Hodnocení parametrů osvětlení na inseminační stanici kanců

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Hodnocení parametrů osvětlení na inseminační stanici kanců Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

doc. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček

Bc. Hana Pecinová

Brno 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: Hodnocení parametrů osvětlení na inseminační stanici kanců vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: ………………………

……………………………………………….. podpis

Poděkování

Touto cestou bych ráda poděkovala doc. Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za odbornou spolupráci při realizaci této diplomové práce, za poskytnutou pomoc i za metodické vedení. Dále pak za množství přínosných dílčích námětů a tvůrčích připomínek pro rozšíření práce.

Dále bych chtěla poděkovat doc. Petru Řezáčovi a Ing. Michalovi Kvasnovskému, kteří mi vždy a ochotně pomohli, a hlavně patří dík podniku ISK Velké Meziříčí za umožnění výzkumu na stanici a za jejich praktické rady a zkušenosti. Své rodině děkuji za podporu při studiu.

ABSTRAKT

Hodnocení parametrů osvětlení na inseminační stanici kanců Práce je zaměřena na hodnocení hygienické úrovně v chovu kanců, která je základem pro dosažení dobrých reprodukčních schopností. Z mikroklimatických podmínek hraje ve vztahu ke kvalitě spermatu nemalou roli osvětlení. Experiment, při kterém byla hodnocena intenzita osvětlení, probíhal vždy v týdenních intervalech na ISK Velké Meziříčí od března 2012 do března 2013. Do pokusu bylo zařazeno 88 kanců plemen – duroc, dánský duroc a landrace. Intenzita osvětlení byla hodnocena ve vztahu k parametrům kvality spermatu, což jsou: motilita spermií (%), objem ejakulátu (ml), koncentrace spermií (tis.ml-1) a podíl spermií s patologickými změnami (%). Z analýzy získaných dat byl prokázán statisticky významný vliv osvětlení (P=0,001) na hodnoty ejakulátu, kdy při vyšší intenzitě osvětlení (65,7 lx) oproti nižší intenzitě osvětlení (52,3 lx) kleslo množství objemu (231,3 ml z 279,7 ml), ale zvýšila se koncentrace spermií (426,8 tis.ml-1 z 346,2 tis.ml-1) a prokázalo se nižší procento patologických změn (8,7 % z 9,6 %). V letním období se projevila horší kvalita spermatu, což ale může souviset nejen s intenzitou osvětlení, ale pravděpodobně s výskytem tepelného stresu.

KLÍČOVÁ SLOVA Mikroklima, kanec, světlo, luxmetr, kvalita ejakulátu

ABSTRACT

Evaluation of lighting parameters on boar insemination station The thesis aims to evaluate hygienic standard of boars breeding which is the base for good reproductive skills achievement. In relation to the quality of the semen, the lighting parameters play significant role among the microclimate conditions. In this experiment the light intensity was evaluated at weekly intervals from March 2012 to March 2013, in ISK Velké Meziříčí. 88 boar breeds were put into the experiment – duroc, danish duroc and landrace. Light intensity was evaluated in relation to the parameters of sperm quality, which are: motility (%), semen volume (ml), sperm concentration (thousand.ml-1) and the proportion of sperm with pathological changes (%). The analysis of collected data showed statistically significant light effect on the ejaculate quality (P=0,001). When the light intensity have been growing (65,7 lx), the capacity and portion of pathological changes decreased (to 231,3 ml from 279,7 ml and 8,7 % from 9,6 %), while the concentration increased (426,8 thousand.ml-1 from 346,2 thousand.ml-1) in opposite to lower level of light intensity (52,3 lx). During summer the overall quality decreased, which can be caused by both, the intensity of light but also the thermal stress factor.

KEYWORDS Microclimate, boar, light intensity, light meter, semen quality

OBSAH 1

ÚVOD ........................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

2

HYGIENA CHOVU ................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 2.1

ZOOHYGIENA V CHOVECH PRASAT ..... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

2.2

STÁJ PRO PLEMENÍKY ......................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

2.3

STÁJOVÉ KLIMA ................................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

2.3.1

Mikroklima a makroklima ................ Chyba! Záložka není definována.

2.3.2

Fyzikální faktory ovlivňující kvalitu prostředí v chovu kanců .... Chyba!

Záložka není definována. 2.3.3

Chemické faktory ovlivňující kvalitu prostředí v chovu kanců ... Chyba!

Záložka není definována. 2.3.4 2.4

Lidský faktor .................................... Chyba! Záložka není definována.

EMISE A IMISE .................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

2.4.1

Emise ................................................ Chyba! Záložka není definována.

2.4.2

Imise ................................................. Chyba! Záložka není definována.

2.5

ZAŘÍZENÍ PRO CHOV PRASAT Z HYGIENICKÉHO A VETERINÁRNÍHO HLEDISKA CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

2.5.1 2.6

3

Černobílý systém .............................. Chyba! Záložka není definována.

SVĚTLO, ZRAK A OSVĚTLENÍ .............. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

2.6.1

Zrak .................................................. Chyba! Záložka není definována.

2.6.2

Osvětlenost ....................................... Chyba! Záložka není definována.

MORFOLOGIE A FYZIOLOGIE SAMČÍHO POHLAVÍ PRASETE

DOMÁCÍHO ........................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.1

MORFOLOGIE POHLAVNÍ SOUSTAVY KANCE.............. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ

DEFINOVÁNA.

3.1.1

Šourek (Scrotum) ............................. Chyba! Záložka není definována.

3.1.2

Varle (testis, orchis) a nadavarle (epididymis) ... Chyba! Záložka není

definována. 3.1.3

Vývodné pohlavní cesty .................... Chyba! Záložka není definována.

3.1.4

Chámovod (ductus deferens) ........... Chyba! Záložka není definována.

3.1.5

Přídatné pohlavní žlázy ................... Chyba! Záložka není definována.

3.1.6

Pyj, skladba pyje, předkožka............ Chyba! Záložka není definována.

3.2

EJAKULÁT KANCE .............................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

3.3

FYZIOLOGIE POHLAVNÍ ČINNOSTI KANCE .................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ

DEFINOVÁNA.

3.3.1

Pohlavní cyklus samců ..................... Chyba! Záložka není definována.

3.3.2

Endokrinní funkce varlat ................. Chyba! Záložka není definována.

3.3.3

Funkce a vlivy testosteronu.............. Chyba! Záložka není definována.

3.3.4

Řízení pohlavních funkcí .................. Chyba! Záložka není definována.

3.3.5

Pohlavní reflexy ............................... Chyba! Záložka není definována.

3.4

HODNOCENÍ EJAKULÁTU........... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

3.4.1

Makroskopické posouzení spermatu Chyba! Záložka není definována.

3.4.2

Mikroskopické hodnocení spermatu Chyba! Záložka není definována.

3.4.3

Speciální vyšetření ........................... Chyba! Záložka není definována.

3.4.4

Mikrobiologické vyšetření................ Chyba! Záložka není definována.

3.5

ZÁKLADY PRODUKCE INSEMINAČNÍCH DÁVEK .......... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ

DEFINOVÁNA.

3.5.1

Plodnost kanců ................................. Chyba! Záložka není definována.

3.5.2

Výběr plemenných kanců ................. Chyba! Záložka není definována.

3.5.3

Ustájení pro plemenné kance ........... Chyba! Záložka není definována.

3.5.4

Ošetřování ........................................ Chyba! Záložka není definována.

3.5.5

Nácvik kanců na fantóm ................... Chyba! Záložka není definována.

3.5.6

Výživa a krmení kanců ..................... Chyba! Záložka není definována.

3.5.7

Využití v plemenitbě ......................... Chyba! Záložka není definována.

3.6

PORUCHY PLODNOSTI KANCŮ ............ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

3.7

ODBĚR A HYGIENA PŘI ODBĚRU SEMENE ................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ

DEFINOVÁNA.

3.7.1

Uchování a ředění semene ............... Chyba! Záložka není definována.

4

CÍL PRÁCE................................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

5

MATERIÁL A METODIKA ..... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 5.1

METODIKA VÝZKUMU ........................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

5.2

ISK A HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA STANICI ............ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ

DEFINOVÁNA.

6

5.3

PRŮBĚH DNE ...................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

5.4

LABORATOŘ....................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

VÝSLEDKY ................................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 6.1

VLIV STÁJE NA HODNOTY EJAKULÁTUCHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

6.2

VLIV INTENZITY OSVĚTLENÍ PLEMENE NA HODNOTY EJAKULÁTU ....... CHYBA!

ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 6.2.1

Duroc ............................................... Chyba! Záložka není definována.

6.2.2

Dánský duroc ................................... Chyba! Záložka není definována.

6.2.3

Landrace .......................................... Chyba! Záložka není definována.

7

DISKUSE ..................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

8

ZÁVĚR ........................................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

9

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ

DEFINOVÁNA. 10

SEZNAM OBRÁZKŮ ............ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

11

PŘÍLOHY ................................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

1

ÚVOD Prase domácí (Sus scrofa f. domestica), jež patří do nepřežvýkavých

sudokopytníků, čeledi prasatovitých, bylo domestikováno jako třetí zvíře hned po psovi, ovci a koze (Šubrt, Hrouz, 2000). Předkem prasete domácího je prase divoké (Sus scrofa), žijící v Evropě, na ostrovech Středozemního moře, Asii a asijských ostrovech, avšak oproti němu se odlišuje v mnoha znacích, kdy hlavními jsou: nástup říje každých 21 dní, více párů mléčných bradavek a vyšší plodnost (Laštůvka a kol., 2004). Primárním centrem bylo dnešní východní Turecko, kdy prasata vyhledávala trvalá lidská obydlí, kde se mohla přiživovat na odpadcích či byla přilákána přikrmováním (Sychra, Klimeš, Široký et al., 2012). Vepřové maso je lidmi nejvíce konzumovaný druh masa, a proto je nesmírně důležité nepřehlížet fakt, že bez kvalitní reprodukce, není produkce (Brintrup, 2012). Proč vlastně prasata chovat? Jak již bylo zmíněno dle Laštůvky, mají mimořádné biologické schopnosti jak v rozmnožování se, tak ve vysoké růstové schopnosti. Další přednosti zahrnují krátkou dobu březosti, polyestrii, multiparní plodnost, krátkou involuci pohlavních orgánů po porodu, rané pohlavní dospívání, schopnost turnusové produkce aj. Potenciál plodnosti však ještě není zcela vyčerpán (možnost zkrácení laktace pod hranici 3 týdnů). Se synchronizací říje a ovulace je samozřejmě úzce spjatá inseminace, která je u nás rozhodující metodou reprodukce, neboť produkce selat vzrůstá díky trendu nižší porážkové hmotnosti a vzniká „brojlerové“ prase kvůli zkrácenému období výkrmu, ale zároveň dosažení odpovídajícího podílu libového masa v jatečném trupu (Čeřovský, 1998). Světový genofond prasat je složen z kulturních plemen prasat evropských, jež mají fylogenetický původ v praseti divokém, z kulturních plemen prasat asijských s fylogenetickým původem divokého prasete asijského a z kulturních plemen prasat s fylogenetickým původem divokého prasete středozemního. Evropa je kolébkou nejvýznamnějších druhů prasat, přičemž v České republice se šlechtí a používá sedm plemen a jedno plemeno je zahrnuto v genetických zdrojích. Plemena prasat jsou dělena 10

dle sedmi kritérií (stupeň prošlechtění, postavení uší, barva těla, velikost tělesného rámce, užitkový typ, utváření štětin, plemenářská činnost). Dle využití v hybridizačním programu se plemena dělí na mateřská (české bílé ušlechtilé, česká landrace) a otcovská (bílé otcovské, pietrain, duroc, belgická landrace, hampshire, české výrazně masné). Jako genetický zdroj slouží plemeno přeštické černostrakaté. Z důvodu správného chovu a výborných výsledků produkce je nutno ctít a respektovat zákonem dané předpisy. Ochranu zvířat zaštiťuje zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, kdy tento zákon byl novelizován v úplném znění ve Sbírce zákonů č. 149/2004. Velice významná je vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. V této vyhlášce jsou k nalezení důležité informace týkající se právě předpisů minimálních standardů pro ochranu prasat ve vztahu k ustájení, kde jsou mimo jiné uvedeny požadavky na kvalitu prostředí, resp. hladina nepřetržitého hluku, intenzita osvětlení aj (Pulkrábek, 2005). Ze zoohygienického hlediska je třeba dodržovat veškerá ustanovení, aby welfare kanců bylo na nejvyšší úrovni. Stejně jako lidé reagují i kanci kladně na příjemné a negativně na nepříjemné podněty. Kance stejně jako řadu jiných zvířat lze pokládat za velmi vnímavé tvory, kteří jsou schopni myšlení a podřizují chování svým pocitům. Harmonie chovu s prostředím je tedy nezbytnou součástí zajištění pohody a je nutný perfektní, odpovědný a rozvážný přístup ošetřovatele. Není-li tomu tak, nastávají změny nejen v chování zvířat, ale důsledkem fyziologických pochodů jsou i změny ve struktuře jednotlivých tkání a orgánů (Hrouz a kol., 2000). Pokud ošetřovatel nejedná s kancem klidně, opatrně a rozhodně, projeví se na kanci zvýšená agrese, přičemž nemůžeme opomenout, že stres působí velice negativně i na jeho plodnost. Dodržovat organizaci práce a pracovní postupy pro manipulaci se zvířaty je přímo stanoveno v nařízení vlády č. 27/2002 Sb. (Staněk, 2013). Kanci jsou chováni nejen pro šlechtění (Wähner, 2009), ale jejich hlavní role a význam spočívá v rozmnožovacím procesu. Vcelku nezávisle na jejich funkci dárců spermatu je nutno zmínit jejich důležitost bytí z ohledu vlivu na říji prasnic. Pokud prasnice nemají žádný kontakt s kancem, pak symptomy říje sice shledáváme, ale k ovulaci nedochází současně, takže i přes úspěšnou inseminaci nedochází k oplodnění. Odpovědnost za to nenese pohled na „super“ kance, avšak nástup reprodukční nálady 11

prasnic vyvolávají feromony kance, jež účinkují jako sexuální látky. I díky těmto kančím feromonům, které prasnice cítí, mohou spermie skrz svalové kontrakce až půl metru dlouhé dělohy pokračovat v cestě, dokud konečně nepotkají zralé vajíčko (Peitz, 2009). Stejně jako působí mnoho vnějších faktorů na člověka, tak působí i na zvířata, resp. kance. Postupem času se s vynálezem elektrického osvětlení otevřely možnosti prosvětlování prostorů, kam je přístup dennímu světlu znemožněn. Toto však vedlo k tomu, že se začala úloha denního světla v budovách podceňovat a příliš se neřešila, byť sluneční záření představuje zdroj energie pro veškerý pozemský život. Umělé osvětlení nemůže kompletně nahradit sluneční světlo, a proto je stanoveno, že kanci na inseminačních stanicích musejí mít intenzitu světla minimálně 40lx po dobu osmi hodin denně (Plch, Mohelníková, Suchánek, 2004). Fotoperiodismus je nenahraditelnou složkou přírody, kdy reguluje mimo jiné i reprodukční cykly živočichů. Vzniká jako adaptace na pravidelně se měnící délku dne během roku a předpokládá schopnost organismu rozlišit světlo a tmu, měřit dobu jejich trvání a na jejich poměr specificky reagovat. Délka dne, fotoperioda (počet hodin světla ve čtyřiadvacetihodinovém cyklu), je v přírodě nejspolehlivější informací o roční době. U živočichů středních a vyšších zeměpisných šířek se prostřednictvím zrakového orgánu projevuje vliv kolísání světelné části dne na rozmnožování (Smital, 2002).

12

2 HYGIENA CHOVU Abychom mohli s chovem prasat vůbec začít, je nutné dodržovat zásady ochrany životního prostředí. Každý podnik by se měl zbudovat jako samostatný celek mimo hranice souvislé bytové výstavby a ostatních středisek živočišné výroby. Minimální vzdálenost od jiných objektů pro chov zvířat je stanovena na 1000-2000 m podle velikosti závodu. Samozřejmě se musí přihlédnout na místní terénní a klimatickou situaci. Hygiena musí být komplexně pod kontrolou včetně hygienicky nezávadného využívání kejdy a odpadních vod.

