HELENA ŠEBLOVÁ
CHR ÁM VĚKŮ 6. díl
ZRCADLO SVĚTA STVOŘITELÉ POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
© Helena Šeblová, 2007 © HEMAX, spol. s r. o., 2007 ISBN 978-80-239-9630-2
Bratři a sestry, přijměte toto poselství jako dar lásky, který vás připraví k vašemu postupu do vyšších sfér. členové hvězdné konfederace a všichni autoři přednášek z různých planet Světla
Znak moudrosti
HELENA ŠEBLOVÁ
ÚVOD
Znak zasvěcenců
Vážení čtenáři! Pokud jste vytrvali, nastává čas zkoušek, kdy budete uvádět své znalosti do praxe. Poznáte situace, kdy slova by měla být učiněna skutkem. Nebudete vnucovat své znalosti druhým, ale pokud se vás budou lidé tázat na věci skryté, budete pravdivě odpovídat na jejich otázky. Nebudete se vyhýbat přímým odpovědím, ale ponesete „kůži na trh“. Vstoupíte na cestu „blázna“ a budete se radovat z každého, kdo otevře srdce lásce. Pokud poslechnete své učitele ze světlých sfér, budete vedeni tak, aby vaše praxe směřovala k plánované specializaci. Buď se stanete chlácholiči, kteří tiší bolest, nebo léčiteli ducha i těla či duchovními učiteli, kteří musejí ovládat praxi všech těchto zaměření. Mějte na paměti, že cesta násilí není pravou cestou, že pouze cesta lásky vede k cíli. Pokud již hlásáte cestu lásky, je třeba, abyste žili ve hmotném světě podle jejích zákonů. K tomu vám dopomáhej Bůh! Helena Šeblová
7
ZRCADLO SVĚTA
POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
Znak zasvěcenců
Dopis Otce Děti moje milované, blahopřejeme vám k zahájení nového školního roku. Minulý školní rok jste všichni slavně ukončili a nyní vás čeká práce, pro kterou jste se zde reinkarnovali. Tímto školním rokem nastupujete pravou misi lásky. Budete vykládat patero moudrostí učení lásky, budete ho očišťovat od polopravd a lží. Především budete uvádět na správnou míru své omyly a chyby. Tato milost vám byla udělena na základě vašich proseb. Mír s vámi! Žehnáme vám ve věcech dobrých! Kéž vás naše láska vede a posiluje na této cestě! Budeme vás vždy chránit, pokud zůstanete s námi. Kéž jsou všechny bytosti šťastny! Otec a zástupci vesmírné jednoty lásky
Anděl strážný Paní E. pluje s přítelem na voru. Ve vodě je utopený starší muž. Když od něho odpluli, zdálo se, že se muž probudil. Nechtělo se jí moc vracet, a tak plují dál. Když se otočí, vidí, že se muž pokouší plavat. Proto se vrátí a on se chytí voru a oni s ním připlouvají ke břehu. Tam ho vytáhnou a položí. Paní E. mu dává umělé dýchání, muž ožije a vstane. Přijedou policisté a odvezou ho do vězení, protože je to hledaný zločinec. Paní E. jde s ním do vězení. Žijí tam muži i ženy dohromady. Jsou tam palandy a ona vybere svému chráněnci nejlepší postel a shání mu povlečení na deku a polštář. Prostěradlo nesehnala. Potom do vězení přivedou těhotnou ženu s odrostlejší holčičkou. Hlásí se k paní E. a holčička se k ní tulí. Paní E. má pocit, že ji kdysi porodila, ale vzpomíná si 13
na to jen mlhavě. Žena se chystá k porodu, ona u ní sedí a uklidňuje ji. Těší se na miminko, protože ví, že je její. Potom pro paní E. přijdou, že už musí jet domů. Jedou autobusem kolem ošklivé továrny, kde i zastavují a někteří tam vystupují. Je přesvědčena, že požádá vedení, aby se mohla vrátit k té ženě a starat se s ní o miminko. Tato vize ukazuje paní E. jako strážného anděla. Muž na voru je její přítel, který zemřel, a ona ho veze přes řeku Styx. Starší muž ve vodě je bytost, která se utopila. To jeho ducha odvádí za Světlem. Ještě však nenastal jeho čas. Paní E. se nejprve nechce vrátit k jeho hmotnému tělu, ale když se začne muž pohybovat, jde mu pomoci, aby se mohl vrátit do života a nést svou karmu dál. Vězení je v tomto případě život ve hmotném těle. Těhotná žena s odrostlou holčičkou přichází k tomuto muži, aby mu pomohla vyrovnat jeho karmu a poskytla mu takové poučení, po kterém touží. Bude ho tvrdě zkoušet. Paní E. jejich děti přebírá do své péče. Obětavě jim pomáhá se propracovat k pochopení vlastní karmy a bude je učit pravé lásce. Paní E. uklízí dům po své babičce. Je tam překvapivě čisto. Nechává bíle natřít rámy oken. Když si jde na chvíli sednout před dům, zjistí, že dům má ještě jedno patro, ve kterém někdo bydlí. Dům se vlastně skládá ze tří propojených domů různých stavebních slohů. Potom se vrátí dovnitř a jde do ložnice. Na ni navazuje prostorná zasklená veranda. Okna jsou silně zaprášená. Říká si, že tam bude bydlet, až to uklidí. Do ložnice přichází hodně vysoký bílý muž a říká, že až ta okna paní E. vyčistí, bude tam bydlet s ní. Dům představuje její nitro. Tři propojená stavení představují trojjedinost jejího principu. Mají různý stavební sloh, protože jde o archetypy babičky jako moudré staré duše, dítěte, které představuje paní E. jako vnučka, a duchovního vůdce, kterého představuje bílý muž. Je to učitel v ní. Celá vize představuje zrání paní E. Očišťuje se, uklízí dům, tedy své nitro. Když očistí první komnatu, zjišťuje, že má špinavou ložnici. Zejména skla na verandě. Sem nechodila uklízet tak často, a proto je zde předivo různých připoutaností a prach, který zakrývá objektivní pohled na věci zde uložené. Stejně tak tomu je s pohledem na věci vnější, i ten má zkreslený clonou nemytých oken. Až dokončí svou očistu, změní se i její pohled, myšlení i cítění. Pak bude žít v harmonii se svým vnitřním učitelem. Žijí ve starém polorozbořeném hradu. Objevují vchod do věže. Vedou k ní zaprášené, pavučinami opředené žebříky. Šplhají po žebříku, ale ten se nahoře rozlomí a paní E. málem spadne dolů. Nakonec se jí podaří vylézt až nahoru. Ocitne se v chodbě. Ostatní tam již jsou. Diví se, jak se tam dostali. Chtějí pokračovat dál na věž. Dveře výtahu jsou zatarasené, a proto se vydají po schodech. Stoupají vzhůru. Nahoře otevřou dveře ven a zjistí, že jsou zpět na nádvoří hradu, že jen vycházejí z jiné věže. Nejde jim do hlavy, proč se jim nepodařilo objevit cimbuří věže. Potom k nim přijde bílý zářivý muž a říká, že je tu ještě jedna věž, a ukazuje na vysokou věž v dáli za ním. 14
Starý hrad představuje duchovní stav nitra. Dávné ideály a hodnoty, které dřív vyznávali, padly, jsou v rozvalinách, jako ten hrad. Nové hodnoty a ideály teprve hledají. Snaží se pozvednout, aby získali rozhled, ale při svém hledání jdou cestou pokusu a omylu. Ocitají se opět na počátku hledání. Na nádvoří. Protože jejich snaha byla upřímná, přijde jim na pomoc jejich duchovní učitel a oni ho poznají. Teprve on jim ukáže cestu k jejich dílčímu cíli. Věž je vysoká jako jejich cíl. Jedou autobusem na zájezd. Do autobusu nastupují mezi prvními. S paní E. mají jet i její děti. Koupí si jízdenky a usadí se vzadu. Vtom děti řeknou, že by radši šly někam jinam. Jde je vyprovodit a k autobusu se vrátí na poslední chvíli. Když nastoupí, ukazuje řidiči jízdenku a usadí se vpředu. Všichni vystupují v betonové krajině a vyrážejí na cestu. Nakonec jich zbude jen šest. Paní E., já se svými vnuky, paní L. a ještě jeden muž. Procházíme betonovým sídlištěm a přijdeme před ohromnou propast, přes kterou vede vysoký most. V dáli jsou vidět hory. Paní L. trvá na tom, že se ještě musíme vyfotografovat, než odejdeme. Paní E. říká, že by bylo lepší nějaké hezčí pozadí. Já pronesu názor, že na tom nesejde. Potom si musíme u okénka zakoupit vstupenky na most a vydáme se přes něj. Jízda autobusem představuje životní cestu. Paní E. se chystá, že prožije opět život se svými dětmi, ale ty se nakonec rozhodnou jinak, a tak je vyprovodí tam, kde se musí poněkud změnit jejich karmický scénář. Vrátí se včas. Vstupenkou pro tuto životní jízdu je váš karmický scénář. Betonová krajina představuje tvrdost světa, do kterého se již brzy zrodíte. Bude vás šest, kteří se v něm opět setkáte. U okénka je naposledy prověřen váš karmický scénář a vy již putujete v přesně stanovených časových intervalech přes most ke svým budoucím rodičům, které jste si vybrali, aby vám pomohli uskutečnit karmický plán, a vy jim zase přinesli ty zkušenosti, které si naplánovali, že získají. Paní E. je ve velikém zámku. Vyšetřuje tam nějaké vraždy. Zjistí, že pachatelkou je dvojnice její spolupracovnice. V jedné komnatě je krásná silná fuchsie, připravená ke květu. Paní E. si pomyslí, že by chtěla větvičku na rozmnožení. Je ve veliké místnosti a čeká, kdy se dvojnice objeví. Najednou vejdu do místnosti já. Je ráda, že mne vidí, ale bojí se, aby mi dvojnice neublížila. Obejmeme se a já jí říkám, že už jsme spolu dlouho nebyly. Dává mi květiny, ale já po ní chci ještě maličký kaktus, který má schovaný pro kamarádku. Paní E. si pomyslí, že mi ho dá, když ho budu moc chtít. Ptám se jí, jak se má, a ona mi sděluje, že je moc unavená, i když to není pravda. Cítí se dokonale ve formě. Nechce mi o vražednici říkat a bojí se o mne. Potom vejde zahradník a přináší jí dvě větvičky fuchsie. Tvrdí, že si je objednala. Paní E. z nich má radost, ale je jí divné, že to někdo věděl, i když své přání nevyslovila nahlas. Jde pro vodu, a když se vrátí, vidí, že u stolu stojí starší černovlasý vousatý muž se zkříženými pažemi na hrudi. Poznává v něm Krista. Vedle něho stojí vražedkyně a něco kutí na stole. 15
Za paní E. přijde i její spolupracovnice. Dvojnice po ní začne házet velkými injekčními stříkačkami, do poloviny naplněnými nějakým roztokem. Paní E. se snaží spolupracovnici bránit svým tělem a vystrčí ji z místnosti. Dvojnice míří velmi nepřesně, a tak se jí daří uhýbat před vrženými jehlami. Chce volat na muže, aby jí pomohl, ale nemůže ze sebe vypravit ani hlásku. Muž stojí vedle dvojnice a jen se dívá. Nakonec se jí podaří vykřiknout, že ta žena vedle něho je falešná, a chce její spolupracovnici zabít. Muž jen odpoví, že s tím nemůže nic dělat. Paní E. se otočí a chce utéci. Dvojnice vytáhne špinavě žlutou dřevěnou foukačku a foukne na ni nějaký roztok. Již nestačí uhnout a roztok jí namočí svetr na zádech. Cítí pálení a běží se umýt. Vběhne do umývárny a sundává si svetr. Začne pochybovat, že šlo o jed. Uvědomí si, že to mohla být jen čistá voda. Umývárna má prosklené stěny. Za chvíli přiběhne dvojnice a hledá ji. Skočí do umývárny a jde proti ní. Na chodbě zůstává dav lidí a dívají se, co bude dál. Přestane mít strach a chytne dvojnici, přehodí ji přes stěnu. Dvojnice je najednou lehká a tvárná jako hadrový panák. Na chodbě ji uchvátí dav a odvádějí ji pryč. Ještě z dálky je slyšet, jak dvojnice křičí, že ona je ta pravá, že je to omyl. Ale paní E. v sobě cítí jistotu, že je to tak správně. Zámek představuje práci paní E. na sobě samé. Vražedkyně je její stín, její ego, se kterým poctivě zápasí. Prochází svým nitrem a nachází zde mnoho krásného. Nejvíce obdivuje zdravou fuchsii, která je připravena kvést. Jsou to květy lásky, po kterých touží. Ty rozkvetou, až zabije své ego. Paní E. čeká na vražednici, až se objeví. Místo ní přicházíš ty, abys ji zkoušela. Ona tě vítá a předává ti své dary lásky. Ty však ještě požaduješ kaktus, který má připravený pro přítelkyni. Kaktus představuje jejich karmický vztah a ty ho můžeš s pomocí Boží osvětlit a vyrovnat. Karma by se rozplynula. Paní E. však tuto milost přijímá pouze za určitých podmínek. To je v pořádku. Gratulujeme! Odpověď paní E., že je unavená, ve své podstatě znamená, že má obavy z následku svého zápasu s vlastním stínem, tedy temnější stránkou svého ega. Proto jí její duchovní vůdce přináší dvě větvičky fuchsie, která je jejím květem lásky. Jednu za mužský princip a druhou za ženský princip, aby měla jistotu, že dosáhne harmonie, bude-li postupovat správně. Její ego se zatím chystá k útoku. Přichází jeho lepší podstata, ale je napadena přebujelým egem. Paní E. brání své lepší já, ale nedokáže ještě zlikvidovat své horší já. Volá na pomoc svého duchovního vůdce. Vše jí brání volat o pomoc. Nakonec se jí to podaří, ale její duchovní vůdce jí správně odpovídá, že tento zápas musí zvládnout sama. Je to její svobodná vůle, zda zvítězí, či podlehne. Ta musí být respektována. Své ego musíte porazit vždy sami. Vaši duchovní vůdcové vás mohou posilovat svou láskou a k tomu již došlo, když jí „zahradník“ předal větvičku s květy lásky. V tomto kritickém okamžiku 16
již chce paní E. svůj souboj vzdát, ale je znovu napadena, a to ji konečně přiměje k tomu, že odevzdá svůj stín spravedlnosti. V tu chvíli již její ego nemá sil bojovat a vzdává se spravedlnosti, i když do poslední chvíle křičí, že se dopustili omylu. Pokud své ego neodkážete do příslušných mezí a nevzdáte se jeho stínu, vždy budete mít pocit křivdy, protože vám bude jeho chtění bránit v objektivním pohledu na sebe sama a ostatní. Tím, že paní E. v tomto těžkém souboji zvítězila, odevzdala svůj stín spravedlnosti svým paralelním bytostem, které se s ním již snadněji vyrovnají. Paní E. zde zastupuje všechny bytosti, které nastoupily cestu za světlem lásky a pravdy. Zabít své ego musí každý, kdo chce jít cestou Buddhy či svatého grálu. Je jedno, jak tuto cestu nazýváte. Je to vždy cesta lásky a musíte vycházet sami ze sebe a hledat poctivě ve svém nitru. Před ničím nesmíte zavírat oči. Je to cesta probuzení.
Usilování Dvě bytosti světla nesou veliký zářivý kříž. Je větší než ony. Je to čistý a harmonický mužský a ženský princip. Kříž představuje očištěné učení lásky. Za nimi jdou nekonečné zástupy lidí. Startují stříbrná vojenská letadla. Hodiny ukazují 11.03 hodin. Jde o odpověď na teroristický útok v Americe. Ještě je čas vést prosby, aby se karmy národů vybíjely jen tak, jak je to nezbytně nutné. Objevuje se nakloněná světlejší zeď v prostoru. Kolem ní je veliké množství světlých bytostí, které usilují o to, aby se poslední blok předsudků zbořil a eliminoval. Po nich se snaží vyšplhat nahoru temná bytost, která jde doslova přes mrtvoly. Leze po jejich zádech, opírá se o jejich hlavy. Tato bytost představuje ty, kteří věří, že mohou jít za svým duchovním cílem bez ohledu na ostatní. Věří jen sobě a zneužívá láskyplnosti svých bližních. Tato bytost je bezohledně využívá a zpozdile se raduje, že se dostává tak vysoko. Netuší svůj mravní pád, který je tím horší, čím výše se svou bezohledností dostala. Je to mravní pád duchovně mrtvých. Na zem dopadají světle modrozelené paprsky. Lidé se jich snaží dotknout. Je to spojení s Otcem, který je posiluje svou láskou ve věcech dobrých. Kdo se jich dotkne, je pod ochranou Boží. Z planety vystupují poslední dvě oka řetězce připoutanosti k ideám minulosti, k ideám všemocnosti magie. Tyto dva zbytky připoutanosti je třeba odstranit ze stromu života planety Země. Je třeba vést prosby, aby toto pouto bylo vyškrtnuto a vyjmuto z příslušných ákášických záznamů, je-li to vůle Boží a nastal-li čas. 17
Na kulatém a nepříliš čistém stole jsou dvě vázy. Jsou prázdné. Jedna větší stojí uprostřed stolu a druhá menší je za ní. Je to duchovní strava magie. Je prázdná a nepříliš čistá. Je to silový přístup k řešení problémů, který jen víří protichůdné tendence a tlaky individuálního chtění. Je to cesta sobectví, i když se nabubřelé ego jednotlivce ukrývá za krásná slova o lásce. Ve skutečnosti mluví jen o připoutanosti. O poutech lásky. Pravá láska je svobodná a nevytváří žádná pouta. Nic za svou lásku nepožaduje a dává vše s radostí. Raduje se ze štěstí milované osoby. Je šťastná jejím štěstím. Objevují se černé kořeny stromu života magie. Vedle nich je světelný kruh pravého osvícení. V kořenech magie se pohybuje muž, který představuje neočištěný mužský princip. Je ve stavu beztíže, který mu poskytuje pocit zdánlivé svobody. Vychází ze svého chtění a nemyslí na jeho následky. Je nečinný, nedělá nic pro svou pravou svobodu a očistu. Nevykoná nic pro své bližní a planetu, na které parazituje. Na planetě leží velký černý kříž. Je to symbol karmy všech magických manipulantů a symbol deformovaného učení lásky. Temné bytosti se snaží tento svržený symbol opět vztyčit, ale již se jim to nemůže podařit, protože patří minulé éře Železného věku. Z planety ční dráty jako z betonové konstrukce. Jsou to zbytky přerušených připoutaností k předsudkům minulé éry. Je třeba se od nich očistit. Planeta je čistá, průhledná. Je to její duchovní podoba i podstata. V ní je mužská postava, která se probouzí a vyskakuje z jejího nitra. Odchází pryč. Utíká od všeho, vzdává se i odpovědnosti. Definitivně se vzdala vlády nad planetou. Je to duchovní stav mužského principu, který se připoutal k magii a nyní se osvobodil. Ještě nechápe, že od zodpovědnosti neuteče. Bude předvolán před tvář Boží, kde se očistí a zharmonizuje.
Varování Pět bytostí různé barvy stojí na planetě. Před nimi je symbol ohromné kletby, kterou stvořily. Vedli jsme prosby a z této kletby zbyly dvě menší. V každé z nich stál jeden princip velmistra a velmistryně. Pokračovali jsme ve vedení proseb tak dlouho, až oba zástupci vystoupili z kleteb a odešli. Bytosti různé barvy jsou zástupci lidstva, kteří svou nenávistí magicky tvoří negativní symbol pentagramu. Je to jeden z vrcholových aparátů černých mágů. Lze ho stvořit pouze společným soustředěným úsilím černých mágů, vzýváním velmistra a velmistryně. Jak náročná je tvorba magického pentagramu, tak náročné je jeho zrušení. Vlastně je jeho vyrušení velice sví18
zelné a daleko náročnější, než si myslíte. Tato konstrukce je jištěna mnoha magickými úkony a programy, které se obnovují, že ji lze zrušit pouze pod ochranou Boží, s jeho souhlasem, pod jeho vedením. Objevují se dvě otevřené dlaně. Na každé z nich leží mince odlitá ze zlata a bronzu. Tento lesk zasahuje okolí. Tmavší kříž vytváří kliku od dveří. Objevuje se tmavá ruka, odseknutá tak, že je vidět kost. Rána se začíná scelovat. Mince v dlaních pravé i levé ruky napovídají, že odpovědnost za magické manipulace nesou společně oba principy rovným dílem. Každý za své manipulace zaplatí do posledního haléře. Ještě horší je to, že tato platba postihuje i ty, kteří byli infikováni jejich předsudky. Tak se vytváří podmínky pro společnou karmu. Symbolem karmy je černý kříž a ten tvoří kliku, která může otevřít dveře apokalypse, kterou společně připravili svým myšlením a cítěním i manipulacemi a skutky. Aby se dveře pro uskutečnění apokalypsy neotevřely, je třeba se vzdát násilí magických manipulací a připoutanosti k magii i za cenu utrpení. Raději odseknout a eliminovat všechny podoby připoutanosti, jak vám naznačuje obraz s odseknutou rukou. Pravá láska vám dá svobodu a zhojí všechny rány, které jste utržili při souboji dobra a zla v sobě samých. Na krátký okamžik se zjevuje atomový hřib, potom strom života planety. Je světlý, jakoby z páry, která se rozpíná, až posléze mizí. Je to varování před nukleární válkou, která by přinesla zhoubu vaší planetě i jejímu lidstvu. Atomový hřib varuje nejen před nukleárními zbraněmi, ale před všemi zákeřnými zbraněmi hromadného ničení. Vedeme pravidelně prosby za planetu i její obyvatele, zejména za ty, kteří nesou tíhu rozhodování na svých bedrech. Je nutné vést prosby i za protivníky, aby se vybíjely karmy jen tak, jak je to nezbytně nutné. Mír s vámi!
Odpověď Pět zářících bytostí stojí na stupních. Nejvyšší bytost stojí na nejvyšším stupni. Pod ní na nejbližším stupni stojí bytosti poloviční velikosti, po každé straně jedna. Pod nimi jsou další dvě bytosti ve stejném seskupení. Vyzařují čistou lásku a tvoří protiváhu magickému pentagramu. Nejvyšší je Otec, pod ním stojí očištěný a harmonický ženský a mužský princip a pod nimi opět mužský a ženský princip na znamení sounáležitosti. Otec vyslyšel vaše prosby a eliminuje hrozivý vliv pentagramu. Karmy se budou vybíjet jen tak, jak je to nezbytně nutné. Objevuje se lotos se čtyřmi okvětními plátky. Každý plátek je knihou učení lásky. Jak si lidstvo postupně osvojuje 19
toto učení, tak se rozvíjí lotos čistoty a moudrosti. Přibývají listy s dalším a dalším poznáním tohoto učení. Objevuje se veliká kniha krásného světle zeleného vyzařování. Z ní předčítá bytost stejného vyzařování. Je to duchovní vůdce. Okolo něho je shromážděno mnoho bytostí, které mu naslouchají. Tyto bytosti mají většinou bleděmodré vyzařování. Jsou to původem pozemšťané. Zbytek bytostí má žlutooranžové vyzařování Jantaranů. Jsou to reinkarnovaní marťané, kteří přišli na vaši planetu po zkáze Marsu.
Sen paní S. Dne 26. 9. 2001 se paní S. koupe v kulatém bazénu, který je krytý kupolí. Bazén se nachází v místě polikliniky v Teplicích. Je s manželem J. u kraje a v dálce vidí potápějící se loď. Ví, že až se loď potopí, vytvoří ohromnou vlnu, která je rozbije o strop. Přesvědčuje manžela, že musejí utéci, a utíkají Duchcovskou ulicí k budově soudu. Nejprve chtěli jít opačným směrem k teplické mlékárně, ale tam jim v tom zabránil hustý dým a výbuchy. Cestou k soudu dojde k výbuchům a vzduchem létají trosky domů. Utíkám i já s dcerou, a když mi chce pomoci, změním se v miminko, které drží v náruči. Dcera dobíhá v hrozném strachu domů. Bydlí mimo město mezi poli a loukami. Je tam její syn J. již jako dospělý se svou dívkou. Dcera hrozně pláče, protože neví, kde je její mladší syn. Má obavy, že zůstal ve městě. Koupel v bazénu představuje společnou očistu s manželem od vzájemných karmických vazeb. Jsou teprve u kraje. Začínají. Jejich víra ve šťastné manželství je ohrožena. Utíkají před následnou vlnou vlastních manipulací ke zdroji, který symbolizuje mlékárna, ale ten je v troskách. Utíkají k soudu, který představuje soudnost rozumu. Utíkají domů, do bezpečí svého nitra. Tento útěk představuje společnou životní cestu. Utíká i s tebou. Nejprve jsi pečovala ty o ni, když jsi byla svěží a podporovala ji na společné cestě. V závěru vaší společné cesty pečuje ona o tebe jako o své dítě. Má strach o osud svých dětí, zejména o nejmladšího syna, který ještě nedospěl. Je třeba dát všem svobodu, spálit šňůry připoutanosti. Jen tak se osvobodí od svého strachu a utrpení.
Taneční zábava Dne 3. 10. 2001 paní P. ve své vizi trávila se mnou volný večer. Rozhodly jsme se jít na taneční zábavu. Tancovaly jsme s několika partnery a potom jsem odpočívala u stolu a sledovala ji, co dělá. Stála v koutě s mladšími lidmi, 20
kteří byli oblečeni do tmavých motorkářských kombinéz a nabízeli jí bramborové lupínky, do nichž byly přimíchány drogy. Paní P. je ochutnala, a jakmile spatřila můj vyčítavý pohled, rozhodla se tuto skupinu opustit, protože se v ní necítila dobře. Hospoda, ve které se koná taneční zábava, je svět. Zde paní P. provázíš jako starší duše. Tanec s partnery může představovat rituální obřady, ale v tomto případě představuje bytosti, jež vám umožňují volbu, kterou cestou se dáte. Motorkáři představují temné anděly, kteří ji pokoušejí a nabízejí jí cestu násilných praktik k získání stavu rozšířeného vědomí. Paní P. podlehne pokušení, ale jejich „duchovní stravu“ nakonec opustí a jde za svým duchovním vůdcem. Rozhodly jsme se změnit místo a podniknout něco zdravějšího. Chtěly jsme si zahrát golf, ale když jsme přišly k hřišti, uviděly jsme ceduli s nápisem „Golfové hřiště Úlibice, datum zahájení výstavby v roce 2030 a dokončení výstavby v roce 2060“. Paní P. si pomyslela, že není možné, aby si malá obec na Jičínsku stavěla golfové hřiště. Také ji zarážela data a říkala si, jestli se ještě výstavby dožije. Golfové hřiště představuje duchovní stav lidstva. Probíhá-li na něm tvrdý souboj s nepřípustnými zbraněmi, představuje hra válečný stav, ve kterém se lidstvo ocitlo. Probíhá-li hra klidně, v přátelském duchu, jde o harmonický vývoj lidstva. Až si lidé uvědomí, že záleží na myšlení a cítění každého jedince ve vašem světě, a budou se snažit o harmonické vztahy, tehdy nastane čas souladu a klidné výměny názorů při jednotlivých střetech. Tehdy se naučíte řešit mezinárodní konflikty na vysoké morální úrovni. Data naznačují, kdy k tomu jako lidstvo dozrajete.
Vítězství Ve své vizi dne 6. 10. 2001 vidí paní L. opuštěné černé křeslo. Z každé strany z něho proudí pruh žhavé lávy. Je to zloba velmistra a velmistryně, kteří ho museli opustit a vzdát se vlády nad světem. Zleva přistupují ke křeslu tři kamenné bytosti tmavě zeleného zbarvení. Prostřední bytost je nejvyšší a přední i zadní bytosti jí sahají asi do pasu. Je to triáda kamenných hlav a srdcí, která zbyla z kamenného lisu pentagramu, jenž byl namířen proti vaší planetě. Jde o triádu čarodějů, od které byla odloučena triáda čarodějnic. Vzájemně se hledají, aby obnovili svou jednotu a znovu stvořili kamenný lis pentagramu, který by drtil a ovládal lidstvo vaší planety. Je třeba vést prosby, aby byla planeta i se svými obyvateli osvobozena od jejich vlivu. Do nitra planety je přilévána temná tekutina, která představuje všechnu 21
špínu scestných idejí. Planeta je jimi zahlcena. Opodál stojí velmi starý muž s orlím nosem a knírem. Stojí na hromadě lebek a kostí. To on má na svědomí všechny duchovně mrtvé, kteří mu ve své naivitě uvěřili. Je třeba vést prosby, aby byl jeho vliv eliminován a planeta od něho očištěna. Po vyprošení těchto proseb svítí levá strana kopretiny, druhá polovina chybí. Je to znamení, že ženský a mužský princip vaší planety jsou ještě velmi nevyrovnané. Že chybí aktivní účast mužského principu na nápravě věcí své vlády. Až jeho většina pochopí, že má pracovat v souladu se ženským principem, dojde k podstatné nápravě omylů a chyb minulosti. Objevuje se džbán plný světla. Planeta je modrá i zelená. Je zdravá. Křeslo se očistilo a nad ním v kruhu je dvanáct světelných bytostí s třináctou, největší, uprostřed. Jakmile dojde k této situaci, vylije se na všechny milost Boží, která je ve světelném džbánu. Dvanáct zasvěcenců se svým duchovním vůdcem bude pomáhat, abyste mohli vstoupit do vesmírné jednoty lásky. Na malém světle zeleném listu sedí žena stejné barvy. Je velmi vyčerpaná. Je to génius českého národa. Z planety bylo staženo veliké množství kleteb. Je očišťováno učení lásky. Když je vše dočištěno, objevují se schody, které vedou vzhůru do nebes. Paprsky světla učení lásky se odrážejí od jednotlivých planet a šíří se do celého vesmíru. Učení lásky přináší osvícení všem. Paní L. stojí před Otcem a radou nejvyšších. V ruce má tři světle zelené úpisy. Dva jsou menší, za mužský a ženský princip, jeden je veliký. Domnívá se, že jsou její, a odevzdává je Otci k vyhodnocení. Jsou to však moje smlouvy s Otcem, které mi byly odebrány při vzpouře agregorů. To vedlo k tomu, že jsem se pro své úkoly probouzela později, než bylo stanoveno. Zrada tkvěla i v tom, že je paní L. opakovaně předávala k vyhodnocení, i když věděla, že nemohou být přesně splněny. Milostí Boží nám to však bylo zjeveno a ona mohla napravit, co učinila. Cestou této milosti mi bylo pomoženo, abych základní úkoly splnila tak, jak jsem slíbila, a zbylé úkoly měla ještě možnost vyřešit. Děkujeme za tuto milost!
Přednáška v Lucerně Ve vizi paní E. dne 7. 10. 2001 jsme pozváni na přednášky v Lucerně. Nejdříve mluvím já, potom paní E. Opět vystupuji já. Paní E. a asi šest dalších ze skupiny se zatím jdou porozhlédnout po sále. Nejprve sedí na balkoně. Paní E. chodí všude bosa, a proto jí tam někdo dá úplně nové sportovní boty s dlouhými tkaničkami. Všichni se rozhodnou, že půjdou dolů do sálu. Paní E. se trochu zdrží, protože si zavazuje tkaničky. Mezitím se balkony zcela zaplní 22
mladými lidmi. Stále přicházejí další. Paní E. jde dolů do sálu hledat svou skupinu. Shora vypadal sál přeplněný, ale dole je vidět, že je poloprázdný. Vypadá jako chrám, vpředu je místo pódia kněžiště s oltářem, vše zářivě osvícené. V sále je přítmí. Paní E. jde dopředu a prohlíží si lidi okolo. Někteří se procházejí, jiní pozorně sledují, co povídám. Jsou mezi nimi především mladší lidé. Někteří jsou extravagantně oblečení. Kolem projde „pankáč“ s náušnicí v uchu. Potká tam i svého bratra. Mezitím skončím přednášku a oznámím, že po bohoslužbě organizované hostitelem bude mluvit ona. Vpředu je po pravé straně blok kostelních lavic. Ve druhé řadě mává paní J. Paní E. si k ní sedne a ptá se, kde jsou ostatní. Paní J. se otočí a ukazuje na pana J., který je vzadu za lavicemi. Kolem něho jsou v těsné skupince ostatní. Jeden z nich je průsvitný a vyzařuje jemnou záři. Zamávají si a paní E. z nich cítí sílu a podporu. Potom se podívá dopředu a stěžuje si paní J., že odtud není moc dobře vidět, že nevidí kněze. Ta jí říká, aby se podívala pozorněji. Má pravdu. Kněz je hrozně maličký, takže mu za řečnickým pultem vykukuje jen hlava, a navíc zpívá liturgie vysokým pisklavým hlasem a ještě ke všemu falešně. Lidé v sále se smějí, kněz začíná být vzteklý a nadává ministrantům. Potom má nastoupit na pódium paní E. Vize odráží duchovní stav lidstva, ale i členů vašich skupin, které se hlásí k misi Bílého Kuželu. Lucerna představuje duchovní centrum vaší mise. Střídáte se v přednáškách. Ostatní poslouchají a tak, jak na sobě pracují, zrají pro post duchovního učitele. Paní E. představuje ty, kteří se poctivě očišťují. Chodí bosa, je očištěna a vzdala se všech magických praktik. Zvýšila se její citlivost a vnímavost. Proto jí ostatní prokázali medvědí službu a předali jí sportovní boty jako symbol ochrany, aby tak netrpěla. To jsou ti, kteří se ještě úplně neočistili od magického smýšlení a cítění. Ona boty přijala, to znamená, že je bude muset opět prochodit na cestě pravdy a lásky, než je bude moci sundat. Bude to tehdy, až pochopí, že tuto „ochranu“ nepotřebuje. Boty mají dlouhé tkaničky, které svědčí o tom, že se předpokládá připoutanost. Ty ji také zdržují. Musí je vázat a pro připoutanost pak nestačí těm, kteří jsou svobodní. Jdete se rozhlédnout po sále, abyste zjistili, kolik lidí zde je. Jsou tu především mladí lidé, kteří představují mladé duše. Ti se drží opodál na balkoně. Nejsou si jisti, zda toto učení je skutečně to, co hledají. Přicházejí však další a další hledající. Shora vypadá sál plný, ale když sejdou paní E. a skupinka dolů, zjistí, že sál je poloprázdný. Pohled shora představuje všechny bytosti, které se reinkarnovaly, aby hlásaly učení lásky. Pohled v přízemí ukazuje, kolik se jich zatím probudilo a plní to, co slíbily. Lucerna se mění v chrám pravého vědění. Představuje svět a duchovní stav jednotlivých bytostí. Vpředu je kněžiště ozářené světlem pravdy a lásky. V chrámové lodi je ještě šero. Mnohé bytosti v něm bloudí. Končíš přednášku a ohlašuješ bohoslužbu. Každý usedá na své místo. Paní E. vedle paní J., která jí nastavuje zrcadlo, když hledá ostatní členy skupiny. Vidí je všechny 23
i se světélkující bytostí, která je chrání, s andělem strážným. Pozdraví se a paní E. silně pociťuje podporu vesmírné jednoty lásky, která ze skupiny vyzařuje. Posílena láskou nevidí paní E. kněze jako svého duchovního vůdce. Prohlédne a vidí jeho pravou podstatu. Je ve své duchovní malosti malicherný, směšný svým přebujelým egem, které myslí jen na vlastní prospěch a domnělou velkolepost. Zpívá falešně zpěv lásky, protože nezná pravou lásku. Nemluví pravdu a zlobí se, že ho ostatní neposlouchají. Jeho role falešného proroka skončila. Měl by se nad sebou zamyslet a očistit se od sobectví a falešných představ o sobě samém. Paní E. zde představuje všechny bytosti, které jsou pokročilé a rozlišují tyto falešné proroky. Kněz představuje všechny duchovní vůdce, kteří se nechali zlákat penězi a slávou a připoutali se ke své domnělé velkoleposti. Selhali ve svých zkouškách na duchovní post učitele a zneužili svého postavení. Jejich maska padá a ostatní je vidí v pravém světle. Nemají právo zlobit se na své ministranty, kteří jim byli oddáni. Mohou se zlobit jen na sebe. To oni se ve své chamtivosti odhalili sami. Nyní doplácejí na své manipulace s lidmi a nemohou pochopit, že vše, co nepříjemného a zlého je nyní potkává, jsou jejich vlastní manipulace. Nechápou, že si tento osud připravili sami. Lidé se právem smějí. Je to však trpký smích zklamání nejen nad falešnými proroky, ale i nad vlastní slepotou, že je tak dlouho následovali. Je to rekapitulace vlastní cesty a teprve nyní jsou připraveni přijmout pravé učení lásky. Není třeba litovat těchto zkušeností. Nyní již budou všichni bdělí a nenechají se tak snadno svést z pravé cesty. Teprve nyní jsou schopni rozlišit pravé duchovní vůdce od falešných.
Hostina Paní E. je ve své vizi s přáteli na výletě, jsou pozváni na hostinu. Sedí u velikého stolu a jí. Potom ji někdo zavolal, ona odešla od stolu, a když se vrátí, sedne si do čela vedlejšího stolu, u kterého sedí teplická skupina. Dostane hned talíř s jídlem, které je moc dobré, ale potom ji zavolají děti. Na chvíli odejde od stolu, někteří zatím své jídlo dojedli, a když se paní E. vrátí, s požitkem dojídá své jídlo. Cítí u některých členů skupiny určitou netrpělivost. Po levé straně stolu sedí pan J. a jí se stejnou chutí jako ona. Vtom si všimne, že pan J. ještě ukrádá z vedlejšího talíře. Výlet znamená reinkarnaci ve hmotném světě. Hostina představuje duchovní hostinu. Duchovní postup. Odvolání paní E. představuje odchod z hmotného světa. Návrat k teplické skupině představuje novou reinkarnaci. Nyní již pracuje jako duchovní vůdce. Opět přijímá pravou duchovní stravu, ale opustí hostinu pro své děti, které ji potřebují. Opět se vrací a je šťastná, 24
že je mezi svými. Sleduje pana J., který ji zatím zastupoval jako duchovní vůdce skupiny. Svůj úřad vykonává s nadšením. Nepočíná si však poctivě. Krade z misky svým sousedům a chlubí se „cizím peřím“. Vydává jejich poznání za své vlastní. Paní E. jde navštívit svou matku. Cestou potká děti svých známých. Žebrají o kůrky z jejího chleba. Neví, k čemu to potřebují, ale naláme jim hrst chleba. Odchází, ale někdo ji upozorní, aby se ohlédla. Děti stojí u popelnice a strkají do ní chléb od paní E. a vytahují z popelnice starý plesnivý chléb a hltavě se jím cpou. Lidé kolem se pohoršují a paní E. se je snaží nějak omluvit. Paní E. se snaží přinést matce duchovní osvícení, proto ji jde navštívit. Cestou potká děti, které představují nevyzrálé duše. Žádají ji, aby se s nimi rozdělila o duchovní stravu. Paní E. tak učiní, i když si není jistá, zda ji dokážou přijmout. Děti si ji berou a odcházejí. Když se paní E. otočí, vidí, že tuto čerstvou stravu vyměnily za staré vyčpělé a plesnivé polopravdy. Lidé to nechápou a pohoršují se. Ona však ví, že k tomu, aby děti byly schopné přijmout čistou duchovní stravu, musejí dozrát. Proto se je snaží omlouvat. Přijde k matce domů. Jsou tam ještě nějací příbuzní a je tam dost těsno. Chce zajít ještě do divadla a cestou se má zastavit na policii kvůli nějakému výslechu. Ptá se matky, kdy jezdí nějaké autobusy, a ona začne chaoticky hledat jízdní řád na místech, kde musí vědět, že ho nemá. Snaží se dceru od cesty odradit. Ta jí nabídne, aby šla s ní, ale matka se zuřivě brání, že by otec nikdy nechtěl, aby tam šla. Paní E. zbývá jen čtvrthodina do času, kdy má být na policii. Na nic nečeká a vyběhne z domu, nastoupí do prvního autobusu a na místo dorazí jen s minutovým zpožděním. V kanceláři jsou davy lidí. Ptá se, o co jde. Všichni jsou z výslechů vyděšeni. Dovídá se, že měla připravit pojednání o nějaké paní, kterou nikdy v životě neviděla. Paní E. vůbec nemá strach. Uklidňuje lidi okolo sebe a říká si, že musí do hodiny odejít, aby stihla představení. Pak je seřadí do zástupu. Kolem prochází policista s malým vzteklým psem. Baví se s někým před ní a pes si ji hladově prohlíží. Má pocit, že na ni zaútočí. Pes ji nakonec obejde a ona slyší, jak vzadu někoho kousnul. Potom jdou v průvodu na travnatý dvůr. Paní E. jde s jednou ženou v čele průvodu a cestou potkávají stádo mohutných bílých bojových psů. Ženou je před sebou muži do půli těla nazí. Na těle mají ošklivé jizvy po psím napadení. Psi kolem nich projdou bez povšimnutí. Průvod dojde až k zadnímu plotu, nikde žádný vyšetřovatel. Paní E. už nemá čas a rozhodne se se ženou, která je vedle ní, že přelezou plot a utečou. Žena uteče první. Paní E. se nejdříve pokouší plot podlézt, ale to nejde, tak ho také přeleze. Slyší, jak se psi vrhli na ostatní lidi. Někdo křičí, že to neměl být výslech, ale poprava. Ona se cítí lehká a má pocit, že nyní všechno lehce zvládne. 25
Tato vize upozorňuje na negativní dopad připoutaností na život jedince. Cesta k matce domů představuje cestu do nitra svého i matčina. Vypovídá o připoutanosti trojjedinosti ženského principu k principu mužskému. Trojjedinost ženského principu představují paní E., její matka a neznámá žena. Mužský princip představují policisté, psovodi a mrtvý otec. Paní E. touží po svobodě, ale matka na to nechce přistoupit. Dělá vše pro to, aby se pouta nemohla rozvolnit. Divadelní představení je alegorií života v tomto hmotném světě. Připoutaní však nechtějí znát pravdu, drží se své připoutanosti, i když trpí. Policie představuje kontrolní orgán temných andělů. Ti zjišťují pravý duchovní stav připoutaných. Je jich mnoho. Psi představují dopad karmy na ty, kteří neznají pravou lásku. Jsou to ti, kteří přinášejí utrpení z připoutanosti, kdy jednotlivci připoutaní k těm, o kterých se domnívají, že milují, dávají jen bolest a nesvobodu. Temní andělé je drží a ovládají a záleží jen na nich, koho zraní. Psi napadnou vždy jen toho, kdo je nepoučitelný a stále znovu a znovu obnovuje svá pouta. Když všichni dojdou na konec cesty, jsou již paní E. s druhou ženou osvobozené od připoutanosti, proto unikají a přelézají plot, který je odděluje, bez problémů. Jsou svobodné a jejich odchod z hmotného těla je snadný a vstupují bez obav do jiné dimenze. Ti, kteří zůstali připoutaní, zápasí se smrtí a jejich odchod je těžký a plný utrpení, které pramení z připoutanosti k hmotnému světu.
Pokračování práce ve skupině Dne 7. 10. 2001 šla paní L. na schůzku naší skupiny. Konala se v Domě dětí, kousek od obchodu paní R. v prvním patře. Byla to veliká třída. Sedla si dopředu s paní E. a paní V. Ta potřebovala pomoc a rozhodla se, že o ni požádá nějakého pána V Závětří na Šanově II. Paní L. se divila, proč nepožádá skupinu, ale respektovala její svobodnou vůli. Paní E. zasedla do lavice a hned začala psát dlouhý dopis. Ostatní se přesunuli k poslední lavici, kde seděl pan T. R. a měl před sebou 250 slovenských korun a staré poškozené kazety se Spejblem a Hurvínkem i jiné pohádky. Půjčoval je ostatním. Nabízel je i paní L., ale ta mu řekla, že takové věci neposlouchá, že má své kazety s hudbou. Ty všechny rozpůjčovala a odešla. Cestou šla okolo mne a mojí neteře. Stály jsme vedle sebe za vlající záclonou. Kývly jsme na pozdrav a paní L. odpověděla úsměvem. Ostatní nás neviděli. Jde o práci v paralelní skupině na Slovensku. Máte zde paralelní bytosti, které se probouzejí. Každý si vede poněkud jinak. Každý pokládá za důležité něco jiného. Někteří členové skupiny nevěří sobě ani ostatním a hledají pomoc jinde. Jiní dělají vše možné, jen ne to, co by měli, to je 26
pracovat na své očistě od magických praktik a manipulací. To předvádí paní V., paní E. i paní L. Pan T. zastupuje ty, kteří se drží dávných tradic, a stále opakuje dobře známé poznatky. Paní L. zastupuje ty, kteří si myslí, že jsou dál než ostatní, že se od nich již nemůže nic naučit. To je závažný omyl. Vše má svůj čas a nic by se nemělo podceňovat. Skupina by se měla sjednotit ve vzájemné práci na sobě samých a na očistě od magie a připoutanosti. Jde o varování. V jednotě mužského a ženského principu je síla. Oba principy by měly vzájemně harmonicky spolupracovat. Proto nelze přijímat toho, kdo hlásá bludy, ať je jakéhokoli principu. Tvoje přítomnost s neteří byla duchovní. Jde o budoucnost, kdy již nebudete ve hmotném těle. Také to znamená duchovní pomoc na dálku či varování, aby je pýcha či předsudky nesvedly z cesty. Při odchodu z učebny si vzala paní L. pro děti zbytek růžového vína, kterého se nenapila. Potom šla za kuchařkou a ptala se jí, kde koupili tu dobrou hořčici. Ona jí chtěla udělat radost a dala pro ni stranou trochu hořčice do skleničky. Ostatní personál jí hrozně vynadal, a tak paní L. raději odešla. Byl pozdní večer a venku pršelo. Seběhla po schodech dolů a najednou jí bylo hloupé nést víno domů a položila ho u posledního schodu. Tam ho nechala stát. Duchovní dary si musí každý vysloužit sám, nelze je darovat. Přijmout je může jen ten, kdo je pro ně zralý. Paní L. se snažila získat výjimku pro sebe a své děti. Takto to však nefunguje. Proto personál kuchařce vyčinil. Ona jako duchovní vůdce, který tuto krmi připravuje, by měla tento zákon znát a měla by jej respektovat. Nedaleko školy bydlela její kamarádka, která psala knihy uzavřená do dřevěné skříně. Paní L. se divila, proč si psaní tak komplikuje, ale přítelkyně na tom nemínila nic změnit. Dřevěná skříň představuje bloky a omezení, do kterých se bytosti ve své nevědomosti samy uzavírají. Změnit to mohou jen ony samy. Když odešla od přítelkyně, potkala tátu, který ji chtěl odvézt domů, protože je již pozdě. Paní L. zjistila, že v učebně nechala kabelku. Vrátila se zpět, ale budova již neexistovala. Kabelka představuje karmickou zátěž. Ta byla vyrovnána. Skupina se připravovala na zájezd za slovenskými přáteli. Jeli bílým tranzitem. Podmínkou bylo, že s sebou vezmou dceru majitele auta. Paní L. věděla, že je to prostitutka, vadilo jí to. Společně s nimi jeli paní E. a paní V., sourozenci H. a L. Pan F. jen zamlouval místo paní Z. Domlouval se s ní černým mobilem. Tato cesta na Slovensko představuje důležitý úkol skupiny. Jde o láskyplné setkání. Paní L. touží po tom, aby nikdo tuto misi nenarušoval. Černý mobil je pro pana F. varováním. Jde o spojení s temnotami, mobil je třeba vrátit tomu, komu náleží. Je třeba rozvolnit pouta se světy magie. 27
Dne 9. 10. 2001 jdeme spolu s paní L. po Teplicích. V Alejní ulici šly přes přechod pro chodce čtyři mladé cizinky. Když jsme vešly do domu, kde jsem měla přednášet, potkaly jsme starší cizinku, která měla velké problémy se srdcem. Zjistily jsme, že byla na finančním úřadě a zde proklela jednu úřednici. Kolem prošla sestra paní L. a sdělila nám, že si cizinka sundala tričko, na kterém byl zobrazen negativní pentagram. Když jsme odcházely, přicházelo mnoho mladých žen a ptaly se, kde bude moje přednáška. Řekla jsem jim, že mají jít do knihovny, kde se bude pokračovat. Vaše cesta s paní L. symbolizuje práci na očistě ženského principu. Cizinky jsou představitelky ženského principu oddaného magii. Stará cizinka představuje mága na úrovni velmistra, kterého zachytila zpětná vlna magických operací. Vrací se jí to, co sama vyslala. Srdce symbolizuje nedostatek lásky. Mladé ženy představují mladé duše, které touží po duchovním postupu a pravém poznání učení lásky. Knihovna je místem, kde se budou konat přednášky, ale současně je symbolem vzdělanosti. Dne 10. 10. 2001 se objevuje symbol kleteb v podobě černého trojúhelníku. Zjevují se čtyři temné bytosti, které tuto kletbu vyslovily. Je to duál velmistra a velmistryně. Mění se do podob dravců. Střídavě ženský a mužský princip. Kočka, tygr, puma, rys. Vedeme prosby a planeta se otevírá a z ní vystupuje negativita, kterou byla zahlcena. Čistí se. Čtyři bytosti se krčí v jeskyni, choulí se k sobě, jsou bezmocné. Za nimi jsou zástupy zfanatizovaných bytostí, které představují jejich čtyři základní druhy. Nesnášenlivost, fanatismus, fašismus, terorismus. Všichni nad sebou drží skořápku, která představuje zlo. Pod skořápkou doutná špinavě žluté světlo negativity. Vedeme vytrvale prosby a očista planety postupuje. Planeta je z poloviny bílá a z poloviny černá. Je rozdělena kletbami, které tvoří zuby na jejím rozhraní. Zuby mizí, planeta je v rovnováze. Pokračujeme v prosbách a vidíme, že planeta je v chemické baňce, která je naplněná světle zelenou kapalinou pravé Boží barvy. To znamená, že je pod ochranou Boží. Dne 12. 10. 2001 mám v ruce mnoho bílých pout. Odevzdávám Otci připoutané bytosti a eliminuji tato pouta. Ve druhé ruce mám skupinu temných lidí. Jsou to paralelní bytosti. Dávám jim svobodu. Zůstanou mi v ruce stromy života agregorů. I těm dávám svobodu a jejich stromy života odevzdávám Otci. Vše se rozzáří, mé ruce též. Je to vesmírná tvorba Otce. Sedím uprostřed lístků modré kopretiny. Kolem mne je velké množství světlých bytostí. Postupně přede mne tyto bytosti předstupují v podobě květin. Jde jedna světlá květina za druhou a já jim dávám svobodu a rozvolňuji s nimi pouta. Světlé bytosti jsou agregoři, kteří předstupují před strážce vesmíru a skládají slib věrnosti bez připoutaností. Každý agregor, který složí slib, na sebe bere podobu květiny, kterou má ve znaku jeho planeta. 28
Poslední předstupuje slunečnice a uprostřed ní je svaté dítě. To znamená, že karma mezi planetami Zemí a Jantarem je vyrovnána. Na Marsu bude opět život.
Bloudění a hledání cíle Paní E. ve své vizi dne 22. 10. 2001 bloudí ve velikém domě. V horním patře vyvěrá pramen potoka. Má za úkol vyhledat jeho cestu. Obrací se a pouští se podle něho dolů ze schodů. Jsou světlé a zářivě čisté. Jdu za ní a omlouvám se jí, že to nebude moc pěkná cesta. Vyjdeme do volné krajiny. Kolem potoka vede betonový chodník. Paní E. se pohybuje strašně rychle a hodně mne předběhne. S ní jde ještě někdo. Chvílemi je vidět a chvílemi mizí. Asi v polovině cesty se paní E. ptá, jestli by se napila z potoka. Ona odpovídá, že ne, protože zde je již potok znečištěný. Bytost odpovídá, že je to správně. Vtom se potok ztrácí pod zemí. Opodál na louce je pruh čerstvě vykopané země. Paní E. předpokládá, že potok je pod ní. Jde dál po cestě a přijde k soutoku tří potoků. Hledá ten svůj. Jeho ústí je schované pod betonovým můstkem. V tu chvíli přicházím já z poněkud jiného směru, než mne očekávala. Ukazuje mi ústí potoka a já jí oznamuji, že zkoušku splnila. Potom jdeme spolu za porotou a žádáme, abychom mohly jít ještě dál. Víme, že je tam popsaná a pomalovaná skála. Dostaneme povolení a vyrazíme po značené cestě. Bloudění v domě znamená hledání lásky a pravé cesty. Dům představuje její nitro, správně hledá pravou lásku nejprve u sebe. Pramen potoka se rozlévá a hloubí si cestu, kterou paní E. musí prozkoumat. Jde o cestu do hmotného světa. Má dojít k poznání, jak se podoba lásky může změnit nepochopením její pravé podstaty a připoutaností. Jdeš za ní jako její ochránce i zkoušející mistr učitel. Upozorňuješ ji, že až sestoupíte ze světlých sfér, budou vibrace hrubší a budete se pohybovat v temnotách. Kolem potoka vede betonový chodník na znamení, že v těchto sférách je láska regulovaná. Bytosti zde se jí otevírají velice opatrně a s obavami. Kalkulují s ní. (Kdo má dáti, kdo dal.) Paní E. provází její stín, podvědomí, druhé já. Kontakt s ním má jen někdy. Proto ho vždy nevidí. Její druhé já se jí ptá, zda by se z tohoto potoka napila. To znamená, zda by přijala tuto podobu lásky za svou. Odpovídá, že nikoli, protože ví, že tato láska není čistá, a tedy pro ni není přijatelná. Potok se ztrácí pod zemí. Jste ve sférách, kde se bytosti za cit lásky stydí, protože ji považují za slabost. Jsou zde však znamení, že ji někdo usilovně hledá. Zem je rozkopaná. Chybí vytrvalost v práci na sobě samém. Lásku hledají všude, jen ne ve svém nitru. Dál je již vidět soutok tří potoků. Jejich jméno je víra, naděje a láska. Toto místo je místem setkání, kam je nakonec přiveden každý, kdo touží po lásce. Jsou to tři cesty, které vedou ke 29
zdroji lásky a pravého poznání v těchto sférách. I paní E. je na místě, které měla najít. Ve zkoušce obstála. Má povolení jít dál za svým poznáním. Skála je symbolem pevnosti. Bude rozlišovat pevnost víry od fanatismu, pevnost naděje od zaslepenosti fatalismu a pevnost lásky od připoutanosti. V další vizi dne 29. 10. 2001 jede paní E. ke mně na návštěvu. Cestou jí někdo ze skupiny říká, že jsem zemřela. Přijde ke mně domů a já jí vyprávím, že jsem venku upadla a někdo mne odnesl domů. Teď se musím přestěhovat a paní E. mi pomáhá vyklízet byt. Když jde ven, potká paní L., která jí též říká, že jsem mrtvá. Paní E. jí odporuje a trochu ji mrzí, že jí paní L. nezavolala, když se to stalo. Nic jí však nevyčítá. Já se stěhuji na venkov do malého statku. Paní E. mi pomáhá se zde zabydlet. Spí u mne asi osm bytostí. Jsou namačkány v jedné místnosti. Říkám paní E., že se cítím po tom úraze slabá, a tak nemohu vést druhou skupinu. Když jede paní E. vlakem domů, cestou přemýšlí nad tím, že pro ni bude ještě obtížnější mne na vsi navštěvovat, protože tam není téměř žádné spojení. Nakonec to však vymyslí k vlastní spokojenosti. Vize má více významů. Jde o situaci ve skupině po tvé skutečné smrti. Ten, kdo v tebe uvěřil, uchoval si kontakt s tebou bez připoutanosti. Paní E. ti pomáhá se přestěhovat. To znamená odpoutat se od hmotné dimenze. (Pomáhá ti vyklízet byt.) Tvůj duch se loučí a zbavuje posledních přediv připoutaností. Pomáhá ti s ostatními anděly smrti otevřít časový zámek, abys mohla složit do rukou strážců svatý grál. Teprve potom můžeš odejít. Jsi na statku, který představuje duchovní bohatství. Ti, ve kterých je dostatek lásky, budou moci z tohoto bohatství čerpat. Ti, jejichž láska je slabá, nebudou schopni ho přijmout. Tvoje poznámka o tom, že se cítíš slabá na to, abys vedla obě skupiny, ve skutečnosti znamená, že můžeš vést pouze ty duchovní vůdce, kteří jsou ve spojení s vesmírnou jednotou lásky. Jejich ovečky mají na starosti jejich vůdcové ve hmotném světě a na ně plně padá odpovědnost, zda je přivedou do vesmírné jednoty lásky či nikoli. Tato vize se týká budoucnosti. V přítomnosti, na základě karmy, se projevuje tendence, že mnoha bytostem bude vadit učení lásky v jeho pravé podobě. Ty se budou snažit ti podsouvat, že vzhledem k věku již nemůžeš pracovat s plným nasazením. Třetí význam upozorňuje na dalekou budoucnost, kdy bude obnoven život na Marsu. Zde budete začínat od počátku jako duchovní vůdcové světlých sfér a vykládat učení lásky v jeho pravé podobě.
Cesta Dne 2. 11. 2001 paní E. jede na zájezd autobusem. Autobus je ohromný. V podstatě jde o sál, který se zdá neohraničený. Jsou v něm velké pulty s umyvadly a sprchami, za nimi jsou sedadla. Uvnitř je pár lidí, kteří jsou jí povědomí. 30
Jedni s sebou vezou dokonce i dědečka. Všichni se o něj starají. Z autobusu je vidět kus Litoměřic s domem přátel paní E. Jde je navštívit a cestou před domem uvidí kamarádku s její sestrou, jak leží ve veliké bedně a nechají se nosit svými dětmi. Velmi jim vadí, že je paní E. v této situaci zastihla, protože na veřejnosti vystupují jako vzorné matky. Zájezd autobusem se známými přáteli představuje společnou reinkarnaci. Možnosti pro stanovení karmického plánu jsou neomezené, proto pocit neomezeného prostoru. Je zde pamatováno na očistu od mnoha omylů a chyb. To ukazuje zařízení autobusu, umyvadla, sprchy a teprve za nimi sedadla. Lidé, kteří s paní E. jedou, jsou ty bytosti, které si vzájemně budou nastavovat zrcadlo a pomáhat si plnit karmický scénář. Dědeček představuje starou duši, která jim pomáhá poznat pravou lásku a vykazovat ji. Kamarádka se sestrou jí demonstrují ty bytosti, které věčně naříkají na svůj osud a požadují na těch, kteří jsou v jejich okolí, aby za ně přijali odpovědnost. Nechají se nést životem a tíží svými nářky všechny ve svém okolí. Domnívají se, že je to jejich povinností. Svou životní situaci líčí záměrně horší, než ve skutečnosti je. Na tomto základě manipulují s lidmi ve svém okolí. Zneužívají je. Jsou jako upíři. Paní E. se vrací do sálu a sprchuje se. Jsou tam jen malé nádržky na vodu. Je jí divné, že voda nedochází. Vedle se sprchuje nějaký muž. Když paní E. vyjde ze sprchy, přijde k ní paní L. a říká, že čerpadlo ve sprše je rozbité, že neteče teplá voda. Jí se voda studená nezdála, ani jiné problémy neměla. Přesto nakoukne pod víko čerpadla. Jsou tam ozubená kola, která do sebe zapadnou a otáčejí se. Paní L. dolije do nádrže vroucí vodu a paní E. se diví, proč to dělá. Sprchování představuje očistu. Pokud je prováděna poctivě, probíhá bez problémů. Současně se pročišťuje její mužský princip (muž vedle). Paní L. představuje bytosti ženského principu, které se připoutaly ke své roli jednoho principu a vázne jim očista druhého principu. Proto mají problémy při očistě. Neteče voda, a pokud teče, je studená. Paní E. jí může pomoci tím, že uvede soukolí jejího života do harmonického souladu obou principů. Ozubená kola jsou kola životů mužského a ženského principu v jejich trojjedinosti. Paní E. představuje všechny duchovní vůdce, kteří jsou v harmonii, a proto mohou pod vedením Otce pomáhat. Vzadu v sále jsou sedadla. Všichni si tam jdou sednout. Paní E. sedí vedle svého syna T. a starého pána (její druhý syn). Vpředu slyší řidiče, jak se zlobí, že musí projíždět všemi oklikami po Teplicích, že nemůže být na určeném místě včas. On to však stihne. Paní E. ale měla pocit, že jedou přímo, bez oklik. Zvědavě se dívá ven a vidí, že projíždějí postranními ulicemi Teplic po nějakém sídlišti. Řidič pospíchá, a tak se řítí ulicemi, až najedou na určenou trasu. Pak k paní E. přijde manželka starého pána, sedícího vedle ní. Ona jí přenechá své místo, aby si mohli spolu povídat, a sama si sedne do druhé řady proti příteli, který je šedivý, jakoby kamenný. Vůbec si jí nevšímá. 31
Za chvíli autobus zastaví, všichni vystoupí a směřují k toaletám. Jsou v malém domečku pod kopcem, jakoby vytesaném ve skále, maličkém a hrozně špinavém. Paní E. se právě rozhoduje pro trávník vedle, když přijde paní L. a začne toalety obdivovat. Říká, jak jsou krásné proti těm, které našla ona. I přesto paní E. volí trávník. Nastal čas, kdy jsou všichni, kteří se budou společně reinkarnovat, připraveni na cestu. Usedají do křesel podle stanoveného pořádku. Paní E. má vedle sebe oba své syny. Druhý syn, který má podobu starého muže, je velmi zkušený a má za sebou mnoho reinkarnací. Je to stará duše, proto má podobu starého muže. V okamžiku, kdy uvolňuje své místo jeho ženě, se tento syn žení a ona předává svého syna do péče jeho ženy. Opouští svou roli strážce rodinného krbu a žije svým vlastním životem. Řidič pospíchá, protože ví, že čas se naklání, má strach, že nesplní svůj úkol. Vše dobře dopadne a všichni se včas reinkarnují tam, kde mají plnit své úkoly. V autobuse ještě může paní E. vidět svého přítele v jeho pravé podobě. Je strnulý, jakoby kamenný, nemá cit pro své bližní. Je zaujatý jen sám sebou. Zkameněl v určitém bodě svého vývoje. Myslí, že je na vrcholu. Nevzpamatuje-li se, stane se duchovně mrtvým. Není tak stará a zkušená duše, za jakou se pokládá. Výstup z autobusu naznačuje, že jsou všichni u cíle. Každý volí své rodiče tak, jak si je vybral. Podle zkušeností, které pro další vývoj nezbytně potřebuje. Proto to, co je pro paní E. nepřijatelné, jiný s radostí vítá jako nádhernou zkušenost. Znamená to, že rozhodujete i o tom, jak náročná bude vaše očista. V další vizi dne 4. 11. 2001 je paní E. na zájezdu ve Francii. Tam je vše černé, spálené, opuštěné. Jdou na prohlídku muzea. Vycházejí od opuštěného domu k mořskému zálivu. Dovídají se, že v opuštěném domě kdysi žili lidé. V moři se koupou dva lidé. Jsou dál od kraje. Paní E. se nadšeně vrhne do vody a „cachtá“ se, i když jsou veliké vlny. Zbytek zájezdu se zděšeně seběhne na břehu a volají na ni, že koupání je zakázáno, a tahají ji z vody. Břeh je kluzký, potažený modrou fólií. Nakonec mají ještě trochu času, a tak se vrátí k opuštěnému domu. Tam jí někdo řekne, aby uvázala svého psa, že se ho někdo ujme. Uváže ho a odchází, ale pak je jí psa líto a vezme ho s sebou. Jde o přípravu na další reinkarnaci. Má se narodit ve Francii a má být připravena na drsné životní podmínky, které zde budou. Prohlídka muzea představuje seznamování s těmito podmínkami a s historií země. Osamělý dům představuje planetu Mars. I zde žili lidé. Koupající se lidé představují mužský a ženský princip. Moře tvoří přechod do jiné dimenze života. Je to řeka Styx, přes niž se dostávají bytosti, které se mají reinkarnovat do hmotného života. Proto je zde zakázáno se koupat bez souhlasu. Kdo se zde potopí, již se nemůže vrátit. Chvíle času, která všem zbývá do jejich odchodu, poskytuje shrnutí zkušeností z přípravy na reinkarnaci. Pes, který patří k její suitě, má být ponechán zde, aby se o něho postaraly přátelské 32
bytosti. Paní E. se rozhodne, že si ho vezme s sebou. Je to její rozhodnutí, na které má právo.
Služba Ve vizi má paní E. službu v nemocnici. Vede ji profesor, který je ředitelem léčebny. Je bosa a má na sobě jen krátkou bílou noční košili. Jdou po vysokém světlém schodišti nahoru. Na odpočívadle se zastaví, protože proti nim dolů schází hlouček lékařů v bílém oblečení a za nimi veliká skupina normálně oblečených mladých lidí. Paní E. se stydí, že je jen v noční košili, a schovává se za profesora, ale pak si řekne, že se bude tvářit jako pacient, a vyrazí dál do schodů. Nahoře je veliká prozářená hala. Na kraji je v podlaze široká trhlina a pod ní nedozírná hloubka vyplněná bílou párou. Ví, že tu trhlinu udělali oni. Když byla malá, snažili se ji spravit a při té příležitosti ji jen zvětšili. Uprostřed trhliny je malý ostrůvek. Paní E. na něj přeskočí a potom se natáhne a přeleze na druhý břeh. Když se podívá do trhliny znovu, letí proti ní bílý střevíček ozdobený růžovou růží. Těsně před ní se změní v zářivé světlo, které ji oslní a na chvilku pohltí. Potom vidí, jak přijde k trhlině pán v černém oblečení, s buřinkou a deštníkem. I obličej má černý. Přeskočí na ostrůvek a skočí dál, ale ne tak daleko, aby se dostal na druhý břeh. Pomalu mizí v páře propasti a bělá při tom. Paní E. jde dál za profesorem do lékařského pokoje. K němu vedou další schůdky, vedle kterých je opět trhlina, ale menší. Pokoj je krásný, vzdušný. Od oddělení je pokoj oddělen dvoukřídlými zasouvacími dveřmi, které se otevírají na slovní heslo. Má starost, zda tam budou slyšet telefony, kdyby ji děti potřebovaly. Ukazují jí, jak v lékařském pokoji zvoní telefon. Je to jen slaboučké cinkání zvonku. Paní E. je přesvědčena, že je nemůže slyšet, když bude na oddělení. Ptá se profesora, jestli tam má zůstat. On jí říká, že by byl velice rád, kdyby se vrátila, protože od té doby neměli stálého lékaře. Paní E. sestupuje po schodech o patro níž, kde normálně sloužila, a cítí hrozné dilema. Táhne ji to nahoru, ale ví, že děti ještě nejsou tak staré, aby ji již nepotřebovaly. Na dolním oddělení ji nadšeně vítají, i když přichází o něco později. Báli se, že se nevrátí. Stále jde o život mezi životy. Paní E. je ve fázi, kdy si má stanovit svůj životní cíl. Zda bude pracovat s pokročilými bytostmi ve vyšších sférách, nebo půjde pomáhat mladým duším na oddělení, kde ji již netrpělivě očekávají. Paní E. volí péči o mladé duše. Tuto volbu má každý, kdo se očistil a je ve stavu nevinnosti, jak naznačuje to, že je bosa a oblečena jen v košili. Očista bude dokonalá, až stane před „profesorem“, Otcem, úplně nahá. (Nic nebude skrývat.) Lékaři, které potkává na schodech, již zvolili svůj životní cíl a nesou 33
šat své hodnosti. Provázejí je mladé duše, kterým mají poskytnout svou péči, až se reinkarnují. Prozářená hala představuje nejvyšší úroveň, kde má paní E. skládat poslední zkoušku své duchovní urozenosti. Je to jáma, kterou musí přeskočit. Pohled do jámy představuje pohled do vlastního nitra. Pára je závoj, který kryje jámu. Kdo není hoden úkolu, nepřeskočí, ale propadne se do jámy. Kdo je plně zralý, plavně přeskočí. Paní E. přelezla, to znamená, že se bojí a plně si nedůvěřuje. Jámu může každý zvětšit svými pochybnostmi a zmenšit svou obětavostí a láskou. Ostrůvek uprostřed je toho důkazem. Bílý střevíček s růží je symbolem života, který prožije ve hmotném světě, pokud se nezpronevěří svému úkolu. Bude čistý, měkký a bude ho zdobit láska, kterou vykazuje svým bližním. Je jen jeden, protože ho ztratila v životě, který zmařila, když se zpronevěřila svému poslání. Nyní má možnost získat ho zpět. Střevíček je symbolem dobře prožitého života a patří k duchovnímu šatu. Černý pán představuje její stín. Je to pouto, které ji váže k magii a temnotám. Vypadá, že vše zvládá svou cestou snadněji než paní E., ale pýcha předchází pád. Je i symbolem vašeho ega, které vás táhne do hlubin propasti svou pýchou a sobectvím. Když zabijete své ego, duchovně postupujete, jste očištěni od svých připoutaností a předsudků. Černý pán během svého pádu bělá. Čistí se a bytost se vrací ke své pravé podstatě. Zlo je eliminováno. Paní E. pokračuje na své cestě za Otcem a postupuje podle zralosti stupeň po stupni. Jáma je vedle schodů, protože ji už překonala svou zralostí. Vstupuje s Otcem do krásného pokoje, který představuje chrám lásky či Duchovní slunce. Heslem je láska. Kdo nezná pravou lásku, nemůže do tohoto pokoje vstoupit. Zde se paní E. posílí a musí volit. Její volba je svobodná. Volila správně. Dne 7. 11. 2001 je paní E. v knihovně, která se vyklízí. Když tam byla dříve, viděla tam útlou knížku o judaismu. Schovala ji, aby si ji mohla příště půjčit. Nyní ji hledá a nemůže ji najít. V regálu je již jen několik tenkých knížek a opakovaně Feuchtwangerova trilogie „Židovská válka“. Hledanou knížku nenachází, a tak vyrazí do knihkupectví. Tam se ptá prodavačky, a ta hned ví, o co jde. Podá z regálu svazek černých útlých knížek a jednu jí podává. Paní E. se to moc nezdá, protože ta její kniha vypadala jinak. V této knize je navíc rozkládací mapa. Nakonec se však rozhodne, že si ji koupí. Vtom si vzpomene, že nemá peněženku. Prodavačka říká, že kniha stojí jen šedesát haléřů, a tak paní E. začne prohledávat kapsy. V zadní kapse najde několik německých bankovek. Dvě z nich mají hodnotu třiceti marek. Prodavačka si vybere třicetimarkové bankovky a dá je do nějakého přístroje, který ověřuje jejich pravost. Paní E. má určité pochybnosti a prodavačka se omlouvá, že musí prověřovat všechny bankovky. Paní E. odpovídá, že vypadají skutečně jako falešné, a nabízí jí tu, která se jí zdá pravá. Ale prodavačka trvá na svém. Z přístroje se ozve mužský hlas, který dlouho něco říká v tom smyslu, že někde 34
najde ještě nějaké drobné. Prodavačka si z nich opět vybere, co potřebuje, a paní E. s knížkou odchází. Knihovna představuje ákášické záznamy lidstva. Kniha představuje životy Židů za určité éry. Paní E. zvolí pro příští reinkarnaci život jako Židovka, proto odkládá knihu stranou, aby ji příště snadno nalezla. Když se vrací do knihovny, již ji nemůže najít, protože se otiskla jako matrice do jejího ducha. Prochází však zkouškou a podbízí se jí volba Židovské války. Tuto možnost nepřijímá, proto její hledání zdroje poznání pokračuje. Odchází do knihkupectví, které jí má poskytnout to vědění, které potřebuje pro naplnění úkolu svého života. Je jí nabízeno poznání, které se jí příliš nezamlouvá, ale přijímá ho, protože je to třeba. Proto chce splatit vše, co je nutné, ale uvědomuje si, že nemá peněženku. Zaplatit za své omyly a chyby může jedině německými penězi. To znamená, že svůj život musí prožít zde. Prodavačka jí nabízí knihu za šedesát haléřů. To znamená, že v šedesáti letech splatí vše a odejde z hmotného světa. Potom předává dvě bankovky, které představují důležité mezníky v jejím hmotném životě. První závažná karma nastoupí v jejích třiceti letech. S ní i velmi důležité poznání. Dalších třicet let bude napravovat své omyly a chyby. V šedesáti bude hotova a bude mít zhruba vše splaceno. Zbude jen pár maličkostí, na které upozorňuje hluboký mužský hlas z automatu. Současně vysvětloval, že bankovky nejsou pravé. To znamená, že paní E. v tomto životě netrpěla proto, že by se dopustila závažných omylů a křivd, ale volila tuto karmu proto, aby poznala osud židovského národa a mohla pomáhat těm, které milovala a kterým to slíbila. Karmický scénář je stanoven a ona si odnáší svůj životní program. Je to život ve fašistickém Německu. V další vizi dne 13. 11. 2001 jde paní E. s paní V. na setkání na nové místo. Cestou jim někdo řekne, že dostanou sérii injekcí. Každý s extraktem svého těla. V místnosti už na ně čekám já, obklopena dvěma muži hrubých rysů. Je na nich vidět, že velmi dobře ovládají magii. Nejdřív přicházím s injekcí k paní E. Vidí, že s aplikací nemám žádné zkušenosti. Kroužím nebezpečně nad jejím sedacím nervem, ale aplikuji injekci do správného místa a ihned jí dávám druhou injekci. Muži to škodolibě pozorují a říkají si mezi sebou, že kdyby obě věděly, co to dostávají, nedovolily by to. Tvrdili, že je to extrakt ze všech členů skupiny. Paní E. si pomyslí, že to sice nevěděla, ale uklidňuje ji myšlenka, že výtažek je lidského původu. Potom jdu k paní V. a ta si radši lehne. Když dostává druhou injekci, pevně zatne svaly a jehlu nejde vytáhnout. Trochu zmatkuji, injekce se změní v černou hadičku trčící ze svalu. Vyndám ji a místo po vpichu se snažím ošetřit tamponem, ale dostatečně nepřitlačím, takže trochu krvácí. Paní E. je představitelkou lékařů, paní V. představuje lidstvo, ty zastupuješ léčitele a muži představují mágy. Vize pojednává o vztahu lékařů a léči35
telů. Mágové jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, spolupracují jen tehdy, je-li to nezbytně nutné. Pohrdají citem lásky a obdivují sílu a moc. Jakmile někdo nejedná z pozice síly, jsou škodolibí a pomlouvají. Jde o duchovní stav lidí. Paní E. představuje ty z lékařů, kteří pozorně sledují a hodnotí, ani ona se nevyvaruje předsudků, ale přijímá pravdu, i nově objevenou. Důvěřuje vedení ze světlých sfér a „riskuje“, že se znelíbí pro své přesvědčení těm, kteří jsou připoutáni k osvědčeným předsudkům. Extrakt je elixír lidství a pravé lásky. Tento elixír tvoří láska spřízněných bytostí, které spojuje obětavost a láska bez připoutanosti. Pro lékaře, kteří jsou připoutáni k hmotným statkům a předsudkům své profese, je velmi náročné pochopit podstatu duchovní léčby. Vidí v léčitelích jen podvodníky a konkurenty. Nemohou pochopit, že cestou milosti Boží může obdržet dar léčení ducha a tím i těla bytost, která nestudovala lékařství. Je to příliš trpké poznání pro ty, kteří nepřipouštějí více životů. Pravý léčitel však byl připravován na svůj životní úkol mnoho životů. Paní V. představuje ty, kteří se ještě plně neosvobodili od magie, ale upřímně touží se od ní očistit. S některými věcmi z magie se jen velmi těžko loučí. Symbolem je jehla, která se změní v černou hadičku. Nakonec je očištěna a slabé krvácení je symbolem utrpení, které prožila, když rozvázala poslední spojení s magií. Léčitel, kterého jsi představovala, postupoval správně i za tu cenu, že bude zesměšňován a podezírán z nevědomosti. Ve vizi dne 17. 11. 2001 jde paní E. s přítelkyní po okraji hluboké propasti. Je zima. Uprostřed propasti je vysoký ostrov, na kterém je socha Buddhy. Chtějí se na ni podívat z blízkosti. Najdou stezku k němu. Na počátku jsou kluzké zasněžené schody, potom pokračuje úzká stezička na vrchol velmi vratkého lešení. Socha je tmavě šedá, asi kovová. Když k ní přijdou, začne se socha hýbat. Propast představuje jámu. Na jejím dně se ukrývá váš stín. To je vše zlé, co jste na její dno uklidili, protože jste se tomu nechtěli podívat do očí. Ostrov v jejím středu je jiskra Boží, která by měla zářit a vést vás za světlem pravdy a lásky. Po okraji této propasti vede paní E. její anděl strážný. Jdou se společně podívat, v jakém stavu je její jiskra Boží. Místo ní nacházejí jen symbol učení lásky – Buddhu. Je tmavý, není ani zlatý, protože není pravý a nehoří pravou láskou. Cesta k jeho vzkříšení je náročná. Vede přes zmrzlé království od nedostatku citu pravé lásky k lešení, které je vratké a představuje náhražku tohoto citu. Přesto když k ní dorazí a stanou před ní, začíná se Buddha, jako symbol lásky, probouzet. Záleží jen na nich, zda ho probudí pravým citem lásky a propast v nitru se naplní láskou. Paní E. má zkoušet čtyři ženy. Nejprve mají držet nějaké prkénko, do kterého zatluče hřebík. Potom jim zatluče hřebík do hlavy. Když přichází třetí žena, paní E. již není schopna tento úkol naplnit. Nejprve zmatkuje se jmény. Dvě ze žen se jmenují stejně. Žena paní E. přemlouvá, aby to udělala, že už si uvolnila 36
fontanelu, aby to šlo snadněji. Paní E. se dívá na ženu, která byla před ní, a ptá se jí, co tím odstraní. Ona odpovídá, že vede přes centrum orientace, ale nemusí ho poškodit. Sama je se svým hřebíkem spokojená. Zkouška představuje magické manipulace včetně zasvěcení. Hřebík představuje čip, kterým mág ovládá svého učně. Prkénko představuje strom života. Je-li čip do něho zatlučen, ovládá mág svého učně ve hmotném světě. Je to obřad odevzdání se svému učiteli, kterého uznává za duchovního vůdce. Druhý krok obřadu představuje vkládání čipu do mozku. Tím aktem odevzdává adept zasvěcení své myšlení do rukou mága a odevzdává mu svůj duchovní život. Třetí krok uvolňuje fontanelu, aby mohla proudit hadí síla. Sedmá čakra se otevírá a hadí síla může proudit a být použita i zneužita. Tím, že bude vložen čip i zde, dává adept celou svou podstatu k dispozici mágovi, který provádí obřad zasvěcení. Tím vymezuje své kompetence a zbavuje se do určité míry svobodné vůle ve prospěch mága, kterého uznal během tohoto obřadu za svého duchovního vůdce a vložil svou důvěru do jeho rukou. Většinou si představují, že budou přivedeni do světla pravého poznání. Opak je pravdou. Jejich vnímání je inverzní a jsou sváděni temnotami, protože jejich ego, chtivost a věčné manipulace je postupně přivádějí k mravnímu pádu. Paní E. zde představuje mága, který řídí obřad zasvěcování.
O reinkarnaci a plnění karmického scénáře Ve své vizi vidí paní L. střet dvou lodí, které pluly proti sobě. Na obou lodích stojí postavy. Jedna loď je temná. Tato situace upozorňuje na závěrečnou etapu souboje dobra se zlem. Mužská postava čte z dlouhého svitku papíru. Pán karmy kontroluje ákášické záznamy a zdůvodňuje radě nejvyšších karmický dopad tohoto střetu. Upozorňuje na nové možnosti nápravy a očisty. Tato vize nesměla být dříve tlumočena. Paní L. jde za mnou. Paní Z. je právě na odchodu ode mne. Paní L. s ní chce ještě mluvit, ale ona na ni nečeká a odejde. Potom jde paní L. do vysokého kopce. Z vrcholu začaly padat velké kameny. Vše jí lítá okolo hlavy, ale žádný z kamenů jí neublížil. Vnímala to jako přírodní katastrofu. Nebála se o sebe, ale o ty druhé. Na vrcholu potkala paní D. s paní R. Vycházely ze zubní ordinace. Paní L. tam šla pro potvrzení na propustku, protože se na této cestě zdržela. Měla být již dávno v práci. Jde o symbol cesty paní L. a paní Z. Paní L. tě následuje s důvěrou. Těsně před cílem je podrobena těžkým životním zkouškám. Její víra a osvícení jí pomáhají tyto překážky překonat bez úhony. Kamenná lavina představuje dopad jednotlivých karem. To, co ostatní pokládají za katastrofu, 37
ona bere jako milost pro nápravu svých omylů a chyb. Na vrcholu cesty je opět kontrolována v „zubním oddělení“, zda jsou její dravost a touha po odplatě eliminovány duchovní urozeností. Pro své poslání se na cestě očisty poněkud zpozdila, proto požaduje potvrzení, že intenzivně pracovala na své očistě a nyní je připravena pro práci, kterou slíbila. Paní L. prochází neznámým městem a hledá divadlo. Stavby domů byly zakryty lešením. Všude byli mladí výtržníci obojího pohlaví, oblečeni v černé kůži. Vešla do sálu, kde probíhala schůze světové banky. Bylo zde asi deset lidí. Jednání bylo uzavřené veřejnosti. Seděla zde žena, která se jí ptala na „Vsacan“ a vyslovila pro ni nesrozumitelné heslo i s číselným kódem. Vize představuje hledání cesty. Nejprve prochází tím, na co byla připravována v minulých životech. Poznává násilí, nekázeň, tvrdost a nedostatek lásky mezi mladými dušemi a temnými anděly. Jde cestou očisty a poznává skutečnou vládu současného světa, divadla. Na schůzi jí její paralelní bytost připomíná vyslovením hesla její misi. Paní L. se opozdila na cestě očisty. To se prokázalo tím, že heslu neporozuměla. Proto její duchovní vůdce pověřil funkcí duchovního vůdce někoho jiného, v tuto chvíli zralejšího. Je to její paralelní bytost. Paní L. pracuje a učí se ve skupině, ke které náleží. Je to její náhradní karmický scénář. Při přípravě se nemohla mezi těmito scénáři rozhodnout a vyžádala si tuto zkoušku. Děkujeme! Paní L. utíká po chodbách papežova sídla ve Vatikánu. Honí ji stráže. Jde o úryvek z minulého života, kdy doplatila na politickou intriku. Sedí v přírodním divadle a poslouchá mé přednášky. Já sedím na pódiu a okolo běhají paní D. s paní R., ale neposlouchají. V první řadě sedí moje maminka. Má podobu staré silné cizinky. Beru paní L. za oponu a ptám se jí, zda je vše v pořádku. Viděla mezi mnou a cizinkou dvě slabé bílé šňůrky. Paní L. se připravuje na reinkarnaci. Jste zde všichni, kteří se budete provázet a kteří budete spolupracovat. Je vám ukázáno, jak jste se připravovali. Tvoje maminka představuje planetu Zemi a je personifikací ženského principu. Vaše pouta představují vztah připoutanosti k hmotnému světu a připoutanosti „lásky“. Paní L. zastává funkci jasnovidného poradce.
Vize paní V. Vidí ženu s dýkou, která pronásleduje celou skupinu jejích přátel. Přesvědčuje sama sebe, že když ji žena nyní usmrtí, bude následovat další život, proto nemůže mít z odchodu strach. Žena s dýkou je jednou z podob velmistryně v temnotách. Kdo jí uvěří, stává se duchovně mrtvým. V této situaci paní V. přeceňuje život hmotný 38
a zapomíná na život duchovní. Pro život duchovní je žena velice nebezpečná. Paní V. jde s paní E. přírodou. Najednou se ocitnou na vysoké hoře. Nějaký muž jim přikazuje, že musejí sestoupit po velice příkrých schodech dolů. Paní E. velice rychle sbíhá, její běh se podobá pádu a padá za ní láhev piva. Paní V. přemýšlí o tom, že ty schody není schopná sejít. Má v ruce plnou tašku, která ji tíží. Nakonec velmi pomalu a opatrně začala sestupovat i s nákladem. Paní V. a paní E. představují dva základní typy ženského principu. Jdou cestou pravdy a dostávají se na výšinu poznání. V tom okamžiku předstupuje mužský princip a zakazuje jim cestu za pravým poznáním. Ony nejsou ještě osvobozeny od připoutanosti k němu a poslušny jeho vůle se obracejí zády ke svému cíli. Paní E. představuje mravní pád ženského principu svou připoutaností. Paní V. představuje ty ženy, které si cení své práce na sobě samé, ale nakonec též podlehne své připoutanosti. Je sice opatrnější, ale výsledek bude stejný. Připoutanost vás může odvést od vašeho cíle těsně před koncem cesty. Paní V. se pohybuje mezi vilkami Na valech. Najednou se ocitne u paní L. v kuchyni. Její maminka jí ukazovala, jak má správně péci dvě malé bábovičky s rajčatovou náplní. Tatínek jen přihlížel. Potom jí dali za úkol vyleštit zajímavou mramorovou desku na stěně. Byla bíle a béžově melírovaná. Paní V. se v duchu divila, proč mají zasazenou jen jednu desku. Usilovně ji leštila, až se krásně blýskala. Měla pocit, že je to zbytek nějakého mramorového domu. Najednou se ocitla ve výtahu a vezla dítě v kočárku. Někdo jí sdělil, že musí projet celým městem. Cestu neznala. Řekla si, že to bude jistě příjemná procházka, i když měla určité obavy. Zatím se celý výtah ponořil do vody a ona se opět v duchu přesvědčovala, že je to normální a miminko určitě umí plavat. Jde o úryvek z přípravy na další reinkarnaci. Je jí zjeveno místo, kde bude bydlet. Též se ukáže, kdo sehrál důležitou roli v jejich minulých životech, což se odrazí i v tomto životě. Maminka je paralelní bytostí paní L. a měla na její duchovní rozvoj velký vliv. Ukazuje jí, jak připravit duchovní stravu pro její mužský a ženský princip. V tomto životě bude mít mužský princip pasivní roli. Mramorová deska, kterou ji nechali leštit, je symbolem pýchy na duchovní post, který jim kdysi na základě duchovní urozenosti náležel. V tomto životě spíš funguje jako blok, který je na cestě za světlem pravdy zatěžuje. Má původ na Jantaru. Dítě v kočárku představuje poslání, které přijala. Je to péče, kterou má poskytnout všem mladým duším. Cesta městem představuje životní pouť. Je ve výtahu, který ji převede přes řeku Styx. Reinkarnuje se. Její víra je pevná, ale je v nebezpečí, že bude zavírat oči před některými skutečnostmi. (Miminko určitě umí plavat!)
