Hřbitovy - naše kamenná historie

„Hřbitovy - naše kamenná historie“ O projektu Kniha je jednou ze součástí rozsáhlého projektu spolupráce s názvem: „Hřbitovy - naše kamenná historie“ financovaného z Programu rozvoje venkova, opatření IV. 2. 1. Realizace projektů spolupráce. Myšlenkou celého projektu byl sběr informací a zmapování stavu pohřebišť na území tří místních akčních skupin, a to MAS Boskovicko PLUS, o.s., MAS Partnerství venkova a MAS Sdružení pro rozvoj Poličska o.s. Celkem se do projektu zapojili správci 54 hřbitovů z celého území. Kromě zmapování počtu hrobových míst, pořízení jejich schémat, fotodokumentace a elektronizace evidence pro správu pohřebnictví došlo i k vytvoření speciálního webu www.hrbitovycr.cz s vyhledáváním pohřbených osob na jednotlivých, do projektu zapojených pohřebištích. Díky zveřejnění údajů o pohřbených osobách i údajů o historii a současnosti hřbitovů samotných bylo pro mnohé pozůstalé, genealogy anebo osoby hledající své bývalé vzdálenější příbuzné či sestavující si svůj rodokmen umožněno pohodlné elektronické vyhledávání. Projekt tak má několik výstupů, ke kterým patří nejen správcovské licence, nový web s vyhledáváním, informační materiál, tabule se zajímavostmi na jednotlivých pohřebištích, mapy na hřbitovech, ale i tato kniha. Právě ona je tištěným záznamem minulosti našich regionů a studnicí informací o jejich historii.

Schémata pohřebišť k 31.7.2014 připravil tým pracovníků Geografického ústavu Masarykovy univerzity v Brně Texty sestavil ze zdrojů obcí Petr Dvořáček Grafická příprava a tisk Grafies, a.s. Vydáno v roce 2014

Projekt

„Hřbitovy - naše kamenná historie“ je spolufinancován Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v rámci osy IV LEADER, opatření IV.2.1 Realizace projektů spolupráce Programu rozvoje venkova ČR

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.

Úvod Je ovocným sadem žití každého pozemšťana. Dokládá trvalým způsobem a nejvýstižněji fakt smrti určité osoby. Podle starozákonního chápání vyjadřuje rovněž hmatatelně myšlenku společenství zemřelého v údělu všech, kdo patří do světa stínu smrti, do situace mrtvých po smrti nepřístupné pro živé… Ano, řeč je o hřbitovu, o společné ložnici těl zemřelých a svatém dormitáři nesmrtelných duší. Zavítám-li do mě dosud neznámého města nebo kraje, vedou mé kroky při dostatku volného času obvykle i na místní hřbitov. Nikoli na ten zrušený, nýbrž na ten dosud provozovaný. Už z nástěnky a různých cedulek je hned u brány patrné, kdo a s jakou péčí se o hřbitov stará. Z úpravy cest, volných ploch, hrobových polí a z toho, co je za hřbitovní zdí, je možné usoudit úroveň správy celé obce či města. Někde mají hřbitovy téměř identickou úpravu. To pak vím, že je spravuje stejná firma, včetně kameníka, ačkoli leží každý z nich v jiné obci a každý zdobí jinak květnatá louka, různý solitér, stromořadí, lavičky, někde dokonce i osvětlení nebo vodní plochy. V prostorách správní budovy se na hřbitově uzavírají dohody, nájemní a kupní smlouvy, obchody. Mezi zemřelými a nedávno pochovanými se lidé scházejí, zpívají a modlí. Jsem přesvědčen, že při návštěvě soudobého hřbitova se můžeme z podstaty křesťanství dozvědět mnohem více než z leckteré teologické přednášky, charizmatického kázání nebo evangelizační akce, zvláště pokud se při nich na to podstatné zapomíná pro světskou mentalitu výkonu a úspěchu, která do nich nezřídka prosakuje. Hřbitov je azylem pro truchlící, centrem života obce, jehož byli zemřelí za svého života součástí. I když je smrt pro všechny stejná, člověk může být po mrti – dle místa uložení – fakticky z obce vyhoštěn. Být uložen v urně mimo hřbitov je pohana. Pohana i po smrti. Rozprášením popele do potoka, do nevysvěcené půdy, nepřímo říkáme, že dotyčný nepatří mezi nás, spořádané občany, sousedy, mezi společenství věřících a nevěřících. Tam, kde člověk žije, by měl i spočinout. Zvýšená dostupnost veřejných pohřebišť by mohla snížit nejen náklady na pohřeb, ale též eliminovat možné problémy s údržbou hrobu. Každá „správná“ obec by proto měla mít šest „H“: Hospodu, Hřiště, Humna, Hasiče, Hřbitov a Hrobníka. Dodejme ještě administrátora pohřebiště. Hřbitov tvoří lidé, nikoli zdi. Neexistuje bez hrobníka a úředníka, který má v archivu knihu pohřbených, stejnopisy listů o prohlídce zemřelých, nájemních smluv k hrobovým místům a seznam adres majitelů hrobových zařízení a hrobek. Je toho na jednoho až moc. Počítač je jeho nutným a dobrým pomocníkem jako lopata pro hrobaře. Hřbitova a jeho rovů není třeba se štítit, není to pozůstatek středověké mučírny nebo opuštěné skládky. Naopak. Provozování trvalého úložiště lidských pozůstatků a ostatků je nenahraditelnou službou ve veřejném zájmu. Z náhrobních desek a nápisů se odráží místní historie, lidová zbožnost a konkrétní lidský příběh prožitý i zmarněný v přirozeném cyklu života. Díky veřejnoprávnímu aspektu péče o hrobová místa máme možnost vyčíst stupeň významnosti, jakou má územní samosprávný celek ve vztahu k významným rodákům, regionálním osobnostem i padlým vojákům či obětem komunistického režimu. Cílem této mimořádné publikace je přiblížit hřbitov jako studnici informací o každé obci regionů Boskovicka, Letovicka a Poličska, zaznamenat historii a ohlédnout se do nedávné minulosti každého jednotlivého území. Všichni, kdo se na jejím vzniku podíleli, přispěli významně k omezení možnosti ztráty historických i aktuálních informací o „jejich“ pohřebišti. A kdyby samotný hřbitov jednou zmizel vinou povodní, války, veřejným nezájmem nebo ho prostě pozvolna semlel čas, bude nejen pro archeology existovat jeho schéma dostupné na internetu. Ať už se s originálním náhrobkem nebo pod ním pohřbeným lidským ostatkem stane cokoli, pohromu může poněkud zmírnit existence elektronické zálohy. Všem členům realizačního týmu a tvůrcům projektu patří obdiv k odvaze zpracovat toto téma, správcům jednotlivých pohřebišť pak poděkování za trpělivost a výbornou dvouletou spolupráci.

Tomáš Kotrlý, odborný konzultant projektu a pracovník Ministerstva pro místní rozvoj pro agendu pohřebnictví

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Bedřichov . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Benešov . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Borotín . . . . . . . . . . . . . . . . . . Katolický hřbitov Borová . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Borová . . . . . . . . . Městský hřbitov Boskovice . . . . . . . . . . Hřbitov Březiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Cetkovice . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Černovice . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Deštná . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Dlouhá Lhota . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Doubravice nad Svitavou . . . . Hřbitov Drnovice . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Horní Smržov . . . . . . . . . . . . Dolní katolický hřbitov Jedlová . . . . . . Horní katolický hřbitov Jedlová . . . . . . Evangelický hřbitov Kamenec u Poličky Hřbitov Knínice u Boskovic . . . . . . . . Hřbitov Korouhev . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Křetín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Kunštát . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Lhota Rapotina . . . . . . . . . . . . Hřbitov Lomnice . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Lysice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Nedvězí . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Olešnice . . . . . . . . Katolický hřbitov Olešnice . . . . . . . . . . Hřbitov Osiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Centrální hřbitov Polička . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Polička . . . . . . . . . Katolický hřbitov Polička . . . . . . . . . . . Hřbitov Polička Lezník . . . . . . . . . . . . Hřbitov Pomezí . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Pustá Kamenice . . Katolický hřbitov Pustá Kamenice . . . . Hřbitov Rašov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Roubanina . . . . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov v Sádku . . . . . . . . Původní evangelický hřbitov v Sádku . Katolický hřbitov Sádek . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Široký Důl . . . . . . Katolický hřbitov Široký Důl . . . . . . . . Hřbitov Stašov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Sulíkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Svitávka . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Svojanov . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Starý Svojanov . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Telecí . . . . . . . . . . Katolický hřbitov Telecí . . . . . . . . . . . . Hřbitov Trpín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Úsobrno . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Vanovice . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Velké Opatovice . . . . . . . . . . . Hřbitov Žďárná . . . . . . . . . . . . . . . . . . Začlenění projektu do legislativy v ČR .

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

.. .. 3 .. .. 6-7 .. .. 8-9 . . 10 - 11 . . 12 - 13 . . 14 - 15 . . 16 - 17 . . 18 - 19 . . 20 - 21 . . 22 - 23 . . 24 - 25 . . 26 - 27 . . 28 - 29 . . 30 - 31 . . 32 - 33 . . 34 - 35 . . 36 - 37 . . 38 - 39 . . 40 - 41 . . 42 - 43 . . 44 - 45 . . 46 - 47 . . 48 - 49 . . 50 - 51 . . 52 - 53 . . 54 - 55 . . 56 - 57 . . 58 - 59 . . 60 - 61 . . 62 - 63 . . 64 - 65 . . 66 - 67 . . 68 - 69 . . 70 - 71 . . 72 - 73 . . 74 - 75 . . 76 - 77 . . 78 - 79 . . 80 - 81 . . 82 - 83 . . 84 - 85 . . 86 - 87 . . 88 - 89 . . 90 - 91 . . 92 - 93 . . 94 - 95 . . 96 - 97 . . 98 - 99 100 - 101 102 - 103 104 - 105 106 - 107 108 - 109 110 - 111 112 - 113 . . . . .115

149b

170b 170a

152a

173

152b 153b

153a

142b

142a

141b

141a

140

139

138

120 121

130b

131

130a

119a 119b

118b

118a

110b

110a

109a 109b

108

106a 106b

117a

105b

105a

104

103b

117b

129b

129a

128b

128a

115

114

103a

102

88a

97b

97a

96

95

93b

93a

92b

92a

91

90b

90a

89b

89a

88b

75a 75b

61 62a 62b

72b 73a

240

86a 73b

60

72a

49b

49a

48

47b

46 47a

59a 59b

71a

43 44

56 57

42

40

37

36b

55b

55a

54b

54a

53b

53a

52

51b

71b

70a 70b

68b

68a

67b

67a

66b

66a

65

64b

238

86b

85

84b

84a

82

81b

81a

80

79b

79a

78

77

76a 76b

24a

33

32

31

30

21b

21a

20

19b

19a

17 18

28 29

16a 16b

27a

15

14b

14a

27b

24b

2a

11a 11b

10a 10b

9a 9b

8a 8b

7a 7b

6

5a 5b

4a 4b

3

2b

x

299

298

297

296

295

301

171b

151b

151a

150b

150a

112b

113a 113b

100a 100b

36a

302

171a

185

184 183b 183a

182

181

180

179

189a

188a

188

187b 190 193

200

201a 202

201b

192b

207b 207a

208b 208a

205b 205a

204b 204a

203b 203a 213b

213a

206b 206a

196b 196a

198b 198a 199b 199a

187a

186b 186a 189b

192a 194b 194a

178

177b

177a

174b 174a

223b 223a

222

230b 230a

217b 217a

210

209b 209a

226b 226a

kostel

159b

159a

126 127

137a

111b 112a

50b 51a

303

169b

169a

168b 168a

167

166

165

195

137b

125

136

124b

124a

123a 123b

87b

50a

304

149a

148b

148a

147

157a

135

134

132b

111a

63

64a

305

157b

146

155

156

144a 144b 145a 145b

122

74a 74b

306

172b 172a

162a 162b

154a 154b

132a

87a

x

161b

161a

160

99a 99b

BedĜichov 0

300 35

márnice

243

246

248

249

250

márnice

5 [m]

K S

Legenda: hrob

hrobové místo

ostatní objekty

zeď / oplocení

vstup na hřbitov

zdroj vody

kříž

parkoviště

Hřbitov Bedřichov

H

istorie hřbitova náležejícího k římskokatolickému kostelu sv. Mikuláše v Bedřichově začíná při prvních zmínkách o tomto kostelu. Podle dochovaných historických zpráv stál kostel v obci Bedřichov již ve 13. století, potom byl pravděpodobně husity zničen a později opět zbudován. Od roku 1601 do 1785 byl Bedřichov s osadami Kozárovem a Kunčinou Vsí filiálkou lysické fary. Roku 1785 byly k Bedřichovu přifařeny obce Lhota u Lysic a Kunice. V té době se hřbitov rozkládal, jak bylo obvyklé, okolo kostela. Potvrzují to mnohé kosterní pozůstatky objevené při opravách kostelního prostranství. Nálezy mnohých hromadných hrobů potvrzují i pravděpodobné morové epidemie, které v minulosti obec a okolí postihly. Později byl zřízen severně od kostela hřbitov se samostatným přístupem. Došlo k postupnému rozšiřování a v současné době má hřbitov okolo čtyř set hrobových

míst. Nadále je farním hřbitovem pro obce Bedřichov, Kozárov, Kunčinu Ves, Kunice a Lhotu u Lysic. Na prostranství před kostelem stojí památníky obětem světových válek. Připomíná se zde i dvacet šest spoluobčanů padlých v bojích 1. světové války. Také ve 2. světové válce našli na našem hřbitově místo svého posledního odpočinku němečtí vojáci. Jejich hroby byly po roce 1990 přemístěny na společné hřbitovy obětí této války. V roce 2011 byly společným dílem všech dotčených obcí s využitím podpory Mikroregionu Kunštátsko– Lysicko na hřbitově vybudovány nové přístupové cesty a vedle hřbitova zřízeno parkoviště.

Zpracoval dle kroniky obce: František Všianský – starosta obce Bedřichov

Foto: Petr Dvořáček

7

310 309 308

20 21

46 47

48 49

50 51

52 53

29 28

27 26

25 24

23 22

84 85

653 654

701 700

82 83

80 81

55 54

57 56

59 58

78 79

76 77

651 652

87 86

89 88

91 90

93 92

95 94

647 648

116 117 645 646

119 118 641 642 150 151

153 152

154

147

121 120 148 149

156 155

145 146

113 114 115

123 122

159

158 157

143 144

124

109

110 111 112

141 142

127

126 125

108

161 160

163 162

184 185

182 183

180 181

178 179

176 177

174 175

187 186

189 188

191 190

192

195 194 193

197 196

198

200 199

171 172 173

203 202 201

168 169 170

220 221

218 219

216 217

214 215

212 213

209 210 211

208

206 207

204 205

500 499

501

503 502

223 222

225 224

227 226

229 228

231 230

233 232

235 234

237 236

239 238

529 530

527 528

526

524 525

522 523

521

256 257

254 255

252 253

250 251

249

247 248

246

243 244 245

240 241 242

532 531

534 533

536 535

538 537

540 539

259 258

261 260

263 262

265 264

267 266

269 268

271 270

273 272

275 274

561 562

560

558 559

557

555 556

553 554

649 650

291

290

288 289

286 287

284 285

282 283

280 281

277 278 279

276

568 567 566 565 564 563

570 569

572 571

x x

719 720

704 705

693 694

706 707

686 687

673 674

657 658

655 656

598 599

x x

x x

721 722

717 718

708 709

715 716

601 600

632 633

630 631

605 604

594 595 603 602

628 629

607 606

592 593

596 597

626 627

609 608

624 625

622 623

590 591

611 610

588 589

660 659

662 661

664 663

666 665

668 667

670 669

672 671

676 675

703 702

679 678 677

681 680

683 682

690 689 688

692 691

698 697

696 695

685 684

713

634

635

636

637

638

714

711

699

712

710

0

18 19

16 17

14 15

61 60

44 45

31 30

139 140

165 164

167 166

497 498

495 496

493 494

505 504

507 506

574 573

576 575

620 621

618 619

643 644

pomník padlým

129 128

136 137 138

134 135

468 467

471 470 469

473 472

475 474

520

541

551 552

613 612

615 614

617 616

586 587

584 585

581 582

zeď / oplocení

106 107

131 130

133 132

465 466

464

462 463

460 461

458 459

477 476

639 640

577 578

580 579

zdroj vody

97 96

104 105

102 103

434 433

508

489 490

456 457

491 492

510 509

487 488

543 542

549 550

547 548

ostatní objekty

74 75

99 98

101 100

431 432

436 435

438 437

440 439

442 441

444 443

479 478

511

454 455

544

517 518

512

485 486

480

453

546 545

515 516

514 513

483 484

482 481

x

451 452

prostor pro odkládání odpadu

12 13

63 62

42 43

33 32

72 73

70 71

398 397

429 430

428

427

425 426

423 424

421 422

446 445

448 447

450 449

hrobové místo

10 11

65 64

40 41

35 34

69 68

402 401

x

400 399

404 403

406 405

389 390

387 388

408 407

419 420

417 418

415 416

vstup na hřbitov

8 9

67 66

38 39

37 36

361

395 396

362

329 328

357

358 359 360

393 394

364 363

326 327

325

392

366 365

355 356

332 331 330

323 324

368 367

334 333

321 322

353 354

336 335

319 320

370 369

351 352

338 337

317 318

385 386

372 371

349 350

410 409

412 411

414 413

hrob

6 7

4 5

2 3

1

293 292

295 294

297 296

299 298

301 300

303 302

305 304

340 339

374 373

383 384

381 382

347 348

315 316

342

341

312 311

313 314

376 375

345 346

379 380

35

307 306

378 377

343 344

Legenda:

Benešov 4 [m]

K S

márnice

Hřbitov Benešov

S

tarý hřbitov byl založen benešovskou farností na jejím pozemku po dokončení stavby kostela v roce 1787. Pochovávalo se zde do konce roku 1956. V roce 2002 byl starý hřbitov asanován a přeměněn na park, kde zůstal památník padlých z 1. světové války z benešovské farnosti. Pomník byl postaven v roce 1928 za faráře Jelínka. Rovněž byl ponechán kříž s tabulkou doby funkčnosti hřbitova (1787–1957). V roce 2002 byl postaven pomník obětem 2. světové války. Nový hřbitov už je na sousedním pozemku, jenž byl obcí odkoupen od pana Adolfa Horáka. Nový hřbitov začal sloužit svému účelu od roku 1957. U vstupní brány je umístěna pieta Bolestné Panny Marie – dříve umístěná na pozemku, který patří k nové škole. Tato pieta byla postavena manželi Koudelkovými v roce 1927 jako poděkování za uzdravení těžce nemocné paní Koudelkové. Na hřbitov byla pieta přemístěna v roce 1962. Úprava a vzhled hřbitova se postupně mění. V roce 2010 byla zahájena přestavba hřbitovního oplocení, došlo k dokoupení pozemku pro rozšíření hřbitova, kde je plánováno kolumbárium a rozptylová loučka. Před hřbitovem zbývá vybudovat parkoviště. Významné osobnosti: RIP farář Richard Zavadil (zemřel 6. 12. 1980) farář František Nosek (zemřel 2. 4. 1993) RIP farář Ladislav Zemánek (zemřel 8. 1. 1990)

Václav Richter (27. 9. 1904 – 16. 8. 1978) Dlouholetý starosta a spoluúčastník při jednáních s nacisty 4.–5. 5. 1945, kdy se jednalo o záchranu obce. Hrozilo, že bude vypálena a každý desátý muž z obce bude nacisty zastřelen. Prof. Ing. František Valenta DrSc (20. 10. 1928 – 13. 6. 2002) Působil na VŠE v Praze jako vedoucí katedry ekonomiky a průmyslu. Byl prorektorem pro vědeckovýzkumnou práci. Od roku 1983 byl jeho život spjat s ČSAV. Výsledky dlouhodobého výzkumu knižně publikoval. Psal odborné články, vysokoškolská skripta, učebnice. Josef Opálka (4. 7. 1885 – 29. 4. 1945) Zúčastnil se 1. světové války a vrátil se jako válečný invalida (přišel o nohu). Oženil se, posléze byl zvolen do okresního zastupitelstva v Boskovicích. Za okupace zorganizoval odbojovou organizaci, jeho dům se stal útočištěm odbojářů a ruských vojáků. Opálkovi synové byli aktivně zapojeni v odboji. Tato činnost byla odhalena gestapem a při zátahu ve Velenově byl zatčen, vězněn a v Letovicích 29. 4. 1945 zastřelen. Při výslechu neprozradil další účastníky odboje, zachránil tak mnoho benešovských občanů. Zpracoval dle kroniky obce: Antonín Rus – starosta obce Benešov

Foto: Alois Krkavec

9

Borotín

Legenda: hrobové místo

35

5 [m] S

K

0

ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody

114

85

82

81 80

15

16

67

7 6

53

5

54

49

50

51

52

55

4 3 2 1

35

34

29

30

31

32

33

41

40

39

38

37

36

48

47

42

28

56

57

46

45

43

17

68

8

66

63 58

59

44

65 64

62

61

60

9

69

71

73

74

10

79

77

75

136

11

70 72

135

134

133

132

14 12

83

84

78

76

90

143

98

99

13

86

88

89

91

87

92

142

139

138

137

111

94

93

110

103

97

96

95

104

100

102

101

5 10

112

108

106

107

116

109

115

7 11

113

123

8 11

140

4 12

122

141

0 12

6 14 5 14 4 14

121

9 11

131

12 9

130

12 8

127

125

126

kříž

márnice

18

19

27

21

20

23

22

25

24

26

Hřbitov Borotín

P

ůvodně byl borotínský hřbitov při silnici z Borotína do Velkých Opatovic, v místě, kde dosud stojí kříž před spojkou k železniční zastávce Cetkovice. Dochovaná pověst vypráví, že na zámku v Borotíně kdysi žila hraběnka, která byla k poddaným krutá a nelítostná, a když zemřela a na tomto hřbitově ji pochovali, někteří z poddaných se jí po smrti pomstili tím, že její tělo z hrobu vykopali, rakev otevřeli a položili její mrtvolu napříč na silnici. Ráno, když robotníci jezdili s potahy na robotu, nikoho ani nenapadlo, aby tu nebožku hraběnku ze silnice dal stranou. Tak ji rozjezdili i s rakví, což byl čin sice krutý, ale hraběnka si jej svým jednáním s poddanými asi zasloužila. Toho, kdo hraběnku v noci vykopal, sice nenašli, ale vrchnost to tak dopálilo, že hřbitov zrušila. Podle církevního práva šlo ale o posvěcenou půdu a nesměl se zde rušit klid zemřelých. Stejně tak i proto, aby se nevyorávaly na povrch pozůstatky zemřelých, dala vrchnost na tomto místě zasázet stromy. Ten malý sad tam byl ještě za kronikářova mládí (Aloise Kalouska), ale po scelování půdy v roce 1929 dostal tuto půdu nový majitel. A protože stromy mezitím zestárly a už nerodily, vykácel je. Dnes je zde lán zemědělského družstva a jako památka na hřbitov zůstal jen kříž. Následně zřídila vrchnost a věřící jiný hřbitov v místě, kde se říká „U Starého krchova“ – vpravo vedle cesty vedoucí z Borotína do Velké Roudky (dříve Routky) za Vinohrádkem. Pro příliš blátivý přístup i tento hřbitov zrušili. Dlouho zde ještě stával kámen z hlavního kříže. Ze hřbitova bylo nejprve pole, které obdělával Alois Chalupa čp. 88. Dnes je zde loučka. Nynější hřbitov byl zbudován borotínskými farníky za vedení faráře Jana Kužely v roce 1885 v místě zvaném Na Vinohrádku. Pozemek k novému hřbitovu daroval

velectěný pán Theodor Müller, majitel panství borotínského. Kříž hlavní dal postavit svým nákladem František Koutný, výměník z Velké Routky. Byl to hřbitov katolický, ale márnici musela postavit obec. Evangelíci pochovávali své zemřelé na hřbitově u evangelického kostela ve Vanovicích. Páter Josef Kužela byl první, koho na tomto novém hřbitově pochovali. Zemřel, právě když jej dostavěli, v roce 1886 ve věku 36 let. Slavnostní posvěcení hřbitova se konalo třetí neděli po sv. Duchu 14. 6. 1885 od veledůstojného p. Františka Taubra (děkana a faráře z Jevíčka) za asistence důstojného p. Josefa Katzra (faráře z Opatovic), Jana Šafránka (faráře z Vísek), Josefa Wolanda (kaplana z Jevíčka), Františka Hudečka (kaplana z Opatovic) a Josefa Vychodila, nově ustanoveného faráře v Borotíně (10. 6. 1885). Tím byla oslavena i tisíciletá památka úmrtí sv. Metoda, velikého apoštola naší Moravěnky. Protože farníci začali kupovat místa posledního odpočinku pro členy svých rodin a stavět pomníky, byl tento hřbitov už malý, a tak jej v letech 1955–56 rozšířili na více než dvojnásobnou plochu. Začalo se pochovávat na rozšířené části, která však již také nestačí. Vybagrovaná hlína nad starou částí byla v roce 1981 rozhrnuta na starou část, ovšem předtím bylo nutné přemístit některé hroby. V roce 1980 byla provedena oprava márnice, hlavně vnitřní omítky, podlaha a fasáda. Významné osobnosti P. Josef Matoušek (zemřel 4. 12. 1954) Farář v Dolní Cerekvi, vysvěcen v roce 1933. Zapsáno podle kronikáře Aloise Kalouska, Borotín 125 a Kroniky farnosti Borotín, str. 16


11

350

91

151

149 150

147 148

152

316 315

158

157

155 156

160

159

309

164

162 163

76

77

89

90

110

145

144

143

142

141

146

321

323 322

169

168

167

166

165 171

170

174

173

176 177

175

180

179

186

70

109

139

138

137

136

135

140

326

327

328

69/2

108

134

133

132

131

130

129

332

333

334

298

299

401

69/1

107

128

127

126

125

124

123

122

120 121

338

339

340

397

263

295 294

296

289 288

290

292 291

293

287

224

223

281

282

283

284

285

286

230

229

280

274

275

276

277

278

279

273

248

247

246

245

244

243

242

241

240

239

238

237

236

235

234

233

232

231

265

266

268 267

269

270

271

272

K

5 [m]

106

119

118

117

116

115

114

113

112

343

344

345

346

347

318

297

0

105

104

103

102

101

100

99

98

97

96

95

94

93

92

111

351

360

359

352

353

354

355

356

362

363

364

365

366

329

161

335

172

341

185

178

348

192 193

184

357

190

191

367

301 300

402

200 199

398

206 207

197 198

153 154

325 324

213

214

204

205

183

330

221

222

212 211

189

336

219 220

196

342

227 228

203

181 182

katolický kostel sv. Markéty 210

187

378

188

349


218

194

358

zeď / oplocení

195

368

pomník padlým

226

202 201

302

ostatní objekty

208

404

kříž

209

403

hrobové místo

217

215

399

vstup na hřbitov

216

400

hrob

225

255 254

314

250 249

258

256 257

320

252

369

251

370

260

371

361

373

259

372 253

374

264

375

262

376

305

377

317

380 379

310 311

382 381

319

383

312 313

384

261

308

387

306 307

385

303 304

márnice 388

389

386

331

35

337

Legenda:

Borová u Poliþky katolický hĜbitov S

turistické odpočívadlo

zdroj vody

parkoviště

61 31

62

32

2

63

33 3

64 34 4

65

35 5

66 36 6

67 37

7

68 38

8

39

9

40

10

71

41 11

72 42

12

73

43 13

74 44 14

75 45

15

46 16

47 17

78 48

18

79 49 19

80

50

20

81

51

21

82

52

22

83

53

23

84

54

24

85

55

25

86

56

26

87

57

27

88

58

28

59

29

60

30

1

Katolický hřbitov Borová

K

atolický hřbitov v Borové se nachází na pozemkových parcelách: 1/1, 1/2, 1/3, 1/4, 1/5 v areálu kostela sv. Markéty. Založení hřbitova se nepodařilo zjistit, proto lze pouze dovodit, že hřbitov existuje souběžně s postavením kostela. Areál kostela sv. Markéty v Borové je zapsán v seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 25096/6-2993. Hodnota památky spočívá především v uceleném, málo narušeném areálu kostela sv. Markéty s kostnicí a zachovalou částí hřbitovní zdi. Podle zmínek v písemných pramenech byl úplně první kostelík ve vsi postaven ze dřeva o něco jižněji než dnes někdy kolem roku 1350. Po úderu blesku však vyhořel a ještě ve 14. století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16. nebo na počátku 17. století byl vystavěn nový chrám jako jednolodní, gotický – tentokrát již z kamene a to na místě, kde stojí dodnes. Loď je dlouhá 26,6 metrů a široká 7 metrů. Jak léta plynula, mnoho částí kostela volalo po opravě. Nejprve byly provedeny opravy v interiéru kostela. Jednalo se především o hlavní a postranní oltáře a rekonstrukce se dostalo i sloupoví pod kůrem. Také střecha a věž byly vícekrát opravovány. Poslední rekonstrukce

věže proběhla v roce 2000, kdy byla střecha nově pokryta šindelem. V posledních letech byla také provedena oprava zvonů. V současné době postupně probíhá rozsáhlá oprava za účelem zamezení vzlínání vlhkosti do zdiva kostela s navazující opravou fasády. Dle dobových písemností SNB ze 17. 6. 1949 jsou na katolickém hřbitově pohřbeni dva neznámí příslušníci německé armády a také se zde nachází hrob sovětských vojáků zavražděných koncem války u Borové. Na katolickém hřbitově nechybí ani pomník padlým v 1. světové válce. V prvním roce válečného konfliktu (1914) bylo do vojenské služby povoláno z této obce 70 mužů, ve druhém roce 63 mužů, v třetím roce pak 36. Od roku 1917 jsou již záznamy neúplné, takže není možno odhadnout, kolik rekrutů nastoupilo až do konce války. Celkem se ale domů nevrátilo 18 mužů. Borová měla v té době 1300 obyvatel. Čerpáno z archivu Obce Borová, zpracovala Barbora Hegrová


13

Borová u Poliþky evangelický hĜbitov Legenda:

hrob

hrobové místo 35

vstup na hřbitov

S zeď / oplocení

158

174

165

164

163

161 162

160

159

175

135

177

114 115

116 118

117

119

89

181

93

94 95

96

66 67 68

183

72

73

43 44 45

46

47

48 50

49 51 52

53

54

3

2

1

23

4

8

7

6

5

24

25

26

27

28

11

10

9

30

13

12

29

31

40

41

42

22

21

20

19

18

16 17

15

14

32

34

33

58

35

60

61

62

63

64

65

36 37 38 39

59

57

56

55

88

87

86

85

84

83

82

81

80

79

78

77

76

75

74

188

111

110

109

108

107

106

105

104

103

71

70

69

101

100

99

98

97

182

102

134

133

132

131

130

129

128

127

126

125

124

92

91

90

122

121

120

180

123

156

155

154

153

152

151

150

149

148

147

146

145

113

112

178

144

143

142

141

140

139

138

137

136

170

169

167 168

166

176

171 172

179

157

189 184 18 5

18 6 18 7

K 5 [m] 0 ostatní objekty

pomník padlým


zdroj vody

7ROHUDQþQtNRVWHO

173

Evangelický hřbitov Borová

E

vangelický hřbitov v Borové se nachází v areálu evangelického kostela na pozemkové parcele číslo 47. Evangelický kostel byl postaven již v roce 1784, krátce po vydání Tolerančního patentu. Jeho stavba trvala čtvrt roku. Dle tehdejšího způsobu byl postaven bez věže a zvonů. Zemřelí evangelíci nebyli pochováváni u kostela, nýbrž v nedalekém lesíku směrem k Dědku, kde prý se před vydáním Patentu také tajně scházívali. Na tomto místě jsou dodnes patrny podlouhlé dolíky po hrobech. Hřbitov u kostela byl zřízen až po roce 1810; pro kamenitý terén trvala jeho úprava přes čtyři roky. Prvotní farní budova ze dřeva byla postavena již v roce 1784 za necelý měsíc. Nová, kamenná fara byla postavena až v roce 1858 a nynější podobu dostala těsně před první světovou válkou. Středem chrámu je stůl Páně (nikoli oltář), odkud se čte Bible. Za ním na protější dlouhé stěně se nachází kazatelna, odkud se káže biblická zvěst. Celý sbor je tak shromážděn doslova kolem Písma svatého a jeho zvěst-

mi s modlitbami a písněmi z kancionálu k tomu náležitými. Toto uspořádání bylo ovlivněno modlitebnami jednoty Českých bratří, nejkrásnější reformační církve, která vyrostla na husitských základech. Jednota stavěla sborové domy s modlitebnou sloužící především takřka rodinnému společenství sboru. V kostele není žádných cenností. Prosté vyřezávání v dřevěném zábradlí krucht a kazatelny má svou cenu historickou a estetickou. U kazatelny je jedinou parádou nátěr částečně „zlatý“ – většinou imitující vzhled mramoru. Pochází z dob, kdy se alespoň v něčem chtěli evangelíci vyrovnat katolické výpravě kostela.