2.1 Zoohygiena v chovech prasat Zoohygiena v chovech prasat hraje velice významnou roli a kromě výživy a genofondu je důležitým faktorem, jež ovlivňuje užitkovost a zdravotní stav prasat ve stáji. Stájové prostředí má neodmyslitelný vliv na fyziologické procesy zvířat, které se vytvářejí komplexem reakcí z faktorů ovzduší a faktorů vlastního organismu (Pulkrábek, 2005).

2.2 Stáj pro plemeníky Podle Fraise (1987) se ustájení kanců buduje ve většině případů o menší kapacitě s tvrdými výběhy, které musejí mít určitý spád, musí být dobře čistitelné a dezinfikovatelné, a rovněž musí stavby vykazovat přirozené osvětlení okny. Obecně by stájové prostředí mělo splňovat požadavky zvířat na tepelně-izolační vlastnosti obvodových konstrukcí stáje a funkčnost větracího zařízení podle jejich věku a kategorie, což usnadní vytvoření vhodného mikroklimatu ve stáji. Kanci jsou ustájeni individuálně a krmí se z koryt. Je-li možnost i výběhu travnatého, je nutno jej využívat pouze v suchém období. Pokud však tato možnost k dispozici není, měl by být kotec alespoň z části pokryt gumovou rohoží, aby se předešlo negativnímu vlivu trvalého pobytu na tvrdých podlahách. Kanci musí mít zajištěný aktivní pohyb minimálně 2× týdně po dobu půl hodiny (Kursa a kol., 1978).

13

2.3 Stájové klima Pojem klima zahrnuje interakce mezi atmosférou, hydrosférou, biosférou, pedosférou a kryosférou (Häckel, 1999). Dle Stolpe & Bresk (1985) je stájové klima definováno jako interakce komplexu hydrotermických faktorů (teplota vzduchu, povrchová teplota podlahy a stěn, tepelná vodivost plochy pro ležení, proudění vzduchu, vlhkost, znečištění vzduchu, popř. škodlivé plyny a prach) stejně jako dalších fyzikálních a chemických faktorů vzduchu v uzavřených prostorách živočišné oblasti. Vzduch ve stáji působící na zvířata zahrnuje vedle fyzikálních a chemických faktorů rovněž i biologické faktory (Hilliger, 1990). Hartung (1994) definuje prostředí zvířat jako celkový vliv vnějších fyzikálních (teplota, relativní vlhkost, proudění vzduchu, světlo, hluk), chemických (plyny) a biologických (mikroorganismy, prach) faktorů, které nemálo ovlivňují zdraví, pohodu a výkonnost zvířat. V produkci prasat se zvětšují velikosti závodů a s tím je také pochopitelně spojené riziko zvýšené koncentrace původců onemocnění. Vpád nemoci však nemůže být vydedukován pouze z bakteriálních, virových či parazitárních původců, nýbrž se v současné době řeší příčiny multifaktoriální. Stabilní klima má významný dopad na onemocnění a výborné klima bez jakýchkoliv negativ je klíčem k úspěchu zdravého statutu zvířat chovaných v uzavřených prostorách (Griessler, 2008).

2.3.1

Mikroklima a makroklima

Klima stáje můžeme rozdělit na makroklima, které je definováno od 2 m nad zemí a mikroklima, které se nachází právě do 2 m (Haeussermann, 2006). Záleží pouze na lidech, jak jsou schopni udržovat optimální mikroklima ve stáji a tím i zdraví zvířat, neboť zvířata ve skutečnosti nemají žádnou možnost výběru ohledně nabízené teploty podlahy či vzduchu. Strukturování klimatu v různých kategoriích je velmi významným bodem (Achilles, 2004).

14

Mikroklima ustájovacího prostoru je v podstatě ovlivněno nejenom druhem, počtem, kategorií a hmotností zvířat, ale i technologickým systémem ustájení, krmením, napájením, odklizem trusu apod. Prasata patří mezi nejnáročnější hospodářská zvířata, co se požadavků na mikroklima týká. Mnoha výzkumy byla prokázána přímá korelace mezi neadekvátními mikroklimatickými podmínkami a ztrátami úhynem, vysokým procentem mrtvě narozených selat, nízkými přírůstky a hynutím i množstvím nutných porážek ve výkrmu prasat.

2.3.2

Fyzikální faktory ovlivňující kvalitu prostředí v chovu kanců

Mezi fyzikální faktory se řadí teplota, světlo, hluk, relativní vlhkost vzduchu a rychlost proudění vzduchu.

2.3.2.1 Teplota Jedná se o fyzikální veličinu, která je z hlediska klimatu hlavním faktorem přizpůsobujícím termoregulaci stavu prostředí. Především jde o konvekci (teplota vzduchu), kondukci (teplota podlahy) a další povrchy, s nimiž organismus není v radiaci (v přímém styku). Pro kance je optimální teplota 12-20 °C (Pulkrábek, 2005).

2.3.2.2 Světlo resp. záření Také světlo má pro prasata patřičný význam. Přímé sluneční záření podporuje látkovou přeměnu a způsobuje tvorbu vitamínu D3, dále sluneční světlo účinkuje baktericidně, což je důležitý desinfekční faktor. Osvětlení ve stáji ovlivňuje plodnost a životní procesy a za vhodnou fyziologickou intenzitu na stájích pro kance se považuje 100 lx po dobu 14 hodin denně (min 40 lx po dobu 8 hodin denně). K tomu, aby mohlo sluneční záření bez překážek účinkovat na zvířata, slouží výběhy, a to především v šlechtitelských a odchovných zařízeních (Haeussermann, 2006). Do stáje by mělo dopadat denní světlo alespoň z 3 % celkového povrchu plochy podlahy a mělo by být umožněné rovnoměrné rozložení světla ve stáji. Pokud této

15

hodnoty nemůže být dosaženo z důvodu stavební technologie a konstrukce, může být tato hodnota snížena o 1,5 % (Wähner, 2009).

2.3.2.3 Relativní vlhkost vzduchu Relativní vlhkost vzduchu vyjadřuje míru nasycení vzduchu vodní parou v procentech. Relativní vlhkost vzduchu ve stájích pro prasata bez topení je v rozmezí 60-80 % (problém vysoké vlhkosti v zimních měsících nastává z důvodu nedostatečné výměny vzduchu) a ve vytápěných stájích 40-70 %. Výdej tepla z těla je v podstatné míře ovlivněn vlhkostí vzduchu, a proto je optimální hodnota relativní vlhkosti vzduchu pro kance 50-75 % (Wähner, 2009; Pulkrábek, 2005).

2.3.2.4 Rychlost proudění vzduchu Průvanem se rozumí jednosměrné přímočaré proudění vzduchu o vyšší rychlosti než 0,3 m.s-1. Optimum je tedy 0,1-0,3 m.s-1 a posuzuje se vždy společně s přihlédnutím k teplotě a vlhkosti. Při nízkých teplotách je žádoucí nižší proudění vzduchu a při vyšších teplotách naopak (0,5 m.s-1), což je mnohdy jedinou prevencí před přehřátím organismu.

2.3.2.5 Hluk Při překročení maximální hranice hluku stanovené podle směrnice EU 2001/93/ES a v ČR vyhlášky 208/2004 Sb. na 85 dB dochází vlivem působení na sluchové a nervové orgány ke stresu. Je nutno zohlednit i současný fyziologický stav zvířete a to, že možné komplikace záleží nejen na hladině hluku, nýbrž i na jeho četnosti, frekvenci a časovém průběhu (Pulkrábek, 2005).

2.3.3

Chemické faktory ovlivňující kvalitu prostředí v chovu kanců

Z důležitých chemických činitelů je nutné dbát hlavně na oxid uhličitý (CO2), amoniak (čpavek, NH3), sirovodík (sulfan, H2S), oxid dusný (N2O) a metan (CH4). 16

2.3.3.1 CO2 Oxid uhličitý je bezbarvý plyn bez zápachu, jež je produkovaný dýcháním zvířat, zažívacími pochody trávicího traktu a zráním podestýlky. V atmosférickém vzduchu je jeho koncentrace 0,3 objemových procent. Ve stáji se nikdy nevyskytuje v koncentraci vyšší než 10 objemových procent a tudíž není nebezpečný ani pro kance, ani pro lidské zdraví. Nicméně to, že jde o indikátor intenzity větrání (výměny vzduchu), nelze opomenout. Limit pro prasata je 3000 ppm (0,30 %). Maximální přípustná koncentrace pro lidi je 5000 ppm (Wähner, 2009).

2.3.3.2 NH3 Čpavek vzniká rozkladem organických dusíkatých látek, podestýlky, moče a exkrementů. Stejně jako oxid uhličitý je bezbarvý, ale ostře štiplavého zápachu a je lehčí než vzduch. Další vlastností je, že je velmi málo hořlavý a jeho vdechování poškozuje sliznici. Jeho koncentrace je normovaná pro všechny druhy zvířat. Maximální koncentrace ve stáji pro kance je 25 ppm (0,0025 %), avšak dle Pulkrábka i v těchto přípustných koncentracích působí tlumivě na dýchací centrum. Na organismus má vliv jak lokální, tak i celkový. Nejčastějším projevem je metatoxický účinek, což znamená dlouhodobé působení subtoxických koncentrací, čímž je snižována odolnost proti infekčním chorobám (Pulkrábek, 2005).

2.3.3.3 H2S Vzniká stejně jako amoniak při rozkladu organických dusíkatých látek (moč, exkrementy). Sirovodík je též bezbarvý, zapáchá nepříjemně jako zkažené vejce a je mírně rozpustný ve vodě. Jeho toxicita je vysoká a při vyšší koncentraci ochromuje čichové nervy. Maximální normovaná koncentrace je 10 ppm (0,001 obj. %). Jako amoniak vykazuje negativní projev metatoxickým účinkem a má pevnou vazbu na hemoglobin (Pulkrábek, 2005).

17

2.3.3.4 N2O Oxid dusný je bezbarvý, nehořlavý plyn nevýrazného nasládlého zápachu. Proto existuje triviální označení jako rajský plyn. Přirozeně se tvoří v bažinách, na rýžových polích nebo z dusíku, jímž se hnojí pole. Globální koncentrace je tedy 0,31 ppm. V nízké koncentraci se vyskytuje v chovu prasat na hluboké podestýlce skrz denitrifikaci, ale nedochází k žádnému účinku na zvířata (Wähner, 2009).

2.3.3.5 CH4 Metan, plyn, který je bezbarvý, bez zápachu a hořlavý namodralým plamenem. Vzniká z hnoje nebo kejdy anaerobním rozkladem organických materiálů. Jedná se o látku, co nezasahuje do biochemických reakcí. Vliv na prasata není znám. Akutní toxicita je uvedena pouze ve vysokých koncentracích (Wähner, 2009).

2.3.4

Lidský faktor

Na stájové prostředí májí kromě fyzikálních a chemických faktorů vliv také lidské. Personál by měl disponovat kvalifikací na odborné úrovni, měl by mít vztah a cit ke zvířatům a hlavně musí svědomitě dodržovat technologický postup práce. Skloubení biologických potřeb zvířat s technickými parametry staveb a technologií zařízení je důležitou podstatou pro funkční zdravý chov. Všechny vlivy však působí komplexně, a proto je nutné předcházet případnému násobení výsledného negativního efektu (Pulkrábek, 2005).

18

2.4 Emise a imise Emise a imise jsou toxické látky unikající do ovzduší a rozdíl mezi nimi lze definovat takto: Emise jsou tvořené plynnými a pevnými produkty vznikajícími při spalovacích a technologických procesech. Jsou měřeny přímo u zdroje, tedy před vstupem do životního prostředí. Imise jsou ve své podstatě emise, které jsou měřeny v okolí zdroje znečištění. Další reakce a změny chemického složení imisí v ovzduší mohou a nemusí nastat (Fiala et al., 2000).

2.4.1

Emise

V chovu prasat vycházejí emise z příslušenství neoddělitelného od chovu (stáj, jímka na kejdu, výběh), s čímž je propojený i hluk, vibrace, světlo, teplo, záření a podobné jevy. Znečištění ovzduší nastává změnou přírodního složení vzduchu, obzvláště skrz kouř, saze, prach, plyny, aerosoly, výpary nebo zapáchající látky. V souvislosti s chovem prasat hrají z antropogenních emisí důležitou roli plyny, prach a zápach (Wähner, 2009).

2.4.2

Imise

Jak již bylo uvedeno v úvodu o emisích a imisích, jedná se o toxické látky pronikající do ovzduší a jejich zachycení nebo uložení do zemského povrchu či lesního ekosystému je nazýváno jako depozice. Imise jsou děleny na pevné, kapalné a plynné a dle způsobu vzniku se dělí na primární (odpovídají složení emisí) a sekundární (vznik chemickou reakcí). Vedle meteorologických podmínek, ovlivňujících směr a rozptyl emisí, je úroveň imisního pole závislá na poloze a struktuře emisních zdrojů. Kvalita ovzduší musí odpovídat nařízení vlády 350/2002 Sb., Zákon o ochraně ovzduší č. 211/1994 Sb. (Fiala et al., 2000).

2.5 Zařízení pro chov prasat z hygienického a veterinárního hlediska Z důvodu zabezpečení, zamezení pronikání ostatních druhů zvířat nebo volně žijící zvěře do výběhů nebo stájí musí být areál chovu oplocen a proti volně žijícímu ptactvu 19

je potřeba opařit síťkou i ventilační otvory. Při nákupu nových zvířat musí být k dispozici karanténní část stáje, která musí vyhovovat všem zoohygienickým a veterinárním předpisům. Pokud máme podezření na nemocná zvířata, slouží k vyřešení tohoto problému izolační kotce o kapacitě 3% zvířat v objektu (Kursa, 1987).

2.5.1

Černobílý systém

Z principu černobílého systému vychází veterinárně hygienická ochrana, která vyžaduje, aby objekty s ustájenými zvířaty byly zcela odděleny a aby vstup osob a vozidel byl umožněn pouze po dokonalé desinfekci. Dle Wähnera (2009) je „Schwarz-Weiβ-Prinzip“ nejdůležitější opatření z hlediska komplexní vnější bezpečnosti v hospodářství chovu prasat s hlavními body při kontrole přepravy lidí a zvířat, boji proti hlodavcům a při zavedení karantény, aby se zabránilo zavlečení patogenních organismů. Základní principy jsou požadovány právními předpisy na hygienické požadavky v systému chovu prasat. Zahrnují oplocení, stavební separaci „bílého prostoru“ (oblast produkce, kde se zvířata nacházejí) od „černého prostoru“ (okraj produkce tzn. venkovní oblast). Oddělen je i sklad krmiv, různých přístrojů, laboratorní místnost, místnost pro veterináře, šatny pro zaměstnance, umývárny, sprchy aj.

2.6 Světlo, zrak a osvětlení Neodmyslitelným faktem je to, že sluneční záření představuje nenahraditelný zdroj energie pro všechen pozemský život. Umělé osvětlení tudíž nemůže nahradit sluneční světlo a živými organismy transformovanou energii ovlivňující vývoj. Intenzita slunečního záření je závislá na roční a denní době a místních podmínkách. Záření definované jako šíření energie prostorem je označené jako optické záření a obsahuje tři složky záření a to, ultrafialové (UV) v rozsahu 280-380 nm vlnových délek, viditelné záření 380-780 nm a infračervené (IR) 780-2500 nm. Spektrum denního viditelného záření však nelze obecně definovat, neboť se může měnit v závislosti na pozorovateli. Exteriérovou osvětlenost (intenzita denního osvětlení 20

na horizontálním povrchu země) ovlivňuje jas oblohy, jenž je závislý na poloze Slunce, oblačnosti a zákalu atmosféry.

