Historie podnikání v oblasti ubytovacích sluţeb v Jizerských horách a jeho perspektivy

Historie podnikání v oblasti ubytovacích sluţeb v Jizerských horách a jeho perspektivy Bakalářská práce

Marko Juras

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s.r.o. Katedra hotelnictví

Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Eva Ottová Datum odevzdání bakalářské práce: 23. 4. 2015 Datum obhajoby bakalářské práce: E-mail: [email protected]

Praha 2015

Bachelor´s Dissertation

The history of business in the field of accommodation in the Jizera Mountains and its perspectives

Marko Juras

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Hotel Industry

Major: Hotel Management Thesis Advisor: PhDr. Eva Ottová Date of Submission: 23. 4. 2015 Date of Thesis Defense: Email: [email protected]

Prague 2015

Čestné prohlášení P r o h l a š u j i, ţe jsem bakalářskou práci na téma Historie podnikání v oblasti ubytovacích sluţeb v Jizerských horách a jeho perspektivy zpracoval samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem pouţil, uvádím v seznamu pouţitých zdrojů a ţe svázaná a elektronická podoba práce je shodná.

V souladu s § 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

………………………………………... jméno a příjmení autora V Praze dne 23. 4. 2015

Poděkování

Rád bych touto cestou poděkoval paní PhDr. Evě Ottové vedoucí mé bakalářské práce za trpělivost, vstřícný a inspirativní přístup, který mi při vypracování bakalářské práce poskytla.

Abstrakt

JURAS, Marko. Historie podnikání v oblasti ubytovacích služeb v Jizerských horách a jeho perspektivy. [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2014. Celkový počet stran 51.

Tato bakalářská práce pomáhá nahlédnout do historie Jizerských hor a vzniku jejích osad, lyţařských areálů a turistických míst. Také je rozebírána současná situace okolo lyţařských areálů a jsou zanalyzované perspektivy jejich rozvoje. Součástí práce je zhotovená anketa v podobě dotazníku, ve které se zaměřuji na spokojenost se ski areálem Severák.

Klíčová slova: historie, hotelové sluţby, Jizerské hory, perspektivy, rozvoj, podnikání, ubytování

Abstract

This thesis focuses on the history of Jizera Mountains and its villages, ski resorts, and tourist places. This work also analyzes the current situation around the ski areas and the perspectives of their development. Part of the work is made in the form of a survey questionnaire, which focuses on the satisfaction of the ski area Severák.

Key words: history, hotel services, Jizera Mountains, perspectives, development, business, accommodation

OBSAH

1

2

3 4

5

6 7 8

Geografické začlenění ............................................................................................................. 9 1.1 Geografická poloha............................................................................................................... 9 1.2 Jizerské hory a jejich vrcholy.............................................................................................. 11 1.3 Hora Smrk ........................................................................................................................... 12 1.3.1 Smrk ve světle historických turistických průvodců.................................................... 12 1.4 Vodstvo a Vodní nádřže jizerských hor ............................................................................... 14 1.5 Vodní Nádrž Josefův Důl .................................................................................................... 15 Turistika v Jizerkých horách ............................................................................................... 18 2.1 Rozhledny ............................................................................................................................ 19 2.1.1 Bramberk .................................................................................................................... 19 2.1.2 Královka ..................................................................................................................... 20 2.1.3 Slovanka ..................................................................................................................... 21 2.1.4 Petřín .......................................................................................................................... 22 2.1.5 Nad Prosečí ................................................................................................................ 22 2.1.6 Tanvaldský Špičák ..................................................................................................... 23 2.1.7 Ještěd .......................................................................................................................... 24 2.2 Přírodní rezervace .............................................................................................................. 26 2.2.1 Frýdlantské cimbuří.................................................................................................... 26 2.2.2 Štolpichy..................................................................................................................... 26 2.3 Rašeliniště ........................................................................................................................... 27 2.3.1 Nová louka ................................................................................................................. 27 2.3.2 Na Čihadle .................................................................................................................. 27 2.3.3 Rašeliniště Jizerky ...................................................................................................... 28 Po stopách za Jizerskými pomníčky .................................................................................... 28 Rozvoj a historie obcí v Jizerských horách spolu s podmínkami pro rekreaci ............... 29 4.1 Albrechtice .......................................................................................................................... 29 4.2 Bedřichov ............................................................................................................................ 30 4.3 Desná .................................................................................................................................. 31 4.4 Hrabětice............................................................................................................................. 32 4.5 Josefův důl .......................................................................................................................... 33 4.6 Kořenov ............................................................................................................................... 34 4.7 Mariánská hora ................................................................................................................... 35 4.8 Příchovice ........................................................................................................................... 35 4.9 Višňová ................................................................................................................................ 36 Pohostinství rekreačních míst .............................................................................................. 38 5.1 Obří sud .............................................................................................................................. 38 5.2 Česká chalupa ..................................................................................................................... 38 5.3 Šámalova chata ................................................................................................................... 39 Ski areál Severák ................................................................................................................... 40 Dotazník ................................................................................................................................. 41 7.1 Vyhodnocení ankety ............................................................................................................ 44 Závěr ....................................................................................................................................... 46

ÚVOD V mé bakalářské práci se zaměřuji na Jizerské hory a jejich historii, pohostinství a turistiku ve zdejších místech. Nejprve bych se chtěl zaměřit na Jizerské hory samostatné, jelikoţ to jsou podle mě ty nejkrásnější hory a pohoří v České republice. Rozebrat bych chtěl jak geografické prvky, tak i polohu, výšku, a rád bych přidal i nějaké zajímavosti. Také rozeberu mnoho zajímavých míst, jako jsou rozhledny, tak typické pro tento kraj, rašeliniště, přírodní rezervace, atd. Určitě se vynasnaţím nevynechat nic, co by tento kraj vystihovalo. Pomníčky budou další věc, na kterou se zaměřím. Sám jsem jich několik viděl a přišlo mi to velmi magické a jako něco, co se tak často nevidí a proto bych se rád dozvěděl více o jejich významu a příbězích. V další části se zaměřím na obce, jako takové spolu s jejich historií a zajímavostmi a také na rekreační areály pro turisty. Neopomenu ani, jak se k nim dostat a co zde můţou lidé očekávat. Poté se dostanu k rozebrání asi těch nejzajímavějších míst, která jsem si vybral, co se týkají pohostinství. Budou to chaty a restaurace, které jsou v libereckém kraji nejznámější a podle mě i nejlepší. Určitě bych se tedy zaměřil na jejich vznik a na komfort a sluţby, které poskytují. Ski areál Severák je v Liberci jednou z nejznámějších rekreační oblastí především v zimním období. Proto jsem si ho vybral ke svému detailnějšímu rozebrání. Na závěr práce si připravím menší dotazník pro cca 40 lidí. V tomto dotazníku se budu zaměřovat na oblíbenost jiţ zmiňovaného Severáku a popularitu sjezdovek v libereckém kraji. Také by mě zajímalo, zda by lidé chtěli něco změnit a pokud ano, co by to bylo.

8

1

1.1

Geografické začlenění

Geografická poloha

Jizerské hory jsou geologicky staré pohoří. Jejich část je tvořena ţulovými horninami z období mladších prvohor 300 miliony lety. Pro hory je charakteristické vlhké podnebí (na náhorní plošině činí roční úhrn sráţek přes 1000 mm) srovnatelné se severskou tundrou. Na ţulovém podloţí vznikli působením drsného klimatu chudé kyselé půdy, díky nimţ se v horách vyvinula unikátní rostlinná a ţivočišná společenstva s řadou chráněných druhů. Pro jizerskou přírodu je příznačné rozsáhlé smrkové monokultury a bohatá společenstva listnatých lesů, cenné ekosystémy rašelinišť a klečových louček, strmé skalní srázy, vlhká mechoviště, divoké potoky a říčky s mnoha vodopády, daleké vyhlídky z vrcholů hor a skalisek, tajemné světy zvěře, ale také lidská díla jako jsou lovecké chaty a sruby, kříţe a pomníčky, dávné štoly, ţulové lomy, přehrady, rozhledny, ţeleznice s tunely, lesní cesty a horské silnice. V české části pohoří se nachází 12 tisícovek, nejvyšší horou je Smrk (1124m), na polské straně pak Vysoká kopa (1126m). Jiţ v roce 1960 bylo vymezeno a státem chráněno 19 přírodních rezervací a v roce 1967 došlo na ploše 368 km2 k vyhlášení chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, jejíţ správa sídlící v Liberci dbá na dodrţování zákona o ochraně přírody a krajiny. Jizerské lesy postihla od konce 70. a v průběhu 80. let dvacátého století rozsáhlá ekologická katastrofa. V důsledku nadměrné emisní zátěţe (zdrojem byly německé a polské elektrárny) a následné kalamity hmyzích škůdců stromy umírali, a proto musely být celé lesní plochy náhorních plošin vymýceny. Na většině z nich jsou jiţ porosty obnoveny. V současné době jsou na území hor vyhlášeny tři národní přírodní rezervace (Rašeliniště Jizera, Rašeliniště Jizerka a Jizerskohorské bučiny), 13 přírodních rezervací a 8 přírodních památek. Přes hory vedla hranice frýdlantského panství německých Bibrštejnů a navarovského dominia českých Smiřických. Ti v letech 1539-1591 vedli soudní spor o osadu Jizerku, jehoţ záznam je i prvním písemným dokladem o Jizerských horách. 9

V 16. století přicházeli do neznámých hor Vlachové – prospektoři a hledači vzácných kamenů a drahokamů. Po vymřelých Bibrštejnech získali panství Redernové a pobělohorské konfiskaci se stalo majetkem generalissima císařských vojsk Albrechta z Valdštejna. Po jeho zavraţdění v roce 1634 získal celé frýdlantské a liberecké panství zradivší generál Gallas, jehoţ potomci vše dokázali v roce 1759 díky spřízněnému rodu Clamů. Clam-Gallasové ovládali jizerskohorské lesy aţ do zestátnění v roce 1929. Po roce 1945 byl znárodněn frýdlantský zámek a také jejich ostatní majetek. Hory po staletí představovali zdroj obţivy pro místní dřevaře, lesníky, lovce, čihaře, pastevce, skláře, cestáře, kameníky, nemluvě o majitelích sklářských hutí, manufaktur a továrniček budovaných při divoce tekoucích říčkách. Smrk Král Jizerských hor, Karel Nádeník a kolektiv, klenoty jizerských hor, Nakladatelství RK 2008

Po horách je rozeseto na desítky pomníčků připomínajících lesnické či pytlácké smrti, různé tragické události a neštěstí. Svědčí o tom, ţe hory a lesy musely být v 19. století pečlivě udrţovány a hlavně hojně navštěvovány. S mohutným rozvojem průmyslu ve druhé polovině 19. století nastal rozmach turistiky, příroda Jizerských hor slouţila k rekreačním a ozdravným účelům. Mezi rekreační aktivity a sporty, které se začaly v různých obdobích v oblasti provozovat, se řadí vedle turistiky, horolezectví, lyţování, orientační běh, vodáctví atd. Díky husté síti panelových a asfaltových cest proţívá dnes obrovský rozmach především cykloturistika. Také ideální lyţařské podmínky v zimním období vedou k značnému náporu návštěvníků, aţ desetitisíce lyţařů křiţují stopy Jizerské magistrály. Některé sportovní aktivity v Jizerkách doslova zakořenily a mají samy o sobě velice zajímavou historii. V horách pak pro svou činnost našli ideální podmínky mladí z turistických a skautských oddílů, z přírodovědných, ochranářských a vlastivědných spolků a krouţků.