Dagmar Makovská, manželka místního kronikáře a archivní materiály evangelické fary

Foto: kronika obce Borová

15

Boskovice

R

0 prodejna květin

T U

10 [m]

S

K

rozptylová louka

S

WC

Legenda: hrob

obřadní síň

hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení

A

sekce vstup na hřbitov

F

prostor pro odpad zdroj vody kříž parkoviště

G

A

B Z

H

M

J

D C

I

E

O

L P

K Q

N

Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz

Městský hřbitov Boskovice

A

reál městského hřbitova v Boskovicích byl založen v poválečném období v nové poloze nad městem nedaleko lesního celku Doubrava v sousedství povrchové těžby písků a pískovců. Areál hřbitova se nachází cca 400 až 459,5 m. n. m., tj. přibližně 100 metrů nad nivou říčky Bělá nebo cca 50 až 60 metrů nad historickým jádrem města. Současná rozloha hřbitova je přibližně 2,5 hektaru. Okolní krajina je odlesněná, zemědělsky obdělávaná půda bez vzrostlých dřevin. S výjimkou lipové aleje lemující příjezdovou cestu od města. Alej byla založena na jaře roku 1908 místním Okrašlovacím spolkem. Bylo vysazeno celkem 190 kusů lípy velkolisté. Začínala původně u starého hřbitova a vedla po obou stranách cesty až k lesu V Doubravách. Dnešní podoba aleje je zkrácena o výstavbu v ulici Svatopluka Čecha. Za hřbitovem, v přírodním prostředí bývalého pískového dolu, bylo v minulých letech vybudováno westernové městečko. Od března do května roku 1945 bylo na místě dnešního hřbitova pohřbeno přibližně 108 německých vojáků. Dříve byly hroby udržovány a označeny čísly, v dalším období došlo k jejich zrušení. Ostatky jsou uloženy na brněnském ústředním hřbitově – Památník obětem II. světové války. Existuje seznam boskovických pohřbených vojínů – bude součástí webových stránek projektu. 1. 11. 1947 byl vydán zákaz pohřbívání na starém hřbitově u kostela Všech svatých. Hřbitov byl zrušen 1967. Po ukončení tlecí doby, v roce 1997, byla provedena úprava na park. V dubnu 1947 bylo uděleno povolení k pohřbívání na novém hřbitově. Hřbitov pak byl otevřen 10. 11. 1947.

Roku 1986 došlo k rozšíření urnového háje severozápadním směrem na volný prostor a prostor společných hrobů německých vojáků (celková plocha rozšíření 2500 m2). V tomto roce proběhla i úprava zpevněných ploch hřbitova, vybudovány byly nové chodníky a dlážděné cesty i nové oplocení hřbitova. 30. 11. 1987 byla otevřena smuteční obřadní síň postavená podle projektu Ing. Arch Lubomíra Haniše s uměleckou výzdobou „Bouře“ akademických malířů Oldřicha Rujbra a Petra Veselého z Brna. 1997 byly zahájeny dle odborné studie Ing. Arch. Ivety Trtílkové z Olomouce úpravy hřbitova chodníky, vodovod, kanalizace, parkoviště, vegetační úpravy, nový mobiliář. V roce 2004 se rozšířila plocha hřbitova a proběhla stavba centrálního kříže. Kovářskou práci realizoval Jiří Běhal – Umělecko-kovářské a restaurátorské práce, Olomouc. V roce 2005 proběhla vegetační úpravy hřbitova. Z evidence místně významných objektů můžeme na hřbitově najít náhrobek rodiny Slámovy, Marešovy, Mensdorff–Pouilly, Klusákovy a náhrobek akademického malíře Josefa Biebera.

Čerpáno ze záznamů v kronice Města Boskovice, informací správce p. Františka Přikryla a Bc. Ing. Leona Fialové, referentky správy zeleně Městského úřadu v Boskovicích.


17

Legenda:

BĜeziny

hrob hrobové místo

35

0

2 [m]

K

S


SDPČWQtGHVN\

1b

1a

1 sklad

k5,k10

2

2a

2b

3

3a

3b

4

k4,k9

5

k3,k8 k2,k7

4a

4b

5a

5b

6a

6b

7a

7b

1c

1d

2c

2d

3c

3d

4c

4d

5c

5d 6d 7d

7c

k1,k6

7

8b

8a

8

5e 6e 6e

7e

8c

9b

3e

8d 9d

8e

10d

9e

9c 9a

2e

4e

6c

6

1e

1l 1j 1f

1g

1h

1i

2g

2h

2i

3f

3g

3h

4f

4g

k 11

2f

2j

5g

6f

6g

k1 4

5f

7f

k1 5

k1 3

k12

SDPČWQt deska

8f

4h

2k

2l

3j

3k

3l

4j

4k

3i 4i

1l

4l 5l

5j

5k

7g 8g

5h 6h

9g

5i

6j

6l

6k 6i

7j

7l 7k

7h

9f 10f

1k

8h

7i

8j

8i

9j

8l 8k

9l

Hřbitov Březiny

K

novodobé historii březinského hřbitova – rozhodnutím obecního zastupitelstva se roku 1860 začal stavět nový obecní hřbitov na pozemku s katastrálním číslem 190/1 patřícím k domu čp. 37 (tehdejší majitel Jakub Lapáček). Dnešní katastrální číslo hřbitova je 190/2. Rozhodnutí obecní rady v čele s rychtářem Johanem Luňáčkem z čp. 35 ovšem nekorespondovalo s vůlí majitele pozemku, a tak prý došlo k velmi zajímavému sporu, kdy kočí během dne navozili kamení ke stavbě obvodního zdiva hřbitova a hospodář během noci kamení ze svahu do řeky na trakaři odvozil. Hospodář prý byl předvolán před obecní zastupitele a háje se slovy, že krchov na jeho pozemku snižuje jeho cenu, byl až po tučném odstupném svolný stavbu trpět. (Opravdu o stavbě ještě rozhoduje zastupitelstvo v čele s rychtářem, starostové jsou na Březinách od roku 1865 a první starosta se jmenuje Maděra z čp. 10). Nyní trochu historické nostalgie. Hřbitov byl postaven a uveden do užívání mezi roky 1860–61 a první pohřbenou na této posvěcené půdě byla ani ne roční dívenka Mariana Kučerová z čp. 24. Sakrální stavba je zajímavá ještě dnes. A to nejen tím, že patří k nejmenším hřbitůvkům na Vysočině, ale třeba i tím, že původní stavba nenesla žádná církevní označení. To znamená, že stavba má sice márnici, ale na původní stavbě nebyla ani dnešní zvonička ani pamětníky připomínaný kalich na vstupní bráně, neřkuli křížek. Toto téma malinko rozšířím. Po rozluce Březin s částí Pusté Rybné (1881), která je na starých dokumentech pojmenována jako Wüst Ribný, není na katastru obce jediný veřejný církevní symbol (křížek,

kaplička, boží muka, obrázek na stromě, neřkuli kostel), a přesto si myslím, že lidé jsou zde mnohdy více věřící než ti, co tyto symboly užívají. Ale zpět k místu posledního odpočinku. Tento, mohu-li ho tak nazvat, hřbitůvek má i své zajímavosti. Léta páně 1868 jsou u vchodu do hřbitova zasazeny dvě lípy malolisté k 20. výročí panování jeho císařského veličenstva Františka Josefa I. Lípy jsou poraženy v 80. letech 20. století, tedy cca jako 150 leté. Důvod poražení je celkem jasný. Lípy začaly bořit zdi u brány vchodu do hřbitova. Další zajímavost je zvonička na márnici, která je postavena ve 30. letech 20. století a je osazena zvonkem. O tento přijde obec ve 2. světové válce, kdy jsou zvony sbírány pro potřeby německé armády. Nový zvon byl do zvonice umístěn v devadesátých letech minulého století. Ještě jednu zajímavost má zdejší hřbitov. Leží na něm ukrajinský partyzán J. M. Svičkar, který padl v blízkém okolí Březin 1. 5. 1945. Padl vlastně na dohled od místa, kde sní svůj poslední sen. Odpočívá zde i většina březinských kantorů, kteří učí generace březinských žáků k lásce k bližnímu svému, lásce k rodičům, přírodě, Bohu. Významné osobnosti J. V. V. Michl (zemřel 16. 9. 1862). Český buditel a spisovatel. Zemřel údajně na rychlé souchotě a je devátým pohřbeným na tomto hřbitově.

Z vlastních podkladů zpracoval p. Pavel Říha – místní rodák


19

10 7

15

96

16

84

17

13 2

13

12 0

14

14 2

12

146

11

161

161a

10

198

188

8

181

180

211

222

220

18

73

86

13 3

199

189

171

223

224

235

3

231

233

236

237

246

244

242

243

239

261

257

258

26 0

1

27 0

26 7

29 2

27 9

29 1

27 5

27 6

27 7

27 8

28 3

28 4

28 1

26 8

26 9

26 5

262

255

247

248

249

250

251

27 2 27 1

4 [m]

19

60

74

12 1

162

213

212

21

61

10 8

15 2

9

7

190

201

182

172

21 4

225

226

234

20

23

97

14 3

163

163a

205

216

227

228

245

22

13 4

15 3

192

206

217

253 252

0

62

12 2

14 4

14 5

10 9

13 5

44

98

12 4

12 3

173

87

110

164

184

193

207

208

202

75

99

15 4

165a

155

166

165

183

88

89

13 6

hlavní kĜíå

156

195

191

63

76

12 5

137

41

111

126

138

176

174

64

10 0

112

113

127

167

51

24

77

82

101

37

65

33

229

53

25

35

90

36

78

300 175

66

317 185

26

301

91

318

38

79

302

67

319

13 1 238

27

39

114

303

157

320

147

304

158

321 42

148

305 186

102

40

322 196

80

306

218

55

68

323

209

57

28

43 240

92

335 307

139

203

128

336 324

45 187

115

308 46

103

309

325 310

93

338 326 311

27 4

58

81

312

27 3

kříž

69

329

254

zeď / oplocení

29

341

241

zdroj vody

177

x 49

178

313

168

330

159

342

149

x

140

314

130

331

219

ostatní objekty

116

343

104

x 315

94

332

230

344

210

x

197

333

179

345 52

169

50

350 316

160


31

337

150

327

141

54

118

339

105

48

334

71

95

328

47

340

u1

347

u3

353

u2

348

u5

346

u4

349

u7

351

u6

hrobové místo

70

u9

u8

352

u10

56

72

u12

vstup na hřbitov

5 21

u11

35

hrob

K

Legenda:

Cetkovice S

parkoviště

márnice

2

4

5 6

170

9a

15 1

Hřbitov Cetkovice

S

oučasný hřbitov byl založen jako farní roku 1835 poté, co byl zrušen dosavadní hřbitov nacházející se v těsné blízkosti kostela. Ten nevyhovoval prostorem. Dříve se zřejmě pohřbívalo i v prostoru dnešní kapličky Ecce Homo, o čemž svědčí nálezy lidských kostí při její stavbě, jak vyplývá ze záznamů v místní kronice. Hřbitov byl založen na pozemku za vesnicí směrem k blízké osadě Brodek (dnes součást obce Cetkovice). Postupným rozšiřováním zástavby obce je hřbitov v současné době v jejím centru obklopen domy. Na hřbitov se vchází po kamenném schodišti ze západního směru z nynější ulice Jevíčská. Existuje i boční vchod od jihu z ulice Zahradní. Hřbitov byl dvakrát rozšiřován – roku 1884 a 1962–63. Tehdy byl rozšířen východním směrem za současnou hlavní spojnici bočního a hlavního vchodu. Dodnes se vžil pro tuto část hřbitova název Nový hřbitov. Zdejší hřbitov prošel několika významnými opravami, z nichž nejnákladnější bylo položení nové dlažby a sadové úpravy roku 1996. Z dalších významných oprav to byla oprava křížů v roce 2010. Na hřbitově se nenacházejí žádné movité ani nemovité památkově chráněné objekty. V jihovýchodní části stojí novodobá budova márnice a novodobý centrální kříž. Před hřbitovem, nalevo od schodiště, se nachází jednoduchý kamenný kříž s rozšířeným podstavcem a nápisem „Ke cti a slávě Boží věnoval František Šimek v Cetkovicích“. Je známo, že na místním hřbitově byl pohřben sovětský voják, svobodník Boronay, který se v posledních dnech války stal obětí dopravní nehody v blízkých Uhřicích. Byl tu vztyčen

dřevěný kříž, ale v září 1945 byly jeho ostatky exhumovány a znovu uloženy na vojenský hřbitov v Olomouci. Významné osobnosti ThDr. Josef Koutný (1909–1951) Profesor teologie, který působil jako profesor biblistiky na teologickém učilišti a jako ředitel Sušilových kolejí v Brně. V roce 1950 byl jmenován profesorem Cyrilometodějské fakulty v Praze. Tuto funkci však kvůli nesouhlasu s tehdejším totalitním režimem nepřijal. Kvůli svému názoru a obavy ze zatčení se skrýval a pokusil se 1. 3. 1951 o přechod hranic do Rakouska. Byl však zadržen, zatčen a vyslýchán. Později (28. 4.) byl propuštěn a za záhadných okolností objeven mrtev v odstaveném vagonu na nádraží v Libině u Šumperka. Mons. ThDr. Alois Krchňák (1922–2008) Čestný občan města Boskovice a obce Světlá – jako nespolehlivý byl poslán za 2. světové války na nucené práce do Rakouska, do vlasti se vrátil až po osvobození v roce 1945. V roce 1951 odjel do jihotyrolské diecéze Brixen, kde bylo jeho první kněžské působení. Dále působil v Německu a Itálii. Po roce 1948 mu byl znemožněn návrat do vlasti. V roce 1980 zorganizoval setkání Čechů žijících mimo republiku s papežem Janem Pavlem II. V roce 1990 se po 44 letech přijel podívat do svého rodného kraje a jako patriot zde již zůstal natrvalo.

Zpracoval: Mgr. Josef Sychra


21

208

97

96

123

122

121

120

119

145

144

143

142

141

140

186

177

31

161b

176

192

191

190 175

160 161a

189 174

159

187

173

172

158

157

171

156

199

198

197

185

0

101

90

89

88

87

78

77

76

75

74

59

58

62

64

57

60

63

113

112

111

110

109

108

118

138

170

155

195

184

188

100

99

72

73

85

71

86

84

70

37

39

38

13

46

5 [m]

116

18

17

16

15

14

43

11

6

7

8

9

10

12

41

44

48

35

36

42

45

47

56 55

54

201

139

169

154

183

194

196

95

68

69

83 82

81

204

94

kostel

117

168

153

182

kříž

107

166

167

193

zeď / oplocení

137

136

135

152

181

180

zdroj vody

130

129

128

134

165

ostatní objekty

106

126 127

151

149

179


105

104

115

114

133

163

164

148

hrobové místo

93

80

53

202

92

205

79

4

52

1

2

3

34

103

102

209

67

Ant. Weypustek

51

33

200

132

131

178

vstup na hřbitov

98

206

91

203

125

124

146

hrob

22

207

147

162

66

49

35

65

50

32

210

Legenda:

ýernovice S

K

márnice

30 29 28

27

26

25

24

23

21

20

19

Hřbitov Černovice

V

znik kostela sahá do 12. nebo 13. století. Roku 1286 se zde připomíná samostatná fara.

V roce 1900 byl východním a částečně severním směrem rozšířen starý hřbitov na výměru asi 11 arů. Hřbitov v Černovicích je od 6. 11. 1956 ve správě MNV Černovice a po revoluci ve správě OÚ Černovice. Farnost černovická je tvořena obcemi Černovice, Hodonín a Tasovice. To znamená, že na místním hřbitově jsou pochováváni lidé právě z těchto obcí. Roku 1948 byla na hřbitově zřízena studna s pumpou za 19 500 korun. Při stavbě silnice k Tasovicím (1973–1974) došlo ke zmenšení hřbitova ze severní strany a byla přemístěna budova márnice na stranu východní. V letech 1975–1976 byla kolem celého kostela a hřbitova postavena nová hřbitovní zeď ze šamotových tvárnic a hřbitov byl rozšířen na východní stranu.

a rodinná hrobka Davidova. Najdeme zde rovněž hrob faráře Josefa Jičínského, který zde sloužil od roku 1889 do 1933. Zemřel roku 1940. Další farář, Antonín Solař, zde sloužil od roku 1933 do 1951 a je na místním hřbitově také pochován. Roku 1998 byla Muzeem romské kultury na tomto hřbitově odhalena pamětní deska cikánského tábora. Deska je umístěna na hřbitovní zdi v místě, kde bylo pohřbeno více než sedm desítek vězňů – v tomto případě zejména romských dětí. Autorkou originální keramické předlohy pro výrobu desky je romská nevidomá výtvarnice Božena Vavreková-Přikrylová. Desku do kovu odlila sochařská dílna Štěpána Axmana. Součástí pietní úpravy tohoto místa je i symbolické ohniště. Celý hřbitov se nachází na ploše cca 3500 m2. Je zde evidováno 208 hrobových míst. Dostatečná kapacita je tak zajištěna i do budoucna. V areálu hřbitova stojí i kostel.

V roce 2001 byly nahrazeny vstupní schody na hřbitov novými kameny z „Trachidu“.

V roce 2009 byl na hřbitově vybudován nový přístupový chodník. V roce 2013 proběhla celková rekonstrukce kostela.

Při vstupu na místní hřbitov je umístěn za bránou pomník věnovaný od hraběte Vladimíra Mittrovského svému polesnému. Stojí zde i hlavní kříž z roku 1913

Z podkladů kroniky obce zpracoval Jaroslav Zhoř – starosta


23

Legenda: 35

hrob

Deštná

hrobové místo

0

2 [m]

zeď / oplocení

A

K

S

ostatní objekty

sekce vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody

k15 k16

132

133

134

135

136

1

143

kolumbárium

137

k13 k14

138

k11 k12

139

k9 k10

140

k7 k8

141

k5 k6

142

k5 k4

2

3 45

90

A

18

33

17

32

91

47

31

44

15

30

45

14

29

43

13

28

42

25

4

24

9

57

38

23

7

54 53

37

22

6

52

21

5

36 35

20

39

34

19

3

94

72

49

95

73

50

29

96

74

51

30

9

31

10

B

11

118

119

64

65

66

97

75

52

98

99

76 77

54

32

55

33

121

101

79

56

34

122

102

80

57

35

123

103

124

104

120

125

126

50

128

81 82

83

105 106

107 108

84 85 86 87

129 130

131

109

88

110

89

58

59 60

7 8

12

53

78

127

48

2 1

28

100

51

49

6

48

56 55

8

27

71

62

40

5

93

117

59

26

112

63

60

4

47

116

61

25

70

58 10

69

115

41

26

11

46

92

114

27

12

68

111

113

46

16

67

k1 k2

36

13 14 15 16

37

17

38

18

39

19

40

20

61 62 63 64

41

65

42

66

43

67

44

21 22

23 24

Hřbitov Deštná

M

ůžeme se jen domnívat, do jaké doby klást počátky hřbitova v Deštné, ale je jisté, že v roce 1350 byla v Deštné farnost, tedy kostel a bezpochyby i hřbitov. Je velmi pravděpodobné, že současný hřbitov leží alespoň z části na místě tohoto patrně prvotního hřbitova, protože ústní tradice, zapsaná v kronice farnosti, umísťuje na místo dnešního hřbitova trosky původního kostela a kolem kostela byl zcela jistě i hřbitov. Bližší informace se dozvídáme až po postavení nového kostela v letech 1781–1782 a zřízení lokálního kaplanství v roce 1787. Hřbitov ležel na současném místě a byl ohrazen nízkou zídkou. V roce 1819 byl hřbitov interkonfesní, byli zde pohřbíváni jak katolíci, tak evangelíci, ale podle zápisů v kronice to příliš dobroty nedělalo. Patrně to tak bylo až do zřízení konfesních hřbitovů v Horním a Dolním Smržově. V roce 1822 je zase zaznamenán spor ohledně nutných poplatků. Je zajímavé, že hřbitov zůstal na stejném místě díky tomu, že na konci devatenáctého století jej neopravovali ani nerozšiřovali, aby jej úřady nenařídily přemístit. Opraven a rozšířen byl až v roce 1933. Při kopání cesty ke hřbitovu byly nalezeny zlaté a stříbrné mince – asi sto kusů. (Dle záznamů z farní kroniky zpracoval p. Mgr. Aleš Vrzala – farář z V. Opatovic).

Vchod do hřbitova zdobí starobylé lípy. V kronice obce, založené k 1. 1. 1923, je ve stati Popis obce věta: „Hřbitov je ve vesnici mezi čís. 1 a 5“. Hřbitov v Deštné slouží pro obce Deštná-Rumberk, Dolní Smržov, Horní Smržov. V kronice obce z roku 1933 je rovněž citace: „V červnu 1933 právě byla dokončena oprava hřbitova (zvětšení a ohradní zeď cihelná). Při prokopávce upravované cesty ke hřbitovu vykopali dělníci měděnou krabici, v níž byly uloženy mince zlaté z roku 1596–1662 v průměru 25 milimetrů a síly asi 3 milimetry. Zlatých celkem osmdesát dva kusů, stříbrných šest kusů. Některé byly zadrženy, tak se tvrdí. Peníze byly po nahlédnutí Památkovým úřadem prodány. Část prodala obec a část Petr Richtr z Rumberka, který peníze vykopal na obecním pozemku.“ Z dalších oprav: V roce 2000 byla vydlážděna příjezdová cesta včetně parkoviště u hřbitova a chodníku ke kříži. 2. 11. 2000 byl slavnostně vysvěcen nově postavený kříž na hřbitově. V roce 2013 probíhá rekonstrukce oplocení hřbitova. Z kroniky obce Deštná zpracoval Tomáš Kraut – starosta


25

Legenda:

Dlouhá Lhota

hrob 35

0

hrobové místo

4,5 [m]

ostatní objekty

K S

zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž

22 21 19 15

69

57

74

73

70

10

58 márnice

6

20

204 203

39 40 41 42 43 44 46 47 48 49 50

76

75

72

5

147

4

55

92

95

71

2

3

54

17

97

1

53

56

98

99

100

94

67

66

65

101

93

68

7

51

52

62

61

78

79

80

64 63

60

59

82

83

89

88

81

90

77

85 84

87

86

91

45

123

108

107

117

133 134 110

109

122

121

120

119

118

102

103

104

105

106

116

115

114

113

112

111

130

131

132

128

129

124

125

126

127

146

145

144

143

136

135

139

138

137

142

141

140

38

32

37

33 34

36

35

29

30

31

26

27

28

8

23

24

25

14

201

198

199

200

195

196

197

13

148 207 205

206

194

191

192

193

188

189

190

12

151 149

150

175

187

182

183

184

185

186

181

180

179

178

177

176

202

173

174

170

171

172

18

165

164

168

167

166

11

152

209

169

16

154

153

156

155

160

159

158 157

161

162

163

Hřbitov Dlouhá Lhota

S

oučasný hřbitov byl založen v roce 1835. Dříve se hřbitov rozkládal okolo kostela sv. Bartoloměje postaveného v roce 1804, a to místo kaple, která byla zasvěcena sv. Vavřinci. Po zrušení tohoto hřbitova byla odkoupena márnice za 1 000 korun a proměněna v drvárník patřící škole. (viz. kronika) Již v nejstarších dobách měla farnost sídlo v Dlouhé Lhotě. Patřily k ní a dosud patří vesnice Býkovice, Brťov a Jeneč. Hřbitov, který sloužil celé farnosti, patřil církvi. Od 1. 1. 1957 převedl ONV Boskovice, a to na základě směrnice ministerstva místního hospodářství a státního úřadu pro věci církevní, užívání pohřebiště v Dlouhé Lhotě na MNV v Dlouhé Lhotě. V roce 1960 Rada ONV v Boskovicích schválila rozšíření hřbitova. Předpokládaný investiční náklad byl 80 000 korun. Byly vykoupeny pozemky od vlastníků a hřbitov byl rozšířen. V roce 1961 byla na základě projektu, který vypracoval pan Eduard Svoboda z Černé Hory, provedena regulace hřbitova. Hroby byly uspořádány do řad, přemístěn a vysvěcen byl hlavní kříž a vybudován nový vchod do hřbitova. Původní byl zazděn. V roce provedla firma Petr Šusták Lysice první etapu opravy hřbitovní zdi s celkovým nákladem 168 000 Kč, z toho 80 000 Kč byla dotace od Jihomoravského kraje.

