ISLÁMSKÁ ARCHITEKTURA
1
AL-AZHAR
• ARCHITEKTURA – v užším smyslu stavitelské umění vytvářející díla, která svým tvarem, prostorem apod. odpovídají praktickému účelu i ideovým dobovým požadavkům, popřípadě i jednotlivá stavba jevící architektonický záměr, v nejširším současném pojetí utváření celého životního prostředí uměleckými prostředky v návaznosti na dostupné vědecké poznatky • STAVBA: - technická struktura - slouží praktickým účelům - podřízena estetickým nárokům člověka - jako technická, vědecká a umělecká kompozice reflektuje lidskou znalost a představivost a měla by odpovídat životnímu stylu uživatele
Funkce architektury • Užitná - hlavním kritériem účel - primárním požadavkem ochrana • Estetická - podmíněnost estetikou dané doby - projevuje se ve zpracování měřítka, v pojetí proporcí, ve využití ornamentu • Symbolická - odráží myšlenkový svět, ideový či politický program – architektura nositelem významů Prestižní funkce – „stavíme velké stavby, aby naši potomci mohli předpokládat, že jsme byli velkými osobnostmi.“ (Leon Battista Alberti)
• ARCHITEKTURA - Reflexe společnosti s její každodenností - Zprostředkovává svědectví civilizací o svých idejích, cítění, znalostech, dovednostech, způsobu života a tradicích - Cenný zdroj - Nepotřebuje interprety - Stavba tisíc let stará může sloužit jiné společnosti s odlišnou sociální strukturou, náboženstvím či cítěním k jiným účelům a stále může být považována za krásnou
CO JE „ISLÁMSKÁ ARCHITEKTURA“? • IA – kontroverzní koncept - všechna architektura v muslimských zemích? - architektura sloužící náboženským funkcím? - architektura determinovaná speciálními kvalitami islámu jako kulturního fenoménu? - architektura, kterou lze odlišit od stavitelských tradic mimo „islámský svět“?
• Oleg Grabar, The Formation of Islamic Art, 1987 - adjektivum „islámský“ se nevztahuje k umění určitého náboženství, protože značná část památek má stěží co do činění s vírou muslimů - pokud má jít o platný koncept (IA), je třeba přesně osvětlit shodné rysy v různých obdobích a regionech • Robert Hillenbrand, Islamic Architecture: Form, Function and Meaning, 1994 - hovořit o IA je stejné jako mluvit o „evropské architektuře“ – stejné nevýhody a problémy • Bohumil A. Prochazka, Determinants of Islamic Architecture, 1988 - adjektivum „islámský“ je vhodné, neboť označuje spirituální zdroj a princip daného umění
- Nejrealističtější termín – „architektura islámské kulturní sféry“ - Potom teprve bližší definice jednotlivých period IA, které jsou nutně heterogenní a limitované hranicemi: - teritoriálními - dynastickými (problémem přesahy lokálních škol či tradic, tzn. difuze forem – např. íwán - a technik) Isfahán, mešita šáha Abbáse, 1611-38
- Možno definovat podle tvůrce – př. Sinán (16. století, Istanbul, komplex Şehzade Mehmet, Sülejmaníja, atd) - Dělení typologické – turecké lázně, káhirské mešity apod. - Monografie – Velká umajjovská mešita v Damašku apod. • Ernst J. Grube, „What is Islamic Architecture“ in: Michell, G. (ed.) Architecture of the Islamic World, 1978 - IA disponuje kvalitami, které ji zřetelně odlišují od „neislámské“, za zdroj této odlišnosti lze považovat islám, přívlastek „islámský“ je tedy oprávněný - tyto kvality je nutné definovat
PROČ SE ZABÝVAT ISLÁMSKOU ARCHITEKTUROU? • Je důležitým komponentem ve vývoji světové architektury, neopominutelná při pokusech o formulaci obecné teorie uměleckého stylu • Studium IA je jednoduše zajímavé: progresivní, krásné, inspirativní, „dokonalé“ stavby jako Alhambra, Tádž Mahál apod. • IA vtiskla nezaměnitelný charakter městům jako Istanbul, Halab, Fás, Isfahán atd.
Granada, Alhambra, 14. st. Ágra, Tádž Mahál, 1632 - 43
• Studium IA je důležité – projekce do jiných kulturních proudů • IA v nejrůznějších obdobích ovlivnila Evropu skrze Španělsko, Sicílii, Itálii (stimulace italské renesance), Balkán a Rusko • Doplňky interiéru koberce, ornamentální výzdoba, textilní ozdoby – zdomácněly na všech kontinentech • JE KRÁSNÁ!
