Ing. Pavel Tauchman. Výskyt a funkční účinky introdukovaných dřevin na ŠLP Kostelec nad Černými lesy. Doktorská disertační práce

Fakulta lesnická a dřevařská Katedra pěstování lesů

Doktorská disertační práce

Výskyt a funkční účinky introdukovaných dřevin na ŠLP Kostelec nad Černými lesy Obor DSP: Pěstování lesů

Ing. Pavel Tauchman

Školitel: prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.

Praha 10.10. 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou disertační práci zpracoval samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury. V Praze 10. 10. 2011 Pavel Tauchman

-1-

Poděkování Předně bych chtěl poděkovat mému školiteli Prof. Ing. Vilémovi Podrázskému, za jeho cenné rady, bezprostřední pomoc a lidský přístup při realizaci této disertační práce. Jelikož základem každé takovéto práce je rovněž dobrý tým spolupracovníků, chtěl bych dále poděkovat celé katedře pěstování lesů Fakulty lesnické a dřevařské ČZU, jejíž pracovníci mi vždy ochotně vyšli vstříc. Neméně velké dík patří rovněž mé rodině, která mi vždy poskytovala bezmeznou podporu.

-2-

Obsah: 1. Úvod .....................................................................................................................................10 2. Cíl práce ...............................................................................................................................13 3. Literární rešerše ...................................................................................................................14 3.1 Přehled problematiky introdukce................................................................................................ 14 3.2. Douglaska tisolistá - Pseudotsuga menziesii (Mirb.) Franco..................................................... 19 3.2.1. Základní údaje.................................................................................................................................... 19 3.2.2. Původní rozšíření ............................................................................................................................... 20 3.2.3. Růstová maxima................................................................................................................................. 22 3.2.4. Morfologie ......................................................................................................................................... 22 3.2.5. Ekologie ............................................................................................................................................. 24 3.2.6. Abiotické faktory prostředí ................................................................................................................ 25 3.2.6.1. Klima.......................................................................................................................................... 25 3.2.6.2. Půda............................................................................................................................................ 26 3.2.7. Škodliví činitelé ................................................................................................................................. 27 3.2.8. Dřevo douglasky ................................................................................................................................ 30 3.2.9. Produkce ............................................................................................................................................ 32 3.2.10. Pěstování douglasky......................................................................................................................... 33 3.2.11. Introdukce ........................................................................................................................................ 36 3.2.12. Introdukce na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy ..................................................................... 37 3.2.13. Provenienční výzkum douglasky tisolisté v ČR............................................................................... 38

3.3. Jedle obrovská - Abies grandis (Douglas) LINDL. ................................................................... 39 3.3.1. Základní údaje.................................................................................................................................... 39 3.3.2. Původní rozšíření ............................................................................................................................... 40 3.3.3. Morfologie ......................................................................................................................................... 42 3.3.4. Ekologie ............................................................................................................................................. 43 3.3.4.1. Podnebí....................................................................................................................................... 43 3.3.4.2. Půda............................................................................................................................................ 43 3.3.5. Škodliví činitelé ................................................................................................................................. 44 3.3.6. Vlastnosti dřeva ................................................................................................................................. 46 3.3.7. Růst a produkce.................................................................................................................................. 47 3.3.8. Pěstování............................................................................................................................................ 49 3.3.9. Introdukce .......................................................................................................................................... 50

3.4. Borovice vejmutovka - Pinus strobus L. ................................................................................... 52 3.4.1. Základní údaje.................................................................................................................................... 52 3.4.2. Původní rozšíření ............................................................................................................................... 53 3.4.3. Morfologie ......................................................................................................................................... 54 3.4.4. Ekologie ............................................................................................................................................. 54 3.4.4.1. Klima.......................................................................................................................................... 54 3.4.4.2. Půda............................................................................................................................................ 54 3.4.5. Škodliví činitelé ................................................................................................................................. 55 3.4.5.1. Biotičtí škůdci ............................................................................................................................ 55 3.4.5.1. Faktory abiotické........................................................................................................................ 57 3.4.6. Dřevo ................................................................................................................................................. 57 3.4.7. Pěstování............................................................................................................................................ 57 3.4.8. Růst a produkce.................................................................................................................................. 58 3.4.9. Introdukce .......................................................................................................................................... 60

3.5. Ostatní introdukované konifery ................................................................................................. 61 3.5.1. smrk východní - Picea orientalis (L.) LINK...................................................................................... 61 3.5.1.1. Základní údaje............................................................................................................................ 61 3.5.1.2. Morfologie.................................................................................................................................. 61 3.5.1.3. Původní rozšíření ....................................................................................................................... 62 3.5.1.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé ................................................................................................ 62 3.5.1.5. Využití........................................................................................................................................ 62 3.5.1.6. Introdukce .................................................................................................................................. 63

-3-

3.5.2. smrk omorika - Picea omorika (PANČIC) PURKYNĚ..................................................................... 63 3.5.2.1. Základní údaje............................................................................................................................ 63 3.5.2.2. Morfologie.................................................................................................................................. 63 3.5.2.3. Původní rozšíření ....................................................................................................................... 64 3.5.2.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé ................................................................................................ 64 3.5.2.5. Využití........................................................................................................................................ 65 3.5.2.6. Introdukce .................................................................................................................................. 65 3.5.3. smrk sivý - Picea glauca (MOENCH) VOSS.................................................................................... 65 3.5.3.1. Základní údaje............................................................................................................................ 65 3.5.3.2. Morfologie.................................................................................................................................. 66 3.5.3.3. Původní rozšíření ....................................................................................................................... 66 3.5.3.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé ................................................................................................ 66 3.5.3.5. Využití........................................................................................................................................ 67 3.5.3.6. Introdukce .................................................................................................................................. 67 3.5.4. smrk černý - Picea mariana (MULLER) B.S.P................................................................................. 67 3.5.4.1. Základní údaje............................................................................................................................ 67 3.5.4.2. Morfologie.................................................................................................................................. 67 3.5.4.3. Původní rozšíření ....................................................................................................................... 68 3.5.4.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé ................................................................................................ 68 3.5.4.5. Využití........................................................................................................................................ 70 3.5.4.6. Introdukce .................................................................................................................................. 70 3.5.5. smrk pichlavý - Picea pungens ENGELM......................................................................................... 71 3.5.5.1. Základní údaje............................................................................................................................ 71 3.5.5.2. Morfologie.................................................................................................................................. 71 3.5.5.3. Původní rozšíření ....................................................................................................................... 71 3.5.5.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé ................................................................................................ 72 3.5.5.5. Využití........................................................................................................................................ 73 3.5.5.6. Introdukce .................................................................................................................................. 73 3.5.6. smrk sitka - Picea sitchensis (Bong.) CARRIÉRE ............................................................................ 73 3.5.6.1. Základní údaje............................................................................................................................ 73 3.5.6.2. Morfologie.................................................................................................................................. 74 3.5.6.3. Původní rozšíření ....................................................................................................................... 74 3.5.6.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé ................................................................................................ 75 3.5.6.5. Využití........................................................................................................................................ 75 3.5.6.6. Introdukce .................................................................................................................................. 76 3.5.7. metasekvoje čínská - Metasequoia glyptostroboides Hu et CHENG................................................. 76 3.5.7.1. Základní údaje............................................................................................................................ 76 3.5.7.2. Morfologie.................................................................................................................................. 77 3.5.7.3. Původní rozšíření ....................................................................................................................... 77 3.5.7.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé ................................................................................................ 78 3.5.7.5. Využití........................................................................................................................................ 79 3.5.7.6. Introdukce .................................................................................................................................. 79

4. Metodika práce .....................................................................................................................81 4.1. LHC Kostelec nad Černými lesy ............................................................................................... 81 4.1.1. Lokalita výzkumu .............................................................................................................................. 81 4.1.2. Klimatické podmínky......................................................................................................................... 81 4.1.3. Geologické poměry ............................................................................................................................ 82 4.1.4. Regionálně fytogeografické členění................................................................................................... 82 4.1.5. Lesní vegetační stupně a skladba porostů .......................................................................................... 83 4.1.6. Lesní hospodářství na území Černokostelecka .................................................................................. 85 4.1.7. Hospodaření ....................................................................................................................................... 86

4.2. Popis řešení a zpracování výsledků ........................................................................................... 87 4.2.1. Popis řešení: ....................................................................................................................................... 87 4.2.2. Zjištění dendrometrických a pěstebních charakteristik ...................................................................... 91 4.2.3. Stanovení vlivu vybraných introdukovaných dřevin na stav lesních půd .......................................... 91 4.2.4. Zpracování výsledků měření .............................................................................................................. 93 4.2.4.1 Porostní charakteristiky............................................................................................................... 93 4.2.4.2. Statistické zpracování dat........................................................................................................... 94

5. Výsledky a diskuse ................................................................................................................95 -4-

5.1. Popis porostních charakteristik a zhodnocení výsledků dendrometrických měření na TVP v rámci jednotlivých sérií.................................................................................................................. 95 5.1.1. Douglaska tisolistá a další srovnávané druhy .................................................................................... 95 5.1.1.1. Lokalita „Amerika“ - série a) DG, SM a smíšený listnatý porost .............................................. 95 5.1.1.2. Lokalita „Amerika“ - série d) DG a SM..................................................................................... 99 5.1.1.3 Lokalita „Jevany“ - série a) smíšený porost DG a MD ............................................................. 102 5.1.1.4. Lokalita „U Zaniklé hájovny“ - série a) smíšený porost DG, VJ a SM.................................... 103 5.1.1.5. Lokalita „Krymlov“ - série a) smíšený porost DG, BO, SM a BR........................................... 106 5.1.1.6. Souhrnné srovnání a diskuse v rámci kapitoly 5.1.1. ............................................................... 106 5.1.2. Jedle obrovská a další srovnávané druhy ......................................................................................... 112 5.1.2.1. Lokalita „Jevany“ - série b) JDO ............................................................................................. 112 5.1.2.2. Lokalita „Amerika“ - série b) jedle obrovská a smrk ztepilý ................................................... 113 5.1.2.3 Lokalita „Svatbín“ - série a) smíšený porost JDO a DG ........................................................... 115 5.1.2.4. Souhrnné srovnání a diskuse v rámci celé kapitoly 5.1.2......................................................... 116 5.1.3. Borovice vejmutovka, metasekvoje čínská a ostatní domácí druhy................................................. 120 5.1.3.1. Lokalita „Šembera“ - série a) VJ, MET a smíšený listnatý porost ........................................... 120 5.1.3.2. Lokalita „Svatbín“ - série a) VJ ............................................................................................... 123 5.1.3.3. Lokalita „Krymlov“ - série b) Borovice vejmutovka a borovice lesní ..................................... 125 5.1.3.4. Souhrnné srovnání a diskuse v rámci celé kapitoly 5.1.3......................................................... 127 5.1.4. Introdukované druhy smrků ............................................................................................................. 130 5.1.4.1. Lokalita „Amerika“ - série c) smrkové exoty a smrk ztepilý (Psk. 118B4a) ........................... 130

5.2. Vyhodnocení vlivu vybraných introdukovaných dřevin na stav lesních půd .......................... 138 5. 2. 1. Lokalita „Šembera“ - série a) - TVP - MET, VJ, smíšený listnatý porost - v psk. 113La4 a 113La5 ................................................................................................................................................................... 138 5. 2. 2. Lokalita „Amerika“ - série a) - TVP - DG, SM, smíšený listnatý porost - v psk. 118B4b, 118B6c a 118B6d....................................................................................................................................................... 140 5. 2. 3. Lokalita „Jevany“ - série b) TVP - JDO, BK, DB, SM - v psk. 409F3.......................................... 143 5. 2. 4. Lokalita „Amerika“ - série b) - TVP - JDO a SM - v psk. 118B3c.............................................. 146 5. 2. 5. Lokalita „Krymlov“ - série a) - TVP - DG, SM, BO, BR – v psk. 706A4 ................................... 148

6. Závěr...................................................................................................................................152 7. Citovaná literatura .............................................................................................................155 8. Vlastní publikace autora.....................................................................................................163

-5-

Abstrakt Předložená práce hodnotí především produkční a funkčních vlastnosti některých introdukovaných konifer ve středním věku na území Školního lesního podniku Kostelec nad Černými lesy. Jedná se zejména o douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/ Franco), jedli obrovskou (Abies grandis [Douglas] LINDL.) a borovici vejmutovku (Pinus strobus L.). U těchto dřevin byl posouzen rovněž jejich vliv na stav a vývoj svrchních vrstev lesních půd. V menším měřítku se dále práce zabývala dalšími introdukovanými dřevinami, kterými je několik druhů smrkových exot a také metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides Hu et CHENG), tyto dřeviny byly posuzovány zejména z hlediska jejich produkčních schopností. Porosty jednotlivých dřevin byly porovnávány s porosty našich původních dřevin, a to jak v rámci vzájemného srovnávání trvalých výzkumných ploch, tak v rámci porostních směsí s těmito dřevinami. Práce prokázala výrazný produkční potenciál zejména u douglasky tisolisté a jedle obrovské. Nejlepší porost douglasky dosáhl ve věku 43 let hektarové zásoby 635,9 m3.ha-1 a nejlepší porost jedle obrovské ve věku 35 let zásoby 600,5 m3.ha-1, oba dva jmenované druhy tak předčily v hektarové zásobě naši hlavní hospodářskou dřevinu smrk ztepilý (Picea abies L.) až dvojnásobně. Minimálně stejných hodnot hektarové zásoby, jako smrk ztepilý, dosáhla i borovice vejmutovka, z hlediska produkce dřevní hmoty mezi těmito dřevinami nebyl zjištěn výraznější rozdíl. Dále bylo v práci prokázáno, že některé druhy smrkových exot mohou dosáhnout podobné produkce dřevní hmoty jako domácí smrk ztepilý, jedná se například o smrk omoriku (Picea omorika (PANČIC) PURKYNĚ). Vysokých hodnot hektarové zásoby dosáhla rovněž metasekvoje čínská, která měla ve věku 45 let zásobu 591,7 m3.ha – 1 a průkazně se tak v zásobě vyrovnala o 15 let staršímu porostu s relativně přirozeným složením na stejném stanovišti. Všechny introdukované jehličnaté dřeviny, jež byly předmětem zkoumání vlastností svrchních vrstev půdy, tedy douglaska, jedle obrovská, borovice vejmutovka i metasekvoje, v rámci vlastní práce prokázaly značný produkční potenciál. Jednotlivé dřeviny se však v rámci srovnávání vlivu na stanoviště poměrně výrazně lišily. Nejhorší vliv na stav půdy měla borovice vejmutovka, jež produkovala poměrně chudý a kyselý opad, který byl poměrně pomalu a nesnadno transformován. Vejmutovka výrazně vyčerpávala a okyselovala půdu, půdní chemismus dosahoval rovněž poměrně extrémních hodnot. Poněkud jiná situace pak byla případě douglasky a jedle obrovské, tyto dřeviny produkovaly méně kyselý a relativně bohatší opad ve srovnání s domácím smrkem ztepilým, jejich vysoké nároky však zapříčinily pokles obsahu některých živin. Obě dřeviny se v mnoha ohledech mohly rovnat našim domácím listnatým dřevinám, které považujeme za dřeviny s příznivým vlivem na půdu.

-6-

V každé případě je zřejmé, že obě dvě dřeviny měly v drtivé většině příznivější vlastnosti na svrchní vrstvy půdy než smrk ztepilý. Velice příznivý vliv na půdní prostředí byl zaznamenám v případě metasekvoje čínské, která vykazovala podobně příznivý vliv na stav humusových forem, než stanovištně původní listnaté dřeviny. Z výsledků vyplývá, že od některých introdukovaných dřevin (DG, JDO, MET), můžeme v podmínkách ŠLP očekávat nejenom mimořádnou produkci dřevní hmoty, ale zároveň poměrně příznivý vliv na stav a vývoj lesních půd.

Klíčová slova: douglaska tisolistá, jedle obrovská, borovice vejmutovka, introdukované druhy smrků, metasekvoje čínská, produkce, růst, vliv na půdu

-7-

Abstract The presented study evaluates production and non-production (soil forming) characteristics of selected introduced conifers of the medium age on the School Training Forest Kostelec nad Černými lesy territory. The studied tree species are especially: Douglas fir (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/ Franco), Grand fir (Abies grandis [Douglas] LINDL.) and eastern White pine (Pinus strobus L.). For these species, the effects on the upper soil layers were also determined. There, the study dealt in smaller extent with other species: Dawn redwood (Metasequoia glyptostroboides Hu et CHENG) and some introduced spruce species, these species were studies as for their production capacity only. The introduced trees were compared with native tree species stands in the same territory, both in monocultures, as well as in the stand mixtures. Results confirmed considerable production potential for introduced tree species, especially for Douglas fir and Grand fir. The most productive Douglas fir stand reaches the standing volume per ha 635.9 m3.ha-1 at the age 43 years, and the best Grand fir stand 600.5 m3.ha-1 at the age 35 years, both species showed double production compared the most productive native species, i.e. Norway spruce (Picea abies L.). The White pine reached at minimum comparable values of production to Norway spruce, no differences were documented comparing these two species studying the standing volume. Also some other introduced spruce species can have similar production potential, for example the Serbian spruce (Picea omorika (PANČIC) PURKYNĚ). High standing volume was documented also in the stand of Dawn redwood, 591.7 m3.ha-1 at 45 years, this production being comparable to te mixed broad-leaved stand of age by 15 years higher. All studied conifers studied also for the soil effects, they showed considerable timber production potential. They on the contrary differ as for their site effects. The soil degrading effects manifested the White pine, producing very poor and acid litter, which was very slowly transformed and mineralized. This species also impoverished the soil by nutrients and caused visible acidification of the soil upper layers, the soil chemistry reached relatively extreme values. Just opposite situation was documented in the stands of Douglas fir and Grand fir, these species produced less acid and relatively rich litter – comparing to Norway spruce. High demands lead to higher nutrient uptake on the contrary, especially for nitrogen. But the soil forming effect was comparable to native broad-leaved species, considered as soil improving. Both species can be understood as site improving trees in the Norway spruce (Scots pine) stands. Highly favorable soil effect was

-8-

documented for Dawn redwood, fully comparable, even more favorable, to native broad-leaves. The selective nutrient uptake was documented for them. The results confirmed, that some introduced tree species, e.g. Douglas fir, Grand fir, Dawn redwood, can not only show high production of timber, but also they have relatively favorable effects on the forest soils.

Key words: Douglas fir, Grand fir, White pine, introduced spruce species, Dawn redwood, growth, influence on soil, production,

-9-

1. Úvod Introdukcí rozumíme zavádění a pěstování cizokrajných dřevin (exot) v daném území původně nerostoucích. Jedná se o pěstování dřevin ze vzdálenějších zemí nebo světadílů a nezahrnujeme sem výsadby dřevin domácích mimo areál jejich přirozeného rozšíření, tedy tento termín zahrnuje dřeviny geograficky nepůvodní. Z počátku se k nám exoty dovážely k okrasným účelům do parků a zahrad šlechtických sídel a klášterů, tedy primárně nešlo o pěstování exot pro účely lesnické. Od 16. století do roku 1914 k nám bylo dovezeno již 2645 druhů exotických dřevin, z toho převážná část okrasných keřů. FÉR (1973) uvádí, že podobně jako v ostatních evropských zemích má introdukce cizokrajných dřevin v České republice dlouhou tradici. V první fázi od nejstarších dob do počátku 18. století mělo uplatňování cizokrajných dřevin přispět k výživě obyvatelstva, druhá fáze je spojena se zaváděním těchto dřevin, hlavně ze severoamerického kontinentu, do botanických zahrad a do parků feudálních sídel. Třetí fáze má souvislost s častějšími objevitelskými cestami botaniků do zámořských oblastí s cílem shromáždit pokud možno největší počet druhů, aby mohly být studovány po stránce systematické, morfologické, anatomické aj. Jako čtvrtá fáze introdukce dřevin je označováno období, kdy se uvažovala možnost využití dřevin v lesním hospodářství k zvýšení produkce lesů (NOŽIČKA 1967, POLANSKÝ 1932, POKORNÝ 1961). Dnešní počet introdukovaných druhů se pohybuje okolo 3000 druhů. Některé z nich se přizpůsobily (aklimatizovaly) natolik, že se v některých případech staly i dřevinami nežádoucími, např. Acer negundo, Robinia pseudoacacia, jiné se staly běžnou součástí našich lesů, která plní celou řadu pozitivních funkcí, např. Pseudotsuga menziesii. Introdukci rozlišujeme na jednoduchou a složitou. Introdukce jednoduchá - jde o přímý dovoz semene z místa přirozeného výskytu a jeho přímé pěstování v lesních porostech, např. douglaska a vejmutovka. Introdukce složitá je v podstatě metodou postupné aklimatizace nebo jednorázového výběru, kdy se při dalším šíření druhu využívá reprodukčních schopností introdukovaného druhu z areálu kam byl tento druh introdukován. Aklimatizací rozumíme přizpůsobení se cizím organismům nebo jejich zdomácnění v prostředí, do něhož byli introdukovány. Introdukce dřevin, popřípadě spojená s intenzivními šlechtitelskými programy, je v současné době integrální součástí lesního hospodaření v mnoha zemích na celém světě. Důvodů k introdukci je celá řada, hlavním důvodem ale stále zůstává zejména produkce dřevní hmoty. Využívají se zejména ty introdukované dřeviny, které předčí v kvantitativní či kvalitativní produkci dřevní hmoty původní domácí dřeviny. Existuje však i celá řada dalších faktorů proč tyto nepůvodní druhy využít. V podmínkách Evropy to může být například

- 10 -

i zvýšení biodiverzity, protože Evropa a zejména střední Evropa je charakterizována velmi omezeným počtem druhů lesních dřevin. Jednou z příčin byla migrace a extinkce druhů při střídání dob ledových a meziledových, v důsledku těchto skutečností byl evropský kontinent ochuzen o velké množství druhů dřevin, které však tím, že vymizely před poslední dobou ledovou, nejsou v současné době považovány za původní druhy. Dalším faktorem ovlivňujícím biodiverzitu byl vliv člověka, který svou činností při intenzivním lesním hospodaření výrazně změnil podíl dřevin zastoupených v původních lesních ekosystémech. Od poloviny 18. století docházelo i k zalesňování z ekonomických důvodů. Lidská společnost potřebovala více dřeva a to převážně v okolí dolů, rozvíjejících se hutí a velkých sídel. Z hlavního zdroje energie se tak dřevo stávalo základním konstrukčním materiálem, později i důležitým zdrojem surovin pro chemické zpracování. V těchto dobách se projevil značný nedostatek dřevní hmoty, což vedlo k zakládání smrkových a borových monokultur (BEZECNÝ et al. 1981). Stejný efekt měla i náhrada lesů postihovaných degradací a lesů pastevních. Výsledkem těchto jevů byla značně změněná druhová i prostorová struktura lesních porostů, která se projevuje i sníženou statickou a ekologickou stabilitou. Z výše uvedených důvodů se začalo uvažovat o možném využití introdukovaných dřevin v našem lesním hospodářství. Ekosystém je zpravidla tím stabilnější, čím je větší jeho druhová diverzita, což se dá převést z většího měřítka i na lesní ekosystémy, jakožto heterogenní prostředí v prostoru i čase. Je možno očekávat, že zvýšená diverzita lesních porostů se promítne i do jejich vyšší stability, statické i ekologické. Proto se nabízí myšlenka částečného využití introdukovaných dřevin i za tímto účelem. Zvyšování diverzity pomocí introdukovaných dřevin má však význam pouze v případě, že tyto dřeviny budou plnit požadované ekologické a hospodářské funkce lépe nebo alespoň stejně jako naše domácí dřeviny, bez vedlejších nežádoucího působení těchto dřevin. Jako nežádoucí faktory se mohou jevit zejména takové vlastnosti, jako je invaznost či jiné negativní vlastnosti ovlivňující nežádoucím způsobem původní lesní ekosystémy. Těmto negativním vlivům introdukovaných dřevin by se mělo zabránit pěstováním pouze těch druhů, jejichž růstové a ekologické vlastnosti jsou dostatečně vědecky ověřeny. Následné pěstování těchto druhů by pak mělo být plně v souladu s požadavky trvale udržitelného hospodaření v lesích. Pojem trvale udržitelného hospodaření vysvětluje například POLENO (1997), který uvádí, že tento způsob hospodaření v lesích by měl směřovat k posílení stability, vitality, regeneračních schopností, odolnosti a přizpůsobivosti lesních ekosystémů.

- 11 -

Introdukce může sloužit jako zajímavý a účelný doplněk při pěstování lesů (modřín, douglaska, borovice černá), může v některých případech i dočasně nahradit naše domácí druhy (pionýrské stádium ekosystému) a můžeme s ní úspěšně počítat i při zakládání umělých produkčních ploch s krátkou dobou obmýtí (surovinové plantáže, lignikultury, porosty náhradních dřevin v imisních oblastech). Právě zakládání náhradních porostů bylo dalším stimulem, specifickým pro české země, k zavádění druhů introdukovaných dřevin odolných vůči působení antropogenních imisí. Velký rozsah introdukce můžeme pozorovat v jiných zemích Evropy u douglasky tisolisté (Francie, Velká Británie, Rakousko), především se ale jedná o Německo, zde je douglaska pěstována ploše 300 000 ha lesní půdy s perspektivou zastoupení 5 % (HUSS 1996, KENK et EHRING 1995, TEUFEL et KASTRUP 1998). Douglaska je v těchto zemích navíc již často považována za zdomácnělou dřevinu (KANTOR, BUŠINA et KNOTT 2010) V budoucnu se jeví možnost využití introdukovaných dřevin i v souvislosti s předpokládanou klimatickou změnou. Při snižování stability nejen produktivních smrčin, ale jak se ukazuje i bučin a doubrav, mohou sehrát pro obnovu stabilních a produkčních lesů tyto dřeviny rovněž podstatnou roli. Rozhodně však nelze počítat s tím, že bychom v budoucnu některé naše domácí druhy plně nahradili druhy introdukovanými, ať už by byl náš záměr veden sebelepšími úmysly. Dlouhodobé adaptace našich domácích druhů na místní poměry našich domácích druhů jsou jejich nenahraditelnou devizou a o jejich rezervách nemáme mnohdy ani tušení. Rovněž ochranářská hlediska hrají rozhodující roli. Úspěchy s pěstováním introdukovaných dřevin mohou totiž být pouze dočasné (KAŇÁK 2004). Předpokladem úspěšné introdukce je znalost biologických vlastností, ekologických nároků a produkčních možností dané dřeviny a jejich respektování při volbě vhodných stanovišť. Zároveň je nutná i znalost fenotypické a genotypické proměnlivosti intordukovaného druhu. Zejména u dřevin, které mají rozsáhlý přirozený areál s různými stanovištními podmínkami a velkou proměnlivostí, musí introdukce vycházet z výsledků provenienčních výzkumů, které poskytnou informace o proměnlivosti mezi dílčími populacemi i uvnitř dílčích populací (SUPKA 2002).

- 12 -

2. Cíl práce Disertační práce je zaměřena na hodnocení kvality růstu, produkce a funkčních účinků zejména hlavních druhů introdukovaných konifer ve středním věku (douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii (MIRBEL) FRANCO), jedle obrovská (Abies grandis LINDL.), borovice vejmutovka (Pinus strobus L.) na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy a okolí. Dalšími druhy dřevin, kterými se tato práce bude v menší míře zabývá jsou smrk východní (Picea orientalis (L). LINK), smrk sitka (Picea sitchensis (BONG.) CARR.), smrk omorika (Picea omorika (PANČIĆ) PURKYNĚ), smrk sivý (Picea glauca (MOENCH) VOSS), smrk pichlavý (Picea pungens ENGELM.), smrk černý (Picea mariana (MULLER B.S.P). a metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides [Hu a Chenk]). Na jehličnaté konifery je práce zaměřena především z důvodu vlastního požadavku Školního lesního podniku Kostelec n. Č. l., kterým je prověření vlastností zejména introdukovaných konifer, jelikož právě tyto introdukované druhy mohou skýtat značný produkční, potažmo ekonomický potenciál pro uvedený

subjekt.

Vzhledem

k možnostem

současného

zastoupení

jednotlivých

introdukovaných konifer pak je nejoptimálnější se zaměřit na porosty středního věku, které jsou jako jediné rozšířeny ve větším měřítku, které ještě umožňuje korektní výstupy. Problematika introdukce jednotlivých dřevin je řešena z pohledu lesního hospodaření a to zejména na produkci, růst, kvalitu produkce a optimalizaci pěstebních postupů. Cílem této práce je vyhodnotit produkční možnosti vybraných druhů introdukovaných dřevin v růstových a stanovištních podmínkách ŠLP Kostelec n. Č. l. Environmentální důsledky introdukce budou řešeny zejména z hlediska vlivu jednotlivých druhů introdukovaných dřevin na ostatní složky lesního prostředí a to zejména půdu, především pak humusové formy a ostatní dřeviny, v míře uplatnitelné v době řešení a v souvislosti s finančními možnostmi výzkumu. Součástí výsledků práce bude souhrnné posouzení vlivu jednotlivých introdukovaných dřevin na lesní ekosystémy, vytipování druhů vhodných k dalšímu pěstování v podmínkách ŠLP Kostelec n. Č. l., potažmo našeho lesního hospodářství. Jednotlivé dřeviny jsou sledovány jak na nových tak na stávajících trvalých výzkumných plochách. Celá disertační práce je pokračováním aktivit a zároveň vytváří předpoklad další návaznosti v budoucnu, kdy se počítá s opětovným měřením v těchto porostech a porovnáváním dosažených výsledků. Tím se získá přesnější přehled o zkoumaných introdukovaných dřevinách, jejich chování a růstových schopnostech v novém prostředí. Pro dřeviny, které se budou jevit jako perspektivní, budou navrženy optimální pěstební postupy a environmentálně přípustný management.

- 13 -

3. Literární rešerše 3.1 Přehled problematiky introdukce Jako introdukci označujeme činnost člověka, při které daný druh překračuje pomocí působení lidské činnosti bariéry rozšíření nebo areálu, které by za jiných okolností nebyl schopen překonat. Z této definice lze odvodit, že za původní druh lze považovat takový druh, jehož výskyt nebyl ovlivněn činností člověka. Například SUPKA (2002) považuje introdukci za důsledek činnosti člověka. Tato činnost je vymezena určitými důvody, kvůli kterým je vlastně introdukce využívána. Důvody zavádění exot výstižně shrnuje například SVOBODA (1953) a charakterizuje je následujícími případy. 1. Když rychlost růstu exot a jejich hmotová produkce převyšuje výnosy místní dřeviny. 2. Když dřevo exot je jakostně lepší než dřevo domácích dřevin. 3. Když dávají nějaké cenné produkty, jaké nejsou schopny poskytnout místní dřeviny. 4. Mohou-li zlepšovat dané pěstební prostředí ve větší míře než místní dřeviny. 5. Když mají takové cenné pěstební vlastnosti, které jim umožňují existenci, za zvláště nepříznivých stanovištních podmínek lépe, než některým místním dřevinám. Pro podmínky střední Evropy (i pro ČR), bylo pro volbu cizokrajných dřevin navrženo celkem 10 kritérií jako podmínka pro možnost jejich uplatnění (FRÝDL et ŠINDELÁŘ 2004). - dostatečná produkční schopnost; - jakost dřeva; - přizpůsobivost ke stanovišti; - pozitivní, nebo alespoň indiferentní vliv na půdu; - odolnost k faktorům abiotickým, škůdcům a chorobám; - vyloučení možností šíření chorob; - přijatelná citlivost, resp. odolnost k případným změnám klimatu; - vyloučení invazního působení na domácí druhy vegetace; - vhodnost pro porosty s domácími dřevinami; - schopnost přirozené obnovy. PRO SILVA (2006) ve svém stanovisku rovněž poukazuje na možné problémy spojené s pěstováním introdukovaných dřevin a uvádí základní podmínky introdukce: - V každé oblasti je třeba ponechat ekologicky účinné části původních lesních společenstev nebo je znovu obnovit. To vylučuje výlučnou nebo převažující kultivaci introdukovaných dřevin.

- 14 -

- Introdukovaná dřevina nesmí při své přirozené obnově a svým konkurenčním chováním být tak agresivní, aby vytlačovala autochtonní vegetaci a ostatní dřeviny. - Introdukovaná dřevina musí být přizpůsobena klimatu a stanovišti lesní oblasti. Nesmí zhoršovat půdu, její opad musí být snadno rozložitelný. Rozklad a mineralizaci opadu musí být schopni zajistit živočichové, houby a

mikroorganizmy

vázané na domácí dřeviny. - Introdukovaná dřevina nesmí roznášet žádnou chorobu nebo jinak přispět k destabilizaci ekosystému. - Introdukovaná dřevina nesmí být vystavena mimořádným biotickým a biotickým rizikům. - Introdukovaná dřevina by se měla postupně začlenit do autochtonní vegetace. Musí mít tudíž schopnosti míšení a ekologické integrace do původní flóry lesních společenstev a nesmí vytlačovat domácí faunu. - Introdukovaná dřevina by měla mít schopnost se obnovovat přirozeně, v

souladu

s obnovou místních dřevin. I rezoluce z Helsinské konference (1993) připouští využití introdukovaných dřevin v případě, jsou-li odhadnuty a po dostatečně dlouhou dobu vyhodnocovány jejich možné negativní vlivy a pokud poskytují více užitků než domácí dřeviny z hlediska dřevní produkce a ostatních funkcí lesů. Kdykoliv jsou jako náhrada za původní ekosystémy použity introdukované dřeviny, měly by být současně podniknuty příslušné akce k zachování původní fauny a flóry. Pro posouzení vlivu jednotlivých introdukovaných dřevin v současné době probíhá celá řada pozorování experimentálních výsadeb a to v zemích evropských i mimoevropských. Provenienční plochy v Evropě zahrnují především severoamerické druhy dřevin a to především z důvodu doporučení a řízení speciálních pracovních skupin Mezinárodního svazu lesnických institucí (IUFRO). V rámci těchto pokusných výsadeb se zkoumají především dva základní problémy. V prvé řadě je otázkou, zda je zkoumaná dřevina ovlivněna novým prostředím do té míry, že její výsadba a pěstování nemá smysl. Na druhé straně jde o zjištění, zda nové lesní prostředí klade či neklade nově uplatňované dřevině tak málo odporu, že se dřevina agresivně rozšiřuje a stává se nežádoucí pro domácí lesní společenstva. V podstatě jde o to, zjistit zda pro nově uplatňovaný druh lze nalézt v určitých konkrétních stanovištních podmínkách takovou niku, kde může tato dřevina vykazovat pozitivní, z hlediska lesního hospodářství uspokojivý, růst a vývoj a současně nemůže představovat výrazný negativní

- 15 -

prvek pro prostředí a domácí lesní společenstva. Nelze tolerovat druhy, které jsou zřetelně nežádoucí a potlačují domácí vegetaci, případně i ostatní složky lesních ekosystémů (FRÝDL et ŠINDELÁŘ 2004). V České republice má využívání introdukovaných dřevin již dlouholetou tradici a o historii pěstování, respektive zavádění introdukovaných dřevin, a to nejen v lesnictví, existuje celá řada dokumentů (SUPKA 2002, NOŽIČKA 1963). V lesích České republiky rostou cizokrajné dřeviny na ploše přibližně 35 000 ha což je asi 1,5 % lesní půdy (CAFOUREK 2006). Největší podíl z této plochy připadá na trnovník akát (Robinia pseudoacacia L.) a cizokrajné druhy smrku (zejména (Picea pungens Engelm.). Tyto dřeviny byly vysazovány v náhradních porostech oblastí poškozovaných imisemi, jejich další introdukce však neskýtá větší perspektivu. I když například BALCAR (2004) zjistil, že exoty smrku nízkého věku vysázené v podmínkách středního hřebenu Jizerských hor jevily podstatně menší mortalitu než smrk ztepilý a většina domácích dřevin. Jejich průměrné ztráty se pohybovaly mezi 7 - 17 % a v průběhu dalších sedmi let se zvýšily na 17 - 27 %. I vitalita smrkových exot, posuzovaná podle průměrných výškových přírůstů nejvyšších jedinců, byla v prvních letech po výsadbě vyšší než u smrku ztepilého, v posledních třech letech, kdy u smrku ztepilého dochází ke zrychlení výškového růstu, se pořadí dřevin podle výškových přírůstů mění. Jako o druzích dřevin s největší praktickou perspektivou se doposud uvažuje zejména o

douglasce

tisolisté

(Pseudotsuga

menziesii

(Mirbel)

Franco),

jedli

obrovské

(Abies grandis (Douglas) Lindl), dubu červeném (Quercus rubra L.) a ořešáku černém (Juglans nigra L.). Sporné reakce v současné době vyvolává využívání borovice vejmutovky (Pinus strobus L.) vzhledem k její invaznosti v některých lokalitách na území České republiky. Další druhy doposud pěstovaných introdukovaných dřevin se uplatnily v podstatně menším

rozsahu

a

nemají

signifikantní

hospodářský

ani

funkční

význam

(BERAN et ŠINDELÁŘ 1996). Existují však druhy cizokrajných dřevin, o jejichž hospodářském a ekologickém přínosu pro lesní hospodářství dosud není mnoho známo a mohly by skýtat rovněž velkou perspektivu (metasekvoje čínská, kaštanovník jedlý). Jako horní hranice se pro uplatnění cizokrajných dřevin v lesním hospodářství České republiky do budoucna uvažuje podíl 7 % (CAFOUREK 2006). V roce 1994 zpracoval ÚHÚL v Brandýse n. L. elaborát „Možnosti uplatnění cizokrajných dřevin v lesích ČR“. V této studii se navrhuje pěstovat douglasku na 4 % porostní plochy, jedli obrovskou na 1,55 %, borovici vejmutovku na 0,65 % plochy a dub červený na 0,23 %. Dosavadní zkušenosti jednoznačně potvrzují, že mezi dřeviny s největšími produkčními předpoklady je možné zařadit zejména douglasku tisolistou a jedli obrovskou.

- 16 -

Jejich mimořádný produkční potenciál dokládají autoři nejen od nás (HOFMAN 1964; WOLF 1998 a,b; KANTOR, KNOTT et MARTINÍK 2001a,b; REMEŠ 2002; KANTOR et KOTLAN 2006; KANTOR 2008; PODRÁZSKÝ et al. 2009; TAUCHMAN 2008), ale také ze sousedních států (HUSS 1996; BURGBACHER et GREVE 1996; GREGUŠ 1996; PONETTE et al. 2001). Tyto dřeviny vynikají zejména z pohledu zejména vysoké porostní zásoby, produkce a výjimečných hodnot taxačních ukazatelů. Navíc lze u těchto dřevin předpokládat příznivé účinky na stav lesních půd například u jedle obrovské či douglasky. PODRÁZSKÝ et al. (2009) konstatují, že douglaska je dřevinou stabilizační, s příznivým vlivem na statické i ekologické prvky stability porostů, lze ji na vhodných stanovištích dobře zmlazovat přirozeně a začlenit z hlediska dynamiky do „ekologicky oprávněných systémů pěstování“. Velmi příznivý vliv na půdu a vysoká produkce dřevní hmoty byla zjištěna i u méně užívaných introdukovaných dřevin jako je například metasekvoje čínská (PODRÁZSKÝ 1998, PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2005, TAUCHMAN 2009). Využití introdukovaných dřevin má však i svá legislativní úskalí. Vyhláška 83/1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů sice připouští využití introdukovaných dřevin jako jsou DG, JDO, OŘČ, VJ, DBČ, BOČ jako hlavní, meliorační a zpevňující či přimíšené a vtroušené dřeviny, tuto skutečnost však limituje zákon ČNR č. 114/1992 Sb., který říká, že „záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody. Geograficky nepůvodní druh rostlin nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu“. Jedná se především o území národních parků (§ 16), chráněných krajinných oblastí (§ 26), národních přírodních rezervací (§ 29) a přírodních rezervací (§ 34). Národní lesnický program (2003) uvádí v existujících zvláště chráněných územích výměru lesů přibližně 700 000 ha, tj. cca 25,3 % výměry lesů v ČR (4,2 % NP, 19,8 % CHKO, 1,3 % MZCHÚ) (NOVOTNÝ et BERAN 2008). Zákon 289/1995 Sb. o lesích však říká, že „to neplatí pro nepůvodní duhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem převzaté lesní hospodářské osnovy“. Introdukce na Školním lesním podniku (dále jen „ŠLP“) v Kostelci nad Černými lesy má dlouholetou tradici a je velmi silně spojena s obdobím liechtensteinského velkostatku. Na přelomu 18. a 19. století bylo pro použití v lesním hospodářství doporučováno na 40 druhů dřevin. Výrazný rozvoj při zavádění introdukovaných dřevin nastal po dalších 100 letech (po roce 1880). Výraznou postavou propagující využívání introdukovaných dřevin byl vrchní lesmistr Karel Adler (1895 - 1921). Po založení Lesnické fakulty v Praze a Školního lesního

- 17 -

podniku v Kostelci nad Černými lesy v introdukci pokračovali především významní dendrologové - prof. Svoboda a doc. Pokorný. Využívány už následně byly zejména již osvědčené introdukované dřeviny, které v současné době můžeme nalézt v porostech všech věkových stupňů.

- 18 -

3.2. Douglaska tisolistá - Pseudotsuga menziesii (Mirb.) Franco Říše: rostlinná - Regnum vegetabile Oddělení: nahosemenné rostliny - Gymnospermae, Pinophyta Pododdělení jehličnany - Coniferophyta, Pinidae Čeleď: borovicovité - Pinaceae Rod: douglaska - Pseudotsuga

3.2.1. Základní údaje Z celého rodu douglasky je hospodářsky nejvýznamnější americký druh, známý jako douglaska tisolistá. Rod douglaska zahrnuje 7 druhů s četnými varietami, které jsou rozšířeny v Severní Americe a Asii (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Douglaska tisolistá byla objevena v roce 1792, na výpravě kapitána Vancouvera, lékařem výpravy Archibaldem Menziesem v oblasti průlivu Nootka na západním pobřeží ostrova Vancouveru. Tato dřevina byla poprvé popsána Salisburym jako Abies balsamea, a to v roce 1796. V roce 1803 ji popisuje Lambert jako Pinus taxifolia. Až do roku 1867 je uváděna pod různými rodovými a druhovými jmény (Abies taxifolia Poiret, Abies mucronata Rafinesque, Abies douglasii Lindley, Pinus douglasii D. Don, Pinus canadensis Hooker, Picea douglasii Link, Tsuga douglasii Carriére, Tsuga lindleyana Roezl). Teprve v roce 1867 otevírá francouzský botanik Carriére nový rod Pseudotsuga a jako druhový atribut volí jméno skotského botanika Davida Douglase, který jako první zaslal semeno douglasky do Evropy v roce 1827. Dnes se považuje za správný název Pseudotsuga menziesii (Mirb.) Franco. (HOFMAN 1964, MUSIL et HAMERNÍK 2007). Dlouhá desetiletí byla douglaska známa pouze z oceánické oblasti Severní Ameriky a Kanady. Teprve v roce 1861 byla nalezena i v pohoří Skalnatých hor ve státě Colorado botanikem Parrym. Ve své domovině (USA a Kanada) roste douglaska na ploše 18,8 milionech hektarů (HERMANN et LAVENDER 1999). Dnes již víme, že douglaska tisolistá je dřevina neobyčejně velkého rozšíření. Roste od pobřeží Tichého oceánu až po vysokohorské polohy Kaskád na západní i východní straně hlavního hřebenu a ve vnitrozemí zaujímá převážnou část svahů Skalnatých hor. Nejsevernější výskyty jsou na 56 ° severní šířky v povodí řeky Skeena. Nejjižnější výskyty na pobřeží jsou v krajině Sacramenta v Californii a ve vnitrozemí v pohoří Sierra Madre v Mexiku. Celá tato oblast rozšíření má velmi různé podmínky půdní a hlavně klimatické. Douglaska roste od hladiny moře až po nadmořské výšky 3000 metrů, v oblastech s krátkým létem a dlouhou zimou i v oblastech s dlouhým vegetačním obdobím a krátkou periodou - 19 -

klidu, v místech s vysokými ročními srážkami i v krajích s ročním úhrnem srážek velmi malým a s obdobím několika letních měsíců zcela beze srážek. Je nasnadě, že v nejrůznějších okrscích svého výskytu nemá douglaska stejné vlastnosti, a že se vytvořila řada různých typů. Nejasné však je, kolik takových typů vůbec existuje, jaká je jejich genetická stálost a jakou systematickou hodnotu jim můžeme přisuzovat (HOFMAN 1964).

3.2.2. Původní rozšíření Douglaska je rozšířena v západní části Severní Ameriky, přesněji v západní části USA a jihozápadní části Kanady. Z Kalifornie vede areál podél pacifického pobřeží až do střední části Britské Kolumbie (Musil et Hamerník 2007).

Obr. 1: Přirozený areál douglasky tisolisté - zdroj: http://esp.cr.usgs.gov/data/atlas/little/

V západní části Severní Ameriky se rozlišují dvě velké lesní oblasti: oblast pacifická a vnitrozemská. Hledisko pro toto vylišení je spíše zeměpisné než ekologické, obě oblasti jsou od sebe z největší části odděleny velkými pánvemi, plošinami a středohorami, které jsou bezlesé, charakteru prérijního až pustinného, a které se rozkládají mezi východními svahy Kaskád a západními svahy a předhořími Skalnatých hor. Na severu, v Britské Kolumbii, nejsou hranice mezi oběma oblastmi tak patrné, není totiž mezi nimi oblast bezlesá. Za hranici se považují hřebeny Pobřežních hor, které však nejsou souvislé, a jsou často přervány hlubokými říčními údolími ve směru od východu k západu. Ještě severněji se obě části spojují ve velkou oblast subarktickou a arktickou. - 20 -

Každé z těchto dvou lesních oblastí se někdy přisuzuje svérázný klimatický charakter. Pacifická oblast je považována za oceánickou, vnitrozemská za oblast klimatu kontinentálního. Pokud jde o oblast vnitrozemskou, je to vcelku správné. Naproti tomu se oblast pacifická velmi liší v různých svých částech. Pro vyjádření odlišných klimatických, pedologických a stanovištních podmínek se používají v americké klasifikaci lesní či porostní typy (HOFMAN 1964). Pacifický areál pacifický začíná na severu v Britské Kolumbii při 56 ° severní šířky v povodí řeky Skeena. Východní hranicí jsou nejprve hřebeny Pobřežních hor a později východní svahy Kaskád. Západní hranici areálu tvoří pobřeží Tichého oceánu. Na jihu v Kalifornii se areál rozděluje na dvě části: východní, která zaujímá pohoří Sierry Nevady, a západní, zaujímající mořské pobřeží a svahy Pobřežních hor. Ve východní části zasahuje douglaska až do oblasti Whitney Mts. na 36 ° s. š., v západní části až do Clear Lake a Putah Creek na 38 ° s. š. Nejhojněji je douglaska rozšířena v severní části pacifického areálu, tedy v Britské Kolumbii, na ostrově Vancouveru, ve státech Washington a Oregon. V jižní části je douglaska méně hojná a výskyt někdy izolovaný, ostrůvkovitý. Velkou důležitost pro rozšíření douglasky má směr a výška dvou pohoří, Pobřežních hor a Kaskád. Všeobecný směr od severu k jihu omezuje pronikání vlhkého a mírného oceánického klimatu na pevninu do větších vzdáleností od mořského pobřeží. Velká výška Kaskádového pohoří a poměrná celistvost podmiňuje dosti výraznou zonalitu lesních společenstev. Tak je možné v pacifické oblasti vymezit několik víceméně výškových zón, v nichž podíl douglasky na složení lesů je různý (HOFMAN 1964). Vnitrozemsky areál - rozšířeni douglasky ve vnitrozemské lesní oblasti je vázáno na vyšší polohy Skalnatých hor. Skalnaté hory nejsou jednotným horským masívem a rozpadají se v četné samostatné horské skupiny. V jižní částí navazují Skalnaté hory na rozsáhlé území pahorkatin (ovšem ve značné nadmořské výšce nad 1800 m). Douglaska proniká v izolovaných ostrůvcích až do Mexika v nejvyšších pásmech pohoří Sierra Madre. Vnitrozemský areál lze rozdělit na část severní a jižní. Severní část je velmi pestrá po stránce klimatické, geologické i půdní. Z hlediska klimatického můžeme mluvit o oblasti vysloveně kontinentální. Jsou tu však dost velké rozdíly v klimatu mezi východem a západem, což se projevuje v lesních společenstvech. Na západě jsou srážky vyšší a teplotní rozdíly méně příkré a jak v teplotách, tak i ve srážkách jsou značné diference podle expozice, nadmořské výšky a vůbec podle podmínek konkrétního místa. Východ je po této stránce značně jednotnější. Výsledkem je, že lesní typy v západní části jsou chudší, jsou uspořádány

- 21 -

pravidelněji a je jich méně. Další rozdíl je v tom, že v západní části stejné lesní typy vystupují do vyšších nadmořských výšek než v části východní. Jižní část vnitrozemského areálu je teplejší a sušší než část severní. V celém vnitrozemském areálu jsou lesní typy uspořádány ve výškových zónách víceméně pravidelně (HOFMAN 1964).

3.2.3. Růstová maxima Růst této dřeviny je poměrně rychlý, v 10 letech dosahuje výšky 3,6 - 4,6 m, výškový přírůst kulminuje ve věku 20 - 30 roků, zachován však zůstává až do věku 200 let. Jedná se o vysoký až velmi vysoký strom, který v pralesích dorůstá výšky 55 - 76( - 100) m a výčetní tloušťky d1,3 (1,2 - 1,8( - 3,05) m. Jako nejvyšší jedinec se dnes uvádí strom 100,5 m vysoký, s d1,3 1,82 m. Největší v literatuře uváděné douglasky však měly dosahovat výšky 117,3 - 120,4 m a d1,3 až 4,6 m (rostly ještě počátkem 20. stol. poblíž Mineral, stát Washington, (USA). Introdukovaná DG je nejvyšší dřevinou Skotska a Britských ostrovů 64,6 m při dl,3 1,32 m - a pravděpodobně v současné době i nejvyšším stromem Evropy. Rovněž v Německu je nejvyšší dřevinou toho času DG 59,9 m. Státní dřevinou je douglaska v

Oregonu

(USA).

Douglaska

se

dožívá

vysokého

stáří,

v

pralesích

obecně

500 - 700 ( - l 000) let. Maximálně bylo napočítáno 1375 letokruhů, podle jiných údajů měl jedinec skácený ve státě Washington více než 1400 roků (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.2.4. Morfologie Mladé douglasky se vyznačují štíhlou, jehlancovitou korunou, která je velmi pravidelně větvená (DOSTÁL 1989). Dospělé stromy mají korunu zprvu kuželovitou, ve stáří zaokrouhlenou, nahoře až nepravidelně zploštělou. Staré stromy (asi od 80 roků výše) mívají kmeny mimořádně čisté, dlouhé, válcovité. V mládí je však velkým problémem špatné čištění kmenů. V amerických poměrech bývá obvykle již v 77 letech přibližně 5 dolních délkových metrů kmene čistých bez větví, ve 107 letech to je už 10 m; celý oddenkový výřez nebývá však přirozeně vyvětvený dříve než ve 150 letech. Předpokládá se, že průměrný roční objemový přírůst DG může na chudém stanovišti dosáhnout 7 m3.ha-1, na nejlepších až 28 m3.ha-1, vše při obmýtí 50 - 80 roků. Zásoba celkové biomasy na nejlepších lokalitách se odhaduje na 1000 t.ha-1 (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Borka mladých jedinců bývá hladká, často s pryskyřičnými puchýřky. Na starých stromech narůstá do tloušťky 15 - 30 cm i více, obvykle je rozbrázděna na silné, červenohnědé

podélné

hřebeny,

oddělené

(FÉR et ROHON 1994).

- 22 -

hlubokými,

nepravidelnými

prasklinami

U douglasky se zpočátku vyvíjí kůlový kořen, brzy převládají silné boční dalekosahající kořeny, dobře ukotvující nadzemní část. Dosti časté je srůstání kořenů. Na mělké půdě se však vytváří plochý kořenový systém. Poměr šíře půdorysu kořenového systému

a

nadzemní

koruny

má

přibližně

0,9

v

porostu

a

1,1

mimo

něj

(MUSIL et HAMERNÍK 2007). Mladé větévky jsou žlutavé, později červenohnědé až tmavošedé (FÉR et POKORNÝ 1998). Pupeny jsou vejcovité až vřetenovité, zašpičatělé. Jehlice dosahují délky 25 - 35 mm, jsou tenké, tupě zakončené, zploštělé a na bázi krátce řapíkatě zúžené. Lesklé jehlice mají z vrchu světle zelenou, modravou nebo šedavou barvu, na spodní části mají dva modravé pruhy. Při rozemnutí silně voní silicí a na stromě vytrvávají 4 - 8 roků. Samčí šištice jsou oranžově žluté, vzpřímené. Nacházejí se v paždí jehlic, na konci větviček. Samičí šištice jsou složeny z četných šupin uspořádaných ve šroubovici. Každá šupina nese dvě vajíčka. Šišky jsou převislé, nerozpadavé. Podpůrné šupiny jsou dvouzubé, se silně protaženým středním žebrem, takže se jeví jako trojcípé. Okřídlená semena dozrávají prvním rokem na podzim (HEJNÝ et SLAVÍK 1988). V dendrologické literatuře (zejména v evropské) se nejčastěji douglaska tisolistá rozděluje na tři základní variety, které byly pojmenovány podle barvy jehlic (varieta viridis, glauca a cesia) (HOFMAN 1964). ÚRADNÍČEK et CHMELAŘ (1995) ovšem rozlišují dva samostatné druhy: douglasku a tisolistou - Pseudotsuga menziesii (Mirb.) a douglasku sivou Pseudotsuga glauca Mayr. Na tři variety rozděluje rozlišení douglasky rovněž ŠIKA (1988). Varieta viridis byla dříve pojmenována jako pobřežní. Roste rychle a je u ní častý letní růst. Dlouhé a tenké větve jsou nasazeny ke kmeni v ostrém úhlu a obvykle uhýbají do horizontální polohy. Řídká koruna tím nabývá rozložité formy. Tato varieta raší brzy na jaře a v růstu ustává pozdě, čímž je více náchylná k poškození pozdními mrazy. Jehlice jsou světle zelené, zpravidla delší a ohebné. Pupeny jsou štíhlé a zašpičatělé s přiléhajícími šupinami a méně smolnaté. Šišky má zelená douglaska delší a brakteje přiléhající. Varieta glauca byla pojmenována jako forma horská. Roste mnohem pomaleji, větve jsou silné, krátké a trčí od kmene šikmo vzhůru. Koruna je kompaktní, hustá, jakoby tuhá. Poškození časnými nebo pozdními mrazy je ojedinělé. Jehlice jsou modravě zelené nebo světle šedozelené, tlusté. Pupeny má hodně zúžené, ale tupě zakončené, se šupinami odstávajícími a hodně zasmolené. Šišky jsou kratší a brakteje odstávající až vzhůru ohnuté. Varieta caesia ve vlastnostech morfologických je charakterizována jako přechod mezi varietou viridis a glauca. Klimatickými podmínkami, ve kterých žije, a některými vlastnostmi

- 23 -

fyziologickými (růstem, odolností) se více blíží varietě glauca (ÚRADNÍČEK et CHMELAŘ 1995) . Douglaska má zpočátku kůlový kořen, který je později nahrazen několika silnými postranními kořeny. Kořeny douglasku na vhodných stanovištích douglasku dobře kotví, výjimečné není ani srůstání kořenů (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Na specifických stanovištích například živinově bohatých či podmáčených však může tato dřevina vytvářet méně vhodný kořenový systém, který způsobuje její labilitu (BLAŠČÁK 2003).