V roce 2008 pokračovala oprava zdi na nové části hřbitova. Tuto provedla firma I.K.M. s.r.o. Blansko a celkový náklad činil 220 000 Kč, z toho 155 000 Kč bylo hrazeno z dotace od Jihomoravského kraje. Kulturní památky ani památníky, sochy, památné stromy na hřbitově nejsou. Nejsou zde ani žádná umělecká díla. Jednotlivé pomníky jsou zhotoveny kamenickými firmami z okolí. Činnost hrobníků vykonávali tito občané: Kotas Jan z čp. 21, Havránek František z čp. 28, Opluštil Josef z čp. 7, Formánek Vlastimil z čp. 40. Po ukončení činnosti pana Formánka zabezpečují tyto služby Pohřební služba Letovice a Pohřební služba Boskovice. Na místním hřbitově je pochován jeden z prvních učitelů místní jednotřídky Ladislav Jarůšek se svoji ženou Ludmilou. V kronice obce je označován jako lidumil. Dále je tu pochován další z místních učitelů Josef Přikryl a jeho žena Božena, která zemřela ve svých jednačtyřiceti letech. Odešla od pěti malých dětí. Odpočívá zde i Alois Porč z Býkovic, konzistorní rada. Čerpáno z kroniky obce Dlouhá Lhota, zpracovala M. Širůčková Z kroniky obce Deštná zpracoval Tomáš Kraut – starosta


27

Legenda:

Doubravice nad Svitavou


0

5 [m]

S

K

35

ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov

104

124

103

125

84

102

1026 1027 1028 101 1029 1030 1031

127

81

163

139

164

128

208

178

209

130

98

177

131 132

211

174

213

167

173

168 169

133

176

333

310 305

338

304

291 292 293

254

217

256

36 37

486

534 533

488

532

38 39

530

490

40

529

472

436

471

491

437

470

492

438

469

493

41

528 527 526

303

341

357

342

356

300

343

299

344 344a

355 354 353

298

345

301

296

295

WC

409 408

392 393 394

407 444

395

406

396

405

352

397

404

398 399

402

400

401

346

351

347 348

350 349

67

443

403

463

498

521

499

520

459

446

501

516

448

455

504

514

453

452

50 51

517

503

454

49

519

458 457

449

47 48

518

447

450

46

522

462 461

500

45

523

497

460

445

44

524

496

466 465 464

442

525

495

467

440 441

410

391

358

340

439

411

390

359

494

468

412

389

339

302

290

257

388

361 360

294

255

413

387

535

42

275

258

253

218

475

19 270

246 252

221

215 216

284

288

222

219

170

337

286

259

251

220

171

306

289

223

214

172

283

285

260

250

224

166

134

261

249

210

212

135

248

226

175

136

228

262

225

165

137

129

96

95

80

140

138

97

93 94

82

161 162

141

179

126

99

83

160

142

362

336

485

489

473

435

414

386

35

43

247

229

364 363

68

105

123

100

85

279

106 107

187

6 5 4 3 2 1 86

1024 1025 91

282

434

415

385

335

416

474

384

365

334

433

31

89 88 87

309 308 307

417 383

366

29

207

331

432

382

34

536

487

476

431

418

367

332

312

181

180

90

230

206

330

281

264 263

314

419

381

368

477

430

537

483 484

478

429 420

30

159

231

205

183 182

265

329

313

278

232

204

185

158

266

328

315

428

33

538

482

479

427

421

379 380

369

28

144 143

276

245

233

203

327

316

277

370

480

426

423 422

378

326

481

425 424

377

371

27

156 157

267 244

234

202

373 372

26

145

121

236 235

189 155

119

200 201

191

146

120

243

376

322 323 325

317

268

237

199

154

242

375

321

319 318

274

24

118

192

153

147

198

193

269

25

152

241

238

374

320

272 273

23

22

21

148

17

116 117

151

18

14

15

13

11

12

10

8 115

114 113 112 111 110 109 108 1023 1022 1021

239

197

194

150 149

271 240

196

9

7

16

kříž

20

zdroj vody

32


506

513

507 508 509

512

52 53 54 55

511 510

56

61

58

60

59 566

565

564

561

62

563

63

562

64

559

558

65

560

66

557

553

551

552

69

556

márnice

70

554

71

72

550

547

73

546

545

74

549

75

544

542

76

543

540

77

541

539

78

555

57 79

567

1033 1032 1020 1019 1018 1017 1016 1015 1014 1013 1012 1011 1010 1009 1008 1007 1006

726

725

696

695

666

665

636

635

606

742

727

724

697

694

667

664

637

634

607

743

728

723

698

693

668

663

638

633

608

744

729

722

699

692

669

662

639

632

609

745

730

721

700

691

670

661

640

631

610

746

731

720

701

690

671

660

641

630

611

747

732

719

702

689

672

659

642

629

612

748

733

718

703

688

673

658

643

628

613

749

734

717

704

687

674

657

644

627

614

750

735

716

705

686

675

656

645

626

615

751

736

715

706

685

676

655

646

625

616

752

737

714

707

684

677

654

647

624

617

753

738

713

708

683

678

653

648

623

618

754

739

712

709

682

679

652

649

622

619

711

710

681

755

740

680

651

650

621

568 569 570 571 572 573 574 575 576 577 578 579 580 581 582

620

585

584

586

587

588

589

590

591

592

593

594

595

596

597

598

599

600

601

602

603

604

605

583

1000

1005 1004 1003 1002 1001

741

Hřbitov Doubravice nad Svitavou

P

ro doubravický hřbitov jsou významnými roky: 1831, 1931 a 1961. 16. 11. 1831 se v Doubravici nad Svitavou objevila cholera. Toho dne Janu Mrázkovi z čp. 86 zemřelo dítě, následně pak do deseti dní zemřelo dalších dvacet osob z Doubravice i blízkého okolí. Možná i to byl důvod, proč se v tomto roce začalo pochovávat na novém hřbitově Na Přívazku. Do té doby sloužil hřbitov u kostela sv. Jana Křtitele. Hřbitov Na Přívazku byl na ploše 1 995 m2. Jak je psáno ve staré kronice, doubravická radnice za něj zaplatila 211 zlatých. V roce 1931 byl hřbitov podstatně rozšířen, a to o 2 600 m2. V té době se hřbitov nacházel výrazně mimo intravilán obce. Postupem času docházelo k rozšiřování zástavby městečka a tím i k přibližování k hranici hřbitova. Další rozšíření plochy hřbitova nastalo v roce 1961, a to o 4 229 m2. Hřbitov využívají kromě Doubravice nad Svitavou také další obce farnosti – Obora, Jabloňany, Újezd u Boskovic, Kuničky a Holešín. Na základě požadavku obce Doubravice nad Svitavou byla v roce 2003 zpracována studie stavebních úprav místního hřbitova. Důvodem byla vyčerpaná kapacita hrobových míst a potřeba dovybavit technické zázemí. Studie si klade za úkol dotvořit chybějící zeleň vně i uvnitř areálu tak, aby si zachoval charakter venkovského hřbitova a byla vytvořena atmosféra kultivovaného prostoru, srovnatelného s historickou částí hřbitova se všemi výhodami současných možností technických i hygienických. První část první etapy byla realizována v roce 2004, a to úprava oplocení, výměna vstupní brány na nový hřbitov a odstavné místo pro kontejner na odpad. Financování této akce proběhlo z příspěvků obcí farnosti a dotace z Programu obnovy venkova Jihomoravského kraje. O tuto dotaci bylo požádáno v rámci Svazku obcí Svitava a finanční částka z JMK činila 180 000 Kč.

nala 23. 12. 1887, jak dokládá i zápis v místní matrice. Josef Sáňka (16. 10. 1890 Doubravice nad Svitavou – 17. 5. 1969 Radnice u Rokycan) Jako konzistorní rada, osobní děkan a farář působil celý život v Radnicích u Rokycan. Po obsazení Československa německou armádou se aktivně zapojil do protifašistického odboje. V roce 1942 byl zatčen gestapem a jako nepřítel třetí říše vězněn na Pankráci, poté v Terezíně a nakonec v Dachau, kde byli jeho spoluvězni pozdější pražský arcibiskup kardinál Beran a papež Jan Pavel II. Po osvobození vlasti se vrátil do Radnic. Po smrti byl převezen do našeho městečka a uložen do rodinné hrobky na místním hřbitově. Arnošt Okáč (5. 8. 1903 Doubravice nad Svitavou – 24. 9. 1980 Brno) Významný chemik, profesor RNDr., DrSc., člen korespondent Čs. akademie věd, profesor Masarykovy university v Brně. V roce 1946 se stal přednostou ústavu analytické chemie, kde rozvinul neobyčejně úspěšnou činnost, zaměřenou především na moderní směry analytické chemie. Mezinárodního uznání a velkého ohlasu dosáhly jeho moderní postupy v kvalitativní analýze, které u nás i v zahraničí postupně vytlačily klasické a nedokonalé soustavy. Za zásluhy v chemických vědách mu ČSAV udělila zlatou plaketu Jaroslava Heyrovského. Urna s ostatky Arnošta Okáče je uložena na rodinném hrobě na místním hřbitově. Zpracovala dle dochovaných informací kronikářka obce p. Eva Sáňková

Významné osobnosti Julius Stantejský (10. 3. 1856 Ústí nad Orlicí – 31. 5. 1909 Doubravice nad Svitavou) Řídící učitel, pedagog. Po ukončení studií přišel do Doubravice, kde působil nejprve jako učitel, roku 1887 byl jmenován nadučitelem. V této funkci dosáhl velkých úspěchů zásluhou svých originálních pedagogických metod. Dokázal zveršovat učivo téměř ve všech předmětech, což bylo pro děti snadno zapamatovatelné. Jeho učebnice, tzv. Veršovaná škola, byla proslulá. Zveršoval pověst o boskovickém hradě, propasti Macocha, o Libuši a jiné. Přátelil se s bratry Mrštíkovými a malířem Alfonsem Muchou, který jej v Doubravici navštěvoval. Mucha mu byl také za svědka na jeho svatbě, která se ko-

29

Legenda: 35

Drnovice

hrob

vstup na hřbitov

hrobové místo


ostatní objekty

zdroj vody

zeď / oplocení

kříž

0

4 [m]

S

K

pomník padlým

324 311a

311

259

276

277

310

325 298

278

297

247 221

246 239

245

144

220

236

151 150

238

234 152

219

233 216

244

232 215 154

237

x 214 155

243

242

x 213

235

241

x 212 157

230

229

228 209

227 208

172

207

226

170 182

183 190

189

161

206 162

163

164 168

167 186

137

187

138

139

166

115

114 113

136

119

135

120

112

110

134

193 91

198

131

NRVWHO1HMVYČWČMãt7URMLFH

199

124 125 126

106

90

130

123

108

132

197

116

117

139

142

180

176

175

173

174

179

x

141

156

218

217

191

188

196

192

195

181

194

158

159

178 177

PiUQLFH

160

210

140

165

205

185 184

202

240 231 211

pomník padlých VYČWRYpYiON\

147

309

323

322

321 308

275 258

296

307

295 274

256

257

294 273 255

254

253

306

320

319

318 305

293 272

317

292 271

252

304 291 270

316 303 290 269 251 225

315 302 289 268 250 224

314 301 288 267 249 223 204

313 300 287 266 248 222 203

299 286 265

312

parkoviště

129 128

89

18

38

16

19

23

13

12

47

53

54

55

56

57

15

35 24

26

68

74

72

69

70

34 33 27

32

31

103

14

75

66

65

61

104

10

42

77

67

9

43

78

100

76

7

44

79

6

46

41

99

97

80

60

5

87

94

93

84

59

4

83

82

3

86

85

81

88

105

200

102

Hřbitov Drnovice

D

rnovický hřbitov se nachází na severovýchodním okraji obce v jižním svahu vrchu Hůra. Hřbitov má tvar téměř pravidelného obdélníku a obklopuje kostel Nejsvětější Trojice, jenž je vzhledem ke své poloze na vyvýšeném místě nad obcí její nejvýraznější dominantou. Hřbitov i dnes slouží svému původnímu účelu, tedy jako místo posledního odpočinku drnovických občanů či rodáků. O historii hřbitova obce Drnovice toho není mnoho známo, neboť se nedochovaly takřka žádné historické prameny vypovídající o jeho existenci. Hřbitov byl založen pravděpodobně již ve 14. století, kdy na místě kostela stála kaple. PhDr. Jaroslav Bránský uvádí o historii drnovického hřbitova následující: „Ve starých dobách, jmenovitě roku 1521, se v Drnovicích uvádí jenom kaple s kapelním podacím (patrně dnešní presbytář) a dále už není žádná zmínka o výnosu. Ještě se poznamenává, že u tohoto kostela v 17. století i později žil poustevník, a že na hřbitově poblíž tří velkých a starých lip je otevřená kostnice s jedním oltářem, jehož stůl tvoří náhrobní deska Markéty, manželky Ctibora z Drnovic, zesnulé kolem roku 1500.“ (Bránský, J. Drnovice v minulosti dávné i nedávné, 2010).

V letech 1969 až 1972 byl hřbitov rozšířen a zrekonstruován. Od podzimu roku 1996 se na hřbitově nachází památník obětem 1. světové války, jehož autorem je kameník Jan Ploc ze Žernovníku. Původní kamenné desky, které byly umístěny po obou stranách kostelních vrat, vzaly 28. 10. 1928 za své stářím a vlivem povětrnostních podmínek. Před hřbitovem stojí na pískovcovém podstavci litinový kříž s Kristovým tělem. Je vysoký 1,5 metru, rozpětí Kristových paží je 80 centimetrů. Je oplocen ozdobným litinovým zábradlím. Nápis na kříži je nyní již nečitelný. Kříž dala svým nákladem postavit roku 1824 Antonie hraběnka z Dubských a 13. 6. téhož roku byl posvěcen. Na témž místě stával už dříve kříž dřevěný, postavený roku 1801 nákladem rychtáře Cunta.

Čerpáno z kroniky obce Drnovice a z Farní kroniky lysické farnosti


31

Legenda:

Horní Smråov

hrob

0

hrobové místo

2 [m]

K

S

ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody parkoviště

43

39

34

44

53

35 45

40 51

36 46

41

42

37

32

47 33

38 48

márnice

7

13

35

22

8 14

4

23

25 25a 26

9 15 24

2 5 6 54

10

16

11

17

27 28

49 29

18 12

52 19

50

30 20 21

51

Hřbitov Horní Smržov

V

červenci roku 1868 zaslal farář Beneš na okresní úřad do Jevíčka žádost o zřízení evangelického hřbitova pro pozůstalé obcí Horní Smržov, Deštná a Horákova Lhotka, s tím že občané mají zabezpečeno místo, kde by se měl hřbitov nacházet. Zřejmě v tom samém, nebo následujícím roce bylo započato s výstavbou, pozemek byl oplocen dřevěným plůtkem. Márnice byla zřejmě vystavěna v letech 1912–1913. V roce 1911 c.k. okresní hejtmanství sděluje, že by bylo žádoucno, aby na hřbitově ve Smržově byla zřízena komora úmrtní a byly s ohledem na daný stav učiněny patřičné přípravy. Žádoucna byla místnost čtyři krát čtyři metry veliká, tři metry vysoká, podlaha nepropustná, jedno okno s větracím křídlem a hustou drátěnou sítí, kamínka, nádoba ku ohřívání vody, umývadlo s příslušenstvím, věšák s pěti hřeby, stůl pitevní sedmdesát centimetrů široký a dva metry dlouhý s plochou ku střední čáře poněkud nakloněnou, dvě židle a tříhranné polénko.

Jestli byla vystavěna, tak jak je popisováno, nevíme. Pravdou je, že dnešní márnice je zděná a při opravě v roce 1995 byla nově omítnuta, opravena střecha, zhotovena nová podlaha a byly vyměněny dveře. Taktéž oplocení hřbitova se změnilo. V 60. letech byla provedena jeho oprava. Dřevěné bylo odstraněno a vyměněno za kovové. V roce 2011 byla provedena rekonstrukce oplocení – zadní část zděná z lícových cihel a boční a přední část se zděnými sloupky a zbytek oplocení ze dřeva. Taktéž byl upraven vstup na hřbitov – uloženy obrubníky a dlažba až k márnici. Původní příchod zpevněný obalovaným asfaltem (cca v roce 1986) byl v době rekonstrukce popraskaný a hrbolatý. U brány po pravé straně stála lípa, která byla rozlomena možná bleskem. Dnes je na tomto místě vysazena již nová.

Zdroj – Archiv Farního sboru ČCE ve Vanovicích a starosta obce ing. Petr Poláček


33

Jedlová (dolní) 301 324 325 348 349 302 323 326 347 350 303 322 327 346 351 304 321 328 345 352 305 320 329 344 306 319 353 307 318 330 343 354

K

S

57

55

54

ostatní objekty

368

377

367

378

308 317

331 342

355

332 341

366

309 316

379

356

310 315 311 314

333 340

365

380

53

zeď / oplocení

52 51

vstup na hřbitov

50 49

209

210

x

x

48

208

207

x

x


106 105

47

204

205

206

x

203

202

201

x

198

199

200

x

197

196

195

218

192

193

194

217

191

190

189

216

46 45

zdroj vody

44 43 42 41

40 39 38 37

186

187

188

185

184

183

180

181

182

34 33

179

178

177

32 31

173

36 35

174

215

214 213 212 211

175

176

30 29 28 27

172

170

168

166

171

169

167

165

26 25

158

160

162

164

157

159

161

163

24 23

156 155

154

152

153

151

150 149

22 21

142

144

146

148

141

143

145

147

139 140

137 138

135 136

133

134

131

132

20 19

17

129

127 128

125 126

14

123 124

119

121 122

16 15

117 118

115

116

107

113 114

11

109 110

13 12

márnice

292 291

294 293

104

290 289

288

103

284 283

286 285

282 281

280 279

276

278 277

287

275

100 99 97 96 95 94 93

270 269

266 265

264 263

260 259

262 261

258 257

256 255

86

252 251

254 253

83

250 249

248 247

81

244 243

246 245

80 79

242 241

240 239

78 77

236 235

238 237

76 75

234 233

232 231

74 73

228 227

230 229

72 71

226 225

224 223

70 69

220 219

222 221

68 67

92 91

90 89 88 87

85

66 65

9

64 63

8 7

62 61

6 5 4 3

102 101

268 267

10

2

271

hrobové místo

375 376

357 364 381 334 339 358 363 382 312 313 335 338 359 362 383 x 313a 336 337 360 361 384

56

35

370 369

273

hrob

373 374

272

Legenda:

59

372 371

274

5 [m]

111 112

0

rozptylová louka

1

vsypová louka

kostel

Dolní katolický hřbitov Jedlová

Z

děný kostel Nanebevzetí Panny Marie na kopci nad Dolní Jedlovou byl vystavěn po požáru, který zničil dřevěnou kapličku u „školního kříže“. Práce trvaly tři roky (1906–1909) a sochou sv. Josefa jej vyzdobil místní řezbář Antonín Soukal. Ke kostelu přiléhá hřbitov s hlubokou studnou, opatřenou dřevěnou pumpou od mistra Jana Skalského. Historie hřbitova sahá do let po založení kostela. Hřbitov byl po válce zanedbaný a až v nedávných letech byl upraven podle plánu zpracovaného projektovým střediskem Drupos. Nyní je již upravený, neudržované hroby urovnané, u vchodu je prostor pro ukládání uren. Zahrada smutku je ozeleněna keři a jehličnatými stromy. Se jménem obce je spojena historie minerálních lázní Balda či Zlatá studně, které se nachází mezi vesnicemi Modřecí, Stašovem a Jedlovou. Lázeňské objekty ale dnes již neexistují. V areálu je zachována Kaple Panny Marie

Zázračné. Na tomto místě se kdysi zjevila Panna Maria, ale věřící dlouho čekali na úřední souhlas se stavbou kaple. Práce byly financovány výhradně ze sbírek a kaple byla vysvěcena roku 1888. K místu se váže lidová pověst, kterou zaznamenala i spisovatelka Tereza Nováková v knize „Potulka po Čechách východních“.

Text zpracován dle publikace „Jedlová a Lázně Balda“ od Jaroslava Glosera, vydáno OÚ Jedlová 1995


35

Legenda:

Jedlová (horní)

hrob

0

hrobové místo

5 [m] S

K

35

ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kaple 1

2

3

5

4

6

7

8

9 61 95

59

57

58

56

54

62

63

64

65

66

68

67

69

70

86

85

84

83

82

81

80

87

88

89

90

91

100

93

92

94

42

19

98

99

43

18

55

52

53

50

andČl

79

44

17

96

97

71

45 b

72

45 a

51

47

16

49

48

46

15

60

10

11

12 13

14

101

22

102

131

78

132

40

21

133

41

20

39

103

77 23

38

125

104

76

24

37

25

36

124 123

75

122 26

130 129 128 127 126

74

35

27

120

73

119

105

kostel

118 117

x 121

x

106

x

116

107

110

115

28

111

108

29

112

30

10 9

10 9

31

113 32

33

34

zvonice

a

Horní katolický hřbitov Jedlová

O

bec Jedlová vznikla ze tří místních částí, které navzájem splynuly. Jméno dostala podle ztepilých jedlí obklopujících obec. Rozkládá se v délce šesti kilometrů podél Zlatého potoka. Byla založena za vlády Přemysla Otakara II. (1253–1278) jako pohraniční obec na českomoravském pomezí. O historii hřbitovů v Horní a Dolní Jedlové se nepodařilo zjistit žádné upřesňující údaje. Obec byla zahrnuta do východních Sudet a němečtí obyvatelé po odsunu v roce 1945 všechny kroniky i historické údaje odnesli. Lze tedy předpokládat, že jejich historie je spjata s historií kostela Navštívení Panny Marie v Horní Jedlové a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Dolní Jedlové.

Kostel Navštívení Panny Marie (Horní Jedlová) První kostel byl v obci postaven koncem 13. století se zvonicí a přilehlým hřbitovem, který je chráněn kamennou zdí. Jeho gotické prvky se uchovaly v kněžišti a na jižním portále. Hlavní oltář je klasicistní, varhany jsou vyzdobeny rokokovými řezbami. Čtyřboká zvonice byla postavena v 17. století. Před kostelem stojí empírový kříž z roku 1821 s emblémem Umučení a reliéfy Panny Marie, svatého Floriána a Josefa.


37

Kamenec u Poliþky

Legenda: hrob 35

0

hrobové místo

2 [m]


1

2

12

21

13

22

14

23

15

24

3

25

4

34 35

36 37

16 5

26 17

6

27

18

7

28

38 39

40 41

8

19

29 30

9

20

42 43

31 44

10 32

45

33 46 11

márnice

K

S

Evangelický hřbitov Kamenec u Poličky

E

vangelický hřbitov v Kamenci u Poličky získal současnou podobu ve dvacátých letech 20. století. O tom, kdy evangelíci začali v Kamenci své zesnulé pochovávat, nemáme žádné zprávy. Víme pouze, že evangelíci z Poličky byli pochováváni v Kamenci a na evangelický hřbitov v Poličce se začalo pochovávat v roce 1878. Z toho také usuzujeme, že kamenecký evangelický hřbitov byl založen mnohem dříve. Jediná zmínka o evangelickém hřbitově v Kamenci je z roku 1922, dochovala se v pamětní knize obce a zní: „Znovuzřízen byl evangelický hřbitov. Oprava stála 12 000 Kč“. Nejstarší hřbitov měl dřevěné ohrazení se šindelovou krytinou. Již jsme naznačili, že současné uspořádání hřbitova pochází z dvacátých let 20. století, generální oprava byla provedena v roce 1973. Při této příležitosti byla rekonstruována hřbitovní zeď, márnice a železná brána. V roce 1974 byly skáceny staré lípy, jež hrozily zlomením a porušením zdi. V následujícím roce byly před bránou vysázeny túje. V roce 1993 došlo u brány k zabudování dvou kalichů a koncem dubna 1999 u hřbitova k vysazení dvou vzrostlých lip. Ve víru dramatických událostí listopadu a prosince roku 1989 zemřel náhle 16. 12. ve věku nedožitých 82 let akademický malíř, autor krajinomaleb a portrétů, samotář, člověk neobyčejně citlivý a zranitelný – Josef Václav Síla. Malíř Síla patří mezi nejvýznamnější osobnosti, jejichž život byl spjat s obcí Kamenec.

Josef Síla se narodil v únoru 1908 v Širokém Dole. Rodina se však dva roky po Josefově narození stěhovala do Kamence, odkud pocházela jeho matka. Mládí tedy prožil na statku v Kamenci, do školy chodil v Sádku, pak na gymnázium v Poličce. Od roku 1928 studoval Akademii výtvarného umění v Praze u profesora Otakara Nejedlého. Ten mu také začal říkat Venca – to je ten Václav z jeho jména. Následovaly cesty po Evropě, na počátku okupace se vrátil na statek do Kamence. Většinu života strávil na Poličsku, v Kamenci, v Širokém Dole a v Lačnově, kde koupil domek. Námětem jeho obrazů byla Vysočina, Prosíčku nad Jimramovem kreslil nejraději. Celý život se řídil radou svého profesora z Akademie – „malíř má malovat tak dobře, jako by maloval pro sebe, protože sobě nebude lhát, sebe nemůže klamat“. Pohřeb měl v obřadní síni poličského centrálního hřbitova. Pochován byl do rodinné hrobky na evangelickém hřbitově uprostřed polí v Kamenci, kde na jeho počest byla 23. 4. 2010 odhalena pamětní deska.

Petr Šváb, starosta obce – čerpáno z farní kroniky a kroniky obce


39

6WUDFKZLW]Ĥ

NU\WpVFKRGLãWČ !

" % * Č

#!

* &

$

K

Hřbitov Knínice u Boskovic

H

istorie hřbitova v Knínicích je úzce spojena s přilehlým chrámem sv. Marka. Ve staré školní kronice, založené řídícím učitelem Janem Krušinou, je pak o vzniku kostela poznamenáno: „Chrám Páně zasvěcen sv. Markovi, vystavěn jest Fondem náboženským za 5 507 zl 27 kr. v roku 1805 a 1806 místo starého chatrného kostelíčka, který stával proti kamenným schodům rovnoběžně s farou vystavenou roku 1097. Tento kostelík zbořen jest 1802. Hřbitov okolo chrámu jest zrušen a poblíž u tak zvané sv. Markéty zřízen a roku 1844 rozšířen a od pana faráře Josefa Luňáčka posvěcen. Na místě tomto stával kdysi klášter s kaplí svaté Markéty, čemuž nasvědčují dosud viditelné příkopy a zdi, jež při kopání hrobů lze pozorovat.“ V druhé polovině 20. století prošel kostel i se hřbitovem řadou oprav. V roce 1967 při opravách byly v polovině opěrné zdi odkryty pozůstatky vchodu do původního kostela. Po obou stranách vchodu byla nalezena asi tři čvrtiny metru silná vrstva lidských kostí. V červnu 1968 se pokračovalo v opravách opěrné zdi hřbitova, protože došlo opět k sesuvu části hlíny u zdi pod kostelem, takže se odkryla šikmá zeď věže původního kostela. Při sesuvu byly obnaženy kostry německých vojáků, kteří zde byli koncem druhé světové války pochováni. Zemřeli na válečná zranění v budově knínické školy, která tehdy Němcům sloužila jako polní lazaret. Jejich lebky se sesuly společně s půdou a bezhlavé kostry zůstaly asi 80 až 90 cm pod povrchem. V roce 1969 došlo k rozšíření hřbitova mezi zvonicí a dosavadním hřbitovem. Na jaře 1969 byly zahájeny také práce na opravě kostela. Kolem budovy bylo postaveno

lešení a zahájeno omítání kostela. Práce však nebyly do zimy dokončeny a muselo v nich být pokračováno i následující rok. Současně byla upravena cesta vedoucí od chrámu ke hřbitovu. Velký kus práce na parkové úpravě bývalého hřbitova před kostelem vykonal spolu s ČČK zejména důchodce pan Alois Ambrož z čp. 25, který se zasloužil také o odkanalizování celého prostoru. V roce 1985 byla opravena márnice, která je zařazena do druhé kategorie památkových objektů pod evidenčním číslem 0470. Nejnákladnější byla výměna krovu a střešní krytiny. Finanční náklady si vyžádaly částku 30 000 korun. Řemeslnické práce byly prováděny místními občany. V roce 1991 došlo u hřbitova k vybudování zábradlí a do hřbitovní studny byly usazeny skruže. V roce 1994 bylo na žádost obecního úřadu zpracováno statické posouzení hřbitovní zdi oddělující starý hřbitov od nového. Vlivem podkopání základů hřbitovní zdi totiž docházelo k jejímu trhání a naklánění. Havarijní stav v této části hřbitova si vyžádal zákaz pohřbívání. V roce 2005 došlo k rozšíření hřbitova – propojení stávajícího hřbitova s původním hřbitovem kolem kostela. Byly vystavěny nové obvodové a opěrné zdi ze železobetonu, nový vstup ze severní strany, plochy zpevněny žulovou dlažbou, zhotoveny pískové cesty a opraveny dvě hřbitovní brány. Celkový náklad činil 1 737 855 Kč. V nové části vlevo od kostela je navrženo 44 jednohrobů. Hrobová místa nemají klasické ohraničení obrubníkem, ale celý prostor je zatravněn a u hrobů stojí jednotné náhrobní desky. Čerpáno z publikace „Knínice u Boskovic historie a současnost“ – Dagmar Stryjová 2006

Foto: Archiv Městyse Knínice

41

403

404 405

406 407

408

409 410

411 412

413 414

415 416

261

7

zvonice

15

13 14

17 16

19 18

33

35 34

36

31 32 46 47

45

44

49 48

50

51

53 52

57 58

56

54 55

62 61 60 59

63

64

69 70

67 68

65 66

72 71

73

75 74

216 215

225 226

81 80

78 79

83 82

201

202

203

204

205

76 77

213 214

212

210 211

209

206

377 376 375

90 86 87

84 85

198 199

200

193 194

191 192

189 190

187 188

185 186

183 184

181 182

89 88

177

148 147

149

151 150

153 152

155 154

156

158 157

160 159

162 161

164 163

176 178 179 180

167 166 165

174 175

171 170 169 168

172 173

382 381

385 384 383

93

91 92

97 96

146

145

144

142

141

140

139

138

137

136

135

134

133

132

131

95

117 130

100

98 99

102 101

104 103

105a 105

107 106

108

110 109

112 111

114 113

116 115

129

128

119 118

121 120

122

123

127

126

125

124

ostatní objekty

12

38 37

28

42 43

247

29 30

41 40

228 227

217

223 224

219 218

374

372 373

378

380 379

S

K

0

21 20

23 22

26 27

239

229

237 238

242 241

240

231 230

220

207 208

361

363 362

365 364

368 369 370 371

hrobové místo

10 11

25 24

kostel sv. Petra a Pavla

236

349

348 347

221 222

360 360a

351 350

367

hrob

8 9

kĜíå

233 232

338

244 243

234 235

402

246 245

399

366

386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396

353 352

397 398

356 357 358 359 kostnice

418

401

355 354

35

6 5

278 279 277 302 260 280 303 276 301 259 275 304 281 321 320 300 337 258 274 282 322 339 305 31 336 9 2 99 273 257 340 306 283 323 298 335 272 318 256 284 341 307 324 271 334 317 297 255 342 2 8 308 5 325 270 296 333 254 316 286 309 269 326 343 253 315 295 287 332 268 344 310 32 7 252 331 267 294 314 288 311 345 328 251 266 313 289 33 0 3 1 346 2 329 293 250 265 290 292 249 264 291 263

417

262

Legenda:

Korouhev 5 [m]

zeď / oplocení

248

4 3

2

1

Hřbitov Korouhev

O

bec Korouhev se nachází ve východním okraji Českomoravské vrchoviny v Pardubickém kraji. První zmínka o obci pochází z roku 1279. Jejích osmset obyvatel žije nejen v Korouhvi, ale také v přilehlých osadách Lačnov, Maksičky a Kateřinky. Jakési centrum obce tvoří základní škola, budova bývalé fary, rychty a gotický kostel sv. Petra a Pavla, který stojí uprostřed hřbitova. Vznik hřbitova se váže k době, kdy na území dnešní obce sídlili první obyvatelé. Hřbitovní zeď je nedílnou součástí celého areálu a v neklidných dobách středověkých válek a potyček sloužila také k obraným účelům. Byla několikrát opravována a na jižní straně opatřena čtyřmi zděnými opěrami. Na hřbitov se dříve vcházelo z dolního konce obce, více nalevo od kamenného kříže. Tento vchod byl později zazděn a nový probourán napravo proti vchodu do kostela. Když vcházíme na hřbitov vchodem z horní části obce, můžeme si všimnout staré pískovcové mísy zazděné do zdi dole u země po pravé straně. Tato mísa sloužila jako nádoba na svěcenou vodu a byla umístěna u hlavního vchodu do kostela. Korouhevský kostel, který tvoří dominantu zdejšího hřbitova, je pokládán za jeden z nejstarších kostelů na Poličsku. Traduje se, že jeho vznik by mohl sahat až do období okolo roku 1050, ovšem kdy a na čí náklady byl postaven, se nepodařilo zjistit. Jisté však je, že první písemná zmínka o něm pochází z roku 1349 v soupise far poličského děkanátu podléhajících litomyšlské diecézi. Původně stála na hřbitově gotická kaple, ke které byla později přistavěna jednoduchá zděná loď s nestejnými okny a dřevěným stropem. Jednou z nejcennějších památek v kostele je sanktuarium ze 14. století – výklenek ve zdi za hlavním oltářem. Tento výklenek je zakryt ručně vyho-

tovenou mříží, která je tvořena železnými plochými pruty. Svoji dnešní podobu získal kostel v roce 1908. Na hřbitově se nacházejí ještě další dvě budovy – hranolová zvonice ze 17. století a kostnice s kuželovou střechou, která je ještě starší než zvonice. V kostnici se nachází oltář z lebek a kostí, který pravděpodobně vystavěl kuchař prvního lokalisty Jana Haveleho na konci 18. století. Ten je nyní bohužel ve velmi špatném stavu. Ani kostnice není úplně původní. Dříve se v kuželovité střeše nacházel otvor, kterým se kosti házely dovnitř. Zde zůstávaly volně ležet. Místní zedníci a hrobaři probourali ve zdi dveře a okna a otvor ve střeše zakryli šindelem. Zvonice je čtyřboká, zděná stavba s dřevěným zvonovým patrem. Střecha je stanová, kryta šindelem. Na okapní římse se zachovaly malby ze 17. století. Obranný význam stavby dokládají střílnová okénka v přízemí a patře. Na zvonici bylo zavěšeno postupně celkem osm zvonů. Nejstarší z nich, který dodnes slouží svému účelu, je z roku 1532. Má výšku 1 metr, průměr 1,165 metrů a váží 1200 kilogramů. Na hřbitově se také dochovaly některé staré náhrobní desky s litinovými kříži a velmi zajímavá betonová socha Krista v nadživotní velikosti od poličského sochaře Šaffa. Původně byla zbudovaná pro prof. Františka Michla. Hřbitov s jeho 417 místy, který prošel v roce 2013 rekonstrukcí, slouží svou podstatou nejen obyvatelům obce Korouhev, ale i nedaleké vsi Trhonice. Již celá staletí dotváří nezaměnitelnou podobu Korouhve. Z podkladů kroniky Obce Korouhev zpracoval starosta obce Ladislav Filip


43

KĜetín

39

61 66

9

8

6

7

43

19

85

84

99 105

113

114

124

127

132

112

123 129

131

142

130

146

155

156

147

154

162

163

174

203

165

164

177

176

187

204

196

211

212

205

213

214

215

216

79

77

89

95

88

90

98

100 109

107

116

136

125

117

133

134

119

126

135

360 144

145 150

149

138

178

197

207

217

224

189

181

172

191

190

208

219

202

209

220

225

182 193

201

200

199

244

153

180

361 188

151

160

168

166

221

226

248

249

250

251

252

253

254

255

256

257

258

259

260

261

262

263

264

265

266

267

268

269

270

271

272

273

274

275

276

277

278

279

280

281

282

283

284

285

286

287

288

289

290

291

292

293

294

295

296

297

298

299

300

301

302

303

304

305

306

307

308

309

310

311

312

313

314

315

316

317

318

319

320

321

322

323

324

325

326

327

328

329

330

331

332

333

334

335

336

337

338

339

340

341

342

343

345

346

348

349

350

351

353

354

356

357

358

359

355

24 6

242

24 6

241

352

240

243

hrobové místo

zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody

97

118

218

230

229

210

78

87

158

185

184

115

71

152 148

157

175

183

143

76

235

128

122

69

106

104

Legenda: ostatní objekty

52

239

103

94

51

192

93

86

33

70

68

238

82

75

67

S

22

50

64

237

74

228

42

236

83

141

227

28

/1

72

140

63

179

65

110

194

27

49

/1 24 5/ 2

73

111

48

55

60

58

101

139

18

35

62

59

92

41

47

53

102

120

17

137

38

25 40

37

36

32

231

91

16

234

34

31

54

81

15

/2

30

29

44 57

5

4 14

24 5

35

13

4 [m]

20

26

24 23

3

12

11

232

10

2

0

K

márnice

kříž

Hřbitov Křetín

H

řbitov se dříve nacházel v obci u farního kostela sv. Jeronýma. Jako márnice sloužil přístavek vedle kostelní věže. Tato starší poloha je patrná ještě z katastrální mapy z roku 1826, ale dodnes ji připomíná i barokní litinový kříž s kamenným podstavcem poblíž průčelí kostela. V roce 1834 byl za vsí na lokalitě zvané „V Zákoutí“ založen nový, kamennou zdí obehnaný hřbitov. V tomto umístění byl zaznamenán již při vojenském mapování v letech 1836–1840. Tato původní část tvoří jihozápadní polovinu dnešního hřbitova. Zde se nachází márnice a mezi hroby, do kterých se ostatně pohřbívá dodnes, lze objevit i několik zajímavostí. Hřbitov je v současnosti ve správě obce Křetín. Ve druhé polovině 20. století byl rozšířen na přibližně dvojnásobnou rozlohu severovýchodním směrem. Stará kamenná zeď byla nahrazena novým oplocením z betonových tvárnic, její pozůstatky tak nalezneme již jenom na rozhraní mezi původní a rozšířenou částí hřbitova. Mezi oběma vstupy na hřbitov prochází dlážděný chodník, odlážděné je i parkoviště u severovýchodní brány a je zde zřízeno i veřejné osvětlení. Křetínský hřbitov dnes slouží jako důstojné místo posledního odpočinku nejen obyvatelům Křetína a Dolního Poříčí, ale i dalších obcí zdejší farnosti: Prostředního Poříčí, Vřesic a Vranové. Významné osobnosti Jan Dvořák (1814–1866) Patrně první starosta obce po zrušení vrchnostenského zřízení v roce 1850. Starostou se stal i jeho nejstarší

syn Emanuel Dvořák (1851–1925). Avšak ani on ani jeho slavnější bratři, významný brněnský stavitel František Alois Dvořák (1852–1925) či známý historik PhDr. Rudolf Dvořák (1861–1919), v Křetíně pohřbeni nejsou. Hrob je již několik desetiletí sice v užívání rodiny Bednářových, památku původních majitelů, rodiny Dvořákových, tu ale dodnes připomíná ponechaná kamenná deska. Hugo Hönig (1866–1911) V letech 1905–1911 byl poštmistrem zdejšího poštovního úřadu. Vladimír Šustr (1869–1917) Další z řady křetínských starostů. Další významné hroby Především je to tzv. „hraběcí hrob“ č. 44 u jižního nároží hřbitova. Kamenný náhrobek tvoří velký kříž s podstavcem. Jsou zde pochováni poslední šlechtičtí majitelé křetínského zámku – hrabě Theodor Gabriel Des Fours-Walderode (1841–1894) a jeho choť, hraběnka Augusta Gabriela Des Fours-Walderode, rozená Coudenhove (1855–1933). Za zmínku stojí i „kněžský“ hrob č. 148, který užívá zdejší farnost. Patrně posledním a na náhrobku také jediným uvedeným pohřbeným knězem je P. Antonín Bábek (1845–1916), konsistorní rada a křetínský farář v letech 1876–1909. Ing. Bořek Procházka (Z podkladů kroniky Obce Korouhev zpracoval starosta obce Ladislav Filipi)


45

Kunštát 0

4 [m]

e nic ár m

K

S

Legenda: hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odpad zdroj vody kříž parkoviště


kostel sv. Ducha

Hřbitov Kunštát

P

ůvodní hřbitov byl v kostelní zahradě kolem farního kostela sv. Stanislava na kunštátském náměstí. Pro malý prostor nebyl od 18. století používán. Od této doby už bylo patrně pohřbíváno v blízkosti kaple sv. Trojice, po přestavbě filiálního kostela sv. Ducha v části Kunštátu na Lipce. V roce 1889 byla věnována zahrada domu č. 75 v sousedství hřbitova vdovou po Antonínu Šamšulovi na rozšíření hřbitova. V šedesátých letech minulého století byly snahy přesunout hřbitov pro nedostatek míst k pohřbívání do jiné lokality Kunštátu. K vyřešení situace dochází v období 1991–92. Tehdejší obecní úřad odkoupil pro rozšíření hřbitova přilehlý pozemek od soukromého majitele. Ústřední stavbou je filiální kostel sv. Ducha. Byl vystavěn jako rodinný kostel v roce 1733, jak vypovídá pamětní nápis na mramorové desce s rodovým znakem Ibsenů, osazené uvnitř stavby. Kostel byl vystavěn na zvětšených základech na místě původní kaple neznámého stáří. Připomíná se tu už před rokem 1670. Na počátku 18. století byla již téměř zřícená. V roce 1783 měl být kostel zrušen, k čemuž nedošlo, poněvadž tehdejší majitel kunštátského panství Ignaz Hypolit, svobodný pán z Wolfswarffenu se zavázal, že jej na vlastní náklady i do budoucna bude opravovat. Následně dal pod kostelem zřídit rodinnou hrobku. V roce 1862 nechal Konrád Friedrich (Cuno) Honrisch, svobodný pán z Wolfswarffenu přistavět ke kostelu předsíň nad vstupním portálem dekorovanou rodovým znakem Honrichsů. V předsíni je osazen epitaf Anny Bradossowské z roku 1687. V jižní části hřbitova je v blízkosti kostela sv. Ducha několik starých opukových náhrobků, jejichž epitafy již nelze přečíst. V této části hřbitova se patrně počalo nejdříve pohřbívat po přemístění hřbitova z náměstí. V blízkosti vchodu do kostela je jediná větší zděná hrobka na kunštátském hřbitově. Hrobku dala zbudovat vdova Amálie po zemřelém majiteli hrnčírny Antonínu Šamšulovi. Původní vchod na hřbitov vedl branou v jižní hřbitovní zdi proti hlavnímu kříži. Tento vchod byl využíván ještě počátkem dvacátého století. Bránu z ulice Lipka, současný hlavní vchod na hřbitov, střeží dvě majestátné lípy, které umocňují pietu tohoto místa. Na kunštátském hřbitově odpočívají generace poctivých a pracovitých lidí spjatých s tímto líbezným krajem, kterým patří poděkování a tichá vzpomínka. Je naší povin-

ností s hrdostí vzpomenout i řadu významných osobností, kterým se stal Kunštát místem posledního odpočinku. Významné osobnosti František Burian Významný kunštátský podnikatel, podporovatel kulturního a společenského života, spolutvůrce jeskyně Blanických rytířů. Prof. Ing. Dr. Mojmír Cenek CSc. Vysokoškolský pedagog, zabýval se naukou o nových materiálech v metalurgii. Byl uznáván jako významný včelařský odborník. Jana Ebertová-Trhlíková Česká herečka, vytvořila několik filmových rolí po boku významných českých herců. Působila ve Státním divadle Ostrava, v Divadle bratří Mrštíků v Brně. František Halas Čelný představitel básnické tvorby třicátých a čtyřicátých let 20. století Lyrik, esejista, autor veršů pro děti, překladatel. Jan Halas Dlouholetý redaktor rozhlasové literární redakce, fejetonista, publicista, editor, syn básníka Františka Halase. MUDr. Bohuslav Handl Primář chirurgického oddělení nemocnice v Boskovicích, významný propagátor chovu včel a využívání včelích produktů v lékařství. Prof. PhDr. Zdeněk Kožmín CSc. Literární vědec, pedagog, profesor české literatury na FF MU v Brně. P. MUDr. Ladislav Kubíček Lékař a tajně vysvěcený kněz. Působil v litoměřické diecézi. PhDr. Ludvík Kundera Český básník, dramatik, prozaik, překladatel, editor, literární historik. Libuše Lessmannová-Nosková Operní pěvkyně, sólistka opery Národního divadla v Brně, pedagožka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Václav Nosek Dlouholetý dramaturg a dirigent Janáčkovy opery v Brně. Miroslav Skála Spisovatel, autor humoristických románů, jeden ze zakladatelů satirického divadla Večerní Brno. Doc. PhDr. Jan Marius Tomeš Básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel. Prof. PhDr. Otakar Trhlík Dirigent, vysokoškolský pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Josef Julius Vejchodský Kněz, básník, dramatik, literární historik, překladatel. Podklady zpracoval: Jan Křepela Stať o historii filiálního kostela sv. Ducha byla použita se svolením autora Radima Štěpána, kastelána státního zámku Kunštát.

47

Lhota Rapotina 0

uka

5 [m]

K

S

12 7 11 0

99 98 94

93 76

86

25

63

62

78

24

65 66

22 67

55

21

13 0

Legenda: 35

hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu

56

59

zdroj vody kříž

52 47

42

12 3

97 92

26

84

74 75 60 61

54 48 45 41 39

38 34 31 28

27

23

44

43 40 37

7 6 5

96

83

71 73

17

16 14 13

11 9 8

10 8

10 1 10 0 90

79 69 70

18

81

50

10

10 4 10 3

91

80

15

10 5

10 9

10 2 87 88

95 20

89

19

10 7 10 6

11 6

11 1

11 7

11 2

11 8

11 3

márnice

12 4

12 5

12 0

11 4

12 1

12 6

12 2 11 5

11 9

12 8

12 9

á lo l ov p ty roz

Hřbitov Lhota Rapotina

H

řbitov v obci Lhota Rapotina byl založen v roce 1715.

V roce 1926 bylo zadáno staviteli Františku Vitouchovi z Rájce–Jestřebí rozšíření hřbitova. Nová část byla obehnána zdí a došlo k výstavbě nové umrlčí komory (márnice). K poslednímu rozšíření hřbitova bylo přistoupeno v roce 2004. Při té příležitosti se opravila i část oplocení v původní části hřbitova a byla vyměněna i brána. S historií hřbitova je úzce svázána i historie kostelíčka ve Lhotě Rapotíně. Kostelíček byl postaven v roce 1717 na místě, kde předtím stála kaplička. Kostelík ve Lhotě Rapotině je nejmenší filiální kostelíček ve střední Evropě a druhý nejmenší v České republice. Zároveň jej ale zdobí ze všech českých kostelů třetí největší střecha ve tvaru cibule, která přechází v lucernu zakončenou makovicí a na vrcholu zlatým balonem s křížem.

Kromě zvonů mají lhotečtí ve svém kostelíku také pozoruhodné varhany. Pochází z roku 1765 a ovládají se taháním. Dnes už slouží spíše jako památka. V kostelíku se v současnosti hraje na harmonium. Kostelíček ve Lhotě Rapotině prošel několika přestavbami. Původně jej chránila střecha z došků, kterou při vichřici v roce 1928 odnesl vítr na pole. Novou střechu nechali lhotečtí vyrobit z eternitu a vydržela jim až do roku 1991, kdy vyměnili eternit za dnešní měděné plechy v tabulích. V roce 1969 prošel kostelík velkými změnami. Vnitřní interiér kromě oltáře a varhan byl odstraněn a po jeho opravě už se do něho nevrátil. Další úpravy jej čekaly v devadesátých letech a rozsáhlé rekonstrukční práce na něm nechali lhotečtí udělat také nedávno – mezi léty 2003–2004. V roce 2013 bylo obsazeno 128 hrobových míst.

Ve věži se nachází dva zvony – Vavřinec o váze 90 kilogramů a Maria o váze 60 kilogramů. Před více než dvěma staletími lhotečtí občané zasvětili svůj kostelík svatému Vavřinci. Proč se tak rozhodli, dnes už nikdo neví.

Čerpáno z kroniky obce Lhoty Rapotina


49

26/3

4/3

4/4

4/5

4/6

4/7

4/8

4/9

4/1 0

4/11

4/1 2

4/1 3

26/4

4/2

5/1 3 5/1 2 5/11 5/1 0 5/8

5/9

5/7

5/5

5/6

5/3

5/4

5/2 5/1

6/1 5 6/1 4

7/1 3

7/11

7/1 2

26/9

8/1 2

8/1 0

8/11

8/9

8/7

9/1 5

9/1 3

9/1 4 9/1 2 9/11

9/8

9/9

9/1 0

9/7

10/ 12 10/ 11 10/ 10 10/ 9

10/ 7

10/ 8

10/ 5

10/ 6

10/ 4 10/ 3

11/14 11/13 11/12 11/11 11/10

11/8

11/9

11/7

11/5

11/6

11/4

26/15

34/ 10

26/16

12/ 8 12/ 7 12/ 6 12/ 5

12/ 3

12/ 4

12/ 2 12/ 1

35/ 11

35/ 10

35/ 9

35/ 8

35/ 7

35/ 6

35/ 5

35/ 4

35/ 3

35/ 2

35/ 1

11/1

11/2

11/3

34/ 8

34/ 7

34/ 6

34/ 5

34/ 4

34/ 3

34/ 2

34/ 1

10/ 1

10/ 2

33/ 10

33/ 9

33/ 8

33/ 7

33/ 6

33/ 5

33/ 4

33/ 3

33/ 2

33/ 1

9/1

9/2

9/3

9/4

9/5

9/6

32/ 6

32/ 5

32/ 4

32/ 3

32/ 2

32/ 1

8/1

8/2

8/3

8/4

8/5

8/6

31/ 4

31/ 3

31/ 2

31/ 1

7/1

7/2

7/3

7/4

7/5

7/6

7/7

7/8

7/9

7/1 0

30/ 2

30/ 1

6/1

6/2

6/3

6/4

6/5

6/6

6/7

6/8

6/9

6/1 0

6/11

6/1 2

6/1 3

29/ 1

29/ 3

30/ 3

30/ 5

32/ 7 32/ 8

26/12

33/ 11

26/14

34/ 9

13/ 7 13/ 6 13/ 5

13/ 2

13/ 3

13/ 4

36/ 6

36/ 5

36/ 4

36/ 3

36/ 2

13/ 8

13/ 9

26/18

36/ 8

36/ 7

15/ 13 15/ 12 15/ 10

15/ 11

15/ 9 15/ 8 15/ 7 15/ 6 15/ 5 15/ 4

15/ 2

15/ 3

16/ 12 16/ 11 16/ 10 16/ 9 16/ 8 16/ 7 16/ 6

16/ 4

16/ 5

17/ 12

17/ 13

18/ 12

18/ 13

18/ 10

18/ 11

18/ 9 18/ 8 17/ 8

18/ 6

18/ 3

42/ 2

42/ 6

19/ 3

20/ 10

20/ 11

20/ 8

20/ 9

20/ 7 20/ 6

20/ 3

20/ 4

22/ 11

22/ 12

22/ 10

22/ 8

22/ 9

22/ 6

22/ 7

26/37

23/ 6

23/ 7

23/ 8

23/ 9

23/ 10

23/ 11

23/ 12

26/36

46/ 1

22/ 1

22/ 2

22/ 3

22/ 4

45/ 5

45/ 4

45/ 3

45/ 2

45/ 1

21/ 1

21/ 2

21/ 3

21/ 4

21/ 5

21/ 6

21/ 7

21/ 8

21/ 9

21/ 10

21/ 11

21/ 12

21/ 13

20/ 1

20/ 2

44/ 1

44/ 10

44/ 9

44/ 8

44/ 7

44/ 6

44/ 5

44/ 4

44/ 3

44/ 2

43/ 10

43/ 9

43/ 8

43/ 7

43/ 6

43/ 5

43/ 4

43/ 3

43/ 2

43/ 1

19/ 1

19/ 2

42/ 11

42/ 10

42/ 9

42/ 8

42/ 7

19/ 4

19/ 5

19/ 6

19/ 7

19/ 8

19/ 9

19/ 10

19/ 11

19/ 12

18/ 1

18/ 2

26/29

42/ 5

42/ 4

42/ 3

41/ 10

41/ 9

41/ 8

41/ 7

41/ 6

41/ 5

41/ 4

41/ 3

18/ 4

18/ 5

18/ 7

17/ 6

17/ 4

17/ 5

17/ 3 17/ 2 17/ 1

41/ 1

40/ 11

40/ 10

40/ 9

40/ 8

40/ 7

40/ 6

40/ 5

40/ 4

40/ 3

40/ 2

17/ 7

17/ 9

17/ 10

17/ 11

16/ 2

16/ 3

39/ 12

39/ 11

40/ 1

16/ 1

38/ 12

39/ 10

39/ 9

39/ 8

39/ 7

39/ 6

39/ 5

39/ 4

39/ 3

39/ 2

39/ 1

15/ 1

26/24

38/ 11

38/ 10

38/ 9

38/ 8

38/ 7

38/ 6

38/ 5

38/ 4

38/ 3

38/ 2

38/ 1

14/ 1

14/ 2

14/ 3

14/ 4

14/ 5

14/ 6

14/ 7

14/ 8

14/ 9

14/ 10

14/ 11

37/ 2

37/ 4

37/ 3

37/ 5 37/ 6 37/ 7 37/ 8

23/ 3

23/ 4

26/38

24/ 1

24/ 2

24/ 3

24/ 4

24/ 5

24/ 6

23/ 1

23/ 2

25/ 2

25/ 3

26/39

25/ 1

49/ 1

49/ 3

49/ 2

50/2

26/2

3/1 2 3/11 3/1 0

3/8

3/9

3/7 3/6 3/5

3/3

3/4

3/1

3/2

26/6

29/ 2

26/8

30/ 4

31/ 7

31/ 6

32/ 9 32/ 10 32/ 11

50/1

2/7

2/8

2/9

2/1 0

2/11

2/1 2

2/1 3

26/1

2/6

2/4

2/5

2/2

2/3

4/1

28/ 1 28/ 2

29/ 4 29/ 5 29/ 6

30/ 7

30/ 6

31/ 8 31/ 9

33/ 13

50/3

1/9 1/8

1/6

1/7

1/5 1/4

1/2 2/1

26/5

28/ 3

26/7

29/ 7

30/ 8 30/ 9

26/13

33/ 12

26/35

27/16

23/ 5

27/17

26/34 22/ 5 45/ 6 45/ 7

26/11

32/ 12

27/13

26/33

27/15

26/31 20/ 5

26/32

27/14

26/30

27/12

26/10

31/ 10

27/11

26/27

27/10

26/20 14/ 12

26/28 42/ 1

26/25

27/8

41/ 2

26/22

27/6

50/5

K

zeď / oplocení

vstup na hřbitov kříž

S 5 [m] 0 ostatní objekty

26/26

27/9

26/23

27/7

26/21

27/5

37/ 1

27/4

26/19 13/ 1

27/3

26/17 36/ 1

27/2

1/3

1/1

márnice

8/8 31/ 5

50/4

hrobové místo 35

12/ 9

27/1

Lomnice Legenda:

Hřbitov Lomnice

O

založení současného lomnického hřbitova bohužel nejsou doložitelná žádná konkrétní data.

V nejvyšším bodě hřbitova se nacházejí rodinné hraběcí hrobky tohoto významného rodu Serényiů.

Původní hřbitov v Lomnici se nacházel v těsné blízkosti hlavního náměstí, kde se v současné době vypíná velkolepé sochařské dílo – morový sloup.

Odpočívá zde také jeho zakladatel hrabě Alois Serényi po boku své ženy hraběnky Ernestiny a další významní potomci rodu.

V dobách urbanistických úprav náměstí byl hřbitov zrušen a nově zbudován na prostornějším pozemku nacházejícím se mimo městečko, avšak ne příliš daleko od něho, v severozápadní části obce směrem k obci Doubravník. Společně se založením hřbitova se započalo s výstavbou kaple sv. Antonína Paduánského. Ta se zachovala dodnes. Hřbitov byl vysvěcen roku 1669 a svému účelu sloužil asi do roku 1910.

Lomnický hřbitov je také posledním odpočinkem známého malíře Bohumíra Matala, který se věnoval malbě s tématy člověka a města, civilizace a industrializace. Stal se posledním a nejmladším členem Skupiny 42. Rodinný pomník v podobě rámu obrazu vytvořil sochař Vladimír Preclík.

Přesné datum vzniku současného hřbitova v Lomnici není známo, ale zřejmě to bylo kolem roku 1886. V tuto dobu věnoval jeho zakladatel hrabě Alois Serényi se svojí chotí Ernestinou hraběnkou ze Žerotinů i hlavní ústřední kříž.

Zpracovali: kronikář Ing. Alois Vitoul a za městys Lomnice Bc. Jitka Zhořová

Foto: archiv Městyse Lomnice

51

Lysice

Legenda:

I.

vstup na hřbitov

hrobové místo


ostatní objekty

zdroj vody

zeď / oplocení

kříž

sekce

parkoviště

0

4 [m]

K

35

hrob

S

hrobka šlechtickéh o rodu Dubských

59

márnice

60 61

36

I.

37 38

15 16

2 4 5

17

39 40

18

41

6

19 20

7 8

21 22 23

krytý vchod

24 25

49

74 75

361 362

363 364 365 366 367 368

55 56

136 137 138

116 117

94 95 96

139a 139b 140

118

97 98

196

218

150

VI. 475

381

406

455 456

479 480

457 458

481 482

459 460

484

439 440 441

392

371

393

418

372

394

419

373 374

395 396

420 421

375

397 398

422 423

399 400 401

424a 424b 425

450

402

426

451

u63 u64

444 445

461 462 463 464 465

466 467 468

469

500 501

502 503 504

505 506 507

483

508

536 537

489

513

490

514

491 492

515 516

519 520a 520b

473a 473b

496 497

521

474a 474b

498

u58 u49 u59 u50

u42

u60 u51

u44

u61 u52

u45

u62 u53

u46

u43

u34 u35 u36a u37 u38 u39

522 523

499

u21

u57 u48

531

512

448

u30 u31 u32 u33

530a 530b

486 487 488

495

u41

529

534 535

472

u40

528

510 511

471

u56 u47

526 527

509

446 447

u55

524 525

485

493 494

449

187

532 533

470

u54

u65 u66 u67 u68 u69 u70 u71 u72

442 443

235 236

217

476

438

232

195

477 478

415

211 212

172 173

453 454

390 391

210

231

237

452

413 414

229 230

215 216

429

388 389

208 209

193 194

149

437

207

228

170 171

127 128

412

185 186

225 226 227

213

104

436

184

205 206

214

81

411

162 163 164

182 183

191

428

386 387

160 161

192

147 148

434 435

203 204

168 169

126

409 410

181

223 224

146

145

405

384 385

157 158

221 222

190

103

432 433

201 202

167

80

407

179 180

188 189

124

408a 408b

155 156

166

404

383

178

199 200

165

379 380 382

177

143 144

125

430 431

153 154

219a 219b 220

121 122 123

102

427

197 198

142

101

403

175 176

120

83

378

151 152

141

78 79

105

II.

119

99 100

416 417

377

135,

76 77

82

57 58

133 134

114 115

93

369 370

376 hrobka komtesy Caroliny Nimptschové

54

33 34

359 360

V.

52 53

32

356 357 358

113

72 73

31

13 14

112

91 92

47 48

131 132

110 111

90

70 71

51

87 88

66 67

45 46

129 130

108 109

89

68 69

50

106 107

86

65

44

29 30

11 12

64

43

27 28 9

63

42

26

10

62

84 85

u22 u23 u24 u25 u26 u27 u28 u29

u16 u17 u18 u19 u20

u11 u12 u13 u14 u15

538 539

548

233

244 245 246 247

284

304 305

266 267

268 269

250

271

251

272 273

252 253 254

270

274 275

285 286 287 288

289 290

303b

306 307

308 309 310 311

u74

326 327 328

329 330

IV.

312 313

293 294

314 315

295

316

334

347 348

335 336

349

337 338

352 353

331a 331b 332

333

345a 345 346

277

297

278 279

298

319

238

257 258

299

320

239 240

259 260

280 281

300 301

321

339

354

322

340

355

574

598 599 600

623

576

551

577

552 553

578 579

554 555

580 581

556 557

582 583 584

601 602 603 604

605 606

671 672

649 650

673 674

627 628

651 652

675

629 630

653 654

631 632

608 609

655 656

633 634

657

635

659 660

559

585 586

610 611

561

587 588

612 613

589

647 648

607

560

614 615

565

543

592 593

544 545

568 569

594 595

618 619 620

546 547

570 571

596 597

621 622

616 617

VII.

624 625 626

636

676 677 678 679

680 681 682

658

641 642

665 666

643

667 668

692

669

694

670

695

687 688

724 725

748a 748b

726 727 728

749 750 751

701 702 703 704 705 706

729 730 731 732 733 734

735

710

737 738

711

739

712

740

689 690

713

691

714

693

u6 u1 u7 u2 u8 u3 u9 u4 u10 u5

698 699 700

709

663 664

645 646

747a 747b

685 686

639 640

644

722 723

707 708

661 662

351

696 697

683 684

637 638

715 716 717

741

752 753

754 756

757 758 759 760

VIII.

761 762

771

763

773 774

764

772

742

766

775 776

743 744

767 768

777 778

745 746

769

779

770

780

765

vrypová louka

urnový háj

u73

u75

324 325

291 292

u77 u76

323a 323b

317 318

566 567

542

264 265

248 249

590 591

540 541

303a

296

575

563 564

282 283

276

550

562

262 263

255 256

549

558

III. 241 242 243

Hřbitov Lysice

H

řbitov v Lysicích byl založen podle dochovaných pramenů v roce 1878 společným nákladem obcí Lysice, Žerůtky, Štěchov a Lačnov na kraji obce, protože původní, malý hřbitov v těsném sousedství kostela již kapacitně nestačil. Hřbitov u kostela byl zrušen, dnes je na tomto místě park. Nový hřbitov pak byl postupně rozšiřován v roce 1879 a 1905. K zajímavým objektům v areálu hřbitova patří hrobka s kaplí šlechtického rodu Dubských, kteří v Lysicích vlastnili zámek. Se stavbou hrobky bylo započato v roce 1880 a následně byl také postaven zajímavý vstupní objekt hřbitova z cihleného zdiva se sedlovou střechou a velkou železnou branou do areálu. K hřbitovu patří i malý objekt márnice a hrobka komtesy Caroliny Nimptschové. Pomník vojíků – společný hrob čtyř rumunských vojáků, kteří padli v květnových dnech roku 1945 v Lysicích po výbuchu granátu: podporučík Octavian Dodea, Plt. Ioan Ghiu, Cap. Vasile Recu a Cap. Constantin Racaru. Pomník na hrob nechala zhotovit a instalovat v roce 1995 příbuzná po zemřelém podporučíkovi Dodea,

paní Ovidiu Moldovan z Rumunska. Vojáků bylo údajně šest, ale u dvou se nepodařilo zjistit totožnost. Jeden měl zemřít 10. 5. 1945, tři vojáci 13. 5. a dva vojáci 14. 5. Všichni zemřeli postupně na zranění po výbuchu protitankové miny, když jejich konvoj mířil pěšky z Doubravice do Lysic. Zemřeli v Lysicích ve vojenské nemocnici, která zde byla zřízena. Tato čtyři jména se podařilo zjistit rumunským příbuzným padlých vojáků. V matriční knize zemřelých v Lysicích o nich žádný záznam není. Je tam pouze záznam o sedmnácti německých vojácích, kteří zemřeli v dubnu a v květnu 1945 v Lysicích a byli původně pohřbeni ve spodní části zahrady zámku Lysice. V květnu 1969 byly ostatky exhumovány a převezeny do společného hrobu na hřbitově v Lysicích vedle rumunských vojáků. V roce 1995 byly ostatky německých vojáků z Lysic odvezeny.