METODOLOGICKÉ PROBLÉMY • Percepce, chápání a hodnocení architektury je velmi subjektivní záležitost i v případě, že je k dispozici estetická teorie • Narozdíl od Evropy – v pozdní renesanci již adekvátní záznamové techniky - chybí teoretické knihy o architektuře, estetice (středověk), k dispozici jsou jen praktické příručky
Kašmír, 185O
• Jak architekti zamýšleli, aby jejich stavby byly pociťovány, jaké motivace a inspirace mohli mít? • I proto existence různých hypotéz a teorií • Snaha o porozumění mentality, charakteru, „pocitu“ IA znamená, že se nelze soustředit jen na vnější formy a rysy – je třeba proniknout do jejího obsahu, rozumět zdrojům, sociálnímu kontextu, vědět více o představivosti tvůrců či aspiracích dané komunity • Je žádoucí udržet rovnováhu mezi analýzou budov jako takových a analýzou jejich funkcí ve společnosti (příliš „zážitků“ nepřinesou nudné popisy monumentů, počtu oken či sloupů) • Vzhledem k velkému časovému, geografickému i třebas etnickému záběru šetřit s generalizacemi (tedy např. namísto „islámských mauzoleí“ „egyptská mauzolea 14. století“) • Analýzu komplikuje „multi-funkčnost“ IA – mešita není jen na modlení, madrasy jen na vzdělávání, karavanseráj jen na spaní
Alexandrie, mešita Abú Abbáse al-Mursího, 1943 Káhira, mešita al-Aqmar, 1125
JAKÁ JE ISLÁMSKÁ ARCHITEKTURA? • IA je nejvýznamnějším uměleckým výrazem celé kultury, přičemž její „originalita vyrostla z osobité syntézy domácích tradic a nábožensko-politického systému islámu, který byl na místních tradicích nezávislý“ (V. Dudák, Encyklopedie světové architektury) Fréjus, Francie, 1930
Indonésie, ostrov Ternate, Severní Moluky, mešita Tua
Djenne, Mali, Velká mešita, 1909 (14.st.)
STYL: – v nejširším významu slova chápán jako jednota prostředků výrazu nebo totalita běžných rysů patrných na většině uměleckých prací v konkrétním období či teritoriu - Architektonické styly se odlišují svou morfologií, elementy a rysy, které jsou používány jako prostředky stylového vyjádření a kompozice (vzájemný vztah mezi formálním, konstrukčním komponentem a celkem) - IA jako „koherentní styl“ – ačkoliv poněkud morfologicky odlišná, IA v maghribu i mašriqu založena na stejných principech
• Univerzální principy (determinanty) IA - odmítnutí architrávu ve prospěch zřetelného oblouku - projekt založený na schématu s nádvořím ve většině civilních architektonických prací
- umělecké využití geometrických vzorů a maximální stylizace přírodních motivů – lze mluvit o fascinaci formou nereprezentativní dekorace (dekorace nejjasnějším znakem IA) - kontrasty škál, dekorovaných a strohých povrchů - vyhýbání se sochám a figurální malbě
Alhambra
Další determinanty IA: - Qibla (směr modlitby k Mekce) - jediný přímý koránský požadavek na architekturu – jedna ze zdí mešity je orientovaná tímto směrem, indikuje ji mihráb - Udržování soukromí rodiny a domu - Pravidla rituální i osobní hygieny
Káhira, Hákimova mešita, 990-1012
Káhira, mešita s madrasou sultána Ašrafa Barsbáje, 1423-24
Další charakteristiky IA: - je založena na geometrii, proto sama o sobě velmi racionální („matematická“) – skrze tyto prostředky však dosahuje značné emocionality - pravidla v logice geometrické kompozice jednoduchých rysů a v čisté abstrakci - nereprezentativní geometrie jako zdroj estetického efektu (odezva v moderní době v podobě kubismu, konstruktivismu, computer-designu)
Plán Skalního dómu, Jeruzalém, 691
Typický islámský vzor
- Identifikaci IA usnadňuje několik málo původních forem, zejména muqarnas – trojrozměrné buňky či drobné klenbičky, dekorativní, mohou však mít i nosnou funkci
Alhambra
Isfahán, 8 – 17. století
- Nejednoznačnost formy – často je nesnadné určit, zda je forma dekorativní nebo strukturální (často případ muqarnasů)
Córdoba, Velká mešita, 10. století, žebrová klenba kupole před mihrábem
- Jen velmi málo forem IA nemůže být použito pro více účelů – struktura čtyř íwánů slouží jako mešita, madrasa, palác, karavanseráj, lázně, soukromý příbytek - IA má tendenci přizpůsobovat funkce předem vytvořeným formám (abstraktnímu, „dokonalému“ plánu) - IA je „živelná“ – příliš se nebrání dodatkům k originálnímu plánu, původní jádro může být obaleno množstvím přídavných struktur, aniž by utrpěla estetická stránka
Káhira, al-Azhar, plán
- Dekorace usiluje o vizuální negaci váhy a potřeby podpory za pomoci široké škály prostředků (mozaiky, malby, štuky, zdobené pilíře apod.) - opakování jednotlivých elementů (výklenků, oblouků, sloupů, podloubí a dekorativních motivů) ve snaze narušit jednoznačnou prostorovou hranici a vyvolat zdání nekonečnosti (neukončenosti)
Alhambra – kupole Sálu dvou sester