3.2.5. Ekologie V lesních porostech je douglaska k zastínění zprvu poměrně tolerantní, v době dospívání je však na světlo středně náročná. Nároky na světlo jsou u tohoto druhu vyšší než u našeho domácího smrku (FÉR et ROHON 1994). Zástin snáší pouze v mládí, následně prudce stoupají požadavky na světlo, ve středním věku již nesnese horní zastínění (BLAŠČÁK 2003). Při obnově lze použít clonnou seč. Semenáčky jsou v prvním roce poměrně choulostivé a také pomalu rostoucí, přírůst se však v následných letech rychle zvyšuje, maximum výškového přírůstu je ve 20 letech a s mírným poklesem trvá až do 100 let. Tloušťkový přírůst pak trvá do vysokého věku (ÚRADNÍČEK et CHMELAŘ 1995). ŠIKA et PÁV (1990) uvádějí maximum běžného ročního výškového přírůstu mezi 15 - 20 roky. V mládí vytváří ve své domovině rozsáhlé, stejnověké porosty. Později jsou tyto přirozené monokultury, lépe řečeno monocenózy doplňovány náletem druhů, které jsou k zastínění o něco tolerantnější než DG. Periodicky se opakující katastrofické požáry, včetně těch, které jsou způsobovány pálením klestu po těžbě, jsou v severní části areálu příčinou vzniku téměř čistých DG porostů na úkor dřevin ostatních. Silná borka v dolní části starších kmenů a na hlavních kořenech a také schopnost DG vytvářet adventivní kořeny jsou hlavními adaptacemi, které jí umožňují přežít. Bez ohně nebo jiných drastických zásahů by byla postupně na většině svého areálu nahrazena dřevinami tolerantnějšími k zastínění. V oblasti pobřežních mlh ustupuje DG vitálnější sitce a jedlovci západnímu. Pobřežní část areálu má přímořské klima s mírnou, vlhkou zimou a chladným, relativně suchým létem s malým kolísáním teplot a s krátkým mrazivým obdobím. Srážky jsou soustředěny na zimní měsíce. Klima v Kaskádovém pohoří je však drsnější. Vyhovující jsou rozmanité půdní podmínky, nejlépe DG roste na hlubokých hlinitých půdách, živinami dobře zásobených, propustných a dobře provzdušněných, s pH 5 - 6 v oblastech s hojnou vláhou (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Optimální hodnoty jednotlivých klimatických faktorů se pohybují v rámci teploty mezi 7,8 - 11,8 °C, průměrné roční srážky 400 - 2800 mm, ve vegetačním období 110 - 810 mm (HOFMAN 1964).

- 24 -

V oblastech původního výskytu jsou ekologické vlastnosti druhu v souhlasu s podmínkami, ve kterých dřevina roste. Při introdukci se dřevina zpravidla dostává do jiných, změněných podmínek a základním problémem introdukce je, jak dalece působí tyto změny na růst a odolnost. Přitom se nesmí zapomínat, že na růst a odolnost nepůsobí jen faktory abiotické, klimatické a půdní, ale i biotické, a že oba druhy těchto činitelů jsou často ve velmi těsné souvislosti (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.2.6. Abiotické faktory prostředí Podmínky, ve kterých dřevina žije, se snažíme obvykle vyjádřit těmi faktory nejnápadnějšími, makroklimatickými, které působí na velkých rozlohách, jsou obecnějšího charakteru a mají také největší vliv na rozšíření dřeviny. U dřevin jako je douglaska (u nás například buk lesní) je známo, že v oblastech, kde je dřevina nejhojněji rozšířena, kde její výskyt je souvislý a převládající, tam jsou pro ni nejvhodnější makroklimatické podmínky. Zpravidla tu mluvíme o klimatickém optimu a o centru výskytu. Je obvyklým jevem, že v centru výskytu je dřevina méně náročná na ostatní stanovištní podmínky, zejména půdní. Naproti tomu mimo klimatické optimum, kde je dřevina méně hojná, řídká nebo ojedinělá, kde její výskyt není souvislý, a kde klimatické podmínky mají některé rysy pro dřeviny nevhodné, tam je dřevina náročnější na ostatní stanovištní faktory, vyskytuje se na specifických stanovištních, kde nedostatky makroklimatu mohou být vyrovnány obzvláště příznivými podmínkami jinými, zejména půdními (HOFMAN 1964).

3.2.6.1. Klima Pobřežní část areálu douglasky má oceanické klima s mírnou, vlhkou zimou, léto je zde relativně suché a chladné s malým kolísáním teplot. Srážky jsou soustředěny zejména do zimního období. Klima v Kaskádovém pohoří je pak mnohem drsnější (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Za klimatické optimum se u douglasky považují západní části států Washingtonu a Oregonu. Je to území ovládané širokým porostním typem pacifických douglaskovin, v němž je douglaska zcela převládající dřevinou, účastnící se na složení porostu zpravidla 80 - 100 %. Makroklimatický charakter tohoto optima se dá vyjádřit těmito hodnotami (HOFMAN 1964).: - průměrná roční teplota 10 °C - průměrná teplota nejchladnějšího měsíce 3 °C - průměrná teplota nejteplejšího měsíce 17 °C

- 25 -

- absolutní maxima teplot 37 °C - absolutní minima teplot -17 °C - procento slunečního svitu 40 - 50 % - průměrné množství ročních srážek 1400 mm - relativní vzdušná vlhkost 80 % - průměrná výška sněhové pokrývky 500 mm - průměrná rychlost větru 10 km.h-1 V rámci tak rozsáhlého areálu jsou však tyto hodnoty pouze teoretické a mohou být výrazně různorodé vzhledem k jednotlivým oblastem (HOFMAN 1964). Douglaska má vzhledem k svému rozsáhlému areálu původního rozšíření označována za dřevinu s širokou ekologickou amplitudou. U této dřeviny je vyvinuta vysoká plasticita vzhledem ke klimatu (DOLEJSKÝ 2000). Pro oceanické a kontinentální klima můžeme najít analogii i v Evropě. Oceánickému klimatu se přibližují podmínky v západní Evropě a Britských ostrovech, přibývající kontinentalita je pak patrná směrem na východ. Oblast ČR lze považovat za případ kontinentálního klimatu, vzhledem k původním podmínkám v přirozeném areálu rozšíření douglasky (HOFMAN 1964). FELIKSIK et WILCZIŃSKY (2003) došli k závěru že, mezi hlavní faktory, které ovlivňují radiální přírůst douglasky tisolisté je teplota v zimním období (únor, březen), kterému předcházelo vegetační období s teplým a deštivým létem. Tento proces je tak do jisté míry závislý na zeměpisné délce dané lokality, vzhledem k přibývající kontinentalitě. Douglaska se uvádí jako relativně odolná dřevina proti sněhu a větru, odolnost je ve většině případů větší než u našich ostatních jehličnatých dřevin. V případě poškození větrem se douglaska častěji vyvrátí, zlomy trpí jen málo (DOLEJSKÝ 2000).

3.2.6.2. Půda Douglaska je dřevina, která je na půdu málo náročná a roste špatně pouze v extrémních podmínkách, ať jde o půdy příliš suché nebo mokré, či o půdy příliš chudé. To platí jak pro původní areál v Americe, tak i pro poměry evropské (HOFMAN 1964). Douglasku se doporučuje pěstovat zejména na kyselých a živných stanovištích v bukodubovém až jedlobukovém LVS (ŠINDELÁŘ 2003). Pěstování na svěžích úrodných půdách doporučuje řada autorů například CAFOUREK (2006) nebo FÉR et ROHON (1994). Z hlediska vlastního vlivu douglasky na půdní horizonty lze konstatovat, že v našich podmínkách vytváří poněkud příznivější opad než náš domácí smrk. Její vysoké nároky ale způsobují pokles obsahu některých živin, například dusíku (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2006a). MARTINÍK et KANTOR

- 26 -

(2004) poukazují, že s růstem douglasky dochází k výrazným změnám v půdním chemizmu, jedná se především o nárůst zásoby povrchového humusu, pokles hodnot pH v povrchovém humusu, ale i v A horizontu - to ve srovnání s přirozenými bukovými porosty. Podobně je zaznamenáván i pokles některých přístupných živin, tento jev pravděpodobně způsobuje velká fixace živin v biomase (PODRÁZSKÝ et al. 2001). Také MARTINÍK (2003) uvádí zhoršování půdních vlastností s rostoucím zastoupením douglasky v porostu s bukem lesním, stěžejní byl zejména úbytek bazických iontů a horizontu A. Podle KANTORA (2006) by mohla takto vysoká fixace živin vést k výraznému ochuzení jednotlivých horizontů v případě využití veškeré biomasy po těžbě. Proto by dle autora bylo vhodné ponechávat v porostech korunovou biomasu, popřípadě i kůru, jako části stromů s nejvyšším obsahem živin. Produktivnost porostů ubývá s přibývajícím uléháním podloží. Nejlepší bonita porostů je na půdách velmi snadno a rychle propustných pro vodu i kořeny v celém půdním profilu. K nim také patří půdy propustné nebo polopropustné na nezpevněném výchozím půdním materiálu. Pokud jde o půdní texturu, pak nejpříznivější jsou půdy středně těžké. Následují půdy těžké, dále lehké a konečně na posledním místě půdy štěrkovité, velmi snadno propustné (HOFMAN 1964). Například DOLEJSKÝ (2000) nedoporučuje pěstovat douglasku na půdách s přebytkem vody, kde kolísání hladiny způsobuje narušení správné funkce kořenového systému. S tím se ztotožňuje i WOLF (1998 a,b), který uvádí že na vodou ovlivněných stanovištích dochází k častým vývratům. Reakce půd, na nichž douglaska obvykle roste, je kyselá a pohybuje se v mezích od 4,8 do 5,2 pH. Šetření o závislosti produkce douglaskových porostů na půdní reakci nevedla k nějakým významným výsledkům, protože půdní reakce nevybočovala z průměrných hodnot k extrémům. Obvykle se uvádí, že jsou nejméně příznivé ty půdy, u nichž reakce směřuje od mírně kyselé k alkalické. Vcelku lze shrnout, že nejlépe vyhovují douglasce půdy středně těžké, propustné a vzdušné, čerstvé a středně zásobené živinami (HOFMAN 1964).

3.2.7. Škodliví činitelé Biotičtí škůdci - v Severní Americe je douglaska považována za jednu z nejzdravějších dřevin. Hostí sice na 140 druhů živočišných a 300 druhů rostlinných, avšak žádný ji dosud neohrozil kalamitně. Kolem 100 druhů houbových patogenů uvádí JANKOVSKÝ, PALOVČÍKOVÁ et BERÁNEK (2006), zároveň však uvádějí, že výraznější poškození působí jen malá část z nich.V Evropě bylo na douglasce za posledních téměř sto let napočítáno asi 40 hmyzích škůdců včetně příležitostných, ale ani tady žádný z nich nepřekročil rámec

- 27 -

hospodářské důležitosti. Nejčastější poškození, se kterým se u douglasky v Evropě setkáváme, kromě škod působených nepříznivým klimatem, je zaviněno houbovými chorobami. Z těchto chorob pouze tři mají velký hospodářský dosah; dvě z nich označujeme jako sypavky, jednu jako rakovinu (HOFMAN 1964). Velké množství hmyzích škůdců v původním areálu rozšíření dokládá také NAKLÁDAL et TURČÁNI (2006). Z Evropského hlediska

považují

autoři

za

potencionálně

nejvíce

nebezpečnou

bekyni

mnišku

(Lymantria monacha) v jejích gradačních oblastech, toto nebezpečí se týká zejména porostů s vyšším podílem douglasky. Tento škůdce by mohl podle autorů mít stejný dopad jako defoliace druhu Orgyia pseoudotsugata v původním areálu, kdy je mortalita jedinců až 40 %. Mezi hlavní houbové choroby douglasky patří padání semenáčků v lesních školkách působené komplexem půdních hub Fusarium sp., Pythium sp., Moniliopsis sp. aj. Dalším častým a vážným houbovým patogenem semenáčků a sazenic je plíseň šedá - Botrytis cinerea. Na semenáčcích se můžeme setkat i s plísní Phytophthora cactorum a hnilobou kořenů způsobenou houbou Rhizoctonia sp. Zasychání větví a slabých kmínků vyvolávají houby Phomopsis pseudotsugae, Valsa abietis a Leucostoma kunzei. Z parazitických dřevokazných hub je nutné uvést houby Phaeolus schweinitzii, Heterobasidion annosum a Armillaria ostoyae. Všeobecně je však dřevo douglasky proti dřevokazným houbám odolnější, než je dřevo jiných jehličnanů (PEŠKOVÁ 2003). Na jehličí douglasky se setkáváme s řadou hub. Zatímco některé jsou méně významné (Phoma sp., Rhizosphaera) a napadají především jedince oslabené z jiných příčin, tak houby Phaeocryptopus gaeumannii (původce tzv. švýcarské sypavky douglasky) a Rhabdocline pseudotsugae (původce tzv. skotské sypavky douglasky) způsobují vážná onemocnění s významným hospodářským dopadem. (PEŠKOVÁ 2003). I JANKOVSKÝ, PALOVČÍKOVÁ et BERÁNEK (2006) uvádí jako nejzávažnější houbové patogeny skotskou a švýcarskou sypavku douglasky. Houba Phaeocryptopus gaeumannii rovněž představuje pro douglasku velké nebezpečí. Působí zasychání a opadávání jehličí. K nákaze dochází v květnu až červnu na právě rašících jehlicích. Na jaře příštího roku se na infikovaném jehličí objevuje žlutozelené mramorování, které později splývá, až celé jehlice získají žlutozelenou barvu. Během léta pak jejich zbarvení postupně přechází přes bronzový nádech až do červenohnědé barvy. Na spodní straně jehlic se vytvářejí shluky drobných, černých zárodků plodniček seřazených rovnoběžně se středním nervem v několika řadách. Tyto zárodky plodniček dozrávají až na jaře příštího roku. Plodničky vyrůstají v místech průduchů. Pod průduchem je shluk podhoubí, jenž ve spleti vyrůstá ven, a na něm sedí plodničky, které jsou kulovité, černé a matné. Uvnitř

- 28 -

obsahují kyjovitá vřecka, která nemají vytvořené parafýzy. Výtrusy jsou bezbarvé, dvoubuněčné, uprostřed s příčnou přehrádkou, 9 - 10 × 3,5 - 6 µ velké, přičemž jedna buňka bývá většinou širší. Někdy se mohou plodničky objevit na napadeném jehličí, aniž by došlo k výrazné změně jeho barvy. Švýcarská sypavka douglasky se v porostech nejprve objevuje na ojedinělých stromech, teprve později se šíří do celého porostu. Napadá stromy všech věkových tříd. Při silné, opakované infekci dochází k výrazné defoliaci a postupnému odumření stromu, především ve výsadbách. U starších stromů dochází vlivem infekce k snížení rezistence douglasek k sekundárním biotickým škůdcům (dřevokazné houby, jiné sypavky, nekrózy aj.) a abiotickým faktorům (PEŠKOVÁ 2003). Houba Rhabdocline pseudotsugae působí vážné poškození douglasky. Dochází-li k opakovaným nákazám jehličí, může dojít až k odumření mladých stromů. Symptomy jsou patrné již na podzim a v zimě jako drobné žluté tečkování. Na jaře ve druhém roce po infekci se na napadeném jehličí objevuje červenohnědé až nafialovělé mramorování, které se postupně šíří, až splývá a jehlice hnědnou. Na takto napadeném jehličí v průběhu května a června dozrávají žlutooranžové až hnědé polštářkovité plodničky, 2 - 4 mm velké, které nadzvedávají pokožku jehlic a v době zralosti se štěrbinovitě otvírají. Obsahují vřecka s niťovitými parafýzami, výtrusy jsou 18 - 20 × 6,5 - 7,5 µ velké, oválné nebo vřetenovité, až při úplné zralosti rozdělené příčnou přehrádkou. Na napadeném jehličí se objevuje i konidiové stadium Rhabdogloeum hypophyllum Ellis a Gil. s pyknidami uspořádanými v řadách podél středního nervu jehlice. Jehličí napadené skotskou sypavkou v následujícím roce odumírá a na podzim postupně opadává. Při opakované infekci po několik let zůstávají na větvích douglasek jen jehlice posledního ročníku, výhony jsou většinou velmi krátké. Největší škody působí sypavka v mlazinách a mladých porostech ve věku 5 - 30 let, především pak na plantážích vánočních stromků (PEŠKOVÁ 2003). Z živočichů působí na douglasce nejvážnější hospodářské škody zvěř, ať již okusem, vytloukáním nebo loupáním. Douglaska je častěji vyhledávána, jestliže to je v oblasti, kde je méně často vysazována, a je tedy vzácná. Fakt výrazného poškozování zvěří dokládá celá řada autorů (HOFMAN 1964, ANDRŠ 2001). V oblastech s hojnými výsadbami nejsou škody zvěří větší než na jiných dřevinách. Douglaska je dřevina, která poměrně dobře regeneruje mechanické poškození (BUŠINA 2007a,b). Ze specifických douglaskových škůdců mají pouze dva hospodářský význam. Prvním je vosička krásenka, škodící na semeni, a druhým korovnice douglasková, škodící na jehlicích. Hmyzí škůdce vosička krásenka (Megastigmus spermotrophus Wachtl.) klade vajíčka do květů a vyvíjejících se šišek. Larvy žijí v semeni až do jeho úplného vyzrání

- 29 -

a vyžírají celý jeho obsah. Rozšíření krásenky douglaskové napomáhá teplé a suché počasí. Na tom patrně také nejvíce záleží stupeň napadení. Je zjištěno, že se škody opakují v porostech periodicky vždy za určité několikaleté období. Velké škody jsou jen lokální a v tom případě může být postiženo i 60 až 95 % semene. Krásenka škodí příležitostně i na semeni jiných jehličnatých druhů, například na jedli obrovské (HOFMAN 1964). Krásenku lze hubit teplem při luštění semen (FORST et al. 1985). Korovnice douglasková (Gilletteella cooleyi Gill.) způsobuje škody sáním na jehlicích, což se projevuje zmenšením přírůstu. U mladších jedinců může dojít i k jejich úplnému zničení. Rozšíření škůdce je značně závislé na klimatických podmínkách několika po sobě jdoucích roků. V suchých periodách infekce stoupá, v periodách vlhkých opět klesá. Zatím nelze považovat korovnici za tak nebezpečného škůdce, který by ohrozil zavádění douglasky. Z

podkorních

škůdců

se

může

vyskytnout

lýkožrout

lesklý

(Pityogenes chalcographus L.) a pilořitka černá (Xeris spektrum L.) (HOFMAN 1964). V literatuře jsou dále uváděny škody na kulturách způsobené hlodavci, ale i klikorohem borovým (ŠIMEK 1992). Hlavním abiotickým škodlivým činitelem jsou u douglasky zejména extrémně nízké teploty a nedostatek vody. V ČR způsobují škody zejména časné a pozdní mrazy, méně už pak nízké teploty v průběhu zimy (HOFMAN 1964). Dále v našich podmínkách způsobuje velké poškození douglasek střídání slunečného a mrazivého počasí, kdy douglaska trpí tzv. „fyziologickou sypavkou“, tento je vzniká v době, kdy je zmrzlá půda a rostlina tak nemůže přijímat vodu. V důsledku toho se postižený jedinec vytranspiruje a jehlice začínají v důsledku ztráty vody hnědnout. Nejkritičtější období pro toto poškození je jaro (ŠIKA 1977). Většinu těchto faktorů je však možné eliminovat volbou vhodné provenience (HOFMAN 1964). Douglaska se uvádí jako relativně odolná dřevina proti sněhu a větru, odolnost je ve většině případů větší než u našich ostatních jehličnatých dřevin. V případě poškození větrem se douglaska častěji vyvrátí, zlomy trpí jen málo (DOLEJSKÝ 2000). Poměrně odolná je tato dřevina i proti imisím, velmi dobře snáší i městské prostředí (UHLÍŘOVÁ et al. 2004).

3.2.8. Dřevo douglasky Dřevo má prostředně širokou až úzkou bělavě či slabě nažloutlou běl se světle hnědým až načervenalým jádrem. Po poražení se jádro na vzduchu zbarvuje do červena. Letokruhy jsou zřetelné a mají širokou, ostře ohraničenou a nápadnou vrstvu tmavě zbarveného pozdního dřeva. Dřeňové paprsky na radiálním řezu jsou málo znatelné a na tangenciálním řezu nejsou

- 30 -

patrné vůbec. Pryskyřičné kanálky jsou dosti malé a velmi řídké. Lesk má nepatrný a jemně voní po pryskyřici (BALABÁN 1955). Pro douglaskové dřevo se obvykle uvádí průměrná hustota 510 kg.m-3, patří tedy mezi dřeva středně těžká. Je těžší než naše obvyklá jehličnatá dřeva (borovice, smrk, jedle), ale lehčí než dřevo modřínu a většina dřev listnatých dřevin. Kolísání hustoty douglaskového dřeva je velmi vysoké. Pohybuje se od 320 do 700 kg.m-3. Dřevo douglasky připomíná stavbu dřeva smrkového a modřínového. Je tvrdší než dřevo naší domácí jedle, je velmi pevné, elastické a poměrně trvanlivé. Považuje se za jedno z nejlepších jehličnatých severoamerických dřev. Ve své vlasti slouží jako dřevo stavební, truhlářské, nábytkářské i palivové. Také dřevo douglasky u nás pěstované je v každém ohledu lepší než dřevo jedle, smrku a někdy předčí i dřevo modřínu, zvláště z nižších poloh. U nás se používá obdobně jako dřevo smrkové. Proti všem těmto příznivým vlastnostem se však uvádějí také některé vlastnosti nepříznivé. Tak především douglaskové dřevo, hlavně z porostů špatně pěstovaných anebo dřevo některých proveniencí, je velmi sukaté. Velký podíl suků samozřejmě snižuje i pevnost dřeva a zhoršuje využití v dýhárenství. Někdy se také poukazuje na špatnou obrobitelnost (při zpracování dřevo tzv. chlupatí). Někdy se objevuje i obzvláštní křehkost dřeva. Všechny tyto vlastnosti však nemohou podstatně snížit vysokou využitelnost douglaskového dřeva ve všech možných technických odvětvích. Jestliže v Evropě a i u nás je douglaskové dřevo odmítáno spotřebou, vyplývá to především z toho, že je to dřevo nové, přicházející na trh v malém množství. To způsobuje určité těžkosti v distribuci i v technologii. V žádném případě však nelze považovat douglaskové dřevo za méně hodnotné než dřevo našich jehličnanů (BALABÁN 1955). Přitom v německých podmínkách uvádí BURGBACHER et GREVE (1996) stejné zpeněžení jako u smrku. V Severní Americe a v Kanadě je douglaskové dřevo jedno z nejvyužívanějších, jeho spotřeba je vysoká jak v chemickém průmyslu, tak v technických oborech. V chemickém odvětví se douglaska využívá zejména pro vysoký obsah celulózy, dříví douglasky se za pomocí vhodné technologie poměrně dobře zpracovává. Douglaska má rovněž zanedbatelný obsah tříslových látek. V technickém odvětví se na zpracování douglaskového dřeva podílí zejména dýhárenský průmysl, který je těsně následován pilařským průmyslem, který douglasku s oblibou zpracovává díky její vynikající pevnosti dřeva, které je pak hojně využíváno při stavbách dřevěných konstrukcí (HOFMAN 1964). Kromě oblasti technické je dřevo využíváno i v chemii. Je to především průmysl celulózy a průmysl kožařský. Obvyklý obsah celulózy ve dřevě je 53,9 až 65,4 %. Obsah tříslovinných látek ve dřevě je bezvýznamný a pohybuje se kolem 0,2 až 0,52 %. V kůře je

- 31 -

obsah tříslovin v průměru 13,8 % a umožňuje tyto látky hospodárně získávat (BALABÁN 1955).

3.2.9. Produkce Douglaska je uváděna mezi nejrychleji rostoucími jehličnatými dřevinami, proto je o ni takový hospodářský zájem. První otázkou jistě je, zda v evropských poměrech roste pomaleji než na území svého původního rozšíření, a jak se tento úbytek růstových schopností projevuje na hmotové produkci. Při srovnání produkce douglasky s cizokrajnými dřevinami jsou nejvážnějšími konkurenty smrk sitka, modřín japonský a jedle obrovská. Z domácích dřevin ani jediná růstem či produkcí nepředčí douglasku (HOFMAN 1964). Již první pokusy s douglaskou tisolistou, které začaly ve druhé polovině 19. století, ukázaly, že pobřežní provenience douglasky mohou svou produkcí překonat domácí borovici lesní a smrk ztepilý (HERMANN et LAVENDER 1999). Jeden z prvních autorů, který se u nás touto dřevinou zabýval uvádí, že z našich domácích dřevin ani jediná růstem a produkcí nepředčí douglasku. Jako výjimku, za působení zvláštních stanovištních podmínek a při určitých pěstebních postupech, uvádí rychlejší růst smrku ztepilého, modřínu opadavého, borovice lesní a dokonce i buku lesního (HOFMAN 1964). Při porovnání se smrkem jako asi nejvíce využívanou hospodářskou středoevropskou dřevinou, došel například HARRER (1922 in HOFMAN 1964) k závěru, že je v produkci dřevní hmoty douglaska asi o 50 % lepší. Tento fakt je tím důležitější, když víme, že douglaska je více vhodná pro oblasti nižší, než je vegetační stupeň smrkový (douglaska má u nás optimum v bukovém lesním vegetačním stupni). Srovnání růstu douglasky tisolisté a smrku ztepilého na různých stanovištích provedli ŠIKA et VINŠ (1978). Mimo jiné zjistili, že horní výška vzorníků smrku ztepilého byla výrazně nižší než horní výška vzorníků douglasky. Rozdíly byly dle stanoviště následující: kyselá stanoviště (K, N) o 7 m, svěží stanoviště (S) o 6 m, živná stanoviště (B, H, D) o 5 m a stanoviště oglejená (O) dokonce o 8 m. KANTOR (2008), který porovnával 10 nejobjemnějších jedinců douglasky, smrku ztepilého a modřínu opadavého v 89letém porostu na živném stanovišti, zjistil výškovou převahu douglasky nad smrkem ztepilým o 7,2 m a nad modřínem opadavým dokonce o 8,5 m, toto potvrzuje i práce KANTORA (2008). Hodnocení produkčních možností bylo ve větším rozsahu provedeno na polesí Hůrky u Písku, kde bylo zrevidováno 27 porostů 7 a 8 vegetačního stupně a 17 porostů 9 až 12 stupně. Všechny porosty měli zastoupení douglasky minimálně 10 %. V každém porostu bylo vybráno 10 nejsilnějších jedinců douglasky, kteří byly následně porovnáváni s 10 nejsilnějšími jedinci dalších dřevin v porostu (SM, BO, MD). Ve všech 44 porostech byla

- 32 -

zjištěna produkční převaha oproti naším domácím dřevinám. Objem douglasek byl ve většině případů dvakrát a někdy až třikrát větší než u našich domácích dřevin. Nejmarkantnější rozdíl byl zaznamenán v porostu, kde měla douglaska střední objem 6,30 m3 a smrk pouze 1,93 m3 (KANTOR, BUŠINA et KNOTT 2010). Produkci o 50 % vyšší než u smrku v případě užití vhodné provenience uvádí také Šebík et Polák (1990). Také podle BERGELA (1985) produkce douglasky při stejné bonitě může až o 50 % převýšit produkci smrku. Na zabezpečení maximální hodnotové produkce by neměla mýtní doba klesnout pod 80 roků. Výškový růst v německých podmínkách zaostává za růstem v domovině douglasky, kde ve 100 letech na nejlepších bonitách dosahuje střední výšku 64 m a ve věku 160 roků až 72 m.V podmínkách ŠLP Kostelec nad Černými lesy došel k podobnému závěru i HART (2005) který uvádí, že douglaska ve směsi se smrkem ztepilým prokázala výrazně vyšší produkční schopnost. Při 35 % podílu na počtu stromů dosáhla douglaska 60 % podílu na objemu porostu. Navíc douglaska vykázala více než trojnásobnou průměrnou hmotnatost než smrk ztepilý. Další srovnání produkce se smrkem provedl ŠIKA (1983), který na 76 vybraných plochách porovnával produkci douglasky hlavně se smrkem ztepilým. Zjistil, že ve věku 80 let je na středně bohatých stanovištích zásoba douglaskových porostů v průměru o 200 m3 větší než zásoba ve stejně starých porostech smrkových. Na kyselých stanovištích představoval předstih douglasky oproti smrku 150 m3, na stanovištích bohatých (živných) pak 100 m3. Na oglejených půdách se rozdíl blížil až 200 m3 ve prospěch douglasky. Vesměs šlo o stanoviště nižších až středních poloh do 5. lesního vegetačního stupně. Při srovnání s borovicí opět vítězí douglaska, její produkce je v průměru o 70 až 90 % vyšší (ŠIKA 1988). Srovnání s jedlí, jako jehličnatou dřevinou nejčastěji pěstovanou ve vegetačním stupni, nejvíce odpovídajícím nárokům douglasky, je velmi důležité. Německé literární prameny uvádějí, že douglaska je asi o 50 % produktivnější než jedle (HOFMAN 1964). Produkce listnatých dřevin je všeobecně nižší než u jehličnatých. DOLEJSKÝ (2000) uvádí, že douglaska má přibližně o 100 % vyšší produkci oproti buku na stejném stanovišti. Ještě markantnější je rozdíl u dubu, kde může tento rozdíl činit 90 - 160 % (HOFMAN 1964).

3.2.10. Pěstování douglasky Optimální podmínky nachází u nás douglaska v nadmořských výškách od 300 do 700 m, v oblastech dostatečně teplých s průměrnou roční teplotou 7 - 9 °C, a vlhkých s průměrnými ročními srážkami 600 - 800 mm (BEZECNÝ et al. 1981). Horní hranice uplatnění douglasky je začátek 6. LVS, v rozmezí od 650 - 800 m n. m. V chladnějších

- 33 -

polohách jsou pro ni vhodné teplejší slunné svahy. Nejlépe ji vyhovují průměrné roční srážky v rozmezí 600 - 800 mm, ale dobře snáší i srážky v rozmezí 500 - 550 mm (BLAŠČÁK 2003). HOFMAN (1964) uvádí, že minimální hodnota srážek pro zdárný růst douglasky by měla činit ve vegetačním období 200 - 250 mm. Velmi podstatné pro pěstování douglasky jsou pak příznivé vztahy mezi teplotou a srážkami. Nejvyšší výšky a největší tloušťky vykazují domácí douglaskové porosty při hodnotách Langova dešťového faktoru 65 - 85. Lze tedy říci, že douglasce se obecně v našich podmínkách daří v oblastech teplých a vlhkých. Jako rychle rostoucí dřevina se uplatní především na svěžích, středně těžkých propustných půdách, dostatečně hlubokých a přiměřeně úrodných. Nejpříznivější podmínky nachází

na

stanovištích

habrových

a

bukových

doubrav,

bučin

a

jedlobučin

(BEZECNÝ et. al 1981). ČERMÁK (2006) testoval růst douglasky v lesích města Tábor na souborech lesních typů (3B, 3H, 3I, 3S, 4O, 4B), z jeho výsledků vyplývá, že douglasku lze s úspěchem pěstovat na všech těchto lesních typech s výjimkou 3H. DOLEJSKÝ (2000) pak uvádí, že v druhové skladbě SLT cílových hospodářských souborů 41, 43, 51, 53, jejichž výměra v našich podmínkách činí celkem 647 465 ha, se s douglaskou počítá jako s dřevinou meliorační a zpevňující. Jako přimíšenou převinu je pak možno použít DG na ploše 576 497 ha v rámci cílových hospodářských souborů 45 a 55. Nesnáší příliš nízké teploty a sucho. Vyhýbá se těžkým, uléhavým i vápencovým půdám a mrazivým polohám. V mládí snáší zastínění, ve stáří má větší nároky na světlo i teplo než smrk. Velmi dobře roste ve směsi s melioračními dřevinami (buk, lípa, habr) i jehličnatými (smrk, jedle, jedle obrovská), které tvoří porostní výplň a příznivě působí na včasné čištění kmenů (BEZECNÝ et al. 1981). Možné vytváření hodnotných porostních směsí s domácími dřevinami zmiňuje i ŠINDELÁŘ (2003). Velice perspektivní směsí se jeví směs s bukem, kdy buk vytváří druhé patro a v některých případech se dostává i do úrovně. V nižších polohách 2. a 3. LVS pak může funkci buku převzít lípa malolistá (HOFMAN 1964). Vhodné plochy pro výsadbu douglasky jsou plochy alespoň částečně chráněné před větrem, expozice severní, severozápadní, severovýchodní a východní. Pro obnovu se doporučují úzké holé seče s šířkou rovnající se jedné porostní výšce (HOFMAN 1964). Douglasku vysazujeme zpravidla v řídkém sponu 1,5 × 1,5 až 2 × 2 m. Pěstujeme ji buď v jednotlivé příměsi k stinným dřevinám na úrodných stanovištích, nebo ve skupinách, zejména v lokalitách vyžadujících ochranu před poškozením zvěří (BEZECNÝ et al. 1981). DOLEJSKÝ (2000) uvádí douglasku jako citlivou na boční útlak a konkurenci vyšší buřeně. Douglaska tisolistá disponuje i schopností přirozené obnovy. KANTOR et al. (2010) dokladují schopnost spontánního zmlazování douglasky ve 2 a 3 LVS. Přirozené zmlazení zde

- 34 -

úspěšně odrůstalo po nahodilých těžbách v mateřských porostech, kdy zkamenění kleslo alespoň na +/ - 0,8 a porosty byly v pozici přípravných, respektive semenných fází clonných sečí. Souběžně byla potvrzena i úspěšnost přirozené obnovy v případě okrajových sečí a sečí skupinovitých. Pro přirozenou obnovu na kyselých stanovištích není třeba provádět přípravu půdy, jelikož rozhodující vliv v daném případě hraje především již uvedené množství světla v porostu. Jelikož denzita zmlazení bývá často velmi vysoká až 100 000 jedinců na ha, je třeba v ranných fázích provádět prostřihávky nejlépe v době, kdy nárosty dosahují výšky do 0,5 m, v této době je vhodné snížit hustotu na počet 10 000 jedinců na ha. Při vlastním zásahu je pak možno upravit i dřevinnou skladbu s ohledem na další zmlazené dřeviny, jelikož douglaska je v této fázi snadno předrůstá a utlačuje. Pokud budou prostřihávky opožděny hrozí některé negativní dopady, jako je poškození sněhem. Druhý výchovný zásah by pak měl následovat vzhledem k růstové dynamice douglasky velmi brzo a to v době kdy jedinci dosahují výšky kolem 2 - 2,5 m, což je zpravidla po třech až pěti letech. Pokud douglasku pěstujeme ve skupinách nebo menších nesmíšených porostech, vyžaduje vyvětvování, neboť suché větve zůstávají dlouho na kmeni a špatně se čistí. Výchovné zásahy provádíme včas a zaměřujeme je na uvolňování douglasky od dotírajících ochranných a dočasných dřevin a na odstraňování dvojáků, které jsou velmi častým zjevem. V hustých nárostech je nutné soustavné prořeďování pravidelnými zásahy v intervalu obvykle tři zásahy za decennium. Cílem je postupně dosáhnout rozestupu zhruba 2 m při horní výšce 3 - 3,5 m (ŠINDELÁŘ et BERAN 2004a). Od výchovy smrkových porostů se liší tím, že již po 20 letech se uskutečňují intenzivní probírky v úrovni, zpravidla v 3letých intervalech. Jsou zaměřené na podporu hluboce zavětvených korun, jejichž hloubka by neměla klesnout pod 40 % celkové výšky stromů. Jen stromy s dobře vyvinutými korunami jsou schopné poskytnout vysokou produkci dřevní hmoty. Dobře pěstované douglaskové porosty mají mít zvlněnou korunovou úroveň s dobře vyvinutou porostní výplní nebo spodním patrem stinných dřevin (BEZECNÝ et al. 1981). HART 2006 prokázal, že výchovné zásahy mají výrazný vliv na některé dendrometrické veličiny, jednak na celkové zvýšení objemu jednotlivých stromů a tím jejich kvality, ale částečně i na výši celkové objemové produkce. Zanedbání porostní výchovy pak může při tak intenzivním růstu, jaký má douglaska, vést ke značnému ohrožení škodami sněhem, díky výraznému přeštíhlení (WOLF 1998a,b). DOJESKÝ (2000) doporučuje první výchovný zásah při výšce kolem 6m a snížení počtu na 800 - 1000 ks.ha-1. Cílem následné výchovy je pak dosažení finálního počtu jedinců 200 - 250 na ha.

- 35 -

Jako výchovné či racionalizační opatření je uváděno i vyvětvování a to suchých i části zelených větví, kterým dojde ke zkvalitnění jednotlivých sortimentů. Většinou se doporučuje vyvětvování ve dvou fázích (ŠINDELÁŘ et BERAN 2004a). Způsoby obnovy jsou v zásadě stejné jako u jiných dřevin. Velmi dobře se zmlazuje zejména pod mírným zástinem ostatních jehličnatých dřevin, jak v porostních okrajích, tak ve skupinách uvnitř pomístně prosvětlený porostů (BEZECNÝ et al. 1981).

3.2.11. Introdukce Jestliže velký areál douglasky tisolisté v její původní vlasti svědčí o velké plasticitě této dřeviny, pak neméně významným důkazem její přizpůsobivosti je její rozšíření, jako dřeviny nepůvodní, zejména v evropských podmínkách. Není pochyby o tom, že douglaska všeobecně pro evropské poměry patří mezi nejdůležitější, nejosvědčenější a také nejrozšířenější exoty. Naše nejstarší douglaska roste v Chudenickém parku, známém pod jménem Americká zahrada. Podle historických dokladů byla vysazena v roce 1843, jako dvouletá až tříletá sazenice, pocházející ze zásilky exotů od Bootha z Flottbecku. O starších výsadbách douglasky u nás jsou zprávy jen neurčité a archiválně nedoložené. Na konci 80. let 19. století dochází i k intenzivnímu pěstováni douglasky v lesních porostech. Zásluhu na tom má Gayer, který sazenice douglasky nabízel a vychovával (HOFMAN 1964). Z evropských států má douglaska největší význam především v Německu (300 tisíc ha - 3,3 % lesní půdy), dále ve Francii (319 tisíc ha). V těchto státech se má její podíl do budoucna zvyšovat, např. v Německu až na 5% lesní půdy. U nás je v současnosti douglaska zastoupena v lesích ČR plochou asi 3800 ha, to představuje cca 0,15 % rozlohy lesů ČR. Převládají výsadby v prvních třech věkových stupních, plocha porostů starších 100 let je pouze 51 ha (ŠINDELÁŘ 2004). Další údaje o douglasce tisolisté v ČR: -

střední věk 29 let

-

zásoba 460 700 m3 b. k. (0,1 %)

-

roční těžba určená LHP

-

obnovní

2100 m3b. k.

výchovná

2500 m3b. k.

celková

4600 m3 b. k.

roční zalesnění 223 ha (0,6 %) (BERAN 1995).

Osivo douglasky se dováží, protože sklizeň domácích, aklimatizovaných a dobře rostoucích uznaných porostů je minimální, mj. se zřetelem na obtížnost sklizně ze stojících

- 36 -

stromů a relativně neuspokojivou jakost osiva. Jde zejména o malý podíl plných klíčivých semen s ohledem na značné škody působené hmyzími škůdci, především druhem Megastigmus spermotrophus Wachtl. Oproti tomu SLÁVIK et ŤAVODA (2004) dokládají, že semeno sebrané z výběrových stromů douglasky na Slovensku, které bylo vyseto na nekryté záhony pod závlahou, poměrně dobře vyklíčilo a ztráty na konci vegetačního období nepřekročily 20 %. Vhodnost proveniencí douglasky tisolisté pro podmínky ČR se zkoumá na výzkumných provenienčních plochách. Jde o sedm výzkumných ploch o výměře celkem 5,6 ha, na nichž je sledováno celkem 87 proveniencí. Na základě výsledků pozorování na těchto plochách bylo možné formulovat závěry o vhodnosti proveniencí z USA a Kanady pro podmínky ČR. Douglaska tisolistá je dobře využitelná pro uplatnění v lesním hospodářství ve větším rozsahu. Vedle dobré adaptace na různorodé podmínky prostředí vyniká objemovou produkcí. Půdu dobře prokořeňuje a opadané jehličí se poměrně rychle rozkládá. Během více než 100 let pěstování nezavlekla do evropských lesů žádné nebezpečné choroby. Některé provenience douglasky jsou ohroženy mrazy a fyziologickým vysycháním. Tato nebezpečí lze výrazně omezit volbou vhodných proveniencí a vhodnou pěstební technikou. V návrzích z roku 1994 se uvažuje se zastoupením douglasky tisolisté v lesích ČR asi do 2 % s tím, že podle potřeby by bylo možné zastoupení zvýšit, a to v určitých podmínkách ve formě náhrady za smrk, jedli, případně i modřín (BERAN et ŠINDELÁŘ 1996). Hlavní příčiny neúspěchů se zaváděním douglasky: -

nevhodná provenience

-

volba nevhodného stanoviště

-

citlivost douglasky v mládí na nepříznivé klimatické podmínky

-

nesprávné pěstební metody (ŠIKA 1977).

3.2.12. Introdukce na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy Školní lesní podnik v Kostelci nad Černými lesy hospodaří na 6 734 ha lesní půdy. Douglaska tisolistá se na této výměře nachází v 98 porostech, ve kterých je zastoupena od 5 % do 100 %. Výměra, na které se douglaska nachází je 14,56 ha, což je 0,22 % celkové výměry lesních porostů, na kterých hospodaří Školní lesní podnik. Se zaváděním cizokrajných dřevin do lesních porostů se v Čechách začalo koncem 18. a na počátku 19. století. Černokostelecké panství patřilo knížecímu rodu z Lichtenstejna, který se o pěstování cizokrajných druhů dost zajímal. I když se v zachované instrukci doporučuje více než 40 dřevin, douglaska tisolistá

- 37 -

ještě není v této instrukci obsažena. Teprve druhá etapa počínající po roce 1880 a opírající se o znalost biologie dovážených dřevin vedla k lepšímu výsledku a otevřela tak exotám trvalou cestu do evropských lesních porostů. Ve školce exot bylo pěstováno mnoho druhů dřevin, o čemž podrobně informují účetní knihy z období 1896 až 1920. Z bližšího určení se dozvídáme, že některé semeno pocházelo z Oregonu a sazenice z poříčí řeky Fraser (REMEŠ et HART 2004).

3.2.13. Provenienční výzkum douglasky tisolisté v ČR O původu většiny douglaskových porostů v rámci ČR nejsou dostatečné doklady. V současné době jsou pro naše podmínky vybírány pouze provenience ze středních oblastí nebo vyšších poloh státu Washington a z jižní vnitrozemské části Britské Kolumbie. Jako velmi vhodné se však jeví maximálně využívat semenáčků a sazenic domácího původu, jelikož ve většině případů rostou rychleji a zároveň jsou odolnější něž provenience cizí. Tento jev je v plné schodě se všemi provenienčními pokusy v Evropě, kde domácí provenience na pokusných plochách vykazovaly růst a odolnost nadprůměrnou nebo průměrnou a nikdy podprůměrnou (HOFMAN 1964). Výsledky provenienčního průzkumu v ČR potvrdily velkou proměnlivost douglasky v růstu, odolnosti k nepříznivým faktorům, a to nejen mezi proveniencemi, ale i uvnitř proveniencí. Velká proměnlivost ztěžuje výběr vhodných (univerzálních) proveniencí, na druhé straně je výhodnou základnou pro selekci (BERAN 1995). Některé vlastnosti, jako rytmus růstu, fenologické fáze, odolnost ke klimatickým faktorům či citlivost k chorobám lze u douglasky posoudit již v ranném věku. Růstové vlastnosti, objemovou produkci a odolnost k vzhledem ke stabilitě porostů, lze posoudit až na základě dlouhodobého pozorování provozních výsadeb do věku, který se bude blížit době obmýtí (ŠIKA et PÁV 1990). Z nepříznivých klimatických faktorů způsobuje největší ztráty fyziologické sucho. Nejvíce přitom utrpěly provenience z pobřeží jižního Oregonu, ze severního pobřeží Washingtonu a některé provenience z ostrova Vancouver. Provenience Brookings téměř vyhynula. Naopak obstály provenience z centrální oblasti Kaskád a z vnitrozemí Britské Kolumbie. Provenience z ostrova Vancouver a pobřeží Britské Kolumbie jsou velmi proměnlivé jak v odolnosti, tak v růstu. Zatím se velmi dobře osvědčily některé provenience z jižního vnitrozemí Britské Kolumbie. Jedná se především o provenienci Revelstoke. Dobře rostou i provenience ze západních svahů Kaskád - Enumclaw a Nord Ben. V drsnějších podmínkách se osvědčila

- 38 -

provenience Bariere, či Squamish. Ze standardních proveniencí IUFRO dominují washingtonské Cle Elum a Alder Lake. Při hodnocení výšek se projevuje negativní korelace s nadmořskou výškou původu provenience na rozdíl od hodnocení přežívání. Pořadí provenience se s narůstajícím věkem výrazně nemění na plochách, kde provenience mají malé ztráty. Na většině ploch se relativní rozdíly ve výšce mezi proveniencemi snižují s narůstajícím věkem. Vliv lokality je velmi výrazný, na rozdíl od ploch založených v západní Evropě se projevuje kontinentálnější klima ČR. Jedná se především o provenience z vnitrozemské Britské Kolumbie, které zde patří spíše k lépe rostoucím s malými ztrátami. Nejmenší riziko skýtá využívání proveniencí pocházejících z oblasti západních svahů severních Kaskád ve Washingtonu. Provenience této oblasti se vyznačují rychlým růstem a střední odolností ke škodám. Naopak provenience pocházející z jižního Oregonu nejsou pro využití v České republice perspektivní (BERAN 1995).

3.3. Jedle obrovská - Abies grandis (Douglas) LINDL. Říše: rostlinná - Regnum vegetabile Oddělení: nahosemenné rostliny - Gymnospermae, Pinophyta Pododdělení jehličnany - Coniferophyta, Pinidae Čeleď: borovicovité - Pinaceae Rod: jedle - Abies

3.3.1. Základní údaje Jedle obrovská je jedním z 40 (50) druhů jedlí, které se v současné době vyskytují na severní polokouli (MUSIL et HAMERNÍK 2007). První zmínka o jedli obrovské pochází z roku 1805, jako o její objevitelé jsou uvádění Lewis a Clark. Jejich cesta vedla přes pohoří Bitter Roth u řeky Columbia ve státě Washington, kde objevili statný strom, který měl na kmeni pryskyřičné puchýřky. Za oficiálního objevitele je však v podle dochovaných pramenů považován David Douglas, který jedli obrovskou objevil v totožné lokalitě, tento objev je datován k roku 1830. Později tuto dřevinu popsal rovněž Lindley. Popsal ji v roce 1833 a pojmenoval ji latinským názvem Abies grandis. Toto jméno je v současné době považováno za platné, dříve však tato dřevina byla označována i jinými názvy, například Rafinesque tuto dřevinu pojmenoval jako Abies balsamea (HOFMAN 1963). Do Evropy bylo první semeno exportováno v roce 1830 prostřednictvím společnosti Horticulture Society, která semeno získala prostřednictvím Davida Douglase. Z těchto semen bylo vypěstováno pouze omezené - 39 -

množství jedinců, o jejich osudu však nejsou další informační prameny (HENRY 1915). Další semena se byla exportována do Evropy někdy kolem roku 1851, v podobě dvou zásilek. První zásilku zaslal do Evropy známý sběratel Vietchovy společnosti William Lobb, ten se zasloužil o zavedení několika dalších druhů v Severní Americe a v Evropě, mezi hlavní druhy patří sekvoje, tuje, jedle ojíněná a jedle vznešená. Předpokládanou zemí původu je Kalifornie, jakožto místo, které spadá do jižní části areálu rozšíření této dřeviny. Druhou zásilku zajistil Jeffrey z lokality Fraser River, která se nachází v Kanadě. První zmínky o dovozu semen jedle obrovské z Českých zemí pochází z roku 1862 a 1870. Pravděpodobným dodavatelem semena jedle do naší země je firma J. Bootha (HOFMAN 1963). U jedle obrovské jsou někdy rozlišovány dvě variety: Abies grandis var. grandis. Její výskyt je situován do vlhkých lužních lesů na úrovni hladiny moře, zde se vyskytuje do nadmořské výšky 900 m, je zde tedy dřevinou vyloženě oceánického klimatu, její areál tvoří Vancouver Island, pobřeží Britské Kolumbie, Kanada, na jih pokračuje do Sonoma County, do Kalifornie. Uvedená varieta dosahuje největších dimenzí a velmi rychle roste, dosahuje výšky 70 m, její jehlice jsou velmi silně zploštělé na všech větvích. Šiška je o něco užší (obvykle méně než 4 cm). Tato dřevina snáší v zimním období velmi nízké teploty od -25 ° až -30 °C, na mimořádně příznivých stanovištích může dosáhnout ročního výškového přírůstu až kolem 1,5 m (CONIFER SPECIALIST GROUP 1998). Abies grandis var. idahoensis. - Roste spíše ve vnitrozemských lesích, kde se vyskytuje v nadmořské výšce 600 - 1800 m nad mořem (CONIFER SPECIALIST GROUP 1998). Nejvýše pak vystupuje do výšky 1830 m nad mořem (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Areál rozšíření této variety je na východních svazích Kaskád ve Washingtonu, v severním Oregonu a ve Skalistých horách jihovýchodně od Britské Kolumbie a ostrova Vancouver na jih do středního Idaha, po severovýchod Oregonu a západní Montany. Oproti druhé varietě je výrazně menší a má také pomalejší růst, dosahuje výšky jen asi 40 - 45 m. Jehlice nejsou tak silně zploštělé, často vzpřímené, zejména v horní části koruny. Šišky jsou mírně tlustší (obvykle více než 4 cm), šupiny jsou silnější a více zdřevnatělé. Toleruje ještě nižší teploty než předchozí varieta a to až kolem -40 °C, výškový přírůst nepřesahuje 0.6 m za rok (CONIFER SPECIALIST GROUP 1998).

3.3.2. Původní rozšíření Jedle obrovská má poměrně rozsáhlý areál rozšíření v oblasti na severozápadním pobřeží severoamerického kontinentu. Je to oblast, kterou můžeme definovat 39 ° - 51 ° zeměpisné šířky a 114 ° - 125 ° západní délky, její původní areál zahrnuje státy Washington,

- 40 -

Oregon, Kalifornie, Idaho, Montana v USA. Na území Kanady, pak Britskou Kolumbii a zejména na ostrov Vancouver. Oblast rozšíření je rozdělena do dvou částí, z nich každá má vhodné podmínky pro jednu z výše uvedených variet (FOILES 1965). 1) Pacifická - její hlavní část tvoří závětrné svahy ostrovů v severozápadní části areálu, v blízká pevnina na ní navazující údolí a nížiny v jihozápadní části. 2) Vnitřní Kontinentální - ta zahrnuje zbývající část areálu tohoto druhu (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

Obr. 2: Přirozený areál jedle obrovské - zdroj: http://esp.cr.usgs.gov/data/atlas/little/

Výskyt v této rozsáhlé oblasti je zaznamenáván od pobřeží až do poloh s nadmořskou výškou kolem 2000 m nad mořem, tuto hranici však jedle obrovská již nepřekračuje. Na ostrově Vancouver a pobřeží však jen zřídka překročí nadmořskou výšku 300 metrů, na západních svazích Kaskád pak stoupá až do výšky 1500 m. Ve východní polovině území areálu se nachází v spodní hranice rozšíření kolem 400 m, horní asi 2000 m nad mořem, na jižním okraji se její areál prolíná s areálem druhu Abies concolor var. lowiana. V rámci svého areálu se vyhýbá na déšť bohatým oblastem na západním pobřeží ostrova Vancouver a západním svahům vyšších poloh hor Oregonu a Washingtonu (Coast Range) s vysokou sněhovou pokrývkou (FOILES 1965).

- 41 -

3.3.3. Morfologie Jedle obrovská, patří mezi velmi rychle rostoucí dřeviny, ve své domovině v Severní Americe může dorůstat výšky až 100 metrů. Habitus tohoto stromu má kuželovitý tvar v mládí a kopulovitý ve vyšším věku (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Kůra je hladká a v mladí se na ní vyskytují pryskyřičné puchýře a šedavé barvy. Kůra starších jedinců je rozpraskaná a již se na ní nevyskytují pryskyřičné puchýře, barva borky starších jedinců je nahnědlá až načervenalá (HOFMAN 1963). Jehlice na bočních sterilních větvích bývají dlouhé, zploštělé a dvouřadě rozmístěné, naopak na větvích fertilních více nahlučené (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Jinak je uspořádání jehlic podobné jako u naší domácí jedle bělokoré (v rovině a hřebenovité). Jehlice mají různé délky. Pupeny jsou kónické a pryskyřnaté (SUWORTH 1967). Jehlice jsou ploché, 3 - 6 cm dlouhé a 2 mm tlusté, lesklé, tmavě zelené, s dvěma zelenými a bílými pruhy na spodu (CONIFER SPECIALIST GROUP 1998). Jedle obrovská začíná plodit již v poměrně mladém věku, často už od věku 20 let, interval plození je v řádu několika let. Úroda šišek však nebývá zvláště výrazná a to ani u starších jedinců (ÚRADNÍČEK et CHMELAŘ 1998). Šišky jsou válcovité s postupně se zmenšujícím průměrem, jejich zakončení je zakulacené a asi 3 cm široké, na větve přisedají asi 4 mm dlouhou stopkou. Šišky jsou jasně zelené a chlupaté. Semeno i křídlem je 1,8 až 2,2 cm dlouhé, v nejširším místě přibližně 1,2 cm široké se zaobleným okrajem křídla, zpočátku jen mírně zúženým, v části přisedání semene se prudce zužuje. Křídlo je světle hnědé, lesklé. Semeno je asi 7 mm dlouhé, třístranné, světle hnědé (HOFMAN 1963). MUSIL et HAMERNÍK (2007) uvádějí, že šišky jsou žlutozelené, popřípadě až zelenavě purpurové, jejich podpůrné šupiny nevyčnívají ven, šišky dozrávají na přelomu srpna a září a rozpadají se zhruba o měsíc později. Klíčivost semen je poměrně nízká a semena si jí zpravidla neudrží déle než jeden rok. Citlivé jsou i následně vyrostlé semenáčky a sazenice, které rovněž trpí velkou mortalitou. Výškový růst se postupně velmi zrychluje a svého maxima dosahuje kolem 20 roku, kdy může činit až přes 1 metr. Na optimálních stanovištích může tato dřevina dosáhnout ve věku 50 let výšky až 40 m. V rychlosti růstu se tak plně vyrovná douglasce tisolisté, a předčí naprostou většinu ostatních dřevin. Kořenový systém je bohatý a srdčitého tvaru, proniká do poměrně velké hloubky, čímž strom v půdě dobře kotví. Při prudkém uvolnění má tato dřevina sklon k vytváření kmenových výmladků. Tato dřevina je často poškozována zvěří, a to jak okusem, tak zejména vytloukáním (ÚRADNÍČEK et CHMELAŘ 1998).

- 42 -

Ulomený vrchol stromu obnovuje - podobně jako naše jedle - dvojím způsobem: a) pomocí náhradních pupenů v paždí nejhořejších zbylých větví, případně v horní části pahýlu kmene; b) bajonetovým vrcholem, jako u smrku (MUSIL et HAMERNÍK 2007). SOUČEK (1993) popisuje strom rostoucí na ŠLP Křtiny ve věku 60 - ti let, poškozený ztrátou vrcholu (výška po zlomu 26 m, d1,3 0,63 m), tento jedinec vytvořil z náhradních pupenů nový, svislý výhon, který během následujících 17 - ti let korunu prodloužil o dalších 10 m. Zlomem poškozená, regenerující jedle obrovská tak v 77 letech dosáhla výšky 36 m a d1,3 0,75 m. Jiný strom s podobně poškozenou korunou z důvodu nešetrné těžby (stáří 35 let, d1,3 0,19), ze pouhých 2 zbylých větví vytvořil 2 nové vrcholy, tato náhradní koruna zajistila během 15 - ti let zvětšení d1,3 na 0,39 m, tj. více než 100%.