39
Porod a péče o děti Dne 28. 12. 2001 mne ve vizi obklopuje mnoho láskyplných bytostí. Je zde můj manžel a všichni moji přátelé. Chystám se k porodu. Vybírají mi místo, a když nastane čas, řídí můj porod. Nejprve se narodí holčička, která září čistým bílým světlem. Potom se narodí chlapec, ale ten nezáří a zůstává v pozadí. Nevidím ho, ale vím, že je v bezprostřední blízkosti. Jsem v nemocnici na dětském oddělení. Nemocnice je poměrně světlá a nikde není vidět personál. Pracuji zde jako učitelka a beru děti na procházku celým areálem. Vedu je i do zahrady. Najednou jsme zpět na dětském oddělení. Říkám dětem, aby si připravily učebnice a ukázaly mi, kam se ve výuce dostaly. Zapisuji si jejich poslední učivo a připravuji do sešitů, co budeme probírat příště. Kruh je uzavřen a vše je připraveno pro novou práci a výuku. Jde o zrod ženského a mužského principu do nové éry lidstva. První se zrodí očištěný ženský princip, protože má před sebou vládu nad tímto věkem. Mužský princip je v pozadí. Zatím se bude očišťovat, aby se mohl ujmout vlády nad další érou. Jakmile budou oba principy očištěny, splynou v harmonii a budou společně vládnout Zlatému věku lidstva. Nemocnice představuje svět, který není zdravý. Jsou zde hospitalizovány mladé duše, které představují děti. Musejí se učit, aby se uzdravily a očistily. Každé nově hospitalizované dítě se nejprve seznámí s prostředím a projde opakováním. Potom začne výuka a sbírání nových zkušeností. Pochopením učiva se očišťují a uzdravují.
Souboj dobra se zlem Dne 2. 1. 2002 se pohybuji mezi velkým množstvím bytostí. Je zde slabé osvětlení. Vím, že jsou tady tři vrahové, kteří velice rafinovaně připravují své oběti o život. Jsou šarmantní a přitažliví. Do poslední chvíle jejich oběti netuší, co mají v úmyslu. Jen já vím, jak jsou nebezpeční. Napadnou i mne, ale já se jim ubráním. Jsou však nesmrtelní a já jen bezmocně přihlížím, jak po smrtelné ráně znovu ožívají. Utíkají, ale já vím, že mne znovu napadnou a budou vraždit dál. Putuji krásným zalesněným městem a hledám vrahy. Obdržela jsem zvláštní dýku, která jediná je může zneškodnit. Nebylo mi však řečeno, jak ji správně použít. Vtom mne napadne první vrah. Usilovně s ním zápasím a zraňuji ho silnou ranou do hrudníku. Vrah padá a zdá se, že umírá. Okamžitě mne napadá druhý muž, ale tomu jen těžko odolávám. Rána do hrudi se mi nezdaří, dýka sklouzne po žebru a muž se otáčí a moje rána ho zasáhne do zad. On však utíká pryč. Třetí muž, když vidí neúspěch svých druhů, utíká za nimi. Zjišťuji, že ani první muž nepadl. Uvědomuji si však, že při zápasu se začala dýka měnit 40
v meč a zase zpět v dýku. To znamená, že jsem měla sama pochopit, že zápas má být veden ve jménu spravedlnosti a dobra. Jak toto pochopím, změní se dýka v meč spravedlnosti. Již se třetího kola souboje nebojím. Napadají mne všichni najednou. Spojují své síly, aby mne snadněji přemohli. Moje dýka se však mění v meč spravedlnosti a třemi přesnými ranami do hrudi tyto vrahy postupně zabíjím. Během zápasu pociťuji silný odpor k zabíjení, ale vím, že je to nezbytně nutné, že jsem to slíbila. Předstupuji před radu nejvyšších, radu temných andělů, Otce a Jitřního anděla. Vracím meč spravedlnosti a prosím Otce za odpuštění, pokud jsem při souboji chybovala či překročila své kompetence. Odevzdávám se jeho milosti a prosím o pomoc při očistě. Otec přijímá meč spravedlnosti, který v jeho rukou vzplane svatým ohněm pravdy a lásky. Klade ho nejprve na mé pravé a potom na levé rameno. Tímto svatým ohněm jsem byla očištěna od ran, které jsem utržila během zápasu. Pravda byla zjevena a mé srdce naplněné láskou bylo posíleno milostí Boží. Tři vrazi jsou představiteli falešných duchovních vůdců. Ztotožňují se s triádou čarodějů i čarodějnic, velmistra i velmistryně z temnot a světů magie. Zastupují jejich mužský a ženský princip. Mají podobu vrahů, protože vraždí duše a snaží se je připravit o nesmrtelnost. Toto přebujelé zlo již nemělo místo v těchto sférách, dimenzích, prostorech a časech. To však neznamená, že zde nebudou působit žádné antagonistické síly. Ty je nutné zachovat pro další vývoj. Záleží na vašem myšlení a cítění, zda je udržíte v rovnováze. Jinak křísíte zlo, které opět bují a narušuje tuto rovnováhu. Potom je opět nutné přebujelé zlo eliminovat a podstoupit tento boj znovu.
Vize o knize s úpisem Ve své vizi dne 4. 1. 2002 paní H. He. viděla před sebou rozevřenou knihu. Podobala se té, kterou nyní studuje, šestému dílu učení lásky. Když chtěla pokračovat ve čtení, vnitřní hlas ji upozornil, že je tam úpis. A opravdu. Písmena i řádkování byla jiná než v celé knize. Měla pocit, že ta stránka do knihy nepatří. Věděla, že ji musí vyjmout a odevzdat Otci. Snažila se list vytrhnout, ale nešlo to, a tak prosila ochránce a pomocníky ze světlých sfér, aby jí pomohli. Po veliké námaze se to podařilo, ale v knize zůstal jen otrhaný zbytek listu v místě, kde byla kniha sešita. Byl prázdný. Odevzdala úpis Otci a vedla prosby. Potom si uvědomila, že si na knihu nevzala energetický průkaz. Učinila tak a kniha se nezměnila. Zůstala taková, jaká byla. Paní H. to mátlo. Žádala tedy Otce, aby znesvěcenou knihu prozářil svou láskou, protože se již nechce učit nic z magie. Že chce poznat jen pravé učení lásky. Též se omluvila Jitřnímu andělovi, že úpis násilně trhala, protože cítila, že tím knihu znesvětila. 41
Kniha byla skutečně učením lásky. Kdysi ho znesvětila úpisem, protože si ho chtěla osvojit bez práce na sobě samé. Nepochopila, že si ho může osvojit jedině tím, že bude sama žít podle zákonů lásky. Tento úpis se stal mezníkem i překážkou pro všechny bytosti, které se domnívaly, že zákony lásky pro ně neplatí. Dokud nepochopí, nepodívají se na dno své duše a neočistí se od svého sobectví, nepoznají tajemství pravé lásky bez připoutanosti. Tyto bytosti představuje paní H. Snaží se násilím očistit tuto knihu od všeho, co do ní nenáleží, protože pravé učení lásky bylo zkresleno fanatismem a touhou po moci. Násilně, i za cenu utrpení, rve ze svaté knihy to, co do ní nepatří. Teprve potom odevzdává úpis Otci. Jednodušší by byl postup, kdyby požádala Otce o pomoc, propustila své služebníky i věřitele a požádala Otce, aby byl úpis vyškrtnut z příslušných ákášických záznamů, vyříznut laserem lásky. Potom je třeba odevzdat kompetence a odevzdat se milosti Boží, aby bylo napraveno, co jste pokazili. Zejména je třeba nahradit zkreslené informace pravými, pravdivými. Paní H. svůj zápas o čisté učení lásky vyhrála. Děkujeme!
Vysoký dům Paní H. He. vstupuje do vysokého domu. V přízemí je velký bazén s čistou modrou vodou. Kolem něho jsou lidé. Není vidět žádný pohyb. Když vystoupala do dalšího poschodí, uviděla stejný obraz. Uvědomila si, že v každém poschodí uvidí totéž. Vyptávala se bytostí okolo bazénů s čistou vodou, proč se nevykoupají a proč nic nedělají. Řekly jí, že jim stačí ležet u bazénu. Pomyslela si, že jí to nestačí, a začala hledat výtah, aby se dostala rychleji nahoru. Výtah našla a vyjela s ním do posledního patra. Byly tam jediné dveře, na které zazvonila. Přišla jsem jí otevřít a s láskou jsem ji uvítala. Již jsem na ni čekala a zvala ji dál. Potom se paní H. ohlédla a uviděla za sebou popel. Popel představuje vyhaslé vášně chtivosti, vysoký dům představuje chrám očisty a lásky. Pro někoho představuje nirvánu. Vše je zde čisté a prozářené láskou. Zde je pravý zdroj poznání. Každý, kdo dosáhne této úrovně, může pít z pramene pravého poznání. Každý se může svlažit a očistit. Každý může z tohoto nevyčerpatelného zdroje dávat pít ostatním. Pokud se nechová jako zmrzlá vlna, to znamená, že neustrne na prahu poznání, bude moci pomáhat ostatním a přivést je ke zdroji. Potom tento zdroj naleznou i ve svém nitru. Na vrcholu poznání vítám všechny, kdo neustrnuli na své cestě.
42
Varovné vize Paní L. vidí černý kříž. Nad ním je vytvořená stříška z otevřené černé knihy hřbetem nahoru. Na kříži visí temná postava. Nohy jí podpírá hromada černých knih. Vede prosby a potom vidí velkou hromadu negativity a nad ní hoří koruna stromu. Černý kříž představuje karmu těch, kteří zkreslili svým fanatismem učení lásky. Postava na kříži představuje všechny, kteří toto učení deformovali a vědomě hlásali polopravdy a lži. Ti se karmicky připoutali ke všem bytostem, které svedli z jejich pravé cesty. To je jejich karmický kříž. Z tohoto kříže sestoupí teprve tehdy, až se napraví a postaví na cestu ty, které zavedli. Tyto bytosti jim pravděpodobně budou klást velký odpor, a to je to utrpení, které symbolizuje temný kříž karmy. Temné knihy představují všechny lži, které vědomě i nevědomě na základě svých předsudků vyslovili. Až svou karmu pochopí a porozumí svým omylům a chybám, oheň lásky spálí parazitující strom života zavádějících učení na jejich stromě života. Paní V. stojí na dvoře před domem Na Valech, kde kdysi bydlela s rodiči. Dvůr byl plný mouru a paní V. ho oplachovala čistou vodou. Nedal se dokonale očistit. Paní V. stojí na prahu svého nitra, kde je uloženo vše. Dávné křivdy, omyly a chyby. Snaží se nitro své duše očistit, ale nemůže být úspěšná, protože se neponoří do hlubin svého nitra. Její očista je jen povrchní, to podstatné, co asi nejvíce bolí, nechá spát. Proto jí na dvoře zůstává stále špína. Stanula teprve na prahu jámy, kterou nosí každý z vás v sobě tak dlouho, dokud ji nevyčistí. Teprve potom se jí uleví a může postoupit dál na cestě pravdy. Ocitá se někde v Japonsku či v Číně. Je tam s větší skupinou lidí a vysvětluje domorodcům, že zde byl kdysi její manžel a oni nebyli spokojeni s jeho prací, ale že ona jim chce skutečně pomoci. Paní V. i její muž mají původ na Jantaru. Je to úryvek ze života, kdy v těchto zemích pracovali jako falešní duchovní vůdcové a manipulovali s lidmi, aby je ovládli. Proto byly výhrady k jejich práci. Vidí okolo velikého ohně sedět spoustu lidí. Plameny šlehají vysoko a ona vysloví myšlenku: „Snad nebudeme muset také podstoupit zkoušku v ohni.“ Vyslovila to beze strachu. Někteří z lidí měli na hlavě bílé kukly. Nebyl jim vidět obličej. Oheň je výsledkem magických manipulací na Jantaru, kterých se paní V. také účastnila. Tyto manipulace přivodily zkázu této planety. Okolo ohně byli soustředěni hlavní aktéři těchto politických, ekonomických i magických manipulací. Paní V. představuje ty bytosti, které si uvědomují svou chybu a vědí, že ponesou následky. Je ochotna splatit svůj dluh, ale není nadšená tím, že bude trpět. Je ve stavu duchovní otupělosti ze šoku nad zkázou 43
Jantaru. Ještě v ní doznívá pocit, že jejich pomsta stála i za tuto oběť. Lidé s kuklami pracovali tajně a domnívají se, že i v duchovní dimenzi zůstane jejich podíl na zkáze Jantaru utajen. Velice se mýlí a karmický plán každého z nich bude odpovídat poučení, které potřebují získat. Paní E. přivedla do skupiny své čtyři přátele. Myslela si, že je již nemusí představovat, protože je všichni znají z jejích vizí. Kolem však zavládlo rozpačité mlčení, protože její vize nikdo nečetl. Je to varování pro skupinu, protože někteří z vás zásadně nečtou vize, které se jim předkládají, a nezamýšlejí se nad nimi. Domnívají se, že stačí, když vedou prosby a podceňují poučení, které přinášejí. Budou-li takto pokračovat dál, budou se podobat lidem, které viděla paní H. He. v chrámu pravého poznání. Budou přímo u zdroje, ale nenapijí se z něho, ani se neočistí, protože jim stačí, že k němu dorazili. Paní E. vysvětluje svému bratrovi učení lásky. Potom bratr těžce onemocněl a ona šla za ním do nemocnice na návštěvu. Byla tam i její matka. Bratr paní E. mile překvapil, protože s ní chtěl mluvit pouze o duchovních věcech a říkal, že láska je pro něho to nejdůležitější. Paní E. začala uvažovat o tom, že ho přivede do skupiny. Najednou se do jejich rozhovoru vložila matka a začala jim nadávat, že jsou blázni, dceři vyčítala, že bratra strhla k monoteismu, a potom vysypala na stůl perly a korálky v ledové tříšti a zoufale je začala vybírat. Paní E. jí bylo líto a pomohla jí s přebíráním. Jedním ze životních cílů paní E. je přivést bratra na cestu pravdy a lásky. Po určitých životních zkušenostech bude schopen toto učení znovu přijmout a bude šťastný, že je nalezl. Patří k vám do skupiny. Matka paní E. ještě není pro tuto cestu zralá, nezná pravý cit lásky, bojí se ho a má pocit, že své děti ztrácí. Trpí připoutaností. Dělá životní bilanci a vybírá z tříště ledového království, do kterého se uzavřela, ty životy, kterých si nejvíce cenila. Zjistí s pomocí dcery, že cenu mají jen perly, které symbolizují životy plné utrpení. Perly jí přinesly potřebné poučení. Korálky představují životy planě prožité, které se jí však líbily.
Temná a světlá sféra Šambaly – Agarta a Agarata Pohybujeme se v temnotách a hledáme ty, kteří mají být osvobozeni s těmi, kdo se mají zodpovídat. Když jsme splnili úkol, vynořujeme se z temnot a plujeme s dcerou S. a jednou známou lékařkou v Severním ledovém oceánu. Voda je temná, ale nám její chlad nevadí. V dálce tuším ledovcové břehy. Po mé levici se objevuje dřevěná konstrukce stlučená z neohoblovaných prken. Konstrukce vytváří jednoduchý rám, na kterém jsou uvázány čtyři černé závojíčky. Vypadají jako mašličky z černého tylu. Dcera na konstrukci vylézá
44
a závojíčky rozvazuje. Jakmile je všechny rozváže, zmizí i konstrukce. Plujeme dál. Pracujete v Agaratě a převádíte oběti i viníky, aby se zodpovídali ze svých činů proti trojjedinosti obou principů. Trám představuje dvě dřevěné lodě víry mužského a ženského principu. Jakmile dcera S. rozváže poslední závojíčky připoutanosti, objevují se tyto lodě na stříbrném kruhu, ve kterém jsou otvory po obvodu kruhu a jimi jsou protažené černé závojíčky. Je jich dvanáct. Objevuje se pan J. O. Sedí obkročmo na poraženém stromě svého života a v ruce má magické pojistky. Křečovitě se snaží tento mrtvý strom udržet pohromadě. Původně měl zajišťovat přechod mezi Agartou a Agaratou. Nezvládl však úřad temného anděla. Jeho pýcha ho zavedla a on se domníval, že temnoty mají větší moc než světlo pravé lásky. Připoutal se k temnotám a jednal svévolně. Sedm andělů, kteří ho provázeli a byli ochotni mu sloužit, od něho odstoupili a žádali naplnění spravedlnosti a znovunastolení řádu. To znamená, že bude sveden svatý boj. Jde o třífázový souboj dobra se zlem. Nejprve bojuje ženský princip, potom mužský princip. V závěru je zlo odděleno a eliminováno i se stromem života. Ocitáme se v nějaké jeskyni, která je osvětlena, ale zdroj světla není vidět. Panuje zde horečná činnost. Je hotov plán práce, připravují se přednášky a malují se léčebné obrazy. Sedím za stolem. Jsem mohutná a statná, vyzařuje ze mne síla. Na mne se zprava lepí pan J. O. Vypadá jako světelná koule, ale není to světlo láskyplné, ani světlo pravého poznání. Funguje jako upír. Ani zde získanou energii nedokáže udržet čistou. Odděluji se od své mateřské bytosti a poodejdu vlevo malovat olejem anděly. Pomyslím si, že nejsou sice tak krásní jako u nás, ale září čistotou, a jsem s nimi velmi spokojena. Osvětlená jeskyně představuje Agartu, světlou sféru Šambaly. Připravuje se mise, která má napravit škody spáchané svévolně magickými manipulacemi. Strom života pana J. O. se rozpadl na tři části při souboji dobra se zlem, kdy zvítězilo dobro. Zlo bylo opakovaně eliminováno. Jeho strom života se změnil v třístupňovou parazitující rostlinu. I on se stal parazitem. Jeho duch je mrtvý pro světlé sféry. V Šambale proběhl soud a byl od vás oddělen a s touto parazitující rostlinou přenesen tam, kam náleží. „Malování andělů“ je hlavním úkolem mise. Znamená očistu lidstva. Přímo úměrně k tomu, jak se budou na cestě pravdy očišťovat, budou se naplňovat pravou láskou. Budou se měnit v anděly milosrdenství a lásky. Objevuje se bílé srdce a v něm je otevřená kniha. Z ní vycházejí tři proudy světla. Dobro zvítězilo, učení lásky je očištěno.
45
Souboj rytířů Dne 8. 1. 2002 se paní H. He. probudila a zjistila, že má vlasy na hlavě silně nalakované, splihlé a ulepené. Lepilo to jako med. Hlava je symbolem myšlení a med je barvou Jantaru. To znamená, že její potíže vyplývají z toho, že ulpívá na tehdejším způsobu myšlení a cítění. Med je též symbolem „sladké připoutanosti“. Připoutanost vede k narušení rovnováhy mezi mužským a ženským principem. Posléze je staví proti sobě. Viděla souboj rytířů ve stříbrné zbroji. Krásně svítilo slunce. Seděla jako vojevůdce rytířů na bílém koni. Když vojevůdce poranil svého protivníka, seskočil z koně a sklonil se nad ním. Brnění na prsou se rozevřelo. Bylo vidět bílou kůži, trochu krve a ženská prsa. S hrůzou si uvědomil, že padlým rytířem je on sám. Zděšeně se díval na zraněnou ženu v brnění, než pochopil, že bojují se ženami. Volal na své rytíře, aby přestali bojovat, že jsou to ženy. Dal jim příkaz, aby je ošetřili a vzali si je za ženy. Souboj rytířů představuje souboj mužského a ženského principu. Vize upozorňuje na to, že když se postavíte proti mužskému či ženskému principu na základě připoutaností ke svým „právům“ a role z nich vyplývající, stavíte se ve skutečnosti proti vlastní podstatě, neboť jste obojím. Jen v harmonii a čistotě obou principů můžete získat objektivní vícedimenzní pohled. Jakmile to rytíř pochopil, dal pokyn k zastavení boje. Ošetření žen představuje duchovní i citovou očistu obou principů. Pokyn ke svatbě je upozorněním, že po očistě a vyrovnání i harmonizaci následuje mystická svatba spojená s duchovním postupem. Na levé straně stojí v šeru zámek, který se otevřel a přes padací most z něho vycházejí šedé postavy, bledé, nevzhledné a utrápené. Postupují směrem k ní. Po pravé straně je vidět krásná zasněžená krajina. Do kopce vede cesta, kterou lemují zelené stromy. Tyto bytosti začaly stoupat alejí vzhůru a měly již čisté šaty. Začaly světlat. Zámek představuje slepou víru, do které se tyto bytosti uzavřely. Nebylo v nich lásky. Její nedostatek jim působil utrpení a deformoval je. Paní H. zde představuje duchovního vůdce, který je v minulosti zavedl do tohoto zámku slepé víry a nyní je osvobozuje od jejich předsudků. Ony se pod jeho vedením očišťují a opouštějí zmrzlé království bez lásky a stoupají alejí naděje a vzkříšení za světlem pravé lásky. Jak na sobě usilovně pracují, zbavují se pýchy a necitelnosti, otevírají se lásce, ta je naplňuje a očišťuje. Paní H. jede s přítelkyní a jejím manželem na výlet autem. Oni seděli vpředu a ona za nimi. Protože manžel přítelkyně byl ze Slovenska, chtěli se tam podívat. Přijeli na kopec, kde si chtěli odpočinout. Byla tam autobusová zastávka na levé straně, dveře a okna neměly výplň, lavice a stůl zabíraly skoro celý prostor. Za chvíli přišly dvě děti. Jedno jim prolezlo pod nohama a druhé 46
se vecpalo oknem dovnitř. Paní H. se tam vůbec nelíbilo, a tak nasedli do auta a jeli dál. Přijeli do Žiliny a zastavili před hotelem. Uvědomila si, že to tady zná, protože sem jezdila s prvním manželem ještě za svobodna stanovat k Dunaji. Manžela přítelkyně již neviděla, a tak obě vstoupily do hotelu a v poschodí hledaly toaletu. Vtom vidí, jak se od ní její přítelkyně rychle vzdaluje a na nohách má červenorůžové papuče. Paní H. byla bosa. Jak se rozhlížela po obrazech a zdech vykládaných dřevem, začal se u dveří, kde tušila vchod na toalety, tvořit dlouhý zástup lidí. Všechny je obešla, vstoupila na první místo a divila se, že nikdo neprotestuje, že předbíhá. Vtom slyšela, že někdo říká, že je to v pořádku, že tam už byla, než oni přišli. Vešla kolem vrátnice do dveří a uviděla chodbu, která měla na levé straně troje dveře. První a poslední dveře byly zavřené, prostřední byly otevřené a ona uviděla místnost zalitou sluncem, ze které se linul krásný zpěv. Byl to zpěv ženy. Paní H. si uvědomila, že si nevzala klíč od toalety, a tak hledala místo, kde by svou potřebu vykonala. Podívala se vpravo a uviděla krásný zelený trávník, který se svažoval dolů. Měla obavy, že ta zpívající paní vyjde a uvidí ji. Najednou zdola k ní běžel pes hasky. Měl nádherné modrozelené oči. S obavami čekala, zda ji jen očichá, či ji kousne. Pes jí skočil do náruče a ona s ním vyšla ven. Byla svobodná. Jízda autem s přítelkyní a s jejím manželem představovala společně prožitý život, kdy vůdčími osobnostmi této trojice byli manželé. Paní H. seděla za nimi a přizpůsobovala se jim. Kopec představoval jejich vrcholný životní cíl. Byl holý a prázdný. Byl to život, ve kterém chtěli jen odpočívat. Měli šanci, protože se jim tam karmicky vetřela mladá duše mužského a ženského principu. Představovaly ji dvě děti. Oni toho však nevyužili a raději odjeli pryč. Dorazili na Slovensko, kde měli též karmické dluhy, místo bylo paní H. povědomé. Manžela však již neuviděly, protože odešel z hmotného světa. Krátce nato i ony dvě opustily hmotný svět, protože neplnily to, co slíbily. Vstoupily do hotelu, který představuje duchovní svět. Byl krásný, starobylý. Přítelkyně se od ní rychle vzdalovala, protože byla na základě rovnosti odvedena tam, kam podle svých vibrací náležela. Papuče byly symbolem jejího sklonu k pohodlí. Netoužila po očistě jako paní H., která byla bosa, to znamená, že se osvobodila od připoutanosti a nešlapala druhým po jejich citech. Prohlížení obrazů představuje životní rekapitulaci. Rozpomene se na svůj úkol a stoupne si do řady vpředu, protože ví, že musí vše rychle dohonit. Protože se vrátila brzy, ostatní si ji ještě pamatují a dávají jí přednost. Jejich čas ještě nenastal. Nyní již paní H. ví, že po několik životů plní důležitý úkol. Proto šla na první místo. Troje dveře představují tři cesty. První dveře jsou zavřené, protože je uzavřen i život, ve kterém svůj úkol splnila. Druhé dveře jsou otevřené, je to život, na který se teprve musí připravit, protože v minulém životě odpočívala. Světlo a zpěv lásky jí připomínají slib, který dala. Ztratila klíč, proto 47
svůj úkol nesplnila. Proto rychle spěchá zpět, aby vše dohonila. Klíčem byla láska, které se obávala. Najednou proti ní vyběhne krásný pes, který představuje bezpodmínečnou věrnost lásky. I nyní se bojí, že ji tento cit zraní. Statečně však vyčkává a přemýšlí, zda ji pes jen očichá, či pokouše. Pes jí skočí do náruče a ona prožívá pravý cit lásky bez podmínek a připoutaností. Již se tohoto citu nebojí a plně se mu oddává. Je šťastná, je svobodná a je tam, kde tuto lásku bude vykazovat. Otevírá se před ní nový život, který má touto láskou naplnit.
Život mezi životy Ve své vizi dne 12. 1. 2002 sjíždí paní R. se skupinou léčitelů výtahem do podzemí. Výtah se vždy zadrhne a zastaví a potom pokračuje v jízdě dolů. Někteří se toho zadrhávání bojí. Dole se pracovalo. Pořádaly se exkurze a přednášky a dost členů mělo obavy z toho, že jsou moc dole. Paní R. se nebála. Jde o přípravu na další hmotný život. Všichni, kteří sjíždějí do temnot, aby si zblízka prohlédli následky svých omylů a chyb, se budou reinkarnovat společně, aby si pomohli naplnit a pochopit svou karmu a umožnili si navzájem napravit vše, co pokazili. Některým je tato exkurze nepříjemná a obávají se, že v příštím životě selžou. Paní R. představuje ty, kteří o užitečnosti exkurze a nového karmického plánu vůbec nepochybují. Sourozenci pan L. s paní H. a paní R. leží v rohu pokoje na posteli, jsou přikrytí až po krk a leží na zádech, doslova v „pozoru“. Již jsou vzhůru. Paní D. sedí u stolu a její manžel stojí ve dveřích a povídá si s ní o budoucím dítěti. Oba mluví jen v náznacích, protože nechtějí, aby tomu ostatní porozuměli. Když si manžel paní D. uvědomí, že se ostatní probouzejí, ustoupí do chodby, aby ho nebylo vidět, a pravicí učiní nenápadné gesto vybízející manželku, aby ho následovala, že to proberou jinde. Je ušmudlaný, v letním pracovním oblečení. Manželka ho následuje a paní R. přemýšlí, o jaké dítě se jedná, když ví, že jsou oba starší a paní D. již nechce mít žádné dítě a adopce u ní také nepřipadá v úvahu. Mrzí ji, že o tom nechtějí mluvit před ní, ale rozhodne se, že se jich potom zeptá, pokud jí to budou chtít sdělit. Paní D. manžela následuje na chodbu. Paní R. vidí průhlednou stěnou ven. Vidí jejich stříbrnou stezku, po které jdou a která se kříží v určitém bodě. Je to symbol vývoje v magii. Je to vývojová osmička. Dále vidí zářivé schodiště, které vede vzhůru do světla, ale oni ho nevidí. Sourozenci s paní R. leží v regeneračním koutě. Právě se probouzejí, aby mohli dokončit přípravu na další život. Paní D. s manželem se probudili dřív a jsou již ponořeni do práce. Opět vstupují na stříbrnou cestu magie, ale nechtějí, aby o tom ostatní věděli. V tomto případě je vůdčím duchem její manžel. Pracovní oděv je ušmudlaný, protože myslí, cítí a konají magic48
ky. Nejsou ještě očištěni. Připravují další magický zákrok, aby znemožnili naplnění úkolu svatého dítěte. Radí se, jak nasměrovat magické manipulace. Vstupují na stříbrnou cestu magie, která je stále velmi přitahuje. Protože vykonali i mnoho dobrého, objevuje se v jejich bezprostřední blízkosti schodiště, na které mohou vstoupit, když se vzdají magie. Tato cesta je přivede do světla pravé lásky a duchovní urozenosti. Oni ji však pro svou zaslepenost nevidí. Je to zkouška, kterou skládá každý duch, když se ve svém vývoji dostane tak daleko. Tam, kde se kříží vývojová osmička, lze přestoupit do světlých sfér a jít za Nejvyšším principem lásky a stvoření. Když tento bod minou, musejí dokončit svůj životní okruh a další šanci budou mít až v příštím životě. Ve stejném místě budou opět volit svou cestu. Čím déle budou lpět na stříbrné cestě magie, tím těžší bude v tomto bodě přestoupit na pravou cestu lásky, která vede do Světla.
Zlaté hodinky Paní E. jde ve své vizi dne 18. 1. 2002 s přáteli na výlet a manželé, kteří mají ježčí farmu, je vedou, aby si ji prohlédli. Muž slíbí paní E., že jí dá zlaté hodinky. Když dojdou všichni na farmu, zjistí, že manželé zkrachovali a farma je v likvidaci. Manželé to berou s naprostým klidem. Všichni vejdou do vstupní haly. Jsou tam prosklené boxy s různým občerstvením. Jídlo se paní E. moc nelíbí, dlouho vybírá, ale nakonec si přece jen vybere obloženou housku a zaplatí ji. Má pocit, že si něco musí koupit, aby přátelům pomohla v jejich těžké situaci. Najednou jí muž přinese slíbené zlaté hodinky. Paní E. se brání, že je už nechce, ale on na tom trvá. Někdo vedle ní jí sdělí, že manželé mají bokem hodně peněz, že jí jich nemusí být líto. Výlet představuje návrat do hmotného světa. Manželé představují oba principy velmistrů temnot a magie. Ježčí farma představuje svět magie s okruhem působnosti. Ježci představují magickou ochranu jednotlivců. Farma zkrachovala, protože v těchto sférách již magie nemá místo. Zlaté hodinky představují mámení a vábení magie. „Manželé“ berou svůj krach s klidem, protože jsou přesvědčeni, že své žáky odvedou s sebou. Mají poměrně velkou zásobu energie. Nabízejí na své slavnosti na rozloučenou jídlo, které představuje duchovní stravu, kterou mohou poskytnout případným zájemcům. Paní E. se nelíbí, ale ze slušnosti si vybere a zaplatí. V magii se za vše musí dříve nebo později zaplatit i s úroky. Tím, že přijala duchovní stravu, vzbudila ve velmistrovi opět naději, že by ji mohl získat. Ihned přichází se svým vábením a nabízí jí zlaté hodinky, které paní E. přijímá. Dne 21. 1. 2002 odejde paní E. nečekaně z domu. Jde hlavní ulicí, je už večer. Před sebou stále vidí blýskavý červený zákaz. Ví, že to znamená, že tam nesmí jít, ale cosi v ní ji nutí pokračovat v cestě, kterou si sama vymlouvá. 49
Namlouvá si, že ten křížek jsou jen mžitky před očima, že to nic neznamená. Stále drží v ruce zlaté hodinky a sestupuje hlouběji. Přichází na nábřeží, kde je vysoká hráz, a kousek od ní stojí na kraji muž v černém. Jakmile ji uvidí, skočí dolů a pak již je slyšet zdola jen křik. Paní E. ví, že je to past, a tak se rozběhne a utíká pryč. Za chvíli slyší, že ji muž dohání. Kousek od nich na hrázi stojí v rozestupech ještě asi tři lidé. Paní E. se uklidňuje, že se muž před nimi neodváží ji napadnout. V tom se zmýlila. Byli to stejní zloději jako on a čekali tam na svou oběť. Paní E. se postaví muži čelem a on si nasadí černé brýle. Cítí se silná, ale on ji napadá a paní E. je překvapena, jakou má sílu. Jejich síly jsou vyrovnané. Paní E. vystupuje ze svého nitra (domu) a jde novou cestou, která ji vede do temnot. Je večer, stmívá se. Dobře ví, že ji zákaz upozorňuje, že jí tato cesta nenáleží. Pod vlivem zlatých hodinek podléhá lákání magie a pokračuje dál. Muž v černém představuje duchovního vůdce, který ji vybízí, aby ho následovala do hlubin temnot, nebo se vzdala výhod magie. Paní E. se cítí zrazena a má pocit, že ji chce oloupit. Tuší, že když ho bude následovat, přijde o to nejcennější, co má, o čistotu ducha. Jsou to zloději duší. Tři lidé, od kterých si slibovala pomoc, tvoří triádu čarodějů i čarodějnic a naznačují trojjedinost mužského a ženského principu. Paní E. se cítí dostatečně silná pro souboj s nimi. Je to souboj dobra se zlem. Je překvapena silou svého protivníka, protože si neuvědomuje, že ji oslabují zlaté hodinky. Ty jsou symbolem všech darů magie. Je třeba se jich vzdát. Zatím si neuvědomuje, že nemůže mít dary obou cest. Až se vzdá darů temnot a magie, bude posílena světlem vesmírné jednoty lásky a bude silnější. Pak svůj souboj vyhraje. Je na přednášce. Učitel jim ukazuje časopis, který všichni mají, ale v tomto čísle je nejzajímavější právě ta druhá část, kterou nemají. Doporučí jim, aby si časopis koupili ve městě. Paní E. vyjde na ulici a zastaví se před výlohou obchodu, kam běžně chodí nakupovat. Nechce se jí dovnitř, ale než stihne odejít, přijde za pult známá prodavačka s učenkou a zve ji dovnitř. Aby ji neurazila, vejde dovnitř. Ptá se po doporučeném časopisu, ale ten samozřejmě nemají. Prodavačka jí věnuje, jako stálému zákazníkovi, propagační brožuru o její církvi. Paní E. si ji prohlíží, ale nestojí o ni. Pod sklem na pultě jsou vystaveny všelijaké přívěsky ze dřeva, korálků a drátků. Prohlíží si je, ale nic se jí nelíbí. Pak do obchodu přijde starší muž a ptá se jí, proč nekupuje šperky ze skla, a jeden jí ukazuje. Mluví o tom, že když je nebude nikdo kupovat, že zkrachuje. Jí se nelíbí ani tento šperk, a tak ho vrací. Potom ji napadne, že by si mohla alespoň koupit lék, který zde vždy brala, ale nemá recept, a tak přemýšlí, jestli by jí ho nedali na dluh. Paní E. se připravuje na další život ve hmotném světě. Druhý díl časopisu představuje zkušenosti ze životů ve hmotném světě. Přednášející doporučuje, aby si připravili vše, co potřebují zařadit do svého karmického 50
scénáře. Nic z toho, co paní E. doposud stačila připravit, již nevyhovuje. Doba pokročila a nic magického si již nepřeje. Stejně tak už má dostatek zkušeností se slepou vírou. Vzpomene si však, že zde vždy kupovala lék. Tento lék vždy dostávala zdarma. Měla recept. Tentokrát ho nemá, protože jejím úkolem bude, aby sama vybudila v sobě tolik lásky, kolik je třeba. O této lásce bude učit a touto láskou bude chránit své žáky. Lék je tou láskou. Ve své vizi dne 23. 1. 2002 paní E. utíká s několika přáteli, většina z nich jsou děti, před pronásledovateli. Mají před nimi velký náskok, a tak je zavede do starého zámku, ve kterém se sama učila. Teď je opuštěný a zchátralý. Procházejí chodbami s dřevěnými podlahami a po zaprášených schodištích. Prkna občas zavržou. Nahlížejí do učeben a paní E. vypráví o tvrdých podmínkách, které zde vládly, a o utrpení, jež tu jako děti společně prožívaly. Potom sešli do přízemí zámku. Je tam veliká prosklená hala s moderním zařízením a krbem. Najednou vidí, že před zámek dorazili jejich pronásledovatelé v červeném autě. Chtějí se před nimi ukrýt. Vidí, jak přicházejí až k prosklené stěně. V ní je malá zídka. Všichni prosí o ochranu a vtom se celá budova začne otáčet ze strany na stranu a zídka se zastavuje před pronásledovateli. Jenže je moc nízká. Vevnitř se objeví mladý muž, který je má chránit. Jeden z pronásledovatelů vejde dovnitř a zblízka si prohlíží jejich ochránce. Nepoznává ho či nevidí. Ostatní si zatím zalezou pod deky na sedací soupravě do kruhu a předstírají, že spí. Muž přijde k nim, prohlíží si je, ale také je nepoznává. Paní E. je již pohromadě se svými žáky a vypráví jim o minulosti a o vlastní cestě za světlem pravdy a lásky. Ukazuje jim, jak sestoupit do vlastního nitra a očistit se od všeho zlého. Ukazuje jim to názorně na sobě. Jejich pronásledovatelé jsou oni sami. Nastavují jim zrcadlo svým nepřiměřeným jednáním. Současně jsou jejich karmickými věřiteli. Chránit se před nimi mohou jen pochopením a láskou. Obracejí se k Otci o pomoc. Protože se očistili, jejich energie je jiná, čistá a oni je jako své dlužníky nepoznávají. Mladý ochránce je jejich anděl strážný a ukazuje jim, že pokud jsou čistí, nemusejí se ničeho obávat. To znamená, že pokud pochopili a snažili se napravit omyly a chyby, karma se rozplývá. Pokud by toto nepochopili, žádná deka, žádné předstírání je před jejich věřiteli neuchrání. Oni však ulehli a odpočívají. Neměli by odpočívat příliš dlouho, aby nezaspali šanci pro svůj duchovní postup.
Poprava Ve své vizi dne 27. 1. 2002 jdu širokou ulicí, která se svažuje dolů. Je zalitá sluncem a já mám sváteční náladu. Prohlížím si obchody, které většinou nabízejí šaty. Mám pocit dobře vykonané práce. Najednou zjistím, že jsem 51
prapodivně oblečená. Mám strakatou letní blůzu, ještě strakatější sukni, snad hnědě pruhovanou, a tmavě modré letní sako s bílými puntíky. Je mi trapně, otočím se a chci se jít převléci. Vím, že pracuji v Bílém domě a toto je pro mne nevhodné oblečení. Ulice, která se svažuje dolů, představuje životní cestu. Ty představuješ vládu této planety i lidstvo, které ji pomáhá uskutečňovat. Jsi na vrcholu moci, tvoje ješitnost je uspokojena, jsi na výslunní moci. Tvůj nevhodný šat odráží pýchu a ješitnost, která z této moci vyplývá. Jdeš dolů a vyhlížíš duchovní šat, který by tě uspokojil. Tvá chtivost tě přivede k tomu, že stále klesáš hlouběji a hlouběji do malicherné ješitnosti. Když se na sebe podíváš, nepoznáváš se. Každý jednotlivý kus, který máš na sobě, je krásný a honosný. Neladí však jako celek. Narušuje harmonii cesty. Nejdeš správným směrem. Víš, že máš velkou odpovědnost, proto se otáčíš a jdeš zpět, abys vše napravila. Jakmile se otočím, ocitnu se na louce, za kterou se zrcadlí hluboká voda. Slunce stále svítí, stojím nedaleko břehu zády k vodě. Najednou upoutá mou pozornost prudký pohyb. Zdvihnu hlavu, abych se podívala, co to je. Někdo byl popraven. Vidím letět vzduchem tři mužské hlavy. Pomalu plachtí do tekutiny, která má zvláštní skupenství. Nevypadá vůbec jako voda, ale je to průzračný gel. Na hladině se tvoří tři jamky víru, do kterých dopadají mužské hlavy. Dvě obličejem dolů a jedna, prostřední, obličejem nahoru. Vzápětí přilétají tři ženy. Jsou z nich vidět jen hlavy a krátké cáry svrchního oblečení. Dvě se pokládají na temeno hlav, které leží obličejem dolů. Prostřední žena klesá nad hlavu, která má obnažený obličej, a líbá tuto hlavu na ústa. Vše se okamžitě ponoří do gelu a zmizí v jeho hlubině. Měla jsem nepříjemný pocit hnusu a odporu. Paní L. mne upozornila na lotos láskyplného vyzařování, když jsme společně kontrolovaly význam této vize. Tvoje otočka na cestě představuje změnu duchovní cesty i politických a ekonomických cílů vlády světa. Tato změna vede ke změnám ideálů a odklání se od násilného udržování moci. Po duchovní stránce představuje odstoupení od magie a eliminaci velmistra a velmistryně ve všech jejich podobách i podstatě. Eliminují se ve své prapodstatě. Teprve potom se může rozvinout lotos láskyplné čistoty s klenotem pravého poznání, který jsi zahlédla na závěr této vize.
Svědomí Ve vizi dne 28. 1. 2002 byly paní L. ukazovány jednotlivé útržky z minulých životů. Byly jí ukazovány ty životy, které zmařila svou pohodlností a liknavostí. Z těchto životů byla předčasně odvolávána, aby nemarnila drahocenný 52
čas, který jí byl poskytnut na nápravu věcí a na očistu. Byly jí ukázáni její karmičtí věřitelé i pomocníci, kteří jí i v tomto životě pomáhají či nastavují zrcadlo. Souputníci těchto životů: já jako léčitelka. Manžel P. s blondýnou a se syny. Syn H. s panem L. a jeho sestrou paní H. Dům je symbolem bezpečí, které má ona zajistit. Koupě zmrzlých plodů místo zmrzliny naznačuje, že jde o plody jejich života, které možná byly osvěžující, ale chyběla jim vřelost pravé lásky. Jízda z Prahy, která končí havárií. Představuje životní cestu, kdy s panem P. Bu. tvořili rodinu a já byla jejich dítětem. I tento život symbolizuje velmi pomalý duchovní postup. Ty jsi z jejich života odvolána, umíráš. Havárie představuje životní mezník, kdy se úmrtí dítěte stává poslední šancí, kdy se mají zamyslet sami nad sebou a snažit se napravit, co zmeškali. Ty jim jako dítě prokazuješ službu lásky, aby se mohl naplnit jejich karmický scénář. Další život byl zaměřen na péči o mladé duše. Přeceňuje své svěřence. Chystá jim duchovní šat, kterému ještě nedorostli. Kamarádky jsou spolupracovnice. Šéf firmy s celou suitou představuje duchovního vůdce a její pomocníky. Snaží se ji upozornit na další závažnou chybu. Následný život měl být zasvěcen očistě. (Návštěva koupaliště.) Nedokáže však překonat životní zkoušky, které jí pomohli vytvořit rodiče. Koupaliště je zaplevelené, znečištěné, neudělá nic pro společnou očistu. Tento život vyzní planě, ale vytváří důležitý podklad pro osvícení a duchovní pokrok v následujících životech. Tento život se nikomu z nich nelíbil. Život, který následuje, je již pro paní L. alarmující. Pracuje na finančním úřadě. Nelíbí se jí tam a jde hledat práci tam, kde dříve pracovala. Je jí jedno, jaký bude mít plat. Když se vrátila zpět, zjistila, že zapomněla svou kabelku tam, kde se ucházela o práci. Neměla kartu, kterou by otevřela dveře. Vrátila se zpět, ale tam již bylo zavřeno. Když hledala, čím by se dostala dovnitř, našla svou starou kabelku, a tak se dostala zpět na finanční úřad. V její kanceláři již zvonil telefon. Byla to paní R. a křičela na ni, že je zrádkyně, a praštila jí s telefonem. Paní L. byla otřesena. Práce na finančním úřadě představuje splácení karmických dluhů. Nelíbí se jí to. Hledá únik, chce se vrátit do pasivity minulých životů. Je jí jedno, jaká „odměna“ ji čeká. Začíná se dopouštět stejných omylů a chyb. Začíná opět lenošit. Zde jí nastavuje zrcadlo kolegyně se spolupracovníky a nadřízenými. Hledá staronové zaměstnání. V podniku, kde se uchází o místo, zapomíná kabelku. Je to symbol její karmické zátěže. Tím, že se jí zbaví, však nic neřeší. Zjistí, že nemůže vstoupit zpět do svého úřadu a nemůže plnit karmický scénář. Vrací se zpět a nachází svou starou karmickou zátěž, které se stejným způsobem zbavila, protože se snažila uniknout odpověd53
nosti za svůj život. Bere tedy i tuto zátěž, o které se domnívala, že se z ní šikovně „vyvlíkla“, aby mohla zpět do vlastní kanceláře. Tam již vyzvání telefon. Ozývá se v ní špatné svědomí, že vždy utíkala před odpovědností, i za cenu sebevraždy. Paní R. je hlasem svědomí, které ji napomíná. Proto se v tomto životě snaží vše dohonit.
Goaldové a červivci Jednoho dne jsem pracovala s paní L. a ta uviděla knihu lásky a v ní byla zavrtaná tučná zelená housenka. Pochopila jsem, že to je to, co mi brání v práci na této knize. Nešlo však o obyčejnou housenku, ale o goalda, kterého kryla. Pokud někdo pracuje na knize, která tlumočí učení lásky, napadnou ho nejprve duchovní parazité, housenky, a potom goaldové. Když se jim bytost ubrání, obsadí ji a způsobí, že podává poznatky zkresleně či úplně chybně, nebo jí úplně zabrání v psaní. Goald způsobil, že učení lásky bylo zkresleno. Je to nejsilnější kód magie. Je to pošpiněná a zneužitá hadí síla. Těchto goaldů jsi musela mít v sobě sedm, abys přestala psát. Nositel goaldů je červivec. Je to jedna z podob velmistra, který může tyto „dary“ rozdávat. Chrání se skořápkami zla, proto je místo zářivé energie vidět jen dělený zrohovatělý krunýř špinavé hadí síly. Goald nemohl být dříve eliminován, dokud jste nedozráli do určité duchovní úrovně. Dosáhnete-li této úrovně, může vás opustit sám, nebo vám je milostí Boží odebrán. V pátek jsem měla vizi, jak vracím všechny prsteny společenství pána prstenů i s jejich otisky do vše stravujícího ohně Hory osudu k eliminaci. Byla to nekonečná řada a byla jsem šťastná, když jsem se jich zbavila. Tím, že se k tobě stáhly všechny prsteny a tys je eliminovala, mohla ses očistit od goaldů. Vládly prstenům a ve své podstatě byly těmito prsteny moci. Kdo byl jejich nositelem, měl fascinující sílu a moc. Dříve nebo později však každého jeho prsten zradil. Tato moc a síla ničily čistotu ducha nositele. Jen vysoce urozená duchovní bytost mu může odolat. Každý, kdo s ním přijde do styku, se musí očistit. I otisky jsou nebezpečné, protože červivec se nakonec stává goaldem. Duchovní podstatou prstenů moci tohoto společenství pána prstenů je goald jako zneužitá hadí síla. Jejich idea pochází z planety Marsu – Jantaru. Delfín symbolizuje svobodu ducha a jeho inteligenci, která může být omezena červivcem či goaldem. Nemůže delfína zničit, protože je pod ochranou Boží. Dva delfíni, kteří se vám zjevili, jsou představiteli mužského a ženského principu lidstva, které se osvobodilo od magie. Je ještě omezováno negativitou černých mágů, ale je pod ochranou Boží. Záře lásky, která je spojuje, eliminuje negativitu, která je obklopuje. Již brzy budou volní. 54
Dne 6. 2. 2002 v 17.15 hodin se opět objevil bílý gong, který dvanácti údery ohlásil vstup planety i s jejími obyvateli do nové éry a vyšší sféry a dimenze. Mír s vámi! Nastává čas budování Zlatého věku lidstva.
Lék Paní L. obdržela ve své vizi od starší ženy injekční stříkačku. Měla očkovat asi dvacet starších lidí ve věku šedesáti až sedmdesáti let. Očkovací látka byla čirá a každému ji měla vpravit do hřbetu dlaně. Vždy jeden dílek. Když skončila, dostala větší injekční stříkačku a i v tomto případě měla každému vpravit jeden dílek stupnice. Paní L. vadilo, že musí používat jen jednu jehlu. Starší žena je duchovním vůdcem paní L. Očkovací látka představuje učení lásky, které má poskytnout těm, kteří přišli do styku se společenstvím prstenů. Jen láska je může zachránit a očistit. K tomu vede jen jedna cesta. Očista, utrpení z poznání, které symbolizuje jehla. Paní L. má obavy, že to nestačí. Její víra v sílu lásky je slabší. Přesto poctivě plní úkol, který jí určil její duchovní vůdce. Paní L. pracovala na své očistě a zjistila, že je karmicky vázána s mnohými bytostmi. Když bylo vše hotovo, viděla ve své vizi dne 6. 2. 2002, že všichni odcházeli do malého kostelíka, kde bylo mnoho lidí zastřeleno. V podlaze byla trhlina, do níž vkládali svá zavazadla. Když vycházeli z kostela, potkali na silnici skupinu vojáků, kteří táhli dlouhý černý igelitový pytel, který byl již prázdný. Snažili se ho zavázat růžovou stuhou. Šli proti větru. Kostelík představuje víru v Nejvyšší princip lásky a stvoření. Na této cestě bylo mnoho padlých, kteří byli popraveni těmi, kdo v sílu lásky nevěřili. Ve jménu pokřiveného učení o „pravé“ víře a lásce vedli lidstvo do válek a podobně. Manipulovali s ním a způsobili, že mnozí opustili pravou cestu lásky. To byli ti, kteří „padli“. Mnozí z nich se stali duchovně mrtvými. Následkem těchto manipulací se stali členy společenství prstenů. Kostelík se stal symbolem Hory osudu. Zde byla trhlina, kam bylo možné vhodit prsteny i se zneužitou hadí silou, kterou představovali goaldi, nesení ve speciálních vacích. Toto vše musí být eliminováno v puklině Hory osudu, kde hoří oheň spravedlnosti. Přicházejí i řadoví vojáci, kteří byli zmanipulováni do „svatých válek“. Jejich vak je prázdný, protože se již vykoupili utrpením a pravým poznáním. Jdou proti větru. To znamená, že jejich očista byla velmi náročná a oni ve jménu lásky překonali všechny těžké překážky. Růžová stuha, kterou se snaží uvázat na prázdný karmický vak, je jejich zástavou. Je jejich vítězným praporem lásky. Paní L. má veliký dům. Na návštěvu k ní přijíždí celá slovenská skupina. Připravuje pro ně pohoštění a hledá místo, kde je uloží ke spánku. 55
Velký dům představuje nitro paní L. Vejde se sem celá skupina. Připravuje jim duchovní potravu tak, jak ji sama poznala. Nic nezamlčuje. Může upokojit jejich hlad po poznání. Uložení ke spánku je symbolem odchodu z hmotného života. To znamená, že jim bude pomáhat při přechodu do jiné dimenze.
Vrah duší a vězení připoutanosti Ve vizi je paní E. s přáteli v temném městě. Bydlí ve veliké budově. Na jedné široké chodbě má postavenou malou světlou buňku, kterou sdílí s jednou kolegyní. Po chodbě stále někoho honí. Na chvíli poskytují jednomu pronásledovanému azyl. Potom slyší z chodby křik. Vykoukne ven a vidí shluk lidí. Jde se podívat, co se děje. Před lidmi stojí vrah nad svou obětí. Lidé nejprve křičí, ale pak se rozejdou a nechají vraha stát i s nožem v ruce. Paní E. za nimi volá, aby mu alespoň vzali nůž, aby už nikoho nemohl zabít. V tu chvíli po ní vrah hodí nůž, ale netrefí se. Ona nůž schová a řekne muži vedle, aby všude posbíral skalpely a nože, které se tu povalují. Muž se brání, že to není potřeba. Nakonec ho k tomu přiměje. Paní E. se vrátí do buňky a děkuje kolegyni, že tu s ní byla, protože se s ní tolik nebála. Temné město představuje příslušnou sféru. Budova, ve které bydlí, je její nitro, ve kterém sídlí bytosti, jež miluje, nebo ty, ke kterým je připoutaná. Světlá buňka je její jiskra Boží, ve které spočívá v míru. Její přítelkyně je její druhé já, její duch, její intuice. Pronásledované bytosti jsou její přátelé, kteří jsou k ní připoutaní a pronásledují je temní andělé, aby se konečně probudili a rozvolnili pouta a přestali trpět. Oni se však této svobody bojí a utíkají od zodpovědnosti za svůj život. Jejich připoutanost vychází ze sobectví a to vede k duchovnímu pádu, který obyčejně přivodí falešný duchovní vůdce, vrah duší. Připoutanost a falešné ideje sobectví způsobí mravní i duchovní pád těchto bytostí. Lidé okolo jsou podobně zasaženi. Křičí, když vidí utrpení nebo ho pociťují, ale neučiní nic pro záchranu druhých ani svou. Raději utíkají před zodpovědností a zavírají oči před následky tohoto postoje. Doufají, že jim se to nemůže stát. V podstatě jde o nerovnováhu mezi mužským a ženským principem. Jde o jejich boj a nadvládu. Nakonec muž, který je představitelem mužského principu, uposlechne a spolupracuje, proto je prozatím nebezpečí zažehnáno. Paní E. pochopí a děkuje svému druhému já, své intuici, za zdárné ukončení souboje. Paní E. jezdí za mnou do Jičína. Vždy tam přespává ve vypůjčeném bytě. Myslí si, že tam bydlí jen ona, a tak si ho upravuje podle svého. Zdá se jí, že je moc tmavý, a tak se snaží vytáhnout žaluzie co nejvýš. Jednou tam přijela a zjistila, že je tam již nějaký mladík, který se na ni zlobil, že mu upravuje byt podle svého vkusu. Paní E. se mu omlouvá a odchází za mnou. Na mladíka 56
vtrhnou do bytu vrazi a těžce ho znetvoří. Stojíme spolu na ulici a mladík k nám přichází bez hlavy a těžce potlučený. Cesta paní E. za tebou představuje překonávání vnějších překážek na cestě za duchovním učitelem. Byt je nitro duše. Patří tam jak mužský, tak i ženský princip. Její ženský princip se probudil první, proto byla ve svém nitru první a začala na sobě pracovat. Otevřela se osvícení. Její mužský princip byl méně zralý a snažil se ji vypudit, pokud nebude mít sám vedoucí roli. Na to ona nepřistoupila, nevnucovala se a šla za svým duchovním učitelem. Protože došlo k nerovnováze, byl mužský princip napaden vrahem duší. Pod vlivem falešného duchovního vůdce byl jeho duch deformován a potlučen následkem karmických střetů, které vyvolal svými manipulacemi. Paní E. jde na prohlídku zámku. Za branou je veliký trávník, kolem zdí jsou vysoké popínavé rostliny s krásnými bíločervenými květy. Vejde do haly, chce se podívat dál, ale nahoru vede jen úzké točité železné schodiště. Vyrazí nahoru. Jde v řadě lidí. Pomalu stoupají nahoru. Schody jsou nepravidelné a místy kluzké. Při pohledu dolů se jí točí hlava. Pod nimi je hluboká propast, do které by mohli snadno sklouznout. Ob jednoho člověka za paní E. je starý muž. Je vzteklý, že postupují pomalu. Celou cestu jí proto nadává. Ona však nemůže jít rychleji. Schody jsou moc úzké a nedá se na nich předbíhat. Je z něho nervózní a o to neopatrněji stoupá vzhůru. Už se ani nechytá zábradlí. Konečně vylezou nahoru. Otvor, ze kterého vylézají, je v malé, velkými kameny vysypané prohlubni. Jsou tam nějací lidé, kteří je vítají. Kolem je čtvercová betonová plošina, která se na všechny strany mírně svažuje rovnou do moře. To není úplně klidné. Paní E. se to moc nezamlouvá. Na krajích plošiny se opalují lidé. Někteří se koupají. Na vodě pluje ohromná nafukovací loď. Paní E. někomu říká, že se tam necítí moc dobře, že na moře není zvyklá, protože pochází z jiných krajů, a že se bude koupat, až se moře uklidní. Zámek představuje duchovní ideál cesty, po níž v tomto životě, který jí byl zjeven, kráčela. Vše bylo krásné. Když pronikla do podstaty této víry, zjistila, že další postup nevede přímo. Má různá úskalí a nebezpečí. V nikom a v ničem nemá oporu. Vše musí překonat sama. Je to silová cesta mágů. Muž, který ji popohání a nadává jí, představuje mužský princip staré duše mágů. Pospíchá a je agresivní, jak ho učí magie. Na vrcholu čeká paní E. zklamání. Nic není tak krásné, jak si představovala. Sice jsou mile přivítáni v novém společenství, ale vše je strohé a bez láskyplného vyzařování. Jen beton a svah do moře rozbouřeného magickými manipulacemi. Na něm pluje nafouklá loď víry v sílu nabubřelého ega, které velmi podporuje idea magie. Paní E. se odmítá ponořit do rozbouřených vod magických manipulací a vymlouvá se. Odstupuje od jejich „výhod“. Paní E. je na návštěvě u přátel. Ti jí tvrdí, že její pes je nemocný, že s ním musí navštívit veterináře. Ona ví, že je zdravý, ale ze slušnosti jim vyhoví a jde s nimi k veterináři, aby se na psa podíval. Ten potvrdí, že pes je zdravý. Je tam 57
nějaký muž s mohutným bojovým psem. Doktor mu něco dělá v tlamě a pes to snáší s obdivuhodným klidem. Když paní E. odchází, musí ještě v čekárně překročit vlčáka, kterého se trochu bojí. Pes však o ni nejeví zájem. Potom jde s přáteli ulicí dolů a předběhne je bojový pes od veterináře. Má přes tělo dečku. Nevšímá si jich, ale najednou se přikrčí přední polovinou těla na zem, natočí k nim hlavu a strne, jako by čekal na povel. Má ohromné žluté kulaté oči. Všichni jdou dál a procházejí kolem terénního auta. Z jeho okénka se vysune úplně stejný pes a volá na toho za nimi, že mu moc závidí, že má venkovní oblek, a tak může běhat venku. Přátelé svými názory představují myšlení a cítění těch lidí, kteří jsou dosud pod vlivem vlády mužského principu. Co se neshoduje s jejich názory, je nemocné. U veterináře se setkává s nemocnými psy, kteří představují mužský a ženský princip. Ukazuje se, že na živočišné podstatě obou principů muselo být učiněno více zákroků. Tuto podstatu představují psi. Paní E. se jí poněkud bojí, ale dokáže svůj strach z ní překonat. Veterinář představuje léčitele či duchovního vůdce, který tuto pudovost uvádí do harmonie. Vyléčený pes s dečkou je schopen poslouchat svého pána, tedy duchovní podstatu lidské bytosti. To znamená, že bytost, která je mu pánem, je harmonická. Pes volající z okénka představuje nechráněnou pudovost, která není korigována duchem. Není svobodná, otročí svým pudům. Děsí se jich, a proto je tvrdě potlačuje, nebo jim podléhá. Paní E. odchází k přátelům domů, kde má přespat. Je jich tam mnoho a tísní se na malém prostoru. Ustelou jí v obývacím pokoji na gauči. Kamarádčin tatínek má spát vedle ní na křeslech. Paní E. se snaží nenápadně převléknout, ale když se otočí, zjistí, že ji tatínek po celou dobu sledoval. Křeslo vedle ní je prázdné. Když se jde umýt, musí přelézt tatínkovu postel. Ten se jí omlouvá a říká, že ji chápe. Domov přátel představuje všechny bytosti, které touží po harmonii. Tatínek představuje mužský princip. Bez jeho očisty se sama jako ženský princip nemůže očistit, protože oba principy mají vytvářet jednu podstatu. Proto ji tatínek upozorňuje, že ji chápe, a proto ji sledoval. Paní E. zde zastupuje ženský princip a určitou nedůvěru v mužský princip. Oba jsou pokročilí a začínají spolu ladit. Vzájemně se sledují. Až nastane vyrovnání a soulad, bude mystická svatba. Proto jsou jejich lůžka tak blízko. Paní E. je ve vězení. Je v cele sama. Najednou jí do okénka někdo podá misku vanilkového pudinku. Než ho stačí dojíst, vstoupí do cely dozorce a nese jí na železném pekáči bochník chleba nakrájený na jednotlivé krajíce. Kousek si ulomí a sní ho. Pak slyší, že pro ni přicházejí. Stačí ještě schovat pekáč s chlebem do vyhaslých kamen a je odvedena do jiné cely. Tato cela vypadá podobně jako kuchyň vlastních rodičů. Vidí, že je šedivá a špinavá. Jsou tam i její čtyři kamarádky. Vypráví jim o chlebu a ony jí nevěří, že za to dozorce nic nechtěl. Potom je zaženou do kouta. Sedí tam na nízkých stoličkách a z díry ve zdi 58
vytáhnou mladého muže. Má černé plstnaté vlasy, místy spletené do copánků, a černé vousy. Je vysoký a hubený, chová se arogantně. Všechny kamarádky vzdychají, jak je krásný, ale jí se nelíbí. Potom muže začnou vyslýchat. Z jeho úkrytu vytáhnou kostru nohy v kostkované bačkoře. Paní E. si pomyslí, co všechno dokážou vězni využít. Kamarádky začnou muže hlasitě obhajovat. Jí je to nepříjemné, ale vyšetřovatelé si jich nevšímají. Paní E. se dívá radši na zem a vidí, že jsou všechny bosy, jen jedna kamarádka má na nohou bílé lodičky s vysokým úzkým podpatkem. Paní E. přemýšlí o tom, že si již dříve všimla, jak má od nich kamarádka zdeformovanou nohu. Vězení je ve skutečnosti vězení připoutanosti. Čím více je vězněná osoba perzekuovaná, tím vícečetnou připoutaností trpí. Paní E. je sama ve své cele, to znamená, že svou připoutaností nikoho neobtěžuje. Dokonce dostává zvláštní poučení, které přijímá v podobě duchovní stravy. Tu představuje pudink a chléb. Za toto osvícení nemusí platit utrpením. Chápe podstatu nesvobody, do které upadla, a pomalu se z ní osvobozuje svým myšlením a cítěním. Tuto nesvobodu snáší jako následek připoutanosti již několik životů. I tento život ji poznala. Je to cela, do které byla odvedena, kterou poznala jako kuchyň svých rodičů. Během života v rodině se setkává se svými přítelkyněmi, které jí nevěří, že by mohla získat dary života a udržet si je bez připoutanosti k nim. V koutě života připoutaností se zjeví vztah k mužskému principu a tvoří se ideál závislosti. Příkladem jsou její nekritické přítelkyně. Nízké stoličky představují sebehodnocení ve vztahu k mužskému principu. Je malé jako jejich sebevědomí, ale tím větší je připoutanost a nekritičnost. I zbožňovaný mužský princip se stává závislým na tomto zbožňování. Kostra nohy v bačkoře představuje pohodlí duchovní i hmotné, které přivádí k duchovní hnilobě. Vyšetřovatelé jsou duchovní učitelé, kteří je upozorňují na omyly a chyby, jichž se na základě své připoutanosti dopouštějí. Paní E. se nepřidává k obhajobě, protože chápe záludnost připoutanosti. Ti, kteří nechápou, se vášnivě hájí a vydávají svá pouta za pravou lásku. Podívá se na své nohy a vidí, že je bosa, to znamená, že je čistá od manipulací a připravená s ostatními přijmout pravou lásku. Jen jedna z přítelkyň to ještě nepochopila. Má bílé lodičky s úzkým vysokým podpatkem, jímž drtí ty, kteří by ji mohli připravit o to, k čemu je připoutána. Její boty jsou ochranou proti lásce. Její nohy se pak deformují stejně jako její city. Přátelé ji vezou v autě po úzké horské silničce. Jedou vytrvale do kopce. V jednom místě vede odbočka vlevo. Je kamenitá a prudce stoupá vzhůru. Paní E. se po ní chce vydat vzhůru, ale přátelé nezastavují. Když se blíží k vrcholu, silnice se rozdvojuje a ona by opět chtěla jet vlevo. Oni však na ni nedbají a odbočují vpravo. Tento život upozorňuje na to, že na základě připoutanosti se paní E. nechá zmanipulovat a odvádět od svých pravých karmických cílů. Toto ponaučení se týká všech připoutaných. 59
Paní E. přijde do zakouřené rušné hospody. Najde tam svého bratra, který jí ukazuje, jak a s kým žije. Potom chce vidět, kam jezdí na dovolenou. Vyjdou spolu do zasněžené krajiny, jdou cestou v údolí a vedle nich teče čistá řeka. Před nimi přes údolí vede most, celý pokrytý ledem a sněhem. Pod ním je dům. Bratr říká, že je to místo, kam jezdil na dovolenou. Když ale dojdou pod most, dům tam není. Most vypadá velmi chatrně, je dřevěný a zdá se, že z něho každou chvíli sjede lavina. Dojdou na druhou stranu a zjistí, že jsou na něm nahoře tři malé upravené domečky. Bydlí v nich tři starší lidé. Chodí se koupat dolů do řeky. Potom jde s bratrem zpět a on jí ukazuje, kde se děti koupou. Je to veliká tůň s průzračnou modrozelenou vodou, velmi hluboká. On říká, že to tam museli přehradit a hlídat, protože se tam čas od času utopí některé z dětí. Nakonec přijdou do bufetu, který je na konci cesty. Chtějí si koupit něco k pití, ale nic vhodného tam nemají. Vlastně tam nabízejí jen různé druhy svíček. Nakonec si paní E. na památku nic nekoupí. Příchod do hospody znamená reinkarnaci ve hmotném světě. Bratr představuje mužský princip. Paní E. se ho snaží pochopit, a tak ho sleduje i v životě mezi životy, kam odchází na dovolenou. Zasněžená krajina představuje ledové království, vše je čisté, ale chybí vřelost lásky. Tři domečky starších lidí představují trojjedinost obou principů. Jsou to zralejší duše. Most přes údolí představuje cestu za světlem lásky. Je chatrný. Hrozí katastrofa následkem nedostatku vřelosti lásky. Jdou na druhou stranu. To znamená, že přejdou do duchovní dimenze. Tři starší lidé jsou duchovní vůdcové, kteří je vedou k očistě, a tím k lásce. Tůň, ve které se koupou děti, je zřídlo lásky, v němž se mladé duše posilují na cestě za jejím teplem. „Utopení“ představuje jejich odchod do vyšší dimenze, protože pochopily podstatu lásky. Jde o duchovní postup, jsou pro zmrzlé království ztraceny, i přes všechna opatření mágů. Bufet představuje zdroj poznání, duchovní stravu. Ta je pro paní E. nepřijatelná. Svíce představují životy zasvěcené této duchovní úrovni. Tyto „svíčky“ již paní E. nenáležejí. Tím, že si je nekoupí ani na památku, spaluje poslední šňůry připoutaností ke zmrzlému království. Paní E. je ve starobylém zámku a jde se podívat do pokoje syna T. Pokoj je krásný, světlý, ale nikdo tam není. Světlo občas blikne a ona si uvědomuje, že elektroinstalace je stará, ale bude svítit tak dlouho, pokud zde syn bude. Pak se podívá vedle do pokoje druhého syna J. Je tam více věcí, pokoj není tak světlý. Syn je vevnitř. Těsně před otevřeným oknem je košatý strom a syn J. má na jeho větvích připravené dvě svíčky, kdyby světlo zhaslo. Potom paní E. vychází ze zámku a jde po cestě k velikému statku. Tam na ni čeká manžel. Najednou za ní vyběhne muž se ženou a odrostlým synem. Ona před nimi utíká, ale vypadá to, že ji muž chytí. Zavolá na chlapce před sebou, aby zavolal manžela. Ten hned vyběhne a žene se proti útočníkům. Ti se před ním rozplynou jako mlha. 60
Ve vizi jde o pohled na duchovní stav dětí paní E. Syn T. je čistý, není k ničemu připoután. Syn J. zná připoutanost. Až rozvolní její pouta, rozsvítí se i jeho nitro. Dvě svíčky představují dva životy, kdy bude na své připoutanosti pracovat. Tak si to stanovil ve svém karmickém scénáři. Veliký statek představuje místo, kde má paní E. splatit své karmické dluhy. Rodina, která ji pronásleduje, jsou její věřitelé z minulých životů. Hlavní útočník je muž, který s ní žil v neharmonickém vztahu a oběsil se proto, že nebyl schopen tyto problémy s ní vyřešit. Tímto mužem byla paní L. Tento karmický vztah je třeba, aby spolu vyprosily a daly si svobodu. Chlapec před ní spolu s manželem představuje mužský princip. Je třeba jejich vztah harmonizovat, neútočit. Útok problém neřeší, ale jen oddaluje a komplikuje. Až pochopí svůj karmický vztah a vyprosí ho, budou obě či oba svobodní. Paní E. je na hostině ve velikém sále. Vedle ní sedí krásný mladý muž. Když končí hostina, osloví ji a ona mu nabídne, aby jel na seminář s nimi autem. On je velice rád. Potom jede s paní L. v malé dodávce. Paní E. sedí vzadu a neví, kdo řídí. Říká paní L. o tom, co slíbila mladíkovi. Ale ta odporuje, že se k nim mladík už nevejde. Cestou k nim přisedne manželský pár. Vzadu je dost těsno. Vedle řidiče je prázdné místo pro paní V. Paní E. se snaží paní L. přemluvit, ale ona trvá na svém. Vysvětluje jí, že kdyby je chytili „policajti“, bylo by zle. Paní E. se úlisně snaží paní L. zmást a tvrdí, že vzadu sedí jen tři. Potom si všimne, že vzadu je ještě jedna sedačka obrácená do zavazadlového prostoru. Je tam jen pár pytlů. Navrhuje, že si s mladíkem sednou dozadu, ona jemu na klín. Paní L. je neoblomná. Paní E. se snaží přemluvit řidiče, aby se pro mladíka vrátil. Vše je marné. Paní L. prohlásí, že řidič učiní přesně to, co mu nařídí. Přijedou na seminář. Je tam plno lékařů. Někdo jim sdělí, že jim vydají pláště jen tehdy, když přinesou fotografii a ukážou pas. Paní E. mrzí, že jim to neřekli předem. Nakonec dostane plášť i bez tohoto obřadu. Hostina ve velikém sále představuje oslavu na základě rekapitulace minulých životů. Je odměnou za překonávání karmických překážek. Mladík, který se paní E. tak líbí, je její druhou polovinou, proto jsou k sobě přitahováni, ale nenáležejí si, protože ještě nejsou v souladu. Paní E. je „starší“. Má karmické závazky, které musí nejprve vyřešit. Proto smí jet v autě jen s těmi, kteří jí umožní napravit omyly a chyby minulých životů. Paní L. je jejím věřitelem, a proto tvrdě trvá na jejich vzájemném karmickém vyrovnání. Auto je symbolem společného života. Pytle představují karmickou zátěž. Paní E. i za cenu neharmonického života se svou druhou polovinou chce tento život již prožít s ním. O tom svědčí návrh, že usednou do zavazadlového prostoru. Paní L. jí prokazuje velikou službu, že trvá na tom, aby jejich společný život byl naplněn tak, jak si společně stanovili. Řidič je karmický scénář. Policajti jsou temní andělé. Byli by pokutováni, kdyby se odchýlili od stanoveného scénáře. Velmi by to zkomplikovalo jejich společný život. 61
Seminář představuje společné poučení všech léčitelů. Musí se vykázat duchovním vyzařováním lásky a energetickým průkazem. To představuje fotografie a pas. Paní E. tato zkouška zaskočí, ale protože patří do jejího karmického scénáře, je prověřena a uschopněna pro tento úřad.
Cesta poznání, těhotenství, porod Paní E. se rozhodla, že v suterénu svého domu vybuduje místo, kde by se setkávala se sousedy a přáteli. I přes potíže se stavebními úpravami se jí podaří vytvořit celkem útulné prostředí. Sama je obsluhuje. Největší zájem je však o pivo. Večer, když odcházejí a chtějí platit, říká, že štamgasty si zanese do počítače a budou platit jeho prostřednictvím. Paní E. se však nepodaří je do počítače zadat. Odcházejí tedy bez zaplacení. Potom vystupuje na půdu. Vedou tam polorozbité dřevěné schody. Po celé půdě visí prádlo. Venku prší, střechou teče voda v proudech dovnitř a prádlo je stále mokré. Sundá si svetr, ale není ho kam pověsit, protože je všude mokro. Potom za ní zajde její syn T. a z kapes a děr mu vylézají malá zvířátka s mláďátky veverky, tchoříci a další. Paní E. trvá na tom, aby je všechny vyndal. Když to udělá, rozběhnou se pryč a schovávají se do děr. Je tam i malý vzteklý pes. Paní E. se bojí, že zvířátkům ublíží, a tak se ho snaží vyhnat. Mává proti němu novinami a on na ně útočí a občas se do nich zakousne. Suterén domu je temné místo duše, kde každý skrývá ve svém nitru to, co nechce vidět. Může to být pocit dluhu, viny, ale i jiné pocity, které si nechcete připustit. Paní E. svolává všechny, se kterými je karmicky vázána. Jsou to přátelé i sousedé. Když se s nimi chce vyrovnat, zjistí, že to nejde, protože oni ve skutečnosti nebyli jejími dlužníky. To ona splácela své karmické dluhy, proto je nemohla zadat do počítače. Počítač představuje ákášické záznamy. Když splatí část svých dluhů, vystoupí na půdu. Jde o kontrolu vědomí. Dlouho tam nebyla. Dřevěné schody jsou rozbité. Nastal čas očisty. Vše je sice vyprané, ale prádlo nemůže uschnout, protože chybí čistota láskyplného myšlení. Zatím se řídí pouze logikou. Sundá si svetr, který ji chrání před „zimou“ zmrzlého království, které se právě rozplývá. (Prudký liják.) Přiběhne její věřitel, je to její syn. Z jeho šatu vylézají drobná zvířátka, která představují jeho pouto k animalitě. Zatím je to jeho duchovní šat a je spoután svou pudovostí. Svým vlivem ho paní E. této připoutanosti zbavuje. Dokonce zahání i vzteklého psa, který nechce odejít a útočí. Pes představuje slepý hněv, který je oba přivedl k četným omylům a chybám v minulosti, možná i v tomto životě. Nyní mají šanci se s ním vypořádat a naučit se ho ovládat. Paní E. ho již umí zahnat. Stojí se svými syny v řadě lidí čekajících na odbavení v kanceláři. Všichni kolem ní tvrdí, že k dokladům je třeba mít nějaké potvrzení, které nemají. 62
Nevěděli o něm. Když přijdou na řadu, úředník po ní nic nechce a vyhotoví jí vstupní povolení. Trvá mu to však hrozně dlouho. Potom jde paní E. dál. Přijde do otevřené krajiny, zem je zaplivaná, špinavá a ona po ní chodí bosa. Prochází krajinou a u cesty vidí sedět kamarádku s rodinou. Pořádají piknik. Trochu jí připomínají malé vepříky. Kamarádka se na ni zle oboří, že kvůli ní musela tak dlouho čekat. Ona se jí snaží vysvětlit, že čekání nemohla nijak ovlivnit, ale kamarádka to nepřijme. Paní E. je unavená a sedne si do prázdné řady židlí v přírodním amfiteátru. Několik předních řad je zaplněno. Najednou se za ní objevím já a obejmu ji okolo krku. Cítí úlevu od bolesti a smutku. Najednou k nám přistoupí jeden spolužák a začne jí nadávat, že mu nabarvila dno ešusu na zeleno. Brání se, že to neudělala, ale pak se rozhodne, aby od něho měla pokoj, že mu dá peníze na nový. Já se na ni podívám a myslím si, že je to zbytečné, ale ona již jde za spolužákem. Ten sedí stranou u dlouhého prázdného stolu se svými kamarády. Paní E. mu dává peníze a on si je bez ostychu vezme, i když dostal víc, než byla cena ešusu. Ještě jednou se snaží vysvětlit, že ešus není její, a on odpoví, že to ví, ale zbyl tam poslední, a tak si ho vzal. Vidí, že nemá cenu se s ním bavit, a odchází. Prochází kolem kolonády plné ostrých hran a špiček, vše je světle šedé. Najednou jí podjedou nohy. Před ní je řada skateboardů ve tvaru stíhaček. Někdo říká, že je to výstava výrobků dětí z jiné školy. Najednou vše zmizí a zbude tam jen jeden. Chce ho vyzkoušet, ale je rozbitý. Čekání na odbavení je čekáním na novou reinkarnaci. Ti, kteří nemají potvrzení, že se musejí vrátit rychle, čekají déle. Každý čeká tak dlouho, až ho tam očekávají všichni ti, se kterými hledá nové poučení. Zaplivaná krajina představuje svět, který je plný špíny a otisků negativity. Paní E. chodí bosa, protože se už od této špíny očistila a zatím je nevinná. Záleží jen na ní, zda se opět obrní a obuje si boty proti lásce. Kamarádka, která ji netrpělivě očekává, si zatím užívá života v této sféře po svém. Už zapomněla na svůj úkol a slib a s ní již nechce mít nic společného. (Nepřijímá omluvu.) Paní E. je zklamaná a unavená tímto životem. Usedá v přírodním amfiteátru. Je to škola života, na předních místech sedí zasvěcenci, kteří znají zákonitosti přirozeného života a pozorují ho bez trpkosti a s porozuměním. V okamžiku její životní krize k ní přistupuji s láskou, aby pochopila, že vše se děje tak, jak si stanovila. Že její životní cíl není ohrožen. Ani tento život nebude marný, naopak je velmi důležitý. Ona se uklidní a další životní zkoušky již skládá s porozuměním, odvahou a klidem. Statečně splácí své karmické dluhy i těm, kteří na ní požadují více, než jim náleží. To nemusí, ale ona pospíchá, aby byla očištěna a osvobozena od svých dluhů. Prochází bezpečně kolonádou tohoto náročného života. Jen jednou trochu uklouzla. Temno, které ji na počátku obklopovalo, se mění ve světlou šeď. Procházka kolonádou je sice „ostrá“, ale ji již nezraňuje. Vidí výstavu výrob63
ků dětí z jiné školy. (Jiná škola, jiné učení.) Najednou vše zmizí a je tam jen jeden skateboard. Je rozbitý, a to je dobře. Nepotřebuje žádné pomocné berličky v této podobě. Tak, jak bude na sobě pracovat, bude mizet i šeď všednosti, která ji dosud obklopuje. Bude ji stále více a více prozařovat světlo lásky, až bude okolo ní pouze nádherné světlo Boží lásky. Tehdy bude šťastná a bude se cítit v bezpečí, ať ji potká cokoli, protože bude vědět, že za to odpovídá jen ona sama, a bude naplněná radostí jako každý, kdo vstoupil do vesmírné jednoty lásky. Pan J. s někým šermuje. Je to jen hra a nakonec soupeři složí meče. Najednou vejde podivný průvod. Vpředu holografický obraz hlavy ženy, za ní sehnutý skřet a ještě jeden muž. Paní E. slyší, jak někdo vykřikl: „Královna přichází!“ Vtom se pan J. chopí meče a začne se zuřivě bít s protivníkem. Pan J. zápasí se zlem. I když jeho snaha vypadá opravdově, je to jen hra. Vnější postoj, protože je v zajetí velmistra ze světů magie. (Složili meče, on i velmistr.) Přichází velmistryně se svou suitou služebníků. Pan J., který představuje mužský princip, se znovu chopí meče a tentokrát zápasí opravdu za svou očistu. Paní E. jde se svými syny s výpravou na Mont Blanc. Cesta je nesmírně namáhavá, ledovec podkluzuje, někteří z výpravy padají do propasti kolem cesty. V nejnáročnějším úseku se všichni chytnou společného lana a pak už vylezou všichni nahoru. Těsně před vrcholem musejí podlézt lana pod kabinou lanovky. Je celá černá a nikoho nevozí, i když je v provozu. Štěrbiny pod lanem jsou úzké a oni jsou značně vyčerpaní. Stojí tam strážce, který jim radí, aby se nedotýkali drátů. Konečně vylezou na vrchol. Z něho vede suchá úzká silnička dolů. Všichni odpočívají, ale za chvíli je vůdce začne zvedat, protože musejí vyrazit na cestu dolů, aby to stihli do soumraku. Slunce se chýlí k západu, a tak i když neradi, vyrazí. Jdou po nějakých schodech. Paní E. je tak unavená, že není schopná sestupu. Spíše sjíždí po zábradlí. Cestou se odpojí od skupiny a vydá se do svého bytu. Je k smrti unavená a chce si tam trochu odpočinout. Těší se na samotu, ale čeká ji tam nemilé překvapení. V době, kdy tam nebyla, jí sousedé probourali zdi mezi jejich a jejím bytem a nyní ho volně používají. Z jedné strany bydlí její kolega se svými dvěmi ženami a z druhé jiný kolega s rodinou. Navíc žijí v jejím bytě dvě početné rodiny. Jedna z nich je čínská. Paní E. říká kolegům, že se musí vrátit včas k autu své výpravy, ale že zapomněla, jak se výchozí místo jmenuje. Oni ji ujišťují, že není problém to zjistit. Nakonec jí dají ohromný kus syrového masa. Rozpačitě ho převaluje v rukou a nakonec se rozhodne, že ho přinese svému psovi. Potom nastupuje se syny do rychlovlaku. Jsou tam malinká kupé pro dvě osoby, většinou obsazená. Lidé v nich vypadají jako sochy. Paní E. se syny si najdou kupé vedle sebe. Kluci do jednoho kupé, ona do druhého. Začne si upravovat místo vedle sebe. Zdá se jí, že je tam moc málo prostoru a vzduchu. 64
Výprava na Mont Blanc představuje přípravu na cestu za poznáním a očistou. Nejprve procházejí ledovým královstvím a mnozí tuto zkoušku nezvládnou a padnou do pasti sobectví. Po těchto zkušenostech začínají poznávat sílu lásky a vzájemně si pomáhají. Nahoře procházejí další zkouškou. Je tam temná kabina „pohodlí“, ale nikdo ji nebere na vědomí. Raději pracně prolézají pod její kabinou za vedení svého anděla strážného. Ten je varuje před nebezpečím. Tak se dostanou až na vrchol poznání, o které usilují. Jsou unaveni. Čas se nachyluje a oni musejí spěchat, aby se včas mohli reinkarnovat. Ještě si rychle prohlédnou ty, se kterými se budou v nové dimenzi stýkat, se kterými jsou vázáni. Jsou zde všichni ti, ke kterým se připoutali, sousedé i spolupracovníci. Jsou zde i ti, kteří ji kdysi tísnili a brali to, co náleželo jen jí. Jsou různých zaměření i národností. Všichni věřitelé i dlužníci. Jeden z nich je homosexuál, tím pohrdala, další jsou Číňané, s těmi žila a nechápala je, jsou zde i ti, kteří za jejími zády proti ní intrikovali a zneužívali její nepřítomnosti a zabrali si její místo, její domov. Nastává čas reinkarnace. Na cestu dostává jako symbol kus masa. Jde opět do hmotného života. Maso je symbolem hmotného těla a jeho smrtelnosti. Jde se svými syny, ti jí opět budou nejblíže. Myšlenka na psa vypovídá o tom, že chce opět pečovat o nějaké zvíře, možná, že mu tu péči dluží. Nyní je připravena. Ví vše potřebné. Rychlovlak představuje vyzáření do hmotného světa. Pocity ducha se projevují tísní a pocitem nedostatku vzduchu i prostoru. Paní E. jede s kolegy na seminář autobusem, ale v místě semináře se rozhodne, že se půjde raději koupat v moři. Je tam nádherná čistá voda a kolem málo lidí. Ve vodě jsou ještě dvě skupinky po třech lidech. Když vyleze z vody, zjistí, že je v pokročilém stadiu těhotenství, a tak se vydá do porodnice. Tam už je několik obézních žen těsně před porodem. Po ní tam přijde ještě jedna žena. Je mohutná a stále sténá. Najednou paní E. zjistí, že jí porodní bolesti přestaly, ještě nenastal čas jejího porodu. Rozhodne se, že odejde a vrátí se až za týden. Jízda na seminář představuje přípravu na další život. Koupání představuje očistu. Moře je zdroj poznání. Dvě skupiny po třech lidech představují trojjedinost mužského a ženského principu. Když se ponoří do zdroje poznání a očistí se, vystoupí z něho těhotná moudrostí a láskou. Porodnice představuje místo, kde se rodí ovoce tohoto poznání. Ženy v porodnici představují nejenom ženský princip, ale lidstvo vůbec, které za cenu utrpení získává moudrost a pochopení role obou principů. Aby toho lidstvo dosáhlo, musí se naučit chápat se vzájemně a osvobodit zotročený ženský princip. Jen tehdy dosáhne vzájemné harmonie. Mohutná žena, která přichází do porodnice po ní, je symbolem planety Země. Sténá v bolestech a brzy porodí plody moudrosti nového věku. Paní E. musí ještě chvíli čekat, 65
než v ní její poznání uzraje a ona přivede na svět plody získané moudrosti pro nový věk.