2.6.1

Zrak

Díky složitému fyziologickému ději nervových pochodů v celém mozku je umožněno vidění. Zrakový vjem je zpracováván v CNS a základ pro vidění je tvořen energií záření určitých vlnových délek dopadajících na sítnici (retina), která se skládá z jedenácti vrstev. Zrakové buňky jsou fotoreceptory dvou forem a to tyčinek a čípků, které jsou umístěny na třetí vrstvě. U denních živočichů převládají čípky nad tyčinkami. V receptorech je světelná energie zpracována fotochemickou cestou, kdy paprsky dopadají až na pigmentový epitel a světelná energie je umocněna enzymatickými pochody, jež umožní konečné chemické rozhraní v buňkách. Tyto buňky zpracovávají chemickou informaci pro bipolární a gangliové buňky sítnice a z gangliových buněk se změny potenciálu přenáší optickými vlákny zrakového nervu do vyšších sfér mozku, kde jsou dekódovány na zrakový vjem. Nejostřejší vidění je v místě malé oblasti na zadním pólu oční koule tzv. centrální nervové políčko (fovea centralis), kde jsou pouze čípky a směrem do periferie sítnice jich ubývá, mění i svoji skladbu a v periferii už převažují tyčinky. Na sítnici se nachází i místo bez tyčinek a čípků a to tam, kde z oka vystupuje zrakový nerv, přičemž zde nedochází k recepci a tento okrsek nese název slepá skvrna sítnice (Marvan, 2007; Plch, Mohelníková, Suchánek, 2004). Vnímání barev je podmíněno různými vlnovými délkami světla, které jsou odráženy od daného objektu z dopadajícího světelného spektra a dále pak je vnímání závislé na struktuře oka a mozku. Ne každý čípek je stejný, existuje několik typů. Čípky obsahují uvnitř fotopigment, který nese zodpovědnost za charakteristickou citlivost daného čípku vlnovou délku světla (barvu). Lidé a primáti mají oko trichromatické, kdy jsou na sítnici tři různé typy čípků a každý reaguje na jinou barvu (červená, zelená, modrá). Většina savců, např. prase, koně, kozy, skot, ovce, jeleni a další, mají v sítnici pouze dva typy čípků a chybí jim vidět červenou barvu. Toto vnímání barev označujeme jako dichromatické, přičemž barevné vidění prasete je složeno z barev oranžové a fialové (Pazdera, 2011).

21

Zrak je vysoce adaptabilní a tím je umožněno vnímání různých intenzit světla od přímého slunečního světla až po vidění za šera či v přítmí, ve kterém se nejvíce uplatňují tyčinky, protože zachycují i nejmenší množství světla. Pro adaptaci je však nutná určitá doba (při rychlých změnách dočasně nevidíme). Následkem těchto změn může být oslnění, které je buď přímé, nebo nepřímé, které vzniká odrazem od světlých a lesklých ploch (Marvan, 2007; Plch, Mohelníková, Suchánek, 2004).

2.6.1.1 Fyziologické účinky světla Světelnou energii organismus využívá právě k plnění životně důležitých pochodů, tzv. duální funkce zraku: a) Vizuální funkce – prostředek pro zpracování zrakových podnětů b) Nevizuální funkce – prostředek pro zajištění důležitých biologických pochodů

2.6.1.2

Biologické účinky světla

Cirkadiánní rytmy jsou synchronizovány s 24hodinovou periodou, tudíž všichni živočichové, rostliny a lidé mají vyvinut rytmus základních tělesných funkcí, který je úzce spjat s dostupností slunečního světla. Pokud je jej nedostatek, rovnováha fyziologických, biologických i psychických procesů je narušena. Dlouhodobý nedostatek způsobí snížení obranyschopnosti organismu.

2.6.2

Osvětlenost

Tato veličina udává jak je určitá plocha osvětlována, resp. jak velký tok dopadá na osvětlovanou plochu. Její jednotka je lux (lx).

2.6.2.1 Světelný tok Φ Tato veličina udává, kolik světla vyzáří zdroj do prostoru; světelný výkon posuzovaný z hlediska lidského oka. Jednotkou je lumen (lm).

22

2.6.2.2 Činitel denní osvětlenosti D Ze zahraniční literatury označovaný také jako Daylight Factor (DF) udává poměr mezi vnitřní osvětleností ve vztahu k exteriérovým světelným podmínkám a slouží pro hodnocení osvětlenosti v budovách. Neboť osvětlenost není ovlivněna jen světlem přicházejícím přímo osvětlovacím otvorem do daného místa v prostoru, ale i odraznými složkami od venkovních ploch a stínicích překážek. Na vliv odrazivosti má vliv barva a struktura povrchu, což do značné míry ovlivňuje úroveň denní osvětlenosti v budově. Světlý povrch světlo odráží, tmavý pohlcuje a lesklý povrch odrazivost zvyšuje, zatímco drsný povrch má působení rozptylu.

2.6.2.3 Osvětlení budov Aby bylo vytvořeno vhodné vnitřní prostředí, je třeba zajistit denní osvětlení a proslunění budov, které je proto nadřazeno i požadavkům energetických úspor. Budovy jsou osvětlovány buď pasivními systémy, které zpřístupňují průchod slunečního záření bez technických zařízení (okna, transparentní stěny, střešní okna, světlíky, vikýře a světlovody) nebo aktivními osvětlovacími systémy, které jsou vysoce propracované pro získání maximálního světla v budovách. Aktivní systémy jsou využívány především k prosvětlování prostor zastíněných nebo dennímu světlu nepřístupných jako je např. Potsdamer Platz v Berlíně, kdy světelné tubusy vedou světlo do podzemní části vlakového nádraží. Lze je však uplatnit i na zemědělských stavbách. Světlovody spojují opticky venkovní prostředí s interiérem a jejich výhody jsou hygienické (interiér je osvětlen denním světlem), energetické (nižší spotřeba el. energie) a ekonomické (finanční úspora za nespotřebovanou energii), (Plch, Mohelníková, Suchánek, 2004).

23

Obr. 1 Pasivní systém osvětlení okny přiháněcí uličky (H. Pecinová)

Obr. 2 Světelný tubus v zemědělské stavbě (Plch a kol., 2004)

24

3

MORFOLOGIE

A

FYZIOLOGIE

SAMČÍHO

POHLAVÍ

PRASETE DOMÁCÍHO

3.1 Morfologie pohlavní soustavy kance Pohlavní soustava (aparatus genitalis, organa genitalia) je jedinou soustavou, která neslouží k zachování jedince, nýbrž k zachování druhu. Hormony produkované pohlavními buňkami pohlavních žláz vykazují účinky na sekundární pohlavní znaky, temperament, ovládání říje atd. Pohlavní soustava samce je složena z pohlavních žláz a jejich vývodů (varlata, nadvarlata chámovody), přídatných pohlavních žláz a pářícího orgánu (Hrudka, Popesko, Komárek, 1962).

Obr. 3 Pohlavní orgány kance (Říha, 2003)

Komplexní vlastnost reprodukce spočívá v několika komponentách, ze kterých se samčí pohlaví podílí na jediné, a to na schopnosti samčího jedince připuštění a oplození vajíčka.

(Dalšími

komponenty jsou:

Nastoupení

pohlavní

zralosti

s aktivací

fyziologických funkcí reprodukčních orgánů; schopnost samičích pohlavních orgánů k zabřeznutí a dokončení březosti; obnovení reprodukčních schopností po porodu a schopnost porodu selat a jejich odchovu), (Jakubec, Říha, Matoušek, Pražák, Majzlík, 2002). 25

Obr. 4 Vypreparované pohlavní orgány kance (Griessler, 2008)

3.1.1

Šourek (Scrotum)

Šourek je kožní vak u prasat umístěný pod anusem a u kance není zaškrcený jako je tomu u přežvýkavců. Povrch je tvořen kůží, u kance prakticky bez srsti, a hojnými kožními žlázami. Pod kůží je podkožní svalová vrstva (tunica dartos), která vytváří v mediální rovině šourku přepážku (septum scroti). Vnitřek šourku je vystlán společným obalem varlete a semenného provazce - vazivovou blánou, tzv. vnitřní povázkou varlete a serózní blankou, tzv. nástěnným listem poševního obalu (tunica vaginalis communis, periorchium). Mezi společným obalem a podkožní svalovou vrstvou se po stranách nachází příčně pruhovaný sval – zvedač varlete (m. cremaster externus). Mezi vlastním obalem varlete a nástěnným listem poševního obalu je štěrbina, tzv. poševní dutina (cavum vaginale), jež je vyplněná malým množstvím serózní tekutiny (Hrudka, Popesko, Komárek, 1962). Funkce šourku spočívá v ochraně varlat a udržování nižší teploty než je v dutině břišní. Nižší teplota je potřebná pro udržení aktivní spermiogeneze. Stálá teplota varlat je udržována termoregulační činností podkožní svalové vrstvy, kdy při nižší okolní teplotě se šourek kontrahuje a při vyšší se uvolňuje (Holub a kol., 1969).

26

3.1.2

Varle (testis, orchis) a nadavarle (epididymis)

Varle je párová pohlavní žláza, která produkuje samčí pohlavní buňky – spermie a samčí pohlavní hormon – testosteron. Obecně jsou vejčitého tvaru, přičemž u kance dosahují velikosti 12-15 cm a hmotnosti 700-1200 g. Varle je u kance postaveno šikmo, kdy hlavový konec (extremitas capitata) směřuje ventrokraniálně, nadvarletní okraj (margo epididymidis) kraniodorzálně a ocasní konec kaudodorzálně. Nadvarle se skládá z pohlavních vývodných cest a nasedá na nadvarletní okraj varlete. Jeho význam úzce souvisí s funkčním dozráváním spermií, neboť se v něm shromažďují. Dělí se na tři části. První část je hlava (caput epididymidis), která je složena z 15-20 lalůčků složených z kliček odvodných kanálků varlete. Varletní kanálky vyúsťují do spojení jednotného nadvarletního kanálku (ductus epididymidis), který tvoří podklad pro tělo (corpus) nadvarlete a ocas nadvarlete (cauda epididymidis). Varle tento kanálek opouští jako chámovod (ductus deferens). Nadvarle je pokryto serózou, která na něj přechází z varlete (Hrudka, Popesko, Komárek, 1962).

Obr. 5 Varle a nadvarle (Griessler, 2008)

27

Obr. 6 Zánět varlat (Griessler, 2008)

3.1.2.1 Mikroskopická stavba varlete Varle je kryto tenkou serózní blankou, tzv. útrobním listem poševního obalu a pod ním se nachází pevný bohatě prokrvený bělavý obal chránící křehký parenchym varlete. Krevní cévy prosvítající přes blanku tvoří typickou kresbu varlete. Z vazivového pouzdra jsou radiálně uspořádány vazivové přepážky, které se ve středu varlete spojují v tzv. středové vazivo neboli mediastinum. Žlutohnědý parenchym je tedy díky těmto přepážkám rozdělen na 100-300 lalůčků pyramidovitého tvaru, kdy tupým vrcholem směřují k mediastinu. Jemně zrnitá struktura lalůčků se skládá z 2-4 stočených semenotvorných kanálků. Tyto silně zvlněné kanálky lalůčků se spojují v krátký úzký přímý kanálek, kterým začínají vývodné cesty varlete. Průměrná délka stočeného semenotvorného kanálku je 50-80 cm (dle Holuba a kol. je u kanců celková délka všech kanálků asi 3200 m) a šířka u dospělce je 100-300 µm.

Obr. 7 Schéma semenotvorného a vývodného systému varlete (Hrudka, 1962)

Jsou vystlány zárodečným - spermatogenním epitelem, jenž je složen ze základních typů buněk: a) Podpůrné buňky (Sertoliho buňky) Významem existence těchto elementů je opora buněk spermatogenních, neboť jim zprostředkovávají výživu a fagocytují jejich produkty rozpadu. Uplatňují se i v přeměně spermatid ve zralé spermie.

28

b) Spermatogenní buňky Představují několik buněčných generací a širokou škálu vývojových stádií spermiogeneze. Spermiogenního řádu se rozlišují čtyři typy buněk. První generací jsou spermatogonie uložené v kanálku při bazální membráně a obsahují jádro bohaté na chromatin. Spermatogonie tvoří pásmo mitózy, protože mají vysokou mitotickou aktivitu. Druhou generací jsou spermatocyty I. a II. řádu a zaujímají střední vrstvu zárodečného epitelu. Spermatocyty II. řádu vznikají rozdělením spermatocytů I. řádu, kdy se zredukoval diploidní počet chromozomů na haploidní. Jedná se tedy o redukční dělení tvořící pásmo meiózy. Generace třetí spermatogenních buněk se nazývá spermatidy a jsou uložené při lumenu stočeného semenotvorného kanálku v několika vrstvách. Vznikly mitotickým dělením spermatid II. řádu. Čtvrtým typem buněk jsou samotné morfologicky hotové spermie. Metamorfují se v záhybech cytoplazmatické membrány Sertoliho buněk, odkud se posléze uvolňují do lumenu kanálku a skrz něj dále do vývodných cest. Tato vrstva zárodečného epitelu nese proto název pásmo metamorfózy. Všechny cykly probíhají plynule, tudíž celkové množství spermií u kance, jež se ve varlatech vyvíjí je až 25 miliard.

c) Intersticiální buňky (Leydigovy buňky) Jsou to buňky, které vyplňují úzké prostory mezi kličkami stočených semenotvorných kanálků. Název je odvozen od toho, že tvoří jemné intersticium z řídkého vaziva, kde jsou různě roztroušeny. Probíhá v nich také syntéza testosteronu. Vazivo se s postupem vyššího věku zmnožuje a kanálky se zužují. V úplném stáří přichází totální destrukce spermatogenního epitelu a Leydigovy buňky jsou zcela zredukovány (Marvan a kol., 2007). Spermiogeneze - vývoj od spermatogonie po zralé spermie je velmi složitý a dlouhý proces a trvá okolo 40 dní (Hrudka, Popesko, Komárek, 1962). Spermie dozrávají až v nadvarlatech a zde získávají odolnost a kapacitaci (oplození schopnost) po dobu 10-14 dní, takže celý cyklus trvá asi 50 dnů. Ještě nepohyblivé, ale připravené k ejakulaci jsou spermie v ocasu nadvarlete (Říha a kol., 2003). 29

Obr. 8 Neurohumorální regulace pohlavních hormonů varlete (Jelínek, 2003)

3.1.3

Vývodné pohlavní cesty

Jejich význam spočívá v odvodu spermií, jejich dočasný rezervoár a k odvodu výměšků přídatných pohlavních žláz. Jsou tvořeny několika na sebe navazujícími, avšak morfologicky odlišnými oddíly a to: přímé kanálky, varletní síť, odvodné kanálky varlete (přechod z hlavového konce varlete do hlavy nadvarlete). Důležitý pro odvodné kanálky je epitel, který je vystýlá, protože obsahuje buňky s kinociliemi, (doprava ještě nepohyblivých spermií do vývodu nadvarlete), buňky s mikroklky (resorpce látek z metamorfózy

spermatid)

a

sekreční

(Marvan a kol., 2007).

30

buňky

(živiny

pro

spermie),

3.1.4

Chámovod (ductus deferens)

Chámovod je pokračováním nadvarletního kanálku, který se postupně narovnává a opouští ocas nadvarlete. De facto spojuje vývod nadvarlete s močovou trubicí. Tento orgán je párový o tloušťce stébla a jeho stěna se skládá z třech vrstev: sliznice, svalovina

a

seróza

(adventicie),

(Hrudka,

Popesko,

Komárek,

1962).

Podle Bažanta (1988) dosahuje délka chámovodů u kance 20-25 cm. U prasete chámovod samostatně vyúsťuje do močové trubice na nízkém semenném hrbolku (nerozšiřuje se v ampuli chámovodu). Také tubulózní žlázy jsou u kance velmi malé, ojediněle vyvinuté v terminálním úseku chámovodu. Svalovina při ejakulaci vypuzuje spermie svými silnými peristaltickými stahy do močové trubice. Semenný provazec (funiculus spermaticus) lze popsat jako protáhlý útvar tvaru kužele, přičemž rozšířená základna začíná na hlavě nadvarlete a opačný pól zasahuje do poševního kanálu. Hlavní část semenného provazce tvoří právě chámovod s varletní tepnou, varletní žílou, mízními cévami a nervy. Tyto komponenty jsou spojeny řídkým vazivem a hladce-svalovými buňkami a celý provazec pokrývá seróza. Jakmile semenný provazec vstoupí do břišní dutiny, končí. Chámovod se odděluje od cév a nervů směřujících dorzálně a zahýbá kaudálně do pánevní dutiny (Marvan a kol., 2007).