3.3.4. Ekologie Jedle obrovská je dřevina tolerující zástin na všech přirozených stanovištích, vyšší toleranci k zástinu projevuje už jen Thuja heterophylla a Thuja plicata. Klimaxovým druhem se tak tato dřevina může stát pouze na stanovištích, kde je příliš málo vlhkosti pro oba zmiňované druhy (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Z hlediska našich podmínek je na rozdíl od naší jedle bělokoré méně náročná na zástin (BEZECNÝ et al. 1981).

3.3.4.1. Podnebí V oblasti růstu jedle obrovské jsou velmi rozmanité klimatické podmínky, rozsah jejich nároků je tak značně různorodý, a to i vzhledem ke dvěma již uváděným varietám. Výskyt jedle obrovské je tak zaznamenán jak v oblastem s oceánickým klimatem, tak klimatem kontinentálním. Množství srážek se v těchto oblastech pohybuje od 350 mm v nejsušších místech ve vnitrozemí do 2000 mm v pobřežních oblastech. V oblastech výskytu je charakteristické rozložení vlastních srážek, kdy většina srážek spadne v zimním a jarním období, naopak léto v těchto oblastech bývá velmi suché. Vliv poměrně suchého léta je navíc doprovázen poměrně velkou transpirací, kterou tato dřevina disponuje. Na stanovištích s výskytem jedle obrovské se mohou vyskytovat poměrně velké extrémy z hlediska teploty v zimním a letním období, toto rozmezí může činit až -40 ° do +40 °C. Délka vegetačního období se pohybuje kolem 100 až 180 dnů (BERAN 2006).

3.3.4.2. Půda Stejně jako v případě klimatu, tak i v nárocích na půdu je tato dřevina značně variabilní. Jedle obrovská má tak dispozice růst na širokém spektru půd. V původním areálu

- 43 -

jsou to půdy původu dioritového, porfyrického, čedičového, diabasového, dále roste na, rule, fylitech, svoru, andezitu, slepencích a dokonce i vápencích, dále velmi hojně na aluviálních a deluvialních náplavách . Tyto půdy mají různý obsah minerálů a živin. Patří mezi ně ty, které jsou velmi minerálně bohaté, jako jsou například náplavy v říčních deluviíchí, ale také půdy velmi chudé, špatně zásobené živinami na exponovaných hřebenech a skalních výchozech. Jsou to hluboké půdy, dobře provzdušněné s dostatečnou vlhkostí, ale také půdy velmi mělké, nebo půdy uléhavé se střední či vyšší hloubkou půdního profilu. Stanoviště, kterým se tak jedle vyhýbá jsou tak prakticky jen lokality se stagnující vodou (POKORNÝ 1959). Z hlediska vlastního vlivu jedle obrovské na jednotlivé půdní horizonty, lze konstatovat, že v našich podmínkách vytváří poněkud příznivější opad než náš domácí smrk ztepilý. Její vysoké nároky však způsobují pokles obsahu některých živin v půdě (například dusíku) (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2006a). Vliv jedle obrovské, její kvantitativní efekty, jsou srovnatelné s účinky nejvýznamnějších listnatých dřevin, buku a dubu. Buk je přitom uvažován jako jedna s nejvýznamnějších melioračních a stabilizačních dřevin. Jedle je po kvantitativní stránce srovnatelně účinná. Zavádění jedle obrovské tedy jednoznačně zvyšuje produkci lesních porostů a přispívá ke zlepšení stavu humusových forem a zlepšování stanoviště, lze ji tedy doporučit na ve vhodných polohách v přiměřeném rozsahu (PODRÁZSKÝ et al. 2009). Zároveň je však třeba zdůraznit, že jedle obrovská sice produkuje méně kyselý a relativně bohatší opad ve srovnání se smrkem, její vysoké nároky ale mohou způsobit pokles obsahu některých živin (např. N) (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008). Obecně lze říci, že jedli obrovské vyhovují především půdy hlubší, minerálně bohatší a dobře provzdušněné. Tyto vlastnosti jsou pak splněny zejména v oblasti Pacifiku, zatímco ve vnitrozemských oblastech, roste na mělkých nebo velmi mělkých půdách se skalnatým podložím, které jsou výrazněji sušší a chudší. Proto jsou také Pacifické provenience, citlivější a náročnější, než provenience vnitrozemské, a to i s ohledem na požadavky klimatické (HOFMAN 1963).

3.3.5. Škodliví činitelé Abiotické faktory - jedle obrovská trpí na mělké trhliny způsobené korní spálou. Jedle obrovská je rovněž citlivá na případná poranění kmene, jsou-li ve větším rozsahu. Drobnější poranění jsou díky intenzivní produkci pryskyřice rychle zavaleny a následně zaceleny. Habitus korun jedle je poměrně úzký proto u ní nejsou pozorovány výraznější škody způsobené mokrým sněhem. I na případnou ztrátu koruny však dokáže jedle obrovská velmi

- 44 -

dobře zareagovat nahrazením stávající části větví či kmene, částí novou z velkého množství spících pupenů. Dobrou odolnost projevuje tato dřevina i vůči mrazu, z Německých výzkumů vyplývá, že k poškození jedince dochází až při teplotě pod -25 °C. Díky bohatému kořenovému systému vykazuje vysokou odolnost vůči bořivým větrům. Ve své domovině projevuje vysokou odolnost i proti lesním požárům (PONDĚLÍČEK 2002). Biotické faktory - v oblasti svého přirozeného výskytu se na jedli obrovské vyskytuje přibližně 80 druhů význačnějších škůdců, většinou se však jedná o druhy, které na danou dřevinu nejsou specializovány (Hofman 1963). Patří mezi ně defoliátoři Orgyia pseudotsugae z polyfágů Choristoneura occidentalis, sáním jí poškozuje například Dreyfusia piceae. Z podkorního hmyzu na jedli škodí Scolytus ventralis. Šišky a semena jsou poškozovány jen malé míře (PONDĚLÍČEK 2002). Jedle obrovská má celé spektrum specifických hmyzích škůdců. V tomto ohledu je třeba věnovat pozornost tomu, že jedle obrovská je příbuzná s naší jedlí bělokorou, a proto je možné předpokládat, že jedli obrovskou mohou napadat stejní škodliví činitelé, kteří napadají naší domácí jedli. Z kontinentální Evropy je známá mšice Cinaria curvipes, Dreyfusia nordmannianae (např. v Polsku). Běžným škůdcem na plantážích je pak bejlomorka Polydiplosis abietis. Obecně je vážnou hrozbou můra Lymantria monacha, v období gradace tohoto škůdce může být jedle poměrně vážně poškozována, o čemž svědčí pozorování z Polska. Také v USA byly provedeny studie s bekyní mniškou, kde byla jako škůdce, který by mohl být zavlečen do USA, vyhodnocen jako jeden z vůbec nejrizikovějších. Dalším škůdcem, který skýtá potenciální nebezpečí je i motýl Choristoneura murinana (NAKLÁDAL et TURČÁNI 2006). Na jedli obrovské se rovněž může vyskytovat celá řada houbových patogenů. Jedním z hlavních v našich podmínkách je (Armillaria mellea Vahl. Karst.). Dalším druhem je troudnatec vrstevnatý (Fomes annosus), na jedli se mohou vyskytovat i další druhy troudnatců. Některé druhy houbových patogenů pak mohou vyvolávat hnilobu kořenů, popřípadě oddenků kmenů jsou to například druhy Poria weirii (Murr.) a Odontia bicolor (Alb. a schwa. Ex Fr.), oba druhy pocházejí z původní domoviny jedle obrovské. Na asimilačním aparátu pak může způsobovat škody Rehmiellopsis abies (Rostr.) a Phomopsis pseudotsugae (Wilson). Ve školkařtví se pak můžeme setkávat s plísní šedou (Botrytis cinerea Pers.), která způsobuje nekrózy sazenic (HOFMAN 1963). Na rodu abies se vyskytuje i celá řada dalších škůdců, kteří jsou známý z literatury, jako například mšice Dreyfusia Merker, mšice z čeledi Lachnidae, mšicovka Milandarus abietinus jedle, svilušky smrková Oligonychus ununguis, molovka jedlová Argyrestia

- 45 -

fundella, obaleči Epinotia fraternata, E. subsequenta, obaleč rudohlavý Zeiraphera rufimitrana, obaleč smrkový Parasyndemis histrionana, obaleč pupenový Epinotia nigricana často masově spolu s obalečem jedlovým Christoneura marana, obaleč jehličnanový Laspeyresia coniferana, můra sosnokaz Panolis flamea, píďalky Dileptelnia ribeata a Puengleria capreolaria, štítěnky Lepidosaphes ulmi, L. Nawsteadi, Nuculapsis abietis, kůrovci rodů Hylurgops, Cryphalus, Trypodendron, smolák jedlový Pissodes piceae nebo nosatec Polydrusus pallidus. Pokud bude v budoucnu jedle obrovská intenzivněji využívána, tak se dá předpokládat i možné rozšíření těchto druhů (NAKLÁDAL et TURČÁNI 2006). Další výraznější škody na jedli může působit lesní zvěř, která často působí škody vytloukáním či okusem pupenů. Dále tato dřevina může být poškozována drobnými hlodavci v kořenové části, někdy však i v části nadzemní (HOFMAN 1963).

3.3.6. Vlastnosti dřeva Dřevo je velmi lehké a křehké a jeho hmotnost se pohybuje 0,27 - 0,65 g.cm-3. Dřevo jedle obrovské je lehčí než dřevo našich původních jehličnanů. Nízká objemová hmotnost má souvislost s malým poměrem pozdního dřeva a velkým zastoupením dřeva letního a zároveň rychlým růstem letokruhů, což má negativní vliv na fyzikální vlastnosti dřeva. Horších vlastností ve srovnání s našimi jehličnany jedle dosahuje i případě pevnosti v tahu a rázové pevnosti. Pevnost v tlaku je pak s našimi koniferami srovnatelná, pevnost v ohybu je pak dokonce ještě lepší. Dřevo jedle obrovské obsahuje velmi velké množství vody, nicméně jeho sesychavost je poměrně malá, menší než u jiných jedlí (v průměru 10,2 - 10,9 %). Ve vlhkém prostředí je dřevo jedle obrovské více citlivé na houbové infekce. Její dřevo je však dobře obrábitelná díky jednotné struktuře a nízké hmotnosti. Jednou z velkých vad je sukatost a pak pásmovité černé zabarvení, které je pozůstatkem žíru hmyzu ve dřevě. Barva dřeva jedle obrovské je smetanově žlutá až světle hnědá (HOFMAN 1963). Ve Spojených státech amerických je dřevo používané v papírenském průmyslu. Také je využíváno na lehčí nenáročné konstrukce například schodiště, výrobu dřevěných beden, části nábytku, pro stavbu a obložení stodol nebo na výrobu člunů. Nejčastěji je však jedle využívána dekorativně a to jako vánoční stromek (PAGAN 1997). Dřevo JDO je cenný zdrojem vlákniny, vyrábí se z něj také řezivo a používá se rovněž jako dříví stavební i když je dřevo poněkud náchylné k hnilobám a jeho pevnost nedosahuje největších parametrů (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Na našem území se využívá jedle obrovská (Abies grandis Douglas Lindl.) zejména na produkci vánočních stromků a ozdobný klest.

- 46 -

Další využití u nás zatím nemá, jelikož porosty této jedle jsou mladého věku a nepatrného zastoupení.

3.3.7. Růst a produkce Jedle obrovská patří ke dřevinám s nejvyšším potenciálem produkce v podmínkách střední Evropy. Na některých stanovištích s uléhavějšími půdami může předstihnout i douglasku, která je jinak bezkonkurenčně nejproduktivnější u nás pěstovanou dřevinou. Jedle obrovská se vyznačuje rychlým růstem, produkcí značného množství dříví a výrazným krajinářským a parkovým využitím (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2007a). Rychlost růstu jedle obrovské v podmínkách naší republiky je v porovnání s růstem tohoto druhu v jiných částech Evropy pomalejší. Naše jedle obrovské dosahují menší výšky, než jedle britské, francouzské a dánské, o něco menší výšky pak dosahují i proti jedlím německým, což je způsobeno zejména kontinentálnějším klimatem v našich podmínkách. Je však třeba zdůraznit, že porosty jedle v našich podmínkách nejsou co do rozložení věkových stupňů rovnoměrné. V tomto ohledu tak v daném srovnání hraje významnou roli i věk, protože s přibývajícím věkem se výškový přírůst postupně snižuje. Nižší výškový přírůst našich jedlí dokazují i srovnání se zahraničím, kdy naše jedle v 79 % dosahují menšího výškového přírůstu než 60 cm ročně, kdežto u jedlí z Německa a Dánska je tento poměr přibližně vyrovnaný, u jedlí Francouzských a Britský je pak mírná převaha jedinců s ročním výškovým přírůstem nad 60 cm. I přes rozdílné rozdělení věkových stupňů je růstová převaha jedlí ze jmenovaných částí Evropy zřejmá (HOFMAN 1963). Jako důkaz rychlého růstu jedle obrovské v našich podmínkách může uvést příklad z polesí Hůrky v Písku, kde výškový růst jedle obrovské odpovídá růstu smrku a jedle bělokoré nejvyšších bonit. Proti skutečnému růstu smrku v Hůrkách roste jedle obrovská o 4 bonitní stupně rychleji, a to na stanovištích mimo optimum jejího růstu (WOLF 1998a,b). ŠINDELÁŘ et al. (2006) v rámci provenienčního výzkumu s z Lesů Jíloviště - Lokalita „Cukrák“ zjistili, že jedle obrovská (provenience Washington) je charakteristická výrazně nižším stupněm přežívání ve srovnání se „standardní“ populací jedle bělokoré. Tato charakteristika je pochopitelná mimo jiné s ohledem na výrazně intenzivnější výškový a tloušťkový růst, který je zřejmě spojen s větší spontánní redukcí počtu jedinců na ploše. Provenience 425 z lokality Idaho pak ve všech ukazatelích, včetně přežívání, převyšovala srovnávací kritérium, tedy porost domácí jedle bělokoré. Obě dílčí populace převýšily „standard“ ve výškovém růstu o více než 50 %, v tloušťkovém růstu pak téměř o tři čtvrtiny.

- 47 -

V objemové produkci byl pak předstih proti „standardu“ až čtyřnásobný. Pokud jde o dobu rašení, proces začíná obvykle o něco později, než je tomu u jedle bělokoré. Výškový přírůst u našich solitérních jedinců jedle obrovské dosahuje ve čtyřiceti letech asi 60 cm ročně, v sedmdesáti klesá na 45 cm. Některé exempláře si však ještě ve vysokém věku udržují vysoký roční výškový přírůst dosahující 80 až 100 cm, což nebývá u dřevin nebývá obvyklé a zejména pak u dřevin rychlerostoucích. Je však třeba si uvědomit, že průběh výškového přírůstu u solitérních jedinců probíhá poněkud odlišně o jedinců v porostech (HOFMAN 1963). Na výzkumné ploše v oblasti Žďáru nad Sázavou byl zaznamenáván výškový přírůst v průběhu roků 1997 až 2006, výsadba jedle obrovské v podsadbě na dané ploše byla založena v letech 1990 až 1991. Lesní typ porostu byl 5K8 a půdní typ dystrická kambizem. Výsledky měření přírůstu byly v roce 1997 - 19,4 cm , v roce 2003 - 37 cm, v roce 2004 - 45 cm, v roce 2005 - 41 cm a v roce 2006 - 36 cm. Je však třeba uvést, že předmětná plocha byla přihnojována hnojivem Silvamix. Z těchto výsledků je patrné, že jedle je rychle rostoucí dřevinou, která má velkou produkční schopnost (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2006a). Tloušťkový růst v porostu probíhá rovněž poněkud jinak než u solitérních stromů. Analýza jeho přírůstů z polesí Hůrky, kdy se jednalo opět o tři stromy různého postavení v porostu, je podobná jako v případě výškového přírůstu. Proti výškovému přírůstu však kulminuje tloušťkový přírůst, ať již periodický nebo celkový, dříve a také jeho úpadek je rychlejší. Je však nutné uvést, že v tomto případě je průběh tloušťkového přírůstu opět vyšší než u našich domácích dřevin (WOLF 1998a,b). Podle celkové produkce hmoty hroubí a průměrného ročního přírůstu na hmotě hroubí je nutno konstatovat, že naše porosty můžeme srovnávat s porosty německými a některými horšími dánskými. Objemová produkce dánských, a zejména pak francouzských a britských porostů jedle obrovské je pak podstatně vyšší. Je samozřejmé, že tyto rozdíly mají různé příčiny a jednou z hlavních je klimatická odlišnost některých od sebe vzdálených lokalit (Hofman 1963). Údaje anglických růstových tabulek pro jedli obrovskou udávají ve věku 50 let zásobu hroubí 662 m3.ha-1 při počtu 236 stromů (BEZECNÝ et al. 1981). Při posuzování produkčních vlastností JDO je zcela patrná souvislost mezi snižováním hmotové produkce a přechodem jedle obrovské z oblastí přímořských k oblastem kontinentálním. To však není případ jenom jedle obrovské. Také třeba smrk, borovice nebo douglaska mají u nás a v oblastech klimaticky našim podobným o 20 % až 30 % nižší produkci než v oblastech vysloveně přímořských, např. ve Velké Británii nebo v severní nebo severozápadní části

- 48 -

Francie. Proto je nutné s touto skutečností počítat i při odhadu produkčních vlastností jedle obrovské (HOFMAN 1963).

3.3.8. Pěstování Na rozdíl od naší jedle bělokoré je jedle obrovská měně náročná na zástin. Snáší oglejené půdy, které musí být dostatečně zásobeny vodou, pokud jsou srážky v oblasti nižší než 600 mm (BEZECNÝ et al. 1981). Při sběru šišek se z jednoho stromu získá v průměru kolem 30 kg, v mladších porostech, tj. asi do věku 40 let, asi polovina tohoto množství. Z 1 q šišek se dostává zhruba 4 kg semene (HOFMAN 1963). Dosud se nedaří vypěstovat takové množství sazenic, které by odpovídalo biologické hodnotě semene (BEZECNÝ et. al. 1981). Semeno jedle je vhodné před výsevem namočit do vody o teplotě 0 - 2 °C po dobu 48 hodin. Doporučeno je vysévání semen do řádků s dávkou semene 12g.m - 2. Semenáčky je vhodné vzhledem k jejich choulostivosti clonit, v druhém roce je pak doporučeno je přeškolkovat ve sponu 20 × 20 až 25 cm. I v případě důsledného dodržení uvedeného postupu je však nutné počítat se ztrátou okolo 30 % (PONDĚLÍČEK 2002). Rovněž ujímavost vysázených kultur není uspokojivá, především v důsledku špatné péče o sazenice během manipulace s nimi. Na osychání kořenů jsou sazenice jedle obrovské velmi citlivé (BEZECNÝ et. al. 1981). Vysazovat jedli obrovskou je vhodné zejména do skupin, směsí či jednotlivě. Zakládat čisté porosty není vhodné, protože tato dřevina původně netvoří monokultury, tedy pokud vynecháme výjimečné případy. V ČR je vhodným doplňkem do směsí douglaska tisolistá. Douglaska sivá ani smrk ztepilý nejsou příliš vhodné, se smrkem z počátku dobře odrůstá, ale tento trend trvá jen dočasně. Směs s bukem se rovněž nepovažuje za vhodnou, pro následnou netvárnost kmenů. V podstatě se dá uvést, že jedle obrovská je vhodná do těch směsí, které se dobře osvědčili s naší domácí jedlí bělokorou. Pro podsadby je momentálně ekonomicky nevýhodná díky vysoké ceně sadebního materiálu. Dosavadní situace doporučuje umělou obnovu na maloplošných holých sečích. Spon volíme 2 × 2 m, tedy zhruba 2500 sazenic po hektaru. Spon může být i hustší (PONDĚLÍČEK 2002). Důležitá je ochrana kultur proti škodám zvěří a následné vyhýbání se mechanickému poškození stromků mechanizací během celého života porostu (HOFMAN 1963). V letech 1962 - 1979 byla provedena inventarizace výsadeb jedle obrovské na polesí Hůrky. K souboru měření je přidán jeden patnáctiletý porost s rozlohou 0,20 ha. Z šetření vyplynulo, že v období 1960 - 1969 bylo vysázeno 43 000 sazenic na ploše 8,60 ha, z toho uhynulo 14 000 sazenic. V období 1970 - 1979 se vysázelo 20 000 sazenic pouze na holiny a často do oplocenek (4,00 ha), úhyn zde činil 3 850 sazenic (WOLF 1998a,b).

- 49 -

Při běžné péči o kultury dorůstaly sazenice výšky 1 metru po 5 - 6 letech, při pečlivé a intenzivní péči již za 2 - 3 roky. Poté dochází k abnormální výškové rozrůzněnosti jednotlivých stromků. Předrůstavé stromky přirůstají ročně 50 - 90 cm a po dosažení výšky 6 metrů 80 - 110 cm za rok až do věku 34 let. Tyto dominantní stromy tvoří budoucí porost a jsou nositeli kvality porostu. Proto věnujme horním výškám mimořádnou pozornost. Při probírkách ve sledovaných lokalitách bylo měřeno všech 711 stromů. U relativně nejvyšších byly měřeny letorosty posledních pěti let. Tyto stromy nedosahují hodnot středního kmene v porostech, ale přesto je zajímavé, že průměrný roční přírůst činil 77 cm v rozpětí 60 - 90 cm ve věku 22 - 34 roků (WOLF 1998a,b). Při výchově postupujeme obdobně jako u douglasky. Jedli obrovskou pěstujeme ve skupinách nebo ve směsi stinných jehličnatých či listnatých dřevin, také je vhodné pěstovat ve směsi s douglaskou (BEZECNÝ et. al. 1981). V případě zanedbání výchovy dochází k rychlé mortalitě vzhledem k rychlému růstu (ŠINDELÁŘ et BERAN 2004b). Mladší porosty si žádají intenzivní výchovu a výrazné snížení počtu jedinců na ploše. V násecích musíme dbát na brzké uvolnění kolem desátého roku. Od 15 - 30 let intenzivně uvolňujeme vitální jedince, intenzita zásahu je 30 - 50 %. Mezi 30 - 40 rokem přecházíme na zásahy do úrovně, upravujeme porostní skladbu a začínáme s podporou přírůstu. Doba návratná by neměla být vyšší než 5 let. Kolem 50 roku volíme pozitivní výchovné zásahy a zakmenění upravujeme na 0,7 - 0,8. Po pětašedesátém roce si můžeme začít připravovat porost na přirozenou obnovu (HOFMAN 1963). Důležité je stanovení obmýtní doby, jelikož přírůst kulminuje zhruba v 70 letech. V našich lesích je vhodné volit dobu obmýtí maximálně do 90 let věku porostu, když je jedle pěstována ve směsi se smrkem ztepilým. Směsi s douglaskou by měly mít obmýtí 80 let (PONDĚLÍČEK 2002).

3.3.9. Introdukce Do Evropy byla JDO introdukována v roce 1831 a na území ČR v roce 1879 v oblasti Sychrova. Masivní odumírání jedle bělokoré způsobilo, že lesnictví ve střední Evropě začalo ověřovat další dřeviny, které by měly nahradit příznivé vlastnosti ustupující jedle bělokoré. V osmdesátých letech minulého století byl proto, pod patronací IUFRO, zorganizován rozsáhlý provenienční pokus s jedlí obrovskou (BERAN 2006). Jedle obrovská je dnes již v Evropě, zejména západní, osvědčenou introdukovanou dřevinou se značnými praktickými perspektivami. Počítá se s tím, že v ČR může vedle douglasky tisolisté přispět ke zvýšení objemové produkce (ŠINDELÁŘ et BERAN 2004b). V ČR bylo ústavem VÚHLM

- 50 -

Jíloviště - Strnady založeno v letech 1980 - 1982 šest ploch, z nichž je dodnes sledováno pět. Hlavním důvodem proč byla vybrána právě jedle obrovská je její široká ekologická amplituda v rámci původního areálu rozšíření. Dalším důvodem pro její ověření byly i příznivé reference, získané při hodnocení porostů a porostních skupin z výsadeb ze začátku století. BERAN (2006) uvádí že z dosavadního provenienčního výzkumu je patrné, že nejrychleji rostoucí provenience jedle obrovské pochází z pobřežních oblastí státu Washington, které však lehce trpí podzimními mrazy. Velmi dobře rostou i provenience z oblasti ostrova Vancouver. U vnitrozemských proveniencí z oblasti Idaho a Montana není doložen tak intenzivní růst, ale dá se u nich očekávat vysoká odolnost proti suchu i mrazu. Jako méně vhodné pro naše podmínky se jeví provenience z oblastí Kaskád a Kretonu. V ČR jsou s pozitivními výsledky hodnoceny výzkumné plochy série IUFRO založené na 6 lokalitách. Na plochách je zastoupeno více než 30 proveniencí druhu z USA a Kanady. I některé starší výsadby, zejména z lokalit Drahenická hora (bývalý LZ Rožmitál pod Třemšínem, dnes LHC Johannes Lobkowicz) či z okolí Hořic v Podkrkonoší, Rokycanska aj. dokumentují rychlý růst a značnou objemovou produkci jedle obrovské. Výsledky pozorování na výzkumné ploše 65 nejsou v rozporu s poznatky dosud známými. Úhyn na ploše je značný, což souvisí především s intenzivním postupným vylučováním potlačených jedinců v důsledku velmi intenzivního růstu stromů, které se na ploše udržely. Značná mortalita je podle zkušeností nejen z výzkumných ploch, ale i z dnes četných provozních výsadeb do značné míry důsledkem infekcí kořenových systémů václavkou. Růst jedle obrovské je rychlý, objemová produkce značná a v růstových ukazatelích jedle výrazně překračuje ostatní druhy i provenience jedlí, na ploše zastoupené. V souladu s výsledky pozorování, jinými poznatky a zkušenostmi z ČR i ze zahraničí je možno jedli obrovskou považovat za perspektivní druh. Na některých lokalitách může přicházet v úvahu jako náhrada za jedli bělokorou. Směrodatné informace pro konkrétní využívání mají poskytnout zmíněné mezinárodní provenienční plochy ze sedmdesátých let (ŠINDELÁŘ et BERAN 2004b). ŠINDELÁŘ et al. (2006) v rámci provenienčního výzkumu s z Lesů Jíloviště - Lokalita „Cukrák“ zjistili, že jedle obrovská (provenience Washington) je charakteristická výrazně nižším stupněm přežívání ve srovnání se „standardní“ populací jedle bělokoré. Tato charakteristika je pochopitelná mimo jiné s ohledem na výrazně intenzivnější výškový a tloušťkový růst, který je zřejmě spojen s větší spontánní redukcí počtu jedinců na ploše. Provenience 425 z lokality Idaho pak ve všech ukazatelích, včetně přežívání, převyšovala srovnávací kritérium, tedy porost domácí jedle bělokoré. Obě dílčí populace převýšily „standard“ ve výškovém růstu o více než 50 %, v tloušťkovém růstu pak téměř o tři čtvrtiny.

- 51 -

V objemové produkci byl pak předstih proti „standardu“ až čtyřnásobný. Pokud jde o dobu rašení, proces začíná obvykle o něco později, než je tomu u jedle bělokoré. Na území Školního lesního podniku v Kostelci nad Černými lesy se jedle obrovská nachází ve 14 porostních skupinách, ve kterých je zastoupena od 5 % do 100 %. Výměra, na které se jedle obrovská nachází je 2,83 ha, což je 0,04 % celkové výměry lesních porostů, na kterých hospodaří Školní lesní podnik. Jedná se o porosty převážně mladého věku.

3.4. Borovice vejmutovka - Pinus strobus L. Říše: rostlinná - Regnum vegetabile Oddělení: nahosemenné rostliny - Gymnospermae, Pinophyta Pododdělení jehličnany - Coniferophyta, Pinidae Čeleď: borovicovité - Pinaceae Rod: dorovice - Pinus

3.4.1. Základní údaje Největší a nejrychleji rostoucí konifera severovýchodní části Severní Ameriky, která je současně i jednou z nejproduktivnějších a nejcennějších dřevin tohoto kontinentu. Ve své domovině byla nazývána „král borovic“, dřevní zásoby tohoto taxonu dosahovaly v původních pralesích 3,4 miliardy m3. Koncem 19. století však byla většina rozlehlých lesů vytěžena, další negativní událostí bylo zavlečení neúmyslně introdukované euroasijské rzi vejmutovkové (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Do Evropy jí přivezl roku 1605 kapitán G. Weymouth, ke skutečné a úspěšné introdukci došlo však až v roce 1705 v Anglii. Z území dnešní ČR se uvádí její první introdukce z roku 1812 v okolí Hluboše. Jiné prameny uvádějí, že vejmutovka rostla na našem území již v 70. letech 18. století. V mírném pásmu severní polokoule patří mezi nejvíce pěstované americké dřeviny mimo areál původního rozšíření. V současné době se vejmutovka nejvíce pěstuje v Německu a v Česku, v ČR se vyskytuje přibližně na 2000 ha redukované lesní plochy (MUSIL et HAMERNÍK 2007). NOVOTNÝ et BERAN (2008) uvádějí, že současné době je borovice vejmutovka v ČR rozšířena asi na 3090 ha lesní půdy. Zprávy historického výzkumu o zavedení tohoto druhu v severních Čechách mluví o jeho prvním použití k výsadbě v roce 1805. Později se zde stal, podobně jako v Kanadě a USA, jedním z nejoblíbenějších druhů borovice, jednak pro svoji vysokou produkční schopnost a jednak i pro svoje nezvykle příznivé vlastnosti dřeva (KAŇÁK 2004). V minulosti patřila k nejnadějnějším introdukovaným vejmutovkovou (Cronartium ribicola) i přes svoje - 52 -

ohrožení rzí vejmutovkovou (Cronartium ribicola) a také invazní chování tohoto druhu v některých oblastech, kde vytlačuje původní druhy.

3.4.2. Původní rozšíření Východní část Severní Ameriky (severovýchodní USA až jihovýchodní Kanada, hlavním centrem rozšíření jsou jižní a severovýchodní části Apalačského pohoří a oblast Velkých Jezer. Trojúhelníkový areál je vymezen 34 ° - 52 ° s. š. od jižních výběžků Appalačského pohoří po jz. Ontario a ostrov Newfoudland a 53 ° - 96 ° z.d. od Newfoundlandu po severozápadní Minnesotu a jihovýchodní Manitobu. Do výše uvedeného areálu však není zahrnuta var. chiapensis rostoucí roztroušeně v horách Střední Ameriky. Atlantického oceánu se areál dotýká mezi 40 ° - 50 ° s. š., to znamená od New Yorku přes Boston po Newfoudland. Provenience rostoucí v dosahu této části areálu zřejmě převažovaly při introdukci vejmutovky do Evropy. Vejmutovka roste v rozsahu 0 - 1070 m n. m, v severní části areálu ve výškách 0 - 460 m n. m. v jižní části pak ve výškách 370 - 1070 m n. m. (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

Obr. 3: Přirozený areál borovice vejmutovky - zdroj: http://esp.cr.usgs.gov/data/atlas/little/

- 53 -

3.4.3. Morfologie Vysoký strom dorůstající 24 - 48 m výšky a průměru kmene 0,6 - 1 m. Koruna v mládí kuželovitá, později široká až deštníkovitě rozložená s vodorovně odstálými větvemi. Kmen přímý, rovný, v mládí s hladkou šedozelenou lesklou borkou, později podélně rozbrázděnou, tmavou. Maximální věk, kterého tato dřevina dosahuje je 200 - 450 roků. Kořen je v mládí kůlový, brzy však zakrňuje a je nahrazen 3 - 5 velkými kořeny, směřujícími do stran i dolů, tyto kořeny strom v půdě dobře kotví (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Dřevo je měkké, s pryskyřičnými kanálky, jádro narůžovělé nebo červenavě hnědé, běl bledožlutá až bílá, poměrně úzká. Letorosty tenké, zelenavé nebo světle hnědé, jemně pýřité, ve druhém roce lysé. Vejčité pupeny 5 - 7 mm dlouhé, přišpičatělé, červenavě žluté, slabě pryskyřičnaté, s pevně přitisklými šupinami s bělavým blanitým okrajem. Jehlice po 5 ve svazečcích, rovné, měkké, tenké, namodrale zelené, 5 - 14 cm dlouhé, na okrajích jemně pilovité, na hřbetní straně zelené, na obou bocích s řadami průduchů. Samčí šištice oválné, 8 - 10 mm dlouhé, v době zralosti světle hnědé, obvykle na rašících bočních větvích v dolní části koruny. Samičí šištice v době květu zelené, 5 - 40 mm dlouhé, na koncích větví v horní části koruny. Šišky jsou dosti dlouze stopkaté (stopky 5 - 24 mm dlouhé), převislé, úzce válcovité 8 - 20 × 3 - 4 cm velké, světle hnědé (CONIFER SPECIALIST GROUP 1998). Semenné šupiny klínovité, uspořádané ve šroubovici, kožovité, hladké, s málo vyniklými štítky s pupkem na konci. Semena hnědá, na břišní straně srostlá s křídlem. K opylování dochází v květnu až červnu, k samotnému oplodnění až za 13 měsíců po opylení, šišky dozrávají 2. rokem a otvírají se v srpnu až září (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.4.4. Ekologie 3.4.4.1. Klima Vejmutovka je středně tolerantní k zastínění, v porostu může růst ještě při zastínění dosahujícím až 80 %, avšak její výškový přírůst přitom klesá na ca 45 % hodnoty z plné relativní ozářenosti. S ohledem na počáteční pomalý růst této dřeviny jsou její mladší stádia nejohroženější. Areál je rozložen v mírně teplém a převážně humidním podnebí. Jeho plocha se kryje s oblastí vymezenou červencovými teplotami v rozmezí 18 - 23 °C. Roční srážky tu kolísají v rozmezí od 500 do 2030 mm (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.4.4.2. Půda Vejmutovka roste téměř na všech půdách v rámci svého areálu. V přirozených lesích se jí relativně nejlépe daří na dobře propustných, písčitých půdách střední až nízké úrodnosti,

- 54 -

kde jí autochtonní listnaté dřeviny nemohou dostatečně konkurovat. V americkém srovnávacím pokusu s 10 autochtonními dřevinami ji předčil jen liliovník tulipánokvětý a to pouze ve výškovém růstu a jen na nejbohatších stanovištích. Méně často se vyskytuje na půdách jílovitých a špatně propustných, na těchto půdách by proto neměla být úmyslně vysazována. Z hlediska půdní acidity by hodnota pH neměla klesnout pod 4 (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Podobné půdní nároky vejmutovky uvádí i LANCASTER (1984), který považuje za nelepší pro vejmutovku půdy dobře propustné, písčité se střední úrodností. Tyto půdy umožňují rychlý růst, kdy vejmutovka neprodukuje tvrdé dřevo. Na těchto půdách se vejmutovka dobře přirozeně zmlazuje, má vysokou odolnost a její pěstování je zde maximálně efektivní a ekonomické. Z hlediska vlastního vlivu na půdní horizonty, vejmutovka produkuje poměrně chudý a kyselý opad, který je poměrně pomalu a nesnadno transformován. Dosti výrazně vyčerpává a okyseluje půdu, nízký stupeň transformace je doložen i relativně vyššími obsahy celkových živin ve srovnání se smrkem ztepilým (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2006a). Výsledky studie PODRÁZSKÉHO et REMEŠE (2002) potvrdily poměrně značnou degradaci půdního chemismu v porostu vejmutovky ve srovnání s přirozenými porosty (porosty s přirozeným složením). Na druhé straně se v porostu vejmutovky vytvořila silná vrstva nadložního humusu se silnou retencí živin V porostech vejmutovky velice rychle mizí bylinné patro především v důsledku silného zastínění půdy touto dřevinou a rychle vznikající silné vrstvy vejmutovkové hrabanky. Z dosavadního výzkumu je nepochybné, že vejmutovka mění druhovou skladbu i prostorovou strukturu přirozených lesů (KLITSCH et HARTEL 2004).

3.4.5. Škodliví činitelé 3.4.5.1. Biotičtí škůdci Z významnějších škůdců dnešních amerických VJ porostů se i v evropských kulturách setkáváme s václavkou, hnědákem Schweinitzovým a především rzí vejmutovkovou. Rez vejmutovková byla zavlečena na americký kontinent z Evropy. Až do Americké revoluce (1775 - 1783) mělo britské Královské loďstvo vyhrazeno právo na veškeré americké vejmutovkové dřevo vhodné na lodní stožáry. Ve 2. polovině 19. století značně poklesly zásoby dřeva pilařsky velmi ceněné vejmutovky. To vyvolalo tlak na zvýšené zalesňování touto dřevinou. Nevýhodné cenové relace sadebního materiálu v Americe způsobily, že koncem 19. století se sazenice vejmutovky musely dovážet i z Evropy, aniž byly zpracovány a praktikovány fytokaranténní předpisy. S těmito sazenicemi se do Ameriky zavlekla i rez vejmutovková (Cronartium ribicola), která na tuto borovici přešla

- 55 -

pravděpodobně z mezihostitelských druhů rodu Ribes (rybíz, hlavně rybíz černý a srstka; za původního hostitele se považují limby Pinus cembra a Pinus sibirica, které však tato rez nepoškozuje). Infikované sazenice byly v Americe vysazovány od roku 1898. Na pěstovaných borovicích se objevila rez v r. 1909, na vejmutovkách v přírodě v roce 1915, a proto bylo rozhodnuto podnikat proti rzi obranná opatření. Hodnota dřevních zásob ohrožených lesů byla odhadována na více než 1 miliardu dolarů. Opatření proti rzi probíhala v letech 1909 - 1967. Byla to nejrozsáhlejší akce ochrany lesa v historii amerického lesnictví jak po stránce jejího trvání, tak po stránce materiálových a finančních nákladů (odhadem víc než 150 mil. dolarů). Hlavní úder byl veden proti kulturním i planě rostoucím keřům rybízu, které byly systematicky ničeny na více než 8 mil. ha na území 30 států východní a západní části USA. Teprve po 2. světové válce se tento způsob boje proti rzi omezil na potenciálně cenné lokality v zónách silného ohrožení, zkoušeny byly ještě antibiotické fungicidy, rovněž s nevalným úspěchem. Program boje proti rzi tak v USA skončil neúspěšně. Relativně úspěšnějším bylo nastartování genetického programu šlechtění pětijehličných borovic, rezistentních k této rzi. V roce 1994 začal v Kanadě nový program obrany, který pokračuje dodnes. Byl spojený s reintrodukcí vejmutovky na New Foundlandu, kde tato dřevina měla dříve dominantní zastoupení, ale škody rzí vejmutovkovou měly během 20. století devastační rozměry. Začaly se zde vysazovat vejmutovky ve směsi se smrkem černým v poměru 30:70, před samotnou výsadbou byla prováděna skarifikace půdy či řízené požáry (to z důvodů redukce mezihostitele a eliminace organické vrstvy); pro výsadbu se preferovaly střední a horní části svahů, teplejší a sušší jižní expozice, propustné půdy. Vyvětvováním se odstraňovaly infikované jehlice dříve, než rez prorostla do kmene, osvědčila se i biologická ochrana dvěma druhy hub, které jsou schopné vytlačit rez z listů rybízu a také fungicid Bayeleton (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Dalšími patogeny, kteří napadají vejmutovku jsou například sypavka vejmutovková, toto onemocnění dokáže vejmutovku během několika let spolehlivě zahubit. Napadené stromy po několik jet přežívají ve špatném zdravotním stavu a následně odumírají následkem napadení podkorním hmyzem nebo korovnicemi. Dalšími onemocněními, které nepadají vejmutovku je václavka a kořenovník vrstevnatý. Ze skupin podkorního hmyzu napadají vejmutovku smoláci, lýkohub matný a v ojedinělých případech i lýkožrout smrkový. Potěžební zbytky jsou silně obsazovány lýkožroutem lesklým a lýkožroutem menším. Vejmutovka je rovněž často loupána jelení zvěří. (KLITSCH et HARTEL 2004).

- 56 -

3.4.5.1. Faktory abiotické Proti požárům neposkytuje dosti tenká borka zvláště v mládí dostatečnou ochranu. Rovněž zmlazení může být i z přirozených porostů eliminováno, pokud by se požáry opakovaly častěji. Oproti tomu je vejmutovka poměrně tolerantní k znečištění ovzduší, tato odolnost sice nedosahuje takové míry jako u borovice černé, ale přesahuje odolnost borovice lesní i smrku ztepilého. Značné škody může působit i zvěř ale také těžký, mokrý sníh a ledovka. ANDRŠ (2001) uvádí zkušenosti s výsadbou vejmutovky na lesním celku hraběte Kolowrata. Zde byly vejmutovky údajně vysazovány proto, aby se jejich dřevo využilo pro interiéry dřevěných montovaných domů, vyráběných v dřevařských závodech hraběte Kolowrata na Dianě. V Rozvadovské kotlině jsou časté podmáčené půdy, na nichž vejmutovka trpí vývraty asi ve stejném rozsahu jako smrk. V jednom případě byly také šedesátileté vejmutovky napadeny rzí vejmutovkovou (Cronartium ribicola). Napadená skupina rostla na okraji lesní školky uvnitř velkého lesního komplexu. Nejbližší rybízy, které rez ke svému vývoji potřebuje, byly na kilometry daleko. O vejmutovce se může říci, že v našem obvodu roste dobře, ale jen na vhodných stanovištích.

3.4.6. Dřevo Dřevo vejmutovky je měkké, snadno opracovatelné a má střední pevnost. Využívá se v širokém rozsahu, především jako dříví stavební, vláknina a také k výrobě překližek, nábytku, zápalek a modelářství. Jako vhodné se vejmutovkové dřevo jeví i na výrobu tužek. (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Vejmutovkové dřevo patří mezi lehčí s měrnou hmotností okolo 0,4 - 0,5 kg.dm-3. Úzká běl je nažloutle bílá, jádrové dřevo má nažloutle až světle načervenale hnědou barvu a v blízkosti běle je často nápadně tmavé. Textura je málo dekorativní, stejnoměrná, na tangenciálním řezu slabě fládrovaná, na radiálním řezu pruhovaná. Dřevo z vejmutovky se při správném zpracování nesmršťuje, ale je citlivé na vlhkost (BALABÁN 1955).

3.4.7. Pěstování Borovici vejmutovce se v současné praxi věnuje menší pozornost. Výzkum však uvádí, že má širokou ekologickou amplitudu a zejména v hospodářských souborech 13, 23, 27, 39 může být vejmutovka ekonomicky efektivní (BEZECNÝ et al. 1981). O její široké ekologické amplitudě se zmiňují i ŠEBÍK et POLÁK (1990). Její požadavky na světlo jsou o málo menší něž u smrku, netrpí mrazy ani vysokými teplotami. Porosty do 40 let mají slabý sklon ke korní spále. Větší obsah vápníku v půdě jí nevyhovuje. Půdu dosti zastiňuje

- 57 -

a výrazně tlumí buřeň. Vysazujeme jí v menších skupinách nebo jako příměs ve sponu 1,4 × 1,5 m. Do 5 let roste zvolna, potom její růst zrychluje. Vychováváme jí obdobně jako smrk, probírky provádíme již od 20 let. Aby bylo dosaženo vysoké produkce, je nutno uskutečňovat zásahy v úrovni intenzivněji s intervalem 5 let (BEZECNÝ et al. 1981). Tato dřevina v našich podmínkách fruktifikuje mezi 20 - 30 rokem. V některých lokalitách České republiky se vejmutovka úspěšně zmlazuje pod porostem i na volné ploše. V NPČŠ není výjimkou, že se vejmutovka zmlazuje pod staršími smrkovými porosty, ale i na holých skalách a osluněných lokalitách reliktních borů (KLITSCH et HARTEL 2004).

3.4.8. Růst a produkce Vejmutovka je velmi vitální dřevina s velkou potencí, která vychází zejména z její geologické minulosti. Primitivní vývojové formy jiných druhů borovice, jejichž vznik se odehrál údajně na území Wrangelova ostrova u Čukotky, kde byla tehdy pevnina, cestovaly z tohoto evolučního centra v třetihorním miocénu migračními proudy různých variant, jak na západ do Asie a Evropy, tak i na východ přes Aljašku do Ameriky. Tam se rozdělily na dva proudy, jeden dolů Kordillerami a Skalistými horami, druhý pokračoval na východ přes Jezerní státy až na ostrov New Foundland (N.F.). V Kordillerách a Skalistých horách na západě se usadila její nejbližší příbuzná, Pinus monticola (borovice pohorská). Dále na východ vedl migrační proud Pinus strobus (borovice vejmutovka). Ta ve východní polovině pevniny vytvořila pozoruhodný areál, který už naznačuje ohromný ekologický potenciál tohoto druhu, takřka bez ohledu na maritimní (N.F. 53 ° z. d.) či kontinentální klima (j. Manitoba 95 ° z. d.), boreální podmínky (N.F. 51 ° s. š.) či skoro subtropické poměry jižní hranice států Tennessee - Georgie (35 ° s. š.). V ledových dobách se zachránil tento druh na šelfu v západním Texasu. Zdá se, že pravděpodobně v době největšího amerického zalednění pokračovala v migraci podél pobřeží Mexického zálivu až do jižního Mexika a Guatemaly. Tam vytvořila varietu chiappensis podle náhorní pláně Chiappas na Yucatanu a centrum areálu z malých ostrůvků tam přežívá dodnes, ale stále více ohrožené člověkem. Toto extrémní rozpětí mezi boreálními poměry v New Foundlandu a až po tropické lesy Guatemaly vysvětluje, proč tento druh má takovou dravost při obsazování prostoru, který je jinak půdně i klimaticky příznivý, ať už se jedná o Labské pískovce nebo okolí Hradce Králové. Tato tak výrazná ekologické anomálie není známa u žádného jiného druhu rodu Pinus. Na pískovcových skalních masivech Českého Švýcarska úspěšně vytlačuje původní populaci borovice lesní a přitom zároveň sestupuje do vlhkých a studených soutěsek, kde úspěšně konkuruje místnímu smrku. Navíc opadem jehličí zabraňuje jakémukoliv zmlazení mimo

- 58 -

vejmutovky. To velmi dobře znají i lesníci z okolí Hradce Králové, kde se zmlazuje pod porostem zdejší původní borovice lesní. Mimo svou odolnost vůči stále se zvyšujícímu suchu je i velmi tolerantní i vůči imisím v Krušných horách. Zajímavé je, že téměř ve všech oblastech u nás, kde se vyskytuje spíš jako příměs, výrazně trpí rzí vejmutovkovou (Cronartium ribicola) a je proto pokládána za velmi nespolehlivou. (Tato rez je evropského původu, vejmutovka se s ním při své evoluci nemohla setkat, a proto je dnes limitujícím faktorem většího rozšíření tohoto druhu). Kuriózní ovšem je, že ve vejmutovkových porostech v Labských pískovcích a částečně i v okolí Hradce Králové se tato rez vyskytuje velmi zřídka. Po zavedení do severních Čech musela vejmutovka nejdřív přežít všechny pro ní nezvyklé a nebezpečné vlivy (rez), se kterými v Americe neprožila koevoluci (postupné dosažení rovnováhy mezi parazitem a hostitelem.), až se tu řádně usadila, což je evoluční stav charakteristický pro imigrující živočichy a rostliny. Průběh invaze vejmutovky v CHKO Labské pískovce naznačil, že by mohlo jít o začátky procesu přemnožení tohoto druhu na daném území, i když jeho populace byla složená zatím jen z vitálních jedinců. Další šíření tedy mělo dříve či později znamenat pravděpodobné snížení vitality a obranyschopnosti jedinců a blížící se kolaps podpořený rzí, nebo jiným parazitem. To se potvrdilo již nedlouho po vyhlášení Národního parku České Švýcarsko, kdy se objevily ve větším měřítku hynoucí stromy vejmutovky, a to z nejrůznějších příčin. Jakoby perioda mimořádné kolonizační schopnosti končila a druh se po svém "přemnožení" samovolně dostával do útlumu (KAŇÁK 2004). O maximálních možných výnosech vejmutovky se zmiňoval už Schwappach in ŠEBÍK et POLÁK (1896), když ve 101letém porostu zjistili zásobu 1004 m3.ha-1, kruhovou základnu 76,5 m2.ha-1 a střední výšku 27,3 m. Její výškový růst je podobný jako růst našeho domácího smrku podle M - systému růstových tabulek bývalé NDR, ale na sušších stanovištích roste lépe a předrůstá smrk o 2 - 3 výškové bonity. Celkový průměrný přírůst kulminuje v závislosti na bonitě ve věku 70 - 120 roků (ŠEBÍK et POLÁK 1990). Z našich podmínek Českosaského Švýcarska se uvádí (KLITSCH et HARTEL 2004) výrazně vyšší přírůst vejmutovky oproti domácí borovici lesní. Ani žádná jiná dřevina nemůže vejmutovce v této lokalitě konkurovat. Vejmutovka byla dříve taxována podle růstových tabulek pro borovici lesní se stejnou bonitou. V rámci odstraňování vejmutovky v NPČŠ však byly zjištěny markantní rozdíly mezi skutečnou a vytěženou hmotou, která byla podstatně vyšší a zásobou uvedenou v LHP. Chyba byla způsobena rozdílným přírůstem borovice lesní a borovice vejmutovky. Při taxaci porostů s vejmutovkou by bylo odpovídající použití růstových tabulek pro smrk a navíc ještě s lepší bonitou než je v taxovaném porostu.

- 59 -

V původních oblastech rozšíření roste vejmutovka z počátku (2 - 3 roky) pomalu, potom se růst zrychluje, mezi 10 - 15 roky dosahuje ročních výškových přírůstů až kolem 1 m (BALMER et WILLISTON 1983). Porost ve věku 55 let se střední výškou 36,6 m, měl maximální výškový přírůst ve věku 14 let, kdy činil 1 m., Ve věku 23 let měl stejný porost, při Průměrná porostní výšce 18,3 m, výškový přírůst 0,5 m, ve věku 55 let byl pak výškový přírůst už jen 0,3 m (BECK 1971). Tloušťkový růst může být až 2,5 cm za rok, jeho maximální hodnota se pohybuje v porostním věku kolem 40 let. Dominantní stromy mají 1 až 2 letokruhy na 5 mm ve věku 250 let. V plně zapojených porostech se průměrná výčetní tloušťka zvyšuje pravidelně o 2,5 cm za 5 až 6 let (WILSON et MCQUILKIN 1965). Porost vejmutovky v Nové Anglii měl nejvyšší běžný objemový přírůst mezi 30 - 90 roky a maximální průměrný mýtní přírůst se pohyboval ve výši 8,6 m3.ha-1. Zásoba porostu v 50 letech byla 504 m3.ha-1.

3.4.9. Introdukce Introdukce druhů rodu Pinus do naší republiky začala již před více než 200 lety. Zpočátku byla hlavním důvodem možnost využití dosud neznámých druhů v zámeckých parcích jako nové formy v zahradní architektuře, později však převládlo hledisko hospodářské a snaha zvýšit výnosy lesů použitím vysoce produkčních cizích druhů. Výrazný nárůst introdukce nastal zvláště na přelomu 19. a 20. století, kdy po delším suchém období nastala kalamita sypavky a zakládané porosty borovice lesní hromadně hynuly. Byla snaha ji nahradit jinými druhy borovic, které sypavkou netrpěly. Z této doby jsou i nejstarší porosty či jejich fragmenty především amerických druhů borovic, které jsou roztroušené prakticky po celém území Čech a Moravy. Nejvíce zastoupená je v těchto výsadbách borovice vejmutovka, borovice banksovka, místy i borovice tuhá, z evropských druhů pak především borovice černá a borovice rumelská. Další období zvýšeného zájmu o

introdukci

druhů

lesních

dřevin

bylo

spojené

především

s

problémy

imisí

(70. až 90. léta 20. století). Z této doby pochází většina porostů především borovice pokroucené, v menší míře borovice rumelské a borovice limby. Odpor části veřejnosti proti používání cizích druhů vyústil v devadesátých letech přijetím zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který velmi komplikoval výzkum a využití introdukovaných dřevin. Tento stav trvá prakticky dodnes (Kaňák 2004). Do Evropy byla vejmutovka introdukována okolo roku 1700, v našich lesích zabírá ještě menší plochu než douglaska. Další zemí, kde se vejmutovka pěstuje, je bývalá NDR (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Vejmutovka je nejrozšířenější introdukovanou dřevinou v národním parku Českosaské

- 60 -

Švýcarsko, kde byla zaváděna od 80 let 18. století (Nožička 1965). Jako hospodářská dřevina zde byla pěstována za účelem zvýšení produkce jinak přirozeně rozvolněných porostů na stanovištích 4Y, 5Y, 0Y a 0Z. Na těchto stanovištích si borovice vejmutovka zachovává přímost kmene a relativně dobrý přírůst. Na území Školního lesního podniku v Kostelci nad Černými lesy se borovice vejmutovka nachází v 30 porostech, ve kterých je zastoupena od 2 % do 50 %. Výměra, na které se vejmutovka nachází je 4,84 ha, což je 0,07 % celkové výměry lesních porostů, na kterých hospodaří Školní lesní podnik. Porosty vejmutovky zaujímají všechny věkové stupně vyjma nejmladších.

3.5. Ostatní introdukované konifery Ostatní introdukované dřeviny zaujímají pouze zlomkové zastoupení, jejich výskyt je pouze na velmi omezeném počtu trvalých výzkumných ploch. S těmito dřevinami se v současné době na ŠLP nepočítá jako s hospodářskými dřevinami, které by se měly v budoucnu ve větší míře využívat, byť by některé dřeviny mohly být přínosem pro lesní hospodářství. I když tyto dřeviny mají pouze nepatrné zastoupení, může jejich výzkum jejich produkčních, růstových a environmentálních vlastností přinést velmi hodnotné údaje.

3.5.1. smrk východní - Picea orientalis (L.) LINK 3.5.1.1. Základní údaje Kavkazský horský smrk, s velkým hospodářským významem rostoucí na příkrých skalních svazích a ve stinných soutěskách v oblasti vlhkého a mírného klimatu (MUSIL et HAMERNÍK 2007). O velkém významu tohoto smrku, který roste v Turecku na ploše 350 000 ha se zmiňuje také ATALAY (1984.) Jedná se o 40 - 50 vysoký strom, dosahující výčetní tloušťky d1,3 1,5 - 2,2 m. Růst stromu je zpočátku pomalý, postupně však zrychluje. Dřevo tohoto druhu je velmi kvalitní a ceněno s měrnou hmotností 440 - 480 kg.m-3. Tato dřevina dosahuje poměrně vysokého věku 400 - 450 roků. (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.1.2. Morfologie Koruna tohoto stromu je široce kuželovitá, hustě zavětvená. Jehlice jsou poměrně krátké, tupé, tmavé a lesklé (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Kůra (borka) je drsná, šupinovitého vzhledu. Větve jsou přeslenovitě uspořádány. Samčí šištice vyrůstají v paždí jehlic na loňských větvičkách, samičí šištice na konci loňských větviček, většinou ve špičce koruny. Dozrálé šištice jsou složeny ze značného počtu zdřevnatělých šupin, uspořádaných

- 61 -

ve šroubovici. Samičí šištice jsou na větévkách během kvetení vzpřímené, po opylení se stáčejí směrem dolů. Semena jsou opatřena blanitými křidélky (HEJNÝ et SLAVÍK 1988). Smrk východní tvoří podobně jako náš domácí smrk plošný kořenový systém, díky němuž je poměrně náchylný k vývratům. Šišky tohoto druhu jsou vřetenovité, tuhé, 5 - 12 cm dlouhé s okrouhlými, celokrajnými šupinami.