Minulé životy paní E. Dne 2. 3. 2002 jsme na setkání. O přestávce se paní E. rozhlédne a vidí pana J., jak sedí schoulený na židli a tvrdě spí. Vypadá mnohem starší, vlasy již má na temeni prořídlé. Vedeme prosby a paní E. si také schrupne. Když se probudí, pan J. je již vzhůru a na klíně chová mladšího syna. Je uplakaný a „unudlaný“. Těsně vedle nich sedí jeho manželka. Opodál vzdorovitě stojí jejich starší syn. Já se dětí na něco vyptávám, mladší něco odpovídá. Pan J. se omluvně usmívá a jeho žena se snaží výroky svého syna uvést na správnou míru. Starší syn také něco říká, ale do řeči mu vpadá otec a začne ho odsuzovat velmi tvrdými slovy a nadávkami. Paní E. to úplně probere a mrazí ji. Snaží se mi říci, že má s tím asi něco společného, ale já na ni jen přísně kouknu a kývnu, aby se podívala dozadu. Tam stojí zářivá mladá žena a něco říká. Potom se ozve mladá žena vedle manželky pana J., která je tmavá. Je to paní L. H. Sděluje, že je jí hrozně špatně, ale ani jí nevěnuji pozornost. Setkání představuje aktivní účast ve vaší skupině. Paní E. vás jako nový člen dobře pozoruje. Vidí pana J., že mnohé z této práce zaspal a ono se to odrazilo v jeho karmických vztazích v rodině. I ona podceňuje celkovou situaci a trochu si schrupne. Když se probudí, je již pan J. v plné práci. Paní E. se zjevuje jejich vzájemná karmická propojenost, ze které vyplývají i současné problémy. Jsi zde představitelem světských i duchovních autorit. Během pohovoru s dětmi se ukazuje, že oba rodiče s nimi manipulují, každý podle svého uvážení. Je zde vztah připoutaností. Paní E. má pocit viny, protože i ona se na této připoutanosti určitým způsobem podílí. Proto jí ukazuješ, aby poslouchala svého anděla strážného, který jí pomůže. Paní L. H. je ženou, která stojí vedle manželky pana J. Jsou v podobné karmické situaci. Obě těžce připoutané, stále manipulují se svými blízkými a neuvědomují si to, protože tyto manipulace berou jako normální. Paní L. H. je již velmi špatně, protože se jí vracejí následky dosud nevyrovnaných manipulací. Nikdo jim nemůže pomoci, dokud nepochopí a důsledně své blízké neosvobodí od svého magického vlivu. Paní E. se zvedne a jde se posadit na místo pana F. Je tam psací stůl a po straně nad ním nástěnka. Najednou k ní přiběhne mladší dítě pana J. Je stále ještě „unudlané“ a má divné oči. Vypadají jako oči dospělého člověka. Paní E. se ho snaží zabavit, aby opět neplakalo. Ukazuje mu obrázek na nástěnce. Malovalo ho nějaké dítě, chce ho sundat, ale je přichycen mnoha špendlíky. Chlapec ale říká, že ho stejně nechce, že si ho namaluje sám. Potom ho chce 66
zabavit vytahováním šuplíků. Přemýšlí, ve kterém by bylo pro něj něco zajímavého. Než stačí šuplík vytáhnout, přijde si pro něj jeho maminka a táhne ho pryč. Dítě začne znovu natahovat. Paní E. nechce, aby ji tak vydíralo, a tak mu zamává. Ono kupodivu porozumí, přestane se bránit, a když jde okolo dalšího psacího stolu, vytáhne šuplík. Je prázdný. Spiklenecky na sebe s paní E. mrknou. Paní E. přebírá místo pana F. Jde o výjev ze života mezi životy. Pomáhá bytostem vyhodnotit uplynulý život a stanovit nový karmický scénář s přiměřenou zátěží. Dítě pana J. je dospělý člověk, jehož duch teprve zraje. Těžko nese svou karmickou zátěž. Obrázek na nástěnce je scénář minulého života. Nepochopil vše, a tak tam zbylo ještě nějaké utrpení, proto nejde z nástěnky sundat. Ví to velmi dobře, a proto prohlašuje, že si ho namaluje sám. Paní E. přemýšlí, jak by jeho příští život mohla zpestřit. (Vytahování šuplíků.) Nenachází nic, protože jeho karma není zralá. Chlapec to ví. Přichází jeho budoucí matka a odvádí si ho pryč. Dítěti se nechce. Paní E. mu však zamává na znamení, že se sem opět vrátí. Ono porozumí a uklidní se. Přijímá odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Pan J. se svou rodinou jsou představiteli všech, kteří se učí, že zodpovídají za svůj karmický plán. Ten se vyrovnává, když pochopí své omyly a chyby. Když odejdou, začnu si před stolem česat vlasy. Mám je skoro až na zem. Paní E. mi pomáhá a ptá se, jestli o ně nezakopávám při chůzi. Když to říká, zdá se jí, že vlasy se válejí konečky na zemi. Potom najde ve svých vlasech dvě dlouhé sponky, dává mi je a říká, že určitě nejsou její, protože nic ve vlasech nenosí. Ve sponkách jsou vlasy, které jsou stejné jako moje. Říkám, že jsou sponky asi opravdu moje. Obřad česání vlasů představuje sílu a moc pána karmy. Jde o obřad očisty a čerpání energie. Ve vlasech je skryta síla. Jejich délka představuje dosah této síly. Konečky sahají až na zem. Jde o karmu planety Země a jejích obyvatel. Paní E. sice je pomocníkem při tvorbě karmických scénářů, ale vadí jí dopad této moci. Proto navrhuje, poněkud podvodně, aby dopad této síly byl spoután a omezen těmito sponkami. Ty sice připouštíš, že by to bylo možné, ale pravděpodobně toto omezení nepovolíš, protože i ty nosíš vlasy volně. Ani pán karmy nesmí přestoupit svou pravomoc. Jde o alegorii, kdy s paní E. představujete vztah obou bytostí. Kamarádka požádá paní E. o pomoc. Ta jí dost rázně odpoví, že nemůže pomoci jinak než tím, že společně povedou prosby. Nejdřív se však musí zbavit připoutanosti. Ona k jejímu překvapení souhlasí. Z toho paní E. usuzuje, že už jí musí být hodně zle. Vede ji do zámku, kde bydlí v horním patře, aby měly obě klid. Když dojde na konec schodiště, zjistí, že kamarádka zatím někam zmizela. Aby se dostala do svého pokoje, musí přeplavat mořský záliv. 67
Přítelkyně představuje umělou paralelní bytost. Paní E. navrhuje jediné možné řešení, kterého se její přítelkyně poněkud obává. Určitou dobu ji následuje a poctivě na sobě pracuje, jakmile se rozvolní poslední pouto, přestávají existovat jako umělé paralelní bytosti a přítelkyně odchází tam, kam náleží. Paní E. pokračuje na své cestě podle vlastního plánu, je též svobodná. Aby se dostala tam, kam i ona náleží, musí se očistit. To představuje plavba přes mořský záliv. Paní E. bydlí s dětmi v hotelovém pokoji. Má u sebe tři CD, které musí ochránit a předat panovníkovi. V objektu je bezpečnostní služba, ale i když s nimi vychází dobře, nedůvěřuje jim a přivazuje si CD na tělo, aby jí je nikdo nemohl v noci vzít. Během noci jí přijdou sdělit, že bezpečnostní službu vyměnili. Ti noví mají být spolehlivější, ale ani těm paní E. nevěří. Děti jí pomáhají disky ukrýt do podšívky pláště. Nyní může odejít na setkání s panovníkem. Tam začne z počítače tisknout své poznatky. Tiskne je velice tiše, červeným písmem. Dokonce se jí podaří vytisknout mapu okolí i se zámkem. Když to po sobě kontroluje, zjistí, že hodně věcí zapomněla. Chce ostatním předat papíry, ale prší tam a všechno je promáčené, písmo se rozpíjí. Dává papíry sušit a odevzdává disky. Její děti v tomto případě představují méně pokročilé bytosti. Hotelový pokoj představuje svět, kde je ještě hodně násilí a panují zde temné síly magie. Sice jim nedůvěřuje, ale spolu s ostatními jim slouží. Své poznatky má odevzdat panovníkovi, to znamená velmistrovi. Protože nechce být připravena o své zásluhy, ukrývá CD před ostatními. Podepisuje i další úpisy, aby mohla své vrcholné mety dosáhnout a osobně své poznatky předat. Kontakt mezi ní a panovníkem probíhá přes počítač. Její poznatky a úpisy jsou psány vlastní krví či energií. Jsou však pomíjivé. To naznačuje déšť, který je rychle znehodnotí. Rychle se naplní čas a účtování je velice trpké a náročné. Paní E. jde na setkání, které má být v ohromném kempu. Je noc a Měsíc je v úplňku. Dívá se na něj a najednou vidí, jak přes něj přejede polokruhový stín a za chvíli další. Potom již vidí, že tyto stíny jsou ohromní upíři. Cítí tíseň. Před branou kempu se k ní přidává starší obézní muž. Paní E. je přesvědčena, že je to můj zástupce. Říká mu o stínech a chce mu je ukázat. V té chvíli procházejí osvětlenou branou a na obloze již není nic vidět. Kemp je přeplněný lidmi. Jdou dozadu, kde jsou dlouhé dřevěné stoly, u kterých sedí zbytek skupiny. Hodně míst je prázdných. Paní E. si sedá ke svým nejbližším přátelům, ale odtamtud není moc dobře slyšet, a tak se zvedne a jde dopředu. Muž zrovna vysvětluje stíny, které ona viděla. Je ráda, že jí věřil, ale on to vysvětluje tak, že viděla kruh zvěrokruhu, který se otáčel před Měsícem. Poslední upír mělo být znamení Kozoroha. V té době se něco stane. Kemp představuje místo, kde se scházejí mágové a vyměňují si zkušenosti. Jsou to „Děti noci“, mezi které má být paní E. za své zásluhy přijata. 68
Starého muže uzná v tento čas za svého pravého duchovního vůdce. Jdou dozadu, protože mágové respektují hierarchii duchovních postů, které si vydobyli. Paní E. je horlivou žákyní, a tak brzy postupuje, chce lépe slyšet. Záhy však zjišťuje, že výklad jejich duchovního vůdce je poněkud násilný. Ještě mu však stále věří. Chce se dívat na oblohu a pozorovat ji, ale je to nemožné. Oslňuje ji světlo ohňostroje. Nevidí nic. To znamená, že ji ve skutečnosti oslňuje svou mocí magie. Proto nemůže vidět objektivní pravdu. Paní E. se chce s přáteli usadit vpředu, ale je tam hodně bahna a židle se do něho boří. Nakonec se usadí zády k plotu a opěradla svých židlí o něj zajistí. Potom jí všichni chtějí ukázat kapli. Jdou k ní a cestou vidí kočku s utrženou zadní nohou. Paní E. se ptá, proč ji zachraňovali, a oni říkají, že tu někde ta utržená noha musí být. Najdou ji ve vitríně u vchodu do kaple. Je neúměrně veliká, částečně ztrouchnivělá a prolezlá červy. Někdo ji vyndá a podává ji paní E., aby si ji prohlédla. Jí je z toho zle a bojí se na ni sáhnout, aby se nenakazila. Vedle stojí ještě dvě mumie. Vejdou do kaple. Je tam zatuchlý vzduch a mumie v různém stavu rozkladu. Vše je prolezlé červy. Paní E. říká všem kolem, aby na nic nesahali. Vidí, jak jim červi přelézají na ruce a ty okamžitě podléhají tlení. Jejich ruce se rozpadají. Potom odcházejí. Před ní jdou dva muži. Jeden větší a světlejší, druhý je menší a ptá se ho, jak se stará o naše děti. Ten odpovídá, že dost. Malý se otočí se stejnou otázkou na paní E. a ta odpovídá, že ten muž o své děti vůbec nedbá. Spíše se o ně stará jejich nevlastní otec. Někdo vzadu vykřikne, že ty děti vidí jen s paní E. Paní E. se dostává na vrchol vývoje v magii. Poznává bahno i mravní spoušť magických manipulací. Poznává všechny její kulty i s těmi nejpokročilejšími, kteří se stávají duchovně mrtvými. Poznává nebezpečí magických manipulací. Začíná se jich bát, ale stále se ještě od nich neumí odpoutat. Je na odborné stáži u jednoho lékaře. Sestru mu dělá jeho vlastní žena. Paní E. ví, že stáž již absolvovala někde jinde, ale musí se podrobit a tuto stáž absolvovat. Lékař ordinuje v kuchyni, která je přecpaná nábytkem. Jsou tu stoly s různými nástroji, které sestra neustále přesouvá a lehce dává najevo, že nesouhlasí s její přítomností. Paní E. odchází do obývacího pokoje, kde jsou velké dlouhé stoly, a zjistí, že tam probíhá přednáška zahraničního lékaře. Nesděluje nic objevného, a tak se začne shánět po toaletách. V domě jsou dvě. Obě velmi malinké a nepohodlné. Nakonec se pro jednu rozhodne a zanechá tam malá otevírací vajíčka. Do domu vtrhnou vojáci a postřílejí všechny černochy. Všichni obyvatelé vyběhnou i s ní před dům a ocitají se pod palbou z černého auta. Černoši jsou mrtví. Bílí si lehnou na zem, i když vědí, že útok není namířen proti nim. Přednášejícímu lékaři se podaří utéci i se ženou a s dítětem. On je bílý, ale žena a dítě jsou černí. Paní E. leží na zemi před domem a auto odjede. Přiběhnou malí kluci a házejí po nich jehly. Jedna dopadne vedle ní a paní E. 69
zjistí, že hoří malým plamínkem. Bojí se, aby nezapálila trávu. Nic se nestane. Jeden kolega je raněný, tak ho společně dotáhnou k autu a naloží na zadní sedadlo. Odjíždějí pryč a kluci po nich stále házejí hořící jehly. Stáž paní E. představuje jeden ze životů, kdy již pociťuje následky svých omylů a chyb, včetně manipulací, kterých se dopustila. Začíná se očišťovat, ale ještě je v ní mnoho pýchy, a proto zažívá ústrky a útoky od svých bližních. Nemůže se očistit najednou. Vajíčka představují duchovní parazity. Jejich zárodky. Černoši představují mágy, kteří provozovali černou magii. Proto je závěr jejich života krutý tak, jak byli krutí oni. Útočníci jsou temní andělé, kteří se starají, aby všichni dostali takové ponaučení, jaké potřebují pro svůj duchovní postup. Útočící děti jsou bytosti, které jsou závislé na svých vášních, bez ohledu na to, jaké utrpení způsobí ostatním. Raněný kolega s nimi odjíždí autem. To znamená, že karmy mezi nimi nejsou ještě vyrovnány a oni se společně ještě jednou musejí reinkarnovat. Tento život byl pro paní E. důležitý, protože se rozhodla, že půjde za světlem pravdy. Kamarádka učí paní E., jak léčit přikládáním ruky. Celkem to jde, nakonec to chce paní E. ukázat na ní. Sděluje jí, že si stěžovala, že ji bolí levá ruka. Ona namítá, že už ji nebolí, ale kamarádka jí vezme do ruky prsty a přejíždí jí po dlani svými prsty a cosi mumlá. Paní E. cítí mravenčení a pak vidí, že její přítelkyně má kovový náprstek se špičkou. Do odjezdu vlaku jí zbývá ještě několik hodin. Na zádech má veliký průhledný batoh. Jsou v něm vidět jen zářivé obrysy a nepřipadá paní E. vůbec těžký. Přemýšlí, co bude ve zbývajícím čase dělat. Najednou za ní přijde její známý a prosí ji, aby ho vyšetřila a léčila. Učiní tak a píše mu recepty. Potom dorazí ještě jedna známá, i té napíše recept a už musí běžet na nádraží. Tam je zmatek. Přijíždějí různé vlaky, osobní i nákladní, a nakonec přijede i její vlak. Nemůže v něm najít své místo. Ptá se průvodčí a ta jí říká, že to najde napsané na místence vpravo nahoře. Tam je napsáno „umělé“. Průvodčí říká, že je to na konci vlaku s uměle vytvořenými místy. Ještě s jednou kolegyní běží paní E. okolo nákladních vagonů na konec vlaku. Kolegyně má hodně zavazadel, ona drží jen jednu průhlednou tašku. Než tam doběhnou, vlak se rozjede a ony do něho musejí naskočit za jízdy. Tento výjev ukazuje, jak se paní E. připravuje na další život ve hmotné dimenzi. Její přítelkyně jí předává něco ze svých schopností, aby dobře splnila svůj karmický úkol. Má pomáhat trpícím. Její karmická zátěž obsahuje především to vybavení, které jí to usnadní. Vše září láskou. Ještě ji čeká poslední zkouška. Nejprve předstoupí zástupce mužského a potom ženského principu. Paní E. pomáhá, i když je v určitém stresu. Správně komunikuje i s počítačem, i bez něho. Ještě musí najít správný vlak. I to se jí nakonec podaří. Zavazadla, která nesou, jsou jejich karmickou zátěží. Paní E. nese svou zátěž lehčeji, protože je rozradostněná tím, že bude moci pomáhat těm, které nějakým způsobem poškodila či jim ublížila. Do vlaku 70
již naskakují za jízdy. Hmotný život budou prožívat společně. Budou si blízko a budou si nastavovat zrcadlo.
Dědictví Paní L. ve své vizi dne 2. 3. 2002 zdědila veliký dům, zámek. Vstoupila do něho a šla po schodech nahoru. Stála tam velká skříň s různými zásuvkami. Byla by ji přešla, ale upozornila na ni paní R. a táta. V zásuvkách byly samé kovové náramky na hodinky. Střídavě stříbrné a zlaté. Některé z nich byly ještě v originálním balení. Řekla si, že je to asi dědictví po strejdovi. Pokračovala v chůzi po schodech. Nahoře vstoupila do dětského pokoje. Byl zařízený modře a bíle. Byl zde chlapec ve věku sedmi měsíců. Představovala si, že je to dítě nového věku, protože již mluvil. První slovo, které řekl, bylo Bůh. Pak mu předříkávala slova: táta, máma, ale on řekl matka. Potom sestupovala opět po schodech dolů, kde byla kuchyně. Jedna stěna byla z průhledné světle béžové dvojité „fáčoviny“. Levá stěna byla pokrytá asi z jedné třetiny bílou plísní. Řekla si, že ji bude muset očistit. Obléká si světle modrý baloňák a její syn H. světle šedý. Jdou do divadla na koncert. Před divadlem bylo mnoho vodotrysků. Zámek, který zdědila, odráží stav jejího nitra. Je zde vše, co přijala od svých paralelních bytostí, i od těch, které k sobě připoutala. V polovině cesty narazí na nejtěžší dědictví. Jsou to stříbrné a zlaté náramky. Domnívá se, že náležejí strýčkovi, který již odešel, ale jsou to její vlastní symboly připoutanosti. Její magické pomůcky, které schovává jako poklad. Na tyto poklady ji upozorňují bytosti v jejím nejbližším okolí. Zastupuje je za ženský princip paní R. a za mužský princip táta. Obtíže, které musí na své cestě překonávat, vyplývají z připoutanosti. Nejvíce je připoutaná ke svému dítěti, které ve skutečnosti demonstruje duchovní stav lidstva. Podsouvá mu vlastnosti, které ve skutečnosti nemá. Je zde i hodně pýchy a touhy po jejich výjimečnosti. Lidstvo však ještě musí ujít velký kus cesty, než se zbaví své pýchy a tvrdosti a naplní své srdce pravou láskou. První slovo, které lidstvo vyslovilo, je Bůh. Toto slovo je darem, který má připomínat, že jediná správná cesta je ta, která vede k Bohu. Na tuto cestu může každý vstoupit jen o vlastní svobodné vůli. Další předříkávaná slova manifestují určité přirozené manipulace, které vyplývají ze vzájemného postavení. I paní L. cítí tvrdost, když „dítě“ vyslovilo místo máma – matka. To ji správně přimělo k tomu, aby opět sestoupila do svého nitra. Vstoupila do místa, kde se vše připravuje jako v kuchyni. Zjistila, že je otevřená, nesnaží se nic skrývat, touží po čistotě. Nachází však ještě zbytky bílé plísně, kterou se rozhodne odstranit. Plíseň je symbolem předsudků i duchovních parazitů. Takto připravena na další 71
reinkarnaci si obléká modrý baloňák, protože se bude očišťovat na modré planetě. Jde s ní i její syn H. Jeho baloňák představuje jeho duchovní stav. Divadlo představuje svět a koncert symbolizuje melodii lásky, kterou by měli poznávat i vyzařovat. Vodotrysky před divadlem představují zdroje poznání i energie, které jim budou dostupné, pokud budou na sobě pracovat. Vize ze 6. 3. 2002. Lidské ruce drží mísu s ohněm. Oheň je plamen života. Znamená to, že všichni máte ve vlastních rukou svůj život duchovní i hmotný. Dva tmavé břehy, mezi nimi protéká tmavě šedá řeka. Přes ni vedou dva světlejší oblouky jako dva mosty. Zleva doprava přechází po vzdálenějším mostě světlá bytost. Světlá bytost je prostředníkem mezi dimenzí duchovní a hmotnou. Je duchovním vůdcem těch, kteří jsou připraveni jít cestou lásky. Střed slunečnice obsahuje místo semen trny různé velikosti. Slunečnice je symbolem planety Marsu. Trny různé velikosti jsou kletby, které marťané vrhli proti planetě Zemi. Vrátily se jim podle vesmírného zákona. Mohou je eliminovat pouze láskou. Zatím si však namlouvají, že jsou oběťmi, a nikoli agresory. Čas jejich prohlédnutí se blíží. Černá hlava mladé ženy má špičku nosu nahoru. Střídavě je to nos a psí čenich. Je to slídění mágů. Objevuje se postava kosmonauta v bílém skafandru. Je položený do tašky, ze které zbývají jen dvě světlá ucha. Postava kosmonauta představuje paní S., která byla popravena, protože zavinila smrt svatého dítěte Marsu. Taška představuje její karmickou zátěž, kterou stále nese. Nese ji za mužský i ženský princip. Karma je vyrovnaná a je třeba, aby paní S. odhodila držadla, která představují její připoutanost k této karmě. Je třeba, aby odpustila i těm, kteří svými intrikami opakovaně připravovali její popravu i v následných životech, a předala je Otci. Je potřeba, aby požádala, aby tyto karmy byly vyškrtnuty z příslušných ákášických záznamů, podle moudrosti Boží. Děkujeme! Objevuje se tmavá planeta a vedle ní vpravo je temná mužská postava. Snaží se silou otevřít knihu magie. Je to bytost, která přivodila svými manipulacemi zkázu planetě Marsu a nyní se snaží o totéž na modré planetě. Na Marsu se jí to podařilo, ale na vaší planetě se jí to podařilo pouze v dávné minulosti. Nyní je kniha magie pro tuto sféru a dimenzi definitivně uzavřena. Podaří-li se jí knihu magie otevřít, přivodí jen svou zkázu. Bude smetena zpětnou vlnou negativní energie, kterou vyvolala. Ženská postava stojí na světle zelené planetě. Pod nohama má rybu stejného odstínu. 72
Je to znamení, že tato planeta je ženského principu a je pod ochranou Boží. Ryba je symbolem víry v Nejvyšší princip lásky a stvoření. Planeta se otáčí ve směru hodinových ručiček. To znamená, že jde o obraz z budoucnosti. Objevuje se vysoký světlý strom. K němu vedou tři bílá pouta. Strom září světlem lásky. Pouta představují vztah trojjedinosti mužského a ženského principu. Vše je v rovnováze. Pouta padnou při dalším duchovním postupu vaší planety a jejích obyvatel. Strom je symbolem života vaší planety. Žena čistí ve vodě dva kruhy stejné velikosti. Jedním šedým kruhem prolézá zprava doleva bytost stejné barvy. Je zapasovaná hrudníkem do válce, který se skládá z deseti kruhů. Postava je mužská. Žena představuje vládnoucí ženský princip, který pomáhá napravit omyly a chyby, jež vznikly v minulosti. Dva kruhy představují okruhy působností obou principů. Bytost, která se snaží prolézt i s válcem do okruhu vlivu prováděné očisty, je mužský princip, který odstoupil od vlády. Válec, ve kterém je zapasován, se skládá z deseti prstenů společenství pána prstenů či velmistra. Z tohoto společenství však musí nejprve vystoupit a vzdát se prstenů i moci, která z nich vyplývá. Pak bude očištěn a bude moci spolupracovat s vládnoucím ženským principem. Objevuje se zářivá bleděmodrá koule, na ní sedí mladá žena. Je to duchovní a energetická podstata planety Země. Žena je vzkříšený strážce vesmíru. Byl oživen láskou agregorů. Uvnitř planety září tři čakrany nad sebou. Zjevuje se stříbrná jehla s náplní zářící světlem lásky. Je to lék pro planetu i její obyvatele. Je to čistá láska. Paní L. šla na maturitní ples. Všichni seděli u kulatého stolu. Bylo jich asi deset. Seděli tam staří manželé, Indián a dívka, která byla chvíli mužem a chvíli ženou. Ostatní účastníky si nepamatovala. Pak byl čas k tanci, ale nikdo se k němu neměl. Paní L. šla tedy sama. Hudbu slyšela jen ona. Tančila valčík. Když skončila, šla na toaletu. Byla to veliká místnost a v ní záchodová mísa a dvě vany. Vše bylo krásně modré a opláchnuté čistou vodou. Ples se konal v budově školy, o kterou se staral správce. O toalety se starala jeho žena. Maturitní ples představuje slavnostní závěr studia. Všichni, kteří šli sbírat zkušenosti na planetu Zemi, si byli rovni. (Seděli za kulatým stolem.) Byli zde představitelé mužského a ženského principu, představitelé jiných ras. Byli zde i ti, kteří se teprve učili pochopit roli jednotlivých principů. (Dívka, která se měnila v muže a zpět v dívku.) Tančit mohl jen ten, kdo slyšel melodii lásky. Toaleta představuje závěrečnou očistu. Vše je čisté. Škola je planeta Země. Správce je agregorem planety a jeho ženský princip též. Všichni, kteří složili maturitu, duchovně postupují. 73
Setkání Ve své vizi dne 20. 3. 2002 procházím komplikovaně členěnou budovou. Je zde mnoho přátel, ale některé si již nepamatuji. Mám pocit, že jsou ohroženi. Chtěla bych jim pomoci. Když sejdu do přízemí, dostanu se do chodby, která vede poliklinikou. Ocitnu se na křižovatce a rozvažuji, kudy se dám. Je zde čilý ruch. Lidé chodí sem a tam. Přidá se ke mně žena s přítelem, kteří se mi nabídnou, že mi ukážou cestu. Přijímám, i když nemám pocit, že bych zbloudila. Po chvíli vycházíme na kamenitý dvorek, ze kterého vedou schody na malou terasu, kde živoří nějaké rostlinky. Je jich málo. Potom už rychle scházíme z dvorku do podzemí. Vstupujeme do temné místnosti, kde nacházím své známé, ale oni mne nepoznávají. Je zde veliké množství lidí. Se svými průvodci nebudím valný zájem. Přesto mám pocit, že jsou všichni určitým způsobem ve střehu. Nabídnou mi v jantarové misce nějaké osvěžení, které má stejnou barvu. Vypadá to jako gel, ale když se toho dotknu lžičkou, mění se to v krystalickou hmotu. Vůbec na to nemám chuť. Muž, který mne doprovázel, se změnil v mistra a trvá na tom, že musím vše sníst, protože by se jinak velmistr strašně zlobil, že mne přivedli. Stojí nade mnou a čeká. Naberu tedy lžičkou pár jehliček krystalů a vložím je do úst. Vezmu si asi dvakrát, ale nepolykám. Je to palčivé a odporné. Jsem rozhodnuta, že obě sousta nepozorovaně vyplivnu pod stůl. To se mi v nestřeženém okamžiku skutečně podaří. Pachuť však stále v mých ústech přetrvává. Jakmile ostatní zjistili, že jsem pojedla jejich stravu, začínají se ke mně chovat velmi přátelsky. Vtom vchází velmistr a ptá se mě, zda chci vstoupit do jejich řad. Moc mi nevěřil. Abych ho uklidnila, sděluji mu, že je to pro mne velká čest, ale že se ještě necítím pro tu poctu zralá. Velmistr se skutečně uklidní a neomaleně prohlásí, že na tom vůbec nezáleží. Prohlašuje, že mne přijme do své lóže, a trvá na svatbě. Já se rozhodnu, že při nejbližší příležitosti uteču. Nevěděla jsem však, jak to provedu. Měla jsem strach, že jsem se příliš zavázala, protože obřad jídla a lože již proběhl. Také jsem nestačila promluvit se svými přáteli, natož je osvobodit. Viděla jsem hlavu velmistrovu jako hlavu odporného satana. Když všichni usnuli, utekla jsem. Běžela jsem temným podzemním bludištěm a vzývala světlo Boží lásky, aby mne vedlo. Vždy, když jsem nevěděla kudy kam, objevil se na křižovatce zářivý anděl a ukazoval mi cestu. Nevím, jak dlouho jsem utíkala. Najednou jsem byla na širém prostranství, kde bylo konečně světlo. Vize odhaluje jednu z vašich prvních reinkarnací po pádu agregorů. Vyprosila sis milost na Otci, abys je směla vyhledat a pomoci jim. Tuto milost jsi obdržela. Členěný dům představuje temné sféry, kam byli na základě rovnosti přitaženi. Chodba polikliniky je symbolem léčení všech zbloudilých duší. Lidé, kteří chodí sem a tam, jsou duše, které sledují svůj cíl a na této cestě přecházejí z hmotného života do duchovního a obráceně. Žena s přítelem zastupují ženský a mužský princip. Vedou tě cestou, která 74
ti ukazuje veškerá její nebezpečí. Je to nedostatek lásky, svobody a světla pravého poznání. Ty však trváš na svém. Ocitáte se v temnotách, kde žijí v zajetí sobectví a neustálých šarvátkách, bez lásky, v otroctví připoutanosti. I když riskuješ svou svobodnou vůli, nemůžeš jim zatím pomoci, ještě čas neuzrál. Jsou nadšeni magickými manipulacemi a svou svobodu jim obětovali. Zatím se učí otrocké poslušnosti, kterou osvědčují svému velmistrovi. Dne 21. 3. 2002 po čtvrtečním vedení proseb, léčení a očistě se nám zjevil strom života strážce vesmíru, který nesl stopy po zásahu bleskem Božím. Byl vzkříšen a rána po něm na kmeni se jeví jako jizva. Až tato jizva zmizí, vstoupíte všichni do vesmírné jednoty lásky. Tento strom života je duchovní podstatou celého vesmíru a života v něm. Atlanťané přicházejí na pomoc s andělskými vojsky. Je to naše duchovní podpora. Jsou vidět na celém obzoru. Začíná éra sjednocení. Duchovní postup planet s jejich obyvateli povede s jejich pomocí k duchovní urozenosti. Na vrcholu Zlatého věku lidstva bude dosaženo rajské zahrady. Zde se sjednotíte se všemi druhy stvoření Božího. Planety jsou propojené se stromem života strážce vesmíru. Čím více budete sjednoceni, tím více se budete propojovat na vesmírnou jednotu lásky. Vracíme se zpátky, vracíme se domů!
Pokání a vykoupení Dne 26. 3. 2002 se paní R. probudila asi ve tři hodiny ráno a pociťovala nesmírný smutek a osamění. Snažila se vést prosby, protože tušila, že nejde o náhodnou změnu nálady, ale o důležitý impulz. Nemohla se soustředit a jen plakala. Pochopila, že musí prosit za narušenou rovnováhu mezi ženským a mužským principem, ale stále to oddalovala. Ráno odešla do práce a v nitru stále cítila bolest. Viděla před sebou pana J. O., oblečeného v khaki uniformě. Barva byla velmi tmavá a ponurá. Byl jako kamenná busta. Uvědomila si, že na Jantaru byl vojenským velitelem, který svými intrikami rozpoutal válku mezi planetami Marsem a Zemí. Vzpomněla si, že se stala jeho manželkou, když ho paní Z. odmítla. Uvědomila si, že si ho nebrala z lásky, ale že se obětovala z politických důvodů, aby se vyřešila choulostivá situace Marsu. Objevila se jí i paní D. v podobě dědečka, který měl na tomto spojení zájem. Nechala se přemluvit, aby se vzali a mohli se stát novými svrchovanými vládci Marsu. Teprve nyní byla schopna vést prosby. Prosila Otce, aby mohla předstoupit se všemi, kteří se tenkrát podíleli na této intrice, která měla pro lid Jantaru – Marsu nedozírné následky. Prosila 75
o odpuštění za vše, co tenkrát planetě Zemi učinili, jak ji napadli. Prosila i ostatní planety za odpuštění, zejména prosila za Jantar a jeho lidstvo. Prosila za odpuštění jménem vládnoucích činitelů, kteří odpovídali za to, jak změnili úhel pohledu na učení lásky, a toto pokřivené učení pak vnucovali ostatním obyvatelům. Zprvu si počínali jemně, ale později byly jejich manipulace tvrdší a agresivnější. Cítila, že nedostatek pravé lásky si nebyli ochotni připustit a přehlušovali ho planým rozumováním. Nechtěli se podívat pravdě do očí. Vypadli z vesmírné jednoty lásky a začali cítit strach ze samoty, a tak nahrazovali lásku připoutaností. Když to paní R. pochopila, velice ji to zasáhlo. Plakala nad všemi i nad sebou. Prosila za odpuštění a viděla před Otcem klečet nahého muže a ženu. Pochopila to, že když útočí jeden princip proti druhému, útočí proti své vlastní podstatě. Vedla prosby za okovy s temnými anděly. Když děkovala za utrpení, kterým jsme všichni museli projít, chápala, jak i to bylo pro náš vývoj důležité. Když vedla prosby za úpisy, byl předložen jeden ve zlatém pouzdře a jeden ve stříbrném. (Za mužský princip a za ženský princip.) Nebyla si jistá, zda byly uzavřeny se souhlasem Božím či proti jeho vůli. Proto se omluvila a prosila, aby byly úpisy buď zhodnoceny, nebo vyškrtnuty z příslušných ákášických záznamů. Potom vyprošovala triády čarodějů a čarodějnic, včetně jejich negativní tvorby. Teprve nyní si uvědomila, že deprese, která ji drtí, je výsledkem toho, že byla sevřena lisem pentagramu. Potom odevzdávala insignie své moci. Temnou korunu, žezlo a říšské jablko, včetně prstenu. Dále prosila o očistu učení lásky a uviděla zlatou knihu, přes kterou byl omotán temný řetěz uzavřený zámkem. Zámek a řetěz zmizely a zlato sklouzlo z knihy a ta byla konečně čistá. V tu chvíli pocítila radostné dojetí. Když vedla prosby za eliminaci pentagramů, uviděla písečnou poušť na Jantaru, kde byly rozmístěny temné konstrukce. Jakmile na ně pohlédla, zajely pod povrch. To se jí nelíbilo, a tak prosila, aby od nich byly očištěny všechny planety, pokud to Otec dovolí. Konstrukce vyjely ven a ohromnou rychlostí zmizely. Vyprošovala i kovové a kamenné placenty a nakonec zdroje negativity. Ty byly uzavřeny. Jakmile prosila, aby byla otevřena cesta Nejvyššímu principu lásky a stvoření, uviděla opět písečnou poušť, jak na různých místech tryskají gejzíry čisté vody. Od země se zdvihly koruny stromů a hlavičky květin. Byla tam svěží zelená tráva. Odprošovala všechny, kterým ublížila, a vzpomněla si i na členy naší skupiny. V tu chvíli jsme stáli všichni před Otcem a vesmírnou jednotou lásky. Stáli jsme dost daleko od sebe v řadě. Viděla nás zezadu a zdálky. Když si to uvědomila, objevil se jí těsně před očima pan J. Měl rozpuštěné vlasy a byl oblečen jako my všichni do splývavého oděvu v kombinaci barev bílé, šedé a černé. Paní R. vedla prosby za nás všechny a prosila za odpuštění, že jsme se zpronevěřili svému úřadu agregorů. Že jsme naše schopnosti a dary ze světlých 76
sfér zneužili pro vlastní prospěch. Najednou jsme všichni sňali z hlavy tmavé obroučky a položili jsme je před sebe. Vzpomněla si na mne a odprošovala mne jako strážce vesmíru. Viděla, že stojím vedle Otce a pak jsem s ním splynula. Žehnala jsem jim a obroučky se rozzářily a my jsme si je dali zpět nad hlavu. Otočili jsme se ke všem, kteří stáli za námi, pozdvihli jsme ruce a žehnali jim. Nahý muž a žena též povstali, vzali se za ruce a dívali se jeden druhému do očí. Byli čistí a v harmonii.
Cesta na Slovensko Ve dnech 5. 4. až 7. 4. 2002 jsme se měly s paní L. účastnit zasedání na Slovensku v Krpáčově. Na cestu jsme se vydaly ve čtvrtek dne 4. 4. 2002 v 18 hodin večer. Vše probíhalo hladce až do Prahy. Jakmile jsme vyjely z Prahy, začaly problémy. Uložily jsme se ke spánku. Jakmile jsem si lehla na pravý bok, udělalo se mi strašlivě zle. Měla jsem bolesti a bylo mi na omdlení. Nejhůř mi bylo mezi desátou a jedenáctou hodinou. Bylo to náročné. Zjevil se mi muž, který strašlivým způsobem uškrtil nějakou ženu. Nemohla jsem dýchat. Když vize pominula, zjevovaly se další a další karmické záležitosti jednotlivých bytostí. Zajímavé bylo, že když jsme jely zpátky domů, v našem bývalém kupé byl muž, který nesl podobu vraha. Měl dost těžký astmatický záchvat. Vyšel ven na chodbičku, aby mohl lépe dýchat. Tehdy jsem ho poznala. Když jsme dorazily do Banské Bystrice, ptala se nás paní Z., jakou jsme měly cestu. Slyšela totiž upozornění, že zemřela sedmdesátiletá paní. Pochopily jsme, že to bylo zbožné přání mágů, kteří tento soustředěný útok podnikli, ale potom odvolali, protože jejich snaha byla marná. Otec nás obě chránil. Když jsme dorazily na chatu do Krpáčova, poznaly jsme, jak bylo důležité, abychom tento souboj dobra se zlem podstoupily, jinak by všude vládl chaos. Protože došlo k porážce mágů, mohli jsme všichni systematicky pracovat a ti, kteří toužili po svobodě, se mohli osvobodit. Děkujeme! Členové slovenských skupin se na setkání perfektně připravili, a proto se mohlo vyprosit vše, co bylo nutné. Nyní jsou svobodní všichni, kteří na sobě poctivě pracovali a nic si nenalhávali. Děkujeme! Mágové již jenom strašili, otravovali, ale byli bezmocní a směšní. Loučili jsme se s bohy minulé éry a s různými kulty, včetně spiritismu. Byla vysvětlena historická role paní Blavatské. Každý, kdo se osvobodil od svých připoutaností, se změnil. Bylo vidět, že má svobodného ducha, vstoupil do vesmírné jednoty lásky a ztratil svůj strach. Měli jsme radost ze svých přátel. Cesta zpět již probíhala v klidu a míru. 77
Gratulujeme k duchovnímu postupu! Důležitá ponaučení: • Když je snaha napadnout strom života, pociťuje napadená osoba silnou nevolnost. Jde o důležitý impulz a je třeba se odevzdat milosti Boží a žádat o ochranu. • Je nebezpečné oddalovat vedení proseb, máme-li k tomu impulz. Chvíle milosti by mohla být promarněna. • Hadí sílu pročišťujeme každodenní energetickou očistou. • Vidíme-li cokoli bílého, ještě to nemusí mít původ ve Světle. • Chci-li poznat pravdu, musím se umět ptát. Vyžádám si energetický průkaz a ptám se, zda jev pochází ze Světla. Pak teprve se rozzáří. Jinak vidím pouze objektivní vzhled. • Pouta s temnými anděly může rozvolnit jedině Otec. Ten vydá temným andělům pokyn k uvolnění připoutané bytosti. • Iniciační náramky jsou kulaté, ale změní se při sejmutí z paže. Složí se ve hvězdu, která se přikládá k třetímu oku. Energie se propojí. Je-li adept zralý, změní se v zářivou energii svatého grálu. Je-li nezralý, neděje se nic, musí ještě čekat, až dosáhne potřebných kvalit. Svatý grál je energetická mřížka. S její pomocí lze stvořit vše. Na planetě Marsu byla iniciační hvězda zneužita a bylo do ní vloženo zařízení, které vypalovalo do mozku negativní program; ten postižení vnímali jako pečetidlo. Tento program může být vyoperován a vyjmut milostí Boží. Následující dny jsme zjistili, že si velmistr jistil své přívržence magickým stromem života, který prorostl tělem postiženého a vedl ho ke slepé poslušnosti bez ohledu na jeho svobodnou vůli. Takto postižený člověk například zaútočil i na vlastního přítele či dítě. Útok provede dřív, než si ho uvědomí. Je to velmi nebezpečné a vede to k absolutnímu otroctví. Zde je třeba prosit o zásah cestou milosti Boží. Odstoupit od všech smluv s velmistrem magie ve všech jeho podobách i společenství. Postižené je nutné vést, aby prosby byly správně formulované. Na zpáteční cestě mi bylo ukázáno, jak mocné jsou modlitby a prosby vedené se souhlasem Božím. Kolik práce bylo vykonáno. Viděla jsem bytosti v temnotách, jak je osvobozují temní andělé. (Brala jsem si energetický průkaz a uviděla jsem, jak se rozzářili láskou.) Pomáhali připoutaným osvobodit se, křísili „spáče“ a odváděli zajatce temnot tunelem do příslušných sfér. Někteří kráčeli hrdě a radostně, jiní plakali dojetím, někteří byli zmatení a muselo se jim vše, co se s nimi dělo, vysvětlit. Nakonec temní andělé pracovali v oblasti, kde byli v mrákotách ti, kteří nechtěli, aby po smrti něco bylo. Ti se pomalu a líně probouzeli, a když pochopili svůj omyl, byli otřeseni a šli do míst, kde jim bude vše vysvětleno, kde se budou připravovat na další život ve hmotě. Bylo to krásné a dojemné. Děkuji Otci za tuto vizi a ponaučení. 78
Dne 15. 4. 2002 volala paní H. He. o pomoc, měla pocit, že ještě nemá rozvolněna všechna pouta s panem J. O. Bylo jí špatně od žaludku, bolela ji hlava, měla pocit, že se jí vaří mozek. Když vedla prosby, ulevilo se jí jen na chvíli. Zjistili jsme, že má umělý strom života magie zakořeněný v mozku. Když se ho s pomocí Boží zbavila, pocítila nesmírnou úlevu a byla svobodná. Na dnešek k ránu, dne 16. 4. 2002, jsem měla vizi. Byla jsem doma v Teplicích v Kollárově ulici. Byli tam se mnou všichni moji přátelé. Panoval zde čilý ruch a přátelská pohoda. Vše zářilo láskou. Vtom někdo zvoní u dveří. Jdu otevřít a zjistím, že za dveřmi stojí pan J. O. Slušně žádal o vstup s tím, že si celé „nedorozumění“ musíme v klidu objasnit. Nepřistoupila jsem na jeho hru a bez emocí jsem mu sdělila, že s ním již nemám nic společného. Vstup jsem mu nepovolila. Něco namítal, kupodivu klidně, a já mu znovu zopakovala, že již volil a musí se smířit s následky své volby. Jeho vstup do mého bytu již není možný. Pan J. O. zjistil, že je poražen. Velice se ho dotkl zásah milosti Boží na paní H. He. Pochopil, že prohrál. Přišel vyjednávat. Já jsem byla současně podrobena zkoušce, zda znám mez, za kterou již nesmím jít. Současně jsem byla zkoušena, zda respektuji vůli Boží a vesmírné jednoty lásky. Odmítla jsem, protože se svou volbou cesty, jednáním, myšlením a cítěním sám vyřadil z našeho společenství. Dostalo se mu šance, ale on opět zradil vše, co slíbil. Zradil sám sebe. Tím se již dávno vyřadil z vesmírné jednoty lásky. Vesmírnou jednotu lásky zde představují všichni, kteří byli se mnou v mém bytě, v mém srdci. Mír s vámi!
Dary Ducha svatého a strážce vesmíru Dne 16. 4. 2002 asi v 10 hodin ráno jsem vstoupila do pokoje a zjistila jsem, že všechny mé léčebné obrazy jsou zaktivovány a vyzařují nádherné barvy. Nejintenzivněji vyzařovala bleděmodrá barva. Stála jsem, dívala se na obrazy a prožívala nádherný pocit štěstí, míru a harmonie. Trvalo to poměrně dlouho a bylo to krásné. Nešlo mi to z mysli, stále jsem o svém zážitku přemýšlela. Teprve odpoledne jsem pochopila, že jde o důležitou vizi, nikoli jen o aktivaci obrazů, jak jsem se nejprve domýšlela. Asi ve 14.10 hodin jsem paní L. zavolala, abych s ní rozebrala celou vizi. Paní L. viděla nejprve stopky. To znamenalo, že čas je omezen či teprve bude odstartován. Pochopila jsem, že jsem upozorněna na důležitý mezník v naší práci. Končí éra utrpení a svárů. Ve 14 hodin a 10 minut byla odstartována éra sjednocení. Potom uviděla bílou holubici, která je obklopena bleděmodrou září. Bílá holubice je Duch svatý. Bleděmodrá záře představuje čistotu, ze které pochází a kterou přináší. Jsou to jeho dary. 79
Jak jsme vedly s paní L. prosby, měly jsme paralelní obrazy. Ona viděla mohutný strom pískovcové barvy, ze kterého vystupovalo srdce z pískovce. V tu chvíli jsem pocítila úzkost a sevřelo se mi hrdlo. Paní L. mne viděla obklopenou sevřeným kruhem bytostí, které byly připoutané ke dvěma kruhům. Tyto kruhy vymezovaly okruhy jejich moci i manipulací a současně vytvářely podstavec. Vše bylo z pískovce a bylo to připoutané ke stromu. Já jsem viděla mohutný zelený strom, ze kterého vystupovalo zářivé srdce. Byl to strom života vesmíru a jeho strážce představovalo zářivé srdce. Pískovcový strom představoval planetu Mars a plané snahy bytostí k němu připoutaných. Byly lapeny svou pýchou mágů. Vedly jsme prosby za Mars i připoutané bytosti. Bylo nám zjeveno, že dary Ducha svatého obdrželi všichni, kteří touží vzkřísit planetu Mars a zachránit planetu Zemi. Tím, že budeme poctivě pracovat na planetě Zemi a očišťovat ji od následků sporů s marťany, osvobodíme i planetu Mars a na této planetě znovu bude život. Během věků se obě planety zharmonizují a vstoupí do vesmírné jednoty lásky. Jako potvrzení všeho, co jsme viděly, nám bylo ukázáno, jak se pročišťují. Zprava se linulo modré světlo, zleva zelené. Vše se smísilo v nádherné modrozelené světlo. Naznačovalo duchovní postup planet i s jejich obyvateli. Paní L. uviděla na mém mozku otisk prokletí všech svatých dětí v podobě mřížky. Jak jsem vedla prosby, duhové světlo vše eliminovalo. I bytosti připoutané k mřížce zmizely. Většinou byly osvobozeny či odvedeny tam, kam náležejí. Mozek představoval duchovní podstatu vesmíru. Nyní má hlava vypadá jako planeta, ale je to vesmír. Paní L. mne vidí, jak stojím na této planetě a z ní vedou čtyři zářivé cesty. Jsou to cesty lásky. Představují cestu čtyřduše mužského a ženského principu. Když zde oba duály splynou, znamená to vyrovnání a harmonii. V duchovním světě je dobojováno a vše připraveno. Nyní se to bude uskutečňovat ve hmotné sféře a dimenzi. Pro tuto práci jsme obdrželi dary Ducha svatého. V tuto chvíli pociťuji pal v blízkosti třetího oka, těsně nad pravým obočím. Paní L. vidí trojramennou temnou kotvu v otvoru, který se otevírá. Je to symbol zakotvení lidstva ve víře, že z nás mohou být sňaty omyly a chyby, tedy „hříchy“, kterých jsme se dopustili. Prosím o osvícení všech, kteří této falešné víře podlehli, a prosím o očistu a vyškrtnutí této zátěže z ákášických záznamů a eliminaci veškerého zakotvení v bludech a předsudcích. Prosím o očistu mého třetího oka a jeho uvedení do takového stavu, jaký mi podle vesmírných zákonů i vůle Boží náleží. Paní L. vidí pravotočivé víření dvou řetězců šroubovic DNA. Nakonec je vidět čistá voda a šířící se kruhy na její hladině. Konečně se hladina zklidní. Zjevuje se hnědý kůň s jezdcem téže barvy. Je to věčný poutník. Představuje všechny reinkarnace strážce vesmíru na Zemi. Vedu prosby za jeho očistu a věčný poutník splývá se svou duchovní podstatou strážce vesmíru. 80
Poslední souboj Moje dcera S. se chystala ve své vizi dne 22. 4. 2002 na souboj s bytostí, která byla personifikací zla. Neměla z ní strach, ale věděla, že souboj bude náročný. Vyšly spolu z místnosti a začaly spolu bojovat. Bylo to velmi náročné a dcera měla pocit, že celou situaci nezvládne. Začala volat Ježíše, aby jí pomohl. Přišel, ale nebojoval za ni, jen ji posiloval svou láskou. S maximálním úsilím dcera zvítězila. Každý z vás musí tento souboj podstoupit. Jde o souboj se sebou samým, s vlastním egem. Je to souboj se zlem ve vás i okolo vás. Teprve když volíte a učiníte vše pro to, abyste se očistili, vám může být pomoženo. Teprve tehdy zvítězíte sami nad sebou. Dcera jde v noci opuštěnou ulicí. Potkává šest bytostí, které na ni začnou útočit. Ví, že jsou to čarodějnice. Neví, co činit, bezradně se rozhlíží a zahlédne policistu stojícího u auta. Jde k němu s tím, že ho požádá o pomoc. V tu chvíli se bytosti zastavily a najednou vypadaly jako normální lidé. Obě vize představují souboj se zlem, s představiteli mužského i ženského principu. Cesta v noci představuje mystickou cestu temnotami. Šest bytostí představuje spojené triády čarodějů i čarodějnic. Paní S. hledá cestu, která vede k osvobození. Snaží se uniknout z magického vlivu. Pomoci jí může jedině policista, který představuje spravedlnost a je jejím temným andělem. Jakmile se paní S. rozhodne, že přijme odpovědnost za svůj život do vlastních rukou, a jde k „policistovi“, bytosti temnot odstupují a nemají již nad ní moc. Tímto rozhodnutím se osvobozuje od jejich vlivu. Dcera S. se ocitá v bytě mých rodičů v Kollárově ulici v Teplicích. Jde na záchod. Na okně jsou velké dřevěné okenice. Když je otevřela, uviděla neupravenou krajinu, která byla místy zaplavována vodou. Nějací lidé si připravovali čluny. Vedle z obou stran byla stejná okna, ze kterých vyhlíželi lidé. Byt odráží stav jejího nitra. Připadá si jako v pasti, vše je uzavřeno. Chce se osvobodit a otevírá okna. Vidí zdevastovanou krajinu. Jde o symbol zápasů o osvobození své duše. Vidí, že netrpí a nezápasí sama. Vidí, že ostatní se snaží svou bezvýchodnou situaci řešit. Připravují si čluny, aby se neutopili ve vlastním pocitu beznaděje. Tímto člunem je víra v dobro. První krok k nápravě byl učiněn. Je opět v stejném bytě, ale ten již vypadá lépe. Na konci chodby, kde byl dříve záchod, jsou tři místnůstky. V jedné z nich byly dvě záchodové mísy, střídavě byla jedna z nich černá a druhá bílá. V tomto životě je stav jejího nitra lepší. Pochopila řadu věcí a snaží se zavést do svého nitra řád. Snaží se pochopit trojjedinost role mužského a ženského principu. V jednom životě již dosáhla harmonie. V první míst-
81
nosti jsou oba symboly mužského a ženského principu. V následných životech prošla životem jako žena a poté jako muž. Sbírala cenné zkušenosti. Vchází do předsíně téhož bytu. Je zde již více lidí. Je zde plno. Potkává paní D., která vypráví ostatním něco o třech sudech, ale dcera ví, že jde o tři soudy. Paní J. krájí chléb a rozdává ho. Dcera jde na konec předsíně a zavadí rukou o kliku dveří k pokoji svého strýce, ty se proti ní otevřou a přetlačí ji. Někdo z nich rychle vyběhl a utekl do kuchyně. Předsíň bytu představuje klíčový život paní S. Je zde mnoho lidí a ona jim naivně důvěřuje. Je lehkomyslná. Raduje se, že je na vrcholu moci. Všichni jí pochlebují. Je to francouzský dvůr a ona zde žije jako Marie Antoinetta. Paní D. představuje hraběnku, která zavinila její pád svými intrikami. Tvářila se přátelsky, ale radovala se z každého jejího omylu. Tři „sudy“ či soudy představují odsudky a předsudky lidí, které cíleně usilovaly o její zdiskreditování. Paní J. krájela a rozdávala chléb. Byla personifikací veřejného mínění. Chléb představoval duchovní stravu lidu Francie. Život Marie Antoinetty končí, když svým chováním zavdá příčinu a otevře dveře, aby se její osud naplnil. Zlo, které se zde skrývalo a po několik životů ji zabíjelo, i tentokrát zdánlivě vítězí. Marie Antoinetta je popravena. Zkušenosti, které získala, jsou neocenitelné. Stala se tolerantní, ale i moudrou, laskavou. Pochopila. Předstupuje před radu nejvyšších již bez obav, i když lituje svých omylů a chyb. Zlo, které vyběhlo a chtělo se skrýt před odpovědností, představuje pan J. O. Vstupuje do obývacího pokoje, kde zasedala rada nejvyšších. Dcera S. litovala toho, co provedla. Za kulatým stolem seděly dvě zářivé bytosti, které představovaly Nejvyšší princip lásky a stvoření – oba principy. Byla jsem tam i já a mnoho dalších. Místo vypadalo jako moderní kancelář a všichni jsme diskutovali o tom, jakého druhu bude dcera příště. Mluvila jsem o tom, že život v housence je též Božím stvořením, včetně bakterií v ní. Paní S. předstupuje před radu nejvyšších, aby s jejich pomocí vytvořila karmický scénář svého dalšího života. Chápe vše a odpustila. Ještě se musí zbavit strachu. Chce se od něho osvobodit. Vyprávění o housence a bakteriích osvětluje životní cestu těch, kteří přestali být lidskými bytostmi. Ti utíkají před odpovědností, ale nemohou před ní utéci. Sami se trestají. Zde tato bytost utekla do kuchyně, kde se pracuje se živly. Nepředstoupila před radu nejvyšších, snažila se podvádět dál. V kuchyni došlo k eliminaci jejího přebujelého ega. Bude žíhána ohněm i mrazem a až nastane její čas, bude bleskem Božím vzkříšena, ale její putování začne od počátku: krystal, virus… Je dobojováno, spravedlnost vesmírných zákonů se naplňuje.
82
Úpis s lotosem a s kopretinou Dne 23. 4. 2002 mi zesiluje nějaký impulz na hlavě. Pociťuji pal na mozku. Vyprošuji, co se dá, ale stále se nemohu trefit do podstaty svého problému. Volám paní L., aby zjistila, co přehlížím. Paní L. vidí nejprve kovovou kostru z karisbloku. Teprve později mi dochází, že jde o vyprošené ákášické záznamy. Vedu znovu prosby za všechny, za které smím prosit. Obraz zmizí a ona mi hlásí, že vidí červený úpis, který leží přes lotos. Ten se mění v kopretinu a opět v lotos. V tu chvíli se mi zjevují dva tubusy, ve kterých leží zmíněné úpisy. První tubus je rudý se zlatými ornamenty, spočívá na bílém lotosu. Druhý úpis je v též v rudém tubusu, ale ten je zdobený stříbrnými ornamenty a spočívá na kopretině. Zde tuším, že kopretina je podpírána slunečnicí. Jsou to smlouvy s Otcem a Jitřním andělem. Lotos představuje čistotu lásky a poznání, na jehož základě byl úpis s Otcem podepsán. Druhý úpis s Jitřním andělem svými květy připomíná, že jde o misi lásky na planetách, které tyto květy nesou ve svém znaku. Oba úpisy stanoví přesné podmínky, za kterých budu plnit své úkoly. Zaručují maximální podporu, pokud budu tyto podmínky plnit. Jsou to úpisy, které mi dovolovaly za stanovených podmínek osvobodit padlé agregory a zbavit prokletí všechny svaté děti. Přijala jsem i za cenu, že budu opakovaně mučena a popravována právě těmi, které chci s pomocí Boží osvobodit. Předstoupila jsem před Otce, obě rady i Jitřního anděla, poděkovala za vše a prosila, je-li čas zralý a já mám úpis odevzdat k vyhodnocení, aby byl přijat a vyhodnocen. Úpis byl přijat a prokletí ze svatých dětí bylo sňato. Padlí agregoři se musejí vzdát svých předsudků a magických praktik, pracovat na sobě samých. Jsou svobodní, ale záleží jen na nich, zda jsou schopni přijmout dar svobody.
Návrat svatých dětí Dne 29. 4. 2002 jsem ve třídě a učím. Jsou zde samé ženy. Do třídy vstupují ženy a paní L. s paní E., které sedí u dveří, tyto ženy střídavě přijímají. Ženy předstupují jednotlivě a předávají listinu, kterou obě střídavě kontrolují. Buď jim nabídnou místo v lavici, nebo je posílají zpět. Po skončení výuky jdeme do sadu. Potkáváme deset asijských holčiček ve věku asi deset let. Všechny jsou stejné, mají vlasy na ramena a dlouhé bílé šaty. Paní L. začne plakat dojetím. Prohlásí, že je zná z Tibetu. Jsou to lámové, svaté děti Jantaru. Nastupuje nová éra, kdy bude vládnout ženský princip. Škola, kde vyučuješ, připravuje ženský princip na tuto roli. Přednášíš zde učení lásky s paterem moudrostí. Paní L. s paní E. kontrolují, zda ženy, které přicháze83
jí, jsou zralé pro tuto roli v nastupující éře nového věku. Listy, které ženy předkládají, jsou jejich karmické scénáře, které popisují jejich zkušenosti, zralost a schopnost pravé lásky. Ty ženy, které vracejí, nejsou zralé pro práci v této sféře a dimenzi, je jim doporučena jiná sféra působnosti. Pokud trvají na práci zde, musejí ještě pokračovat v přípravě. Sad je symbolem planety, na které znovu vzniká život. Zde budou pracovat všichni, kdo zdárně prošli přípravou. Vracejí se sem i svaté děti, které planetu Jantar opustily, když Mars zaútočil na Zemi. Nevracejí se však všechny svaté děti, ale přesně jejich polovina. Tím budou zajištěny spravedlivé podmínky duchovního růstu pro obě planety. Svaté děti Jantaru i Země povede vždy jeden duchovní vůdce, určí ho rada nejvyšších.
Strach Paní E. ve své vizi 3. 5. 2002 pracuje jako archeoložka v Egyptě. Jde se skupinou lidí cestou podél řeky. Kolem je poušť. Vede je učitel, který jim vysvětluje, že vše, čeho se bojí, jsou jen jejich představy. Paní E. se chce vykoupat v řece, ale ostatní ji zrazují, že tam jsou krokodýli. A skutečně, uvidí hned dva. Všichni míjejí velký dům, před kterým je několik mrtvých krokodýlů. Jsou i na cestě a všichni je musejí překračovat. Najednou za nimi jeden člověk ze skupiny, který se trochu opozdil, začne křičet hrůzou a běží k nim. Učitel jim vysvětluje, že jsou na tom všichni stejně, že to vše tvoří jen jejich strach, že se nemají čeho bát, ani jím pohrdat. Paní E. vidí u řeky krásná zákoutí na koupání. Láká ostatní, ale nikdo ještě nechce jít. Trochu předběhne skupinu, ale na cestě se objeví had. Trčí vzhůru z cesty, ale místo hlavy má jen prázdnou kůži. Když ho překročí, had se za jejími zády vztyčí nad ni a vypadá jako ohromná kobra. Učitel za ní ji znovu uklidňuje, že to vidí jen její strach. A skutečně, had zmizí. Potom přijdou před ohromné hradby, které vypadají jako Koloseum, uprostřed je velká otevřená brána. Všichni vědí, že za ní je město, do kterého mají namířeno. Před hradbami je písečná pláž svažující se k řece. Konečně se jdou vykoupat. Práce v Egyptě je jeden ze životů zde, kdy paní E. nalezla svého duchovního vůdce s jeho skupinou žáků. Učitel vysvětluje podstatu strachu a pod jeho vedením žáci procházejí životními zkušenostmi a zkouškami. Mimo jejich cestu je poušť, vše je vyprahlé nedostatkem vláhy. (To znamená nedostatek citu.) Dům je nitro, které zápasí se strachem, nikdo nemůže jít dál, pokud nezabije své sobectví a svůj strach. Mrtví krokodýli jsou symboly dravosti ega, které bylo poraženo. Jeden ze žáků se opozdil a křičí hrůzou. Učitel dál trpělivě vysvětluje podstatu strachu a připoutanosti, ze které vyplývá. Když nerozvolňujete tato pouta, opožďujete se na cestě. Strach je varovný signál. Nemáte se ho bát, 84
ale ani ho podceňovat. Paní E. touží se očistit, touží se vykoupat, ale nikdo s ní nechce jít. Předběhne svým myšlením a cítěním skupinu, a tak se dostaví zkouška zralosti. Na její cestě leží had. Jeho hlava je prázdná na znamení, že není skutečný. Paní E. ho statečně překročí, ale protože někde v skrytu ještě číhal had živý, vztyčí se nad ni a mění se v nebezpečnou kobru. Učitel ji znovu uklidní a její strach mizí. Konečně ho překonala. Ocitají se před cílem své cesty. Nyní se již jdou všichni vykoupat. Jakmile se ponoří do čisté vody a očistí se od strachu, ocitnou se ve městě, které je místem zaslíbeným.
Setkání, mystická svatba Ve vizi dne 4. 5. 2002 jsem na ohromném shromáždění lidí. Není zde moc světla. Spíš tu panuje příšeří. Čestným hostem je dalajláma. Přednáší o reinkarnaci a všichni jsou nadšeni. V závěru své řeči pronese kódovanou větu, která je pro mne pokynem, že ho mám vyhledat. Prodírám se davem, který ho obklopuje. Je již na odchodu, ale já předstupuji a on se ke mně otáčí. Zastaví se a dívá se mi do očí. Vidím v nich všeobjímající lásku. Mám pocit, že mne poznal. Políbím ho na tvář, ale on sebou trhne, nevím, zda je to proto, že jsem porušila protokol, či jsem mu něco připomněla. Vysvětluji mu, že jsem šťastná, že promluvil o reinkarnaci, ale on mne přeruší a říká, že jsem mu špatně porozuměla. Snažím se mu vysvětlit, proč jsem přišla. Jiskra poznání v jeho očích pohasla, odvrátil se ode mne a následoval ty, ke kterým ho poutala tradice. I já jsem odešla plnit své úkoly. Shromáždění lidí představuje duchovní školu příslušné sféry a dimenze. Probíhá ve dvou liniích, na planetě Jantar, kde přednáší dalajláma, a na planetě Zemi, kde pracuješ ty. Jde o éru, kdy se buduje mystická cesta planety Marsu. Vaše setkání probíhá vždy na duchovní úrovni. Když dosáhnete rovnosti a harmonie obou principů, proběhne impulz mezi vámi a ony splynou v harmonii a lásce. Mystickou svatbu stvrzuje polibek. Trhnutí upozorňuje na to, co bylo zapomenuto. Potom opět každý z vás pracuje posílen tímto sjednocením tam, kde mu to náleží. Protože jsem měla pochybnosti o tom, že jsem zachytila vše a správně si vyložila tuto vizi, volala jsem paní E. ke konzultaci. Viděla v okamžiku našeho setkání, kdy sebou dalajláma trhnul, že má místo očí baterky, které vyndal na talíř naplněný světlem. Tento aparát již nebyl nutný, vrátil ho Světlu. Zůstal otočený ke mně s napřaženýma rukama a v nich nesl talíř s ohněm. Současně se otočil a byl jakoby zdvojený. Měl obličej a údy vpředu i vzadu. Zadní polovina byla temnější. Snad prázdná. Na hlavě má karnevalovou masku vepře. Mění se v růžového vepře. Připomíná pátou moudrost lásky, že všechny bytosti jsou si rovny, tedy i zvířata s člověkem. 85
V době, kdy byla jeho druhá polovina prázdná, jsem měla na očích černé brýle. Byl to symbol kletby, která byla na mne v dávné minulosti vržena. Vedu prosby a snímám tyto brýle. Pokládám je na talíř, který drží dalajláma. Již na něm nehoří oheň. Odevzdávám je Otci. Na třetím oku a očích mi zůstávají malé černé skvrny. Je to zbytek kletby. Vedu prosby a rychle se očistím. Vše i s talířem mizí ve světle, které nás zahaluje. Splývám s ním a zaplňuji prázdnou polovinu dalajlámy. Tehdy se měníme v růžového vepře, abychom připomenuli pátou moudrost lásky. Splýváme v duál. Měníme se v anděla, který má na hlavě vavřínový věnec. Je to znamení, že jste splnili úkol tohoto života. Objevuje se zářivé embryo na znamení, že všechny bytosti jsou si před tváří Boží rovny. Prozářené embryo naznačuje, že duchovně je vše připraveno pro obnovení života na planetě Marsu. Další konzultace proběhla s paní L. Uviděla nejprve zářivé písmeno „D“, které se proměnilo v holubici světle modré barvy. Dále uviděla světelný kruh, ve kterém splynuly dvě bytosti. Vzájemně se prostoupily. Tato vize potvrzuje mystickou svatbu obou principů. Světelný kruh představuje třetí oko obou principů. Uviděla dvě světelné okrouhlé chodby z paprsků, které vedly k Nejvyššímu principu lásky a stvoření. Byly to oči. Dále se zjevila zářivá pastýřská hůl. Objevuje se veliká bytost a okolo ní je šest bytostí poloviční velikosti. Tyto bytosti představují trojjedinost obou principů. Velká bytost je vede a učí. Když skončila výuka, nesou bytosti veliké srdce a následují svého učitele. Nakonec se zjevuje plamen života věčného. Je to cíl. Jsou to dary mystické svatby na této duchovní úrovni. K tomuto cíli směřuje každá bytost naplněná láskou.
Setkání v Krnově Dne 5. 5. 2002 jsme na setkání v Krnově. Sedíme ve velmi stísněných podmínkách v dřevěných kostelních lavicích, mezi nimi je úzká ulička. Na jejím konci vidí paní E., jak rozdávám jídlo. Všichni předtím dostali očíslované stravenky. Nejdříve si paní E. myslí, že lidé stojí v řadě podle pořadníku, ona má přijít na řadu až v páté skupině. Zatím má přicházet první skupina. Ale pak se jí už nechce čekat a zařadí se do fronty. Zjistí, že má u sebe ještě stravenku jednoho muže, který se zatím zoufale prohledává v předtuše, že bude hladovět. Pošle mu k jeho ohromné radosti stravenku a dívá se na čísla stravenek lidí před ní. Zjistí, že mají stravenky z druhé a třetí skupiny. Mě jejich pořadí evidentně nezajímá. A tak si beze studu odnese své jídlo. Před odjezdem z Krnova máme již prostřeno u normálních stolů, obsluhu86
jí nás číšníci. Jeden z nich nabízí každému obloženou „bagetu“, která zbyla z dřívějška, ale nikdo ji nechce. Na závěr každému roznášejí salátové okurky vyřezané do různých ozdobných tvarů. Číšník znovu místo nich nabízí starou „bagetu“, ale znovu neuspěje. Paní E. dostane velikou okurku ve tvaru oválu. Abyste se setkali v Krnově, budete muset překonat určité překážky. Setkají se zde všichni, kteří spolu sdílejí opravdovou víru v Nejvyšší princip lásky a stvoření. Dostaví se jen ten, kdo tyto překážky dokáže na své cestě překonat. (Uličky jsou úzké.) Jídlo, které zde podáváš, je duchovní strava, která vám náleží tak, jak jste schopni ji přijímat. Na stravenkách je číslo, které označuje skupinu, k níž náležíte. Je to číslo probuzení. Paní E. má u sebe stravenku svého mužského principu, kterou včas odevzdá. Tebe nezajímá čas vašeho probuzení, ale zajímá tě pouze to, jste-li schopni tuto stravu přijímat. Proto ji uděluješ tak, jak k tobě přicházejí. Mezitím jste zkoušeni, zda rozlišíte pravdu od lži. Číšník, který nabízí starou „bagetu“, je bytost, která zkouší, zda se necháte zlákat učením magie, které symbolizuje „bageta“. (Je stará, nezdravá.) Závěrečná hostina je slavnost duchovní, se všemi dary učení lásky. Ještě jednou jste podrobeni zkoušce, ale nikdo již nemá zájem o učení, které vedlo k připoutanosti a narušení rovnováhy mužského a ženského principu.
Okno Jsem v holé prázdné místnosti s jedním oknem do chodby. Místnost je čistá, panuje zde nepatrné šero, jako by mělo pršet. Mám pocit, že jsem ve svém bytě. Vyhlížím okénkem na chodbu a vidím, že odchází nejprve paní V., volám na ni a chci zabušit na okno, aby si mě všimla, ale jakmile to udělám, přilepím se k okénku a nemohu se odtrhnout. Marně volám, sem tam se někdo mihne chodbou, ale nikdo nereaguje. Vtom vidím, že chodbou procházejí manželé E. T. a V. H. Křičím na ně, aby zavolali paní E. Oni se zastaví a rozhlížejí se, kdo to volá. Nejsem si jistá, že mne uviděli. Jak se snažím zabušit na okno, s velikou námahou se odlepím a jsem volná. Místnost odráží stav tvého nitra. Začíná se šeřit, protože se blíží závěr tvého života. Nejsi připoutaná. Okno poskytuje výhled do jiné dimenze. Chodbou odcházejí ti, kteří právě odložili hmotné tělo. S některými jsou jejich průvodci. Zatoužíš po jejich svobodě, ale jakmile se dotkneš „okna“, které je průchodem do jiné dimenze, přilepíš se, protože ještě nenastal tvůj čas. Manželé H. jsou jediní, kteří jsou schopni vyřídit tvůj vzkaz. Voláš paní E., protože ještě nerozvolnila všechna pouta k tobě. Je nejvyšší čas, aby tak učinila. Jakmile jsi předala svůj vzkaz, paní E. pouta rozvolnila a byly jste opět svobodné. 87
Dodatečně jsem konzultovala svou vizi s paní L. Ta uviděla světlejší tyč a na jejím konci byly lidské nohy, zahnuté jako žabí. Tyč byla zaražená ve stromě života. Byla to připoutanost paní E. k vodnímu království. Vše bylo jištěné marťanskými pečetěmi na stromě života a kletbou mužského i ženského principu. Objevilo se temné „A“ jako Atlantis. Zde prvně zahynula ve vodním živlu. Tyto kletby souvisejí se zabíjením dětí. Nechtěla o ně pečovat. Prvním dítětem, které utopila, jsem byla já. Mělo se jí narodit svaté dítě, které by jí pomohlo poznat milost daru života. Nestalo se tak, nechtěla mít žádnou odpovědnost. Při prvním koupání dítě utopila a roztočila tak kolotoč životů s těžkou karmickou zátěží. Vždy, když se zbavila nežádoucího těhotenství, utopila se. Uviděly jsme s paní L. strom života zmařených dětí, který byl přeškrtnut dvěma temnými čarami. Potom nám byl ukázán spletený strom života mužského a ženského principu. Byla to její připoutanost k muži, který ji zasvěcoval do magických praktik, ale také do praktik andělíčkářky. V současné době je tímto mužem její nepohodlný soused, který jí vyhrožuje, pomlouvá ji a napadá. Toto vše bylo vyprošeno milostí Boží. Stromy byly odděleny a byl povolen náhradní karmický scénář, protože mnohé během minulých životů pochopili.
Mateřská škola paní L. Paní L. se ve své vizi dne 14. 5. 2002 viděla jako pětiletá holčička s dlouhými blonďatými cůpky. Vyučovala jsem v mateřské škole a ona přišla za mnou, abych ji učila. Vyprávěla jsem jí pohádky, zpívala jí písničky. Až druhý den večer si uvědomila, že jsem ji učila milovat všechny lidi a živé tvory bez výjimky, rozumět jim a chápat je i pomoci jim tam, kde je to dovoleno. Učila jsem ji melodii lásky a vykládala učení lásky. Potom uviděla na nebi jednotlivá znamení zvěrokruhu složená z jasných hvězd. Tato situace byla připravena během tvorby našeho karmického plánu. Za tohoto života jsme se prvně setkaly v nemocnici, kdy jsem ji skutečně vyučovala. Tehdy jí bylo deset let a obě jsme ležely na chirurgickém oddělení po operaci. Potřetí již přišla do naší skupiny se svým manželem.
Zkouška Dne 17. 5. 2002 jede paní L. do staré opuštěné továrny s panem J. a jeho sestrou paní J. Poslední úsek cesty šli pěšky. Když se přiblížili k továrně, paní J. se vrátila pro červenou dodávku, která nebyla schopná jízdy. Všichni auto tla88
čili. Měli továrnu prohlédnout, aby nedošlo k ekologické katastrofě. Když procházeli branou na dvůr továrny, potkali známou paní L., která se třásla strachy, protože ji honil divoký kanec. Byla u konce svých sil a odešla. Jediné, co v továrně fungovalo, byla školka. Byly to tři místnosti za sebou. Vše bylo šedivé. Paní L. šla první, ostatní kus za ní. V továrně již byla celá skupina. Stranou v první místnosti seděl její bývalý muž pan P. Pracovala tam s ním jeho přítelkyně jako učitelka mateřské školky. Všichni se hrnuli za panem P. a začali mu podávat ruku a bavit se s ním. Paní L. se divila, protože to pokládala za nebezpečné, a pokračovala v prohlídce. Vše bylo vyumělkované a z plastických hmot. Všude byli jen malí chlapci a měli na hraní jen makety zbraní, munice a jiných bojových prostředků. Vůbec se jí to nelíbilo. Když se vracela zpět, potkala učitelku. Oslovila ji jako paní J., pohladila ji, protože viděla, že je zmlácená a celá utrápená. Stará budova továrny představuje školu mágů. Je v rozvalinách a je nebezpečná. Společná jízda celé skupiny do této školy představuje kontrolu připoutanosti k magii a k minulé éře Železného věku, kdy vládl ve své trojjedinosti mužský princip mágů. (Tři místnosti.) Paní J. se vrací pro své auto. Hledá svůj životní cíl. Ostatní jí pomáhají. Rozrušená žena, kterou potkávají v bráně, je pronásledovaná následky svých manipulací, které se jí vymkly z rukou. Utíká před nimi, ale nemůže se jim ve skutečnosti vyhnout. Škola magie je založená na umělé tvorbě a násilí. Podle toho to zde vypadá. Pan P. je představitelem mága i mužského principu. Útočí na vlastní podstatu svého bytí. Znásilňuje a bije svou druhou polovinu. (Svůj ženský princip.) Uznává jen mužský princip a nechápe, že k jeho podstatě patří i jeho druhá polovina, která s ním má být v harmonii. Proto má ve škole jen chlapce. Vychovává je k boji, násilí a tzv. „svatým válkám“ svého principu. Je to boj o nadvládu, která již nenáleží této planetě. Všichni se očišťují od tohoto duchovního marasmu. Proto byla vyslána kontrola. Tyto školy končí. Ti, kteří si šli skutečně potřást rukou s představitelem mágů, se ještě neosvobodili od přediva připoutanosti k magii. Svým gestem to dokazují. Byla to zkouška jejich i paní L. Paní L. se přesvědčila, že je svobodná a zná soucit. Od všech předsudků a připoutaností se osvobodila.
Smíření Tento den, 18. 5. 2002, jsem asi ve dvanáct hodin v poledne prožila zvláštní vizi, kterou jsem zprvu nerozlišovala od skutečnosti. Teprve později jsem si uvědomila, že jsem se ocitla mimo čas a prostor a probudila spící atlantské anděly. V tu chvíli se spojila minulost s přítomností a vytvořila most do budoucnosti. Odcházela jsem z koupání na Barboře domů. Vracela jsem se zpět na Oldřichov a dost jsem pospíchala, aby mi neujel autobus. Když zamířím po 89
cestě k břízkám, vidím tam ležet spoustu lidí a divím se, kde se tam vzali, když ještě před chvílí tam nebyla „ani noha“. Najednou uslyším za sebou kroky mladíka, který mi jde doslova v patách, opět se divím, kde se tam vzal, ale nebojím se. Když se přiblížím ke spáčům, vidím, jak paní, se kterou jsem se včera bavila, vyklepává ručník. Zdravím ji hlasitě, aby mne uslyšela, a slyším, jak i mladík za mnou zdraví. Paní se na mne zadívá a já vidím, že mne nepoznává, ale přesto zdvořile odpovídá. K mému údivu sborově odpovídají i lidé ležící podél cesty. Pán, který mi byl nejblíže, dokonce zdvihne hlavu, otevře oči. Vím, že totéž učinili ostatní. Mám z toho radost, že mi všichni odpověděli. Docela mne to pobavilo a říkám si, že je to velice zvláštní. Mladík někam zmizel. Na rozdíl od té paní jsem měla pocit, že mne všichni znají. Naplnil mne pocit štěstí a svěžesti. Až do večera dvacátého května jsem o této situaci přemýšlela, než jsem pochopila, že jde o velice důležitou vizi. V okamžiku, kdy jsi uslyšela za sebou mladíka, ocitli jste se mimo čas a prostor. Mladík byl tvou druhou polovinou a sestoupil za tebou po duhovém mostu. Byli jste v harmonii a rovnováze. Bez něho by nebylo možné vzbudit „spáče“. Cesta, kterou jsi kráčela se svou druhou polovinou, byla symbolem tvé životní cesty, kdy křísíš spáče, aby se probudili pro život věčný v lásce. Probouzí je váš pozdrav. Sešli se zde Jantarané z celého světa. Prožili éru Atlantidy jako Belialové i vyznavači Zářivé tváře. Zůstali připoutaní k Atlantidě, protože přivodili její zkázu tak, jako zmařili planety Faetón i Mars. Zůstali spoutáni pocitem své viny a čekali na osvobození. Byli modří. Teprve nyní jsem pochopila, proč jsem dnes ráno viděla čistou bleděmodrou barvu Atlanťanů. Bylo to znamení, že byli osvobozeni a dobrovolně vstoupili na cestu pravdy a lásky. Mír s vámi! Ve dnech 13. 5. až 23. 5. je výročí zániku Atlantidy. Smíme vést prosby. Děkujeme za tuto milost! Dne 21. 5. 2002 jsem byla opět na stejném místě a viděla jsem, jak atlantští andělé odcházejí do světlých sfér. Děkovali za osvobození všem, kteří jim odpustili, a vedli za ně prosby.
Návštěva Dne 22. 5. 2002 ve své vizi přichází paní H. He. po určitém hledání domů. Jsme u ní. Paní R., paní D. a já. Chystáme jídlo. Vtom někdo zaklepe u dveří a žádá o vstup. Paní H. jde otevřít a uvidí za dveřmi pana J. O. s paní J. T. (svědek Jehowův). Je celý scvrklý a dožaduje se vehementně vstupu. Paní H. mu odpovídá, že celá věc je již vyřízená a on již nemá žádná práva požadovat 90
vstup. On však znovu žádost opakuje. Ptá se ho, zda jí přinesl peníze, které jí dluží. On odpovídá, že žádné nemá. Paní H. hovor ukončí a zavírá dveře. Vrací se k nám do kuchyně. Paní D. se zdvihne a odchází za ním. Paní H. hledá cestu a poučení, duchovní stravu. hledá marně. Vrací se do svého nitra, kde nachází to, co potřebuje, a jsou zde všichni, kteří jí pomáhají dojít k pravému poznání a lásce. S panem J. O. se rozešla a za zkušenosti s ním draze zaplatila. On však usiluje o obnovení kontaktu z různých důvodů. Chybí mu energie, kterou čerpal nejen z ní, ale i z ostatních bývalých přívrženců, kteří mu ji poskytovali. Jak se během hovoru ukáže, chce jen brát a není ochoten platit za své omyly a chyby. Nechce přijmout zodpovědnost za své činy a svaluje ji na ostatní. Má jen požadavky a nechce splácet své dluhy. Cestu si uzavřel sám. Odpovědnost za vše, co učinil, má také jen on sám, i když se ji snaží podsunout těm druhým. Vesmírný zákon příčin a následků se nevyhne nikomu, tedy ani jemu. Splatí vše do posledního haléře. Paní D., která odchází za ním, představuje ty bytosti, které se nejsou schopny odpoutat od magie, protože živí jejich ego. Byly nepozorné či pohodlné a neočistily se od přediv připoutaností k nim. Přes tuto připoutanost je může svést z cesty každý pokročilý mág.
Putování pana P. Pan P. s paní S. jsou členy nějaké skupiny. Jsou v místnosti, kde je s nimi kotě. Paní S. ho odkopla do nějaké chodby, kde kotě strašně naříkalo. Jde o symbol života, kdy spolu pracovali na vesmírné lodi Modrá planeta. Pan P. byl svědkem omylu paní S., kdy zabila svaté dítě v podobě zlatého netopýra. Kotě je jeho personifikací. Pan P. se schází s nějakou skupinou, kam dochází i paní D. Někde se s ní minul a ptá se ostatních, zda přijde. Měla mu předat klíč jako jeho duchovní vůdce. Je to klíč k rozluštění tajemství zkázy Jantaru. Skupina, ve které pan P. pracuje, jsou mstitelé Marsu reinkarnovaní na planetu Zemi. Paní D. je jejich duchovním vůdcem, proto se po ní ptá. Vede je magicky k pomstě. Pan P. jede ke mně na léčení. Přijíždí trolejbus s číslem tři, ale do toho nenastoupí, protože ví, že ke mně nejede. Trojka symbolizuje trojjedinost a harmonii principů. Byla to nejkratší cesta ke mně. Volil okliku. Nastoupil teprve do dalšího autobusu. Zde potkal kamaráda, který měl velikou brašnu, pustil ho sednout a vyprávěl mu o rodině. Měl veliké problémy. Kamarád je jeho druhé já, možná jeho bratr. Zavazadla představují těžkou karmickou zátěž následkem magických manipulací. Když přijel ke mně, nenašel mne. Nikdo nebyl doma. V tomto životě mne nenašel. Pustil si rádio, vykouřil cigaretu a vtom uslyšel, že jde někdo předsíní. 91
Nechtěl mne vylekat, a tak nahlas hlásil, že už dorazil. Vešla jsem do dveří a řekla jsem mu, že asi nebude mít radost. Čekání na mne bylo pasivní, nic neudělal, aby se očistil. Propásl mne o dva životy a karmická zátěž se zvětšila. Připadalo mu, že mám čelo jako ze sádry. Zdálo se mu, že jsem k němu tvrdá, proto usoudil, že jsem měla nějaký úraz. To znamená, že nekladl vinu sobě, ale mně. Navenek mi však klidně odpověděl, že se nic neděje. Byla zde i neteř L. Někdo zazvonil, já jsem vykoukla z okna a spráskla ruce s tím, že přišla nějaká žena. Příchod ženy představuje karmickou zátěž se ženským principem pozemšťanů. Byla mu poskytnuta možnost tuto karmu vyrovnat. Vzala jsem klíče a šla jí otevřít. Pan P. mezitím uklízel a neteř prohlásila, že si moc nepopovídáme, protože bude víc práce. Úklid pana P. představuje jeho přípravu na rozvolnění karem se ženským principem. Přivedla jsem ji nahoru ještě s desetiletým chlapcem, který si nahlas četl a tím rušil ženu, která něco vykládala. Já jsem chlapce napomenula. Oba představují mužský a ženský princip, který není v rovnováze. Každý „mele“ svou a toho druhého neposlouchá, stará se jen o své. Pak jsem rozložila na stole asi čtyři léčebné obrazy, které je měly vyléčit a zharmonizovat. Pan P. si myslel, že byly určeny skupině a jemu. Já jsem souhlasila, že by bylo vhodné, aby je měli stále při sobě. Aby mohl být léčen on i spolu s ostatními, kteří šli doposud cestou magie, bylo nutné zharmonizovat a vyléčit nejprve mužský a ženský princip v jeho trojjedinosti. Pak mohou být léčeni i jednotlivci ve hmotném těle.
Socha svobody Když jsme vyprosili na našem sezení atlantské anděly, zjevila se nám kamenná socha svobody. Nejprve nám připomněla omezení magie, která svými manipulacemi poskytuje zdánlivou svobodu, ale ve skutečnosti každý mág dříve či později splatí svou daň. Potom jsme si uvědomili, že jsme ji svými násilnými manipulacemi, které často vyústily ve válečné střety, jako lidstvo opakovaně znásilňovali. V tomto okamžiku jsme již věděli, že jsme u počátečního konfliktu agregorů, když se vzbouřili a přepadli strážce vesmíru. V tuto chvíli byla socha svobody jeho personifikací. Tato vzpoura přivodila jejich pád. Tuto svobodu bylo nutné vzkřísit a znovu zažehnout plamen lásky na její pochodni. Paní L. s paní D. vedly prosby za ženský a mužský princip ke strážci vesmíru a prosily za odpuštění. Stahovaly čáry a eliminovaly magické konstrukce se všemi přítomnými ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření. Strážce vesmíru se probudil, socha svobody ožila. Jeho pochodeň však doutnala, protože to 92
bylo to první, co agregoři zničili a uhasili. Nakonec jsme všichni museli vybudit v sobě pravou lásku a znovu zažehnout pochodeň, kterou nesl v ruce. Strážce vesmíru odpustil všem a poděkoval za lásku, kterou ho vzkřísili. Pozdvihl pochodeň do výše, ta vzplála vysokým plamenem a vysílala opět světlo pravdy a lásky do celého vesmíru. Všichni ho opět následovali z hlubin temnot po strmých schodech vzhůru, před Otce a radu nejvyšších. V tuto chvíli vstoupili do vesmírné jednoty lásky, protože láska bez připoutanosti je pravá svoboda a v ní je síla lásky. Druhý den jsme s paní L. ověřovaly, zda bylo učiněno vše. Zjevila se lidská dlaň a na ní ležel sádrový odlitek ohromného chodidla. Pochopila jsem, že otisk je karmou marťanů. To znamená, že lidstvo planety Země má v rukou osud planety Marsu i s jejími obyvateli. Vedly jsme prosby za obě planety, za mužský i ženský princip v jeho trojjedinosti. Vyslovily jsme odpuštění a vysílaly lásku, aby je tato láska zharmonizovala. Vše zmizelo a objevila se temná ruka v kovovém poutu. Prosbami se pouto uvolnilo. Bylo to pouto připoutanosti k magickým manipulacím. Když jsme se jich vzdaly, objevil se symbol přezrálé pampelišky, jejíž semena rozfoukal vítr. Prosily jsme, aby se tato semena již neuchytila a karma magických manipulací byla vyškrtnuta z ákášických záznamů všude, kde je to třeba. Opět vše zmizelo a objevily se dvě temné bytosti pošpiněného mužského a ženského principu. Prosily jsme o jejich očistu a ukázala se dřevěná židle. Je to v podstatě trůn, o který zápasil mužský a ženský princip. Jde o uchopení nadvlády. V tomto souboji bylo vysloveno mnoho kleteb. Byly seřazeny od nejmenší až po tu největší vzadu. Když byly kletby sejmuty, objevily se dvě dřevěné židle opěradly k sobě. To znamená, že oba principy již uznávaly rovnost, ale nespolupracovaly. Během vedení proseb se mužský princip zavěsil do kruhů, na kterých se pohupoval. Během jeho vlády byla přijata idea jeho nadřazenosti nad ženským principem. Když pochopil, sestoupil na bělouše. Jakmile dosedl, odpadla běloušovi hlava a z jejího nitra se vyvalila veškerá špína. Kůň měl představovat chrabrost a hrdinství, ale ani to neobstálo před Sluncem spravedlnosti. Muž se postavil na zem a napřáhl dlaně před sebe a držel pravou ruku nad levou. Ještě nedosáhl rovnosti, ještě usiloval o vedení. Muž měl otevřený hrudník. Nad jeho srdcem byl složený temný plášť, který bránil přístupu paprsku lásky, který mířil do jeho srdce. Ten plášť byla složená netopýří křídla. Bylo nutné vyprosit karmu upírství a poprosit, aby upírská křídla byla vyškrtnuta spolu se zakotvením na stromě života z příslušných ákášických záznamů. Byla to svízelná práce, protože kovové 93
háčky zakotvení se vysmekaly z rukou a snažily se uchytit kdekoli. Nakonec to bylo vše i se zakotvením eliminováno jako magická konstrukce. Teprve nyní se oba trůny principů mohly objevit vedle sebe. Až se mužský a ženský princip dostanou do rovnováhy, dosáhnou opět všichni své pravé duchovní urozenosti ve světle pravdy a lásky. Tehdy přestanou oba principy spolu bojovat, protože pochopí, že vlastně útočí proti svojí podstatě, a budou spolupracovat v harmonii a lásce.
