena kmotrami za divnou a podstrčenou od polednice. V patnácti letech se nebála ani kluků z vesnice. Kromě otce, kamaráda Jozífka, Elšky, faráře a jeho sestry Pepinky se ji lidé báli a štítili. Bára chodívala na faru pomáhat a hrát si s Elškou. Když bylo děvčatům dvanáct let, odjela Elška do Prahy k bohaté bezdětné tetě, kde poznala svoji tajnou lásku doktora Hynka. Po třech letech se Elška vrací zpět a Pepinka už má pro ni ženicha, bohatého, ošklivého a lakomého správce Kiliána Slámu ze sousedního panství. Bára chce Elšce pomoci, a proto se převlékne za strašidlo a pana správce vystraší při ceste domů z námluv. Vesničané poznají, že strašidlem byla Bára a potrestají ji tím, že ji zavřou na noc do márnice. Statečná Bára se toho trestu nebojí. Dozví se to myslivec Josef Vrba, se kterým se Bára setkávala na pastvě. Má Báru rád a proto vymyslel, že se zastřelí a tak se dostane do márnice. Nemeškal, vystřelil do vzduchu a lehl si jako mrtvý na zem. Ponocný a hrobař Vlček se posilnili před mrtvolou a divili se, jak se mrtvola mohla dostat sama na nosítka. Odnesou ho do márnice a Bára musí na noc za mrtvolou. Ráno jde do márnice pozvaný doktor a Bára s myslivcem sedí v objetí na márách. Vše dobře dopadne, doktor si vezme Elšku, Bára myslivce a správce Pepinku. Pěkné písničky a vtipné doplňky herců udělaly z operetky humornou podívanou. Operetka se hrála na Hlíně 4. července a 8. srpna 2004. V operetě se hrály a zpívaly písně: Ponocný Bára Sbor Myslivec Vlček zvaný Držmíšek Děvčata Elška, Bára Lékař Mikeš, Elška Bára, Jakub, myslivec, ostatní Držmíšek, Kostelnice Sbor Bára Bára, myslivec

Odbila třetí hodina … Svítí slunce, svítí, ale pro mě ne … O Jezu, rač to dáti … Poprosím hvězdičku na božím nebíčku … Šup s ním do hrobu … Šel milý okolo našeho stavení … Každý v žití touží po štěstí … Každý jednou přijde ke štěstí … Hejsa, hoši, dolu kabát … Škoda je těch let, kdy nám patřil svět … Muzika hraje o pouti naší … Já nejsem ani hodná ani nehodná … Až přijdeš jednou k boží muce … Jozef Sliacky, 2015


Divá Bára s myslivcem, 4. července 2004.

Divá Bára, 4. července 2004. zleva: Markéta Dudová, Nikola Vávrová, Táňa Podlipná, Jan Fraiberg, Kristýna Pacholíková, Miloslava Plačková, David César, Milan Hošek ml., Luboš Fraiberg.

33

34


2004

Divá Bára Operetka o třech dějstvích

Napsal: Jiří Červený a Saša Razov Hudbu složil: Miloš Smetka Osoby a obsazení: Pan farář …………………………………………………………… Milan Hošek Panna Pepinka ………………………………………………….. Dana Vodáková Elška, jejich neteř ……………………………………………. Helga Pacholíková Teta z Prahy …………………………………………………. Miluška Šnyrchová Dimián Vlček zvaný Držmíšek, kostelník a hrobař …………... Vladimír Šnyrch jeho žena kořenářka …………………………………………….... Táňa Podlipná ponocný ……………………………………………………………. Pavel Wenzel jeho žena pradlena ………………………………………….. Miloslava Plačková pastýř Jakub ……………………………………………………... Milan Podlipný Bára, jeho dcera …………………………………………….... Milana Pulgretová Kilián Sláma, správce zámku ………………………………… Vlastislav Bouška myslivec Josef Vrba ………………………………………………… Jozef Sliacky MUDr. Hynek Mikeš ……………………………………………………. Jiří Kříž řezník Tomeš …………………………………………………... Milan Hošek ml. hostinský, kočí ……………………………………………………….. Pavel Čech žena ………………………………………………………………... Jana Čechová děti …………………… Kristýna Pulgretová, Lucie Požárová, Nikola Vávrová, Kristýna Pacholíková, Markéta Dudová, Jana Konečná, Milan Hošek ml., Luboš Fraiberg, David César, Marek Šnyrch, Patrik Šnyrch, Jan Fraiberg, Martina Nesvačilová Režie: Jozef Sliacky Scéna: Milan Dujsík a Milana Pulgretová Nápověda: Věra Hošková Hudbu nastudoval: Rudolf Tesař Orchestrální zpracování: Jaroslav Beer Děj s humornou zápletkou se odehrává na vesnici o pouti.

Divá Bára, 2004. stojící zleva: Miluška Šnyrchová, Vladimír Šnyrch, Pavel Wenzel, Milan Podlipný, Milana Pulgretová, Vlastislav Bouška, Dana Vodáková, Miloslava Plačková, Pavel Čech, Táňa Podlipná, Jozef Sliacky, Jana Čechová, Jiří Kříž, Helga Pacholíková, Milan Hošek st., sedící zleva: Markéta Dudová, Jan Fraiberg, Luboš Fraiberg, Kristýna Pacholíková, Věra Hošková, Lucie Požárová, Nikola Vávrová, Kristýna Pulgretová, Jana Konečná, Milan Hošek ml., David César.

Hlínské rozhledy, březen 2015 35

36

Plakát na divadelní představení hudební komedie Divá Bára sehrané na Hlíně 4. července 2004.



37

Začínáme seriál, který nám přiblíží minulost, proměny a osudy hlínských cest. Hlíně je vlastní její odlehlost, násobená položením vysoko nad okolní krajinou. Cesty tak pro dědinu byly a jsou důležitými spojovníky s okolním světem. V předchozích zeměpisných povídáních jsme na téma cest nejednou narazili a odkazovali. Přišel čas věnovat jim několik kapitol.

Díl 1.