3.5.1.3. Původní rozšíření Tento druh se vyskytuje na okraji západní Asie v oblastech Kavkazu a hor severní části Malé Asie, nezasahuje do Evropy. Obývá horské oblasti západní části Velkého a Malého Kavkazu a východní části Pontského pohoří, mezi 40 – 44 ° s. š. a 38 – 45 ° v. d. Areál se do značné míry překrývá s areálem jedle kavkazské, je však posunut o něco více na východ do kontinentálnějšího území. Z hlediska vertikálního rozšíření se pohybuje ve výškách od 200 - 2300 m n. m. Do nižších poloh sestupuje zejména ve stinných soutěskách. Optimum tohoto smrku je v 1300 - 1800 m n. m. (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.1.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé Podrost smrku východního je v autochtonních podmínkách velmi tolerantní k zástinu, při rychlém odclonění však trpí osluněním a často hyne. Smrk východní převládá na 7 % rozlohy kavkazských lesů. Často vytváří rozsáhlé jehličnaté komplexy v oblastech s vlhkým klimatem s četnými mlhami (srážky 800 - 1800 mm). Roste na poměrně mělkých půdách, na bohatších půdách ho vytlačují ostatní dřeviny. Nejproduktivnější porosty jsou ovšem především na půdách dostatečně vyvinutých na dosti zastíněných svazích. Zde může dosahovat zásoby až 2600 m3.ha-1, průměr však většinou nepřekračuje 1000 m3.ha-1. Smrk východní tvoří čisté porosty nebo porosty s příměsí buku, borovice či jedle (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Směsi smrku s bukem jsou v původním areálu poměrně časté, mívají poměrně velkou variabilitu. U smíšených porostů smrku s bukem byl zaznamenán pozitivní vliv na přírůst na výčetní kruhové základně (SÖNMEZ ERCANLI et KELES 2009). Tento druh špatně snáší teploty pod –30 °C a hůře snáší i suchá a horká léta. Silně také trpí okusem a loupáním, starší porosty bývají značně poškozovány kůrovcem Ips sexdentatus (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.1.5. Využití Tento smrk je využíván zejména na produkci stavebního dříví, dýh, rezonančních výřezů, vlákniny a šindelů. (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Měkké dřevo z kmenů má široké

- 62 -

použití jako stavební materiál, pro výrobu nábytku. V minulosti bylo používáno v konstrukcích letadel. Dřevní hmota je též surovinou pro výrobu celulózy, zejména pro potřeby papírenského průmyslu. Pryskyřice z těchto stromů dříve sloužila pro výrobu smoly a terpentýnu. Dřevo a šištice jsou dobrým palivem (HEJNÝ et SLAVÍK 1988). Tato dřevina je ekonomicky velmi důležitým producentem dříví v severozápadním Turecku, kde roste na ploše 297 396 ha s roční těžbou 50,6 milionů m3 (KONUKCU 2001).

3.5.1.6. Introdukce Introdukce v Evropě je datována do roku 1837, v Čechách je však uváděna již z roku 1813 v Nových Hradech (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Dnes se lesnicky pěstuje na celé mírné a chladnější části severní polokoule, ale jako okrasný strom se vyskytuje i na jižní polokouli (zejména v Austrálii a na Novém Zélandu) (HEJNÝ et SLAVÍK 1988).

3.5.2. smrk omorika - Picea omorika (PANČIC) PURKYNĚ 3.5.2.1. Základní údaje Smrk omorika byl objeven profesorem Pančicem (1814 - 1888) v západním Srbsku. (VIDAKOVIĆ 1991). Jedná se o třetihorní relikt a balkánský endemit, fylogeneticky je tento druh starší než náš domácí smrk. Tento druh má velice slabou kompetici vůči ostatním druhům konkurenčních dřevin, proto na omoriku zbývají většinou pouze extrémní polohy. Výška tohoto stromu dosahuje až 30 m a maximální výčetní tloušťkou d1,3 0,6 m. (MUSIL et HAMERNÍK 2007). PILÁT (1964) uvádí její výšku až 40 (50) m v původní areálu rozšíření.

3.5.2.2. Morfologie Letorosty jsou světle hnědé, hustě porostlé jehlicemi, které jsou 10 - 20 mm dlouhé, z vrchu tmavě modro zelené a ze spodu modrobílé (FAJRON 1990). Koruna je velice úzká (jedna z nejužších mezi jehličnany) s krátkými větvemi. Jehlice jsou ploché a tupé. Šišky jsou při dozrávání nafialovělé, semenné šupiny se sbíhají až na stopku šišky (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Smrk omorika plodí podobně jako naše domácí dřeviny v semenných letech, která se opakují přibližně po třech až čtyřech letech. Nadprůměrná úroda byla naposledy v roce 2001. Na příznivých stanovištích tvoří spontánní přirozené zmlazení. Mladší výsadby smrku omoriky na ŠLP jsou již vysazovány z osiva získaného z plodících exemplářů (KRÁL 2002).

- 63 -

3.5.2.3. Původní rozšíření Jeho domovinou je jihovýchodní Evropa, kde je rozšířen velmi ostrůvkovitě, pouze na hranicích Bosny a Srbska a podél středního a dolního toku řeky Driny. Osidluje zejména příkré, kamenité svahy na vápencích, řidčeji na hadcích. Z hlediska vertikálního rozšíření se pohybuje ve výškách od 300 - 1700 m n. m. (PILÁT 1964).

3.5.2.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé Růst tohoto druhu je poměrně pomalý, tento druh je poněkud světlomilnější než smrk ztepilý. (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Nejintenzivnější růst je u tohoto smrku pozorován mezi 20 - 30 lety, kdy je jeho růst poněkud rychlejší něž u smrku ztepilého (PILÁT 1964). Smrk omorika na rozdíl od smrku ztepilého nesnáší úplné zastínění zejména listnatými dřevinami na bohatších stanovištích. V takových podmínkách nepřirůstá a zaostává, zpočátku pouze v tloušťkovém, později i ve výškovém růstu. Celkově vyžaduje růst ve volnějším zápoji než smrk ztepilý (KRÁL 2002). V kultuře je smrk omorika nenáročný, roste i na sušších půdách. Typická původní stanoviště jsou v oblastech s vyšší atmosférickou vlhkostí. Obvykle se vyskytuje na severních a severozápadních svazích, z hlediska půd jsou to převážně rendziny ale i rašelinné půdy. Omorika je velmi odolná vůdčí mrazům a znečištění ovzduší (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Lesní porosty vytváří převážně čisté, někdy se smrkem ztepilým, borovicí černou, borovicí lesní, bukem lesním, břízou a osikou (PILÁT 1964). Produkcí dřevní hmoty této dřeviny v našich podmínkách se zabýval KRÁL (2002), který zjistil, že nejrychleji přirůstající byl smrk omorika rostoucí na SLT 4K. Zde svým růstem vyrovná tabulkový smrk ztepilý bonity +1. Na vysýchavých lokalitách na SLT 4A dokáže smrk omorika růstem předčit a nahradit většinu domácích zde rostoucích dřevin. Skupina stromů na SLT 3H dosáhla ve věku 35 let výčetní tloušťky d1,3 16,4 cm; na 4A 16,05 cm a na 4K 21,1 cm. Po přibližně 30 letech je průměrná tloušťka d1,3 stromů na 3H 29,8 cm (nárůst o 82 %) s výškou 22,2 m a s průměrným objemem hroubí s. k. 0,80 m3, na SLT 4A 25,83 cm (nárůst o 61 %) s výškou 22,0 m a objemem hroubí s.k. 0,63 m3, SLT 4K 35,5 cm (nárůst o 68 %) s výškou 27 m a objemem hroubí s. k. 1,34 m3. Nejsilnější nalezený žijící exemplář smrku omoriky na ŠLP ( je strom č.15 na lokalitě 65, který ve věku 66 let dosáhl výčetní tloušťky d1,3 49,3 cm a výšky 26 m. Nejvyšší výšky dosáhl strom č. 8, lokalita 32, s výčetní tloušťkou d 1,3 47 cm a výškou 30 m; současně má i nejvyšší tabulkový objem hroubí s. k. 2,26 m3.

- 64 -

U neoplocených volně přístupných výsadeb je smrk omorika poškozován zvěří srovnatelně jako smrk ztepilý. Díky své hluboce zavětvené koruně by u něj nemělo docházet k poškozování ohryzem a loupáním jelení zvěří (KRÁL 2002). 3.5.2.5. Využití Po smrku pichlavém je to nejčastěji sadovnicky využívaný druh. Pokusně byl též vysazován jako přípravná dřevina na imisních holinách. Jinak je u nás bez lesnického významu (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Mimo původní areál má omorika velký význam v zahradnictví jako okrasný strom, který je ceněný v severní Evropě i Severní Americe pro jeho velmi atraktivní korunou formu a schopnost růstu na široké škále půd, včetně alkalických, kyselých a písčitých půd. V menší míře je také využíván v lesnictví, zejména na plantážích vánočních stromků, na produkci dřeva a papíru (RUSHFORTH 1987). KRÁL (2002) uvádí že vzhledem k poněkud hojnějšímu výskytu vad dřevní hmoty u sledovaných výsadeb (časté zasmolování ran, relativně častý je také výskyt dvojáků a trojáků) u smrku omoriky nelze předpokládat běžné hospodářské využití této dřeviny. Je však třeba dodat, že u většiny pokusných porostů nebyla uplatňována pěstební opatření.

3.5.2.6. Introdukce Jedna z prvních introdukcí v Evropě proběhla v roce 1889 na plantážích v Anglii (MITCHELL 1975). První introdukce do střední a severní Evropy je datována do roku 1880 v Čechách pak do roku 1906 v Praze - Krči a 1910 v Jezeří (SVOBODA 1976). Jinak je dnes omorika pěstována prakticky po celém světě, především pro sadovnické účely (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Jednou z lokalit velkého výskytu smrku omoriky (Picea omorika [Panč.] Purkyně) je oblast Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny (ŠLP), která je jako celek jednou z nejrozsáhlejších výsadeb této dřeviny ve volné přírodě na území České republiky. Smrk omorika zde roste v nejrozličnějších přírodních podmínkách podobných většině území ČR (KRÁL 2002).

3.5.3. smrk sivý - Picea glauca (MOENCH) VOSS 3.5.3.1. Základní údaje Nejseverněji zasahující americký smrk s obrovským areálem, komerčně je jedním z nejdůležitějších druhů boreálních lesů Kanady. V Severní Americe tvoří polární hranici lesa. Výška tohoto stromu dosahuje 12 - 30 m (největší exempláře 56 m) a maximální výčetní tloušťkou d1,3 0,3 - 0,9 m. Dosahuje věku mezi 100 - 250 roky i starší, starší stromy jsou spíše na hranici stromové vegetace (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

- 65 -

3.5.3.2. Morfologie Strom menší až střední velikosti, jehož kořenový systém sahá obvykle do hloubky 0,9 - 1,2 m, 85 % kořenové hmoty je však v horních 15 (30) cm půdy. Boční kořeny sahají do vzdálenosti až 18 metrů (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Kůra je tenká, šupinovitě odlupčivá. Koruna je v mládí kuželovitá, s v věkem se postupně cylindricky rozšiřuje. Letorosty jsou světle hnědé, na nich vyrůstají 12 - 20 mm dlouhé jehlice. Šišky jsou štíhlé, válcovité 3 - 7 cm dlouhé a 1,5 cm široké, jejich zbarvení je zelené nebo načervenalé. Semena jsou černá, 2 - 3 mm dlouhá, štíhlá s 5 - 8 mm dlouhým světle hnědým křídlem (RUSHFORTH 1987).

3.5.3.3. Původní rozšíření Boreální Severní Amerika především její Kanadská část. Transkontinentální areál sahá od Atlantiku po Pacifik. Na sever jde k polární stromové hranici 69 ° s. š. téměř až k severnímu ledovému oceánu. Jižní hranice rozšíření je na severním okraji USA, především v jeho východní části 44 ° s. š. Z hlediska vertikálního rozšíření se tento druh vyskytuje v 0 - 1520 m n. m. (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

Obr. 4: Přirozený areál smrku sivého - zdroj: http://esp.cr.usgs.gov/data/atlas/little/

3.5.3.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé Smrk sivý je adaptován na široký rozsah edafických a klimatických podmínek. K zastínění je středně tolerantní, důležitým a často dominantním faktorem dynamiky lesů se - 66 -

SMS jsou požáry, vyskytující se na stejné ploše v periodě 60 - 200 let. Případný kratší interval eliminuje zdroje osiva. Celkově se jedná o druh velmi plastický snášící velmi různorodé klima včetně velmi chladného. SMS roste na široké paletě půd, především podzolovaných, na extrémně rozdílných stanovištích. Podmínkou dobrého růstu je dostatek vody, ne však vody stagnující. Roste ovšem i na suchých stanovištích pokud je na nich úrodná půda. Půdy mohou mít široký rozsah pH 4,9 - 8,2. Celkově má však SMS větší nároky na úrodnost půdy než ostatní dřeviny v jeho areálu (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Tvoří jak čisté porosty, tak porosty smíšené s ostatními dřevinami. Stejnověké porosty vznikají zejména v důsledku katastrof. SMS tvoří i různověté, nesmíšené porosty, které později podrůstají stín snášející jedlí, bukem a javorem. Tato dřevina velmi trpí šokem z přesazení, což výrazně ztěžuje umělou obnovu. Rašící kultury bývají poškozovány pozdními mrazy. Tento druh není příliš poškozován zvěří, veverky však v některých případech dokáží sklidit až 90 % semene (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.3.5. Využití Smrk sivý je zpracováván především na vlákninu a na stavební dříví. V Severní Americe hraje významnou roli při zachování půdní a vodohospodářské stability. Má využití rovněž jako okrasná dřevina (MUSIL et HAMERNÍK 2007). EDWARD et WATSON (1994) uvádějí vhodnost užití této dřeviny jako ochrany proti větru (větrolamy).

3.5.3.6. Introdukce První introdukce do Evropy je datována do roku 1700, na území Čech pak do roku 1835 (SVOBODA 1976).

3.5.4. smrk černý - Picea mariana (MULLER) B.S.P. 3.5.4.1. Základní údaje Jeden z nejmenších smrků, v Severní Americe zaujímá největší, transkontinentálně rozložený areál, na severu jdoucí až na polární hranici lesa. V Kanadě patří mezi hojné, hospodářsky nejvýznamnější dřeviny (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.4.2. Morfologie Menší strom 8 - 20 m vysoký, d1,3 0,15 - 0,25 m dožívající se věku kolem 200 roků. Koruna je štíhlá s tenkými větvemi. Porostní zásoba tohoto druhu ve 100 letech bývá

- 67 -

250 - 500 m3.ha-1 (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Jehlice jsou dlouhé 6 - 15 mm, z vrchu tmavě modrozelené ze spodu světle zelené. Kořeny bývají ploché, dosahující pouze horního organického horizontu. Šišky jsou velice malé, v rámci rodu Picea jsou nejmenší, dlouhé jsou 1 - 4 cm, dozrálé zůstávají z části zavřeny po několik roků a semeno z nich vypadává několik let. Vypadávání mohou způsobit rovněž požáry. Semeno je nejmenší ze všech smrků. Růst této dřeviny je pomalý, pomalejší než u většiny doprovodných dřevin (RUSHFORTH 1987).

3.5.4.3. Původní rozšíření Boreální Severní Amerika, především její Kanadská část. Transkontinentální areál sahá od Atlantiku po Pacifik. Na sever jde k polární stromové hranici 69 ° s. š. téměř až k severnímu ledovému oceánu.

Obr. 5: Přirozený areál smrku černého - zdroj: http://esp.cr.usgs.gov/data/atlas/little/

Jižní hranice rozšíření je na severním okraji USA, především v jeho východní části 41 ° s. š. Z hlediska vertikálního rozšíření se tento druh vyskytuje v 0 - 1830 m n. m. (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Na jihu svého areálu přechází v soustavu nesouvislých ploch, na severu více méně kopíruje hranici lesa společně se smrkem sivým, modřínem americkým a topolem balzámovým (VIERECK et JOHNSTON 1990).

3.5.4.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé K zastínění je tento druh velmi tolerantní, ale méně než Abies balsamea nebo Thuja occidentalis. Relativně větší schopnost konkurence má na chudších půdách, než

- 68 -

na stanovištích bohatších (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Růst této dřeviny je velmi závislý na stanovišti na, organických půdách a rašelinách roste poněkud pomaleji (FAJRON 1990). Po působení požárů se chová, jako pionýrská dřevina. Doménou smrku černého jsou mokré humusové půdy, produkční porosty se však nacházejí na celé řadě půdních typů od hlubokých, humusových přes jíly, hlinité půdy, písky a balvanité půdy až po mělké půdy s matečnou horninou. V jezerních oblastech jsou jeho doménou organozemě a rašeliny. Na severu se stanoviště tohoto druhu běžně nacházejí na permafrostu, pro růst na něm je jednou z nejlépe adaptovaných dřevin (VIERECK et JOHNSTON 1990). Optimální klima je chladné s vlhkostním režimem kolísajícím od vlhkého po suchý, průměrné teploty v rámci areálu se pohybují mezi 7 až -11 °C (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Velmi zajímavé je rozpětí teplotních extrémů, minimální teploty v zimě klesají až k -62 °C, zatím co maximální v letním období vystupují až na 41 °C. Roční srážky se pohybují od 1500 mm v přímořských oblastech po pouhých 150 mm na západě Aljašky, nicméně na převážné části areálu smrku černého čítají 380 - 760 mm. Období bez mrazů se pohybuje kolem 140 dní na jihovýchodě, 60 dní a méně poblíž severní hranice lesa (VIERECK et JOHNSTON 1990). V našich podmínkách projevil rovněž velmi vysokou odolnost vůči mrazu v Rozvadovské kotlině, kde většina ostatních dřevin silně trpěla poškozením mrazy (ANDRŠ 2001). Roste na nejrůznějších půdách, nejčastěji však na vlhkých, organických substrátech se silnou vrstvou humusu, dále na rašelinách. Nevyhýbá se však ani písčitým půdám. Vláhový režim a půdní provzdušněnost ovlivňují růst více než živiny (FAJRON 1990). Na organických substrátech roste obvykle v nesmíšených porostech, na půdách minerálních pak ve směsích. Při obnově smrku černého se v původním areálu doporučuje pruhová holá seč či skupinovitě výběrný způsob (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Při obnově smrku černého se zjistilo, že sazenice hůře prosperuje na podmáčených půdách, bez ohledu na druh půdy (ROY, PLAMONDON et BERNIER 2004). Nejproduktivnější porosty tohoto smrku se nacházejí na tmavě hnědých až černých rašelinách, které většinou obsahují značné množství rozložené dřevní hmoty. Dobře ale roste i na stanovištích lépe odvodněných jako jsou říční terasy, ledovcové nánosy a fluvioglaciální nánosy, kde většinou roste s cennými listnáči. Smrk černý roste převážně ve smíšených porostech, zde je hlavním prvkem se smrkem sivým, jedlí balzámovou, borovicí banksovkou a modřínem americkým (VIERECK et JOHNSTON 1990). V domovině je tento druh poškozován poloparazitickým keříkem Arceouthobium pusillum, který deformuje napadené smrky a snižuje jejich životnost. Z dalších patogenů je třeba usvést rzi, sypavky, obaleče, kůrovce. Mezi biotickými škodami bývají nejčastěji

- 69 -

vrcholové zlomy, větrné polomy a vývraty. Trpí také požáry a na rašeliništích ho poškozuje změna hladiny podzemní vody (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.4.5. Využití V Kanadě je to nejdůležitější druh poskytující vlákninové dříví, dále se z něho vyrábí i řezivo. Častá je i produkce vánočních stromků (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Dřevo snadno vysychá a je stabilní po vysušení, je středně lehké a snadno opracovatelné. Je středně pevné, tuhé, houževnaté a tvrdé. Není příliš odolné vůči ohybu. Nemá charakteristickou vůni a chuť. Dřevo je světle žlutobílé s malým rozdílem mezi jádrem a bělí. Má výjimečné rezonanční vlastnosti a snadno se vysouší, buď na vzduchu nebo uměle (CONIFER SPECIALIST GROUP 1988). V našich podmínkách byl tento druh testován zejména v horských polohách s imisním zatížením. Vysokou rychlost růstu tohoto smrku v mladém věku prokázal například BALCAR (2004) a to v podmínkách středního jizerského hřebene, kde sitka spolu se smrkem černým dosahovaly nejvyššího výškového přírůstu oproti smrku ztepilému i všech ostatním dřevinám. Pokud jde o růstové vlastnosti dosahuje smrk černý na vhodných stanovištích výšky pouhých 12 - 20 m a výčetní tloušťky do 23 cm, na chudých stanovištích ještě mnohem méně. Na severu se vyskytují i keřovité formy s přízemním růstem. Zásoba ve věku 80 až 100 let se na nejkvalitnějších stanovištích jižní Kanady a jezerních států pohybuje okolo 200 m3.ha-1 (VIERECK et JOHNSTON 1990).

3.5.4.6. Introdukce První introdukce do Evropy (Čech) je datováno do roku 1700 či 1835. (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Vzhledem k široké ekologické amplitudě tohoto druhu je předpokládána i možnost introdukce v podmínkách mimo původní areál rozšíření. Ve Švédsku bylo založeno velké množství provenienčních ploch a na základě toho navrženo schéma pro introdukci smrku černého do jednotlivých švédských regionů. Vzhledem k malým zkušenostem s růstem a vývojem této dřeviny ve střední Evropě byl v roce 1995 ve spolupráci SRN, České republiky a Slovenska založen rozsáhlý provenienční test smrku černého. Celkem na 9 provenienčních plochách je v České republice testováno 42 kanadských proveniencí smrku černého (FUNDA et KOBLIHA 2004). Doposud se studiem smrku černého zabývali především ve Švédsku, zvyšující zájem o tento druh se projevil v osmdesátých letech minulého století. Smrk černý zde byl úspěšně pěstován na stanovištích nevhodných pro smrk ztepilý. Jednalo se především o rašelinná stanoviště, kde smrk ztepilý trpěl omrzáním. Fakt vysoké odolnosti prokázala celá řada

- 70 -

experimentů, ve všech prokázal smrk černý lepší výškový růst a nižší mortalitu (FUNDA et KOBLIHA 2004).

3.5.5. smrk pichlavý - Picea pungens ENGELM. 3.5.5.1. Základní údaje Horský, pomalu rostoucí, dlouhověký americký smrk střední velikosti, lesnicky a dřevařsky bez většího významu. Je to sadovnicky nejvíce využívaný smrk (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.5.2. Morfologie Strom střední velikosti dosahující výšky 21 - 38 m a d1,3 0,6 - 1,54 m, dožívající se 400 - 600 roků. Má relativně silné letorosty, výrazně zbrázděné listovými polštářky s velmi vyniklými výstupky. Jehlice jsou poměrně dlouhé a velmi pichlavé, pokryté vrstvičkou vosku. Koruna je široce kuželovitá, kmen je jemně vlnitý a málo plnodřevný. Šišky jsou velmi měkké se slámovitými, rýhovanými a světle hnědými šupinami. Dozrávají v srpnu (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.5.3. Původní rozšíření Montánní zóna západní části Severní Ameriky, má poměrně malý disjunktivní areál s řídkým zastoupením SMP. Nejčastěji se vyskytuje na mírně skloněných, vodou dobře zásobených horských územích. Centrum výskytu je stření a jižní část Skalistých hor 34 – 45 ° s. š. a 105 – 114 ° v. d. Vertikálně je v severní části rozšířen ve výškách 1800 - 2700 m n. m., v jižní části pak 2100 - 3000 m n. m. (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

- 71 -

Obr. 6: Přirozený areál smrku pichlavého - zdroj: http://esp.cr.usgs.gov/data/atlas/little/

3.5.5.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé Ve své domovině je středně tolerantní k zástinu, snáší poněkud větší zastínění než douglaska. V našich podmínkách však v porostech trpí zasycháním větví. Vyskytuje se v oblastech převážně chladných a humidních, většina srážek je soustředěna do letního období. Snáší nízké teploty až – 40 °C, průměrná roční teplota se pohybuje mezi 3,9 - 6,1 °C, srážky 460 - 610 mm. Půdy v rámci areálu jsou vlhké, velmi variabilní jak po stránce fyzikální tak po stránce chemismu. Snáší pH v rozmezí 6,8 - 7,2. Převládající půdy jsou na sedimentech ledovcového původu, aluvia podél toků, zvětraliny. Tato dřevina roste jen zřídka ve větších počtech, podél vodních toků však často bývá jedinou koniferou. Přirozená obnova je v přírodě omezena jen na minerální půdu s bočním zástinem, bývá však velmi skromná. Tato dřevina je velmi odolná vůči imisnímu zatížení v městských a průmyslových oblastech (MUSIL et HAMERNÍK 2007). ANDRŠ (2001) uvádí, že nedaleko Národní přírodní rezervace Diana, v lese hraběte Kolowrata byl počátkem 20. století vysázen porost smrku pichlavého s přibližnou výměrou 4 ha. V 70. letech byla tato oblast zcela postižena sněhovým polomem. Smrk pichlavý se ukázal jako velmi málo odolný proti tlaku sněhu a porost byl velmi silně poškozen. Tato dřevina se tedy v těchto podmínkách neosvědčila. V polomech smrku pichlavého se kromě lýkožrouta smrkového objevil i lýkohub smrkový (Dendroctonus micans). Zdá se, že tento škůdce se ve zmiňované oblasti rád zaměřuje na smrk pichlavý. Na Tachovsku rostla skupina asi 60 let starých smrků; ve směsi smrku ztepilého a pichlavého zde

- 72 -

lýkohub napadal pouze smrky pichlavé. Z výzkumu BALCARA (2004) rovněž vyplývá zhoršování zdravotního stavu mladých porostů smrku pichlavého v důsledku stresu suchem. Byl prokázán vesměs degradační vliv smrku pichlavého v imisních oblastech z hlediska jeho půdotvorné a půdoochranné funkce (PODRÁZSKÝ 1997). Porosty smrku pichlavého lze využít takřka výhradně k prosadbám jinými dřevinami, při kterých bude využito jeho minimální atraktivnosti pro zvěř. Nelze počítat s vlivem na lesní půdy. Také v tomto případě je nutno postupovat rychle, aby na intaktních lokalitách nebyly prohlubovány efekty holiny (PODRÁZSKÝ et al 2005). Z hlediska produkce smrku pichlavého v podobných podmínkách jaké jsou v lokalitě, která je předmětem výzkumu není mnoho. Okrajově jsou zmínky o celkově nižší produkci smrku pichlavého oproti našemu smrku ztepilému a to zejména z horských poloh našeho území (SLODIČÁK et NOVÁK 2008).

3.5.5.5. Využití Široké využití má tento druh zejména v okrasném sadovnictví, popřípadě jako vánoční stromek. Dřevo tohoto smrku nemá velkou kvalitu a často je sukaté, proto není významnou surovinou pro dřevařský průmysl, pokud je zpracováván, tak především na vlákninu a méně kvalitní řezivo (MUSIL et HAMERNÍK 1997).

3.5.5.6. Introdukce První introdukce do Evropy (Čech ) je datováno do roku 1862 či 1910 v oblasti Jezeří. Rozsáhlé porosty tohoto druhu byly zakládány zejména v oblastech příhraničních hor (Krušné hory, Jizerské hory aj.), kde měl nahradit domácí dřeviny, které nebyly schopny odolávat zvýšenému imisnímu zatížení v těchto oblastech. Tento experiment se však nesetkal s větším úspěchem (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

3.5.6. smrk sitka - Picea sitchensis (Bong.) CARRIÉRE 3.5.6.1. Základní údaje Sitka dorůstá největších rozměrů ze všech smrků a zároveň je jednou z komerčně nejvýznamnějších dřevin severozápadního pobřeží Severní Ameriky. Roste v oblastech kam zasahují vlhké vzdušné masy a letní mlhy z Pacifiku. V těchto oblastech má špičkové přírůsty. Její porosty s Tsuga heterophylla patří mezi nejproduktivnější v Severní Americe (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

- 73 -

3.5.6.2. Morfologie Vysoký až velmi vysoký strom dosahující výšky 30 - 90 m a d1,3 0,8 - 5,5 m, dožívající se 700 - 800 roků. Koruna tohoto druhu může být široká až 28 m. Největší jedinci mohou mít objem až 300 m3. Rekordní 147 roků starý porost sitky (64 m vysoká ve směsi se 44 m vysokou Tsugou) měl porostní zásobu 2380 m3.ha-1. Kořenový systém bývá převážně plochý, v příznivých podmínkách dosahuje až do 2 m hloubky. Boční kořeny mohou být až 23 m dlouhé. Šišky tohoto druhu jsou měkké a slámovité 5 - 11 cm dlouhé. Výškový růst je z počátku pomalý, později zrychluje (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Kůra je tenká a šupinovitá, odlupuje se v šupinách 5 - 20 cm průměru. Starší stromy nemají zelené větve do výšky 30 - 40 m. Letorosty jsou světle hnědé a hladké. 15 - 20 mm dlouhé jehlice jsou velice tuhé a

pichlavé,

z

vrchu

tmavě

modrozelené

a

ze

spodu

bělozelené

(GRIFFIN et CRITCHFIELD 1972). 3.5.6.3. Původní rozšíření Sitka je původní na západním pobřeží Severní Ameriky, jeho severozápadní hranice rozšíření je na ostrově Kodiak, Aljaška, a jeho jihovýchodní hranice areálu je nedaleko Fort Bragg v severní Kalifornii (GRIFFIN et CRITCHFIELD 1972). Areál zaujímá poměrné úzký pobřežní pruh pacifické časti Severní Ameriky. Pruh se táhne od Kalifornie až po jižní Aljašku (39 – 61 ° s. š.). Ve směru ze západu na východ má pruh průměrně 100 km šířku, nejširší je v kanadské části a na jihovýchodě Aljašky. Vertikálně je rozšířen ve výškách 0 - 910 m n.m. Do vnitrozemí postupuje zejména podél řek (MUSIL et HAMERNÍK 2007).

Obr. 7: Přirozený areál smrku sitky - zdroj: http://esp.cr.usgs.gov/data/atlas/little/

- 74 -

3.5.6.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé K zastínění je sitka tolerantnější něž douglaska, avšak méně tolerantní než tsuga. Ve společných porostech se proto obnovuje především tsuga, sitka pouze na světlinách vytvořených např. bořivými větry. Z hlediska klimatu zaujímá pouze úzkou oblast vlhkého maritimního klimatu s mírnou zimou, studeným létem a s hojnými srážkami. Srážky se pohybují v rozmezí 635 - 5615 mm. Významné jsou letní mlhy, jichž přibývá směrem k jihu (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Podobné podmínky nalézá sitka i ve Velké Británii, kde byla úspěšně introdukována a projevuje dobrý růst na celé řadě stanovišť (WORRELL 1987). Snáší řadu půdních druhů na nejrůznějších horninách, optimum má na hlubokých, vlhkých a dobře provzdušněných půdách, které vznikly na podložích bohatých na Ca, Mg, P. Častý je rovněž výskyt na aluviích, ale také na písčitých nebo hrubě zrnitých půdách. Obvyklé pH se pohybuje kolem 4 - 5,7. Ve své domovině roste sitka nejčastěji v hustých směsích, méně často v porostech čistých (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Sitka je poměrně dlouhověký strom s jedinci více než 700 let starými. Vzhledem k jeho rychlému růstu může za příznivých podmínek dosáhnout značné velikosti. Queets popisuje smrk jehož věk byl odhadnut pouze na 350 až 450 let, přirůstal o více než metr krychlový dřeva ročně (VAN PELT 2001). Největšími škodlivými činiteli jsou v její domovině vývraty a polomy. Značné škody jsou rovněž způsobovány smolákem, kůrovci rodu Dendroctomus a z hub václavkou a kořenovníkem. Časté jsou rovněž škody zvěří. Ve Velké Británii z hlediska produktivity tato dřevina předčí většinu pěstovaných druhů a to především na méně úrodných místech (HARDING 1988).

3.5.6.5. Využití Dřevo sitky má vysoký poměr mezi pevností a hmotností, oceňované jsou také jeho rezonanční kvality. Vedle běžného užití je proto žádané i pro speciální účely, jako jsou konstrukční prvky pro lehká letadla, listy vrtulí, ozvučné desky vysoce kvalitních nástrojů, stožáry, vesla aj. Sitka je ceněna také jako rychle rostoucí dřevina a to i mimo svůj areál rozšíření (MUSIL et HAMERNÍK 2007). V Británii je dřevo sitky považováno za jedno z nejlepších na stavbu dřevěných konstrukcí. Dřevo je lehké, ale zároveň má poměrně dobré mechanické vlastnosti. Při 12 % vlhkosti má hustotu 390 kg.m-3, hustota se však poněkud liší s rostoucí vzdáleností od dřeně a také v jednotlivých sekcích stromu (HARDING 1988). Mimo svůj původní areál rozšíření je zvláště ceněn pro svůj rychlý růst na chudých půdách, kde mohou někteří mladí jedinci výškově přirůstat v ideálních podmínkách (Irsko, Velká Británie) až 1.5 m za rok (VAN PELT 2001).

- 75 -

3.5.6.6. Introdukce Ve stoupající míře je sitka po 2. světové válce vysazována ve Velké Británii, v roce 1965 zde zaujímala již 20 % lesní plochy spolu se smrkem ztepilým, který zaujímal 8 % lesní plochy. Tím se smrk sitka, ač nepůvodní, stal nejdůležitější hospodářskou dřevinou Britských ostrovů. Ve Walesu dokonce výměra obou druhů činí 48 % výměry lesa. V Irsku byl počátkem 70. let podíl vysazované sitky téměř 65 %. Také na Islandu patří sitka k nejvysazovanějším druhům. První introdukce na území Evropy se datuje k roku 1931, na území Čech r. 1910 v Jezeří (SVOBODA 1976). Ve velké Británii je sitka jednou z nejdůležitějších dřevin vůbec, vysazuje se především ve vlhkých horských částech severní a západní části ostrova. V některých částech tvoří až 90 % zastoupení všech dřevin. Je pravděpodobné, že sitka zůstane i do budoucna hlavní dřevinou Britských ostrovů, v současné době je zde více než 600 000 ha jejich porostů. Ve Velké Británii tvoří přibližně 27 procent z celkové plochy lesů (LINES 1987). Z hledisky vhodných proveniencí dokládá USTA (2001) značné rozdíly mezi proveniencemi, které se liší nejen kvalitou růstu a vitalitou, ale také tvarem kmene a vlastnostmi dřeva. Tento druh je introdukován do mnoha zemí, kromě Irska a Velké Británie, kde byl zaveden v roce 1831 (MITCHELL 1978), se pěstuje rovněž na Novém Zélandu, i když ne v takovém rozsahu, protože se zde tento dru chová poněkud invazně. Sitka je do značné míry pěstována také v Dánsku, Norsku a na Islandu. V Norsku byl smrk Sitka zavedena v roce 1900, vysazován byl především podél pobřeží od Vest - Agder na jihu až Troms na severu, protože je více tolerantní k větru a slaným oceánickým vzdušným masám a roste rychleji než původní smrk ztepilý. V Norsku se pěstuje zhruba na 50 000 hektarech (HERMANN 1987). Vysokou rychlost růstu v mladém věku prokázal i BALCAR (2004) a to v podmínkách středního jizerského hřebene, kde sitka spolu se smrkem černým dosahovaly nejvyššího výškového přírůstu ze všech testovaných dřevin. Jiní autoři však upozorňují na to, že do podmínek střední Evropy se dle dosavadních provenienčních pokusů jeví sitka jako nevhodná, vzhledem k přechodnému až mírně kontinentálnímu klimatu této oblasti (ŠINDELÁŘ et FRÝDL 2004).

3.5.7. metasekvoje čínská - Metasequoia glyptostroboides Hu et CHENG 3.5.7.1. Základní údaje Stromový taxon s jemnými opadavými, světlezelenými, vstřícnými a plochými listy. (MUSIL

et

HAMERNÍK

2007).

Metasekvoje

čínská

(Metasequoia

glyptostroboides

Hu & W.C.Cheng) je opadavý jehličnan z čeledi tisovcovitých. Do doby jejího objevu v roce 1941 se mělo za to, že tento rod rostlin, žijící na konci druhohor a v třetihorách, vyhynul asi

- 76 -

před 70 miliony let, neboť byl znám pouze ze zkamenělin. Jedná se tedy o tzv. živoucí fosílii (HEJNÝ et SLAVÍK 1988).

3.5.7.2. Morfologie Vysoký strom dosahující výšky 35 až 45 m a d1,3 i přes 2 m (MUSIL et HAMERNÍK 2007). V Číně je znám exemplář z provincie Anhui, který měl v 25 letech výšku 23 m a výčetní tloušťku 53 cm (LIU 1990). Metasekvoje čínská je opadavý jehličnatý strom s odděleným samčím a samičím květenstvím. Koruna má úzký pyramidální tvar, větve sahají až k zemi ovšem pouze v případě solitérního růstu, či růstu ve volném zápoji. Kůra je tmavohnědě šedá, brázditá, odlupující se v mládí v tenkých pruzích. Jehlice jsou opadavé, čárkovité, zploštělé, vyrůstají vstřícně. Zbarveny jsou světle zeleně, před opadem se barví žlutě až červenohnědě. Šištice jsou skoro kulovité, asi 1,5 cm v průměru, zelené, na dlouhých stopkách (HEJNÝ et SLAVÍK 1988).

3.5.7.3. Původní rozšíření Přirozeně roste na pomezí provincií S´čchuan a Chujpej v nadmořských výškách 400 - 2000 m n. m. (MUSIL et HAMERNÍK 2007). První sběr vzorků tohoto stromu uskutečnil 21. července 1943 ve vesnici Mou - tao v dnešní provincii Chu - pej, tehdy však oblast správně spadala pod provincii S' - čchuan, čínský botanik Čan Wang z Národního úřadu pro výzkum lesů, jenž sídlil v tehdejším hlavním městě neokupované Číny - Čchung - čchingu. Čan Wang byl na výskyt neznámého obrovského stromu upozorněn v jedné místní zemědělské škole. Botanik předběžně tento strom identifikoval nesprávně jako běžný opadavý jehličnan Glyptostrobus pensilis. V létě 1945 získal herbářovou položku profesor dendrologie Čeng Wan - ťün z Národní ústřední univerzity, který tuto identifikaci zpochybnil a domníval se, že by mohlo jít o nový druh, nebo dokonce o nový rod, ne-li dokonce čeleď jehličnanů. Protože na důkaz toho dostupný materiál nestačil, vyslal na místo nálezu jednoho svého žáka jménem Süe Ťi - žu k novému sběru v únoru a v květnu 1946. Vzorky potvrdily, že se jedná o nový druh nového rodu, který Čeng Wan - ťün předběžně pojmenoval Chieniodendron sinense. Protože však neměl dostatečný srovnávací materiál, zaslal vzorky do Pekingu do Fanova biologického ústavu, kde je prozkoumal jeho ředitel Chu Sien - su, který potvrdil, že se skutečně jedná o dosud neznámý rod, ale navrhl pro něj jméno Pingia grandis. V průběhu léta 1946 o objevu informoval Elmera Drew Merilla z Harvardovy univerzity. Teprve potom ho napadlo, porovnat vzorky i se zkamenělinami a nakonec zjistil, že jsou velmi podobné s fosilními druhy rodu Metasequoia. První zmínku o objevu živoucí

- 77 -

metasekvoje v literatuře publikoval Chu v prosinci 1946, ale bez návrhu jména. V korespondenci s americkými kolegy ji Číňané jmenovali Metasequoia viva a pod tímto jménem ji také publikovali 31. května 1947, ale bez latinského popisu, takže toto jméno je neplatné nomen nudum. O rok později, v létě 1947, se do oblasti vypravila nová výprava s finanční pomocí od amerických kolegů (ti zaslali celkem 275 USD), která dorazila do Mou - tao 12. září a koncem září, na základě informací od místních obyvatel, nalezla původní oblast výskytu těchto metasekvojí v „Údolí metasekvojí“ (Šuej - ša - pcha). Výprava se vrátila s řadou nových vzorků a zejména s asi 2 kg semen, z nichž část putovala koncem roku do USA. Definitivní popis nového druhu „živé fosilie“ Čeng a Chu 15. května 1948 společně platně publikovali pod definitivním jménem Metasequoia glyptostroboides. V témže roce založili čínští vědci společnost, která se měla starat o zachování tohoto vzácného reliktu (HEJNÝ et SLAVÍK 1988). Současný přirozený areál má rozlohu asi 600 km2 (LIU 1990).

3.5.7.4. Ekologie, růst a škodliví činitelé Roste neobyčejně rychle, zvláště pak na vlhkých půdách. Metasekvoje je velmi světlomilná, snese ale i boční zástin. Vyžaduje dostatek vlhkosti a to hlavně půdní. Z hlediska půdního vyhovují metasekvoji zejména aluviální náplavy, zde roste velmi dobře, nevyhovují jí však půdy na vápencích, zde vykazuje velmi pomalý růst, špatně roste rovněž na půdách špatně propustných (LIU 1990). Metasekvoje je velmi citlivá na vlhkost a půdní strukturu dobře roste na hlubokých, propustných a úrodných půdách s dostatečnou vlhkostí (INSTITUT

OF

BOTANY

OF

JIANGSU PROVINCE 1973). V našich podmínkách přežívá pokles

teplot na –25 °C. Dobře snáší i městské prostředí (MUSIL et HAMERNÍK 2007). U porostů metasekvoje byl zjištěn velmi pozitivní vliv na půdu, který byl srovnatelný s domácími listnatými porosty. (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2005). Neutrální až mírně meliorační účinky na svrchní vrstvy půd u metasekvoje prokázaly i další studie (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2002). Klima v původním areálu je převážně teplé a vlhké. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 12,8 °C, nejvyšší teplota je 35,4 °C a nejnižší je -8,5 °C. Průměrné srážky v oblasti se pohybují okolo 1260 mm, průměrná vlhkost vzduchu je 82% a vegetační období trvá 230 dní v roce (LIU 1990). Metasekvoje roste velmi dobře při průměrné roční teplotě kolem 12 - 20 °C (INSTITUT

OF

BOTANY

OF JIANGSU

PROVINCE 1973). Mladé porosty této dřeviny

jsou citlivé na mráz, poškození však velmi rychle regenerují, metasekvoje snáší pokles teplot i na - 30 °C (POKORNÝ et TOUŠOVÁ 1987). V našich podmínkách přežívá pokles teplot na –25 °C. (MUSIL et HAMERNÍK 2007). V Yangling (Čína) se pohybují nejnižší teploty kolem 18,7 °C, metasekvoje zde však roste velmi dobře, v 17 letech dosahuje Průměrná porostní

- 78 -

výšky 15,7 m (Liao). Roční úhrn srážek optimální pro tuto dřevinu se pohybuje mezi 1500 až 2000 mm, v těchto podmínkách může mít roční výškový přírůst i kolem 1 m (INSTITUTE OF BOTANY OF JIANGSU PROVINCE 1973). Dobře však snáší i výrazně nižší úhrny srážek, v oblasti Yangling (Čína) přirostla metasekvoje při ročním úhrnu srážek 887 mm za jeden rok o 1,84 m. Dobrý růst je schopna vykazovat i při ročním úhrnu srážek 400 - 500 mm (LIAO 2000).

3.5.7.5. Využití V USA se tato rychlerostoucí dřevina pěstuje jako zdroj suroviny na výrobu papíru (MUSIL et HAMERNÍK 2007). WILLIAMS et al. (2003) uvádějí údaje z plantáží v Číně, kde 40 let starý porost dosahoval výšek 27 - 33 m, 20 let starý porost pak kolem 18 m, výčetní tloušťka pak dosahovala až 35 cm. Jako maximální rozměry, kterých může tato dřevina dosáhnout je uváděna výška kolem 50 m a výčetní tloušťka až 2 m (HENDRICKS et SØNDERGAARD 1998; KUSER 1999). Tato dřevina má velký lesnický potenciál pro produkci dříví a dřevních produktů (POLLMAN et al. 1999). Metasekvoje se vyznačuje velmi rychlým růstem, průměrný roční výškový přírůst v původním areálu se pohybuje mezi 30 - 80 cm, před dosažením věku 50 let je to však 60 - 80 cm. Průměrný tloušťkový přírůst se pohybuje mezi 1 až 1,5 cm, po 20 roce tloušťkový přírůst zrychluje na 1,3 až 1,6 cm a trvá až do věku 80 až 100 let. Maximální roční výškový přírůst může být až 1,43 m ve věku 10 - 15 let, maximální tloušťkový pak 2,1 cm ve věku 20 - 25 let (LIU 1990). V mnoha zemích kam byla metasekvoje introdukována však roste ještě lépe než v původním areálu. Ve 49 porostech v Japonsku dosahovala ročního výškového přírůstu mezi 0,8 až 1,6 m. V nejlepším desetiletém porostu v pak dosáhla průměrná výška 16,1 m a průměrná výčetní tloušťka 26 cm (LIU 1990). Metasekvoje ve Virginii (USA) dosáhla ve 20 letech výšky 21,2 m což znamená roční průměrný výškový přírůst 1,06 m (WYMAN 1970). V Evropě jsou známé vysoké růstové výkony z Německa a Bulharska, kde se roční výškový přírůst pohyboval mezi 0,6 - 0,8 m, s maximem 1,7m ( LIAO 2000).

3.5.7.6. Introdukce Tento druh byl objeven roku 1941 a s dosavadní platností popsán v roce 1948, od tohoto roku byl postupně introdukován do mnoha zemí světa, na území ČR po roce 1949. V současné době je hojně vysazován v parcích, ale v malém měřítku se zkouší i jeho pěstování v lesním hospodářství např. v břehových porostech (MUSIL et HAMERNÍK 2007). První semena byla do Evropy odeslána z Číny 17. ledna 1948. V roce 1949 získala semena též

- 79 -

botanická zahrada u zámku v Průhonicích, z nichž byl vypěstován i tamní exemplář metasekvoje, nejstarší v ČR (HEJNÝ et SLAVÍK 1988). Ve světě je tato dřevina pěstována v mnoha parcích a botanických zahradách (Nový Zéland, Skandinávie aj.) (SATOH 1999). Celkově byla metasekvoje introdukována do více než 50 zemí, z evropských jsou to zejména Velká Británie, Německo, Bulharsko, Česká republika, Holadsko, Francie, Polsko a mnoho dalších. Rozsáhlé plantáže jsou zejména v Německu (INSTITUT

OF

BOTANY

OF

JIANGSU

PROVINCE 1973). Mnoho klonových i produkčních plantáží s touto dřevinou je založeno také v Japonsku, hlavním důvodem je vysoká produkce dřevní hmoty či produkce sadebního materiálu. Nejnovější zprávy z japonských plantáží poukazují na dobrý růst a vysokou akumulaci biomasy (SATOO 1974). Podobná data jsou i z mladých plantáží v Číně a České Republice (POKORNY 1981; FANG et al. 1995). V USA byla tato dřevina introdukována v roce 1947 (MERRILL 1948), hlavní oblasti kam byla vysazována jsou Florida, Connesticut a Aljaška (LIU 1990). První introdukce v Japonsku proběhla v roce 1950, kde byla nejdříve využívána jako okrasná dřevina, později se ale začala využívat i jako dřevina na produkčních plantážích (INSTITUT OF BOTANY OF JIANGSU PROVINCE 1973).

- 80 -

4. Metodika práce Práce je zaměřena na hodnocení kvality růstu, produkce a funkčních účinků vybraných perspektivních druhů dřevin introdukovaných na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy. Problematika introdukce jednotlivých dřevin je řešena z pohledu lesního hospodaření a to zejména s ohledem na produkci, růst, kvalitu produkce a eventuelní optimalizaci pěstebních postupů. Cílem této práce je vyhodnotit produkční možnosti vybraných

druhů

introdukovaných dřevin v růstových a stanovištních podmínkách ŠLP Kostelec n. Č. l. Environmentální důsledky introdukce jsou řešeny zejména z hlediska vlivu jednotlivých druhů introdukovaných dřevin na ostatní složky lesního prostředí, respektive na stav lesních půd - humusových forem. Součástí výsledků práce bude souhrnné posouzení vlivu jednotlivých introdukovaných dřevin na lesní ekosystémy, vytipování druhů vhodných k dalšímu pěstování v podmínkách ŠLP Kostelec n. Č. l., potažmo našeho lesního hospodářství.

4.1. LHC Kostelec nad Černými lesy 4.1.1. Lokalita výzkumu Území ŠLP leží ve vzdálenosti 25 - 50 km jihovýchodně od Prahy. Nadmořská výška tohoto území kolísá od 210 do 528 m. Území je zařazeno do lesních oblastí 10 - středočeská pahorkatina (98,5 %) a 17 Polabí (1,5 %). LHC Kostelec byl ustaven 3.9.1960 o rozloze 9986 ha porostní půdy, z toho bylo v rámci restitucí po roce 1989 předáno 3505 ha. Převážná část území se nachází v okrese Kolín. Jih a západ spadá do Středočeské pahorkatiny. Severní a východní část ŠLP tvoří přechod do Polabí a je součástí Českobrodské plošiny, která náleží k České křídové tabuli.

4.1.2. Klimatické podmínky Klimatické podmínky jsou popsány na základě údajů meteorologické stanice Truba, pro kterou udává data následující tabulka č. 1. Průměrný úhrn srážek se pohybuje od 600 do 650 mm. Směrem na sever od Kostelce postupně srážek ubývá. Průměrná roční teplota se pohybuje od 8 - 9 °C v okolí Českého Brodu do 7 - 8 °C v jižní části celku. V nadmořských výškách kolem 500 m na západě oblasti klesá až na 6 - 7 °C. Většina porostů se nachází v mírně teplé oblasti v okrsku mírně vlhkém s mírnou zimou, pahorkatinném (na J od spojnice Kostelec - Bečváry). Délka vegetační doby se pohybuje mezi 150 - 160 dny, průměrná teplota vegetační doby mezi 13 - 14 °C. Směr převládajících větrů je nejčastěji od

- 81 -

SZ, jedná se o semihumidní klima, které má hodnotu Langova dešťového faktoru 80 - 90 (LHP 2001). Tab. 1: klimatické podmínky oblasti ŠLP Kostelec nad Černými lesy Průměrná roční teplota

8,14 °C

Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce (leden)

-1,92 °C

Průměrná teplota nejteplejšího měsíce (červenec)

17,82 °C

Maximální dosažená teplota (12.7. 1991)

40,8 °C

Minimální dosažená teplota (8.1. 1985)

-28,5 °C

Roční úhrn srážek - nejvlhčí rok (1997)

890 mm

Roční úhrn srážek - nejsušší rok (1990)

426 mm

Průměrný roční úhrn srážek

662,6 mm

Vegetační období

IV - IX

Nadmořská výška

210 - 528 m

4.1.3. Geologické poměry Geologické poměry ŠLP Kostelec jsou poměrně pestré. Nejrozšířenějším útvarem na ŠLP je permokarbon. Tvoří větší část LS Kostelec a Skalice. Tento útvar budují slepence, arkozy, pískovce, lupky, břidlice a brekcie. Horniny tohoto útvaru zvětrávají snadno a dávají půdní substrát dvojího druhu. Z pískovců a slepenců vzniká zemina písčitá až písčitohlinitá, z lupků těžká jílnatá hlína až jíl. Charakter podkladu se v oblasti permokarbonu rychle mění, což má vliv i na růstové podmínky. Významné zastoupení má středočeský pluton, který tvoří podloží na většině LS Jevany a části LS Kostelec. Jedná se z větší části o porfyrický biotitický granodiorit - říčanskou žulu. Půdy jsou na těchto matečných horninách minerálně slabé a zrnitostně značně různorodé. Významným horninovým útvarem jsou pleistocenní hlíny, převážně sprašové. Z hlediska pedologického jsou velmi dobrou matečnou horninou. Vytváří se na nich produktivní půdy dobrých fyzikálních i chemických vlastností. Na plošinách a v terénních depresích dochází často k oglejení (LHP 2001).

4.1.4. Regionálně fytogeografické členění Zájmové území se rozkládá ve fytogeografické oblasti Mezofytikum (Mesophyticum). Je to oblast květeny odpovídající temperátnímu pásmu (to je zonální vegetaci) ve středoevropských podmínkách oceanity, což je oblast opadavého listnatého lesa. Zahrnuje vegetační stupně suprakolinní až submontánní, podle Zlatníka vegetační stupeň 3. Jen nejnižší

- 82 -

okraje této oblasti byly osídleny neolitickými zemědělci, v mnoha územích této oblasti však existovalo prehistorické osídlení pozdější (především v době bronzové), mnohá osídlená území znovu pokryl dočasně les. Odlesněné plochy jsou převážně využity jako pole. Sem náleží téměř celá krajina s výrobním zemědělským typem bramborářským (řepařským). Fytogeografická oblast: Mezofytikum (Mesophyticum) Fytogeografický obvod: Českomoravské mezofytikum (Mesophyticum Massivi bohemici) Fytogeografický okres: Říčanská plošina Květena okresu je jednotvárná, převažují mezofyty nad termofyty. Rozpětí vegetačních stupňů je spíše než kolinní, suprakolinní až submontánní. Reliéf krajiny je plochý, až svažitý. Podkladem jsou půdy kulturní a obdělávané nebo lesy. Fytogeografický podokres: Jevanská plošina Květena je jednotvárná, tvořená mezofyty. Vegetační stupeň převažuje submontánní nad suprakolinním. Reliéf krajiny je plochý až svažitý. V krajině jsou zastoupeny pole, vodní plochy a lesy (SKALICKÝ 1988).

4.1.5. Lesní vegetační stupně a skladba porostů Na ŠLP Kostelec jsou zastoupeny tyto lesní vegetační stupně: 0

- stupeň borů 75 ha 0,7 %

1

- dubový stupeň 30 ha 0,3 %

2

- bukodubový stupeň 2084 ha 21 %

3

- dubobukový stupeň 5386 ha 53,8 %

4

- bukový stupeň 2411 ha 24,2 %

Nejčastěji se objevující ekologické řady jsou kyselá (2K3 a 3K3), živná (3S1 a 3S2) a oglejená (401 a 4P1). Území je zařazeno do lesních oblastí 10 středočeská pahorkatina (98,5 %) a 17 Polabí (1,5 %). Z dřevin převládá smrk ztepilý (49,78 %) a borovice lesní (18,15 %). Výrazněji je ještě zastoupen modřín opadavý (4,35 %) a z listnáčů dub (8,86 %) a buk lesní (11,65 %). Druhová skladba dřevin na ŠLP Kostelec je znázorněna na obrázku č. 1. Školní lesní podnik v Kostelci nad Černými lesy hospodaří na 6 734 ha lesní půdy. Z introdukovaných dřevin zde mají hlavní zastoupení akát 0,8 %, dub červený 0,3 %, douglaska 0,22, vejmutovka 0,07 a jedle obrovská 0,04 %, zbytek dřevin má pouze zanedbatelné zastoupení. Zajímavé je rozložení porostů s nejvýznamnějšími introdukovanými dřevinami ve věkových stupních obr. č. 8., kde jsou patrné různé časové etapy zavádění jednotlivých druhů.