10

1.2

Jizerské hory a jejich vrcholy

Vrcholů, které překračují tisícimetrovou hranici, lze nalézt v Jizerkách téměř třicet. Zde uvádím deset největších hor: Wysoka Kopa

1126m PL

SMRK

1124m CZ

Smrek

1123m PL

Jizera

1122m CZ

Sine Skalki

1122m PL

Przednia Kopa

1114m CZ

Stog Izerski

1107m PL

Zlote Jamy

1087m CZ

Černá hora

1085m PL

Smědavská hora

1084m CZ

Některé z nich se ale nachází v polské části těchto hor, kde ostatně leţí i nejvyšší vrchol Jizerských hor Wysoka Kopa (1126 metrů nad mořem). V české části Jizerských hor dosahuje největší výšky hora Smrk (1124 metrů nad mořem) a tu bych si dovolil rozebrat jako jedinou detailněji.

Smrk Král Jizerských hor, Karel Nádeník a kolektiv, klenoty jizerských hor, Nakladatelství RK 2008. Jizerské hory do kapsy, Jiří růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copy right levné knihy KMa 2006

11

1.3

Hora Smrk

Smrk, královna Jizerských hor. To není můj název, jiţ v 19. století říkali té hoře Koningin des Iserge-birges. Nejvyšší místo severních Čech mezi Krkonošemi a Krušnými horami, vrchol české strany Jizerských hor, jen o dva metry niţší neţ jejich slezský vrchol. Pýcha obyvatel Nového Města: byla to odjakţiva jejich hora. Dnes zabloudí na smrk jen málokdo. Stojí aţ na slezské hranici, strmý, zarostlý, s cestami špatnými, bez rozhledu a bez ţiváčka, který by nahoře poutníka, unaveného výstupem po strmém nebeském ţebříčku, občerstvil nebo dokonce uloţil ke spánku. (Miloslav Nevrlý, Kniha o Jizerských horách, 1975). Proč král nebo královna? V němčině je slovo smrk (die Fichte) ţenského rodu, v češtině muţského rodu. Němci tedy mluví přirozeně o královně a podle stejné logiky Čechům lépe zní slovo král. Je ale zajímavé jak mnoho lidí ještě dnes lpí na doslovném původním překladu. Změní se však něco na podstatě věci, kdyţ budeme říkat: Smrk král jizerských hor? Myslím, ţe nic. Naopak spojení bude přirozenější, a tak se snáze rozšíří a vţije. Ostatně muţský rod je i mnohem přiléhavější pro označení mohutného roţitého masivu zvedajícího se prudce z novoměstské a swieradowské strany. Nechme proto titul královny Jizeře nebo Wysoké kopě. 1.3.1

Smrk ve světle historických turistických průvodců

V roce 1791 procestoval Berlíňan Probst Johann Friedrich Zollner pohoří. Ve svém díle Dopisy o Slezsku z roku 1792 uvádí: Na zpáteční cestě z Meffersdorfu pozoruji z vyvýšeniny (míněna asi Czerniawska kopa) západní špičku Krkonoš, Tabulový kámen, kde se stýkají hranice Slezska, Čech a Luţice. Zvláštní na tom je, ţe tak významný bod není ničím patrný. Kdysi stál na hraničním rozmezí mohutný smrk, od něho pochází pojmenování hory Smrku. Avšak vichřice ho dávno porazila a nyní je k vyznačení hranic postaven nevýznamný, sotva tři stopy veliký kámen. Hřbet smrku je ze ţuly a svoru, z čeho jsem na poli u Meffersdorfu našel bezpočet kusů, a celé vrstvy s krásnými granát. Protoţe leţící vrchol Smrku, podle měření pána z Gersdorfu, 2109 stop nad meffersdorfským zámkem a protoţe je západně a severně leţící 12

krajina úplně plochá, lze si představit výhled, který poskytuje stanoviště směrem do Saska a Čech. Vyhledával jsem chvíli, abych si tento poţitek dopřál. (Probst Johann Friedrich Zollner Dopisy o Slezsku, 1792) Jiný návštěvník, později šéf pruského generálního štábu hrabě Helmuth von Moltke, si také našel čas a 25. července 1835 časně ráno vystoupil na Smrk, aby z této výšky pozoroval východ slunce. V dopise matce, odeslaném o den později z Wigandsthalu (dnes součást Pobiedny), se o svém výstupu okrajově zmiňuje: Na některých vrcholcích s dalekým a nádherným výhledem na Tebe vzpomínám s přáním, abys tu mohla čtvrthodinku shlíţet dolů. Naproti tomu Julius Krebs, autor kníţky Průvodce Sudety, která vyšla v roce 1839 ve Vratislavi, nenašel na smrku nic potěšitelného. Označil ho sice jako výtečné výhledové místo, ale také baţinaté a tmavým jehličnatým lesem porostlé, tak jako celý jizerský hřeben. Z místa Tabulového kamene, od kterého pochází i název celé hory, je tak málo znatelné, jako z těch dvou dřevěných srubů, které nechal postavit pro pohodlí návštěvníků pán z Gersdorfu. Výšku hory udává 3547 stop. Praţský básník Karl Herlosssohn, který roku 1840 procestoval slezskou část Jizerských hor a z Wigandsthalu vystoupil na Smrk, ještě po oněch dvou dřevěných srubech našel poslední stopy. V knize Putování Krkonošemi a hrabstvím Glatz (Lipsko 1841) popsal obšírně výhled z hory a svou zprávu uzavřel slovy: Na Smrk, ze všech stran zdolatelný, se vystupuje nejčastěji a nejpohodlněji z Meffersdorfu nebo z Wigandsthalu, buď územím Luţice ze Strassbergu, nebo přístupem ze Scwarzbachu, který se táhne k úbočí Smrku do výše 2033 stop. Obě cesty pak vedou přes 2400 stop vysoký zalesněný Dresslerberg a tudy se dostaneme k Tabulkovému kameni, coţ je 3280 stop vysoko leţící ţulový kámen, který označuje hranici Slezska, Čech a Luţice. Konečně se dosáhne po krátkém výstupu široký rovinatý vrchol. Další cesty z Libverdy, jizerské Polany a Jizerského hřebenu jsou v důsledku častého baţinatého povrchu a vývratů obtíţněji schůdné, a protoţe se jde téměř

13

stále lesem, je troufalé nemít průvodce, ale první cesta se kaţdopádně bez průvodce najít dá. Smrk Král Jizerských hor Karel Nádeník a kolektiv, klenoty jizerských hor, Nakladatelství RK 2008. Jizerské hory do kapsy, Jiří růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copy right levné knihy KMa 2007

1.4

Vodstvo a Vodní nádrţe jizerských hor

V Jizerských horách je velmi hustá síť vodních toků. Přirozených vodních ploch je ale v Jizerkách pomálu. Jedinými přírodními vodními plochami jsou místní četná rašelinná jezírka a tůně. Všechny další větší vodní plochy vznikly přičiněním lidských rukou především v průběhu 19. století, kdy byly vystavěny účelové vodní stavby, které slouţily k pohánění zdejších pil a brusíren skla. Postupem času začalo docházet k budování větších vodních rezervoárů – přehrad. Důvodem vzniku těchto přehrad byly i některé z ničivých povodní, které se Jizerskými horami prohnaly například v roce 1897. Autorem projektu, který v Čechách vybudoval první údolní přehrady, byl Otto Intze. Stavba ve své době vyvolávala četné diskuse i obavy, přesto se téměř celý projekt, s jedinou výjimkou, zrealizoval. Místo původně plánovaných šesti přehrad bylo vybudováno pouze pět (Harcovská přehrada, Bedřichovská přehrada, Mníšecká přehrada, Mlýnická přehrada a Jablonecká přehrada). V roce 1951 byly ale přidány další dvě přehrady – přehrada na Bílé Desné, která se rok po stavbě protrhla, a Soušská přehrada, která dodnes slouţí jako zdroj pitné vody pro Jablonec nad Nisou. Vodní nádrţ Josefův důl, která byla budována v letech 1976-1982, dodává pitnou vodu Liberci a Českolipsku. Opět si vyberu jednu vodní nádrţ, kterou rozeberu detailněji. Bude to Vodní nádrţ Josefův Důl, protoţe tuhle vodní nádrţ mám ze všech nejraději a tím, ţe zásobuje pitnou vodou Liberec a Jablonec mi přijde nejdůleţitější ze všech jizerských nádrţí.

Jizerskohorské přehrady a katastrofa na Bílé Desné Protţená přehrada, Květa Vinklátová, Knihy 555 Liberec 2006

14

1.5

Vodní Nádrţ Josefův Důl

1976-1982 Řeka kamenice, největší pravostranný přítok Jizery, pramení pod Holubníkem, jedním z největších vrcholů Jizerských hor, a odvádí vody ze široké centrální zalesněné horské oblasti. Podle původních plánu na výstavbu přehrad v povodí Kamenice měl být rozhodující prostor k zadrţování povodní, obdobně jako na Černé Desné, v údolní nádrţi na Blatném potoce a do ní měla být část povodňových průtoků v Kamenici převáděna štolou od Kristiánova. Tento záměr, navrţený projektantem Ing. Wilhelmem Planknerem v roce 1906, se polubenskému vodnímu druţstvu nepodařilo uskutečnit. O téměř sedm desítek let později vyplynula z koncepce zásobování Liberecka a Jablonecka pitnou vodou potřeba získání nového a co do mnoţství perspektivního zdroje vody. Další kapacity podzemních zdrojů v oblasti jiţ nebyly, a proto bylo rozhodnuto o výstavbě přehrady na řece kamenici nad obcí Josefův Důl. Přehrada představovala první ze čtyř staveb celého komplexu zásobovací soustavy a podařilo se ji postavit v letech 1976-1982. Rozsah vodní nádrţe odpovídá standartu obdobných děl určených k zásobování pitnou vodou, i kdyţ zde si morfologie území k zadrţení vody vyţádala postavení dvou zemních těles, tzv. hlavní a boční hráze. Hlavní hráz v údolí Kamenice je přímá, vysoká nad základem, aţ 44 m a dlouhá v koruně 360 m. V jejím pravém boku vede obtokový tunel dlouhý 440 m, u jehoţ toku stojí věţový objekt vysoký nad základem téměř 60 m. V něm jsou kromě výpustí umístěna také odběrná zařízení, umoţňující jímat vodu z pěti výškových úrovní. Potrubí napojené na toto zařízení je vedeno do úpravny vody v Bedřichově štolou dlouhou 2 440 m. Do obtokového tunelu je v jeho polovině napojen šachtový bezpečnostní přeliv pro odvádění povodňových průtoku. Boční hráz, postavená v levostranném terénním sedla, je přímá, vysoká nad základem aţ 20m a dlouhá v koruně 360 m. Součástí vodní nádrţe je rozsáhlý monitorovací systém pro řízení manipulací s vodou v nádrţi a pro potřeby kontroly jevů významných pro stabilitu a bezpečnost obou přehradních těles a jejich podloţí. Účelem vodní nádrţe je tedy především akumulovat vodu v zásobním prostoru pro krytí potřeb vodárenské soustavy, dále k zajištění stanoveného minimálního zůstatkového 15