3.1.5

Přídatné pohlavní žlázy

Sekrety, z nich produkované, se podílí na zředění ejakulátu a vytváření příznivého životního prostředí pro spermie. Obsahují více důležitých látek, kromě fruktózy jako živiny také látky, které aktivují pohyb spermií a látky, co působí jako nárazník na jiné látky v pohlavním ústrojí samice.

3.1.5.1 Měchýřkovitá žláza (glandula vesiculosa) Jedná se o párovou žlázu vzniklou vydutím chámovodu krátce před jeho vyústěním do močové trubice. Žláza je protáhlého tvaru, u kance o velikosti 10-15 cm, relativně tedy velká a je tubuloalveolární skladby (Hrudka, Popesko, Komárek, 1962).

31

Parenchym je uspořádaný do lalůčků s rozbrázděným povrchem. U kance je její bělavý slabě zásaditý sekret vypuzován vyměšovacím kanálem do močové trubice, kam ústí samostatně (ne společně s chámovodem), (Marvan a kol., 2007).

3.1.5.2 Předstojná žláza (prostata) Tato nepárová žláza leží na krčku močového měchýře, příp. na začátku močové trubice. U prasat jde o malý kompaktní žlázový útvar tvořený dvěma částmi, přičemž jedna je tělo (corpus prostatae) a druhá je difúzní (roztoušená) část prostaty (pars disseminata), (Hrudka, Popesko, Komárek, 1962). Sekret je opět zásaditý řídký mlékovité barvy a charakteristického pachu. Do močové trubice je odváděn mnoha drobnými vývody (Marvan a kol., 2007).

3.1.5.3 Bulbouretrální žláza (glandulae bulbourethrales) Tato párová žláza nebo také Cowperova se nalézá na rozšířené části močové trubice (na bulbě) v místě, kde přechází přes sedací oblouk. Jsou to dvě malé žlázky mající obyčejně jeden vývod do močové trubice. U kanců je velká, podlouhlého tvaru o délce 10-15 cm a šířce 3 cm. Bulbouretrální žláza je příbuzná s prostatou, protože jsou obě z hlediska původu, uložení a histologické struktury derivátem močové trubice (Hrudka, Popesko, Komárek, 1962).

3.1.6

Pyj, skladba pyje, předkožka

Tenký dlouhý pyj kance vytváří v klidovém stavu asi v polovině své délky esovité ohbí. Délka pyje je 50-60 cm a průměr 1-1,5 cm. Pohlavní úd (penis) se skládá z kořene (radix) (fixovaná část), těla (corpus) a žaludu (glans penis) (volná část). Koncová část (asi 10 cm) kančího penisu se zužuje, vývrtkovitě se stáčí doleva a končí zahroceným žaludem bez naznačeného krčku. Jeho funkce spočívá v dopravě semene do pohlavního ústrojí samice. Pomocí dvou ramen je kořen penisu upevněn na kaudální zaoblenou plochu obou sedacích kostí. Tělo tvoří topořivé těleso, jež je uzavřeno v tuhém

32

vazivovém pouzdře (tunica albuginea) a na jeho ventrální straně se nachází brázda (sulcus urethralis), kde je uložena močová trubice.

Skladba pyje: Párové topořivé těleso (corpus cavernosum penis) je u kance fibroelastického typu. Ze silného vazivového bělavého obalu vystupuje směrem dovnitř množství různě propletených a spojených vazivových přepážek (trabeculae). Toto uspořádání tvoří hustou prostorovou síť, která v sobě uzavírá komplex úzkých štěrbinových dutinek vystlaných endotelem a představuje vlastní erektilní tkáň. Důsledkem tohoto uspořádání je, že pyj prasete má i v ochablém stavu tuhou konzistenci. Houbovité těleso (spongiózní) se táhne od kořene a rozšiřuje se směrem k žaludu. Má podobnou skladbu jako topořivé těleso, ale rozdíl je v tom, že bělavý obal je slabší, přepážky jsou tenčí a je naplňováno žilnou krví. Močová trubice (urethra maskulina) se dá rozdělit na pánevní (pars pelvina) a houbovitou část (corpus cavernosum urethrae). Pánevní část navazuje na krček močového měchýře a leží v pánevní spodině. Do této části se vlévá sperma z chámovodů a sekrety z přídatných pohlavních žláz. Nachází se v ní také lalůčky roztroušené části prostaty. Močová roura se uzavírá díky svalovému svěrači, protože svalovina v pánevní části se rozlišuje na dvě vrstvy, kdy vnitřní vrstva je hladká svalovina a zevní vůlí ovladatelná svalovina příčně pruhovaná. Ve sliznici houbovité části u kance jsou zastoupeny drobné tubuloalveolární žlázy. Epitel sliznice je přechodný, pak přechází v dlaždicový. Houbovitá část močové trubice představuje hustou žilní spleť, až bludiště krevních dutin. Zakončení močové trubice se u kance nalézá na vrcholu zahroceného žaludu. Poslední složkou stavby pyje jsou pomocné svaly, které jsou párové a jedná se o napřimovač pyje (z příčně pruhované svaloviny) a zatahovač pyje (ze svaloviny hladké).

Předkožka (praeputium) je kožní ochranný kryt pyje umožňující jeho zatáhnutí. Skládá se z vnitřního a vnějšího listu. Tyto listy do sebe přecházejí a ohraničují předkožkový otvor (ostium praeputiale) a při erekci se vyrovnávají. Vnitřní list má charakter sliznice a jsou v něm uloženy kromě mízních uzlíků ještě předkožkové žlázy 33

(glandulae praeputales), které vylučují předkožkový maz (smegma). Kanec disponuje navíc zvláštností, že v dorzální stěně předkožkového vaku je předkožková výduť (diverticulum), kde se hromadí moč (Marvan, 2007; Hrudka, Popesko, Komárek, 1962). Délku a schopnost vysunutí pyje je nutno před zařazením do plemenitby řádně zkontrolovat, neboť se může vyskytnout problém srůstů sliznice pyje s předkožkou za vytvoření tzv. uzdičky, nebo může být neschopnost vysunutí být způsobena zkrácením zatahovačů pyje (Říha, 2003).

3.2 Ejakulát kance Pojem ejakulát, chám neb sperma či semeno zahrnuje celý produkt ejakulace. Z velkého objemu u kance je 10-20 % želatinózní část a kančí semeno má vysoký stupeň naředění sekretu nadvarlete 3 % + sekrety přídatných pohlavních žláz cca 95 %. Jako čerstvé sperma se označuje tekutá část ejakulátu po odstranění želatinózního sekretu Cowperových žláz filtrací, kde tato část obsahuje 3-7 % spermií a 93-97 % semenné plazmy. Objem spermatu (filtrátu) kanců závisí na jejich věku a pohybuje se v průměru mezi 250-300 ml. Koncentrace spermií v 1 mm3 je 300-400 tisíc (relativně nízká) a celkový počet spermií ve spermatu v inseminaci je 50-90 miliard při pravidelné doporučené frekvenci odběru, tedy za 3-6 dní. Aktivita spermií se pohybuje od 60 do 90 % (Říha, 2003; Bažant, 1988). Význam semenné plazmy, která se skládá z 3 % sekretu nadvarlete, 20 % sekretu semenných váčků, 15 % sekretu Cowperových žláz a 60 % sekretu prostaty a uretrálních žlázek, je v tom, že slouží jako dopravní médium pro kvantum spermií při spáření. V děložních rozích její obsah zvyšuje napětí a umocňuje sílu stahů dělohy. Spermie nejdéle přežívají v sekretu semenných váčků, který je mléčně zakalený. Sekret prostaty s pH 6,4 působí na motilitu spermií škodlivě, což se projevuje kruhovým pohybem a aglutinací. Sekret prostaty má čirou barvu a vodnatou konzistenci a lze jej při metodě odběru z ruky v průběhu ejakulace rozeznat (Čeřovský, 1978). Ejakulát kance probíhá ve třech frakcích s několika přestávkami, ale o tom bude zmínka v jiné kapitole.

34

Hodnoty ejakulátu mají velkou individuální variabilitu a jsou ovlivněny řadou vnitřních a zevních faktorů majících vliv nejen na spermatogenezi, ale i na sekreci přídatných pohlavních žláz. Do těchto faktorů patří např. roční období, světlo, teplo, věk, výživa, ustájení, zdravotní stav a pohlavní využívání samce (Marvan, 2007).

Obr. 9 Vliv věku na produkci spermatu (Říha, 2003) 3.2.1.1 Struktura, vlastnosti a funkce spermií Kančí spermie (spermatozoid) se podobá spermiím ostatních druhů hosp.

zvířat.

Spermie

se

skládá

z hlavičky (caput spermii) a bičíku (falgellum spermii), který má dva úseky – střední (spojovací) část bičíku a vlastní bičík.

Obr. 10 Spermie (Říha, 2003)

35

V hlavičce je jádro s obsahem dědičné hmoty (chromatinu). Hlavička je plochého tvaru zvenku pokrytá ze 2/3 akrozomem. Ten obsahuje látky enzymatické povahy, které jsou nezbytné při účasti na oplozovacím procesu, kdy spermie proniká skrz obaly vajíčka. Střední část bičíku je u kanců poměrně dlouhá. Probíhá zde látková výměna a je to centrum pro produkci energie, která je odsud přenášena na kontraktilní vlákna bičíku (fibrily), které představují pravidelným smršťováním a uvolňováním pohybový orgán spermie. Místo, kde nasedá bičík na hlavičku, se nazývá implantační jamka hlavičky. Celá spermie je pokryta povrchovou membránou, která ji chrání před nepříznivými vnějšími podmínkami prostředí po ejakulaci. Délka kančí spermie se pohybuje kolem 50-60 µm. Z nejdůležitějších vlastností spermie je vysoká citlivost na výkyvy teploty, kdy reaguje chladovým, popř. tepelným šokem. S lehkým klesáním teploty snižuje produkci energie a zároveň se přestává pohybovat. Spermie, které prodělají chladový šok, mají pohyb ireverzibilní. Stav anabiózy je při 15 °C, a když se poté postupně zahřívají, pohyb se reverzibilně obnovuje (využití v inseminaci), (Říha a kol. 2003). Vývin spermie byl již zmíněn v kapitole 3.1.2.1. Pohlavní buňka spermie musí

být

schopna

samostatného pohybu a její jedinou funkcí je aktivně vyhledat a oplodnit vajíčko (Marvan a kol., 2007).

Obr. 11 Spermie různých druhů savců (Jelínek, 2003)

36

3.3 Fyziologie pohlavní činnosti kance 3.3.1

Pohlavní cyklus samců

Nástup procesu pohlavní aktivity je odstartován pohlavním dospíváním. Samci i samice se liší jednak skrz primární pohlavní znaky, což jsou pohlavní žlázy a jednak skrz sekundární pohlavní znaky, které se dále dělí na znaky morfologické, funkční a znaky charakteru chování. Do genitálního typu sekundárních znaků patří vývodné pohlavní cesty a u samců přídatné pohlavní žlázy. Pohlavní dospívání představuje začátek zvýšení tvorby pohlavních hormonů a růst pohlavního ústrojí vůči vnímání hormonů. Schopnost reprodukovat nastává dosažením pohlavní dospělosti, která u kance nastává v 6-8 měsících. Celý proces dospívání řídí gonadotropní hormony (původem z hypofýzy), které kromě toho také formují tělesné znaky a chování samců. Vlivem těchto hormonálních změn nastává i spermiogeneze. Na pohlavní dospívání působí faktory jako dědičnost, výživa a vnější podmínky chovu. Do plemenitby je však nutno kance zařadit ve stupni fyziologického vývoje označovaného jako dospělost chovatelská, která je v 9-12 měsících, protože poté kanci objem semene, počet spermií i sekreci feromonů zvyšují. To pak samozřejmě pozitivně působí na chování a fyziologické procesy říje prasniček a prasnic. V průběhu reprodukčního období také nastává dospělost tělesná, u kance ve věku 1,5-2 roků. Zánik pohlavní činnosti nazýván postreprodukční periodou či seniem je zapříčiněn neschopností se dále rozmnožovat. Kanec přichází do senia zhruba ve stáří 7-10 let, avšak z ekonomického důvodu jsou zvířata

vyřazena

ještě

před

zánikem

schopnosti

reprodukovat

se

(Jelínek, Koudela a kol., 2003; Říha, 2003).

3.3.2

Endokrinní funkce varlat

Podle Holuba (1969) již v r. 1849 dokázal Berthold, že varlata produkují hormon testosteron. Exokrinní (tvorba samčích a samičích pohlavních buněk) a endokrinní (syntéza a sekrece pohlavních hormonů) funkce pohlavních žláz se při regulaci procesu reprodukce úzce propojují. Nesmírně důležitá je pro regulaci endokrinní funkce osa hypotalamus-hypofýza-gonády, resp. u samců hypotalamus-adenohypofýza-varle.

37

Varle má endokrinní i exokrinní funkci, kdy dominantním androgenem je steroidní hormon terstosteron vznikající z cholestrerolu. Ve varleti se syntetizují a vylučují ještě v omezené míře estrogeny a inhibin. Syntetizace a secernace samčích pohlavních hormonů probíhá mimo jiné i v kůře nadledvin. Pro správnou endokrinní funkci varlat jsou velmi důležité intersticiální i podpůrné buňky varlete. Právě intersticiální buňky jsou zodpovědné za syntetizaci a secernaci testosteronu. Přeměna testosteronu na vlastní účinný dihydrotestosteron se děje v cílových buňkách. Syntéza hypotalamických gonadoliberinů (GnRH) je citlivě ovlivňována mnoha vnitřními i vnějšími faktory. Na gonadotropní buňky adenohypofýzy, které syntetizují FSH (folikuly stimulující hormon) a LH (luteinizační hormon), působí gonadoliberiny. Gonadotropní buňky jsou do varlete přepraveny krví vazbou na albuminy nebo globuliny. LH stimuluje v intersticiálních buňkách syntézu a sekreci testosteronu. FSH zase stimuluje v podpůrných buňkách syntézu a sekreci inhibinu. Ten zpětně tlumí endokrinní aktivitu gonadotropních buněk adenohypofýzy. Dále FSH zrychluje vývoj, růst a zrání buněk semenotvorných kanálků, koordinuje a reguluje zrání spermatid na spermie. Zvýšená koncentrace testosteronu tlumí sekreci LH. Testosteron v buňkách semenotvorných kanálků stimuluje produkci bílkoviny, která váže androgeny a zajišťuje vlastně vstup dostatku testosteronu do buněk vystýlajících semenotvorné kanálky. U kance jsou v míze varlete koncentrace testosteronu podstatně vyšší než v žilné krvi varlete. Produkce lymfy u kance není zanedbatelná, protože kanec vytvoří v 1g tkáně 10 ml lymfy za hodinu (Jelínek a kol., 2003).

Obr. 12 Fyziologie pohlavního cyklu samců (http://www.mojechemie.cz) 38

3.3.3

Funkce a vlivy testosteronu

Samčí pohlavní hormon zodpovídá u samce za činnost pohlavní soustavy a ovlivňuje celkový metabolismus v těle (Holub a kol., 1969). Dle Jelínka (2003) má testosteron, resp. dihydrotestosteron tyto vlivy na fyziologické procesy: -

Stimulace spermatogeneze, růstu a vývoje semenotvorných kanálku, zvýšení aktivity hyaluronidázy

-

Prodloužení životnosti spermií v nadvarlatech

-

Růst a vývoj penisu a šourku

-

Růst, vývoj a sekreční činnost přídatných pohlavních žláz

-

Metabolické účinky (proteoanabolický efekt, pozitivní dusíková bilance, útlum jaterní syntézy přepravních bílkovin pro hormony)

-

Tvorba sekundárních pohlavních znaků jako je např. hlas

-

Stimulace samčího pohlavního chování, bojovnosti, agresivity, dominance aj.