Proměna Ve dnech 30. 5. až 31. 5. 2002 jsme se cítili velice slabí a někteří z nás pociťovali silnou nevolnost. Dočišťovali jsme zbytky omylů a chyb dávné minulosti, na které jsme buď zapomněli, nebo jsme správně nepochopili impulzy a ony sílily a přecházely na naše hmotné tělo. V těchto dnech bylo uzavřeno rozdělení lidstva. Při konzultaci s paní L. se nám objevila široká měděná nádoba na čaj. Byla to pozvánka na slavnostní obřad čaje. Rada nejvyšších nás pozvala mezi sebe. Je to pro nás veliká čest. Zjevily se nám světlé dlaně na zářivém erbu duchovní urozenosti. Padlí andělé se znovu postavili na cestu pravdy a lásky. Jsou opět svobodní a těm, kteří nezbloudili, bude vrácen erb jejich duchovní urozenosti. Agregoři se vracejí do vesmírné jednoty lásky. Děkujeme! Dne 1. 6. 2002 nám bylo zjeveno, jak černá ruka kryje zdroj světla. Vedli jsme prosby. Ruka, která symbolizovala magický vliv, zmizela. Objevila se postava za vývojovou osmičkou. Její hlava byla otevřena a čištěna. Tato postava symbolizuje lidstvo budoucnosti. Hlava je vrácena zpět. Má jinou podobu, září a je vševědoucí. Je to duchovní vůdce nového věku lidstva. Stojí za vývojovou osmičkou a její hlava vyplňuje horní polovinu osmičky. Objevuje se sedm zářících postav. Jsou to duchovní vůdcové, kteří tuto planetu vedou od prvopočátku. Jsou to svaté děti. Ukazuje se jejich další seskupení. Na stupni stojí postava, která nese číslo sedm. Nese v sobě sedm mateřských bytostí hlavních duchovních vůdců, kteří se mohou podle potřeby rozdělit na paralelní bytosti v takovém počtu, jak je třeba. Vedle podstavce zleva i zprava stojí vždy tři a tři bytosti za mužský a ženský princip v jeho trojjedinosti. Sedm a šest je třináct. Je to základní seskupení svatých dětí či avatarů pro duchovní vedení v důležitých vývojových etapách lidstva. 94
Z jednadvaceti svatých dětí se do hmotného světa vyzářilo těchto třináct duchovních vůdců. Šest jich zbloudilo a vracejí se k vám. Osm se vyzářilo do duchovní sféry a podporují vás z těchto sfér, aby se slovo naplnilo skutkem. Rada nejvyšších se skládá z rady andělů světlých sfér i rady andělů z temných sfér, mužského i ženského principu Otce, tedy i Matky, mužského i ženského principu Jitřního anděla a všech láskyplných, kteří již dosáhli úrovně Božství. Ti všichni tvoří vesmírnou jednotu lásky. Objevuje se zářivá ležící postava, která vytváří jednotu se stopkami. Ona je i není těmi stopkami. V místě sedmé čakry má tlačítko stopek. Tlačítko ovládá svou vůlí. Když nastane čas, aby některá z paralelních bytostí odešla z hmotného těla a odevzdala své zkušenosti k vyhodnocení radě nejvyšších, tlačítko jí tento odchod usnadní. Tím je zajištěna kontinuita sbírání zkušeností i jejich vyhodnocování. Objevuje se oranžový Mars a pak bleděmodrá Země. Bude se pracovat na obou planetách současně. Zjevuje se zářící klíčová dírka, ze které se line světlo. Po obou stranách stojí stejné množství světelných bytostí. Nelze je spočítat. Jsou to strážci prahu i tajemství Nejvyššího principu lásky a stvoření. Dvě planety, Mars a Země, jsou zality světle zelenou Boží barvou. Dotýkají se a produchovňují se jeho vyzařováním, Boží láskou. Jak se dotýkají, jejich vibrace se harmonizují a začínají splývat. Je to mystická svatba. Až se prostoupí v harmonii, nastane jejich Zlatý věk. Získají znovu duchovní urozenost, kterou ztratily svým svárem.
Poslední soud Dne 2. 6. 2002 jsem slyšela zvláštní hukot větru. Byla to závěrečná očista živly. Touto očistou prochází vše. Každý zvolil svou cestu. Lidstvo je rozděleno. Je vidět temný mrak magických manipulací. V něm se zjevují tři a tři světlé proudy. Je to cesta očisty mužského a ženského principu. Tiskací písmeno „H“ leží na zemi, zdeptané věčným svárem o nadvládu obou principů. Písmeno „H“ je symbolem ryb. Je to víra v připoutanost lásky, kdy tato připoutanost svým sobectvím pošlapala pravou lásku. Sobectví připoutanosti otevírá cestu do temnot magie. Na pravé straně se tato cesta otevírá. Jsou vidět schody, které tvoří sepjaté ruce spoutaných mágů. Po nich bezohledně vystupují ti nejsilnější. 95
Je to cesta a víra mágů, že mají právo zneužít a využít ty slabší. Není to cesta lásky, i když o ní mnoho mluví. Je to cesta bezohlednosti a sobectví. Je to cesta uspokojování vlastního ega, která vede „přes mrtvoly“ těch, kteří jim slepě věří a odevzdávají jim svou energii i peníze. Dvě zaťaté pěsti jsou proti sobě. Začínají se oddalovat. Objevuje se kopretina jako symbol planety Země. V okvětních lístcích stojí světlé bytosti. Pěsti představují pošetilý zápas mágů. Oddalují se, protože mnoho mágů prohlédlo a vzdává se magických manipulací a zápasu o nadvládu. Světlé bytosti jsou duchovní vůdcové, kteří vedou lidstvo planety na cestu pravdy a pravé lásky. Mágové stojí uzavřeni v kletbě a nemohou ven. Kletba stojí na špici. Je to znamení, že nemůže být vyprošena, protože se chytili do vlastních manipulací. Co vyslali svým bližním, to se jim vrátilo. Volili, byli souzeni a sami se odsoudili svou volbou. Odejdou tam, kam náležejí.
Zneužitá hadí síla Dcera S. se ve své vizi ocitla v bytě, kde s námi žila před svou svatbou. Byt nám již nepatřil, ale občas jsme si ho pronajímali. Byla sama v obývacím pokoji a najednou vidí, že se po zemi plazí velmi jedovatý had. Dcera se ho bála, a tak se ho snažila zabít. Povedlo se jí ho přeseknout mečem. Její sestra I. jí přišla pomoci. Byt je symbolem jejího nitra. Dostala se do úrovně, ve které se nacházela před svatbou. Had je symbolem její hadí síly, kterou v minulých životech pošpinila svým chtěním. V této chvíli symbolizuje i její ego, které se rozhodla zabít. Na této cestě jí pomáhá i její sestra. Tuto pomoc od ní očekává. Nad dveřmi ložnice byla dlouhá police a na ní bílá krabice od dortu. V ní byli menší hadi a klubka hadů o velikosti pijavic. Věděla, že je musí také zničit. Doufala, že to může udělat i bez otevření krabice. Nebylo to však možné. Musela se svou sestrou krabici otevřít a zničit je postupně. Jedna „pijavice“ jí lezla po ruce. Bála se, ale rozmáčkla ji holou rukou. Krabice od dortu je plná duchovních parazitů a kódů magie. Jsou to dary magie. Ví dobře, že se od nich musí očistit. Otevření krabice představuje očistu nitra. Vše, co zde ukrývají, musí prohlédnout, aby se od toho osvobodily. S tím jí pomáhá její sestra. Nastavuje zrcadlo, poskytuje příklad a vykazuje jí věrnost i podporu na cestě pravdy. Jedna „pijavice“ představuje její karmu. Tu musí paní S. vyrovnat sama. Drtí její symbol holou rukou. Pak obě sestoupily dolů po dlouhých schodech. Ocitají se opět v nějakém bytě. Nebyl moc čistý ani světlý. Bylo zde poměrně dost lidí. Dcera si sedla na pohovku a byla ráda, že se se sestrou I. hadů zbavily. Ale najednou uviděla, že drobní hádci se hemží v nábytku i na koberci. 96
Sestoupení po schodech dolů představuje ponoření do nižších úrovní vlastního nitra. I zde je mnoho duchovních parazitů, kódů magie i jiné zneužité hadí síly, na kterou již během věků zapomněly. I v této úrovni je třeba se očistit. Tato situace naznačuje pro vás všechny důležitost usilovné práce na sobě samých, která ve hmotném světě nikdy nekončí.
Vývoj a cesta naší skupiny Naše skupina se rozhodla, že si pořídí hotel či penzion. Budeme podnikat. Šli jsme se podívat do hor na jednu stavbu. Vesnice byla dost rozbitá a opuštěná. Dům, který jsme si vybrali, byl též v dezolátním stavu. Jinak nám dům vyhovoval. Kdysi tam byl také hotel. Paní R. si dělala starosti, kde na to všechno vezmeme peníze. Nahlas řekla, že do toho půjde, ale jen tehdy, když se bude moci starat o zásobování a obchodní stránku. V tom se vyzná a má pro to cit. Nikdo nic nenamítal. Skupina se rozhodla, že bude napravovat, co pokazila, že bude pomáhat poznávat pravou lásku a osvobozovat ty, které zavedla, od připoutaností a magických manipulací. Vesnice, kterou si vybrali, představuje národ, kam se reinkarnovali. Dezolátní stav odráží duchovní stav národa. Dům, který si vybrali, představuje město a místo, kde mají nejvíce karmických dluhů. Peníze představují karmický vklad do projektu pomoci. Paní R. vyslovila podmínky, které je schopna splnit. Zásobování představuje šíření duchovní stravy a obchodní stránka provozu představuje styk s adepty učení lásky. Její rozhodnutí bylo přijato. Ve své vizi 3. 6. 2002 měla paní R. za úkol dohlížet na ředitele, který byl zaměstnán v bance a vyplňoval příkazy k úhradě, aby peníze šly tam, kam je určeno. Byly to peníze skupiny. Napadlo ji, že z těchto peněz mohou částečně uhradit rekonstrukci hotelu. Někteří ze skupiny si přáli, aby paní R. dohlížela na ředitele neustále. Bránila se tomu s tím, že ředitele nezná a že je v jeho zájmu, aby pracoval dobře, proto není nutné, aby se do jeho práce vměšovala a narušovala tak jeho kompetence. Dál plnila svůj úkol podle smlouvy. Ředitel byl pán karmy. Staral se o to, aby karmy byly splaceny podle karmického plánu. Paní R. s ním spolupracovala v tom smyslu, že přísunem duchovní stravy přinášela osvícení a karmy mohly být na základě pochopení podstaty všech omylů a chyb vyrovnávány. Některým připadalo splácení karmických dluhů příliš náročné a drahé. Domnívali se, že splácejí víc, než jim náleží. Sváděli své omyly a chyby na cestě pravdy a lásky na jiné a měli tendenci přesunovat odpovědnost za svůj život na jiné, třeba na nepříznivý osud. Paní R. se však nenechala zmanipulovat a vysvětlila vše, co bylo třeba. Paní R. se setkává s mužem, se kterým si rozumí po všech stránkách. Patří k sobě. Je to její druhý princip, ale ještě nejsou úplně vyrovnáni. Začíná 97
mezi nimi soulad a harmonie. Oba představují mužský a ženský princip. Chtěla mu ukázat políčka, která obdělávala naše skupina. Byla tři. Když přišli k prvnímu a druhému, byla částečně zaplevelená. Divila se, že si toho nevšimla. Teprve třetí políčko bylo v pořádku a paní R. byla spokojená. Muž ji vzal okolo ramen a ona si všimla, že skupina stojí opodál a pozoruje je. Pak si řekla, že se nemá za co stydět, a objetí muže jí bylo příjemné. Byla šťastná a spokojená. Políčka představují výsledky duchovní práce skupiny za tři životy. První dva životy ještě práci na sobě samých nezvládali, třetí život již byly výsledky jejich práce dobré. Představují i očistu mužského a ženského principu v jejich trojjedinosti. První část obou principů je čistá a v harmonii. Zbývá očistit a zharmonizovat zbývající dvě třetiny. Za paní L. přišel nápadník s asi čtyřletou dceruškou. Paní R. ji varovala, aby se k němu nechovala příliš „sekernicky“. Aby neprohlásila: „Kupujeme hotel, já se tam nastěhuji. Buď půjdete se mnou, nebo nebude nic.“ Vysvětlovala jí, že má užít kulantnějších slov jako: „Ráda bych…“, „Kdybyste chtěli...“ a podobně. Paní L. nechápala, proč by to měla dělat, když význam je stejný. Paní R. se jí snažila vysvětlit, že velmi záleží na tom, jak vše podá. Jí se to moc nelíbilo. Pokládala to za zbytečné. Jde o metaforu. Pán s dcerkou představují adepty učení lásky. (Jejich nevyrovnaný mužský a ženský princip.) Adepty učení je třeba vést citlivě. Paní R. chtěla řediteli, který podepisoval příkazy v bance, dát dárek jako odměnu za jeho práci. Měl to být starodávný džbán z čirého skla, nezdobený. Hledala ho v harampádí hotelu, který chtěli koupit. Žádný se jí moc nelíbil. Nakonec objevila jeden, který se jí docela líbil. Byla tam s ní paní L. a ukazovala jí různé věci, které by se hodily. Nejvíc se jí líbila skříňka, která byla kdysi bílá. Dnes byla zničená a otlučená. Paní R. vše odmítla a trvala na čirém džbánu. Odměna pro pána karmy je ta, že ti, kteří usilují o očistu, pochopí své omyly a chyby, osvobodí se od svých připoutaností. Potom může pán karmy vyškrtnout z jejich ákášických záznamů vše, co zpracovali svým pochopením a úsilím o harmonii, která vychází z pravé lásky. Paní R. jako strážce karmického vyrovnání omylů a chyb na cestě pravdy a lásky ví, že síla čistoty lásky je v prostotě a čirosti myšlení a cítění. Paní L. představuje lidstvo, které usiluje o očistu. Demonstruje, jak je těžké zbavit se balastu připoutanosti k veškeré „veteši“ duchovní i hmotné.
Jantar Rozhovor paní R. se mnou. Paní R. žila šťastně na Jantaru. Když jí bylo asi sedm let, hrála si se svým dvanáctiletým bratrem v zahradním altánu. 98
Nešťastnou náhodou zde vypukl požár. Měla pocit, že se jí vzňaly šaty a oheň ji popálil. Nepamatuje si, jestli bratr utekl, nebo jí pomáhal. Z prožitého šoku v ní zůstal nepřiměřený strach z ohně. Když se stalo neštěstí s neúmyslným zabitím svatého dítěte, jednotlivé svaté děti odcházely tak, že vložily ruku do svatého ohně spravedlnosti. Teleportovaly se na planetu Zemi do příslušných sfér a dimenzí. Oheň je nepálil, paní R. to věděla, ale váhala, protože měla živě v paměti zážitek z dětství. Proto zůstala poslední, která se měla teleportovat. Určitě by to byla udělala, kdyby v tu chvíli nevtrhli do chrámu rodiče s panem J. O. a jeho společníky. Zadrželi ji a začali ji přemlouvat, že je jediná ze svatých dětí, která jim zbyla, a že má povinnost zůstat na Jantaru a pomáhat jim v odvetné akci proti Zemi. Paní R. má pocit, že se během odchodu svatých dětí Jantar otřásal a živly bouřily. Pod nátlakem rodiny se nechala zmanipulovat a přistoupila na jejich požadavky. Neví, jestli jí nejprve vypálili lásku z mozku a pak si vzala pana J. O. či naopak. Jištění tohoto vypáleného programu bylo tak ďábelské, že kdykoliv se ocitla ve svých dalších životech v blízkosti svatých dětí, fungovala buď jako jejich zrádce, nebo jako kat. Když se přes všechny překážky dostala s nimi do láskyplného vztahu, většinou umírala násilnou a bolestivou smrtí. Toto utrpení vypálený negativní program posilovalo a ujařmovalo ji. Následné životy se pak mstila za své utrpení a páchala mnoho násilností s chladnou hlavou a upadala stále víc a víc do hlubin magie.
Egypt Taita i Alyda byli šestnáctiletí otroci. Taita byl krásný, inteligentní a všestranně nadaný. Byl oblíbeným milencem svého pána. Protože byl heterosexuál, hnusilo se mu toto násilí. Nalezl útěchu v náruči Alydy. Velmi se milovali. Někdo je pánovi prozradil a uražený pán před očima Taity jeho milenku umučil. Sadistický velitel stráží Alydě nasadil čelenku ze surové kůže plnou uzlíků, provlékl vzadu kolík a utahoval ho. Lebka dívky se nejprve protahovala, až praskla. Taitovi pak bylo odříznuto celé přirození. Pán Taitu nezabil a držel ho ve své blízkosti jako rádce, účetního, lékaře, stavitele. Někdy i jako občasného milence. Celé roky musel Taita svou nenávist v sobě dusit. Taita byl reinkarnací paní R. a Alydou byla paní L.
Příprava a výcvik Paní S. se ve své vizi dne 9. 6. 2002 zúčastnila soutěže, která měla několik kol. Zpočátku si vůbec neuvědomovala, že jde o soutěž. Se svým kamarádem byla na dřevěné parketové dráze. Vypadalo to jako v úzké tělocvičně. Zezadu 99
přijížděla auta, ale když se k nim přiblížila, zmenšila se do velikosti hraček, takže bylo možné je překročit. Takto se dostali do další místnosti, kde se dělo něco podobného. Na konci dráhy paní S. odložila desky s papíry na skříň. Na začátku další etapy se dívala na zařízení podobné řetízkovému kolotoči, na kterém seděli lidé, a kolotoč se točil vlevo. Teď teprve pochopila, že jde o jakousi soutěž či výcvik. Musela se ale vrátit pro odložené papíry. Potom byla i s ostatními v závěrečném kole a seděla s nimi u stolu. Vedla je žena, která jim předložila poslední úkol. Sníst potravu na talíři. Nevypadalo to moc vábně, v jídle byly pruhy látky. Měla podezření, že jde o duchovní stravu, do které se jí moc nechtělo. Uvědomila si, že není možné odstoupit a vrátit se zpátky, dalo se jedině postupovat dál po cestě, na kterou již nastoupila. Začala jíst. Potom se všichni ocitli v místnosti, která vypadala jako veliký sklad či šatna. Probíhalo vyhodnocení a každý dostal nějaký dárek za absolvování. Byla zvědavá, co to bude. Dostala černé punčocháče se světlými pruhy. Přišlo jí to skoro směšné, protože si nedovedla představit, kde by je mohla nosit. Soutěž představovala nenásilný výběr adeptů pro misi na této planetě ve hmotném světě. Odehrává se mimo čas a prostor. Paní S. a její kamarád představují mužský a ženský princip duálu, který se právě oddělil, aby mohl opět pracovat ve hmotné sféře. Auta, která přijížděla zezadu, představují životní cesty bytostí, se kterými se mají setkat a vyrovnat své karmické dluhy. Ta auta, která se jim podařilo přeskočit, představují vyrovnání karmických situací, které s úspěchem absolvovali. Postoupili do dalšího kola, kdy měli opět vykázat, že se dokážou vyrovnat i se složitějšími situacemi. Na konci trenažéru si odložila desky s karmickými scénáři, ale velice brzy pochopila, že bez nich by své úkoly nesplnila. Vrátila se pro ně, a tím vykázala svou cílevědomost. Teprve nyní pochopila, že jde o důležitý výcvik. Řetízkový kolotoč s lidmi představuje reinkarnační kolotoč. Točí se vlevo, protože lidé na něm sedící se musejí vracet opakovaně, dokud nepochopí své omyly a chyby. Točí se vlevo, protože četnost jejich reinkarnací vychází z omylů a chyb minulosti. Z kolotoče mohou sestoupit teprve tehdy, když pochopí a vyrovnají své karmické dluhy. V závěrečném kole již všichni seděli u stolu a přijímali poslední instrukce a rady od duchovního vůdce mise. Vedla je žena, která jim předkládala hmotnou stravu, aby se přesvědčila, zda jsou schopni ji přijímat. Tato strava byla poznamenána duchovní úrovní sfér a dimenzí, kam se budou reinkarnovat. Jídlem jim připomněla pravou duchovní stravu, kterou budou hlásat. Když skončila tato zkouška, odešli do skladu, kde proběhlo hodnocení, a podle výsledků zkoušek bylo rozhodnuto o jejich úkolech a rolích. Odměnu představoval dárek, který jim v případě nouze pomůže splnit jejich životní úkol. Pruhované punčocháče paní S. představují životní cíl, kdy má pochopit oba principy a harmonizovat je. Od své pravé poloviny byla oddě100
lena, protože ještě nejsou na stejné úrovni. Setkají se, až budou připraveni na své cestě na mystickou svatbu. Tyto punčocháče bude potřebovat ve hmotném světě při sbírání potřebných zkušeností. Až budou pruhy na nich v rovnováze, budou v rovnováze i oba její principy. Až se zbaví připoutanosti a závislosti, přestane trpět a bude vnímat bílé pruhy jako tisk na látce, a nikoli jako rány. Tehdy přestane trpět. Další vize pochází ze života mezi životy, kdy se předkládají zkušenosti životů jednotlivých členů mise, které získali ve hmotném světě. Protože pro příslušnou éru byly oba principy v nerovnováze, předstupovali členové se svými zkušenostmi před svou mateřskou bytost s obavami. Muž v uniformě představuje mužský princip éry, kde vládne tvrdě a nekompromisně. Je to éra válečných střetů. Paní S. podporovala svou láskou svého manžela, který byl starší duší a věděl, že nezvládl vše tak, jak si naplánoval. Byl odpovědný a nechtěl, aby nesla odpovědnost za něho. Přijal zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou a byl připraven složit účty za své činy svým duchovním vůdcům. Rozvolnil svá pouta k manželce a ta byla pro tuto chvíli svobodná. Paní S. pak pokračovala ve své životní pouti již sama, až k vrcholnému okamžiku svého života. Vychází z budovy na dvůr a stoupá po svahu až k mřížovému plotu, kde se vidí jako dívka, která chce odejít ze svého života. Vidí se jako mladá dívka, která je zasažena kulkou do prsou. Padá na trávník. Je to obraz z minulého života, kdy zůstala připoutaná ke svému životnímu druhovi a nesmířila se s jeho smrtí. Tehdy spáchala sebevraždu. Nyní prochází stejnou zkouškou, ale protože jí byla dána svoboda a ona se zbavila připoutanosti, zvládla tuto těžkou životní zkoušku a neřešila ji sebevraždou, která vždy znamená útěk od zodpovědnosti.
Doplňující karmický scénář Ve vizi jsme šly spolu s dcerou dne 10. 6. 2002 po ulici a já jsem zamířila k prodejnímu stánku a chtěla jsem vsadit na nějakou hazardní hru u muže, kterému stánek patřil. Řekla jsem číslo jedenáct a muž jedenáctkrát otočil balíček karet. Ve skutečnosti to byly bankovky. Dceři se to moc nelíbilo, ale vyhrála jsem čtyřicet tisíc korun. Muž je měl vyplatit, ale chtěl si odečíst nějaké poplatky. To se jí opět nelíbilo. Pak jsme seděly u stolu s cizinci, kteří mluvili anglicky a vysvětlovali nám něco o své zemi. Popisovali nám její zeměpisnou polohu, viděly jsme to jako na mapě. Uvedli několik názvů, které zněly japonsky. Protože tvůj první karmický plán byl splněn, šla jsi požádat o doplňující scénář. Paní S. se to nelíbilo, protože se domnívala, že příliš riskuješ. Došlo 101
k vyrovnání mezi tebou a cizincem. Chtěl, abys mu za to, že došlo k vyrovnání dříve, zaplatila; nepochopil, že to bylo výhodné i pro něj. Nakonec si již žádnou „odměnu“ nenárokoval. Další možnost sbírání zkušeností se vám nabízí v Japonsku. Bude záležet na vaší volbě. Tam je ještě ženský princip díky tradicím v područí mužského principu. V současném životě se najednou dcera S. ocitá u nemocnice v Řetenicích. Jde směrem do centra. Všimla si, že lidi chodí pozpátku. Tehdy jsem se tam objevila i já s dalšími lidmi, ale my jsme šli vpřed. Dcera si uvědomila, že třikrát vypadl zvuk. Já neslyšela nic. Když mne na to upozornila, rozhodla jsem, že se musíme vrátit na místo, kde se to stalo. Přišla jsem na to, že jde o tři ženy, jejichž volání o pomoc bylo přeslechnuto. Byla to její přítelkyně M., moje mrtvá přítelkyně M. H. a kadeřnice paní D. Kromě její přítelkyně jsou všechny mrtvé. Na druhé straně ulice zahlédla ležet paní M. Když jsme k ní přišly, stěžovala si na bolest hlavy. Přiložila jsem jí ruku na čelo. Vedle ní seděla teta a zrovna dokončila kytičku z papíru. Byla tmavá, s černými okraji. Podala ji dceři. Zdálo se jí, že má květina nerovnoměrné okraje, a chtěla je opravit, ale bylo jí to zakázáno. Když jste se probudily pro plnění svých úkolů, zjistily jste, že práce bude náročná, protože lidé se báli vstoupit na cestu duchovního pokroku. Báli se cokoli změnit. Proto se vám zdálo, že jdou pozpátku. Hodně jich šlo inverzním vývojem a nechtěli vidět následky svých činů. Během této cesty vypadl zvuk a ty jsi neslyšela u tří paní M. volání o pomoc. Bylo to ve vašem společném karmickém plánu a ty jsi ho nemohla změnit. Tyto tři ženy byly v područí mužského principu, každá svou podřazenost řešila jiným způsobem. Představují trojjedinost ženského principu. Pro paní S. jde o varování, protože její přítelkyně je vážně ohrožena na zdraví. Bolest hlavy druhé paní M. symbolizuje její odchod ze života. Zemřela na mozkovou mrtvici a ty ses jí snažila bolesti ztišit a usnadnit jí odchod. Tvoje sestra, která vedle ní seděla a podala paní S. květ svého života, ji varuje, aby nezmařila svůj život tak, jako to učinila ona. Její květ života byl původně bílý a krásný a ona ho svou připoutaností a závislostí pošpinila. Z bílého květu se stal temně šedý květ s černými okraji. Přineslo jí to mnoho utrpení. Paní S. chtěla květ opravit, ale nebylo to dovoleno. Tvá sestra se bude učit lásce bez připoutanosti během dalších životů. Své omyly a chyby musí napravit sama. Dcera může jen poděkovat za nastavení zrcadla a varování, aby neopakovala stejné chyby a svůj květ života již udržela čistý a svobodný. Děkujeme!
102
Očista mužského a ženského principu, vývojová cesta Dva bílé kruhy se dotýkají a tvoří symbol nekonečna. (Ležící osmička.) V nich šlehají plameny bílého ohně. Mění se v muže s bílými vlasy a vousy. Je to Boží tvář a představuje moudrost mužského principu. Tmavě šedá mužská postava jde zleva doprava a nese vždy dva a dva velké průsvitné úpisy. Jsou průsvitné tak jako jeho cíle. Postava směřuje ke svému duchovnímu zmaru. Je to velmistr. Úpisy nese za oba své duály. Proud oranžové energie směřuje do centra. Vzniká Slunce spravedlnosti. Jeho světlo zalévá postavu velmistra. V jeho světle mizí na výložkách jeho řády a vyznamenání z temnot magie. Potom je eliminována jeho tvorba a nakonec on sám. Rozděluje se ve dvě temné postavy, muže a ženu. Vstupují do Slunce spravedlnosti. Představují mužský a ženský princip mágů. I oni jsou eliminováni. Vidím hejna třepotajících se netopýrů, kteří se hromadí před Sluncem spravedlnosti a touží po této poslední zkoušce, aby se očistili. Projdou jen ti, jejichž srdce je schopné pravého citu lásky. Ti mají před sebou dlouhou cestu reinkarnací, aby napravili, co pokazili. Ti, kteří neprošli ohněm spravedlnosti, jsou eliminováni. Objevují se i jejich oběti, které také nejsou bez viny, protože nesou temný kříž své karmy. Teprve až pochopí a napraví své omyly a chyby, bude jim tento kříž odebrán. Impulz na rozvolnění vazeb s temnotami magie je poměrně silná a vytrvalá bolest těsně vedle páteře nad levou lopatkou. Dlouho jsem nemohla přijít na to, co znamená. Volala jsem paní L. a zjistily jsme, že jde o magický vliv ženského principu velmistryně. Uviděly jsme černou ruku s prstenem, který se později změnil v klíč. Tato ruka chránila pupeční šňůru připoutanosti, jež vedla z těchto sfér přes strom života do temných sfér magie. Vedly jsme prosby za všechny, ať jsou jakéhokoli principu či podoby, kteří jsou takto spoutáni svými manipulacemi a úpisy s těmito sférami a dimenzemi. Tato pupeční šňůra musela být vyříznuta laserem lásky a eliminována i se svou ideou jako magická konstrukce, kterou také byla. Rány musely být vyčištěny a zhojeny milostí Boží. Klíč byl odevzdán Otci a prosily jsme, aby ho odevzdali všichni, kteří ho získali, a žádali o jeho vyškrtnutí z příslušných ákášických záznamů. Pak byly uzavírány zdroje negativity a eliminovány. Nakonec byly uzavřeny temné světy magie. Potom byla otevřena cesta Nejvyššímu principu lásky a stvoření. Následovala očista, zklidnění a harmonizace živlů a očista i harmonizace mužského a ženského principu. Vedly jsme prosby za celý vesmír tak, jak nás vedl Otec milostí svou.
103
Objevuje se temná koule rozvířené špíny z negativních manipulací. Před ní stojí temná vývojová osmička. Takto končí inverzní vývoj všech mágů, pokud se včas nevzpamatují.
Karmické platby Ve své vizi dne 22. 6. 2002 byla paní L. na návštěvě u strýce a tety v Řecku. Nejprve si chtěla vzít nějaké pantofle na přezutí, ale ty, které byly na poličce, jí byly malé. Musela zůstat bosa. Při hledání pantoflí strčila do nějaké krabice, jejíž obsah se vysypal na zem. Bylo v ní veliké množství knoflíků. Paní L. je všechny posbírala a uklidila. Byla s ní i její matka. Návštěva v Řecku představuje přípravu na reinkarnaci v této zemi. Pantofle představují ochranu před citlivostí. Nebylo to povoleno. Citlivost musela být zachována, aby pochopila, co je to připoutanost a jaké utrpení přináší. Knoflíky jsou symbolem jejích i matčiných připoutaností. Matka je její paralelní bytost. Uklidila vše, to znamená, že pochopila. Matka nepomáhala, ještě plně nechápe kletbu připoutaností. Když přišel strýc domů, chtěl, aby mu paní L. pomohla rozdat lístky bílého papíru se jménem a částkou, kterou má dotyčný zdědit. Za stolem seděli jen muži a lístky s dědictvím náležely jen jim. Částky byly značné. Paní L. se viděla jako malý chlapec a její „dědictví“ bylo nejmenší. Když ležely všechny lístky na stole, zafoukal vítr a tři lístky byly smeteny na zem. Paní L. je měla zvednout, ale nemohla je najít, protože se na zemi válelo veliké množství dokladů. Potom jí strýc ukazoval fotky z mládí, kdy byl vojákem. Našel mezi dokumenty i doklad, že byl propuštěn do důchodu. Doklad měl podobu rodného listu a byl světle zelený. Pak zahlédla v deskách dvě bankovky. Byly veliké. Jedna byla tmavě modrá a druhá medové barvy. Byly třírozměrné a vypadaly jako plastické mapy planet Země a Jantaru. Strýc byl její duchovní rádce a učitel. Lístky s částkami peněz byly karmické platby. Bylo to neblahé dědictví mužského principu, který vedl války. Strýc jí ukazoval, jak ve válečných střetech mnozí svým utrpením zmenšují své viny, jiní naopak zvětšují svůj podíl vin. V tomto víru zmizel i karmický dluh paní L., protože pochopila svou karmu. Strýcovo propuštění do důchodu představuje odchod z hmotného těla. Těžiště jeho práce spočívalo v práci za éry první světové války. Veliké plastické bankovky představují karmickou platbu obou planet Země a Marsu – Jantaru. Když začal slavnostní oběd, přišly i ženy. Paní L. se na oběd nechtělo. Zůstala stranou, ale hosté pro ni přišli. K obědu byly kynuté knedlíky s ovocem, ale ona je měla plněné dlouhými nudlemi. Po obědě jim strýc ukázal celý dům i s dvorem. Povídal, že všechno čisté dřevo musí být natřeno medovou barvou, že to vláda kontroluje. 104
Slavnostní oběd byl slavností smíření, proto přišly i ženy. Paní L. se nechtělo, protože byla ještě připoutaná ke svému pokání. Každý měl svou duchovní stravu takovou, jakou si zasloužil. Paní L. je měla plněné svou připoutaností, kterou symbolizovaly nudle. Strýc jim ukázal stav jejich nitra, včetně všeho, co by ještě měli napravit. Byl jejich rádcem a upozorňoval je, že se budou zodpovídat z toho, jak se snaží napravovat své omyly a chyby, zejména na Jantaru. Kontrolovat je bude rada nejvyšších. Potom uviděla paní L. síť, ve které bylo mládě tygra. Když se jí dotkla, aby mládě pohladila, dostal se tygřík ven a běhal volně po dvorku jako malé kotě. Síť, ve které byl tygřík spoutaný, byla síť předsudků a připoutaností ke všem dravcům. Tygříka spoutal strach z předsudků lidí vůči všem dravcům. Paní L. se šla projít. Všude bylo moře. Bylo léto a jí to připadalo krásné, ale myslela na to, že zima zde musí být krutá. Byl to počátek života na probuzeném Marsu – Jantaru. Dne 24. 6. 2002 vidí čtyři temné plameny, které se snaží vše pohltit. Jde o duál velmistra a velmistryně, kteří se snaží zachránit před eliminací, jež jim náleží jako uměle stvořeným. Je třeba vést prosby za ochranu před jejich vlivem a chtivostí. Prosit, aby byli vyškrtnuti z ákášických záznamů všech, kteří jsou jimi ohroženi, tak jak moudrost Boží dovolí. Čistý mužský a ženský princip stojí proti sobě. Mezi nimi je kruh energie, ze kterého uniká světlo v horní části. Je třeba prosit za harmonizaci obou principů a vůdce ze světlých sfér pro ně. Dne 27. 6. 2002 jde paní L. se mnou na opuštěné místo, kde stojí velice starý chrám. Uvnitř bylo pouze několik mnichů. Cestou do chrámu jsme se zastavily v obchodě s textilem, kde si měla paní L. vybrat něco na sebe. Vybrala si světle zelenou volnou noční košili. Potřebovala ji na divadelní představení v chrámu, kde měla recitovat. Vše si opakovala a já jsem ji zkoušela. Chrám je chrámem lásky. Do těchto míst může vstoupit jen ten, kdo zná cit pravé lásky. Mnichové jsou ve službách pravé lásky. Paní L. je adeptkou na tento post. Představuje ženský princip, mniši mužský princip. Je to příprava na další životy.
Paní S. jako anděl strážný Dne 27. 6. 2002 se dceři S. zdálo, že pozoruje kamarádku K. se synem T. Byly mu dva dny a mluvil v jednoduchých větách. Za nějaký čas ho dcera hlídala a on už mluvil jako dospělý. Kamarádka ho přebalovala, dcera stála vedle a dívala se. Vedle nich sedělo miminko, ale jeho matka nedávala pozor a dítě začalo padat ze stolu. Dcera ho zachytila za patu. Matka ho uchopila 105
a ona uvolnila stisk, ale dítě opět padalo. Znovu ho zachytila a matka pak vzala dítě do náruče. Pomyslela si, že matka není moc šikovná. Potom potkala malého T. s otcem na procházce. Chlapec se batolil a mluvil plynně anglicky. Po určité době ho viděla na hodině středoškolské matematiky. To mu již bylo pět let. Dcera si sedla vedle jeho lavice a pozorovala, jak mu to jde. Jela na služební cestu. Doprovázela na veletrh pána středního věku. Cestoval někam na Východ, buď do Izraele, nebo do Arábie. Těšila ji důvěra, která jí byla věnována. Byla však brzy zklamaná, když zjistila, že ten člověk dokáže zneužít všeho. Ukazoval jí fotografický aparát a potom jí ho dal podržet. V tu chvíli si uvědomila, že byla zneužita a budou nepříjemnosti. Potom byla v klášteře, kde kromě řádových sester byli také domorodci. Vypadalo to jako výcvikový tábor teroristů. Snažila se jim vysvětlit, že není možné, aby jejich náboženství schvalovalo vraždění. Vedla je k tomu, aby si zkusili představit, že na obou stranách jsou matky, kterým umírají děti. Nakonec se ocitla na břehu moře, ale to nebylo vidět. Začínala tam poušť. Na jejím okraji již vyrážely nějaké rostliny. Dcera S. byla na odchodu a měla v náruči nějaké květiny. Ty pak vysadila na kraji pouště. První výjev ukazuje péči o mladé matky a jejich kojence. Je vidět zásahy anděla, když nezkušené maminky ohrozí zdraví i život dítěte. Potom jí byla svěřena péče o obchodníka. Tento úkol ji velmi těšil, ale brzy byla zklamaná myšlením a cítěním svého svěřence, který se modlil za neúspěch a zkázu svých protivníků. Snažila se ho přivést na pravou cestu. Klášterní práce v ní budila soucit se svěřenci a velmi se snažila, aby její svěřenci pochopili pravou podstatu učení lásky. Její péče vrcholila na Marsu, kdy pomáhala s oživením přírody. Takto se uzavírá kruh událostí, které zavinily zkázu Marsu. Společnou rukou zde budou pracovat oběti i agresoři a budou se učit vážit si všech bytostí na každé planetě. Budou při vzniku nového života na planetě, která byla zničena tvrdostí a pýchou některých bytostí. Utrpení, kterým mezitím prošli, je naučilo si vážit daru života. Nyní ho budou budovat a chránit. Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Budoucnost, spolupráce Ve své vizi dne 28. 6. 2002 mne paní L. vidí jako lékařku. Sebe vidí jako zdravotní sestru. Jsou zde fronty starých lidí, mužů i žen, sem tam je nějaké dítě. Většinou mají berle. Dala jsem jí notýsek, aby zapisovala, jak jdou za sebou a kdy mají přijít. K uzdravení stačilo, když přišli jednou na hodinu léčení. Paní L. je připravovala a vše vysvětlovala, já jsem léčila. Potom přišel zrzavý mladík, který měl modré oči a adoptoval dvojčata. Chlapce a holčičku ve věku 106
sedm až osm let. Měli blond vlásky. Za nimi přišli válečníci s černými vlasy a mluvili neznámým jazykem. Byli drsní. Jde o plnění úřadu duchovních učitelů a léčitelů. Staří lidé jsou staré duše obou principů. Berle symbolizují jejich duchovní bezmocnost. Zrzavý mladík zastupuje Jantarany a přivádí mužský a ženský princip, který má být veden láskou, aby zůstal v harmonii. Válečníci jsou pozemšťané, kteří bojovali za svá práva. Jantarané jim nerozuměli, učí se je teprve chápat na základě prožitých životů společně na planetě Zemi. Poznání: Židé, jako národ vyvolený, byli Jantarané.
Dopis Otce Děti moje, prošly jste náročnými zkouškami zralosti ducha. Probíhaly po celý čas vaší výuky a vrcholily v tomto závěrečném školním roce. Všichni jste se dostávali do náročných životních situací, ve kterých jste vykazovali svou zralost. Začínaly nenápadně a postupně nabíraly na síle. Těžké byly zvláště tím, že jste byli zvyklí pracovat pod láskyplnou ochranou vesmírné jednoty lásky. Během těchto zkoušek jste však pracovali sami. Jednali jste tedy naprosto svobodně a projevovali jste se tak, jací skutečně jste. V závěru zkoušek jste viděli a slyšeli něco jiného, než byla objektivní skutečnost. Vy jste museli rozlišit pravdu od klamu, i když vám byly odebrány energetické průkazy a kódy pravdy vám nefungovaly. Byli jste nejistí a někdy jste se i mýlili. Bylo jen na vašem smyslu pro odpovědnost, zda svůj omyl přiznáte. Vaši duchovní rádcové museli odstoupit, abyste mohli vykázat svou duchovní urozenost. Slyšeli jste i tvrdé pravdy o sobě a bylo jen na vás, zda jste pochopili, že to byla jediná možná pomoc, která vám směla být poskytnuta. Předávali jsme vám důležitá sdělení, která se týkala očisty vašich přátel, a byli jste zkoušeni a zvažováni, zda dokážete předat toto poznání co nejrychleji, i když jste měli obavy, že své přátele zasáhnete v jejich iluzích o sobě samých. Čas zkoušek je u konce. Dověděli jste se o sobě mnoho důležitých věcí. Pokud jste nepodlehli svému sobectví a ješitnosti, pochopili jste a očistili jste se. Gratulujeme vám, pokud jste uspěli. Ve svém srdci ví každý z vás, jak jste dopadli. Byli jste stateční a našli jste pravou lásku. Ti z vás, kteří jste zůstali připoutaní, jste volili podle své zralosti. Svou duchovní urozenost tak objevíte někdy později. Během těchto zkoušek jste byli zvažováni, zda se hodíte pro další práci na díle Božím. Uspěl jen ten z vás, kdo nezatoužil po slávě, moci a penězích, kdo v sobě nese pravou lásku a nepodlehl sobectví. Jen ten v tomto zápase sám nad sebou zvítězil. Vracíte se zpět do vesmírné jednoty lásky a my jsme šťastni, že vás zde můžeme uvítat. Víme, že jste zažili i určitá zklamání sami nad 107
sebou, ale i u svých nejbližších. Zažili jste okamžiky pravdy a většina z vás vše dobře zvládla. Vítáme vás ve vesmírné jednotě lásky! Svou znovu nalezenou lásku již neztratíte. Mír s vámi! Žehnám vám! Otec
Jak jsme se našli Paní L. ležela v pokoji, který byl celý žlutý, na modré posteli. U dveří na druhé straně ležel pan F. mladší. Pokoj neměl žádná okna. Paní L. vstala první a dotkla se prstem nosu pana F., aby ho probudila. Když otevřel oči, řekl jí, že ji miluje. Ona odpověděla, že ho má také ráda a jeho rodiče též. Potom odešla z pokoje a procházela celým bytem. Postupně přicházela celá skupina na návštěvu. Já jsem nebyla nikde vidět. Paní D. s paní R. sdělily paní L., že když zde nebyla, měla skupina schůzku, která původně nebyla v plánu. Paní L. mrzelo, že se jí nemohla zúčastnit. V bytě měla tabuli, na kterou psala poznámky bílou křídou. Kdo přišel, zapsal též něco na tabuli. Pokoj odhaloval stav nitra paní L. Probudila se první pro cestu lásky. Modrá postel představovala jejich reinkarnaci na planetě Zemi. Zde se měli všichni marťané učit pravé lásce. Žlutá barva, která naplňovala jejich pokoj, byla barvou Jantaru. První, koho nalezla a probudila, byl pan F. Jedině cesta lásky je mohla dovést k pochopení, očistě a cíli. Paní L. procházela celým bytem a hledala lásku, hledala své bližní, se kterými se karmicky vázala. Postupně nalezla celou skupinu agregorů. Na tabuli zapisovala karmický plán jejich skupiny. Každý, kdo se hlásil k práci, se zapsal na tabuli, která představovala individuální i společný karmický plán. Byl to první krok a předpoklad k pochopení karmy Jantaranů i agregorů. Byla to příprava na tvůj příchod. 108
Pracovala s nimi i kolegyně paní L., paní Š. Kouřila a paní L. ji slušně požádala, aby s tím přestala, že si nepřeje, aby zde někdo kouřil. Paní Š. se moc přestat nechtělo, a tak ji paní L. požádala, aby šla s cigaretou ven. Její táta to slyšel a snažil se svou cigaretu schovat. Paní L. to však viděla a prosila ho, aby šel také ven. Hodně se zlobil, ale ona věděla, že nemůže od této podmínky ustoupit. Když se vrátila do svého bytu, měla stěny plné pavouků. Všechny musela pochytat a očistit stěny od pavučin. Pavouky musela zlikvidovat. Když byl žlutý pokoj čistý, obě modrá lůžka se spojila a přesunula do místa, kde původně bylo lůžko paní L., proti dveřím. Pan F. zde již nebyl. Někteří z členů skupiny podceňovali svůj karmický úkol, zejména očistu od magie. S těmi se skupina musela rozejít, protože nebyli schopni jít cestou lásky a pracovat na sobě samých. Návrat do bytu představuje tentokrát planetu Jantar. Bylo nutné ji očistit od všech magických zásahů a eliminovat veškerou magickou tvorbu, která nesouhlasila s plánem Božím. Když byl Jantar očištěn, obě lůžka se spojila. Byla to mystická svatba mužského a ženského principu. Manželská lůžka představují obě planety. Protože byla dokončena očista obou planet, které představují oba principy v jejich trojjedinosti, zavládla mezi nimi harmonie. Konečně si byli rovni. Pan F. zde již nebyl, protože potřebovat ještě sbírat nějaké zkušenosti, aby se mohl očistit.
Dům Paní R. se zjevil světle hnědý dům s tmavou střechou. Bydleli v něm mentálně postižení lidé. S nimi tam žili ještě jiní lidé, ale ti byli zavražděni. Do domu má přijít kontrola, která hledá zavražděné, ovšem neví, že jsou tito lidé již mrtví. Paní R. vše pozoruje zvenku a má obavy, co bude, až je najdou. Muž, který pracuje v domě jako ošetřovatel, mávne rukou a řekne, že to nebude problém. Vyvede své svěřence ven, seřadí je do zástupu a postaví se do jejich čela. Mrtvoly mají po pravé ruce a zleva nabírají sníh a mrtvoly zahazují, většinou rukama. Vůbec si neuvědomují hrůznost svého konání. Vedoucí je v pohodě a říká paní R., že je to součást terapie a nikoho prý nenapadne, že zahazují mrtvoly. Paní R. byla z toho konsternovaná. Světle hnědý dům s tmavou střechou představuje duchovní stav lidstva. Jeho podstata je skoro čistá. Střecha představuje jeho myšlení, tedy nadstavbu. Ta je dosud temná. Vedoucí ošetřovatel „domova“ je velmistr, tedy nejvyšší mág. Postižení jsou lidé, kteří přijali jeho učení a jednají a myslí jen tak, jak jim to dovolí. Jsou omezení. Proto jsou v této vizi představeni jako duševně postižení. Mrtvoly představují ty bytosti, které se staly stoupenci černé magie a jsou duchovně mrtvé. Neznají lásku, neznají soucit, znají jen 109
připoutanost a magické manipulace, které je posilují v pýše a sobectví. Sníh, do kterého jsou zahrabávány, je symbolem nedostatku vřelého citu lásky. Je to zmrzlé království. Kontrola představuje temné anděly, kteří dozírají na to, aby se míra spravedlnosti u každého naplnila tak, jak mu náleží.
Spolupráce mužského a ženského principu Paní L. je ve své vizi dne 1. 8. 2002 v knihovně, kterou řídí moudrý stařec. Je to knihovna ákášických záznamů. Stařec je pán karmy – Jitřní anděl. Paní L. se probírá svazky, ale nemůže nic vybrat, vše již prostudovala. Byly to dvě dlouhé, takřka nekonečné řady knih, které k sobě určitým způsobem patřily. Byly to záznamy o mužském a ženském principu jejich reinkarnací. Měla potřebu se očistit, jít na WC. Byla odmítnuta s tím, že to proběhne až v práci. Všichni tedy odešli do práce. Venku bylo mrazivo. Letěli vesmírem a teplo bylo opět, až když se ocitli v kanceláři. Byly zde samé ženy. Kancelář byla dimenzí, kde se připravovala očista ženského principu od vin a předsudků vůči mužskému principu. Byla jsem na nějakém soustředění. Školení končilo. Byla jsem mezi samými muži, ženy zde byly jen výjimečně. Pobíhám, balím si věci a hledám WC. Chystám se na slavnostní rozloučení. Vím, že je to jiné než posledně. Je to veselejší. Chodím sem a tam a kontroluji, zda jsem na nic nezapomněla. Soustředění představuje přípravu mužského principu na další reinkarnaci. Byly pečlivě rozebrány všechny omyly a chyby, kterých se mužský princip dopustil, proběhla i očista. Jsou zde většinou muži, ale některý duch mužského principu se bude reinkarnovat v dalším životě ve hmotném těle pro poučení jako žena, proto bylo žen tak málo. Najednou se ocitám na temné ulici. Proti mně běží krásný šedý pes s delší vlnitou srstí. Staví se na zadní nohy a objímá mne packami a olizuje. Za ním se v temnotě ztrácí čarodějnice. S těžkým srdcem psovi sděluji, že o něho nemám možnost pečovat. Vypadá to však, že mu nakonec vyhovím, a čarodějnice odchází pravděpodobně do světla, protože ji obklopovalo světlo, jako když se začíná noc měnit v den. Domnívám se, že pochopila a vzdala se svých čar. Temná ulice představuje hmotný svět, kde ještě vládne magie. Šedý pes je tvůj manžel, který byl kdysi pro svou věrnost k tobě začarován do psa a připoután k čarodějnici, která proklela všechny svaté děti. Tato čarodějnice opakovaně odváděla tohoto muže od tebe, když jste uzavřeli sňatek. Později sama trpěla, ale protože byla hluchá ke všem napomenutím, stalo se, že i ve hmotném světě trpěla hluchotou. V posledním životě z vás byla tato kletba sňata. Tím, že jsi ho mezi časem a prostorem opět přijala a poskytla 110
čarodějnici ponaučení, které potřebovala, byli jste od této komplikované karmy osvobozeni. Hlavní úlohu sehrálo vzájemné porozumění a odpuštění. Jsem zpět na chodbě budovy, kde probíhalo školení. Hledám toalety, abych se očistila. Ukážou mi bílé dveře s označením „Ženy“. Vstoupím a jsem ve velikém sále, do kterého vede několikero dveří. Dveře jsou prosklené. Hledám trochu soukromí, je zde plno žen, ale za nimi pronikají i muži. Je to ženský princip v mužském těle. Zastavím je a žádám, aby měli chvíli strpení. Někteří váhavě poslechnou, ale většina z nich na mé prosby nedbá. Teď už energicky zakročím a prohlašuji, že by mohli těch pět minut, než vykonám potřebu, počkat. Muži se cítí dotčeni, ale poslechnou. Vykonám očistu a pracuji dál podle plánu. Vše již probíhá harmonicky. Toalety představují místo očisty; abys mohla pomáhat ostatním, musíš se sama nejprve očistit. Nejvíce jsou netrpěliví ti, kteří byli liknaví a nyní zjistili, že se opozdili. Mystická svatba: obě planety, Země a Mars, se karmicky vyrovnaly a očistily. Vše je odpuštěno, proběhla slavnost smíření. Je třeba se připravit na společnou práci. Zleva proudí jemná světle zelená energie a zaplňuje větší část prostoru. Zprava proudí jemná bleděmodrá energie a zatím zaplňuje menší část prostoru. Obě energie se mísí a jejich láska cosi tvoří. Je to Boží tvorba. Otevírá se zdroj vodního živlu na planetě Marsu. Je to zdroj života na této planetě. Je to pramen života. Planeta Jantar bude vzkříšena. Během vedení proseb za šedého psa a čarodějnici se vztyčily přede mnou tři ohromné kobry. Vyzařovaly temně rudé světlo hněvu. Jakmile padla prostřední, nejvyšší hlava kobry, bylo kouzlo i s kletbou zlomeno a eliminováno. Všichni byli opět svobodní.
Slavnost Slavnost, na které jsme se dne 10. 8. 2002 všichni sešli, nebyla jen oslavou mých sedmdesátin, ale byla duchovní slavností, na které jsme obdrželi ty nejcennější dary. Očista agregorů byla u konce. Vrátili se do vesmírné jednoty lásky a znovu skládali slib věrnosti do rukou strážce vesmíru. Čas, který měli stanovený, byl určen na závěr milénia. V přechodném údobí byl stanoven na ukončení očisty každého agregora jeden rok. V této etapě bylo sice důležité, aby každý z agregorů pracoval neúnavně na své očistě, ale ještě důležitější bylo, aby pracoval ve prospěch svých bližních i na úkor svého volného času. V tomto období se nezbytně měnil jejich hodnotový žebříček. Museli se naučit rozlišovat podstatné od nepodstatného, museli poznat, co je zavádějící. 111
Učili se znovu chápat podstatu pravé lásky a zbavovali se připoutaností i magického způsobu myšlení a cítění. Ti, kteří byli pilní a obětaví, stihli vše včas. Slib věrnosti, který znovu vkládali do rukou strážce vesmíru, byl v podstatě slibem věrnosti vesmírné jednotě lásky. Bez tohoto slibu by se nemohli vrátit. Potom bude nastolena rovnováha. Z této situace vyplývají důležité úkoly. Pomáhat postavit se na cestu lásky všem, kteří po ní touží, a spolu s nimi napravovat omyly a chyby minulé éry. Pomáhat s očistou životního prostředí duchovně i hmotně. Druhý den po slavnosti jsem zjistila, že se mi deaktivovaly léčebné obrazy. Vedla jsem prosby, ale obrazy zůstávaly prázdné. Po chvíli naskočily dva základní, které zajišťovaly spojení s našimi přáteli, a potom obraz mobiliáře pokladů z Atlantidy. Konzultovala jsem situaci s paní L. a ta mi potvrdila, že mřížka (genetický kód) planety je narušená a rozházená. Vedly jsme prosby za její harmonizaci i za obyvatele planety Země. Prosby byly vyslyšeny. Obrazy byly opět aktivní. Současně probíhal duchovní postup planety i jejích obyvatel. V blízkosti planety Země proletěl velký meteorit, který unikl pozornosti vědců. Ten způsobil vzedmutí vodstva planety. Protože agregoři stihli většinou svou očistu včas, byli jste zachráněni před totálním zničením planety. Proto bylo již vše duchovně připraveno pro očistu planety i obyvatel. Na obyvatelích planety Země je, aby dokončili tuto očistu i ve sféře hmotné, a agregoři jim v tom budou pomáhat tak, jak to Otci slíbili. Bylo nutné vést prosby za zničenou pevninu Mu i za úlomek planety Faethónu, za Nimiru. Prosili jsme, aby všechny úlomky planet, které ohrožují ostatní hvězdy, byly svedeny na takovou dráhu, kde by toto nebezpečí nehrozilo. Prosili jsme o eliminaci těchto úlomků tam, kde to moudrost Boží dovolí. Aby agregoři dosáhli duchovního postupu, museli splnit tyto tři podmínky: 1. Očista a návrat do vesmírné jednoty lásky. 2. Zachránit planetu Zemi i s jejími obyvateli před zkázou. 3. Pomoci lidstvu najít cestu pravdy a lásky, pomoci mu s očistou. Třídění lidstva probíhá podle zákonů vesmírné jednoty lásky. Rozhodující je princip přitahování na základě rovnosti. Slib, který jsem dala Otci, byl splněn ve stanoveném čase. Zákon o respektování svobodné vůle byl dodržován. Děkujeme Otci za milost, kterou nám udělil. Tato šance byla pouze na přelomu milénia. Mír s vámi!
112
Loučení s magií Dcera S. sedí ve své vizi dne 13. 8. 2002 v jakési kanceláři u stolku proti svému šéfovi. Byla hrozně nešťastná. Šlo o případ mladé ženy s dítětem a koněm. Zřejmě si koně nemohly nechat. Jen šéf mohl zasáhnout, ale zřejmě to neměl v úmyslu. Dcera plakala. Zdálo se, že šéf nevidí, jak je nešťastná. Nakonec se jí zeptal, jestli si nechce dát čaj z jeho menu. Ona souhlasila a čekala, že jí dá nápojový lístek, aby si mohla vybrat. Najednou jí přišla SMS od jejího známého. Chvíli si myslela, že je to menu. Ve zprávě byla nabídka, že každé ráno v pět hodin cvičí s osobní trenérkou, zda se k nim nechce přidat. Paní S. je představitelkou všech, kteří se rozhodli očistit od magie, ale ještě podléhají jejímu vábení. Kancelář představuje její nitro. Šéf je její „nadjá“ čili mateřská bytost. Její šéf nekompromisně sleduje stanovený cíl. Jediné, co jí může nabídnout, je očista. Tu symbolizuje šálek čaje, případně obřad čaje, který je symbolem jednoty s vyšším Já. Paní S. plakala, protože tesknila po magii, že si nemůže ponechat její výhody, jako je moc, síla a vliv. Mladá žena je ona, i dítě představuje její část osobnosti v ní ukrytou, kůň představuje sílu magie, moc i vliv. Pro něho pláče její ego. Naštěstí souhlasí s nabídkou šéfa, že se ztotožní se svým vyšším Já a očistí se. Vtom přichází pokušení v podobě SMS „přítele“. Přítel a cvičitelka jsou personifikací velmistra a velmistryně. Cvičení představuje nácvik magických manipulací. Najednou je opět sama v místnosti s mladým chlapcem. Byl to syn člověka, který jí poslal SMS. Na jedné straně si o ni dělal starosti, protože jí nebylo dobře, a na druhé straně jí říkal, že by měla odejít z této místnosti, protože náleží jeho otci. Prý se nehodí, aby tam byla. Také žádal, aby vrátila knihy, které měla u sebe. Dcera odpověděla, že je nemůže vrátit, protože se musí naučit jejich obsah. Navrhla, že mu je půjčí, pokud je potřebuje. V tu chvíli se objevil jeho otec a řekl, že dobře učinila, a zase zmizel. Opět byla ve svém nitru. Mladý chlapec byl pokušitel, který ji chtěl „zachránit“ pro magii. Měla vystoupit ze svého nitra, aby nepoznala pravdu o darech a poutech, která ji spojují s magií. Když neodcházela, požadoval zpět dary magie a jejich učebnice. Paní S. je nechtěla vrátit a za to ji velmistr pochválil. Byla stále v té místnosti a stála u pohovky, na které byla hromádka nočních košil. Nechtěla, aby si jich chlapec všimnul, a chtěla je uklidit do skříně. Jedna z nich byla oranžová a patřila jeho matce. Šla s košilemi ke skříni a chlapec ji požádal, aby jemu a jeho sestře podala košili. Otevřela dveře skříně a uviděla za nimi okno. Ten chlapec jí řekl, že ji tam viděl u okna v neděli. Paní S. si nemohla vzpomenout, kde v neděli byla. Potom ji obvinil, že nosí prsten jeho matky. Ukázala mu ruce, aby viděl, že žádné prsteny nenosí. Má jen jeden smaltovaný, ale ten je její a nosí ho jen občas. On se odmlčel a bylo vidět, jak se trápí. Paní S. ho vzala okolo ramen a nevěděla, jak mu pomoci. 113
Paní S. je stále ve svém nitru a rozpomíná se. Noční košile jsou jejím duchovním šatem. Chce udělat pořádek. Jakmile otevře skříň, dostane se jí osvícení a ona pochopí. Její nitro se otevřelo. Chlapec a sestra představují mužský a ženský princip. Protože je v nerovnováze, je smutný, vede prosby za sebe i sestru. Chce duchovní šat, který by vyjadřoval jejich rovnost. Touží po harmonii. Paní S. nalézá duchovní šat jejich matky, která pochází z Jantaru. (Oranžová košile.) I on poznává atributy své matky, ale nepoznává paní S. Proto žádá, aby je vrátila. Ona marně dokazuje, že nemá nic než to, co jí právem náleží. Chlapec se ještě neprobudil, je smutný a paní S. se mu snaží pomoci. Matka v této vizi představuje rodnou planetu. Rovnováha mužského a ženského principu byla zde první narušena. Nastává střídání vlády principů i na této planetě. Atributy matky náležejí paní S. a ona se své funkce ujala, protože se ujala nešťastného chlapce. Paní S. bude strážcem planety Jantar. Paní S. se připravuje na souboj dobra se zlem. Jde o závěrečnou bitvu, kdy se má osvobodit od magie a jejího učení. Okolo ní byly děti a jedno z nich se velice bálo. Poradila mu, aby se schovalo za roh. Když se ohlédla, byla nepříjemně překvapená, kolik dětí se jde schovat. Byla zklamaná a měla obavy, jak to sama zvládne s těmi, kteří jí zůstali věrní. Jde o cestu svatého grálu. Vize navazuje na osvícení, kterého se jí dostalo, když otevřela skříň jako symbol nejtajnějších věcí, skrytých na dně jejího nitra. Okno přivádí světlo pravého poznání, které následuje. Je to cesta svatého grálu, která představuje zabití vlastního ega. Dítě je symbolem dítěte, které se v ní skrývá. Dospělý v ní se ho snaží chránit. Ostatní děti jsou představitelé mladých duší. V tomto souboji musí zvítězit sama. Podporovat ji budou jen ti nejvěrnější. Šlo též o boj o knihu učení lásky, které bylo po odchodu Ježíše zneužito a deformováno. Ani v tomto směru vám mnoho lidí nepomůže.
Dopis Otce Děti moje, blahopřeji vám ještě jednou k úspěšnému závěru školního roku. Víme, že výuka byla náročná, stejně jako očista, která s ní souvisela. Během své práce na sobě samých jste mnozí dosáhli cíle a dostali jste se do současnosti. Ta představuje vrchol, kdy vám může být udělena milost v tom smyslu, že vlastní omyl či chybu v myšlení či cítění pocítíte ihned, abyste se z ní mohli také ihned očistit. Impulz je výrazný a mohli byste ho zaměnit s útokem. Rozlišíte ho od útoku jen tehdy, když bez odkladu vedete prosby za odpuštění a eliminujete tuto negativitu jako vlastní chybu. Potom impulz 114
ihned zmizí. Když setrvává stále, je nutné situaci rozebrat a pracovat tak, jak jste se to naučili. Setkání v Krnově bylo rozhodujícím mezníkem ve vaší práci. Měli jste zde možnost vzájemně se očistit a odpustit si. Jak jste svého volného času pro tuto milost využili, všichni dobře víte. Bylo z vás sňato mnoho kleteb i magických konstrukcí, abyste snadněji pochopili vše, co bylo třeba pochopit. Naše láska vás vždy bude provázet. Žehnám vám ve věcech dobrých! Mír s vámi! Otec
115
STVOŘITELÉ
POSELSTVÍ ZE SVĚTLÝCH SFÉR
Znak zasvěcenců
Dopis Otce Děti moje, tímto dnem zahajujete nový školní rok. Všichni jste získali mnoho nových zkušeností, které se vám v budoucnosti plně osvědčí. Dosáhli jste stanoveného cíle očisty a nyní budete pracovat na tom, abyste eliminovali i sběrnou očistu. To znamená, že budete prožívat ve zkrácené a zrychlené formě otisky karem i zformované negativity, kterou jste najednou nedokázali ani s naší pomocí eliminovat. Bude to velice citlivé údobí, protože budete inklinovat k tomu, že se snadno dostanete do střetů se svými bližními, se kterými jste karmicky vázáni. Pod vlivem těchto otisků budete putovat ke kořeni všech omylů a chyb a budete slyšet a vnímat jen to, co jste schopni vnímat pod tímto negativním vlivem. Budete se cítit jako oběti, budete vnímat beznaděj a depresi z dávné minulosti. Budete trpět tak dlouho, dokud plně neosvědčíte poučku, kterou rozumově uznáváte, že nejste ničí oběti. Tehdy se dostanete ke kořeni svého utrpení, svých omylů a chyb. Tehdy pochopíte, že za tím vším utrpením jste pouze vy, vaše myšlení a cítění. Tehdy odpustíte všem, i sobě. To bude konec vašeho utrpení a ocitnete se opět ve vesmírné jednotě lásky, kam také náležíte. Tento proces se nazývá sběrnou očistou a je to proces, kdy nastává čas, abyste jednali podle zákonů učení lásky tak, jak hlásáte. Teprve po této očistě se stáváte pravými apoštoly lásky. Budeme vás podporovat svou láskou. Mír s vámi! Otec, rada nejvyšších, vesmírná jednota lásky
123
Pomocníci Ve své vizi dne 23. 9. 2002 mám přednášku v ohromném sále. Je plno a všichni jsou nadšeni. Během přestávky mne napadla nějaká žena. Chtěla mne zavraždit a vrazila mi nůž do srdce. Strašně to bolelo, ale nepodařilo se jí mne zabít. Bylo to únavné a způsobila jen chaos. Po přestávce jsme postoupili do prvního patra, kde byl již užší výběr posluchačů, a oporou mi zde měla být naše skupina. Když jsme se sešli v malém sále, zjistila jsem, že lidí z naší skupiny zde bylo méně, než jsem předpokládala. Domnívala jsem se, že se zdrželi v přízemí, a šla jsem pro ně. Ale ani tam jsem nikoho nenašla. Vracím se do prvního patra a zjistím, že zde vládne naprostý chaos. Po zemi leží plno rozházených věcí, mezi nimi běhají malé děti a řvou. Snažila jsem se je uklidnit. Když se mi to podařilo, vstoupila jsem do sálu. Bylo zde pestré seskupení lidí, ale z naší skupiny jich zde bylo moc málo. Byla jsem zklamaná. Čekala jsem, že mi budou oporou. Vstoupím do předsálí a tam mne zaujme krásný štíhlý muž. Je éterický a vyzařuje jemnou Boží energii. Má pokleslé břicho jako žena těsně před porodem. Je těhotný učením lásky. Hlásí se ke mně a já ho poznávám. Je to můj nový duchovní vůdce. Je to můj pomocník, který mi bude tlumočit učení lásky. Objímám ho a líbám. Jsem šťastná. Do mé duše se vrací klid a mír. Pokračuji v přednáškách s těmi, kteří mi zůstali věrni. Vím, že budou přicházet stále noví a noví adepti učení lásky a já budu mít tu čest ho tlumočit. Děkuji za tuto milost! Přednáškový sál představuje svět, kde učíš o pravé lásce bez připoutanosti. Mnoho lidí toto učení poznává a jsou šťastni, že ho opět nalezli. Máš však i nepřátele, které představuje žena, která tě chce zavraždit. Nemá však tu sílu, aby svůj plán uskutečnila. Jsi chráněna láskou. Postupujete do prvního poschodí. Jde o vyšší duchovní dimenzi, ve které zatím vládl chaos. Malé děti jsou mladé duše, které čeká duchovní postup. Zde jsou již duchovní učitelé, kteří ti budou pomáhat. Ne všichni mají odvahu zde pracovat. Proto je vás méně než v přízemí, tedy ve hmotném světě. Když zvládnete chaos a nepořádek, můžete opět pod vedením vašich duchovních vůdců ze světlých sfér vykládat učení lásky na vyšší úrovni. To znamená do větší hloubky a v širších souvislostech. Jak si budou bytosti toto učení osvojovat, budou se jejich vibrace zjemňovat a chaos se bude harmonizovat. Nejprve v příslušné duchovní dimenzi a nakonec ve hmotném světě.
124
Cesta paní P. Dne 28. 9. 2002 paní P. ve své vizi jede s manželem na setkání, které se má uskutečnit v určitém domě. Snaží se zajet do ulice, která vede k tomuto domu. Nejde to. Všimne si, že je tam obrubník. Značku „Zákaz vjezdu“ někdo odnesl opodál. Paní P. zaparkuje a vystoupí s manželem z auta. Jdou se zeptat do jiného domu, kudy se na určené místo dostanou. Konečně vstupují do domu a ocitají se v čekárně, která je zároveň obchodem. Je tam málo lidí. Nějaké děti si hrají na zemi. Její manžel sleduje, co se děje okolo něho. Paní P. se ptá nějaké paní na cestu. Vtom uvidí paní S., která si zkouší za závěsem oblečení. Za chvíli se objeví a ptá se paní P., jak jí ten kabát sluší. Ta vidí, že je nemoderní a nehezký. V pase do gumy, hnědý, s velkými žlutými květy, které jí připomínají slunečnice. Zároveň však vidí, že kabát jí sluší a líbí se jí v něm. Jízda na určené místo představuje přípravu na další společný život. Je to místo, kde se scházejí ti, kteří volí karmický scénář. Jde o život mezi životy, kde se uzavírají dohody, s kým se jednotlivé bytosti reinkarnují, v jakém budou postavení. Podle toho volí planetu i duchovní šat. V čekárně na sebe všichni počkají. Na paní P. s manželem tam čekaly jejich děti. Paní S. zastihli v okamžiku, kdy volila planetu Jantar, kde bude reinkarnovaná. Proto jí ten nemoderní šat sluší. Zde má každý možnost si vyzkoušet vše, co zvolil do svého karmického scénáře. Zde pozná, zda to bude to pravé pro získání těch zkušeností, které si vybral pro další život ve hmotném světě. Žena, které se paní P. ptá na cestu, je jejich duchovní vůdce. Manžel volil pro život ve hmotě roli pozorovatele. Kdyby překročili obrubník, šli by okamžitě a bez přípravy do dalšího hmotného života. Moudře poslechli a nevjeli do slepé uličky. Odsunutý zákaz vjezdu naznačuje, že jsou zde důležité závazky, které by měly být co nejrychleji ve hmotném životě naplněny. V další vizi dne 29. 9. 2002 je paní P. na setkání naší skupiny. Jsou tam i zástupci ostatních skupin z Moravy a ze Slovenska. Všichni sedíme ve velice úzké a dlouhé místnosti. Je zde dlouhý stůl přikrytý bílým ubrusem. Na jednom konci místnosti jsou dveře a na druhém jedno okno. V čele stolu u dveří sedím já a přednáším. Přednáška se přesune ven na louku. Za obzorem vidí čtyři duhy a snaží se mne na to upozornit. Pokyvuji hlavou, že o nich vím, a přednáším dál. Potom se vyzářím. Jako skupina víme, že mne někdo musí nahradit. Paní L. říká, že ten, kdo to má být, dostane impulz a musí se přihlásit. Paní P. cítí silné impulzy, ale stydí se je přiznat. Je si vědoma toho, že paní L. o ní ví, a je jí vděčná, že vyčkává a nikomu nic neříká. Paní P. se bojí převzít odpovědnost, ví, že prochází zkouškou a paní L. jí je v ní velkou oporou. Jde o dalekou budoucnost, kdy dosáhne paní P. duchovního cíle, ke kterému směřuje již mnoho životů. Místnost, ve které zasedáte, představu125
je úzké seskupení zasvěcenců. Okno představuje vhled a dveře naznačují, že každý z členů je svobodný a může kdykoli odejít. Zde se pracuje na učení lásky a učíte se je správně reprodukovat. Louka, na které se najednou ocitáte, představuje svět. Zde toto učení vykládáte. Čtyři duhy představují smíření veškerých náboženství světa. Jsou znamením míru pro východ i západ, sever i jih. Sjednocují se v učení lásky. Tímto sjednocením tvůj úkol končí a ty máš právo odejít za světlem Duchovního slunce k Otci i Matce. Oba principy jsou v rovnováze a harmonii, vládnou společně v lásce. Jakmile paní P. dozrála, nastal její čas, aby se osvědčila ve funkci duchovního učitele. Nyní má stvrdit, co slíbila, že až se ujme svého úřadu, aby i ona správně vykládala učení lásky těm, kteří teprve nastoupili cestu za světlem pravé lásky. Všichni členové skupiny zjevených zasvěcenců jsou duchovními učiteli, pokud nezradí své poslání a svůj slib. Všichni se této vůdčí role ujímají podle plánu Božího, na základě impulzů, které obdrží vždy včas.
Dary života Dne 1. 10. 2002 jela dcera S. v autobuse a chtěla se dostat k obchodům, kde by si nakoupila. Nepodařilo se jí vystoupit včas a přejela o dvě zastávky. Byla jsem též v autobuse, ještě se svou sousedkou. Vystoupily jsme, ale byly jsme vpředu před dcerou S. Ta měla pocit, že jí jedna paní něco ukradla. Šla tedy za ní, ale vysvětlilo se to. Já jsem se sousedkou stála u lavičky a chtěla jsem, aby mi nalila z velké láhve rumu do malé kapesní, abych si ji mohla vzít s sebou. Dcera mne poslechla a pak čekala na zastávce autobusu, aby se mohla vrátit do města k obchodům. Společná jízda autobusem představuje váš společný život. Nakupování představuje dary života. Paní S. nakupuje tak, jak volí podle své karmické zátěže. Vystoupení z autobusu představuje odchod z hmotného života. Ty zde na ni čekáš se svou sousedkou. Je to tvoje paralelní bytost. Navrhuješ dceři, abyste se všechny podělily o karmu náruživostí, na kterých je závislá, rovnoměrně. Paní, kterou podezírala, že jí něco ukradla, byla opět její paralelní bytost, která přetáhla větší podíl karmické zátěže na sebe. Jde o budování karmického plánu pro další život. To, že přejela o dvě zastávky, znamená, že jí byl prodloužen život o dvě desítky let. Čekání na zastávce znamená čekání na návrat do hmotného života. Nakupování tentokrát představuje sbírání zkušeností. Dcera S. vyšla z tmavé budovy nádraží do temné, neosvětlené ulice v neznámém městě. Před nádražím stála skupinka osob. Špatně na ně viděla, ale zdálo se jí, že jsou mezi nimi studenti z Ruska. Rozhodla se jít vlevo. Na cestu nebylo 126
vidět a ona byla stále slabší a slabší. Nakonec ležela na silnici. Toužila po tom, aby jí někdo pomohl. Kolem projel kdosi na kole, málem ji přejel, ale nezastavil. Obraz zmizel, obklopila ji tma, ale ona věděla, že by se snažila dostat dál, i když na cestu nebylo vidět a musela by se dál plazit. Jde o krátký život v Rusku. Líčí své pocity při narození. Matka ji po porodu zanechala v zimě, neošetřenou. Dál líčí své umírání i touhu žít. Když ji obklopila tma, zemřela s vědomím, že by se snažila jít po cestě pravdy a lásky. Byla v Kollárově ulici před domem č. 6 a dívala se otevřeným oknem do bytu babičky. Zahlédla tam zloděje a spustila poplach. Nikdo však nezavolal policii. Z bytu se začalo střílet a dcera se schovala za auto, které stálo na silnici. Jde o zážitek z dětství, kdy jasnovidně vnímala negativitu „zloděje“, který ji vysílal v podobě zlobných střel a ošklivých pomluv do svého okolí. Bydlel u její babičky a oplácel dobré zlým. Probudila se v bytě na Metelkově náměstí. Byla celá oteklá. Šla do kuchyně, kde její manžel žehlil prádlo, a žádala ho, aby zavolal sanitku. Byt v Metelkově ulici jí poskytuje pocit bezpečí domova. Probudí se a uvědomuje si, že je třeba udělat něco pro to, aby se uzdravila. K tomu je třeba, aby i její manžel spolupracoval, aby mohli vzájemně vyrovnat své karmické svazky. Žádost o sanitku představuje tuto žádost. Najednou se ocitá v nějaké kuchyni. Byla tam špinavá kuchyňská linka a motala se tam spousta lidí. Ve spodních skříňkách bez dvířek byly poskládané oděvy. Dcera se snažila složit nějaké tričko, ale překážela jí v tom paní Z. P. Rozzlobila se na ni a křičela. Potom vyšla z místnosti ven. Byl podzim, stromy již měly barevné listí a ona stoupala po lesní cestě serpentinami do mírného kopce. Ocitla se v budově, kde nebyly žádné chodby, a musela procházet z jedné místnosti do druhé. Zdálo se, že si jí nikdo nevšímá. Potom začala v každé místnosti, kterou prošla, rozsvěcet světla. Všude bylo dost vypínačů a dcera se z toho radovala a bavilo ji rozsvěcet všechna světla. Najednou uviděla, že z jedné místnosti se dá odbočit i vlevo. Jinde to nebylo možné. Když tam vešla, ocitla se v útulné restauraci s oranžovými ubrusy na stolech. Byli tam i jiní lidé a ona se ocitla u stolu, kde seděl i pohledný muž, který jí byl povědomý. Nechával kolovat fotografie, na kterých byl on. Na každé fotografii však vypadal poněkud jinak. Najednou seděla před ním a zády se opírala o jeho kolena. Hrozně brečela. Věděla, že spolu byli v Japonsku. Viděla se zezadu, měla dlouhé černé vlasy, oblečená v kimonu. Také ho viděla v Irsku. Vypadal jako irský skřítek z filmu. Místnost představuje její nitro. Mnoho věcí již dala do pořádku. Tričko je symbolem vyrovnání poslední karmické zkoušky. Tu nemůže složit, pokud si nevyrovná karmickou vazbu s paní Z. P. Proto na ni křičí a zlobí se. Paní Z. je totiž tou matkou, která ji porodila v Rusku, pohodila ji a nechala zemřít. Nastal čas, aby jí odpustila. Pokud se nestane tak, jak 127
naznačuje vize, pochopí vše až v podzimu svého života. To naznačuje lesní cesta. Její spirály naznačují vývoj a budova představuje její srdce. Tam najde odpověď na všechny otázky. Pokoje, kterými prochází, jsou její jednotlivé životy. Tehdy pochopí a sama rozsvěcuje světlo poznání a raduje se z něho. Konečně vstoupí do místnosti, kde jí bylo dobře. Oranžové ubrusy naznačují, že jde o život na Jantaru. Zde potkává muže, kterého zná. Je to její druhá polovina. Ukazoval fotografie, které představovaly jeho jednotlivé reinkarnace. Hlavně v Japonsku a Irsku. Zde se k němu připoutala, a proto byli odděleni. Nyní ho konečně našla. Plakala, protože svou připoutaností si způsobili mnoho bolesti. Nastal čas, aby si dali svobodu a rozvolnili všechna pouta. Dcera leží s manželem na rozkládacím lůžku v pokoji u mé neteře a jejího manžela v Karlových Varech. Dívá se na natáčení filmu. Americký herec J. N. a ještě jeden muž a žena byli ve vaně a za vanou stál ještě další muž. Pak herec vylezl z vany, měl koupací plášť a lehl si za dceru na lůžko. Vize naznačuje, že v současném životě se paní S. učí řešit nerovnováhu mezi mužským a ženským principem. Ženský princip má již ze dvou třetin zharmonizovaný. Zbývá vyřešit vztah k ženě, která jí ublížila. Představuje všechny ženy tohoto života, které ji zradily pro mužský princip. Mužský princip bude řešit celkově v jeho trojjedinosti. Má vyřešenou teprve jednu třetinu. To je ta, kterou představuje herec J. N. Pokud se jí podaří tuto nerovnováhu zharmonizovat, prožije příští život v harmonii se svou pravou polovinou.
Svět magie Dne 2. 10. 2002 jsem ve vizi v rozsáhlém hotelovém domě. Jsem zde s dcerami i manželem. Procházíme místnosti a velice brzy jsme od sebe odtrženi. Nejprve hledám manžela a pomyslím si, že se asi někde dobře baví. Trochu mne zamrzí, že tak rychle zmizel. Ještě napomenu dcery, aby byly opatrné a nezabloudily, a rozcházíme se. Procházíme místnostmi každá zvlášť. Přecházím z místnosti do místnosti, až vstoupím do poněkud menšího, špatně osvětleného pokoje. Nějaký muž zde pracuje. Vidím, že je to mág, a shovívavě pozoruji jeho snahu. Zdá se mi velice naivní a klopotná. Je zde plno krámů, které vyrobil, ale nic z toho se mi nelíbí. Připadá mi jako malé dítě, které si hraje. Vtom uvidím na misce drobné bílé předměty a pomyslím si, že by potřebovaly vylepšit. Zatímco muž šermuje rukama, stvořím svou myslí na každém bílém předmětu kopretiny. Uvědomím si, že je to chyba, že jsem neměla zasahovat, ale je již pozdě. Vrchní mág si mne všimnul a chce mne získat pro spolupráci. Když zjistí, že nemám zájem, stvoří bludný kořen, který překročím, a já opět bloudím z místnosti do místnosti a nemohu najít východ z tohoto domu. Nakonec při128
cházím do veliké místnosti, kde jsou matky s dětmi, o které pečují. Ojediněle zahlédnu muže, který jim pomáhá. Potom vcházím do sousední místnosti, kde jsou zbývající muži. Místnost je zakouřená, zaplivaná, vypadá jako ta nejhorší hospoda. Muži zde hrají karty, pijí a kouří. Vypadá to, že zabíjejí čas. Pomyslím si, že je to typické. Otevírám dveře a ocitám se na volném prostranství, ale jsem zde sama. Raduji se, že jsem svobodná a venku, ale dělám si starost o své děti, zda neuvázly v magii. Pevně doufám, že i ony najdou cestu ke svobodě, za světlem pravé lásky. Hotelový dům představuje svět magie. Jsi zde s celou rodinou, abyste dokončili vývoj v magii. Ty osobně si však připadáš spíše jako pozorovatel a průvodce. Cítíš, že tvůj vývoj v magii je u konce. Zde již nemáš co pohledávat a toužíš se od ní osvobodit. Skládáš zkoušky zralosti. Učinila jsi chybu, a tak sis ztížila cestu za světlem lásky a ke svobodě. Ostatní skládají zkoušky s tebou a jdou na to svým osobitým způsobem. Nakonec jsi přivedena do místnosti, kde je ukázáno, jak si mužský princip podrobil ženský princip. Jak tato nerovnováha mezi nimi narušuje jejich vlastní vývoj. V místnosti mužského principu je vidět, že zde vládne dekadence, která posléze vede ke zmaru. Dveře vedoucí k osvobození mají v bezprostřední blízkosti, ale oni je pro své předsudky nevidí. Pokud nepochopí, že jejich spása tkví v pravé lásce bez připoutanosti a v její harmonii, nemají šanci se osvobodit. Dveře ke svobodě naleznou jen tehdy, když pochopí rovnost obou principů.
Sběrná očista Ze středy na čtvrtek dne 3. 10. 2002 jsem nemohla usnout. Měla jsem na různých částech těla velice intenzivní pocity. Bolesti byly prchavého rázu a střídaly se tak rychle, že jsem je nestačila vyprošovat. Prožívala jsem mučení, úmrtí i popravy, včetně ukřižování. Byla jsem takto vedena až ke vzpouře agregorů. Teprve druhý den mi došlo, že jde o sběrnou očistu, protože při ukřižování jsem cítila jen něco. Například přitloukání hřebu do levé nohy, ale spodní nohu jsem již necítila. Podobně jsem cítila jen jednu ruku a tak podobně. Tehdy jsem pochopila, že jde o otisky, které je třeba eliminovat. Dosud jsme při očistě byli vedeni z dávné minulosti do současnosti. Nyní očista vrcholí a impulzy jsou velmi silné i na fyzické úrovni. Vír karem okolo nás krouží snad současně ze všech věků, které byly pro nás důležité. Toto údobí je velice náročné a inklinujeme v něm ke střetům s bytostmi v našem okolí zdánlivě bez důvodů. Je to údobí našich zkoušek, kdy máme vykázat, zda jsme skutečně zralí pro sběrnou očistu. V tento čas vykazujeme, kolik lásky je v nás. Zda dokážeme skutečně odpustit všem a nepídíme se po viníkovi, protože víme, 129
že za vším jsme pouze my, a bereme tedy odpovědnost za sebe do vlastních rukou. Pravá láska nám pomůže zachytit a rozpustit všechny otisky svého utrpení a vrátit se do výchozího bodu svých omylů a chyb a jejich otisky eliminovat. Pro většinu z nás je výchozím bodem vzpoura agregorů. U někoho může být výchozím bodem jiný karmický střet. Při práci na sběrné očistě se vlastně vracíme do minulosti. Jakmile se očistíme od sběrné očisty, zjišťujeme, že je vše odpuštěno. Toto je závěr. Začínáme pracovat na sobě samých od počátku a s čistým štítem. Teprve nyní jsme schopni plnit své úkoly tak, jak jsme slíbili.