průtoku v Kamenici pod přehradou a k případnému kompenzačnímu nadlepšování průtoku při směrodatném vodním stavu v obci Plavy. Údolní nádrţ můţe rovněţ v nevelkém ochranném prostoru zadrţovat povodňové průtoky, takţe lze říci, ţe touto stavbou se také uskutečnil dávný záměr vodního druţstva pro stavbu přehrad na Černé a Bílé Desné a Kamenici v Dolním Polubném. Výstavba přehrady byla slavnostně zahájena 1. června 1976 za přítomnosti ministra lesního a vodního hospodářství Hruzíka. Z hlavních prací se nejdříve začalo s raţbou obtokového tunelu a poloţením čtyř ocelových rour o průměru 1600 mm a délce 400 m na dno údolí pro přesvědčení vody mimo staveniště přehradního tělesa. Výkopové práce, k odstranění méně únosných vrstev náplavů, svahových sutí a zvětralých vrstev ţulové horniny, sahaly pod přehradním tělesem aţ do hloubky 4 m. Po dosaţení úrovně základu v trase budoucí návodní paty hráze se nejprve napříč údolní nivou zřídila ţelezobetonová podzemní stěna dlouhá 142,6 m, sahající aţ do hloubky 20 m, jako hlavní těsnící prvek v mocných vrstvách aluviálních náplavů. Na vrch stěny byla postavena ţelezobetonová injekční štola, ze které se pak podloţí ještě dotěsnilo injekční clonou sahající aţ do 35 m hloubky. Před rozvinutím násypu přehradního tělesa v plném rozsahu byla v pravém boku údolí také vyraţena tzv. odvodňovací štola pro odvádění jímané průsakové vody v injekční štole u návodní paty přehradního tělesa. Dále byl vzdušní svahem přehrady zřízen kobercový drén z kamenné drtě vysoký 3 m a široky 37 m. Uvnitř hráze na něj později navázal tzv. komínový drén, rovněţ z kamenné drtě, široký 3 m a vysoký 18.5 m, který byl zřizován souběţně se sesypáním přehradního tělesa. Násyp tělesa se prováděl z písčitého materiálu získaného v zemnících na ploše budoucí nádrţe ve vrstvách po 60 cm, důkladně hutněných dvacetitunovým vibračním válcem. Těsnící prvkem přehradního tělesa je asfaltobetonový plášť na návodním svahu, poloţený speciálně finišerem v pruzích od injekční štoly v patě hráze k její koruně.

16

Zde bylo zemní těleso uzavřeno 7 m širokou asfaltobetonovou vozovkou s chodníkem a nízkým vlnolamem při návodní straně. Vzdušní svah je zpevněn zatravněním. V průběhu sypání tělesa hlavní hráze byl vybetonován věţový objekt s dolní a horní strojovnou, kam se postupně osadila všechna strojní zařízení, zejména uzávěry spodních výpustí, vtoky do odběrných etáţí a potrubí odběru vody z přehradní nádrţe. Souběţně bylo nasypáno těleso boční hráze, jehoţ nepropustnost je také zajištěna asfaltobetonovým pláštěm a utěsněním rozpukané ţulové skály. Výstavba celé vodní nádrţe byla dokončena v prosinci 1982, ale jiţ od července se nádrţ plnila vodou v rámci ověřování funkčních a statistických parametrů přehrady. Výstavba celého díla si vyţádala finanční náklady ve výši 344 mil. Kčs Přehrada Josefův Důl patří u nás k nejmladším obdobným dílům. V její krátké historii nebylo nutné odstraňovat ţádné závaţné poruchy či nedostatky, jen se musely upravit nebo změnit některé prvky díla, které se při výstavbě nepodařilo vhodně či kvalitně provést. Tímto bych ukončil rozbor Josefodolské přehrady ale i geografického začlenění jizerských hor a přešel bych ke kapitole 2. Ještě před tím bych chtěl udělat malé shrnutí kapitoly 1. Určil jsem geografické začlenění Jizerských hor. Vím, jaká města obklopují Jizerské hory, dále znám deset největších hor Jizerského pohoří, detailněji jsem si rozebral horu Smrk. Získal jsem informace o vodstvu a detailněji jsem se podíval na Josefodolskou přehradu. Nyní se budu zaměřovat na turistiku v jizerských horách.

17

2

Turistika v Jizerských horách

Abychom se dostali k historii a samozřejmě i k současnosti v podnikání v oblasti ubytovacích sluţeb v jizerských horách je zapotřebí si poloţit otázku proč a za jakým cílem lidé jizerské hory navštěvují a navštěvovali. Jedním z prvních důvodu, proč lidé začali jizerské hory navštěvovat, byla turistika. Turistika jiţ v první polovině 19. století se na území Čech a Slovenska podnikaly turistické výlety, v národnostním útlaku často spojované s vyzdvihováním slavných slovanských tradic a symbolů národní svobody. Jedním z prvních spolků, který pěstoval jako doplňkovou činnost výlety do přírody, byla od roku 1862 tělovýchovná organizace Sokol. V té době se především v pohraničních horských oblastech začaly velmi silně rozvíjet různé německé horské spolky, jejichţ vliv vyvaţoval Klub českých turistů (KČT) zaloţený 11. července 1888. Rozmach turistiky v Jizerských horách je datován od 80. let 19 století. Celá pohraniční oblast byla vţdy silně osídlena německou menšinou, po staletí se zde mísil silný německy ţivel s českým. Zájem o jizerskohorskou oblast byl však vţdy v popředí zájmu Němců, proto měl v roce 1884 v Liberci zaloţený německý horský spolek Ještědské a Jizerské hory v horách četná prvenství např. se podílel na stavbě 13 rozhleden! O další tři rozhledny se zaslouţil německý horský spolek pro Jablonec a okolí, který byl po samostatnější jablonecké sekce ustanoven roku 1903. Lesní cesty byly tehdy velmi pečlivě udrţovány a lidé z měst povaţovali výlety do hor především za společenskou záleţitost. I to byl jeden z dobrých důvodů, proč se začaly stavět první nocleţny a různé přístřešky pro odpočinek, horské chaty a u nich vyhlídkové věţe. Návštěvy těchto míst bývaly spojeny se zábavou a občerstvením. Velmi striktně se ovšem dbalo na to, aby se zvěři zachoval vymezený prostor, kde by měla klid a nebyla rušena. V knize o Jizerských horách od Miloslava Nevrlého (1976) se o horském spolku dočteme: Koncem století se začal silně vzmáhat Horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory. Pro hory a turistiku vykonal během půl století nesmírně mnoho: stavěl cesty, chaty, 18

rozhledny, tiskl od roku 1884 do roku 1941 vlastní časopis a vydával mapy, které dnes patří k těm nejlepším. Zdá se, ţe horský spolek byl pěkně po Německu organizován: soudě podle pravidelně uveřejňovaných členů (bylo jich k 8 tisícům), bylo věci cti i společenského nátlaku octnout se v řadách přispěvatelů horského spolku. Peníze zasílali i rozmanité stolní společnosti hosté libereckých restaurací, továrníci a podnikatelé, tedy lidé, kteří měli k horské turistice asi dost daleko. Zdálo by se, ţe veškerá činnost v Jizerských horách tehdy náleţela německému obyvatelstvu. Kronika Trampingu v Jizerských horách 1936 2004, Pavel D. Vinklát, Knihy 555, Liberec 2014

2.1

Rozhledny

Jelikoţ nám vrcholky hor umoţňují naprosto nepřekonatelné výhledy do čarokrásné a daleké krajiny nejen jizerských hor, ale i do Krkonoš, Českého ráje a sousedního Polska, není divu, ţe se zde tyčí mnoho rozhleden. 2.1.1

Bramberk

Tato rozhledna leţí nedaleko obce Lučan nad Nisou. Tyčí se do nadmořské výšky 797 metrů. Slovo Bramberk je odvozeno z němčiny a rozhledna si jej pro sebe převzala od staré osady, která v minulosti splynula s jinými obcemi. Název rozhledny se občas zaměňuje za Krásný, toto jméno se ale nikdy neuchytilo a pouţívá se spíše pro vedlejší, o něco niţší vrchol hory. Ačkoliv obyvatelé Lučan touţili po kamenné rozhledně, byla zde roku 1887 nejprve postavena rozhledna, která byla ze dřeva, jelikoţ na ni nebyli dostatečné finanční prostředky. O rok dříve, neţ sem zavítali první návštěvníci, upoutala na sebe pozornost spíše rozhledna Královka. Ta je vzdálená jen několik kilometrů a je ze dřeva stejně jako Bramberk. Obě stavby se navíc podobají výškou i vzhledem. Postavit ji nebylo vůbec jednoduché, jelikoţ uţ od začátku byla stavba provázena velkou smůlou. Jako první se nevydařila otevírací slavnost, která se konala v neděli 28. července roku 1889. V tento den se rozpoutala horská smršť a divoká průtrţ mračen. Několik málo odváţlivců, kteří se i přesto na slavnostní otevření přišli podívat, se krčilo pod dřevěnou věţí a pozorovali temné nebe plné blesků. Slavnost se tedy nakonec přeloţila na jiný termín. Smůla, ale nadále zasahovala do dění okolo rozhledny, scházely peníze na údrţbu, kvůli čemuţ musela být několikrát rozhledna uzavřena. A v důsledku toho docházelo 19

k narůstajícímu nezájmu turistů. S tím souvisel i zanedbatelný zisk chaty, která byla postavena vedle rozhledny roku 1902. Zájem Lučanských turistů, ale i přesto neutichl a díky tomu se podařilo nasbírat potřebných čtrnáct tisíc korun na realizaci projetu jabloneckého architekta Hemmricha, který vybudoval nové 21 m vysoké, kamenné věţe z tvrdé zdejší ţuly. Stavba zabrala o trochu více neţ rok. A otevření nově zrekonstruované rozhledny dostala lučanská sekce horského spolu k 25. výročí. V dnešní době je rozhledna výborně udrţovaná. Na vrchol věţe vede dřevěné schodiště. Za krásného počasí jsou zde vidět všechny významné vrcholy jizerských hor. Toto místo se stalo vyhledávaným turistickým cílem a křiţovatkou. Přijít se sem dá z osmi směrů. Okolí nabízí i kvalitně vyznačenou a udrţovanou běţeckou trasu. Aţ pod rozhlednu se dá vyjet autem a je zde moţnost si posedět v příjemné hospůdce. Daleké obzory, Jizerskohorské skalní vyhlídky, Marek Řeháček , Otokar Simm 2003. Jizerské hory do kapsy, Jiří Růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copyright KMa levné knihy 2006. Příběhy rozhleden, Marek Řeháček, Pavel Akrman Epicentrum a Jan Pikous 2011

2.1.2

Královka

Název této rozhledny má zajímavou historii. Nejprve v 19. století dostala německé označení Konigshohe podle majitele blízkého stavení, pana Josefa Koniga. Poté se ale začalo uvaţovat o počeštění jejího názvu a tak se z překladu doslovného tj. Královská hora, došlo ke zkrácenému výrazu Královka, který se pouţívá dodnes. Nejprve zde jako skoro všude byla postavena dřevěná věţ roku 1888. Postavil ji místní tesař Horn spolu se zednickým mistrem Pilzem. Tyčila se do výšky 19 metrů. Rozhlednu, ale roku 1906 strhl prudký poryv větru. Základky k nové kamenné rozhledně vypracoval jablonecký architekt Stephan Arnold. Stavba byla dokončena během pouhých čtyř měsíců a roku 1907 slavnostně otevřena. Říká se, ţe za krásného počasí je zde ten nejhezčí výhled na vrcholky jizerských hor. 24 metrů vysoká budova se tyčí na nejvyšším místě Maxovského hřbetu a na její vrchol vede celkem 102 schodů. Dostat se sem můţeme po turistických cestách. Jedna vede přímo z Bedřichova a není nijak náročná.