3.3.4

-

Útlum činnosti brzlíku

-

Stimulace tvorby erytrocytů

-

Stimulace syntézy a sekrece feromonů obzvláště u kanců

Řízení pohlavních funkcí

Pohlavní funkci řídí nervová soustava spolu s endokrinní soustavou. Společně vytvářejí vhodné podmínky pro uskutečnění pohlavní aktivity. Z nervové soustavy se na regulaci pohlavní aktivity podílí mozková kůra a hypotalamus, v němž jsou uložena pohlavní centra, a z hlediska funkčnosti je úzce spjat s hypofýzou. K pohlavním centrům se přiřazují ještě pohlavní centra uložená v kaudálních segmentech míchy. Ze strany soustavy endokrinní se řízení pohlavní činnosti ujímá hypofýza, štítná žláza, příštítná tělíska, kůra nadledvinek a endokrinní tkáň pohlavních žláz. Dráždění pohlavních center probíhá dvojím způsobem, a to podněty z vnitřního a vnějšího prostředí. Navzájem se tyto podněty prolínají a reakce z nich vzniklé se od sebe odvíjejí (Holub a kol., 1969). 39

Obr. 13 Schéma řízení pohlavní činnosti kanců (Jelínek, 2003)

3.3.5

Pohlavní reflexy

Pohlavní reflexy kanců jsou nepodmíněné (vrozené) a spolu s jejich přirozenou zvědavostí se jich využívá při nácviku ke skoku na fantom v karanténách a k odběru spermatu. Po prvním úspěšném odběru spermatu v karanténě se tedy vypracovávají reflexy podmíněné (získané) ke skoku na fantom a následné ejakulaci. Tyto získané reflexy jsou vlastně fixovány po celou dobu, kdy plemeníci v inseminaci působí (Kopřiva, Pácová, Prášil, 1996). Složitý děj

páření

je reflexním

dějem, který tvoří

řada podmíněných

a nepodmíněných (vrozených) reflexů. Jedná se tedy o souhrn vrozených reakcí, které jsou pozitivně nebo negativně ovlivňovány podmíněnými reakcemi a jsou nezbytné pro vlastní akt páření. Všechny reflexy na sebe navazují, jsou pod vlivem gonadotropních (FSH a LH) a testikulárních hormonů a existence s reakcí jednoho podmiňuje uskutečnění druhého. U samců se projevují tři druhy nepodmíněných pohlavních reflexů: distanční, kontaktní a kopulační (Bažant, 1988; Holub a kol., 1969).

40

a) Distanční reflexy (sexuální předehra) – slouží ke stimulaci a určení svolnosti prasnice k páření. Sblížení nastává na základě sluchových čichových, zrakových, příp. dotykových vjemů. Feromony kance příznaky svolnosti umocňují. Sexuální dráždění vyvolá u prasnice reflex nehybnosti, je-li v říji. b) Kontaktní reflexy (vzeskok, reflex objímací a erekce) – erekce se začíná objevovat ve věku asi 140 dní. Erekce i vzeskok zavisí na zkušenosti kance. Vzeskok na fantom se u zkušeného kance dostavuje zhruba za 1 min 15 s. c) Kopulační reflexy – při nich jde o vlastní akt a transport spermatu do pohlavních orgánů prasnice. Je složen ze tří dalších reflexů, kdy se jedná o reflex vyhledání, zasunutí a frikční. Jakmile ustanou frikční pohyby, dojde k ejakulačnímu reflexu. Než kanec z fantomu či prasnice seskočí, chvíli odpočívá. Celý akt trvá asi 3-20 min (ø 6 min) (Bažant, 1988).

Vývoj těchto reflexů se odvíjí od stáří. Projevují se ale už v předstihu před plnohodnotným utvářením spermií. Reflex objímací lze pozorovat už od 1 měsíce stáří, kopulační reflex od 2 měsíců a reflex ztopoření a ejakulace kolem 3 měsíců věku (Čeřovský, 1978).

Obr. 14 Skok na fantom (H. Pecinová) 41

3.4 HODNOCENÍ EJAKULÁTU Hodnocení ejakulátu se provádí z toho důvodu, že k inseminaci je za potřebí vysoká kvalita spermatu. Vyhodnocená kvalita se používá ve vztahu k dalšímu zpracování a za účelem stanovení nepřímo potencionálních předpokladů oplozovací schopnosti spermií. Do PE sáčku je zachycována spermiová a pospermiová frakce, kdy jsou filtrovány od želatinózní části přes sterilní gázu (Bažant, 1988).

3.4.1

Makroskopické posouzení spermatu

V tomto hodnocení se posuzuje smyslově pach, barva, cizí příměsi a změří se, kolik ejakulátu kanec vyprodukoval, tedy objem.

3.4.1.1 Objem Dle Říhy, 2003 objemová hodnota roste s věkem kance, což souvisí se zvětšováním přídatných pohlavních žláz. Průměrný objem je 230 ml, vyjma plemene Duroc – 80 ml a minimální a maximální hodnota je 100 – 750 ml. Objem

ejakulátu

se

stanovuje

v kalibrovaném odměrném válci nebo kalibrované

zkumavce

s přesností

odpovídající celkovému objemu ejakulátu. Je-li objem stanoven vážením, používají se torzní nebo laboratorní digitalizované váhy,

které

celkovému

citlivostí objemu

odpovídají semene

(Věžník a kol., 2000).

Obr. 15 Vážení objemu semene (H. Pecinová) 42

3.4.1.2 Barva a konzistence Barva má vykazovat mléčnou bílou, popř. šedobílou barvu. Pokud je bíla barva málo krycí, vypovídá to o nízké koncentraci spermií v ejakulátu. Změna barvy do žluta, růžova, zelena a hněda signalizují znehodnocení ejakulátu močí, krví, hnisem anebo nečistotou (Říha, 2003). Konzistence ejakulátu u kance se dá charakterizovat jako vodnatá, hlenovitá až průsvitná. Podle Marvana 2007 vypadá vzhled ejakulátu u kance jako řídká, mléčně vodnatá tekutina.

3.4.1.3 Pach Oproti býkovi, u něhož ejakulát voní po čerstvém mléce, je u kance žádoucí sperma bez zápachu (Říha, 2003). Ejakulát může mít pach mírně specifický pach po vaječném bílku, tedy nevýrazný, avšak nesmí být cítit hnilobou, močí ani přílišným specifickým pachem (Bažant, 1988).

3.4.1.4 Obsah cizích přimísenin V čerstvém spermatu nesmí být, jak již bylo zmíněno, obsah moči, hnisu, tekutiny prepuciálního vaku (zjištění čichem) a dále pak cizí příměsi z vnějšího prostředí jakou jsou štětiny, úlomky steliva apod. (Čeřovský, 1978).

3.4.2

Mikroskopické hodnocení spermatu

Mikroskopické hodnocení navazuje na makroskopické. K tomuto vyšetření používáme skleněné pomůcky předehřívané na teplotu 30-35 °C. Z mikroskopických hodnocení je posuzována aktivita, koncentrace a morfologické vyšetření.

43

3.4.2.1 Motilita spermií Aktivita spermií musí být minimálně 70 % a posuzuje se u každého ejakulátu obdobně s postupem, který je uveden v ČSN 467111 pod bodem 6.1.8. Hodnocení se provádí při zvětšení 200-300× ve světelném mikroskopu a je vyjádřeno v procentech aktivních spermií ve vzorku spermatu (Věžník a kol., 2000; Říha a kol., 2003).

3.4.2.2 Koncentrace spermií Dnes se hustota orientačně stanovuje v rutinních provozních laboratořích převážně fotometricky (zjištění průchodnosti světla ejakulátem při vlnové délce v rozmezí 340 -850 nm) a také se za dobrou orientační metodu zjištění koncentrace spermií u kanců pokládá i použití Karrasova klínu (spermiodensimetru). V kontrolních laboratořích se posuzuje počet spermií automaticky elektronickým počítačem částic nebo hemocytometricky. Při tom se používá klasická metoda počítání spermií v tzv. Bürkerově komůrce po naředění ejakulátu roztokem dle Hayema v melanžéru na červené krvinky. Koncentrace u kanců by měla být vyšší než 150 000 v 1 mm3 (Věžník a kol., 2000; Bažant, 1988; Čeřovský, 1978).

3.4.2.3 Morfologické vyšetření Morfologický obraz se hodnotí zpravidla na obarveném nátěru za zvětšení 1000-1500×. Posuzuje se minimálně 200 spermií, stanoví se procento abnormálních či morfologicky změněných. Striktní dělení, že se morfologické změny dělí na primární (vznikající v průběhu spermiogeneze) a sekundární (vznikající již na hotové spermii), nelze považovat za přesné z nedostatku faktů místa vzniku změn (Věžník a kol., 2000). Dle Kopřivy (1996) musí být morfologicky normálních spermií nejméně 75 %. Za patologické, neboli defektní spermie se v praxi považují spermie s jednou nebo více odchylkami. Těchto odchylek existuje celá škála a provádí jej proto vyškolený pracovník, který je bezpečně rozezná od sekundárních změn, které vznikly v důsledku manipulace se spermatem. Toto vyšetření je prováděno 1× měsíčně u všech kanců (Říha a kol., 2003).

44

3.4.3

Speciální vyšetření

3.4.3.1 Diferenciální barvení živých a mrtvých spermií Živé a mrtvé spermie stanovujeme pomocí nátěru barvicích testů, kdy používáme barvivo Eosin 0,5 %, které obarvuje hlavičky pouze mrtvých spermií, protože živé spermie jej nepropustí a barvivo Nigrosin 10 %, které způsobuje tmavé kontrastní pozadí pro snadnější vyšetření. Posuzuje se 200 buněk při zvětšení 1000× (Věžník a kol., 2000).

3.4.3.2 Stanovení pH Stanovení pH papírky či titračními postupy je pouze orientační. Pro přesné stanovení jsou používány pH metry a stanovení se nazývá potenciometrické. Optimální pH spermatu kance se pohybuje v rozmezí 7,3-7,9 (Věžník a kol., 2000).

3.4.3.3 Další speciální vyšetření ejakulátu Zde se jedná o testy přežitelnosti (krátkodobý, dlouhodobý), zkoušky rezistence (k 1% NaCl a k chladovému šoku) a stanovení hladiny fruktózy a intenzity fruktolýzy.

3.4.4

Mikrobiologické vyšetření

Tato kontrola kančího spermatu se provádí u každého plemenného kance 1× za půl roku, příp. častěji. Provádí ji státní veterinární správa. V ejakulátu nesmí být žádné patologické mikroorganismy a plísně a v 1 ml může být max. 5000 nepatogenních mikroorganismů. Nepřímý vliv mikrobiálních toxinů z mikroorganismů má velmi silný spermicidní účinek, a proto je důležitost jejich nulového výskytu znečištění značný. Aby bylo toto znečištění co nejmenší, je nutné dodržovat určité zásady, mezi které patří: - chov a ustájení kanců na vysoké hygienické úrovni - před odběrem omýt a osušit okolí předkožky - hygienický a frakcionovaný odběr spermatu (Bažant, 1988).

45

3.5 Základy produkce inseminačních dávek 3.5.1

Plodnost kanců

Kvůli různým vlastnostem kanců je nutné podrobovat kance před zařazením do plemenitby cílené selekci. Plodnost, která stejně jako produkce spermatu roste s věkem, je nejvyšší ve věku 18-30 měsíců. Pro spermiogenezi probíhající ve varlatech, kde je nižší tělesná teplota o 4-7 °C, je potřeba dbát na čistotu šourku, aby termoregulace nebyla narušena. Varlata se posuzují dle velikosti, měla by být symetricky uložená v šourku a stejných rozměrů. 70 % hmotnosti varlat tvoří semenotvorná tkáň, kdy 1g varletního parenchymu produkuje 20-30 miliónů spermií za den. Zvláště vysoká intenzita růstu varlat je 120.-150. den věku. Z hlediska selekčního se kanec posuzuje nejen dle plemenné hodnoty, ale posuzuje se také chovná kondice a další parametry, jakými jsou: lokomoce, temperament, zaúhlení zadních končetin, předkožkový vak, úplné vysunutí pyje z předkožky a kvalita a objem ejakulátu. Libido sexualis, jež je ukazatelem temperamentu, podporuje či omezuje potenční schopnost kanců, která je potřeba právě v provozu inseminace. Nízké libido je problémem, neboť kanec vykazuje neschopnost skočit na fantom, a proto je kontrola plodnosti a projevu libida nedílnou součástí selekce na inseminačních stanicích (Pulkrábek, 2005; Říha a kol., 2001; Čeřovský, 1978).

3.5.2

Výběr plemenných kanců

Pro nákupní trhy jsou kanci připravováni ve šlechtitelských chovech z připařování nejlepších rodičovských párů. Selekce se začíná provádět hned po odstavu, kdy je hodnocen exteriér, konstituce, vlastní vývin, zdravotní stav a výška špeku. Plemenná hodnota je testována kontrolou dědičnosti. Kanci od stáří 5-6 měsíců se ustájují individuálně z důvodu prevence proti onanii, protože tohoto negativního návyku, kdy kanci samovolně ejakulují, se velmi těžko odnaučují. Zlozvyk je tak silně fixován, že vlastně prakticky ani odnaučit nejde. Po nákupu se reprodukční schopnosti testují na stanicích, kde se prověřuje skok na fantom a hodnotí se kvalita spermatu. Ti, kteří jsou způsobilí a vyhovují, se po měsíční karanténě zařazují do provozu inseminace (Čeřovský, 1978). 46

3.5.3

Ustájení pro plemenné kance

Požadavky na ustájení kanců vycházejí z vyhlášky 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Kanci jsou ustájení jednotlivě v kotcích, které jsou konstruovány tak, aby se v nich kanec mohl otáčet, slyšet, vidět a cítit ostatní kance. Potřebná plocha podlahy je minimálně 6 m2 pro dospělého kance a pro správné welfare je do kotce přistýláno stelivo, které zajišťuje sucho v kotci a šetří končetiny. Pokud se kotce používají jako místo pro připouštění prasnic, tak podlahová plocha musí mít minimálně 10 m2. Zkracování klů se provádí jen z důvodů předcházení dalších poranění ostatních prasat a z bezpečnostních důvodů. Hrazení se pohybuje ve výšce 120-130 cm a stěny jsou plné, nebo ze železných trubek. Podlaha musí být z pevného materiálu, který však neobrušuje rohovinu špárků (Pulkrábek, 2005; Bažant, 1988).

Obr. 1176 Technologie ustájení na ISK Velké Meziříčí (H. Pecinová) 3.5.4

Ošetřování

Je nezbytné, aby kance ošetřovali stálí a kvalitní ošetřovatelé. Zacházení se zvířaty musí být nejenom klidné a opatrné, nýbrž i rozhodné. Kanec nesmí mít strach, ale musí mít před ošetřovatelem respekt. V ošetřování je zahrnuto denní sledování zdravotního stavu dle chování kance, kartáčování, umývání, sprchování zvířete a odčervení v pravidelných periodách. Kartáčování na sucho pozitivně povzbuzuje krevní oběh a dýchání pokožky, neboť dochází k odstraňování šupin odumřelé pokožky. Při sprchování je kladen důraz především na čistotu šourku, kde v létě se umývá studenou 47

a v zimě teplou vodou. Špárky a pašpárky se kontrolují a ošetřují v pololetních intervalech a z důvodu bezpečnosti je u agresivnějších jedinců vhodné zkrátit špičáky. Správná péče o čistotu a pohodu kanců se kladně odráží nejen na zdravotním stavu, ale i v objemu produkovaného spermatu (Bažant, 1988; Říha a kol., 2001).

3.5.5

Nácvik kanců na fantóm

S nácvikem se začíná co nejdříve po nákupu kanečka. Na začátku se nácvik provádí v kotci, kdy jsou v karanténě, protože kanečci fantom přijímají nejlépe v místě ustájení. Skokem se rozhoduje o dalším působení kance na stanici. Nejprve se kanec s nainstalovaným fantomem v kotci seznamuje např. kousáním, nadzdvihováním jej a snaží se na něj vylézt. Jakmile se podaří kanci zachytit se, přichází vlna erekčních reflexů a následně se kanec výhradně manuálně odebere (Říha a kol., 2003).