Cesta kounicko-neslovická

Hlína leží na kounicko-neslovické silnici, která je po obec nejdůležitější pozemní komunikací. Od nepaměti spojuje obec s jejím prastarým střediskem – Kounicemi, sídlem vrchnosti církevní i světské. Na druhou stranu je spojením do Neslovic, kam převažuje dopravní proud v současnosti. Dokud lidé cestovali převážně pěšky, používali do každé sousední obce příslušnou přímou cestu – polní, lesní. Hlínští tímto způsobem používali silnici pro spojení do Neslovic a dál k severozápadu a stejně tak do Kounic a dál k jihovýchodu. Po rozmachu automobilismu (auta, motocykly) a pravidelné autobusové dopravy (linka do Neslovic a Zastávky od r. 1954) získala tato silnice nový význam. Přes Neslovice se začalo jezdit do Ivančic, na Rosice a Brno, v kounickém směru pak do Bránic a Silůvek (skrze křižovatku pod Kroužkem). Z přímých sousedů tak silnice vlastně neobsluhuje pouze Prštice.

Obr. 1: Srovnání půdorysu staré kounicko-neslovické cesty a silnice na Hlíně podle mapy stabilního katastru původní (1825) a reambulované (1873).

Kounicko-neslovická silnice je v současnosti úsekem silnice 2. třídy č. 395 (II/395) z Pohořelic do Velké Bíteše. Vede v linii Pohořelice – Cvrčovice – Odrovice – Malešovice – Pravlov – Dolní Kounice – Hlína – Neslovice – Kratochvilka – Zastávka – Košíkov – Velké Bíteš. Na mapě si všimneme, že vyjmenované obce jsou téměř srovnány do přímé linie. Tento směr má historické opodstatnění a ještě o něm bude řeč. Co se fyzického povrchu týče, původně to byla sice důležitá, nicméně obyčejná vyježděná, prašná i blátivá, cesta. Z archivních map je patrná kolísající šířka cesty často s úvozy, místy i zdvojenými

38


(viz obr. 1). Kolem poloviny 19. století byla přebudována v tzv. okresní silnici „Kounicko-Bítešsko-Žďárskou“ bez změn v trase. Povrch byl tehdy jakž takž upraven (např. štětován), šířka sjednocena, vystavěny příkopy, propustky a mostky. Svoji současnou tvář, tj. vozovku pokrytou asfaltem, získala až poměrně nedávno. Obecní kronika praví, že úsek Neslovice – Hlína byl asfaltován na jaře 1969, náves do Křenové ulice roku 1973 a zbývající úsek od obce přes Kozí horky po křižovatku pod Kroužkem teprve roku 1980. Tolik současnost a základní fakta z historie. V literatuře se ovšem dozvídáme, že Hlína i kounicko-neslovická silnice měly být součástí důležité obchodní cesty, možná už středověkého stáří. Její sláva je dávno zapomenuta, ale zkusme se po jejích stopách vypravit.

Stará obchodní (uherská, dobytčí) cesta očima historiků

Možná první zmínkou, byť nepřímou, o naší cestě jsou studie historika Ladislava Hosáka (1898–1972). V souvislosti s Pravlovem, zdejším brodem, mostem, knížecím hradem a trhem, zde předpokládá důležitou křižovatku cest. K pravlovskému mýtu se totiž váží záznamy sahající do 12. století. Ze záznamů plyne, že řeku Jihlavu zde překračovala cesta od Brna ke Znojmu (zpočátku i k Mikulovu). Směrem na Vysočinu a do Čech (…pravlovské mýtné platilo po Ždár…) se v Pravlově měla odpojovat druhá cesta. Tou

Obr. 2: Schéma uherské cesty podle Ivana Vávry (1968).


39

může být i naše kounicko-neslovická cesta, až na úsek Pravlov – Karlov (viz část Exkurze po cestě). Z jednoho zápisu (poč. 16. století) vyplývá, že ivančičtí neprávem vybírají mostné (nově vystavěný most přes Jihlavu) a mj. …ivančičtí na gruntech kláštera kounického na Hlíně mýto berou bez práva. Zdá se, že nejméně do stavby ivančického mostu platil poplatek za pravlovský most (platný po Hlínu?), z čehož vychází předpoklad, že přes Hlínu vedla alespoň jedna z větví. Dodejme, že význam Pravlova začíná upadat již ve 13. století, funkci říčního přechodu přebírají Pohořelice pro vídeňský směr a na druhé straně Kounice, expandující kolem kláštera, hradu a trhu. Ovšem tranzitní význam cesty Pravlov – Hlína – Bíteš (třebaže míjí Kounice) ještě zdaleka nekončí. Další výzkumy na poli historické geografie totiž vytvořily koncept tzv. uherské cesty. Poprvé a zároveň nejobsáhleji psal o uherské cestě ivančický rodák Ivan Vávra (1900–1984), syn zdejšího řídícího učitele Josefa Vávry – zakladatele ivančického muzea. Z jeho studie (1968) je patrné, že uherskou cestu nutno považovat za systém pozemních komunikací mezi Čechami (Saskem) a Uhrami, vedoucí několika proudy přes Moravu po dobu vrcholného středověku až novověku. Řeku Moravu cesta přecházela na dvou místech: Hodonín – Šaštín a Lanžhot – Brodské. Odtud se rozvíjel vějíř cest (viz obr. 2). Vávra uvádí, že k využití tras uherské cesty pro transport dobytka dochází teprve od 16. století a předkládá i tři dobytčí trasy na jižní Moravě: • Hustopeče – Židlochovice – Brno – Tišnov – Žďár • Pohořelice – Pravlov – Hlína – Zastávka – Velká Bíteš – Polná • Dukovany – Jaroměřice n.Rok. – Moravské Budějovice – Slavonice Jako v pořadí třetí autor se uherskou cestou zabýval Rostislav Vermouzek (1911– 1993), který se jako první z badatelů věnoval důkladnému terénnímu průzkumu, analýze starých podrobných map, rozboru místních a pomístních jmen, rozhovorům s pamětníky a místními znalci a stejně jako Vávra i historickým pramenům. Napsal několik statí o starých cestách na Moravě, přičemž dobytčí cestě z Hustopečí do Polné věnoval samostatnou studii (1993) a dvě další doplňkové (1992, 1994). Tento badatel byl naším krajanem, neboť se narodil i zemřel v nedalekých Moravských Knínicích. Vermouzek pochopitelně znal Vávrovu práci a uchopil pro svůj výzkum právě druhou jmenovanou větev, tedy tu přes Hlínu. Citujme z hlavního Vermouzkova článku (1993) pasáž věnovanou Hlíně. Tato dnes bezvýznamná osada byla ve středověku velmi důležitou křižovatkou dálkových komunikací; naši dobytčí cestu přetínal důležitý spoj, jenž vedl ze Znojma přes Ivančice k Brnu16. Je podivné, že nejstarší písemné zprávy o Hlíně jsou až ze 16. století17. Jde o dosud nevysvětlenou záhadu; pro větší stáří vsi mluví zasvěcení místního kostela svaté Kunhutě18 a mnoho nálezů mincí všech druhů a stáří19. Na Hlíně bývala při staré cestě zájezdní hospoda. Měla průjezdní dvůr a na něm dlouhou kůlnu, postavenou na pilířích. Na dvoře byly stáje a hluboká studna. Hospoda sloužila jako odpočivné a nocovací místo. Ještě před první světovou válkou tu byl čilý ruch, přes Hlí-