20

2.1.3

Slovanka

Ve výšce 802 metrů nad mořem, nad Janovem nad Nisou, se tyčí nejstarší rozhledna. Leţí na půli cesty mezi Královkou a Bramberkem. Pro své stáří byla prohlášena za technickou památku. Byla vybudována roku 1887. Místo, kde se bude nacházet, se zvolilo velice jednoduše. Majitel ho nabídl bezplatně pro účely nejlepšího projektu, který se vybere a projekt rozhledny zvítězil. Předlohou pro tuto stavbu se stala jedenáctimetrová konstrukce od firmy Waagner, kterou jeden ze zakladatelů viděl na výstavě ve Vídni. Stavba probíhala velice rychle a poklidně, díly se nejprve přivezly do Liberce, kde se částečně pospojovaly a pak na konečném místě je montér se dvěma pracovníky smontoval jen za 17 dní. Slavnostní otevření se konalo 14. 8. 1887, přišlo kolem pěti tisíc návštěvníků a na dobrovolném vstupném se vybralo více, neţ kolik stála celá stavba. Jediné neštěstí, které se přihodilo, bylo shoření hostinské chaty, vedle věţe. Od té doby stojí rozhledna sama. Z důvodu ţelezné konstrukce nebyla údrţba nijak jednoduchá a levná. Ale díky tomu, ţe v roce 1999 byla prohlášena za národní technickou památku, dostalo se jí potřebného opravení a údrţby. Za zajímavost se povaţuje fakt, ţe kdyţ se sháněly peníze potřebné pro opravu věţe, byly její jednotlivé schody prodávány zájemcům. Takţe na kaţdém schodu je moţné najít nálepku se jménem. 2.1.4

Frýdlantská rozhledna (výšina)

Je to jediná rozhledna Frýdlantského výběţku a předhůří. Nestojí na nijak vysokém kopci. Leţí ve výšce 399 metrů nad mořem. Její minulost sahá aţ do 19. století. I zde ve městě si lidé přáli mít rozhlednu, jako měli sousedé v okolí. Roku 1890 byla vybudována první dřevěná rozhledna. Tyčila se nad severním okrajem města a dosahovala do výšky 14 metrů. Stavba jako taková byla hezká, po celém svém obvodu opláštěná. V jejím okolí bylo pro návštěvníky vybudováno milé pohostinství. Rozhledně se říkalo Dresslerova výšina, protoţe se tento pán finančně, ale i osobně o stavbu nejvíce zaslouţil. První podoba rozhledny, ale nevydrţela moc dlouho, a jelikoţ nebyla nijak dobře udrţovaná, byla roku 1905 strţena. Okrašlovací spolek města ale nelenil a pustil do stavby věţe nové, mnohem pevnější a větší. 21

Během roku 1906 firma Appelt & Hampel postavila cihlovou věţ, která měřila 20 metrů. Opět se na stavbě významně podílel Antonín Dressler, který se po prvním neúspěchu nenechal odradit a věnoval na novostavbu téměř čtvrtinu z poţadovaných 9000 rakouských korun. V dubnu roku 1907 byla rozhledna otevřena, ale i zde se smůle velmi dařilo. Po druhé světové válce byla rozhledna dlouho nevyuţívaná. V budoucnosti našla své vyuţití jako převaděč televizního signálu. Potom se dostala do vlastnictví Městského domu pionýrů a mládeţe. V osmdesátých letech převzal její vlastnictví oddíl Slovanu Frýdlant, který věţ opravil a znovu otevřel novým návštěvníkům. Okolo rozhledny se tyčí rozsáhlý les plný urostlých a mohutných, do výšky sahajících stromů. Přesto byste měli z vrcholku krásu jak jizerských, tak i luţických hor, při troše štěstí i kousek Polska. 2.1.5

Petřín

Tuto vyhlídkovou věţ i spolu s její výletní restaurací najdeme na návrší na jiţním okraji Jablonce nad Nisou. Zaloţena byla 2. prosince roku 1906. Postavit ji nechal hostinský Richard Fellinghauer. Ten ale jako její majitel nevydrţel příliš dlouho, a tak aţ do 30 let prošla pod rukama mnoha jiných lidí. Po roce 1945 se z Petřína stal dětský domov. V polovině 60. let zde byl opět obnoven provoz rozhledny a restaurace při příleţitosti mezinárodní výstavy biţuterie. A majitelé se zde opět velice rychle střídali. Stavba časem velmi zchátrala a vandalové zničili, co se dalo, vysklily okna, pomalovali zdi, atd. Roku 1999 rozhlednu koupil nový majitel, který ji nechal celou zrekonstruovat a 2. října 2000 se znovu otevřela veřejnosti v mnohem krásnější podobě. K rozhledně se dostaneme po červeně značeném městském okruhu, nebo sem můţeme dojet autem. Z tohoto místa je určitě nejlepší výhled na celý Jablonec nad Nisou se všemi jeho typickými krásami a dominantami. 2.1.6

Nad Prosečí

Tato rozhledna je postavena na prosečském hřebenu, který leţí mezi Jabloncem a Libercem. Její minulost se odhaduje od roku 1932, ale jiţ předtím stály na jejím místě dvě jiné, vyhlídkové věţe. Obě dvě věţe, ale podlehly nelítostné přírodě a byly zničeny. První strhla veliká vichřice a do druhé zasáhl blesk, který ji definitivně zničil. 22

Rozhledna byla postavena podle modelu od jabloneckého architekta Roberta Hemmricha. Její první verze byla ovšem opět dřevěná, 12 metrů vysoká. Otevření proběhlo posledního květnového dne roku 1908. Bohuţel opět roku 1921 zasáhla příroda a velice silný vítr rozhlednu strhl a úplně zlikvidoval. Občané Liberce a Jablonce dlouho váhali se stavbou nové rozhledny, vzhledem k tomu, ţe jiţ tři předešlé byly zničeny. Nakonec se však roku 1928 výstavby rozhledny ujal soukromník Konrád Hubner. Navrhnul ji opět ten samý architekt, akorát díky finančním prostředkům se nyní stavba mohla udělat ze ţulových kvádrů. Byla to pátá a zároveň poslední jizerskohorská rozhledna, která byla postavena podle jeho předlohy. Stavba byla dokončena v květnu roku 1932. Vysoká byla 30 metrů. A na její ochoz vedlo 117 schodů. Po dlouhých 30 let sem lákala turisty, ale bohuţel opět zasáhla příroda, nebo člověk a roku 1993 vyhořela. Od té doby je pro veřejnou z bezpečnostních důvodů uzavřena. Do její blízkosti se však dá dostat, a tak je i nadále vyhledávaným místem pro turisty, díky své aţ neuvěřitelné smůle. 2.1.7

Tanvaldský Špičák

Je to jedna z nejvyšších rozhleden Jizerských hor. Tyčí se ve výšce 831 metrů nad mořem. A je k ní připojen i zimní lyţařský areál. 23. srpna 1908 byl poloţen základní kámen k Jubilejní rozhledně Františka Josefa I. rozhledně na Špičáku. Stavitelé počítali s hojnou návštěvou bohatých mocnářů, kteří finančně přispějí na stavbu rozhledny. Ale bohuţel se financí nevybralo příliš mnoho. A tak se celý projekt rozhledny s chatou rozdělil na dvě etapy. Nejprve se postavila rozhledna a poté chata. Rozhledna byla slavnostně otevřena 4. července 1909. A rok na to se otevřela i chata, přesně tedy 31. července 1910. Současná poloha rozhledny pochází z roku 1930. Kdy se celý komplex rozrostl, a proto dnes jiţ z rozhledny vidíme jen vrchol s vyhlídkovou plošinou.

23

Na tanvaldský Špičák se dá jet za kaţdého ročního období. Vţdy má co nabídnou návštěvníkům. Je zde nádherný výhled díky vykácení stromů, při stavbě sjezdovek. Na vrcholu sjezdovky máte celé okolí jako na dlani. Dostat se sem můţete velmi snadno lanovkou anebo po dvou stezkách z Albrechtic a Smrţovky.

Daleké obzory, Jizerskohorské skalní vyhlídky, Marek Řeháček, Otokar Simm 2003. Jizerské hory do kapsy, Jiří Růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copyright KMa levné knihy 2006. Příběhy rozhleden, Marek Řeháček, Pavel Akrman Epicentrum a Jan Pikous 2014.

2.1.8

Ještěd

Za jednu z největších dominant Jizerských hor můţeme jednoznačně povaţovat vysílač a hotel Ještěd. Jeho vrchol leţí 1012 metrů nad mořem. Tato 94 metrů vysoká stavba, která nerozmělňuje, ale naopak tvoří vrchol hory, byla postavena na základě modelu architekta Karla Hubáčka. Ten za ni v roce 1969 získal ocenění Augusta Perreta. Tvar rotačního hyperboloidu byl navrţen tak, aby odolal všem silným povětrnostním podmínkám, které tam nahoře panují. A plášť budovy je zhotoven z laminátových panelů, aby nebránil průchodu rádiových vln z vysílačů. Dříve neţ zde vyrostla tato monumentální stavba, vystřídalo se zde několik staveb jiných a menších. V roce 1838 byl postaven na dřívější hranici mezi Clam Gallasovským a Rohanovským panstvím tzv. Rohanovký kámen. Ten zde vyrostl na počest Adély Rohanové. O pár desítek let později byla na vrcholu postavena 5 metrů vysoká věţ ze dřeva s vyhlídkou, čímţ se stala úplně první rozhlednou v kraji. A stalo se tak přesně v květnu roku 1876. Bohuţel vydrţela jen pouhých 13 let a pak se skácela k zemi. Namísto ní byla ale ihned postavena věţ nová, 8 metrů vysoká. Dne 13. ledna roku 1907 zde byl slavnostně otevřen nový hotel, který mohl pyšnit společenskou místností pro stovku lidí, 23 pokoji, které slouţily pro ubytování a 23 metrů vysokou rozhlednou. V roce 1909-1911 zde vyrostla sáňkařská dráha. Její délka byla 3 kilometry a konalo se zde 1. mistrovství Evropy. Za jednu z nejvýznamnějších, tamějších staveb můţeme povaţovat postavení lanové dráhy v roce 1933. Jako takový další historický mezník je 24

povaţováno vysílání provizorní televizní stanice Svobodné studio Sever. To začalo po okupaci v roce 1968. Nakonec roku 1969 získal jiţ zmiňovaný architekt Karel Hubáček cenu za své dílo od Mezinárodní unie architektů. Stavba Ještědu trvala od roku 1965–1973. Konstrukci budovy tvoří dva ţelezobetonové válce zasunuté do sebe. Návrh vybavení a nábytku je podle Otakara Binara. Ale i jiní další designéři a architekti se zaslouţili o nynější podobu vysílače. Její slavnostní otevření se konalo 21. září roku 1973. Jako zajímavost se uvádí, ţe lanovka vedoucí na Ještěd, převezla roku 1976 rekordních 600000 lidí. A také, ţe autoři stavby byli nejdříve více oslavováni v zahraničí a aţ za nějakou dobu teprve jejich sláva přešla i do Čech. Smutnou pravdou ale zůstává, ţe stav ještědského vysílače brání v zapsání do seznamu UNESCO. Od Ještědu můţeme očekávat jeden z nejzajímavějších výhledů, které české sjezdovky poskytují. Obzor uzavírají Jizerské hory a pod nohama se Vám otevírá údolí s velkoměstem Libercem. Na druhé straně se do daleka táhnou kopce a lesy Českého středohoří. Daleké obzory, Jizerskohorské skalní vyhlídky, Marek Řeháček, Otokar Simm 2003. Jizerské hory do kapsy, Jiří Růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copyright KMa levné knihy 2006. Příběhy rozhleden, Marek Řeháček, Pavel Akrman Epicentrum a Jan Pikous 2011

25

2.2

2.2.1

Přírodní rezervace

Frýdlantské cimbuří

Jedná se o vyhlídkovou skálu, která se nachází cca jeden a půl kilometru od obce Bílý Potok. Za národní rezervaci se vzácnou květenou bylo prohlášeno v roce 1987. Své jméno dostalo podle podobnosti s členitostí frýdlantského zámku. Je sloţené z řady ţulových věţí, které se rozkládají na dvou skalách. Ale pouze jedna je přístupná veřejnosti a to západní tzv. Brandfelds, na druhou se dá dostat jen horolezeckým náčiním. Na úpatí té druhé můţeme nalézt pamětní desku, která připomíná smrt K. Hozlela, který se zde v roce 1933 zřítil a zabil se. Západní stranu zase zdobí dřevěný kříţ. Kaţdopádně se zde nabízí nádherný výhled na rokli Černého potoka a údolí řeky Smědé.