- 83 -

Zastoupení jednotlivých dřevin na ŠLP (%)

HB 1,12%

DB 8,86%

ostatní OL 3,41% 1,04%

SM

BK 11,65%

BO MD

SM 49,78%

JD BK DB

JD 1,64%

HB OL

MD 4,35%

ostatní

BO 18,15%

Obr. 8: Zastoupení jednotlivých dřevin na ŠLP (%)

Zastoupení hlavních introdukovaných dřevin na ŠLP v jednotlivých věkových třídách (%) 90 80 70 DG

60 (%)

JDO 50

VJ

40

DBČ AK

30 20 10 0 0-20

21-40

41-60

61-80

81-100

101-120

inteval věku (roky)

Obr. 9: Zastoupení hlavních introdukovaných dřevin na ŠLP v jednotlivých věkových třídách (%)

- 84 -

Plocha porostů jednotlivých introdukovaných dřevin na ŠLP (ha) 2,85 0,05

0,93 14,56

0,68 0,06

DG

1,24

JDO

0,07

KS

4,85 0,07

SMC SMO SMP SMX VJ

53,99

DBB DBČ 20,31

AK BKS

Obr. 10: Zastoupení hlavních introdukovaných dřevin na ŠLP v jednotlivých věkových třídách (%)

4.1.6. Lesní hospodářství na území Černokostelecka K osídlení Černokostelecka došlo v době hradištní směrem od Polabí. Ve 12. stol. dochází pod vlivem Sázavského kláštera k mýcení lesa a vzniku polí. V té době převládaly dubové a dubobukové lesy se souvislejšími porosty buku lesního v okolí Jevan. Výrazně se uplatňovaly i jehličnany s převahou jedle bělokoré, ale i smrku ztepilého a místy i borovice lesní. Smrk ztepilý byl vázán především na vlhká údolí a chladnější lokality (tzv. posázavský smrk). K velkému náporu na lesy došlo za Smiřických vlivem hospodářského rozvoje. Třicetiletá válka znamenala vylidnění a zarůstání opuštěných polí a tím zvětšení rozlohy lesa. Přibývala bříza bradavičnatá (Betula pendula Roth.), borovice lesní, smrk ztepilý, ale ubývala jedle bělokorá, buk lesní a dub (Quercus). Později dochází k opětovné devastaci, kterou zastavilo až řádné lesnické hospodaření na konci 18. stol. To je spojeno s knížecím rodem z Liechtenšteina a lesmistrem Lenhartem. Dochází k intenzivnímu zalesňování holin a užívání semen z vlastních zdrojů. Roku 1802 je vydána na knížecích panstvích lesní instrukce k zavádění exot. Je zde uvedena vhodnost dřevin pro určitá stanoviště a dále možné využití produkce (kmenové dříví, žír pro dobytek, smolaření apod.). Druhá intenzivnější etapa zavádění cizokrajných dřevin začíná až koncem 19. stol. Jejím hlavním propagátorem byl ředitel Adler. Nejprve je od roku 1794 vysazován modřín opadavý z panství Krnov. Následuje douglaska a další exoty. Tyto dřeviny jsou vysazovány podél význačných cest a do porostů

- 85 -

v okolí Kostelce. Část sadebního materiálu je rozprodána i do okolních panství (POKORNÝ 1958). Problematikou introdukovaných dřevin se na Kostelecku začali Liechtensteinští lesníci zabývat už v 18. století. Založili zde několik školek určených k produkci sadebního materiálu exotických dřevin. Bylo dovezeno osivo několika desítek jehličnatých a velké množství listnatých druhů (ČERNÁ et HAMERNÍK 2004).

4.1.7. Hospodaření Hospodaření na území ŠLP je dáno účelovým posláním tohoto zařízení, jeho cíle je možné shrnout do několika bodů:

•

jako univerzitní pracoviště v co největší možné míře podporovat pedagogickou

činnost a realizaci výzkumných úkolů ČZU v Praze, ve spolupráci s řešiteli výzkumných grantů prezentovat výsledky výzkumu zavedené v lesnické praxi. Provádět hospodářské zásahy dle pokynů a v souladu s cíli řešitelů, udržovat podrobnou evidenci o trvalých zkusných plochách, experimentálním povodí ČSAV, demonstračních chovech a objektech, exkurzních trasách a objektech na nich. Pro výuku studentů fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze zabezpečit každoročně vhodné výukové objekty v porostech pro výuku odborných lesnických předmětů, praktická cvičení a praxe. Způsob hospodaření v lesích podřídit snaze o trvale udržitelný les a využít při obnově lesa přirozeného zmlazení (podíl přirozené obnovy v posledních letech vzrostl na 15 %), pro realizaci cíle prodloužit (pokud to bude nutné) dobu obnovní a stále více uplatňovat přírodě blízké způsoby hospodaření (zejména v NPR Voděradské bučiny, v souladu se schváleným „Plánem péče“). Na území ŠLP se uplatňuje především hospodářský způsob holosečný a podrostní, v menší míře násečný. V ojedinělých případech, především z pedagogických, výzkumných a demonstračních důvodů, se uplatňují i zásady výběrného hospodaření. LHP LHC ŠLP Kostelec je platný na období 1. 1. 2001 - 31. 12. 2010 s těmito závaznými ukazateli (výpis z LHP LHC Kostelec nad Č. l.):

•

celková maximální výše těžeb

425 519 m3

•

výše předmýtních těžeb

59 560 m3

•

minimální plošný rozsah výchovy do 40 let věku

1 667,05 ha

(REMEŠ et NEUHÖFER 2004).

- 86 -

4.2. Popis řešení a zpracování výsledků 4.2.1. Popis řešení: V rámci řešení vlastní práce byla provedena inventarizace trvalých výzkumných ploch (dále jen „TVP“) v porostech středního věku u vybraných introdukovaných jehličnatých dřevin v lokalitě na ŠLP Kostelec nad Černými Lesy, či přilehlých oblastech (Lesy města Český Brod), rovněž byly založeny nové TVP v porostech s dostatečným zastoupením a plochou introdukovaných dřevin. Zároveň byla provedena inventarizace stávajících ploch a nově založených ploch domácích dřevin, které jsou vhodné pro porovnání růstových a funkčních charakteristik s jednotlivými introdukovanými dřevinami. V rámci venkovních šetření v lokalitě projektu, byla provedena obchůzka stávajících TVP a vytipování dalších porostů vhodných k založení nových TVP. K tomu byly využity veškeré podklady, které byly k dispozici do ŠLP Kostelec nad Černými Lesy popřípadě Lesnická a dřevařská fakulta České zemědělské university v Praze (dále jen „ČZU“). Do mapových podkladů (porostní mapa) byla zanesena lokalizace jednotlivých ploch. U předmětných TVP se provedlo zhodnocení stanovištních a porostních poměrů na trvalých výzkumných plochách, porovnání s hospodářskou evidencí, podrobný popis porostů, zhodnocení porostů z biologicko - hospodářského hlediska, posouzení zdravotního stavu. Pomocí standardních dendrometrických metod byl zjištěn produkční potenciál jednotlivých introdukovaných dřevin. Produkční schopnosti introdukovaných dřevin se porovnávaly jednak vzájemně mezi sebou a dále s našimi domácími dřevinami. Standardními postupy byl posuzován rovněž vliv introdukovaných dřevin na svrchní vrstvy půdy (sušina nadložních horizontů, sorpční komplex, obsah živin, pH, COx …) Následně pak z tohoto hlediska byly jednotlivé plochy porovnávány obdobným způsobem jako v případě dendrometrických charakteristik. V obecné rovině v rámci slovního popisu u jednotlivých TVP byl monitorován vlivu abiotických a biotických činitelů na zdravotní stav, obdobně byl vyhodnocen i reprodukční potenciál vybraných introdukovaných dřevin.V rámci výsledků byl zmíněn rovněž návrh optimálních pěstebních postupů pro jednotlivé druhy itrodukovaných dřevin. Souhrnně byl posouzen vliv jednotlivých introdukovaných dřevin na lesní ekosystémy. V rámci výsledků práce došlo k vytipování introdukovaných druhů vhodných k dalšímu pěstování v podmínkách ŠLP Kostelec n. Č. l., potažmo celého našeho LH.

- 87 -

Metodika výběru zkusných ploch Jako předmět zkoumání byly využity jednak stávající TVP, ale zároveň bylo založeno několik nových zkusných ploch. Požadavkem na jejich zakládání byla minimální plocha, která byla stanovena vzhledem k omezeným možnostem s ohledem na zastoupení introdukovaných dřevin, které skýtá ŠLP, na minimálně 400 m2 s tím, že plocha nesmí být výrazněji ovlivněna okrajovým efektem, který by mohl ovlivnit výsledky měření. Pokud to podmínky dovolovaly, byla volena výměra nově zakládaných ploch větší. Minimální zastoupení introdukované dřeviny (dřevin) na ploše bylo stanoveno na 60 %.

Základní charakteristiky jednotlivých Lokalit v rámci výzkumu V rámci disertační práce probíhal výzkum v několika lokalitách, v rámci každé lokality byla minimálně jedna série TVP a v rámci každé série byla vždy alespoň jedna TVP. V rámci série byly dané TVP vždy navzájem porovnávány z hlediska dendrometrických a funkčních charakteristik.

4.2.1.1. Lokalita „Amerika“ V rámci této lokality se nacházely čtyři série TVP a) TVP - douglaska, smrk ztepilý, smíšený listnatý porost - v porostních skupinách 118B4b, 118B6c a 118B6d b) TVP - jedle obrovská a smrk ztepilý - v porostní skupině 118B3c c) TVP - smrkové exoty a smrk ztepilý - v porostní skupině 118B4a d) TVP - douglaska a smrk ztepilý - v porostní skupině 118B4a Lokalita náležela k polesí Kostelec a nacházela se v části nazývané místním názvem „Amerika“. Jednalo se o porosty různých introdukovaných dřevin ve středním věku. Tyto porosty v jejím rámci se nacházely ve shodných klimatických i stanovištních podmínkách, bylo výhodné z hlediska vypovídající hodnoty porovnávaných dat. Plochy na předmětném území patřily k HS 44 či 42 a hlavní zastoupení zde měl soubor lesních typů 3S a 3K, oblast se nalézala na mírném severozápadním svahu. Porosty ležely v nadmořské výšce 320 až 340 m n. m., průměrné srážky zde činily 600 - 700 mm a průměrná roční teplota byla 7,5 - 8,5 oC. V okolí se nacházely porosty s pestrou paletou domácích druhů dřevin i porostů mnoha druhů exot, zastoupení porostů s původními dřevinami bylo následně možno porovnávat s porosty introdukovaných dřevin. V rámci území probíhalo běžné lesnické hospodaření.

- 88 -

4.2.1.2. Lokalita „Šembera“ V rámci této lokality se nacházela jedna série TVP a) TVP - metasekvoje čínská, borovice vejmutovka a smíšený listnatý porost - v porostních skupinách 113La4 a 113La5 Z introdukovaných dřevina se zde vyskytovala metasekvoje čínská a borovice vejmutovka, ke srovnání s našimi domácími druhy byl využit smíšený listnatý porost přibližujících se svojí skladbou přirozenému druhovému složení. Lokalita se nacházela asi 5 km severně od Kostelce nad Černými lesy a náležela lesům města Český brod a těsně sousedila se ŠLP Kostelec nad Černými lesy. Nadmořská výška území byla přibližně 260 m n. m. Klimatické poměry byly charakterizovány průměrnou roční teplotou 8,4 °C, s průměrným ročním úhrnem srážek kolem 600 mm. Porosty obou zkoumaných dřevin se nacházely v údolním deluviu na velmi mírném svahu, lokalita byla dobře zásobena vodou i živinami. Tyto příznivé podmínky by měly vyhovovat zejména metasekvoji vzhledem k jejím stanovištním nárokům v její domovině. Zkoumané plochy náležely k souboru lesních typů 2B, popřípadě 2L a hospodářskému souboru 25. Tyto porosty spolu těsně sousedily, což umožňuje poměrně přesné porovnání jejich produkčního potenciálu. Ani v jednom porostu nebyla dosud provedena výchova, až na likvidaci odumřelých jedinců.

4.2.1.3. Lokalita „Jevany“ V rámci této lokality se nacházely dvě série TVP a)

TVP - porost douglasky s příměsí modřínu - v porostní skupině 405B4

b)

TVP - jedle obrovská, buk, dub, smrk - v porostní skupině 409F3

Tato lokalita patřila k polesí Kostelec a nacházela se severně od obce Jevany. Lokalita měla nadmořskou výšku přibližně 430 m n. m., jako soubor lesních typů se zde vyskytoval 4P, hospodářský soubor zde pak byl 46. Lokalita se nacházela na plošině s mírným sklonem, kde byla jednotlivá stanoviště ovlivněna střídavým zamokřením. Klimatické poměry byly charakterizovány průměrnou roční teplotou 7,5 °C, s průměrným ročním úhrnem srážek kolem 600 mm a průměrnou délkou vegetační doby 150 dní. Z introdukovaných dřevin se zde vyskytovali je DG a JDO, porosty těchto druhů doposud nebyly vychovávány.

- 89 -

4.2.1.4. Lokalita „Krymlov“ V rámci této lokality se nacházely dvě série TVP a) TVP - douglaska, smrk ztepilý, borovice vejmutovka, bříza - v porostních skupinách 706A4a,b,c b) TVP - smíšený porost borovice vejmutovky a borovice lesní - v porostní skupině 706D3 Lokalita náležela k polesí Kostelec a nacházela se jihozápadně od obce Krymlov. Všechny trvalé výzkumné, vznikly zalesněním zemědělských půd. Lokalita měla nadmořskou výšku přibližně 430 m n. m., jako soubor lesních typů zde byl určen 4Q, v případě porostu vejmutovky 4O, hospodářský soubor pak 46. Lokalita byla v mírně svažitém terénu, kde jsou jednotlivá stanoviště ovlivněna střídavým zamokřením. Klimatické poměry byly charakterizovány průměrnou roční teplotou 7,5 °C, s průměrným ročním úhrnem srážek kolem 600 mm a průměrnou délkou vegetační doby 150 dní. V uvedené lokalitě byly vysázeny následující dřeviny - BO, VJ, BR, SM, DG. Na TVP mimo byla provedena kompletní dendrometrická měření bez opakování, pro orientační představu o produkčních schopnostech na daných plochá jednotlivých dřevin, jelikož produkce jednotlivých druhů na dané lokalitě nebyla prioritní skutečností. Hlavním cílem na plochách na zemědělské půdě bylo posouzení vlivu jednotlivých dřevin na svrchní vrstvy půdy. Samostatně a pouze z hlediska produkčních schopností byla posuzována plocha se zastoupením VJ v porostní skupině 706D3.

4.2.1.5. Lokalita „Zaniklá hájovna“ V rámci této lokality se nacházela jedna série TVP a) TVP - smíšený porost douglasky, borovice vejmutovky a smrku ztepilého - v porostní skupině 611B4 Předmětná lokalita patřila k polesí Kostelec a nacházela se jižně od obce Oplany. Lokalita se nachází na mírném jihozápadním svahu, vyskytoval se zde hospodářský soubor 46 se zastoupením souboru lesních typů 3O. Porosty ležely v nadmořské výšce 360 m n. m., průměrné srážky byly 650 - 750 mm a průměrná roční teplota pak 7 - 8 Z introdukovaných dřevin se v rámci série vyskytovaly následující dřeviny - VJ, DG, JDO.

4.2.1.6. Lokalita „Svatbín“ V rámci této lokality se nacházely dvě série TVP a) TVP - smíšený porost jedle obrovské a douglasky - v porostní skupině 129J4a

- 90 -

o

C.

b) TVP - porost borovice vejmutovky - v porostní skupině 129G4a Předmětná lokalita patřila k polesí Kostelec a nacházela severovýchodně od obce Svatbín. Lokalita se ležela na mírném východním svahu, vyskytovaly se zde hospodářské soubory 44 a 46 se zastoupením souborů lesních typů 3S a 3O. Porosty ležely v nadmořské výšce 420 m n. m., průměrné srážky byly 700 - 750 mm a průměrná roční teplota činila 7,5 - 8,5 oC. Z introdukovaných dřevin se v rámci série vyskytovaly - JDO, DG a VJ.

4.2.2. Zjištění dendrometrických a pěstebních charakteristik Terénní měření - na jednotlivých TVP bylo provedeno v jednom popřípadě ve dvou opakováních (rok 2009 - 2011). U některých ploch byla využita data z dřívější společné činnosti řešitele a katedry pěstování lesů LDF ČZU v Praze, a to jak dat charakteru dendrometrických, tak zejména dat z odběru půdních vzorků, některá data byla z části publikována v odborných periodikách (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2009; PODRÁZSKÝ et al. 2010). U všech očíslovaných stromů na výzkumných plochách, byly měřeny tloušťky a výšky, dále byl proveden kompletní popis jednotlivých TVP. Měření tlouštěk - výčetní tloušťky byly měřeny pomocí obvodového diametru s přesností na 1 mm. Měření bylo prováděno v místě vyznačeného měřiště (měřišť) ve výšce 1,3 m nad zemí. Na stromech s větší výčetní tloušťkou byly vyznačeny pomocné značky, aby měření probíhalo stále ve stejné výšce po celém obvodu kmene. Měření výšek - u všech porostů byly změřeny výšky všech jedinců. Výšky byly zjišťovány s přesností 0,1 m pomocí dvou výškoměrů VERTEX. Funkce tohoto přístroje je založena na aktivním odrazu paprsku od odrazky na pomocné tyči o výšce 1,3 m nad zemí a úhlu náměru. Přístroj je třeba před měřením zkalibrovat. Popis vlastních TVP - všechny TVP byly podrobně popsány s ohledem na klimatické, typologické a pěstební charakteristiky, tak aby bylo možno tyto informace využít pro další vědeckou činnost.

4.2.3. Stanovení vlivu vybraných introdukovaných dřevin na stav lesních půd Stanovení potenciálu půdotvorných funkcí, tedy stanovení vlivu vybraných introdukovaných dřevin na lesní půdy, zejména humusové formy, bylo provedeno ve vybraných porostech: a) Lokalita „Šembera“ - série a) - TVP - metasekvoje čínská, borovice vejmutovka, smíšený listnatý porost - v porostních skupinách 113La4 a 113La5

- 91 -

b) Lokalita „Amerika“ - série a) - TVP - douglaska, smrk ztepilý, smíšený listnatý porost - v porostních skupinách 118B4b, 118B6c a 118B6d c) Lokalita „Jevany“ - série b) TVP - jedle obrovská, buk, dub, smrk - v porostní skupině 409F3 d) Lokalita „Amerika“ - série b) - TVP - jedle obrovská a smrk ztepilý - v porostní skupině 118B3c e) Lokalita „Krymlov“ - série a) - TVP - douglaska, smrk ztepilý, borovice vejmutovka, bříza - v porostních skupinách 706A4 Půdní vzorky byly postupně odebírány v podzimním období, část byla odebrána na podzim r. 2006 (série 1,2,3), další na podzim 2008 (série 4,5), podle již standardních metod. V porostech byly vzorky holorganických horizontů kvantitativně odebrány s pomocí železného rámečku 25 × 25 cm, ve čtyřech opakováních, horizont Ah nebyl odebírán kvantitativně. Byly provedeny individuální analýzy vzorků. Vzorky byly odebírány v minimálním počtu opakování 4 v každém sledovaném porostu, což umožňuje možnost alespoň základního statistického zpracování dat. Bylo stanoveno: -

množství sušiny holorganických vrstev vážením do konstantní hmotnosti při 105 oC a výpočet zásoby na ploše 1 ha,

-

obsah celkového uhlíku (humusu) metodou Springer - Klee, obsah celkového dusíku Kjeldahlovou metodou,

-

půdní reakce, jako pH v H2O a 1 N KCl, potenciometricky,

-

charakteristiky půdního sorpčního komplexu standardní metodou Kappena: S - obsah bází, T - S (H) - hydrolytická acidita, T - kationtová výměnná acidita a V - nasycení sorpčního komplexu bázemi,

-

přístupné živiny byly stanoveny ve výluhu 1 % kyselinou citrónovou a činidlem Mehlich III - první metoda je sice používána pouze v českém lesnictví, ale na druhé straně umožňuje srovnání se staršími výsledky. Výsledky jsou standardně uvedeny jako obsah živin v oxidové formě, ve výluhu Mehlich III v čisté formě. Obsah fosforu byl stanoven spektrometricky, draslíku plamennou fotometrií, ostatní prvky pomocí AAS,

-

charakteristiky výměnné acidity stanovené ve výluhu KCl,

-

obsah celkových živin v holorganických horizontech, po mineralizaci směsí kyseliny sírové a selenu. Analýzy provádí akreditovaná laboratoř Tomáš se sídlem ve VÚLHM VS Opočno.

- 92 -

4.2.4. Zpracování výsledků měření 4.2.4.1 Porostní charakteristiky
Průměrná výčetní kruhová základna porostu - byla vypočítána jako podíl součtu kruhových základen jednotlivých stromů ve výčetní výšce a celkového počtu stromů.
Průměrná tloušťka porostu d1,3

-

je aritmetickým průměrem naměřených

hodnot
Objem stromů (hroubí s kúrou) - je vypočítán pomocí objemových rovnic pro jednotlivé dřeviny (PETRÁŠ et PAJTÍK 1991), které jsou programovány v jazyku Basic. Vzorce obsahují jednotlivé koeficienty pro přesné určení objemu stromu a pro potřebu výpočtů tohoto článku byly aplikovány do programu Microsoft Office Excel 2007. Introdukované dřeviny, pro které v současné době není ekvivalent, byl vypočítán objem dle následujících domácích dřevin - JD = DG, JDO, BO = VJ, MET, SM= exota SM
Průměrná výška porostu - je aritmetickým průměrem naměřených hodnot, tento postup je z hlediska dalšího statistického zpracování dat nejpřesnější.
Průměrný objem - je aritmetickým průměrem vypočítaných objemů jednotlivých stromů
Zásoba porostu - je součtem objemů jednotlivých stromů zjištěných pomocí objemových rovnic (PETRÁŠ et PAJTÍK 1991) pro jednotlivé dřeviny, tato hodnota byla určena pro hlavní porost
Průměrný roční objemový přírůst (dále jen „POP“) - se vypočítá jako podíl hektarové zásoby porostu a stáří porostu, tato hodnota byla určena pro hlavní porost
Běžný roční objemový přírůst (dále jen „BOP“) - byl stanoven jako rozdíl průměr rozdílu zásoby jednotlivých porostů mezi jednotlivými měřeními, v závislosti na dostupnosti dat z předchozích měření byl získán jako průměrná hodnota za příslušný počet opakování. Běžný přírůst byl stanoven na základě min dvou opakování, tato hodnota byla určena pro hlavní porost
Celková výčetní kruhová základna porostu - byla spočítána jako součet všech kruhových

základen

dřevin

v porostu

vypočtených

podle

rovnic

(PETRÁŠ et PAJTÍK 1991)
Zakmenění - je vyjádřeno jako podíl redukované plochy ku skutečné ploše porostu.

- 93 -


Zastoupení - bylo vypočteno jako procentický podíl, který zaujímá redukovaná plocha dřeviny na celkové redukované ploše. Redukovanou plochou se rozumí plocha s tabulkovým Zakmeněním 1.
Skutečný věk porostu - byl vypočten přičtením uplynulých let od zhotovení lesního hospodářského plánu k věku (LHP Kostelec nad Černými Lesy (1. 1. 2001 - 31. 12. 2010), LHP Město Český Brod (1. 1. 2001 - 31. 12. 2010).

4.2.4.2. Statistické zpracování dat Získaná data u nichž to bylo vhodné byla statisticky zpracována, pro zpřesnění a zpřehlednění jednotlivých výstupů. Všechny analýzy byly zpracovány pomocí programu STATISTICA

8.0.

Data

dendrometrických

charakteristik

byla

ověřována

pomocí

dvouvýběrových t-testů, volba jednotlivých typů testů byla volena pomocí ověření normálního rozdělení dat. Příslušný test byl volen s ohledem na eventuelní rozdíl rozptylů jednotlivých souborů dat. Výsledky statistických zjištění byla zanesena do přehledných tabulek. U porovnávání jednotlivých dendrometrických charakteristiky byl statisticky významný rozdíl označen symbolem ***. Analýzy dendrometrických dat byly prováděny s hodnotami naměřenými v při opakovaném revizi TVP. Jednotlivá statistická porovnání byla prováděna na hladině statistické významnosti α = 0,05. V případě rozdílného věku TVP byla provedena úprava na stejný věk pomocí běžných přírůstů, popřípadě byla využita data z různých let opakování měření, tak aby byl věk shodný, tato úprava byla provedena pouze v přídě že rozdíl věku nebyl vyšší než +/ - 5 roků. Statistická srovnání však v některých případech byla provedena i v případě vyššího rozdílu věku, jelikož i při vyšším věkovém rozdílu byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl introdukovaných dřevin oproti dřevinám domácím. Statistické zhodnocení půdních analýz bylo provedeno pomocí SW S - PLUS analýzou variance. Výsledky byly testovány Scheffeho mnohonásobným srovnáním na 95 % hladině významnosti. Byly srovnávány horizonty stejného charakteru. Indexy (a, b, c....) v tabulkách indikují rozdílné statisticky významné rozdíly mezi porostními variantami, absence indexů nebo jejich shoda determinuje nevýznamné rozdíly.

- 94 -

5. Výsledky a diskuse 5.1. Popis porostních charakteristik a zhodnocení výsledků dendrometrických měření na TVP v rámci jednotlivých sérií 5.1.1. Douglaska tisolistá a další srovnávané druhy 5.1.1.1. Lokalita „Amerika“ - série a) DG, SM a smíšený listnatý porost TVP Douglaska (Porost 118B4b) - rok 2010 Trvalá zkusná plocha měla obdélníkový tvar o rozloze 2 176 m2, orientována byla v mírném severozápadním svahu s nadmořskou výškou přibližně 330 m n. m. Na ploše byl určen soubor lesních typů 3K a hospodářský soubor 42. Bylo zde celkem 102 stromů, čemuž odpovídá 469 stromů na hektar, 100% zastoupení zde měla douglaska tisolistá. Porost, ve kterém se plocha nalézala, byl intenzivně vychováván úrovňovými zásahy, čemuž odpovídala i hloubka korun a štíhlostní kvocient jednotlivých kmenů. Jedinci na ploše byly silně zavětveni a často měli tendenci k šavlovitosti oddenkových částí kmenů. Na ploše nebyly patrny výraznější známky poškození abiotickými či biotickými činiteli, jedinci vykazovali dobrou růstovou vitalitu, v porostu se již v tomto věku objevily náznaky přirozeného zmlazení.

Tab. 2: Základní charakteristiky porostu douglasky série a) - porostní skupina 118B4b - rok měření 2009 a 2010 Věk/Rok

42/2009

SLT/HS

43/2010 3K/42

Dřevina

DG

Suma

DG

Suma

Počet stromů na ha (ks)

469

469

469

469

Zastoupení druhů (%)

100

100

100

100

Průměrná porostní tloušťka (cm)

34,0

-

34,4

-

Průměrná porostní výška (m)

27,4

-

27,8

-

Objem průměrného kmene (m )

1,30

-

1,36

-

Výčetní kruhová základna (m2.ha-1)

45,0

45,0

46,1

46,1

612,2

612,2

635,9

635,9

100

100

100

100

560,0

560,0

570,0

570,0

-

1

-

1

3

3

-1

Zásoba porostu (m .ha ) Podíl dřeviny na objemu porostu (%) 3

-1

Tabulková zásoba porostu (m .ha ) Zakmenění

To potvrzuje tvrzení Kantora (2010), který dokladuje schopnost spontánního zmlazování douglasky ve 2 a 3 LVS, přirozené zmlazení zde úspěšně odrůstalo po nahodilých těžbách v mateřských porostech, kdy zkamenění kleslo alespoň na +/ - 0,8 a porosty byly v pozici - 95 -

přípravných, respektive semenných fází clonných sečí. Souběžně byla potvrzena i úspěšnost přirozené obnovy v případě okrajových sečí a sečí skupinovitých. Naše plocha byla založena ve sponu 2 × 2 m. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic byl stanoven 635,9 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly následující: BOP 23,7 m3.ha-1 a POP 14,8 m3.ha-1. Průměrná tloušťka činila 34,4 cm, průměrná výška pak 27,8 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 570,0 m3.ha-1. Porost měl zakmenění 1, absolutní výšková bonita douglasky byla podle taxačních tabulek 40+. Charakteristiky porostu jsou pro obě měřičské periody uvedeny v tabulce 2.

TVP Smrk (Porostní skupina 118B6c) - rok 2010 Trvalá zkusná plocha o výměře 1 000 m2 se nacházela přímo vedle zkusné plochy douglasky, plocha byla opět orientována v mírném severozápadním svahu s nadmořskou výškou přibližně 330 m n. m. Na ploše bylo celkem 90 jedinců smrku ztepilého a 1 modřín evropský, čemuž odpovídal celkový počet 910 stromů na hektar. Na ploše byl určen soubor lesních typů 3K a hospodářský soubor 42. Jednalo se tedy o téměř čistý porost smrku vychovávaný běžnou úrovňovou probírkou mírnější intenzity. Jednici na ploše měli průběžné kmeny a nebyly na nich patrny výraznější známky poškození abiotickými či biotickými činiteli, jedinci smrku rovněž vykazovali dobrou růstovou vitalitu. Plocha byla založena ve sponu 1 × 1 m. Celkový objem hroubí s kůrou na TVP činil 535,1 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly následující: BOP 14,3 m3.ha-1 a POP 8,2 m3.ha-1. Tab. 3: Základní charakteristiky porostu smrku ztepilého série a) - porostní skupina 118B6c - rok 2009 a 2010 Věk/Rok

64/2009

65/2010

SLT/HS

3S/44

Dřevina

SM

MD

Suma

SM

MD

Suma

Počet stromů na ha (ks)

900

10

910

900

10

910

Zastoupení druhů (%)

99

1

100

99

1

100

Průměrná porostní tloušťka (cm)

24,4

23,0

-

24,7

23,4

-

Průměrná porostní výška (m)

23,4

23,5

-

23,5

23,7

-

Objem průměrného kmene (m )

0,57

0,47

-

0,59

0,49

-

Výčetní kruhová základna (m2.ha-1)

45,7

0,4

46,1

46,8

0,4

47,2

516,1

4,7

520,8

530,5

4,9

535,4

99

1

100

99

1

100

460,0

-

460,0

470,0

-

470,0

-

-

1

-

-

1

3

3

-1

Zásoba porostu (m .ha ) Podíl dřeviny na objemu porostu (%) Tabulková zásoba porostu (m3.ha-1) Zakmenění

- 96 -

Průměrná tloušťka kmene činí 24,7 cm, průměrná výška pak 23,4 m. Objem zjištěný v taxačních tabulkách byl 470,0 m3.ha-1, vydělením skutečnou hektarovou zásobou vyšlo zakmenění 1. Absolutní výšková bonita smrku byla podle taxačních tabulek 28. Charakteristiky porostu jsou pro obě měřičské periody uvedeny v tabulce 3.

TVP smíšená listnatá skupina (Porost 118B6d ) - rok 2010 Na ploše 1 500 m2 se nacházelo 94 stromů, což odpovídalo hektarovému počtu 625 jedinců, plocha byla orientována v mírném severozápadním svahu s nadmořskou výškou přibližně 330 m n. m. a těsně sousedila s TVP douglasky z porostu 118B4b a měla tedy i stejnou typologii. Největší zastoupení zde měl habr obecný a dub letní. Mezi dalšími dřevinami, které se zde vyskytovali jsou LP, BR, OS, MD a vrba jíva. Porost měl poměrně pestrou horizontální a druhovou strukturu. Do horní etáže zasahoval především DB a přimíšené dřeviny (BR, OS, MD). Střední a spodní etáž tvořil převážně HB a přimíšená LP. Porostní výchova zde byly zaměřena především na kvalitu dubu, což obnášelo prosazování pozitivního výběru u dubu a zachování žádoucí podúrovně. Druhové složení porostu přispívalo k celkové odolnosti proti biotickým a abiotickým činitelům, nicméně hospodářská kvalita porostu byla snížena vzhledem k vysokému zastoupení habru. Celkový objem hroubí s kůrou byl 270,8 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly následující: BOP 8,7 m3.ha-1 a POP 4,2 m3.ha-1. Průměrná tloušťka habru v porostu byla 19,4 cm a průměrná výška 18,8 m. Tab. 4: Základní charakteristiky smíšeného list. porostu série a) - porostní skupina 118B6c - rok 2009 a 2010 Věk/Rok

64/2009

65/2010

SLT/HS

3S/44

Dřevina

DB

HB

ost.

Suma

DB

HB

ost.

Suma

Počet stromů na ha (ks)

80

465

80

625

73

473

80

627

Zastoupení (%)

65

25

10

100

65

25

10

100

Průměrná porostní tloušťka (cm)

28,7

19,1

27,0

-

29,2

19,4

27,1

-

Průměrná porostní výška (m)

22,0

18,6

20,5

-

22,2

18,8

20,8

-

Objem průměrného kmene (m )

0,78

0,30

0,71

-

0,82

0,31

-

-

Výčetní kruhová základna (m2.ha-1)

5,4

17,9

2,8

26,1

5,6

18,2

2,9

26,7

62,7

171,6

27,9

262,2

65,3

176,5

29,0

270,8

24

65

11

100

24

65

11

100

330,0

240,0

-

-

340,0

250,0

-

-

-

-

-

0,85

-

-

-

0,85

3

3

-1

Zásoba porostu (m .ha ) Podíl dřeviny na objemu porostu (%) Tabulková zásoba porostu (m3.ha-1) Zakmenění

- 97 -

Průměrná tloušťka u dubu letního činila 29,2 cm, té odpovídala průměrná výška 22,2 m. Hektarová tabulková zásoba byla pro habr 250,0 m3.ha-1 a pro dub 335,0 m3.ha-1. Zastoupení dřevin zde bylo pro habr 60 %, dub 25 %, lípu 10 % a ostatní dřeviny 5 %. Zakmenění na zkusné ploše dosahovalo hodnoty 0,85. Absolutní výšková bonita habru byla podle taxačních tabulek 20 a dubu 26. Charakteristiky porostu jsou uvedeny v tabulce 4.

Rozdělení tloušťek v tloušťkových třídách (ks/ha)

120

Četnost (ks/ha)

100 80 60 40 20 0 6

10

14

18

22

26

30

34

38

42

46

50

54

Tloušťkové (cm) porost Douglaska (118B4b) Smrktřídy Smíšený Obr. 11: Rozdělení tlouštěk v rámci jednotlivých ploch ze série a) přepočtené na hektar (ks.ha-1) - rok 2010

Ze srovnání porostů jsou patrné výrazné rozdíly u rozdělení tlouštěk v jednotlivých intervalech. Vychovávaný porost douglasky má vzhledem k vysoké intenzitě výchovy a pozitivnímu výběru rozložení v jednotlivých tloušťkových třídách výrazně pravostranné, oproti porostu smrku, kde je patrné levostranné rozdělení. Důvodem zmíněného rozdělení u smrku je především nižší intenzita výchovných zásahů a s tím související vyšší zastoupení jedinců podúrovňových a částečně úrovňových. Symetrické až mírně levostranné rozdělení je pak patrné v listnaté skupině, tato skutečnost je způsobena zejména vysokým zastoupením habru, který se výrazně podílí na středních tloušťkových hodnotách v porostu.

- 98 -

Tab. 5: Statistické srovnání dendrometrických charakteristik v sérii a) DG, SM a smíšený listnatý porost u jednotlivých charakteristik nebyla provedena úprava na stejný věk porostů - rok 2010 Průměrná tloušťka Dřevina 34,4 DG 24,7 SM 29,2 DB 19,4 HB Průměrná výška Dřevina 27,8 DG 23,5 SM 22,2 DB 18,8 HB Průměrný objem Dřevina 1,36 DG 0,59 SM 0,82 DB 0,31 HB Průměrný přírůst TVP 14,8 DG 8,2 SM 4,2 List. por. *** = statisticky významný rozdíl

DG x *** *** *** DG x *** *** *** DG x *** *** *** DG x *** ***

SM *** x *** *** SM *** x *** SM *** x *** *** SM *** x ***

DB *** *** x *** DB *** x *** DB *** *** x *** List. por. *** *** x

HB *** *** *** x HB *** *** *** x HB *** *** *** x -

Tab. 6: Základní charakteristiky všech TVP ze série a) v roce 2010 Psk. 118B4b 118B6c

118B6d

dřevina věk SLT/HS dp (cm) DG SM MD HB DB ost.

43

3K/42

65

3S/44

65

3S/44

34,4 24,7 23,4 19,4 29,2 -

hp (m)

Vp

V (m3/ha-1)

BOP (m3)

POP (m3)

27,8 23,5 23,7 18,8 22,2 -

1,36 0,59 0,49 0,31 0,82 -

635,9

23,7

14,8

535,4

14,3

8,2

270,8

8,7

4,2

5.1.1.2. Lokalita „Amerika“ - série d) DG a SM TVP Douglaska (Porost 118B4a) - rok 2010 Na této TVP o rozloze 550 m2 měla 100% zastoupení douglaska tisolistá, plocha byla orientována v mírném severozápadním svahu o nadmořské výšce přibližně 340 m. n. m. Na ploše byl určen soubor lesních typů 3K a hospodářský soubor 42. Počet stromů odpovídal 545 stromům na hektar. Porost byl v minulosti založen v poměrně řídkém sponu s následnou výchovou, která v ranném věku udržovala rovněž volný zápoj. Později bylo od výchovy upuštěno, a tak je v porostu zachována i část slabší podúrovně, úrovňový jedinci zde byli poměrně silně zavětveni a také zde byla patrná poměrně častá tendence k šavlovitosti oddenkových částí kmenů. Celkově se dá říci, že kvalita jedinců na ploše byla podprůměrná. Jinak na ploše nebyly patrny žádné známky poškození a douglaska zde měla dobrou růstovou - 99 -

vitalitu, mimo nižší vitalitu podúrovňových jedinců. Plocha byla založena ve sponu 2 × 2m. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic byl stanoven 626,3 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly následující: BOP 19,1 m3.ha-1 a POP 12,8 m3.ha-1. Průměrná tloušťka kmenů činila u douglasky 32,8 cm, průměrná výška pak 23,6 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 460,0 m3.ha-1. Porost měl zakmenění 1, absolutní výšková bonita douglasky byla podle taxačních tabulek 38. Charakteristiky porostu jsou uvedeny v tabulce 7.

TVP Smrk (Porost 118B4a) - rok 2010 Na ploše o výměře 300 m2 bylo celkem 43 stromů, čemuž odpovídá počet 1400 stromů na hektar. Tento porost se vyznačoval plným zápojem, v porostu probíhala výchova pouze v mírnější intenzitě, proto se v porostu vyskytují i jedinci slabších tloušťkových tříd. Na jedincích nebylo zaznamenáno žádné výraznější poškození, naopak zde byla patrná dobrá vitalita. Jedinci na ploše měli kvalitní průběžné a nesbíhavé kmeny. Celkový objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic byl stanoven 359,9 m3.ha-1, hodnota BOP činí 8,8 m3.ha-1 a POP 7,3 m3.ha-1, při současném zakmenění 1. Tloušťka průměrného kmene činila 18,4 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 17,2 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 300,0 m3.ha-1. Charakteristiky porostu jsou uvedeny v tabulce 7. Tab. 7: Základní charakteristiky porostu douglasky tisolisté a porostu smrku ztepilého série d) - porostní skupina 118B4a - rok měření 2009 a 2010 Věk/Rok

48/2009

49/2010

SLT/HS

3K/42

Dřevina

DG

SM

DG

SM

Počet stromů na ha (ks)

600

1400

600

1400

Zastoupení (%)

100

100

100

100

Průměrná porostní tloušťka (cm)

32,4

18,2

32,8

18,4

Průměrná porostní výška (m)

23,3

17,1

23,6

17,2

Objem průměrného kmene (m )

1,11

0,23

1,15

0,24

Výčetní kruhová základna (m2.ha-1)

50,8

40,5

51,8

41,5

607,2

351,1

626,3

359,9

100

100

100

100

450,0

290,0

460,0

300,0

-

-

-

-

3

3

-1

Zásoba porostu (m .ha ) Podíl dřeviny na objemu porostu (%) Tabulková zásoba porostu (m3.ha-1) Zakmenění

- 100 -

Rozdělení tlouštěk v tloušťkových třídách (ks/ha) 700 600

četnost (ks/ha)

500 400 300 200 100 0 6

10

14

18

22

26

30

Douglaska

34

38

42

46

50

54

Smrk

Obr. 12: Rozdělení tlouštěk v jednotlivých TVP v rámci série b) DG a SM (ks.ha-1) - rok 2010

Ze srovnání porostů jsou patrné výrazné rozdíly u rozdělení tlouštěk v jednotlivých intervalech. Porost douglasky má vzhledem k neprováděné výchově rozdělení blížící se symetrickému rozdělení, v porostu je velký rozsah tloušťkových tříd, což lze přičíst poměrně řídkému sponu ve kterém byl porost v mládí založen. Rovněž smrkový porost má rozdělení spíše symetrické, ovšem rozsah tloušťkových tříd je značně omezen. Důvodem zmíněného rozdělení u smrku je především nižší intenzita výchovných zásahů zaměřená především do podúrovně. Tab. 8: Statistické srovnání dendrometrických charakteristik v sérii b) DG a SM - porosty jsou shodného věku rok 2010 Průměrná tloušťka Dřevina 32,8 DG 18,4 SM Průměrná výška Dřevina 23,6 DG 17,2 SM Průměrný objem Dřevina 1,15 DG 0,24 SM Průměrný přírůst Dřevina 12,8 DG 7,3 SM *** = statisticky významný rozdíl

DG x *** DG x *** DG x *** DG x ***

SM *** x SM *** x SM *** x SM *** x

- 101 -

5.1.1.3 Lokalita „Jevany“ - série a) smíšený porost DG a MD TVP Douglaska (Porost 405B4) - rok 2010 Tato trvalá výzkumná plocha měla výměru 1200 m2, převládající dřevinou zde byla s 95% zastoupením douglaska, která byla doplněna asi 5% příměsí modřínu, plocha byla orientována v mírném jihozápadním svahu o nadmořské výšce přibližně 415 m n. m. Na ploše byl určen soubor lesní typů 3P a hospodářský soubor 46. Bylo zde celkem 118 stromů, čemuž odpovídal počet 983 stromů na hektar. Porost nebyl v minulosti vychováván, proto se zde vyskytovalo poměrně značné množství souší a rovněž zde byla patrna velká tloušťková a výšková diferenciace. Jednici na ploše byli středně zavětveni a občas měli tendenci k šavlovitosti oddenkových částí kmenů. Celkově se dá říci, že kvalita jedinců douglasky na ploše byla průměrná. Na ploše nebyly patrny výraznější známky poškození abiotickými či biotickými činiteli a jedinci vykazovali dobrou růstovou vitalitu, to se netýkalo jedinců z podúrovně, kteří byli stresování nedostatkem světla a prostoru. Modřín na této ploše nedosahoval dobré kvality a byl na něm patrný negativní vliv nedostatku světla a omezeného korunového prostoru. Plocha byla založena ve sponu 1,5 × 1,5m. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic je stanoven 477,2 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly následující: BOP 21,7 m3.ha-1 a POP 11,6 m3.ha-1. Průměrná tloušťka kmene činila u douglasky 21,5 cm, průměrná výška pak 21,6 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 400,0 m3.ha-1. Porost měl zakmenění 1, absolutní výšková bonita douglasky byla podle taxačních tabulek 40. Charakteristiky porostu jsou uvedeny v tabulce 9.

Tab. 9: Základní charakteristiky smíšeného porostu douglasky a modřínu série a) - porostní skupina 405B4 - rok 2009 a 2010 40/2009

41/2010

Věk/Rok SLT/HS Dřevina

DG

MD

Suma

DG

MD

Suma

Počet stromů na ha (ks)

925

58

983

925

58

983

Zastoupení (%)

3P/46

95

5

100

95

5

100

Průměrná porostní tloušťka (cm)

21,2

17,6

-

21,5

17,8

-

Průměrná porostní výška (m)

21,3

19,8

-

21,6

19,9

-

0,47

0,29

-

0,49

0,3

-

37,3

1,6

38,9

38,6

1,7

40,3

438,4

16,6

455,0

460,1

17,1

477,2

96

4

100

96

4

100

-

400,0

335,0

-

1

-

-

1

3

Objem průměrného kmene (m ) 2

-1

Výčetní kruhová základna (m .ha ) 3

-1

Zásoba porostu (m .ha ) Podíl dřeviny na objemu porostu (%) 3

-1

Tabulková zásoba porostu (m .ha ) Zakmenění

395,0 330,0 -

-

- 102 -

Rozdělení tloušťek v tloušťkových třídách (ks/ha) 200 180

Četnost (ks/ha)

160 140 120 100 80 60 40 20 0 6

10

14

18

22

26

30

34

38

Tloušťkové třídy (cm) DG

MD

Obr. 13: Rozdělení tlouštěk v porostu douglasky a modřínu ze série a) přepočtené na hektar (ks.ha-1) rok 2010

Z obrázku je patrné, že rozdělení tloušťkových stupňů je mírně levostranné až symetrické, což je způsobenou zejména zanedbanou výchovou v minulosti, tento stav se projevil na vyšší početnosti v nižších tloušťkových třídách.

Tab. 10: Statistické srovnání dendrometrických charakteristik v rámci smíšeného porostu DG a MD ze série a) porostní skupina 405B4 - rok 2010 Průměrná tloušťka Dřevina 21,2 DG 17,6 MD Průměrná výška Dřevina 21,3 DG 19,8 MD Průměrný objem Dřevina 0,47 DG 0,29 MD *** = statisticky významný rozdíl

DG x *** DG x *** DG x ***

MD *** x MD *** x MD *** x

5.1.1.4. Lokalita „U Zaniklé hájovny“ - série a) smíšený porost DG, VJ a SM TVP Douglaska (Porost 611B4) - rok 2010 Tato trvalá výzkumná plocha měla výměru 3631 m2, převládající dřevinou zde byla s 68 % zastoupením douglaska, která byla doplněna příměsí asi 20 % borovice vejmutovky,

- 103 -

10 % smrku ztepilého. Plocha byla orientována v mírném jihozápadním svahu o nadmořské výšce přibližně 370 m n. m. Na ploše byl určen soubor lesní typů 3O a hospodářský soubor 46. Bylo zde celkem 147 stromů, čemuž odpovídalo 406 stromů na hektar. Porost byl v minulosti vychováván pouze probírkami nízké intenzity, proto se zde vyskytovalo poměrně značné množství souší a rovněž zde byl patrna velká tloušťková a výšková diferenciace. Jednici douglasky na ploše byli poměrně zavětveni a výjimečně měli i tendenci k šavlovitosti oddenkových částí kmenů, celkově se dá říci, že kvalita jedinců na ploše byla lehce podprůměrná. Na ploše bylo patrno poškození vrcholovými zlomy, jedinci douglasky jinak vykazovali dobrou růstovou vitalitu, kdy předrůstali ostatní dřeviny vyjma vejmutovky, která tvořila s douglaskou hlavní úroveň. Vejmutovka na stanovišti rovněž projevovala vysokou vitalitu a nejevila větší známky poškození, mimo odumírání podúrovňových jedinců. Plocha byla založena ve sponu 4 × 4m, následně byl tento porost doplněn borovicí vejmutovkou, později na plochu nalétl rovněž smrk ztepilý, jehož přítomnost poněkud zkresluje porostní charakteristiky. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic byl stanoven 476,3 m3. ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly následující: BOP 13,9 m3.ha-1 a POP 10,1 m3.ha-1. Průměrná tloušťka činila u douglasky 35,7 cm, průměrná výška pak 26,9 m, u vejmutovky byla tato tloušťka 37,1 cm a výška 27,6 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 530,0 m3.ha-1. Porost měl zakmenění 0,9, absolutní výšková bonita douglasky byla podle taxačních tabulek 40+. Charakteristiky porostu jsou pro obě měřičské periody uvedeny v tabulce 11.

Tab. 11: Základní charakteristiky smíšeného porostu douglasky, borovice vejmutovky a smrku série a) - porostní skupina 611B4 - rok 2009 a 2010 Věk/Rok SLT/HS Dřevina

46/2009

47/2010

DG

SM

VJ

JDO

Suma

DG

SM

VJ

Počet stromů na ha (ks)

281

50

72

3

406

281

50

72

3

406

Zastoupení (%)

3O/46 JDO Suma

80

5

14

1

100

80

5

14

1

100

Průměrná porostní tloušťka (cm)

35,5

10,5

36,5

56

-

35,7

10,6

37,1

57,3

-

Průměrná porostní výška (m)

26,6

10,5

27,2

31,3

-

26,9

10,7

27,6

31,9

-

1,41

0,12

1,31

3,42

-

1,52

0,13

1,40

3,61

-

29,3

0,7

5,3

0,7

36,0

29,7

0,7

5,4

0,7

36,5

383,3

5,5

64,0

9,5

462,3 393,3

5,8

67,1

10,1

476,3

82,9

1,2

13,8

2,1

82,9

1,2

13,8

2,1

100

3

Objem průměrného kmene (m ) 2

-1

Výčetní kruhová základna (m .ha ) 3

-1

Zásoba porostu (m .ha ) Podíl dřeviny na objemu porostu (%) 3

-1

Tabulková zásoba porostu (m .ha ) Zakmenění

540,0 135,0 490,0 760,0 -

-

- 104 -

-

-

100 0,9

550,0 140,0 495,0 790,0 -

-

-

-

0,9

Obr. 14: Rozdělení tlouštěk ve smíšeném porostu DG, VJ a SM ze série a) přepočtené na hektar (ks.ha-1) - rok 2010

Rozdělení tloušťek v tloušťkových třídách (ks/ha) 60

Četnost (ks/ha)

50 40 30 20 10 0 6

10

14

18

22

26

30

34

38

42

46

50

54

58

Tloušťkové třídy (cm) DG

VJ

SM

Obr. 15: Rozdělení tlouštěk ve smíšeném porostu DG, VJ a SM ze série a) přepočtené na hektar (ks.ha-1) - rok 2010

Z obrázku je patrno, že nejnižší tloušťkové třídy obsazuje smrk ztepilý, který tak mění celkové rozdělení tloušťkových tříd na levostranné. V případě jeho absence by pak douglaska tisolistá a borovice vejmutovka tvořily rozdělení symetrické.

Tab. 12: Statistické srovnání dendrometrických charakteristik v rámci smíšeného porostu DG, VJ a SM ze série a) - porostní skupina 611B4 - rok 2010 Průměrná tloušťka Dřevina 35,5 DG 36,5 VJ 10,5 SM Průměrná výška Dřevina 26,6 DG 27,2 VJ 10,5 SM Průměrný objem Dřevina 1,4 DG 1,3 VJ 0,1 SM *** = statisticky významný rozdíl

DG x *** DG x *** DG x ***

VJ x *** VJ x *** VJ x ***

- 105 -

SM *** *** x SM *** *** x SM *** *** x

5.1.1.5. Lokalita „Krymlov“ - série a) smíšený porost DG, BO, SM a BR Porostní skupina 706A4 Všechny trvalé výzkumné vznikly zalesněním zemědělských půd jejich plocha je uvedena v tabulce 13. Lokalita měla nadmořskou výšku přibližně 430 m n. m., jako lesní typ zde byl určen 4Q a hospodářský soubor 46. Na plochách jsou vysázeny následující dřeviny borovice, smrk, bříza a douglaska, porosty těchto dřevin mají shodný věk 47 let. Na plochách byla provedena kompletní dendrometrická měření bez opakování, pro orientační představu o produkčních schopnostech na daných plochá jednotlivých dřevin, jelikož produkce jednotlivých druhů na dané lokalitě nebyla prioritní skutečností. Z hlediska vlastního výzkumu produkce jednotlivých dřevin, zde dosáhla nejvyšších hodnot porostní zásoby douglaska, která tak potvrdila svůj vysoký produkční potenciál na daném stanovišti (Kantor 2008, Remeš et Hart 2004, Remeš et. al. 2006). Douglaska tak předčila v produkci i naší nejproduktivnější hlavní hospodářskou dřevinu, kterou je smrk ztepilý i borovici lesní, která rovněž dosáhla podobné porostní zásoby jako smrk ztepilý.