Společná práce na sběrné očistě Při společné práci s paní L. jsme nejprve uviděly vývojovou osmičku ve světelném sloupu. Její horní polovina byla ohnutá do pravého úhlu. Potom se zjevil velmistr v různých podobách. První předstoupil v podobě černé pumy či pardála. Jeho tlama byla otevřená a vystupovala z ní temná energie. Bylo však vidět, že si vylámal všechny zuby a pouští jen hrůzu. Potom se zjevil v podobě mravenečníka s hnědým pásem přes hlavu. Je symbolem malichernosti mágů. Likviduje sám sebe. Brzy bude jeho proměna u konce a bude celý černý. Je útočníkem i obětí. Likviduje mravence, kteří představují svým štípáním špatné svědomí. Potom se objevila liška jako symbol mazanosti mágů. Jako mravenečník představuje mužský princip mágů, kteří umlčují své svědomí a propadají temnotám, tak liška v tomto případě představuje ženský princip mágů, který se vzdává svých manipulací a podvodů. Liška je rezavá a široký bílý pruh od čenichu přes celá záda naznačuje, že se očišťuje od magie. Snaží se jít za světlem pravé lásky. V tomto případě personifikuje „bílé“ mágy. Poslední děsivou podobou velmistra je krokodýl. Má tlamu sešněrovanou silným lanem. Je personifikací „temných“ mágů, ale jejich moc je již velmi omezena. Nemůže se nasytit, ani pít z pramene poznání. Nemůže ani mluvit. Je bezmocný, protože se mu vrátily vlastní magické manipulace. Již nenáleží do těchto sfér a dimenzí. Brzy podlehne ve všech svých podobách eliminaci, pokud se nevrátí tam, kam podle vůle Boží náleží. Nakonec se objevuje špinavý kruh. Je to kruh vlivu a působnosti mágů. Představuje jejich společenství. Kruh je rozdělen na čtyři díly. Vypadá to jako čtyřduše. Středem kruhu prochází ozubené kolo života. 130
Znázorňuje Boží mlýny. Ozubené kolo se pomalu pohybuje a rozkládá jejich společenství, protože je odrazem jejich karmy. Svými manipulacemi vlastně likvidují sami sebe. Dříve či později je dostihnou jejich vlastní útoky. Podle zákonů karmy splatí vše do posledního haléře. Když jsme obě začaly vést prosby, zjevila se nám vývojová spirála. Během této milosti se začala rovnat vývojová osmička a tehdy jsme pochopily, že musíme vést prosby za celý vesmír. Jakmile se tak stalo, uviděly jsme symbol vesmíru, který se skládá z vývojových osmiček a vytváří z nich průsvitnou kouli. V první polovině vesmíru, která byla otočená k nám, jsme uviděly čistou kopretinu. Ve druhé polovině byla slunečnice. Byly jsme poučeny, že máme vést prosby za zhojení bolestivých jizev, které zůstaly po zhojení ran. Děkujeme! Najednou paní L. uviděla useknutou ruku, jak se vrací ke svému pahýlu a hojí se milostí Boží. A opět se ocitáte u vzpoury agregorů. Tato ruka symbolizuje kontakt s Boží tvorbou, který byl přerušen vzpourou agregorů. Jakmile se tak stalo, začali se agregoři propadat, jejich vibrace již byly příliš hrubé a stáhly je do hmoty. Zde začaly jejich magické manipulace, které vedly k soupeření, přetlačování, válkám, ale především k narušení rovnováhy mezi mužským a ženským principem. Začal pravý boj o moc a nadvládu. Jakmile se ustálili v určitých úrovních, začala éra magie. V závěru těchto vizí se nám zjevilo satanské vejce a v něm číslice tři. Jde o symbol triád mágů mužského i ženského principu. Žádali jsme Otce, jestliže nastal čas, aby tento symbol veškeré magie byl vyškrtnut z příslušných ákášických záznamů všude, kde je třeba. Potom jsme vše odevzdali radě nejvyšších. Děkujeme!
Společenství ženského principu Paní E. je ve své vizi dne 7. 10. 2002 ve velikém bytě. V jedné jeho části je restaurace. Jde se tam najíst. Sedne si ke stolu u zdi se třemi židlemi. Za chvilku si k ní chtějí přisednout ještě čtyři ženy. Trvají na tom, že chtějí sedět s ní. Paní E. si tedy s nimi přisedne k většímu stolu, kde je dost židlí. Obsluhuje je otec paní E. Objednají si pokrm. Nejdříve jim jako pozornost podniku otec přinese nanuky. Ženy se diví, ale paní E. si vezme a odhodlaně ho sní. Najednou do místnosti pronikne sedm zvířátek. Ostatní lidé je chtějí popravit, ale paní E. se rozhodne, že je zachrání. Vymyslí si, že čtyři z nich přiváže k lanu letadla, které jí přiletělo na pomoc. Potom přemýšlí, jak zachránit zbývající tři. Je to papoušek a dvě kočky. Papouška s jednou kočkou přiváže k balonku a vyhodí je z okna. Dopadnou na strom a nic se jim nestane. Uvědomila si, že by je zachránila 131
i bez balonku. Vrací se pro druhou kočku, která již leží na popravčím špalku. Chytí ji a vyhodí z okna také. Potom jde do koupelny, protože tam dala vyprat pánské prádlo. Najde tam otce. Vyrval buben i s oblečením z pračky a teď to z něho bezradně vytahuje a říká jí, aby s tím něco udělala. V prázdné pračce na dně vidí zářivě bílé košile. Diví se, že má otec tak zlé oči. Ví, že se ho všichni bojí, a ona si to nemůže srovnat s tím, že ho má tak ráda. Veliký byt představuje svět, ve kterém paní E. žije. Restaurace představuje její vnitřní svět, tedy myšlení a cítění. Jde si pro duchovní posilu. Cítí se osamělá, proto usedá u zdi sama. Chtějí jí pomoci čtyři ženy, které představují dominantní ženský princip. Jsou čtyři a mohou ji posílit. Paní E. na dohodu přistupuje a usedá s nimi u většího stolu. Nyní mají převahu nad světem mužů a ti jsou nuceni jim sloužit. Její otec zde představuje mužský princip, který si podrobily. Na základě této disharmonie nemůže mezi nimi panovat pravá láska. Všichni ji nahrazují připoutaností. Od připoutanosti není daleko k absenci citu a ten je nahrazen zmrzlým královstvím, jehož symbolem je nanuk, který je nabídnut jako pozornost podniku. Pak už zbývá jen nenávist. V této chvíli pronikají do restaurace zvířátka jako představitelé pudovosti a nekontrolovaných vlastností. Jde o symbol sedmi smrtelných hříchů. Čtyři z nich demonstrují duály mužského a ženského principu, papoušek pýchu a kočka, kterou k němu připoutala, představuje faleš. Poslední kočka na popravčím špalku představuje zdůrazňovanou originalitu, která by přerostla v přebujelé ego. Má-li duchovně postoupit, musí se jich zbavit. Musí zabít své ego. Paní E. přemýšlí, jak si zachovat obojí. Dominantní postavení jako žena ve světě mužů i duchovní postup. To je však neslučitelné. První čtyři zvířata připoutaná k lanu letadla jsou oba duály, které představují její ideál. Nejsou v rovnováze, proto musejí připoutat každé zvíře zvlášť. Jde opět o připoutanost, která ji karmicky zatěžuje. Pýchu a faleš připoutá k balonku přehnaného sebevědomí, který brzy splaskne. Tyto vlastnosti padají na strom jejího života a mohou zde po určité době zakořenit. Kočku, která představuje její ego, vyhazuje z okna, protože se ho nedokáže vzdát. Po této „práci“ by se měla očistit. Jde do koupelny, kde opět potkává porobený mužský princip, který se již začíná bouřit a nenávidět. Je nejvyšší čas rozvolnit pouta. Utrpení, které mu zprostředkoval dominantní ženský princip v podobě paní E. posílené čtyřmi „přítelkyněmi“, ho do určité míry očistilo. Jeho duchovní šat je čistý jako ty košile, ale počínal si násilně a zoufale. Nadělal při tom mnoho škody, kterou musí napravit, než plně pochopí a dokáže obléci svůj duchovní šat, který mu náleží. Připoutané bytosti si vždy myslí, že mnoho milují, ale jde jen o sobectví. Proto oba principy spolu zápasí o nadvládu, ale sklízejí jen zlobu a nenávist. Bojí se a vzájemně si ubližují. Teprve když zabijí své ego, jsou schopny se 132
očistit od připoutaností a zharmonizovat se. Tehdy pochopí, že oba principy jsou si rovny, vzájemně se potřebují a mají vládnout v lásce i harmonii společně.
Vize o připoutanosti Ve vizi dne 11. 10. 2002 jede paní L. v autobuse s mladší dívkou. Obě stojí u prostředních dveří. Paní L. zaujmou dívčiny krásně modré oči. Ptá se jí, zda umí anglicky, a dívka odpovídá záporně. Ona se tomu diví, protože ví, že její otec překládá. Dívka postupuje blíž ke dveřím. Uklouzne a uhodí se do hlavy. Je v bezvědomí. Mezitím se dveře otevírají a dívka klouže po schodech ven, hlavou napřed. Paní L. ji chytí za nohy a volá na řidiče, aby zastavil, protože se bojí, aby dívka nevypadla pod kola autobusu. Uvědomuje si, že dívku nepoznala, ale tuší, že je to V. J. mladší a paní M. – „Piraňa“. Jízda autobusem představuje společný život. Jde o současný život. Dívka s modrýma očima je její neteř R. Uklouznutí představuje scestí, na které se pod tíhou karmy dostala. Otevřené dveře v autobuse představují, že nastává čas jejího odchodu. Paní L. se ji snaží udržet za každou cenu, což svědčí o určité připoutanosti. Je třeba rozvolnit poslední pouta a dát jí svobodu. Ponaučení, které přinesla všem, je dostatečné a její úkol končí. Mladší V. J. s paní M. jsou její paralelní bytosti, stejně jako chlapec, který ji hledal a propadl výtahovou šachtou v opuštěném domě. Ani mezi paralelními bytostmi není správná připoutanost. Je třeba ji vyprosit, aby se všichni mohli rozhodovat svobodně.
Čekárna Paní L. přijela z ciziny a šla na schůzku skupiny. Když došla na místo, zjistila, že již všichni odcházejí. Všichni šli stejnou cestou, tři až čtyři schody dolů a pak dlouhou chodbou k proskleným místnostem. Já jsem byla v místnosti vlevo. Na všech stěnách byly dlouhé bílé záclony, takže nebylo vidět dovnitř. Paní L. zaklepala, ale já jsem pracovala se třemi Američankami. A tak paní L. prohlásila, že nebude rušit a počká venku na chodbě. Vpravo byla cukrárna, která měla prosklenou výlohu s krátkou záclonou asi do jedné třetiny. Uvnitř seděli všichni ze skupiny. Seděli u stolu, jedli a pili. Ona je pozdravila a šla zpět na chodbu. Nikdo ji nezahlédl. Paní L. odešla z hmotného života. Hledala tebe, aby složila účty a podělila se o zkušenosti. Musela však počkat. Místnost, ve které jsi pracovala, byla prosklená, ale vidět ji může jen zasvěcenec. Paní L. ještě pod vlivem setrvačnosti měla před očima záclony. Je to závoj, který kryje propast 133
poznání. Cukrárna představuje místo, kde se bytosti připravují na další reinkarnaci a užívají si svých „odměn“. V místnosti, kde pracuješ, představuješ mateřskou bytost, které skládají své účty tvoje paralelní bytosti, které vedly jednotlivé skupiny. Jsi tam i ty, jako vedoucí centrální skupiny, potom je tam paní H. a paní S. jako představitelky vašich paralelních bytostí, které na sebe vzaly největší díl společné karmické zátěže, abyste mohly splnit svůj úkol. Paní S. je současně svědkem vaší činnosti, protože na jejím zdravotním stavu se odrážel váš duchovní postup. Pod vlivem vaší očisty mizela její karmická zátěž.
Stonehenge Dne 17. 10. 2002 máme setkání všech skupin v Teplicích. Koná se v hotelu pod Doubravkou. Když se rozcházíme, prohlásí paní Z. ze Slovenska, že musí ještě na vrchol Doubravky se rozloučit. Jinak by nemohla odejít. Většina lidí ze skupiny již sešla dolů a nastupovala do svých aut a odjížděla. Někteří nastupovali do autobusu. Pan T. se ptal paní L., zda pojede s ním, ale ona prohlásila, že pojede posledním autobusem. Auto paní Z. bylo zatím prázdné, ale mělo jinou barvu, bylo stříbrné. Mezitím vystoupila na vrchol Doubravky. Nestál tam hrad, ale byly tam ruiny Stonehenge. Bylo tu asi dvanáct kamenů. Některý stál, jiný ležel. Všechny byly porostlé mechem. Mezi nimi stáli muži ve zbroji. Byli jako živí, ale nemohli se pohnout. Byli oblečeni v kroji, ale každý pocházel z jiného stolení či tisíciletí. Schůzka skupin představuje důležitý okamžik, kdy se všichni můžete osvobodit od svých připoutaností a zbavit se své touhy po nadvládě ve vztahu k mužskému či ženskému principu. Až vystoupíte na vrchol této hory při své očistě, pochopíte a všechna pouta padnou. Stonehenge připomíná dávné kulty bohů minulé éry. Je v rozvalinách. Je třeba se zbavit zbylých připoutaností, zejména k připoutanosti, která vás žene usilovat o nadvládu principu, který právě představujete. Jsou to vaše předsudky, které vedou k duchovní strnulosti tak dlouho, až duch, který hlásá nadřazenost, zkamení a není schopen dalšího rozvoje. Je v zajetí vlastních připoutaností. Stává se jejich otrokem a vlastním otrokářem. Dvanáct rytířů, kteří stojí mezi nimi, je jejich duchovní podstatou, jsou vězni jejich neustálého boje o nadvládu. Představují také vzbouřené agregory. Pokud je vy sami neosvobodíte tím, že se zbavíte svých připoutaností, pokud nepřestanete bojovat o nadvládu, zkamení i tito „rytíři“ a jejich inverzní vývoj bude dovršen. Proto všichni členové skupiny vyšli na horu, aby tyto rytíře osvobodili. Osvoboďte i vy své rytíře. Než však začnete, proste Otce i Matku o ochranu a vedení, abyste učinili skutečně vše, co je třeba. Kompetence odevzdejte oběma těmto duchovně urozeným, aby 134
zasáhli milostí svou, aby bylo napraveno to, co jste pokazili. Tím očistíte a zharmonizujete mužský i ženský princip všeho, co jste zbavili harmonie a rovnováhy. Mír a láska s vámi!
Hledání lásky Pan P. Bu. ve své vizi obcházel školu po kamenných obloucích. Dole byla temná propast. Připadalo mu to nebezpečné, ale pak se oblouky naklonily a srazily k sobě, takže snadno propast přešel a vyšel na ulici. Tady ho začala pronásledovat nějaká skupinka lidí. Utíkal před nimi, ale oni po něm stříleli z luků a házeli po něm oštěpy. Zásahy mu způsobily jen drobné šrámy. Potom spolu seděli v nějaké místnosti a on jim vysvětloval, že se to takto nemá dělat, že by si měli vzájemně pomáhat ve věcech dobrých, a rozplakal se. Všichni jen poslouchali a mlčeli. Škola je svět. Pan P. se chystal na reinkarnaci. Jeho hlavním duchovním cílem je překročit jámu a nastoupit cestu za světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření. Trochu se nového života bojí. Jakmile byl ve hmotném světě, objevili se jeho věřitelé a oběti, kteří mu nastavovali zrcadlo a učili ho tak, aby poznal své omyly a chyby a postavil se pevně na cestu lásky. Byli zde i jeho učitelé. Jakmile začal hlásat pravou lásku, začali mu naslouchat i ti, kteří ho dříve pronásledovali. Pan P. si kupuje nové boty. Když si je zkoušel, řekla mu prodavačka, že jiné nemá. Byly mu trochu veliké. Koupil je, ale když vyšel ven, ukázalo se, že jsou obě levé. Šel je reklamovat, ale v obchodě zjistil, že jsou v pořádku. Vyšel z obchodu ven a šel na zastávku autobusu. Vzpomněl si, že tam zapomněl staré boty, které ještě nebyly tak úplně zničené. Bylo mu jich líto. Opodál projel autobus a on měl strach, že mu ujede, protože zastávka byla prázdná. Začal pospíchat a najednou viděl, že se na zastávce objevila skupinka lidí. Pochopil, že mu autobus neujede. Pan P. se připravuje na další život. Pospíchá, nechce již déle čekat, proto bere boty, do kterých ještě úplně nedorostl. To znamená, že bude v novém životě trochu víc trpět, než měl původně v plánu. Když je vyzkoušel venku, zjistil, že se mu v nich nechodí dobře, má obě boty levé, protože je neumí správně používat. Musí se v nich naučit chodit. Chtěl je vrátit, ale to již nešlo, protože si zvolil karmický scénář. Nyní nese následky své volby a musí pospíchat, aby se reinkarnoval včas. Lidé na zastávce, kteří mu zajistili, že mu autobus neujel, jsou jeho pomocníci. Je na návštěvě u muže a ženy. Muž mluví přiškrceným hlasem, ale pan P. mu dobře rozumí. Někdo z nich před něho položil talířek s piškoty. Přišel k němu německý ovčák, který dosud ležel opodál, talířek s piškoty si přitáhl k sobě 135
na zem a tam piškoty spokojeně chroupal. V tomto bytě bylo něco cenného ze zlata. Pan P. nevěděl jistě, co to bylo. Snad pohár. Odnesl si ho, protože po něm zatoužil. Věděl, že ho musí vrátit, a rozhodl se, že tak učiní. Cílem dalšího života je vyrovnání vztahu k mužskému a ženskému principu. Vztah je již skoro vyrovnán. Ale více rozumí mužskému principu, i když je deformován, než ženskému principu. Stále nadržuje mužské roli. Proto nepřijímá dary ženského principu. To jsou piškoty, na kterých si nakonec pochutná pes, který nemá žádné předsudky. Pan P. tuší, že mužský a ženský princip mají skutečně něco drahocenného, když jsou v harmonii, která zde již panuje. Je to láska, kterou symbolizuje svatý grál. Ten se může změnit v cokoli, co je třeba z hlediska Nejvyššího principu lásky a stvoření. To pan P. správně tuší. Také ví, že jeho princip není vyrovnán s druhým principem. Správně chápe, že mu svatý grál ještě nenáleží, a musí ho proto co nejrychleji vrátit. V další vizi byl pan P. spolu s matkou na pionýrském táboře. Nebyli ubytováni v přírodě a žili odděleně. Co nevidět se měli vracet domů. On šel městem po ulici. Před ním bylo u chodníku přistaveno několik autobusů. Napůl osobní, napůl nákladní. V jednom z nich seděla jeho matka s několika dětmi a předala mu malý svazek klíčů, protože něco ve svém pokoji zapomněla. Šel do domu, kde bydlela, a domlouval se vysílačkou s policejní centrálou, odkud byl navigován. Vešel do domu hlavní chodbou a dal se cestou vpravo. Procházel kolem pokojů a v každém byl zastrčený klíč v zámku. Když přišel ke dveřím, kde nebyl klíč, odemkl svým klíčem a vešel dovnitř. Místnost byla zčásti vyklizena, ale nebyl tu moc pořádek. V otevřené skříni byl košík a v něm seděla a pípala andulka zachumlaná v nějakém prádle. Koukala jí z něho jen hlava. Pan P. věděl, že by ji měl osvobodit, že je to jeho srdce. Pionýrský tábor představuje regenerační kouty mladých duší. Jde o život mezi životy. Vracejí se do hmotného světa. Autobusy jsou napůl nákladní, protože vezou s sebou karmickou zátěž. Svazek klíčů, který mu předává jeho mateřská bytost v podobě matky, je prostředkem k rozvolňování všech připoutaností a závislostí. Musí zpět, do svého nitra, kde není uklizeno. Vedou ho temní andělé cestou utrpení, aby pochopil, že pravou lásku najde teprve tehdy, až ji najde ve svém nitru. Má veliké štěstí, protože jeho srdce není mrtvé. Andulka je živá a má se čile k světu. Je u svého životního cíle. Nyní stačí jen lásku vysílat a bude se mu na základě rovnosti vracet a násobit milostí Boží.
Sniper z Washingtonu Washingtonský střelec si říká bůh. Pokládá se za boha pomsty, kterého nemůže nikdo polapit. Jen on sám může nad sebou vynést rozsudek smrti. 136
Viděla jsem ho, když postřelil dvanáctou oběť, jak otočil ústí zbraně proti sobě. Kdy tento čas nastane, nikdo z nás neví. Jeho obětí by však mělo být pouze dvanáct. Toto se opakuje v různých obměnách od pádu agregorů po současnost. Jde o vesmírný zákon, který se promítl do negativního programu při vzpouře agregorů. Tento zákon karmy agregoři dobře znali, a přesto neustoupili od násilí, kterého se dopustili na strážci vesmíru. Jak se propadali do hmotného světa, otiskl se tento negativní program do jejich těl. Když se reinkarnovali, podlehli tomuto karmickému scénáři. Jako jejich oběť mohl strážce vesmíru volit, zda se bude od nich distancovat, či zda půjde s nimi a pokusí se je osvobodit. Víte všichni, že se reinkarnoval a trpěl s nimi. Zpočátku mu nerozuměli, báli se ho a nenáviděli ho, protože jim připomínal věci a viny, na které chtěli zapomenout. Během věků, na základě utrpení, které opakovaně podstupovali, se začali otevírat pravdě a lásce. Nastoupili cestu k osvobození. Nejprve byli spoutáni svou vinou, ale jak začali myslet a cítit láskyplně, osvobozovali se. To vysvětluje, proč sniper některé jejich paralelní bytosti pouze zranil, ale nezabil. Chránily je jejich láskyplné vibrace. Například Ježíš a dvanáct apoštolů. Všichni zemřeli mučednickou smrtí. Ježíše nechápali a zrazovali ho. Mnozí z nich podstoupili dobrovolně mučednickou smrt, protože v závěru svého života pochopili a snažili se utrpením vykoupit podíl své viny. Ježíš vstal z mrtvých, aby dál pracoval na svém díle se souhlasem Božím. Jan Křtitel mu připravoval cestu, ale Ježíš byl ta cesta. Jedině on je na ni mohl postavit a osvobodit je. Proto jim říkal: „Já jsem ta cesta.“ Vzpoura agregorů zasáhla celý vesmír. Od ní se odvíjejí i živelné katastrofy na planetách v celém vesmíru. Proto je třeba vést prosby za odpuštění a očišťovat nejen sebe, ale vše, co jste poškodili svou pýchou, svým chtěním a svou touhou po moci. Je třeba vést prosby za očistu celého vesmíru od připoutaností a snažit se harmonizovat narušenou rovnováhu mezi mužským a ženským principem. Pak teprve zavládne harmonie v celém vesmíru podle plánu Božího. Negativní otisky dávných činů agregorů budou eliminovány láskou. Jak se agregoři očišťovali a probouzeli pro cestu pravdy a lásky, prosili Otce, aby mohli ještě účinněji pomoci těm, které zavedli svými scestnými ideami. Postupně je Otec pověřoval drobnými úkoly a sledoval, jak je plní ve hmotném světě. Když se osvědčili, uzavíral s nimi smlouvy a pověřoval je stále závažnějšími úkoly při uskutečňování plánu Božího. Každý z nich obdržel kopii smlouvy a pověření, které mu otevíralo cestu k uskutečnění plánu Božího, aby se na něm podílel a současně byl chráněn. Jde o druh energetického průkazu, který vyzařuje stupeň naléhavosti a ochranu Boží. Tento průkaz je uložen v auře a má podobu karty. Neměli 137
byste ho zaměňovat s energetickým průkazem, který nemá podobu žádné karty, ale na požádání se zjeví bytost, kterou legitimujete, ve své pravé duchovní podstatě. Je-li čistá, rozzáří se. Je-li temná, deformuje se či raději uteče. Tak víte, s kým máte tu čest. Výzva, aby byl předložen energetický průkaz, je kódem, který každou bytost odhalí takovou, jaká skutečně je.
Temný chrám mágů Dcera S. ve své vizi dne 21. 10. 2002 vidí letadlo s bombou na palubě. Jde o teroristický útok. Dcera doufá, že letadlo nevybuchne. Vize máte proto, abyste včas posoudili vlastní podíl na těchto karmách a očistili vše, co je třeba, od vlastních vin dávné minulosti, které se promítají do současnosti. Jde pouze o prognózu. Záleží jen na vás, jak budete s vizí pracovat. Když pochopíte a snažíte se své omyly napravit, nemusí se vize vůbec naplnit. Když nepochopíte, úzkost se zvyšuje. Když v sobě potlačíte smysl pro odpovědnost a nezastoupí vás ve vedení proseb ani vaše paralelní bytosti, karma se pravděpodobně naplní. V další vizi jede v dlouhém vlaku. Je zde hodně dětí i dceřiných spolužáků. Probíhá vlakem, protože jsou v něm bomby a ona chce najít bezpečnější místo. Vlakem otřese náraz. Bomby nevybuchnou, ale vlak vykolejí. Všichni vystupují a jdou pěšky do objektu školy v přírodě, kde mají strávit čtrnáct dní. Jízda vlakem představuje životní pouť lidstva. Jsou zde mladé duše i bytosti, které paní S. zná z minulých životů. Bomby symbolizují nebezpečí, které lidstvu hrozí, pokud nezmění své myšlení a cítění. Paní S. představuje tu skupinu bytostí, které již chápou, že se musejí změnit. Znají hrozbu magických manipulací a pospíchají s očistou, aby se pokud možno všichni zachránili. Bomby nevybuchnou, apokalypsa se v plné míře neuskuteční. Vlak pouze vykolejí. To představuje prudkou změnu ve vývoji lidstva. Někteří ji nezvládnou a odcházejí z hmotného života pro další poučení do školy. Ostatní odcházejí přirozeným způsobem. Vystupují z vlaku a odcházejí do „školy v přírodě“, kde mají být čtrnáct dní. V podstatě jde o regenerační kouty a přípravu na další život ve hmotném světě. Čtrnáct dní může být čtrnáct let, ale také čtrnáct století. Záleží na individuálním plánu a pokročilosti. Potom dcera S. vstupuje do temného kostela, který má čtvercový půdorys. V kostele jsou jen dvě staré ženy. Uprostřed kostela je vymezený prostor. Zde se otevře otvor a z něho vyjede farář v kostýmu satana. Najednou je zde rozlehlý hřbitov. Dcera jde do druhé řady hledat hrob, ke kterému chodila s babičkou. Ten je hned vedle hrobu pod stromem. Má světle šedou žulovou desku i náhrobek. Hrob pod stromem má černou desku. Kolem hrobů jsou řetězy upevněné na sloupcích. Na dalších hrobech jsou vystaveny knihy jako v antikvariátu. Je 138
tam hodně mladých lidí, kteří si je prohlížejí a vybírají si mezi nimi. Jsou tam knihy všech světových náboženství a také učebnice francouzštiny. Dcera mezi knihami najde svůj památník. Po chvíli se ocitá sama v objektu školy v přírodě a hledá svůj pokoj. V kanceláři je nový ředitel i zástupce. Nezná je, a proto je trochu nejistá, jestli tu má ještě svůj pokoj jako dřív. Kostel představuje temný chrám mágů, kde se konaly satanské mše. Každý mág, který propadl inverznímu vývoji, končí jako satanista. Stává se duchovně mrtvým. Paní S. se starými ženami představuje trojjedinost ženského principu. Hřbitov představuje všechny duchy, kteří podlehli pýše a chtění svého ega a stali se duchovně mrtvými, protože udusili jiskru Boží v sobě svým sobectvím. Dva hroby, před které ji přivádí její babička, představují mužský a ženský princip. Symbolizují vyrovnané principy černé magie. Zde jsou všichni, kteří svou připoutaností a sobectvím, svými magickými manipulacemi způsobili svůj duchovní pád a smrt. Babička je duchovním vůdcem tvé dcery a přivádí ji k těmto hrobům, aby ji varovala před sobectvím připoutanosti a magickými manipulacemi. Po duchovní stránce byla paní S. nejvíce ohrožena ve Francii. Tak naznačují oba hroby se sloupky, na kterých jsou upevněny řetězy. Každého k jeho pádu přivedlo něco jiného. Někdo byl pyšný na své znalosti, jiný na bohatství, jiný stavěl na obdiv svou „svatost“ a jiný svou sílu a fanatismus. Na znamení, že jde o Francii, najde francouzskou učebnici. Potom objeví svůj památník, kde je zachycen její život ve Francii. V něm je zachyceno vše, co ji přivedlo k potupné a kruté smrti pod gilotinou. Život ve Francii byl pro ni velice poučný a důležitý. Je symbolizován učebnicí. Dcera S. je v kuchyni u babičky. Je zde hodně lidí a kamarádka B. tam dohlíží na šití oděvů. Jedné švadleně vrací k předělání špatně sestehovaný díl. Dcera si věci jen prohlíží. Zjišťuje, že nejsou špatné. Ale nic z toho nechce pro sebe. Jde o život mezi životy a sleduje pod dohledem svého vůdce přípravu duchovního šatu pro ty, kteří na své cestě postoupili. Než obdrží i ona svůj nový šat, musí ještě na sobě chvíli pracovat a něco pochopit. Tento šat, na jehož přípravu se dívá, jí nenáleží. Potom se ocitá na nádraží. Má tam vjet vlak s bombami. Zaměstnanci v uniformách sledují přijíždějící vagony z okna, ale nezdají se být zneklidněni. Dcera hledá bezpečné místo a oni ji posílají do místnosti číslo 32 či 34. Jde tam, ale vidí jen jiná čísla, a tak se rozhodne, že bude lepší, když vyjde z budovy nádraží ven. Chce se dostat co nejdál. Cestou potkává hodně lidí, i moji neteř L. Říká jí, co hrozí, a jdou spolu rychle pryč. Dcera vidí, že neteř nese její kávovou soupravu, a tak jí doporučí, aby ji zahodila, že je to zbytečná přítěž. Překonají nějakou překážku a ocitají se v Čínské čtvrti. Lidé jsou zde klidní a od nádraží 139
je dělí vysoká hradba domů. Středem ulice protéká regulovaná řeka. Jdou dál, cítí otřesy a vidí sesutý dům, poškozený zemětřesením. Nezdá se, že by se někomu něco stalo. Dcera se domnívá, že došlo k výbuchu, ale že nemohou z toho nic vidět pro vysokou hradbu. I zde ještě jde o život těsně před reinkarnací. Jsou to poslední přípravy a rozdělení karmického nákladu, včetně stanovení životního cíle a místa reinkarnace. Tentokrát jde o život, kterého se paní S. trochu leká, protože se bojí, aby neselhala. Vlak s bombami představuje poměrně náročný život s určitým jištěním. Jde o život v zemi, kde ještě vládne teror i násilí. Na této cestě ji bude provázet paní L., tvá neteř. Jakmile se rozhodne, že opustí nádraží, dochází k porodu. Chce se dostat co nejdál. To znamená, že chce splnit svůj cíl na cestě poznání a bude usilovat o to, aby posbírala co nejvíce zkušeností. Na své životní cestě potkává paní L., kterou včas varuje a upozorňuje na připoutanost k určitým věcem, které symbolizují činnosti, jež v minulosti s radostí vykonávaly. Budou si vzájemně nastavovat zrcadlo. Jakmile se dohodnou na karmickém scénáři, ocitají se v Číně, kde budou společně sbírat zkušenosti a napravovat omyly a chyby minulosti. Otřesy, které cítí, jsou životní otřesy a překážky, které obě musejí překonat. Poškozený dům představuje jejich nitro. Je nutné v něm udělat pořádek a očistit ho pochopením. Vysoká zeď představuje předsudky, které jim brání, aby prohlédly. Pokud tyto předsudky neodbourají, budou si mylně vykládat životní nesnáze, které je na této cestě potkaly. Proto se dcera domnívá, že opět došlo k selhání, a zatím šlo o objektivní důsledky manipulací, které se vyrovnávají v této části Číny.
Temný chrám magie Ve své vizi se paní H. He. dne 21. 10. 2002 ocitla se svou skupinou v temném kostele. Věděla, že je v temnotách, a přítomnost skupiny z Krnova jen tušila. Chrám byl prázdný. Každá členka skupiny držela v ruce bílou silonovou tašku. Některá z nich měla dokonce dvě tašky. Všechny byly plné. Paní H. měla jednu tašku, kterou předala některému z děvčat, aby ji neslo, aby jí nepřekážela, až bude utíkat z kostela. Poslala děvčata ven a sama se vydala k oltáři, který byl slabě osvětlen. Věděla, že má jen pár vteřin na to, aby prošla zakázaným územím a vymazala vlastní magický program. Když začala psát číselný kód, mihla se na levé straně malá bytost oblečená jako ministrant, ale ona věděla, že je to strážce computeru, že jde o dospělou a mocnou bytost. Měla obavy, že ji napadne dřív, než stačí kód vyťukat na klávesnici. Když zápis kódu dokončila, ozval se příšerný randál. Byl to alarm. Utíkala ven z kostela, jako by jí šlo o život. Na poslední chvíli vyběhla z kostela na nádvoří. Zde zmateně pobíha140
ly další bytosti v ministrantském obleku. Na konci nádvoří se právě zavírala hlavní brána. Paní H. proběhla tímto nádvořím na poslední chvíli, i branou, kde již byla jen malá škvírka. Všichni byli tak překvapeni, že ji tam vidí, že ji nedokázali zadržet. Vrata se za ní s ohlušujícím třeskem zavřela. Za branou se tísnilo mnoho lidí, kteří se přišli podívat, co se děje. Davy nebraly konce. Paní M. jí radila, že bude nejlepší, když se dají směrem vpravo, protože je zde nejvíce lidí, že se zde nejlépe ztratí. Paní H. nesouhlasila a vzala si zpět svou tašku a prohlásila, že jde vlevo, a kdo chce jít s ní, že má možnost ji následovat. Prodírala se davem a následovaly ji paní V. a paní L. Paní M. s paní E. splynuly s davem. Zbytek skupiny již nevnímala. Tak, jak na sobě členky skupiny pracovaly, vysloužily si milost očisty od magie. Rozvolňovaly vazby, vracely dary, likvidovaly negativní programy. Nyní stanuly v chrámu magie se svou karmickou zátěží, kterou symbolizovaly bílé tašky. Z pověření duchovního vůdce této skupiny měla paní H. před sebou velmi náročný úkol. Zlikvidovat negativní program, který byl jejich společnou manipulací v dávných dobách. Pro tento úkon byl vymezen určitý časový limit, který nesměl být překročen. Jinak by všechny propadly následkům svých manipulací a staly by se duchovně mrtvými. Poslední zkouška je čekala za vraty, když se cítily mimo nebezpečí. Zde měly vykázat, jak pochopily ponaučení, kterého se jim dostalo, a zda se skutečně vzdaly magie. Ty, které se bály a chtěly se schovat v davu mágů, volily opět magii a skončí opět v temném chrámu magie, ale tentokrát si budou muset pomoci samy. Ty, které následovaly svého duchovního vůdce a volily cestu za světlem lásky, jdou sice náročnou cestou plnou překážek, ale volily cestu vlevo, která je tou pravou cestou, protože končí po pravici Boží. V tomto případě je paní H. příkladem pravého duchovního vůdce, který pečuje o své ovečky a chrání je s nasazením vlastního života. Členky její skupiny představují tři typy bytostí. Ty, které si zvolily pravého duchovního vůdce a následují ho, protože berou jeho ponaučení vážně a nepodceňují ho. Potom jsou to ty bytosti, které chtějí mít obojí, magii s jejími manipulacemi i s dary lásky, které je možné najít jen na cestě lásky. Tyto bytosti ztrácejí vše, protože nejsou schopny se rozhodnout. Nakonec jsou to ty bytosti, které nejsou schopny se zbavit připoutanosti k magii. Proto končí s magií. Každý volí podle své svobodné vůle a ta je plně respektována. Proto by si měly uvědomit, že nesou odpovědnost za svůj život duchovní i hmotný jen ony samy a nikdo jiný.
Vzpoura agregorů Paní L. G. z Krnova viděla dne 24. 10. 2002 ve své vizi, jak obloha potemněla a rozpoutala se ohromná bouře. Poryvy větru trhaly větve stromů, které 141
se ohýbaly až k zemi, a některé stromy byly vytrženy i s kořeny či vyvráceny. Tma, rachot, zima. Země byla bičována deštěm. Osvětlovaly ji pouze blesky. Po velice dlouhé době se objevily světelné obrysy hořícího kříže. Poryvy větru jako by oheň zhasínaly, ale vtom kříž vzplál jasným plamenem. Bouře živlů se ztišila a na obloze vycházelo slunce. V této chvíli začal hořící kříž stoupat k nebesům, až splynul s Duchovním sluncem. Jejich světlo sílilo a rozlilo se přes celý obzor. Země byla očištěna a zazelenala se pod přílivem lásky tohoto slunce.
Cesta pana T. R. Pan T. ve své vizi dne 27. 10. 2002 jel domů. Před koncem cesty zastavil v nějaké vesnici, protože ho napadlo, že paní Z. ze Slovenska potřebuje pomoci. Zaparkoval auto do boční ulice a šel ji hledat. Ptal se lidí, ale nikdo s ním nekomunikoval. Paní Z. našel až na konci vesnice, kde stála před nějakým domem. Vzal ji za ruku a nabídl jí, aby šla s ním zpátky, a ona poslechla. Pan T. chtěl nejprve jet autem, ale pak rozhodl, že půjdou pěšky. Vrátili se do středu vesnice. Na náměstí stála radnice a před ní na bíle povlečené posteli jsem seděla já. Měla jsem plavé zvlněné vlasy a velmi jasně modré oči. Přísně jsem se podívala na paní Z. a prohlásila jsem, že nechci ani slovy vyjádřit, jak mohla paní Z. skončit. Pak jsem vyndala obrázek velikosti formátu A4, na kterém byl zobrazen král s černočerveným pláštěm, a ukázala jsem ho paní Z. Pan T. automaticky sáhl do kapsy a vyndal stejný obrázek, ale menší. Porovnali jsme oba obrázky a zjistili, že jsou totožné. Pan T. věděl, že obrázek již nepotřebuje. Požádala jsem ho, aby mne s paní Z. ponechal o samotě, že si potřebujeme promluvit v soukromí. On souhlasil a začal vysvětlovat, že má auto zaparkované v boční ulici, ale nenašel ho tam. Ptal se mne, kde by ho našel, a já jsem mu sdělila, že ho má již na hlavní ulici. Když k němu přišel, bylo již nastartované a připravené k odjezdu. Nasedl tedy a odjel. Paní Z. zůstala u mne. Vize pana T. symbolizuje životní cestu jeho a paní Z. i s jejich zkouškami. Ty představuješ duchovního vůdce, který je podobně jako strážce prahu varuje před důležitými zkouškami, když se odchylují od svého cíle. Vesnice představuje hmotný svět, ve kterém se pohybují. Zastavení v boční ulici představuje zkoušku, kdy plní svůj úkol duchovního vůdce nenápadně a bez okázalosti. Někteří ho ještě nepoznali. Jde pěšky, to znamená, že nastal čas jeho hledání a plnění prvních důležitých úkolů, kdy je prověřován jako duchovní učitel. Hledá jednu ze svých paralelních bytostí, která má být jeho spolupracovnicí, má pocit, že je ohrožena. Ptá se na ni, kde by ji našel, ale nikdo s ním nekomunikuje, protože jsou v jiné dimenzi. Najde ji na „konci světa“ na poslední chvíli. Je skutečně v nebezpečí, že sejde z cesty za svým hlavním životním cílem. Pan T. ji bere za ruku a vede zpět, protože 142
jí tuto pomoc slíbil, když určovali svůj karmický scénář. Tímto skutkem byly jejich dluhy vyrovnány. Paní Z. prohlédla a společně oba předstoupili před duchovního vůdce, aby se poradili o své další cestě. Obrázky temného krále představují velmistra a jejich vazbu k němu. Velikost jeho obrazu představuje velikost úcty k temnému velmistrovi i sílu připoutanosti. Pan T. pochopil, že obraz již nepotřebuje, a po probuzení se ho vzdal a eliminoval ho. Jeho životní cesta již nebyla v boční ulici, ale po složení této zkoušky nastoupil na cestu za svým životním cílem. Proto jeho auto stálo na hlavní ulici připravené ke startu. Paní Z. se ještě zdržela u tebe, protože bylo třeba některé věci objasnit a dokončit očistu od temného krále. I ona kartu odevzdala a vzdala se magie a nastoupila cestu za svým životním cílem duchovního učitele. Byla posílena, aby zvládla vír sběrné očisty a mohla jím provést i ostatní, kteří touží osvobodit se od sobectví svého ega, které magie tak úspěšně posiluje. Přejeme všem, kteří ještě nedokončili sběrnou očistu, hodně lásky a síly, aby se dokonale očistili a postavili pevně na cestu pravdy a lásky.
Zkušenosti z Krnova Během vyprošování sniperů z Washingtonu se paní H. He. dopustila chyby. Žádala o eliminaci sniperů. Eliminovat smíme pouze uměle stvořené, protože v sobě nenesou jiskru Boží. Dostalo se jí upozornění, že se dopustila zásadní chyby. Odpoledne měla vizi, kdy se ocitla před Otcem tak malátná, že ji museli její andělé strážní podpírat. Stále jí nedocházelo, jaké chyby se dopustila. Večer při očistě stromu života viděla, že ta část, o kterou prosí, aby byla pozdvižena do světlých sfér, je suchá. Teprve nyní pochopila svůj omyl a prosila za odpuštění a nápravu. Okamžitě se jí udělalo lépe. Večer na ni dolehla karma teroristů a rukojmích z Moskvy. Bylo jí opět špatně, ale tentokrát to byl impulz, aby vedla prosby. Teprve když vyslechla televizní zprávy, pochopila, že je zalitá krví obětí i agresorů. Jak vedla prosby, nevolnost ustupovala a prolitá krev mizela. Paní H. byla před Otcem malátná proto, že málem zlikvidovala paralelní bytost. Musela pocítit na všech svých tělech následky své chyby. Je to poučení pro všechny, že při vedení proseb musíte být opatrní a bdělí a nesmíte vést prosby mechanicky a lehkomyslně.
Rej upírů Pan P. Bu. se dne 28. 10. 2002 ve své vizi zúčastnil fotbalového zápasu. Odehrával se v Paříži, v Parku princů, ale přesto měl pocit, že je ve Skotsku. 143
Kolem bylo mnoho krásných košatých stromů. V první polovině měl jeho tým velkou smůlu a rozhodčí byl proti nim zaujatý, alespoň si to myslel. Při odchodu do šaten mu sprostě vynadal. Po přestávce jeho družstvo dalo gól a pana P. napadlo, aby radil svým hráčům telepaticky. Vsítili ještě jeden gól, a pak již jen čekal, až se hráči převléknou, aby s nimi společně odjel domů. Fotbalový zápas představuje životní zápas. Zachycuje několik životů. Ve Francii a Skotsku. Na pomoc má okolo sebe mnoho čistých a zdravých bytostí, jsou to ty zelené stromy, které okolo sebe vidí. Zápasí sám se sebou a také prohrává. Z prohry však neviní sebe, ale rozhodčího. Ten je ovšem objektivní, protože představuje vesmírné zákony karmy, a to on pokládá za nespravedlivé, protože se na problém dívá jen z úzkého hlediska jednoho života, který ve své vizi prožívá. Po přestávce, tedy v následném životě, se uchyluje k magii. Tehdy se mu zdá, že vyhrává. Plně se staví na stranu magických praktik a odjíždí se svým družstvem domů. To znamená, že odchází do temných světů magie. Pan P. směřuje do velikého zámku na ples. Je temná noc a s ním jdou ještě dva muži. V průčelí zámku bylo několikero dveří a oni vešli dovnitř. Ples vrcholil. Lidé vypadali jako obři, protože měřili asi tři metry, a někteří z nich měli na tvářích masky. Jeden z nich jim rozdal masky a on si tu svou nasadil. Všichni se chovali přátelsky a s jedním z nich se bavil o minulých životech. Sdělil mu, že si vzpomíná jen na život, kdy byl Draculou. Magie přivádí pana P. mezi upíry. Na plese se mu zjevili v plném lesku. To vedlo k tomu, že je přeceňoval a viděl je větší, než ve skutečnosti byli. Přijal jejich masku a cítil se mezi nimi dobře. Když jsem s panem P. jeho vizi rozebírala, sdělila jsem mu, že je třeba tuto masku odložit a vzdát se jí. Doporučila jsem mu, aby Otce požádal o pomoc. Což také učinil a masku jako symbol upírství odevzdal. Pan P. s nějakým psem šplhá na strmou horu. Byla zasněžená a bylo velice náročné se dostat až na vrchol. Nakonec se na vrcholu zachytil a podíval se dolů. Mezi větvemi zahlédl závratnou hloubku a pomyslel si, že nebude snadné se zde udržet. Hora představuje dílčí cíl cesty pana P. Pes představuje jeho věrného duchovního průvodce. Ještě nezná pravou lásku, ale je na ni připraven. Proto sice vidí sníh, který studí, ale není zde led, který představuje tvrdost bezcitnosti. Je si vědom, že volil náročnou cestu. Někdo sdělil panu P., že by byla škoda odejít ze školy dva měsíce před maturitou. On přesto seskočil z korby jedoucího auta, ze kterého padaly kamenné roury. Hrozilo, že ho zasáhnou, ale nestalo se tak. Pan P. se náročné cesty obával a chtěl vystoupit. Svým duchovním vůdcem byl varován, ale přesto seskočil z auta, které ho po této cestě vezlo. To znamená, že chtěl opustit nejen cestu, ale i život. Jeho auto bylo naloženo ohromnými úpisy, které podepsal v dávné minulosti a na které již zapomněl. 144
Zkameněly a tíží ho již mnoho životů. Dokud je neodevzdá a bude utíkat před zodpovědností za to, že je podepsal, budou ho tížit. Nyní nastal čas, aby je vyprosil. Zatím ho nezasáhly. V další vizi prochází Trnovany a zde si koupil galusku na kolo. Stála asi pět set korun. Koulí ji před sebou po silnici a těžko se ovládá. Sahá mu až po ramena. Jeho pochod spíše zpomalovala. Řekl si, že to byla zbytečná investice, a na první křižovatce ji odhodil. Křižovatkou projelo osobní auto, ve kterém seděly dvě ženy se škraboškou na tvářích. Pan P. prochází městem, kam byl přiveden, aby se očistil. Kupuje si galusku, která symbolizuje okruh jeho magického vlivu, a jednotlivé připoutanosti symbolizují drátky, které jsou uvnitř kruhu kola. Koupil draze, protože vkládal do magie veliké naděje. Záhy však zjišťuje, že se mu tento okruh vlivu se svými manipulacemi vymyká z rukou, že ho zdržuje na jeho cestě. Odhazuje galusku od sebe, a zbavuje se tak své připoutanosti k magii. Protože se vzdal magie, míjejí ho upíři a on je svobodný. Jede se skupinou na setkání v přírodě, které se již dlouho nekonalo. Bylo nás celkem dvanáct a pan P. zde postrádal paní D. D. Někdo ze skupiny poznamenal, že je škoda, že jsme nezaznamenali přesně, co snímala paní R. Vystoupili jsme z auta a já jsem zamířila pod most, pod kterým vede pěšinka dolů. Mluvila jsem o tom, že se nyní před Vánocemi musíme pokusit něco vyprosit. Dostali jsme se do jakéhosi chrámu, kde byly dvě veliké chrámové lodě. Jedna výš a jedna níž. Částečně je oddělovala přepážka. V prostoru přepážky byla bytost, která prohlásila, že nás pohltí a pak si teprve lehne. Pak se schovala za přepážku. Nic se nedělo. Pan P. neměl strach a nahlížel do nižší místnosti. Nacházely se tam kultovní předměty, postrádal tam obětní lože, ale nějak si neuměl představit, jak by nás ta bytost mohla pohltit. Opět se objevila mezi přepážkou, ale byla to jen loutka a už nic neříkala. Setkání v přírodě představuje meditaci, kdy se každý z vás má podívat do svého nitra. Pan P. vnímal sedm členů skupiny, které respektuje, protože s nimi byl karmicky vázán. Tato pouta ještě nemá rozvolněna. Ve skutečnosti vás bylo dvanáct, s tebou třináct. Paní R. a ty představujete ženský princip, ke kterému nemá pan P. harmonický vztah. Proto mu nerozumí a vyjadřuje se velmi neurčitě. (Něco nebylo zaznamenáno, něco měli vyprošovat.) Je zde ještě mnoho předsudků. Cesta dolů vede do nitra každého z vás. Pan P. se dostává do chrámu svého srdce. Dvě chrámové lodě představují nevyrovnanost mužského a ženského principu. Stále se domnívá, že mužský princip je výš a má být nadřazen ženskému principu. Sám stojí na této pozici mužského principu. Tento předsudek je příčinou jeho obtíží. Bytost, která ho uvítala v prostoru přepážky, je jeho ego. Vystupuje a promlouvá k němu z pozice síly, protože se bojí o svou nadvládu. 145
Přepážka, která odděluje v jeho nitru oba principy, mizí. Bytost, která představuje ego,vyhrožovala správně. Pokud by jí poskytl prostor, jeho ego by bujelo a plně by ho ovládlo. To je to pohlcení. Jeho svobodná vůle by se vytratila a byl by ve vleku svého ega. Kultovní předměty představují i s obětním ložem magické haraburdí, aby si ego mága udrželo svou nadvládu. Zajímavé je, že obětní lože zmizelo, ale přesto ho hledal u ženského principu. Bylo by dobře se tohoto haraburdí vzdát, očistit od něho oba principy a poprosit o jejich harmonizaci tak, jak mu v této chvíli náleží. Pan P. správně cítí, že mu tato bytost nemůže ublížit, pokud ji nebude krmit. Dobré znamení je, že se mu zjevila jako bezmocná loutka. Měl by ji odevzdat Otci, požádat, aby byla vyškrtnuta z jeho ákášických záznamů, a s pomocí Boží ji eliminovat. To znamená zabít své ego jako symbol chtivosti a sobectví.
Zahájení výuky paní D. D. – 1. lekce Dne 29. 10. 2002 se paní D. ve své vizi ocitla v meziplanetární lodi, která plula vesmírem. Stála před průhlednou stěnou. Asi do výšky kolen, od průhledu dolů, byl stříbřitý materiál, který se podobal hliníku. Vedle ní stály dvě bytosti, byly vysoké a ona jim sahala pod ramena. Byly zahalené do přírodně zbarveného lněného šatu. Loď se zastavila nad temnou planetou, za kterou zářilo světlo. Vypadalo to jako zatmění slunce. Na svůj telepatický dotaz dostala odpověď, že sledují planetu Zemi. Paní D. nemohla od ní odvrátit oči a najednou začala vnímat různá světélka, roztroušená po celé planetě. Světélka byla jasná, částečně barevná. Opět obdržela informaci, že jsme to my. Zaskočila ji směsice pocitů: údiv, nevěřícnost, mírné zděšení a nechápavost. Hlavou jí problesklo: „Pro Boha, vždyť je nás tak málo, aby se Země rozzářila!“ Druhý den, když se probudila, pochopila, že na tuto poslední otázku si může odpovědět sama. Záleží jen na ní, zda se i ona zaslouží o to, aby se tato planeta rozzářila láskou. Je před vámi mnoho práce, ale postupem času budete získávat další informace o tom, jak pomáhat. Tato demonstrace byla potvrzením potřeby vaší lásky. Další lekce budou následovat tak, jak bude paní D. ochotna pracovat. Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Odpuštění Na minulém setkání skupiny dne 11. 11. 2002 jsme vedli prosby nejen za střet agregorů, ale za všechny střety, kterými jsme při svých společných rein146
karnacích prošli. Protože již šlo o očistu závěrečnou, dostali jsme se do víru sběrných karem, jejichž tříšť jsme znovu pociťovali ve zpětném víru sběrné očisty. Tehdy nám byla zjevena pravda o mírové misi pozemšťanů, která mířila na planetu Mars. V tomto víru jsme byli zmateni, protože jsme měli pocit, že dostáváme protichůdné informace. Pocity, které jsme prožívali, byly většinou negativní a neobjektivní, pod vlivem prožívaného utrpení. Dobré bylo, že jsme byli schopni spolupráce a vedli jsme prosby i za své protivníky. Naše prosby byly vyslyšeny. Skutečnost je taková, že jsme byli oběťmi i agresory. Nejprve jsme se museli propracovat k tomu, abychom odpustili svým protivníkům a vrahům. Potom jsme museli pochopit pocity svých protivníků a prosit je za odpuštění, protože i my jsme jim opláceli stejné stejným v dalších životech. To byly dvě základní fáze očisty a vyprošování. Museli jsme se naučit řešit problémy z obou stran. Z pozice oběti i agresora. Teprve potom mohla být očista dokonána. V Krnově byla odstartována první fáze sběrné očisty a demonstrovaly ji paní D. s paní R. a paní L. H. svým střetem. Druhá fáze se odehrála v Teplicích a demonstrovali ji paní E. s panem L. a paní P. Jakmile jsme se sešli a pracovali na očistě, zjistili jsme, že jsme vedeni k tomu, abychom prosili za planety Zemi a Mars i s jejich obyvateli. Tehdy se vše začalo pomalu zklidňovat. Teprve po této závěrečné očistě nám bylo zjeveno, že jsme přijali o smrti svatého dítěte oficiální verzi marťanů, která jim byla vnucena vrchním velitelem vojsk. Bylo nám sděleno, že mírová mise, která mířila k Marsu, byla úplně zlikvidována. Dcera S. byla svědkem vraždy a jako nepohodlný svědek zabita. Marťané, kteří nastoupili na palubu jejich lodi jako uvítací delegace, posádku zmasakrovali. Potom opustili loď pozemšťanů a vyhodili ji do vzduchu. Tato karma byla z nás všech milostí Boží sňata. Když jsme prováděli kontrolu, viděli jsme bílou raketu mírové mise, jak proletěla svatým ohněm lásky. Stoupala stále výš a výš a byla čistá. Všechny falešné verze a intriky byly odhaleny. Dobré jméno této mise bylo očištěno. Děkujeme!
Mateřská bytost Ve vizi paní L. dne 13. 11. 2002 přijela paní H. He. k ní na návštěvu s holčičkou a chlapečkem. Provázeli ji ještě muži i ženy, ale byli mlhaví. S nimi tam byl ještě jeden pár dětí, asi stejně starých jako ten, který přivedla paní H. Paní H. prohlásila, že potřebují u ní přespat, a ptala se jí, jestli je dokáže všechny ubytovat. Paní L. odpověděla, že se pokusí. Připojil se k nim ještě jeden velmi starý muž s mladým zpěvákem. Vypadalo to, jako by vystoupili z jiné dimenze. 147
Paní L. připravovala nocleh a povlékala postele. Každého z hostů uložila v příslušném patře domu. Když přišla do nejvyššího patra, uviděla sedět ve světlém pokoji na posteli malou zlatovlasou holčičku. Vše v okolí bylo bílé. Holčička působila křehkým dojmem. Měla veliké zářivě modré oči. Bylo vidět, že nesmírně trpí. Paní L. jí bylo líto, a tak vedla prosby, aby jí ulevila. Když dokončila prosbu, objevil se vteřinový záběr na lidi, kteří se ukládali k odpočinku. V té chvíli se holčička změnila, měla tmavé vlasy a modré oči. Stále trpěla, a paní L. pokračovala neúnavně ve vedení proseb. Jakmile ukončila prosby, vždy jí bylo ukázáno, kolik lidí si může odpočinout. V tu chvíli se vždy holčička změnila a ona pokračovala v prosbách. Bylo vidět, že každou etapou vedení proseb se holčičce dělá lépe a lépe. Během tohoto procesu bylo vidět paní H., jak pomáhá lidem se odstrojit a uložit je na lůžko. Okolo holčičky se zjevovaly vývojové osmičky, které ležely vodorovně. Byly symbolem nekonečna. Tyto symboly postupně světlaly. Očišťovalo je Boží světlo. Ukazovaly se symboly mužského a ženského principu, některé se spojovaly v harmonii, jiné hledaly svou druhou polovinu. Nakonec vše splynulo v čtyřduši, „XX“. V té chvíli uviděla paní L. zvláštní květinu, která měla okolo terče květu vždy jeden list kopretiny a vedle něho okvětní lístek slunečnice. Byl to krásný květ, který symbolizoval mystickou svatbu obou planet i s jejich stvořením. Mužský i ženský princip jsou v rovnováze. Všechny bytosti jsou si rovny. Paní H. představuje duchovního vůdce, který přivádí bytosti mužského i ženského principu z planety Marsu a Země a žádá pro ně ubytování v regeneračních koutech. Každý je uložen v té úrovni, které dosáhl. Jednotlivé úrovně představují patra, kde se ukládají ke spánku. Uložit se však mohou teprve tehdy, když proběhne rekapitulace jejich životní cesty. To je nepříjemný proces a všichni trpí, když pochopí svou chybu. Starý muž je představitelem mužského principu. Je to stará duše. Mladík je mladou duší, ale je nazván zpěvákem, protože zpívá melodii lásky. Je paralelní bytostí muže, se kterým přišel, a představuje obrodu těch, kteří se konečně staví na cestu lásky a zpívají její melodii. Zpěvák usmíří všechny bytosti v regeneračních koutech a přinese jim mír. Holčička v nejvyšším patře představuje jejich mateřskou bytost. Je to mužský i ženský princip. Představuje čtyřduši. Trpí nerovnováhou mužského a ženského principu. Touží po mystické svatbě. Tehdy všichni duchovně postupují v harmonii a lásce. Tehdy se stává Duchovním sluncem pro své paralelní bytosti.
148
Past na paní D. D. Dne 20. 11. 2002 je paní D. v budově, ve větší místnosti, ze které vedou asi tři schody dolů do další, ale menší místnosti s velkým oknem. Chtěla se dostat k oknu, proto sešla ze schodů a otočila se směrem k němu. Bylo světlé. Vlevo viděla zeď, skrze kterou viděla stůl a za ním seděli lidé. Paní D. udělala několik kroků k nim, ale o něco zakopla a byla chycena do pavoučí sítě. Visela v síti nad podlahou. Hlavu měla směrem ke schodům, ale níž než nohy, které směřovaly k lidem, za kterými chtěla jít. Síť se kolem ní uzavírala jako mušle. Vzepřela se v síti roztaženýma rukama i nohama, ale nemohla se dostat ven, nitě byly lepkavé. Volala o pomoc, když uslyšela: „Pozor, pavouk jde!“ Zatáhla hlavu trochu stranou, aby lépe viděla, když něco přeběhlo přes horní hlavní nit. V příštím okamžiku vystoupila ze zdi její matka, velice vážná, a beze slova se dotkla sítě. Síť zmizela a ona byla volná. Vzápětí uslyšela: „Podívej se, tady je ten pavouk.“ Seděl v malém výklenku a proměnil se v jepici. Budova je nitro paní D., ve kterém jsou pokojíčky, většinou je jich třináct. Třináctá komnata je ukryta nejhlouběji. Zde jsou skryta všechna „tajemství“. Protože chtěla poznat pravdu o sobě, ponořila se do svého nitra a šla dosti hluboko. Ocitla se na rozcestí. Jedna cesta vedla za světlem, které dopadalo oknem, druhá cesta vedla k magickému společenství. Tomu na základě setrvačnosti dala přednost. To bylo to zakopnutí. Byla však lapena do sítí vlastních magických manipulací a připoutaností. Hrozil jí konec všech mágů. Proto se tak bála pavouka, který představoval velmistra. Jeho pavučina pak znázorňovala i jeho vliv. Kdyby nevolala o pomoc, naplnila by se u ní sudba všech mágů. Pro světlé sféry by zemřela a prostoupila by zdí za ostatními duchovně mrtvými mágy. Na pomoc jí přispěchala mateřská bytost, která jí ukázala, jakou moc má pravá láska nad magií. Symbol jepice představuje pomíjivost moci magie.
O připoutanosti Paní V. dne 26. 11. 2002 byla někde v přírodě s malým chlapečkem, kterého vedla za ruku. Okolo nich stála skupina lidí. Viděla mne, jak stojím u vysokého zeleného a statného smrku. Z konce jeho jedné větve jsem sejmula ratolest pokrytou hustě žlutými květy. Podobala se zlatému dešti, ale já osobně jsem ji vnímala jako vavřín. Sejmula jsem asi ještě jednu či dvě větve. Najednou byla paní V. netrpělivá a utíkala s chlapečkem rychle na autobus. Podařilo se jim to na poslední chvíli. Vběhli dovnitř a najednou byli v docela velikém pokoji, ale věci v něm nebyly příliš uspořádané. Pomyslela si, že si zde bude muset udělat pořádek. 149
Před několika dny se jí zdálo, že jí na levém koleně sedí manžel jako malý chlapeček a ona ho houpe. Byla šťastná. Příroda je svět v jiné dimenzi. Chlapeček představuje mužský princip. Jde o mladou duši a oba jsou připoutáni. Vodí ho za ruku, to znamená, že s ním manipuluje a on se jí podvoluje. Zde potkává i vás. Ty stojíš u stromu života vaší skupiny a rozdáváš vavříny těm, kteří se osvobodili od připoutanosti. Paní V. se bojí, že její pouto s mužským principem bude rozvolněno, a rozhodne se, že uteče. Ve vavřínu vidí žluté květy žárlivosti a běží, aby nepřišla o svá pouta „lásky“. Nastoupení do autobusu představuje opět jejich společnou reinkarnaci. Ocitají se najednou v jejím nitru. Je zde mnoho věcí, o kterých přemýšlí. Vidí, že si musí udělat pořádek a zbavit se připoutanosti k mužskému principu. Paní V. je představitelkou všech, kteří se bojí vzdát svých pout. Raději trpí, než by dali svobodu. Už se však probouzí. Když se podívá do svého nitra, je zde chaos. Rozhodne se, že se osvobodí a očistí.
Nový byt Ve své vizi 27. 11. 2002 jela paní R. se mnou do Plzně. Chtěla jsem jí ukázat svůj nový byt. Ještě někdo jel s námi, ale neviděly jsme ho. Paní R. se divila, že silnice je dlážděná světle šedou zámkovou dlažbou, což muselo být drahé. Uprostřed dláždění byl pravidelný vzor z několika tmavých dlaždic. Vstoupily jsme do mého nového bytu. Měl podobu chrámové lodě. Proti vstupním dveřím bylo obložení ze dřeva v barvě višně, nějaký trám a za tím vším vedly schody nahoru. Paní R. si říkala, že to obložení se bude muset přetřít bezbarvým lakem. Pak však usoudila, že možná bude stačit, když se setře prach. Prošly jsme dál do bytu. V bytě bylo příjemné teplo i přesto, že strop byl velmi vysoký. Vše mělo světle medovou barvu. Bylo zde světlo, jasno a příjemně. Strop byl zdoben štukováním, které bylo zvýrazněno světle vínovou linkou. V ohybu mezi stropem a stěnou byla trochu plíseň. Nebyla vlhká ani příliš rozsáhlá, měla šedomodrou barvu. Paní R. si říkala, že teprve zima prověří, zda je vše v pořádku. Přišly jsme do kuchyňské části. Kuchyňská linka byla do tvaru písmene „L“, dvířka byla ze světlého dřeva a navazoval na ni jídelní stůl se židlemi. Chromovaný sporák byl podle ní nešťastně umístěn, takže se musel obcházet, když se nosilo jídlo na stůl nebo bylo třeba něco vyndat z kuchyňské linky. Vše bylo nové, nepoužité. Navrhla, abychom odsunuly stůl z cesty, ale já jsem prohlásila, že se s ničím zatím nesmí hýbat. Potom jsme si sedly k jinému stolu, který stál na stupínku pod okny, a povídaly jsme si. Najednou jsme uviděly blondýnu v bílém plášti, která vyšla ze záchodu, kde protékala voda. Paní závadu spravila a bez povšimnutí prošla kolem nás. Paní R. se to trochu dotklo a říkala si, že jsme nové, a tak jsme 150
si závady nemohly všimnout. Též se jí dotklo, že se na nás ani nepodívala. Pokládala paní za správcovou, a když prošla, podívaly jsme se na sebe a pronesly: „Hm.“ Mně to nevadilo, ale vadilo mi, že paní R. na mne „udělala“ obličej, a já jsem to pokládala za neuctivé. Plzeň je symbolem vašeho duchovního postupu. Cílem je spojení všech náboženství Východu i Západu. Toto stěhování představuje další krůček ke splnění tohoto cíle. V novém bytě je vše připraveno pro plnění dalších úkolů. Byt je chrámem vašeho společenství. Vstoupí do něho jen ten, kdo prošel sběrnou očistou se ctí a složil všechny zkoušky. Cesta byla náročná, ale i poučná a krásná. Je to cesta očisty, a proto je světle šedá, skoro bílá. Uprostřed je několik tmavých dlaždic, které představují ty, kteří nedokázali jít dál a zůstali stát na místě. Není jich mnoho. Uvnitř se cítíte dobře, čekáte na ty, kteří ještě procházejí sběrnou očistou. Ještě je třeba zbavit se plísně a setřít prach a očista bude u konce. Tento chrám vašeho společenství je jedním z velmi důležitých cílů vaší cesty. Schody, které naznačují možnost dalších duchovních postupů a cílů, jsou zatím kryty. Napovídají však, že vývoj pokračuje stále dál a výš. Umístění sporáku, který představuje tvorbu duchovní stravy, je náročné, protože ještě není u konce sběrná očista všech. Proto získávání informací ze světlých sfér je velmi náročné a musíte vykázat dostatek úsilí a snahy překonávat překážky, abyste je získali. Teprve až budete očištěni a vystoupíte z víru sběrné očisty, budete mít volnou cestu pro duchovní stravu ze světlých sfér. Čím budete čistší, tím volnější budete mít přístup k ní. Tehdy i „nářadí“ bude lépe uspořádáno. Vše záleží jen na vás, jak budete pilní. Blondýna v bílém plášti je jeden z tvých andělů strážných, který o tebe pečuje. Pracuje nenápadně a diskrétně. Bylo pro vás velkou ctí, že se vám zjevil. Naznačil, že se postará o vše, co budete potřebovat. Tedy i o místo očisty. Celý chrám vašeho společenství má ještě s ostatními strážci ze světlých sfér na starosti. Tím, že se vám zjevil, se vám představil a naznačil, že jeho péče je nevtíravá a že vás nikdy nebude rušit, pokud půjdete po cestě pravdy a lásky. Děkujeme!
Karmické dluhy Paní D. D. ve své vizi dne 28. 11. 2002 je v malém světlém krámku. Je to papírnictví a podává se zde i malé občerstvení a přijímá se Sportka. Nebyl tu velký provoz, a tak se baví s majitelkou. Po chvíli tam přišel pár, který byl trochu nedbale a nečistě oblečený. Zejména paní působila na paní D. trochu vulgárním dojmem. Paní podala Sportku a oba odešli. Paní D. se divila, že si to mohou dovolit, když viděla, že moc peněz asi nemají. Majitelka krámku jen 151
pokrčila rameny. Po chvíli paní D. zjistila, že paní tam nechala ležet plastikovou tašku a v ní byly sandály ze středně hnědé kůže s nalepeným číslem opravy. Ukázala je prodavačce a chtěla je té paní odnést, ale když vyběhla ven z krámku, byli už pryč. Vrátila se tedy do krámku a ve vchodu ji předešel mladý muž s pytlem na zádech. Na hlavě měl kulatou kapuci z černého plastu, krk byl volný. Majitelka krámku paní D. upozornila, že může boty dát mladíkovi, protože pracuje u toho ševce, kde boty byly v opravě. Mládenec vzal boty a odcházel. Když byl na schůdku přede dveřmi, vypadla mu z pytle jedna bota. Paní D. botu vzala a podávala mu ji, ale on si jí nevšímal a odcházel přes silnici na druhou stranu ulice. Utíkala za ním a volala na něho. Proplétala se mezi auty, až se ocitla na druhé straně. Tam nebyly domy, ale skála se vchodem, který byl krytý zástavbou ze starých prken. Připomínalo jí to starou Pražskou ulici v Teplicích. Na zemi se povalovalo černé dřevo, které již bylo přeměněné v dřevěné uhlí. Mladík už vcházel dovnitř a sestupoval po schodech dolů. Paní D. za ním vběhla dovnitř a křičela na něho, aby si tu botu vzal. On se však jen pootočil a šel dál do podzemí. Divila se, co tam mladík chce. Pomyslela si, že snad nesl horníkům spravené boty. Potom se otočila a vrátila se zpět do světla před zástavbu a probudila se. Majitelka krámku je duchovní vůdce společenství, které jde cestou lásky. Nabízí duchovní stravu i poučení. Zde je možné získat informace, jak nastoupit tuto cestu. Sportka představuje poněkud riskantní životní zkoušky, které umožňují rychlejší postup. Cílevědomou cestou očisty se odváží jít jen ti, kteří jsou schopni přijmout odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Těch není tak mnoho, jak se někteří lidé domnívají. Pár představuje mužský a ženský princip. Ještě nejsou očištěni, ale velice po tom touží, proto žena odkládá svou karmickou zátěž, kterou představují opánky. Jsou již poučeni a vědí, že po cestě lásky je třeba jít bosý, aby nikomu nepošlapali jeho city. Boty, které žena odložila, již byly lehké, to znamená, že už byla šetrná ke svým bližním, ale myslela si, že ještě potřebuje ochranu, aby se neporanila ve svých citech. Když předstoupí před svého duchovního vůdce, pochopí, že i utrpení na této cestě jim pomáhá. Vsadí tedy na rychlejší postup duchovní a jeho tvrdé zkoušky. Tím mění i svůj karmický scénář. Tašku s opánky zde zanechávají na znamení, že přijali nový karmický scénář, a odcházejí. Paní D. se domnívá, že nejsou pro takovou zkoušku zralí, a snaží se jim pomoci a „boty“ vrátit. To jí však nenáleží. Střetne se ve dveřích s mladíkem, který je ve skutečnosti pánem karmy a dobře ví, co je třeba učinit. Přijímá pouze jeden opánek, protože k této zkoušce je připravena pouze žena, která představuje ženský princip. Muž musí ještě na sobě pracovat. Proto bota zůstala v krámku. Paní D. s tím nesouhlasí a chce botu za každou cenu vrátit. Běží za pánem karmy na druhou stranu. Proplétá se jednotlivými životy i životy jiných lidí. Když pána karmy dožene a následuje ho hodně daleko, 152
vyzve ji svým pootočením pán karmy k tomu, aby se ponořila hlouběji do svého nitra, hlavně do své třinácté komnaty. Tam teprve pochopí, že nemůže nikoho odsuzovat. Zde pozná, kde má nejvíce karmických závazků. Protože vchod do její třinácté komnaty je v Teplicích, má začít s očistou právě zde. Manželský pár představuje duchovní stav jejího mužského a ženského principu.
Sběrná očista Již několikrát jsem vyprávěla, že sběrná očista trvá nejméně tři týdny, během kterých neustále vyprošujeme velice silné impulzy a stále víc a více trpíme. Jsme v depresi, máme pocit, že nám každý křivdí, a cítíme se jako oběti, které nikdo nechápe. Není s námi rozumná řeč, jsme přecitlivělí a nesnášenliví. Pocity jsou tak silné, že trpíme i po fyzické stránce. Impulzy se zrychlují a my najednou ani nestačíme vést prosby. Jsme často na chvíli přitahováni lidmi, které jsme nijak zvlášť nevyhledávali, či jsme oddalováni od lidí, které jsme měli dosud rádi. Je to způsobeno tím, že jsme se dostali do víru sběrné očisty a otisky karem či jiného utrpení nás chaoticky v tom víru zasahují. Nikdo nevěří, že je to tak kruté, pokud to sám neprožije. Většinou si myslí, že to utrpení má již za sebou. Přemýšlela jsem o tom, proč musíme v tom nejrychlejším víru přestat vést prosby, když jsme dosud byli vedeni k aktivitě. Usnula jsem a probudila jsem se asi ve čtyři hodiny ráno. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že mám jít psát. Najednou jsem věděla a divila jsem se, jak jsem mohla být tak nechápavá. Poslechněte si poučení, kterého se mi dostalo. S vírem sběrné očisty nelze bojovat, stejně jako nemůžete bojovat s vodním vírem. Čím dříve se necháte stáhnout ke dnu, tím rychleji se osvobodíte. Vír sběrné očisty vás vyvrhne sám. Tehdy jste zachráněni. Bojujete-li s ním, ztrácíte síly a můžete zahynout. Proto i ve víru sběrné očisty nastává okamžik, kdy musíte přestat bojovat, odevzdat se Otci a pak se ponoříte na dno svého utrpení. Tehdy pochopíte a jste zachráněni. Najednou jste mimo chaos sběrné očisty, vír se zklidňuje, vše dostává svůj řád. Jedna z nejtěžších zkoušek je za vámi. Jste bohatí poznáním, dostává se vám osvícení. Přijali jste největší dar milosti Boží. Jste schopni pravé všeobjímající a nesobecké lásky. Jste zralí obnovit smlouvu mise lásky s Otcem, která byla připravena již v dávných časech. Jste hodni této cti. Gratulujeme! vaši přátelé z vesmírné jednoty lásky na Bílém Kuželu Dodatky: Semafor s červeným světlem a k tomu houkání představuje závažné varování. Zjevil se nám, když někteří členové skupin vedli paličatě prosby 153
za duchovně mrtvé. Dokonce bylo řečeno, že všechny meze byly překročeny. Duchovně mrtvé odevzdáváme Otci a žádáme, aby byli vyškrtnuti z našich ákášických záznamů. Co chtějí prosebníci víc? Odevzdali jsme je spravedlnosti Boží. Jsou v těch nejpovolanějších rukou. Druhý význam byl ten, že se někteří před nimi nechránili. Zůstala zde pouta a hrozilo, že budou staženi s nimi do temnot. Třetí poučení tkvělo v tom, že se někteří nechali i nadále zneužívat a oni se krmili jejich energií i jejich „poklady“. Viděli jsme pelikána, který požíral paní S. ruku, až z ní odpadaly kůstky. Ode mne vyšlehly dva modré paprsky. Pelikán, který představoval dravost a chamtivost duchovně mrtvých, zkameněl a rozpadl se. Také jsme viděli busty ohromných kamenných bytostí. To jsou duchovně mrtví. Modrý laser je dar Boží, který funguje automaticky. Je to vlastně malé Slunce spravedlnosti. Slunce spravedlnosti má široký záběr a nastoluje řád. Modrý laser prověřuje jednotlivce. Spravedlivému a láskyplnému člověku neublíží. Je to nejvyšší ochrana pro zachování vesmírného řádu a spravedlnosti. „Mane, thekel, fare“, to znamená „sečteno, zváženo, rozděleno“. I my jsme spočteni, je zvážena naše láska a obětavost a byli jsme rozděleni podle skutků svých. Po skončení sběrné očisty je třeba požádat o obnovení smlouvy s Otcem. Jen ti, kteří to slíbili a obstáli. Následuje slavnost grálu. Sběrnou očistou procházejí všechny bytosti, i ty, které nejsou zasvěceny.
V práci Paní L. ve své vizi dne 1. 12. 2002 nebyla spokojená v zaměstnání, kde dosud pracovala. Našla si jiné zaměstnání. Byla jí nabídnuta funkce zapisovatelky u soudu, ale i to jí bylo málo. Zdálo se jí, že její nový šéf byl příliš prospěchářský. I toto místo odmítla s tím, že se raději vrátí ke svému původnímu zaměstnání. Cestou zpět šla okolo nádraží, ale ta budova neměla žádný vchod ani východ. Musela projít bytem nějaké staré cizinky, která pečovala o malého vnoučka. Její byt měl průhledné stěny, včetně podlahy i stropu. V poslední místnosti byl na stole malý vlčák. Ležel na boku a přes celé tělo měl položený šátek z „fáčoviny“. Když nadzdvihla šátek, štěně seskočilo ze stolu na zem. V místě, kde stával uhlák, ležela matka psíka, která se změnila v malé prase, které začalo do paní L. rýt čumákem. Ji to rozzlobilo. Vzala svou aktovku, rozložila ji a položila na prase. Potom si na aktovku i s prasetem stoupla a prase pod ní zmizelo. Paní L. odešla balkonovými dveřmi, které byly vyvrácené a vyháknuté z pantů. Držely pouze za poslední pant dole. Vtom vešla cizinka a ona se vrátila, aby jí vše vysvětlila. Cestou se jí vylomily tři zuby. Byly hnědé. 154
Tento děj vás seznamuje se základní linií minulého života paní L. Demonstruje ženský princip, který je nespokojený se svou životní rolí. To se odráží v její práci. Vše kritizuje a má pocit, že by si vedla lépe než mužský princip, který vnímá jako nadřazený. (Vedoucí je muž.) Žádná životní role jí nevyhovuje. Musí se vrátit k původnímu zaměstnání. Tedy k tomu životnímu cíli, který měla sledovat. Když se vrací zpět do života mezi životy, vidí, že nádraží, které symbolizuje její životní cesty, bylo bezvýchodné tak, jako její dosavadní životy. Aby se mohla znovu reinkarnovat a zvládnout další život, musí tyto životy zrekapitulovat a poučit se z omylů a chyb, kterých se dopouštěla. Vstoupí do místa, kde sídlí strážce prahu. Tím je stará cizinka. Představuje zkušenosti ženského principu a ukazuje, jak je třeba pečovat o mladší duše. V tomto případě jde o nezralý mužský princip. (Vnouček.) Stěny bytu jsou průhledné. Jedině zde může paní L. prohlédnout. Prochází bytem a přemýšlí, proč v těchto životech selhala. V poslední místnosti najde pod závojem své tajemství. Je to vztah ke zvířatům, která nemá ráda a bojí se jich. Je to pýcha. Byla přesvědčena, že vše umí nejlépe, každého odsuzovala, proto se dostala k soudu. Pro svou nadřazenost neviděla ani štěstí, na které ji upozorňovala fenka, jež se změnila v prasátko. Místo toho v sobě potlačila lásku a cítila se pohoršena. Vzala tašku, která byla symbolem její karmické zátěže, zakryla s ní to, co by ji mohlo učinit šťastnou. Pod jejím zaujatým pohledem, kterým vnímala jen zlo, zmizela její šance na to, aby byla šťastná. Odešla roztrpčena z tohoto života. Byly tři životní ambice, na kterých si vylámala zuby. Láska k lidem, ke zvířatům a vysoké sebehodnocení. Když si to uvědomila, vrátila se, aby mohla napravit své omyly a chyby. Je opět u staré cizinky a vše jí vysvětluje. Potom naplánuje své další životy a znovu se reinkarnuje. Další život. Paní L. se vrátila k původnímu zaměstnání. Budova, ve které pracovala, měla patnáct pater. Její pracoviště bylo ve čtrnáctém patře. Všichni ji hezky uvítali a hned jí chtěli přidělit práci. Ona však cítila potřebu jít nejprve za šéfem a omluvit se mu, že odešla jinam. On ji vyslechl a souhlasil s tím, aby zde znovu pracovala. Byla s ostatními v místnosti, která byla vedle šéfovy kanceláře. Tam na ně dohlížela šéfova žena, která kontrolovala jejich práci. Všichni seděli okolo velkého stolu. Bylo jich asi deset. Paní L. dostala seznam úkolů. Nejprve zaregistrovala číslo 35. To znamená, že jde o 35 úkolů. Další čísla byla třímístná, to svědčí o tom, že bude pracovat na harmonizaci trojjedinosti mužského a ženského principu. Paní L. se vrací se ke svému původnímu šéfovi, který představuje jejího duchovního vůdce. Minulé životy sešla z cesty a nyní, poučena svým utrpením, je rozhodnuta vytrvat na cestě lásky. Uzná svého duchovního učitele za svého pravého vůdce a touží vše dohnat. Je přijata s láskou. Žena, která 155
na ně dohlíží, je ženským principem jejich duchovního vůdce. Paní L. pilně pracuje s ostatními. Z vedlejší místnosti se ozývá zkouška symfonického orchestru. Je slyšet krásnou melodii lásky.
Dům na pobřeží Paní E. jde na setkání dne 3. 12. 2002. Její nejstarší syn se rozhodne, že půjde s ní. Oblékne si černý sváteční oblek, ale ona ho upozorňuje, že se má obléknout tak, jak chodí do školy, že tam nikdo slavnostně oblečený nechodí. Syn se převlékne a odchází s ní na místo srazu. Je to před protestantským kostelem, kde už postává část naší skupiny. Srocují se tam i jiní lidé. Vtom okolo přejde povýšeně kazatel a naše skupina vyrazí do nějaké továrny, kde jsme se dříve scházeli. Před ní se k nám připojí zbytek skupiny a všichni nastupujeme do autobusu, který nás odváží na místo setkání. Je to malý přístav na břehu moře. Každou chvíli tam přijíždějí nákladní auta a odvážejí suť. Je tam několik domků. V největším z nich se scházíme. Cesta paní E. odráží její hledání životního cíle. Jde o přechod od oficiálního náboženství k zodpovědnosti za sebe samou. Je to cesta do vlastního nitra. Je to hledání pravé lásky. Na této cestě přibírá všechny bytosti, které mají stejný cíl. Její syn není jejím synem, ale představuje její paralelní bytosti mužského principu, které jsou mladšími dušemi. Ona je jejich mateřskou bytostí, a proto za ně cítí určitou odpovědnost. Když se tyto paralelní bytosti probudí a staví se na cestu lásky, cítí, že učinily důležité rozhodnutí, a mají touhu to vyjádřit i navenek, tedy slavnostním oděvem. Paní E. však upozorňuje, že není třeba žádných okázalostí, ale naopak je třeba, aby na sobě usilovně pracovaly denně a skládaly zkoušky lásky jako ve škole. Tou školou je škola života ve hmotném světě. Zde svou lásku nejlépe prověří. Během svého putování projdou všechny bytosti vnějšími obřady světských kultů a náboženství, než uzrají pro pravé náboženství lásky. Tehdy opustí všechny vnější obřady a hledají cestu pravdy a lásky. Odchod od protestantského kostela symbolizuje tuto cestu. Odcházejí k továrně, která představuje tvůrčí myšlení. Je to místo, kde se očišťovaly a učily myslet a jednat bez násilí, láskyplně. Autobus představuje společnou životní cestu, která je vede hluboko do jejich nitra. Zde naleznou vše, co potřebují. Zde se setkávají s těmi, které milují, zde najdou klid a mír, ale i lásku. Je to místo, kde se mohou očistit. Auta nakládají suť, která představuje skořápky zla a zkamenělé předsudky. Odvážejí vše, čeho je třeba se zbavit, abyste nesešli z pravé cesty lásky. Jsou zde tři domky, které představují chrám lásky, naděje a víry. Největší by měl být chrám lásky. Ve jménu této lásky se scházíte. 156
Než vstoupíme do největšího domku, přijede autobus s mladými basketbalisty. Jsou mezi nimi i synové paní L. Všichni mají na sobě černé fraky, které jsou jim hrozně malé a vykukují jim z nich holá břicha. Potom odjedou a my vstoupíme do domku. Jsou tam v kruhu staré židle a já tam na vás již čekám. Paní E. mi říká, že se jí tenhle domek líbí víc než ten kostel, kde jsme se scházeli dříve. (V kostele musela intenzivněji očišťovat prostředí.) Já jsem souhlasila, protože tam byly silné otisky zneužité moci církve. Potom sedíme v kruhu. Syn paní E. je opodál. Přistupuji k němu a něco mu říkám. On mi dost neslušně odsekne. Obracím se na paní E. s výčitkou. Ta se stydí a snaží se ho omluvit, že všichni mladí se nyní tak chovají. V duchu si říká, že si to s ním doma vyřídí. Domek je chrám vaší lásky. Zde se vždy najdete. Syn paní E. opět představuje její paralelní bytosti mužského principu, které ještě nejsou úplně zralé. Mají plno předsudků a bojí se a váhají. I když je ujišťuješ, že k vám náležejí, jejich obavy a připoutanost k předsudkům jim to zatím nedovolí. Proto reagují nezrale a emočně. Nezlobíš se, protože víš, že jejich zápas je náročný. To spíš je zklamána paní E. jejich reakcí a ví, že ji to bude stát ještě mnoho úsilí, než i oni pochopí pravou podstatu lásky. Mladí basketbalisté představují agresivitu mladých bytostí. Jsou mezi nimi i paralelní bytosti vás všech. Sice vyrůstají ze slavnostního obleku mágů, ale ještě je čeká mnoho životních zápasů, než dokážou vstoupit do chrámu lásky.