40


nu jezdívali pláteníci z Velkého Meziříčí na trhy do Ivančic, Moravského Krumlova i dále. Ke staré hospodě byla přistavěna nová, orientovaná k pozdější silnici, takže se tu původní stav velmi změnil. Devadesátiletý místní rodák si také pamatoval, jak se ještě před první světovou válkou honívala přes Hlínu stáda bagounů20. O čilém ruchu na dobytčí i znojemské cestě svědčí živý zájem lapků. Ke zločinům na Hlíně se přiznal v roce 1577 Beneš Chadalka, řečený Drábek. Ten spolu s tovaryši zabil nějakého člověka na Hlíně a oloupil jej o 11 zlatých21. Na Hlíně obral také Vítek Šilhavý v roce 1559 s tovaryši nějakého mládence22. Pavel Špalda z Lomnice vyznal roku 1563 na mučení, že Jan Urban oloupil na Hlíně jakéhosi člověka a vzal mu půl zlatého23. V roce 1568 přiznal na trápení ve Velké Bíteši Tomáš Pelech ze Svatoslavi trojí lup na Hlíně24 a v roce 1571 vyznal v tomto městě Jan z Bitýšky, že zabili s tovaryši na Hlíně jednoho řemeslníka a vzali mu dva zlaté. Stejný peníz sebrali i jakémusi formanovi25. Poznámky R. Vermouzka: 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24)

Vermouzek R., Znojemská cesta, západní větev, Jižní Morava 26, 1990, s. 19-39. Hosák L. – Šrámek R., Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, s. 258. Toto patrocinium bylo oblíbeno v době panování krále Václava I. Vlastivěda moravská. Ivančický okres, Brno 1904. Svědectví nejstaršího občana Hlíny Jana Vaněry, nar. 1888. Verbík A. – Štarha I., Smolná kniha velkobítešská, Brno 1973, s. 58. Tamtéž, s. 66-67. Tamtéž, s. 70. Tamtéž, s. 84.

K poznámce č. 20 – zde se jedná nejspíše o Vermouzkův překlep. Zmiňovaným občanem by měl být Jan Vaňura (*1888), zmiňovaný v obecní kronice ještě jako 91 letý (str. 288). Právě kounicko-neslovická silnice je tedy Vermouzkem považována za starou dobytčí cestou z Hustopečí do Polné, tj. z Uher do Čech, jednou z větví systému uherské cesty v pojetí I. Vávry.

Exkurze po cestě

Pro účely Hlínských rozhledů omezíme pochůzku po staré dobytčí cestě na úsek Pravlov – Zastávka. Začneme v Pravlově, kde se cesta vypořádala s druhým přechodem řeky Jihlavy (první byl v Pohořelicích). Zdejší brod má svoji logiku s ohledem na ukončení dolnokounické soutěsky a začátek bažinaté údolní nivy směřující až k soutoku se Svratkou a Dyjí. V levobřežní části Pravlova se cesta ubírá ještě kousek při úpatí a teprve na úrovni dnešní koňské farmy se zvedá hluboký úvoz. Táhne se v mírném stoupání napříč svahem a zaniká až na travnaté náhorní rovině, kde naše cesta kříží silnici Dolní Kounice – Mělčany. U kříže pokračuje dál jako účelová (asfaltová) komunikace a víceméně respektuje hřbetnici. Táhne se mezi vinohrady a sady přes trať Kobylky. Asi v půli hřbetu, ještě před odbočkou ke svatoantonínské poutní kapli a do Kounic, přistupuje ze severu stará cesta od Silůvek. V tomto prostoru se zřejmě oddělovala stará větev cesty, která se


41

spustila do údolí Šatavy a pokračovala po úpatí Karlova až na úroveň silůvecké samoty Na Pile. My pokračujeme a dále stoupáme po hřbetu až na karlovské rozcestí. Staneme u kříže z 18. století a jsme na kounicko-neslovické silnici. Pohledem vpravo (k severu) registrujeme malebné zákoutí se samotou Karlov. Kupodivu není při současné cestě, ale leží kus od ní, navíc v pootočené dispozici. To proto, že stará cesta šla zkracujícím obloukem přes stavení. Hospodářský dvůr byl původně zájezdním hostincem. Ještě mapy z let 1835 a 1839 zde uvádějí zkratku „W.H.“, tj. Wirtshaus. Nové rozcestí ve tvaru „T“ vzniklo až s vybudováním karlovské cesty někdy před 200 lety. Posuneme se dál po silnici a ocitáme se pod nejvyšším bodem. Zde zřejmě odbočovala starší varianta cesty doprava (k severu) těsně kolem kóty Karlov (351 m n.m.), aby sestoupila po severním úbočí do údolí někam pod samotu Na Pile. Svazek dvou starých úvozů nám cestu připomíná (viz obr. 4 vpravo). Když mluvíme o Karlově, měli bychom používat spíše termín Karlova hora – překlad jména viniční trati Karlsberg, příp. Babí hora, která se uvádí i v současnosti. Upomíná na oblý, zakulacený až bachratý tvar celého masívu, jak se jeví z údolí od Bránic, Silůvek či Mělčan i sestupujícímu z Hlíny.