Čerpáno z historických zdrojů Městyse Lysice a paní Ovidiu Moldovan z Rumunska


53

Legenda:

NedvČzí

hrob

0

hrobové místo

4 [m]

K S

ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu

27

52

55

81

83

84

92 12

14 82

13

15

93

94

85

86

87 95

96

54

16

53

17

26

18

19

97

88

89

90

91

zdroj vody

20

35

21 22 23

56

24

28

51 57

25

29 30 31

50 49 48

32 47

46

35

79 9

58

78

59

77

60

76

61

75

62

74

45

37

8

44 43

7

63 64

73

66

72

41

67

71

40

68

42 36

10

kĜíå

33 34

80

11

39

6 5 4

70 69

3

38

2

1

Hřbitov Nedvězí

N

ový hřbitov v obci Nedvězí byl založen roku 1901. Tehdy byl postaven i vysoký dřevěný kříž. Poněvadž se na hřbitov vcházelo dlouhou cestou mezi pozemky č. 29 a č. 27 ze silnice od obecního rybníka, byl kříž postaven čelem dolů. Tento kříž byl dne 4. 9. 1924 vyměněn za mramorový s nákladem 4 397 korun. Na postavení kříže byla uspořádána sbírka mezi občany, která vynesla 4 477 korun. Nejvíce darovala výměnkářka Marie Pospíšilová z čp. 31 – celkem 2 000 korun. Z historie pohřbívání je známo, že nedvězští občané byli vždy pohřbíváni při farnosti bysterské. Původní hřbitov byl ohrazen zdí kolem kostela. Poměrně vysoká úmrtnost byla ještě zvyšována často se vyskytujícím morem a cholerou. V takových časech umíralo několik osob denně. Tyto nemoci podporovaly i často se vyskytující hlad a bída. Roku 1591 byl hlad tak velký, že lidé jedli kůru ze stromů a chléb pekli z drtin. Máme málo záznamů, kdy u nás tyto nemoci byly a kolik obětí pohltily. V Nedvězí je zaznamenán mor v letech 1606 a 1713. Při moru v Nedvězí si stěžovali bysterští občané, že mrtvoly přivážené k nim na pohřbívání páchnou. Nedvězští proto pohřbívali své mrtvé na obecním poli proti čp. 3 (Švihlovo pole). Po odeznění moru se zase pohřbívalo v Bystrém, a to až do roku 1786 kolem kostela. Po tom-

to roce byl v Bystrém zřízen nový hřbitov. Dle starých pamětníků, kteří poskytli informace spisovatelce Terézy Novákové, zde byl mor roku 1717 a 1718 a tehdy bylo pohřbívání v Nedvězí. Když byla roku 1901 dokončena stavba kapličky, rozhodli se v Nedvězí, že si postaví hřbitov vlastní. Na hřbitově není pochována žádná významná osobnost a nenachází se žádný vzácný pomník ani hrobka. Hřbitov je ve vlastnictví obce a po roce 1989 došlo k zakoupení části pozemku od Ludmily Panuškové. Dále zde byla zavedena nová vodovodní přípojka a zbudována z přístupové silnice zámková dlažba. Zastupitelstvo obce Nedvězí vydalo dne 16. 12. 2002 podle ustanovení §16 odst.1 zákona č.256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“), ve znění zákona č.479/2001 Sb. a v souladu s ustanovením §19 citovaného zákona řád veřejného pohřebiště, který je platný i k dnešnímu dni.

Z kroniky obce čerpal: Pavel Mareček – starosta


55

94 93

89 90

84

83

42

41

175

105

95 96

87

103 102

106 107

120

104

101

92 91

88

121

119

108

110

100

109

111

99

44

45

86

122

118

136

115

112

46 47

85

123

116

117

126

114

51

39

40

81

82

174

125

124

135

133

131

127

113

134

132

130

128

52

97

158

162

161

160 163

138

137 159

139

129

57

98

177 176

140

141

141a

142

69

172 171

179 180 181 182

189 188

173

164

68a

80

80a

80b

79

157

K 190 191 187 186

167

58

3

154

5

203

192 193

183

64

43

152

7

155

4

185

65

48

150

10

153

6

194

184

71

49

50

9

148

12

151

8

146 14

202

S

2 [m] 0 195

75

54

53

2

76

17

149

11

59

20

147

13

63

22

145 15

66

16

56 55

19

60

21

61 62 23

67

24

68

25

70

28

78

30

vstup na hřbitov 74

29

77

27

zdroj vody 165

31

prostor pro odkládání odpadu 166

32

zeď / oplocení 197 33

ostatní objekty 198 34

78a

35

156

1

márnice

hrobové místo 35 199

36

Legenda: 201 38

hrob 200

37

u1

u2

143

143a

143b

168

169

170

Olešnice evangelický hĜbitov

Evangelický hřbitov Olešnice

P

o vydání Tolerančního patentu trval císař Josef II. zpočátku na tom, aby evangelíci i katolíci byli pohřbíváni na společných hřbitovech. Teprve několik tragických pohřbů jej přimělo k tomu, aby 17. 11. 1783 vydal dvorní dekret, jímž byly povoleny evangelíkům vlastní hřbitovy v těch obcích, kde měli svou modlitebnu. Jinde se mělo pohřbívat i nadále společně. „Evangelíci z Olešnice a sousedních obcí pohřbívali svoje zesnulé na hřbitově u kostela sv. Mikuláše, na jehož udržování také přispívali. Pohřební obřady vykonával duchovní z Prosetína, kam byla Olešnice přifařena.“ Tato situace evangelíky ovšem neuspokojovala, proto chtěli změnu. Až po několika desítkách let, roku 1857, byl položen základní kámen hřbitova. Téhož roku byl hřbitov ohrazen kamennou zdí a roku 1890 byl opatřen železnou bránou. Prvním pohřbeným byl „Jelínek (starý Fidrišek), druhá Justýna Pohanka, číslo 5. Když byl vykopán jeden hrob, našlo se v něm scíplé tele, které tam někdo schválně dal“.

Do současných rozměrů byl hřbitov rozšířen v roce 1935, kdy byla původní márnice zbořena a vystavěna nová v levém rohu hřbitova. Velkými sponzory olešnického evangelického sboru v jeho začátcích byli manželé Jan a Marie Andrlíkovi z Trpína, později žijící v Olešnici v domě čp. 24. Ti věnovali sboru nejprve 50 zlatých a později ještě 1 000 zlatých na pořízení zvonů s tou podmínkou, že jim a jejich potomkům bude na hřbitově přiděleno hrobové místo pro dva hroby na všechny budoucí časy. Sbor jejich přání vyhověl, vykázal rodině Andrlíkových místo na levé straně hřbitova a přijal závazek tento hrob v budoucnu také udržovat. Současným správcem hřbitova je Město Olešnice, které investovalo do oprav hřbitova v majetku sboru nemalé prostředky při opravě bran, márnice a hřbitovních zdí. Čerpáno z kroniky Města Olešnice – Dagmar Gregorová, matrikářka)


57

VII -8 VII -7

S 47

Legenda:

hrob

V-1

ostatní objekty

zeď / oplocení

A

vstup na hřbitov


zdroj vody

kříž

32 b 32 a

31

31

30

29

30

29 a 28 d 28 c 28 b 28 a 27 e 27 d 27 c 27 b 27 a 26 c 26 b 26 a 25 e 25 d 25 c 25 b 25 a

3

2

1

4

7

6

5

8

10

9

12

11 a

11

16

15

13

17 18 19

22

20 21

23

24 25

26 27 28

VII

VII

VI8 VI-6 7 V-8 VII I4 -5 VIV-7 VII IV6 I- 3 VII 8 VI-4 IV5 V -6 VII IIIVII 7 -2 8 -3 VIV-5 VII I 4 IIIV -6 VII I- 1 II -8 7 VI-2 3 IVV-4 II IVII II -7 5 6 -1 VII- 7 V-3 2 II IIVII -6 5 VII- 6 4 VII 1 IVV-2 -8 II I3 II-5 I- 5 4 VII V-1 a -7 VIIVII I8 2 II-4 3 I- 5 VII VIIV6 IIIV-8 7 1 II-3 VII 2 I- 4 VI-5 IIIV-7 6 IVII-2 1 I- 3 VII 7 VI-4 V-6 II-1 5 IVVII IIII- 2 6 -3 VI7 V-5 4 I II IV I- 1 VII 5 6a VIII-8 -2 V-4 3 VII II II V VI-1 6 -4 II-7 V-3 I- 8 2 IVIIIVIII -6 3 5 I- 7 V-2 1 II III -5 I- 8 4 V-1 IVI -6 2 II IIaI- 7 4a 3 II -4 IVI- 5 1 II IIaIb2 II-3 4 11 IVII 6 I- 4 IbI- 1 III10 I- 5 1 II -2 IaVII I 2 II -1 3 -1 IbVII b II I0 II-1 Ia 9 I- 2 VI1 I- 4 - 2a II -9 IbI- 2 1 VII II I- 0 IV 8 -2 9 V-1 -1 VII II IIbI- 1 -8 VI3 II II- 3 IV- 0 IV7 Ia 2 8 VII 9 V-1 - 5b 1 IbII -7 I- 2 II I-3 V-2 0 VII 6 IVII 7 I- 1 IaVII- 4 8 VIII IV V-9 Ib II 5 I3 I- 6 6 a -5 -2 VII 1 II -1 10 IV -4 V-3 VII IbII IIaVII V-8 II I- b IV - 7 II -5 VI4 I- 1 VI7 2 6 I- 5 IV a 9 VII -11 6 Ib4 -3 VII II -2 II -4 VII Ia V V II 3 I-6 I- 5 -5 V-4 IV7 I8 V -1 0 II I5 Ib IVI3 II VII 10 II II VI2 V-6 -2 -3 IcIVI- 4 IV5 III -3 7 V -9 9 4 4 IbIaII -2 V-5 II -8 VII 9 VIIcII III -1 II I1 V IV 9 8 I- 8 I- 3 6 V 3 - 3b 4 5 0 IVII Ic II V V II V IVII IIa-7 -7 5 1 II II- 5 II-9 -4 II I-4 2 8 3a 10 VII II II- 1 VII 7 II II- 4 VI-6 5 V-3 Ia1 II IcIV II II1 8 4 7 6 6 9 II -5 2 VII I- 1 V V V-1 IV V II 5 II Ic I- 3 II I0 -2 I- 5 -7 II I-1 Ia-5 VII I- 5 0 8 1 V 6 -4 1 VIII IV-1 I- 9 V-9 II -6 VIII IIII2 4 IaIcVII 1 7 10 5 4 -3 VII IV II VI- 0 V V II IIII I-8 IVI- 6 5 VII 8 1 IcII VII 3b 9 IaVI- 9 1 3 2 0 V-7 I- 3a 4 II -4 8 V -9 V II II- 7 IVIIIV 5 II V-1 II -8 VII 8 Ia9 II IVIIc-1 II -3 V I3 1 IV 7 2 II II 2 I- 6 VII 6 IX6 I- 4 -8 VII I- 7 V-1 VII VIIbI- 5 IcV V 7 Ia IIX 10 0 4 II 6 V I- 9 IVII I1 -5 -2 1 -2 II IVII I- 5 3 7 IX- - 9 X-1 II-6 V-9 VIIb6 I- 4 VIVII V-4 Ia3 IV II 0 5 II III 8 V 1 IX- 8 V 1 6 VI2 9b I- 4 IbI- 5 II -5 II IX-9 V-8 XIV 2 4 3 V V IV 10 II Ic IX 7 3 II -9 I- 7 VII -5 VII IbII IV VI1 X-8 V-7 I- 3 a I- 9 1 XI4 V-2 3 V II -4 VII I- 3b IX 6 XII VIIVV 9 V II -9 II 4 6 III -3 X-7 V-6 II I-5 VI-8 I- 3 3a I- 2 XIV-1 XII IIV8 V 2 XII 1 V 8 VII I- 5 VII 0 II IIX3 II IVII VI-8 X I- 11 X-6 V-5 a -7 XI2 4 2 I- 7 III1 V -2 V IVII -9 I- 9 XII VI7 b 1 VII III2 IX II V V II 42 b 5 -1 I- 1 7 XIII- 0 XIV- 1 -4 X-5 XIII I-6 1 II -9 IVb IX - 3 IIIV 7 X I6 9 XIV 0 XV V II a VII II-6 X 8 2 1 I- 1 I- 4 V-3 a X-4 -2 VII -1 XIII I-5 a IVI- 6 I- 7 XII 8 XIV 9 XV 0 XV II -8 5 VIIX1 V X V-2 0 IV X II -3 -9 X 3 1 XI5 10b -8 II III I-4 V-2 IVXII 4 V I- 6 5 II -7 XV VIV-1 X-2 9 VII -4 XII 7 XIVVII I- 1 -8 X I-10a XI2 7 -3 I1 I- 4 XII 3 IVV X-1 I- 5 II -6 XV XII 6 XIV VIVII I- 1 -3 8 VII II -1 I- 5 -7 X I- 9 1 XI-6 -2 0 I- 3 V X X V IV 0 2 X X III V-6 X I- 8 II -2 I- 1 II I-7 IVVII 4 -5 I- 9 XIVII II -9 0 II I4 5 -1 V X 1 X I- 2 VIXV I- 7 IV1 XIV II III -4 I- 3 III-1 II -8 9 8 X 6 3 VII V II I- 1 5 -4 VIII IXII VIb I- 1 10 IVX X 6 7 II -3 II II- 2 X II- 2 II -8 8 V-4 IV7 VI5 VII 1 II 3 a V IX 5 VII IXXIV I- 6 I- 7 9 IVI- 6 II IXV XV II-2 I- 1 II 9 7 4 1 2 -3 I7 VIVII II IVII X-9 XIV IXXV 4 I- 5 8 6 I- 5 IVII -1 II -6 -6 XV 8 -1 I- 3 3 VIVII II IX-8 VII XI5 IXI- 4 7 I- 4 XV 2 XVIIVV-1 II -5 -5 8 VI7 -1 X 2 II I2 VII VII X-7 4 XI6 I- 3 V IX X IIVII I4 7 3 II I-4 1b -6 VIII I1 X-6 VII 8 VII XV 3 XI5 I- 2 II -3 IXXII -3 I- 1a XIV I- 2 VI6 5 I- 7 II IVII 2 XIX-5 I- 1 4 XIV - 10 II-2 -2 VII IIX5 XII VIII I1b 4 VII X-4 I- 6 X - 9 XV-1 1 XI- b 3 II -1 VII 5a XII -1 IXIVXV 0 I- 1 II II3 8 X-3 -9 a 2 XII 5b XIVIXX II II- 5 II -9 2 XIX-2 1 XIV 7 X V-8 XII a 3 IXV-7 II -8 I- 4 XIV - 6 X-1 XI1 II I- 7 XV XII 2 -5 II IX -7 XIII IXV 6 IVXII 3 X IV- 4 6 1 II -6 -5 IIVIII- b IV 9 V X XII 2 6a -8 aI- 1 II-5 XIV 3 X V-4 II IVa 4b V-3 IVII -4 XIV - 2 5 -4a Vb 7 XV -1 II IIVII -3 Vb 6 b Va 4 XV 2 6 -6 a 3d -1 II -2 II IIV V V -5 3 b-5 a -3 VIII -1 II Ia c 7 IVVb 2 Va 4 VI-5 VII -3b II I6 IV1 Va VII 7 3 V VII -6 V 3 b IVa -1 0 I- 5 I- 7 2 V II VII VIVb IXI- 6 4 V -5 -9 6 II -4 VIVb V IX3 II I-8 5 5 V Vb II -3 VIVII XI-7 IX 2 IXII 4 -4 4 VII VII- 4 XI-2 1 VII IXXII 3 I- 3 3 VII I- 3 VII XI-1 I- 2 XII 2 I2 XIXII 1 I- 1

I- 6 I- 5

29 30 31

VII

VII IVII 8 I- 7

35

32 33 34

VII

0 5 [m]

K 50 c 50 b 50 a

29 30

28

márnice

M

G

49 c 49 b 49 a 48 b 48 a

hrobové místo

sekce

38 d 38 c

38

37

37

38

36 b 36 a 35 c 35 b 35 a 34 d 34 c 34 b 34 a 33 b 33 a

H

U

K

21

23 24

22

27

25 26

E

b

a

b

20

20 a 20 b

21

20

D

19 20

21 b 21 c 21 d 22 a 22 b

L

C

15

17 18

16

22 c 22 d 23 a 23 b

24

23 c 23 d

24

J

1

G

4

3

2

7

6

5

9 10

8

12

11

13 14

b

a

a

d

c

F

41 c 41 b 41 a 40 c 40 b 40 a 39 b 39 a

b

a

b

a

10

10

11a 11b 11c

10

10

13

12

12

B

14

13

b

14 b 14 c 14 d

a

16

15

15

18 a 18 b 18 c 19 a 19 b 19 c

16 b 16 c 16 d 17 a 17 b 17 c

a

b

a

a

b

a

b

a

d

c

b

a

1a

IV-2

Va-1

7a 7b 7c

8a 8b 8c

9a 9b 9c

1b

Olešnice katolický hĜbitov IV-1

kostel IV-3 1d 1e

A

2a

3a

2b

45 c 45 b 45 a

46

4a

3b

44 b 44 a 43 b 43 a

5a 5b 5c

4c

4b

6b 6c

6a

Katolický hřbitov Olešnice

Z

olešnické kroniky je zřejmé, že není známo, kdy byl postaven katolický chrám páně. „Z jistého pramene se však dozvídáme, že až do roku 1758 se jak okolo farního, tak i hřbitovního kostela pochovávalo. K farnímu kostelu na hřbitov přináležely obce Olešnice městská strana, Kněžoves, Cerhof, Austup. Na hřbitově na moravské straně se pochovávali zemřelí z Moravské Strany, Kčenova a Lhoty. Kronikář se domnívá, jestli se to nestalo za časů hrabat z Lamberku a jestli se v tu dobu i pochovávání od farního kostela tam nepřeneslo“. Skutečností je, že hřbitov u kostela sv. Vavřince byl zrušen o něco později, v druhé polovině 18. století na základě rozhodnutí císaře Josefa II., kdy se hřbitovy z center měst měly přenést z důvodů hygienických mimo zástavbu. To splňoval hřbitov u kostela sv. Mikuláše na Moravské straně, a tak se zde pohřbívali všichni zemřelí až do zřízení kostela evangelického. Tento „katolický hřbitov“ v Olešnici byl naposledy rozšířen roku 1959.

Na hřbitově se nachází nejstarší dochovaný náhrobek z první poloviny 18. století, umístěný na zdi kostela sv. Mikuláše a několik hrobů, které zaujmou. Je zde např. pohřben farář Jan Pleskač – významná osobnost národního obrození, sběratel písní, pověstí a pohádek – nebo čestný občan Olešnice, brigádní generál Zdeněk Škarvada – československý vojenský pilot a pilot R.A.F. V uplynulých letech, v době, kdy správu hřbitova převzalo Město Olešnice, došlo k významným opravám a úpravám hřbitova. Byla prodloužena a zpevněna centrální cesta, rozveden vodovod a osvětlení. Nákladem přesahujícím dva miliony korun pak byla provedena kompletní rekonstrukce hřbitovních zdí.

Čerpáno z kroniky Města Olešnice – Dagmar Gregorová, matrikářka


59

Osiky 0

K

5 [m]

7P

S

7L

5L

2P

hrobové místo ostatní objekty

23

76P

77P

149 149

kříž

P

L

150 P 150 L

156 P 156 L

151 P 151 L

157 157

152 P 152 L

154 154

L

167 167

161 P 161 L

168 168

301 302

303

172

L

173

P

L

173 174

L

L

406

327

406

328

407

329

407

408 408 409 409

423 423 424

405 P 405 L

424

425

P

425

L

426

P

426

L

427

P

427

L

428

P

428

L

429 429

P

L

430 430

P

L

431 431 432 432 433 L 433 P

P

L

P

L

P

L

P

L

P

L

P

179 179

P

180

L

180 181

L

181

182

L

182

P

183

185

L

185

P

186

L

186

P

187

L

187

P

188

L

188

P

189

L

184

P

L

501

502 502

L

P

L

L

L

522 L 522 P 523 L 523 P

504 P 504 L

L

P

524 L 524 P

505 P 505 L

L

P

525 L 525 P

506 P 506 L 507 P 507 L

508 P 508 L

521 L 521 P

P

503 P 503 L

P

L

P

526 L 526 P 527 L 527 P

528 L 528 P

135 136 136

190 190

P

191

L

191

P

192

L

192

P

193

L

193

P

194

L

194

P

195 L

136

P

L

196 197

L

197

P

198

L

198 199 199

P

200

L

200

P

196

L

P

201 L

P

141 P 141 L

L

P

142

L

143

P

143

U

144

L

144

146 P 146 L

140 P 140 L

P

L

P

P

147 P 147 L 148 P 148 L

208 P 208 L

L

P

P

L

135

127 128

129

184

134

126

119 P 119 L

201 501

422 L 422 P

404 P 404 L

P

L

P

L

421 L 421 P

403 P 403 L

326 L 326 P

411

229

118 P 118 L

L

P

L

195

402 P 402 L

325 L 325 P

410

P

178 178

189

401 P 401 L

323 L 323 P

411

228

L

109

134

125

145 P 145 L

138

133

124

115 L

137 P 137 L

132

123

117

110

130 P 130 L

L

P

márnice

L

P

203

L

203

P

204

L

204

P

205

L

205

P

206

L

206 207 207

P

L

P

L

P

L

P

L

P

L

211 L 211 P 210 L 210 P

P

121

115 P

P

P

L

P

183

322 L 322 P

410

227

321 L 321 P

324 L 324 P

307

226

228

229

L

306 P 306 L

224

L

225

227

223 P 223 L

L

P

177

226

222 P 222 L

L

P

109

111

225

221 P 221 L

P

224

P

305 P 305 L

P

100

120

114 P

114 L

108

101

93

177

176 P 176 L

L

99

92L

P

L

107

98

92P

85P 85L

L

175 P 175 U 175 L

P

L

P

P

304 P 304 L

171

172

174

302

170 171

P

215

301

170

91

84L

P

106

97

102

169 P 169 U 169 L

165 P 165 L 166 P 166 U 166 L

160 P 160 L

P

164 P 164 L

L

159 P 159 L

209

162 P 162 L

P

158

153 P 153 L

209

155

84P

69L 68P 68L

120

113

212 L 212 P

69P

112

104

106

96

89L

83

78L

70L

59

57

95

213 L 213 P

70P

58

47

94P 94L

89P

82

78P

zdroj vody

303

81

77L

60

49

86 87

71P 71L

61

50 39

48

80P 80L

62

51

40

72P 72L

65

52

31

22

79P 79L

76L

vstup na hřbitov

310

14

42 41

32

24

74P 74L

zeď / oplocení

309

25

15

8

66

53

35

26

16

67

54

27

9

1

36

18 17

10

2L

56 55

28

11

3L

prostor pro odpad

29

20

12

3P

hrob

308

21

13

5P

kostel sv. Stanislava

Legenda: 35

30

6

Hřbitov Osiky

D

atum založení hřbitova u kostela sv. Stanislava místně nazývaného Stanislávek v katastru obce Osiky nám není známo. Nachází se jižně na ostrohu nad potokem Besénkem. Založení by se dalo odvodit od trvání jmenovaného kostela, které dle Historického místopisu Moravy a Slezska 1848–1960 je zasazeno do 18. století, původní hradní kaplanka. V roce 1905 se hřbitov skládal ze dvou polí v šíři kostela, nalevo a napravo od hlavního kříže z doubravnického mramoru. V tomto roce byl ohrazen cihelnou zdí a v levém dolním rohu byla zbudována „umrlčí komora“ dle návrhu stavebního mistra J. Hykrda z Tišnova, která je dodnes zachována.

V bezprostřední blízkosti za hřbitovem jsou zbytky hradních valů hradu Levnova, i když se dnes tvrdí, že Levnov to nebyl. Pověst vypráví, že byl pobořen ve 40. letech 15. století, neboť se stal základnou pro loupeživou skupinu, která podnikala výpady do okolí Na hřbitově nejsou žádné výrazné objekty či památné stromy, žádné významné hroby. Koncem války bylo na hřbitově pohřbeno patnáct německých vojáků. V roce 1991 byly vykopány a zůstatky převezeny do Německa. Kopie jmen uvedených vojáků je ve hřbitovním archivu.

V roce 1938 byl hřbitov rozšířen o třetí pole směrem k lesu a v roce 1980 ještě o pole čtvrté. V roce 2007 bylo provedeno nové oplocení včetně kamenných tarasů a o rok později generální oprava márnice, včetně dostavby věžičky, která se před válkou již nestihla.

Z dochovaných údajů pamětníků zpracoval: Josef Beneš – místostarosta obce


61

PRlLþNa cenWrilní hĜbLWRY

Legenda: hrob hrobové místo

K

0

ostatní objekty

10 [P]

zeď / oplocení

S

A

sekce vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody pomník padlým

G2

parkoviště

C

G1 F

U REĜDGQtVtĖ SDPiWQtNREČWHP KRORFDXVWX

E

A

B

REFKRG

åLGRYVNi þiVW

J H VNODG KUREDĜH

Z

M

P

K

YV\SRYi ORXND

L


Centrální hřbitov Polička

V

březnu 1896 se poličské obecní zastupitelstvo rozhodlo zakoupit pozemky sousedící s židovským hřbitovem pro zřízení nového centrálního (tedy pro všechny konfese) městského hřbitova – s jejich úpravou však bylo započato až v roce 1905. Slavnostní vysvěcení se konalo 2. 12. 1906. Od roku 1929 byl podle projektu zahradního architekta a městského zahradníka Václava Vetešníka z Pardubic v areálu hřbitova zakládán urnový háj. Pravděpodobně v této době zde byl také vztyčen štíhlý mramorový obelisk (vlevo od centrální komunikace). Významné osobnosti Helena Kavánová (1863–1926) První manželka malíře Františka Kavána. Hrob pochází z roku 1926. Na náhrobku stojí pískovcová socha Děvče s liliemi podle návrhu Františka Uprky z roku 1928.

dříve uložena Cecilie Sionová a vedle jejího jména bylo vytesáno i jméno jejího manžela Rudolfa Siona, který zemřel v německém vězení. Nápis: IN MEMORIAM RUDOLF SION ÚČASTNÍK II. ODBOJE * 16. 3. 1903 † 25. 2. 1944 V BRIEGU. Bohuslav Březovský (1912 Rohozná – 1976 Praha) Spisovatel a dramatik. V řadě románů použil motivy z Poličska ( Věční milenci ...), pro děti napsal knihu Tajemný hrad Svojanov.

Součástí centrálního hřbitova je hřbitov židovský

O

Hrob rodiny Sionovy, rodiny malíře Zbyška Siona. Součástí hrobu je i vedle stojící socha Olbrama Zoubka Žena odevzdávající se z roku 1988. Do hrobu byla nej-

zřízení samostatného hřbitova rozhodla Židovská náboženská obec v Poličce v roce 1881. K tomuto účelu zakoupila pozemek u bysterské silnice. Na hřbitově se pohřbívalo až do zahájení deportací v roce 1942. Z osmdesáti tří do dnešních dnů zachovaných a čitelných náhrobků je třicet šest opatřeno hebrejskočeským nápisem, šestnáct hebrejskoněmeckým, devatenáct českým, sedm hebrejským a pět německým. Současně se založením hřbitova byla postavena i márnice (zbořena 1964).

Polička – centrální hřbitov Foto: Petr Dvořáček

Polička – židovský hřbitov Foto: Petr Dvořáček

Olga Vymětalová (1905–1929) Manželka poličského zubního technika Antonína Vymětala. Hrob je z roku 1929. Na náhrobku stojí pískovcová socha od Josefa Fojtíka – pravděpodobně z roku 1930.

63

65

S/2

3

62

35

S/15 S/16 S/17 S/18 S/19 S/20

6 7

8 9

ostatní objekty

58

zeď / oplocení

57

vstup na hřbitov

56


55 54 53

S/21

52

S/22

51

11

S/23

50

S/24

49

S/25

12

S/26

48

13

82

47

83

46

14

84

15

45

85 16

44

86

17

43

87

18 19

88

42

89

41

90a

20

40

90

21

39

91

22

23 24 25

92

38

93

37

94

36

95

35

96

26

34

97

26a

hrobové místo

59

10

11a

hrob

60

S/14

5

Legenda:

61

S/13

4

S

NDWROLFNêKĜELWRY

2

4 [m]

63

S/3 S/4 S/5 S/6 S/7 S/8 S/9 S/10 S/11 S/12

1

0

64

S/1

K

Poliþka evangelický hĜbitov

33

32

31

30

29

28

27

Evangelický hřbitov Polička

H

řbitov byl zřízen poličskými evangelíky na pozemku sousedícím na severu s michalským hřbitovem, který zakoupil v roce 1878 poličský měšťan Josef Novotný od kupce Eduarda Čížka.