3.5.6

Výživa a krmení kanců

Pro kvalitu semene není rozhodující množství, ale kvalita krmiva. Krmnou dávku směsi řídíme podle kondice, která má být chovná, nikoliv žírná. Kompletní krmná směs musí splňovat požadavky na potřebný obsah živin, minerálií a vitamínů a musí být zdravotně nezávadná. Denní dávka se pohybuje kolem 3 kg směsi. Napáječka je umístěna v každém kotci (Čeřovský a kol., 1988).

3.5.7

Obr. 17 Krmná směs (H. Pecinová)

Využití v plemenitbě

Frekvence skoku je zpravidla jednou za 3 dny, přičemž starší kanci mohou absolvovat dva dvojskoky týdně. Maximální pauza by neměla překročit dobu 10 dnů. Pohlavní klid po delší dobu jak dva a půl měsíce má za následky degeneraci zárodečného epitelu, s čímž souvisí snížení produkce spermií a případné poruchy plodnosti (Říha a kol., 2001). 48

3.6 Poruchy plodnosti kanců Plodnost ovlivňuje několik faktorů, kdy mezi nejdůležitější patří výživa, genetika a zoohygiena chovu. Z genetického původu to může být hypoplazie (postihuje kromě aktivity i koncentraci) či degenerace varlat způsobující sterilitu postižených jedinců. V semeni se v těchto případech objevují spermie s morfologickými defekty. Hořečnatá onemocnění a záněty varlat mohou mít také důsledky snížené plodnosti nebo dočasné sterility. I projev nízkého libida může být následkem genetického založení nebo pak předchozími špatnými zkušenostmi s krytím plemenice. Ze zoohygienické stránky je nutné zejména v letních měsících kontrolovat funkčnost ventilačních zařízení, neboť vysoké teploty mají velmi negativní vliv na produkci spermatu, neboť zapříčiňují teplotní stres. Anatomický a morfologický pohled nabízí, že plodnost může být narušena perzistentní uzdičkou, která zabraňuje úplnému vysunutí údu, tudíž znemožňuje osemenění prasnice. Tato porucha je však možná odstranit chirurgickou cestou, kdy se perzistující uzdička přetne. Dalším velmi významným bodem jsou zdravé končetiny a bedra, neboť když se u kance objeví problémy např. s artritidou, zánětem plotének a bolestivostí špárků, je vzeskok znemožněn a plodnost klesá. Nemalá pozornost se musí věnovat tomu, pokud kanec na prasnici „vesluje“, protože pak mohou prasnice po této bolestivé zkušenosti odmítat zapouštění jiným kancem. Výživou lze celkově mnohé ovlivnit, a proto je zapotřebí, aby byla krmná dávka co nejlépe sestavena. Pozornost se musí dávat při zkrmování látek s estrogenním účinkem, jelikož snižují sexuální libido, čili zhoršují temperament kance. Důležitou roli hraje to, že při nekvalitní výživě se zhoršené spermie projeví ve spermatu až za 42 dní, což znamená, že je nezbytné zaznamenávat krmivo podávané kancům, aby při případném pozdějším projevu špatné kvality spermatu bylo možné dohledat možnou příčinu. Je nutné dodržovat záruční lhůtu krmných směsí (Pulkrábek, 2005).

49

Morfologický defektní spermie snižují oplozovací hodnotu inseminační dávky a vyskytují se v pořadí: protoplazmatická kapka na krčku, tvarové defekty akrozómu primárního původu, smyčka na bičíku (dag defect) a protoplazmatická kapka na spojovací části bičíku (Čeřovský, 1978).

3.7 Odběr a hygiena při odběru semene Odběr je prováděn dvěma způsoby, kdy se jedná o odběr do ruky nebo odběr do umělé vagíny. Každá metoda má své výhody i nevýhody, ale z praktičtějšího a jednoduššího ohledu se používá hlavně metoda manuální. Uchopí se šroubovité zakončení pyje po erekci a tlak i teplota sevřené ruky umožňuje ejakulaci. Výhodou je možnost frakcionovaného odběru spermatu, možnost kontroly ejakulace, nejbližší přizpůsobení se fyziologickým požadavkům kance, nenáročnost na pomůcky a jejich mytí s následnou sterilizací, jednoduchost a relativně minimální mikrobiální znečištění. Jediná nevýhoda metody do ruky je přítomnost technika po celou dobu ejakulace (Říha, 2003; Bažant, 1988).

Obr. semene Odběr semene Obr. 18 Odběr (H. Pecinová)

Pro zabránění zbytečnému mikrobiálnímu znečištění semene se kanci udržují v perfektní čistotě. Alespoň jedenkrát týdně se umývají teplou vodou a před každým 50

odběrem se otírá vlhkou utěrkou břišní krajina. Mikrobiální znečištění působí negativně na přežitelnost spermií, kdy nesou odpovědnost přímo mikroorganismy nebo jejich toxiny. Může být i příčinou rané embryonální mortality u prasnic. Stupeň znečištění snižuje dobu konzervace ředěného spermatu. Až 15 miliónů zárodků se nachází v prepuciálním diverticulu v předkožkovém vaku, kdy jde o zárodky shodné se stájovým prostředím. Nejvíce znečištěná je právě první frakce, která de facto představuje výplach močové roury osazené mikroflórou. Samozřejmě je nutné nepodceňovat čistotu nejen samotného zvířete a technika, ale i místnosti pro odběr semene. Musí být splněny podmínky, aby místnost byla lehce omyvatelná a desinfikovatelná (Čeřovský, 1978; Bažant, 1988).

Obr. 19 Odběrová místnost (H. Pecinová)

3.7.1

Uchování a ředění semene

Sperma se ředí z důvodu získání většího objemu, tzn. většího množství inseminačních dávek, a pro co nejdelší zachování oplozovací schopnosti spermií. K tomu současný trh nabízí několik komerčních ředidel.

51

3.7.1.1 Ředění Při ředění spermatu je nutné dodržovat několik zásad. Ředidlo musí být o stejné teplotě jako je sperma, do semene jej přiléváme postupně po skle, kdy nejprve v poměru 1:1 a po 10 – 20 minutách se provede doředění na daný objem. Ředidla musí zajišťovat výživu spermií (glukóza), ochranu proti chladovému šoku, snížení metabolismus spermií, blokaci změny pH (vhodné 6,4), snížení redukční substance pro ochranu enzymů, udržení minerální rovnováhy a zachování osmotického tlaku. Při kryokonzervaci ředidla obsahují kryoprotektiva, která chrání spermie proti zhroucení cytoskeletu. Vodu je nejvhodnější používat destilovanou (Říha, 2003; Čeřovský, 1978).

3.7.1.2 Konzervace Metabolismus kančích spermií je zpomalen díky chemickým komponentům obsažených v konzervačních roztocích a díky fyzikálnímu zásahu snížení teploty na 16 – 18 °C nebo při zmrazování na –196 °C. Jde o dočasnou anabiózu spermií, kdy se metabolismus spermií sníží na hranici nezbytnou pro život spermie. Po naředění (ještě před dávkováním) se kontroluje aktivita spermie. Konzervace se provádí krátkodobá nebo dlouhodobá (Kopřiva a kol., 1996, Čeřovský, 1978).

3.7.1.3 Balení Naředěné sperma s obsahem 1,5 – 3 miliardy spermií se dávkuje do jednorázových flakonů o objemu 80 – 100 ml. Konec tuby je po nadávkování zataven a inseminační dávky jsou ukládány do termoboxů o konstantní teplotě, kterou je nutno pravidelně kontrolovat. Pokles teploty naředěného spermatu by však neměl překročit 3 °C za hodinu (Říha, 2003).

3.7.1.4 Doprava Pro včasnou expedici je vhodné nahlásit potřebu inseminační dávky na inseminační stanici alespoň 8 hodin předem. V tepelně izolovaných kontejnerech (klimaboxech) se za konstantní teploty a opatřením proti velkým nárazům přepravují inseminační dávky z centrálních inseminačních stanic do místa použití (Fikejz, 1982; Kopřiva, 1996). 52

Obr. 20 Příprava inseminačních dávek (H. Pecinová)

Obr. 21 Expediční místnost (H. Pecinová)

53

4

CÍL PRÁCE Cílem práce bylo zjistit, jak působí vliv intenzity osvětlení na ukazatele kvality

semene kanců, a následně zhodnotit, zda by bylo možné disponovat vyšší kvalitou semene za dané intenzity osvětlení vztažené k určitému plemeni a typu stavební konstrukce stáje. Proto jsem na základě pravidelného měření intenzity osvětlení v týdenních intervalech a kvalitní databáze o odběrech všech kanců na ISK Velké Meziříčí provedla hodnocení kvality spermatu, kdy se jednalo o sledování ukazatelů objemu, koncentrace, motility a abnormalit spermií. Všechny ukazatele byly porovnány ve vztahu k intenzitě osvětlení na čtyřech odděleních ve stáji. V celém průběhu roku byl posouzen také vliv intenzity osvětlení na jednotlivé ukazatele vzhledem k jednotlivým plemenům, přičemž největší bylo zastoupení plemene duroc, dánský duroc, landrace, a dále pak plemena bílé ušlechtilé, SL 38 Pn × D, SL 48 BO × Pn a kanci B-Topigs. Práce má podložit fakt o důležitosti intenzity osvětlení a vysvětlit otázku, proč je nutné tuto fyzikální veličinu dodržovat a respektovat z hlediska zoohygienického i reprodukčního.

Obr. 22 Kanec plemene duroc (H. Pecinová)

54

5

MATERIÁL A METODIKA

5.1 Metodika výzkumu Metodika experimentu byla po celý rok neměnná a měření probíhalo od 2.3.2012 do 1.3.2013. Luxmetrem byla změřena intenzita osvětlení každý týden v pátek v 9 hodin, vyjma státních svátků. Měření bylo prováděno v každém ze 4 oddělení 2 stájí. Pro přesnost byl v každé stáji lepicí páskou ve středové chodbě vyznačen bod poloviny délky oddělení. V tomto bodě se týdně měřila intenzita osvětlení v úrovni očí kance. Laboratoří zhodnocené ukazatele ejakulátu, které představují objem, koncentraci, motilitu a abnormality, byly zapsány do databáze v počítačovém systému. V průběhu roku byly vedeny přesné záznamy o přesunech kanců z důvodu asanace stáje, aby bylo maximálně eliminováno nežádoucí ovlivnění výsledků pokusu. Po roce měření byla vyjmuta řádně zaznamenávaná data z programu počítače a byla sloučena s intenzitou osvětlení do statistického programu. Následně byl vyhodnocen vliv intenzity osvětlení vůči kvalitě ejakulátu ve vztahu k jednotlivým oddělením stájí a k určitým plemenům.

Obr. 23 Kotec s plemenným kancem H38 835 (H. Pecinová)

55

5.2 ISK a hygienické požadavky na stanici Pokus byl realizován na ISK Velké Meziříčí, na které byl provoz zahájen již 1.1.1990. Stanice má kapacitu 144 plemenných kanců, kteří jsou ustájeni ve dvou stájích a čtyřech odděleních. Stáj č. 1 je propojena s odběrovou místností chodbou a stáj č. 2 je propojena pouze nekrytou přiháněcí uličkou. U každé stáje je 36 individuálních výběhů s nezpevněným povrchem a výhodou obou stájí je, že jsou postavené stejným směrem (východ), tudíž měření nemohlo být ovlivněno stavebním uspořádáním. Technologie provozu je stelivového systému s odklizem hnoje pomocí podroštového oběžného shrnovače. Větrání stáje je prováděno přirozenou ventilací. Součástí stanice je vrátnice, hygienická smyčka, místnost pro desinfekční prostředky a nebezpečný odpad, ošetřovna, dílna, kotelna a garáže. Celý areál ISK je oplocen a v pracovní době i mimo pracovní dobu je řádně uzavřen. Mechanická očista a desinfekce se provádí po každém vyskladnění kance a 1× ročně se desinfikuje celá stáj. Fantomy jsou desinfikovány přípravkem Virkon. Výběhy se desinfikují 1x ročně chlorovým vápnem a v letním období se 1× týdně sbírají výkaly. Přiháněcí uličky se mechanicky čistí denně a 1× měsíčně ručním postřikovačem přípravkem Virkon. Odběrové místnosti se myjí po každém odběru teplou vodou a desinfikují se 1× měsíčně Virkonem. V laboratoři je vyžadován denní úklid a 1× týdně se desinfikují přípravkem Sanitas stoly, obklady, stěny sterilizátorů a dřez. Stěny jsou omývány 1× týdně v místnosti pro demineralizaci vody a 3× týdně se na 10 min pouští germicidní lampa. Místnost expedice je uklízena denně. Ledničky na uchování ID se desinfikují 1× týdně přípravkem Sanitas a nádoby pro odběr spermatu se myjí a desinfikují vždy po ukončených odběrech. Ošetřovna se mechanicky čistí a desinfikuje po každém ošetření, přičemž celkově se desinfikuje 1× ročně. Nedílnou součástí je desinsekce, deratizace, sanitace a desinfekce předmětů a pomůcek k ošetření spermatu, očista klimaboxu, traktoru, vjezdu do areálu (5 m desinfekční pásmo chlorového vápna), přívěsného vozíku za automobil určeného pro převoz kanců. Očkování je prováděno u nově naskladněných kanců před skončením karantény přípravkem IVOMEC a následně za půl roku. Přeočkování se provádí za rok.

56

5.3 Průběh dne Odběry se provádí 3× týdně – pondělí, středa a pátek. V pracovní dny se krmí 2× denně, o víkendech 1× denně. K vybavení pro krmení patří krmný vozík, krmná směs a odměrná lopata. Přisvětluje se od 5,30 do 13,30 hod. Odběr je zahájen v 6 hod a trvá cca do 8,30 - 9,00 hod. Následuje expedice, úklid odběrové místnosti, přestávka, odkliz hnoje a stlaní slámou uloženou v přípravně. V 12,30 - 13,30 hod provádí ošetřovatelé druhé krmení a poté se ještě uklidí stáj. V neodběrových dnech je do náplně práce zařazen také odvoz hnoje a močůvky, údržba zařízení, opravy práce dle pokynů vedoucího. V letním období, kdy venkovní teploty přesahují 10 °C, se plemenní kanci v neodběrových dnech vyhánějí do výběhu ihned po nakrmení a zpět se zahání ve 12 hodin.

5.4 Laboratoř Nutnou a nedílnou součástí vybavení laboratorní místnosti jsou pomůcky: mikroskop, teploměry, skleněné tyčinky, podložní sklíčka, krycí sklíčka, předehřívací stolek a předehřívací destička, odběrové sáčky, Spekol, dávkovač tekutin, tenkostěnné zkumavky, 1N roztok HCl, varipipeta, kalibrační tabulka. Pracovní oděv laboranta bílé barvy.

57

6

VÝSLEDKY

6.1 Vliv stáje na hodnoty ejakulátu Změna objemu spermatu u kanců a intenzita osvětlení v různých odděleních stáje je zachycena na obr. 24. Objem byl prokazatelně nejvyšší v oddělení stáje č. 1, kde byla nejnižší intenzita osvětlení. Se zvyšující se intenzitou v jiných odděleních byl zaznamenán pokles objemu. Hodnota objemu byla průkazně (P˂0,05) vyšší v oddělení 1 než v oddělení 2, 3 a 4.

Změny koncentrace spermií u kanců a intenzity osvětlení v různých odděleních stáje jsou zachyceny na obr. 25. Koncentrace byla prokazatelně nejvyšší v oddělení stáje č. 3. Se zvyšující se intenzitou osvětlení se zvyšuje i koncentrace spermií v semeni. Oddělení 3 a oddělení 4 vykázalo podobnou intenzitu osvětlení, a přesto byla koncentrace v oddělení 4 nižší než v oddělení 3. To však mohlo být zapříčiněno jinými faktory. Mezi oddělením 3 a 1 a oddělením 3 a 2 byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P˂0,05).