Obr. 3: Vývoj cesty do Kounic mezi Hlínou (H) a Karlovem (K) nad mapou prvního vojenského mapování (1764–1768): a – stará cesta; b1 – nová cesta (silnice) v Kroužku; b2 – pěšina na Karlov.

42


Jsme na poněkud záhadném místě trasy, které můžeme označit za karlovsko-hlínský trojúhelník (viz obr. 3). Tvoří ho stará cesta z Hlíny do Moravských Bránic, Stará cesta z Hlíny do Silůvek a cesta (dnes silnice) z Bránic do Silůvek. S překvapením zjišťujeme, že na prvním vojenském mapování (1764–1768) ještě vůbec není zaznamenaná cesta z Hlíny do Kounic, jak ji známe dosud. Přesněji: z Hlíny ke křižovatce pod Kroužkem (trasa „b1“ na obr. 3) není nic a od křižovatky na Karlov (trasa „b2“ na obr. 3) vede pouze pěšina. Nemůžeme vyloučit omyl vojenských kartografů, ovšem byli to důstojníci pod přísahou a ostatní zakreslené cesty souhlasí i s relikty v terénu. Navíc první zákres cesty Kroužkem (1835) ukazuje přesně vykácený pruh lesa kolem cesty, což je příznačné pro nově budovanou cestu. Celá věc má i svou logiku. Strmý svah v Kroužku je opravdu velmi strmý a protější svah pod Karlovem je rozbrázděn stržemi a erozí, takže vložení vozovky do něj muselo nutně vyžadovat dopravně technický zásah. Zkrátka dnešní cesta z Hlíny do Kounic nebude starší než dvě stě let a byla zřejmě stavěna jako nová. Pokud se chceme vrátit zpět v čase, stačí v lese Na Kounické projít 0,4 km po vrstevnici a narazíme na monumentální svazek úvozů (obr. 4 vlevo). Jde o zbytek po předchůdkyni cesty Kroužkem (trasa „a“ na obr. 3). Sledujeme-li pozvolné stoupání staré cesty lesní tratí Na Skále až na náhorní rovinu, ocitáme se poblíž kříže Na Kounické na staré Tuřance. V těchto místech se tedy záhadný trojúhelník uzavírá i se starou bránickou cestou a trasy svorně pokračují v linii dnešní silnice na Hlínu.

Obr. 4: Opuštěné úvozy – zbytky po staré trase kounicko-neslovické cesty: v lese Na Kounické (vlevo) a pod Karlovem (vpravo).

Průběh cesty obcí dokumentuje srovnání parcel (viz obr. 1) cesty a silnice. Odlišnost v trase je nepatrná. Zarážející je pasáž R. Vermouzka o původním hlínském hostinci, opírající se o svědectví p. Vaňury. Autorovi se nepodařilo zjistit žádné bližší informace. Stejně tak obecní kronika ani monografie J. Vašulína se o staré zájezdní hospodě nezmiňuje. Pokud kdy nějaká na Hlíně stála, musela stát těsně při cestě (viz obr. 5). Zájezdní hospody mívaly dva vjezdy a rozsáhlé zázemí pro ustájení tažných zvířat, nabídku přípřeže a ubytování osob. První možností lokalizace je stávající hostinec, který by musel být rozlehlejší (alespoň dvě parcely) a z cesty bylo nutno sjíždět. Druhou variantou je poměrně široké prostranství mezi silnicí a domem č. 36. Třetí možnost vidíme v ústí hlínské návsi do


43

silnice ve tvaru „Y“. Dnes zastavěný ostrůvek pěti domů mohl být místem onoho hostince, už s ohledem na značnou šířku staré cestní parcely, ale kdo ví?! Nemáme důkazy pro žádnou z variant.

Obr. 5: Hlína – prostor kde mohl stát Vermouzkem zmiňovaný zájezdní hostinec: A – areál stávajícího hostince; B – navazující parcela staré cesty; C – ostrůvek domů při vyústění návsi do silnice.

Cesta pokračovala dál kolem hlínských božích muk Na kopci stále v linii dnešní silnice. Odchýlení bylo nepatrné, v Kopaninách spíše k jihu (do lesa), kde zbytky po kolejích a úvoze ještě vidíme. Na Kopaninách opouštíme hlínský katastr a v tom neslovickém nás po kilometru vítají trojhranná boží muka. Tento nebývale mohutný barokní svědek mnoha událostí na cestě nás upozorňuje na bývalé rozcestí (viz obr. 6 vpravo). Zde se cesta větvila (nejméně) do dvou proudů. Stávající trasa silnice, která ústí do neslovické ulice Ve Žlebu, je možná mladší variantou. Druhá vedla přes pole, pozdějším vojenským areálem, a zaústila do ivančicko-neslovické silnice (viz obr. 6). V neslovické polní trati Škrábky (příp. Hranice) byla rozsáhlá strž, po které dnes není ani památky. Po hranách strže vedla bezpečně alespoň jedna další varianta trasy. Je dosti pravděpodobné, že erozi ve strži započala doprava na dobytčí cestě. Některé koleje byly časem neschůdné, tak se

Obr. 6: Sestup cesty do Neslovic: na archivní mapě (vlevo), na moderní mapě (uprostřed) vč. rekonstrukce tras, boží muka před sestupem.

44


trasa posouvala. Hlubší z obou strží, jež končí poblíž neslovické vojenské bytovky, je nezměněná a její zhlaví bylo využito jako skládka odpadu. Neslovicemi cesta procházela zhruba stejnou trasou jako silnice a pokračovala na Kratochvilku. Ve stoupání v polní trati Smolonský je dodnes patrná strž rovnoběžná se silnicí. Je to zbytek po úvozech na dobytčí cestě. Nad zhlavím zmoly u prvních kratochvilských domů stál smírčí kámen. Sama Kratochvilka vznikla jako havířská obec teprve ve třetí čtvrtině 18. století. Do té doby, jak název napovídá, šlo pouze o zájezdní hostinec na staré cestě. Cesta se vine dál kolem Babic na Zastávku, která na tom byla do průmyslové revoluce stejně jako Kratochvilka. Byla zájezdním hostincem na samotě s tím rozdílem, že na Zastávce se zastavovalo jak na naší cestě z Pravlova (Hustopečí, Uher) do Bíteše (Polné, Čech), tak i z Brna do Třebíče (jižních Čech). I nadále cesta pokračuje po suché trase návršími, přičemž i nadále míjí civilizaci. To je prokázaná vlastnost starých dálkových tras, zvláště dobytčích.