65

Legenda:

III

vstup na hřbitov

hrobové místo


ostatní objekty

zdroj vody

zeď / oplocení

kříž

Poliþka katolický hĜbitov 0

10 [m]

K

hrob

S

sekce

lapidárium

DQGČO

zvonice

XVIII

barokní kostnice

XVII XIV XV

hrob Bohuslava 0DUWLQĤ

XVI

XIII

kostel sv. Michala

XII IX X XI

HYDQJHOLFNêKĜELWRY

CH

VIII

IV

VII

III

V

VI

II

I


Katolický hřbitov Polička

K

atolický hřbitov se nachází u kostela sv. Michaela. Rozkládal se zde pravděpodobně již od jeho založení koncem 16. století. Kostel sv. Michaela bývá proto někdy označován jako „hřbitovní“. Hned naproti vchodu stojí dub (památný strom) zasazený na počest sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou (Sisi) v roce 1854. Hřbitov měl původně zhruba poloviční rozlohu (západní zeď přiléhala k bočnímu vchodu). Až teprve v roce 1877 byly vykoupeny pozemky (588 a 815 čtverečních sáhů) západním směrem a hřbitov byl rozšířen. O dva roky později byl v přibližném středu hřbitova vztyčen vysoký mramorový kříž. Významnější či umělecky zajímavé hroby Hrob Bohuslava Martinů Jako první (14. 10. 1923) byl do rodinného hrobu rodiny Martinů uložen otec Ferdinand Martinů, poté matka Karolína (12. 3. 1944) a pak krátce po sobě oba Bohuslavovi sourozenci – nejprve 26. 9. 1958 bratr František a 23. 5. 1959 sestra Marie. V roce 1978 (11. 12.) zde byla pohřbena Bohuslavova manželka Charlotta Martinů, která si však přála být pochována spolu se svým manželem. V srpnu 1979 byly proto ze švýcarského Liestalu převezeny ostatky Bohuslava Martinů a 27. 8. uloženy vedle Charlotty Martinů. V roce 1984 byl původní prostý vertikální vysočinský náhrobek nahrazen těžkou horizontální deskou z jesenické žuly zhotovenou podle návrhů sochaře Milana Knoblocha a architekta Vladimíra Rybáka. V horní části desky je citát z kantáty Otvírání studánek a níže nápis:

„HUDEBNÍ SKLADATEL BOHUSLAV MARTINŮ 8. 12. 1890 – 28. 8. 1959 CHARLOTTE B MARTINŮ 21. 7. 1894 – 23. 11. 1978 FERDINAND A KAROLINA MARTINŮ 1853 – 1923 1855 – 1944 RODIČE“. Hrob rodiny poličského purkmistra Josefa Smoly (při jižní stěně zvonice) Rozměrný (cca 480 centimetrů zdéli) náhrobek z jemnozrnného hořického pískovce z roku 1909 je dílem profesora umělecko-průmyslové školy v Praze Stanislava Suchardy. Socha anděla ve středu pomníku (vysoká 2,5 metru). Nápis: „JOSEF SMOLA MĚSTSKÝ LÉKAŘ *4. IX. 1809 †17. VIII. 1867“. V roce 2009 byl do sousedního hrobu rodiny Viléma Mrštíka (1830–1871), hostinského v čp. 58 hpř. a strýce spisovatelů Viléma a Aloise Mrštíkových, uložen exulant – překladatel a spisovatel Jan Vladislav (vlastním jménem Ladislav Bambásek, 1923–2009), jehož manželka Marie Bambásková byla rozená Mrštíková). Hrob Miloslava Bureše Básník a spisovatel, autor textu kantáty Otvírání studánek. Nápis: „MILOSLAV BUREŠ * 6. 11. 1909 † 12. 11. 1968. / BÁSNÍK“.


67

márnice

172

173

174

175

153

152

151

150

149

148

147

146

145

144

143

142

87

86

85

84

141

140

139

138

137

136

81

80

79

78

77

135

134

133

132

131

130

129

128

127

126

125

124

75

74

73

72

71

29

28

27

26

24

19a

13

8

2

1

39

38

37

36

35

34

33

32

31

ostatní objekty

60

160

161

162

163

176

93

92

91

90

83

23

0

61

62

63

123

122

121

120

164

99

98

97

96

89

70

hrobové místo

64

66

67

68

119

105

104

103

102

95

15

165

111

110

109

108

101

76

17

118

117

116

115

114

107

82

19

NĜtå

69

154

156

157

5

113

7

158

9

159

12

88

14

94

16

100

18

106

hrob

S

K

112

35

22

Legenda:

Poliþka - Lezník 4 [m]

zeď / oplocení

vstup na hřbitov


zdroj vody

40

41

42 43

44

45

46 47

48

11

49

10

50

51

52

53

6 54

56

57

58

59

Hřbitov Polička – Lezník

L

ezník je přidruženou obcí – místní částí Poličky. Původně šlo o samostatnou obec. Nevelký hřbitov se nachází na křižovatce silnic k Litomyšli a Sebranicím.

Podklady zpracovány dle knihy: Konečný Stanislav – Růžička Jindřich: Polička. Věnné město českých královen, ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli vydal Stanislav Konečný, 2010, s. 121-135


69

251

31

32

30 29

28 27

25

26

23

24

61b

60

61a

58

59

56

57

54

55

53

52 51

90 119 118 117

116 115 114 113 112

151 150 149 148 147

145

146

96

186

250

314

289

377

369

361

353

345

393

385

326

315

290

386

378

370

362

354

346

394

291

387

379

371

363

347

316

395

355

327

310

285

311

286

157 156

236 235 234

223

224

225

226

227

229 228

231 230

233 232

189

190

192 191

194 193

196 195

198 197

200 199

237

238

239

240

123

155 154 153

187

440

438

439

442

443

444

445

446

447

448

321

441

284

242 241

244 243

245

247 246

248

249

222 221

220 218

219 217 216 215

325

309

159 158

160

162 161

164 163

201

202

203

204

205

206

207

208

209

210

211

212

214 213

128

129

165

167 166

168

169

170

171

173 172

174

130

131

132

133

175

176

177

178

179

180

181

182

183

184

185

263

134

136 135

138 137

139

140

142 141

144 143

98

99

100

101

102

103

104

105

106

107

108

109

110

111

71

72

73

74

75

76a

76b

77

78

79

80

81

82

83

84

85

86

87

88

89

50 49

48 47 46

44

45

42

43

70 69

260

97

127 126 125

344

320

188

337

338

336

334

335

332

333

330

331

328

329

406

407

404

405

402

403

400

401

398

399

396

397

kaple

22

20

21

18

19

17

16 15

14

12

40

41

68

94

95

93

352

283

152

410

258

67 66 65

360

282

308

kĜíå

252

13

10

11

39

37

38

36

384

368

392

253

9

8 7 6 5

288

376

391

307

122

124

313

281

424

262

91

375

324

306

kašna

261

92

383

343

413

64 63

323

351

280

419 418

4

35a

350

359

279

305

421 420

256

35b

62b

358

367

278

304

NRVWHOVY-LĜt 426 425

254

3

34

62a

366

287

374

312

382

342

390

415 414

277

303

318

257

33

349

276

302

423 422

2 1

120

357

275

301

417 416

274

300

427

408

373

341

389

381

365

322

273

299

428

409

348

272 298

429

292

356

271 297

431 430

411

364

270 296 319 432

412

380

372

340

388

269 295

450

268 294

434

121

436

339

293 433

266 437

317

267 435

265

264 452

259

márnice

255

WC

S

ostatní objekty

K

hrob

5 [m] 0 hrobové místo 35

Pomezí Legenda:

zeď / oplocení

vstup na hřbitov

prostor pro odkládání odpadu zdroj vody

kříž

Hřbitov Pomezí

H

řbitov v Pomezí se nachází v centru obce a je spolu s kostelem sv. Jiří chráněnou národní kulturní památkou zapsanou v ÚSKP pod r.č. 21401/6-3297. Celý areál kromě kostela sv. Jiří převzala obec v roce 2004 do svého majetku darovací smlouvou od římskokatolické církve. V areálu se nachází kostel sv. Jiří, pohřebiště a v ohradní zdi kolem hřbitova budova kostnice a márnice. U hlavní vstupní brány jsou umístěny na pilířích sochy archanděla Michaela a anděla Zmrtvýchstání. Dominantou hřbitova je kostel sv. Jiří, který je v majetku církve římskokatolické. Počátky jeho vzniku sahají do první poloviny 14. století. Je to vzácná barokní stavba vzniklá přestavbou původního gotického kostela počátkem 19. století. Je vystavěn ve tvaru kříže. Od roku 1996–2005 prošel kostel rozsáhlou opravou, kdy klenba kostela musela být svázána ocelovými lany, aby nedošlo ke zřícení. Kostnice je jednoduchou stavbou pravidelného obdélníkového půdorysu s dveřním otvorem v severní zdi Budova pochází z první poloviny 19. století. Interiér je vyzdoben dekorativními nástěnnými malbami. Ve středu je monogram MARIA ve svatozáři, v rozích zkřížené hnáty s lebkou. Kaple prošla v roce 2006 za finančního přispění Pardubického kraje celkovou stavební rekonstrukcí a v roce 2007 proběhlo restaurování nástěnných maleb.

U hlavní vstupní brány na pilířích stojí sochy archanděla Michaela, který je umístěn na levém pilíři, a anděla Zmrtvýchstání nacházející se na pravém pilíři. Sochy byly vysekány z jednoho kusu pískovce a vznikly v dílně svitavského sochaře Aloise Habehauera v roce rokem 1870. Obě sochy prošly v roce 2007 restaurováním, které provedla Univerzita Pardubice, fakulta restaurování. Vznik samotného hřbitova jako místa pro ukládání lidských ostatků není přesně znám. Předpokládá se, že mohl vzniknout po rozsáhlé přestavbě kostela okolo roku 1727. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z 19. století. V 19. a začátkem 20. století byli na hřbitov pohřbíváni i občané z nedaleké obce Modřec. Jedná se o klasický venkovní hřbitov, kde svůj poslední krok na pozemské pouti zakončili převážně místní obyvatelé nebo rodáci obce. Zde je pohřben i ruský voják Vasil Tichonovič Vinokurov, který padl při osvobozování vlasti dne 12. 5. 1945 v obci Pomezí. Od roku 2005 prochází areál hřbitova celkovou rekonstrukcí. Kromě již zmiňovaných stavebních oprav byly zbudovány přístupové chodníky, rozvody vodovodního řadu, instalována pítka na vodu, nové brány, hřbitov byl osázen stromy a keři a bylo provedeno venkovní nasvícení kostela.

Podklady připravila: Věra Chemišincová – starostka obce


71

Pustá Kamenice evangelický hĜbitov

Legenda: 35

hrob

vstup na hřbitov

hrobové místo

zdroj vody

ostatní objekty

2 [m]

K

0

zeď / oplocení

13

14

márnice

x

1

2

61

60

59

3

4,5

9

7

8

10 6 58

24 30

31

57

56

54

33

32a

32

29

28

25

26 27

22

23

23a

21

20

12

11

18

19

17

15

16

S

x

53

x

x

35

34

36

55

52

49a

49

48

47

46

45

44

43

42

50

51

38

39

41

40

37

Evangelický hřbitov Pustá Kamenice

E

vangelický hřbitov leží v blízkosti katolického kostela a hřbitova. Rozkládá se na pozemku přibližně čtvercového tvaru, obehnán je kamennou hřbitovní zdí. Původně se vcházelo ze západní strany hřbitova nad márnicí. Nad současnou branou na hřbitov je zajímavý oblouk s nápisem „Béře se člověk do domu věčného“. Rovněž na evangelický hřbitov se původně vcházelo branou, která byla nad márnicí ve směru ke katolickému kostelu. Uvedená současná brána byla vybudovaná v pozdějších letech.

Významné osobnosti Jan Koudelka starosta. Jaroslav Dostál padlý na závěr 2. světové války jako oběť události v Pekelci dne 2. 5. 1945 ve věku osmnácti let. Josef Bohatý místní malíř. Ze záznamů v kronice obce podklady připravil místostarosta Jaroslav Sklenář a bývalá starostka Vlasta Kynclová


73

61

60

59

58

57

56

55

54

51

50

49

48

47

46

45

44

43

5

39

38

37

36

35

34

33

32

31

30

69

69a

69b

27

26

70

71

72

22

21

20a

20

19

18

17

16

15

14 12

11

10

1

42

2

13

146

25

164

41

143

88

91

80 84

98

100

101

102

117

120

120a

85

89

90

92

96

97

104

122

93

95

105

106

107

114

108

13 1a

127

125 124

128

137 126

139 123

121

86

pomník

81

148

87

150

82

83

147

53

23

136

152

138

111

110

94 94a

112a 112

110a

94b

129

109

131 130

S

74

24

163

29

134 135

153

140 141

5 [m]

73

40

149

52a

162

142

158

151

144

155

145

156

119

8

161

28

0

b 112

154

160

132

133

157

159

52

Pustá Kamenice katolický hĜbitov Legenda: hrob

35

6

hrobové místo

K ostatní objekty

zeď / oplocení

vstup na hřbitov

zdroj vody

78

79

kostel sv. Anny

77

76

75

68

67

66

3

4

65

64

63

62

7

márnice

Katolický hřbitov Pustá Kamenice

C

o se týče historických dat, kdy a kým byly hřbitovy (katolický a evangelický) v obci Pustá Kamenice založeny, nebyla žádná taková zjištěna, byl vystavěn pravděpodobně po stavbě kostela (nynější barokní kostel byl postaven v roce 1680 za přispění Františka Antonína Berky, pána z Rychmburku). (Už v roce 1350 se však připomíná farní kostel sv. Anny, který byl podle pověsti založen okolními hutníky a uhlíři). Původní hřbitov u katolického kostela byl menší. Z pravé strany kostela byla pouze jedna řada hrobů, kde se pohřbívali lidé z okolní obce Františky. Z levé strany kostela je hřbitov stále stejný, jako současný. Směrem vpravo od kostela byl hřbitov rozšířen v letech 1971–1972. V tomto roce byla postavena i márnice, která se nachází v nové části hřbitova v pravém rohu za kostelem. Okolo původního hřbitova je postavena kamenná zeď, nová část hřbitova je ohraničena zdí z betonových dílů. Kříž před hlavním vchodem do kostela vpravo je z roku 1936 na paměť missií, které se zde v tomto roce konaly. U katolického hřbitova jsou dvě lípy (stáří nejméně sto let), původně po stranách staré hřbitovní brány, nyní je na místě bývalé brány kříž. Na hřbitov se nyní vchází jinou novou bránou, která je naproti vchodu do kostela. Na katolický hřbitov se původně chodilo cestou okolo evangelického

hřbitova a dále vpravo do kopečka mezi uvedené dvě lípy. Nová cesta ke katolickému hřbitovu byla vystavěna v roce 1970 a zrekonstruována v roce 2002. Vpravo od ní je javorová alej vysázena po vybudování nové cesty místním spolkem zahrádkářů v sedmdesátých letech. Významní lidé pochovaní na katolickém hřitově starostové – Josef Oliva, Josef Filipi, předsedové MNV František Nunvář, Josef Černý, řídící učitel František Černý, dlouholetý učitel Václav Sion, učitelka Anna Mládková. Padlí z 2. světové války z události v Pekelci ze dne 2. 5. 1945 – Josef Mareš z Pusté Kamenice (44 let), Václav Hvězda z Čachnova (45 let), Jiří Pospíšil z Čachnova (15 let). Faráři: poslední farář farnosti Pustá Kamenice – František Pukl, je pochován před vchodem do sakristie – hrob. č. 80 – rodák z Bohuslavic na Moravě. (nar. 1892, zemřel 1967). Místní malíř Josef Češka. Místní kapelníci Josef Melezínek a jeho syn Josef Melezínek.


75

2 [m]

S

K

10

9

8

0

6

5

7

4

3

2

1

Rašov

19

18

17

16

15

14

13

11

12

Legenda: 71

hrob

70

25

24

23

22

21

20

35

hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov

31

30

29

28

26

27

69


37

36

35

32

33

34

68

zdroj vody kříž

67

43

42

41

38

39

40

66

49

48

47

46

44

45

65

63

55

54

52

51

50

53

64

80

77

61

76

75

60

59

58

74

73

72

56

57

62

78 79

márnice

Hřbitov Rašov

Ú

plně první hřbitov v Rašově byl přímo ve středu obce hned u kostela. Kostel v Rašově je zmiňován už v roce 1492, což je doloženo i stářím zvonů, které jsou jedny z nejstarších v Evropě. Na tomto místě byl hřbitov do roku okolo 1860. Současný hřbitov byl vybudován nad obcí na pozemku lomnické farnosti, pod kterou obec Rašov spadá. V roce 1866 byla obec obsazena Prusy, řádila zde cholera, které podlehlo 21 osob. Má se za to, že to byli jedni z prvních pochovaných na tomto hřbitově. Vzhledem k tomu, že na hřbitově jsou pohřbíváni i občané z blízké Zhoře, tak i tento hřbitov kapacitně nevyhovoval. Koncem šedesátých let minulého století byl proto hřbitov rozšířen a nyní se rozkládá celkem na 21 parcelách.

Dominantou hřbitova je mramorový kříž z nedvědického mramoru, který je postaven naproti vstupní bráně. Tento kříž věnovala Anna Brázdová služebná z Rašova. Hřbitov je z přední části obehnán kamennou zídkou ze žuly a mezi pilíři je zabudováno kovové oplocení. Zadní část je postavena z šamotových bloků. Pod hřbitovem je márnice. Celý areál hřbitova je citlivě zasazen do krajiny a z vchodové části je částečně cloněn dřevinami.

Z podkladů starosty obce Miloše Petříčka


77

Roubanina 1

márnice

0

4 [m]

2

S

K

5

65

68

64

69

7

63 62

8

118 117

70

116

71

115

72

10

59

73

113

11

58

74

112

57

75

12

110

13

76 55 54

109 77

53 14

52

16

50

184 137 183

140

79

106

181

141

180

129

142

179a

130

143

131

144

132

145

133

146

134

147

179

178 177 176 175

80

105

84

24 25 26 27 28

43 42

102

101 88

174

154 155

168

100

156

99

157

89 40

167

90 39

98 91 92

166

158 159

38 97

160

37 93 36

31 32

153

87

41

29 30

86

165

23

103 44

171

35

94

96 95

161

22

85

172

169

45

104

170

46

173

150

83

20 21

149

151

19

82

152

18

148

48

47

17

49 81

162 163

33 SDPČWQtGHVND

34

Legenda: 35

hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu

182

107

15 51

136a

108 78

186

185

124

127

111

56

136

123

126 114

60

122

125

61 9

121

128

6

119

138

67

139

66

135

120 4

187

3

zdroj vody kříž parkoviště

Hřbitov Roubanina

Z

historie je zřejmé, že hřbitov v Roubanině byl asi do roku 1885 umístěn kolem starého kostelíka v obci. V roce 1885 na základě závěrů katolické vizitace (ta shledala, že starý kostelík je ve velmi bídném stavu) knížecí arcibiskupská konzistoř v Olomouci nařídila farnímu úřadu v Roubanině, aby kostelní výbor sjednal okamžitou opravu. Výsledek jednání kostelního výboru byl ten, že výbor rozhodl o potřebě nové výstavby chrámové s patřičným rozšířením. Zamýšlené stavbě musel ustoupit hřbitov nacházející se kolem kostela. Nová výstavba hřbitova byla situována severním směrem zhruba dvěstě metrů od obce, kde je hřbitov doposud. Z osobností odpočívající na místním hřbitově je povinností se zmínit o panu Josefu Bečicovi, faráři a konzistorním radovi, který proslavil obec nejen jako duchovní otec mezi věřícími katolíky, ale hlavně jako léčitel nemocných pomocí bylinek. K této činnosti měl p. Josef Bečica základní znalosti a předpoklady, protože studoval na lékařské fakultě ve Vídni a v 1. světové válce praktikoval ve vojenské nemocnici. Poté studoval na theologické fakultě, byl vysvěcen na kněze a byl vyslán jako misionář do arabských a af-

rických zemí. K misijní cestě musel být p. Josef Bečica náležitě vzdělán v oblasti léčby přírodními léčivy, tj. bylinkami. Právě tyto znalosti uplatňoval při léčbě svých pacientů. Výsledky jeho léčení a vysoký ohlas úspěšnosti jeho práce na sebe nenechaly dlouho čekat a proslavily ho po celé naši tehdy ještě Československé republice. Je tedy nutno konstatovat, že osobnost pana Josefa Bečicy (1894–1962) proslavila obec Roubaninu a její existence se vepsala do podvědomí mnoha obyvatel celé republiky. Místem věčného odpočinku se stal roubaninský hřbitov pro vrchního nadučitele a správce školy, zároveň zakladatele Sboru dobrovolných hasičů a spoluzakladatele Reiffeisen v Roubanině – pana Antonína Paráčka (1860–1912). Dále je na místním hřbitově pochována vysokoškolská profesorka PhDr. Vidoslava Černá, rozená Frišová. Působila jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě, posléze na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na katedře germanistiky, anglistiky a vardistiky. Její dizertační práce z oboru gramatiky vychází z rozboru vět a veršů dvanácti různých verzí Evangelia sv. Lukáše.

Autor textu: Ing. Petr Dvořáček – starosta


79

Legenda: 3

Sádek u Poliþky evangelický hĜbitov

hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení

0

2 [m]

prostor pro odkládání odpadu zdroj vody

9

10

S

K

vstup na hřbitov

1

19

2

4

3

18

5

20

6

21 11

12

7

13

8

14

22

15

23

16 17

márnice

márnice

Evangelický hřbitov v Sádku

R

oku 1931 postavili evangelíci v Sádku nový hřbitov na pozemku rolníka Veleslava Vavříčka z čp. 33, od něhož byl pozemek zakoupen. Stavbu provedli evangelíci vlastním nákladem za pomoci evangelických rodin v Sádku. Největší zásluhu měl Veleslav Vavříček se svou čeledí. Plány a stavbu provedl stavitel Vilém Bandouch z Poličky. Slavnost posvěcení nového hřbitova v Sádku se konala v neděli 30. 8. 1931 za účasti bratra faráře Otakara Kadlece z Telecího a Josefa Dvořáka z Proseče, kteří se se starým hřbitovem rozloučili.

Za zpěvu písně „Bůh buď s námi, než se sejdeme zas“, odešel průvod na nový hřbitov, kde slavnostní kázání vykonal Dr. Josef Souček, senior a farář z Prahy, Rudolf Medek, konsinior a farář z Bučiny a Karel Andrle, konsinior a farář z Krouné.

Textové podklady: Kronika obce starostka Ludmila Sládková


81

Legenda:

Sádek u Poliþky bývalý evangelický hĜbitov

35


0

2 [m]

K

zeď / oplocení vstup na hřbitov

S

1

16

31

2

17

32

3

18

33

4

19

34

5

20

35

6

21

36

7

22

37

8

23

38

9

24

39

10

25

40

11

28

41

12

27

13

28

14

29

15

30

42 43 44 45 46 47 48

márnice

49 50

Původní evangelický hřbitov v Sádku

P

ůvodní hřbitov z doby po vydání Tolerančního patentu 1781 se nachází za čp. 8 v louce. Byl založen v roce 1783, ohraničený jen plaňkovým plotem, později opatřen kamennou zídkou. Roku 1931 byl zru-

šen, osázen smrčky. Je chráněn památkovým úřadem. Do dnešní doby se zachovala pouze kamenná obvodová zeď. Je zde pochován Jaroslav Chleboun, který zemřel za 1. světové války ve Vídni a do Sádku byl převezen.


83

Legenda:

Sádek u Poliþky katolický hĜbitov

hrob 35


0

zeď / oplocení

K

4 [m]

S

vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž

55

27

36

45

54

26

35

44

71

53 52

33

42

51

59

67

22

32

41

50

58

66

21

31

40

49

57

64

30

39

48

56

63

29

38

47

19

119

122

127

132

126

125

129

131

128

130

135

206

207

134

137

140

136

139

133

212 211

210

138

24

20

120

123

68

60

43

23

124

69

34

25

121

70

46

61

37

62

28

209

75

79

84

88

93

74

78

83

87

92

73

77

82 81

86

91

95

98

72

76

80

85

90

94

97

208

96 101

100

99

89

18

103

17

213

107

111

105

110

117

116 115 114 113

109

104

x

16

118

102 x

PiUQLFH

214

106

108

205

15

14

SRPQtN

NRVWHO1HMVYČWČMãt7URMLFH

13

12

204

11

203

10

3 2

1

143 142

141

150 149

148 147

156 155

154 153

160 159

158

165

164 163

171

175

161

196

179

185

170

174

178

183

186

169

173

177

182

184

168

172

176

181

191 190

189 188 187

193

197

144

166

180

195 194

4

145

167

5

146

152 151

162

6

192

157

7

1 20

8

2 20

199 198

9

0 20

Katolický hřbitov Sádek

H

řbitov slouží dvěma obcím, které spadají do farnosti Sádek. Je to obec Sádek a obec Kamenec u Poličky. Založení hřbitova se předpokládá ve stejné době, kdy byl postaven kostel. Původní kostel zasvěcený sv. Mikuláši byl podle listiny nalezené v báni malé věže a nápisu na zvonu zřejmě z roku 1515–1516, ale je docela možné, že dřevěný kostelík zde stál již dříve. Tento kostel zde stál až do roku 1640 a v roce 1654 byl postaven kostel nový ke cti a chvále Nejsvětější Trojice Boží. Dnešní podoba kostela je po barokních úpravách z let 1710–1713. Kostel byl vysvěcen 18. 1. 1714. Podle domněnek stál dříve kostel oddělen od zvonice – pravděpodobně směrem od jihu k severu asi v ose nynější sakristie a márnice. Při kopání hrobů v těchto místech nacházeli hrobaři nedobytné základy stavby. Zvonice zřejmě zůstala z původního gotického kostelíku, jehož zdivo bylo upotřebeno na stavbu novou, jak je patrno z pískovcových sem tam vložených kvádrů, na které se přišlo při otloukání omítky. Na věži kostela jsou tři zvony. Největší pochází z roku 1557. Je 99 centimetrů vysoký, má průměr 113 centimetrů a váží 2 100 kilogramů. Pod letopočtem je reliéf Panny Marie. Byl ulit na objednávku ve zvonařské dílně Adama Kováře z Velkého Meziříčí. Nejstarší zvon je z roku 1497. Letopočet nasvědčuje tomu, že byl zřejmě koupen dříve, než se kostel stavěl. Je 82 centimetrů vysoký, průměr má také 82 centimetrů a váží 600 kilogramů. Říkalo se mu Poledňák – zvonilo se jím poledne. Tento zvon ulil zvonař Ondřej Ptáček v Kutné Hoře. Jeho zvonařská dílna byla koncem 15. století nejslavnější dílnou. Třetí zvon Mikuláš z roku 1516 byl na kostelní věži až do roku 1917, kdy byl c. k. vojenskými orgány odmontován, zabaven a použit na válečné účely. Stejný osud stihl také zvon umíráček z malé sanktusní věže. Za tento odebraný zvon byl zakoupen po světové válce v roce 1921 zvon nový u firmy Václav Černý z Hradce Králové. Zvon darovala kostelu paní Božena Buchtová ze Sádku čp. 54. Po vypuknutí druhé světové války byl zvon znovu zabaven vojenskými orgány Protektorátu Čechy a Morava a v roce 1942 byl odmontován. Kostel měří na délku 32,5 metru, jeho šířka je 11,5 metru a na výšku měří 11 metrů. Na hřbitov a do kostela se původně chodilo jen branami po pravé a levé straně kostela. Železné brány obou bočních vchodů pocházejí z roku 1930 a zhotovil je zámečník Neudert z Poličky za 1 200 korun. Teprve v roce 1900 byla v dolní části probourána hřbitovní zeď, postavena nová brána se sloupky a vybudováno schodiště. V roce 2008 bylo schodiště na náklady obce Sádek obnoveno. Na jaře roku 1970 byl hřbitov rozšířen, pozemek daroval Josef Andrlík čp. 51 a občané zde odpracovali mnoho hodin zdarma. Náklady vzniklé rozšířením hřbitova hradil společně MNV Sádek a Kamenec.

Velký kříž proti hlavnímu vchodu na hřbitově věnovala rodina Lidmilova z čp. 16 v roce 1902. Posvěcen byl dne 14. 6., v neděli po Božím těle, místním duchovním správcem. Železný kříž na kamenném podstavci pod hřbitovem nechal na své náklady zbudovat starosta a mlynář Kabeláč Josef s manželkou Františkou v roce 1896. Antonín Lidmila Mlynář a majitel parní pily na čp. 16. Mimo funkce starosty obce byl též okresním starostou a předsedou okresní školní rady. Byl prvním starostou Sboru dobrovolných hasičů Sádek a starostou Spořitelního a záložního spolku v Sádku. Jako okresní starosta se zasloužil o postavení dráhy SVITAVY – POLIČKA – SKUTEČ. Narodil se v roce 1851 a zemřel roku 1905. Božena Buchtová (5. 6. 1871 – 19. 11. 1953) Pocházela ze mlýna čp. 53 na křižovatce, na kterém hospodařil v letech 1675– 1900 rod Sedliských. Praděd paní Buchtové Jan Sedliský měl za ženu Annu, rozenou Michlovou-Drašarovou z Korouhve. Z tohoto rodu pocházel hrdina románu Terezy Novákové Josef Justin Michl Drašar. Děj románu se odehrává na tomto mlýně. Božena Buchtová byla obchodně velmi nadaná. Starala se o zaměstnání lidem již před 1. světovou válkou. Založila tkalcovnu a přádelnu s motorovým pohonem (později tírna lnu), byla majitelkou cihelny, v čp. 54 měla výrobnu pracovních oděvů. Našemu kostelu darovala zvon. Vždy pamatovala na chudé, posílala jim dary. Až do smrti se starala o své hospodářství. Zemřela v osmdesáti dvou letech. Její dcera Božena se provdala za pana řídícího Josefa Marečka. Stanislav Feltl (1850–1918) Hospodařil na usedlosti čp. 58, dnešní kuchyně a jídelna Paní Pavlíny Votřelové. Byl průkopníkem pokrokového selství a v letech 1904 až 1912 byl poslancem Zemského sněmu v Praze a poslancem na Říšské radě ve Vídni. Dále zastával funkci okresního starosty, člena Ústředního výboru hospodářských družstev v Praze a byl též předsedou okresního hospodářského spolku v Poličce. Náhrobek byl bohužel při poslední opravě kostela odstraněn.