Tab. 13: Sledované charakteristiky porostu jednotlivých ploch na zemědělské půdě Dřevina Plocha (ha) Věk Počet stromů (ks) Počet stromů na ha (ks) Průměrná porostní výška (m) Průměrná porostní tloušťka (cm) Zásoba porostu (m3.ha-1)

BO 0,25 47 347 1388 24,8 23,5 106,1

SM 0,191 47 219 1147 24,2 23,5 80,4

BR 0,134 47 59 440 27,9 25,8 25,4

DG 0,125 47 115 920 24,9 27,0 65,8

Zásoba na hektar (m3.ha-1)

424,3

421,1

189,3

528,6

5.1.1.6. Souhrnné srovnání a diskuse v rámci kapitoly 5.1.1. Předmětem této kapitoly byla následující srovnání:

- vzájemné srovnání produkčních schopností douglasky v jednotlivých TVP - srovnání douglasky s našimi domácími dřevinami v rámci porostních směsí - srovná douglasky s našimi domácími dřevinami v rámci sousedních TVP

- 106 -

Tab. 14: Vzájemné statistické srovnání dendrometrických charakteristik u všech TVP se zastoupením douglasky - u jednotlivých charakteristik byla provedena úprava na stejný věk porostů a porovnání je zde provedeno výhradně pro potřebu srovnání produkčních možností DG na různých stanovištích. Průměrná tloušťka 36,0 30,1 23,6 34,2 25,8

Lokalita/Série Amerika/a) Amerika/d) Jevany/a) Amerika/a) Amerika/d) Jevany/a) Zaniklá Háj./a) Krymlov/a)

Průměrná výška

Porost

29,1 21,7 23,7 25,8 23,9

Amerika/a) Amerika/d) Jevany/a) Zaniklá Háj./a) Krymlov/a)

Průměrný objem

Porost

x *** *** ***

*** x *** *** ***

*** *** x *** ***

Amerika/a) Amerika/d) Jevany/a) x *** *** *** ***

*** x *** *** ***

*** *** x *** -

Amerika/a) Amerika/d) Jevany/a)

1,42 Amerika/a) x *** *** 1,06 Amerika/d) *** x *** 0,54 Jevany/a) *** *** x 1,44 Zaniklá Háj./a) *** *** 0,56 Krymlov/a) *** *** Průměrný Amerika/a) Amerika/d) Jevany/a) Porost přírůst 14,1 Amerika/a) x *** *** 12,8 Amerika/d) *** x *** 11,0 Jevany/a) *** *** x 10,1 Zaniklá Háj./a) *** *** *** 11,2 Krymlov/a) *** *** *** = statisticky významný rozdíl

Zaniklá Háj./a) *** *** x *** Zaniklá Háj./a) *** *** *** x *** Zaniklá Háj./a) *** *** x *** Zaniklá Háj./a) *** *** *** x ***

Krymlov/a) *** *** *** *** x Krymlov/a) *** *** *** x Krymlov/a) *** *** *** x Krymlov/a) *** *** *** x

Z výsledků porovnání TVP se zastoupením douglasky je patrno, že nejvyšší zásoby dosáhla TVP v porostu 118B4b se zásobou 635,9 m3.ha-1 a porostu 118B4a se zásobou 626,3 m3.ha-1, oba porosty se nacházely na kyselém stanovišti v podobných podmínkách. Naopak nejnižší zásoby dosáhly TVP v porostech 405B4 a 611B4. Je však třeba si uvědomit, že u porostu 118B4a byla zásoba do značné míry ovlivněna přítomností dalších dřevin v porostu, které poněkud zkreslily celkové taxační údaje. Při srovnání hodnot průměrného kmene douglasky v jednotlivých porostech je patrno, že i zde byly, až na výjimky, mezi jednotlivými porosty se zastoupením douglasky statisticky významné rozdíly, průkazně nejvyšších hodnot zde dosáhl opět porost 118B4a, ale také porost z lokality Zaniklá hájovna, tyto dva porosty dominovaly ve všech ukazatelích. Naopak nejnižších hodnot z hlediska porostních charakteristik dosáhla TVP na zemědělské půdě a TVP z lokality Jevany. Uvedené

- 107 -

rozdíly je tak možno připsat vlivu stanoviště a zároveň vlivu výchovy v jednotlivých porostech, jelikož nejlepších výsledků douglaska dosahovala na kyselých stanovištích. Což částečně potvrzuje i BEZECNÝ et al. (1981), kteří uvádí, že douglaska, jako rychle rostoucí dřevina, se uplatní především na svěžích, středně těžkých propustných půdách, dostatečně hlubokých a přiměřeně úrodných. Nejpříznivější podmínky nachází na stanovištích habrových a bukových doubrav, bučin a jedlobučin. DOLEJSKÝ (2000) pak uvádí vhodné uplatnění v HS 41, 43, 51, 53. Z hlediska výchovy probíhaly nejintenzivnější zásahy v porostu 118B4b, u dalších porostů byla výchova velmi omezená či vůbec neprobíhala. Porosty v lokalitě Zaniklá hájovna a 118B4a však byly založeny v poměrně volné sponu, což částečně kompenzovalo neprováděnou výchovu. S ohledem na výchovu byl na tom nejhůře prorost 405B4, kde neprobíhala výchova vůbec a při zakládání byl využit vyšší počet jedinců. Proto je možno usuzovat na částečný vliv výchovných zásahů na produkci jednotlivých porostů. Vzhledem k tomu, že sledované porosty nebyly stejného věku (byť rozdíl nebyl velký), je pak z hlediska vypovídající hodnoty výhodné porovnat porosty na základě průměrného objemového přírůstu, kde nejvyšších hodnot dosáhl opět porost 118B4b, u kterého činí POP 14,8 m3.ha-1, u všech porostů srovnávaných s touto plochou byl zjištěn statisticky významný rozdíl, nejnižší hodnoty POP dosáhl opět porost 405B4. Statistické srovnání jednotlivých TVP se zastoupením douglasky je uvedeno v tabulce č. 14. Na plochách se zastoupením douglasky v porostech 405B4 a 611B4 se vyskytovaly i další dřeviny, proto bylo možno douglasku v těchto porostech porovnat z hlediska produkce s těmito druhy. V porostu 405B4 se jednalo o výskyt modřínu, který však nedosahoval přílišné kvality a vitality, neboť byl ve stávajícím porostu potlačován vitálnější douglaskou, což bylo patrno i pokud se zaměříme na průměrné hodnoty růstových veličin. Douglaska zde měla průměrnou tloušťku 21,1 cm a průměrnou výšku 21,3 m, kdežto modřín pouze tloušťku 17,6 cm a výšku 19,8 m, tento rozdíl byl statisticky významný. V ohledu na zjištěné údaje a stav vlastního porostu, lze konstatovat, že smíšené porosty douglasky a modřínu nejsou příliš vhodné. Na ploše 611B4 se vyskytovaly rovněž další druhy dřevin (borovice vejmutovka, smrk ztepilý a jedle obrovská). Z pohledu vzájemného srovnání má však význam pouze borovice vejmutovka, neboť smrk ztepilý na plochu nalétl až po založení porostu, a byl tedy převážně v podúrovni, jedle obrovská se zde vyskytovala pouze v podobě jednoho exempláře, byť s úctyhodnými taxačními ukazateli. Douglaska zde měla průměrnou tloušťku 35,5 cm a průměrnou výšku 26,6 m, vejmutovka pak tloušťku 36,5 cm a výšku 27,2 m, mezi těmito údaji nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl, což je patrné z tabulky č. 12. Je však třeba

- 108 -

upozornit, že u borovice vejmutovky je vzhledem k jejím nárokům na světlo vyloučena převážná část podúrovně, kdežto podúrovňový jedinci douglasky často zůstávají životaschopní, což pravděpodobně poněkud zkreslilo zjištěné výsledky. Po vzájemném srovnání jednotlivých porostů se zastoupením douglasky bylo možno přejít k porovnání jednotlivých ploch douglasky s porosty s našich domácích dřevin. TVP z lokality Amerika - série a) se nacházely na stejném stanovišti a přímo spolu sousedily. U jednotlivých TVP v rámci série byl v minulosti využit rozdílný způsob výchovy adekvátní k jednotlivým dřevinám a typům směsi. Tyto skutečnosti se však s velkou pravděpodobností výrazně neprojevily na jejich rozdílných produkčních schopnostech, neboť celková objemová produkce je výchovou ovlivnitelná jen v omezené míře. Pouze u smíšené listnaté skupiny byla díky vysokému zastoupení habru v porostu ovlivněna maximální možná produkce na daném stanovišti. Srovnání sledovaných růstových charakteristik porostů je v tabulce č. 6. Vysokou produkci dřevní hmoty dokládá celá řada studií o douglasce, mnoho studií přitom vychází z porovnání se smrkem ztepilým, jako s pravděpodobně nejvíce využívanou hospodářskou středoevropskou dřevinou. HOFMAN (1964) došel k závěru, že v produkci dřevní hmoty je douglaska asi o 50 % lepší. Tento fakt je tím důležitější, když víme, že douglaska je více vhodná pro oblasti nižší, než je vegetační stupeň smrkový (douglaska má u nás optimum v bukovém lesním vegetačním stupni). Například KANTOR, MARTINÍK et SEDLÁČEK (2002) uvádí, že v nesmíšeném douglaskovém porostu na minerálně chudém stanovišti, byla ve věku 31 let prokázána celková objemová produkce 619 m3.ha-1 a přírůst v období 1993 - 1997 činil dokonce 23 m3.ha-1 ročně. Podle všech parametrů se jedná o porost, který v daném věku výrazně převyšoval 1. bonitní stupeň současně platných růstových tabulek. Porost douglasky zkoumaný v naší studii měl zásobu 635,9 m3.ha-1 s průměrným ročním přírůstem 23,7 m3.ha-1 v období 2009 - 2010. Zásoba smrku na zkoumaných plochách v rámci této práce byla 535,4 m3.ha-1, což je o 16 % méně než u porostu douglasky o 22 let mladším. Toto zjištění je v souladu s výsledky jiných autorů, např. BERGELA (1985), nebo ŠEBÍKA et POLÁKA (1991), kteří rovněž uvádějí až o 50 % vyšší produkci douglasky oproti smrku. Z údajů v tabulce č. 6 je patrné, že hektarová zásoba douglaskového porostu oproti smrku byla vyšší o přibližně 100 m3.ha-1, což s faktem rozdílu věku potvrzuje produkční převahu douglasky. K podobným závěrům došel např. ŠIKA (1983), který na 76 vybraných plochách porovnával produkci douglasky hlavně se smrkem ztepilým. Zjistil, že ve věku 80 let je na středně bohatých stanovištích zásoba douglaskových porostů v průměru o 200 m3 větší než zásoba ve stejně starých porostech smrkových. Na kyselých stanovištích představoval předstih douglasky oproti smrku 150 m3, na stanovištích bohatých (živných) pak 100 m3.

- 109 -

Na oglejených půdách se rozdíl blížil až 200 m3 ve prospěch douglasky. Vesměs šlo o stanoviště nižších až středních poloh do 5. lesního vegetačního stupně. BLAŠČÁK (2003) předpokládá průměrný roční přírůst douglasky 7 m3.ha-1 na chudém stanovišti a až 28 m3.ha-1 na nejlepších stanovištích. Douglaskový porost na ŠLP dosáhl průměrného ročního přírůstu 14,8 m3.ha-1, sousední smrková skupina v tomto ohledu výrazně zaostala s hodnotou 8,2 m3.ha-1, tento rozdíl tedy činí 45 %. Hodnocení produkčních možností bylo ve větším rozsahu provedeno na polesí Hůrky u Písku, kde bylo zrevidováno 27 porostů 7 a 8 vegetačního stupně a 17 porostů 9 až 12 stupně. Všechny porosty měli zastoupení douglasky minimálně 10 %. V každém porostu bylo vybráno 10 nejsilnějších jedinců douglasky, kteří byly následně porovnáváni s 10 nejsilnějšími jedinci dalších dřevin v porostu (SM, BO, MD). Ve všech 44 porostech byla zjištěna produkční převaha oproti naším domácím dřevinám. Objem douglasek byl ve většině případů dvakrát a někdy až třikrát větší než u našich domácích dřevin. Nejmarkantnější rozdíl byl zaznamenán v porostu, kde měla douglaska střední objem 6,30 m3 a smrk pouze 1,93 m3 (KANTOR, BUŠINA et KNOTT 2010). Na druhé straně však stojí fakt, že porosty z této práce se lišily uplatněnými principy výchovy. Zatímco douglaskový porost byl vychováván velmi intenzivně v úrovni, což výrazně podporovalo jeho světlostní přírůst, ve smrkovém porostu se postupovalo spíše mírnými úrovňovými zásahy. Pro smrkový porost bylo také nevýhodou, že douglaska měla na tomto stanovišti blíže svému optimu. Z toho vyplynul i značný rozdíl mezi hodnotami průměrných kmenů jednotlivých porostů. Stření výška douglasky je 27,8 m a průměrná výčetní tloušťka 34,4 cm, zatímco stření výška smrku je 23,5 m a průměrná výčetní tloušťka 24,7 cm. Porost smrku ztepilého tak průkazně zaostal za porostem douglasky, což je zřejmé z tabulky 5. Srovnání produkce douglasky se smíšeným listnatým porostem, vycházela jednoznačně ve prospěch douglasky, což potvrzuje názory dalších autorů, kteří uvádí, že douglaska tisolistá patří k vysoce produktivním dřevinám a svým produkčním potenciálem za vhodných stanovištních podmínek výrazně předčí naše původní listnaté dřeviny. (ŠIKA et VINŠ 1978; KANTOR, MARTINÍK et SEDLÁČEK 2002; BUŠINA 2006; KANTOR 2008). Z výsledků této práce vyšel výrazný rozdíl v zásobě porostu i dalších ukazatelích mezi douglaskovým porostem a smíšeným listnatý porostem na 372 m3.ha-1, listnatý porost tak dosahoval pouze 32 % zásoby douglasky. Co se týká průměrného ročního přírůstu bylo to dokonce 28 %. To potvrzuje fakt, že produkce listnatých dřevin je všeobecně nižší než u jehličnatých. DOLEJSKÝ (2000) uvádí, že douglaska má přibližně o 100 % vyšší produkci oproti buku na stejném stanovišti. Ještě markantnější je rozdíl u dubu, kde může tento rozdíl

- 110 -

činit 90 - 160 % (HOFMAN 1964). Nicméně v případě námi sledovaného smíšeného porostu musíme přihlédnout k nevyhovující druhovém skladbě a celkové kvalitě porostu, které tuto hodnotu výrazně ovlivňují. Produkční převaha byla prokázána i při srovnání plochy douglasky a smrku ztepilého v porostní skupině 118B4a ze série d) s Lokality Amerika, plochy se nacházely na stejném stanovišti a rovněž měly stejný věk, zde dosáhla douglaska zásoby 626,3 m3.ha-1 o proti 359,9 m3.ha-1 u smrku ztepilého, což činí pouze 58 % zásoby douglasky. Smrk rovněž prokazatelně zaostal ve srovnání běžného přírůstu a hodnot průměrného kmene, průměrný přírůst u douglasky činil 12,8 m3.ha-1 a u smrku ztepilého pouze 8,8 m3.ha-1. Vliv na takto výrazně rozdílné hodnoty v tomto případě nemohla mít ani výchova porostu, která v obou případech probíhala v podobné intenzitě. Podobně výrazně projevila douglaska produkční převah i v případě lokality Krymlov série a), kde v zásobě porostu předčila všechny srovnávané domácí dřeviny, tedy BO, SM a BR.

Tab. 15: Srovnání přírůstových a dalších taxačních charakteristik za všechny TVP z kapitoly 5.1.1. Psk.

dřevina

věk

SLT/HS

dp (cm)

hp (m)

Vp

V (m3/ha-1)

BOP (m3)

POP (m3)

118B4b

DG

43

3K/42

34,4

27,8

1,36

635,9

23,7

14,8

65

3S/44

24,7

23,5

0,59

23,4

23,7

0,49

535,4

14,3

8,2

49

3K/42

32,8

23,6

1,15

626,3

19,1

12,8

18,4

17,2

0,24

359,9

8,8

7,3

19,4

18,8

0,31

29,2

22,2

0,82

270,8

8,7

4,2

-

-

-

21,5

21,6

0,49

17,6

19,8

0,29

477,2

21,7

11,6

35,7

26,9

1,52

10,6

10,7

0,13

37,1

27,6

1,40

476,3

13,9

10,1

JDO

57,3

31,9

3,61

DG

27

24,9

0,57

528,6

-

11,2

23,5

24,2

-

421,1

-

8,9

23,5

24,8

-

424,3

-

9,0

25,8

27,9

-

189,3

-

4,0

118B6c 118B4a

SM MD DG SM HB

118B6d

DB

65

3S/44

ost. 405B4

DG MD

41

3P/46

DG 611B4

705A4

SM VJ

SM BO BR

47

47

3O/46

3Q/46

- 111 -

5.1.2. Jedle obrovská a další srovnávané druhy 5.1.2.1. Lokalita „Jevany“ - série b) JDO TVP Jedle obrovská (Porostní skupina 409F3) - rok 2011 Trvalá zkusná plocha měla čtvercový tvar o rozloze 900 m2, nacházela se na plošině s nadmořskou výškou 440 m n. m. Na ploše byl určen soubor lesní typů 4P a hospodářský soubor 46. Bylo zde celkem 106 stromů, čemuž odpovídalo 1178 stromů na hektar, 100% zastoupení zde měla jedle obrovská. Tento porost byl v minulosti vychováván jen mírnou probírkou s nízkou intenzitou. Jednici na ploše měli velmi dobrou kvalitu kmenů a nebyly na nich patrny výraznější známky poškození abiotickými či biotickými činiteli, jedinci vykazovali dobrou růstovou vitalitu, pouze díky předchozí zanedbané výchově se zde vyskytovali souše a chřadnoucí stromy z řad podúrovňových jedinců. Plocha byla založena ve sponu 1,5 × 1,5m. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic byl stanoven na 578,2 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů jsou pak následující: BOP 21,2 m3.ha-1 a POP 16,5 m3.ha-1. Průměrná tloušťka kmene zde činila 22,2 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 20,7 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 430,0 m3.ha-1. Porost měl zakmenění 1, absolutní výšková bonita jedle obrovské byla podle taxačních tabulek 38. Charakteristiky porostu jsou pro obě měřičské periody uvedeny v tabulce č. 16.

Tab. 16: Základní charakteristiky porostu jedle obrovské série b) - porostní skupina 409F3 - rok 2010 a 2011 Věk/Rok

34/2010

Dřevina

JDO

35/2011

Suma

SLT/HS

JDO

Suma

4P/46

Zastoupení %

100

100

100

100

Počet stromů na ha (ks)

1178

1178

1178

1178

Průměrná porostní tloušťka (cm)

22,0

-

22,2

-

Průměrná porostní výška (m)

20,6

-

20,7

-

Objem průměrného kmene (m )

0,47

-

0,49

-

Výčetní kruhová základna (m2.ha-1)

49,8

49,8

51,1

51,1

557,1

557,1

578,2

578,2

420,0

420,0

430,0

430,0

1

1

1

1

3

3

-1

Zásoba porostu (m .ha ) 3

-1

Tabulková zásoba (m .ha ) Zakmenění

V dané lokalitě byly v rámci porostů 409F3 byly zjištěny taxační charakteristiky i u dalších dřevin ve stejném věku tedy přibližně 35 let, jmenovitě u porostu BK, DB a SM.

- 112 -

Na plochách byla provedena kompletní dendrometrická měření bez opakování, pro orientační představu o produkčních schopnostech jednotlivých domácích dřevin na daných plochá, jelikož produkce jednotlivých druhů na dané lokalitě nebyla prioritní skutečností a porosty nebyly vzhledem ke svému charakteru k takovému srovnání vhodné. Hlavním prvkem výzkumu zde bylo porovnání vlivu jedle obrovské a výše uvedených dřevin na stav svrchních vrstev půdy, které je uvedeno v kapitole 5. 2. 3. Jednotlivé porotní charakteristiky jsou uvedeny v tabulce č. 17. V porostech všech druhů dřevin mimo jedli obrovskou probíhá běžný režim hospodaření, tedy i výchovy. Z hlediska produkce, zde dosáhla nejvyšších hodnot porostní zásoby jedle obrovská, která tak potvrdila svůj vysoký produkční potenciál na daném stanovišti a předčila všechny porovnávané domácí dřeviny. Jedle obrovská tak předčila v produkci i naší nejproduktivnější hlavní hospodářskou dřevinu, kterou je smrk.

Tab. 17: Základní srovnání JDO s domácími druhy z Lokality Jevany - série b) - rok 2011 Plocha Výměra Věk Zásoba (m3) Zásoba na ha (m3.ha-1)

JDO 0,09 35 52,0 578,2

SM 0,05 35 13,0 261,1

DB 0,05 35 8,3 165,0

BK 0,125 35 22,3 178,2

5.1.2.2. Lokalita „Amerika“ - série b) jedle obrovská a smrk ztepilý TVP Jedle obrovská (Porostní skupina 118B3c) - rok 2011 Trvalá zkusná plocha měla čtvercový tvar o ploše 850 m2, rozkládala se na mírném severozápadním svahu s nadmořskou výškou 330 m n. m. Na ploše byl určen soubor lesní typů 4S a hospodářský soubor 44. Bylo zde celkem 76 stromů, čemuž odpovídalo 894 stromů na hektar, 100% zastoupení zde měla jedle obrovská. Tento porost byl v minulosti vychováván jen mírnou probírkou s nízkou intenzitou. Jednici jedle obrovské měli velmi dobrou kvalitu kmenů. Na ploše nebyly patrny výraznější známky poškození abiotickými či biotickými činiteli a jedinci vykazovali dobrou růstovou vitalitu, pouze díky předchozí zanedbané výchově se zde vyskytovaly souše z řad podúrovňových jedinců. Plocha byla založena ve sponu 1,5 × 1,5m. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic byl stanoven na 600,5 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů pak byly následující: BOP 19,2 m3.ha-1 a POP 17,2 m3.ha-1. Tloušťka průměrného kmene činila 22,2 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 20,7 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla asi 510,0 m3.ha-1. Porost měl zakmenění 1, absolutní výšková bonita jedle obrovské byla podle

- 113 -

taxačních tabulek 40+. Charakteristiky porostu jsou pro obě měřičské periody uvedeny v tabulce 18.

TVP Smrk ztepilý (Porostní skupina 118B3c) Trvalá zkusná plocha má obdélníkový tvar o rozloze 700 m2, rozkládá se na mírném severozápadním svahu s nadmořskou výškou 340 m n. m, nelézá se v těsné blízkosti porostu jedle obrovské 118B3c. Na ploše je určen soubor lesní typů 4S a hospodářský soubor 44. Je zde celkem 99 stromů, čemuž odpovídá 1300 stromů na hektar, 100% zastoupení zde má smrk ztepilý. Tento porost byl v minulosti vychováván běžnou probírkou střední intenzity. Jednici smrku mají dobrou kvalitu kmenů, na ploše nejsou patrny výraznější známky poškození abiotickými či biotickými činiteli a jedinci vykazují dobrou růstovou vitalitu. Plocha byla založena ve sponu 1,5 × 1,5 m. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic je stanoven 286,5 m3. ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů jsou pak následující: BOP 8,5 m3.ha-1 a POP 8,1 m3.ha-1. Průměrná tloušťka je v porostu je 17,1 cm, průměrná výška pak 15,9 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek by měla být asi 270,0 m3.ha-1. Porost má zakmenění 1, absolutní výšková bonita smrku je podle taxačních tabulek 32+. Charakteristiky porostu jsou pro obě měřičské periody uvedeny v tabulce 18.

Tab. 18: Základní charakteristiky porostu smrku ztepilého a jedle obrovské série b) - porostní skupina 118B3c rok 2010 a 2011 Věk/Rok

34/2010

Dřevina

SM

35/2011

JDO

SLT/HS

SM

JDO

4S/44

Zastoupení %

100

100

100

100

Počet stromů na ha (ks)

1238

894

1238

894

Průměrná porostní tloušťka (cm)

16,9

25,3

17,1

-

Průměrná porostní výška (m)

15,7

23,2

15,9

-

0,20

0,65

0,21

-

Výčetní kruhová základna (m .ha )

30,1

48,1

30,7

49,4

Zásoba porostu (m3.ha-1)

242,2

581,3

250,7

600,5

Tabulková zásoba (m .ha )

260,0

500,0

270,0

510,0

Zakmenění

0,93

1

0,93

1

Objem průměrného kmene (m3) 2

3

-1

-1

- 114 -

5.1.2.3 Lokalita „Svatbín“ - série a) smíšený porost JDO a DG TVP Smíšený porost JDO a DG (Porostní skupina 129J4a) Trvalá zkusná plocha měla obdélníkový tvar a její plocha byla 1100 m2, rozkládala se na mírném východním svahu s nadmořskou výškou 370 m n. m. Na ploše byl určen soubor lesní typů 3O a hospodářský soubor 46. Bylo zde celkem 62 stromů, čemuž odpovídalo 564 stromů na hektar, na ploše se vyskytovala jedle obrovská se zastoupením 82 % a douglaska tisolistá se zastoupením 18 %. Tento porost byl v minulosti vychováván úrovňovou probírkou se střední intenzitou. Jednici jedle i douglasky na ploše měli velmi dobrou kvalitu kmenů, nebyly na nich patrny výraznější známky poškození abiotickými či biotickými činiteli a stromy na ploše vykazovaly dobrou růstovou vitalitu. V porostu nebyl patrný vzájemný negativní vliv mezi jednotlivými dřevinami. Plocha byla založena ve sponu 1,5 × 1,5m. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic byl stanoven na 705,5 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly následující: BOP 18,9 m3.ha-1 a POP 14,3 m3.ha-1. Tloušťka průměrného kmene činila u jedle obrovské 36 cm, průměrná výška 24,9 m, u douglasky pak byla tloušťka průměrného kmene 33,4 cm a výška 22,6 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 580,0 m3.ha-1 pro jedli a 490,0 m3.ha-1 pro douglasku. Porost měl zakmenění 1, absolutní výšková bonita jedle obrovské byla podle taxačních tabulek 35 a u douglasky 36. Charakteristiky porostu jsou pro obě měřičské periody uvedeny v tabulce 19. Statistické srovnání obou dřevin z hlediska dendrometrických charakteristik je uvedeno v tabulce č. 20. Tab. 19: Základní charakteristiky smíšeného porostu jedle obrovské a douglasky série a) - porostní skupina 129J4a - rok 2010 a 2011 Věk/Rok Dřevina SLT/HS Zastoupení % Počet stromů na ha (ks) Průměrná porostní tloušťka (cm) Průměrná porostní výška (m) Objem průměrného kmene (m3) Výčetní kruhová základna (m2.ha-1) Zásoba porostu (m3.ha-1) Tabulková zásoba (m3.ha-1) Zakmenění

JDO

48/2010 DG Suma

82 464 35,6 24,7 1,26 48,6 586,4 570,0 -

18 100 33 22,3 1,02 9,1 100,3 435,0 -

- 115 -

JDO 3O/46 82 100 464 564 36 35,1 24,9 24,3 1,31 1,22 49,6 57,7 602,3 686,7 580,0 1

49/2011 DG

Suma

18 100 33,4 22,6 1,03 9,3 103,2 440,0 -

100 564 33,5 24,5 1,25 58,9 705,5 1

Tab. 20: Statistické srovnání dendrometrických charakteristik v rámci smíšeného porostu JDO a DG ze série a) porostní skupina 129J4a - rok 2011 Dřevina Průměrná tloušťka JDO 36,0 DG 33,4 Dřevina Průměrná výška DG 24,9 SM 22,6 Dřevina Průměrný objem DG 1,30 SM 1,03 *** = statisticky významný rozdíl

JDO x DG x *** DG x ***

DG x SM *** x SM *** x

5.1.2.4. Souhrnné srovnání a diskuse v rámci celé kapitoly 5.1.2. Předmětem této kapitoly jsou následující srovnání: - vzájemné srovnání produkčních schopností jedle obrovské v jednotlivých TVP - srovnání jedle obrovské s našimi domácími dřevinami v rámci porostních směsí - srovná jedle obrovské s našimi domácími dřevinami v rámci sousedních TVP Tab. 21: Vzájemné statistické srovnání dendrometrických charakteristik u všech TVP se zastoupením JDO, u uvedeného srovnaní nebyla provedena úprava na stejný věk v případě lokality Svatbín - série a) smíšený porost JDO a DG, jelikož věkový rozdíl oproti zbylým porostům byl příliš vysoký. Průměrná tloušťka Porost/série 25,6 Amerika/b) 22,2 Jevany/b) 36,0 Svatbín/a) Průměrná výška Porost/série 23,4 Amerika/b) 20,7 Jevany/b) 24,9 Svatbín/a) Průměrný objem Porost/série 0,67 Amerika/b) 0,49 Jevany/b) 1,30 Svatbín/a) Průměrný přírůst Porost/série 17,2 Amerika/b) 16,5 Jevany/b) 14,3 Svatbín/a) ***=statisticky významný rozdíl

Amerika/b) x *** *** Amerika/b) x ***

Svatbín/a) *** *** x Svatbín/a)

Amerika/b) x *** ***

Jevany/b) *** x *** Jevany/b) *** x *** Jevany/b) *** x ***

Amerika/b) x ***

Jevany/b) x ***

Svatbín/a) *** *** x

*** x Svatbín/a) *** *** x

Z výsledků porovnání TVP se zastoupením JDO je patrno, že nejvyšší zásoby dosáhl smíšený porost jedle obrovské a douglasky 129J4a z lokality Svatbín se zásobou 705,5 m3.ha-1, je však třeba podotknout, že tento porost byl o 14 let starší oproti zbylým dvěma plochám. Hodnoty druhé nejvyšší zásoby dosáhl porost 118B3c z lokality Amerika

- 116 -

s 600,5 m3.ha-1, nejnižší zásoba 578,2 m3.ha-1 pak byla v porostu 409F4 z lokality Jevany. Uvedené hodnoty se značně přibližují hodnotám z anglických růstových tabulek pro jedli obrovskou, kde je ve věku 50 let uváděna zásoba hroubí 662 m3.ha-1 při počtu 236 stromů (BEZECNÝ et al. 1981). Pro lepší vzájemné srovnání bylo výhodnější využít hodnot průměrného přírůstu. Nejvyšších hodnot dosáhly v tomto případě porosty 409F4 a 118B3c, mezi nimiž nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v hodnotách této charakteristiky. Naopak nejhůře v daném případě dopadl smíšený porost jedle obrovské a douglasky, který dosáhl hodnoty průměrného přírůstu jen 14,3 m3.ha-1. Z hlediska průměrných hodnot základních dendrometrických charakteristik dosáhl průkazně nejvyšších hodnot, kromě průměrné výšky, porost z lokality Svatbín, což bylo vzhledem k jeho vyššímu věku předpokládáno. Mezi porosty z lokalit Jevany a Amerika byl zjištěn průkazný rozdíl v případě průměrné výšky, tloušťky i objemu. Všechny porosty se nacházely ve velmi podobných stanovištních podmínkám, tudíž na vlastní produkci nemohlo mít stanoviště výraznější vliv. Všeobecně se ve všech případech jednalo o stanoviště, na kterých má JDO vhodné podmínky, blížící se optimu v rámci našeho území, produkce dřevní hmoty tak byla v jejich rámci vždy velmi vysoká. Což potvrzuje i názory jiných autorů, že jedle obrovská některých stanovištích s uléhavějšími půdami může předstihnout i douglasku, která je jinak bezkonkurenčně nejproduktivnější u nás pěstovanou dřevinou (HOFMAN 1963; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2007a). Na jednotlivých plochá neprobíhaly výraznější výchovné zásahy mimo plochu v porostu 129J4a, kde byla realizována poměrně intenzivní výchova. Na ploše 129J4a se zastoupením jedle obrovské a douglasky bylo možno vzájemně porovnat produkční možnosti obou dřevin v porostu. Vzhledem ke průměrným taxačním hodnotám kmenů dosáhla vyšších hodnot průměrného kmene jedle s tloušťkou 36,0 cm a výškou 24,9 m, douglaska pak měla nižší hodnoty a sice tloušťku 33,4 cm a výšku 22,6 m. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn v případě porovnání průměrné výšky a průměrného objemu kmene, ve výčetní tloušťce rozdíl zjištěn nebyl. To potvrzuje i tvrzení, že v rychlosti růstu se jedle obrovská plně vyrovná douglasce tisolisté (ÚRADNÍČEK et CHMELAŘ 1998). S ohledem na předchozí zjištění vyplynula skutečnost, že porostní směs jedle obrovské a douglasky může přinést velkou produkci dřevní hmoty, pro dosažení maximální produkce je však tyto dřeviny vhodné pěstovat samostatně. V porostu nebylo patrno vzájemné negativní ovlivnění předmětných dřevin, což potvrzuje i PONDĚLÍČEK (2002), který uvádí, že v ČR je vhodným doplňkem do směsí s jedlí obrovskou douglaska tisolistá. Po vzájemném srovnání jednotlivých porostů se zastoupením jedle obrovské je možno přejít k porovnání produkčního potenciálu se smrkem ztepilým v rámci vzájemně sousedících TVP,

- 117 -

jako s jednou z našich neproduktivnějších hospodářských dřevin. Vhodný porost pro srovnání se nacházel pouze u porostu 118B3c, kde s ním přímo sousedí TVP jedle obrovské z lokality Amerika série b), jedná se tedy o stejné stanovištní podmínky. Rozdíl byl pouze ve výchově, jelikož smrkový porost byl běžně vychováván a porost jedle obrovské rostl bez výraznější výchovy, což způsobilo výskyt odumřelých a odumírajících jedinců v podúrovni, zanedbaná výchova tak vede k rychlé mortalitě vzhledem k intenzivnímu růstu tohoto druhu, k této skutečnosti dospěli i další autoři (ŠINDELÁŘ et BERAN 2004b). Tyto skutečnosti se však s velkou

pravděpodobností

výrazně

neprojevily na

jejich

rozdílných

produkčních

schopnostech, neboť celková objemová produkce je výchovou ovlivnitelná jen v omezené míře. Z porovnání se smrkem ztepilým vychází celá řada dalších studií, jelikož se pravděpodobně jedná o nejvíce využívanou hospodářskou středoevropskou dřevinu. HOFMAN (1963) došel k závěru, že v produkci dřevní hmoty je jedle obrovská asi o 50 % lepší než smrk ztepilý. Porost jedle obrovské zkoumaný v naší studii měl zásobu 600,5 m3.ha-1 s běžným ročním přírůstem 19,2 m3.ha-1 v období 2010 - 2011. Zásoba smrku na zkoumaných plochách byla 250,7 m3.ha-1, což představovalo pouze 39 % zásoby stejně starého porostu jedle obrovské na stejném stanovišti. Toto zjištění je v souladu s výsledky jiných autorů, kteří rovněž uvádějí až o 50 % vyšší produkci jedle obrovské oproti smrku (POKORNÝ 1959; SOUČEK 1993). Rychlý růstu jedle obrovské v našich podmínkách byl zjištěn například na polesí Hůrky v Písku, kde výškový růst jedle obrovské odpovídal růstu smrku a jedle bělokoré nejvyšších bonit. Proti skutečnému růstu smrku v Hůrkách roste jedle obrovská o 4 bonitní stupně rychleji, a to na stanovištích mimo optimum jejího růstu (WOLF 1998a,b). Literatura rovněž uvádí srovnání s naší domácí jedlí bělokorou, která se vyznačuje rovněž vysokou produkcí podobně jako náš smrk ztepilý. ŠINDELÁŘ et al. (2006) v rámci provenienčního výzkumu s z Lesů Jíloviště - Lokalita „Cukrák“ zjistili, že jedle obrovská z provenience Washington i z provenience Idaho ve všech růstových ukazatelích převyšovaly srovnávací kritérium, tedy porost domácí jedle bělokoré. Obě dílčí populace převýšily „standard“ ve výškovém růstu o více než 50 %, v tloušťkovém růstu pak téměř o tři čtvrtiny. V objemové produkci byl pak předstih proti „standardu“ až čtyřnásobný. U zkoumaných ploch v rámci série b) z lokality Amerika byl statisticky průkazný rozdíl i v porovnání průměrných ročních přírůstů u obou dřevin, kdy přírůst smrku dosahoval asi jen 45 % přírůstu u jedle obrovské. Z údajů v tabulce č. 18 je patrné, že hektarová zásoba jedlového porostu oproti smrku, byla výrazně vyšší, je však třeba si uvědomit, že na daném stanovišti byla jedle obrovská blíže svému stanovištnímu optimu, i tak je však produkční převaha jedle obrovské značná, na což mělo vliv i lepší využívání prostoru touto dřevinou,

- 118 -

a to jak horizontálního, tak vertikálního. Lepší využívání prostoru v případě JDO lze připsat i její toleranci k zastínění (MUSIL et HAMERNÍK 2007). Ve prospěch vyšší produkce jedle hovořily i její plnodřevné kmeny. Rozdíl v hodnotách průměrných kmenů byl pak rovněž markantní, jelikož jedle obrovská měla průměrnou tloušťku 25,6 cm a výšku 23,4 m, zatímco smrk měl tloušťku pouze 17,1 cm a výšku 15,9 m, přitom v neprospěch jedle obrovské vzhledem k průměrným hodnotám kmene hovořil velké množství jedinců v podúrovni. Produkční převaha jedle obrovské byla prokázána i v případě série) b z lokality Jevany, byť bylo srovnání provedeno jen na základě jednoho měření. Porost jedle obrovské zde dosáhla zásoby 578,2 m3.ha-1, plochy dalších dřeviny dosáhly výrazně nižších hektarových zásob. Smrk v tomto případě dosáhl pouze 45% zásoby jedle, buk 29 % a dub 31%. Bylo zde tedy opět potvrzeno, že jedle obrovská může v produkci výrazně předčít naše hlavní domácí hospodářské dřeviny.

Tab. 22: Srovnání přírůstových a dalších taxačních charakteristik za všechny TVP z kapitoly 5.1.2. Psk.

409F3

118B3c 118B3c 129J4a

dřevina věk SLT/HS dp (cm) JDO SM BK DB JDO SM JDO DG

35

4P/46

35 35

3S/44 3S/44

49

3S/44

22,2 25,6 17,1 36,0 33,4

hp (m)

Vp

V (m3/ha-1)

BOP (m3)

POP (m3)

20,7 23,4 15,9 24,9 22,6

0,49 0,67 0,21 1,30 1,03

578,2 261,1 165,0 178,2 600,5 286,5

21,2 19,2 8,5

16,5 7,5 4,7 5,1 17,2 8,1

705,5

18,9

14,3

Četnost (ks/ha)

Rozdělení tlouštěk v tloušťkových třídách (ks/ha) 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 6

10

14

18

22

26

30

34

38

42

46

50

54

Tloušťkové třídy (cm) JDO (409F3)

JDO (118B3c)

SM (118B3c)

JDO+DG (129J4a)

Obr. 16: Rozdělení tlouštěk v jednotlivých TVP z kapitoly 5.1.2 přepočtené na hektar (ks.ha-1) - rok 2010

- 119 -

Z grafu je patrné levostranné rozdělení u porostu smrku ztepilého způsobené vysokým počtem jedinců se slabší výčetní tloušťkou, spíše symetrické rozdělení pak mají oba porosty JDO 118B3c a 409F3, u kterých prakticky neprobíhala výchova. U smíšeného porostu JDO a DG, je už patrný vliv výchovy na pravostranné rozdělení.

5.1.3. Borovice vejmutovka, metasekvoje čínská a ostatní domácí druhy 5.1.3.1. Lokalita „Šembera“ - série a) VJ, MET a smíšený listnatý porost TVP Metasekvoje čínská (Porostní skupina 113L4a) - rok 2011 Trvalá zkusná plocha měla čtvercový tvar a rozlohu 1076 m2. Porost se nacházel v údolním deluviu na velmi mírném svahu s nadmořskou výškou přibližně 270 m n. m., lokalita byla velmi dobře zásobena vodou i živinami. TVP náležela k souboru lesní typů 2B a hospodářskému souboru 25. Bylo zde celkem 137 stromů, čemuž odpovídalo 1273 stromů na hektar, 100 % zastoupení zde měla metasekvoje čínská. Tento porost nebyl v průběhu svého růstu vychováván, čemuž odpovídal i velký počet podúrovňových jedinců, kteří však ve velkém počtu úspěšně přežívali, což svědčí o tom, že tato sice poměrně světlomilná dřevina, snesla i dlouhodobější zastínění. Oproti tomu nadúrovňový a úrovňový jedinci měli bohaté, poměrně hluboce nasazené koruny, většinou přibližně v polovině výšky kmene. Ze zdravotní hlediska byl u některých jedinců patrné napadení báze kmene houbový patogeny (kořenovník vrstevnatý), jinak celkově metasekvoje prospívala velmi dobře. Celkový objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic činil 591,7 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly u BOP 18,2 m3.ha-1 a u POP 12,7 m3.ha-1. Průměrná tloušťka kmene činila 22,0 cm a průměrná výška 19,8 m. Tabulková zásoba dle taxačních tabulek a AVB není uvedena, protože tabulky pro tuto dřevinu u nás neměly ekvivalent, pro určení objemu porostu byly použity objemové rovnice pro borovici lesní. Charakteristiky porostu jsou uvedeny v tabulce č. 23.

TVP Borovice vejmutovka (Porostní skupina 113L4a) - rok 2011 Trvalá zkusná plocha o výměře 965 m2 se nacházela vedle zkusné plochy metasekvoje a bylo zde celkem 87 jedinců borovice vejmutovky, čemuž odpovídal počet 901 stromů na hektar. Porost se nacházel v údolním deluviu na velmi mírném svahu s nadmořskou výškou přibližně 270 m n. m., lokalita byla velmi dobře zásobena vodou i živinami. Stanovištně plocha náležela k souboru lesní typů 2B a hospodářskému souboru 25. Jednalo se o čistý nesmíšený porost borovice vejmutovky, který opět nebyl dosud aktivně vychováván až na

- 120 -

výjimečný zdravotní výběr odumřelých jedinců. U této poměrně světlomilné dřeviny bylo patrné i vyloučení části podúrovně k čemuž napomohla i rez vejmutovková. I tak byla v porostu velká část jedinců slabších tloušťkových stupňů. Celkové se dá říci, že zdravotní stav vejmutovky na tomto příznivém stanovišti byl špatný a porost se tak postupně rozpadal. Faktu zanedbané výchovy napovídaly i poměrně vysoko nasazené koruny, většinou byly výše než v poslední třetině výšky kmene. Celková zásoba odpovídala 513,0 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů činily u BOP 16,5 m3.ha-1 a u POP 11,2 m3.ha-1. Tloušťka průměrného kmene byla 25,0 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 22,1 m. Objem zjištěný v taxačních tabulkách byl 370,0 m3.ha-1, vydělením skutečnou zásobou na hektar vyšlo zakmenění 1+. Absolutní výšková bonita dle taxačních tabulek zde byla 30. Charakteristiky porostů jsou uvedeny v tab. 23. Tab. 23: Základní charakteristiky porostu borovice vejmutovky a porostu metasekvoje čínské série a) - porostní skupina 113L4a - rok měření 2010 a 2011 Věk/Rok

44/2010

Dřevina

VJ

45/2011

MET

SLT/HS

VJ

MET

2B/25

Zastoupení %

100

100

100

100

Počet stromů na ha (ks)

901

1273

901

1273

Průměrná porostní tloušťka (cm)

24,7

21,9

25,0

22,0

Průměrná porostní výška (m)

22,0

19,3

22,1

19,8

0,55

0,45

0,57

0,52

Výčetní kruhová základna (m .ha )

48,0

58,4

49,3

58,9

Zásoba porostu (m3.ha-1)

496,4

573,5

513,0

591,7

365,0

-

370,0

-

1

-

1

-

Objem průměrného kmene (m3) 2

3

-1

Tabulková zásoba (m .ha ) Zakmenění

-1

TVP Smíšená listnatá skupina (Porostní skupina 113La5) - rok 2011 Trvalá zkusná plocha o výměře 800 m2 se nacházel vedle zkusné plochy borovice vejmutovky a bylo zde celkem 68 jedinců, čemuž odpovídal počet 850 stromů na hektar. Porost se nacházel v údolním deluviu na velmi mírném svahu s nadmořskou výškou přibližně 270 m n. m., lokalita byla velmi dobře zásobena vodou i živinami. Stanovištně plocha náležela k souboru lesní typů 2L a hospodářskému souboru 25. Jednalo se o smíšený porost se zastoupením jasanu 89 % a javoru mléče 11 %. Porost nebyl výrazněji výškově diferencován a jeho výchova v minulosti probíhala formou probírek střední intenzity. Porost na stanovišti dobře prosperoval a jeho druhové složení se částečně přibližovalo přirozené druhové skladbě.

- 121 -

Celková

zásoba

odpovídala

604,0

m3.ha-1.

Hodnoty

jednotlivých

přírůstů

činil

u BOP 12,7 m3.ha-1 a u POP 9,9 m3.ha-1. Tloušťka průměrného kmene činila u jasanu 25,3 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 24,7 m, u javoru pak byla tloušťka 27,9 m a výška 23,1 m. Objem zjištěný v taxačních tabulkách byl u jasanu 305,0 m3.ha-1 a u javoru 280,0 m3.ha-1, zakmenění porostu bylo 1+. Absolutní výšková bonita taxačních tabulek měla hodnotu 30 pro jasan a 28 pro javor. Charakteristiky porostů jsou uvedeny v tab. 24.

Tab. 24: Základní charakteristiky smíšeného porostu JS a JV série a) - porostní skupina 113L5a - rok měření 2010 a 2011 Věk/Rok

59/2010

Dřevina

JS

JV

60/2011 Suma

SLT/HS

JS

JV

Suma

2L/25

Zastoupení %

89

11

100

89

11

100

Počet stromů na ha (ks)

775

75

850

775

75

850

Průměrná porostní tloušťka (cm)

25,2

27,8

25,4

25,3

27,9

25,5

Průměrná porostní výška (m)

24,6

23,0

24,5

24,7

23,1

24,5

0,7

0,9

0,7

0,7

0,9

0,7

42,6

5,3

47,9

43,0

5,3

48,3

Zásoba porostu (m .ha )

525,9

65,5

591,4

533,1

70,9

604,0

Tabulková zásoba (m3.ha-1)

305,0

280,0

-

305,0

280,0

-

-

-

1

-

-

1

Objem průměrného kmene (m3) 2

-1

Výčetní kruhová základna (m .ha ) 3

-1

Zakmenění

Rozdělení tlouštěk v tloušťkových třídách (ks/ha) Četnost (ks/ha)

250 200 150 100 50 0 6

10

14

18

22

26

30

34

38

42

46

50

54

Tloušťkové třídy (cm) MET (113La4)

VJ (113La4)

JS+JV (113La5) -1

Obr. 17: Rozdělení tlouštěk v rámci jednotlivých ploch ze série a) přepočtené na hektar (ks.ha ) - rok 2010

Graf ukazuje na výrazně levostranné až klesající rozdělení tloušťkových stupňů v porostu metasekvoje, z čehož je patrná výrazná převaha slabých podúrovňových jedinců. - 122 -

Velký vliv na tento fakt má jistě to, že zde nikdy nebyla prováděna výchova a také schopnost této dřeviny odolávat zastínění. Podobné rozdělení tlouštěk můžeme pozorovat např. u výběrného lesa, kde se však jedná o zcela různověký porost. Levostranné rozdělení můžeme pozorovat i u borovice vejmutovky, což má za následek opět zanedbaná výchova. U smíšeného listnatého porostu je pak patrné rozdělení symetrické. Tab. 25: Statistické srovnání dendrometrických charakteristik v sérii a) VJ, MET a smíšený listnatý porost - u jednotlivých charakteristik nebyla provedena úprava na stejný věk porostů v případě listnatého porostu Průměrná tloušťka 25,0 22,0 25,3 27,9 Průměrná výška 22,1 19,8 24,7 23,1 Průměrný objem 0,57 0,52 0,70 0,90 Průměrný přírůst 11,2 12,7 9,9

Dřevina VJ MET JS JV Dřevina VJ MET JS JV Dřevina VJ MET JS JV Plocha VJ MET Smíš. por.

VJ x *** *** *** VJ x *** VJ x *** *** VJ x -

MET *** x *** *** MET x *** *** MET x *** *** MET x ***

JS *** *** x *** JS *** *** x JS *** *** x *** Smíš. por. *** x

JV *** *** *** x JV *** *** x JV *** *** *** x -

Tab. 26: Základní charakteristiky všech TVP ze série a) v roce 2011 Psk. 113La4 113La4 113La5

dřevina věk SLT/HS MET VJ JS JV

45 45

2B/25 2B/25

60

2L/25

dp (cm)

hp (m)

Vp

V (m3/ha-1)

BOP (m3)

POP (m3)

22,0 25,0 25,3 27,9

19,8 22,1 24,7 23,1

0,52 0,57 0,70 0,90

591,7 513,0

18,2 16,5

12,7 11,2

604,0

12,7

9,9

5.1.3.2. Lokalita „Svatbín“ - série a) VJ TVP Borovice vejmutovka (Porostní skupina 129G4a) Trvalá zkusná plocha měla výměru 500 m2 a rozkládala se na mírném východním svahu s nadmořskou výškou 370 m n. m. Bylo zde celkem 49 jedinců borovice vejmutovky, čemuž odpovídal počet 980 stromů na hektar. Jednalo se o čistý nesmíšený porost borovice vejmutovky, který byl vychováván běžnou probírkou střední intenzity. U této poměrně světlomilné dřeviny bylo patrné vyloučení podúrovně, což se projevilo na jednovrstevné

- 123 -

horizontální struktuře. Jedinci na ploše byli poměrně dobré kvality a nejevili větší známky poškození škodlivými činiteli. Celková zásoba odpovídala 444,0 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů činily u BOP 11,9 m3.ha-1 a u POP 9,3 m3.ha-1. Tloušťka průměrného kmene byla 24,5 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 20,6 m. Objem zjištěný v taxačních tabulkách byl 330,0 m3.ha-1, vydělením skutečnou zásobou na hektar vycházelo zakmenění 1. Absolutní výšková bonita zde byla dle taxačních tabulek 28. Charakteristiky porostů jsou uvedeny v tab. 27.

Plocha smrk ztepilý (Porostní skupina 129G4a) Tato plocha prozatím nemá charakter TVP a nebylo zde provedeno opakované měření, což však nebrání srovnání základních charakteristik s borovicí vejmutovkou. Výměra činila 500 m2 a bylo zde celkem 52 jedinců smrku. Jednalo se o čistý nesmíšený porost smrku ztepilého, který byl vychováván běžnou probírkou střední intenzity. Jedinci na ploše byli dobré kvality a nejevili větší známky poškození škodlivými činiteli. Celková zásoba odpovídala 405,7 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů byly: BOP 12,7 m3.ha-1 a u POP 8,5 m3.ha-1. Tloušťka průměrného kmene činila 23,1 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 20,3 m. Objem zjištěný v taxačních tabulkách byl 380,0 m3.ha-1, vydělením skutečnou zásobou na hektar vyšlo zakmenění 1. Absolutní výšková bonita zde byla dle taxačních tabulek 30. Charakteristika porostu je uvedena v tab. 27.

Tab. 27: Základní charakteristiky porostů borovice vejmutovky a smrku ztepilého série b) - porostní skupina 129G4a - rok 2010 a 2011 Věk Dřevina SLT/HS Zastoupení %

47/2010 48/2011 VJ SM VJ SM 3O/46 100

100

100

100

Počet stromů na ha (ks)

980

1040

980

1040

Průměrná porostní tloušťka (cm)

24,2

22,9

24,5

23,1

Průměrná porostní výška (m)

20,6

20,0

20,6

20,3

0,44

0,38

0,45

0,39

46,6

41,7

47,7

42,9

Objem průměrného kmene (m3) 2

-1

Výčetní kruhová základna (m .ha ) 3

-1

Zásoba porostu (m .ha ) 3

432,1 392,9 444,0 405,7 -1

Tabulková zásoba (m .ha ) Zakmenění

325,0 375,0 330,0 380,0 1

1

- 124 -

1

1

Četnost (ks/ha)

Rozdělení tloušťek v tloušťkových třídách (ks/ha) 350 300 250 200 150 100 50 0 14

18

22

26

30

34

Tloušťkové třídy (cm) VJ

SM

Obr. 18: Rozdělení tlouštěk v porostu borovice vejmutovky série a smrku ztepilého b) – psk. 129G4a (ks.ha-1)

Z grafu je patrné, že porost borovice vejmutovky i smrku ztepilého není výrazněji tloušťkově diferencován a má symetrické rozdělení tloušťkových tříd. Tab. 28: Statistické srovnání dendrometrických charakteristik v sérii a) porost VJ a porost SM - rok - 2011 porosty byly stejného věku Průměrná tloušťka Dřevina 24,5 VJ 23,1 SM Průměrná výška Dřevina 20,6 VJ 20,3 SM Průměrný objem Dřevina 0,45 VJ 0,39 SM ***=statisticky významný rozdíl

VJ x *** VJ x VJ x -

SM *** x SM x SM x

5.1.3.3. Lokalita „Krymlov“ - série b) Borovice vejmutovka a borovice lesní TVP Borovice vejmutovka a borovice lesní (Porostní skupina 706D3) - rok 2011 Trvalá zkusná plocha měla výměru 416 m2 a rozkládala se na plošině s nadmořskou výškou 420 m n. m. Na ploše byl určen soubor lesní typů 4O a hospodářský soubor 46. Bylo zde celkem 71 stromů, čemuž odpovídal počet 1707 stromů na hektar. Zastoupení dřevin zde bylo 68 % u borovice vejmutovky a 32 % u borovice lesní. Porost byl vychováván běžnou probírkou nižší intenzity, která však byla v mládí zanedbána a v důsledku toho se v porostu vyskytuje značně nekvalitní borovice lesní, která se díky tomuto zanedbání výrazně prosadila v nadúrovni. Jedinci borovice vejmutovky byli průměrné kvality, zároveň se však projevila

- 125 -

i vyšší mortalita tohoto druhu v důsledku stresu působeném nedostatkem světla a růstového prostoru, na což měli vliv zejména jedinci borovice lesní s širokými korunami.

Tab. 29: Základní charakteristiky smíšeného porostu borovice vejmutovky a borovice lesní série b) - porostní skupina 706D3 - rok měření 2010 a 2011 Věk/Rok Dřevina SLT/HS Zastoupení % Počet stromů na ha (ks) Průměrná porostní tloušťka (cm) Průměrná porostní výška (m) Objem průměrného kmene (m3) Výčetní kruhová základna (m2.ha-1) Zásoba porostu (m3.ha-1) Tabulková zásoba (m3.ha-1) Zkamenění

VJ 68 1394 17,2 14,4 0,16 21,0 136,3 185,0 -

33/2010 34/2011 BO Suma VJ BO Suma 4O/46 32 68 32 100 100 313 1394 313 1707 1707 21,7 17,4 22,1 16,4 14,7 16,6 0,28 0,17 0,29 12,0 21,4 12,5 33 33,9 90,4 226,7 143,8 91,8 235,6 225,0 190,0 230,0 1 1

Borovice lesní pak byla velmi nekvalitní s širokými korunami, silným zavětvením a netvárným kmenem. Celkový objem hroubí s kůrou podle objemových rovnic byl na ploše stanoven na 235,6 m3.ha-1. Hodnoty jednotlivých přírůstů pak byly následující: BOP 8,8 m3.ha-1 a POP 6,6 m3.ha-1. Tloušťka průměrného kmene činila u borovice vejmutovky 17,4 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 14,7 m u borovice lesní byla tloušťka 22,1 cm a výška 16,6 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 190,0 m3.ha-1 pro vejmutovku a 230,0 m3.ha-1 pro borovici lesní. Porost měl zakmenění 1, absolutní výšková bonita vejmutovky byla podle taxačních tabulek 28 a u borovice lesní 28. Charakteristiky porostu jsou uvedeny v tab č. 29.