Naplnění karmického plánu Maminka paní E. si v její vizi dne 6. 12. 2002 stěžuje, že než tatínek zemřel, slíbil jí výlet do Dolomitů, a dožaduje se, aby tam paní E. jela s ní. Ta se podivuje, co tam chce dělat, když má panickou hrůzu z výšek a hor. Ani se jí tam nechtělo, protože na to měly příliš krátkou dobu. Jen tři dny. Jde o plánování další reinkarnace. Maminka dobře ví, že v minulém životě vše v rodinných vztazích nepochopila a nenapravila. Ani tatínkovi a paní E. se nepodařilo všechny karmické zkoušky pochopit. Maminka se tedy dožaduje splacení těchto dluhů, protože ví, že se jinak svých strachů nezbaví. Paní E. tím není nadšena, ale nakonec souhlasí. Žádá jen o úpravu karmického scénáře, aby je rychleji vedl k potřebnému poznání. Tři dny jsou tři životy. Paní E. nasedne s nějakými lidmi do auta a střídají se s bratrem v řízení. Vzadu sedí dvě malé děti. Jedou do domova důchodců. Bratr však jede oklikou. Ona se moc nebouří, protože ví, že tam touto cestou také dorazí. Projíždějí domovem důchodců i přednáškovým sálem, kde se důchodci scházejí. Za volant jejich auta usedá krásná starší paní a prudce se rozjíždí. Hned 157
za branou ústavu, místo aby zahnula, jede vpřed a řítí se z útesu do moře. Paní E. nemá strach, protože ví, že se jí nic nestane. Během pádu poučuje děti, aby se zhluboka nadechly. Potom padnou všichni do vody. Otevře dveře auta a zjistí, že může pod vodou dýchat. Už chce vyplavat nad hladinu, když se jí zeptá nějaký hlas, jestli skutečně zachraňuje ostatní z auta. Hned se do toho pustí. Děti vypadají jako mrtvé, ale když je vytáhne z vody, ožijí. Potom vytáhne i ostatní. Na břehu se jich ujmou lékaři. Až tam zjistí, že nevytáhla řidičku. Rychle se vrací, ale na hladině je nyní parket, na kterém sedí dvě gymnastky. Paní E. se ptá, jestli jim nevadí, že ve vodě pod nimi je mrtvola. Najednou se jí zjeví žena, která auto řídila, a obě se obejmou. Mají neskonalou radost, že se opět shledaly. Jde o další reinkarnaci podle upraveného plánu na přání paní E. Jsou zde všechny bytosti, se kterými potřebuje vyrovnat své dluhy a které jí pomohou pochopit vše, co je třeba. S bratrem se střídají ve své roli dominantního člena rodiny. Oba představují duál. Paní E. ženský princip a bratr mužský princip. Jsou v harmonii, proto se střídají. Jejich dětmi jsou tatínek s maminkou. Celá rodina jede do domova důchodců, protože mají pochopit roli starých lidí a nepodceňovat je. Jízda autem představuje jejich životní dráhu. Před odchodem z hmotného života „projíždějí“ domovem důchodců. Zde nacházejí hlavní poučení svého života. Krásná paní je jejich duchovním vůdcem a rychle je vede ke konci jejich putování. Paní E. je odpovědná za děti, které jí byly svěřeny jako duchovnímu učiteli. Proto jim do poslední chvíle vysvětluje, jak je třeba postupovat. Když jejich život končí, připomíná jí hlas Boží její funkci anděla smrti. Má své svěřence převést do duchovního světa. Moře představuje řeku Styx. Jakmile své svěřence vynese na břeh, ujímají se jich lékaři a odvádějí je do regeneračních koutů či před mateřskou bytost. Ona hledá svou řidičku, ale u ní ještě nenastal čas. Proto ji nemůže najít a voda je blokována parketem, přes který paní E. nemůže přejít. Parket střeží dva strážci prahu, aby ho nikdo předčasně nepřekročil. Paní E. v této situaci nechápe, že život je věčný a má různé podoby. Pokud je někdo ve hmotném světě, zemřel pro život ve sféře duchovní a obráceně. Proto tak ironicky oslovuje oba strážce prahu. Musí však počkat, až se naplní čas i této ženy, která ji vedla v závěru jejího života do duchovní dimenze. Tehdy jí splatí tuto láskyplnou službu tím, že ji uvítá jako první v duchovní sféře. Tak se také stalo a obě byly šťastné.
158
Hra s ohněm Paní R. ve své vizi dne 7. 12. 2002 vidí, že má dvě zkřížené zápalky, které jsou otočené hlavičkami dolů. To znamená, že musí být velmi opatrná. Každá zápalka představuje jeden princip. Přesto rozdělá malý ohníček, který se šíří velice rychle. Je zdánlivě neškodný, protože se v něm zatím nic nerozpadá na popel. Oheň se mění v požár a ten obklíčí i dům jejích přátel. Oni však nic nedělají a vůbec se ho nesnaží uhasit. Jako by si vůbec neuvědomovali nebezpečí, které jim hrozí. Paní R. si pomyslela, že stejně potřebují opálit rámy oken, aby je mohli znovu nalakovat. Hra s ohněm představuje v této době magické manipulace, které vyplývají z chtivosti a touhy po moci ovládat ty druhé. Mágům připadají manipulace s „pouty lásky“ sladké a zábavné. Poskytují jim dočasný a klamný pocit bezpečí. Na to, že jednou vše splatí, zatím nemyslí. Všichni doufají, že se z nepříjemné situace, kdy budou „platit“, nějak vyvléknou. To je veliký omyl. Teprve až se skutečně spálí, začnou přemýšlet a litovat. Tehdy se jejich pohled na magii změní. Opálené rámy oken se znovu nalakují, okna vyčistí, a tím i pohled na svět. Pokud dům vyčistí a zbaví se závislosti na magii, budou mít šanci, že se zachrání. Přátelé paní R. personifikují mužský a ženský princip mágů.
Nebe paní E. Č. Paní E. ve své vizi dne 7. 12. 2002 je uprostřed krásné přírody. Slunce hřeje a ona sedí na břehu rozlehlého jezera s nádherně čistou vodou. U nohou má tůň, ve které se koupe a hraje si v ní s barevnými rybkami. Je šťastná, že tam jsou její milované rybičky. Vystoupí na břeh a hřeje se v laskavých paprscích slunce. Je šťastná. Přicházím tam i já a spolu obdivujeme tu krásu a pohodu. Na protějším břehu jsou skály s jeskyněmi, do kterých důstojně vplouvají ohromné nádherně zbarvené ryby. Z jeskyně vystupuje světlo, ale paní E. není schopna určit jeho zdroj. Koupe se a trochu se obává velkých ryb, aby ji nespolkly, ale ony jen vystrkují hlavu z jeskyní a pozorují ji, jak se koupe. Nastává večer. Na břehu se rozsvěcují lampy a z jeskyně se šíří různě barevná světla. Ryby jsou v tomto osvětlení ještě krásnější. Paní E. sbírá své věci a odchází se mnou domů. Jde o život po životě. Paní E. odpočívá a posiluje se pro další život láskou, která zde ze všeho vyzařuje. I ty tam přicházíš, abys ses přesvědčila, že je spokojená. Je to její nebe. Když je dostatečně připravena, odvádíš ji „domů“. Bude pracovat na svém karmickém scénáři pro příští život ve hmotném světě.
159
Duchovně mrtví Celou noc dne 10. 12. 2002 jsem ve spánku vyprošovala. Asi dvakrát jsem uviděla v temném prostoru plout nějaké bytosti. Vypadaly jako sochy či mumie, ale byly černé jako saze. Oblek, obličej, vše splývalo. Šla z nich hrůza. Měla jsem pocit, že se co nevidět začnou rozpadat, že i prach z nich je nebezpečný. Byli to duchovně mrtví, ale nebyla jsem si jistá, zda to nejsou larvy. Vždy, když jsem se probudila, prosila jsem o jejich eliminaci. Žádala jsem, je-li to vůle Boží, aby byly tyto bytosti staženy do Hory osudu k eliminaci. Pak jsem se polekala, že jsem vedla chybně prosby, a prosila jsem o osvícení, abych vše mohla napravit. Ocitla jsem se nad Horou osudu a viděla jsem tam hromady těl duchovně mrtvých, jak celou Horu osudu zahltily. Prosila jsem Otce, aby naznačil, co s nimi, nebo zasáhl sám. Vtom jsem uviděla ohromný zážeh a všechna těla zmizela. Dne 11. 12. 2002 jsme s paní L. viděly temnou čtyřduši zharmonizovanou ve zlu. Směly jsme vést prosby podle vůle Boží a jeden duál se oddělil a propadl se do temnot, zbývající byl zachráněn. Domnívám se, že šlo o ty duchovně mrtvé, které jsem zahlédla plout v temných sférách. Do tohoto dne jsem měla asi dvacet čtyři hodiny problémy s očistou. Teprve nyní jsem se mohla očistit. Duchovně mrtvý duál představoval mé dvě paralelní bytosti, které již nebylo možné zachránit.
Zkouška Poslední léta jsme procházeli intenzivní očistou. Pracovali jsme na svém osvobození i mimo dobu našich schůzek. Cítili jsme, že se čas nachyluje. Řídili jsme se impulzy, které se zvýrazňovaly a vedly nás k tomu, abychom společně pracovali tak, jak jsme byli svedeni dohromady. Nejdůležitější bylo odpuštění a rozvolňování vzájemných připoutaností. Bylo nutné se vzdát pýchy a prosit se vzájemně za odpuštění z očí do očí. Během let, kdy jsme takto společně pracovali, jsme vycházeli ze střetů dávné minulosti až do současnosti. Jakmile jsme se ocitli v tomto bodě, vraceli jsme se pomalu do minulosti a očišťovali se od sběrných karem. Najednou nás zaskočilo zrychlené tempo očisty. Impulzy nabývaly na intenzitě, byly velice pestré a stále se zrychlovaly. Cítili jsme se nemocní, ztráceli jsme pod jejich vlivem objektivitu. Cítili jsme se jako oběti a měli jsme pocit, že nás nikdo nechápe. Ani my jsme v tento čas nikoho nechápali, protože jsme svým bližním podsouvali vlastní pocity a myšlení. Najednou nás zachytil vír sběrné očisty. Impulzy se tak zrychlily, že je nebylo možné vyprošovat. To byl ten pravý okamžik, kdy bylo třeba se odevzdat milosti Boží, pustit se okraje víru a prožít všechny otis160
ky karem znovu. Teprve potom nás vír sběrné očisty vyvrhl a my jsme zjistili, že se tempo zpomaluje, že začínáme rozumět, zjitřené city se zklidnily a my jsme osvobozeni z jeho chaosu. Ještě nám bylo ukázáno, co je třeba dočistit. Tentokrát jsme na tom pracovali již bez pocitu křivdy. Vrátili jsme se k původnímu selhání a prožili vraždu strážce vesmíru i vlastní smrt, kterou jsme si sami svým duchovním pádem připravili, když jsme se propadali do hrubých a pomalých vibrací hmotného světa. Museli jsme opakovaně prožívat smrt i zrození, než jsme pochopili. Karmické vazby se strážcem vesmíru jsme řešili po mnoho životů na planetě Marsu i v Atlantidě na planetě Zemi. Například Josef a jeho bratři. Bylo jich dvanáct, prodali Josefa za dvacet stříbrných. Josef je zkoušel a odpustil jim. Došlo ke smíření. Ježíš byl prodán za třicet stříbrných. Měl dvanáct učedníků, ale ti mu nerozuměli a opouštěli ho v nejtěžších chvílích. Petr ho opakovaně zapřel. Bylo jim odpuštěno a oni pochopili a pokládali životy za jeho učení lásky. Zápasili jsme se závistí a žárlivostí, s pýchou a připoutaností. Připoutali jsme se k bohům minulé éry a manipulovali se svými bližními i pomocí čar. Teprve jako kataři jsme pochopili, že je třeba se očišťovat láskou a odpuštěním od svých vin. Ale museli jsme se očistit i od rituálních sebevražd. Nakonec jsme odprosili strážce vesmíru a poděkovali mu za jeho lásku, se kterou nás vedl do Boží náruče, abychom mohli opět vstoupit do vesmírné jednoty lásky. Nakonec jsme prosili o harmonizaci mužského a ženského principu, které jsme svou připoutaností a bojem o nadvládu vychýlili z rovnováhy. Dne 12. 12. 2002 jsem zjistila, že jsme připraveni. Jako symbol čisté lásky rozkvetl jeden bílý květ na květině, kterou jsem dostala od skupiny. Na minulém sezení nám bylo ukázáno, jak se odděluje duál strážce vesmíru a jeho mužský a ženský princip se staví proti sobě, má vzpažené ruce a tvoří bránu. Na znamení čistoty a nevinnosti je nahý. Tou branou projde jen ten, kdo v sobě nese lásku a soucit. Každý z nás se podrobí této zkoušce, pokud ukončil sběrnou očistu. Jde o vrcholnou mystickou svatbu, kdy stvrzujeme bratrství lásky se strážcem vesmíru. Stvrzujeme vesmírnou jednotu lásky. Za branou nás vítá Otec, který je i naší Matkou. Jeho podoby mužského a ženského principu se střídají na znamení, že jeho čtyřduše je v harmonii. Následuje slavnost svatého grálu. Této slavnosti se dne 12. 12. 2002 zúčastnilo jednadvacet členů naší skupiny. (Na Marsu bylo jednadvacet svatých dětí.) Osm členů neprošlo, to znamená, že branou prošlo třináct agregorů. Gratulujeme! Jak se to stalo, zazněly slavnostní fanfáry a veliký jásot. Slavnost svatého grálu byla zahájena. Na počátku stvoření, aby se vše mohlo vyvíjet a zdokonalovat, jsme uzavřeli smlouvu s Otcem. Mnoho urozených duchovních bytostí se o tu čest ucházelo. Abychom smlouvu naplnili, museli jsme projít náročnými zkouškami. I Otec 161
nás provázel a nakonec se s námi reinkarnoval do hmotného světa. My jsme o tom věděli. Byli jsme připraveni na to, že budeme trpět a chybovat. Věděli jsme i to, že některé naše paralelní bytosti totálně selžou a my je ztratíme. Důvěřovali jsme Otci. Ve hmotném světě jsme ho však nepoznávali. Často jsme ho zapírali a ve své nevědomosti i pronásledovali. On však byl stále s námi a podporoval nás svou láskou. Bez něho a jeho pomocníků bychom tyto zkoušky nezvládli. Měli jsme pochopit náročnost života ve hmotném světě, abychom mohli pomáhat a plnit plán Boží. Nyní jsme připraveni, proto nastává čas, aby smlouva byla obnovena. Ne všichni jsme pro tuto práci dozráli. Ti, kteří se opozdili, mohou pracovat jako pomocníci. Jednou nastane čas, kdy i oni dozrají. Ti, kteří nezvládli zkoušku čistoty lásky, budou mít ještě dvě šance. Záleží jen na nich, zda budou ve stanoveném limitu připraveni.
Cesta očisty lidstva Ve vizi paní E. dne 17. 12. 2002 velká skupina lidí vyráží i s ní na výlet. Skupina se na začátku dělí na zdatnější a méně zdatné, kde jsou hlavně děti. Paní E. se svými syny jde mezi zdatnými a přidá se k nim paní P. se svými dětmi. Jsou ještě velmi malé, ale ona tvrdí, že jsou silné a vydrží to. Přesto se velmi brzy začnou opožďovat. Paní E. jí slíbí, že na ni v jedné hospůdce počká. Cestou ji předjede auto, které řídí pan J. Paní E. nastoupí do auta s upozorněním, že musí v hospodě počkat na paní P. On souhlasí a chce čekat s ní. V autě jsou ještě další lidé. Zastaví u hospody s venkovní předzahrádkou. Jsou v ní stoly velmi těsně vedle sebe, zasednout za ně lze jen s maximálním úsilím. Paní E. se tam cítí stísněná. Sedí s nimi jen pár lidí. Najednou jsou zase namačkaní v autě. Paní E. stále cítí tíseň. Konečně dorazí i paní P. Vypadá mnohem starší, má strhané rysy a je sama. Paní E. na ni zamává a potom už pokračují všichni společně pěšky. Jdou přes vysokou přehradu. Uprostřed je malá zídka a vedle chodník bez zábradlí, pod ním je hned strmý sráz, který vede do vody. Najednou se k paní E. přitiskne pan J. a tvrdí, že ji chrání. Ona se pevně drží zídky uprostřed, ale má spíše pocit, že ji pan J. strhává dolů. Zase cítí tíseň, ale přesto pokračuje s ostatními dál. Najednou se přehrada změní v loď, která se povážlivě naklání k vodě. Nakonec jsou u břehu, kde jim nějaký hlas sdělí, že teď už musejí jít po dlážděné cestě. Všichni seskočí do vody. Je mělká, asi do pasu. Dlážděná cesta vede po dně moře. Voda je průzračná. Paní E. má na nohou zbytky rozedraných sandálů. Potom všichni vyrazí po cestě. Velká skupina lidí představuje lidstvo, které jde za svým poznáním. Mezi nimi jsou bytosti, které slíbily, že jim budou na jejich cestě pomáhat. Lidé jsou rozděleni do dvou skupin. Skupina zdatných představuje staré duše, skupina méně zdatných představuje mladé duše. Děti paní P. představují 162
mladé duše, které si na cestě dosud vedly dobře a ona je poněkud přeceňuje. Ve skupině starých duší se opožďují a paní P. jako jejich duchovní vůdce zůstává s nimi tak dlouho, dokud mladé duše neopustí své hmotné tělo. Paní E. na cestě se starými dušemi potkává pana J. jako představitele mužského principu. Mají se naučit vzájemnému porozumění a vyrovnat karmické dluhy, které vznikly na základě nerovnováhy mužského a ženského principu. Jízda autem představuje společně prožitý život, kdy si mužský a ženský princip poskytují vzájemně poučení. V předzahrádce hospody na sebe vzájemně čekají všichni, kteří si mají poskytnout tuto službu. Hospoda představuje svět. Pár lidí, kteří tam s nimi sedí, sehraje v jejich hmotných životech důležitou roli. Paní E. pociťuje tíseň, protože se poněkud leká, zda svůj úkol zvládne. Konečně přichází paní P. jako představitelka ženského principu, obohacená novými zkušenostmi. Představuje starou duši. Všichni společně nastupují cestu očisty se všemi bytostmi, kterým budou pomáhat. Cesta pěšky představuje tvrdou práci na sobě samých. Vysoká přehrada, kterou musejí přejít, představuje náročnost překážek, které budou muset překonat. Přitisknutí pana J. k paní E. a lhaní, že jí chce pomoci, představuje poslední pokus mužského principu, kdy si lže do vlastní kapsy a snaží se omluvit své omyly a chyby, hlavně strach před jejich následky. Paní E. cítí obavy a tíseň za mužský princip a pomáhá ze všech sil. Pod vlivem těžkostí se jejich víra trochu deformuje. Je to poslední zkouška, zda na této cestě vydrží. Přehrada se změní v loď, která se naklání. Jejích víra tuto zkoušku vydržela a oni mohli vstoupit na pravou cestu k čistému zdroji pravého poznání a lásky, jež je nekonečná jako moře, kterým se brodili, a čistá jako jeho voda.
Semínka sváru Ve své vizi 18. 12. 2002 jsem v květinářství proti nemocnici v Teplicích. Stojím levým bokem ke vchodu, proti dveřím za pultem. Je zde pusto a temno. Nikde ani květinka, pulty jsou prázdné. Nemají tu ani semena, ani květiny, po kterých toužím. Jsem smutná, že zde nic není, ale přesto vytrvale čekám. Přemýšlím o tom, jak často si bytosti, které se milují, nerozumějí a podsouvají si navzájem pocity, které ve skutečnosti neexistují jinde než v jejich vlastní mysli. Vtom se dveře otevírají a z nich vychází stará žena. Je celá usoužená. Vítám ji jako dobře známou prodavačku a soucitně konstatuji, že je nějak utrápená. Ona mi vysvětluje, že ji bolí celé tělo, prostě každá kůstka. Velice toužím jí pomoci. Mám pocit, že tu ženu znám, že nesu nějakým způsobem vinu na jejím neštěstí. Připomíná mi někoho, ale nemohu si vzpomenout, kdo by to mohl být. Začínám vést prosby a probouzím se. 163
Květinářství představuje výsledky vašeho života. Buď zde najdete květy lásky, pohodu, světlo, nebo jste žili planě a vaše zahrada zůstala pustá a prázdná. Někdo však místo květů lásky vypěstoval květy zla a semena sváru. Protože jsi toužila pomáhat trpícím, musela jsi být poučena a poznat i toto květinářství. Květinářka představuje všechny bytosti, které přestaly důvěřovat svým bližním a uzavřely se do sebe. Touží po lásce, kterou druhým odpírají, a trestají samy sebe osamělostí. Svou utajovanou bolest promítají do svého hmotného těla tak dlouho, až vážně onemocní. Nemoc je pak výsledkem jejich myšlení a cítění. Po probuzení se mi dostalo poučení, že lidé přestanou trpět teprve tehdy, až pochopí, že je třeba o svých citech otevřeně mluvit. Pak nebudou ve svém nitru upevňovat předsudky o druhých a budou je lépe chápat. Obavy, že se zklamou či ztrapní, souvisejí s pýchou a strachem z možného zklamání, že budou odmítnuti. Pokud o svých problémech nemluví, vytvářejí živnou půdu pro semínka sváru, ze kterých mohou vyrůst květy zla. Proto je nutné otevřít dveře své třinácté komnaty a podívat se, čím naše duše onemocněla. Potom zde můžeme udělat pořádek a očistit se. Obyčejně zde najdeme pýchu, žárlivost a závist. To jsou květy zla, které způsobují četná nedorozumění a nesou vinu na šíření nenávisti a nesnášenlivosti. Vize však pokračovala během vedení proseb. Zjevovaly se mi různé bytosti v podobě temných symbolů. Viděla jsem, jak je Otec třídí. Bylo jich mnoho. Některé odcházely vlevo, jiné vpravo. Během vedení proseb vytvářely zajímavá seskupení. Najednou vytvořily temnou sedmičku a přede mnou se vztyčila ohromná tmavá bytost. Tato bytost nesla na prsou všechny bytosti, které tvořily sedmičku. Pronesla hromovým hlasem: „Dej mi má semínka sváru!“ Já pohoršeně odmítám s tím, že nic takového nikomu nenáleží. Vedla jsem prosby k Otci a temná sedmička zmizí, protože bytosti, které ji tvořily, odešly tam, kam podle vůle Boží náležejí. Jakmile se tak stalo, temná bytost se rozpadla, temnoty se uzavřely a otevřela se cesta k Nejvyššímu principu lásky a stvoření. Temná bytost se sedmičkou na prsou představuje božstvo mágů, velmistra. Představuje nabubřelost a pýchu mágů, ale splaskne jako bublina, když se postaví do cesty pravé lásce a její čistotě.
Cesta mágů Pan F. mladší ve své vizi dne 20. 12. 2002 žije v krásném městě. Prochází se na náměstí a vidí, že na nádraží je připraven k odjezdu velký černý vlak. Nikdo však nemá zájem s ním jet. Výpravčí pošle mladou krásnou ženu do města s cedulí, na které je informace o odjezdu vlaku. Z města se však vrátil s cedulí 164
zpět starý unavený černoch. Když procházel okolo pana F., zhroutil se na zem. Pan F. se k němu skloní a černoch říká, že je strojvedoucí. Krásné město, kde pan F. žije, je „Hanácké nebe“ mágů. Černý vlak převáží mágy do hmotného světa tam, kde se chtějí reinkarnovat. Výpravčí, který vše řídí, představuje velmistra. Každý se chce v tomto nebi co nejdéle udržet, proto není o jízdu vlakem valný zájem. Mladá žena, která jde dělat nábor do města, představuje svody magie, které jsou na počátku krásné a vnadné, ale na konci života musí mág své dluhy splatit najednou. Černoch tedy symbolizuje závěr života mága. Představuje se panu F. jako strojvedoucí a chce ho varovat před magií, ale již není čas. Jako strojvedoucí byl duchovním vůdcem mágů a měl velikou moc. Nyní je vyčerpán, a protože magii obětoval svou duši, stává se duchovně mrtvým. Pan F. se náhle ocitá v Německu. Pracuje v televizní společnosti a setkává se se slavnými lidmi, kteří získali svůj věhlas magicky, stejně jako on své zaměstnání zde. Středem pozornosti je lékař, který má svůj vlastní pořad. Všichni lidé ho obdivují a věří mu. Je to velmi obratný řečník, který imponuje i panu F. Jde k němu do kanceláře a hovoří spolu o lásce a reinkarnaci. Je k panu F. upřímný, věří své věci a svěří se mu, že je novodobý vůdce. Pan F. od něho odchází a vysvětluje všem jeho stoupencům, kým „lékař“ ve skutečnosti je. Ten na tato obvinění reaguje tím, že se k tomu veřejně přizná. Lidé jdou stále za ním a důvěřují jeho vedení. Jeho moc roste a on, když cítí, že má lidi zmanipulované tak, jak je třeba, vyhrožuje různým státům, že je napadne jadernými zbraněmi. Obviňuje i pana F., protože má šikmé oči a není čisté rasy. Ten však nemá strach, protože se cítí větší a silnější. Také se dokáže pohybovat rychlostí myšlenky. Jde ještě za matkou toho muže, protože ví, že na něho má velký vliv. Ona ho však neslyší. Nereaguje. Proto odnáší tohoto muže do temnot. I pan F. podlehne vábení magie a ocitá se v zemi, kde vládne fanatismus. Dík svému postupu v magii má pěkné místo v televizi, po kterém toužil. Lékař představuje vládce této země, který má magické kouzlo osobnosti a slibuje uzdravení svému lidu, proto ho nazývají lékařem. Hlásá čistotu a nadřazenost jejich rasy a vyhlašuje „ svatý boj“. Pan F. se s ním nejprve sblíží, protože jsou si blízcí svým magickým myšlením a cítěním. Je však ve střehu, díky varování starého černocha. Brzy pozná, že je lékař vede do záhuby. Postaví se proti němu, ale on ho obviní ze zrady a nečisté rasy. Pan F. je popraven. Německy mluvící lid představuje fašistické myšlení i cítění. Jde o všechny země zasažené fanatismem. Smrt pana F. byla rychlá a zákeřná, takže si ani neuvědomil, že je mrtvý. Zůstal připoután k hmotnému světu a ke své nenávisti k lékaři. Proto i po smrti se snaží porazit svého nepřítele. Chce také zabránit jaderné válce. Jde za matkou diktátora, snaží se komunikovat i s jinými vlivnými lidmi. Neuspěje, protože ho nikdo nevnímá. Nakonec pan F. diktátora obsadí 165
a snaží se urychlit jeho mravní pád. Stahuje ho do „pekel“ i za cenu vlastní duchovní smrti, kterou tímto skutkem riskuje. Znovu se nachází ve městě, ze kterého odešel na počátku snu. Je s ním i jeho syn P. (Připoutanost.) Jdou spolu na návštěvu k tetě A., která bydlí v třípatrovém domku. Oni jsou z prostředního patra, ale při návštěvě je nevidí. Syn P. postupuje do vrchního podlaží a pan F. se o něho bojí, aby nespadl dolů. Je opět se synem ve svém nebi. Dům představuje nitro pana F. Bojí se o syna, protože ví, že mu hrozí pád mága. Je zde mnoho připoutaností.
Dokončení očisty Ve své vizi paní L. dne 22. 12. 2002 procházela se svou matkou obchodním domem. Právě míjely frontu lidí, která stála před pultem s knihami. Za pultem stál muž středního věku a prodával vždy po dvou svazcích knihy. Knihy byly vázané v šedém obalu. Jednalo se o „České dějiny a současnost“. Paní L. měla o knihy zájem a stoupla si také do fronty. Když přišla na řadu, obdržela úplně jinou knihu v černé vazbě. Uvnitř byly průhledné desky a v nich zastrkané bílé lístky. Na nich byly informace o tom, kde jsou důležité budovy. Například lékárna, úřady, školy, policie. Paní L. protestovala, že to není ta kniha, kterou chtěla, ale ty dva svazky již nebyly k dostání. Po určité době vstoupila zadem k pultu. Muž tam již nebyl, ale obsluhovali tam studenti vysoké školy. Paní L. jim vrátila velkou průhlednou desku. Potom se odebrala do hor. Měli tam chatu její známí. Přivítal ji jejich syn, podali si ruku a ona si pronajala chatu na určitou dobu. Chata byla bílá, vykládaná světlejším dřevem. V přízemí byla kuchyň s obývákem a nahoře dva pokoje. V prvním pokoji byla oddělená lůžka. Ve druhém pokoji našla připravenou manželskou postel. Na povlečení ležel lístek s jejím křestním jménem. Na druhé straně jméno nerozeznala. Uprostřed byla bílá polévková mísa s jedním talířem. Polévka již byla nalitá. Paní L. vyšla na balkon, kde byl krásný výhled do okolí. Sešla opět dolů do obývacího pokoje a tam bylo ustláno pro děti na válendě se vzorem kopretin. Vyšla ven na terasy, které spojovaly zvláštní modré panely z umělé hmoty. Spojení bylo chatrné a při došlápnutí praskalo. Jde o přípravu na současný život. U pultu s knihami se zpracovává a přijímá schválený karmický scénář. Lidé ve frontě potřebují napravit své omyly a chyby proti mužskému i ženskému principu. Proto potřebují oba svazky. Paní L. bylo určeno, že bude napravovat své omyly a chyby již jen s mužským principem. Věk muže, který ji obsluhuje, naznačuje, že by mohla dosáhnout vyrovnání ve středním věku. Z toho důvodu dostává jedny černé desky. Jsou prázdné, protože většina scénářů již byla vyrovnána. Obsahují jen lístečky, které se týkají institucí, kde je ještě třeba něco pochopit či získat potřebné zkušenosti. 166
Zpočátku je karmický scénář velmi tvrdý. Proto ještě má scénář černé desky. Když pochopí, nastane obrat během středního věku a ona prožije spokojeně zbytek života. Vše je již připraveno. Záleží jen na ní, zda přijme dary života, které ji očekávají. Chata je symbolem jejího života. Duchovní strava je připravena. (Mísa s polévkou.) Záleží jen na ní, zda se o ni bude dělit s novým partnerem, jehož jméno ještě nerozluštila, nebo půjde životem sama. Je zde místo i pro děti, které představují mladé duše. Ať volí tak či onak, bude spokojená, protože již poznala vesmírnou jednotu lásky. Terasy představují připoutanosti mužského a ženského principu ve světě. Tato připoutanost na cestě pravdy a lásky povoluje a praská, protože každý, kdo jde touto cestou, dřív nebo později pochopí cenu pravé lásky a pozná, že připoutanost je založena pouze na sobectví. Paní L. již vrátila symbol svého karmického scénáře v podobě velké průhledné desky. Je čistá, to znamená, že pochopila a odpustila. Je očištěna. Věk studentů naznačuje, že začíná pracovat na vyšší úrovni, protože postoupila do vysoké školy učení lásky. Paní L. je představitelkou všech bytostí, které na své očistě poctivě pracují.
Loučení s temným andělem Dne 22. 12. 2002 nejprve dcera S. slyšela informaci o zmasakrované mírové misi pozemšťanů, která byla napadena marťany. Na vesmírnou loď pozemšťanů byl přidělen temný anděl jako nestranný pozorovatel. Když viděl, jak se posádka připravuje na zdárné splnění mise, byl dojat. Všichni jsme se očišťovali, vedli prosby. Dokonce jsme očišťovali i motory. Anděl plakal, protože znal osud naší mise. Srdcem byl na naší straně a spravedlivě svědčil v náš prospěch. Dcera je mimo čas a prostor, je sice sama, ale vedle sebe cítí nějakou přátelskou bytost. Má před sebou velice náročný úkol. Někde v prostoru jsou před ní dvoje dveře, které musí sama otevřít. Opatrně postupuje, až se ocitá před prvními dveřmi. Je rozechvělá, ale odhodlaná, trochu se ještě bojí. Konečně se jí podařilo dveře otevřít a skoro ihned se ocitne před dalšími dveřmi. Tentokrát to šlo již poměrně lehce. Má pocit, že jí bylo i trochu pomoženo. Konečně je svobodná. Osvobodila se od svého strachu a otevřela se lásce. Už se nebojí, že jí někdo ublíží, nebojí se ani utrpení. Je šťastná, protože ví, že utrpení urychluje naše zrání. Najednou se ocitne v bytě, kde bydlela jako dítě. Je to byt ve škole na Metelkově náměstí. Je v kuchyni s nějakou paní, která si celý byt prohlížela jako na výstavě. Obě se rozloučily podáním ruky. Již se otáčela, když si uvědomila, že paní touží po tom, aby ji objala. Chvíli obě váhají a nakonec ji dcera objímá. 167
Paní prohlásí, že je to pro ni veliká podpora. Já sedím opodál a zapisuji si ji na léčení. Tato vize se týká současného života. U paní S. končí náročné údobí slabého autismu, mnohé pochopila, a tak nastal čas, aby se rozloučila se svým temným andělem, který ji mnoho životů provázel. Prohlíží její byt, tedy její nitro, zda je vše v pořádku. Vidí, že se s ní již může bez obav rozloučit. Oba jsou ve chvíli loučení podrobeni poslední zkoušce. Paní S. měla vykázat, že dokáže projevit své city a nebojí se již fyzického kontaktu. Temný anděl, který jí pomáhal se osvobodit, si musel prověřit, zda spálil všechna pouta. Oba dosáhli svého cíle a jsou svobodní. Anděl splnil se ctí svůj úkol. Je to týž anděl, který plakal nad zmařenou misí, a je to i anděl, který jí v tomto životě pomohl pochopit podstatu jejího problému. Upozornění pro všechny. Pracujeme-li na nějakém problému a předem předpokládáme výsledek či odpověď, blokujeme si objektivní pravdu a stvrzujeme si sami svým zaujetím kódy pravdy. Potom to nejsou kódy pravdy od našich duchovních vůdců ze světlých sfér, ale pouze kódy našeho přesvědčení. Blok, který jsme si vytvořili, musíme eliminovat.
Čekání na svatbu Dne 6. 1. 2003 se mi zdálo, že jsem jako mladé děvče na dvoře panovníka, jehož syn se má ženit. Všichni jsou šťastni a s nadšením se na slavnost připravují. Nevěstou má být urozená princezna. Nikdo ji nezná, ale říká se, že je velmi krásná a bohatá. Všude vládne horečná činnost. Vše se čistí a uklízí. Rodiče jsou nadmíru spokojeni. Najednou se ozývají fanfáry a princezna přijíždí. Všichni se sbíhají, aby ji uvítali. I já jsem mezi lidmi, kteří se zde sešli. Vím, že nejsem urozená princezna, ale nějakým způsobem ke královskému dvoru patřím. S princem se znám od dětství a byli jsme si vždy velice blízcí. Jsem smutná a zmocňuje se mne stesk. Nedovedu si představit, že se „můj“ princ ožení s jinou ženou. Vtom přichází princ, ale místo toho, aby uvítal bohatou nevěstu, přichází ke mně a bere mne do náruče. Chce mne políbit, ale já se bojím hněvu jeho rodičů a uhýbám před jeho polibky. Bojím se na něho podívat. Nechci stát v cestě jeho štěstí. Princ nedbá všeobecného pohoršení a prohlašuje, že si mne zvolil za ženu a nikoho jiného si prý nevezme. Jeho rodiče strnuli, bojí se skandálu, ale nakonec se smiřují s touto situací a princezně se omlouvají. Lidé se okolo nás shluknou a já se choulím v princově náruči a stále ještě nemohu uvěřit svému štěstí. Najednou stojím mezi novináři ve Vrchlického ulici v Teplicích a snažím se jim uniknout. Ujímá se mne nějaká žena. Vím, že je také novinářka, ale má na mne uklidňující vliv. Bere mne za ruku a vede ke svému šéfovi. Slibuje, že 168
o mně a princi napíše pravdivý článek, aby lidé znali pravdu a nepodezírali mne z intrik a ziskuchtivosti. Vstoupíme do redakce a žena mne nechá stát před dveřmi šéfa a vstupuje do jeho kanceláře. Najednou jsem sama, nikde nikdo a čekání se protahuje. Jsem poněkud nesvá a mírně dotčena, že mne nechávají tak dlouho čekat. Z hovoru, který se nese z kanceláře ven na chodbu, usuzuji, že se vůbec nejedná o mou svatbu s princem, ale oni řeší úplně jiné záležitosti. Divím se, co zde dělám. Princ dal jasně najevo, že si mne chce vzít. Rodiče již svolili, že nám vystrojí svatbu. Měla bych být šťastná a být s ním. Rozhodnu se, že se k němu vrátím, a v tomto okamžiku se probouzím. Jde o alegorii duchovní cesty vašich skupin v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Centrum je v Teplicích, proto se Teplice promítly do tvé vize. Teplice s Krnovem, tedy Čechy a Morava, představují duál a znázorňují mužský a ženský princip nevěsty. Dvě slovenské skupiny představují duál mužského a ženského principu ženicha. Jde o přípravu duchovního postupu všech vašich skupin. Připravuje se mystická svatba. K tomu dojde, až budou všechny skupiny očištěny. Toužení nevěsty je vyjádřením touhy po očistě a dosažení mystického cíle. Toho je možné dosáhnout jen tehdy, když jsou oba principy očištěny a v harmonii. Zatím nevěsta čeká na svého ženicha. Na této cestě jsme se setkávali i s falešnými proroky, kteří nás vedli k připoutanosti, fanatismu a magickým manipulacím. Tehdy jsme trpěli, i když jsme se radovali ze zdánlivé moci magie. Tenkrát jsme vstupovali v komplikované svazky na základě magických manipulací a každý život tvrdě dopláceli na tyto manipulace. Na základě těchto zkušeností jsme poznali past, kterou představuje magie, a začali jsme se stavět na cestu pravdy a lásky. Začali jsme se očišťovat od chtivosti, sobectví, připoutanosti a magických manipulací i intrik. Nyní jsme prohlédli a známe pravdu. Každý z nás složí poslední zkoušku, která znamená definitivní rozchod s magií i jejími falešnými proroky a vůdci. Jakmile se osvobodíte, zharmonizujete se v čisté lásce a budete přijati do vesmírné jednoty lásky. Tehdy proběhne pravá mystická svatba ve světle Nejvyššího principu lásky a stvoření. Tehdy splynou oba duály v čtyřduši a budou spolupracovat v lásce a harmonii. Před chrámem lásky čeká nevěsta, až k ní přijde její ženich očištěný. (Chrám je kancelář šéfa – Otce.) Tehdy se chrám lásky rozzáří a otevře. Oba do něho vstoupí a Otec jim požehná. První se očistila nevěsta, která představuje duchovní skupinu z Teplic. Čeká na ženicha, duchovní skupinu z Krnova. Pravděpodobně dosáhnou harmonie s oběma principy 9. 1. 2003. Totéž se připravuje na Slovensku. Zatím se obě skupiny očišťují. Je třeba, aby na sobě všichni intenzivně pracovali a obě skupiny na své očistě vzájemně spolupracovaly. K mystické svatbě, kdy oba duály splynou v čtyřduši, by mělo dojít asi v květnu. 169
Oba představitelé, nevěsta i ženich, jsou duchovně urození a přinášejí velké bohatství ducha, jeho osvícení a čistotu. To je jejich věno.
Umírání a cesta mágů Paní L. dne 7. 1. 2003 viděla ve své vizi bratra své babičky, jak umírá. Strašně se bál smrti. Vzala jeho hlavu do náruče a řekla mu, že se nemusí bát. V tu chvíli se mu již začal vyjasňovat pohled a sdělil jí, že vidí svůj život od dětství až po současnost. Paní L. šla oznámit svému dědovi a strýci, že prastrýc umírá. Oni však neměli čas. Paní R. zatím objevila v jejich kuchyni patky knedlíků potažené zelenou plísní. Bratr babičky představuje mágy, kteří v okamžiku smrti prohlédnou a bojí se účtování, protože pochopili, že narušovali vesmírný řád a budou muset napravovat své omyly a chyby, včetně magických manipulací. Děda se strýcem představují mužský princip, do jehož triády prastrýc náležel. Oni neměli čas, protože byli zaneprázdněni vlastními manipulacemi, aby oddálili den, kdy budou i oni skládat své účty. Paní R., která splývala s paní D. a paní L., představuje trojjedinost ženského principu. Plesnivé patky, které objevily, představují duchovní stravu, která zavedla mužský princip do magie. Paní L. je málo oblečena a jede na motorce. První sedí muž, který řídí motorku, potom sedí žena a nakonec sedí ona. Jejich cesta byla dlouhá a několikrát se museli zastavit, aby si odpočinuli. Protože se ochlazovalo, paní L. se postupně oblékala. Všimla si, že za nimi jede více motorkářů. Druhá vize ukazuje přeměnu paní L. v temného anděla mágů. Motorkáři jsou temní andělé, kteří se starají o to, aby se naplnila spravedlnost u těch mágů, kteří překročili meze svých kompetencí. Jde o vyrovnání spravedlnosti mezi mužským a ženským principem. V těchto sférách není pravé lásky, a proto pociťuje chlad. Jak pokračuje v práci, obléká se do uniformy temných andělů a stává se jím a naplňuje karmy těch, kteří mají být poučeni. V polorozpadlém městě je uprostřed les a zahrada. Mezi stromy prosvítají dva domy. Jeden starý, bílý, druhý je šedý, třípatrový. Paní L. stojí na balkoně třípatrového domu asi uprostřed. Pozoruje, jak od lesa přijíždějí na koních lidé, kteří jsou oblečeni v různých dobových krojích. Jsou to muži i ženy. Podávala jim vodu v lahvích a na některé ji dokonce vylévala. Na počátku tonul les ve stínu domů, ale později stín zmizel a mezi stromy začalo prosvítat slunce. Polorozpadlé město představuje svět mágů a jejich duchovní stav. Paní L. představuje duchovního vůdce, který jim pomáhá s očistou. Voda představuje pramen pravdy a lásky. Lití vody na hlavy přicházejících představuje křest očisty. Les jsou stromy života. Mizí z nich stín sobectví a vychází slunce učení lásky, které přináší osvícení. Kroje lidí představují dobu, ze které 170
přicházejí. Zde se prvně zapletli v magických manipulacích. Dva domy představují nitro mužského a ženského principu lidstva, které se probouzejí pro cestu lásky.
Cesta za očistou Ve vizi dne 9. 1. 2003 je paní E. v rehabilitačním centru. Všichni se nejdříve koupou ve vanách, potom začne voda zaplavovat i prostory mezi vanami. Je průzračně čistá. Všichni se bojí, že je moc studená, a moc se jim do ní nechce, ale potom do ní někdo namočí nohy a ostatní to zkusí též. Voda je příjemně teplá, a tak v ní plavou. Najednou voda začne ubývat, až nakonec vyschne úplně. Jako náhradu dostanou masážní strojek na obličej. Rehabilitační centrum představuje duchovní centrum, kde se může každý očistit podle své svobodné vůle. Jakmile nastoupí cestu očisty, je jim pomáháno, aby se zbavili všeho nežádoucího, co je na této cestě zatěžuje. Čas pro očistu je však přesně vymezen. Když vyprší, začne voda opadávat a nakonec vyschne. Masážní strojek představuje formování charakteru, které je důsledkem očisty ducha. I na tomto díle musí každý samostatně pracovat. V další vizi má paní E. odjet s dětmi k babičce vlakem. Je nejvyšší čas odjet. Snaží se nacpat do tašky své dvě kočky, ale má strach, že jí cestou utečou, protože taška je otevřená a nejde zavřít. Nakonec to vzdá a kočky zmizí. S nimi i obsah tašek. Na zemi zbudou jen dvě prázdné igelitové tašky s jednou černou cestovní. Sbalí vše do ruksaku a vyrazí. Děti už poslala dřívějším vlakem. Vlak stihla na poslední chvíli v 11.50 hodin. Odjezd k babičce představuje příchod na shromaždiště, odkud se reinkarnují duše do hmotného světa podle dohody. Příprava na odjezd je příprava na další život. Paní E. balí svou karmickou zátěž podle scénáře, který si sama stanovila. Zbavila se připoutanosti, ale nevzdala se magie. Proto nemůže zavřít tašku s kočkami, které jsou představitelkami mužského a ženského principu magie. Nedokáže je již spoutat. Jakmile toto pochopí, zmizí poslední stesk po darech a moci magie a kočky zmizí s příslušnou karmickou zátěží. Zbývají jen prázdné tašky. Zabalí tedy to, co zbývá, a jde na místo shromáždění. Syny poslala napřed. To znamená, že budou starší než ona a mohou být i jejími rodiči. Vystřídali si tedy životní role pro ponaučení. „Babička“ představuje hmotný svět, který je místem, kde mohou všichni získat potřebné zkušenosti. Magie se zbavila skutečně na poslední chvíli, protože vlak odjíždí za deset minut dvanáct. Rezerva byla nepatrná. Jde se svými syny na výlet. Nejdříve minou přírodní koupaliště, které má bahnitý břeh. Na trávě ve svahu se povaluje spousta lidí. Dohodnou se, že budou pokračovat dál do hor. Cestou začne syn T. špačkovat a ukazuje opuš171
těné rybníky pod nimi. Jsou bahnité a zarostlé. Paní E. prohlásí, že do toho bahna ji nikdo nedostane. On se s tím smíří a vyrazí vpřed. Stoupají po úzké cestě a posléze, jako obvykle, ztratí cestu. Proto se domluví, že vyrazí přímo do srázu. Lezou nahoru a skála se jim drolí pod rukama. Je pruhovaná, bílá se žlutými a nahnědlými pruhy. Pod vrcholem ji děti předběhnou, protože je nezdržuje strach jako ji. Najednou shora letí veliký kámen, o kterém si paní E. myslí, že ho uvolnil syn T. Napomene ho, aby myslel na ty, kteří jsou pod ním. Při pohledu dolů vidí, že pod nimi šplhá muž s několika dětmi. Vykřikne, aby je varovala, a oni uhnou na poslední chvíli. Potom jí děti utečou a najde je na samém vrcholu, kde jsou již jiní lidé a děti si tam hrají na hradbách. Výlet představuje životní anabázi celé rodiny. Lidé, kteří se povalují okolo bahnitých rybníků, jsou ti, kteří jsou připoutáni k hmotě a netouží po ničem jiném. Bahno představuje i mravní bahno. Lidé, kteří stoupají vzhůru jako paní E. s rodinou, jsou ti, kteří touží po pravém poznání a sledují své vyšší cíle. Vynaloží na jejich dosažení mnoho sil. Je však třeba brát ohled i na ty, kteří nejsou vedle vás, ale pachtí se někde pod vámi. Musíte dát pozor, abyste je nezranili či nesmetli z jejich cesty. Na této cestě platí zákony lásky. Vrchol, kterého dosáhla se svou rodinou, představuje životní cíl.
Zlatý klíč Ve čtvrtek dne 9. 1. 2003, než odcházela paní H. He. na skupinu, viděla před očima obraz truhličky, ve které byl uložen zlatý klíč. Truhlice byla vyložena nachovým sametem. Na povrchu byla šedohnědá s kováním. Uvědomila si, že ranní vize byla velmi důležitá. Byla probuzena s tím, že si má dobře prohlédnout půdorys Prahy. Zjevil se jí duchovní strážce Prahy a vysvětlil jí, že magický klíč, kterým byla Praha uzavřena do světů magie, leží pod Prahou. Uviděla kruhový půdorys Prahy, do jehož centra směřovalo sedm cest. Klíč byl kovový a ležel pod kruhem. Požádala strážce o energetický průkaz a on sundal kapuci z hlavy. Vůbec se nezměnil. To se opakovalo dvakrát. Bylo jasné, že paní H. vidí od počátku jeho pravou podobu. Protože si stále nebyla jistá, ptala se Otce, zda je tato bytost ze světlých sfér. Bylo jí to potvrzeno. Byl to muž a šel k centru Prahy. Paní H. se domnívá, že klíč leží pod kaplí sv. Kříže. Uvědomila si, že Rudolf II. v okamžiku svého umírání proklel český národ. Je třeba poprosit ho jménem českých národů za odpuštění, odpustit mu a požádat ho, aby sejmul své kletby ze všech. Vy pak musíte snímat své kletby z něho. Až toto bude hotovo, můžete prosit o očistu korunovačních klenotů, včetně trůnu a všech atributů moci. S touto vizí začali všichni ve čtvrtek pracovat a vedli prosby tak, jak bylo naznačeno. Paní H. vyzvedla kovový klíč z magického centra Prahy a se sou172
hlasem Božím uzavírala cesty do magických světů. Klíč pak odevzdala Otci. Potom se jim zjevily vyvrácené stromy života těch, kteří sloužili magii. Správně vedli prosby za ty bytosti, u kterých to Otec dovolil. Děkujeme! Zde je povoleno se zeptat, zda smíte vést prosby v tomto smyslu za všechny národy celého světa. Většinou vám to bude povoleno. Musíte si to však u Otce ověřit. Potom byla paní H. vedena k tomu, aby vyjmula z truhlice zlatý klíč. Prosila Otce, aby otevřel cestu k pravému poznání učení lásky. Prosila, aby byla otevřena cesta Nejvyššímu principu lásky a stvoření, aby nás mohl očistit od všeho zlého. Potom klíč odevzdala Otci. Pak všichni poděkovali Otci a patronovi Prahy. Během práce se zjevil paní H. černý trůn a suchý květ lípy s lístky na malé větvičce. Byl to symbol duchovního stavu národů českého i moravského. Byla to připomínka, aby nezapomněli vést prosby i za ně, až očistí trůn vlády těchto národů od všech kleteb. Tak také byly prosby vedeny. Objevilo se srdce, které bylo blokováno čtvercem, který bránil vyzařování lásky. Tento čtverec je zneužitou mísou služby, která má stát v srdci na jednom z rohů, aby láska proudila ven. Tato mísa, je-li užívána ve jménu lásky, září touto láskou a pomáhá tuto lásku ještě znásobit. Je-li však dána do služeb magie, pohasne její láskyplné vyzařování, její vibrace poklesnou a ona změní polohu a zablokuje láskyplné vyzařování. Je to proto, že byla zneužita pro službu vlastnímu sobectví. Je-li však někdo již cele ve službách lásky, tuto mísu nepotřebuje, protože se stává touto láskou. Obyčejně ji odevzdá Otci, nebo se stále zjemňuje, až se v této lásce rozplyne. Ten, kdo se chce zbavit blokády prostřednictvím mísy služby, musí se vzdát magie a všeho, co s ní souvisí, a požádat Otce o pomoc při očistě a vyprosit si milost, aby mísa služby byla opět službou ve jménu pravé lásky a uvedena do správné polohy. Tomu předchází prosba o vzkříšení pro službu lásky. Moje doplňující vize. Následující den jsem zahlédla na vteřinku velmi ostrý obraz mužů, zřejmě duchovních vůdců, jak stojí v půlkruhu a vyčkávají. Protože jsem měla nepříjemné pocity, pochopila jsem, že jsem před nimi varována. Vedla jsem prosby k Otci, aby mne chránil a vedl. Pochopila jsem, že jsou to konsternovaní duchovní vůdcové ze světů magie a nechápou, proč mne nemohou obklíčit a sevřít do kruhu své moci. Vedla jsem prosby k Otci, aby je osvítil Duchem svatým, aby je roztřídil a poučil a potom odvedl tam, kam podle jeho vůle náležejí. Prosila jsem, aby byli vyškrtnuti z našich ákášických záznamů všude, kde je to třeba podle vůle Boží. Půlkruh se zmenšil, ale zbyla tam asi čtvrtina temných bytostí. Prosila jsem, abychom byli všichni chráněni před jejich mocí, vlivem a působností. 173
Zahlédla jsem měkké světlo a před ním anděla s ohromnými křídly, který čekal, kdo ho bude následovat. Pochopila jsem, že je to představa mágů o tom, jak má anděl vypadat. Uvědomila jsem si, že čeká na ty, kteří zvolí cestu za světlem lásky. Proto vzal na sebe tuto podobu. Jinak by ho nepoznali. Zbývající čtvrtina mágů se opět změnila. Nakonec zbyli jen zástupci trojjedinosti mužského a ženského principu. Po vedení proseb i oni odešli tam, kam podle vůle Boží náležejí. Zde je třeba vést prosby opatrně, opakovaně se ptát na souhlas Boží, protože by mohla být narušena rovnováha, která náleží našim sférám a dimenzím. Je třeba si uvědomit, že byli roztříděni tak, jak jim náleželo. Ne všichni byli spaseni. Jen tomu, kdo po ní toužil a pokořil svou pýchu a poprosil o ni, se jí dostalo.
Počátek pádu Jantaranů Ve vizi dne 10. 1. 2003 si pan P. Bu. vzpomíná, že někam odjížděli ve dvou autech. Byli zde i členové naší skupiny. V jednom autě jely ženy a ve druhém byli muži. Měl dojem, že jedou na nějakou svatbu či jinou slavnost. Potom seděl v tříposchoďovém nádražním domku. Kolem projížděl vlak a vše uvnitř domku se rozkmitalo. Měl obavu, že se domek zbortí, ale vibrace po chvíli ustaly. Jde o plánování života ve hmotném světě na planetě Zemi. Jejich mužský i ženský princip jsou sjednoceny, očekávají duchovní postup. Nádraží je místem, kde probíhá poslední kontrola adeptů na život ve hmotě. Změna vibrací při vlastním aktu vtělení je dosti nepříjemná. Pan P. se ocitá s paní L. a jejími syny v bazénu na obrovském nafukovacím lehátku. Do vody se dalo sáhnout jen škvírami mezi krajem bazénu a matrací. Voda byla čistá. Oba dva i se syny paní L. vytvářejí rodinnou pospolitost. Jdou cestou magie, proto se bojí čisté vody poznání a chrání se před ní uměle. Jde o jeden z prvních životů na planetě Zemi. Zatím jen pozorují. Pan P. sedí s několika lidmi u stolu na volném prostranství. V některých lidech opět poznává některé členy skupiny. Jsou to ti, se kterými se reinkarnoval, proto je poznává. Podávala se zde různá jídla. Jde o slavnost sjednocení. Někdo se ptá, na koho se čeká. Jiný člověk odpověděl, že na pana P. Br. V tom ho pan P. uviděl a ohlásil jeho příchod. Jde o čekání na „krále“, tedy na duchovního vůdce mágů, kteří chtějí ovládnout planetu Zemi, když zničili vlastní planetu Mars. V další vizi dne 12. 1. 2003 je opět v nějakém domě. Opět zde poznává své známé. Nějaký muž mu podal dva papíry. Pan P. potřeboval ručitele na půjčku. Tím měla být paní D. Pan P. jí podal prázdné papíry a upozornil ji, aby si to dobře přečetla. Ona to lehkomyslně podepsala a smála se. 174
Dům představuje společenství mágů. Pan P. je již pokročilý, a proto musí splácet své dluhy. Potřebuje získat zásluhy a někoho, kdo by mu pomáhal splácet jeho dluhy. Velmistr mu předává úpisy, které i on podepsal bianko. Nyní musí získat další duši do služeb magie. Touto bytostí se stává paní D., a ještě se raduje, že bude posílena její moc. Ten, kdo podepsal tuto směnku, se cele odevzdal do služeb magie na věčné časy. V tomto okamžiku nastoupil cestu duchovně mrtvých. Postup očisty: Člověk, který podepsal tento úpis a ještě nenaplnil svůj osud, se může zachránit, když se vzdá magie, její moci i darů. Musí předstoupit před radu nejvyšších a prosit za odpuštění i o pomoc. Tato očista má tři náročné fáze a na počátku každé fáze musí učinit toto prohlášení. Pokud se stal duchovně mrtvým, není mu pomoci. Podlehne vesmírným zákonům. Přípravná fáze: Důkladně se očišťuje od magie, vrací úpisy i dary, rozváže všechna pouta, likviduje negativní programy i konstrukce, očišťuje se od kódů magie i duchovních parazitů tak, jak to umí nejlépe. Propouští své věřitele i služebníky. Očišťuje nejen sebe, ale i své paralelní bytosti tak, jak mu to Otec dovolí. Tato fáze je poměrně dlouhá a náročná. Nesmí zapomenout na strom života. Musí stáhnout všechny kletby, msty i čáry ze všeho a ze všech. 1. fáze očisty: Předstoupí před radu nejvyšších, Otce i Jitřního anděla a prohlásí, že se vzdává magie, její moci i darů z ní pocházejících. Prosí za odpuštění i pomoc a ochranu. Odprosí všechny, kterým vědomě i nevědomě ublížil, a vysloví, že odpouští všem, kteří ubližovali jemu. Potom si vyprosí milost, aby byl osvobozen od magického jištění, které bylo do něho vloženo, a poděkuje. Potom vede prosby, aby byla rozvolněna pouta s temnými anděly tam, kde to Otec dovolí, a poděkuje všem za takto získané zkušenosti na základě utrpení. Když je očištěn od magického jištění, může přistoupit k druhé fázi očisty. 2. fáze očisty: Opět prohlásí, že se vzdává magie, její moci i darů, odevzdá úpisy, kterými se připoutal k temným světům magie. Poprosí za odpuštění a jejich vyškrtnutí z ákášických záznamů spolu s karmami a vazbami z nich vyplývajícími. Poprosí o ochranu a vedení a spustí se do temných sfér světů magie, kde musí najít milník, ke kterému připoutal svou čtyřduši. Milník pozná podle svého osobního čísla a naznačené vývojové osmičky, která již bývá často deformovaná. Na něm jsou okovy různě jištěné. Musí rozebrat s pomocí Boží všechna jištění, vyjmout klíč od okovů a jednotlivé principy své čtyřduše osvobodit. Předstoupí s nimi před radu nejvyšších, odprosí je a poprosí Otce o milost očisty a přiměřenou harmonizaci všech principů čtyřduše. Odevzdá je i sebe milosti Boží a poděkuje. 3. fáze očisty: Opět prohlásí, že se vzdává magie … poprosí o ochranu a pevné vedení Otce a spustí se do míst, kde leží jeho rakev plná úpisů. Musí najít bianko úpis. Je již černý, někdy i jištěný. Vše rozvolní. Úpis vyjme a poprosí o pomoc, aby rakev se zbývajícími úpisy byla předána Otci a radě nejvyšších. Prosí o milost, aby byly vyškrtnuty všechny z příslušných ákášických záznamů 175
i s karmami a vazbami z nich vyplývajícími. Potom prosí Otce o milost, aby ho opět vzkřísil pro život věčný v lásce, aby mohl opět jít cestou pravdy a lásky a plnit úkoly, které Otci slíbil. Odevzdá kompetence a odevzdá se milosti Boží. Nezapomeňte děkovat i Jitřnímu andělovi, který je v tomto případě velkým pomocníkem. Pracujete i s pomocí všech láskyplných z vesmírné jednoty lásky.
Cesta paní D. D. Ve vizi paní D. dne 10. 1. 2003 se skupina lidí pohybuje po nějakém předměstí. Jsou zde malé domky, úzké útulné uličky, kus oplocené louky, lehce zasněžené, na kterou vybíhá tmavý koníček s delší hustou hřívou. Najednou se paní D. ocitne v místnosti domu, který je dost zalidněný. Někdo jí říká: „Máte možnost se umýt.“ Vejde tedy do koupelny, která je světlá, vyložená bílými dlaždicemi zdobenými modrozeleným ornamentem. Vana je rohová, veliká. Ve vaně sedí její matka a byla již s koupáním zřejmě hotová. Voda byla úžasně čistá. Cítila silnou touhu se také vykoupat a nesměle požádala, zda smí do vany, aby vodu zbytečně nevypouštěla. Matka jen kývla na srozuměnou a byla pryč. Když ponořila ruku do vody, byla příjemně teplá. Paní D. měla po koupání velice příjemný pocit. Ve vodě se neviděla. Jde o přípravu na další reinkarnaci. Cílem je vyrovnání karmických vazeb s lidmi i některými zvířaty, ale hlavně má správně pochopit roli ženského principu a dosáhnout co největší harmonie s mužským principem. Aby tento úkol zvládla, musí se očistit a posílit u své mateřské bytosti, kterou představuje matka. Koupel symbolizuje tento akt. Celá skupina lidí stojí před domem a mluví se o jarmarku či karnevalu. Před paní D. stojí postava, která si bere na sebe jakýsi širší náhrdelník a krátkou tmavou pelerinku. Paní D. z ní vidí jen pruh asi deset centimetrů široký, ale připadá jí, že je postava příliš obrněná, a úbor se jí vůbec nelíbí. Myslela si, že si ten člověk měl vybrat něco jiného. Postava jí řekla, že jde za kouzelníka, a ona v ní poznala pana Z. Jde o etapu, kdy si jednotlivci, kteří se s ní reinkarnují, vybírají životní role. Najednou se jí zjevil starý pán, ve kterém poznává pana Č. Začal ji líbat a chtěl se mazlit. Okolostojícím to bylo trapné, ale paní D. vzala jeho hlavu do své náruče a ukonejšila ho jako dítě. Když se uklidnil, mohla ho nechat samotného. Chvíli se procházeli po nějakém malém náměstí a byla s nimi i zvířata. Psi, kočka a dvě malá lvíčata. Jedno černé, klidnější a druhé světlé, živější. Starý pán představuje její druhou polovinu. Naznačuje jí, že se setkají až v závěru svého života. Procházka představuje jejich život, který by měl probíhat v harmonii, pokud neučiní nějakou závažnou karmickou chybu. 176
Zvířata patří do jejich suity svatých zvířat. Všechna by měla být v páru. Kočka je sama, to znamená, že ženský princip má ještě něco pochopit. Paní D. se vrací do vstupní haly prozářené sluncem. Na jedné stěně je asi padesát centimetrů vysoká zídka, na které je lůžko. Na něm spočívá nahá ženská postava, trochu větší než člověk. Paní D. uléhá vedle ní. V této postavě poznává mne. Zdvihne černého lvíčka a on si lehne spokojeně na můj levý bok. Světlého lvíčka musela lákat. Stál mezi dveřmi a ježil se, ale přišel. Paní D. ho zdvihla a dost nemotorně mi ho plácla na břicho. Omluvila se za to a já jsem řekla, že to zase tak hrozné nebylo. Světlý lvíček sklouzl do jamky mezi břichem a nohama, obrátil se na zádíčka a nechal se šimrat na bříšku. Zřejmě si liboval a vrněl spokojeností. Vitalita z něho doslova vyzařovala. Černého lvíčka už neviděla. Návrat do vstupní haly představuje návrat z hmotného světa ke své mateřské bytosti, kterou v tomto případě představuješ ty. Jsi větší, protože obsahuješ oba duály. Paní D. uléhá vedle tebe, aby vyhodnotila své zkušenosti. Zřejmě je spokojená. Někde se jí však zaběhl tmavý lvíček, který představuje ženský princip. V příštím hmotném životě ho bude hledat, aby správně pochopila jeho roli. V další vizi dne 13. 1. 2003 je paní D. v kuchyni a připravuje snídani. Zjistí, že jí chléb pro dvě osoby nestačí. Rozhodla se, že ho přenechá svému partnerovi a sama si najde ve spižírně knackebrot. Vyndala jeden plátek z balení, ale spadl jí na zem. Sebrala ho, ofoukala a potom ho ještě roztržitě otřela o oděv. Pak se vzpamatovala a uvědomila si, že ho pošpinila, a tak plátek opláchla pod tekoucí vodou. Strčila ho opět do balíčku a nalila do něho vodu. Pak jí došlo, že vše rozmáčí, a vodu zase vylila. Chléb v tomto případě nepředstavuje jen duchovní stravu, ale je i obrazem jejich společného života. Paní D. se nesobecky stará o svého partnera, aby měl vše, co ke spokojenému životu potřebuje. Udělá však chybu a snaží se ji napravit. Zmatkuje a je nebezpečí, že znehodnotí nejen duchovní stravu, ale je zde i nebezpečí, že by mohla svou unáhleností narušit i harmonii svého života. Dne 15. 1. 2003 jde parkem s nějakým mužem. Oba jsou mladší. Muž ji požádá o sexuální styk. Než se ona stačí vyjádřit, unese ji do nějaké budovy, kde prosadí svou vůli. Paní D. ztratí vědomí a probouzí se napůl vsedě v nějakých hadrech na zemi. Byl už večer. Měla pocit, že je v nějakém skladu. Byl úplně prázdný. Vlevo nahoře byla malá okénka, kde se svítilo. Slyšela, že se tam pracuje. Byla to krejčovna. Horečně přemýšlela, jak se dostat z této nepříjemné situace. Vtom se otevřely dveře a na několik kroků tam vběhla asi pětiletá holčička v červených šatičkách. Měla světlé vlásky. Protože přišla ze světla, paní D. neuviděla. Za ní vstoupil její tatínek, vzal ji za ruku a odvedl ji zpět do dílny. Byla vděčná za toto vyrušení a vykročila směrem k malé brance. Vtom vše zmizelo a ona byla venku. 177
Jde o jeden ze životů, kdy byla paní D. znásilněna a zabita. Zpočátku neví, co se s ní děje, a zůstává ve skladišti, kam ji vrah zatáhl. Rozhlíží se po svém okolí. Malá holčička s tatínkem, kteří vejdou do skladu, jsou její paralelní bytosti, proto jí bylo „vyrušení“ tak milé. Tatínek ji však uviděl a mluvil o tom. To byl ten hovor, který k ní doléhal. Branka, kterou paní D. prochází, je tunel, kterým odchází za svou mateřskou bytostí do jiné dimenze. Ve vizi dne 15. 1. 2003 paní D. jde s partnerem po městě, ve kterém poznává Teplice. Diskutují a přou se o různých věcech. Opět je podvečer a stmívá se. Projdou nějakým průchodem, který vede malou dílničkou, a ocitají se na louce, kde teče potůček. Příroda paní D. připomíná Irsko. Přistupuje k potůčku. Voda je průzračná. Pomyslela si, že je asi studená, ale už je bosa a vstupuje do ní. Její partner stojí v kožených šněrovacích botách na břehu. Voda je příjemná a ona je veselá. Najednou už nestojí v potůčku, ale v moři. Vidí však jen na metr okolo sebe. Voda je stále čirá, ale obzor zamlžený, světlý. Uvědomuje si, že okolo nejsou žádné stromy a keře. Paní D. se setkává opět s partnerem, který ji v minulém životě zavraždil. Nežijí spolu v přílišném souladu. On je stále velice tvrdý a šlape po citech jiných lidí, jak naznačují jeho kožené boty. Dochází k analogické karmické situaci jako v minulém životě. On však selhává a opět ji zavraždí. Tentokrát se paní D. utopí. (Viz symbol moře.) Paní D. se opět ocitá s kamarádkou v Teplicích. Hovoří o nějakém pracovním postupu, když se k ní přihlásí známý mladík, který jí tvrdí, že je do ní zamilovaný a chce zůstat v její blízkosti. Paní D. se nad tím v duchu usmívá, ale dovolí mu zůstat. Mladík však začne být neklidný a svěří se jí, že ho pronásledují, jestli by ho mohla ukrýt. Přemýšlí, kam ho uloží, protože má jediné lehátko. Ujistí ho, že si na spaní něco najde. Slíbí mu, že ho včas probudí, a on jí poděkuje a schoulí se do křesla. K ránu se vzbudila a probudila i mladíka. Vyšli před budovu, když s úžasnou rychlostí přijel červený sportovní vůz. Řidič měl na hlavě bílou čepičku a jel klikatě až na chodník před popelnice, kde zastavil a smál se. Mladík, který byl u paní D. přes noc, zatím nastoupil. Ještě zahlédla, že na zemi v prostoru pro nohy jsou zbytky sněhu, a pomyslela si, že tohle bude asi riskantní jízda. V duchu si přála, aby mladík dobře dojel do bezpečí. Paní D. se opět schází s mužem, který ji opakovaně zavraždil. Tentokrát je to zkouška opět pro oba, jak se spolu vyrovnají. Na mladíka již doléhají následky jeho omylů a chyb. Bojí se a cítí se ohrožen. Na chvíli si odpočine u paní D., ale musí dál, aby naplnil svůj osud. Auto představuje životní cestu pod přímým vedením temného anděla, kterého představuje řidič. Auto je otevřené, proto bude vystaven i nepřízni osudu a bude mít málo lásky, protože půjde po cestách zmrzlého království. To jsou zbytky sněhu v autě. Životní cesta bude klikatá a rychlá. Jen láska ho může zachránit před havárií. Paní D., která byla jeho obětí, mu přeje šťastný návrat do bezpečí. Ta se 178
již očistila a pomáhala mu, aby opět nalezl cestu pravdy a lásky. Svůj úkol v tomto životě splnila. Mladík též složil zkoušku a tentokrát již nevraždil.
Čekatelé Paní H. He. se ve své vizi dívala na nádherně modré nebe. Vtom se na něm objevily dvě vzducholodě. Byly tmavé a neměly plášť, takže bylo vidět jejich konstrukci. Jedna připlouvala zprava, druhá zleva. Ta zprava byla výš, ale tlačila dolní vzducholoď k zemi. Byly ohromné. Když klesly k zemi, cítila, že je ve spodní vzducholodi. Před ní vyšly ven dvě bytosti a ona též. Pronesla: „Nevím, co bych tu ještě měla dělat.“ Jde o život mezi životy, kdy dochází k rekapitulaci právě prožitého života. Jeho hlavním cílem bylo hledat rovnováhu mezi mužským a ženským principem, posoudit objektivně skutečný stav. Jejich rovnováhu demonstrují dvě vzducholodě, které představují sílu a moc obou principů v uplynulém životě. Paní H. pochopila, že bojují spolu o nadvládu. Úkol splnila a s těmito zkušenostmi se vrací zpět. Když vystoupila, objevila se před ní pláň, na které ležely mrtvé bytosti. Byly to ty bytosti, které svůj životní boj o nadvládu nad druhým principem nezbytně prohrály. Mezi nimi stál vysoký dům, „panelák“. Paní H. vešla dovnitř a ocitla se v bytě, který byl asi tři patra od střechy. Z okna jedné místnosti se dívala dolů, aby měla větší přehled. Panelák představuje místo, kde se provádí přehled uplynulého života a vyvozují se z něho závěry důležité pro karmický plán příští reinkarnace. Najednou byla ve velikém sále. Ještě neviděla tak velký zastřešený prostor. Místnost byla plná stolů a okolo nich sedělo mnoho bytostí na lavicích. Nikde nebylo vidět prázdné místo. Prošla tedy dál a skoro vzadu uviděla známého, který ji volal, že je tam ještě jedno volné místo. Šla si tedy k němu sednout a měla pocit, že všechny bytosti, které ji obklopují, jsou ty padlé bytosti, které viděla ležet na pláni před domem. Veliký sál je ve skutečnosti čekárnou, kde bytosti čekají na ty, kteří se s nimi reinkarnují. Většinou jsou to ty, které mají mezi sebou nevyrovnané karmické vztahy, nebo ty, které jim budou nastavovat zrcadlo, či ty, které je budou učit. Najednou paní H. vstupuje do vagonu, který je poněkud užší a nižší, než je obvyklé. Je plný dětí ve věku pět až deset let. Jsou tam samé holčičky. Sedí na lavicích, jedna vedle druhé, nikde není místo, kam by si sama sedla. Vezme si tedy štokrlátko a sedne si do středu uličky mezi ně. Dětem se začaly ježit vlasy. Zvlášť jedné holčičce, která seděla nejblíže a měla dlouhé vlasy, se natáhly až k její tváři. 179
Jízda vlakem představuje rozvoz všech, kteří se rozhodli pro společnou reinkarnaci, do míst, odkud vstoupí do svého hmotného těla. Zježené vlasy představují jemné připoutanosti, na základě kterých se opět shledají, aby vyrovnali své dluhy. Protože s paní H. jedou samé holčičky, znamená to, že má poskytnout své zkušenosti hlavně mladým duším ženského principu, ke kterému je ještě připoutaná, jak naznačují dlouhé vlasy holčičky.
Operace Paní S. se zdálo dne 15. 1. 2003, že její manžel má podstoupit operaci. Ona ještě s několika dalšími měla asistovat. Operovat měla paní E. Vše se mělo odehrávat v její kanceláři, ale nebyl tam sterilní operační sál, a to dceru překvapilo. Než si natáhla rukavice, chtěla si odskočit. Toalety byly téměř nezakryté, ale jí to nevadilo. Když se vrátila, připravovali manžela k operaci. Vypadalo to, že mu dělají „lumbálku“, ale potom mu pomohli vstát a odvedli ho na operační stůl. Žádné rukavice nemohla najít. Byly tam také dvě čtyřleté až pětileté děti, které již paní E. odoperovala. Starší chlapec měl jizvu na čele, která byla perfektně zašitá. Nebyla skoro vidět. Jde o metaforu duchovní práce ve hmotném těle, tedy o duchovní operace, které provádíte pouze se souhlasem Božím. V tomto případě se řeší vztah mezi mužským a ženským principem a rozvolňují se náročné připoutanosti mezi nimi. Hledání rukavic znázorňuje snahu paní S. jednat stále „v rukavičkách“, někdy však situace vyžaduje operační řez, když veškerá ponaučení jdou mimo. Odvedení manžela po punkci na sál ukazuje, že bylo poskytnuto náležité poučení a on se zásahem souhlasí. Manžel představuje připoutaný mužský princip, paní S. představuje ženský princip. Paní E. je personifikací osudu a přináší potřebná ponaučení, která způsobí, že dochází ke změnám v myšlení a cítění. Jizvy po operacích zůstávají jen výjimečně u mladých duší. Většinou velice brzy zmizí a bytost je svobodná. Pak leží paní S. v nějaké místnosti a je tam MUDr. P. se svou paní a jedenáctiletou dcerou. Chvíli si spolu povídají a pak dcera vstane a oblékne se. Najednou se toto místo změní v čekárnu a nějaká paní s dítětem se na ni zlobí, že tam je. Prý si moc dovoluje, že se baví s dcerou lékaře a zdržuje. Dcera se omlouvá, že sotva vstala, a je na odchodu. Nato jí je vyčteno, že snad stačilo, co provedla minule. Lekla se, nevěděla, o čem paní mluví, ale pak zahlédla obraz z jiné čekárny, kdy snad nějakému dítěti rozbila hlavu. Paní S. se připravuje na novou reinkarnaci. Ještě probírá důležité mezníky svého budoucího života. Lékař zde představuje duchovního vůdce a celá jejich rodina naznačuje, že bude řešit rodinné vztahy. Čekárna je místo, kde se setkává s bytostmi, které ji budou obklopovat, kterým něco dluží, nebo mají pro ni připravena důležitá poučení a budou ji zkoušet i pokoušet. 180
Nejtěžší karmou je vázána k paní s dítětem, která vystupuje v roli mstitele, protože jí nedokázala odpustit zranění svého dítěte. Pokud se nedokážou smířit ani v tomto životě, mohlo by se stát, že tato žena bude její matkou, aby se naučily vzájemné úctě a lásce, aby si odpustily, a tím se osvobodily. Bleskový obraz karmické scény, kdy zraní dítě, je poslední pomocí, která je jí poskytnuta, aby nezapomněla a pochopila.
Osvobození paní S. Dcera S. se se mnou prochází v teplickém parku u divadla. Okolí však vypadá jinak. Divadlo mělo ještě jednu novou budovu pro menší divadelní sál. Stavba byla pod úrovní země, krytá průhlednou kopulí. Šly jsme se podívat, ale představení se nekonalo. Bylo tam hodně turistů. Když jsme se vracely, potkaly jsme herce V. B. a začali jsme si povídat. Dcera mu říkala, jaká dvě jídla mají v bufetu, a smáli jsme se, protože si nemohla vzpomenout na jejich názvy. Jedno jídlo byla omeleta se šlehačkou a druhé mělo cizí název. Zastavili jsme se a povídali si. On vyndal spoustu stříbrných řetízků, které mu dcera pomáhala rovnat, aby mu všechny visely přes ruku. Vyšlo najevo, že jsme spolu kdysi chodili, a ty řetízky byly pro mne. Chtěl, aby mi je naaranžovala do copu. Nešlo to moc dobře, protože jsem měla málo sponek. Dcera nakonec držela cop a na ten aranžovala řetízky a pak mi ho připevnila zpět do drdolu. Najednou se jí zjevila minulost. Viděla ho velmi mladého, vypadal úplně jinak a viděla, že to byla ona, která s ním chodila. Viděla se, jak jde po ulici a je smutná, protože se s ní rozešel. Tentokrát však věděla, že to udělal proto, aby s ní mohl chodit jeho bratr. Divadlo je svět. Vy se procházíte v dimenzi mimo hmotný svět. Proto jste v parku. Jako mateřská bytost děláš dceři S. průvodce a ukazuješ jí, co by mělo být pojato do jejího karmického plánu pro příští život. Jdete do podzemí, které je symbolem temnějších světů magie. Je zde duchovní strava, kterou nezná, ale i ta, na kterou zapomněla. Zde potkává herce V. B., se kterým je magicky spoutána. On je paralelní bytostí toho, kdo jí byl otcem v tomto životě. Je jí ukázáno, v jakém vztahu byli. Jako důkaz, že pochopil utrpení připoutanosti, jí předal všechna pouta, která je spojovala a která rozvolnil. Proto žádal tvoji dceru S., aby ti je předala, aby i ona se rozpomněla a dala mu svobodu. Žádal tě, abys jim pomohla se osvobodit. Tak se také stalo. Řetízky jsou symbolem magických pout a je nutné je odevzdat i s úpisy. Je třeba předstoupit společně před Otce a vést prosby. Řetízky v tvých vlasech nedržely, protože jste již nebyli vzájemně připoutaní. Jak se jich paní S. dotýkala, rozpomněla se. Ty jsi je pak při vedení proseb předala Otci. Nyní by měla paní S. tyto prosby stvrdit. 181
Děkujeme! Za dcerou S. jde pohřební průvod. Pohřbívali nějakou ženu z Turecka. Dcera strašně plakala. Nikdy ji neviděla, ale věděla, že ji zná z minulých životů. Žena byla v černých šatech a nesli ji sedící v křesle. Připadalo jí legrační, když slyšela pozůstalé říkat, že je dobře, že sedí, že se bude lépe převážet. Vize ukazuje, že magie je mrtvá a bude převedena do jiných dimenzí. Měla by požádat o vyškrtnutí magie z příslušných ákášických záznamů.
Šilim, šilim ... ohm mani padme hum… Dne 17. 1. 2003 mi telefonovala paní H. He. o tom, že viděla na levé straně menší postavu šedovlasého starce, hubenějšího, který zpíval: „Šilim, šilim … ohm…“ Měla dojem, že je to Žid. Jak to vyslovila, uviděla jsem toho starce a pochopila jsem, že je to věčný Žid, který z nás touto melodií lásky snímá prokletí, jež na nás bylo vrženo v dávných dobách. Pochopila jsem, že je to jedna z podob strážce vesmíru a jeho role věčného Žida na této planetě končí a on je osvobozen od svého slibu, který dal. Vedla jsem paní H. k tomu, aby mu se mnou poděkovala, aby mohl odejít k Otci a složit do jeho rukou výpověď o tom, co pro lidstvo učinil. Když jsem zavěsila telefon, slyšela jsem stále jeho zpěv. Začala jsem zpívat s ním a věděla jsem, že musím tuto větu vyslovit tolikrát, kolik je svatých dětí, abych je s pomocí Boží osvobodila. Jednadvacetkrát. Zpěv sílil, protože každý osvobozený se k nám přidal. Potom přišla na řadu trojjedinost mužského a ženského principu. Melodie sílila v mohutný chorál, až jsme stanuli před radou nejvyšších. Všichni povstali a zpívali s námi. Potom Otec předzpívával variace melodie lásky a my je po něm opakovali. Slova se neměnila, ale zpěv sílil a mohutněl do krásného chorálu, který burácel celým vesmírem. Bylo slyšet jen mužské a ženské hlasy. Tento chór snímal ze všeho kletby a eliminoval zlo. Celý vesmír zněl melodií lásky. Viděla jsem bytosti, jak vzdávají hold nejvyššímu Božství a odevzdávají se Nejvyššímu principu lásky a stvoření. Byla to ukázka svornosti a harmonie vesmírné jednoty lásky, její tvorby pod vedením Nejvyššího principu lásky a stvoření. Je to ukázka nejvyššího štěstí osvícení. Kéž tato melodie lásky nikdy neutichne a stále nás vede za světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření! Kéž jsou všechny bytosti svobodné a volné, aby mohly vstoupit do vesmírné jednoty lásky! Kéž se již nikdy nevloudí do jejich melodie lásky falešný tón a chór všech láskyplných zní stále harmonicky a čistě! Pak budou skutečně všechny bytosti šťastné. Šalom! Mír s vámi!
182
Léčení na Slovensku Paní R. dne 18. 1. 2003 ve své vizi jela se mnou na Slovensko léčit. Byly jsme ubytovány ve větším dřevěném domě, který neměl strop. Dřevo bylo tmavě šedé a všude na zdech a trámech byly zbytky pavučin a prach. Spaly jsme v bílých peřinách. Prach a pavučiny jí trochu vadily. Chvílemi měla alergický kašel. V domě byly samé ženy. Povídaly jsme si s nimi. Dům patřil hezké plnější blondýně středního věku. Jmenovala se paní A. a paní R. byla přesvědčená, že jsme už u ní byly. Jízda na Slovensko představuje misi lásky. Dřevěný dům symbolizuje duchovní stav jednotlivých slovenských skupin, které pracují na své očistě. Jsou zde zbytky magického vlivu a násilných manipulací. Jde o zbytky z dávné minulosti. Spaly jste v bílých peřinách. To znamená, že jste byly přijaty s láskou a dostalo se vám těch nejlepších darů lásky, které byly schopny vám poskytnout. Byly zde samé ženy, protože se mělo pracovat především na vztazích a připoutanostech ženského principu. Majitelka paní A. je patronkou duchovních skupin slovenských, které patří do vaší mise. Potom mne viděla paní R. sedět za skleněnou přepážkou jako na poště a lidé ke mně postupně přistupovali a já jsem jim radila. Ve frontě již bylo i pár mužů. I paní R. se do fronty postavila a čekala, až přijde na řadu. Najednou na vedlejším stole zazvonil telefon. Byl tmavě modrý s lehkou metalízou. Paní R. bylo divné, že zvoní, když má vyvěšené sluchátko. Nechtělo se jí ho zdvihnout. Přistoupila k okénku a já jsem se jí zeptala, jak se jí daří. Odpověděla, že dobře, ale věděla jsem, že to není dobré, protože jsem jí včera i dnes musela dát bílou pilulku. To jsem jí také sdělila. Též jsem se jí ptala, proč nezdvihla telefon. Odpověděla, že na něj nedosáhla, ale sama cítila, že lže. Nařídila jsem jí, aby si ho vzala a stoupla si trochu stranou, protože se jí budu věnovat hned, jakmile vyřídím všechny lidi ve frontě. Poslechla a čekala. Fronta postupovala poměrně rychle. Tvoje práce za přepážkou představuje tlumočení učení lásky a léčení touto láskou na základě pochopení a převzetí odpovědnosti za vlastní život i jeho další vývoj. Zatím se pracuje se ženským principem. Mladí muži, kteří se vyskytují sporadicky ve frontě, jsou mladé duše ženského principu, které pro ponaučení přijaly ženské tělo i jeho roli ve „hmotě“. Paní R. se správně staví do fronty, protože i ona zde má karmické dluhy, ale trochu švindluje. Spoléhá na tebe, že to uděláš za ni. Proto nedbá vyzvánění telefonu, který představuje spojení s jejím duchem, a raději čeká, až přijde na řadu. Je přesvědčena, že je vše v pořádku, ale ty ji vyvedeš z omylu a odkazuješ ji na telefon, jehož prostřednictvím získá návod na to, jak dokončit nezbytnou očistu. Teprve potom může předstoupit před okénko a vyslechnout ponaučení a vyvodit z něho příslušné závěry. Teprve tehdy bude pro to zralá. 183
Bílé pilulky představují ponaučení, které je někdy hořké a které nezbytně musíš poskytnout, aby ti, kteří tě žádají o pomoc, pochopili a osvobodili se od svých bloků a předsudků. Paní R. zde představuje zralý ženský princip, který touží po dokonalé očistě. Doplňující vize. Paní V. je ve škole. Je zde tabule a učitel na ni začal psát vzorce a poučky. Do třídy přicházejí další žáci, až je plná dětí. Paní V. je však zabraná do práce a pilně zapisuje vše do svého sešitu. Najednou nebyla popsaná jen jedna tabule, ale celá dlouhá řada tabulí. Vše stihla zapsat, ale měla obavy, zda to zvládne do hloubky. Nakonec se svých obav zbavila a pokračovala pilně v práci. Potom jela vlakem, který byl obsazený do posledního místa. Stála až u dveří, protože byl velký nával. Do vlaku chtěla ještě nastoupit na poslední chvíli těhotná žena. Byla to paní E. Blíží se nové milénium. Každý chce být při duchovním postupu planety. Paní V. dohání to, co zmeškala, a paní E. nastupuje těhotná láskou. Nastal čas tlumočení pravého učení lásky.