85

Široký DĤl evangelický hĜbitov 0

2 [m]

K

S

47

Legenda:

48

hrob 49

30

50

31

51

35


14

1

32

15

2

52

33

16

x

53

34

17

x

zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu

54

3 35

36

18

4 5

37

19 20

38

21

39

22

40 41

22a

7

8 9

23

42

24

43

25

10

44

26

11

45

27

12

28

13

46

29

márnice

6

zdroj vody

Evangelický hřbitov Široký Důl

E

vagelický hřbitov leží na okraji obce slouží k pochovávání evangelíků. Na katolickém spočívají i jiná vyznání. Vznikl pravděpodobně v 18. století. Pozemky k založení hřbitova poskytla rodina Střítezských

(čp. 4). Nyní pozemky vlastní Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Poličce. Správcem hřbitova je obec. Z informací starosty obce Václava Vopařila


87

Legenda:

Široký DĤl katolický hĜbitov


35

ostatní objekty

0

3,5 [m]

S

K


VND

YêYČ

77

4

3

2

1

84

76

78

8

7

6

5

83

82

12

11

9

75a

79

13

14

75

81a

16

81

kostel

80 74

19

17

22

21

26

63

62

57

50

67

61

45

30

56

73 a

73

72

71

70

69

68

66

55

54

53

51

60

24

25 29 32

49

46

48

42

47

41

43

28

40

39

38

37

31

36

35

34

33

márnice

44

58

20

80a

Katolický hřbitov Široký Důl

K

atolický hřbitov se rozprostírá okolo kostela sv. Jana Křtitele. Předpokládá se, že založení hřbitova se váže ke vzniku kostela, jehož historie sahá do roku 1347. Celý areál je obehnán hřbitovní zdí, samotný kostel je uváděn jako farní již v roce 1350. Kostel je kulturní památkou.

K architektonickým historickým památkám v obci patří polygonální stodola s doškovou střechou a soubor zděných statků čtvercového typu.

Z informací starosty obce Václava Vopařila


89

141

1

2

142

3

14

4

140

15

16

19

20

21

26

27

28

32

33

34

38

39

40

44

45

46

47

48

49

50

52

53

54

55

56

70

60

72

73

71

67

62

74

61

68

69

63

64

65

58

128

5

6

35

41

42

66

130

133

136

75

101 100

83 82

99

102 84

103

120

121

122

117

118

85

104

105

106

107

108

109

110

111

112

113

116 115 114

119

86

87

88

89

90

91

77 76

92

93

94

95

96

97

98

78

79

80

81

123

7

22

29

36

59

127

8

23

30

135

16a

24

31

57

125

9

139

17

138

10

137

25

134

18

132

51

131

12 11

43

129

37

35

zeď / oplocení

K

126

13

Legenda: hrobové místo

Stašov

ostatní objekty

0

124

kostel Nanebevzetí Panny Marie

4 [m]

vstup na hřbitov


zdroj vody

S

Hřbitov Stašov

P

rvní písemná zmínka o existenci osady, původním názvem Dittersbach, rozložené podél potoka Křetínky 8 kilometrů jihovýchodně od Poličky pochází z roku 1557. Jde však o mnohem starší lokalitu, jež své jméno dostala po lokátoru Ditrichovi. Stával zde gotický dřevěný kostel (z jeho interiéru pocházela starobylá socha Madony uchovávaná ještě v roce 1677). Dominantou Stašova je mohutná jednolodní stavba kostela Nanebevzetí Panny Marie s třípatrovou hranolovou věží v západním průčelí, vybudovaná v roce 1873 náhradou za barokní svatyni, jež v roce 1856 vyhořela. Raritou je oltář obrácený na západ nikoli na východ, jak je běžným zvykem. Předpokládáme, že v této době byl u tohoto kostela zbudován i hřbitov. Dne 2. 6. 1983 zapálil úder blesku malou věž a následný požár zničil střechu celého kostela Rovněž spadly obě kostelní věže a zvony byly požárem roztaveny. S pomocí dobrovolníků se podařilo kostel opravit i za minulého režimu. Nové slavnostní vysvěcení kostela provedl dne 30. 10. 1988 tehdejší ordinář královehradecké diecéze ThDr. Karel Jonáš. K chráněným historickým památkám obce náleží také přilehlá fara, dům čp. 5, empírová stavba z počátku 19. století, a mariánská kaple. Hřbitov prošel větší opravou v roce 2011. Na ní obec získala od Státního zemědělského a intervenčního fondu zhruba 2,2 milionů Kč a sama vkládá do projektu zhruba 800 000 Kč. Realizace zahrnuje opravy hřbitovní zdi po


celém obvodu hřbitova s výměnou kamenů spolu s novým zastřešením z betonových bloků. Dále postavení čtyř nových pilířů z lícových cihel pro vstupní branky a bránu, opravu kovaných částí brány a branek, opravy portálů čelního schodiště spolu s výstavbou nových zdí schodiště a zastřešení pískovcovými bloky a stavbu nových podpěrných zdí před kostelem. S tímto projektem se připojili farníci zdejší církve a spolu s příspěvkem obce ve výši 15 000 Kč na nákup potřebného materiálu realizovali výkopové práce pro nové svody dešťové vody z okapového systému v hodnotě cca 30 000 Kč. Pomník obětem 1. světové války (poblíž kostela) – na památku 64 místních občanů, kteří padli či zemřeli na následky zranění v první světové válce. Na podstavci z lomových kamenů stojí mohutný šestihranný pylon se třemi deskami s obtížně čitelnými jmény, na něm leží čtvercová deska, na desce stojí socha vojáka shlížejícího na ženu s dítětem (celková výška je 435 centimetrů). Na hřbitově se nachází pomník sovětského vojáka Petra Sidoroviče Duchnova, který u obce zahynul v roce 1945.

Text z kroniky obce Stašov – starosta obce Leoš Vendolský


91

Sulíkov

WC

386 385

360 359 263

246b 246a 246 245

324 307

261

258

256

244 243 242 241

259

257 187 188

288a 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264

9 20 0 21

hrob 35

hrobové místo

zeď / oplocení

215 216 217 217a 218 219 220

198 197

vstup na hřbitov 221


222

zdroj vody

223 224

pomník padlým

225

parkoviště

226

134 133 0 149 16 132 117 9 1 3 6 1 15 8 11 94a 15 130 4 94 1 1 157 129 93 113 156 48 128 92 1 2 155 7 11 7 2 1 14 91 154 65 111 26 6 1 a 4 0 1 64 153 9 125 110 0 9 152 3 6 9 4 5 0 2 4 1 1 1 151 89 62 37 3 2 8 1 10 36 88 61 44 1 7 2 10 12 87 35 60 143 34 106 86 121 9 142 5 5 33 10 0 85 12 141 57 32 9 4 104 1 8 1 56 140 31 3 103 8 8 11 30 54 139a 1 8 53 29 139 80 28 52 102 9 138 27 7 1 a 5 101 26 137 78 50 1 0 5 1 2 77 136 49 24 0 0 1 135 76 23 48 9 9 75 22 47 98 74 21 46 97 73 20 45 19 72 96 44 18 71 43 95 7 1 70 42 16 9a 6 15 41 69 14 kostel 68a 40 13 68 12 39 67 11 38a 66 10 38 9 8

189 190 191 192 193 194

ostatní objekty

195 201 206 202 196 203 207 208 204 205

Legenda:

212 21 3 21 4

2 17 1 17 9 17 0 8 17 17 9 186 6 7 1 17 5 8 16 16 6 185 7 4 1 7 16 184 75 16 1 6 183 4 16 17 182 3 17 181 180

SUĤFKRG

16 16 3a 16 3 16 2 1

411

410 409

388 387

WHFKQLFNi EXGRYD

251 250 249 248

262

260

308

255 254 253 252

247

292 291

311 310

326 325

342 341

362 361

414

296 295

294 293

330 329 313

328 327

332 331 315 314

298 297

390 389 364 363 344 343

413 412

433 432

434 416 415

366 365

346 345

333 316

300 299

312

335 334 318 317

350 349

354 353 336 319

352 351

356

392 391

394 393 368 367

348 347

417a 417

396 395 370 369

419 418

398 397 372 371

421 420

423 422

400 399 374 373

402 401

358 357 340 339

355

302 301

473 474

338

463 464

337

472

320

462

304 303

471

323

460 461

306 305

469 470

290 289

378 377

457 458

467 468

425 424

435

S

322 321

465 466

376 375

427 426

404 403

406 405

380 379

382 381

455 456

459

4 [m]

K

0

227 228 229

230 231 232

233

7a

234 235

7

236 237

6 5

3 2

a

1

8 23

4

238

9 23 0 24 0a 24

Hřbitov Sulíkov

H

istorie hřbitova v Sulíkově není nikde uceleně zachycena. Z dochovaných církevních záznamů je zřejmé, že hřbitov byl založen farností sulíkovskou ve 14. století, kdy každá farnost měla svůj hřbitov. Hřbitov je členěn na dvě části, z nichž ta novější, více vzdálená od kostela, byla založena počátkem 20. století. Nová část hřbitova byla původně obehnána hrnčířskými cihlami z místních zdrojů. Hřbitovu dominuje hlavní kříž proti vstupní bráně na novější části hřbitova. Byl zbudován na památku padlých v 1. světové válce občany sulíkovské farnosti. Do této farnosti patřily obce Sulíkov, Makov, Petrov, Rozseč a Rozsíčka. Jako průchod mezi oběma částmi hřbitova byla využita bývalá márnice, která je přirozeně spojila. K zajímavostem zdejšího hřbitova určitě patří hrob německého vojáka Hanse Henricha Scharfa jako oběti 2. světové války. Zemřel při odsunu Němců, byl vyhozen z vozu do příkopu u silnice a sulíkovští lidé jej pohřbili na místním hřbitově. Vedle hrobu německého vojáka je hrobeček s křížem, kam se pohřbívaly zemřelé nepokřtěné děti.

Další zajímavostí je dětský hrob italské dívky jménem Arnaldina Toss, která zemřela v Roseči na záškrt v šesti letech. Její rodiče byli vystěhováni do Rozseče z důvodu vytvoření vojenského prostoru. Na hřbitově je i sekce, kde jsou pohřbeni kněží, kteří působili v Sulíkově. Jde o hroby pátera Vojtka, Blahy a Jedličky. Farnost v Sulíkově byla obnovena koncem 18. století a z této doby je i budova fary, která do roku 1995 sloužila jako byt farářů. Dnes je pronajata charitě. Z dalších významných osobností pohřbených na zdejším hřbitově, kteří měli regionální význam, je to hrob učitelů Hradilových z Rozseče. Dále hrob manželů Vlachových, kteří byli učiteli v Sulíkově od roku 1950. Učitel Vlach byl záhy na to z politických důvodů na několik let uvězněn a po návratu nemohl učit. V roce 1968 byl rehabilitován a až do odchodu do důchodu učil v Sulíkově a okolních školách. Dlouhodobě vedl obecní kroniku, místní knihovnu a společně s manželkou i ochotnické divadlo. Čerpáno z obecní kroniky a vyprávění p. Blahy –správce hřbitova


93

Svitávka

sklad hĜbitovní zaĜízení

vsypová louþka

VII.

0

835

748

777

805

833

673

697

698

747

776

804

832

672

696

699

746

775

803

831

671

695

700

745

774

802

830

670

694

701

744

773

801

829

669

693

702

743

772

800

828

674

749

778

806

834

Legenda: hrob

668

692

703

742

771

799

827

667

691

704

741

770

798

826

666

690

705

740

769

797

825

665

689

706

739

768

796

824

664

688

707

738

767

795

823

737

766

794

822 821

663

687

708

662

686

709

736

765

793

661

685

710

735

764

792

820 819

35

zeď / oplocení

A

684

711

734

763

791

683

712

733

762

790

818

658

682

713

732

761

789

817

657

681

714

731

760

788

816

656

680

715

730

759

787

815

655

679

716

729

758

786

814

654

678

717

728

757

785

813

653

677

718

727

756

784

812

652

676

719

726

755

783

811

725

754

782

810

724

753

781

809

723

752

780

808

722

751

779

807

721

750

551 552-1 552-2 550 552-3 552-4 549 552-5 548 552-6

542

555

505

503 463

558

561 539 562 538 563 537 564 536 565

610

535 566

609

567

608

534 533 568

607

569

606

530

570

605

529

571

604

532

639,640

528

602

574

601

612 613 614 615 616 617

855 69

113 112

85 86 87

111

68

90

,9 10 11

41

12

67

88 89

110

7,8

39 40

115

114

6

42

66 65 64

13

43

14

45

63

521

577

598

622

520

578

597

623

519

579

596

624

518

580

595

625

517

581

594

626

516

582

593

627

515

583

592

628

584

591

629

585

590

630

586

589

631

587

588

632

619 620 621

II.

III.

163

599

352

600

576

121

322

304

575

522

323

309 308

523

511

I.

72

210 211 175 278 271 250 174 212 279 5 37 280 272 173 249 213 330 281 8 31 4 32 172 248 214 273 171 1 33 247 325 317 170 177 274 373 332 246 326 169 275 216 245 168 372 333 327 316 276 315 334 217 167 277 371 335 328 314 166 287 282 6 370 33 283 243 313 165 218 337 288 284 369 312 285 8 180 164 368 33 219 289 311 181 220 367 339 241 366 221 340 290 182 240 365 341 291 162 239 222 292 364 342 205 161 238 223 293 363 204 185 160 343 307 294 224 186 295 362 344 306 225 203 187 345 296 159 305 361 202 226 297 346 188 158 360 236 201 347 189 157 227a 298 359 156 190 8 235 227 358 34 303 200 234 302 299 191 155 349 357 22 233 8 199 154 350 301 192 636 232 153 198 356 351 229 193 152 635 300 194 19 151 5 7 35 634 230 150 633 353 195 196 149 354 231 148

329

618

512

79 116

374

603

573

4 5

34

74

391

527

513

118 78

413

3

15 91 46 109 47 92 16 108 62 93 492 446 427 107 48 17 61 403 473 445 106 94 428 491 60 49 402 490 474 444 5 105 9 9 0 5 5 475 443 429 28 489 395 20 51 104 96 476 58 488 442 430 401 394 52 97 477 103 21 400 431 7 3 48 39 53 478 441 98 57 432 399 392 102 9 440 54 99 486 47 433 55 24 56 480 439 434 398 101 485 00 397 1 1 484 48 438 435 6 39 483 436 482 437

V.

526

514

416

412 459 417 458 411 501 465 418 7 45 410 500 466 9 456 41 499 409 7 498 46 420 5 45 421 408 497 468 454 422 407 496 469 453 840 452 423 839 495 470 406 451 424 838 450 405 494 471 449 425 837 448 493 426 611 404 472 447

560

572

460

415

2

32

76

119

502 464

540

524

461

504

557

559

525

1

31

77

414

556

541

531

IV.

506 554

215

543

846

33

544

857

244

545

858

242

546

553

zdroj vody pomník padlým

237

547


VIII.

856

845 844 851 843 850 842 849 841 848

sekce vstup na hřbitov

660

847


659

651

5 [m] S

K

VI.

675

památník padlým v I. svČtové válce

124 125 126 127 128

129 131

132 133 134

135 136

137 138 139 140

141 142

143 144 145 146 147

památník padlým ve 2. VYČWRYp válce

Hřbitov Svitávka

P

ůvodní hřbitov býval v obci rozložen kolem farního kostela sv. Jana Křtitele v prostoru obklopeném mohutnou zdí. Zachovalý náhrobek, vyjmutý 25. 7. 2002 ze zdi vlevo vstupní brány, nese značně poškozený nápis s letopočtem 1560. V současnosti se nalézá v předsíni kostela, kam byl po renovaci ještě téhož roku umístěn. K založení nového hřbitova došlo roku 1835, obnoven a rozšířen byl roku 1886. Během roku 1897 členové Okrašlovacího a zalesňovacího spolku ve Svitávce vysázeli před novým hřbitovem lípy a po obou stranách vstupní brány dva smuteční jasany. Na svátek Všech svatých roku 1919 byl za široké účasti veřejnosti posvěcen v říjnu dostavěný pomník k uctění památky vojínů padlých v letech 1914–1918 s hlavním motem: „MY JSME UMŘELI, JAK ZÁKONY KÁZALY NÁM“, dílem zdejšího stavitele Jindřicha Kachlíka. Dlouhá léta nahlodával tento monument zub času, až postupně vzaly za své nejen původní fotografie padlých vojáků, ale nakonec i vlastní pomník. V srpnu roku 1998 byl odstraněn a nahrazen pomníkem novým. K dalšímu rozšíření hřbitova směrem k železniční trati došlo na jaře roku 1941. K prvnímu uložení tělesných ostatků do rodinného hrobu v této nové části došlo 9. 4. 1941, pochovaným byl řídící učitel František Štácha. V horní části hřbitova byl založen hrob pro kněze, kteří po dobu svého působení bydleli na místní faře. V záhlaví tohoto pietního místa stojí mohutný kamenný kříž s plastikou Krista, který se měl původně nacházet ve spodní části hřbitova. Na jaře roku 1945 byl hřbitov opět rozšířen. 1. 11. 1945 byla tato nová část posvěcena. Konečný vzhled měl být hřbitovu dán roku 1958.

K uctění památky umučených a popravených spoluobčanů v průběhu 2. světové války byl v květnu roku 2000 při příležitosti 55. výročí osvobození naší země od fašismu postaven na hřbitově nový pomník. V rámci celostátních oslav 90. výročí vzniku ČSR se 28. 10. 2008 u pomníku padlých v 1. světové válce konalo vzpomínkové slavnostní shromáždění občanů. Při této příležitosti zde byla instalována renovovaná pamětní deska popraveného legionáře Ludvíka Švancary, původně umístěná v ozdobném kamenném orámování na budově staré radnice na náměstí, kde bylo toto dílo akademického sochaře Josefa Otoupala z Boskovic slavnostně odhaleno 28. 10. 1925. V roce 2010 došlo k opravě kamenné hřbitovní zdi v celé její délce od mostu přes železnici až po vstupní bránu. Došlo tak ke sjednocení jejího celkového vzhledu. Začátkem září téhož roku navštívili náš hřbitov filmaři se známým hercem Pavlem Zedníčkem, který byl ústřední postavou v natáčené scéně pod vzrostlou lípou pro filmovou komedii Westernstory, odehrávající se jinak převážně ve westernovém městečku v Boskovicích. V roce 2011 byla opravena fasáda budovy bývalé márnice a část zděných pilířů oplocení v zadní části hřbitova, vyspraveno bylo i schodiště. V roce 2012 proběhla celková rekonstrukce hrobu umučených vojáků z 2. světové války. Na podzim roku 2013 byla slavnostně vysvěcena nová část hřbitova, která bude sloužit jako rozptylová loučka. V posledních patnácti letech se změnil i celkový vzhled hřbitova. V jeho nejstarší části postupně mizí „les“ starých kamenných křížů. U jednotlivých hrobů vyrůstají nové pomníky a náhrobky v různých barevných odstínech i tvarech. Autor: Pavel Krejcar


95

Svojanov 0

kašna

4 [m]

S

47 46

248 277

138

180

45 44

94 93

137

179

92

136

178

43 42

91 90

135

177

229

89 88

176

228

41

134 133

175 174

227

40 39 38 37 36

35 34 33 32

31

132

87 86

85

131 130

172

224

84

129

171

83

128

170

82

127

169

223 222 221

81

126

168

220

80 79

125

167

219

124

166

218

165 164 163

217

29 28

76

122 121

75

120

162

74

119

161

73 72

118

25 24 23

71 70

22

69

21

68 67

20 19 18

17 16 15 14 13 12 11 10 9 8

7 6 5 4 3 2 1

230

226 225

30

26

Legenda:

173

78 77

27

123

269 268 267 266

319

315 314 312

262

311

313

308

160

258

307

117

159

211

257

116

158 157

210 209 208

256 255 254

207 206 205 204

253

65 64

111

154

110

153

63

109

152

62

108

151

61

107

150

106 105

149

104 103

147

148 146 145

56 55 54 53 52 51 50

102

97

142 141

49

96 95

140 139

101 100

99 98

144 143

203 202

201 200

250

298 297

248

296

247 245

197

244 243 242

193

293 292 291 290

241

289 288

188 187

232

190 189

295 294

240 239 238 237 236 234 233

192 191

302 301

249

198

195 194

304 303

300 299

199

196

306 305

251

246

287 286 285 284

283 282 281

184 185

182 183

181

231

zeď / oplocení vstup na hřbitov

zdroj vody

265 264 263

252

ostatní objekty

317 316

260

156 155

hrobové místo


259

215

35

318

214

112

48

271 270

213 212

66

57

272

310

113

58

274 273

323 322 321 320

309

114

59

hrob 276 275

261

115

60

216

186

márnice

K

280 279

kříž

Hřbitov Svojanov

P

řestože kostel sv. Petra a Pavla ve Svojanově byl farním již od roku 1787, byl hřbitov založen až téměř o sto let později. Velký problém totiž spočíval v umístění hřbitova. Svojanov je sevřen z obou stran příkrým údolím. Jenže ve Starém Svojanově již byla situace s pohřbíváním neúnosná, proto bylo vybráno místo na příkré „Fialově stráni“. Hřbitov byl vystavěn v letech 1865–1866 pro městys Svojanov, obec Hlásnici, obec Předměstí s osadami Studenec, Dolní Lhota, Hutě a Jobova Lhota. Stalo se takřka na poslední chvíli, protože v roce 1866 zde zemřelo při epidemii cholery padesát čtyři osob. Třicet sedm jich bylo pohřbeno již na novém hřbitově ve Svojanově. Oběťmi tézo nákazy se stali hlavně účastníci poutní cesty do Vranova, kam v tomto čase každoročně chodívali. Bylo to v srpnu roku 1866, v čase bitvy u Hradce Králové. Při návratu už potkávali vojsko, hlavně raněné a nemocné vojáky. Od nich si přinesli nákazu cholery. V počtu padesáti čtyř zemřelých nejsou uvedeni zemřelí z Hlásnice. Prvním zemřelým byl pan farář Ignác Mach. Jeho hrob s bílým kamenným křížem je pak nejstarší. Podobný kříž mají Graciasovi z Dolní Lhoty čp. 8 a Opršálovi z Předměstí č. 11. Jediný kamenný pomník s reliéfem poutníka má rodina Hudská ze Svojanova.

Pohřbení němečtí vojáci z 2. světové války. V květnu 1945 byl do hrobu pod branou uložen zemřelý německý voják, přivezený od rozcestí (původně pohřbený v louce u Kuřova domku na Podměstí). 24. 4. 1948 byly převezeny ostatky německých vojáků ze Starého Svojanova od Korejtek, z Předměstí a Hlásnice a uloženy do společného hrobu. Podle starého plánku je dolní hrana hrobů asi 2 metry od spodní zdi a boční hrana půl metru od boční zdi. Hrob rodiny Živných Na Velký pátek o Velikonocích roku 1974 zemřela v Bratislavě Marie Živná, studentka filozofické fakulty. Byla zatčena za údajnou protistátní činnost a ve vyšetřovací vazbě zemřela. Kříž na hrob jí zhotovil její bratr Mojmír Živný. Její tatínek, pan Alois Živný, byl padesát let správcem a kastelánem hradu Svojanova a také známým malířem. Měl dar, který nedostává každý. Vlídnost, pochopení pro každého a lásku k tomuto kraji. Byla radost se s ním sejít. Zemřel 11. 5. 1997, maminka Marie pak v roce 2005.


97

Legenda:

Starý Svojanov 0

3,5 [m]

NDãQD

hrob

K

hrobové místo

35

ostatní objekty

S


SDP

14

47 48

13

65

10

51

64

9

52

63

90

93

92

91

149 148 147 146

127

62

126

61

145

125 124 129

58

123

128

144

117

143

119

142

120

122

57

141

121

140

56

139

PiUQLFH

131

130

133

55

132

3 2 1

150

114

59

4

151

113

60

5

88 89 111

50

6

94

152

112

11

7

110

67 66

54

154 153

68

49

53

95

69

12

8

155

109

137

46

108

70

136

15

71

135

45

157 156

107

134

16

158

106

72

44

17

NRVWHOVY0LNXOiãH

138

150a

43

18

160 159

105

73

42

19

104

74

41

161

103

75

40

163 162

102

166

39

164

101

76

38

20

165

167

37

22

96

77

36

23

85

78

35

24

86 87

27

21

82 83

80 79

25

VND

81

29 28

26

tGH

97

33 32

84

31 30

98

34

99

100

ČWQ

Hřbitov Starý Svojanov

H

řbitov ve Starém Svojanově je součástí národní kulturní památky – kostela sv. Mikuláše. Nevelký hřbitov je starý více než sedmset let. Tisíce lidí bylo pohřbeno na tomto kousku půdy, protože až do roku 1865 sloužil pro svojanovskou vrchnost, obce Svojanov, Starý Svojanov, Předměstí s osadami Studenec, Dolní Lhota, Hutě, Jobova Lhota a obec Hlásnici. Dnes jsou majiteli hrobů většinou rodiny ze Starého Svojanova. Obyvatelé ostatních místních částí a osad Svojanova „přenesli“ ostatky předků na hřbitov do městečka. Místo rozprostřené kolem gotického kostela navozuje pocit klidu a smíření. Pro každý hřbitov je potřeba, aby měl dobrého hrobaře. Zvláště tady, kde se pohřbívalo často a místa bylo málo. Hrobař musel být téměř kouzelník, aby při epidemiích a až 135 pohřbech ročně všechny uložil. Prvním známým hrobařem byl Jiřík Svojanovský ze Svojanova. Stal se jím roku 1726. Dalším byl jeho syn Václav a po něm manžel jeho dcery Kateřiny, Josef Báča z Rohozné. Povolání hrobaře tak bylo spojeno s domem čp. 11 a rodem Báčů. Po Josefovi převzal starost o hřbitov syn Jan, Janův syn František a po něm opět jeho syn František Báča narozený v roce 1884. Ten práci hrobaře skončil v roce 1946. Tak potomci Jiříka Svojanovského vedli „obchod“ hrobařství dvěstě dvacet let. Kostel sv. Mikuláše byl jako farní vystavěn brzy po založení hradu Svojanov. V letech 1680 až 1682 prošel barokní přestavbou, která obohatila stavbu o klenutou kryptu. Sloužil tak jako místo pohřbu majitelů panství. Posledními, kdo do krypty pohřbili po roce 1710 své malé syny, byli tehdejší majitelé hradu – Zárubovi z Hustířan. Teprve v 19. století byli ve Starém Svojanově, již přímo na hřbitově, pohřbeni dva majitelé panství. Prvním byl

Martin Dlouhý, poličský měštan a majitel hradu Svojanov. Ten zemřel na valše na Předměstí 31. 8. 1819. Dalším byl majitel hradu pan Fabián Šebestián Neswadba. Zemřel v Panském domě ve Svojanově 12. 2. 1841. Hřbitov je opředený tajemnými příběhy a jeden z nich, ten o panu faráři Machkovi, popsal kronikář pan Josef Gregor. Příběh vypráví, jak pan farář Machek při návratu ze mše v Bělé na den Všech svatých 1746 při cestě kolem hřbitova ve Starém Svojanově zavolal ke hrobu jeho dávného a zemřelého kostelníka: „Jak se máš v hrobě, můj sousede? Pojď a sedni si ke mně!“ V tom okamžiku uviděl, že postava kostelníkova z hrobu povstává a blíží se k nim. Lekl se a poručil vozkovi, aby rychle ujížděl. Z toho leknutí se již nevzpamatoval. Do měsíce složil svou duchovní správu a 14. 1. 1747 zemřel z toho leku ve věku čtyřiceti čtyř let. Celý příběh si můžeme přečíst v knize Svojanovské letopisy. K panu kronikáři Gregorovi dodáváme, že osobou, na kterou pan farář Machek volal, byl kostelník Ondřej Štefka. Ten zemřel 26. 8. 1746, tedy dva měsíce před popisovanou událostí. Ve hřbitovní zdi u nynější vstupní brány je zasazena tabulka připomínající padlé v 1. světové válce: „Spěte sladce v cizí zemi, sejdeme se jednou zas, až nás všechny v poslední den, vzbudí z hrobu boží hlas“. V roce 1935 pan farář Josef Keppl ze Svojanova nechal před hřbitov umístit kašnu se soškou chlapečka. Při opravě kostela a hřbitova v letech 1999–2003 byla na místo chlapečka umístěna truhla se třemi zlatými jablky. Ta mají představovat dary, které sv. Mikuláš ve své štědrosti věnoval potřebným.