Hlína na cestě nebo při cestě?

Neměli bychom pominout zamyšlení, co bylo dřív. Zdali kounicko-neslovická cesta nebo Hlína. Úvaha podobná té o slepici a vejci. Vývoj zástavby na Hlíně, dokumentovaný v obecní kronice nebo na mapách, nás opravňuje předpokládat, že cesta tady byla dřív. Proč ale první hlínské domky nevyrostly při cestě? V seriálu o místních jménech (HR 2/2012 a 3/2012) už jsme uvažovali o výhodě skutečné polohy obce jižně silnice oproti uvažované poloze na hřbetu Hlínské vrchoviny, kudy vedla a vede cesta. Zmínili jsme výhodu závětří, osluněného svahu a dost možná i dostupnějšího zdroje vody. Druhou (nebo další) možností je úmyslný odstup zástavby od cesty z důvodu dopravních. Pro dobytčí cesty je totiž známo, že se nuceně sídlům vyhýbaly, aby hnaná zvířata nepůsobila škody na majetku. Tranzitním úsekům ve vsích a městech se říkalo průhony nebo také draha. Často se s nimi setkáváme v názvosloví pomístním (jména polních tratí), výjimečně i v místním (Průhonice). Přirozeně to platí i pro vyhánění místního (obecního) dobytka na pastviska. Výjimkou byla města a městečka s dobytčími trhy (Hustopeče), která byla naopak provozu uzpůsobena. Cesty a průhony jsou zakonzervovány v uličních sítích, trhy s dobytkem v náměstích. Doloženy jsou i celnice a zúžené koridory pro počítání kusů dobytka (Polná). Někteří hlínští obyvatelé mohli poskytovat koňské či volské přípřeže pro vozy obchodníků k překonání svahů Na Kounické, později v Kroužku. Nebo dokonce osada vznikla jako soustředění těchto služeb při obchodní cestě?

Závěr

Kounicko-neslovická cesta byla a je pro Hlínu tou nejdůležitější. V minulosti pro kontakt s mateřskými Kounicemi (klášterem, panstvím) v současnosti s Neslovicemi v roli spojovníku na Ivančicko, Oslavansko, Rosicko i Brněnsko díky dálnici. Ze středověku vyvstávají nejasné obrysy formanských vozů, kupců s nákladem na soumarech, mašírujících vojenských baterií. O něco zřetelněji se rýsují pozdější stáda uherských volů, vepřů-bagounů, ovcí, koz i koní, hnaná či vedená k Bíteši, Polné, do


45

Čech a snad i do Saska. To vše se mohlo odehrávat na cestě, která Hlínu jen těsně míjela a kterou hlínští obestavěli svými příbytky teprve v předchozím věku. Použitá literatura Geoportál Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ©ČÚZK, http://geoportal.cuzk.cz. Hosák L. (1965): K středověkým obchodním cestám. Vlastivědný věstník moravský, roč. 1965, č. 1, Brno 1965, s. 77. Hosák L. (1967): Středověká kolonizace Dyjskosvrateckého úvalu. Acta UP Olomouc, SPN Praha 1967, s. 38–39. Hosák L. (1973): Středověká mezinárodní obchodní cesta jižní Moravou. Jižní Morava, roč. 9, 1973, s. 143. Kratochvíl A. (1904): Vlastivěda moravská. II. Místopis. Ivančický okres. Musejní spolek Brno, 1904, s. 25. Mapa prvního vojenského mapování. © 1st Military Survey, Section No.89. Austrian State Archive/ Military Archive, Vienna. Mapa stabilního katastru obce Hlína. Císařský povinný otisk 1825. © Český úřad zeměměřičský a katastrální. Mapa stabilního katastru obce Hlína na Moravě. Reambulovaná mapa stabilního katastru 1873. © Český úřad zeměměřičský a katastrální. Pamětní kniha obce Hlíny. Vávra I. (1968): Uherská cesta. Historická geografie č.1, 1968, s. 43–61. Vermouzek R. (1992): Dobytčí cesta. Jižní Morava č.28, 1992, s. 57–67. Vermouzek R. (1993): Trasa dobytčí cesty z Hustopečí do Polné. Jižní Morava č. 29, 1993, s. 105–115. Vermouzek R. (1994): Provoz na dobytčí cestě. Jižní Morava č.30, 1994, s. 277–281. Walter V. (2005): Mapa Brna a okolí 1 : 14 400 z roku 1839. (Umgebung von Brünn) CD-ROM.

Dušan ADAM, Ivančice Čtenář jistě promine, že v textu mnohokrát zmiňované Kounice byly ochuzeny o novodobý rozlišovací přívlastek Dolní. Text se tím zjednodušil a historicky vzato je i lepší uvádět název v původní podobě.

46


Malé povídání o zelenině – nakládání a zavařování Základy na rychlá jídla, přílohy k masu aj.

Tyto výrobky používáme při přípravě rychlých pokrmů k večeři či k obědu. Hmotnost všech surovin je v čistém stavu, tedy oprané oloupané a zbavené všeho odpadu. Zavařujeme podle toho, jakou zeleninu máme právě k dispozici, ale základ tvoří rajčata, papriky a cibule. Zavařené výrobky je možné použít na lečo, na pizzu, pod maso a podobně. Pokud má někdo rád ostřejší, přidá si feferonky. _______________

Lečo

Složení: 2 200 g zelených a žlutých paprik 1 800 g rajčat 700 g cibule lžíce soli Délka zavařování: 30 minut při 90 °C. Počet sklenic: 12 ks širokých sklenic o objemu 330 ml. Příprava: Papriku podélně rozkrojíme, zbavíme semeníků a pokrájíme na nudličky. Cibuli oloupeme a pokrájíme na kolečka. Rajčata rozkrájíme na osminky. Vše dáme do hrnce, osolíme a dusíme 20 minut. Horké plníme do sklenic a sterilujeme. Rada: Přidáme pepř, klobásu a vejce, podusíme a pokrm je hotov. _______________