2.2.2

Štolpichy

Toto území se nachází nedaleko Hejnic. Dříve se zde těţily kameny, pytláci se tu předháněli a zabíjeli s hajnými a také se tu kácely stromy. Coţ je zárukou toho, ţe se jedná o velice zajímavé místo. Protékají zde divoké potoky Malý a Velký Štolpich. Je zde mnoho starých buků, které svou mohutností kryjí skály v okolí. Nachází se zde i vodopády Velkého Štolpichu. Z Krásné Máří zase uvidíme celý Štolpich, jako na dlani. Potok Velký Štolpich dostal své pojmenování po dávných štolách, v kterých se tu těţilo zlato, stříbro a další známé, vzácné kovy. Po těchto těţbách z 15. století zde nalezneme pozůstatky dodnes. Však i svůj název má odvozený od slov štola a píchat. Nalezneme zde unikátní květenu a mnoho zajímavých ţivočichů. Krajina je tu kouzelná a inspirovala dokonce i C. M. Webera k napsání opery Čarostřelec.

26

2.3

Rašeliniště

Jsou to jedna z nejtypičtějších míst pro jizerské hory. Jsou velice tajemná, podmanivá a lidskou rukou téměř nedotčená. A určitě jim patří jejich zaslouţený respekt, který vyvolávají. Ne na radno se říká, ţe sejít z cesty by bylo šílenství. Jizerské hory do kapsy, Jiří Růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copyright KMa levné knihy 2006. Kniha o Jizerských horách Miloslav Nevrlý, Outdorový průvodce Jizerské a Luţické hory, Grada Publishing 2007

2.3.1

Nová louka

Nachází se ve výšce 770 metrů nad mořem při obou březích blatného potoka. Oblast je taktéţ státní přírodní rezervací. Zdejší rozsáhlá rašeliniště mají typického představitele jizerské fauny a flóry – masoţravou rosnatku okrouhlolistou. Ale najdeme zde také mnoho vzácných ptáků, pavouků, atd. Nalezneme zde také poslední pozůstatek po sklářské huti z 18. století, dnes známou jako Šámalovu chatu. Ta je pojmenována po Přemyslu Šámalovy, někdejšímu kancléři prezidenta T. G. Masaryka.

2.3.2

Na Čihadle

Bylo v roce 1960 vyhlášeno spolu s menším rašeliništěm Ţďárek Státní přírodní rezervací. Jeho název je odvozen od slova čihaři, coţ jsou lovci ptáků. Ti zde své oběti lovili tzv. na tahu. Nachází se na planině při stolpišské silnici na severním úbočí Sněţných věţiček také mezi Černou horou a Jizerou v nadmořské výšce 950-980 metrů, 6 km od Hejnic. Původní les byl těţce poškozen emisemi a dalšími negativními, civilizačními vlivy, coţ vedlo k nucenému odtěţení porostů. Dnes je rašeliniště řídce porostlé zbytky zakrslých smrků, největším počtem rašelinných jezírek a vzácnou květenou. Není také porostlé klečí, jako to bývá ve většině případů. Ale stále je toto rašeliniště vystaveno mnoha nepříznivým vlivům. Pramení tu Černý potok a říčka Jedlová.

27

2.3.3

Rašeliniště Jizerky

Leţí na nejstarší naučné stezce v Jizerkách, coţ je Bukovec – Jizerka – Rašeliniště Jizerky. Rozkládá se na Malé Jizerské louce, v okolí říčky Jizerky a Safírového potoka na území 183 ha. Napříč území se nachází silnice z Jizerky do Smědavy. Součástí tohoto chráněného území je několik vrchovištních rašelinišť, kde se mocnost vrstvy rašeliny pohybuje okolo 6 m. Historie vzniku rašeliniště sahá aţ do konce doby ledové, kdy se podnebí oteplilo a tak vznikly příznivé podmínky v mělkých, vlhkých údolích s dostatkem pramenišť a nepropustným podloţím. V tomto prostředí se dařilo mechorostu rašeliníku, jeho odumíráním se vytvořila různě silná vrstva rašeliny. Mezi nimi se objevovala malá jezírka.

Jizerské hory do kapsy, Jiří Růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copyright KMa levné knihy 2006. Kniha o Jizerských horách Miloslav Nevrlý, Outdorový průvodce Jizerské a Luţické hory, Grada Publishing 2007.

3

Po stopách za Jizerskými pomníčky

Jako jednu ze zvláštností, kterou Jizerské hory nabízejí, můţeme s jistotou povaţovat desítky pomníčků, na které narazíte na mnoha místech. Některé leţí aţ hluboko v lesích, rašeliništích, visí na stromech, nebo na skalách v místech, kam noha běţného turisty jen zřídkakdy zabloudí, jiné naopak nalezneme u přímo u cest. Jsou zde, ale také ty co nenajdeme nikdy, ty které zůstávají lidským zrakům navţdy ukryté. Všechny ale symbolizují smutné události a v místním ţargonu se jim občas přezdívá smrti. V těchto pomníčkách se nalézá více neţ sto padesát smutných příběhů. Tyto příběhy vyprávějí o vraţdách, přepadeních, umrznutí, dřevorubeckých neštěstích a přestřelkách mezi lesníky a pytláky. Asi tím nejznámějším příběhem, který pomníčky vypráví je tzv. zabitý mládenec. Ten připomíná smrt Antonína Neumanna, jeţ byl zavraţděn na staré poutní cestě z Oldřichovského sedla do Hejnic. Byl to kovářský učeň, který se vydal navštívit své rodiče. Po cestě byl zřejmě napaden zezadu. Byl umlácen kamenem po tom, co mu vrah utáhl smyčku okolo krku. Poté ho okradl a zmizel. Druhý den byla mrtvola nalezena dětmi, 28

které se tam vydaly sbírat maliny. O tomto incidentu se místo stalo, jakýmsi místem nevinnosti a lidé sem nosili květiny, svíčky. Můţeme zde ale naleznout i jeden pomníček, který nebyl vztyčen kvůli tragédii, ale naopak z vděčnosti a úcty. Jedná se o kamennou Pyramidu, která byla postavena v osadě Jizerka sklářem Reidlem v roce 1828. Má představovat památku na uzavření smlouvy mezi ním a hrabětem Clam-Gallasem o zaloţení sklářské huti.

4

4.1

Rozvoj a historie obcí v Jizerských horách spolu s podmínkami pro rekreaci

Albrechtice

Rozkládají se přímo mezi Mariánskou horou a Tanvaldským Špičákem. Tato obec se vyznačuje především svou rázovou lidovou architekturou a dominantním kostelem Sv. Františka z Pauly postaveným v letech 1779 – 1784. Kostel byl nejprve zasvěcen sv. Vavřinci. Jeho půvab nás ještě více uchvátí, pokud nahlédneme do interiéru kostela. Z 18. Století pochází bohatá pseudobarokní štuková výzdoba a hlavní oltář s obrazem svatého Františka de Paula, ale také dřevořezby svatého Václava a svatého Víta po stranách. Ve dvou postranních oltářích se nachází obrazy svatého Vavřince a sochu Panny Marie. Překrásně vyřezávaná rokoková kazatelna s reliéfem rybolovu a křtitelnice jsou zase dokladem o rozkvětu řezbářského řemesla v 18. Století. Kostelní zvon pochází ze století 17. A byl sem přenesen roku 1784 z Mladé Boleslavi. Historie sahá aţ do roku 1670. Pojmenována byla po majiteli jednoho panství Albertu Desfours. Zalesněné okolí poskytovalo hodně práce pro místní obyvatelstvo, ale časem se hlavním odvětvím stalo sklářství. Přestoţe v obci ţije pouze 330 obyvatel, obec je tvořena 437 domy a chalupy, které slouţí k rekreaci. Skutečnost, ţe se Albrechtice staly rekreační oblastí, dokládá i fakt z roku 1900, jeţ zaznamenal počet obyvatel okolo 2266. Jedná se o vynikající středisko pro lyţaře. Ti zde mohou vyuţít jak sjezdovky pro začátečníky, tak i pro pokročilé. Vyuţít se zde dají sjezdovky nejen nad Albrechticemi, ale i na Tanvaldském Špičáku. Ten je určitě i ideálním letním místem pro rekreaci. Výstup nahoru se dá také rozdělit podle náročnosti od modré stezky aţ po stezku červenou. 29

4.2

Bedřichov

Tato rekreační obec se nachází ve výšce 680 metrů a je povaţována za jednu z bran do Jizerských hor. Kdysi to byla potravinářská a sklářská osada na okraji lesů. Coţ dodnes připomíná celá řada dřevěných a kamenných chalup. A na svahu pod rozhlednou Královskou můţeme dodnes vidět kostel sv. Antonína z roku 1932. Obec se nachází v údolí Bílé Nisy. Určitě ji můţeme povaţovat za jedno z nejvýznamnějších jak letních, tak i zimních středisek Jizerských hor. Bedřichov byl zaloţen v roce 1558 a své jméno má podle tehdejšího libereckého panství Friedricha (Bedřicha) z Rytírny. V jeho historii se dozvíme, ţe zde byla postavena jedna z prvních, větších, sklářských hutí v okolí Liberce. Nacházela se pod dnešní Lesní chatou. Vyráběly se zde poháry z lesního skla s bublinkami, lékárenské a voňavkové flakóny. Ale obchod byl přerušen v roce 1807 a místo bylo od té doby uzavřeno. V nedávné době zde probíhal archeologický výzkum. V tomto výzkumu se podařilo nalézt tehdejší výrobky a nářadí sklářských dělníků. Severně od obce se nacházejí běţecké závodní tratě, na kterých se pořádá celá řada lyţařských závodů. Za ten nejznámější můţeme určitě povaţovat Jizerskou padesátku, která vznikla jako testovací závod horolezců. Její první ročník se uskutečnil roku 1968 a zúčastnilo se ho 52 závodníků. Třetí ročník závodu absolvovali i členové expedice Peru 1970, jeţ skončila tragicky pod kamennou lavinou Hascaranem. A z tohoto důvodu byl rok nato závod pojmenován podle expedice. Od té doby počet lyţařů neustále narůstá a závod se těší velké popularitě. Na počátku 90 let byl závod zařazen do Euroloppetu a v roce 1999 se stala Jizerská padesátka členem světové ligy dálkových běhů Worldloppet. Kromě běţeckých tratí můţe Bedřichov nabídnout i šest sjezdovek se sedmi vleky, které nalezneme na severozápadních svazích Vysokého hřebene. Sjezdovky nabízejí noční osvětlení. Rodinám s dětmi je zde k dispozici škola lyţování spolu s dětským vlekem. Sjezdovky bývají uměle zasněţovány, coţ zaručuje dlouhou dobu na lyţování. Jestliţe člověk není fanouškem lyţování, je zde moţnost vyzkoušet si snowtubbing, jízdu na gumových bobech. V létě jsou zde všemoţné, rozmanité, cyklistické stezky a mnoho turistických tras. Vydat se zde můţete na rozhlednu Královka a to po všech barevných kombinacích tras, rozdělených dle náročnosti. Zelená turistická značka navíc dovede návštěvníky aţ k nádrţi Bedřichov na samotu na Nové louce, nebo aţ do poutních Hejnic.