Cesta a volba pana J. He. Ve své vizi 21. 1. 2003 stojí pan J. na dvoře u domu. Je šero, skoro tma. Dívá se na oblohu směrem na Kostelec a vidí na ní svítící geometrické tvary, seřazené vždy po dvou nad sebou. Je jich celkem šest a svítí červenou neonovou barvou. Nejvíce ho zaujal obdélník a pak šesticípá hvězda. Je z toho zmatený a běží domů, protože chce někoho zavolat, aby se na to podíval. Vejde do patra a uvědomí si, že v podkroví bydlí paní P. B. Zaklepe na dveře a vejde. Ke svému překvapení vidí, že v tomto nevelkém pokoji sedí asi šest lidí kromě paní P. B. a k tomu ještě soused z ulice. Říká si, jak se tam dostali, aniž by o tom věděl, také měl starost, že jim pošlapou čisté schodiště při odchodu domů. Byl to však jen okamžik nevůle a hned na ně volal: „Pojďte se všichni podívat! Na obloze jsou zvláštní obrazce a mezi nimi šesticípá hvězda!“ Tma na obloze představuje duchovní úroveň mága, ve které se pan J. momentálně nachází. Vzhlíží k nebi, protože touží po světle Boží lásky. Na nebi se však objevují varovná znamení, která symbolizují sjednocení jeho mužského a ženského principu v magii. Láska je zde nahrazena umělým světlem neonu. Nejzávažnějším znamením je symbol obdélníka, který představuje blok, jenž mu brání nastoupit cestu pravé lásky. Židovská hvězda mu připomíná, že nejzávažnější úpisy podepsal v době, kdy žil v Izraeli a Palestině. (Sinaj.) Tato znamení na nebi mají být předpovídaná znamení, která ohlašují „konec světa“. Je to však konec světa mágů. Návrat do domu představuje návrat do jeho nitra. Nachází zde bytosti, ke kterým je připoután již mno184
ho věků. Kromě paní P. B. mu již tato připoutanost vadí. Je třeba ji však rozvolnit se všemi a dát jim svobodu, i paní P. B. Pak mu přestanou vadit a dělat problémy. Všem bude lépe, protože čas je zralý. Šest bytostí, šest znamení. Pan J. se dívá shora na les mezi Kostelcem a Ježníkem. Vidí tam tři dominanty, které vytvářejí trojúhelník. Rozhledna, kostel a památník Petra Bezruče. Dívá se se zalíbením. Pak jde po úzké cestě a po pravé straně, trochu v keřích, vidí jezírko s čistou vodou. Pana J. to překvapilo, protože když zde byl posledně s manželkou, bylo jezírko daleko od cesty. Pohled na tři dominanty je kódem k osvobození od kletby magie. Je to cesta spásy. Rozhledna představuje osvícení, kaple víru v lásku Boží a pomník Petra Bezruče představuje cestu pokory. Jezírko s čistou vodou je blízko této cesty. Je to zdroj očisty a poznání. Na této cestě mu bude pomáhat manželka paní H. Ještě není dobojováno a čekají ho zkoušky, zda odolá lákání magie. Pan J. jde dál. Za prvním jezírkem vidí další a větší jezero, které má vysoké hliněné břehy. Pan J. si pro sebe říká, že by se zde mohly konat závody lodí. Vlevo od cesty jsou dva starší muži, kteří mu říkají, že to vykonal sám jeden člověk. Je ohromen. Dívá se dál do okolí a vidí, jak se ze vzduchu spouští černá koruna, a v pozadí mezi stromy vidí tmavá mřížová vrata. Má pocit, že vedou na hřbitov, i když ho nevidí. Pan J. pokračuje dál, aniž by se očistil či napil ze zdroje pravdy a lásky. Chce poznat vše. Vidí větší jezero, ale to má vysoké břehy a ty jsou hliněné. To znamená, bude-li chtít okusit vodu poznání z tohoto zdroje, bude se brodit „bahnem“. Dílo jednoho „člověka“ je dílem velmistra, voda je čistá jen zdánlivě. Kdo do ní vstoupí, zkalí bahno a brodí se duchovním i hmotným marastem. Pan J. je však ohromen možnostmi magie. Je to cesta megalomanie mágů. Ti ho lákají svými duchovními posty a dary, ale pan J. dobře tuší, že jde o cestu duchovně mrtvých, která vede na hřbitov. Dne 22. 1. 2003 pan J. leží v prostém pokoji na lůžku, které je umístěno uprostřed pokoje. Je kovové. V pokoji je denní světlo. Do místnosti vstoupí muž v černém obleku a podobá se trochu zpěváku D. H. Pan J. mu řekne, že ho viděl nedávno v novinách a moc se mu líbil. Muž si k němu přilehne do postele, tak jak je oblečený. Panu J. je to nepříjemné a bojí se. Napadá ho, jak by se mohl z této trapné situace dostat. Říká mu, že zajde do hospody a koupí nějaký alkohol, aby se měl dobře. Muž mu v tom nebrání a pan J. odchází svobodně z pokoje. Pan J. ve svém nitru přemýšlí, ale nedělá nic pro svou spásu. Jeho duše je nemocná. Přichází velmistr, aby ho zkoušel, kterou cestu zvolí. On ho přijímá s obdivem. Jakmile však pochopí, koho zvolil, právem se ho bojí a odchází od něho. Chce opustit magii, ale to není tak lehké. Ve vizi dne 23. 1. 2003 vchází pan J. do nějaké tovární haly. Některé zaměst185
nance poznává z dřívějška. Má pocit, že zde již pracoval. Přistupuje k němu muž, který mu říká, že vyvinuli aparát, a ukazuje mu jeho dokumentaci. Aparát má dvě části. Jedná se o kruhovou desku, která slouží jako vysílač, a další část je opět kruhová jako veliké světlo. Pan J. to chce vidět zapojené, ale je mu sděleno, že to nejde, protože by to napětí nevydržela elektrická síť. Potom mu muž představuje konstruktéra, který je mladší. Pan J. se ještě chvíli prochází halou, která je poměrně tmavá, a potkává zde již jen pár bytostí. Za chvíli vidí, že v přepravce na zemi leží konstruktér, celý zkroucený a menší. Říká si, že by ho měl probudit, protože velmi nepohodlně leží. Pak ho však nechá spát a odchází pryč. Tovární hala představuje skomírající svět magie. Pracuje se zde na její záchraně, ale není to nic platné, její život v těchto sférách a dimenzích končí. Mágové buď umírají, či odcházejí tam, kam podle vůle Boží náležejí. Žádný vynález je již nemůže zachránit. Je zde temno a zbývá tady jen pár lidí. Konstruktér je již v „přepravce“ přichystán k odchodu. Pan J. definitivně opouští magii. Tím okamžikem se pan J. ocitá v nějaké větší místnosti. Je zde několik lidí, kteří se chystají přát k sedmdesátým narozeninám paní, kterou pan J. dobře zná. Někteří mají drobné dárky, on nemá nic. Všichni jí potřásají rukou a pan J. si říká: „Vždyť tuto paní znám dlouho.“ Obejme ji a říká obvyklou formuli, ale zdá se mu to málo. Proto dodává: „Ať vám svíce vašeho života hoří hodně dlouho!“ Je to okamžik jeho probuzení, kdy tě poznal a definitivně se rozhodl pro život věčný v lásce. Postavil se pevně na cestu pravdy a lásky.
Výlet do Berlína Jedeme autobusem na výlet do Berlína. Když do něho moje neteř L. ve své vizi ještě s někým blízkým nastupovala, byl již plný. Po příjezdu šla s ostatními do obchodního domu, ale nikde nebylo žádné zboží. Jezdila různými výtahy nahoru. Výtahy se střídaly s chodbami. Vše bylo šedivé, prázdné. Takto přestupovala asi třikrát. Najednou byla před obchodním domem a vidí, že autobus couvá o dvě ulice zpět. Je nebezpečí, že odjede bez ní. Výlet do Berlína představuje reinkarnaci do Německa. Provází ji blízká osoba, která jí bude matkou, až nastane čas. Obchodní dům představuje hmotný svět, ve kterém žije. Nemůže nic nakoupit, vše je prázdné a šedivé, protože neumí přijímat dary života, nevidí je. Prožije tak tři prázdné životy. (Přestupy.) Autobus couvá o dvě ulice. To znamená, že nesplněné úkoly a poznání, které si pro poslední dva životy naplánovala, musí pojmout do dalšího života. Vlastně tyto dva promarněné životy opakuje. Najednou stojí před autobusem a prohlíží si s ostatními okolí. Je krásné. 186
Neteř se domnívá, že je opět v Berlíně, a přemýšlí o tom, že když zde byla se svou sestrou, byla krajina jiná. Mýlí se, právě vystoupila z autobusu, tedy se narodila, a tentokrát se jí již život nezdá tak hrozný. Ví, že nebude prázdný. Ocitne se v Teplicích a pan J. prohlašuje, že v okolí již nejsou doly, ale Tatry, potom vyslovil ještě jedno jméno hory. Prohlásí, že se s nimi nevrátí, protože necítí k domovu žádné závazky, doma se necítí dobře. Hory v tomto případě představují překážky, které musejí všichni překonávat. Jde o varování, aby pan J. neřešil své problémy zkratkovým jednáním, tedy nezodpovědně. Mezitím všichni nastupují do autobusu podle jmen. Vracejí se zpět. To znamená, že odcházejí ze života. Když vyvolávají neteř jménem, není si jistá, že jde o ni. Nastupuje poslední. Autobus je již skoro plný. Většinou jsou zde červená sedadla, ale vzadu je část řady s modrými sedadly a před nimi dlouhé dřevěné lavice. Přitáhne si lavici k modrým sedadlům a usedne. V duchu počítá s tím, že se na ni natáhne a bude spát. Přichází k ní žena, která vede zájezd. Je to paní L. Je příjemná a ptá se jí, proč si nesedne vpředu. Potom přicházejí děti. Jsou to samé holčičky a vymýšlejí si pohádky a kreslí obrázky. Neteř se jich ptá, proč si je nezapisují. Nejprve si myslela, že chtějí na té lavici spát. Cestující jsou odvoláváni z hmotného života podle vlastního karmického plánu. Ten, kdo je připoután k hmotnému životu, nerad poslouchá a oddaluje okamžik odchodu a zbytečně trpí. Do autobusu usedají podle své duchovní zralosti. Tvá neteř L. by se nejraději už viděla v regeneračním koutě a spala. Paní L. je převádí do jiné dimenze. Je andělem smrti a zrození. Modrá sedadla náležejí mužskému principu a červená ženskému principu. Dřevěná lůžka náležejí těm, kteří se vyčerpali marným zápasem se smrtí. Děti představují mladé duše ženského principu. Vymýšlejí si karmické plány, které by chtěly uskutečnit, ale ještě nejsou schopné je realizovat. Jsou to jejich sny a „pohádky“. Neteř jim radí, aby si vše poznamenaly, protože se domnívá, že bude pro ně zajímavé, až uzrají, porovnat své sny a touhy se skutečností.
Řetězy Na základě mého upozornění začala paní R. dne 24. 1. 2003 vyprošovat všechny akty msty, které uskutečnila vůči marťanům i pozemšťanům. Předstoupila před Otce, obě rady a Jitřního anděla a pozvala všechny, se kterými se vázala svým hněvem. Tedy i obyvatele planety Země a Marsu. Viděla se, že je veliká, celá v zašlém brnění a v černém plášti. Začala vyprošovat magii. 187
Postupně ze sebe snímala korunu, přilbu i masku. Zde musela prosit, aby byla oddělena. Odepnula si meč a odevzdala říšské jablko, žezlo i palcát. Když chtěla sundat plášť, musela si vyprosit zvláštní jištění a program na sponě, která plášť spínala. Potom s pomocníky ze světlých sfér sundávala jednotlivé díly brnění a každý zvlášť vyprošovala, protože měl svůj důležitý magický význam. Zůstala nahá, ale na hromadu věcí před sebou ještě položila pečetní prsten, amulet na šňůrce, který měla zavěšený kolem krku. Nebyla si jistá, zda to byl amulet moci, ale byl velmi zašlý a měl podobu slunce. Nebyl to amulet moci, ale znamení avatara. Byl tmavý, to znamená, že pošpinila svou pomstou znamení avatara. Řetěz, na kterém byl původně zavěšen, se rozpadl, protože porušila zákon avatarů svou mstou proti prvnímu nevinnému. Šňůrka, na které visel, byla otiskem řetězu. Pokud by šla cestou lásky, přeměnila by se v původní řetěz a znamení avatara by se skutky lásky vůči domnělým nepřátelům začalo očišťovat. Bylo dobře, že vše odevzdala radě nejvyšších. Potom ještě přihodila masivní náramky z rukou a nohou, slabý zlatý řetízek, který měla okolo pasu, a náušnice s menším diadémem. Prosila, aby to bylo vyškrtnuto z jejich ákášických záznamů a eliminováno. Z krku ještě sňala masivní zlatý řetěz, jaký nosili králové či kardinálové. Potom se ještě obrátila ke všem, kteří zde s ní byli, a odprošovala je. Vysvětlovala jim, že udělala chybu, když nedokázala vložit ruku včas do ohně života věčného a odejít s ostatními svatými dětmi pomáhat planetě Zemi a jejím obyvatelům. Udělala chybu, když se pod nátlakem zbytku rodiny a vrchního velitele vojsk i ostatních mágů zřekla své lásky a nechala si do mozku vypálit negativní program, který likvidoval cit lásky. Místo toho, aby přijala zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou a nesla zodpovědnost za následky svého jednání, postavila se do role oběti a začala nenávidět všechny, včetně svatých dětí. Vinila je ze svého selhání. Posílena schopnostmi mágů se mstila tvrdě, bezohledně a nekompromisně. Když všechny odprošovala, tak tuto tvrdost a sílu nenávisti cítila. V momentě, kdy snímala ze všech svoji negativitu, kletby, čáry, msty ... stála uprostřed stěny hlubokého kaňonu, dno nebylo vidět, a z obou stran se do něho řítila černota plná různých věcí a nářadí. Byla vynesena na vršek kaňonu, aby ji to nesmetlo. Ode mne věděla, že má marťany i pozemšťany připoutané řetězy, které se sbíhají do jednoho místa, kde jsou jištěny. Hledala toto místo a ocitla se v královském sále. Na stupínku stál prázdný trůn, který měl být se svou mocí i vlivem vyškrtnut z ákášických záznamů a vhozen do Hory osudu k eliminaci. Pod trůnem byl poklop, na kterém bylo sedm ok a v nich sedm zámků, které jistily řetězy připoutanosti. Nyní paní R. cítila, že se pohybuje na tenkém ledě. Prosila o odemknutí poklopu a odemykala a snímala zámky. Na chvíli zaváhala, zda má poklop zdvihnout, ale pak to udělala, protože se potřebovala dostat k hlavnímu jištění. Jakmile poklop otevřela, začala se z něho zdola valit černá mlha. 188
Okamžitě prosila o vaky na tuto mlhu. Vaky byly naplněny, staženy k eliminaci a opakovaně přinášeny nové a nové. I v prostoru se několikrát zachycovaly drobné úniky černé mlhy. Když byla mlha odčerpána, nahlédla dovnitř. Stěny byly hrbolaté, zlatočerné a uprostřed na zemi ležela černá truhlička. Stála pak s truhličkou v rukách a napadlo ji, že drží v ruce Pandořinu skříňku. Věděla, že v truhličce leží černý klíč. K této truhličce vedly všechny řetězy připoutaných bytostí. Nevěděla, zda má řetězy rozvolnit sama, nebo požádat o tuto milost Otce. Vedla tedy prosby obojím způsobem. Řetězy byly ze všech sňaty a visely volně podél truhličky. Prosila, aby to vše bylo vyškrtnuto z ákášických záznamů a vhozeno do Hory osudu k eliminaci ohněm spravedlnosti. Když vystoupila z paláce, vedla prosby stejným způsobem, aby byl eliminován palác i se sálem, ve kterém to vše bylo skryto. Potom stála na louce a vpravo stála spousta nahých bytostí a vlevo hustý les stromů, obehnaných černým ostnatým drátem. Vyprošovala okovy s temnými anděly a děkovala Otci za vedení a poučení. Odevzdala dva úpisy, které s temnými anděly podepsala za mužský a ženský princip. Měla pocit, že je připoutána k Jitřnímu andělovi oběma rukama. Po obou stranách Jitřního anděla stáli temní andělé a stejným způsobem měli k sobě připoutané bytosti. Paní R. s těmito bytostmi odprošovala temné anděly a všichni děkovali za vše. Bylo to dojemné. Dále vyprošovala triády a pentagramy. Když chtěla vyprošovat stromy života, ocitla se opět na louce s nahými bytostmi po pravici a se spoutanými stromy života po levici. Šla ke stromům, ale během cesty si všimla, že bytosti mají ještě černé ponožky či boty. Aniž by vedla prosby, tak je všichni hned sundali a odhazovali. V přední řadě si všimla paní S. a pana P. Bu. Drát okolo stromů byl uzamknut velkým temným zámkem. S pomocí dvou bytostí ze světlých sfér ho odemkla a drát smotaly a vše vhodily do jámy k eliminaci. Paní R. pak vyprošovala gordické uzly připoutanosti. Bylo jich mnoho a vedlo z nich množství chapadel a zakotvení. Stromy byly všechny tmavé, ale uzly měly mléčnou barvu. Mezi stromy, které stály hustě vedle sebe, bylo množství různých věcí, suchých větví a jiných propletenců. Všimla si i malé chatrče, která byla tmavá a skoro rozpadlá. Začala vyprošovat trubičky připoutaností falešných duálů a viděla, jak byly vynášeny z lesa průhledné trubky asi tak metr a půl až dva metry dlouhé. Bytosti je odnášely pryč. Kam, neviděla. Když vedla prosby za skropení stromů života mrtvou a živou vodou, žádala o jejich odstoupení do dostatečné vzdálenosti. Stromy se rozestoupily a zazelenaly, koruny jim šuměly v mírném vánku. Mezi stromy byly malé mýtinky, mech a hezká tráva, nikde žádné trní či nepořádek. Potom prosila o pozdvižení jejich poměrné části do světlých sfér a jednotlivé bytosti přicházely ke svému stromu života. Část stromu se oddělila, otočila a stoupala se svou bytostí vzhůru. Všichni šli se svým stromem vzhůru do Světla. Potom paní R. vedla prosby za odpuštění, že pošpinili učení lásky. Vtom se před ní objevily tři bytosti. Měly pláště s kapucou, každý plášť měl jinou barvu, 189
ale byly to barvy tmavší, hnědá a šedá. Do obličeje jim neviděla, ale věděla, že prostřední bytost jsem já. Byla jsem jako strážce vesmíru největší a ostatní dvě bytosti zde byly jako strážci planet Země a Marsu. Paní R. věděla, že zastupujeme trojjedinost mužského a ženského principu. Odprošovala oba principy a odevzdala dvě knihy. Zlatou a stříbrnou. Opět jedna byla za mužský a druhá za ženský princip. Knihy obsahovaly překroucené učení lásky, pošpiněné manipulacemi a intrikami i předsudky. Ve chvíli, kdy prosila o očistu skutečného učení lásky, shodily tři bytosti své pláště a stály tam v zářící nádheře a majestátu. Před nimi byla kniha pravého učení lásky, zářila tak, že ani nebylo vidět, že se jedná o knihu. Když prosila, aby toto učení lásky vstoupilo do našich srdcí, tak se světlo vzneslo a prostoupilo nás všechny i ji. Vstoupilo do jejích prsou. Bylo to velmi dojemné a paní R. dokončila vedení proseb a odevzdala všechny i sebe milosti Boží.
Osvobození strážce vesmíru Když jsem sdělila skupině, že kletba byla ze svatých dětí sňata, byli jsme dojati. Slyšeli jsme chór lásky, který letěl vesmírem, a cítili jsme, že jsme posilováni pro závěrečnou očistu. Sběrnou očistou jsme spěli k počátečnímu bodu střetu se strážcem vesmíru a museli jsme ho ještě jednou prožít a napravit vše, v čem jsme tenkrát selhali. Následující den v pátek jsem měla výrazné impulzy, které přecházely v silnou nevolnost, ačkoliv jsem vedla prosby. Pochopila jsem, že jsem se dostala do centra dění střetu agregorů se strážcem vesmíru. Věděla jsem, že impulzy jsou dostatečně zmírněné, přesto jsem měla pocit, že umírám. Nebyla jsem schopna myslet, ani vést prosby. Mozek se mi doslova vařil, měla jsem bolesti a bylo mi mdlo. Volala jsem paní L. a žádala ji o pomoc. Když chtěla volat ostatní, nedovolila jsem to, protože jsem cítila, že situaci musíme zvládnout nejprve my dvě a potom smí být přibrána paní R. s paní D., protože představují hlavní aktéry za planetu Mars. Paní L. vedla prosby za odpuštění ke strážci vesmíru, ale i za obě planety. Udělalo se mi lépe a bylo třeba obvolat ostatní vedoucí skupin. Během proseb za očistu vedla paní L. prosby ke mně jako ke strážci vesmíru. Teprve potom jsem byla schopná zavolat ostatním vedoucím skupin a informovat je. Ti již pociťovali úděl strážce vesmíru jako jeho paralelní bytosti a vedoucí skupin. Předala jsem tyto pokyny, které mi byly tlumočeny: nastal čas poslední zkoušky. Zástupce skupiny povede prosby za odpuštění k Otci a strážci vesmíru. Pod jeho vedením stáhnou z něho všichni svou nenávist, trpkost a žárlivost, kterou 190
v minulosti k němu cítili. Stáhnou ze všeho a ze všech kletby, které kdy vyslovili. Eliminují poslední pouta, která vytvořili. Poprosí za odpuštění a odevzdají se Boží milosti a odevzdají vše, co bude na nich požadováno. (Sebrali strážci vesmíru mnoho darů, které jim sice nefungovaly, ale pošpinily je.) Vedou prosby za očistu těchto darů. Prosí o očistu a vzkříšení strážce vesmíru pro život věčný v lásce. Prosí i o očistu svou, až nastane čas. Vedení proseb je adresováno Otci a strážci vesmíru, který je personifikován v tuto chvíli vedoucím skupiny. Zástupce, který vede prosby, je člen, kterého vybrala skupina, aby je zastupoval. Strážce vesmíru je podporuje svou láskou a vysloví, že jim odpouští, a prosí je též za odpuštění. Přivolá Otce a prosí ho o pomoc. Prosí za odpuštění ve věcech, kde jako strážce vesmíru selhal, a odevzdá mu kompetence. Odevzdá všechny zbylé insignie své moci a prosí o jejich očistu s tím, aby byly předány tomu, koho Otec pro tento úřad vyvolí. Odevzdá se cele Otci a prosí Otce o očistu, až nastane čas jeho vzkříšení pro cestu a službu lásky. V této chvíli, kdy všichni prožívají okamžik smrti strážce vesmíru, dochází ke smíření a odevzdání se milosti Boží spolu s ním. V tomto okamžiku by měli vést prosby za celý vesmír a vysílat svou lásku všem i strážci vesmíru. Měli by prosit o očistu a harmonii mužského a ženského principu a prosit o vzkříšení pro cestu a službu lásky. Tehdy bude vzkříšen i strážce vesmíru. Mír s vámi!
Velryba Paní V. J. starší vidí ve své vizi dne 28. 1. 2003 starou velrybu. Je zmrzlá a má useknutou hlavu. Snaží se ji se skupinou lidí zachránit a dostat ji přes překážku do vody, kde by se měla uzdravit. Jsou stále u ní. Čekají na známku života. Nesmírně si přejí, aby se uzdravila. Dýchají na určité místo jejího těla a tam se objevuje zelená rostlinka. Je to zatím jen výhonek. Paní V. bere výhonek do rukou, chrání ho a rychle s ostatními spěchá ho zasadit. Hledají to nejlepší místo, kde by byl chráněn. Nakonec ho najdou mezi stromy a keři, které jsou sice suché, ale půda je kyprá a připravená. Výhonek je smuteční vrba. Paní V. se skupinou lidí představuje lidstvo, které uvázlo ve slepé víře zmrzlého království a snaží se zachránit, co se dá. Velryba je symbolem uvědomělé víry, která neměla dost lásky a zamrzla na mělčině povrchnosti. Byla jí odseknuta hlava. To znamená, že ztratila své Božství, není zde láska. Ryba není vedena božskou láskou. Je to rébus: „vel ryba“. Slabika „vel“ představuje Boha, protože v sobě nese jméno Boha. To je El. Zůstala jen „ryba“, velikost zmizela. Ryba je symbolem víry. Víra vedená chladným
191
rozumem bez soucitu a pochopení je povrchní a planá či fanaticky krutá. Víra uvázla na mělčině. Bez lásky ji nelze zachránit. Lidem se stýská po pravé lásce a chtějí ji vzkřísit. Snaží se ji svým dechem oživit, ale protože v nich není láska, počínají si na základě chtění magicky. Touha po lásce je však upřímná, a proto jim je otevřena cesta přes utrpení. Zatím jim vzejde pouze semínko jejich smutku. Je to smuteční vrba. I tento smutek, který vzklíčil z jejich stesku po pravé lásce, je může přivést k pochopení svých omylů a chyb. Jejich utrpení je předpokladem soucitu a ze soucitu se rodí láska i obětavost a služba. Pocit radosti, který pokládají za štěstí, je pocit osvobození, protože vystoupili z bezcitného zmrzlého království. Až je utrpení očistí a oni pochopí podstatu lásky, pokory a soucitu, teprve potom budou schopni cítit pravou milost lásky.
Kvádr betonu Paní H. He. se ocitla ve své vizi dne 28. 1. 2003 na velikém staveništi. Bylo zde mnoho jeřábů a jeden z nich měl na laně zavěšený obrovitý kvádr betonu, který pomalu klesal k zemi. Okolo přihlíželo několik lidí. Když byl kvádr skoro na zemi, ocitla se paní H. pod ním a zjistila, že jí tlačí celé tělo do hlíny. Začala volat o pomoc, ale nikdo ji neslyšel. Když již byla zatlačená napůl ve hlíně, někdo zaslechl její volání. Podíval se škvírou pod betonem a uviděl ji. Začal volat, aby přerušili spouštění a zastavili jeřáb. Paní H. se vysoukala ven a divila se, že si jí nikdo nevšiml. Mohla být mrtvá. Kvádr betonu, který ji ohrožoval, je symbol karmy magických manipulací. Byla na cestě duchovně mrtvých a již ji doháněly následky vlastního magického násilí. Volala o pomoc, ale sama se nesnažila. Cítila se jako oběť, ale nechápala, že je svou vlastní obětí. Nikdo jí za této situace nemohl pomoci, protože staveniště bylo její a ona o všem rozhodovala. Teprve když pochopila svou odpovědnost, mohlo jí být pomoženo. Potom uviděla mne, jak jedu na kole, a všimla si, že mne následuje. Když uviděla, že má píchnuté přední kolo, zavolala na mne, slezly jsme z kola a šly pěšky. Povídaly jsme si a já jsem se jí ptala na vztah s manželem. Paní H. mi vyprávěla o jejich lásce a svěřila se mi, že má pocit, že ji miluje jen proto, že zastupuje strážce vesmíru ve skupině. Já jí na to řekla, že jim všem věřím a že bych nepřežila, kdyby mne zklamali. V levém rohu se rozsvítila červená trojka a vpravo červená sedmička se slovy: „Neslušné, slušné“. Jízda na kole za tebou znamená, že tě následuje. Píchnuté přední kolo představuje klopýtnutí na životní cestě za světlem pravdy. Je jedno, jakou cestou za pravdou jdete, nesmíte však zapomenout na svůj cíl a třídit zkuše192
nosti, které na této cestě nacházíte. Pravý duchovní vůdce vás vždy přivede k cíli. Musíte však dávat pozor, abyste nenásledovali falešné vůdce a duchovní učitele, kteří vás nemohou přivést na cestu pravdy a lásky. Paní H. se mi svěřuje o svých pochybnostech. Jsou to její vlastní pochybnosti, kdy se leká této dlouhé cesty i práce, kdy se leká odpovědnosti. Trochu mi podsouvá své myšlení a cítění, protože já nepochybuji o ní ani o její skupině. Varovná světla číslic s nápisem „slušné – neslušné“ jsou zbytkem fanatického myšlení v pohledu na vztah mezi mužem a ženou. To napovídá číslice tři, která vypovídá o trojjedinosti mužského a ženského principu. Číslo sedm je číslem duchovního vůdce, a ona se v minulosti domnívala, že jde o jeho názory, a připoutala se k těmto předsudkům. Je třeba tuto myšlenkovou konstrukci eliminovat a odpoutat se od ní. Jedině tak je možné se zbavit předsudků o tom, co je slušné a co je neslušné v erotice dvou lidí. Přirozené je vše, co oběma partnerům vyhovuje a nevyplývá to z duševní choroby či úchylky. Upozorňuji, že s paní H. zde představujeme problémy ženského principu ve vztahu k mužskému principu a také vztah a odpovědnost k ostatním lidem, kteří zde figurují jako skupina.
Sportovní utkání Paní D. D. ve své vizi dne 29. 1. 2003 šla se skupinou na sportovní utkání. V tělocvičně bylo už dost lidí. Někteří přišli a vítali se s ostatními, někteří se loučili a odcházeli. Skupina, se kterou přišla, stála kus od vchodu a vítala se s okolními lidmi. Byl tam také muž ve světlém lněném obleku a ona slyšela, že se chystá k odchodu. Ve skupině se hovořilo o basketbalovém zápase a někdo poznamenal, že k tomu jsou zapotřebí velcí, vzrostlí hráči. Podívala se na muže a poznamenala, že by vlastně měl hrát také, že má na to postavu (přes dva metry). Paní D. viděla na zdi basketbalový koš a šla si vyzkoušet, jestli doskočí do výše koše úrovní svých očí. Po několika pokusech se jí to podařilo a vrátila se zpět ke skupině. Najednou měla nutkání si povyskočit do výše toho velikého muže a podívat se mu do očí na jeho úrovni. Na druhý pokus se jí to podařilo. Koutkem oka viděla kousek krajiny, ležela asi tři čtyři metry pod ní. Podívala se muži do očí. Dívaly se pobaveně, s porozuměním, láskou a také trochu hrdě, že tento skok zvládla. Očekávala pád k zemi, ale za zlomek vteřiny s úžasem zjistila, že se k zemi snáší. Najednou stála opět v tělocvičně a své skupině s uspokojením řekla, že by to měli zkusit také, jak k tomu ten člověk přijde, aby se k nám stále skláněl. Když se probudila, měla úžasně krásný pocit. Sportovní utkání představuje životní zápas. Lidé, kteří se vítali, byli ti, kteří se právě poznávali, protože spolu prožili některé minulé životy. Ti, kteří odcházeli, odcházeli ze života. Byla to alegorie koloběhu životů. 193
Vysoký muž ve světlém obleku byl nejvyšší duchovní vůdce skupiny, se kterou paní D. pracovala. Byl to Otec, který jim byl duchovní oporou, a když bylo třeba, posiloval je svou přítomností. Basketbalový zápas představoval zápas dobra se zlem. Paní D. se snažila a pracovala na sobě. Pochopila, že záleží jen na ní, kdy se povznese ve svých modlitbách až k Otci. Každá bytost, je-li v ní dost lásky, se může do těchto úrovní dostat a bude jí v tomto úsilí pomoženo. Na základě jejího láskyplného vyzařování jí bude láska mnohonásobně vrácena. To je ten nádherný pocit, který po svém probuzení prožívala.
Reinkarnace Dne 31. 1. 2003 paní D. D. sedí se skupinou v kruhu na zemi. Čekají na nějakou přednášku. Vedle ní si přisedl její známý z Německa a tlačil se na ni. Slušně ho požádala, aby si trochu odsedl, že to nemá ráda, zvlášť když se připravuje na přednášku. Překvapeně se na ni podíval a odsedl si. Potom nastoupila do moderního autobusu. Měla předat vyúčtování a domlouvala se s řidičem, zda jí vyhoví. Ten kývnul na znamení souhlasu, a tak honem běžela pro dva kufříky. Byly menší. První byl bílý a měl světle modré rohy s uzávěrem a držadlem. Druhý byl poloviční, ale tmavý. Autobus zastavil před jednopatrovým domkem. Paní D. s kufříky vystoupila, postavila je před vchodem domku a zazvonila. Vedle autobusu byl ještě minibus, který čekal, jak paní D. dopadne, zda může jet dále. Po zazvonění v prvním patře vyhlédla z okna mladší paní a dost rozmrzele se ptala, proč přijela tak brzy. Jí to bylo divné, protože se domnívala, že přijela včas, ale když se podívala na hodinky, zjistila, že je teprve šest hodin ráno. Omluvila se, že spěchá, protože má před sebou dalekou cestu, a nastoupila opět do autobusu. Jde o život mezi životy. Všichni již znají svůj karmický plán a čekají na poslední instrukce. Mají vše připravené. Jsou zde skoro všichni, kteří se mají ve hmotném světě setkat. Pán, který se na ni tlačil, jí bude velice blízký, ale zkušenosti s ním budou problematické. Nastal čas odjet do místa, kde se mají reinkarnovat. Paní D. si uvědomí, že neodevzdala karmický plán, vyúčtování. Řidič ochotně vyhoví. Cestou mají ještě možnost přibrat bytosti, se kterými by chtěli sdílet nové zkušenosti. Paní D. bere kufřík s posláním, ten je bílý. Bude ho plnit na planetě Zemi, proto má její barvy. Druhý kufřík obsahuje karmickou zátěž. Bez něho by nezískala potřebné zkušenosti. Proto oba kufříky pečlivě opatruje. Mrzutá žena, kterou chtěla vzít s sebou, měla být její matkou. Žena na poslední chvíli odmítá. Necítí se dostatečně připravená pro tuto roli. Paní D. opět nastupuje do autobusu a nepřemlouvá ji, protože ví, že náhradní matka je připravena. V další vizi dne 1. 2. 2003 jde s paní V. a paní L. po hlavní třídě Stuttgartu. Jsou již na horním konci a paní V. tam uviděla nějaké ozdobné spony do vlasů. 194
Pomyslela si, že by se jí hodily na ples, který se večer pořádá u známých. Vedle prodejny seděl na stoličce muž a upravoval ty spony pro každou hlavu zvlášť. Upravoval i hlavy. Paní V. poprosila paní D., aby jí něco vybrala, že musí ještě něco zařídit. Paní D. tedy dala muži sponu k úpravě s tím, že to není pro ni. Ještě se jí ptala, co bude mít na sobě, ale dostala odpověď, že papírovou sukni, že barvu ještě nezná. Paní L. zatím čekala na paní V. Muž začal najednou paní D. vykládat, že ji zná. Paní D. si pomyslela, že z minulého života. Něco zmateně vykládal o bolševikovi a potom velmi nesouvisle vykládal cosi o víře. S hrůzou si uvědomila, že komolí učení lásky, které znají ode mne. Zatím se muž naklonil dozadu, až ležel v louži. Válel se v bahně a tajuplně jí sděloval, že místo bolševika to nyní dělá nějaký jiný pán. Paní D. se divila, že mu ta špína nevadí. Naslepo podala paní V. její sponu. Když se obrátila ke skupině, viděla paní V., že spěchala alejí pryč a říkala, že všechno, včetně spodního prádla, tedy to, co je z papíru, nechá u známých, že to nemíní tahat zpět. Paní D. dost suše poznamenala, že je zvědavá, v čem se vrátí. Asi jen s tou sponou ve vlasech. Paní L. se nad tím „uculila“. Jde o pravděpodobný vývoj v budoucím životě. Je to varování pro ty, kteří si při práci na sobě samých myslí, že nemají co vylepšit, že jsou dokonalí. Často to omlouvají tím, že mají svou vlastní cestu, ale již se nedívají, kam je tato cesta může zavést. Tyto bytosti demonstruje muž, který se válí v mravním bahně, myslí si, že je dokonalý, a všechny ženy nutí, aby se mu podřídily. (Upravuje jim hlavy.) Zatímco blábolí o lásce a bolševikovi, není v něm žádná láska, ale jen sobectví. Proto je postižen nejen na duchu, ale i na těle. Vrací se mu jeho vlastní manipulace. Paní D. s paní L. představují pozorovatele, kteří mohou pomoci jen tehdy, jsou-li o tuto pomoc požádáni. Paní V. demonstruje ty bytosti, které se již sice snaží zbavit připoutanosti, ale dělají to jen povrchně. Nezamýšlejí se nad poučením, které vám život poskytuje, ale raději se baví. Ještě koketují s magií a občas přijmou její dary, ale jejich duchovní šat se mění a ony též. Magie se vytrácí z těchto sfér a dimenzí, duchovní šat mágů s jejich dary ztrácí hodnotu a rozpadá se. Paní V. pospíchá a zbavuje se připoutaností, a tím se očišťuje. Bude jen dobře, když se vrátí k Otci nahá a bosa. Pozorovatelé to znají.
Laboratoř V noci dne 4. 2. 2003 byla paní H. He. vzbuzena s pocitem, že je na jiné planetě. Připadalo jí, že stojí v zástupu. Před ní stálo ještě několik bytostí. Vedle ní stála žena, kterou vnímala jako duchovní podstatu, která hledala něco v dlouhém seznamu. Když našla její jméno, řekla: „Ty jsi opravdu pozemšťanka.“ Z toho paní H. usoudila, že je na Marsu. 195
Dopoledne jí volala její známá z Prahy, která se také jmenuje H., a vyprávěla jí svou vizi. Jela autobusem se spoustou bytostí a držela v náruči malého syna a tiskla ho k sobě s pocitem, že ho ztratí. Vystoupila na zastávce před hřištěm, na kterém stál výškový panelový dům. Ocitla se sama ve vzduchu u jednoho okna. Byla vysoko nad zemí. Hleděla oknem dovnitř a viděla mnoho bytostí, které prováděly pokusy na dětech. Paní H. se hlásila na Marsu, aby mohla vyrovnat své karmické závazky a sliby. Její paralelní bytost z Prahy jí ukazuje, jaké závazky zde má. Pokusy na dětech, včetně klonování, jsou hrozbou. Bude-li přenesen klon těchto dětí do lidské populace, lidé vyhynou. Budou umírat jako při morové epidemii. Když paní H. promluvila o tomto problému v krnovské skupině, neobdržela od Otce souhlas k vyprošování. Všichni začali pracovat na negativních programech a vyprošovali je i rušili. Teprve potom bylo člence skupiny paní L. povoleno otevřít místnost s mnoha počítači. Tam seděla bytost, která měla před sebou diskety všech druhů, a ona pochopila, že se jedná o genetické výzkumy lidských bytostí. Když je chtěla vymazat, zjistila, že jsou blokovány. Hledala pojistku a zjistila, že je v otevřených ústech sedící bytosti. Věděla, že mikročip je schovaný pod zubem. Zub vytrhla, čip vyjmula a hodila do ohně. Diskety stáhla a eliminovala je jako negativní programy. Najednou zjistila, že je ve stejné budově, do které nahlížela pražská paní H. Když všichni dokončili prosby, viděli osvobozené bytosti, jak stoupají k nebi. Paní E. zahlédla morový sloup, u kterého byly naskládány mrtvolky malých dětí. Představují bytosti, které se staly oběťmi pro svou nezralost, ale také jsou mementem pro mágy, aby zanechali svých manipulací s lidmi. Jinak se stanou oběťmi oni, protože nezbytně sklidí to, co zaseli.
Zvěrokruh Již dva dny byla paní R. velmi smutná. Zdálo se jí, že se zastavil čas. Nemohla přijít na to, proč je v depresi. Tušila, že by to mohla způsobit kniha o Afghánistánu, kterou právě přečetla. Četli jsme ji skoro všichni. Cítila, že by měla vést prosby, ale nevěděla přesně jak. Dne 5. 2. 2003 nechala tedy předstoupit všechny bytosti, u kterých měla souhlas Boží, ať jsou jakéhokoli původu či principu. Omlouvala se Otci i všem láskyplným za to, že jsme svými zásahy způsobili chaos ve vesmíru. Odevzdali jsme úpisy a paní R. začala vyprošovat magii. Před očima se jí objevily tři kamenné placenty, které již vyprošovala začátkem týdne se mnou. Prosila znovu, aby byly vyškrtnuty z příslušných ákášických záznamů i s úpisy a se vším, co k tomu náleží. Žádala, aby byly placenty odděleny a eliminovány. Prosila 196
o to, pokud jsou pod nimi ukryty dary lásky, aby byly osvobozeny. V tu chvíli tři světlé bytosti vyzvedly v dlaních něco zářivého. Paní R. věděla, že jsou zde za trojjedinost mužského a ženského principu a v jejich dlaních září učení lásky. Prosila je za odpuštění, že jsme učení lásky kryli a špinili svou negativitou, předsudky a manipulacemi a zavedli mnoho lidí na cestu magie. Prosila o pomoc Otce, aby učení lásky byla vrácena původní podoba. Tu se tři bytosti postavily proti sobě do kruhu, daly k sobě dlaně a tři zářící body, které tvořily trojúhelník, splynuly v jeden bod. Potom se bytosti rozdělily na šest bytostí a nakonec se změnily ve zvěrokruh. Paní R. byla dojata. Odprošovala Otce, strážce vesmíru, Jitřního anděla a celou vesmírnou jednotu lásky. Děkovala za milost, že smíme napravovat s pomocí láskyplných vše, co jsme pokazili. Děkovala strážci vesmíru, že na nás nezanevřel po tom, co jsme mu udělali, a dovedl nás až sem. To už tam nestála sama, ale byli jsme tam všichni jako agregoři v bílém šatu. Potom jsme se obrátili k veškerému stvoření a prosili je za odpuštění, že jsme byli příčinou jeho utrpení a bolesti. Stahovali jsme veškerou negativitu, kletby, msty … a eliminovali vše s pomocí Boží. Odevzdali jsme další úpisy a stahovali ze všeho a ze všech bloky v myšlení, vědění, cítění i bloky předsudků a podobně. Také jsme likvidovali magické konstrukce. Paní R. to dojímalo, protože viděla ženskou bytost s poraněnou levou tváří. Stalo se to po odstranění bloku. Prosila i za ostatní zformovanou negativitu, aby byla sňata a eliminována. Viděla, jak byl vyjmut oštěp či kopí z řetězce DNA. Potom prosila za odsátí duchovních parazitů i kódů magie se zárodečnou hmotou a žádala o vyčištění a zhojení ran. Otočili jsme se opět k Otci a odevzdávali jsme úpisy, které jsme s ním sepsali. Prosili jsme o jejich vyhodnocení. Úpisy měly světle medovou barvu. Zatímco probíhala krátká a vzrušená porada mezi radou nejvyšších, sňali jsme z krku tmavé amulety na šňůrkách. Na amuletu paní R. bylo slunce. Co bylo na ostatních amuletech, nezahlédla. Odevzdávali jsme je Otci, ale okamžitě nám byly vráceny zářící. Pak jsme dostali každý novou, zářivou smlouvu s Otcem. Za Otcem i okolo něho povstala spousta láskyplných bytostí, které tleskaly, vzájemně si blahopřály a projevovaly velikou radost. Paní R. plakala dojetím i úlevou. Děkovala za vše a prosila o náhradní karmický scénář pro všechny, za které smíme prosit. Opět jsme se obrátili k veškerému stvoření a s pocitem velikého utrpení jsme prosili všechny za odpuštění. Paní R. měla dojem, že cítí bolest celého světa. Bylo to velmi intenzivní. Strašně plakala a nebyla vůbec schopná vést dál prosby. Jen stále opakovala, že prosí za odpuštění. Viděla špinavé a otrhané teroristy, nešťastné klečící ženy, obálky s antraxem, lidi s boláky po poškození chemickými či biologickými zbraněmi. Zjevovaly se jí barely s radioaktivním odpadem na dně moří a zbytky vraků i všeho možného, co je zde pohřbeno. Viděla ropné skvrny při pobřežích a v nich se bezmocně zmítali ptáci, obalení ropou a bahnem. Pak viděla pouště tam, kde byla před nešetrným zásahem 197
člověka úrodná zem. Viděla uvolněné ledovce a veškerý nepořádek, který jsme zanechali ve vesmíru. Opět stahovala ze všeho negativitu, eliminovala ji s pomocí Boží, vyprošovala magické triády i pentagramy. Také vyprošovala karmu upírství, ale zahrnula ji do závislostí, které jsme přinesli na planetu Zemi jako prokletí pro její obyvatele. Neměla na mysli jen drogové závislosti, ale také závislosti na alkoholu a kouření, náboženskou závislost i národnostní. Myslela na závislost na předsudcích, na práci, ke kterým se člověk uchyluje z nedostatku lásky a touhy mít nějakou jistotu někam a k někomu patřit, což bez lásky často vede k fanatismu. Potom vyprošovala obsazení, které často bývá součástí závislostí. Když odprošovala všechny, které zavedla a zbrzdila ve vývoji, vzpomněla si na zneužité živly a opět viděla dna moří, cítila prach a nečistoty ve vzduchu a viděla nějaké jámy či doly zakousnuté do země. Potom vyprošovala zdroje negativity, a když prosila, aby byla otevřena cesta Nejvyššímu principu lásky a stvoření, začaly na různých místech planety tryskat malé prameny čisté vody či energie. Odprošovala mužský a ženský princip v jejich trojjedinosti, protože jsme se podíleli na jejich disharmonii a způsobili tak utrpení v celém vesmíru. Pak nás vnímala opět jako agregory. Před námi byl tmavě modrý vesmír s planetami a vzdálenějšími hvězdami. Když prosila o harmonizaci mužského a ženského principu, tak přicházeli teroristé a skládali na jedno místo zbraně a odcházeli na západ, kde se slunce klonilo k horizontu. Bylo zlaté. Cestou se k nim přidávaly zahalené ženy, vždy jedna k jednomu muži, a odcházeli společně za sluncem. Všichni byli stejní. Potom byla opět ve vesmíru. Spíše než viděla, tušila, že jsme zde opět jako agregoři. Vzali jsme se za ruce a procházeli vesmírem i planetami. Pak se tento obraz posunul doprava a vlevo se objevil obraz těch dvojic, které odcházely do slunce, a oba obrazy existovaly současně. Paní R. předávala Otci kompetence, prosila o nápravu tam, kde jsme to nedokázali. Děkovala všem láskyplným, kteří nám pomáhali a chránili nás. Prosila Otce o vedení ze světlých sfér. Potom žádala, aby se karmy vybíjely jen tak, jak je to nezbytně nutné. Odevzdali jsme se Otci i se stromy života a děkovali jsme Otci. Když dokončila vedení proseb, začali opět chodit lidé k ní do obchodu a ona měla pocit, že se život opět rozeběhl. Moje poznámka: Smutek, který cítila paní R., byl smutek strážce vesmíru nad zradou agregorů. Ten smutek byl absolutní, vše pohlcující. Druhý den při psaní této vize si paní R. uvědomila, že při vyprošování tří kamenných placent zapomněla prosit, aby skořápky zla, které na nás ulpěly, byly vyškrtnuty z našich ákášických záznamů a bleskem Božím rozbity a eliminovány. Udělala to dodatečně a měla pocit, že se to týká hlavně skořápek současných vůdců, vládců, kteří rozhodují o válce a míru, ekonomii i politice. 198
Schůzka se smrtí Ve vizi dne 12. 2. 2003 paní R. drží moji přednášku v ruce a prohlíží si ji. Součástí jsou dva obrázky nakreslené tuší. Neví, co na nich bylo, ale pamatuje si, že nebyly veselé. Přednáška začínala slovy, že paní R. s krnovskou paní H. He. měly domluvenou schůzku s Detht. Věděla, že to byl nějaký vůdce duchovně mrtvých. Moc se jí nechtělo přednášku číst, protože se bála, že tam bude něco nehezkého. Prohlíží si přednášku a její pohled padne na slova: „Paní R. s paní H. zvedly k očím šátky a plakaly.“ Na základě této věty paní R. usoudila, že to s ní snad nebude tak špatné, když byla na stejné lodi s paní H. Byla přesvědčena, že paní H. by žádný průšvih neudělala. To jí dodalo odvahu a rozhodla se, že si nyní v klidu přednášku přečte. Vtom začal na chodbě řvát její kocour Mikeš a probudil ji. Paní R. s paní H. jsou spojeny karmou genetických pokusů na lidech i zvířatech. To jí připomněl kocour Mikeš svým řevem. Do těchto pokusů se nechala vlákat pod vlivem autorit. To naznačuje její vedení myšlenek v okamžiku, kdy se bojí podívat pravdě do očí. Magické manipulace vedou každého dříve či později na cestu duchovně mrtvých. To, co vypadá jako neškodná hra, je vlastně schůzka se smrtí.
Osvobození V sobotu dne 15. 2. 2003 jsme jeli s paní R., panem T. R. a manžely P. do kláštera v Oseku. Bylo zima a vál studený severák. Věděla jsem, že je důležité, abychom zde byli a vedli prosby. Klášterem nás provázela paní J. se svou neteří. Výklad paní J. byl zajímavý a pro nás velmi důležitý. Byli jsme jí vděční, že se nám věnovala zvlášť, a nikdo jiný zde nebyl. Když jsme vstoupili do kostela, zdálo se, že je vše v pořádku. Vpravo jsem však uviděla temný stín, a tak jsme vedli prosby, aby tato negativita zmizela. Napadlo mne, zda zde neuvázl některý ze sedmi cisterciáků, kteří zde strašili, ale paní průvodkyně mne ubezpečila, že od té doby, co jsme za ně dříve prosili, je zde již neviděla. Vyprávěla nám o řezbáři, který pocházel z Oseku a vyrobil pro tento klášter nádherně vyřezávané lavice. Vpravo byl zpodoben sv. Bernard, kterému byl podán jed v poháru. Protože byl pod ochranou Boží, pohár praskl a jed se vylil. Mnich byl zachráněn. Ten stín, který jsme vyprošovali, byl asi ten, který mu podal jed. Potom jsme přešli do kaple, kterou mniši nazývali kaplí mrtvých (sv. Kříže). Vlevo byl uložen opat Benedikt Litwerig ve slávě. Vpravo opat Laurencio Scipio, nazývaný Berla. Když jsme vstupovali do kaple, pocítila jsem čelný náraz naléhání připoutaných bytostí. Byla to doslova rána do čela. Manžel paní D. si stoupl na hrob opata Benedikta Litweriga. Tím mimovolně naznačil, že je jeho reinkarnací. S opatem Laurenciem 199
Scipionem bylo karmicky vázáno mnoho bytostí, protože i jemu byl podán jed a byl urychleně pohřben, aby se tato intrika neprozradila. Je známo, že když měl být prohlášen za svatého a blahořečen, tak se zjistilo, že byl pohřben živý. Bylo k němu připoutáno mnoho bytostí. Byli zde ti, kteří pro něho truchlili, ale i ti, kteří proti němu intrikovali a podali mu jed a předčasně ho pohřbili. Když do kaple mrtvých vstoupila paní D., začala se cítit špatně a ztrácela zrak, měla výpadky ve vidění. Pocítila následky svých manipulací. Rychle jsme vedli prosby za viníky i oběti. Nevolnost jí povolila. V té chvíli, aniž by má dcera, která nebyla přítomna, věděla, co činíme, pocítila nevolnost a měla výpadky zraku. Na chvíli ho ztratila úplně. Byla vyděšená a telefonicky volala, co se děje. Tehdy jsem jí vysvětlila, že měla pocity opatovy i ostatních obětí, které byly otráveny. Byla tak vyděšená, že se mne ptala, má-li jít k lékaři. Ubezpečila jsem ji, že když si tuto karmu vyprosí a odpustí, již se tato nevolnost nebude opakovat. V této chvíli jsem cítila, že se hroby otevírají a bytosti z nich vystupují. Cítila jsem pach hniloby. Když byli všichni roztříděni, poučeni a odvedeni tam, kam náležejí, pach zmizel. Zajímavé bylo, že jsme měly s paní J. stejné pocity. Stále mi to nedocházelo, jen jsem se divila, proč jsem nebyla od nich osvobozena, když je zde pravá reinkarnace opatova. Teprve paní R. mne přivedla k tomu, že jsme byly za jeho života jedinou bytostí. Na chvíli se mi zjevili cisterciáci, kteří zde strašili. Bylo jich sedm. Slyšela jsem i poděkování a všichni, kteří byli osvobozeni, stoupali vzhůru k nebesům pro ponaučení. Děkujeme! Když jsme vystoupili z kaple mrtvých, ocitli jsme se opět před lavicemi a uzavřeným prostorem, kde byly chórové lavice. Paní J. nám vyprávěla historii varhan. Vtom jsem uslyšela jejich hlas, nádherné hluboké tóny. Bylo to Te Deum, které jsem znala, ale nevím, kdo ho napsal. Otočila jsem se k chórovým lavicím a uviděla jsem zde zasedat vysoké duchovní hodnostáře v mitrách a skvostných ornátech. Nádherně zářili. Ptala jsem se paní J., zda se zde takové slavnosti konaly, a ona odpověděla, že ano, že zde byl i císař František. Abych měla srovnání, zjevilo se mi i toto shromáždění. Věděla jsem hned, že to nejsou oni. Teprve doma mi došlo, že jsem viděla radu nejvyšších. Také mi nešli z mysli. Stále jsem je viděla. Obešli jsme kostel a vstoupili do něho z druhé strany. Zde bylo vše v pořádku. Potom nám průvodkyně ukázala, kde viděla sedm cisterciáků, kteří zde strašili. Vstoupili jsme do kapitulní síně, která se mi vždy velmi líbila a nikdy se mi nechtělo z ní odejít. Zde se mniši radili o důležitých věcech. Návrhy na zlepšení mohl podat i ten nejnižší, ale právo rozhodování měli jen ti nejvyšší. Byl zde krásný pískovcový pulpit (čtenářský pult) od neznámého umělce. Jakmile jsme vstoupili, paní D. se rozklepala a začala plakat, protože zde viděla mrtvolky novorozenců. Průvodkyně sice potvrdila, že zde jsou pohřbeni 200
někteří mniši, ale jinak prý není možné, aby zde děti byly pohřbeny, protože zde nikdy nebyly jeptišky. Les se musel vykácet, aby bylo místo pro klášter. Ke stavbě kláštera však byli přizvány i jeptišky a domnívám se, že i vesničané z okolí. Bylo nám zjeveno, že jeptišky, které tajily své těhotenství, zde těžce pracovaly a někdy i potratily či předčasně porodily a plody své lásky zavraždily. V noci je pak zakopaly do základů, aby nebyly odhaleny. Když jsem to sdělila, dostala kódy pravdy i průvodkyně paní J. Tehdy jsme si uvědomili, jak vznikla zdánlivě nesmyslná pověst o jeptiškách, které házely do studně své novorozence. Původní studna byla skutečně blízko a mohlo dojít k prosakování a znečištění vody. I zde jsme vedli prosby za připoutané děti i mnichy a nešťastné jeptišky, které strach přiměl k těmto hrozným činům. I když byl osecký klášter vysvěcen, nikdy mu Otec nepožehnal, protože byl znesvěcen mrtvolkami novorozenců. Prokletí vražd a intrik bylo z něho sňato milostí Boží teprve dne 15. 2. 2003, kdy byli osvobozeni vrazi i jejich oběti. Následující den jsem vedla prosby, aby Otec prozářil toto místo svou láskou, aby je očistil a požehnal klášteru ve věcech dobrých. Prosíme o požehnání i pro ty bytosti, které na těchto dobrých věcech pracují. Požehnání bylo uděleno. Blahopřejeme všem skupinám, které intenzivně pracovaly, protože bez jejich pomoci by k osvobození nedošlo. Děkujeme! Když jsem večer paní L. poskytovala informace, zjevil se nám zářící svatý grál a rada nejvyšších. Zprava předstupovaly zachráněné duše, aby svědčily o skutcích láskyplné služby. Viděly jsme deset schodů, ptala jsem se, proč jen deset, ale bylo mi řečeno, že dva agregoři svou očistu nezvládli a stali se duchovně mrtvými. Bylo nám zjeveno, že zvěrokruh je očištěn, mužský a ženský princip agregorů jsou zharmonizovány. Mystická svatba je připravena. Věděla jsem, že schody se rozsvítí a já po nich povedu agregory před radu nejvyšších k Otci. Objevil se zvon, krásně zdobený, který nesl naše heslo „Cesta k Bohu je láska, láska je cesta k Bohu“. Agregoři okolo něho vytvořili kruh a střídali se ve zvonění. Slavnost osvobození byla zahájena. Objevuje se čtyřlístek jemné světle zelené barvy, která přechází v bílou. Je to energie sama. Na každém jeho listu stojí bytost. Je to symbol čtyřduše. Je to Otec i Matka, Matka je Otec. Toto si musíte uvědomit. Jsou vaším Duchovním sluncem, mnohoduší i Nejvyšším principem lásky a stvoření. Vtom se otevírá lotos a v něm hoří široká svíce. Je to plamen života věčného. Připomíná vám koloběh životů a jejich různé formy. Před námi září písmena „XL“. Písmeno „X“ představuje rovnováhu mužského a ženského principu. „L“ představuje lásku. Připomíná, že jedině láskou se oba principy harmonizují a duchovně postupují. V arabských číslicích „XL“ = 40. Čtyřka je 201
znamením čtyřduše. To znamená, že čtyřduše strážce vesmíru je očištěna. Nula znamená, že reinkarnace strážce vesmíru je osvobozena od karmické zátěže vzpoury agregorů. Potom vidíme neohraničený prostor a zářící hodinové ručičky, které ukazují číslo sedm. Je to číslo strážce vesmíru. To znamená, že strážce vesmíru je osvobozen a stvrzen ve své funkci. Rozsvěcují se schody a bytosti stoupají před radu nejvyšších. To znamená, že i ostatní skupiny, které k vám patří, jsou též hotovy a osvobozeny. Objevuje se dávný symbol našeho společenství. Je to kulatý stůl, který sahá do výše temene našich hlav. Z jeho středu vyrůstá mohutný zdravý smrk. Výška stolu naznačuje, že jsme překonali sami sebe. Tak nám bylo řečeno. Smrk představuje strom života vašeho bratrství, vaši skupinu, která se sjednocuje v lásce s ostatními skupinami na Moravě a Slovensku. Děkujeme! Zjevuje se nám zvláštní klíč, který je předán strážci vesmíru. Je to vícedimenzní klíč čiré energie, která je jemně zelená a přechází v bílou, a naopak bílá se mění v jemně zelenou. Tento klíč otevírá přístup do všech sfér a dimenzí. Šíří okolo sebe lásku tomu, kdo je ochoten a schopen ji přijmout. Objevují se tři kružnice. Je to zdání, za nimi jsou v zákrytu ještě tři kružnice. Představují trojjedinost mužského a ženského principu. Těmito kružnicemi procházejí planety při duchovním postupu. Vidíme, že zleva vstupuje planeta Země do středu prostřední kružnice. Přes ni se překlápějí dvě kružnice zprava a nakonec zleva. Po pravici tohoto jevu se objevuje kniha učení lásky a mezi nimi je bílý kříž, který se mění v rovnoramenný kříž. To je symbol čtyřduše. Jakmile jsou všechny kružnice v zákrytu a planeta Země v jejich středu, zjemňují se vibrace planety. V tu chvíli se mění znamení čtyřduše v „X“ a rotuje vlevo. Dočišťuje se. Planeta Země je připravena pro Zlatý věk lidstva. Osmá čakra se otevírá nejen planetě, ale všem obyvatelům. Éra Zlatého věku lidstva bude otevřena roku 2030. Předpovídaná celosvětová válka nebude. První náročný úkol, který jsme Otci slíbili, je splněn. Dále budeme pracovat na tom, aby se uskutečnil Zlatý věk lidstva i ve hmotném světě. Službu lásky budeme naplňovat tak, aby láska byla cestou této planety i jejích obyvatel. Pamatujte: „Cesta k Bohu je láska, láska je cesta k Bohu!“ Blahopřejeme! Mír s vámi! 202
Zahrada mrtvých Ve své vizi dne 17. 2. 2003 cítím, že mám mnoho práce. S někým se dohaduji. Je to velmi důležité a já prosím Otce, abych si vše zapamatovala, až se probudím. Prosba byla splněna, ale jak jsem vstala, pamatovala jsem si jen to, že musím projít světelnou bránou třikrát. Napadlo mne, že budu asi skládat účty za tři úkoly, kterými jsem byla pověřena. Vstávala jsem unavená a cítila jsem se špinavá, jako bych skládala v temných sférách vagon uhlí. Vize se mi otevřela teprve tehdy, když jsem se očistila a vedla prosby. Začínala okamžikem, kdy jsem pospíchala a letěla okolo místa, které jsem nazvala zahradou mrtvých. Zahrada byla čtvercová, zarostlá plevelnými stromy. Nejvíce jsem zde viděla opadané břízy. V každém rohu stála černá socha ohromného titána, která byla pokryta světle modrou patinou. Sochy byly hrůzně krásné a vytvářeli čtyřduši mužského a ženského principu. Tedy dvě titánky a dva titáni. Od každého titána vedly silné řetězy. Všude byla suchá, poměrně vysoká tráva. Pomyslela jsem si, že je to zajímavé místo, že si sochy prohlédnu, až budu mít více času. Do zahrady jsem nemínila vstoupit. Letím dál, protože nesu své tchyni A. důležitý balíček. Už ji vidím. Sedí na židli a je plná očekávání. Usedám proti ní a podávám jí pocuchaný balíček, který je plný listin zabalených v igelitu. Vidím, že je šťastná, a snažím se balíček nějak uhladit, ale moc se mi to nedaří. Maminka mi říká: „Helenko, takhle to nemůžeme odevzdat, to se nehodí.“ Vstane a přinese bílý ubrousek vyšívaný křížkovým stehem. Jsou na něm vyšité nachové květy v barvě krve. Každý křížek, který je tvoří, je symbolem jejího utrpení, kterým se vykoupila ze svých vin. Teprve nyní mohl být odevzdán Otci, protože se zbavila předsudků a pochopila podstatu svých vin proti pravé lásce. Byl to balíček jejích dobrých skutků. Teprve nyní se produchovněly a zářily láskou. Uhlazujeme balíček a zašíváme ho do ubrousku, aby ho maminka mohla důstojně odevzdat. Jsme spokojené a šťastné. Jde o vizi z Marsu, kde se maminka A. připoutala svými předsudky. Zahrada mrtvých je pomníkem duchovně mrtvých titánů, kteří přišli na Mars ze souhvězdí Orionu a uplatňovali svůj vliv na marťany a učili je magii a všem magickým manipulacím tak dlouho, až je přivedli ke zkáze. Titáni byli uctíváni obyvateli Marsu jako božstva. K nim se připoutala i manželova maminka A. svými předsudky. Symbol těchto předsudků tvořila skála v zahradě mrtvých. Dobré skutky maminka nekonala z vřelosti srdce, ale proto, aby došla odměny na nebesích. Proto nemohly být její dobré skutky odevzdány dříve, než pochopila a prozářila je svým soucitem a láskou. Tehdy nastal čas, ona je mohla odevzdat a vy jste se radovaly. Když jsem vizi probírala s paní D. D., zjistila jsem, že je paralelní bytostí maminky A. Vedly jsme tedy prosby a uviděly jsme, že se titáni i se skálou předsudků zmenšují a mění v kameny, které se propadly do země. To mne 203
vylekalo, protože jsem viděla spoušť, kterou okolo sebe šíří. Prosily jsme, aby vše bylo vyjmuto, zajištěno a eliminováno milostí Boží. Podobným způsobem byl očištěn i pošpiněný vnitřek planety. Planeta byla zbavena vlivu duchovně mrtvých titánů. Potom jsme vzájemně mezi sebou rozvolňovaly karmické vztahy a připoutanosti a odevzdaly maminku milosti Boží. Děkujeme! Za určitý čas se mi zjevil temný grál duchovně mrtvých titánů v podobě kamenné lilie. Rozpadl se a byl eliminován i s mocí a vlivem. Prach byl odsát do izolačního vaku a též eliminován. Potom předstoupili duchovně mrtví velmistři a ze svých postav vytvořili souhvězdí temného Orionu. Vzápětí vznikl strašlivý chaos. Došlo k souboji dobra se zlem a já jsem volala o pomoc Otce a všechny láskyplné pomocníky. Došlo k eliminaci těchto duchovně mrtvých a byli vyškrtnuti z příslušných ákášických záznamů. Pak se objevila pošpiněná a zneužitá hadí síla. Nejprve tmavá hadí hlava, která se chystala k útoku, a potom i tělo. Prosila jsem o jeho očistu, ale pokud by to nebylo možné, žádala jsem, aby byl temný had sveden tam, kam náleží, a naloženo s ním podle vůle Boží. Když zmizel tento symbol, předstoupili praví duchovní vůdcové a strážci, kteří zastupovali Orion. Žádali o duchovní pomoc na cestě očisty tohoto souhvězdí i jejích obyvatel. Odpověděla jsem, že o tom nemohu rozhodnout sama, a doporučila jsem jim, aby se obrátili na Otce a radu nejvyšších s Jitřním andělem. Žádost byla vyslyšena a duchovní podpora a pomoc při očistě obyvatel Orionu bude vrcholovým úkolem vaší mise. Výcvik pro tento úkol bude co nejdříve zahájen. Děkujeme za důvěru a čest, které nám byly radou nejvyšších prokázány. Domnívám se, že moje odpověď byla rozhodující zkouškou, zda jsme hodni tohoto úkolu. Děkujeme a prosíme o požehnání ve věcech dobrých i pevné vedení ze světlých sfér. Prosíme o tuto milost Otce i radu nejvyšších a Jitřního anděla. Požehnání bylo uděleno. Děkujeme!
Chrám mágů Nejprve byla dcera S. ve své vizi dne 24. 2. 2003 v nějakém ubytovacím zařízení, snažila se zabalit všechna zavazadla a připravit se k odjezdu. Odnášela je k naložení. U vlaku naložila tašku a menší kufřík jí zapadl do tašky kamaráda. Zasmáli se tomu. Omluvila se, ale zavazadlo ponechala v jeho tašce. Vrátila se pro ostatní zavazadla, ale už nic nenašla. Stále měla pocit, že na něco zapomněla. Hledala ještě kartáček na zuby a do kapsy si strčila nosní kapky. Jde o přípravu na důležitý život, kdy má šanci se osvobodit z mnoha 204
vin, ale také je tento život velmi náročnou životní zkouškou. Je to příprava na život Marie Antoinetty. Zavazadla představují její karmickou zátěž. Lidé v ubytovacím zařízení představují všechny bytosti, které naplní její karmu. Kamarád, kterému zapadl její kufřík do tašky, je její nastávající manžel. Protože nevyndala svůj kufřík z jeho tašky, znamená to, že spolu prožijí společný život. Paní S. se omluvila, protože znala svůj karmický plán a věděla, že budou problémy a oba skončí na popravišti. Kamarád to věděl též a souhlasil, protože věděl, že když tento život zvládnou, že se očistí z mnoha omylů a chyb. Byla to jejich úmluva. On je mateřskou bytostí pana P. Bu. Ještě měli v tomto okamžiku čas volit. Volili podle své svobodné vůle náročnější karmický scénář. Potom se spolu s dalšími lidmi pohybovali v zaplněných chodbách a po úzkých schodištích. Proplétali se v nějaké místnosti podle nejasného systému složitým způsobem. Dcera měla pocit, že by to mohlo jít jednodušeji. Chodby byly úzké a namáhavě se protahovali. Každý z nich měl na zádech pytel se čtyřmi včelami, snad ani nebyly živé. Žihadla byla přichycena v látce pytle. Očekávalo se, že to vše sní, ale ji to velmi rozčílilo. Do včel se jí nechtělo, když si představila, jak by křidýlka chroupala. Včely představovaly čtyři životy naplněné tvrdou prací, jedem nenávisti a nesnášenlivostí. Cesta s pytlem na zádech představovala jejich životní pouť v určitém čase a prostoru. Najednou celá naše skupina čekala v jakési garáži. Zaplnili jsme ji celou. Dcera S. stála sama čelem ke zdi, ale ne těsně u ní. Napravo měla paní D. s paní R., které se spolu bavily. Já jsem stála vlevo od ní s nějakými dalšími lidmi. Vlevo před ní stál zády ke zdi pan P. Bu. Když zvedla oči a uviděla ho, usmála se na něj. Bylo to bezprostřední a samotnou ji překvapilo, že to udělala. Jde o přípravu na současný život. Mnohé jste si odtrpěli a poučili jste se. Jste naplněni radostným očekáváním, protože víte, že budete ve finále vaší očisty připraveni pro další úkoly. Úsměv paní S. představoval porozumění a poděkování, že společný život ve Francii zvládli. Bez tohoto života by se jim nepodařilo stihnout očistu. Nebyli by připraveni pro úkoly mise, kterou Otci slíbili. Nastávající život představuje pro ně i pro vás všechny osvobození, pokud na sobě budete poctivě pracovat. Dcera S. je ve starém sídle. Je to rozlehlý zámek se spoustou dalších lidí. Byla tam chůva s dítětem, které odmítla dát matce a unesla ho. Prostě s ním odešla. Když ji dcera viděla, litovala ji pro to, co učinila. Chůva odvedla dítě někam po schodech vzhůru. Potom s nimi komunikovala přes počítač. Jednou psala normálně, pak v šifrách, dokonce i morseovkou. Dcera poslala skupinu lidí, aby ji našli podle zvuku klávesnice. Pak se též vypravili do horních pater zámku. Byla tam třída, ve které seděli studenti v lavicích přilepeni nebo přichyceni lepkavými provazy. Byl tam kdosi, kdo ji chtěl také přilepit, ale místo 205
toho se chytil do pasti sám. Na chodbě byl opět kdosi, jehož pouhý dotyk byl nebezpečný a dcera se musela ubránit. Chtěli skoro všichni ze zámku odejít, ale nebylo to snadné. Objevovaly se před nimi falešné obrazy (hologramy), například zámecký park. Ten jí byl podezřelý. Vhodila tam krabičku od sirek a ta v okamžiku shnila a rozpadla se na prach. Byla to zahrada duchovně mrtvých titánů. Kdyby do ní někdo vstoupil, stalo by se mu totéž. Chtěli se vrátit do zámku a sejít o další patro směrem k východu, ale za nimi byla opět zahrada. Na některých místech se zase člověk vracel zpět v čase, až z něho nakonec bylo mimino. Dcera S. má pocit, že se to stalo i jí. Jde o cestu padlých andělů, kteří mají vykázat svou duchovní urozenost. Do chrámu mágů duchovně mrtvých se nepropadají jen zkoušení andělé, aby vykázali svou lásku, ale propadají se sem i mágové, kteří se dali cestou duchovně mrtvých. Odtud se mohou osvobodit jedině tehdy, osvědčí-li touhu po pravé lásce. Tehdy je mohou vysvobodit zkoušení andělé, kteří zde vytvářejí bratrstvo pomoci se souhlasem Božím. Tato vize ukazuje všechny pasti magie. Osvobodí se jen ten, kdo se i zde nechá vést láskou. Pokud bytost podlehne svému sobectví, propadne eliminaci a začíná svůj vývoj od prvopočátku. Vize demonstruje cestu zkoušeného anděla a ukazuje pasti, které na ně čekají. Když konečně najdou zahradu duchovně vzkříšených či živých, vracejí se do svého nitra a hledají tam pravou lásku, aby se očistili. Symbol vzkříšení, čistoty a nevinnosti je novorozenec, který se zrodil pro cestu pravdy a lásky. Je to vaše duše, která se očistila plamenem pravé lásky a zrodila se pro život věčný v lásce. Vize ukazuje překážky a pasti, které v chrámu mágů musí zkoušené bytosti překonat a odolat jejich vábení. 1. Když se bytost propadne na dno temnoty do chrámu mágů, musí se vzdát svobodné vůle a slíbit otrockou věrnost velmistrovi či velmistryni. Vzdát se prostě všeho. Své duše, svého dítěte … viz kniha Genesis. 2. Musí se absolutně podřídit duchovním učitelům z temných sfér magie. 3. Musí přijmout připoutanost místo lásky. (Přilepení studenti.) 4. Projde tvrdým výcvikem prosazování své vůle na základě chtění. 5. Učí se magickým manipulacím, které občas vyústí v souboj vůle. 6. Silové souboje mágů, přetlačování. 7. Dotyk zla. Zabije poslední zbytky soucitu a lásky. Začíná mrtvé království. 8. Zahrada mrtvých či duchovně mrtvých. Kdo do ní vstoupí, již nevyjde. Je eliminován a začíná od počátku. Duchovně mrtvý po určité době jejímu lákání neodolá. Nezralému pro vstup se jeví jako zpustlý zámecký park. Zralému pro eliminaci se park jeví nádherným. 9. Bloudění v časoprostoru je v podstatě hledáním spásy. Kdo nejde za světlem lásky, může uváznout v pasti časové smyčky a podobně. 206
10. Návrat do svého nitra. Hledání toho, co mne ještě tíží a brání mi najít cestu k osvobození. Hledání své duše. Dítěte. 11. Utrpení a poznání vede k pochopení a porozumění. Mizí mrtvé království a probouzí se cit lásky. 12. Přejeme si více lásky, toužíme po ní. Zjevuje se nám zahrada živých a my se rodíme do světlých sfér na základě rovnosti jako miminko. 13. Láska je cesta k Bohu, cesta k Bohu je láska.
Orion Dne 25. 2. 2003 se mi zdálo o souhvězdí Orionu. Bylo krásné a produchovnělé láskou. Vládlo naší galaxii. Netušila jsem, že mělo takový vliv na vývoj celého vesmíru. Potom přišla zkouška pádu andělů. Vždy, když má nějaká planeta se svými obyvateli postoupit do božských sfér, přichází tato těžká zkouška. Bytost, která má osvědčit svou duchovní urozenost, propadne do temných sfér a musí i zde vykazovat svou lásku, potom je třeba, aby se vlastními silami vrátila do světlých sfér, a tím prokázala svou skutečnou duchovní urozenost. Potom již spěje rychle s pomocí Boží do příslušných sfér tam, kam náleží. Je to jedna z nejtěžších zkoušek a mnoho bytostí zbloudí a nevrátí se, protože je strhne dál cesta duchovně mrtvých. Tedy vlastní sobectví. Nakonec se stanou duchovně mrtvými a spějí k eliminaci. To se stalo s jednou z planet Orionu. Tento duchovní mor se šířil na ostatní planety Orionu. Byla zde vybudována zařízení, aby moc duchovně mrtvých byla posilována. Vynalezli černý krystal, bílý i červený zvuk a mnoho jiných ovládacích zařízení, jejichž prostřednictvím manipulovali s lidmi, a tak je nakonec ovládli. Neposlušnost tvrdě trestali. Byl vybudován areál laboratoří, které byly chráněny neviditelnou kopulí. Jde o clonu, která byla neprostupná pro ty, kteří neměli oprávnění sem vstoupit. Kopule chrání šest kruhových laboratoří. Uprostřed je největší. Opodál je jedna velmi temná a menší. Je mimo areál, některé jsou i na jiné hvězdě Orionu. Pro vaši informaci, červený zvuk zabíjel a bílý zvuk vedl k sebevraždám. Člověk neměl šanci se proti němu bránit. Byl-li napaden, ani ho neuslyšel. Původně byl areál laboratoří postaven proto, aby se zde prováděl výzkum, který by chránil všechny bytosti před předčasným odchodem ze života, pomáhal v jejich léčení a usnadňoval životní podmínky či udržoval přirozené ekologické prostředí. Protože vědci pracovali se souhlasem Božím pro dobro celé galaxie, šly jejich výzkumy závratným tempem kupředu. Lidé si jich vážili a zbožňovali je, protože dokázali vyléčit každou chorobu. Začali je nazývat „stvořiteli“ a oni si tak připadali a přijímali tyto pocty. Najednou začali bez skrupulí rozhodovat o tom, kdo má právo žít či nemá. 207
Přijímali s pýchou pocty pošetilých a s nelibostí přijímali výtky osvícených. Tak se postupně měnili z prostých pracovníků Božích na kruté vládce, kteří zneužívali svou absolutní moc. Někteří lidé se začali bouřit proti jejich zvůli, ale neměli šanci se osvobodit. Rebelové byli zajati a odsouzeni. Do mozku jim bylo implantováno takové zařízení, že se stali otroky. Nejobávanější byl temný krystal s anténou a kovovými destičkami. Anténa přijímala pokyny a černý krystal fungoval jako zesilovač. Jejich prostřednictvím byly vkládány do mozku obětí „užitečné myšlenky,“ kterým se oběti bez výhrad podvolovaly. Krystal svým vyzařováním ovlivňoval i bytosti v jejich bezprostředním okolí. „stvořitelé“ však měli zařízení, kterým dokázali odstínit nežádoucí vliv. Pro sebe si ponechali svobodu. Anténa také informovala o pohybu nositele. Někteří lidé však dokázali odolávat i tomuto trvalému vlivu a vyrobili si též pomůcky, které jim pomáhaly odstínit neustálý nátlak. To však bylo tvrdě ztrestáno. Do mozku rebelů byly vloženy kovové destičky, které při nevhodném myšlení a cítění způsobovaly nepříjemné pocity až bolest. Byly napojeny na ovládací zařízení a intenzita bolesti se dala regulovat. Kdo měl v mozku toto zařízení, mohl být i zabit. Takto byli rebelové ovládáni strachem a bolestí. Destičky se vkládaly všem, kteří byli odsouzeni za vzpouru. Po určitém čase se upustilo od soudů a nepohodlní lidé byli odchytáváni jako zvěř a operováni. Někteří z nich byli tak zmanipulováni, že byli dokonce na své ozdoby za ušima hrdí a opovrhovali těmi, kteří je neměli. Tak se lid souhvězdí Orionu rozdělil na vládnoucí tyrany a poslušné otroky. Pro své manipulace však tyrani potřebovali složitější společenskou hierarchii. Proto vznikaly další kasty a bylo jich celkem deset. Tímto způsobem udržovali „Stvořitelé“ pořádek i mezi tyrany. Později jim již nestačila vláda ve vlastním souhvězdí, ale snažili se expandovat do vesmíru a ovládnout i ostatní planety. Stali se duchovními vůdci na jednotlivých planetách. Nejprve je navštěvovali a učili je magickým manipulacím. Potom jim vkládali do mozku zařízení, která je změnila v poslušné fanatiky. Pomocí vložených čipů měli přehled o jejich pohybu a udržovali s nimi kontakt. V jejich učení má původ kniha Genesis. Je to nebezpečné učení, které mluví o nerovnosti druhů stvořených bytostí. Je to učení o nadvládě vyvolených, kteří mají všechna práva a mohou si vzít vše na úkor méněcenných druhů. Je to učení o člověku, který je prý pánem tvorstva. Je to učení o vyvolených národech. Učí o právu na pomstu. „Oko za oko, zub za zub.“ Přísné dodržování rituálních obřadů vedlo ke slepé poslušnosti, která byla těžce zkoušena. Soukromí nebylo respektováno, pěstovala se protekce a požadovala se slepá poslušnost, která často vedla k sebezničení. Byly vyžadovány lidské oběti. „Stvořitel“ si osvojoval právo žádat i smrt vlastního syna. To vše bez důvodu. (Viz Izák.) Tak se stalo, že z původně osvícených zasvěcenců se stali duchovně mrt208
ví, kteří si stavěli pomníky své „velkoleposti“ ze zničených planet. Zkoušku duchovní urozenosti nezvládli a směřují k eliminaci. Někteří již tomuto procesu podlehli. Někteří se však ještě mohou obrátit a zachránit. Pokud jsou ochotni na sobě pracovat a napravit své omyly a chyby, mohou opět nastoupit na cestu pravdy a lásky. Pomáhat jim může jen ten, kdo prošel očistou a je hoden i zralý pro službu lásky. Ten projde třikrát světelnou bránou, aby se připravil pro tuto vrcholnou službu. Jde o soubor zkoušek, kterým předchází důkladná příprava. Tato příprava byla u vás již zahájena. Vlastní výcvik brzy začne u všech, kteří tuto službu Otci slíbili a přísahali před radou nejvyšších i Jitřním andělem a podepsali smlouvu s nimi o vzájemné pomoci za účasti vesmírné jednoty lásky. Školení je tvrdé a náročné, ale nikdy nepřesáhne vaše možnosti a schopnosti. Vždy budete mít možnost odstoupit. Vždy, když vám bude těžko a budete o sobě pochybovat, vzpomeňte si na službu lásky, na Otce, Jitřního anděla, radu nejvyšších a všechny láskyplné, kteří vám budou pomáhat. Naše láska vás bude všude provázet a posilovat. Toto je třetí, nejskvělejší úkol, ale také nejnáročnější. Žehnáme vám ve všech dobrých věcech! Je to pro nás všechny veliká čest. Mír s vámi! Shrnutí základních úkolů mise: 1. Prostá služba lásky a šíření učení pravé lásky. 2. Záchrana těch, kteří ještě nejsou duchovně mrtví, ale dali se na jejich cestu. 3. Očista souhvězdí Orionu, který je kolébkou vědění duchovních vůdců světlých sfér.
Knihovna Když paní H. He. dne 4. 3. 2003 vyprošovala knihy pomsty, zjevila se jí velká skříň v podobě listovnice, která měla mnoho šuplíčků. Před očima se jí mihly mužské tváře z profilu. Zaujalo ji, že byly jejich tváře otočené stejnou stranou. Uviděla čtyři pootevřené zásuvky. Dvě asi uprostřed vedle sebe a dvě pod nimi blíž k pravé straně. Chtěla se přiblížit ke skříni, ale něco jí bránilo. Uvědomila si, že jsou to ty tváře, a pochopila, že jsou to strážcové. Při bližším zkoumání viděla, že jsou přikováni řetězy ke spodní části skříně vždy za levou nohu. Vedla prosby, aby řetězy byly odstraněny, strážce odvolala a předala Otci. Řetězy však nepovolily. Prosila tedy Otce, aby řetězy byly odstraněny tak, jak Otec rozhodne sám. Začaly praskat nejprve u skříně a teprve potom u strážců. Paní H. měla v auře klíček, kterým měla sama otevřít jejich okovy a dát jim svobodu. Co spoutáte, musíte sami rozvolnit. Zde se dopustila chyby 209
a Otec jí pomohl, protože mu předala kompetence a žádala o pomoc, protože si nevěděla rady. Když byly řetězy eliminovány, přistoupila ke skříni a vyndávala knihy. Své strážce propustila a předala milosti Boží. Potom vedla k Otci prosby, vzdala se své pomsty a prosila za odpuštění všechny bytosti, které si zapsala do těchto knih. Prosila za odpuštění ty, kterým již ublížila, a prosila Otce, aby napravil, co pokazila. Zde je nutné, abyste to, co dokážete napravit, napravili vlastním úsilím s pomocí Boží. Teprve potom můžete prosit o zásah cestou milosti Boží. Prosila, aby ta jména byla vyškrtnuta z ákášických záznamů. Vedla však prosby, aby Otec vyškrtnul jména, která sama zapsala do knih pomsty. To není možné. Sama zapsala, sama musí vyškrtat. Listovala v knize a kontrolovala, zda je vše v pořádku, protože si nevěřila. V první i druhé knize byly skutečně jen prázdné listy, ale v knize otroků našla na zadní straně záložku, upevněnou na zadní desce knihy. Zde viděla další jména. Vedla prosby a kniha byla zdánlivě čistá. Ještě jednou listovala, protože se jí stále něco nezdálo. Byla to ta chyba, že neškrtala sama, ale chtěla to po Otci. Potom na to přišla. Na přední levé straně byla neviditelným inkoustem zapsána jména. Když prosila, aby byla vyškrtnuta, objevila se kaňka. To již bylo důrazné napomenutí, že nevede správně prosby. Prosila Otce o pomoc a tehdy se Otec nad ní slitoval. V protekční knize byla zapsána jen dvě jména. Její jméno na levé straně a jméno pana J. O. na pravé straně. Obě jména byla spojena řetězem. Odevzdala Otci kompetence a cítila, že i s touto knihou je pozdvižena k Otci. Prosila ho, aby tato jména z knihy vyškrtnul. Učinil tak a ona stáhla originál a kopii a prosila, aby řetěz mezi nimi byl stažen a vhozen do Hory osudu k eliminaci. Vzdávala se protekce a prosila za odpuštění všechny bytosti, kterým ublížila. Prosila Otce, aby cestou své milosti napravil, co bylo pokaženo. Děkovala radě nejvyšších, Jitřnímu andělovi, všem láskyplným, kteří jí pomáhali. Poděkovala i Otci. Když mu odevzdala úpisy, cítila, že je na ni útočeno. Nastal zmatek a chaos. Vedla prosby a potom bylo vše napraveno. Děkujeme! Poznámka: Do Hory osudu patří jen věci, které souvisejí s pánem prstenů. Paní H. byla vybrána jako příklad těch, kteří mají tendenci „házet“ vše na Otce, aby za ně pracoval. Je to zkouška její ostražitosti i pýchy. Vždy je pro takový příklad vybrán ten, kdo se občas této chyby dopustí, ale je dostatečně zralý, aby pochopil. Je mu tímto způsobem projevena důvěra v jeho duchovní zralost. Kdyby byl vybrán nezralý člověk, urazil by se. Proto je vždy dobré poděkovat za projevenou důvěru. Děkujeme!
210
Knihy msty a protekcí Minulý týden, dne 6. 3. 2003, se mi zjevily dvě zvláštní tváře. Byly poměrně temné. Jedna tvář byla modrá a druhá špinavě zelená. Měla jsem pocit, že velmi trpí, ale nic nežádaly, jen se nehnutě dívaly. Připadaly mi jako duchovně mrtví titáni. Domnívám se, že šlo o varování. Jde o zástupce „stvořitelů“, kteří doplatili na svou pýchu a magické manipulace. Měla ses zamyslet nad tím, že nelze pomoci tomu, kdo se nechce změnit a odpustit domnělé i skutečné křivdy. Ten, kdo se domnívá, že nelze odpustit, umírá pro cestu lásky a jde cestou duchovně mrtvých za vlastní zkázou. Tak se stalo za éry Atlanťanů (modrá tvář), ale i na Marsu (zelená tvář). Když jsem pak léčila a následně s paní L. rozbírala tuto vizi, došly jsme k poznání, že nás je mnoho, kteří neumíme zapomenout jména těch, kteří nám „ublížili“. S hrůzou jsme zjistily, že takových knih máme u sebe mnoho. Mají je všichni. I ti, kteří se domnívají, že odpustili, ale stále si křivdu pamatují. Prosily jsme Otce za odpuštění, že jsme byly tak zatvrzelé a nebyly schopné odpouštět, když Otec sám nám tolik odpustil. Braly jsme knihy jednu po druhé a vyškrtávaly z nich jména těch, kterým jsme se chtěly pomstít. Srdce mne bolelo, když jsem viděla, kolik je zde jmen neprávem zapsaných. Jakmile jsme vyškrtly nějaké jméno, okamžitě z knihy zmizelo. Byla jsem šťastná, že jsme dostaly tuto milost. Potom jsme všechny knihy odevzdaly Otci a prosily ho, aby byly vyškrtnuty z ákášických záznamů našich obětí a posléze i našich, jestli to moudrost a láska Boží dovolí. Pak jsme prosily za odpuštění ty bytosti, které jsme právě vyprosily, a děkovaly jsme jim, že byly tak velkorysé a odpustily. Před radou nejvyšších, Otcem a Jitřním andělem jsme prohlásily, že se vzdáváme své pomsty. Milost odpuštění byla udělena. Ihned jsem toto nové poznání sdělila ostatním a snažila se je tlumočit i ostatním skupinám. Když paní Z. ze Slovenska pracovala na rozvolnění svých karmických vazeb, zjistila, že nemá jen prosté knihy msty, ale že má několik druhů, které sice vyškrtala a odevzdala Otci, ale musela ještě vše vymazat a zrušit na počítači. Potom byla vedena k tomu, aby mne zavolala a sdělila mi nové skutečnosti. Byla jsem vděčná a pochopila jsem, že to byla její odměna, že tak usilovně pracovala. Ještě jsem připomněla, že je nutné zlikvidovat s pomocí Boží i tento počítač, který náleží do světů magie a zprostředkovává spojení s duchovními vůdci z temných sfér magie. Přehled jednotlivých typů knih pomsty: 1. Temné knihy msty mají černé desky. 2. Knihy prokletí. Vypadají jako černé modlitební knihy, jsou menšího formátu a mají na deskách zlatý symbol kletby na špici. Pochopila jsem, že jsou
211
zde zapsána jména těch, jejichž skutky jsou pokládány za neodpustitelné. Znamená to pomstu až do konce, i za cenu sebezničení. 3. Knihy otroků. Černé desky se zlatým kruhem. Kruh představuje magický vliv. Jsou zde jména těch, které mág zotročil a spolu s nimi si přivlastnil vše, co jim náleží. Musí mu sloužit, bere jim krev i energii. Přivlastnil si právo rozhodovat o jejich životě a smrti. 4. Knihy protekční. Jsou bílé. Jde o knihy vzájemných smluv a závazků mezi mágy. Tyto smlouvy jsou stvrzeny úpisy, spojenými řetězy. Jde o originál a kopii. Originál předává mág vždy tomu, komu slibuje pomoc. Kopii svého slibu si ponechá. Totéž učiní i druhý mág, který s ním pakt uzavírá. V tomto případě je třeba přivolat všechny, kterým to Otec dovolí, a vysvětlit jim, že se vzdáváte magie, tedy i všech paktů. Poděkovat jim a dát jim svobodu. Vyškrtat záznam o paktech ze všech protekčních knih a odevzdat tyto knihy Otci s prosbou, aby vše bylo vyškrtnuto z příslušných ákášických záznamů. Vyslovíte, že dáváte všem svobodu, a propustíte všechny služebníky, mstitele, případně věřitele. Odevzdáte je milosti Boží i s kompetencemi a prosíte o zásah cestou milosti Boží, aby nikdo vaší vinou již netrpěl. Poděkujete. Nezapomeňte u každé vyprošené knihy prohlásit, že se vzdáváte své pomsty i moci, kterou jste si magicky osvojili.