Houbové lečo

Složení: 900 g paprik 900 g rajčat 900 g cibule 900 g povařených hub 2 lžíce soli 1 kečup o objemu 500 ml Délka zavařování: 30 minut při 95 °C. Počet sklenic: 12 ks širokých sklenic o objemu 330 ml. Příprava: Očištěné houby pokrájíme a vaříme asi 15 minut v osolené vodě s kyselinou citrónovou. Pak je propláchneme studenou vodou. Papriku podélně rozkrojíme, zbavíme semeníků a pokrájíme na nudličky. Oloupanou cibuli pokrájíme na kolečka, rajčata na osminky. Všechny suroviny dáme do hrnce, osolíme a dusíme asi 20 minut. Před koncem dušení přidáme kečup. Horké plníme do sklenic a sterilujeme. Rada: Při dušení je potřeba často míchat, má sklon k připalování. Po přidání klobásy a vajec krátce podusíme a máme pokrm hotov. _______________

47


Lečovo

Složení: 1 000 g cibule 1 000 g červených paprik 1 000 g bílých fazolí 1 500 g rajčat 200 ml oleje 100 ml octa 150 g cukru lžíce soli 1 DEKO Délka zavařování: 20 minut při 85 °C. Počet sklenic: 14 sklenic o objemu 330 ml. Příprava: Fazole namočíme den dopředu do vody a druhý den je povaříme. Cibuli a papriky podusíme na oleji, přidáme rajčata a ostatní suroviny a ještě chvíli dusíme. Plníme do sklenic a sterilujeme. Rada: Používá se pod maso nebo jako fazolové lečo. _______________

Naložený česnek v bílém víně

Složení: 400 g česneku 100 g červené kapie Nálev: 300 ml bílého vína, 100 ml octa, 300 ml vody, 160 g cukru, 2 lžičky soli, 2 lžíce oleje, 1 g kyseliny citrónové. Délka zavařování: 15 minut při 80 °C. Počet sklenic: 5 sklenic od dětské přesnídávky. Příprava: Stroužky česneku očistíme a opereme. Kapie zbavíme jádřinců a pokrájíme na tenké nudličky. Česnek plníme do skleniček a prokládáme červenou paprikou. Nálev necháme krátce přejít varem a vlažným nálevem potom česnek ve skleničkách zalijeme. Uzavřeme víčky a sterilujeme. Rada: Česnek používám s malými stroužky. _______________

Rybíz á la brusinky

Složení: 1 000 g kuliček přezrálého červeného rybízu 650 g cukru 150 ml vody 10 hřebíčků kousky celé skořice Roztok: 250 ml vody, 250 ml octa Délka zavařování: Bez zavařování. Počet sklenic: 10 sklenic od dětské výživy. Příprava: Oprané kuličky rybízu vhodíme do vroucího roztoku a hned přecedíme přes sítko.

48


Mezitím se nám v hrnci rozpustí cukr s vodou (úplně nelze) a přidá se koření. Když začne vařit, přidáme okapaný rybíz, mícháme a přivedeme k varu. Vaříme 10 minut a sbíráme vzniklou pěnu. Plníme do sklenic i s hřebíčkem. Rada: Výborné ke svíčkové nebo k pečenému masu. Časem zrosolovatí. _______________

Kiwi s červenými paprikami

Složení: 1 000 g kiwi 300 g červených paprik 1 citrón Nálev: 500 ml jablečného octa 5%, 150 g medu, 120 g cukru, lžička černého pepře, lžička nového koření, 2 lžičky kuliček jalovce. Délka zavařování: 20 minut při 80 °C. Počet sklenic: 10 skleniček o objemu 100 ml. Příprava: Kiwi oloupeme, nakrájíme na menší špalíčky, pokapeme šťávou z jednoho citrónu a necháme marinovat. Papriky vyjádříme a nakrájíme na nudličky. Dáme si je do misky, posolíme jednou lžící soli a necháme 15 minut odležet. Nálev uvedeme do varu a vaříme 10 minut. Osolenou papriku propláchneme vodou a přidáme do vroucího sirupu. 5 minut povaříme, přidáme kiwi a vaříme dalších 5 minut. Pak vše vyjmeme a zbylý nálev vaříme ještě 10 minut, aby zhoustnul. Kiwi s paprikou dáme do sklenic, zalijeme nálevem a sterilujeme. Používá se jako příloha k masu. Rada: Ocet je třeba dát ovocný 5 % nebo 6 %, jinak je to hodně kyselé.

Škvarková pomazánka speciál

Složení: 1 000 g škvarků 1 sklenice leča ½ sklenice červené sterilované papriky 4 sterilované okurky 4 stroužky česneku 4 vejce 2 lžíce hořčice mletý pepř lžička soli Délka zavařování: 25 minut při 95 °C. Počet sklenic: 8 sklenic o objemu 250 ml (od majonézy). Příprava: Pomeleme scezené lečo, škvarky, okurky a kapie a dáme do misky. Přidáme prolisovaný česnek, vejce a hořčici. Dochutíme solí a pepřem a řádně promícháme. Naplníme do tří čtvrtin objemu sklenic a sterilujeme. Rada: Vejce se mohou přidat uvařená a pomletá na masovém strojku. Zdroj: Kotačka M. (2012): Nakládaná zelenina z Budkova.