Rozdělení tloušťek v tloušťkových třídách (ks/ha)

Četnost (ks/ha)

600 500 400 300 VJ

200

BO

100 0 10

14

18

22

26

30

Tloušťkové třídy (cm) Obr. 19: Rozdělení tlouštěk ve smíšeném porostu borovice vejmutovky a borovice lesní série b) - porostní skupina 706D3 (ks.ha-1)

- 126 -

Z grafu je patrné levostranné rozdělení tloušťkových stupňů v důsledku zanedbané výchovy, tento stav má vliv na zastoupení borovice lesní ve vyšších tloušťkových třídách oproti borovici vejmutovce. Tab. 30: Statistické srovnání dendrometrických charakteristik v rámci smíšeného porostu VJ a BO ze série b) - porostní skupina 706D3 - rok 2011 Průměrná tloušťka 17,4 22,1 Průměrná výška 14,7 16,6 Průměrný objem 0,17 0,29

Dřevina VJ BO Dřevina VJ BO Dřevina VJ BO

VJ x *** VJ x *** VJ x ***

BO *** x BO *** x BO *** x

5.1.3.4. Souhrnné srovnání a diskuse v rámci celé kapitoly 5.1.3. Předmětem této kapitoly jsou následující srovnání: - vzájemné srovnání produkčních schopností borovice vejmutovky v jednotlivých TVP - srovnání borovice vejmutovky s našimi domácími dřevinami v rámci porostních směsí - srovnání borovice vejmutovky s našimi domácími dřevinami v rámci sousedních TVP

Tab. 31: Vzájemné statistické srovnání dendrometrických charakteristik u všech TVP se zastoupením borovice vejmutovky, u uvedeného srovnání byla provedena úprava na stejný věk 45 let kromě lokality Krymlov - série b) smíšený porost VJ a BO, jelikož věkový rozdíl oproti zbylým porostům byl příliš vysoký. Průměrná tloušťka 25,0 23,0 17,4 Průměrná výška 22,1 19,3 14,7 Průměrný objem 0,57 0,42 0,17 Průměrný přírůst 11,2 9,3 6,7

Porost Šembera Svatbín Krymlov Porost Šembera Svatbín Krymlov Porost Šembera Svatbín Krymlov Porost Šembera Svatbín Krymlov

Šembera x *** Šembera x *** *** Šembera x *** *** Šembera x *** ***

Svatbín x *** Svatbín *** x *** Svatbín *** x *** Svatbín *** x ***

- 127 -

Krymlov *** *** x Krymlov *** *** x Krymlov *** *** x Krymlov *** *** x

Při vzájemném srovnání TVP se zastoupením borovice vejmutovky je patrné, že nejvyšší porostní zásoby dosáhla plocha v porostu 113La4 z lokality Šembera se zásobou 513,0 m3.ha-1, dále následovala plocha v porostu 129G4a z lokality Svatbín a nejnižší v porostu 706D3, kde se dala nižší hodnota očekávat vzhledem k nižšímu věku porostu. Jelikož porosty měly rozdílný věk bylo vhodnější využít pro vzájemné srovnání hodnot průměrného objemového přírůstu, i zde však bylo pořadí stejné jako v předchozím případě, nejvyššího přírůstu dosáhla opět plocha v porostu 113La4, tento výsledek je třeba připočíst velice živnému stanovišti v nižší nadmořské výšce, kterou má plocha v porostní skupině 113La4, na tento stav neměl vliv ani fakt, že se v daném případě nejednalo o vhodné stanoviště pro tuto dřevinu, neboť jak uvádí např. MUSIL et HAMERNÍK (2007) či LANCASTER 1984, nejlépe se vejmutovce daří na dobře propustných, písčitých půdách střední až nízké úrodnosti. Skupina z lokality Svatbín s hektarovou zásobou 444,0 m3.ha-1 sice nedosáhla nejvyšší hektarové zásoby ani nejvyššího přírůstu, ale měla v porovnání s dalšími plochami dobrou růstovou vitalitu a minimální poškození biotickými a abiotickými činiteli. K celkově dobrému stavu porostu tak přispělo relativně vhodnější stanoviště než v případě lokality Šembera a zároveň vhodně volené výchovné zásahy, které udržovaly volnější zápoj, což je z hlediska vysoké produkce jednoznačně žádoucí, jak uvádí někteří autoři je u této dřeviny vhodný častý interval výchovných zásahů (BEZECNÝ et al. 1981). Hodnoty charakteristik průměrných kmenů pak dosahují podobných hodnot u obou skupin, kde je zastoupena výhradně jen vejmutovka, míně vyšších hodnot na pomezí statistické významnosti pak opět dosáhla plocha v porostu 113La4. Naopak průkazně nízká produkce v porostu 706 D3 je zjevně způsobena nevhodnou směsí borovice vejmutovky a borovice lesní, a také nevhodný způsobem výchovy. Ze srovnání jednotlivých druhů dřevin z lokality Šembera s borovicí vejmutovkou je zřejmé, že produkce metasekvoje čínské byla při hektarové zásobě 591,7 m3.ha-1 přibližně o 13 % vyšší než produkce vejmutovkového porostu s hektarovou zásobou 513,0 m3.ha-1. Tento rozdíl byl statisticky významný, vzhledem k tomu, že dle růstových tabulek zde přesahuje vejmutovka na daném stanovišti nejlepší absolutní výškovou bonitu, je tento údaj velice cenný. Navíc je známo, že vejmutovka má v našich podmínkách srovnatelnou produkci dřevní hmoty jako naše nejproduktivnější dřevina smrk ztepilý a ně některých stanovištích ho může dokonce předrůstat (ŠEBÍK et POLÁK 1990). Podobný rozdíl je patrný i z porovnání běžného ročního přírůstu, který činí nu metasekvoje 18,2 m3.ha-1 a u borovice vejmutovky 16,2 m3.ha-1. Zajímavým faktem je, že při porovnání hodnot průměrného kmene má v tomto ohledu navrch borovice vejmutovka, která metasekvoji předčí, jak v průměrné tloušťce, která

- 128 -

činí 25 cm oproti 22 cm u metasekvoje, tak i v průměrné výšce, která u borovice činí 22,1 m a u metasekvoje 19,8 m, tyto skutečnosti poukazují na lepší využívání prostoru metasekvojí čínskou, která snáší vyšší zastínění. Průkazný rozdíl byl zjištěn u všech průměrných hodnot kmene kromě průměrné tloušťky. O maximálních možných výnosech v podmínkách Německa vejmutovky se zmiňoval už Schwappach in ŠEBÍK et POLÁK (1896), když ve 101letém porostu zjistili zásobu 1004 m3.ha-1. Dále byly obě plochy introdukovaných dřevin porovnány rovněž se smíšeným listnatým porostem ze stejné série, který se svým složením blížil přirozené skladbě na daném stanovišti, předem je třeba uvést, že uvedený listnatý porost byl o celých 15 let starší, než porost metasekvoje a vejmutovky. Jelikož listnatý porost neměl stejný věk s předchozími skupinami, není v tomto případě vypovídající porovnávat hektarovou zásobu těchto porostů. I tak je třeba zmínit, že metasekvoje dosáhla celých 98 % zásoby smíšeného listnatého porostu s hodnotou 604,0 m3.ha-1 a rovněž zásoba vejmutovky činila celých 85% zásoby listnatého porostu. Z hlediska objektivnějšího srovnání pak bylo výhodnější porovnání průměrného ročního přírůstu, kdy bylo patrno, že metasekvoje i vejmutovka předčila listnatý porost s hodnotou tohoto přírůstu 9,9 m3.ha-1 a to průkazně v případě metasekvoje. Z výše uvedeného je patrno, že obě introdukované dřeviny v daném případě dosáhly vysoké produkce, ve které by předčily stanovištně původní dřeviny ve stejném věku. Porost vejmutovky v lokalitě Svatbín byl z hlediska produkce porovnáván s porostem smrku ztepilého. Smrk zde dosáhl hektarové zásoby 405,0 m3.ha-1, což však činilo pouze 91 % zásoby srovnávaného prostu borovice vejmutovky se zásobou 444,0 m3.ha-1. Průkazné rozdíly při porovnávání průměrných hodnot kmenů byly však zjištěny pouze v případě výčetní tloušťky. I tak je z výsledků zřejmé, že vejmutovka se může minimálně rovnat produkci smrku ztepilého na daném stanovišti, k podobnému závěru dospěli i další autoři (ŠEBÍK et POLÁK 1990). Výškový růst vejmutovka je podobný jako růst našeho domácího smrku podle M - systému růstových tabulek bývalé NDR, ale na sušších stanovištích roste lépe a předrůstá smrk o 2 - 3 výškové bonity. Celkový průměrný přírůst kulminuje v závislosti na bonitě ve věku 70 - 120 roků (ŠEBÍK et POLÁK 1990). Na TVP v lokalitě Krymlov byla borovice vejmutovka ve směsi s borovicí lesní, což umožňuje srovnání růstových možností jednotlivých druhů v jejich směsi. Z vlastního venkovního pozorování bylo zřejmé, že borovice lesní na daném stanovišti měla v mládí rychlejší růst, což je patrné z toho, že jedinci na dané ploše měli široké koruny, které se v mládí intenzivně rozrůstaly do šířky. To potvrzuje tvrzení, že v původních oblastech rozšíření roste vejmutovka z počátku (2 - 3 roky) pomalu, potom se růst zrychluje, mezi

- 129 -

10 - 15 roky dosahuje ročních výškových přírůstů až kolem 1 m (BALMER et WILLISTON 1983). V jejich okolí tak byla vejmutovka poněkud potlačena, také se projevil její poměrně špatný zdravotní stav a zvýšené odumírání jejich jedinců. Uvedené skutečnosti jsou patrny i z hodnot průměrných kmenů, kde borovice lesní dosáhla průměrné výšky 16,6 m a tloušťky 22,1 cm oproti vejmutovce, která dosáhla výšky 14,7 m a tloušťky 17,4 cm, všechny porovnávané hodnoty dosáhly statisticky významného rozdílu. Uvedená zjištění jsou v rozporu s poznatky některých autorů, jelikož v našich podmínkách Českosaského Švýcarska uvádí např. KLITSCH et HARTEL (2004) výrazně vyšší přírůst vejmutovky oproti domácí borovici lesní. Ani žádná jiná dřevina vejmutovce v této lokalitě v produkci nemohla konkurovat. Je však třeba si uvědomit, že podmínky v rámci TVP Krymlov byly naprosto odlišné, daleko od optima vejmutovky. Ze zjištěných skutečností tak vyplynula skutečnost, že pěstování směsi borovice lesní a borovice vejmutovky není vhodné vzhledem k rozdílné růstové dynamice a následným negativním faktorům v podobě zvýšené mortality u vejmutovky. Výše uvedená směs má dále negativní vliv na výraznou nekvalitu kmenů v porostu. Tab. 32: Srovnání přírůstových a dalších taxačních charakteristik za všechny TVP z kapitoly 5.1.3. dřevina věk SLT/HS

Psk. 113La4 113La4 113La5 129G4a 706D3

MET VJ JS JV VJ SM VJ BO

45 45

2B/25 2B/25

60

2L/25

48

3O/46

34

4O/46

dp (cm)

hp (m)

Vp

V (m3/ha-1)

BOP (m3)

POP (m3)

22,0 25,0 25,3 27,9 24,5 23,1 17,4 22,1

19,8 22,1 24,7 23,1 20,6 20,3 14,7 16,6

0,52 0,57 0,70 0,90 0,45 0,39 0,17 0,29

591,7 513,0

18,2 16,5

12,7 11,2

604,0

12,7

9,9

444,0 405,5

11,9 -

9,3 8,5

235,6

8,8

6,7

5.1.4. Introdukované druhy smrků 5.1.4.1. Lokalita „Amerika“ - série c) smrkové exoty a smrk ztepilý (Psk. 118B4a) Výzkumné plochy V této sérii výzkumných ploch se nacházelo celkem 6 trvalých výzkumných ploch se smrkovými exotami a jednou nově založenou zkusnou plochou smrku ztepilého, na mírném svahu se severozápadní expozicí. Všechny zkusné plochy se byly v porostu 118B4a a patří k polesí Kostelec. Sledované TVP spolu těsně sousedily, což bylo výhodné z hlediska vypovídající hodnoty porovnávaných dat. Plochy o přibližné velkosti velikosti 20 × 20 - 25 m náležely k HS 42 a lesnímu typu 3K. Plochy jednotlivých TVP byly revidovány dle - 130 -

stávajícího stavu. Na všech plochách byl zastoupen výhradně druh dané zkoumané dřeviny. Zkoumané porosty se nacházely asi 2 km severně od Kostelce nad Černými lesy. Nadmořská výška území byla přibližně 340 m n. m. Na plochá byla prováděna výchova zejména v mladém věku, později zde byl prováděn zejména nutný zdravotní výběr. Cílem měření bylo porovnání růstových vlastností jednotlivých smrkových exot. V rámci řešení této problematiky byla vyžita plocha se smrkem ztepilým ve stejném věku, jakožto dřeviny jejíž růstové vlastnosti jsou v našich podmínkách dobře zmapovány. Smrk ztepilý je jednou z našich neproduktivnějších domácích dřevin, proto bylo možno tyto informace dobře využít, pro vytvoření představy o produkčních schopnostech jednotlivých smrkových exot. Popis jednotlivých TVP se vztahuje k roku posledního měření 2010.

1) TVP - smrk sitka Na ploše bylo celkem 28 stromů, čemuž odpovídalo 700 stromů na hektar. Tento porost byl značně rozvolněný, na což má vliv zejména zvýšená mortalita, která se v období mezi lety 2000 - 2010 pohybovala okolo 33 %, příčinou mortality byly především nevhodné klimatické podmínky. Zbylí jednici na ploše zde měli hluboké a široké koruny na nichž byl zjevný úbytek asimilačního aparátu. Rozvolněný zápoj měl za následek poměrně vysoké hodnoty průměrných kmenů, ale zároveň také jejich značnou nekvalitu způsobenou velkou sbíhavostí a velký zavětvením. Celkový objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic byl stanoven na 268,7 m3.ha-1, hodnota jednotlivých přírůstů činila: BOP 6,1 m3.ha-1 a POP 5,5 m3.ha-1, při současném zakmenění 0,93. Tloušťka průměrného kmene byla 22,8 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 16,7 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 290,0 m3.ha-1.

2) TVP Plocha - smrk východní Na ploše bylo celkem 53 stromů, čemuž odpovídal počet 1325 stromů na hektar. Tento porost se vyznačoval poměrně hustým zápojem a dobrým využíváním korunového prostoru, díky úzkým korunám. Na jedincích nebylo patrné větší poškození asimilačního aparátu, naopak zde byla patrná dobrá vitalita. Na některých stromech se však projevilo zjevné poškození bází kmenů, což zapříčinil podkorní hmyz. Poškození hmyzem tak bylo hlavní příčinou úhynu jedinců smrku východního, i tak byla mortalita tohoto druhu nejnižší ze sledovaných dřevin a pohybovala se okolo 16%. Jedinci na ploše měli kvalitní průběžné a nesbíhavé kmeny. Celkový objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic byl 319,2 m3.ha-1, hodnota BOP činila 6,4 m3.ha-1 a POP 6,5 m3.ha-1, při současném zakmenění 1. Tloušťka

- 131 -

průměrného kmene činila 19,6 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 16,1 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 270,0 m3.ha-1.

3) TVP Plocha - smrk omorika Na ploše bylo celkem 43 stromů, čemuž odpovídal počet 1075 stromů na hektar. Tento porost se vyznačoval poměrně hustým zápojem a dobrým využíváním korunového prostoru, díky úzkým korunám. Na jedincích nebylo patrné větší poškození asimilačního aparátu, naopak zde byla sledována dobrá vitalita jedinců smrku. Mortalita tohoto druhu je jedna z nejnižších v porovnání s ostatními sledovanými dřevinami a pohybovala se okolo 20 %. Jedinci na ploše měli kvalitní průběžné a nesbíhavé kmeny s poměrně vysokými hodnotami průměrného kmene. Celkový objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic byl 362,1 m3.ha-1, hodnota BOP 7,7 m3.ha-1 a POP 7,4 m3.ha-1, při současném zakmenění 1. Tloušťka průměrného kmene byla 18,8 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 17,9 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 320,0 m3.ha-1.

4) TVP Plocha - smrk pichlavý Na ploše bylo celkem 41 stromů, čemuž odpovídal počet 1025 stromů na hektar. Tento porost se vyznačoval poměrně hustým zápojem, což mělo za příčinu velmi špatnou vitalitu jednotlivých jedinců, kteří měli krátké koruny se zjevným úbytkem asimilačního aparátu. Rovněž kvalita kmenů byla velmi nízká s absencí jedinců s většími hodnotami průměrného kmene. Mortalita tohoto druhu byla jedna z nejvyšších v porovnání s ostatními sledovanými dřevinami, pohybovala se okolo 32 %, celková vitalita porostu byla ne velmi špatné úrovni. V celkovém souhrnu měl tento druh velice nízké taxační ukazatele, objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic byl 142,7 m3.ha-1, hodnota BOP 3,7 m3.ha-1 a POP 2,9 m3.ha-1, při současném zakmenění 0,75. Tloušťka průměrného kmene činila 15,4 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 12,5 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 190,0 m3.ha-1.

5) Plocha - smrk sivý Na ploše bylo celkem 52 stromů, čemuž odpovídal počet 1300 stromů na hektar. Tento porost se vyznačoval poměrně hustým zápojem, což mělo za příčinu velmi špatnou vitalitu jednotlivých jedinců, kteří se vyznačovali velice krátkými korunami se zjevným úbytkem asimilačního aparátu. Rovněž kvalita kmenů byla velmi nízká stejně tak jako celková zásoba dřevní hmoty. Mortalita tohoto druhu se pohybovala okolo 25 % a porost

- 132 -

celkově velmi špatně prosperoval. V celkovém souhrnu měl tento druh velice nízké taxační ukazatele, objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic činil 97,5 m3.ha-1, hodnota BOP byla 1,2 m3.ha-1 a POP 2,0 m3.ha-1, při zakmenění 0,67. Tloušťka průměrného kmene měla hodnotu 13,9 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 10,7 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 145,0 m3.ha-1.

6) TVP Plocha - smrk černý Na ploše bylo celkem 7 stromů, čemuž odpovídal počet 175 stromů na hektar. Tento porost se vyznačoval velmi nízkým počtem jedinců na ploše, což bylo způsobeno zejména působením abiotických činitelů a to zejména vlivem větru, kterému díky své stabilitě porost špatně odolával. Jedinci na ploše však byli poměrně vitální s dobrou kvalitou kmenů, bez známek dalšího poškození a s dobrou růstovou vitalitou. Mortalita u tohoto druhu byla nejvyšší z porovnávaných ploch, její hodnota činila 42 %. Produkce tohoto druhu byla díky nízkému zakmenění, které se pohybuje okolo 0,1, rovněž velice nízká, objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic činil 24,3 m3.ha-1, hodnota BOP měla hodnotu 0,5 m3.ha-1 a POP 0,6 m3.ha-1. Tloušťka průměrného kmene činila 15 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 15,6 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 260,0 m3.ha-1.

7) TVP Plocha - smrk ztepilý Na ploše bylo celkem 43 stromů, čemuž odpovídal počet 1000 stromů na hektar. Tab. 33: Základní charakteristiky jednotlivých druhů smrků série c) - porostní skupina 118B4a - rok 2010 Věk/Rok

49/2010

Charakteristika

SMV

SMO

SMSi

SMP

SMS

SMC

SMZ

Počet stromů na ha (ks)

1325

1075

700

1025

1300

175

1000

Průměrná porostní tloušťka (cm)

19,6

18,8

22,8

15,4

14,2

15,0

18,4

Průměrná porostní výška (m)

16,1

17,9

16,7

12,5

10,8

14,6

17,2

0,25

0,26

0,36

0,14

0,09

0,13

0,24

41,4

41,5

32,7

21,2

19,1

4,2

41,5

Zásoba porostu na hektar (m .ha )

319,2

362,1

268,7

142,7

101,6

30,2

360,0

Tabulková zásoba porostu (m3.ha-1)

270,0

320,0

290,0

190,0

150,0 240,0

300,0

Zakmenění

1

1

0,93

0,75

0,68

1

1

Mortalita 1990 - 2010 (%)

16

20

33

32

25

42

14

3

Objem průměrného kmene (m ) Výčetní kruh. zákl. na ha (m2.ha-1) 3

-1

Tento porost se vyznačoval plným zápojem, v porostu probíhal výchova pouze v mírnější intenzitě, proto se v porostu vyskytovali i jedinci slabších tloušťkových tříd. Na jedincích

- 133 -

nebylo patrné poškození asimilačního aparátu, naopak je zde patrná dobrá vitalita. Jedinci na ploše měli kvalitní průběžné kmeny. Celkový objem hroubí s kůrou dle objemových rovnic byl 359,9 m3.ha-1, jednotlivé přírůsty měly následující hodnoty: BOP 8,8 m3.ha-1 a POP 7,3 m3.ha-1, při současném zakmenění 1. Tloušťka průměrného kmene činila 18,4 cm, čemuž odpovídala průměrná výška 17,2 m. Zásoba na hektar odečtená z taxačních tabulek byla přibližně 300,0 m3.ha-1. Tab. 34: Vzájemné statistické srovnání dendrometrických charakteristik u všech TVP se zastoupením smrkových exot a smrku ztepilého ze série c) smrkové exoty a smrk ztepilý. Průměrná Dřevina SM tloušťka 18,4 SM x 19,6 SMV 18,8 SMO 22,8 SMSi *** 15,4 SMP *** 14,2 SMS *** 15 SMC *** Průměrná výška Dřevina SM 17,2 SM x 16,1 SMV 17,9 SMO 16,7 SMSi 12,5 SMP *** 10,8 SMS *** 14,6 SMC *** Průměrný objem Dřevina SM 0,24 SM x 0,25 SMV 0,26 SMO 0,36 SMSi *** 0,14 SMP *** 0,09 SMS *** 0,13 SMC *** Průměrný Dřevina SM přírůst 7,34 SM x 6,35 SMV *** 7,68 SMO 5,48 SMSi *** 2,91 SMP *** 2 SMS *** 0,62 SMC *** ***=statisticky významný rozdíl

SMV SMO SMSka SMP SMS SMC *** *** *** *** x *** *** *** *** x *** *** *** *** *** *** x *** *** *** *** *** *** x *** *** *** x *** *** *** x SMV SMO SMSka SMP SMS SMC *** *** *** x *** *** *** *** *** x *** *** *** x *** *** *** *** *** *** x *** *** *** *** *** *** x *** *** *** *** *** *** x SMV SMO SMSka SMP SMS SMC *** *** *** *** x *** *** *** *** x *** *** *** *** *** *** x *** *** *** *** *** *** x *** *** *** *** *** x *** *** *** *** *** x SMV SMO SMSka SMP SMS SMC x *** *** *** ***

*** x *** *** *** ***

*** *** x *** *** ***

- 134 -

*** *** *** *** x *** ***

*** *** *** *** *** x ***

*** *** *** *** *** *** x

Z výsledků provedených měření bylo patrné, že v růstových schopnostech jednotlivých smrkových exot, byly výrazné rozdíly. Z hlediska produkce dřevní hmoty dosáhli nejlepších výsledků smrk omorika se zásobou 362,1 m3.ha-1, smrk východní s 319,2 m3.ha-1 a smrk sitka s 268,7 m3.ha-1. Z uvedených výsledků je patrno, že produkce smrku omorika dosahovala podobných hodnot zásoby jako smrk ztepilý s 360,0 m3.ha-1, ostatní dřeviny měly již zásobu výrazně nižší. Rozdíl jmenovaných nejproduktivnějších druhů smrků byl prokázán i v případě průměrných hodnot kmene. Nejhorších výsledků z hlediska zásoby porostu dosáhl smrk černý s 30,2 m3.ha-1 a smrk sivý s 101,6 m3.ha-1, příčinou nízké produkce můžou být ve větší míře stanovištní podmínky, neboť nejproduktivnější porosty těchto druhů v původním areálu se nacházejí na tmavě hnědých až černých rašelinách, které většinou obsahují značné množství rozložené dřevní hmoty. Dobře ale roste i na stanovištích lépe odvodněných jako jsou říční terasy, ledovcové nánosy a fluvioglaciální nánosy, kde většinou roste s cennými listnáči (VIERECK et JOHNSTON 1990). Rovněž smrk pichlavý nevykazoval větší produkci a i v literatuře jsou zmínky o celkově nižší produkci smrku pichlavého oproti našemu smrku ztepilému a to zejména z horských poloh našeho území (SLODIČÁK et NOVÁK 2008). Tyto výsledky byly však částečně zkresleny vzhledem ke sníženému zkamenění na některých plochách. Při plném zkamenění by pak nejvyšší produkce opět dosáhli smrk omorika, smrk sitka a smrk východní, navíc by výrazněji vzrostla produkce i u smrku černého. Z uvedeného je zřejmé, že v produkci se smrku ztepilému mohl rovnat pouze smrk omorika, který díky svému habitu vhodně využívá prostor. K tomuto závěru došel například KRÁL (2002) nebo PILÁT (1964), kteří uvádějí, že smrk omorika se v našich podmínkách může produkcí vyrovnat našemu domácímu smrku a za určitých podmínek ho může i předstihnout. Z hlediska srovnání hodnot průměrného přírůstu opět dosáhl nejlepších hodnot smrk omorika, který se v tomto ohledu průkazně nelišil od smrku ztepilého. Smrk sitka dosáhl nejvyšších hodnot průměrného kmene, což potvrzuje zkušenosti např. z Velké Británie kde z hlediska produktivity tato dřevina předčí většinu pěstovaných druhů a to především na méně úrodných místech (HARDING 1988), je však třeba si uvědomit, že klima v dané oblasti je nesrovnatelné s našimi podmínkami, ve kterých je smrk sitka značně stresován. Reálná produkční schopnost je z velké části ovlivněna životaschopností jednotlivých druhů. V případě tohoto příspěvku byla, hodnocena mortalita za období posledních deseti let. O mortalitě z dřívějšího období bohužel nejsou dochovány přesnější údaje. Nejnižší mortalitu projevil smrk východní a smrk omorika, kde se úbytek jedinců pohyboval do 20 %, nejvyšší ztrátu jedinců pak vykazovaly plochy se smrkem černým 42%, smrkem sitkou 33 % a smrkem pichlavým 32 %. Údaje o mortalitě jednotlivých druhů jsou patrny z obr. 21.

- 135 -

Vysoká mortalita u sitky by souhlasila s názorem, že do podmínek střední Evropy se dle dosavadních provenienčních pokusů jeví sitka jako nevhodná, vzhledem k přechodnému až mírně kontinentálnímu klimatu této oblasti (ŠINDELÁŘ et FRÝDL 2004). Tab. 35: Srovnání přírůstových a dalších taxačních charakteristik za všechny TVP z kapitoly 5.1.4. Psk.

dřevina věk SLT/HS dp (cm)

hp (m)

Vp

V (m3/ha-1)

BOP (m3)

POP (m3)

118B4a

SMV

49

3K/42

19,6

16,1

0,25

319,2

6,4

6,5

118B4a

SMO

49

3K/42

18,8

17,9

0,26

362,1

7,7

7,4

118B4a

SMSi

49

3K/42

22,8

16,7

0,36

268,7

6,1

5,5

118B4a

SMP

49

3K/42

15,4

12,5

0,14

142,7

3,7

2,9

118B4a

SMS

49

3K/42

14,2

10,8

0,09

101,6

5,9

2,1

118B4a

SMC

49

3K/42

15,0

14,6

0,13

30,2

0,5

0,6

118B4a

SMZ

49

3K/42

18,4

17,2

0,24

360,0

8,8

7,3

Zásoba jednotlivých druhů (m3/ha) 400 350

(m3/ha)

300 250 200

Skutečná zásoba

150

Tabulková zásoba

100 50 0 SMO

SMV

SMSi

SMP

SMS

SMC

SMZ

Dřevina Obr. 20: Tabulková a skutečná zásoba jednotlivých dřevin (m3.ha-1) - rok 2010

Z tohoto grafu je patrná poměrně vysoká produkce u smrku omorika, který se v produkci vyrovná smrku ztepilému. Z dalších druhů dosahují vyšší produkce smrk východní a sitka. Zjevný je i rozdíl u skutečné a tabulkové zásoby, jako například u smrku černého.

- 136 -

Mortalita jednotlivých druhů (rok 2000 - 2010) 50 40

%

30 20 10 0 SMO

SMV

SMSi

SMP

SMS

SMC

SMZ

dřevina mortalita

Obr. 21: Mortalita na jednotlivých plochách (%)

Z grafu je patrná značná mortalita u smrku černého, vysokých hodnot dosahuje i u smrku sitky a smrku pichlavého. Tyto dřeviny z hlediska využití v daných podmínkách neskýtají větší perspektivu. Oproti tomu relativně nízké mortality dosáhl smrk východní a smrk omorika.

- 137 -

5.2. Vyhodnocení vlivu vybraných introdukovaných dřevin na stav lesních půd 5. 2. 1. Lokalita „Šembera“ - série a) - TVP - MET, VJ, smíšený listnatý porost - v psk. 113La4 a 113La5 Z výsledků práce bylo patrno, že vliv jednotlivých introdukovaných dřevin byl na předmětném stanovišti velmi výrazný. Pokud jde o vlastní akumulaci humusu, tak nejvíce humusu bylo akumulováno v porostu borovice vejmutovky 35,8 t.ha-1, oproti tomu nejnižší akumulace byla ve smíšeném porostu listnatých dřevin, tento jev byl do jisté míry předvídaný. Zajímavého výsledku bylo v tomto ohledu dosaženo v porostu metasekvoje, kde byla akumulace humusu v povrchové vrstvě minimální 6,7 t.ha-1 téměř srovnatelná s listnatým porostem.

Tab. 36: Základní pedochemické charakteristiky humusových forem na jednotlivých TVP - rok 2006 Porost

pH H 2O

pH KCl

t.ha-1

-

-

6,7b 0 6,7 11,5a 24,3 35,8 -

5,8a 5,6a,b 5,4 5,3b 5,4b 5,8a -

3,5a 3,3 3,4 3,0b 3 3,2 -

Horizont Sušina

MET

VJ

Listnatý porost

L+F1 F2+H Ah Suma L+F1 F2+H Ah Suma L+F1 F2+H Ah Suma

S

H

mval.100g-1 mval.100g-1

63,5a 20,6a 29,5 17,8b 13,0b 18,7a -

4,8b 2,8b 18,8 25,3a 5,2a 3,2b -

T

V

Celk. humus

Celk. N

%

%

%

%

68,1a 23,4a 48,3 43,1b 18,1b 22,5a -

93,3a 88,2a 61,5 40,9b 71,5b 83,1a -

35,5 4,7 54,9 37,5 5,4 5,9 -

1,25a 0,23b 1,13 0,86b 0,22b 0,33a -

Základní pedochemické charakteristiky v jednotlivých sledovaných horizontech u všech TVP jsou patrny z tabulky č. 36. Rovněž tyto charakteristiky prokázaly statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými dřevinami. Z vlastního zkoumání nevyplynul zásadní rozdíl mezi listnatým porostem a metasekvojí, obě dvě skupiny prokázaly poměrně příznivý vliv na sledované horizonty, oproti tomu měla vejmutovka značně okyselující vliv na jednotlivé zkoumané vrstvy, na tento fakt poukazují i další autoři, kteří se zabývali vlivem vejmutovky na půdní prostředí (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008). Metasekvoje rovněž prokázala nejvyšší nasycení sorpčního komplexu 93,3 % a obsah výměnných bází 63,5 mval.100g–1 v horizontu F2+H, u vejmutovky pak bylo dosaženo - 138 -

naopak průkazně nižších hodnot 40,9 % a 17,8 mval.100g–1. Pokud jde o míru aktivní acidity, byla opět nejnižší v porostu metasekvoje, nejvyšší oproti tomu v porostu vejmutovky, ta dosahovala nejextrémnějšího stavu sorpčního komplexu s hodnotou 5,3. Pokud jde o stav minerálního horizontu byly hodnoty opět shodné u listnatého porostu a metasekvoje. Z výsledků je patrno, že nejnižší výměnná acidita byla v porostu metasekvoje s hodnotou 3,5, nepatrně vyšší pak v porostu s původním složení 3,3 a jednoznačně nejvyšší v porostu vejmutovky, tento stav byl ovlivněn především obsahem výměnného hliníku. Mnohem vyrovnanějších hodnot pak bylo dosaženo u výměnného vodíku.

Tab. 37: Obsah celkových živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - 2006 Porost

Horizont

P

K

Ca

Mg

0,72 0,48 0,12 -

0,064 0,077 0,034 -

% MET VJ Listnatý porost

L+F1 F2+H L+F1 F2+H L+F1 F2+H

0,18 0,16 0,16 -

0,34 0,15 0,3 -

Obsahu celkového humusu byl na jednotlivých plochách v rámci této série poměrně vyrovnaný s podobnými trendy. Z porovnání v rámci horizontu F2+H vyplynuly následující skutečnosti. Obsah celkového fosforu byl nejnižší v porostu vejmutovky s hodnotou 0,16 %, vyšších hodnot dosáhl v porostu metasekvoje 0,18 %, u listnatého porostu tato charakteristika nebyla zjišťována pro absenci holoorganického horizontu. Podobný trend jako v předchozím případě měl i obsah celkového draslíku. Nejvyšší obsah vápníku byl zaznamená v porostu metasekvoje 0,72 %, totéž lze pak říci i o obsahu hořčíku u něhož byl trend velice podobný. Vliv jednotlivých dřevin na celkový obsah dusíku se projevil také poměrně výrazně. Negativně se tento vliv projevil v porostu vejmutovky, kde dosáhl nejnižší hodnoty 0,86 %, vyšších hodnot pak dosáhla plocha metasekvoje. Uvedená situace ukazuje na pravděpodobný stupeň přeměny opadu v horizontech nadložního humusu. V minerálních horizontech byl pak nejvyšší obsah u listnatého porostu, dále u vejmutovky a až následně v porostu metasekvoje, to koreluje s obsahem humusu v minerálních horizontech. Z uvedeného je parný význam biologické aktivity pro obsah humusu a látek v něm obsažených.

- 139 -

Tab. 38: Obsah přístupných živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - 2006 Porost

Horizont

P

K

Ca

Mg

12000a 2367a 6067 4200b 1417b 2300a

1107a 217a 1005 407b 141b 243a

mg.kg MET

VJ

Listnatý porost

L+F1 F2+H Ah L+F1 F2+H Ah L+F1 F2+H Ah

367a 217a 134 175b 163b 115c

1240a 113a 747 357b 118a 100b

-1

Obsah přístupného fosforu v substrátu byl nejvyšší v porostu metasekvoje s hodnotou 367 mg.kg-1, v porostu vejmutovky byl pak výrazně nižší 175 mg.kg-1. Podobný trend s mírnější intenzitou byl pozorován v horizontu minerálním. Za pozornost stojí poměrně nízký obsah fosforu v tomto horizontu v případě listnatého porostu 115 mg.kg-1, tento trend lze spojovat s vyššími nároky jednotlivých dřevin v této skupině. Obsah přístupného draslíku byl nejvyšší v porostu metasekvoje s 1240 mg.kg-1, následovaný porostem vejmutovky, nejnižší obsah tohoto prvku byl pak zaznamenán v porostu listnáčů. Z provedených analýz vyplývá, že obsah celkového i přístupného draslíku nebyl limitujícím prvkem pro růst jednotlivých dřevin na všech stanovištích. Porost metasekvoje i listnatý porost rovněž disponovaly nejvyššími hodnotami přístupného vápníku a hořčíku, naopak u vejmutovky byla tato hodnota značně nízká, podobné výsledky z hlediska obsahu přístupných živin zaznamenali i jiní autoři (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008).

5. 2. 2. Lokalita „Amerika“ - série a) - TVP - DG, SM, smíšený listnatý porost - v psk. 118B4b, 118B6c a 118B6d Z výsledků na této TVP je patrno, že vliv jednotlivých dřevin byl na předmětném stanovišti v některých ohledech poměrně výrazný. První zjišťovanou skutečností byla vlastní akumulace humusu v povrchové vrstvě. Nejvíce humusu bylo akumulováno v porostu smrku ztepilého s hodnotou 24,4 t.ha-1, o něco méně pak v porostu douglasky. U listnatého porostu byla akumulace humusu nejnižší 9,7 t.ha-1, což se předpokládalo, jelikož k podobný závěrů dospěly studie i dalších autorů (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2005, PODRÁZSKÝ, REMEŠ et KRATOCHVÍL 2005, PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008)

- 140 -

Z tabulky č. 39 jsou patrny základní pedochemické charakteristiky v jednotlivých sledovaných horizontech u všech porostů. Tyto charakteristiky neprokázaly statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými dřevinami ve většině případů. Na všech TVP byl stav z hlediska půdní reakce v holorganických horizontech velmi podobný s nevýznamnými rozdíly. Výrazně nejkyselejší minerální horizont byl v porostu smrku s hodnotou aktivního pH 5,1, z hlediska výměnných bází, byla nejvyšší hodnota zjištěna u smíšeného porostu 73,7 mval.100g-1, klesající tendenci měla pak u douglasky a nejnižší v porostu smrku 29,3 mval.100g-1. Podobný trend byl zaznamenán i v případě nasycení sorpčního komplexu. Z hlediska hydrolytické acidity bylo pořadí opačné než v předchozích případech, tedy ve sledu smrk, douglaska a nakonec listnatý porost, kationtová acidita pak vykazovala mnohem menší rozdíly. Trend výměnné acidity byl v této sérii poněkud nevyrovnaný vzhledem k bohatosti stanoviště. I přes to byl zaznamenán v minerálním horizontu nárůst výměnné acidity, v pořadí smrk, douglaska a listnatý porost, s výraznějším vlivem výměnného hliníku.

Tab. 39: Základní pedochemické charakteristiky humusových forem na jednotlivých TVP - rok 2006 Porost

pH H 2O

pH KCl

t.ha-1

-

-

6,5a 15,2b 21,8 6,2a

5,8 6,0a 5,4a 5,8 5,5 5,6b 5,1b 5,9 5,5 5,6b 5,5a -

4,7a 4,3 3,5 4,4a,b 3,6 3,2 4,3b 4,7 3,6 -

Horizont Sušina

DG

SM

Listnatý porost

L+F1 F2 H Ah Suma L+F1 F2 H Ah Suma L+F1 F2 H Ah Suma

18,2a 24,4 1,0b 8,8c 9,7

S

H

mval.100g-1 76,1a 40,4b 8,3a 45,8c 29,3c 17,1b 6,5b 60,1b 73,7a 50,5a 5,5b -

20,3b 25,2b 6,8b 24,2 32,6a 39,9a 9,2a 29,9 16,5b 12,7c 6,7b -

T

V

Celk. humus

Celk. N

%

%

%

%

96,4a 65,6a 15,1a 70,0b 61,9b 57 15,8a 90,0a 90,2a 63,3a,b 12,1b -

79a 61,6b 54,8a 65,5 47,3b 29,9c 41,3b 66,8 81,7a 79,9a 44,9b -

78,0a 45,0b 3,6c 72,9 83,2a 56,2a 7,1a 75,6 61,8b 44,0b 5,8b -

2,0a 1,3 0,1b 1,6 1,5b 1,3 0,2a 1,5 1,9a 1,3 0,2a -

V obsahu celkového humusu holoorganických horizontů byl v rámci této série poměrně vyrovnaný s podobnými trendy. V rámci série byl zaznamenán nejvyšší obsah fosforu v porostu douglasky s hodnotou (F2 0,26 %, H 0,36 %), následované listnatým porostem a dále porostem smrku. Pokud jde o obsah draslíku, tak nejvyšší hodnoty dosáhl smíšený listnatý porost (F2 0,20 %, H 0,22 %), v porostech obou jehličnanů pak byla tato hodnota vyrovnaná. Poněkud jiný trend byl zaznamenán u celkového vápníku v porostu - 141 -

douglasky, kde dosahoval nejvyšších hodnot F2 0,7 %, následován byl listnatým porostem a nejnižší obsah měl porost smrku F2 0,26 %. Na obsah celkového hořčíku v nejsvrchnějších vrstvách se příznivě projevil vliv opadu listnatého porostu F2 0,088 %, zatímco douglaska dosáhla jen polovičních hodnot. Vůbec nejnižší hodnoty bylo dosaženo u smrku F2 0,02 %. Tab. 40: Obsah celkových živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - rok 2006 Porost

Horizont

P

K

Ca

Mg

0,70 0,44 0,44 0,26 0,10 0,60 0,40 0,22

0,042 0,020 0,032 0,020 0,020 0,110 0,088 0,040

% DG

SM

Listnatý porost

L+F1 F2 H L+F1 F2 H L+F1 F2 H

0,26 0,36 0,13 0,10 0,07 0,19 0,17 0,23

0,16 0,20 0,16 0,16 0,20 0,24 0,20 0,22

Obsah celkového dusíku dosahoval podobných hodnot jak u listnatého porostu, tak u porostu douglasky, nižších hodnot pak dosáhl porost smrku F2 1,5 %. Oproti tomu obsah dusíku v minerálním horizontu zaznamenal nejvyšší pokles v porostu douglasky, hodnota činila 0,1 %, což může být způsobeno zvýšeným příjmem tohoto prvku vzhledem k intenzivnímu růstu dřeviny.

Tab. 41: Obsah přístupných živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - rok 2006 Porost

Horizont

P

K

Ca

Mg

10000a 5067a 373a 6533 4133b 2467b 267b 6267 9333a 5733a 393a

843b 355b 60 440b 260c 155c 63 1539a 1387a 780a 72

mg.kg

DG

SM

Listnatý porost

L+F1 F2 H Ah L+F1 F2 H Ah L+F1 F2 H Ah

776b 495a 97c 516b 386c 230b 236a 765a 921a 501a 117b

847b 433a 73b 673b 373c 237b 55c 2907a 1887a 83c 107a

-1

U douglasky a v menší míře i u listnatého porostu došlo ke snížení hodnot přístupného fosforu v nejsvrchnější vrstvě minerálního horizontu. V holoorganických horizontech pak

- 142 -

obsah celkového fosforu koreloval s předpokládaným stupněm přeměny humusu v pořadí listnatý porost, douglaska a smrk. Z hlediska obsahu draslíku dopadl nejlépe listnatý porost s hodnotou u F2 1887 mg.kg–1 následovaný porostem douglasky a dále porostem smrku. Z provedených analýz vyplývá, že obsah celkového i přístupného draslíku není limitujícím prvkem pro růst jednotlivých dřevin na všech TVP. Obsah přístupného vápníku se výrazněji nelišil u listnatého porostu a porostu douglasky, výraznější pokles byl zaznamenán v porostu smrku, kde bylo dosaženo pouze hodnoty F2 4133 mg.kg–1. Podobný trend byl zaznamenán v případě obsahu přístupného hořčíku, kde jeho obsah rovněž klesal v pořadí listnatý porost s hodnotou F2 1387 mg.kg–1, douglaska a nakonec smrk. Z výše uvedeného je patrný příznivý vliv kvalitního opadu a humusu listnatého porostu na obsah těchto živin. V literatuře nejsou ve větší míře výsledky podobného charakteru, pouze ojediněle byl posuzován vliv douglasky na stav lesních půd ve srovnání se smrkem (PODRÁZSKÝ et al. 2001, PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008). I na této ploše douglasky se projevil zvýšený příjem některých živin např. dusíku, zároveň pak poměrně příznivý vliv na humusové formy. I v případě tohoto relativně méně živného stanoviště se projevil intenzivní růst a produkce douglasky, což dokazují i další studie našich (KANTOR, MARTINÍK et SEDLÁČEK 2002; KANTOR et KOTLAN 2006; KANTOR 2008; REMEŠ 2002; WOLF 1998 a,b), ale zahraničních autorů (BURGBACHER et GREVE 1996; GREGUŠ 1996; HUSS 1996; PONETTE et al. 2001). Otázkou do budoucna zůstává, zda vzhledem k intenzivnímu růstu této dřeviny budou zásoby jednotlivých živin dostačující, či je bude nutné doplňovat (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008)

5. 2. 3. Lokalita „Jevany“ - série b) TVP - JDO, BK, DB, SM - v psk. 409F3 Z výsledků předmětných ploch je zjevné, že JDO měla specifický vliv na některé charakteristiky svrchních vrstev půd a naopak v některých ohledech se svým vlivem přibližovala našim domácím dřevinám. Ve všech porostech došlo k poklesu celkových živin, tento pokles byl patrný u všech holoorganických horizontů, nejnižší pokles pak prokázal smrk jehož zásoba živin dosahovala 45,7 t.ha-1. Tento jev je pravděpodobně spojen s intenzivním příjmem dusíku mladými porosty a byl dokumentován i v jiných studiích (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008). Pokles celkového dusíku byl rovněž zaznamenán u všech dřevin, tato hodnota byla ovšem statisticky významná pouze v případě minerálního horizont u Ah, pokles tohoto prvku činil až jednu třetinu původního obsahu. Z tabulky č. 42 je patrné, že půdní chemismus byl relativně příznivý u všech zkoumaných porostů, nejpříznivějších hodnoty však dosáhl v porostu JDO s hodnotami pH H2O 5,1 a pH KCl 4,6

v horizontu L+F1, kde byl

zaznamenán statistky významný rozdíl, to se týká zvýšení obou typů půdních reakcí. JDO

- 143 -

měla nejpříznivější vliv na celkový obsah bází a nasycení sorpčního komplexu, JDO zde dosáhla v horizontu L+F1 hodnoty S 56,6 mval.100g–1 a V 76,5 %. K podobným závěrům dospěli i další autoři, kteří ve svých studiích o vlivu JDO konstatovaly vyšší akumulaci relativně kvalitního povrchového humusu v případě této dřeviny (PODRÁZSKÝ, Viewegh et Remeš 2003; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008). Listnaté porosty v rámci studie prokázaly rychlý rozklad povrchových vrstev humusu, což může mít negativní vliv na svrchní horizonty. Nicméně ze studie je zřejmé, že JDO se svým vlivem na svrchní vrstvu půdy vyrovná srovnávaným listnatým dřevinám. V rámci zpracování výsledků této práce byl rovněž stanoven obsah celkového dusíku podle Kjeldahla, i zde bylo patrno odčerpávání této živiny u všech mladých intenzivně rostoucích porostů, u nichž byl rovněž zaznamenán celkový pokles poměru C/N, tato charakteristiky byla ještě výraznější v případě JDO, kde tato hodnota činila 27 v horizontu L+F1, podobných hodnot pak dosáhl i SM.

Tab. 42: Základní pedochemické charakteristiky humusových forem na jednotlivých TVP - rok 2008 Porost Horizont Sušina

pH H 2O

t.ha-1

JDO

SM

DB

BK

L+F1 F2 H Ah Suma L+F1 F2 H Ah Suma L+F1 F2 H Ah Suma L+F1 F2 H Ah Suma

5,6b 7,6b 22,3c 33,5 8,5a 11,3a 25,9b 45,7 3,6c 7,1b 29,1a 39,8 5,6b 7,6b 22,3c 35,5

5,1a 4,7a 4,2a 3,7a,b 4,6 4,1b 3,8c 3,6b 5,0a 4,3b 4,2a 3,9a 4,4b 4,4b 4,0b 3,9a -

pH KCl

S

H

T

V

mval.100g-1

%

%

4,6a 56,6a 4,1a 39,5a 3,5a 12,5 3,3b 1,6c 3,9c 27,0c 3,6c 27,8b 3,0c 12,4 3,0c 2,7a 4,5b 41,2b 3,7b,c 31,9b 3,4b 11,3 3,4a 2,7a 4,0c 48,0a,b 3,9b 36,8a 3,4b 12,9 3,2b 4,6b -

16,8 31,1 32,7 13,8 24,8 44,9 46,9 15,5 21,9 28,6 29,8 10,6 21,9 25,9 28,2 14,5 -

- 144 -

Celk. Celk. humus N %

C/N

%

73,4a 76,5a 64,4 1,4b,c 70,5a 55,9a 51,9a,b 1,4a 45,2b 29,3a,b 36,6b 1,0a 15,5b 10,7c 6,9b 0,2c 51,8c 51,8c 62,6 1,3c 72,7a 38,3b 59,3a 1,4a 59,3a 21,0c 44,9a 1,2a 18,2a 14,3b 10,3a 0,3b,c 63,1b 65,2b 64,8 1,4a 60,6b 52,7a 46,6c 1,2b 41,1b 27,6b 27,9c 0,8b 13,3b 20,5a 7,5b 0,2c 69,8 b 68,7b 60,7 1,4a 62,6b 58,7a 47,3b,c 1,1c 41,1b 31,5a 31,8c 0,8b 19,1a 23,2a 10,5a 0,4a -

27 21 21 18 27 24 23 20 26 23 20 18 25 24 24 17 -

Zásoba celkového dusíku měla podobný trend jako zásoba organických horizontů, kde byl rovněž zaznamenán pokles. Nejvyšší obsah celkového fosforu byl v porostu JDO, tento obsah činil 0,08 %, rozdíl oproti listnatým porostům byl však minimální.

Tab. 43: Obsah celkových živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - rok 2008 Porost

Horizont

P

K

Ca

Mg

1,57 0,29 0,04 0,56 0,21 0,04 1,04 0,42 0,09 0,81 0,26 0,1

0,08 0,06 0,02 0,07 0,07 0,04 0,11 0,09 0,02 0,11 0,08 0,02

% JDO

SM

BK

DB

L+F1 F2 H L+F1 F2 H L+F1 F2 H L+F1 F2 H

0,08 0,08 0,06 0,07 0,06 0,06 0,07 0,06 0,07 0,07 0,07 0,05

0,15 0,2 0,3 0,12 0,15 0,27 0,14 0,18 0,4 0,14 0,19 0,36

Pořadí z hlediska obsahu celkového draslíku bylo BK, DB, JDO a SM, je však třeba uvést, že rozdíly mezi jednotlivými dřevinami nebyly výrazné. Výše uvedené dokládá rychlí návrat tohoto prvku zpět do svrchních vrstev půdy, i přes zjevný pokles humusových vrstev. U obsahu celkového hořčíku byl patrný nárůst tohoto prvku u všech sledovaných porostů, zároveň byl však zjištěn jeho pokles v zásobě v souvislosti s poklesem množství humusu. U obsahu celkového vápníku byl zaznamenán rovněž nárůst ve všech případech kromě SM. Na rozdíl od hořčíku byl však nárůst zaznamenán i v případě zásoby tohoto prvku, nejvýrazněji se tyto jevy projevily u porostu JDO, kde bylo v horizontu L+F1 dosaženo hodnoty 1,57 %. K podobným trendů poklesu zásoby a nárůstu obsahu mikroelementů dospěli ve svých studiích i další autoři (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2007a,b; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2005; PODRÁZSKÝ et VIEWEGH 2005; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2009). Z hlediska obsahu přístupných živin v jednotlivých horizontech bylo zjištěno, že obsah fosforu měl nejvyšší nárůst v porostu dubu a dále v porostu JDO, kde jeho obsah činil 100,0 mg.kg-1. Nárůst draslíku je pak doložen v porostu obou listnatých dřevin. Nejvyšší obsah přístupného vápníku byl zaznamenán v případě porostu JDO, ve vrstvě L+F1 činil jeho obsah 4823,3 mg.kg – 1, JDO tak poměrně výrazně předčila oba dva listnaté druhy a zejména SM. Jiná situace pak byla v obsahu přístupného hořčíku, kde v obsahu tohoto prvku dominovaly obě listnaté dřeviny, oproti tomu dosáhla JDO jen asi polovičních hodnot, - 145 -

nejhůře v tomto ohledu dopadl SM. Obsah dvojmocný bází vykazoval klesající tendenci směrem k hlouběji položeným horizontům svrchních vrstev půdy a to u všech dřevin, oproti tomu byl zjištěn nárůst ve svrchní vrstvách rovněž u všech dřevin. Uvedený pokles obsahu přístupných živin v horizontech H a Ah, má pravděpodobně příčinu v intenzivním příjmu uvedený živin v souvislosti s rychlím růstem jednotlivých dřevin na stanovištích. Následně jsou pak tyto živiny převáděny do vrstvy opadu, kde pak zvyšují obsahy těchto živin, k podobným závěrům ve svých studiích došli i další autoři (PODRÁZSKÝ 2003a,b; PODRÁZSKÝ, VIEWEGH et REMEŠ 2003; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2009). V souhrnu lze konstatovat, že v rámci této studie byl zjištěn relativně pozitivní vliv JDO, který se v daných podmínkách vyrovná našim domácím listnatým dřevinám. Tab. 44: Obsah přístupných živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - rok 2008 Porost

JDO

SM

BK

DB

Horizont

P

L+F1 F2+H H Suma L+F1 F2+H H Suma L+F1 F2+H H Suma L+F1 F2+H H Suma

100,0b 62,7b,c 42,5a 4,8 50,7c 42,0 29,0c 9,0 87,0b,c 54,0c 28,0c 15,5 132a 74,0a 34,0b 10,0

K

Ca mg.kg-1 681,3b 4823,3a 512,7b 4130,7a 352,5a 1718,0a 68,5 328,2 594,7c 2414,0c 444,0b 2656,7b 316,5a 1438,5b 91,8 347,8 963,0a 4224,0a 595,0a 3731,0a 256,5b 1494,5b 115,5 449,3 973,0a 3345,0b 549,5a,b 2920,5b 300,5a 1253,5c 94 ,0 292,2

Mg 316,7b 286,7b 156,5c 48,3 278,7b 272,7b 179,5b 54,5 712,0a 532,0a 205,5a,b 68,5 624,0a 496,0a 224,5a 58,3

5. 2. 4. Lokalita „Amerika“ - série b) - TVP - JDO a SM - v psk. 118B3c Z výsledků je patrno, že vliv jedle obrovské byl na předmětném stanovišti poměrně výrazný. První zjišťovanou skutečností byla vlastní akumulace humusu v povrchové vrstvě. Akumulace humusu v povrchové vrstvě byla vyšší v porostu smrku s hodnotou 28,6 t.ha-1, porost jedle měl sice akumulaci o něco nižší (16,5 t.ha-1), nicméně rozdíl nebyl nijak markantní, k podobný závěrů dospěly studie i dalších autorů (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2005; PODRÁZSKÝ, REMEŠ et KRATOCHVÍL 2005, PODRÁZSKÝ et. REMEŠ 2008).

- 146 -

Z tabulky č. 45 jsou patrny základní pedochemické charakteristiky v jednotlivých sledovaných horizontech u obou porostů. Tyto charakteristiky dokazují statisticky významné rozdíly oběmi dřevinami. V porostu jedle byla oproti smrku nižší kyselost, s vyšší obsah bází a nasycení sorpčního komplexu těmito bázemi. Naopak v tomto porostu došlo k poklesu hydrolytické acidity. Trend výměnné acidity byl v této sérii poněkud nevyrovnaný vzhledem ke stanovišti, které bylo dobře zásobeno živinami. V minerální zemině bylo možno doložit trend rostoucí výměnné acidity v horizontu Ah pH 3,1 u smrku a v menší míře i u jedle, výrazný vliv zde měl zejména výměnný hliník.

Tab. 45: Základní pedochemické charakteristiky humusových forem na jednotlivých TVP - rok 2006 TVP

Horizont

Sušina

pH H 2O

pH KCl

t.ha-1

-

-

4,4

5,9a 5,7a 5,1 5,6b 5,1b 5,3 -

4 3,8a 3,3 4 3,1b 3,1 -

L+F1 F2 H Ah Suma L+F1 F2 H Ah Suma

JDO

SM

12,2b 16,5 6 22,6a 28,6

S

Celk. Celk. humus N

H

T

V

mval.100g-1

%

%

%

-

9,1 74,2 78,8 9,1 74,4 77,7 -

14 85 69a 11 77 44b -

51,9b 42,1 5,8 64,6a 52,2 5 -

1,4 1,1b 0,3 1,4 1,2a 0,2 -

63,2 54,2a 5,2a 57,6 34,1b 2,2b -

11,1b 24,6b 9,1 16,8a 43,6a 9,1 -

Výsledky z hlediska obsahu celkového humusu v této sérii poukazovaly na vyšší aktivitu humusových forem v porostu jedle. Nižší obsah humusu dokládá větší přeměnu v horizontech holoorganických a vyšší transport do Ah horizontu v jedlovém porostu. Nižší obsah fosforu byl v tomto případě zjištěn u jedle s hodnotou 0,21 % v horizontu F2+H, naproti tomu smrk dosáhl hodnot vyšších 0,26. Opačný trend byl v obsahu draslíku, kde dosáhla vyšších hodnot jedle s 0,3 % v horizontu F2+H oproti smrku s 0,24 %. Tab. 46: Obsah celkových živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - 2006 Porost

Horizont

P

K

L+F1 F2+H L+F1 F2+H

0,21 0,21 0,32 0,26

0,18 0,3 0,13 0,24

Ca

Mg

1,5 1,3 1,32 0,58

0,076 0,018 0,062 0,018

% JDO SM

- 147 -

Obsah celkového vápníku byl opět vyšší v porostu jedle a to poměrně výrazný, naopak minimální rozdíly byly v obsahu hořčíku v obou porostech, mírně vyšší obsah byl však v porostu jedle (L+F1 0,076 %). Pod porostem jedle došlo rovněž k poklesu přístupného dusíku v holoorganických horizontech, naopak v minerálním horizontu byl obsah tohoto prvku vyšší oproti porostu smrku, stejný trend byl zaznamenán i případě obsahu humusu, který byl rovněž zvýšen. Pravděpodobně z důvodu rychlého růstu jedle byl zaznamenám výrazný úbytek přístupného fosforu a to v celém sledovaném profilu např. hodnota u horizontu Ah činí 133 mg.kg-1 oproti 168 mg.kg-1 u smrku. Obsah draslíku byl vyšší v porostu jedle oproti smrku, výjimku tvořil spodní organický horizont, kde byla situace opačná. Z provedených analýz vyplývá, že obsah celkového i přístupného draslíku není limitujícím prvkem pro růst obou dřevin na předmětném stanovišti. U uvedených dřevin je patrný příznivý vliv kvalitnějšího opadu a humusu na obsah zejména vápníku v případě jedle, kde obsah činí v horizontu Ah 500 mg.kg1. Podobných závěrů z hlediska obsahu přístupných živin bylo dosaženo jinými autory (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2005; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008). Tab. 47: Obsah přístupných živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - 2006 Porost

JDO

SM

Horizont

P

L+F1 F2+H Ah L+F1 F2+H Ah -

447b 404b 133b 756a 461a 168a -

K

Ca mg.kg-1 1760a 11200 457b 7467a 100 500a 887b 10933 607a 6333b 97 260b -

Mg 800 421 57 797 451 55 -

5. 2. 5. Lokalita „Krymlov“ - série a) - TVP - DG, SM, BO, BR – v psk. 706A4 Na jednotlivých plochách byl zjištěn prokazatelný vliv jednotlivých dřevin na stav a vývoj půdy. Prokázány byly rovněž statisticky průkazné změny v rámci hodnocených profilů z hlediska půdní reakce. Průkazné rozdíly nebyly zjištěny ve vrstvě opadu, i tak je však z výsledků patrná nejvyšší hodnota v porostu douglasky pH H2 O 4,8 a pH KCL 4,5, vyrovnané hodnoty byly v případě ostatních jehličnanů. U porostu břízy nebylo možno odebrat vrstvy nadložního humusu, jelikož se zde nevyskytoval v patřičné míře. V případě nejsvrchnějších vrstev byly hodnoty opět nejvyšší v případě douglasky,

- 148 -

průkazně nižší pak na plochách borovice a smrku. V minerální vrstvě vykazoval nejvyšších hodnot porost břízy s hodnotou pH H2O 5,7 a pH KCl 4,7, nižší a vyrovnané jsou pak tyto hodnoty u ostatních jehličnanů. Podobná dynamika je tak patrná u obou typů reakcí, uvedené skutečnosti jsou parné z tabulky č. 48. Obsah výměnných bází byl ve svrchních horizontech poněkud vyšší v porostu smrku a douglasky, nižší byl pak v porostu borovice, která dosáhla hodnoty pouze 33,2

mval.100g-1

v horizontu

F2.

Nejvyšším

obsahem

výměnných

bází

v organominerálním horizontu disponovala plocha břízy s hodnotou 9,1 mval.100g-1, v porostech jehličnanů byla tato charakteristika vyrovnaná. Relativně vysokých hodnot dosáhl obsah bází v opadu smrku 43,4 mval.100g-1, což pravděpodobně indikovalo vysoký obsah bází v půdě a na druhé straně dosud slabý rozklad ve vrstvě L. Nejvyšší výměnná acidita byla v porostu smrku a nižší v holoorganických vrstvách porostů ostatních jehličnanů, což naznačuje vysoký podíl organických kyselých látek ve smrkovém opadu a následně vytvořených humusových formách, tento jev se dosud neprojevil v minerálních půdních horizontech. Nižší kapacita T v porostu douglasky má pravděpodobně souvislost s nižším obsahem humusu ve sledovaných vrstvách a s intenzivnější mineralizací a příjmem živin.