Resuscitace bílého koně Dne 10. 3. 2003 se paní H. He. ve své vizi dívala shora na náměstí, které bylo plné lidí. Uprostřed stál pohřební vůz se spřežením. U vozu stáli zapřažení dva černí koně a před nimi ležel na levé straně jeden bílý kůň, který vypadal, že právě zdechnul. Vůz byl původně tažen čtyřspřežím, ale jeden kůň již chyběl. Ten, který ležel na zemi, už nejevil známky života. Kočí s pomocníkem nadzdvihovali hlavu koně, ale marně. Pak přiběhl muž se zahradní konví a naléval tekutinu do otvoru mezi předníma nohama koně. Paní H. cítila vedle sebe po pravé straně muže, který k ní nějakým způsobem patřil. Řekla mu, že by to zvíře už neměli trápit, že by ho už raději měli pohřbít. Vtom se kočí s ostatními lidmi, kteří okolo koně pobíhali, zaradovali, že se jim oživení podařilo. Kůň se postavil na všechny čtyři, chvíli stál, ale pak roztáhnul nohy a padnul. Tentokrát byl mrtev. Jak se to stalo, zřítil se vysoký panelový dům. Paní H. měla obavy, zda nezasáhl lidi okolo. Muž jí řekl, že to je její vina, protože tam neměla sušit tolik kaštanů. Paní H. je již mrtvá a dívá se na svůj pád. Pohřební vůz představuje konec její životní cesty a čtyřspřeží symbolizuje její čtyřduši. Vraníci jsou ženským principem, bělouši jsou mužským principem. Lidé na náměstí jsou svědkové jejího skonu. Současně koně symbolizují sílu magie, která ji vedla tímto životem. Pád koně představuje konec hmotného života a pád paneláku 212
představuje pád jejich předsudků. Obavy, zda někomu její předsudky ublížily, jsou poněkud opožděné. Muž po pravé straně je její duchovní rádce. Patří do sfér magie. Kaštany představují magické komplikace, které nebyla schopná vyřešit. Nevytáhla je včas z ohně. Zemřela pro cestu magie. Vracela se za světlem lásky.
Vize o novém životě Dne 11. 3. 2003 jde paní H. He. ve své vizi se mnou širokou ulicí. Jsme samy a povídáme si o naší práci ve skupinách. Po chvíli jsem navrhla, že bychom se měly vrátit a najít nějakou zastávku autobusu. Na cestě však žádná nebyla. Na konci ulice jsme našly hráz řeky. Vystoupily jsme na ni, protože jsme se chtěly svézt nějakou lodí. Ale brzy jsme zjistily, že voda není tak hluboká, aby zde mohly plout lodě. Mohly po ní plout jen loďky. Na levé straně řeky jedna taková byla, ale nastupovaly do ní již dvě ženy a dva muži. Tak jsme se obrátily a šly tou širokou ulicí opět zpět. Sáhla jsem do kapsy a vytáhla nějaké drobné s tím, že pojedeme taxíkem. Paní H. zahlédla padesátník a tři desetníky. To bylo málo. Ona měla dvě či tři desetikoruny a opět nějaké drobné. Usoudily jsme, že by nám to mělo stačit. Ale žádný taxík nebylo nikde vidět. Ke břehu hráze sice přijel autobus, ale ten nepřevážel lidi, fungoval jako zásobárna potravin. Na oknech měl nějaké nápisy a jel podél řeky zprava doleva. Šly jsme tedy dál a já jsem již spěchala. Vtom jsme uviděly restauraci. Byl to takový menší domek. Paní H. navrhla, že se tam půjde zeptat, zda by nás někdo neodvezl. Když jsme otevřely dveře, zůstala jsem stát nahoře na schodech a ona sestoupila dolů po schodech k hloučku lidí, kteří stáli pod schody a rozmlouvali. Když jim sdělila, co potřebujeme, chvilku se domlouvali a pak jeden muž vystoupil a řekl, že nás odveze. Paní H. s ním začala stoupat ke mně. Široká ulice představuje život, kdy již spolupracujete na cestě pravdy a lásky. Stýkáte se hmotně i duchovně. Je zde klid a mír. Vidíte i závěr svého života. Váš život bude končit u řeky Styx, až splatíte své karmy do posledního haléře a splníte vše, co jste Otci slíbily. Proto navrhuješ, že se vrátíte. Když nastal čas, hledaly jste odpočinek, proto jste hledaly peníze na taxi. Ve skutečnosti jste kontrolovaly, zda jste vše splatily, a dělaly jste rekapitulaci. Viděly jste, jak probíhá odchod ostatních bytostí přes řeku Styx, ale také jste viděly i jejich duchovní stravu, kterou přivážel autobus. Nyní jste již hledaly místo, kde byste našly převozníka. Tuto službu jsi paní H. dlužila jako její duchovní vůdce. Přivedla jsi ji do restaurace, která je symbolem všeho, co se ukrývá v jejím nitru. Sestupuje až na dno své duše a zde poznává toho, kdo ji převede do Světla. Zde se ona sama rozhoduje, zda překročí 213
limit a odejde za Světlem. Zde utratí zbylé mince. Splácí tak poslední dluh utrpením svého umírání. Schody představují překročení limitu. Přejde za pomoci převozníka. Zde ji očekáváš jako její mateřská bytost. Šalom!
Pád andělů Všechny bytosti procházejí různými stupni duchovní urozenosti. Prvním stupněm vysoké duchovní urozenosti jsou titáni, kteří neváhají pracovat pro vesmírnou jednotu lásky ze všech sil a jsou pro úkoly lásky schopni obětovat i svůj život. Když titáni uzrají pro duchovní urozenost Božství, čeká je náročná zkouška, kterou nazýváme „pád andělů“. Titáni musejí vykázat, že je v nich tolik lásky, kolik náleží duchovně urozeným bohům, ať se ocitnou kdekoli, tedy i v temných sférách, které někdy nazýváte „peklem“. Přeruší se spojení s Otcem i s vesmírnou jednotou lásky a oni se od nich vzdálí. Čím více se od nich vzdalují, tím náročnější zkouška je. Musejí dopadnout až na dno. Není problém vykazovat lásku pod laskavými paprsky Boží milosti, ale je to nesmírně náročné v temných sférách, kdy jste daleko od Otce, vesmírné jednoty lásky a jste odkázáni sami na sebe. I v nejhlubších temnotách, kde jsou hrubé vibrace, musejí vykazovat svou lásku. I zde by měli pomáhat nešťastníkům, kteří zbloudili a propadli se do temnot svého utrpení, které pramení z malé víry v Nejvyšší princip lásky a stvoření. Jakmile však pochopí a rozhoří se v nich jiskra Boží svatým plamenem lásky, postupují za světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření. Na této cestě musejí překonat mnoho nástrah, ale když konečně znovu vstoupí do světlých sfér, rychle se rozpomenou na svůj původ a spějí do vesmírné jednoty lásky. Ti, kteří přecenili své síly a vyžádali si tuto zkoušku předčasně, často selhávají a spějí k eliminaci, protože se příliš připoutali k cestě duchovně mrtvých. Někdy selhávají i ti, kteří byli vybráni, protože zkouška je skutečně náročná a složí ji jen ten, kdo je čistý, soucitný a láskyplný. Všem je maximálně pomáháno, aby se včas vzpamatovali a zachránili. Pokud to nedokážou ani s pomocí Boží, začínají od prvopočátku. Ti, kteří skutečně touží po pravé lásce a nemyslí na pocty, které je očekávají, stanou před Otcem sice nazí, ale čistí. Ti vykázali pravou urozenost Božství lásky. Poznámka: Během této cesty se některým zjeví kniha z ákášických záznamů. Je to kniha, kde jsou zapsáni všichni, kteří podepsali velmistrům z temných sfér magie bianko úpis. Od tohoto okamžiku nastoupili cestu duchovně mrtvých, protože povýšili své sobectví nad zákony lásky. Tato kniha se zjeví jen tehdy, když se bytost vlastním úsilím obrátila na cestě duchovně mrtvých a rozhodla 214
se, že se vrátí do vesmírné jednoty lásky i za cenu nesmírného utrpení. Jakmile se jim kniha zjeví, znamená to, že mohou prosit Otce o vyškrtnutí z těchto záznamů o duchovně mrtvých, protože se obrátili ke Světlu a jdou za ním.
Počítač Ve své vizi dne 16. 3. 2003 byl pan P. Bu. na Komáří vížce a shlížel dolů z vyhlídkové terasy. Pod ním v oparu viděl města s jinou architekturou a napadlo ho, zda nejde o budoucnost. Pod ním táhla tři vozidla po silnici vzhůru tři trolejbusy. Vtom se vedle něho ocitla nějaká žena a chtěla ho líbat. To odmítal. Všiml si, že má na tváři hnědou škrabošku. Byly jí vidět jen oči. Vzápětí se objevil muž, také se škraboškou. Jak s nimi zápasil, vzpomněl si, že jistý druh mimozemšťanů nesnáší vodu. Proto na ně začal intenzivně plivat a oni zmizeli. Šel k autu, možná, že v něm všichni přijeli. Chtěl se ujistit, že uvnitř auta již není nikdo nepřátelský. Auto bylo prázdné. Uvnitř byl počítač, a tak si řekl, že si vše zapíše. Na obrazovku však bylo špatně vidět, protože mu svítilo slunce do očí. Opodál stál panelák. Rozhodl se, že zajede do jeho stínu. Při couvání „škrtl“ levým blatníkem o kamennou zeď. Zpomalil a byl již opatrnější. Dál to šlo hladce. Ocitl se v chodbě paneláku, v nějakém vestibulu. Počítač stál u okna a opět ho oslňovalo slunce. Pan P. si řekl, že zatáhne žaluzie. Vtom šel okolo nějaký děda a stěžoval si, že nemůže napravit své chyby. Pan P. mu odpověděl, že to jde vždy. Muž mu oponoval, a tak ho pan P. napomenul, protože když nenapraví své chyby nyní, bude je napravovat v příštím životě. Pohled shora představuje objektivní pohled na život. Určitou životní rekapitulaci. Výhled do budoucnosti je v tomto okamžiku zajímavý a velmi odlišný od dosavadního způsobu života. Tři vozidla, která táhnou tři trolejbusy, představují magický vliv mužského principu na ženský. Role vůdců či vládců se střídají podle toho, jak dopadne magické přetlačování. Žena s mužem, kteří pana P. svádějí a mají škrabošky, představují mužský a ženský princip velmistra i velmistryně. Pan P. s nimi zápasil a svůj souboj vyhrál. Je již opatrnější a auto, které je symbolem jeho životní dráhy, je již bez jejich vlivu. Má zde však počítač, který mu dosud zajišťoval spojení s temnými sférami magie. I tohoto vlivu by se měl zbavit. Již s ním ani nemůže pracovat, ale určitý vliv, který z počítače vyzařuje, mu brání, aby ho jednoduše zlikvidoval a definitivně tak přerušil spojení. Místo toho hledá možnost, jak by ho využil. Jeho osvícení mizí. Lépe řečeno, skryje se před ním do stínu jeho předsudků. Ty představuje panelák. Okamžitě se mu otevírá cesta zpět. Milostí Boží je však opět oslněn a nemůže počítač použít. Místo toho předstoupí jeho druhé já a upozorňuje ho na chyby, kterých se opakovaně dopouští. 215
Pan P. ho poslouchá a napomíná. Během dialogu si objasňuje vlastní omyly a chyby. Čtyři chyby jsou zrada, nevěra, pýcha a zneužití moci. Pan P. demonstruje všechny bytosti mužského principu, které se dostaly tímto způsobem do nerovnováhy a zradily samy sebe.
Dítě Paní V. J. starší ve své vizi dne 28. 3. 2003 zalévá v ložnici krásné zelené květiny. Na chodbě pracují údržbáři. Objeví se malé světlovlasé dítě, které chce do ložnice. Zouvají mu boty a pouštějí ho dovnitř. Holčička tam radostně běhá, paní V. ji pozoruje a přelévá květiny. Celá ložnice je zkropená. Najednou pozná, že ta světlovlasá holčička jsem já. Laškuje se mnou, bere mne do náruče a já se směji. Odchází se mnou na chodbu. Je tam menší stůl a tři židle. S námi tam sedí ještě jedna bytost, která vše sleduje a kontroluje jako guru. Paní V. ji vnímá jako mou dceru S. Vtom o sobě prohlašuji, že skončím v pekle, protože on se nevzdal násilně zplozeného syna. On je můj manžel, který před lety zemřel, a syn je moje žijící mladší dcera. Dodávám, že vím, co s tím budu dělat. Prohlašuji, že to bude dobré. Když jsem mluvila, měla jsem na pravé tváři černý kruh o velikosti dvoukoruny. Znamení na tváři je symbolem magického vlivu a připoutaností, které mám zrušit. Když paní V. o své vizi přemýšlela, vzpomněla si na film „Jestřábí žena“. Šlo o prokletí dvou milenců, které souvisí s kletbou svatých dětí. Vize ukazuje počátek tvého života ve hmotném světě. Odehrává se ve vašem domečku v Kyjově, kde jsi žila s rodiči do svých tří let. Zde ti bylo prvně zjeveno tvé poslání a ukázali se ti tvoji ochránci ze světlých sfér. To jsou ti „údržbáři“. Paní V. představuje tvoji sestru, která s tebou takto dováděla. Chtěla jsi do ložnice, protože ta představuje nejhlubší dno srdce svatých dětí. Je to třináctá komnata. Nemůžeš vstoupit do jejich srdce dříve, než poznají pravou lásku. Krásné květy, které paní V. zalévá, jsou květy lásky. Jsi šťastná, že tě přijali do svého srdce. Odchod na chodbu a usednutí za stolek představují nástup do služby lásky, kterou jste Otci slíbili. Dcera S. jako guru ti pomáhá rozlišovat pravdu od lži. Tvé prohlášení vysvětluje, jaký úkol jsi na sebe vzala. Že osvobodíš agregory a pomůžeš eliminovat kletbu, která byla vržena na všechny svaté děti. I ty jsi byla zasažena. Proto se zjevila na tvé pravé tváři jako symbolický kroužek. I ve hmotném světě jsem měla dole na pravé tváři pihu, která mi později zmizela. Nebyla však tak veliká. První část kletby již znáte a všichni jste ji prožili v minulých životech. Pokud se reinkarnujete na planetě Zemi jako duchovní vůdcové, abyste tuto planetu osvobodili od všeho, co bylo na ni s nenávistí vrženo, nebude vás 216
nikdo poslouchat. Pokud budete vykládat učení lásky, budou vás ve jménu Boha trestajícího zabíjet. Pokud se zamilujete, nebude tato láska naplněna. Budete se míjet se svou druhou polovinou duálu jako jestřábí žena se svým milencem. Kletba byla zrušena a ze všech sňata a eliminována. Děkujeme! Poučení: Na posledním zasedání naší skupiny jsme se osvobodili od všeho a očistili od posledních zbytků prokletí i negativity, která na nás během věků ulpěla. Zbývají jen karmické následky našich činů, které je třeba postupně eliminovat láskou. Pro službu lásky jsme již připraveni. Výrazné pocity, které jsme během práce cítili, byly důležité. Museli jsme i pod bloky pracovat a vykázat svou obětavost i lásku. Moje zranění bylo symbolem napadení strážce vesmíru a já jsem musela vykázat, čemu dám přednost. Zda zvítězí mé sobectví a dám přednost hmotné cestě, či budu důvěřovat Otci a vesmírné jednotě lásky a budu pracovat dál a pokračovat cestou duchovní. V této chvíli existovala k našemu osvobození pouze cesta duchovní. Odměnou mi bylo zázračné uzdravení a společné osvobození. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme na počátku zkoušky duchovní urozenosti byli odpojeni od vesmírné jednoty lásky. Nyní jsme se vrátili a museli jsme se sami napojit svými láskyplnými vibracemi a vstoupit do vesmírné jednoty lásky. Byli jsme s láskou a radostí přijati. Jsme připraveni pro službu lásky. Prokázali jsme, že cesta k Bohu je láska, že jsme této lásky hodni. Děkujeme za ochranu a vedení, děkujeme za lásku, kterou jste nám vykazovali, kterou jste nás posilovali a se kterou jste nás vedli zpět do vesmírné jednoty lásky k našemu Otci i Matce, k našemu Duchovnímu slunci.
Svaté děti Když svaté děti opustily planetu Mars, aby pomáhaly pozemšťanům, nebyly tak bezbranné. Stihla je sice kletba některých marťanů, ale současně jim Otec ponechal schopnost obrany, když byla překročena míra všech útoků proti nevinným. Touto ochranou byly tři jehličky z čirého krystalu, které byly zasazeny do bříška jejich ukazováku. Automaticky eliminovaly či blokovaly zlo, které překročilo stanovené meze. Protože jehličky vytvářely trojúhelník, domnívala jsem se, že jde o kletbu. Později jsem zjistila, že je to naše ochrana, kterou nám Otec propůjčil. Automaticky vymezuje limit, který nelze překročit. Většinou ho svaté děti užívaly ve prospěch nevinně napadených. Jakmile útočník vyšle ve své nenávisti smrtelný útok, jejich ruka se sama pozdvihne a útočník je uzavřen ve světle, které nedovolí, aby náboj nenávisti napadl nevinného. Tím je pomoženo oběma stranám. Oběti i útočícímu. Když útočník pochopí svou 217
chybu a zastaví útok, je vše v pořádku. Jinak se zahltí vlastní negativitou se všemi důsledky, které z jeho útoku vyplývají. Když jsme s paní P. konzultovaly tuto záležitost, bylo nám ukázáno, jak takový útok vypadá. Z ukazováku svatého dítěte vyšlehne bílý proud energie, který vytvoří elipsovitý obal okolo útočníka. Nad tímto obalem se zjeví zářící pentagram. Ten je v pohotovosti tak dlouho, dokud útočník nezvládne svůj hněv pod přílivem láskyplné energie. Pokud útočník nezvládne situaci, dostane se mu toho, co vyslal. Velmi často umírá, protože jeho útok byl smrtelný. V tomto případě světlo lásky neeliminuje útočníkovu negativitu, ale dává mu šanci, aby se rozhodnul podle svobodné vůle. Světlo ho izoluje od oběti, takže se mu dostane přesně toho, co vyslal. Když odpustí, světlo eliminuje tuto negativitu, aby nikomu neublížila. Tato záležitost mi byla zjevena při kontrole paní P. Najednou jsem měla bolestivé impulzy na ukazováčku pravé ruky. Když jsem se na něho podívala, viděla jsem dolíčky po krystalech. Vzdala jsem se této ochrany, jak mi bylo naznačeno, a vedla prosby k Otci. Dolíčky zmizely. Cítila jsem se svobodná a čistá. Potom jsem vše kontrolovala s paní P., která právě dokončila prosby a zjistila, že slabě krvácí z prstu. Trochu jsme se polekaly, že odevzdáváme dar Boží, ale bylo nám řečeno, že toto zařízení již nepotřebujeme. Zjevily se nám svaté děti, které otevírají náruč a celé září. Ochranné světlo tryská z celé jejich postavy. Svaté děti jsou očištěny a zbaveny prokletí. Vstoupily do vesmírné jednoty lásky a jsou připraveny pro službu lásky ke slávě Božství vesmírné jednoty lásky a jejich nejvyššího tvůrčího principu, kterým je opět láska. Kéž jsou všechny bytosti šťastny! Mír s vámi! Děkujeme!
O fanatismu Dne 8. 4. 2003 seděla paní H. He. s manželem na náměstí v Krnově v restauraci. Byli blízko hotelu Morava, který byl kdysi klášterem minoritů. Z hotelu začali vycházet muži v černých kabátech. V první řadě byl muž s kardinálskou čepičkou. Byl to kardinál s biskupy. Tolik skutečnost. Když poprosila o obrazy, obestřela ji hrůza, protože uviděla jejich podoby z éry fanatismu a inkvizice. Začaly vyzvánět zvony na kostele sv. Martina a paní H. vedla prosby k Otci, aby lidstvo bylo chráněno před fanatismem. Bylo 18 hodin. Ve čtvrtek o tom vyprávěla na setkání se skupinou a všichni vedli prosby za Krnov i s jeho obyvateli, za celý národ a lidstvo vůbec. Vedli prosby i za vládce a paní E. zahlédla, jak jeden černokněžník stojí na věži nějakého kostela v Pra218
ze a křičí: „My máme pravdu!“ Když byly vedeny prosby za ochranu všech lidí před mágy, začal se černokněžník hroutit a zmizel. Potom byly vedeny prosby za všechny bytosti, které trpěly pod jejich vládou a byly ve jménu víry mučeny a zabíjeny. Paní E. zahlédla křehkou ženskou bytost, jak jde, v ruce drží košík s květy a rozhazuje na cestu růžové květy lásky. Paní L. zahlédla duhové koryto řeky, ze kterého tryskaly vodotrysky a na konci zářilo slunce. Na závěr setkání, když všichni děkovali Otci, viděla paní E. květinu plnou růžových semen. Na obloze zahlédli jen ústa Otce, která se na ně usmívala. Potom zahlédli pole se snopy obilí, dále zorané pole kropené deštěm a nakonec lán pole plný květin. Ukázala se dívka s chlapcem, asi desetiletí, drželi se za ruce a zpívali „Zlatá brána otevřená…“ Potom se zjevily čtyři ruce, vzájemně se stiskly a vytvořily symbol harmonie obou principů, „X“. Na závěr všichni vysílali lásku všem skupinám v Čechách a na Slovensku. Paní H. viděla, že se všichni držíme za ruce a proudí mezi námi láska. Děkujeme! Křehká žena představuje očištěný ženský princip, který rozdává lásku všem. Krášlí cestu za světlem Nejvyššího principu lásky a stvoření květy lásky. Duhová záře řeky a vodotrysků je nejvyšším zdrojem pravého poznání a lásky. Slunce je vaše Duchovní slunce, které vás očišťuje a posiluje. Růžová semena jsou semínka lásky, která se rodí z dobrých skutků vaší lásky a soucitu. Snopy obilí představují žeň vašeho myšlení a cítění, vašich skutků. Zorané pole je připraveno k setbě lásky. Bylo zkropeno a zazelenalo se pod vláhou slz, které jste prolili na cestě lásky, když jste byli soucitní a laskaví k trpícím bytostem. Teprve tehdy může vzklíčit setba pravé lásky! Vzklíčí v podobě prostých květů lásky, protože pravá láska je neokázalá. Tehdy je vše připraveno pro mystickou svatbu. To je pravá slavnost grálu. Mužský a ženský princip jsou očištěny a oba principy splývají v lásce a harmonii. Mír s vámi!
Očista Dne 10. 4. 2003 se sešly paní L. s paní R. a paní D., aby dokončily očistu, protože neměly pocit, že jsou úplně hotové. Nejprve se chtěly zbavit připoutanosti a zjevil se jim velký úpis a ony stály uvnitř úpisu. V úpisu se stále doplňovaly řádky, dokud nezrušily negativní program. Uviděly postavu, která měla kolem krku řetěz a na něm dvanáct kamenů. Byly již značně zmenšené. To vše musely rozpustit láskou. Dvanáct kamenů je dvanáct agregorů. Objevila se tmavší bytost, která měla dlouhé černé ruce, potom pentagram, který se nakonec změnil v kruh bytostí, které byly spojeny pažemi a vždy uči219
nily jeden krok vlevo a potom hned vpravo. Prakticky přešlapovaly na místě. Když vše vyprosily, zjevilo se jim obětní místo, dlouhé rohy a temné písmeno „L“. To vše představovalo sílu spojenectví mágů, tedy i magie. Vedly prosby za oběti magie, které byly připoutány ke svému utrpení, ale i za agresory. Vedly prosby z pozice obou zastoupených stran. Prosily, aby byly všichni zbaveni jedu nenávisti, tedy i ony, a prosily, aby jejich myšlení, cítění, vidění i slyšení bylo očištěno. Odevzdaly všechny zbývající magické pomůcky: pečetní prsten, poháry zla a jedu, berle i trojzubce. Vyprošovaly místa na planetě, která byla označena trojzubcem a připravena pro živelné katastrofy. Trojzubec musel být vyjmut, eliminován a zneužité živly zharmonizovány. Místa musela být očištěna a prozářena láskou. To vše samozřejmě s pomocí Boží. Vracely knihy a kartotéky, ale také dva stříbrné náramky na pažích. Potom se vzdaly falešných idolů, bouraly a eliminovaly své modly a nakonec prosily, aby chrám magie byl vyškrtnut z příslušných ákášických záznamů všude, kde je to třeba. Chrám byl rozebrán a eliminován ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření. Každý z vás by si měl ověřit, zda má tento „generální úklid“ hotový. Blahopřejeme! Děkujeme!
Svaté dítě Dne 16. 4. 2003 paní Z. ze slovenské skupiny viděla na posteli muže v dlouhé bílé košili, který jí připomínal hlavní postavu z Molliérovy hry „Zdravý nemocný“. Ležel na posteli na zádech, lomil rukama i nohama a bědoval. Vtom uviděla nahoře okénko, ze kterého „vyčuhoval“ asi dvouletý chlapeček. Měl blond vlásky a jasně červenou vestičku. Byla vidět horní polovina těla. Nejvíce paní Z. zaujal pohled jeho očí. Byly velmi moudré, vše chápající. Šel dolů, aby pomohl naříkajícímu člověku. Jeho pohled byl laskavý, láskyplný. Věděl vše. Paní Z. byla překvapena tou moudrostí. Potom se jí změnil obraz. Dole na planetě Zemi se dítě změnilo v děvčátko. Byly mu asi tři roky, sedělo na zemi a okolo sebe mělo hračky. Holčička byla oblečená do sytě modrých šatiček se širšími ramínky. Měla trochu delší blond vlásky. Podívala se na ni a byly to opět tytéž usměvavé moudré a laskavé oči, které vše chápaly. Pro paní Z. to byl silný citový zážitek. Naříkající muž je symbolem duchovního stavu současného lidstva. Svaté dítě jde opět na pomoc tak, jak slíbilo s ostatními svatými dětmi. Chlapeček představuje mužský princip, ale barva jeho vestičky naznačuje, že se reinkarnuje jako ženský princip. Bude se svými bratry a sestrami vykládat pravé učení lásky, které bude očištěno od všech předsudků. Bude ukazovat cestu za světlem Boží lásky. „Cesta k Bohu je láska, láska je cesta k Bohu!“ 220
Pád velmistra Po slavnosti svatého grálu v Krnově se paní H. He. probudila v okamžiku, kdy spolu s ostatními skládala slib služby lásky. Slyšela slova: „Tak přísaháme!“ Vše bylo prozářeno láskou. Na jejich hlavy padala zářivá mana a každý z nich obdržel světelnou misku plnou zářící tekutiny. Byl to obřad svatého grálu, kdy stvrzovali bratrství s vesmírnou jednotou lásky. Když předstupovali před radu nejvyšších, která předsedala této slavnosti, stoupali všichni po levé straně schodů vzhůru do Světla. Po pravé straně schodů se propadlo černé tělo velmistra do temných sfér. Byl shledán duchovně mrtvým. Ani před tváří Boží nepocítil lásku, pouze sobectví. S ním byla svržena i vláda magie. Jeho ženský princip je zatím zkoušen. Pokud velmistryně složí všechny zkoušky a obrátí se na cestě duchovně mrtvých ke Světlu, může být zachráněna. Tuto lásku však bude muset prokazovat v každodenním životě hmotném. Je třeba, aby se vzdala svého úřadu v temných sférách magie, své moci i darů magie. Musí požádat, aby magie byla vyškrtnuta cestou milosti Boží z ákášických záznamů. Vzdá se své pomsty i protekcí, odevzdá kompetence Otci, dá všem svobodu a poprosí za odpuštění. Vysloví, že odpouští, a odevzdá se milosti Boží. Když se osvobodí, čeká ji těžká a náročná cesta očisty a usilovné práce na sobě samé. Tato cesta ji přivede před tvář Boží. Tam bude zvážena její touha po nápravě omylů a chyb. Tam bude prověřena opravdovost touhy po pravé lásce. Pokud zvítězí pýcha a sobectví, nezažehne se v ní jiskra Boží ani před tváří Otce. Bude shledána duchovně mrtvou a podle zákonů rovnosti propadne do míst, kde proběhne eliminace. Ztratí svou původní identitu. Bude žíhána ohněm a mrazem a bude čekat na vzkříšení bleskem Božím. Pak bude začínat od prvopočátku. Krystal, virus… Bude to její nová šance. Pokud v ní bude hořet pravá láska, bude jí poskytnuta maximální pomoc a všichni se budou radovat z jejího návratu. Poznání: Svist gilotiny se ozve vždy, když se odděluje důležitá etapa očisty, zejména tehdy, jde-li o karmy z éry francouzské revoluce. Každá kletba v sobě skrývá negativní program. I ten musí být eliminován. Doplnění: Poslední šance duchovně mrtvých. Jsou povoláni před tvář Boží – vesmírnou jednotu lásky. Jsou prozářeni jejich láskou, aby se rozzářila jiskra Boží v nich. Pokud se tak nestane, padnou na základě rovnosti do míst, kde jsou eliminováni.
221
Vedení proseb Paní R. dne 19. 4. 2003 začala opět vyprošovat magii a vazby s velmistrem a velmistryní. Chtěla odevzdat protekční úpisy, ale místo toho odevzdala dva dlouhé žluté úpisy. Věděla, že jsou za mužský a ženský princip. Byly spojené dlouhým poutem. Na ruce pocítila okov a ten byl připojen černým řetězem k tomuto poutu. Když si vše prohlédla důkladněji, zjistila, že jde o svatební smlouvu s panem J. O. z Jantaru. Odstoupila od smlouvy, zřekla se všeho a prosila o její vyškrtnutí z ákášických záznamů a eliminaci všeho, co k tomu náleží. Tedy i protekcí a výhod. Když chtěla okov odemknout, viděla, že od něho vede mnoho pout. Pochopila, že se tyto vztahy i s pouty týkají všech agregorů. Prosila, aby předstoupili a připojili se k prosbám. Náhle tam bylo všech dvanáct agregorů a od každého vedl řetěz s úpisem ke společnému poutu. Každý z agregorů vyjmul klíče a odemkl pouto na úpisech a potom na svém zápěstí. Řetězy byly vhozeny do jámy k eliminaci. Odprošovali mužský a ženský princip a stahovali z nich svou negativitu. Potom teprve bylo možné vyprosit originály s kopiemi úpisů, které se vztahovaly ke knihám protekčním. Když paní R. chtěla vyškrtávat jména z protekčních knih, zjistila, že jsou pod kamennou placentou jištěny sedmi zámky. Po odstranění těchto překážek vyjmula z placenty ještě jednu velkou černou knihu, ve které byli zapsáni velmistr a velmistryně. Když vše vyprosila a eliminovala je jako produkt své magické tvorby, chtěla pokračovat a vyprosit ostatní knihy, ale měla je opět jištěné kamennou placentou se sedmi zámky. Musela tedy celý postup znovu zopakovat. Prosila za odpuštění všechny bytosti, které zavedla na cestu magie. Prosila za odpuštění všechny své oběti a protivníky. Omlouvala se za své špatné vlastnosti, které získala na cestě duchovně mrtvých a kterých si tenkrát velmi cenila. Nyní, když tuto cestu opustila, ji velmi brzdí a vadí, že je směnila za své ctnosti. Omlouvala se všem, kteří pocítili její pýchu a sobectví na vlastní kůži. Omlouvala se Otci za pokřivený hodnotový žebříček. Omlouvala se i těm, kterým ho vštěpovala. Vyprošovala triády, pentagramy a eliminovala svou magickou tvorbu, jak nejlépe s pomocí Boží uměla. Očišťovala i stromy života. Když chtěla vzkřísit učení lásky, musela odstranit třetí kamennou placentu a teprve potom pod ní nalezla její čisté světlo. Odměnou jí byl karmický balíček, který směla vyprosit.
Nářek planety Ve své vizi 24. 4. 2003 paní R. přišla s nějakými lidmi do neznámého bytu, aby si povídali. V místnosti byla modrá vanička s průzračně čistou vodou. Ležela jsem v ní já a mohutnější žena středního věku mně nadzdvihovala hla222
vu a omývala moji tvář. Dělala to proto, že jsem měla vysoký tlak a omývání chladnou vodou mi mohlo přinést úlevu. Paní R. prošla s lidmi do vedlejší místnosti a začala jim něco vysvětlovat. V ruce držela cosi malého a bílého. Ukazovala to lidem a ptala se jich, kolik je deset a deset. Muž, který měl odpovědět, s tím měl problémy. Paní R. se mu snažila pomoci a vysvětlovala, že jedna a jedna jsou dvě a potom již stačí, když za dvojku přidá nulu. V tu chvíli zaslechla za zavřenými dveřmi tichý nářek. Okamžitě nechala výkladu a šla do místnosti, ze které se ozýval nářek. Viděla mne, jak naříkám. Ležela jsem celá ponořená do vody, ale netopila jsem se. Voda mi nevadila v dýchání. Žena, která mne před tím ošetřovala, tam nebyla. Paní R. mi pozdvihla hlavu a začala ji omývat. Tvář jsem měla rudou. Tlak byl strašlivý. Paní R. cítila bezradnost a smutek. Chtěla mně pomoci, ale nevěděla jak, protože to, co činila, nestačilo. Jde o alegorii vesmíru a o péči harmonie v něm. Byt představuje vesmír. Lidé, kteří doprovázejí paní R., se připravují na reinkarnaci na některé z planet. Ona jim vysvětluje nutnost zachování rovnováhy mužského a ženského principu, aby dosáhli harmonie. Mužský princip má s pochopením velké problémy, protože dosud zaujímal nadřazený postoj a narušil harmonii ve vesmíru. Modrá vanička představuje hmotnou podobu planety Země a ty představuješ její duchovní podstatu. Silná žena středního věku je ženský princip této planety, který se má ujmout vlády. Sílu načerpal z utrpení poroby, které byl podroben. Snaží se ulevit nátlaku, kterému byla planeta podrobena, protože nebyly respektovány její potřeby, aby byla zachována její harmonie a duchovní, energetické i hmotné zdraví. Upozorňuje, že živly byly zneužity, že bude docházet k ekologickým katastrofám, pokud o planetu nebudete řádně pečovat. Paní R. pokračuje ve výuce a přípravě mužského i ženského principu lidstva. Představuje zde všechny duchovní učitele. Nářek planety se znovu ozývá, aby nepodceňovali její stav a pomáhali ze všech sil oba principy společně a v harmonii a nestarali se o to, zda mají nadvládu či jsou porobeni. Jedině čistá láska bez připoutaností může zachránit vaši planetu a celý vesmír. Aby byl zdravý i s planetami a jejich obyvateli, musíte pečovat o to, aby byla opět nastolena rovnováha. To můžeme dokázat pouze každodenním úsilím o porozumění a pak se to projeví pravými skutky lásky, které se projevují zdánlivými drobnostmi, ale vyžadují naši neustálou pozornost, kterou bereme jako samozřejmost, ale máme tendenci tyto každodenní projevy lásky podceňovat a zapomínat na ně.
223
Poslední šance duchovně mrtvých Když mágové na cestě duchovně mrtvých zmařili všechny možnosti pro návrat na cestu lásky a uhasili jiskru Boží v sobě, jsou povoláni před radu nejvyšších a vesmírnou jednotu lásky. Tehdy je Otec naposled osvítí Duchem svatým a jsou prozářeni láskou. Uvidí všechny své omyly a chyby. Pokud pochopí a znovu roznítí jiskru Boží v sobě, popraskají okolo nich skořápky zla, jsou podpořeni láskou vesmírné jednoty lásky a jsou zachráněni. Obrátí se na cestě zmaru a jdou za světlem Boží lásky. Pokud se tak nestane a jejich srdce zůstanou kamenná, padnou na základě rovnosti do míst, kde jsou eliminováni. Jejich podobou jsou kamenní titáni. Je to znak tvrdosti jejich sobectví, pýchy a neschopnosti přijímat a cítit lásku. Jsou neschopni se vyvíjet dál a jejich inverzní vývoj dosáhl vrcholu, proto musejí být eliminováni. Ztratí svou jedinečnost a po očistě ohněm a mrazem čekají na vzkříšení bleskem Božím. Začínají svůj vývoj od prvopočátku. Mají novou šanci jít za světlem Boží lásky. Další poznání: Na posledním sezení skupiny jsme byli svědky zrození Venuše. Byla to éra olympských bohů. Venuše přinášela lidstvu dar čisté lásky, která byla v harmonii s duchem i hmotou. Špinavý závoj, který na ni hodila žárlivá bohyně, tento dar v očích lidstva pošpinil. Tak se stalo, že závist a žárlivost pošpinily nejkrásnější dar bohů, který byl kdy lidstvu věnován. Do dnešních časů se z něho lidé neumějí radovat. Až se lidé očistí od vlastní mravní špíny, pochopí podstatu pravé lásky a nebudou ji špinit svými předsudky. Strom života pravého učení lásky byl již zasazen do této planety. Je krásný a ztepilý. Záleží jen na vás, bude-li zdravý a bude vydávat plody svého učení. Mír s vámi! Když jsem léčila, vtíral se mi do mysli obraz transformátoru, který vyplňoval strom života pacientky a byl napojen na vesmírný computer mágů. Bylo to dost děsivé, protože doslova vyhlodával kmen stromu jejího života. Pochopila jsem, že toto propojení mágů vede k inverznímu vnímání a ztrátě svobodné vůle. Posléze k duchovní i hmotné zkáze. Na setkání skupiny bylo nejprve nutné trafo odříznout od vesmírného computeru a izolovat ho. Potom bylo nutné odpojit uzemnění za ženský princip a potom za mužský princip. Vypadalo to jako zakotvení. Opět jsme ho odřízli a izolovali. Potom jsme zjistili, že obsahuje parazitující strom života transformátoru, a tak bylo nutné opět odevzdat úpisy a prosit, aby byly vyškrtnuty z příslušných ákášických záznamů, a celý transformátor jsme i s ideou a stromkem života (transformátoru) eliminovali. U někoho bylo nutné vše rozebrat jako magickou konstrukci. Všude to bylo jinak jištěno. Nesmí se zapomenout propustit věřitele, mstitele a služebníky a rozebrat veškeré jištění s kletbami 224
a negativními programy. Potom již byla eliminace s pomocí Boží dokonalá. Dutý kmen stromu života bylo nutné vyčistit a bylo nutné vést prosby k Otci, aby dřeň stromu života byla doplněna a obnovena tak, jak je to pro tuto bytost přirozené. Vše tak, jak moudrost Boží dovolí. Potom jsme prosili, aby zbytky přediva, které je spojovalo s ostatními mágy přes trafo či computer, byly laserem lásky eliminovány. Pak jsme odevzdali kompetence a prosili o zásah cestou milosti Boží tam, kde jsme něco pokazili či neudělali. Omluvili jsme se Otci a radě nejvyšších a poprosili Otce o návrat svobodné vůle, které se tak lehkomyslně vzdali. Nakonec poděkovali a odevzdali se ochraně Boží. Byli svobodní. Vedli jsme prosby o očistu a harmonizaci mužského a ženského principu. Stejné ovládací zařízení bylo instalováno na naší planetě. Vedli jsme prosby tak, jak Otec dovolil. Prosili jsme o posílení Nejvyšším principem lásky a stvoření a prosili o prozáření láskou i vesmírnou jednotou lásky. Děkujeme! Připomínám, že na počátku vedení všech proseb se předpokládá, že prosíte Otce o vedení, ochranu a všechny bytosti za odpuštění. Potom se odevzdávají úpisy a prosí se o jejich vyškrtnutí z ákášických záznamů. K tomu všemu musíte mít souhlas Otce, obou rad i Jitřního anděla.
Pověření Nikdy nevíme, jaké poučení nám přinášejí lidé z našeho bezprostředního okolí. Léta jsem chodila k obvodní lékařce, se kterou jsem sice dobře vycházela, ale neměla jsem potuchy, že je mezi námi bližší vztah. Jednoho dne jsem přišla pro předpis na léky a zjistila jsem, že paní doktorka zemřela. Velice mne její smrt zasáhla. Vzpomněla jsem si na náš poslední rozhovor. Nesla v sobě již znamení odchodu a já jsem zděšeně pronesla: „Paní doktorko, vy jste nemocná.“ Ona chvíli přemýšlela a pak jen pronesla: „Ano.“ Tím jsme obě pokládaly věc za vyřízenou a já jsem se s ní rozloučila s přáním, aby se brzy uzdravila. Potom jsem vše pustila z hlavy. Nikdy si nestěžovala, a nyní byla pryč. Pozdě jsem litovala, že jsem jí neuměla dát lépe najevo svou vděčnost i své sympatie. To bylo pro mne ponaučení, abych se neostýchala dát najevo své přátelství včas. Usedla jsem a čekala, až mi jiný lékař napíše recept. Bylo mi smutno a rmoutila jsem se sama nad sebou. Najednou byla zde. Děkovala jsem jí za vše, co pro mne učinila, a omlouvala jsem se za vše, čím jsem ji možná zraňovala. Velkoryse nad tím mávla rukou, rozloučily jsme se a já jsem měla tu čest ji převést do Světla k Otci. Velice k němu spěchala. Děkovala jsem Otci za tuto milost. Bylo to krásné a poučné rozloučení. Jak dny míjely, nešla mi z mysli. To jsem již věděla, že přehlížím důležité 225
impulzy. Kontrolovala jsem, zda jsem nepřehlédla nějakou skrytou připoutanost, ale vše bylo v pořádku. Smutek nad jejím skonem mne však neopouštěl. Něco nebylo v pořádku. Ve středu dne 7. 5. 2003 ke mně přišla paní L. a lékařka se mi opět zjevila. Ptala jsem se, zda má Otcův souhlas, a byla jsem ubezpečena, že ano. Vysvětlila jsem paní L. situaci a prosila ji o kontrolu, abych se nedopustila nějaké závažné chyby. Bylo mi divné, že tolik truchlím, když nejsem připoutaná a za jejího hmotného života jsme se stýkaly jen povrchně. Bylo nám zjeveno toto: Stály jsme proti sobě, dotýkaly jsme se dlaněmi, naše prsty směřovaly dolů. Zalila mne láska, která mezi námi proudila. Uvědomila jsem si, že zastupujeme mužský a ženský princip. Po mnoho životů jsme se spolu stýkaly jako přátelé. I v tomto životě byla mou přítelkyní a chránila mne. Paní L. se zjevily schody, které vyplňovaly vývojovou osmičku, a my dvě jsme po nich scházely dolů. Za námi se zavinoval film životních příběhů stvořitelů. Když jsem vedla prosby k Otci, zjevil nám, že nás spojuje společný úkol, kterým nás pověřili stvořitelé světlých sfér se souhlasem Otce. Za éry rozkolu mezi stvořiteli došlo k chaosu a někteří ze stvořitelů sestoupili na cestu duchovně mrtvých a zneužívali nejnovějších vědeckých poznatků pro své sobecké plány na úkor bezbranných. Stály jsme proti sobě a mezi námi se objevily dva půlkruhy pravomocí, které zatím vytvářely „X“, protože byly k sobě otočeny oblouky. Kdykoli bylo třeba, spojily se naše půlkruhy mužského a ženského principu v okruh pravomocí Božích. V té chvíli se kruh zalil Božím světlem lásky. Tak se dělo, kdykoli došlo ke střetu stvořitelů duchovně mrtvých se stvořiteli světlých sfér. V této chvíli jsme byly předvolány, došlo ke spojení a okruh kompetencí posílený vesmírnou jednotou lásky eliminoval přebujelou negativitu a posiloval svou láskou oběti zvůle stvořitelů duchovně mrtvých. Tento okruh byl symbolizován dvěma náramky, které se během vedení našich proseb otevíraly a odkryly zlatý řetěz připoutanosti mužského a ženského principu. Tím nám bylo naznačeno, že nastal čas, abychom vše vyprosily a oba náramky i s řetězem odevzdaly Otci. Pochopila jsem, že musíme odevzdat i pověření, protože nastal čas hodnocení. Prosila jsem Otce, aby předstoupili stvořitelé, kteří nás pověřili tímto úkolem a vybavili nás pro boj s duchovně mrtvými stvořiteli. Viděla jsem, že stoupáme opět po schodech, které vyplňují vývojovou osmičku. Tentokrát jsme stoupali vzhůru a za námi se odvíjel film všech životů, kdy jsme bojovali proti duchovně mrtvým. Stanuli jsme před Otcem, radou nejvyšších a Jitřním andělem i před zástupci vesmírné jednoty lásky. Po naší levici stáli stvořitelé světlých sfér a my dvě jsme se ocitly v kruhu mateřských bytostí jednadvaceti svatých dětí, které nám pomáhaly v uskutečnění úkolů vyplývajících z pověření. Po obvodu kruhu viděla paní L. jednadvacet sedmiček. V rukou jsme držely pouzdra s pověřením ze světlých dřevěných lišt. Ta nás chránila cele i se stromem života. Toto 226
pověření jsme podle protokolu odevzdaly Otci k vyhodnocení a odevzdaly jsme se milosti Boží. Dokonáno jest! Dodatek: Byla nám ukázána cesta, kterou jsme museli projít společně za mužský a ženský princip, aby došly k harmonii. Museli jsme projít temné sféry magie, proniknout bleděmodrou dimenzí do světlých sfér. V té chvíli se nám zjevila francouzská vlajka a heslo „Volnost, rovnost, bratrství“. Je to heslo zneužité francouzské revoluce, která byla soubojem duchovně mrtvých stvořitelů se stvořiteli světlých sfér. Potom jsme šli cestou očisty se všemi láskyplnými pro mísu služby pravého učení lásky. Pak jsme uviděli duhovou spirálu, která se točila do minulosti. To znamená, že vývojové chyby duchovně mrtvých stvořitelů jsou napraveny a lidstvu budou zjeveny cesty k nápravě. Cesta k pravé lásce je otevřena. Trojjedinost obou principů je vyrovnána. Vše je připraveno pro budování Zlatého věku lidstva. Objevuje se hvězda betlémská, která nás povede za světlem pravé lásky. Tato hvězda je symbolem lásky bez připoutanosti. Je cestou vaší spásy, protože cesta k Bohu je láska. Karmy mužského a ženského principu planet Země a Jantaru jsou vyrovnány. Mír s vámi!
Závěrečná očista Dnes byla uzavřena důležitá etapa očisty duchovní sféry hmotného světa. To znamená, že určitý čas budeme mít výrazné impulzy a zkoušky, protože se urychleně budou vybíjet zbytky zralých karem i s otisky. Současně se otevírá nová etapa očisty na úrovni energetické. Přípravné období se u většiny z nás bude projevovat pocitem palu v krevním oběhovém systému. Nejde však o krevní systém, ale o systém energetický. Až zvládneme nápor této energie, budeme vzati do výcviku pro práci v pohádkové říši elfů a živlů. Příprava je velmi náročná. Jako vždy se naše pravomoci rozšiřují a práce na této úrovni je signalizována velice bolestnými impulzy. Nejprve jsem byla vtažena do míst, kde se to hemžilo parazity, kteří měli původ ve vodním živlu. Byli ohromní, měli plno žahadel a snažili se vždy zakotvit v dřeni stromu života. Jakmile se jim to podaří, musí se každá přísavka, včetně zakotvení, vyprošovat zvlášť a žádat, aby byla vyškrtnuta z ákášických záznamů a odchycena do zvláštních izolačních vaků i se zárodečnou masou. Prodírala jsem se mezi nimi a byli ohromní. Práce s nimi byla velmi únavná. Jako vše, co se teprve učíme. Potom jsem skládala zkoušky. Najednou šlo vše hladce a já jsem byla ráda, že tuto etapu mám za sebou. Byla jsem vyzvána Otcem, abych z pověření rady nejvyšších požádala o povo227
lení ke vstupu do elfí říše a přednesla duchovním vůdcům a vládcům této říše návrhy rady nejvyšších. Po určitém zaváhání byl vstup povolen. Prokázala jsem se pověřením a přednesla žádost a návrhy rady nejvyšších. Žádost byla přijata a bylo mi uděleno i jejich pověření. Obě rady se setkají, aby projednaly formy spolupráce a udělení kompetencí těm, kteří budou pověřeni plněním úkolů obou stran. O výběru kandidátů budou rozhodovat obě strany. Bude dohodnuta příprava pro práci v jejich dimenzi. Musíme poznat zákonitosti jejich říše, abychom se z neznalosti nedopouštěli chyb. Když padlo rozhodnutí, stalo se jednání méně oficiálním a někteří z nich mne poznali a hlásili se ke mně. Měla jsem velkou radost, že na mne nezapomněli. Bylo to krásné shledání. Poznali ve mně všechny podoby minulých životů, které jsem s nimi prožila. Potom nastal čas odchodu a já jsem byla opět pozdvižena před radu nejvyšších, abych tlumočila návrhy rady nejvyšších elfí říše. Jen mi bylo divné, že zde již nebylo tolik světla, jak jsem si pamatovala. Pochopila jsem, že i sem byl zavlečen rozkol mužského a ženského principu. Jakmile bude dohoda stvrzena, začne intenzivní výcvik kandidátů a příprava pro práci v říši elfů. Na základě zkoušek budou vybráni kandidáti. Předpokládá se, že svaté děti se přihlásí dobrovolně. Náš mozek bude uzpůsoben této dimenzi a budeme pracovat v duchovní sféře hmotné i energetické. Děkujeme za tuto milost i čest! Základní etapy výcviku: Palčivý pocit toku vlastní energie. Abychom mohli vstoupit do říše elfů, musíme se očistit od parazitů, se kterými žijeme v souladu, ale pro říši elfů jsou velmi nebezpeční. Musíme se naučit chránit před jejich parazity. Silnější tok energie nám umožňuje se očistit od nebezpečných vodních parazitů, kteří jsou zakotveni na stromě našeho života. Jsou předobrazem našich chorob. (Například rakovina a podobně.) Rychlejší kmitočet energie způsobuje, že červi sami opouštějí naše tělo. Je to provázeno intenzivním šimráním. Je jich veliké množství, patří do naší dimenze. Jsou všude okolo nás i v nás. Současně probíhá přeměna naší energie. Stává se jemnější a rychlejší. Zvyšuje se její tvůrčí schopnost. Stáváme se čistšími a láskyplnějšími.
Setkání v Bardejově Setkání všech našich skupin z Čech i Slovenska bylo nesmírně důležitým mezníkem. Konalo se ve dnech 23. 5. až 25. 5. 2003 v Bardejovských lázních na Slovensku. Ubytováni jsme byli v lázeňském domě „Ozón“ a sešlo se nás celkem šedesát pět z Trebišova, Banské Bystrice, Krnova a z Teplic. Hostitelé z Trebišova museli překonat mnoho překážek, ale nakonec se vše podařilo a prostory pro naši práci byly zajištěny. Děkujeme! 228
Setkání bylo zahájeno v koncertním sále hotelu „Astoria“ v 15 hodin a ukončeno dne 25. 5. 2003 požehnáním a slavností svatého grálu asi ve 12.30 hodin. Děkujeme za obětavost a lásku, se kterou bylo vše připraveno. Bylo to nádherné setkání. První etapa naší práce je u konce. Očista duchovní sféry planety Země, která trvala tisíce let, byla hotova. Zkouška agregorů, která se nazývá „pád andělů“, je skončena. Svaté děti (i agregoři) se navrátily ke svému Otci očištěné a šťastné, protože osvědčily svou duchovní urozenost a opět našly své místo ve vesmírné jednotě lásky. Vykázaly, že jsou láskyplné i v těch nejtěžších životních podmínkách. Prokázaly, že jsou hodny úkolů, o které se ucházely. Mohou se účastnit prací na budování Zlatého věku lidstva jako duchovní učitelé. Kletba marťanů z nich byla sňata. Také budou pracovat na vzkříšení života na planetě Marsu – Jantaru. Ti, kteří se osvědčili, mají možnost se ucházet o účast v misi, která bude pracovat na očistě zneužitých živlů v různých paralelních dimenzích hmotného světa. Tyto záležitosti jsou neblahým dědictvím „stvořitelů“, kteří se zpronevěřili svému slibu, že budou ctít vesmírné zákony lásky. Mise byla založena na žádost stvořitelů, kteří zůstali věrni svému poslání. Ti, kteří byli vybráni pro tuto misi, budou úzce spolupracovat s pravými stvořiteli. Děkujeme za tuto milost! Po celé tři dny jsme pociťovali přítomnost a milost Boží. Byla zde i rada nejvyšších a chránila nás vesmírná jednota lásky. Bylo to nádherné, jejich láska nás posilovala a laskala. Byla to ta nejkrásnější odměna, kterou nám dali pocítit. Byli s námi a radovali se s námi. Bylo nám uděleno mnoho milostí a darů. Neumíme vyjádřit své pocity štěstí, že jsme opět zpět, v náruči Boží. Obdrželi jsme mnoho darů, které budeme potřebovat pro další práci. Nyní teprve nastal pravý čas naší práce, abychom splnili své poslání, kterým jsme byli milostí Boží pověřeni. Nový čas výcviku nastal. Otevírá se před námi nová etapa intenzivní práce. Děkujeme za tuto čest! Poznámky: Pokud jste již byli přizváni pro práci v dimenzi živlů, budete po určité době pracovat samostatně, a bude proto třeba, abyste po skončení práce na očistě tuto dimenzi za sebou uzavřeli přirozeným způsobem. Je samozřejmé, že se musíte nejprve zeptat Otce, zda jste učinili vše, co se od vás očekávalo. Nezapomeňte, že v dimenzi živlů musíte na závěr pročistit živly i s jejich oběma principy, zharmonizovat a požehnat jim ve věcech dobrých. Potom požádáte Otce o tutéž milost pro živly vámi očištěné. Otec dokončí to, pro co vy jste neměli kompetence. Proveďte si kontrolu, někteří z vás mají ještě ohromné knihovny pomsty, prokletí a otroků, včetně knih protekcí, vládců a poddaných. Zřejmě jsou tyto knihovny ve všech dimenzích, kde jsme žili. V poslední části knihovny je vitrína s amuletem. Je to cosi, co odpovídá příslušnému amuletu moci. Někdo ho má zavěšený na masivním řetězu v podobě velikého květu vyřezaného z drahého 229
kamene. Může jít o jantar, křišťál a podobně. Je nutné ho prověřit energetickým průkazem. Obyčejně zčerná. Dále postupujete podle osvědčeného postupu, zda ho předáte Otci či radě nejvyšších k eliminaci. Nezapomeňte na úpisy, věřitele, strážce i služebníky! Mír s vámi!
Odměna Po návratu ze Slovenska jsem se probudila a zpočátku jsem nechápala, kde jsem. Věděla jsem, že jsem doma, ale připadalo mi, že jsem v jiné dimenzi. Bylo to nádherné. Mé léčebné obrazy zářily a obklopovala mne duhová záře lásky. Trvalo mi asi hodinu, než jsem se od této krásy dokázala odpoutat. Obklopovala mne láska všech, kteří mne na Slovensku posilovali a kteří mi ji vysílali. Byla to láska vesmírné jednoty lásky. Děkuji všem láskyplným!
Výměna stráží Ve své vizi dne 30. 5. 2003 vystupuji po schodech vzhůru ještě s nějakou bytostí, která kráčí po mé levici kousek přede mnou. Je zde poměrně šero. Vnímám nás jako muže v kutnách kněží či duchovních učitelů. Vím, že bytost vlevo je paní L. Zastavuji se na odpočívadle, kde je vpravo přes celou stěnu umístěn vysoký kříž. Je temný, snad vyroben z ebenu, či jde jen o temné vyzařování. Proti nám sestupuje abbé v širáku. Velmi spěchá. Září mu srdeční čakra. Je mi líto, že si mne nevšímá. Vtom se ke mně otáčí, podává mi ruku a říká: „Pokloň se mu.“ Trochu mne to udiví, ale vyhovím mu a lehce se ukláním směrem ke kříži. Stoupám dál po schodech vzhůru. Vtom slyším hlas, který mi sděluje, že jsem založila nové náboženství. Pomyslím si, že jde stále o stejné náboženství učení lásky, které vede k pravému poznání. Vím, že bytost po mé levici, která kráčí přede mnou, mne uvede před radu nejvyšších, kde budu skládat účty ze své činnosti. Mám pocit, že jsem splnila svůj úkol se ctí. Rozhodující je však názor rady nejvyšších. Podle názoru paní R. kříž symbolizuje uplynulé období, kdy bylo učení lásky pošpiněno předsudky a manipulacemi, například že Ježíš z nás sejme všechny naše hříchy. Jde o symbol utrpení všech lidí, které prožili ve hmotném těle. Je to cena, kterou platíte za své omyly a chyby. Jde o projev úcty k tomuto utrpení a snaze odčinit omyly a křivdy, tedy o snahu splatit dluhy svým věřitelům. Karma strážce vesmíru a agregorů je vyrovnána. Tedy i jejich reinkar230
nací. (Ježíš s apoštoly atd.) Duchovní očista hmotného světa je u konce. Prokletí svatých dětí je z nich sňato. Vše je připraveno pro obrodu hmotnou i duchovní. Karma planet Jantaru a Země je vyrovnána. Otevírá se před vámi dimenze energetická pro službu lásky. Pro tuto službu jste prověřováni a podle toho, jak obstojíte, budete připravováni. Nastává čas spolupráce s říší elfů. Čas očisty zneužívaných živlů a jejich harmonizace. Je to tvůrčí dimenze. Prvním úkolem jste již byli pověřeni. Prosit Otce za odpuštění, pokud jste zneužívali živly a narušili jejich rovnováhu. Denně byste měli prosit za jejich harmonizaci a očistu a žehnat jim za jejich dobrodiní. Měli byste prosit Otce, aby je pročistil a zharmonizoval jejich mužský i ženský princip, aby i on jim požehnal. Také byste měli prosit za osvícení všech bytostí, aby respektovaly přírodu i její zákony, včetně zákonů vesmírných. Vize výměny stráží se odehrává mezi životy. Jde o setkání mužského a současně i ženského principu v jeho trojjedinosti. Jeden duál má funkci strážce prahu, který převádí svěřené bytosti do jiné dimenze. V tomto případě tě uvádí před radu nejvyšších. Ty zastupuješ bytost, která se bude zodpovídat z toho, jak plnila úkoly, které jí byly svěřeny. Abbé představuje bytost, která bude pokračovat ve hmotném světě v plnění důležitých úkolů Otcovy mise. Učení lásky je očištěno a bude znovu vysvětlováno v jeho pravé podobě duchovními učiteli světlých sfér, kteří mají Otcovo pověření. Tato láska se znásobí a mnohonásobně se vrátí těm, kteří ji cítili, a vždy jim bude pomáhat ve věcech dobrých. Děkuji vám! Miluji vás, děti moje!
Vize budoucnosti Ve své vizi dne 2. 6. 2003 dcera S. chodila po Teplicích a chtěla dojít do keramičky. Ulice však vypadaly jinak. Byly tam nové obchody. Do některých jen nakoukla, protože se rozhodla, že si to tam později pořádně prohlédne. Potkala také kamarádku, se kterou se jen pozdravila. Spěchala, aby nepřišla pozdě do keramičky, protože tam měla učit. Zjistila, že je to daleko, a rozhodla se, že pojede autobusem MHD. Vešla do nádražní haly, kde bylo mnoho lidí. Právě odjížděl vlak metra. Už se nemělo chodit k nástupišti, ale pár lidí tam utíkalo, a tak se přidala k nim. Vešla do další plné haly, kde byla okénka jako pokladny. Chtěla se zeptat, jak se dostane ke keramičce. Na stěně visela veliká obrazovka, na ní byla podobizna paní V. Byla největším odborníkem přes software v Glaverbelu. Zamávala jí, a ona ji uviděla a pozvala ji k sobě do kanceláře. Jedna zaměstnankyně ji 231
tam dovedla, protože sama neznala cestu. Paní V. jí otevřela dveře a obě vešly do předsíňky, kde byla skříň s oblečením. Dcera jí řekla, že je to moc malé, ale jako šatna to stačí. Otevřenými dveřmi viděla do ložnice, kde byla neustlaná manželská postel. Paní V. jí sdělila, že je jí to jedno, protože jí na životě už nezáleží. Jde o přípravu na další reinkarnaci a dohodu karmického scénáře. Paní S. se připravuje na roli duchovního učitele a je seznamována s pravděpodobným vývojem svých svěřenců. Kontroluje si plán úkolu, kterým byla pověřena, včetně reinkarnace. Vidí novou tvář místa, kde bude pracovat, a vidí všechny bytosti, se kterými bude spolupracovat. Vidí i hlavní problémy bytostí, které představuje paní V. a které má poučit i povzbudit, aby neustrnuly ve svém vývoji. Jsou to všichni, kteří si myslí, že je život již ničím nemůže překvapit. Ve hmotném světě dosáhli nejvyšších postů, okusili od všeho. Mají pocit, že je nic nemůže překvapit, a nudí se. Jsou omrzelí životem. Jejich vývoj stagnuje. Paní S. jim má ukázat cestu ven z této pasti. Skříň s oblečením představuje všechny posty hmotné i duchovní, kterých dosáhli. Jejich soukromý život však trpí, protože se připoutali k honbě za mocí světskou. Ložnice, která představuje život manželský či partnerský, je v nepořádku, protože chtivost světských postů narušila péči o nejcennější vztah lidský, kterým je láska. Nepořádek v ložnici představuje nesoulad mužského a ženského principu, protože byla podceněna harmonie těchto vztahů a nebyla jí věnována náležitá péče. I to je úkolem duchovních učitelů. Jakmile toto lidé pochopí, začne jim na životě opět záležet, protože život je jedním z nejcennějších darů, kterým jste byli obdařeni. (Například život v různých sférách a dimenzích, svobodná vůle, láska…) „Cesta k Bohu je láska.“ Jakmile jste schopni ji procítit, vstupujete do vesmírné jednoty lásky. Sobectví zmizelo a vy se můžete radovat z darů Božích. Jste svobodní a volní, jste naplněni lehkostí a radujete se ze všech forem bytí. Jste v bezpečí, prostoupeni milostí Boží.
Vize o farizeovi Dne 5. 6. 2003 paní Z. stojí ve své vizi na návrší pod přístřeškem z trámů a prken. Má pocit, že je na půdě domu svého dětství. Kolem ní na svazích kopce, kam jen dohlédne, jsou lidé. Všichni očekávají jeho příchod. Snad avatara, Ježíše či jinou váženou bytost. Vysílá mu svou lásku. Bytostně cítí a vidí, jak se od ní šíří světlo. Vtom k ní přichází muž. Očekává Jeho, ale tenhle s tmavými vlasy a starou, zdánlivě nevlídnou tváří, se jí nelíbí. Proto vztáhne pravou ruku 232
s roztaženými prsty do písmene „V“ a vzkřikne: „Vari, vari ode mne, satane!“ Muž se otočí a mizí. Zástupy lidí se rozcházejí. Paní Z. jde cestou mezi stromy. Před ní i za ní jdou lidé. Mezi těmi vzadu se prodírá paní D. a volá na ni: „Proč jsi to udělala?!“ Bůh k vám přichází v různých podobách a vy ho málokdy poznáte. Přichází často i v podobě žebráka, který prosí o almužnu, a vy ho od sebe ve své pýše odháníte. Vize paní Z. zachycuje éru Ježíšovu, kdy farizeové s celým židovským národem očekávali vykupitele, ale nepoznali ho. Poznali ho jen ti, kteří měli lásku v srdci a tato láska je k němu přivedla. Ostatní, stejně jako paní Z. ve své vizi, byli zklamáni jeho prostotou. Pod vlivem vlastních bloků se k němu otočili zády a nepřijali ho, protože bořil jejich předsudky a hlásal rovnost všech a lásku. Ti, kteří nesnesli pravdu o sobě, se od něho odvrátili a začali ho nenávidět. Přáli si jeho smrt. Tak se stalo, že národ židovský čeká dodnes na svého spasitele. Marko Pogačnik, výklad Ježíšova podobenství podle Lukáše i Marka 14,15 (pozvání na hostinu): „Co je první, patří na první místo. Je-li někdo pozván tím nejhlubším pramenem, který v něm prýští, aby se k němu obrátil, pak má nechat všeho, co mu v tom může bránit, a plně se mu věnovat. Jinak řečeno, člověk by měl všechny jakkoli zdánlivě veledůležité věci, jež ho zaměstnávají, nechat stranou, nazraje-li čas k tomu, aby se znovu spojil s božským prazákladem bytí. Čím více člověk ztrácí kvůli svému společenskému postavení pevnou půdu pod nohama a je rozptýlený ve svých myšlenkách, tím více mu bude zatěžko věnovat se tomu, co je podstatné. To je důvod, proč Ježíš říká, že ti, kdo nejsou obtěžkáni závazky společenského charakteru, mají na cestě k sebepoznání přednost. Království Boží nelze hledat ani na nebi, ani je nelze najít svázáním se s tím, co je pozemské. Od člověka se žádá, aby je nalézal ve svém bytí a konání, v tom, co je tady a teď. Tuto dimenzi každodenní reality člověk obvykle přehlíží. „Když poznáte království nebeské, budete také poznáni a budete vědět, že jste synové a dcery živoucího Otce. Jestliže je ale nepoznáte, pak jste v bídě a budete bída.“
Schůzka s přáteli Dne 10. 6. 2003 měla paní D. D. ve své vizi schůzku s přáteli či spolužáky. Chtěli navštívit úpravné městečko, které se připravovalo na nějakou oslavu. Přišli brzy. Krámy a restaurace byly ještě uzavřené, ale v ulicích byl již určitý ruch. Obchodníci a dodavatelé sem tam postávali před budovami a hovořili 233
spolu. Vtom paní D. uviděla malíře, který maloval na nějakou budovu. Jeho výtvor se jí zdál kýčovitý a její přátelé byli téhož názoru. Malíř nebyl ošklivý, ale působil nepříjemným dojmem. Jde o pohled do jiné dimenze, který se týká budoucnosti. Přátelé a spolužáci představují všechny, kteří pracovali na přípravě nového věku vaší planety. Vše je již skoro hotovo, ale ještě je třeba mnohé učinit. Lidé se „probudili“ a hovoří spolu. Jsou ochotni již přiložit ruku k dílu a jsou hrdí na výsledky své práce. Každý pracuje podle své zralosti, i malíř, který je zatížen pokrytectvím jako dříve farizeové. Lakuje vše na „růžovo“. Zejména výsledky své práce. Proto budí v ostatních odpor. Před jedním domkem stála stará, velice příjemná žena. Paní D. ji oslovila a ptala se jí, kde by se mohli najíst. Žena jí ochotně vysvětlila, že na konci ulice je domeček Jeníčka a Mařenky. Tam prý se mají zeptat. Vtom ji napadlo, že malíř také hovořil o tomto domku, protože ho chce zdobit. Náhle moc pospíchala, aby tam všichni byli dříve a varovali majitele před tímto zásahem. Poděkovali ženě a vydali se na cestu. Cestou vešli do jednoho obchodu, protože si tam někdo chtěl něco koupit. Paní D. se rozhlížela a divila se čistotě a pořádku, který tam panoval. U pultů za sklem bylo pěkně rozložené maso a ryby. Vše porcované a nádherně zdravé. Paní D. litovala, že si nic nemůže koupit, protože ji čekala prohlídka celého městečka a maso by se zatím mohlo zkazit. Potom všichni odcházeli čistou ulicí k domku, který jim doporučila stará paní. Stará paní představuje matku Zemi, která lidstvu poskytuje vše potřebné, tedy i duchovní stravu. Domeček Jeníčka a Mařenky představuje vztah mužského a ženského principu. Proto není žádoucí, aby do tohoto vztahu zasahovalo pokrytectví. Před ním chce paní D. se svými přáteli majitele varovat. Jsou duchovními vůdci, kteří byli vybráni pro tuto novou éru. Návštěva krámku představuje duchovní i hmotnou úroveň planety, kde budou pracovat. Domeček, ke kterému míří, bude vypovídat o tom, jaká harmonie panuje mezi mužským a ženským principem. Domek byl velice hezký, útulný, zdobený dřevem. Byly zde fotografie spisovatele Hemingwaye a dalších slavných. Vypovídal o minulosti těch, kteří ztratili víru v pravou lásku. Většinou měli disharmonický mužský a ženský princip a pro slabou víru si zoufali. Současný stav již vypovídal o podmínkách, ve kterých budou jako duchovní učitelé pracovat. Usadili se hned na kraji, číšník jim donesl, co požadovali. Paní D. měla pocit, že to učinil s určitou neochotou, protože se teprve „rozbíhal“. Napila se s chutí, ale káva to nebyla. Nápoj byl velice lahodný a hasil žízeň i hlad. Potom majitele varovali před malířem a on jim děkoval a ujistil je, že se mu ubrání. Číšník představuje jejich duchovního vůdce, který jim poskytuje duchov234
ní stravu a připravuje je na jejich úkol. Proto symbolicky tiší hlad i žízeň. I oni mu budou pomáhat, aby si udržel čistotu myšlení a cítění, až bude ve hmotném světě. Jeho skutky budou v souladu s pravým učením lásky a jejich též. Potom paní D. vyzval jeden z přítomných mužů, aby ho doprovodila zpět do městečka. Měla předtím nějakou nehodu a byla nahá a sháněla šaty. Tento muž ji ve skutečnosti vyzval, aby se s ním reinkarnovala. Nehoda představovala průnik do elfí říše, ale tato nehoda byla nutná. Byla očištěna, proto byla nahá. Elfí říše ji posílila energeticky pro práci ve hmotném světě. To byl ten příjemný pocit osvěžení a barva nového šatu byl dar elfí říše. Byl to dar, který jí umožní plnit úkoly duchovního učitele i léčitele. Paní D. s ním odešla a prohlásila, že se k nim obratem vrátí. Náhle se ocitla na nádvoří velikého statku. Byly zde stodoly a stáje. V poměru k lidem byly veliké i vysoké, ale nepůsobily hrozivě. Mezi budovami byla hluboká a čirá voda. Bylo vidět až na dno. S úžasem zjistila, že je zde proud, ale nemohla najít jeho zdroj. Ptala se svého průvodce, zda jsou tam ryby, a bylo jí řečeno, že je tam chov pstruhů a prodávají se. Vzápětí je uviděla. Ke svému překvapení viděla hospodáře, který spěšně vstoupil do vody a přecházel směrem k budově. Na její překvapený dotaz, zda se mu nic nestane, jí bylo s úsměvem řečeno, že ne, vždyť je to „hospodář“. Všude bylo úžasně čisto. Poděkovala a vesele oznámila, že musí konečně jít dopít ten nápoj, protože přátelé na ni čekají. Statek je vesmír. Proudění mezi budovami je energie, která je absolutně čistá a má původ v harmonii živlů. Je to tvůrčí síla energetické říše. Budovy představují jednotlivé planety ve vesmíru. Ryby jsou svaté děti, které se „prodávají“ jednotlivým světům, aby se reinkarnovaly a hlásaly učení lásky. Prodej představuje reinkarnaci tam, kde se bytosti probudily pro cestu lásky a budou schopny tuto lásku přijímat. Na základě jejich vibrací tuto lásku přitáhnou, a tím i jejich duchovní učitele, tedy svaté děti.
Cestování Bloudím nějakým městem. Chvílemi jdu s nějakou skupinou lidí, chvíli s jednotlivci. Prohlížím si vše a již předem trnu, že se opět ocitnu ve staré pasti a budu bloudit, chodit z pokoje do pokoje a nikde nebude východ do volného prostoru. Chvílemi se velmi dobře bavíme, dokonce i tančíme. Nakonec jsem sama. Mám pocit, že jsem v hotelu, kde jsem byla ubytována. Všichni již pospíchají. Berou si zavazadla a rychle odcházejí. Najednou zjišťuji, že jsem na letišti a čekám na zavazadla. Transportér mi je však nepřináší. Pomyslím si, že jsem si je měla lépe připravit. V tom spěchu jsem se na odchod vůbec nepřipravila. 235
Žena, která tu vše řídí, má konečně na mne čas. Hala se vyprázdnila. Jsme zde samy. Opodál tuším její spolupracovníky. Přistupuji k ní a říkám jí, že nemám žádná zavazadla, že jsem tančila a nestačila si je připravit. Žena se usmívá, vidím, jak jí cukají koutky v úsměvu. Ptá se mne, zda jsem se dobře bavila. Odpovídám, že ano. Žena se pootočí ke svým kolegům a pobaveně jim říká, že se sháním po zavazadlech. Ostatní se dobromyslně smějí a ujišťují mne, že je vše v pořádku. Sdělují mně, že to není zase takový problém sehnat nová zavazadla, ale nemám prý to přehánět. Potom mi přejí šťastnou cestu. Město představuje svět, kde ses reinkarnovala se svými přáteli. Obavy, které tě v závěru jednotlivých životů přepadají, jsou obavy z toho, zda jsi šla správnou cestou, zda jsi nezbloudila. Bloudění představuje obtížné hledání a rozpoznání životního cíle. Tento život jsi nebloudila. Zábava a tanec představují životní rej a splnění úkolů. Letištní hala představuje život těsně před reinkarnací. Zavazadla symbolizují karmickou zátěž. Žena, která vše řídí, představuje strážce prahu. Stará se o to, aby se každý dostal tam, kam podle karmického plánu náleží, a měl vše potřebné pro uskutečnění svého životního plánu. Tato tvoje vize je vizí budoucnosti. Svůj úkol jsi splnila, své dluhy splatila, proto nemáš již žádná zavazadla. Následný život budeš plnit své úkoly bez těžkých karmických překážek. Poznání: Až Zlatý věk lidstva bude vrcholit a planeta Země bude zvána Hvězdou míru, její vibrace i vyzařování ji přemění na nefritovou planetu. Planeta Jantar se změní na smaragdovou planetu. Tyto barvy jsou odrazem jejich duchovního postupu a budou v harmonii. Jejich mužský a ženský princip se budou vzájemně doplňovat. Budou prostoupeny pravou láskou.
Miminka Ve své vizi se pohybuji v přírodě se skupinou blízkých bytostí a usilovně cosi hledáme. Bojíme se, že to nenalezneme. Je tma a nad námi se vznáší UFO. Jeho paprsky po nás pátrají, ale my se bojíme a ukrýváme se před nimi. UFO odlétne a my opět vystupujeme z úkrytu. Pokračujeme v hledání. Najednou se ocitnu sama a v dálce na nebi vidím UFO jako hvězdu. Ta se změní ve vesmírný koráb. Uvědomuji si, že sice pociťuji mírnou bázeň, ale ne panický strach jako před chvílí. Naopak, stoupá ve mně pocit štěstí a naděje. Jakmile na mne dopadnou paprsky korábu, pochopím. Z vesmírné lodi se snášejí jakési konzervy v podobě malých UFO. Vystupuje muž ve skafandru a s ním ještě dvě bytosti, které ale nemohu rozeznat. Mám velikou radost, běžím jim naproti a zjišťuji, že i moji přátelé vyšli ze svých úkrytů a běží za mnou. Muž mi předává malé miminko, na které jsem tak dlouho čekala. 236
Jsem šťastná, ukláním se a dojatě děkuji. Vidím, že i ostatní přijímají dlouho očekávaná miminka a děkují. Astronauti odlétají, na obloze svítá, brzy vyjde slunce. Sbíráme poklady, které nám zde naši přátelé zanechali, a něžně držíme miminka v náruči, protože jsou pro nás tím nejcennějším pokladem. Pomalu se rozcházíme do svých domovů. Víme, že naši přátelé nás neopustí a budou nám pomáhat. Děkujeme! Temnota, ve které se pohybujete, naznačuje, že ještě nejste plně probuzení pro cestu, kterou jste si naplánovali jako svůj životní cíl. Je to služba lásky. Hledáte lásku, ale nemůžete ji najít, dokud se nezbavíte strachu ze zodpovědnosti a připoutanosti. První UFO představuje zkoušku, zda jste této lásky schopni a zda rozlišujete své pravé duchovní vůdce od nepravých. Druhé UFO představuje vaše pravé duchovní vůdce a ochránce. Poznali jste je. Přinesli vám poučení a dary, které jsou zakonzervovány v malých kotoučích. Je zde pravé učení lásky, potřebné záznamy a poučení, včetně duchovní stravy. Vše, co momentálně budete potřebovat. Dítě, které vám vložili do náruči, je vaše druhé já, které je čisté a nese jiskru Boží v sobě. Je to vaše čistá podstata, kterou je třeba opatrovat s láskou. Bude vám pomáhat a povede vás s láskou. Budete je slyšet jen tehdy, bude-li ve vás láska. Toto dítě představuje také všechny bytosti, o které budete pečovat, až nastane čas a ony za vámi přijdou. Budete je probouzet pro službu lásky. Představují také mladé duše, o které budete pečovat, až nastane jejich čas. Je to nejdražší klenot Čintámani, který bude zářit vaší láskou a bude svou láskou posilovat všechny hledající.
Dopis Otce Děti moje, blahopřejeme vám k duchovnímu postupu, kterého jste dosáhly svou pílí na sobě samých. Ukončily jste jednu z nejnáročnějších etap výuky. Kletba ze svatých dětí byla sňata. Agregoři složili velice těžkou zkoušku duchovní urozenosti, která je předpokladem pro misi lásky na planetách, jejichž obyvatelé jsou zralí pro pochopení pravého učení lásky. Otevírají se před vámi nové dimenze a paralelní světy, kde budete pracovat. Zatím u vás některých probíhá výcvik, který je nezbytný pro váš úspěch v plnění stanovených úkolů. Vaše vědomí bylo rozšířeno a máte mnoho darů. Važte si jich, ale nepřipoutávejte se k nim. Každý z vás má jiné zaměření. Podle toho byly rozděleny kompetence, které vám byly přiděleny. Úkoly vám byly přiděleny podle vaší pokročilosti na cestě lásky. 237
Rozhodující roli v jejich přidělení sehrála i vaše svobodná vůle, jak pilně jste ochotni na této cestě pracovat. Žehnáme vám ve věcech dobrých! Naše láska vás provází! Otec, rada nejvyšších a vesmírná jednota lásky
238
Obsah Úvod ...............................................................................................................5
Zrcadlo světa Dopis Otce ...................................................................................................13 Anděl strážný ...............................................................................................13 Usilování .......................................................................................................17 Varování ........................................................................................................18 Odpověď .......................................................................................................19 Sen paní S. .................................................................................................. 20 Taneční zábava ............................................................................................ 20 Vítězství ........................................................................................................21 Přednáška v Lucerně .................................................................................. 22 Hostina .........................................................................................................24 Pokračování práce ve skupině .................................................................... 26 Bloudění a hledání cíle ............................................................................... 29 Cesta ............................................................................................................ 30 Služba .......................................................................................................... 33 O reinkarnaci a plnění karmického scénáře ..............................................37 Vize paní V. ................................................................................................. 38 Porod a péče o děti ..................................................................................... 40 Souboj dobra se zlem ................................................................................. 40 Vize o knize s úpisem ..................................................................................41 Vysoký dům ................................................................................................. 42 Varovné vize ................................................................................................ 43 Temná a světlá sféra Šambaly – Agarta a Agarata ................................... 44 Souboj rytířů ............................................................................................... 46 Život mezi životy......................................................................................... 48 Zlaté hodinky .............................................................................................. 49 Poprava .........................................................................................................51 241
Svědomí ....................................................................................................... 52 Goaldové a červivci......................................................................................54 Lék ............................................................................................................... 55 Vrah duší a vězení připoutanosti ............................................................... 56 Cesta poznání, těhotenství, porod ............................................................. 62 Minulé životy paní E. ................................................................................ 66 Dědictví ........................................................................................................71 Setkání ..........................................................................................................74 Pokání a vykoupení ......................................................................................75 Cesta na Slovensko ......................................................................................77 Dary Ducha svatého a strážce vesmíru ..................................................... 79 Poslední souboj ............................................................................................81 Úpis s lotosem a s kopretinou .................................................................... 83 Návrat svatých dětí ..................................................................................... 83 Strach ............................................................................................................84 Setkání, mystická svatba ............................................................................. 85 Setkání v Krnově......................................................................................... 86 Okno .............................................................................................................87 Mateřská škola paní L. .............................................................................. 88 Zkouška ....................................................................................................... 88 Smíření ........................................................................................................ 89 Návštěva ...................................................................................................... 90 Putování pana P. .........................................................................................91 Socha svobody............................................................................................. 92 Proměna .......................................................................................................94 Poslední soud .............................................................................................. 95 Zneužitá hadí síla........................................................................................ 96 Vývoj a cesta naší skupiny ...........................................................................97 Jantar ........................................................................................................... 98 Egypt ............................................................................................................ 99 Příprava a výcvik ......................................................................................... 99 Doplňující karmický scénář ......................................................................101
242
Očista mužského a ženského principu, vývojová cesta ...........................103 Karmické platby .........................................................................................104 Paní S. jako anděl strážný .........................................................................105 Budoucnost, spolupráce ............................................................................106 Dopis Otce .................................................................................................107 Jak jsme se našli .........................................................................................108 Dům ............................................................................................................109 Spolupráce mužského a ženského principu .............................................110 Slavnost ...................................................................................................... 111 Loučení s magií ..........................................................................................113 Dopis Otce ................................................................................................. 114
Stvořitelé Dopis Otce ................................................................................................ 123 Pomocníci ...................................................................................................124 Cesta paní P. ............................................................................................. 125 Dary života ................................................................................................ 126 Svět magie ................................................................................................. 128 Sběrná očista ............................................................................................. 129 Společná práce na sběrné očistě ...............................................................130 Společenství ženského principu................................................................131 Vize o připoutanosti ..................................................................................133 Čekárna ......................................................................................................133 Stonehenge .................................................................................................134 Hledání lásky ..............................................................................................135 Sniper z Washingtonu................................................................................136 Temný chrám mágů ...................................................................................138 Temný chrám magie...................................................................................140 Vzpoura agregorů....................................................................................... 141 Cesta pana T. R. ........................................................................................142 Zkušenosti z Krnova..................................................................................143
243
Rej upírů .....................................................................................................143 Zahájení výuky paní D. D. – 1. lekce .......................................................146 Odpuštění ...................................................................................................146 Mateřská bytost ..........................................................................................147 Past na paní D. D. ....................................................................................149 O připoutanosti ..........................................................................................149 Nový byt .....................................................................................................150 Karmické dluhy ..........................................................................................151 Sběrná očista ..............................................................................................153 V práci ........................................................................................................154 Dům na pobřeží .........................................................................................156 Naplnění karmického plánu ......................................................................157 Hra s ohněm ...............................................................................................159 Nebe paní E. Č. .........................................................................................159 Duchovně mrtví .........................................................................................160 Zkouška ......................................................................................................160 Cesta očisty lidstva ....................................................................................162 Semínka sváru ............................................................................................163 Cesta mágů .................................................................................................164 Dokončení očisty .......................................................................................166 Loučení s temným andělem ......................................................................167 Čekání na svatbu ........................................................................................168 Umírání a cesta mágů ................................................................................170 Cesta za očistou ......................................................................................... 171 Zlatý klíč .....................................................................................................172 Počátek pádu Jantaranů ............................................................................ 174 Cesta paní D. D. ........................................................................................176 Čekatelé ......................................................................................................179 Operace ......................................................................................................180 Osvobození paní S. ....................................................................................181 Šilim, šilim ... ohm mani padme hum… ...................................................182 Léčení na Slovensku ..................................................................................183
244
Cesta a volba pana J. He. ..........................................................................184 Výlet do Berlína .........................................................................................186 Řetězy .........................................................................................................187 Osvobození strážce vesmíru ..................................................................... 190 Velryba ........................................................................................................191 Kvádr betonu ............................................................................................. 192 Sportovní utkání ....................................................................................... 193 Reinkarnace ...............................................................................................194 Laboratoř ................................................................................................... 195 Zvěrokruh .................................................................................................. 196 Schůzka se smrtí ....................................................................................... 199 Osvobození ................................................................................................ 199 Zahrada mrtvých....................................................................................... 203 Chrám mágů .............................................................................................. 204 Orion.......................................................................................................... 207 Knihovna ................................................................................................... 209 Knihy msty a protekcí................................................................................ 211 Resuscitace bílého koně ............................................................................212 Vize o novém životě ...................................................................................213 Pád andělů .................................................................................................. 214 Počítač ........................................................................................................215 Dítě .............................................................................................................216 Svaté děti .................................................................................................... 217 O fanatismu ................................................................................................218 Očista ..........................................................................................................219 Svaté dítě ................................................................................................... 220 Pád velmistra ..............................................................................................221 Vedení proseb ............................................................................................ 222 Nářek planety ............................................................................................ 222 Poslední šance duchovně mrtvých ........................................................... 224 Pověření ..................................................................................................... 225 Závěrečná očista ....................................................................................... 227
245
Setkání v Bardejově .................................................................................. 228 Odměna ..................................................................................................... 230 Výměna stráží ............................................................................................ 230 Vize budoucnosti .......................................................................................231 Vize o farizeovi ......................................................................................... 232 Schůzka s přáteli ....................................................................................... 233 Cestování ................................................................................................... 235 Miminka .................................................................................................... 236 Dopis Otce ................................................................................................ 237
246
HELENA ŠEBLOVÁ
CHRÁM VĚKŮ 6. díl Vydalo nakladatelství HEMAX, spol. s r. o., Albrechtická 2160/39, 794 01 Krnov e-mail:
[email protected] Kresby Helena Šeblová Sazba Petr Jančík
Tisk Finidr, s. r. o., Lipová 1965, Český Těšín Náklad 2000 kusů 1. vydání Krnov 2007 Distribuce: Nakladatelství HEMAX, s. r. o., Albrechtická 2160/39, 794 01 Krnov, e-mail:
[email protected], www.poselstvilasky.cz Nakladatelství Poznání, 1. máje 29, 772 00 Olomouc, tel.: 585 225 151, e-mail:
[email protected], www.poznani-knihy.cz ISBN 978-80-239-9630-2