Pokračování příště

49


RECEPTY aneb dobroty pro vás Mechová bábovka Earl Grey

Ingredience: 120 g změklého másla, 3 vejce, špetka soli, 200 g cukru krupice, 250 ml vlažného mléka, 250 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 4 lžíce strouhaného kokosu, 1 nálevový sáček čaje Earl Grey. Postup: Mouku smícháme s kokosem, práškem do pečiva a obsahem čajového sáčku. Z bílků a špetky soli ušleháme pevný sníh. Máslo s cukrem a žloutky vyšleháme do pěny. Do máslové pěny postupně střídavě zašleháme mléko a mouku. Nakonec zlehka vařečkou vmícháme sníh. Těsto urovnáme do vymazané a vysypané formy. Vložíme do trouby vyhřáté na 170 °C a upečeme (asi hodinu). Po upečení necháme asi 10 minut odpočinout ve formě, pak opatrně vyklopíme a necháme vychladnout. _______________

Šunkovo-sýrový salát

Ingredience: 300 g šunky, 300 g tvrdého sýra, 5 vajec uvařených natvrdo, 2 barevné papriky, 4–6 naložených okurek, 1 větší červená cibule, 220 ml majonézy, 2 lžičky plnotučné hořčice, sůl, mletý pepř. Postup: Sýr nastrouháme nahrubo. Šunku nakrájíme na nudličky, vejce, papriky, okurky a cibuli na kostičky. Majonézu osolíme, opepříme a smícháme s hořčicí. Všechno promícháme a necháme v chladu uležet. Podáváme s čerstvým pečivem. _______________

Lístkové větrníky

Ingredience: 500 g lístkového těsta, 8 plátků sýra, 8 plátků šunky, 1 vejce, semínka na posypání (mák, sezam, kmín, ...). Postup: Těsto rozválíme na tloušťku 2–3 mm. Kulatým vykrajovátkem o průměru 10 cm vykrájíme kolečka. Stejným vykrajovátkem vykrájíme kolečka ze sýra a ze šunky. Na kolečko těsta položíme kolečko šunky, na ně kolečko sýra a přikryjeme dalším kolečkem těsta. Uprostřed naznačíme malým vykrajovátkem kolečko, od kterého nařízneme větrníky osmkrát až ke kraji (prostředek musí zůstat spojený. Opatrně přeneseme na plech s papírem na pečení a každou výseč otočíme o 180 °C. Větrníky potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme semínky. Vložíme do trouby vyhřáté na 230 °C a upečeme dozlatova (asi 15 minut).

50


Babiččina super patlanina

Ingredience: 3 vejce, 150 g tvrdého sýra, 100 g šunkového salámu, 2 trojúhelníčky taveného sýra, cibulová nať, sůl, mletý pepř, muškátový oříšek, grilovací koření, pečivo (veka, rohlíky, toustový chléb), kečup Postup: Tvrdý sýr a salám nastrouháme. Přidáme rozdrobený tavený sýr, posekanou nať, celá vejce a okořeníme. Vidličkou důkladně rozmícháme. Směsí potřeme krajíčky veky nebo toustového chleba. Pokud použijeme rohlíky, podélně je rozkrojíme a natřeme řezné plochy. Ve vyhřáté troubě (horní ohřev) nebo pod grilem krátce zapečeme (5-8 minut). Na talíři si každý sám může ozdobit kečupem. _______________

Barevný rýžový salát

Ingredience: 200 g uvařené rýže, 100 g sterilované kukuřice, 1 menší pórek, 1 - 2 natvrdo uvařená vejce, 1 kapie, zálivka: 2 - 3 lžíce zakysané smetany light, sůl, špetka cukru, citronová šťáva, pažitka nebo cibulová nať. Postup: Vychladlou sypkou rýži zlehka promícháme s kukuřicí bez nálevu, pórkem pokrájeným na tenká kolečka, plátky vajec a kapií nakrájenou na nudličky. Vše zalijeme dobře ochucenou zálivkou a znovu zlehka promícháme. Salát necháme v chladnu odležet a podáváme s celozrnným pečivem. Zdroj: www.mamincinyrecepty.cz

Na úplném vrcholu rozhledny triangulačního bodu na Hlíně, 1939.


51

• sobota 21. března 2015 – Výstava vín, Dolní Kounice, Bratrstvo vinařů a kopáčů 1737 o. s. • sobota 28. března 2015 – Taneční zábava s Dolňáky, Dolní Kounice. • neděle 29. března 2015 – Farmářské trhy, Ivančice. • neděle 29. března 2015 – Květná neděle, křížová cesta ke kapli sv. Antonína, Dolní Kounice. • sobota 4. dubna 2015 – Otevření kláštera Rosa Coeli, Dolní Kounice. • sobota 11. dubna 2015 – 6. narozeniny Stromokruhu Evropy, Okrašlovací spolek Ivančice. • sobota 18. dubna–neděle 19. dubna 2015 – Mezinárodní prodejní výstava minerálů, drahých kamenů a šperků, Oslavany. • sobota 25. dubna 2015 – Jarní klasika – závod, Ivančice, Cycles Perfecta. • sobota 25. dubna 2015 – Oslavanská Padesátka „Memoriál Tondy Šaláta“, Oslavany. • sobota 25. dubna 2015 – Farmářské trhy, Ivančice. • pátek 1. května 2015 – Odemykání cyklostezek a den otevřených dveří na oslavanském zámku, Oslavany. • pátek 1. května 2015 – Májová veselice, Padochov. • úterý 5. května 2015 – Pouť vinařů se mší ke cti sv. Gotharda, Dolní Kounice. • pátek 8. května 2015 – Pochod osvobození, Padochov. • sobota 9. května 2015 – Svatogothardské vinařské slavnosti, Dolní Kounice. • pátek 15. května–neděle 17. května 2015 – Trampská nota, Padochov. • sobota 16. května 2015 – Farmářské trhy, Ivančice. • pátek 22. května–neděle 24. května 2015 – Slavnosti chřestu, Ivančice. • sobota 23. května 2015 – Dětský den a Závody malotraktorů, Nová Ves. • neděle 24. května 2015 – Veřejné cvičení, Moravské Bránice, TJ Sokol. • pátek 12. června 2015 – Pouťová zábava, Dolní Kounice, fotbalové hřiště. • sobota 13. června 2015 – Koncert v klášteře Rosa Coeli – Mladí brněnští symfonikové, Dolní Kounice. • sobota 13. června 2015 – Běh naděje, Padochov. • neděle 14. června 2015 – Pouť sv. Antonína Paduánského, Dolní Kounice.

52


Březen

MÁNESŮV ORLOJ 2 Mezi sněhem zelená se tráva, sníh se ztrácí v jarních potůčkách, oráč střípky ledu zaorává, zima už má ze sluníčka strach. Moje píseň čeká na skřivana, aby se mnou zpíval o jaru. Vydechni si, země, lemovaná horami tam v modrém oparu! Hory, včera bílé závějemi, nyní modrají se nablízku. Moje rádlo kypří jarní zemi, horko oráči i želízku.