Tab. 48: Základní pedochemické charakteristiky humusových forem na jednotlivých TVP pH H 2O

pH KCl

S

T

V

t.ha-1

-

-

mval.100g-1

%

%

%

-

-

9,4b 22,6a

4,3 3,9 4,5 4,4 4,1 3,7 4,3 5,7a 5,8a 4,8a 4,4 4,5 -

3,8 3,2 3,7 4,1 3,8a 3,2 3,7 4,7b 4,7b 4,5a 3,9a 3,8 -

21,0a 33,2 5,4 43,4c 38,1a 23,8b 5,8 9,1 7,4 30,3 47,6a 5,6 -

57,7 76,8 12,5 74,2a 80,7 66,0 13,2 12,0 9,3 50,7 75,1 11,8 -

36,4 43,1 43,3 58,1 47,1 36,3 43,7 74,9a 78,7a 59,4 63,0a 47,9 -

65,8a 57,3a 4,1a 58,3a 59,6a 49,4 3,8a 3,5 1,9 57,8a 48,8a 2,7 -

1,6 1,5 0,2a 1,5 1,6 1,3 0,2a 0,2a 0,1 1,5 1,4 0,2a -

24 22 12 22 27 22 13 10 11 22 20 10 -

Porost Horizont Hmotnost

BO

SM

BR

DG

L+F1 F2+H Ah L+F1 F2 H Ah 0 - 10 10 - 20 L+F1 F2+H Ah -

32,0 11,6 8,7 17,5a 37,8 13,4 20,5a 33,9

- 149 -

Celk. Celk. C/N humus N

Komplexním ukazatelem kvality pH půdního sorpčního komplexu je nasycení sorpčního komplexu bázemi. V tomto případě byl nejpříznivější stav u nadložního humusu pozorován v porostu douglasky, kde hodnota V činila v horizontu L+F1 59,4 %. V minerálních půdních horizontech bylo plné nasycení možno pozorovat v menší míře v porostu břízy s hodnotou V 74,9 %, u jehličnanů byl vyrovnaný stav. Obsah celkového humusu vykazoval rovněž velmi vysokou variabilitu, vyšší obsahy byly doloženy v porostu borovice 65,8 % v horizontu L+F1, nižší u smrku a dále u douglasky. V minerálních horizontech byly prokázány nízké koncentrace v porostu douglasky 2,7 % a břízy 3,5 %, pravděpodobně z důvodu rychlého rozkladu a mineralizace. V porostu břízy dosud nedošlo k výrazné akumulaci nadložního humusu, na méně příznivém stanovišti, kde by měla bříza plný zápoj, by bylo možno tvorbu nadložního humusu již očekávat (PODRÁZSKÝ et ŠTĚPÁNIK 2002; PODRÁZSKÝ et al. 2010). Kvalitu humusových forem lze posoudit i z pohledu obsah celkového dusíku. V humusových formách všech jehličnanů na zemědělské půdě byla koncentrace této živiny dosti vyrovnaná. V Ah horizontu byl obsah N poměrně vyrovnaný u všech dřevin. Na příznivý průběh mineralizace a humifikace a na kvalitu humusové formy ukazuje u douglasky také nejnižší poměr C/N např. v horizontu Ah činila hodnota 10. Tab. 49: Obsah přístupných živin v horizontech humusových forem na jednotlivých TVP - 2006 Porost

Horizont

P

K

Ca

Mg

-1

BO

SM

BR

DG

L+F1 F2+H Ah L+F1 F2 H Ah 0 - 10 10 - 20 L+F1 F2+H Ah

57,0 29,6 15,3b 44,0 54,0 50,5 9,8a 20,3 11,5 51,0 43,5 4,3

mg.kg 983,5a 2923,5a 418,0a 2784,0b 87,8c 264,0c 471,5b 3588,5a 402,5 4223,5a 320,0ab 3107,0a,b 72,3c 341,0c 146,0b 791,5b 95,8 659,8 519,5b 2946,5a 345,0a 3568,0a 79,8c 383,5c

455,0a 328,8a 29,5b 299,5a,b 307,0 230,5a 35,0b 94,0a 77,3 248,0a,b 259,0a 51,5b

Obsah přístupného fosforu vykazoval značnou variabilitu. V minerálních horizontech byly významně nejvyšší hodnoty prokázány v porostu břízy 20,3 mg.kg-1. Naopak statisticky významně nižší obsahy byly dokumentovány v porostu douglasky s hodnotou 4,3 mg.kg-1, výše uvedené skutečnosti jsou patrné z tabulky č. 49. Obsah přístupného draslíku byl naopak v holorganických vrstvách nejvyšší v porostu borovice

- 150 -

s hodnotou 983,5 mg.kg-1, zde se podobně jako v porostu břízy zcela jistě uplatňovala vliv přízemní vegetace. V minerálních horizontech byl nejvyšší obsah dokumentován jak v porostu břízy o hodnotě 146,0 mg.kg-1, tak ještě v porostu borovice s hodnotou 87,8 mg.kg-1, u ostatních dřevin byl velice vyrovnaný, a to včetně holorganických i minerálních horizontů v porostu douglasky. Obsah

přístupného

vápníku

vykazoval

jednoznačně

průkaznou

tendenci

nejvyššího obsahu v holorganických vrstvách porostu smrku s hodnotou 3588,5 mg.kg-1 v horizontu L+F1, nízký stupeň rozložení opadu se tak projevuje slabším vyplavováním do spodin. V holorganických horizontech v porostu douglasky jsou obsahy Ca poněkud nižší, zvláště nízké obsahy jsou pak doloženy u borovice 2923,5 mg.kg-1. Jednoznačně vyšší obsah Ca je doložen v minerální půdě v porostu břízy. V porostu douglasky jsou nejvyšší obsahy výměnného vápníku v rámci skupiny jehličnanů, to indikuje příznivý rozklad a posun Ca do organominerálního horizontu. V porostu smrku byl naopak v nadložním humusu doložen snížený obsah přístupného hořčíku, kde jeho hodnota činila 230,5 mg.kg-1. Průkazně vyšší koncentrace byly stanoveny v porostu douglasky a především borovice. Projevují se tak zřejmě i mezidruhově specifické nároky jednotlivých dřevin na výživu makroelementy. Podobné trendy byly pozorovány v minerálním horizontu s tím, že obsahy byly vysoké v porostu břízy. Výsledky práce se jen těžko srovnávají s výsledky dalších autorů a to zejména tuzemských zejména domácích. Zahraniční prameny se s našimi výsledky v podstatě shodují (HAGEN - TNORN et al. 2004), je však třeba podotknout, že tyto výsledky byly realizovány v jiných stanovištních podmínkách. V našich podmínkách byly podobné druhově specifické rozdíly doloženy rovněž (PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2005; PODRÁZSKÝ et al 2010), patrné bylo zejména selektivní poutání například fosforu a dusíku břízou ve srovnání s jehličnany a vliv přízemní vegetace na opad v ne dokonale zapojených porostech (PODRÁZSKÝ, REMEŠ et ULBRICHOVÁ 2006; PODRÁZSKÝ et REMEŠ 2008).

- 151 -

6. Závěr V rámci práce byly zjištěny značné rozdíly v produkci jednotlivých introdukovaných dřevin, zároveň však také i v jejich vlivu na svrchní vrstvy půdy. Jednotlivé dřeviny rovněž projevily rozdílné nároky na stanovištní podmínky či způsob pěstování, proto je vhodné v rámci závěrů zhodnotit dané druhy jednotlivě podle produkčních a funkčních účinků. Porovnání jednotlivých porostů douglasky přineslo zjištění, že značný vliv na hodnoty průměrných porostních veličin hraje vlastní výchova porostů. Kdy v případě intenzivní výchovy docházelo k pozitivnímu trendu nárůstu hodnot průměrných kmenů. Pokud jde o celkovou produkci tak nelze říci, že by výchova měla výraznější vliv na tuto hodnotu a případné rozdíly je třeba spojovat spíše s vlivem stanoviště. V rámci této práce bylo zjištěno, že z hlediska produkce vyhovují douglasce spíše kyselá stanoviště, bez ovlivnění vodou. Z výsledků dále vyplývá, že douglaska tisolistá má na všech sledovaných stanovištích vysoký produkční potenciál, kterým předčí domácí hospodářské dřeviny. Produkční převaha je patrná, jak v rámci srovnávaných ploch, tak v případě dřevin, které jsou ve směsi s douglaskou. V ohledu produkce v rámci zkoumaných lokalit, dosahuje douglaska nejvyšších hodnot v nesmíšených porostech a dá se říci, že všechny příměsi vedly ke snížení produkčního potenciálu na daném stanovišti. Perspektiva pěstování douglasky v budoucnu spočívá spíše ve vhodném začleňování příměsi této dřeviny do porostů domácích dřevin než v jejím monokulturním pěstování a to s ohledem na další funkce, které by měly lesní porosty rovněž plnit. Je však třeba v budoucnu vytipovat a ověřit dřeviny vhodné do směsí s touto dřevinou. Z výsledků dendrometrických šetření vyplývá, že v podmínkách ŠLP v Kostelci nad Černými lesy můžeme od této dřeviny očekávat vysokou produkci dřevní hmoty. Porovnání jednotlivých porostů jedle obrovské přineslo zjištění, že výchova v jednotlivých porostech nemá tak významný vliv, jako v případě douglasky, neboť jedle vzhledem ke svým biologickým potřebám snáší lépe zástin a horizontálně rozrůzněná struktura jí zjevně vyhovuje. Vliv výchovy na kvalitu vlastního porostu není rovněž tak výrazný jako u douglasky. Z hlediska produkce je patrno, že jedle obrovská dobře prosperovala, jak na živných stanovištích, tak na stanovištích podmáčených. Na podmáčených stanovištích se tak jedle obrovská jeví jako vhodnější varianta než douglaska. Z výsledků dále vyplývá, že jedle obrovská má na všech sledovaných stanovištích vysoký produkční potenciál, který předčí domácí hospodářské dřeviny. V pohledu produkce v rámci zkoumaných lokalit dosahuje jedle nejvyšších hodnot v nesmíšených porostech, dá se však říci, že ani směs s douglaskou neznamenala výraznější ztrátu na produkci dřevní hmoty.

- 152 -

Perspektiva pěstování jedle obrovské v budoucnu, stejně jako u douglasky, spočívá spíše ve vhodném začleňování příměsi této dřeviny do porostů domácích dřevin, rovněž se jeví jako vhodná dřevina pro podmáčená stanoviště, kde může částečně nahradit či doplnit naší domácí jedli bělokorou. Z výsledků dendrometrických šetření vyplývá, že jedli obrovskou lze z hlediska produkce dřevní hmoty rovněž považovat za velmi perspektivní dřevinu, která může být vhodnou dřevinou do směsí s douglaskou tisolistou. Borovici vejmutovku lze považovat za dřevinu s relativně velkou produkcí, která se však nedosahuje produkčních možností douglasky či jedle obrovské. Produkci borovice vejmutovky lze v hrubém rámci srovnávat se smrkem ztepilým. Otázkou dalšího využití této dřeviny v našem hospodářství je, zda borovici vejmutovku dále využívat vzhledem k tomu, že dřevina má srovnatelné produkční schopnosti s našimi nejproduktivnějšími dřevinami, které však plní lépe další mimoprodukční funkce a lépe odolávají biotickým a abiotickým škodlivým činitelům. Z tohoto hlediska se jeví využití borovice vejmutovky, jako ne příliš perspektivní, její užití by pak přicházelo v úvahu pouze ve specifických případech, kdy by na daných stanovištích neprosperovala žádná z našich domácích dřevin. V podmínkách ŠLP se tato dřevina nechová invazně a její přirozená obnova je spíše ojedinělá. Zajímavou skutečností zjištěnou v rámci řešené problematiky je, že značný produkční potenciál metasekvoje čínské. To je zjevné zejména z toho, že na sledované lokalitě svojí produkcí předčila borovici vejmutovku, která zde překračovala tabulkové hodnoty pro první bonitu. Lze tedy říci, že v mladém věku se tato dřevina může svým růstem rovnat nejen našim nejproduktivnějším dřevinám, ale i jiným mimořádně produktivním introdukovaným dřevinám. Vzhledem k dosavadním poznatkům se zdá, že metasekvoje čínská by mohla být velice perspektivní a zajímavou introdukovanou dřevinou. Z hlediska výsledků výzkumu smrkových exot této práce bylo patrné, že některé druhy smrkových exot, mohou dosahovat poměrně vysoké produkce dřevní hmoty, která se může pohybovat na úrovni našeho domácího smrku ztepilého. Proto by se u těchto druhů mohlo zvážit jejich využití v našem lesním hospodářství a to ve specifických případech. Žádný ze zkoumaných druhů se však v celkovém pohledu nejeví jako vhodná alternativa domácích dřevin na území ŠLP. Introdukované dřeviny mohou a v řadě případů vhodně doplnit či dokonce částečně nahradit naše domácí dřeviny. Jejich přínos spočívá nejen v plnění hospodářských požadavků, jako je množství produkce kvalitního dříví, či jeho kvalita, ale také v plnění dalších environmentálních funkcí. Introdukované dřeviny s takto vhodnými vlastnostmi se mohou stát, významnou složkou trvale udržitelného polyfunkčního lesního hospodářství. Posouzení

- 153 -

části těchto mimoprodukčních funkcí bylo rovněž cílem této práce, jmenovitě se pak jedná zejména o vliv jednotlivých dřevin na svrchní vrstvy půdy. Všechny introdukované jehličnaté dřeviny, jež byly předmětem zkoumání vlastností svrchních

vrstev

půdy,

lze

považovat

za

relativně

rychle

rostoucí

druhy,

což dokázala i tato práce. Oblast produkce těchto dřevin je v současné době již poměrně dobře zmapována, tedy pokud vynecháme metasekvoji čínskou. Co je však společné pro všechny uvedené introdukované dřeviny, je poměrně málo údajů o jejich ekologických a environmentálních funkcích. Vejmutovka produkovala poměrně chudý a kyselý opad, který byl poměrně pomalu a nesnadno transformován. Dosti výrazně vyčerpávala a okyselovala půdu, půdní chemismus v jejím případě dosahoval poměrně extrémních hodnot. Z tohoto pohledu se vejmutovka nejeví jako ideální dřevina z hlediska vlivu na stanoviště. Poněkud jiná situace pak byla v případě douglasky a jedle obrovské, tyto dřeviny produkovaly méně kyselý a relativně bohatší opad ve srovnání s domácím smrkem ztepilým, jejich vysoké nároky však v některých případech zapříčinily pokles obsahu některých živin. Dále bylo z výsledků vlastní práce patrné, že jak douglaska, tak i jedle obrovská se v mnoha ohledech mohly rovnat našim domácím listnatým dřevinám, které považujeme za dřeviny s příznivým vlivem na půdu. V každé případě je zřejmé, že obě dvě dřeviny měly v drtivé většině příznivější vlastnosti na svrchní vrstvy půdy než smrk ztepilý. Velice příznivý vliv na půdní prostředí byl zaznamenám v případě metasekvoje čínské, která vykazovala podobně příznivý vliv na stav humusových forem, někdy i příznivější, než stanovištně původní listnaté dřeviny u nichž se v některých případech odrážel zvýšený selektivní příjem některých prvků. Z výše uvedených faktů je zřejmé, že některé dřeviny disponují nejen velkou produkcí dřevní hmoty, ale mají i příznivý vliv na stav svrchních vrstev půdy, což z nich dělá velice vhodnou alternativu či doplněk našich domácích dřevin v rámci trvale udržitelného hospodaření v podmínkách Školního lesního podniku Kostelec nad Černými lesy. Mezi tyto vhodné dřeviny lze zařadit douglasku tisolistou, jedli obrovskou a rovněž metasekvoji čínskou.

- 154 -

7. Citovaná literatura ANDRŠ I. 2001. K otázce u nás nepůvodních dřevin. Lesnická práce, 80, č. 9. s. 396 - 397. ATALAY I. 1984. Regioning of the seed transfer of Oriental spruce (Picea orientalis L.) in Turkey. Forest General Directorated, Forest Tree Seeds and Breeding Research Directorate, Publication No. 2, Ancara, s. 67. BALABÁN K. 1955. Nauka o dřevě - Část anatomie dřeva. Státní zemědělské nakladatelství v Praze. Praha, s. 216 BALCAR V. 2004. Vývoj kultur introdukovaných dřevin na středním Jizerském hřebenu. In: Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Kostelec n. Č. l. 10. - 11. 11. 2004. Kostelec n. Č. l., ČZU. s. 19 - 28. BALMER W. E., WILLISTON H. L. 1983. Managing eastern white pine in the Southeast. USDA Forest Service, Forestry Report R8 - FR 1. Southern Region. s.11. BECK D. E. 1971. Height growth patterns and site index of white pine in the southern Appalachians. Forest Science 17. s. 252 - 260. BENČAŤ F. 1976. Štúdie o ihličnatých drevinách, zborník Ústavu dendrobiológie SAV a Dendrologickej sekcie Československej botanickej spoločnosti. Nakladatelství Veda Bratislava. s. 281. BERAN F., ŠINDELÁŘ J. 1996. Perspektivy vybraných cizokrajných dřevin v lesním hospodářství České republiky. Lesnictví - Forestry, 42, č.8, s. 337 - 335. BERAN F. 1995. Dosavadní výsledky provenienčního výzkumu douglasky tisolisté v ČR, Zprávy lesnického výzkumu, svazek XL, č. 3 - 4, s. 7 - 13. BERAN F. 2006. Některé poznatky z hodnocení mezinárodního provenienčního pokusu s jedlí obrovskou - Abies grandis (Douglas) LIND. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Sborník referátů konference v Kostelci nad Černými lesy 12. - 13. 10. 2006, Praha, ČZU, s. 17 - 27. BERGEL J. 1985. Ertragstafeln für die Douglasce. In.: Schober R.: Ertragstafeln wichtiger Baumarten Frankfurt a M.,J. Sauerlanders Verlag 1995. s. 166 . BEZECNÝ P. A KOL. 1981. Pěstování lesů, Státní zemědělské nakladatelství Praha. s. 328. BLAŠČÁK V. 2003. Zkušenosti s pěstováním douglasky tisolisté na LS Vodňany, Lesu zdar, ročník 9, č. 12, s. 10 - 11. BURGBACHER H., GREVE P. 1996. 100 Jahre Douglasienanbau im Stadtwald Freiburg. AFZ, č. 20, s. 1109 - 1111. BUŠINA F. 2006. Produkční potenciál douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/ Franco) v porostech Školního polesí Hůrky VOŠL a SLŠ v Písku. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. - 13.10.2006. Kostelec n. Č. l. ČZU, s. 77 - 83. BUŠINA F. 2007a. Natural regeneration of Douglas fir (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/ Franco) in forest stands of Hůrky Training Forest District, Higher Forestry School and Secondary Forestry School in Písek. Journal of Forest Science, 53, s. 20 - 34. BUŠINA F. 2007b. Přirozená obnova douglasky tisolisté. Lesnická práce. roč. 86 č. 12, s. 24 - 25. CAFOUREK J. 2006. Provenienční pokusy douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/ Franko) v oblasti středozápadní Moravy. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. 13.10.2006. Kostelec n. Č. l. ČZU. s. 7 - 16. CONIFER SPECIALIST GROUP 1998. Abies fanjingshanensis. In: 2008 IUCN Red List of Threatened Species. http://www.iucnredlist.org/details/32463, accessed 2009.05.03.

- 155 -

ČERMÁK Z. 2006. Hodnocení růstu druhu Pseudotsuga menziesii na území lesních majetků města Tábor. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. - 13.10.2006. Kostelec n. Č. l., ČZU. s. 71 - 77. ČERNÁ J., HAMERNÍK J. 2004. Výsledky introdukce dřevin na ŠLP v Kostelci nad Černými lesy, In: Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Kostelec n. Č. l. 10. - 11.11.2004. Kostelec n. Č. l., ČZU. s. 53 - 62. DOLEJSKÝ V. 2000. Najde douglaska větší uplatněné v našich lesích? Lesnická práce. roč. 79, č. 11. s. 492 - 494. DOSTÁL J. 1989. Nová květena ČSSR, I. a II. díl, Academia Praha. 1548 s. EDWARD F. GILMAN, DENNIS G. WATSON 1994. Forest service UAS, Department of Agriculture FANG S., CAI J., CHEN B., YANG X., SONG Z. 1995. Studies on biomass production and pulpmaking performance of a Metasequoia glyptostroboides plantation. J. Nanjing For. Univ. 19, s. 51 - 56. FARJON A. 1990. Pinaceae: drawings and descriptions of the genera Abies, Cedrus, Pseudolarix, Keteleeria, Nothotsuga, Tsuga, Cathaya, Pseudotsuga, Larix and Picea. Königstein: Koeltz Scientific Books. ISBN 3 - 87429 - 298 - 3. FELIKSIK E., WILCYZŃSKY S. 2003. Diversification of increment reactions of Douglas fir (Pseudotsuga menziesii Franco) from mountainous regions of southern Poland, JOURNAL OF FOREST SCIENCE, 49 (12): 552 - 558 FÉR F. 1973. Introduction des essences extinques en Tchécoslovaquie. Silvaecultura tropica a subtropica. 3, s. 103 - 124. FÉR F., POKORNÝ J. 1993. Lesnická dendrologie I. část - jehličnany, VŠZ Praha. s.132. FÉR F. A ROHON P. 1994. Biologie, botanika a dendrologie, vydavatelství ČVUT. s. 159. FOILES M. W. 1965. Grand Fir, Abies grandis (Dougl.) Lindl. USDA, Forest Service, Agriculture Handbook 271, Washington, DC., s. 19 - 24. FORST P. A KOL. 1985. Ochrana lesů a přírodního prostředí, SZN 1985. s. 356. FRÝDL J. A ŠINDELÁŘ J. 2004. Šlechtění a introdukce dřevin v ekologicky orientovaném LH. Lesnická práce. ročník 83, č. 2, s. 76 - 77. FUNDA T., KOBLIHA J. 2004. Dosavadní poznatky smrku černého (Picea mariana (Mill.) B.S.P.) v Evropě a České republice, In: Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Kostelec n. Č. l. 10. - 11.11.2004. Kostelec n. Č. l., ČZU. s. 91 - 99. GREGUŠ L. 1996. Hodnotenie produkčních schopností drevin lesného arboreta v Kysihybli při Banském Štiavnici. Forestry Journal, č. 2, s. 87 - 114. GRIFFIN J. R., CRITCHFIELD W. B. 1976. Distribution of forest trees in California. USDA Forest Service Research Paper 82: s. 23 - 24. HAGEN - THORN A. et al. 2004. The impact of six European tree specieson the chemistry of mineral topsoil of forest plantations on former agricultural land. Forest Ecology and Management, 195: 373 - 384. HARDING T. 1988. British softwoods: properties and uses.Forestry Commission Bulletin, s. 77. HART V. 2005. Růst, vývoj a obnova douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/Franko.) na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy. In: COYOUS 2005, příspěvek na CD, ČZU v Praze. HART V. 2006. Influence of establishment and tending on following development of Douglas fir (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/Franko) stand. In: 7th Conference of Young Scientists COYOUS 2006. 23. - 24. 11.2006. Praha, ČZU v Praze, s.12 - 13.

- 156 -

HART V., REMEŠ J. 2006. Porovnání porostů douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/Franco) ve středním věku na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy. In: Douglaska a jedle obrovská opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. - 13.10.2006. Kostelec n. Č. l. ČZU, s. 57 - 69. HART V., REMEŠ J. 2006. Přirozená obnova douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/ Franco) pod mateřským porostem na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy po potlačení vlivu buřeně. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. - 13.10.2006. Kostelec n. Č. l. ČZU, s. 89 - 93. HEJNÝ S., SLAVÍK B. 1988. Květena ČSR. 1. - Academia, Praha. s. 558. HENDRICKS D.R., SØNDERGAARD P. 1998. Metasequoia glyptostroboides 50 years out of China. Observations from the United States and Denmark. Dansk Dendrologisk Arsskrift 16, s. 6 - 24. HENRY A. 1915. North American trees in Britain, Trans, R. Scot. arb. s. 29. HERMANN R. K., LAVENDER D. P. 1999. Douglas - fir planted forests. New Forests 17. s. 53 - 70. HERMANN R. K. 1987. North American tree species in Europe. Journal of Forestry 85 (12). s. 27 - 32. HOFMAN J. 1964. Pěstování douglasky. Praha, Státní zemědělské nakladatelství. 254 s. HOFMAN J. 1963. Pěstování jedle obrovské. 1 vydání, Praha, SZN. s. 116. HUSS J. 1996. Die Douglasie als Mischbaumart. AFZ, roč. 51, č. 20, s. 1112. INSTITUT OF BOTANY OF JIANGSU PROVINCE 1973. Research on Metasequoia glyptostroboides (Chinese). s. 12. JANKOVSKÝ L., PALOVČÍKOVÁ D., BERÁNEK J. 2006. Zdravotní problémy douglasek v ČR. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. - 13.10.2006. Kostelec n. Č. l. ČZU, s. 119 126. KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas J., Kobliha J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. - 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76 - 84. KANTOR P. 2006. Douglaska tisolistá - nejvýznamnější introdukovaná dřevina v polyfunkčním a trvale udržitelném lesním hospodářství. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. - 13.10.2006. Kostelec n. Č. l. ČZU, s. 95 - 99. KANTOR P. 2008. Production potential of Douglas fir at mesotrophic sites of Křtiny Training Forest Enterprise. Journal of Forest Science. 54, s. 321 - 332. KANTOR P., BUŠINA P., KNOTT R. 2010. Postavení douglasky tisolisté (Pseudotsuga manziesii /Mirb. /Franco) a její přirozená obnova na školním polesí Hůrky Středních lesnických škol Písek, Zprávy lesnického výzkumu. 55 (4). s. 251 - 263. KANTOR P., KOTLAN M. 2006. Produkční potenciál douglasky tisolisté na Školním polesí Hůrky Střední lesnické školy Písek. In: Stabilizace funkcí lesa v biotopech narušených antropogenní činností. Opočno 5. 6. 9. 2006. Jíloviště - Strnady, VÚLHM. s. 67 - 76.

KANTOR P., MARTINÍK A., SEDLÁČEK T. 2002. Douglaska tisolistá na Školním lesním podniku Křtiny. Lesnická práce, č. 5, s. 210 - 212. KANTOR P., KNOTT R., MARTINÍK A. 2001a. Production capacity of Douglas fir (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/Franko) in a mixed stand. Ekológia, Suplement 1, s. 5 - 14.

- 157 -

KANTOR P., KNOTT R., MARTINÍK A. 2001b. Production potential and ecological stability of mixed forest stands in uplands - III. A single tree mixed stand with Douglas fir on an eutrophic site of the Křtiny Training Forest Enterprise. Journal of Forest Science. 47, s. 45 - 59. KENK G., EHRING A. 1995. Tanne - Fichte - Buche oder Dougalsie? AFZ, 11 567 - 569 KLITSCH M., HARTEL H. 2004: Invaze borovice vejmutovky (Pinus strobus) v Národním parku České Švýcarsko, In: Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Kostelec n. Č. l. 10. 11.11.2004. Kostelec n. Č. l., ČZU. s. 109 - 112. KONUKCU M. 2001. Forests and Turkish Forestry, Turkey Goverment Planning Organization, No: 2630, Ankara, Turkey. s. 238. KRÁL D. 2002. Assessing the growth of Picea omorika [Panč.] Purkyně in the Masaryk Forest Training Forest Enterprise at Křtiny, Journal of Forest science 48, s. 388 - 398 KUSER J. E. 1999. Metasequoia glyptostroboides: fifty years of growth in North America. Arnoldia 58/4 - 59/1, s. 76 - 79. LANCASTER K. F. 1984. White pine management, a quick review. USDA Forest Service, NA - FR - 27. Northeastern Area State and Private Forestry, Broomall, PA. s. 4. Lesní hospodářský plán LHC Kostelec n. Č. lesy, pro období od 1.1.2001 do 31.12.2010 Lesní hospodářský plán LHC Město Český brod, pro období od 1.1.2001 do 31.12.2010 LIAO C.Y., PODRÁZSKÝ V. 2000. Individual tree growth analysis for Dawn Redwood introduced in the Czech Republic. Sci. Agric.Bohemica 31. s. 65 - 79. LINES R. 1987. Choice of Seed Origins for the Main Forest Species in Britain. Forestry Commission Bulletin, 66. s. 22 - 24. LIU Y. C. 1990. Metasequia glyptostroboides (Chinese). Chinese Forestry Press, Beijing, s. 38 - 42 MARTINIK A. 2003. Possibilities of growing Douglas fir (Pseudotsuga menziesii /Mirb./Franco) in the conception of sustainable forest management. Ekológia - Bratislava, Vol. 22, Supplement 3, s. 136 - 146. MARTINÍK A., KANTOR P. 2004. Posouzení pěstování introdukovaných dřevin - douglaska tisolistá, Sborník Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam str. 77 - 81. MERRILL E. D. 1948. Metasequoia, another 'living fossil. Arnoldia 8(1). Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (Helsinky 1993) - sborník přijatých dokumentů. Praha. MZe ČR , odvětví LH, s. 17 - 26. MÍSAŘ Z., DUDEK A., HAVLENA V., WEISS J. 1983. Geologie ČSSR I. Český masív. - SPN Praha. s. 336. MITCHELL A. F. 1975. Conifers in the British Isles. (A descriptive handbook.) London, Forestry Commission Booklet No. 33: s. 254. MITCHELL A. 1982. Trees of Great Britain and northern Europe. Collins, Sons & Co. Ltd, London. s. 288. MITCHELL A. 1978. Trees of Britain & Northern Europe. Collins Field Guide. HarperCollins. London. s. 288. MUSIL I., HAMERNÍK J. 2007. Jehličnaté dřeviny: přehled nahosemenných i výtrusných dřevin: Lesnická dendrologie 1., Academia Praha, s. 352. NAKLÁDAL O., TURČÁNI M. 2006. Přehled škůdců a potenciálních škůdců jedle obrovské (Abies grandis Lidl) a douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/Franco) ve střední Evropě. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. - 13.10.2006. Kostelec n. Č. l. ČZU, s. 127 - 132.

- 158 -

NOVOTNÝ P., BERAN F. 2008. Introdukované dřeviny v lesním hospodářství ČR. Lesnická práce, ročník 87, č. 6. s. 10 - 11. NOŽIČKA J. 1963. Zavádění douglasky v českých zemích do r. 1918. Práce výzkumných ústavů lesnických ČSSR, svazek 27, VÚLHM Zbraslav - Strnady, SZN Praha, s. 209 - 242. PAGAN J. 1997. Lesnícka dendrológia. Vysokoškolské skriptá, Zvolen. TU Zvolen. 378 s. PEŠKOVÁ V. 2003. Nebezpečné sypavky na douglasce v České republice. Lesnická práce, ročník 82, č. 5. s. 16. 17. PETRÁŠ R., PAJTÍK J. 1991. Sústava česko - slovenských objemových tabuliek drevín. Lesnícky časopis, 1, s. 49 56 PILÁT A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. - Nakladatelství ČSAV, Praha. s. 508. PODRÁZSKÝ V. 1998. Přírodě blízké lesní hospodářství. Zprávy lesnického výzkumu. 43 (2). s. 41 - 42. PODRÁZSKÝ V., 2003a. Effects of Giant fir cultivation on the humus form. Scientia agriculturae bohemica. 33: 63 - 66. PODRÁZSKÝ V., 2003b. Effects of Norway spruce introduction on humus form changes in the Voděradské bučiny Nature Reserve Area. Phytopedon, 2: 23 - 26. PODRÁZSKÝ V., VIEWEGH J., REMEŠ J., 2003. Srovnání stavu humusových forem v mladých porostech smrku a buku na území NPR Žákova hora. Zprávy lesnického výzkumu, 48: 61 - 63. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J. 2005. Retenční schopnost svrchní vrstvy půd lesních porostů s různým druhovým složením. Zprávy lesnického výzkumu, 50. s. 46 - 48. PODRÁZSKÝ, V., REMEŠ, J., KRATOCHVÍL, J. 2005. Vývoj půdního chemismu ve smrkových lesních ekosystémech na území ŠLP Kostelec nad Černými lesy. Zprávy lesnického výzkumu, roč. 50, č. 3, s. 200 - 203. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J. 2006a. Půdotvorná role význačných introdukovaných jehličnatých dřevin - douglasky tisolisté, jedle obrovské a borovice vejmutovky. In: Douglaska a jedle obrovská - opomíjení giganti. Kostelec n. Č. l. 12. - 13.10.2006. Kostelec n. Č. l. ČZU, s. 43 - 49. PODRÁZSKÝ V. A REMEŠ J. 2006b. Účinnost hnojivých opatření při aplikaci ke kulturám náročnějších dřevin . Lesnická práce, ročník 86, č. 12. s. 16. - 17. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J. 2002. Dopad pěstování stanovištně nepůvodních dřevin na stav humusových forem v nivě Jalového potoka - Černokostelecká oblast, Zprávy lesnického výzkumu, 47. s. 21 - 24. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J. 2008. Půdotvorná role významných introdukovaných jehličnanů - douglasky tisolisté, jedle obrovské a borovice vejmutovky, Zprávy lesnického výzkumu, svazek 53, č. 1, s. 27 - 33. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J. 2009. Soil - forming effect of Grand fir (Abies grandis [Dougl. ex D. Don] Lindl.), J. For. Sci., 55 (2009): 533 - 539 PODRÁZSKÝ, V., REMEŠ. J., 2007a. Fertilization effect on the grand fir plantations. Scientia agriculturae bohemica, 38: 198 - 201. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J., 2007b. Změny kvality a množství nadložního humusu při přirozeném zmlazení bukových porostů na území Školního lesního podniku Kostelec nad Černými lesy. Zprávy lesnického výzkumu, 52: 39 - 43. PODRÁZSKÝ V., ŠTĚPÁNÍK R. 2002. Vývoj půd na zalesněných zemědělských plochách - oblast LS Český Rudolec. Zprávy lesnického výzkumu, 47. s. 53 - 56.

- 159 -

PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J., LIAO C. Y. 2001. Vliv douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/Franco) na dynamiku lesních půd. In: Krajina, les a lesní hospodářství. Sborník z konference 22. a 23.1.2001, Praha, Česká zemědělská univerzita v Praze. s. 24 - 29. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J., MAXA M. 2001. Má douglaska degradační vliv na lesní půdy? Lesnická práce, č. 9, s. 393 - 395. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J., ULBRICHOVÁ I. 2006. Rychlost regenerace lesních půd v horských oblastech z hlediska kvantity nadložního humusu. Zprávy lesnického výzkumu, 51. s. 230 - 234. POKORNÝ J. 1958. Počátky lesní kultury na Černokostelecku a původ používaného osiva v období 1790 - 1920. Sborník vědeckých prací Lesnické fakulty v Praze. č. 1. s. 21 - 43. POKORNÝ J. 1961. Introduction des essences exotiques. Lesnická práce, 40, s. 227 - 230. POKORNÝ J. 1963. Jehličnany lesů a parků. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. s. 308. POKORNÝ J., 1959. Zkušenosti s pěstováním jedle obrovské (Abies grandis LINDL.) v Evropě a ČSR. Sborník Československá akademie zemědělských věd . Lesnictví, ročník 5, s. 1071 - 1094. POKORNY J. 1981. Biology and growth of Metasequoia glyptostroboides u et Cheng. sborník Vědeckého Lesnického Ústavu vysoké Školy Zemědělské V Praze 25, s.101 - 110. POKORNÝ J., TOUŠOVÁ D. 1987. Hamlym Colour Guides: Trees. The Hamlym Publishing Group Limited, England s. 26 - 33. POLANSKÝ B. 1932. Statistické šetření o dřevinách cizokrajných v Československé republice. Praha, knihovna stat. Obzoru. s. 50. POLANSKÝ B. 1937. Lesnické pěstování dřevin cizokrajných se zřetelem na poměry v ČSR, Sborník výzkumných ústavů zemědělských ČSR, druhý díl - první část, s. 20 - 105. POLENO Z. 1997. Trvale udržitelné obhospodařování lesů. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, s. 54. POLMAN J. E. A KOL. 1960. Summary account of Mesozoic and Tertiary stratigraphy, Canadian Arctic Archipelago. Geological Survey of Canada Paper 60 - 5. s. 1 - 24. PONDĚLÍČEK J. 2002. Produkce jedle obrovské (Abies grandis Lindl.) na území České republiky. Doktorská disertační práce, ČZU, Praha, 202 s. PONETTE Q., RANGER J., OTTORINI J. M., ULRICH E. 2001. Aboveground biomass and nutrient content of five Douglas - fir stands in France. Elsevier Science 2001, Forest ekology and Management 142, s. 109 - 127. PRO SILVA 2006. (http://pbl.fri13.net/index.php?mod=clankyaid=117), překlad Vladimír Tesař 12.10. 2006. REMEŠ J. 2002: Produkční možnosti a ekologické důsledky introdukce vybraných druhů lesních dřevin. Závěrečná zpráva projektu vnitřní grantové agentury LF ČZU v Praze, 48 s. REMEŠ J., NEUHÖFER J. 2004. Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam, Exkurzní průvodce, vydala Česká zemědělská univerzita v Praze. REMEŠ J., HART V. 2004. Růst douglasky tisolisté na ŠLP v Kostelci nad Černými lesy, In: Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam, Kostelec n. Č. l. 10. - 11. 11. 2004. Kostelec n. Č. l., ČZU. str. 83 - 90. ROY V., PLAMONDON A. P., BERNIER P. Y. 2004. Persistence of early growth of planted Picea mariana seedlings following clear - cutting and drainage in Quebec wetlands. Canadian Journal of Forest Research, Volume 34, Number 5. s. 1157 - 1160. RUSHFORTH K. 1987. Conifers. New York: Facts on File. s. 232.

- 160 -

SATOH K. 1999. Metasequoia travels the globe. Arnoldia 58/4 - 59/1, s. 72 - 75. SATOO T. 1974. Materials for the studies of growth in forest stands. XIII. Primary production relations of a young stand of Metasequoia glyptostroboides planted in Tokyo. Bull. Tokyo Univ. For. 66. s. 153 164. SCHWAPPACH A. 1896. Norma - Ertragstafel fur die Kiefer in der nord - deutschen Tifebene. Prag, Druckerei Merkur. s. 12. SKALICKÝ V. 1988. Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České socialistické republiky. Academia, Praha, strany. s.103 - 121. SLÁVIK M., ŤAVODA P. 2004. Pestovanie douglasky na Slovensku s ohl‘adom na jej produkčný význam. In: Introdukované dřeviny a jejich produkční a ekologický význam. Kostelec n. Č. l. 10. - 11.11.2004. Kostelec n. Č. l., ČZU. s. 69 - 77. SÖNMEZ T., ERCANLI I., KELES S. 2009. A distance - independent basal area growth model for oriental spruce (Picea orientalis (l.) Link) growing in mixture with oriental beech (Fagus orientalis Lipsky) in the Artvin region, North - East Turkey, African Journal of Agricultural Research Vol. 4 (8), s. 740 751. SOUČEK B. 1993. Zastoupení a vzrůst jedle obrovské na ŠLP "Masarykův les", Lesnická práce, 72 (1). s. 19 - 20. SUPKA J. 2002. Introdukované dřeviny v sídlech a krajině. In: Pestovanie a ochrana cudzokrajných drevín na Slovensku. sborník, Ústav ekológie lesa SAV Zvolen s. 21 - 28. SUWORTH G. B. 1967. Forest trees of the Pacifik slope. Dover bublication, INC. New York. s. 111 - 116. SVOBODA P. 1953. Lesní dřeviny a jejich porosty, část 1 - jehličnany. Praha, Státní zemědělské nakladatelství. s. 411. SVOBODA A. M. 1976. Introdukce okrasných jehličnatých dřevin. 1. vyd. Praha: Academia,. s. 124. ŠEBÍK L., POLÁK L. 1990. Náuka o produkcii dreva. Príroda, Bratislava. s.322. ŠIKA A. 1983. Douglas fir production in the Czech Soc. Republic. Comm. Inst. For. Tech., 13, s. 41 - 57. ŠIKA A. 1988. Zhodnocení výzkumných provenienčních ploch s douglaskou tisolistou. Závěrečná zpráva VÚLHM Jíloviště - Strnady, s. 65. ŠIKA A., PÁV B. 1990. Výškový růst douglasky na provenienčních plochách ČR v různých fázích vývoje, Lesnictví, 36 (LXIII), č. 5, s. 367 - 380. ŠIKA A., VINŠ B. 1978. Růst douglasky v ČSR - závěrečná zpráva. VÚLHM Jíloviště - Strnady, s. 62. ŠIKA A. 1977. Pěstování douglasky v ČSR. Lesnická práce, s. 428 - 435. ŠIMEK J. 1992. Pěstování douglasky tisolisté na LZ Tábor. Lesnická práce, č. 11. s. 330 - 333. ŠINDELÁŘ J. 2003. Aktuální problémy a možnosti pěstování douglasky tisolisté. Lesnická práce, č. 5, s. 14 - 16 (238. - 240). ŠINDELÁŘ J., BERAN F. 2004a. K některým aktuálním problémům pěstování douglasky tisolisté, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti. Lesnický průvodce 3/2004. 34 s. ŠINDELÁŘ J., BERAN F. 2004b: Srovnání druhů rodu Abies v lesích města Písku. Lesnická práce, č. 1. s. 19 - 21. ŠINDELÁŘ J., BERAN F., FRÝDL J., NOVOTNÝ P. 2006. K možnostem lesnického využití některých cizokrajných druhů rodu Abies v ČR na základě hodnocení jejich růstu na lokalitě Jíloviště - Cukrák ve věku 30 let, Zprávy lesnického výzkumu, svazek 51, č. 4, s. 234 - 241.

- 161 -

SLODIČÁK M., NOVÁK J. 2008. Nutrients in the aboveground biomass of substitute tree species stand with respect to thinning - blue spruce (Picea pungens Engelm.), JOURNAL OF FOREST SCIENCE, 54 , 2008 (3): 85 - 91 TEUFEL K., KASTRUP M. 1998. Die Douglasie in Baden - Wurtenberg, AFZ, 53/6: 283 - 287 UHLÍŘOVÁ H., KAPITOLA P. A KOL. 2004. Poškození lesních dřevin, nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce s.r.o. Kostelec nad Černými lesy, s. 288. ÚRADNÍČEK L., CHMELAŘ J. 1995. Dendrologie lesnická - 1. část, Jehličnany. Skriptum, MZLU Brno, s. 97. USTA I. 2001. Variation in Growth of 20 - Year - Old Provenance Trial of Sitka spruce (Picea sitchensis (Bong.) Carr.) in Great Britain, Turk J Agric For, s. 5 - 14 VAN PELT R. 2001. Forest Giants of the Pacific Coast. University of Washington Press. ISBN 0 - 295 - 98140 7. VIDAKOVIĆ M. 1991. Conifers morphology and variation.Croatia, Grafički zavod Hrvatske. s. 756. VIERECK L. A., JOHNSTON W. F. 1990. Picea mariana (Mill.) B.S.P. Black spruce. In: Burns RM, Honkala BH (coord.). Silvics of North America. Vol. 1. Conifers. USDA, Forest Service, Agriculture Handbook. No. 654. Washington, DC: US Government Printing Office. s. 227 - 237 Vyhláška MZe 83/1996 Sb., o vypracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Výroční zpráva o hospodaření za rok 2007 , Kostelec n UHLÍŘOVÁ H., KAPITOLA P. A KOL. 2004. Poškození lesních dřevin, nakladatelství a .Č. lesy, 2008, zprávu předložil pro závěrečné řízení doc. Ing. Václav Malík, Ph.D. ředitel ČZU ŠLP, s. 66. WILLIAMS C. J., LEPAGE, B. A., VANN D. R., TANGE, T., IKEDA, H., ANDO, M., KUSAKABE, T., TSUZUKI, T., SWEDA T. 2003. Structure, allometry, and biomass of plantation Metasequoia glyptostroboides in Japan. Forest Ecology and Management, 180(103). s. 287 - 301.WILSON R. W. A WILLIAM F. M. 1965: In Silvics of forest trees of the United States. H. A. Fowells, comp. U.S. Department of Agriculture, Agriculture Handbook 271. Washington, DC. s. 329 - 337. WYMAN D. 1970. Metasequoia after twenty years in cultivation. Arnoldia 28. s. 113 - 123. WOLF J. 1998a. Jak rostl nejstarší porost douglasky u Písku. Lesnická práce, č. 4, s. 182 - 185. WOLF J. 1998b. Výchova douglaskových porostů. Lesnická práce, č. 4, s. 134 - 136. WORRELL R. 1987. Predicting the productivity of Sitka spruce on upland sites in northern Britain. Forestry Commission Bulletin. s. 72. Zákon č. 114/1992 Sb., ze dne 19. února 1992, o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 289/1995 Sb., ze dne 3. listopadu 1995 o lesích a o změně a doplnění některých zákonů MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ 2009. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2010. Ministerstvo zemědělství ISBN 978 - 807084 - 995 - 8, s 128. PRO SILVA, 2006. (http://pbl.fri13.net/index.php?mod=clankyaid=117), překlad Vladimír Tesař 12.10. 2006. Tree Species Distribution Maps for North America, (http://esp.cr.usgs.gov/data/atlas/little/)

- 162 -

8. Vlastní publikace autora HART V., HARTOVÁ M., TAUCHMAN P. 2010. Analysis of herbicide effects on Douglas fir (Pseudotsuga menziesii [Mirb.] Franco) natural regeneration. Journal of Forest Science, 2010, roč. 56, č. 5, s. 209 - 217. ISSN: 1212-4834. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J., HART V., TAUCHMAN P. 2009. Produkční a půdotvorná role douglasky tisolisté na zalesněných zemědělských půdách, In: Možnosti přírodě blízkého lesního hospodářství v českých zemích - příspěvek ve sborníku, ČZU v Praze, s. 41 – 48 PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J., HART V., TAUCHMAN P. 2009. Douglaska a její pěstování test českého lesnictví. Lesnická práce, 88, č. 6. s. PODRÁZSKÝ V., REMEŠ J., TAUCHMAN P., HART V. 2010. Douglaska tisolistá a její funkční účinky na zalesněných zemědělských půdách Zprávy lesnického výzkumu, svazek 55, č. 1, s. 12 - 18. TAUCHMAN P., REMEŠ J. 2008. Produkce douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /Mirbel/Franco.) ve středním věku na území ŠLP V Kostelci nad Černými lesy. In: COYOUS 2008 konference mladých vědeckých pracovníků. 2. 4. 2008 ČZU v Praze, s. 238 - 247. TAUCHMAN P., REMEŠ J. 2009. Porovnání růstu a produkce metasekvoje čínské (Metasequoia glyptostroboides Hu et Chenk .) s borovicí vejmutovkou (Pinus strobus L.) ve středním věku na území lesů města Český Brod In: COYOUS 2009 konference mladých vědeckých pracovníků. 24. 3. 2009 ČZU v Praze, s. 93 - 102. TAUCHMAN, P. 2009. Růst a produkce některých Introdukovaných druhů smrků v lokalitě „Amerika“ na území Školního lesního podniku v Kostelci nad Černými lesy. In: COYOUS 2010 Konference mladých vědeckých pracovníků, ČZU v Praze, s. 442 - 455 TAUCHMAN P., HART V., REMEŠ J. 2010. Srovnání produkce porostu douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii /MIRBEL/FRANCO) s porostem smrku ztepilého (Picea abies L KARST.) a stanovištně původním smíšeným porostem středního věku na území ŠLP v Kostelci nad Černými lesy, Zprávy lesnického výzkumu, svazek 55, č. 3, s. 187 - 194

- 163 -

1. Přílohy 1) 2) 3) 4)

Tabulkové přílohy Fotodokumentace Mapové přílohy Užité zkratky v textu

Příloha č. 1: Tab. 1: Srovnání porostních charakteristik u všech zkoumaných TVP v rámci celé práce Psk.

dřevina

118B4b

DG SM MD DG SM HB DB ost. DG MD DG SM VJ JDO DG SM BO BR JDO JDO SM JDO DG MET VJ JS JV VJ VJ BO SMV SMO SMSi SMP SMS SMC SM

118B6c 118B4a 118B4a 118B6d

405B4

611B4

705A4

409F3 118B3c 118B3c 129J4a 113La4 113La4 113La5 129G4a 706D3 118B4a 118B4a 118B4a 118B4a 118B4a 118B4a 118B4a

věk SLT/HS dp (cm) 43

3K/42

65

3S/44

49

3K/42

65

3S/44

41

3P/46

47

3O/46

47

3Q/46

35 35 35

4P/46 3S/44 3S/44

49

3S/44

45 45

2B/25 2B/25

60

2L/25

48

3O/46

34

4O/46

49 49 49 49 49 49 49

3K/42 3K/42 3K/42 3K/42 3K/42 3K/42 3K/42

34,4 24,7 23,4 32,8 18,4 19,4 29,2 21,5 17,6 35,7 10,6 37,1 57,3 27 23,5 23,5 25,8 22,2 25,6 17,1 36 33,4 22 25 25,3 27,9 24,5 17,4 22,1 19,6 18,8 22,8 15,4 14,2 15 18,4

hp (m)

Vp

V (m3/ha-1)

BOP (m3)

POP (m3)

27,8 23,5 23,7 23,6 17,2 18,8 22,2 21,6 19,8 26,9 10,7 27,6 31,9 24,9 24,2 24,8 27,9 20,7 23,4 15,9 24,9 22,6 19,8 22,1 24,7 23,1 20,6 14,7 16,6 16,1 17,9 16,7 12,5 10,8 14,6 17,2

1,36 0,59 0,49 1,15 0,24 0,31 0,82 0,49 0,29 1,52 0,13 1,40 3,61 0,57 0,49 0,67 0,21 1,3 1,03 0,52 0,57 0,70 0,90 0,45 0,17 0,29 0,25 0,26 0,36 0,14 0,09 0,13 0,24

635,9

23,7

14,8

535,4

14,3

8,2

626,3 359,9

19,1 8,8

12,8 7,3

270,8

8,7

4,2

477,2

21,7

11,6

476,3

13,9

10,1

528,6 421,1 424,3 189,3 577 600,5 286,5

21,2 19,2 8,5

11,2 8,9 9 4 16,5 17,2 8,1

705,5

18,9

14,3

591,7 513

18,2 16,5

12,7 11,2

604,0

12,7

9,9

444,0

11,9

9,3

235,6

8,8

6,7

319,2 362,1 268,7 142,7 101,6 30,2 359,9

6,4 7,7 6,1 3,7 5,9 0,5 8,8

6,5 7,4 5,5 2,9 2,1 0,6 7,33

- 164 -

Příloha č. 2: Lokalita – „Amerika“

Porost douglasky tisolisté 118B4b – Lokalita „Amerika“- série a)

- 165 -

Porost smrku ztepilého 118B4b – Lokalita „Amerika“- série a)

Smíšený porost (HB, DB a LP) 118B4b – Lokalita „Amerika“- série a)

- 166 -

Porost jedle obrovské 118B3 – Lokalita „Amerika“- série b)

Porost smrku ztepilého 118B3 – Lokalita „Amerika“- série b)

- 167 -

Porost smrku východního 118B4b – Lokalita „Amerika“- série c)

Porost smrku omorika 118B4b – Lokalita „Amerika“- série c)

- 168 -

Porost smrku sivého 118B4b – Lokalita „Amerika“- série c)

Porost smrku pichlavého 118B4b – Lokalita „Amerika“- série c)

- 169 -

Porost smrku sitka 118B4b – Lokalita „Amerika“- série c)

Porost douglasky tisolisté 118B4b – Lokalita „Amerika“- série d)

- 170 -

Porost smrku ztepilého 118B4b – Lokalita „Amerika“- série c) i d)

- 171 -

Lokalita – „Šembera“

Porost borovice vejmutovky 113La4 – Lokalita „Šembera“- série a)

Porost metasekvoje čínské 113La4 – Lokalita „Šembera“- série a)

- 172 -

Smíšený listnatý porost 113La5 – Lokalita „Šembera“- série a)

- 173 -

Lokalita – „Jevany“

Porost douglasky tisolisté 405B4 – Lokalita „Jevany“- série a)

Porost douglasky tisolisté 409F3 – Lokalita „Jevany“- série b)

- 174 -

Lokalita – „Krymlov“

Smíšený porost borovice vejmutovky a borovice lesní 706D3 – Lokalita „Krymlov“série b)

Porost douglasky tisolisté 706A4 – Lokalita „Krymlov“- série a)

- 175 -

Lokalita – „Zaniklá hájovna“

Porost DG, VJ, SM a JDO 611B4 – Lokalita „Zaniklá hájovna“- série a)

- 176 -

Lokalita – „Svatbín“

Porost jedle obrovské a douglasky tisolisté 611B4 – Lokalita „Svatbín“- série a)

- 177 -

Příloha č. 3:

Porost 118B – lokalita „Amerika“ - Porostní mapa M 1:5000 Série: a)

TVP – douglaska, smrk ztepilý, smíšený listnatý porost – v porostních skupinách 118B4b, 118B6c a 118B6d

b)

TVP – jedle obrovská a smrk ztepilý – v porostní skupině 118B3c

c)

TVP – smrkové exoty a smrk ztepilý – v porostní skupině 118B4a

d)

TVP – douglaska a smrk ztepilý – v porostní skupině 118B4a

- 178 -

Porost 405B – lokalita „Jevany“ - Porostní mapa M 1:5000 Série: a) TVP – porost douglasky s příměsí modřínu – v porostní skupině 405B4

- 179 -

Porost 409F – lokalita „Jevany“ - Porostní mapa M 1:5000 Série: b) TVP – jedle obrovská, buk, dub, smrk – v porostní skupině 409F3

- 180 -

Porost 611B – lokalita „Zaniklá hájovna“ - Porostní mapa M 1:5000 Série: a) TVP – smíšený porost douglasky, borovice vejmutovky a smrku ztepilého – v porostní skupině 611B4

- 181 -

Porost 129J – lokalita „Svatbín“ - Porostní mapa M 1:5000 Série: a) TVP – smíšený porost jedle obrovské a douglasky – v porostní skupině 129J4a

- 182 -

Porost 129J – lokalita „Svatbín“ - Porostní mapa M 1:5000 Série: a) TVP – porost borovice vejmutovka, porost smrk ztepilý – v porostní skupině 129G4a

- 183 -

Příloha č. 4 Ah AK BO BOČ BOP BR cm ČNR ČR ČSAV ČZU

organominerální horizont trnovník akát borovice lesní borovice černá běžný objemový přírůst bříza bělokorá centimetr Česká národní rada Česká republika Československá akademie věd Česká zemědělská univerzita

d1,3 DB DBČ dp F1 F2 FLD H ha HB hod hp HS CHKO JDO JS JV km L LP LS LT LVS m MD MET mm MZCHÚ NP

výčetní tloušťka dub letní dub červený průměrná tloušťka horizont drti 1 horizont drti 2 Fakulta lesnická a dřevařská horizont měli hektar habr obecný hodina průměrná výška hospodářský soubor chráněná krajinná oblast jedle obrovská jasan ztepilý javor mléč kilometr vrstva opadu lípa malolistá lesní správa lesní typ lesní vegetační stupeň metr modřín evropský metasekvoje čínská milimetr Maloplošné zvláště chráněné území. národní park - 184 -

ORČ OS POP Psk. SM SMC SMO SMP SMS SMSi SMV ŠPL t TVP V Vp

ořešák černý topol osika průměrný objemový přírůst porostní skupina smrk ztepilý smrk černý smrk omorika smrk pichlavý smrk sivý smrk sitka smrk východní Školní lesní podnik tuna Trvalá výzkumná plocha zásoba na hektar průměrný objem

- 185 -