30

Určitě stojí za zmínku i místní jízdárny. Obdivování krásy krajiny ze sedla koně je naprosto ideální záleţitost pro letní a jarní dny. Okolí Bedřichova je také bohaté na všemoţné lesní plody. Není tedy podivuhodné, ţe se stalo rájem pro sběrače, ze všech moţných koutů. Shrnuto, podtrţeno okolí Bedřichova nabízí všemoţné aktivity, takţe by se zde měl zabavit i ten nejnáročnější rekreant.

4.3

Desná

Rozkládá se severně od Tanvaldu v údolí kolem říček Bílé a Černé. Zaloţil ji hrabě Albrecht Maxmilián Desfoures roku 1691. Nejdříve patřila tato malá obec k Albrechticím. V pozemkové knize byla osada pojmenována jako Des, nebo des Foursdorf, ale její obyvatelé ji od začátku nazývaly Dessendorf, podle řeky Desná. K velkému rozkvětu obce došlo ve druhé polovině 19. století, jelikoţ byly v Potočné (část obce) velké lázně, kam se sjíţdělo mnoho zámoţných lidí. Nyní se zde rozkládá park, kterému kraluje Riedlova vila, velmi zajímavě architektonicky propracovaná. Roku 1895 ji nechal postavit místní podnikatel Josef Riedel. Dnes je povaţována za kulturní dům obce. Naproti tomu se nachází honosná hrobka, která také patřila Riedlově rodině. Mezi zajímavosti obce patří také protrţená přehrada, jejíţ pozůstatky do dnešní doby připomínají hrůznou událost, která se zde udála. 18 září roku 1916 zde přišlo o ţivot 62 lidí a mnoho jich zůstalo bez domova. Část hráze se šoupátkovou věţí doposud stojí. Tato katastrofa na dlouhou dobu zastavila stavbu sypaných hrází ve světě. Desná se dnes rozděluje na Desnou 1 leţící v údolí Bílé Desné a Desnou 2, které místní říkají za vodou a nakonec Desnou 3, která se rozprostírá směrem na Souš. Za první desnou se označuje bývalá samostatná obec Desná. Jako druhá se označuje Potočná, Pustiny a bývalé části obce Říchovice. A nakonec jako třetí značíme Dolní Polubný, Merklov, Černá Říčka, Nýčovy domky, Souš a Novina, někdejší části obce Polubný. V zimních měsících se obec stává rájem pro milovníky zimních sportů, a to zejména pro lyţaře. Nejpouţívanější vlek se nachází jen několik kroků od hlavního centra v lyţařském areálu parlament. Nacházejí se zde celkem tři vleky, a to o délce 660, 260 a 100 metrů, s převýšením aţ 120 metrů. Nabízí se i večerní lyţování za umělého osvětlení.

31

Zalyţovat si také můţeme u vleku na Černé říčce, který kaţdoročně poskytuje kvalitní lyţování na čistě přírodním sněhu. Najdeme zde čtyři sjezdové tratě se třemi druhy obtíţnosti o celkové délce 2,4 metrů. Sjezdové tratě jsou denně strojně upravovány. Také se můţeme vydat na lyţařský vlek Kříţek, který je propojen s areálem na Tanvaldském Špičáku. Kromě zimních sportů zde můţeme provozovat i turistiku letní. Láká k tomu především okolní příroda. Pro návštěvníky je zde připraveno mnoho penzionů a dalších zařízení cestovního ruchu. K obci Desná náleţí i jedna z nejhezčích rekreačních oblastí Jizerských hor a to Mariánská hora. Ti kdo vyznávají především turistiku pěší, mohou se vydat po modré, nebo červené stezce k vodní nádrţi Souš, nebo na rozhlednu Štěpánka, stojící na hranici s národním parkem Krkonoše.

4.4

Hrabětice

Tato ves spadá pod Janov nad Nisou. Byly zaloţeny při kolonizaci roku 1700 v horní části údolí Malého Semerinku a na Maxovském Hřebenni. Osada má charakter velmi rozptýlených chat s hasičskou zvoničkou na rozcestí. Obec je známa především jako start Jizerské padesátky. Pozadu ovšem nezůstává ani popularita známého svahu Severák s devíti vleky. Také Josefodolská přehrada je nedaleko. Osada ale nezůstane opuštěná ani v letních měsících. Je povaţována za jeden z nejlepších, výchozích bodů do atraktivního okolí. Turistické trasy vycházejí do všech moţných směrů. Ani cyklisté nezůstanou opomenuti, jelikoţ terén stezek je vhodný i pro ně. Po zelené se můţeme v jednom směru vydat k rozhledně Královka, opačným směrem se pak dostaneme k nejstarší, ţelezné rozhledně – Slovanka. Po blízkém okolí se dá skvěle dostat pěšky, autem, ale i ve výletním vláčku. Tento krok je směřován hlavně k rodinám s dětmi. Vláček zastavuje na parkovišti a pak Vás zaveze např. k Josefodolské přehradě, na Královku, do Bedřichova atd.

32

4.5

Josefův důl

Obec se nachází přímo v podhorské oblasti. Na řece Kamenici a je výchozím místem četných turistických tras po centrální části hor. Roku 1690 hrabě Maxmilián Desfours Walderode začal s osídlováním okolí německým obyvatelstvem, které se zde ţivilo pálením uhlí, pěstováním lnu a dřevařstvím. Roku 1700 byla zaloţena osada Karlov, kde byla postavena kaple. Nejdříve Eliáš Zenker a později Antonín Weber, vybudovali sklářskou huť. Zisky ovšem asi nebyli pro obyvatele dostačující a tak se často uchylovali k pašeráctví, proto zde docházelo ke střetnutí pašeráků a pohraničních myslivců. Mezi největší přírodní zajímavosti určitě patří vodní nádrţ Josefův důl, která byla postavena v roce 1976 – 1982. Je největší svého druhu v Jizerských horách. Také přírodní rezervace Josefův důl stojí za zmínku, coţ je přírodní mozaika lesních porostů s původními smrky, buky a jedlemi, s protékající horskou řekou Jedlová. Nedaleko se nachází také další přírodní rezervace Malá strana, jeţ byla vyhlášena aţ roku 1993. Jedná se o přechodové rašeliniště s řadou vzácných, chráněných ţivočichů a rostlin, jeţ se nachází u horního Maxova, u pramenů rovného potoka. Ale i přímo v Josefově dole najdeme chráněnou oblast a to 11 dubů, které se rozkládají v okolí kina. Obec se také můţe pyšnit významnou osobností, a to Gustavem Leutelem, který byl básníkem a spisovatelem Jizerských hor a zároveň i ředitelem místní školy. Jeho pomník se nachází v parku u kostela a byl znovu obnoven v roce 1994. Pro milovníky lyţování se zde nacházejí zvláštní mikroanalytické podmínky, které zajišťují po celou sezónu dostatek přírodního sněhu. Sněhová pokrývka zde trvá celých 100 dnů v roce. Toto místo je také jedním z prvních nástupišť na Jizerskou magistrálu. Zdejší lyţařský areál je rozčleněn do tří částí: pod přehradou, ta zahrnuje celkem tři vleky, některé s večerním osvětlením, poté Jatka, s jedním vlekem a večerním osvětlením a nakonec Bukovka se dvěma vleky normálními a jedním dětským. Čtyři vleky jsou obtíţnosti normální a dvě modré. Celkem je sjezd dlouhý 2,33 km. Komplexní sluţby jsou zde zajišťovány nejen hotely, ale i soukromými penziony.

33

4.6

Kořenov

Jedná se o úplně největší horskou oblast v České republice o rozloze 55,67 kilometrů čtverečních. Rozkládá se na území CHKO Jizerských hor. Z částí se také dotýká Krkonošského národního parku, kousek od hranic s Polskem. Jako první osadníci se zde usídlili lovci ryb, kteří se tu objevili počátkem 16 století. O bitvě na Bílé hoře se stal majitelem této oblasti Albrecht z Valdštejna. Poté bylo místo prodáno rodu Desfoursů a spojeno s panstvím semilským. V roce 1824 přikoupil jizerskohorské obce kníţe Rohan. V 18. Století se zde začali usídlovat Němci, se sklářským podnikáním. Káceli lesy a proměňovali je v ornou půdu a pastviny. O další rozvoj obce se zaslouţili lázně Kořenov. Jan Riedel nechal postavit lázeňský dům v roce 1872. Byly zde praktikovány všemoţné kůry, jako jsou vodní, sirné, rašelinové. Ale po roce 1949 byly znárodněny a uzavřeny. V roce 1899 byl Kořenov povýšen na město s rozhodnutím císaře Josefa. V roce 1960 byly ke Kořenovu správně připojeny obce Jizerka, Polubný, Příchovice a Rejdice. V nynější době je Kořenov vyhledávanou rekreační oblastí. Je navštěvován jak tuzemskými, tak i zahraničními hosty. Kaţdá část obce má rozhodně turistům, co nabídnout. Nad Příchovicemi se nachází snad nejkrásnější rozhledna Hvězda neboli Štěpánka. Jizerské hory do kapsy, Jiří Růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copyright KMa levné knihy 2006. Nová Louka, historie a současnost sklářských osad, Petr Nový

Ve vsi si můţeme prohlédnout kostel sv. Víta s kříţem a sochou Jana Nepomuckého. V Polubném zase najdeme areál kostela sv. Jana Křtitele. V Rejdicích se nalézá kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského. Nesmíme zapomenout také na nespočet horských chalup a malebnou přírodu. V zimě se zde můţeme věnovat řadě zimních aktivit a turistice. Na nedostatek sněhu si zde opravdu stěţovat nemusejí. V Kořenově a nejbliţším okolí nalezneme sedm lyţařských vleků, první lanovou dráhu v Jizerských horách a desítky kilometrů dlouhých stop pro běţkaře, včetně nástupu na Jizerskou magistrálu a do nedalekých Krkonoš.