Změny motility spermií u kanců a intenzity osvětlení v různých odděleních stáje jsou zachyceny na obr. 26. Vyšší procento motility se mírně projevilo s vyšší intenzitou osvětlení, avšak nelze toto tvrzení prokazatelně podložit.

Změny abnormalit spermií u kanců a intenzity osvětlení v různých odděleních stáje jsou zachyceny na obr. 27. Abnormality byly prokazatelně nejvyšší v oddělení stáje č. 1, kde byla nejnižší intenzita osvětlení. Se zvyšující se intenzitou v jiných odděleních bylo procento patologických změn nižší. Výskyt abnormalit byl průkazně (P˂0,05) nižší v odděleních 2, 3 a 4. Nejvíce statisticky prokazatelný rozdíl byl mezi odděleními 1 a 3, dále pak 1 a 4 a P=0,04 bylo zjištěno u oddělení 1 a 2.

58

70

300

65

280

60

260

55

240

50

220

45

200

40 1

2

3

Osvětlení (lx)

Objem (ml)

320

Objem Osvětlení

4

Stáj

520

70

490

65

460

60

430

55

400

50

370

45

Osvětlení (lx)

Koncentrace (tis.ml-1)

Obr. 24 Objem semene u kanců a intenzita osvětlení v různých stájích

Koncentrace 340

40 1

2

3

Osvětlení

4

Stáj

Obr. 25 Koncentrace spermií u kanců a intenzita osvětlení v různých stájích

59

70

80

65

78

60

76

55

74

50

72

45

70

40

Osvětlení (lx)

Motilita (%)

82

Motilita 1

2

3

Osvětlení

4

Stáj

12

70

11

65

10

60

9

55

8

50

7

45

Osvětlení (lx)

Abnormality (%)

Obr. 26 Motilita spermií u kanců a intenzita osvětlení v různých stájích

Abnormality 6

40 1

2

3

Osvětlení

4

Stáj

Obr. 27 Abnormality spermií u kanců a intenzita osvětlení v různých stájích

60

6.2 Vliv intenzity osvětlení plemene na hodnoty ejakulátu 6.2.1

Duroc

Změny objemu spermatu u kanců plemene duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 28. Množství objemu vzrůstalo na přelomu léta a podzimu až do konce zimních měsíců, kdy později nastával pokles se zvyšující se intenzitou. Statisticky se však mezi létem a zimou nejednalo o významný rozdíl.

Změny koncentrace spermií u kanců plemene duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 29. Hodnota koncentrace byla nejnižší začátkem léta a na podzim začala s nižší intenzitou osvětlení stoupat. Statisticky průkazný rozdíl (P˂0,05) byl zjištěn mezi jarem a podzimem, mezi létem a podzimem, mezi létem a zimou. Jasná průkaznost byla i mezi podzimem a zimou.

Změny motility spermií u kanců plemene duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 30. Motilita byla procentuálně nejvyšší v zimě a nejnižší hodnotou disponovala v létě. U plemene duroc byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P˂0,05) mezi jarem a zimou, dále mezi létem a zimou.

Změny abnormalit spermií u kanců plemene duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 31. Patogenní změny byly nižší v létě za vyšší intenzity osvětlení a na podzim a v zimě s nižší intenzitou osvětlení procento abnormalit vzrůstalo. S nižší intenzitou osvětlení vzrostlo procento abnormalit z 8,1 % na 9,1 %. Rozdíl jednoho procenta však byl statisticky bezvýznamný.

61

260

70

65

240 60 230

Osvětlení (lx)

Objem (ml)

250

55

220

210

50 1

2

3

4

Objem Osvětlení

Období

Obr. 28 Objem ejakulátu u kanců plemene duroc a vliv intenzity osvětlení v různých ročních obdobích

500

70

60 400 55

Osvětlení (lx)

Koncentrace (tis.ml-1)

65 450

350 50

300

45 1

2

3

4

Koncentrace Osvětlení

Období

Obr. 29 Koncentrace spermií u kanců plemene duroc a vliv intenzity osvětlení v různých ročních obdobích

62

75

70

65

73 60 72

Osvětlení (lx)

Motillita (%)

74

55

71

70

50 1

2

3

Motilita

4

Období

Osvětlení

Obr. 30 Motilita spermií u kanců plemene duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích

12

70

11

10 60 9

Osvětlení (lx)

Abnormality (%)

65

55 8

7

50 1

2

3

4

Abnormality Osvětlení

Období

Obr. 31 Abnormality spermií u kanců plemene duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích

63

6.2.2

Dánský duroc

Změny objemu spermatu u kanců plemene dánský duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 32. Množství objemu od jara, kdy bylo nejnižší, stoupalo a nejvyšší bylo na podzim. V zimních měsících objem klesal při mírném vzestupu intenzity osvětlení. Statisticky se však nejednalo o prokazatelný rozdíl.

Změny koncentrace spermií u kanců plemene dánský duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 33. Hodnota koncentrace byla nejnižší v létě a na podzim ještě poklesla. S nižší intenzitou osvětlení v zimních měsících prudce stoupala. Statisticky průkazný rozdíl (P˂0,05) byl zjištěn mezi létem a zimou, dále pak mezi podzimem a zimou.

Změny motility spermií u kanců plemene dánský duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 34. Lze říci, že motilita klesala souběžně s nižší intenzitou osvětlení, avšak statistický rozdíl nenabyl významu.

Změny abnormalit spermií u kanců plemene dánský duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 35. Na podzim při nejnižší intenzitě osvětlení bylo zaznamenáno nejvíce abnormalit, které v zimních měsících klesaly. Patogenní změny byly nižší z jara za vyšší intenzity osvětlení. Z hlediska statistického byl však rozdíl zanedbatelný, i když se projevilo pozitivní působení vyšší intenzity osvětlení na nižší procentuální výskyt patogenních změn.

64

260

70

240

220 60 200

Osvětlení (lx)

Objem (ml)

65

55 180

160

50 1

2

3

4

Objem Osvětlení

Období

Obr. 32 Objem ejakulátu u kanců plemene dánský duroc a vliv intenzity osvětlení v různých ročních obdobích

70

550 65 520 490

60

460

55

Osvětlení (lx)

Koncentrace (tis.ml-1)

580

430 50 400 370

45 1

2

3

4

Období

Koncentrace Osvětlení

Obr. 33 Koncentrace spermií u kanců plemene dánský duroc a vliv intenzity osvětlení v různých ročních obdobích

65

74

70

72

Motilita (%)

68 60 66 64

Osvětlení (lx)

65

70

55

62 60

50 1

2

3

Motilita

4

Období

Osvětlení

Obr. 34 Motilita spermií u kanců plemene dánský duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích

16

70

14 12 10

60

8

Osvětlení (lx)

Abnormality (%)

65

55 6 4

50 1

2

3

4

Období

Abnormality Osvětlení

Obr. 35 Abnormality spermií u kanců plemene dánský duroc a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích

66

6.2.3

Landrace

Změny objemu spermatu u kanců plemene landrace a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 36. Množství objemu bylo nejvyšší v létě a na podzim, jaro za nejvyšší intenzity osvětlení vykazovalo objem nejnižší. Ke konci zimy, kdy stoupala intenzita, se objem opět zhoršoval. Změny objemu byly statisticky průkazně rozdílné (P˂0,05) mezi jarem a létem, jarem a podzimem, mezi létem a zimou i podzimem a zimou.

Změny koncentrace spermií u kanců plemene landrace a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 37. Hodnota koncentrace byla nejnižší na přelomu léta a podzimu, s nižší intenzitou osvětlení začala stoupat v zimě. Statisticky průkazný rozdíl (P˂0,05) byl zjištěn mezi podzimem a zimou.

Změny motility spermií u kanců plemene landrace a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 38. Motilita byla procentuálně vyšší v létě a v zimě a nižší hodnotou disponovala z jara a na podzim. Nejednalo se však o statisticky významný rozdíl.

Změny abnormalit spermií u kanců plemene landrace a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích jsou zachyceny na obr. 39. Patogenní změny byly nízké v jarních a letních měsících. Nejvíce abnormalit se projevilo v měsících podzimních za nejnižší intenzity osvětlení. Výskyt abnormalit spermií byl statisticky průkazně rozdílný (P˂0,05) mezi jarem a podzimem, poté mezi létem a podzimem.

67

70

500 470

Objem (ml)

410 60 380 350

Osvětlení (lx)

65

440

55

320 290

50 1

2

3

Objem

4

Osvětlení

Období

Obr. 36 Objem ejakulátu u kanců plemene landrace a vliv intenzity osvětlení v různých ročních obdobích

410

70

380

320

60

290

55

Osvětlení (lx)

Koncentrace (tis.ml-1)

65 350

260 50 230 200

45 1

2

3

4

Období

Koncentrace Osvětlení

Obr. 37 Koncentrace spermií u kanců plemene landrace a vliv intenzity osvětlení v různých ročních obdobích

68

70

75

65

74

60

73

55

72

Osvětlení (lx)

Motilita (%)

76

50 1

2

3

Motilita

4

Osvětlení

Období

Obr. 38 Motilita spermií u kanců plemene landrace a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích

14

70

12

10 60 8

Osvětlení (lx)

Abnormality (%)

65

55 6

4

50 1

2

3

4

Abnormality Osvětlení

Období

Obr. 39 Abnormality spermií u kanců plemene landrace a intenzita osvětlení v různých ročních obdobích

69

7

DISKUSE Světelné režimy ve stájích pro prasata jsou předmětem stálých diskusí. Vědci

z Velké Británie například prokázali, že prasata dávají přednost tlumenému světlu oproti příliš jasnému. Optimální délkou světelného dne se zabývali vědci z Holandska, kteří podložili, že při 23hodinovém cyklu za intenzity osvětlení 44 lx byla spotřeba krmiva prasaty o 33 % vyšší a to se následně projevilo na vyšší tělesné hmotnosti až o 49 %. Tento nizozemský pokus byl prováděn ve srovnání se skupinou prasat, kterým se svítilo též 44 lx, avšak pouze 8 hodin. Aktuálně se britští a nizozemští badatelé dále otázkou světelných režimů zabývají a plánují další výzkumy (Smítal, 2007). Univerzita Animal Science Group z nizozemského Wageningenu uskutečnila výzkum, kde jde především o vliv světla na orientaci prasat. Bylo zjištěno, že silnější intenzita umělého osvětlení rozeznávací schopnosti prasat nezlepšuje a že se dobře orientují spíš v šeru (Dunn, 2007). Obecně je doporučováno u kanců 100 lx 14 hodin, ale z výsledků pokusu je zřejmé, že změny lze pozorovat i při 50 lx. Pro prasnice na porodně je doporučována intenzita osvětlení 75 lx, ale např. v Dánsku je doporučována v době zapuštění a 3 týdny po zapuštění intenzita o hodnotě 200 lx. Hlavní nařízení EU je, že intenzita světla musí být alespoň 40 lx po dobu minimálně 8 hodin, což uvádí i MVDr. Semerád v „Desateru kontrolovaných potřeb“ (Jedlička, Semerád 2012). Podle Smitala (2002), se projevuje u prasete divokého sezónnost jak u prasnic, tak u kanců. Domácí prase v něm má kořeny a z mnohých pokusů vyplynulo, že v letních měsících prasnice vykazují sklon k acykličnosti. Kancům se v letním období též snižuje potence a zhoršuje se kvalita spermatu, což potvrzují výsledky experimentu na ISK Velké Meziříčí. I přesto však někteří autoři tvrdí, že sezónnost kanců je kvůli domestikaci vymýcená. Dovoluji si však s touto myšlenkou nesouhlasit, neboť důležitá jsou fakta, kde existují dlouholeté záznamy o odběrech spermatu kanců z inseminačních stanic. Tyto dokumenty má analyzované Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi a hodnocení vychází též ze 4 parametrů hodnocení semene. Ukazují zvýšení spermií produkovaných z jednoho odběru během roku na podzim a v zimě, koncem zimy postupně klesají až k minimu, které je ve většině případů v červenci. 70

Některé výzkumy se zabývaly hodnocením kvality osvětlení u prasnic a u kanců z hlediska eliminace výkyvů pohlavních funkcí řízenými světelnými režimy. U prasnic mají zcela prokazující úspěšnost fázové světelné režimy oproti konstantním. Toto tvrzení je možné aplikovat i u kanců, kde jsou světelné programy založeny na vývoji pohlavního dospívání mladých kanců, které je na jaře a v létě zpožděno a naopak v zimě s přibývající délkou dne se zrychluje. Jeden z výzkumů také prokázal, že zatemněním stáje v letních měsících lze dosáhnout vyšší produkce spermatu (v porovnání s dlouhým přirozeným světelným dnem), což se shoduje s výsledky mého pokusu, kde bylo zjištěno, že při nižší intenzitě osvětlení je množství objemu vyšší. Jeden z prováděných pokusů u prasnic pro zlepšení ukazatelů plodnosti dokázal, že při intenzitě 300 lx se snížilo vyřazování prasnic z důvodu neplodnosti o 3 % a zvýšila se velikost vrhu o 0,5 selete. Novější výzkumy z Austrálie, Německa, Anglie, Maďarska i České republiky dokazují, že v létě za snížení pohlavních funkcí u prasat nese zodpovědnost nejen hlavní příčina vysokých teplot, ale i jiné vlivy jako fotoperioda, protože hlavním spouštěčem aktivace pohlavních funkcí je právě klesající délka dne na podzim (Smital, 2002). I když není v této oblasti hodnocení působení světla na kvalitu spermatu dostatek informací, je však třeba dodržovat všeobecně platné zásady.

71

8

ZÁVĚR Z provedené analýzy pokusu byl prokázán vliv intenzity osvětlení na kvalitu

ejakulátu kanců. Velikost intenzity osvětlení byla ovlivněna délkou světelného dne v průběhu roku, kdy sluneční paprsky prosvětlovaly halu stáje okny. Z jara (III, IV, V) a v létě (VI, VII, VIII) byla průměrná intenzita osvětlení naměřena na vyšší úrovni (63 lx) než v měsících podzimních (IX, X, XI) a zimních (XII, I, II), kdy sluneční záření proniká velmi zřídka a průměrná intenzita se pohybovala na nižší úrovni (53 lx). Kvalita ejakulátu, jež byla hodnocena čtyřmi kritérii, vykazovala nižší kvalitu v letních měsících, kdy je však nutno brát v úvahu i tepelný stres. Z těchto kritérií bylo při vyšší intenzitě osvětlení zhoršeno množství objemu. Naopak proti poklesu objemu se zvýšila koncentrace spermií a prokázal se pozitivní vliv i na nižší procento patologických změn. Byl posouzen i vliv stáje, kdy nejvyšší objem ejakulátu (292 ml) byl naměřen v oddělení 1. Zde byla naměřena nejnižší intenzita osvětlení (47 lx). Koncentrace spermií (354 tis.ml-1) i motilita (71 %) se pohybovala na nejnižší úrovni ze všech oddělní a procento patologických změn spermií šplhalo až k 12%, což je taktéž nejhorší hodnota abnormalit ze všech oddělení stájí. V oddělení 2, 3 a 4 se pohybovala intenzita osvětlení mezi 63 a 68 lx. Se vzrůstajícím intenzitou osvětlení klesalo množství objemu, kdy však nejnižší hodnotu objemu ejakulátu vykazovalo oddělení 3 (219 ml). Zde byla prokazatelně nejvyšší koncentrace (432 tis.ml-1) a nejnižší procento abnormálních změn vykazující hodnotu necelých 7 %. Rozdíl hodnot naměřených v jednotlivých odděleních a jejich zpracovaný posudek je významným ukazatelem toho, že je třeba sjednotit podmínky intenzity osvětlení v obou halách. Rozdíl ca. 20 lx nižší intenzity osvětlení v oddělení 1 oproti ostatním oddělením způsobil markantní odlišnost nejen v objemu a koncentraci spermií, ale především ve stavu patologických změn, které byly při nízké intenzitě osvětlení skoro dvojnásobné.