Duben

Co si z kvítí napleteme vínků v prstech, jež se dost už ohřály, než vyžene stromek do lupínků, než se bílým květem obalí. Loňské dříví ještě hučí v peci. Venku slunci, div ne letnímu, pacholátko už se dává svléci, dávno zapomnělo na zimu. Voda, vodička už na nás čeká, už se čistí u samého dna. Země do vysoka, do daleka vydechuje — zase svobodná.

Květen

Všechno v máji zpívá, všechno voní, nejvíc planých růží kytička. Pro koho pak vila jsem ji loni? Jenom pro milého bratříčka. Letos však ji viju pro mládence ze šípku, jenž kvete pod strání. Je nám tady hezky jako mřence v řece, kde se volně prohání. Zavoň, kvítí, zazpívej nám, máji, zavlň se nám, vodo, u nohou! Jabloně jen proto odkvétají, že už vůni unést nemohou.

Hrubín, František (1953): Mánesův orloj, SNDK Praha.

53


ZÁVĚREČNÉ SLOVO

M

ilé čtenářky a čtenáři Rozhledů, Tak jaké jste měli při čtení pocity? Příjemné naladění, objevitelské, naučné, chuťově barevné, smutné nebo rozporuplné? Zpravodaj vám opět přinesl přehled těch nejdůležitějších událostí za posledního čtvrt roku. Určitě jste si každý z vás našli alespoň něco, co vás zaujalo a pobavilo. A nejdůležitější je, že jste četli. Pokud si totiž myslíte, že čtení je nuda, rozhodně jste nenašli ještě tu pravou knihu. Čteme, protože knihy nám mohou nabídnout vše, co potřebujeme. Útěchu, lásku, radost, nostalgii i napětí. A ochotně se otevřou i ve chvílích, kdy se za námi ve skutečném světě bez vůně inkoustu dveře právě zabouchnou (citát od Kateřiny Peřinové). Vy, kteří čtete pozorně zpravodaj víte, že se rozloučíme naším oblíbeným básníkem Janem Skácelem. Co je k ponechání Zas je tu jaro, zatím naznačené, tak trochu trpké jako dým. Rozmýšlím co je k ponechání, a mrtvé listí uklízím. Tak tomu je a vždycky to tak bylo. A je to zákon. Moc to vím. Je mi jen líto utínaných větví a loňská hnízda neshodím.

Přejeme vám všem krásné Velikonoce, bohatou pomlázku a hlavně pohodové dny plné sluníčka! Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil

HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 1 (25), ročník 7, březen 2015. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. května 2015 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: [email protected]. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Periodický tisk územního samosprávního celku. Toto číslo vychází 15. března 2015.

54


Rozhledna na Hlíně u Ivančic 42 Pohlednice rozhledny na Hlíně vyfotografovaná v době dokončovacích prací na rozhledně a vydaná v roce 1910 ke slavnostmímu otevření rozhledny pravděpodobně obchodníkem Janem Průšou z Hlíny, čp. 54. Jedná se o pohlednici vyrobenou společně s pohlednicí, kterou jsme si představili již dříve (HR 2(10), červen 2011). Pohlednice je opatřena jubilejní výplatní 5 haléřovou známkou vydanou k 80. výročí narození císaře Františka Josefa I. a oražena razítkem ivančického poštovního úřadu s datem 29. srpna 1910. Adresátkám velectěné slečně Marii Kopecké a paní Forischové do Trnavy ji odeslala skupina návštěvníků rozhledny i se psem Bročkem. Pozdrav z Vomic 43 Dvouokénková pohlednice Omic vydaná kolem roku 1907 neznámým vydavatelem. Pohlednice je opatřena běžnou výplatní 5 haléřovou známkou z roku 1905 a oražena razítkem rosického poštovního úřadu. Byla adresována milené slečně Fanynce Janošové do Brna. Na pohlednici najdeme pěkný pohled na omickou školu s dřevěnou studnou v popředí. V roce 1856 vystavěla obec novou školu naproti kostelu, která se stala samostatnou v roce 1858. V roce 1888 byla škola rozšířena na dvojtřídní a zároveň vystavěna nová. První písemná zmínka o obci Omice pochází z roku 1104. Od roku 1884 patřily Omice do zdravotního obvodu v Rosicích, taktéž pod pravomoc četnictva, dlouhou dobu také k poště. Později po 2. světové válce pod poštu Tetčice, po integraci pod poštu Troubsko. V roce 1908 (tedy v době vydání této pohlednice) se v obci uvádí škola, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, 1 hokynářství, podkovář, krejčí, obuvník a hospoda. V roce 1911 byl založen odbor Národní jednoty pro JZ Moravu. V roce 1924 byla v obci nová a stará škola, 25 ha polí a pastvin, obec měla dluhy 27 000 Kč, cihelna Martina Patery, spolek strany České národně socialistické, Komunistická strana, spolky Sokol, Odborová organizace zřízenců státních drah, Sdružení katolické omladiny, Domovina, Velkostatek Rosice, dvory Kývalka, Dvorek. Byl zde šafář a 15 rolníků nad 5 ha. V roce 1930 zde fungovala cihelna Paterova, dvě pojišťovací jednatelství a poštovní sběrna. V roce 1935 2 mlékařské sběrny Janíček, Š. Šmídková (vozila mléko psím spřežením do Brna), 2 pojišťovací jednatelství (Klement Rejda, F. Šustera) a poštovní sběrna.


Adventní koncert, kostel sv. Kunhuty na Hlíně, 14. prosince 2014.

Tříkrálový koncert, kostel sv. Kunhuty na Hlíně, 4. ledna 2015.

55

Pohlednice Omic, neznámý vydavatel, formát 88 × 138 mm, kolem roku 1907.

Pohlednice zachycující rozhlednu na Hlíně, vydal Jan Průša, Hlína, formát 90 × 138 mm, 1910.

číslo 1 (25) ročník 7 březen Sv. Kateřina z Hlíny, 80. léta 15. století, dřevo (lípa), novodobá polychromie

Recommend Documents