34

4.7

Mariánská hora

Částí obce Albrechtice v Jizerských horách je rekreační osada Mariánská hora. Je poloţena mezi několika potoky, které poháněly mlýnská kola. Historie této brusičské osady sahá aţ do roku 1701. Pojmenována je po druhé manţelce majitele zdejšího panství, hraběti Desfourse. Rozkládá se na travnatých svazích Mariánskohorského hřebene pod okrajem lesů. Nejdříve se tu lidé ţivili tkalcovstvím, ale nakonec se zde jako všude okolo rozmohlo sklářství. „Právě jste minuli brusírnu a zahlédli kola jejího náhonu a jiţ vidíte další a tak to jde celou cestou vzhůru. Jako by si jedna druhé říčku předávaly. Naši cestu provádí nepřetrţité šumění vodních kol, pronikavý zpěv skla do týkající se brusného kamene, zpěvu, který připomíná hlas domova, uslyšíte pleskání a crčení vody i šumění v korunách stromů. ´´ Takto popisoval tehdejší vzhled vesnice jistý vlastivědný časopis. Dnes uţ zde nalezne převáţně jen rekreační domky a chaty, jako v ostatních sousedních oblastech. Přeci jen se zde ale nalézá jeden malý domeček s vysokým komínem, který i přes současnou dobu nese stále značnou podobu mačkárny skla. Kdybychom se chtěli vydat směrem k Mariánské hoře, jako vstupní brána nám poslouţí proud potoka, dříve nazývaného jako Grenzflossel, v překladu Hraniční potok. Toto místo se dnes nazývá Babrloch, ale jeho původním názvem byl Weberloch. Odvozeno to bylo od slova tkalci – weber. A Babrloch zase vznikl od slova Babský důl. Za zmínku také stojí zdejší kaplička, kde se dříve uctívala soška Pany Marie, která zde byla nalezena. Kaple zde pro ni byla zbudována uţ v 16. Století. Úcta k Panně Marii zde ale slábla a aţ v roce 1990 se znovu obnovila tradice pouti ke kapličce v Mariánské hoře. Roku 1994, ale nějaký zloděj sošku ukradl a tak si místní zhotovili novou. Zdejší obyvatelé tak mohou stále svou Pannu Marii uctívat.

4.8

Příchovice

Tuto malebnou obec nalezne na úpatí vrchu Hvězda s krásnou rozhlednou Štěpánkou. Pro svou ideální polohu se obec stal vyhledávanou, jak v zimě, tak i v létě. Kousek odsud nalezne i Krkonoše. První dochovaná zpráva o vsi je z roku 1577, hovoří o obci Przichowicze. Jméno je tedy patrně odvozeno od zakladatele Přecha. 35

V letech 1690 stál v Příchovicích dřevěný kostel, který později v letech 1859 – 1862 nahradil pseudorománský kostel sv. Víta, který obci dominuje dodnes. Také si zde můţeme prohlédnout několik zajímavých soch, např. Jana Nepomuckého. Většina obyvatelstva dříve pocházela z Německa, takţe jméno Przichowitz, ale i jméno Stephansruh pouţívané v letech 1910 – 1920 a 1938 – 1945, odvozené od rozhledny Štěpánka, dávají smysl. Dnes si zde můţeme prohlédnout typické horské chalupy. Příchovice jsou také výborným, výchozím bodem k rozhledně Štěpánka. Modrá stezka nás zavede do Kořenova a po zelené se dostaneme aţ do Tanvaldu, nebo do KRNAPu.

4.9

Višňová

Nachází se přímo na hranicích s Polskem ve Frýdlantském výběţku. Okolo protéká řeka Smědá. Samostatnou obec tvoří devět částí tj. Andělka, Višňov, Předlánce, Minkovice, Víska, Poustka, Filipovka, Loučná a Saň. Osady vznikaly nezávisle na sobě, nejmladší a nejstarší od sebe dělí časový úsek bezmála čtyři století. Za nejstarší se povaţuje právě Višňová, první zmínky o ní můţeme nalézt uţ v roce 1334. Pojmenována byla jako Weigsdorf a název jí vydrţel aţ do roku 1948. Obyvatelé se zabývali především zemědělstvím. Dříve v obci stával větrný mlýn a lisoval se tu lněný olej. V 19. století se zde postavila továrna, za coţ mohl velký rozmach průmyslu. Továrna slouţila k výrobě kokosových rohoţek od firmy Robert Neumann. Byla ovšem zrušena roku 1946. Ostatní vísky byly k hlavní vsi Višňové připojeny v roce 1980. Ale roku 1990 se Černousy, Boleslav a Ves zase odtrhly. Jako v ostatních obcích i zde se za místní zajímavost povaţuje kostel sv. Ducha. Nejdříve se na jeho místě nacházela kaplička, zaloţena roku 1160. Ale na jejím místě byl na konci 13. století postaven raně gotický kostel, za husitských válek byl velmi poškozen, ale v 15. století ho místní znovu zrekonstruovali. Od 16. století slouţil protestantským bohosluţbám a v 18. století prošel barokní přestavbou. Nejhorší škody však utrpěl za druhé světové války.

36

Obec se potýkala s problémem náboţenství obyvatelstva, jelikoţ po třicetileté válce zůstala část obce katolickou a luţická část zůstala protestantskou. To vyvolávalo mezi obyvateli hodně sporů. Po druhé světové válce se obec na chvilku ocitla na polském území. Mohlo za to nové vytyčení Česko – polských hranic. Ale později bylo území navráceno do Čech. Jako další symbol obce můţeme povaţovat ohanské kameny. Jedná se o skupinu mohutných balvanů z rumburské ţuly na kopci nad Višňovou. Místo je povaţováno za magické a dodnes se neví, k čemu balvany slouţily, ale jsou povaţovány za přírodní výtvor. Na místě ovšem byly nalezeny i předměty z doby kamenné. Osada Andělka spolu s obcemi Černousy a Habarticemi je nejsevernějším místem Frýdlantského výběţku. Legenda vypráví, ţe byla zaloţena v roce 1250 zemědělcem Engilhartem. První písemná zmínka ale pochází aţ z roku 1340. Nejzajímavějším místem v osadě je určitě kostel sv. Anny z roku 1464. Čtvrtou nejstarší osadou je Víska (dříve Dorfel) z roku 1396. K Čechám připadla aţ v roce 184, po úpravě hranic. Dříve se zde těţilo uhlí, později tu byla velmi prosperující tkalcovna. Víska je spolu s Heřmanicemi nejvýznamnějším souborem hornoluţické architektury na území Čech.

Jizerské hory do kapsy, Jiří Růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copyright KMa levné knihy 2006. Nová Louka, historie a současnost sklářských osad, Petr Nový

37

5

5.1

Pohostinství rekreačních míst

Obří sud

Tato unikátní restaurace se nalézá asi kilometr od lázní Libverda, pod 684 metrů nad mořem vysokým vrchem Javorník. V roce 1899 nechal jeden nejmenovaný občan z Dlouhého Mostu přestěhovat ze Světové výstavy ve Vídni obří sud. Jeho průměr měl 12 metrů a délka činila 14 metrů. V tu dobu se do jeho sálu vešlo bezmála 400 lidí, a kdyby se do sudu nalila voda, její obsah by činil 10 238 hektolitrů. Časem se vedle sudu postavila osmnáctimetrová rozhledna. Ale osud nepřál ani jedné ze staveb. Několik let po válce se věţ zřítila a obří sud vyhořel. Po této katastrofě se ale nepostavila nová stavba, nýbrţ zde stojí dva telekomunikační vysílače. Dnešní restaurace ve tvaru sudu pro výletníky, kterou postavil Josef Hausman podle vzoru z Javorníku, je o něco mladší. Obří sud byl slavnostně otevřen roku 1931. Má tvar skutečného dřevěného sudu. Později k němu byla přistavěna i budova chaty. V 70 letech prošel celý objekt rekonstrukcí. Zdejší restaurace je jedinou svého druhu v České republice. Dnes nabízí obří sud bezmála šedesát míst v sále, čtyřicet míst v restauraci a dvacet míst v salónku. K objektu patří tři garáţe, deset lůţek ve čtyřech pokojích se sociálním zařízením. Nacházejí se zde také dva stánky se suvenýry a z terasy je překrásný výhled na severní svah Jizerských hor. Je to tedy ideální místo k odpočinku. K sudu se dostaneme po lázeňských, ţlutých, turistických cestách v Libverdě. Značná část cesty vede městem stále vzhůru, poté přes silnici, po louce a jste u cíle. 5.2

Česká chalupa

Nejstarší typická Česká chalupa v Jizerských horách se nachází v Rudolfově a je stará dvě stě let. Nejprve se zde jednalo pouze o rychtu s výstavním pávem čepovat pivo. Po rekonstrukci v roce 1803 byla pojmenována Buschschänke. Díky této chalupě se stal Rudolfov za první republiky velice vyhledávaným turistickým místem. Ale kvůli tomu nestačila Česká chalupa velkému zájmu a náporu turistu a tak se ve třicátých letech postavila přímo nad ní chata, která připomíná rakouské horské chaty. Dostupnost je opravdu výborná, nejen ţe se zde nachází parkoviště, dá se sem dojít i pěšky z Lidových sadů přes les po vyšlapané cestě. Ale také je zde zastávka autobusu. 38

V dnešní době prochází chata neustále nějakou rekonstrukcí, aby vyhovovala stále narůstajícím standardům přijíţdějících turistů. Ale klientelu velmi často tvoří i místní, hlavně v příjemném prostředí hospůdky. Za velké plus povaţuji i to, ţe se sem dá zajít se psem. To ocení určitě mnoho pejskařů a hospodě to jen přilepší. Hospoda nabízí českou, domácí kuchyni. Velkým hitem se zde stala švestková omáčka a panenka s badyánem. Za zmínku stojí i místní černé pivo. Topení zde nenalezneme, bylo nahrazeno krbem s ohněm, aby místo působilo co nejvíce útulně a dobově. Obsluha se zde snaţí o vytvoření domácího prostředí. 5.3

Šámalova chata

Je to také jedna z oblíbených chat pro rekreaci v Jizerkách. Nachází se na Nové louce. O známost místa se zde určitě zaslouţil i Jan Josef Antonín Eleazar Kittel. Pod jehoţ jménem dnes můţeme nalézt na pultech speciálních obchodů, jeho proslulé ţivotabudiče. Dříve byl ovšem známý více jako majitel sklárny. Ta byla ovšem později předána do rukou Ridelů, kteří na jejím místě později vystavěli Panský dům, který slouţil k rekreaci. Po několika letech byl přestavěn na lovecký zámek. V letech dvacátých a třicátých slouţil jako místo pro odpočinek vládě České republiky. V té době sem často přijíţděl i Přemysl Šámal – kancléř prezidenta, po kterém je chata pojmenována. Po dění v roce 1989 byl zámeček zrekonstruován a od té doby slouţí jako horský penzion a restaurace. Ta je zde velmi vyhlášená svou kuchyní a typicky horskou atmosférou. Určitě jí i k popularitě přispívá místo na kterém se nachází a to Nová Louka, která je výborným výchozím místem na cyklistické, lyţařské ale i pěší túry. Jizerské hory do kapsy, Jiří Růţička, Jana Jordáková, Zuzana Pozlovská, Copyright KMa levné knihy 2006. Nová Louka, historie a současnost sklářských osad, Petr Nový

39

6

Ski areál Severák

Nachází se 730 – 795 metrů nad mořem. Areál se rozprostírá na svazích hor Severák a Slovanka, leţících u obce Janov nad Nisou. Je to jedno z nejchladnějších míst v Jizerských horách. Svahy jsou zde přizpůsobeny spíše pro rodiny s dětmi. Ale na své si přijdou i zkušení lyţaři, či běţci. Dostupnost areálu je naprosto výborná. Dá se sem dojet autem, či autobusem přímo z Jablonce nad Nisou i z Liberce. Vzdálenost z hlavního města Prahy je 100 km. Parkování ve středisku je zcela zdarma. Ve středisku je k dispozici velké mnoţství lyţařských tratí, jak pro děti, tak i pro dospělé. Tyto tratě nabízejí i skvělé podmínky pro výuku lyţařského umění. Pro milovníky adrenalinu se zde otevírá také uměle vytvořený Snowpark. V areálu nalezneme hned několik restaurací a jedno občerstvení v podobě malé boudy hned u svahu, nabízející rychlovky do ruky a pro zahřátí. Lyţařská sezóna se zde zahajuje ve stejný čas, jako na okolních svazích a udrţuje se co nejdéle. K tomu slouţí umělé zasněţování. Ale i dováţení pravého sněhu z jiných míst v okolí. Najít zde ubytování není nijak sloţité, nachází se zde mnoho horských chat. Často se zde také setkáme s nabídkou ubytování přímo v domech místních obyvatel. Jejich domky bývají velmi útulné a velice se hodící, do tohoto krásného prostředí.