72

Dále byl zhodnocen vůči vlivu intenzity osvětlení také vliv plemene. V prvním případě se jednalo o nejpočetněji zastoupené plemeno duroc. Toto plemeno potvrdilo vliv intenzity osvětlení především na parametry koncentrace a abnormalit, které měly se snižující se intenzitou osvětlení (52 lx) negativnější hodnoty, než oproti podmínkám s vyšší intenzitou osvětlení (66 lx). Konkrétně koncentrace klesla ze 473 tis.ml-1 na 390 tis.ml-1 a abnormality vzrostly o 0,3 %. Druhé plemeno zastupoval dánský duroc, jenž stejně jako duroc, prokázal v podzimních měsících za nižší intenzity osvětlení (52 lx) nízkou hladinu koncentrace spermií (377 tis.ml-1) oproti koncentraci za vyšší intenzity osvětlení (439 tis.ml-1 při 66 lx). Třetím plemenem bylo plemeno landrace. Ani landrace nevyvrátil výsledek experimentu, že s nejvyšší intenzitou osvětlení na jaře (66 lx) měl nejmenší množství objemu semene (322 ml oproti 445 ml za intenzity 52 lx), koncentrace spermií byla na vysoké úrovni (289 tis.ml-1 oproti 220 tis.ml-1) a procento abnormálních změn vykázalo pouze 5,6 %, což byl pozoruhodný výsledek oproti 12,3 % za intenzity osvětlení 52 lx. Všechna tato tři plemena potvrdila důležitost vlivu intenzity osvětlení na kvalitu ejakulátu. Při nejvyšším osvětlení v jarních měsících (66 lx) vykázal nejnižší objem dánský duroc (170 ml), nejvyšší koncentrace se projevila u duroca (473 tis.ml-1) a disponentem nejnižších patologických změn při nejvyšší intenzitě osvětlení dosáhlo plemeno landrace (5,6 %). Nejnižší intenzita osvětlení v podzimních měsících (52 lx) měla největší vliv na plemeno landrace, které vykazovalo sice nejvyšší objem (445 ml) z těchto tří uvedených plemen, ale také nejnižší koncentraci spermií (220 tis.ml-1) a také nejvyšší tedy nejhorší procento abnormalit spermií (12,3 %). Z tohoto lze vyvodit, že intenzita osvětlení působí různě na jednotlivá plemena, kdy jsou negativně významně ovlivňována působením nízké intenzity osvětlení. Předmětem zjištění, kde nabyla vyšší hladina intenzity osvětlení největšího významu, se stal fakt, že nejvíce bylo ovlivněno plemeno landrace. Menší poznatek dokládají plemena duroc a dánský duroc, kdy durocovi při vyšší intenzitě osvětlení vzrostla koncentrace skoro až o 90 tis.ml-1 a dánskému durocovi o více než 60 tis.ml-1. Abnormality spermií se zcela jednoznačně nejvíce projevily u landrace (5,6 % z 12,3 %), méně pak u dánského duroca (10,6 z 12,1 %).

73

I když je v dnešní době největší důraz kladen na teplotu a s ní spojený teplotní stres, je

na

místě

věnovat

dostatečnou

pozornost

i

intenzitě

osvětlení.

Ze

zkoumaného experimentu, zdali může intenzita osvětlení na inseminační stanici kanců ovlivňovat parametry kvality ejakulátu, je tedy patrné, že intenzita osvětlení má skutečně nemalý podíl na výslednou kvalitu semene, s čímž následně souvisí chod a jistě i finanční stránka celého podniku. Nedostatečná míra intenzity osvětlení může mít totiž pro kvalitu inseminačních dávek fatální následky. Pokusem bylo zjištěno, že s vyšší intenzitou osvětlení klesá množství objemu ejakulátu, zvyšuje se koncentrace a snižuje se procento patologický změn spermií. Statisticky zpracované naměřené hodnoty v průběhu jednoho roku potvrdily původní hypotézu, že se intenzita osvětlení každopádně nesmí podceňovat, ba naopak by se měl její účinek v budoucnosti nadále prověřovat.

74

9

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. ACHILLES, [Zsstellung: Werner. Außenklimaställe für Schweine. 2., überarb. Aufl., [Neubearb.]. Darmstadt: Kuratorium für Technik und Bauwesen in der Landwirtschaft (KTBL), 2004. ISBN 37-843-2166-6.

2. BAŽANT, Jan. Inseminace prasat. Praha: Státní plemenářské podniky nositel Řádu práce generální ředitelství Praha, 1988, 167 s.

3. BRINTRUP, Phil. Schweinefleisch: Sinkt der Pro-Kopf-Verbrauch?. [online]. 2012 [cit. 2013-09-18]. Dostupné z: http://www.topagrar.com/news/SchweinNews-Schwein-Schweinefleisch-Sinkt-der-Pro-Kopf-Verbrauch-933631.html

4. ČEŘOVSKÝ, Josef a kol. Předpoklady úspěšné reprodukce prasat. 1.vyd. Brno: Plemo a.s., 1998, 44s.

5. ČEŘOVSKÝ, Josef. Inseminace prasat. Praha: Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR ve Výstavnictví MZVž ČSR, 417. publikace, 1978, 79 s.

6. DUNN, Norman. Gute Sicht im Dunkeln. DLG-Mitteilungen / Deutsche Landwirtschafts-Gesellschaft, Frankfurt am Main, 2007, č. 6., s. 10. ISSN 0341-0412.

7. GRIESSLER, behandeln

Alfred.. ;

Schweinekrankheiten:

Spezialteil

Homöopathie.

erkennen Graz:

und

erfolgreich

Stocker,

2008.

ISBN 978-370-2012-007.

8. HOLUB, Antonín a kol. Fyzilogie hospodářských zvířat. 1.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1969, 673 s.

9. HROUZ, Jiří a Jan ŠUBRT. Obecná zootechnika. Vyd. 2., nezměn. V Brně: Mendelova

zemědělská

a

lesnická

ISBN 978-80-7375-115-9. 75

univerzita,

2007,

205

s.

10. HROUZ, Jiří a kol. Etologie hospodářských zvířat. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000, 185 s. ISBN 978-80-7157-463-7.

11. HRUDKA, František; POPESKO, Peter; KOMÁREK, Vladimír. Základy morfológie hospodárskych zvierat. 1.vyd. Bratislava: Slovenské vydavatel’stvo pȏdohospodárskej literatúry, 1962, 753 s.

12. CHMI: FIALA, J. et al. Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2000.

[online].

2000

[cit.

2013-10-02].

Dostupné

z:

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr00cz/obsah.html

13. JAKUBEC, Václav. Šlechtění prasat: Pig breeding. Rapotín: Asociace chovatelů masných plemen, 2002, 218 s. ISBN 80-903-1431-7.

14. JEDLIČKA, Martin a Zbyněk SEMERÁD. Welfare pro prasata a co z toho: Desatero kontrolovaných požadavků. [online]. 2012 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://naschov.cz/welfare-pro-prasata-a-co-z-toho/

15. JELÍNEK, Pavel a Karel KOUDELA. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno:

Mendelova

zemědělská

a

lesnická

univerzita,

2003,

409

s.

ISBN 80-715-7644-1.

16. KEDROVÁ, K. Biochemie: Hormony. [online]. 2011 [cit. 2013-10-8]. Dostupné z: http://www.mojechemie.cz/Biochemie:Hormony

17. KOPŘIVA, Jindřich; PÁCOVÁ, Jaroslava; PRÁŠIL, Luděk. Inseminace prasat v praxi. Brno: Agro Měřín a.s. k příležitosti 25 let praktické inseminace prasat v České republice, 1996, 48 s.

18. KURSA, Jaroslav a kol. Zoohygiena a prevence II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola zemědělská Praha v Čs. Redakci VN MON, 1987, 198 s.

76

19. LAŠTŮVKA, Zdeněk. Zoologie pro zemědělce a lesníky. 3., dopl. vyd. Brno: Konvoj, 2004, 264 s. ISBN 80-730-2065-3.

20. MARVAN, František. Morfologie hospodářských zvířat. Vyd. 4. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze v nakl. Brázda, 2007c1992, 303 s., ISBN 978-80-213-1658-4.

21. PAZDERA, J. Kamufláž barvoslepých hlavonožců: Zrak. [online]. 2011 [cit. 2013-10-05]. Dostupné z: http://www.osel.cz/index.php?clanek=5716

22. PEITZ, Beate. Schweine halten. 3. Aufl. Stuttgart (Hohenheim): Ulmer, 2007. ISBN 978-380-0153-619.

23. PLCH, Jiří. Osvětlení neosvětlitelných prostor. 1. vyd. Brno: ERA group, 2004, 129 s. ISBN 80-865-1782-9.

24. PULKRÁBEK, Jan. Chov prasat. 1. vyd. Praha: Profi Press, c2005, 160 s. ISBN 80-867-2611-8.

25. RITZE, Werner a kol. Schweine. 3 überarb. Aufl., VEB Deutscher Landwirtschaftsverlag. Berlin, 1971. Lizenz-Nr.: 101-175/94/71

26. ŘÍHA, Jan a kol. Reprodukce v procesu šlechtění prasat. Asociace chovatelů masných plemen v Rapotíně ve spolupráci s Výzkumným ústavem pro chov skotu v Rapotíně, Výzkumným ústavem živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi, Jihočeskou

univerzitou

v Českých

Budějovicích,

Českou

zemědělskou

univerzitou v Praze a Českomoravskou společností chovatelů v Hradištku pod Medníkem. Rapotín: Grafotyp Šumperk, 2001, 135 s.

27. ŘÍHA, Jan. Plemenitba hospodářských zvířat. Rapotín: Asociace chovatelů masných plemen, 2003, 151 s., [20] s. barev. obr. příl. ISBN 80-903-1434-1.

77

28. Sborník referátů ze semináře "K problematice výživy a reprodukce prasat". Kostelec nad Orlicí: Výzkumný ústav pro chov prasat, 1982.

29. SMITAL, J. Sezónnost a reprodukce domestikovaných prasat. [online]. Výzkumný ústav živočišné výroby. Praha-Uhříněves, 2002 [cit. 2013-09-04]. Dostupné z: http://naschov.cz/sezonnost-a-reprodukce-domestikovanych-prasat/

30. STANĚK, [cit.

S.

Chov

2013-10-20].

prasat:

Dostupné

Ošetřování

z:

kanců.

[online].

2013

http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-

prasat/chov-kancu/osetrovani-kancu.html

31. SYCHRA, O., KLIMEŠ, J., P. ŠIROKÝ, P., et al.. Zoologie pro veterinární mediky: Domestikace a domácí zvířata. [online]. 2012. [cit. 2013-09-26]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz/domestikace/domestikace.html

32. VĚŽNÍK, Zdeněk a kol. Hodnocení semene pro asistovanou reprodukci a výběr plemeníků: Striktní analýza spermatické morfologie SASMO. Brno: Výzkumný ústav veterinárního lékařství, 2000. Dostupné z: http://www.vri.cz

33. WÄHNER, Martin a Steffen HOY. Taschenbuch Schwein Schweinezucht und mast von A - Z ; 53 Tabellen. Stuttgart (Hohenheim): Ulmer, 2009. ISBN 978-380-0157-211.

78

10 SEZNAM OBRÁZKŮ OBR. 1 PASIVNÍ SYSTÉM OSVĚTLENÍ OKNY PŘIHÁNĚCÍ ULIČKY (H. PECINOVÁ)............... 24 OBR. 2 SVĚTELNÝ TUBUS V ZEMĚDĚLSKÉ STAVBĚ (PLCH A KOL. 2004) ........................... 24 OBR. 3 POHLAVNÍ ORGÁNY KANCE (ŘÍHA 2003).............................................................. 25 OBR. 4 VYPREPAROVANÉ POHLAVNÍ ORGÁNY KANCE (GRIESSLER 2008) ........................ 26 OBR. 5 VARLE A NADVARLE (GRIESSLER 2008)............................................................... 27 OBR. 6 ZÁNĚT VARLAT (GRIESSLER 2008) ...................................................................... 27 OBR. 7 SCHÉMA SEMENOTVORNÉHO A VÝVODNÉHO SYSTÉMU VARLETE (HRUDKA 1962) ................................................................................................................................ 28 OBR. 8 NEUROHUMORÁLNÍ REGULACE POHLAVNÍCH HORMONŮ VARLETE (JELÍNEK 2003) ................................................................................................................................ 30 OBR. 9 VLIV VĚKU NA PRODUKCI SPERMATU (ŘÍHA 2003) .............................................. 35 OBR. 10 SPERMIE (ŘÍHA 2003) ........................................................................................ 35 OBR. 11 SPERMIE RŮZNÝCH DRUHŮ SAVCŮ (JELÍNEK 2003) ............................................ 36 OBR. 12 FYZIOLOGIE POHLAVNÍHO CYKLU SAMCŮ (HTTP://WWW.MOJECHEMIE.CZ) ........ 38 OBR. 13 SCHÉMA ŘÍZENÍ POHLAVNÍ ČINNOSTI KANCŮ (JELÍNEK 2003) ............................ 40 OBR. 14 SKOK NA FANTOM (H. PECINOVÁ)...................................................................... 41 OBR. 15 VÁŽENÍ OBJEMU SEMENE (H. PECINOVÁ) .......................................................... 42 OBR. 16 VYBAVENÍ V LABORATOŘI (H. PECINOVÁ) ......................................................... 43 OBR. 16 TECHNOLOGIE USTÁJENÍ NA ISK VELKÉ MEZIŘÍČÍ (H. PECINOVÁ) ................... 47 OBR. 18 ODBĚR SEMENE (H. PECINOVÁ) ......................................................................... 50 OBR. 19 ODBĚROVÁ MÍSTNOST (H. PECINOVÁ) ............................................................... 51 OBR. 20 PŘÍPRAVA INSEMINAČNÍCH DÁVEK (H. PECINOVÁ) ............................................ 53 OBR. 21 EXPEDIČNÍ MÍSTNOST (H. PECINOVÁ) ................................................................ 53 OBR. 22 KANEC PLEMENE DUROC (H. PECINOVÁ) ........................................................... 54 OBR. 23 KOTEC S PLEMENNÝM KANCEM H38 835 (H. PECINOVÁ)................................... 55 OBR. 24 OBJEM SEMENE U KANCŮ A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH STÁJÍCH ............ 59 OBR. 25 KONCENTRACE SPERMIÍ U KANCŮ A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH STÁJÍCH59 OBR. 26 MOTILITA SPERMIÍ U KANCŮ A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH STÁJÍCH ....... 60 OBR. 27 ABNORMALITY SPERMIÍ U KANCŮ A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH STÁJÍCH60 OBR. 28 OBJEM EJAKULÁTU U KANCŮ PLEMENE DUROC A VLIV INTENZITY OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH ................................................................................. 62

79

OBR. 29 KONCENTRACE SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENE DUROC A VLIV INTENZITY OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH .............................................................................. 62

OBR. 30 MOTILITA SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENE DUROC A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH ................................................................................. 63

OBR. 31 ABNORMALITY SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENE DUROC A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH ................................................................................. 63

OBR. 32 OBJEM EJAKULÁTU U KANCŮ PLEMENE DÁNSKÝ DUROC A VLIV INTENZITY OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH

........................................................... 65

OBR. 33 KONCENTRACE SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENE DÁNSKÝ DUROC A VLIV INTENZITY OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH

........................................................... 65

OBR. 34 MOTILITA SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENE DÁNSKÝ DUROC A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH .............................................................................. 66

OBR. 35 ABNORMALITY SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENE DÁNSKÝ DUROC A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH

........................................................... 66

OBR. 36 OBJEM EJAKULÁTU U KANCŮ PLEMENE LANDRACE A VLIV INTENZITY OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH .............................................................................. 68

OBR. 37 KONCENTRACE SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENE LANDRACE A VLIV INTENZITY OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH

........................................................... 68

OBR. 38 MOTILITA SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENELANDRACE A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH ................................................................................. 69

OBR. 39 ABNORMALITY SPERMIÍ U KANCŮ PLEMENE LANDRACE A INTENZITA OSVĚTLENÍ V RŮZNÝCH ROČNÍCH OBDOBÍCH .............................................................................. 69

80