40

7

Dotazník

Jelikoţ povaţuji ski areál Severák za jeden z nejlepších, které se v Jizerkách nacházejí, rozhodl jsem se zhotovit dotazník se zaměřením právě na něj. Otázky jsem zvolil jednoduché, ale věcné. Zaměřil jsem se na známost a oblíbenost Severáku mezi lidmi. Potřeboval jsem vědět, co se lidem zdá dobré a co naopak nikoliv. Jestli by bylo potřeba něco změnit. Dotazník jsem sloţil z 5 otázek: 1) Který z lyţařských areálů je podle Vás v Jizerských horách nejlepší? 2) Je něco co Vám vadí, nebo co byste změnili ve ski areálu Severák? 3) Vyhovuje Vám délka a rozloţení svahu ve ski areálu Severák? 4) Jste spokojeni s moţností občerstvení ve ski areálu Severák? 5) Navštívil/la jste někdy snowpark na Severáku?

Dotazovaní lidé byli všech věkových hranic, jak svobodní, tak i s dětmi. Jedno měli všichni společné, a to trvalé místo bydliště v Jizerských horách. Zajímal mě pohled na stav sjezdovky, jak od mladých, tak i starších obyvatel. A jelikoţ na Severáku nalezneme i mnoho vyţití pro rodiče s dětmi, zařadil jsem je do své ankety také.

41

Graf 1

Graf 2

42

Graf 3

Graf 4

43

7.1

Vyhodnocení ankety

Graf 1 Po vyhodnocení všech otázek je jasné, ţe Severák není nejoblíbenější svahem v Jizerkách. Jeho popularita je sice stejná, jako známého areálu Ještěd, ale velmi pozadu zaostává za Tanvaldským Špičákem. Určitě při bliţším zamyšlení souhlasím, jelikoţ Tanvaldský Špičák nabízí mnohem delší tratě, různých úrovní obtíţnosti. Ale zase jako jeho mínus uvedu velmi prudký a strmý sjezd na hřebeni kopce, kterému se nedá vyhnout, coţ by mohlo někoho odradit. Naopak zase ski areál Bedřichov je vyhodnocen skoro stejně kladnými odpověďmi, jako Severák a to mě nepřekvapuje. Typ svahu mi přijde velmi podobný. Zbylé ski areály podle mě uváděli lidé podle blízkosti od svého místa bydliště. Coţ chápu a určitě pro lehké, relaxační zalyţování doporučuji. Graf 2 Rozhodně je zde vidět polevení, co se týče obsluhy dětských vleků. Coţ je pro mě nepochopitelné, jelikoţ to je jedna z hlavních věcí, na kterou se snaţí majitelé areálu nalákat turisty. A zrovna na aktivitách s dětmi by se mínusy nacházet neměly. Je to moţná dáno také tím, ţe se občas pro tyto vleky zaměstnávají, sice vyškolení, ale jinak příliš mladí lidé, kteří třeba nemusejí mít s dětmi trpělivost. Myslím tedy, ţe by areál měl rozhodně změnit obsluhy vleků pro děti, nebo jim nabídnou nějaké speciální zaškolení. Fronty, tak to je něco, co se bohuţel moc ovlivnit nedá, jelikoţ by se museli přistavovat další a další vleky, aţ by nebylo místo pro lyţování. Ale chápu rozhořčení v této věci, i já sám jsem zde mnohokrát čekal ve frontě na vlek. Obsluha občerstvení, k tomu se více dostanu v otázce č. 4. Úprava svahu, vţdy nemusí odpovídat představám kaţdého, ale je to rozhodně jedna z věcí, na které by si měl dát areál záleţet a dotvářet ji dle potřeb turistů. Ski areál bývá uměle zasněţován, v případě nedostatku sněhu, ale to někdy nestačí, jelikoţ se stává, ţe zasněţení není rovnoměrné a tak vznikají travnatá místa, která odírají plochy lyţí, či snowboardů. Parkování by se zajisté mohlo trochu vylepšit, jelikoţ pán co to má na starosti, není vţdy na svém místě. Bývá také často velmi neochotný a nepříjemný. Určitě by se 44

dalo najít místo na další parking, ale otázka zní, jestli je opravdu nutné, poničit další kus přírody kvůli parkingu. Autobus jezdí ve velmi častých intervalech ze všech směrů, moţná by se to mělo více zpopularizovat, aby lidé nečekali na parkovištích. Co se týká délky svahu, určitě není nejdelší, ale myslím, ţe na takového víkendové, odpočinkové jeţdění je ideální. Pro milovníky adrenalinu zde také slouţí snowpark, který nabízí další aktivity a nebrání nijak lyţařským tratím. Ale jak můţeme vidět i v odpovědích dotazníku, lidé jsou vesměs spokojeni, nebo jim je to víceméně jedno. Takţe tuto otázku bych rozhodně vyhodnotil kladně. Graf 3 Otázka o občerstvení ve ski areálu dopadla asi nejvíce negativně ze všech. Moţná je za tím nepříjemná obsluha, která se nachází u stánků na svahu. Ale také zde najdeme několik restaurací, které nabízejí samé české speciality, ale i hotovky za pár korun, podle mě v kvalitě odpovídající cenně. Za velké mínus u občerstvení v restauracích určitě povaţuji, ţe si lidé musejí nechat své lyţe či snowboardy venku před restaurací a není jim umoţněno uloţit si je někam do bezpečí. Jak je všem známo povaha česká bohuţel velmi svádí ke krádeţím a tak zde často dochází k odcizení těchto věcí. Myslím tedy, ţe by se v areálu měli zamyslet, jak nad kvalitou, tak nejspíše i nad kvantitou a cenou nabízeného zboţí, podle dotazovaných. Určitě by si měli pořádně promluvit s obsluhou svahových stánků a nějak zapracovat na bezpečnosti a uloţení lyţí. Graf 4 Podle odpovědí je značné, ţe se o snowparku na Severáku ví, ale není to zcela dostačující. Rozhodně bych také zvolil lepší reklamu. Určitě to povaţuji za jedno z velkých plus sjezdovky, jelikoţ snowpark nenajdeme všude, spíše velmi zřídka. V dnešní době ho uţ sice nabízí nějaké sjezdovky, ale pořád to není ţádná rarita, či typická záleţitost sjezdovek v Čechách.

45

8

Závěr

Cíle, jeţ jsem si stanovil v úvodu mé práce, jsem se snaţil splnit po celou dobu psaní a myslím, ţe se mi tak podařilo. V první teoretické části jsem se chtěl zaměřit na geografické prvky. Vypsal jsem tedy vše, co podle mě do této části patřilo a mělo tam být, jako je například poloha a nejvyšší hora. Tato část byla poměrně hodně obsáhlá, jelikoţ jsem se snaţil opravdu vše vystihnout, tak jak to je. Dále jsem se věnoval rozhlednám, rašeliništím a také jsem vybral něco z historie Jizerských pomníčků. Nechtěl jsem vypisovat úplně všechny příběhy, jelikoţ jich je opravdu mnoho a jsou převáţně smutné, ale aspoň jsem se pokusil nastínit, k čemu slouţily a proč byly postaveny. Mezi rozhlednami jsem si vybral podle mě ty nejznámější a vypsal jejich vznik, který podle mě byl ve většině případů doprovázen aţ zvláštní smůlou, coţ mi přišlo velice magické. Mezi rozhledny jsem samozřejmě zařadil také největší pýchu Liberce, Ještěd. Česká chalupa, Šámalova chata a Obří sud tvoří další část mé práce. Chtěl jsem na nich poukázat na vývoj pohostinství v Jizerských horách. Jsou to podle mě ty nejznámější restaurace v kraji a také nejoblíbenější. Takţe jsem rád, ţe jsem mohl všem nastínit, co čeká návštěvníky těchto míst. V poslední fázi jsem se zaměřil na ski areál Severák. Nejdříve jsem ho rozebral, od historie aţ po dnešní dobu. Poté jsem se zaměřil na dotazník vztahující se k Severáku, ve kterém jsem chtěl zjistit, co by se dalo změnit a co je naopak dobré. Myslím, ţe to se mi povedlo velmi dobře.

46

Pouţitá literatura 1. LADISLAV ŢÁK A KOLEKTIV, Jizerskohorské přehrady a katastrofa na Bílé Desné Protržená přehrada, Květa Vinklátová KNIHY 555, Liberec, 2006 2. PETR NOVÝ, Nová louka Kristiánov, historie a současnost sklářských osad klenoty Jizerských hor, Nakladatelství RK 2007

3. MILOSLAV NEVRLÝ, Kniha o Jizerských horách, Severočeské nakladatelství 1981 4. LUBOŠ Y. KOLÁČEK, Tajemné stezky, Krajinou Jizerských hor, publishing 2013 by nakladatelství REGIA s.r.o.

5. JIŘÍ RŮŢIČKA, JANA JORDÁKOVÁ, ZUZANA POZLOVSKÁ, Jizerské hory do kapsy, Levné knihy KMa ,2006 6. PAVEL D. VINKLÁT, Kronika trampingu v Jizerských horách 1934 – 2004, Pavel. D. Vinklát 2004, Květa Vinklátová - knihy 555, 2004

7. KAREL NÁDENÍK A KOLEKTIV, Klenoty Jizerských hor, Smrk Král Jizerských hor, Nakladatelství RK, 2008 8. SHOCART.CZ, ACTIVE, CYKLOSERVER, Výlety na kole Jizerské hory, 25 tipů na výlety, zajímavosti a památky, profily – sjízdnost cest, SHOCart.cz, spol. s.r.o. 2009

47

9. MAREK

ŘEHÁČEK,

JAN

PIKOUS,

PETR

KURTIN,

Příběhy

jizerskohorských rozhleden, Vydal Pavel Akrman epicentrum a Jan Pikous, 2011 10. MAREK ŘEHÁČEK, OTOKAR SIMM, Daleké obzory jizerské skalní vyhlídky, Jizersko ještědský horský spolek 2003

11. JAKUB TUREK A KOLEKTIV, Outdorový průvodce Jizerské a Lužické hory – lyžování, cyklistika, turistika, inline bruslení, skalní lezení, lezení na ledu, vodní turistika, Grada Publishing, a.s., 2007

Hypertextové odkazy 1. http://www.skijizerky.cz/cz/zima/skiarena/skiareal-severak-125.htm 2. http://www.ceskehory.cz/lanovky-ski-arealy/jizerske-hory.html 3. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2008/6/ta-nase-chaloupka-ceska-/ 4. http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/kam-chodi-lide-nejradeji-na-ceskouchalupu-20130918.html 5. http://www.samalova-chata.cz/neco-o-me/historie-samalovy-chaty/

48

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 – 5 = grafy k dotazníku

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK aj. apod. atd. cca cit. ČR KRNAP např. tzv. tj. UNESCO

a jiné a podobně a tak dále asi, zhruba citováno Česká republika Krkonošský národní park například takzvaná to jest OSN pro výchovu, vědu a kulturu

49

Přílohy Příloha 1 – mapa ski-areálu Severák

Příloha 2 – Obří Sud

50

Příloha 3 – Česká Chalupa

Příloha 4 – Šámalova Chata

51