Z kroniky Městyse Svojanova připravila Ilona Kopecká – Městys Svojanov


99

184

289

290

183

291

188

13

12

11

10

9

8

7

6

5

4

3

190

26

25

24

23

22

21

20

19

18

17

16

15

192

2

194

275

193

276

39

38

37

36

35

34

33

32

31

30

29

28

27

52

65

64

63

50

51

62

61

49

48

60

47

58

57

56

59

273

46

45

44

43

55

42

196

54

271

41

270

198

53

199

40

195

14

197

78

77

76

75

74

73

72

71

70

69

68

67

66

91

90

89

88

87

86

85

84

83

82

81

80

79

104

103

102

101

100

99

98

97

96

95

94

93

92

117

116

115

114

113

112

111

110

109

108

107

106

105

130

129

128

127

126

125

124

123

122

121

120

119

118

143

142

141

140

139

138

137

136

135

134

133

132

131


217

253

zdroj vody

216

254

156

155

154

153

152

151

150

149

148

147

146

145

169

168

167

166

165

164

163

162

161

160

159

158

157

252

144

182

181

180

179

178

177

176

175

174

173

172

171

170

243

242

228

244

226 245

225

224

247

223 249

222

219

214

212

209

207

204

202

191

189

187

186

185 250

251

255

256 257

258

259

260

261

262

263

264

265

266

267

268

269

272

274

277

278

280

279

281

283

282

284

286

287

K

240

227

241

200

239

203

237

205

238

206

236

208

235

210

234

211

233

213

231

215

232

218

1

229

220

230

221

márnice

Telecí evangelický hĜbitov 0 4 [m]

248

35

S

246

Legenda: hrob

hrobové místo

ostatní objekty

zeď / oplocení

vstup na hřbitov

Evangelický hřbitov Telecí

D

ne 24. 11. 1781 publikován byl po všech obcích poličského panství Toleranční patent císaře Josefa II. o svobodě církevního vyznání. V neděli dne 28. 11. sešli se lidé u France Šmatlána čp. 64, toho času rychtáře v Telecím a ve dvou hodinách devadesát dva rodin s více jak 500 dušemi přiznalo se k vyznání evangelickému a opustilo církev římskou. Podobně dálo se v následujících dnech v Pusté Rybné, Březinách a v menší míře i v Kamenci, Sádku a Lačnově. Takto založený evangelický sbor v Telecím se všemi vesnicemi měl 1 660 duší. Ještě téhož roku (1781) usnesli se evangelíci celého sboru z Telecího s Landráty a Mrhovem, Pusté Rybné s Betlémem, Kobylí a Světy, ze Březin s Damaškem, ze Sádku, z Kamence a z Lačnova na stavbě kostela. Roku 1783 bylo započato se stavbou na pozemku sedláka Josefa Filipiho čp. 2. Dle ústního podání rostl na pozemku pro stavbu v té době ještě len, ale seběhnuvší se ženy ho v malé chvilce vytrhaly, aby mohlo být započato hned se stavbou. Dne 28. 8. 1783 by položen základní kámen od prvního kazatele Štěpána Gallo, další kameny pak položili představení církve Antonín Kadlec a Václav Bednář. Za necelé dva měsíce byl kostel postaven, ovšem jako všechny evangelické toleranční kostely bez věže. Celý kostel stál 795 zlatých 47 krejcarů. Věž kostela byla dostavěna roku 1890 a opatřena byla zvony ulitými ve Vídni. Při stavbě kostela dle tehdejšího nařízení nesměl být vchod z ulice či veřejné cesty, a proto byla před vchodem do kostela postavena zděná brána, která ho zakrývala.V pravém rohu u silnice stála márnice. Kolem kostela byl malý hřbitůvek, na kterém se pochovávalo téměř sto let. Když v letech 1877–1878 zde řádil tyfus a hřbitůvek byl přeplněný, koupil sbor na nátlak úřadů od Josefa Filipi-

ho čp. 2 zahradu a na ní založil dnešní Velký hřbitov. Při stavbě věže u kostela byla toleranční brána před kostelem i márnice stojící vedle zbourána. Později se vystavěla na Velkém hřbitově márnice nová. Po založení nového hřbitova se přestalo u kostela pohřbívat. Je paradoxem, že jako první byla na novém hřbitově pochována manželka tehdejšího faráře Josefa Martínka. Za zmínku spojenou s úmrtími však stojí jeho dva předchůdci: Jan Opočenský byl prvním rodilým Čechem ustanoveným za kazatele u zdejšího sboru dne 14. 7. 1814 a zemřel v Telecím 23. 11. 1821. Dal se pochovat u rohu kostela, aby prý přes něho chodili přátelé i nepřátelé. Jeho nástupcem se stal Václav Karafiát, narozen dne 10. 11. 1794 v nedalekém Jimramově, který byl při svých studiích spolužákem věhlasného českého historika Františka Palackého. Do Telecího přišel 5. 11. 1822 a žil zde a kázal plných 51 let až do své smrti 1. 1. 1874. Je pochován společně se svojí dcerou Justýnou Terezií Karafiátovou ve zvláštním hrobě vlevo mezi kostelem a hřbitovem (je to jediný hrob zachovaný z původního hřbitova). Pokud by se čtenářům zdálo jméno Karafiát povědomé, není to náhoda. Byl to strýc autora známé dětské knížky Broučci, jejíž autor Jan Karafiát (1846–1929) za strýčkem často do Telecího docházel a v době jeho nemoci zde i několikrát v kostele kázal. Prý pod dojmem těchto cest z Jimramova do Telecího po večerních lukách a jako vzpomínka na rodinu a strýčka vznikla dva roky po jeho smrti v roce 1876 tato kouzelná knížka pro malé i velké děti, kterou zná snad každý čtenář ze svého dětství.


101

Telecí katolický hĜbitov

Legenda: hrob 35


0

zeď / oplocení

4 [m]

K

S

vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody

79 1 2 3

NRVWHOVY0iĜt0DJGDOpQ\

16

5

78

14 13

7

8

77 76

12 11

9 10

24 25

29 30

44 44a 45 46

38

35

26 27 28

47 48 49

36a 37

36

]YRQLFH

23

21

15

6

22

20

19

4

18

17

40

34

60 61

59 58

50 51 52

41

33 32 31

42 43

PiUQLFH

68

64

55 54 53

75

69

63

56

74

70

62

57

73

71

65 66

67

Katolický hřbitov Telecí

O

době založení hřbitova nelze najít žádných zápisů. Je ale velice pravděpodobné, že byl založen současně s kostelem. V nejstarších dobách, ve 13. století, byl na panství poličském kostel a fara pouze v Poličce. Obec Telecí s ostatními vesnicemi patřila pod duchovní správu poličského faráře a později děkana. Kromě Telecího mu patřily tyto vesnice: Sádek, Starý Kamenec, Oldříš, Borová, Rybná, sv. Kateřina na Poličsku, dále Lačnov na Bystersku, Jarošov na Litomyšlsku, Pustá Rybná, Březiny a Bukovina na Rychmbursku. V těchto některých přifařených vesnicích byly později postaveny místní filiální kostely, ovšem z počátku bez far. Z nejstarší dochované církevní písemnosti vyplývá, že roku 1403 byla ve vsi Teleczie již větší farnost s kostelíkem, avšak vznik osady i výstavba kostela spadají patrně už do 13. století. Tento filiální kostel byl zasvěcen sv. Máří Magdaléně. Je společně s hřbitovem obehnán zděnou parkánovou zdí a příchod na hřbitov je veden přes budo-

vu zvonice ze 16.století, která měla obranný účel. Mimo historické budovy kostela a zvonice je součástí hřbitova i márnice. Mezi zesnulými občany, kteří zde mají místo svého posledního odpočinku, stojí za pozornost hrob č. 50, ve kterém jsou uloženy ostatky Františka Popelky, rolníka z čp. 113 (budova již neexistuje). Narodil se 20. 9. 1880 a byl zde pochován v roce 1916. Je jediným občanem z naší vesnice, který zemřel na následky zranění způsobených výbuchem granátu na italské frontě dne 27. 7. 1916 a mohl být pohřben v rodné obci. Ostatních třicet sedm padlých spoluobčanů tuto možnost nemělo a jejich ostatky jsou roztroušeny po bojištích na frontách 1. světové války. Za zmínku též stojí, že František Popelka byl posledním mužským potomkem rodu Popelků na čp. 113. Toto stavení rod získal hned po rozdělení dvora města Poličky v roce 1784. Předek Tomáš Popelka byl šafářem na tomto dvoře a přezdívka „U Šafářů“ zůstala v paměti občanů až do dnešních dnů.


103

Trpín

Legenda: hrob

0

4 [m]

S

K

hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody

34

32

23

35

22

21

33

30

31

29

28

27

25

24

26

kříž

36

20

37 38

19

39

18 márnice

17

68

15

69

14

13 12

66

70

65

71

45 73

61

58

6 5

57

4

76

48

77

49 50

78

56

3

47

75

59

7

46

74

60

8

43 44

62

9

42

72

63

10

41

kostel sv. Václava

64

11

40

67

16

51

55

52

79

2 1

53 54

80

110

84

83 91

99

92

103

100

85

104

101

86

105

107

82

81

zvonice

87

88

89

90

93

94

95

96

97

98

108

106

109

102

35

Hřbitov Trpín

Z

dostupných pramenů se nepodařilo dohledat, kdy a kým byl hřbitov založen.

Můžeme se tedy jen domnívat, že hřbitov existoval již v době, kdy byl v Trpíně postaven kostel sv. Václava. První písemná zmínka o tomto kostele je z roku 1349, kdy měl být přidělen k litomyšlskému biskupství. Další zmínka je z roku 1620, kdy byl již filiálním kostelem bysterské fary a tento stav trvá dodnes. Původní kostel byl pro svůj havarijní stav zbořen a v roce 1689 byl dokončen kostel nový, jehož podobu si zachoval dodnes.

Významné osobnosti: Jan Foustka Poslední rychtář. Zemřel v roce 1860. Je pohřben v takzvaném rychtářském hrobě. Ten je vyzděn cihlami, cihlové klenutí je zasypáno hlínou. (pozn. ve hřbitovní knize). Rychtář Jan Foustka (čp. 1) byl vzdělaný muž, který vystudoval práva a stal se vrchním na rychnovském panství. Po otcově smrti se vzdal tohoto povolání a převzal rychtu v Trpíně a Hartmanicích. Ovládal šest jazyků a byl dobrým vlastencem, který podporoval v té době se probouzející národní uvědomění.

V souvislosti s dokončením nového kostela sv. Václava je i zmínka o hřbitovu, který je kolem celého kostela. Hřbitov roubí kamenná zeď, která je ze severovýchodní strany vyztužená silnými pilíři – čerpáno z knihy „Dějiny Trpína a okolí“, autor Josef Krušina, vydána 1948.

Josef Krušina Autor knihy „Dějiny Trpína a okolí“. Narodil se v roce 1903 v Trpíně čp. 44, vyučil se kolářem a po vojně vystudoval obchodní školu v Banské Bystrici. Působil na Ministerstvu obrany v Praze, kde také žil a angažoval se v oblasti péče o památky na Praze 5.

Ve hřbitovní zdi jsou dvě kovové vstupní branky a mezi hřbitovní zeď je také vsazena barokní zvonice s hlavními vraty. Ta není součástí hřbitova. V současné době je na hřbitovní zdi osazeno noční osvětlení kostela a po celém hřbitově je dlážděný chodník. Na hřbitově nejsou žádné významné a zajímavé objekty ani historické nebo honosné pomníky. Za zmínku snad jen stojí dvě mohutné lípy, které rostou v průčelí, vně hřbitova.

Podklady zpracoval: Pavel Břenek – místostarosta obce z knihy Josefa Krušiny – Dějiny Trpína a okolí – 1948, nové vydání 2005 a Jaroslav Jan Gloser – Trpín, Hlásnice – esej o dvou obcích na českomoravském pomezí – vydal Obecní úřad Trpín 2005


105

5

x

6

7

8

9

4

7

2 1

13

4

1

2

1

3

8

9

3

1

15

3

37

36 38

39

4

60

59

58

5

57

40

14

16

10

12

x

35

56

55

54

53

43 42

44

45

41

17

34

33

32

46

63

64

65

61

60a

61a

6

85 84

74 75

79

78

77

80

81

82

83

86

73

76

87

72

88

71

67

66

89

70

68

17

90

16

69

62

11

18

19

20

21

22

31

52

50

15

99

98

97

96

95

94

93

92

91

101

100

18

19

102

103

104

105

106

107

108

109

110

7

23

47

30

14

51

6

49 48

28 29

13

12

20

116

115

114

113

112

111a

111

21

22 23

24

25

8

7

6

4a 5

4

3

2

1

9

4

24

26 25

11

110a

5

27

3

10

0

35

1

2 2a

2

WC

KĜELWRYQt EXGRYD

5 [m]

kříž

K

Úsobrno

zdroj vody

S

Legenda: hrob

hrobové místo

ostatní objekty

zeď / oplocení

sekce

vstup na hřbitov


Hřbitov Úsobrno

Ú

sobrnští občané byli pohřbíváni do roku 1786 v Cetkovicích. Tehdy došlo k přefaření k Jaroměřicím a od tohoto roku se pohřbívalo na nádvoří kostela na Kalvárii. Roku 1838 byl pro Úsobrno založen na Kalvárii nový hřbitov na roli kalvárského hospodského na trati směrem k Háji. Ten byl v roce 1849 zrušen pro vysokou hladinu spodní vody. Obec zakoupila pozemek od zámečníka Fabiána Čujana a zřídila hřbitov nový. První na novém hřbitově bylo pohřbeno 7. 1. 1850 půlroční dítě Anna Dokoupilová. Úsobrnští občané zde byli pohřbíváni do roku 1947. Velkým přáním úsobrnských bylo zřídit hřbitov v místě. V kronice obce je možno nalézt záznamy z jednání obecní rady 27. 3. 1906, 16. 8. 1929 a 17. 5. 1936, kde se jednalo o zřízení hřbitova v trati Na Témankách. Další zmínku najdeme roku 1943, kdy proběhlo jednání s ma-

jiteli pozemků v trati Malé pole. K dohodě o prodeji došlo až roku 1945. Pozemek v Malém poli byl odkoupen od paní Antonie Komárkové z Úsobrna. Stavba byla zadána bratrům Juliusi a Karlovi Mackerlovým z Jevíčka, kteří stavbu projektovali. Hřbitov byl vysvěcen 5. 7. 1947. První zde byla pohřbena 18. 7. 1947 paní Antonie Komárková, která spočinula na svém bývalém poli. V roce 1958 byl na hřbitově zřízen gravitační vodovod. V současné době je na hřbitově část hrobová a část urnová s celkovým počtem třista dvanáct míst.

Podklady z kroniky obce zpracoval – Jaroslav Janda starosta obce Úsobrno


107

Legenda:

Vanovice


0

ostatní objekty

5 [m] S

zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody pomník padlým

pomník padlým YHVYČWRYpYiOFH

márnice


K

Hřbitov Vanovice

H

istorie hřbitovů ve Vanovicích je úzce spojena s historií obou zdejších kostelů. Starším je katolický kostel sv. Václava. Okolo kostela býval hřbitov, dnes je na jeho místě park, v jehož areálu stojí památník obětem světové války 1914–1918, postavený roku 1928. Katolický hřbitov byl uzavřen v roce 1956. Jako hlavní a obecní hřbitov byl určen hřbitov za evangelickým kostelem, jehož správu převzala od 2. 10. 1956 do své správy Obec Vanovice. Původní evangelický hřbitov, o jehož době založení se nezachovaly žádné doklady, byl zřízen nad původní kaplí a domem faráře – tzv. Starý hřbitov. Tzv. toleranční kostel ke konání bohoslužeb byl otveřen 15. 10. 1782, tedy již rok po vydání Tolerančního patentu. Jelikož evangelická farnost vanovická byla a je centrem církve širokého okolí a věřící zde jsou z této oblasti několika desítek obcí i pohřbíváni, začal být počátkem 19. století problém s nedostatkem místa. Proto bylo v roce 1838 rozhodnuto o jeho rozšíření. Z této doby se zachoval zeměměřičský plán podepsaný krajským zeměměřičem Johanem Burdnerem, který rozšíření zaměřil. Pozemky pravděpodobně církvi věnovali vanovičtí evangelíci – František Nechuta 276 arů pole, František Cápal 106 arů pole, Mikoláš Peterka 260 arů pole a přidáno bylo 16 arů společných pastvin. Tehdejší jednotky uváděné v plánu jsou raftery – asi dnešní ary. Nový hřbitov byl zbudován roku 1846 a předcházelo mu otevření zděného chrámu, vybaveného varhanami a hodinami v roce 1844. O jeho stavbě bylo rozhodnuto

již roku 1826. Za faráře Jana Beneše byl roku 1874 hřbitov obehnán kamennou zdí. K dalšímu rozšíření hřbitova došlo roku 1907 a do dnešních rozměrů byl hřbitov rozšířen kolem roku 1918. Za správy MNV Vanovice byla na hřbitově zbudována nová, zděná márnice, rozšířen vodovod napájený z jezírka nad hřbitovem tzv. Oka, zpevněny hřbitovní cesty. Z významných osobností pohřbených na tomto hřbitově jsou hroby některých církevních správců, z nichž asi nejvýznamnějším byl synodní senior českobratrské církve evangelické, tedy nejvyššího představitele Českobratrské církve evangelické Kamil Nagy, který působil na zdejší farnosti 1907–1939. Ladislav Tajovský (1910–1984) Malíř samouk, který se zaměřil na kouzelné obrázky rodných Vanovic i okolí, maloval i pro děti. Kromě jiného zachytil i své zážitky z koncentračního tábora. Je autorem památníku obětem 2. světové války z vanovského evangelického sboru na místním hřbitově, kde je také hrob p. Josefa Bohatce, jediného popraveného člena drválovické odbojové skupiny, jehož ostatky byly pohřbeny na zdejším hřbitově.

Zpracoval: Petr Dvořáček dle podkladů z knihy – Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny. K 150letému jubileu Tolerančního patentu 1781–1931. – Sestavil Jan Toul. České Budějovice 1931 a kroniky Obce Vanovice

Foto: Josef Pavlík

109

Velké Opatovice

Legenda: hrob hrobové místo

0

8 [m]

ostatní objekty zeď / oplocení

K

S

vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž

kolum

báriu

m

parkoviště

rozptylová louka

provozní budova

kašna


Hřbitov Velké Opatovice

P

rvní známý hřbitov, pomineme-li pohřebiště známá z archeologických průzkumů v našem okolí, se nachází okolo kostela sv. Jiří. Svědčí o tom nejen zápisy v dějinách naší farnosti z roku 1620, ale i vykopávky poměrně zachovalých lidských ostatků, které se našly při výkopových pracích. Na hřbitově stávala i potřebná kostnice. Na malém hřbitově byla těla mrtvých brzy vyzvedávána z hrobů a jejich doposud zachovalé ostatky byly uloženy do kostnice. V roce 1749 dal kostnici zbourat farář Vavřinec Bárka. Nová kostnice byla postavena v roce 1752 a o rok později byla posvěcena. Odhaduje se, že na hřbitově mohlo být pohřbeno za celou dobu jeho trvání až 9 000 lidí. Tento hřbitov kolem kostela nevyhovoval, a tak bylo v roce 1838 přistoupeno k budování hřbitova nového (dnešní „Starý hřbitov“). Hřbitov za vesnicí byl poprvé rozšiřován roku 1890–1891. V této době bylo nákladem 1 400 zlatých zhotoveno kamenné oplocení. Významnou stavbu na hřbitově představuje hrobka rodiny Herbersteinů. V roce 1892 je opatřen střed hřbitova mohutným kamenným křížem – dílem samotného mistra Opršala. Vlivem nové výstavby rodinných domů a bytů se zanedlouho hřbitov ocitl ve středu obce a stal se pro Opatovice hygienicky i společensky nevhodným. Proto je již v roce 1943 ustanovena obecní komise za účelem

tuto situaci řešit. Záměr se však uskutečňuje až v letech 1973–1974 v lokalitě Pod Doubím. Prvním zde pohřbeným občanem byl Karel Pospíšil ze Zádvoří č. 139. Od této doby se hřbitov postupně upravoval do parkové podoby. Zmiňovaný kamenný kříž ze starého hřbitova nebylo možno přestěhovat. Hřbitov Pod Doubím bylo nutno vybavit novým křížem – symbolem křesťanské víry. V jarních měsících roku 2000 zahájila opatovická firma uměleckého stolařství GERBRICH výrobu dominanty nového hřbitova – 7,5 metru vysokého kříže podle návrhu výtvarníka Miloslava Pluháčka. Je vyroben z ocelového profilu a opláštěn dubovým masivem. Kříž byl vztyčen 13. 4. 2000 a posvěcen 21. 5. téhož roku současným duchovním správcem P. Josefem Pelcem. Naproti kříži zůstala bazénová nádrž na vodu, která se stala nepotřebnou po zavedení vodovodu. Byla opatřena umělecky zpracovanou kovovou mříží, během roku v ní kvetou lekníny. V horní části hřbitova bylo v roce 2001 zbudováno kolumbárium. Celková úprava přispěla ke zvelebení plochy hřbitova. Ten je dnes reprezentativním místem města Velké Opatovice.

Čerpáno z materiálů Památníku Města Velké Opatovice

Foto: Archiv města Velké Opatovice, Břetislav Strnad

111

Legenda:

äćárná 0

5 [m]

hrob

K

35


S

zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž

49 50

100

74

101

75

102

155

181

127

156

182

157

183

130

21

179

215

180

216

161

187

350

371

392

415

440

439

351

372

393

416

441

442

394

417

352

373 395

418

444

443

353

374 396

419

445

446

354

375

397

420

355

376

398

421

448

447

356

377

399

422

449

450

378

400

423

379

401

424

452

451

380

402

425

453

454

381

403

426

382

404

427

456

455

383

405

428

457

458

406

429 459

x

460

x

x

x

265

329 330 331

307

241 242

217

243 269

218

244 270

219

245 271

220

246 272

222

248

359 360 361 362

162

188

196

223

249

275

53

79

106

134

163

189

197

224

250

276

54

80

107

135

164

190

198

225

251

277

55

81

108

136

165

191

199

226

252

278

28

56

82

109

137

166

192

200

227

253

279

29

57

83

138

167

193

201

228

254

280

58

84

111

139

168

194

202

229

255

281

59

85

112

140

169

195

203

230

256

282

27

30 31

110

283

284

285

286

287

288

289

290

291

292

293

294

295

32

363

384

407

430

364

385

408

431

344

133

365

386

409

432

346

105

366

387

410

433

x

x

346

78

342

247

358

343

221

357

132

26

304

414

332

264

268

185 186

263

267

184

160

239

214

131

25

301

391

104

22

300

298

370

322

24

349

323

52

438

324

23

437

325

77

413

326

51

390

333

126

159

369

334

154

238

213

178

125

262

212

177

153

158

236

211

176

124

129

76

175

152

128

306

20

48

73

305

19

72

261

210

123

99

303

47

18

98

302

46

71

327

17

45

70

328

14 15 16

44

96

151

348

335

13

43

69

122

435

336

12

95

97

42

68a 68

103

11

41

150

121

436

337

94

412

338

9

149

120

389

339

93

10

148

119

368

340

92

347

341

67

147

118

235

209 174

308

40

91

260

309

66

146

234

310

39

117

208

311

65

90

173

312

38

145

259

313

8

64

116

233

314

7

37

89

207

315

6

63

172

316

5

36

144

258

206

317

4

115

171

318

88

62

232

299

319

35 3

257

320

143

231

205

321

142

114

204

170

266

87

61

141

113

273

34

86

60

237

33

296

sklad náĜadí

2

240

1

297

smuteþní síĖ

367

388

411

434

x

x

Hřbitov Žďárná

K

ostel stál ve Žďárné již ve středověku. O vzhledu tohoto starého kostela není z písemných zpráv nic známo. Zachoval se však jeho půdorys. Byl zakreslen v polovině 18. století a nese označení brněnského architekta Františka Antonína Grimma. Potvrzení toho, že kostel ve Žďárné byl zasvěcen sv. Bartoloměji, čteme v boskovické matrice zemřelých. Existenci kostela ve Žďárné na počátku 18. století potvrzuje i Müllerova mapa z roku 1716, na níž je obec Žďárná zakreslena jako ves s kostelem. Starý kostel stál v místech dnešního kostela, jeho přesné zaměření nebylo zatím provedeno. Kolem kostela býval hřbitov. Zde se pochovávalo do roku 1759, pak již pouze příležitostně a asi v roce 1775 byl tento hřbitov zrušen úplně.

lie byla zřízena již dříve, roku 1748 a od té doby jsou ve Žďárné vedeny matriky. Uprostřed dnešního kostela se nachází krypta.

Ke zřízení nového hřbitova došlo roku 1759. Jelikož tento hřbitůvek rozkládající se u cesty do mlýna po čase nestačil vzrůstajícímu počtu obyvatel celé farnosti, byl v roce 1837 zřízen nový hřbitov na Strážné. Současně s ním byly postaveny nové dřevěné kříže. Jeden na tomto novém hřbitově, další na místech starých křížů – a to u staré cesty do Boskovic, u sloupské cesty a při cestě do Protivanova. Hlavní cesta na hřbitově byla lemována okrasnými třešněmi, které byly v roce 1899 nahrazeny dvěma lípami s velkým kamenným křížem uprostřed. Kostel v nynější podobě byl vystavěn v letech 1759–1760 nákladem Leopolda hraběte z Diettrichsteinu. Loka-

V rodinném hrobě je pochován děkan Josef Klíč (26. 12. 1904 – 11. 2. 1966).

Významné osobnosti: V kněžském hrobě jsou pochováni duchovní, kteří ve farnosti Žďárná působili a také zde zemřeli: VLDP. Josef Křoupal (27. 2. 1818 – 29. 5. 1902), farář v Žďárné VLDP. Antonín Hudec (29. 1. 1895 – 10. 3. 1952), farář ve Žďárné P. Bohuslav Marek (17. 1. 1922 – 7. 12. 1999), farář ve Žďárné

Vano Josonovič Gobedišvili (20. 9. 1921 – 14. 9. 1944) Ruský voják, který padl za 2. světové války. Byl ve spojení s partyzánským hnutím působícím v okolí obce. Ing. Petr Konečný (15. 8. 1915 – 8. 6. 1948) Pomník obyvatele obce Suchý, který byl zavražděn komunistickou STB v červnu 1948. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Pomník vybudovala obec Suchý v roce 2003 společně s rodinou a rodáky. text čerpán z kroniky Obce Žďárná


113

Začlenění projektu do legislativy v ČR Zatímco tajemství smrti člověka nelze systematizovat, hřbitovy ano. Poprvé se o to v České republice na nejvyšší úrovni pokusil zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a na něj navazující digitální databáze všech veřejných a neveřejných pohřebišť u nás. Tyto nástroje přispěly k zachování a obnově hřbitovů, jejich organického sepětí s krajinou, k podpoře specifického rázu výstavby nových venkovských hřbitovů, jejich přirozené a jedinečné působivosti v místě a v krajině a v neposlední řadě i k identifikaci sepulkrálních památek. Interaktivní mapová aplikace byla v roce 2006 po třech letech ukončena a zveřejněna v Národním geoportálu INSPIRE. Na internetových stránkách www. pohrebiste.cz je dosud aktualizována. Na tento kvantitativní, a tudíž nutně nedokonalý projekt navázal projekt kvalitativní. Sice malý rozsahem dotčeného území, zato však důkladný svým obsahem. V knize, kterou držíte v rukou, je za sebou abecedně řazeno podle názvů obcí 53 hřbitovů a vyskytuje-li se jich v nějaké obci více, je každý označen podle svého vlastníka nebo podle své funkce - katolický, evangelický, centrální apod. Zjistit o historii každého hřbitova alespoň ty základní údaje nebylo vůbec snadné. Na tvorbě publikace se autorsky podíleli starostové a místostarostové, bývalí starostové, matrikáři, kronikáři, rodáci, zástupci církve i místní pamětníci. Čerpali ze záznamů v obecních či farních kronikách, z archivů obcí, měst a farností, z informací od správců hřbitovů, referentů správy zeleně nebo z již vydaných publikací. V další etapě projektu byl vytvořen speciální geografický informační systém a počítačové programy pro správce hřbitovů. Pro každý do projektu přihlášený hřbitov jsou v databázi vytvořeny a zálohovány karty správce pohřebiště, nájemce hrobového místa a samotného hrobu (včetně lidských pozůstatků v něm uložených). Veřejná data (velikost a typ hrobového místa, fotodokumentace a opisy z náhrobků) budou nadále administrátory pohřebiště průběžně doplňována. V roce 2013 byly jednotlivé řády pohřebišť upraveny tak, aby jejich provozovatelé měli i po ukončení projektu trvalou povinnost ,,zveřejňovat na internetových stránkách www.hrbitovycr.cz informace o jednotlivých zemřelých v rozsahu jméno, příjmení, datum narození, datum úmrtí, případně další doplnění v souladu s již zveřejněnými údaji na hrobovém zařízení, jako jsou například povolání, rodné jméno, místo narození apod.” Dalším důležitým zveřejněným údajem bude datum platnosti nájmu hrobového místa. Tyto novelizované řády pohřebišť musely projít dle platné legislativy schvalovacím procesem příslušným krajským úřadem počínaje a zastupitelstvem popř. radou každé v projektu zastoupené obce konče. Elektronicky vytvořená schémata hřbitovů jsou zveřejněna na výše uvedených internetových stránkách s možností vyhledávání jmen jednotlivých zemřelých. V analogové formě jsou schémata umístěna na hřbitovních informačních cedulích, k dispozici jsou také na příslušných obecních úřadech. V této knize je naleznete u popisu jednotlivých hřbitovů. Před zahájením projektu katalogizovala každá obec své hroby amatérsky, podle různých klíčů. Dle těchto výchozích podkladů měla vzniklá databáze obsahovat informace o cca 25 000 hrobových místech. Není jistě bez zajímavosti, že počet hrobových míst v projektu zastoupených pohřebišť stávající evidenci u jejich provozovatelů vůbec neodpovídá. Hrobové místo nemusí být vždy identické s hrobem. Hrobka mívá zpravidla více hrobových míst nebo je součástí hřbitova oddíl, v němž má provozovatel pohřebiště teprve připravena hrobová místa pro budoucí nájemce hrobu. I samotný hrob v sobě často ukrývá alespoň jedno volné hrobové místo (nad sebou nebo vedle sebe). Tyto absorpční kapacity pohřebišť jsou přitom naprosto klíčové z hlediska územního plánování, jehož jedním z hlavních cílů je vytváření předpokladů pro udržitelný rozvoj území, který mimo jiné spočívá v uspokojování potřeb současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Je vhodné řešit absenci volných hrobových míst stavbou kolumbárií, která jsou, zejména na venkovských hřbitovech, neestetickým prvkem ne nadarmo nazývaným posmrtné paneláky? Když se kdysi kostrový hřbitov plánoval, muselo se zároveň plánovat i jeho budoucí rozšíření, protože veřejné pohřebiště v obci je jako vana, do níž stále přitéká voda, ale nic neodtéká. Ještě nikdo se u nás prozatím nepokusil analyzovat nerovnosti mezi stávajícími a budoucími územními nároky na bezpečné pohřbívání lidských pozůstatků do země, a to nejen pro dobu míru a všeobecné prosperity, ale pro období krizových událostí, živelných pohrom a pandemií největšího rozsahu. Ukazuje se, že pouze pečlivě vedený vesnický nebo městský hřbitov vytváří podmínky pro předcházení zjištěným rizikům ovlivňujícím potřeby pohřbívání současné i budoucí generace obyvatel relativně rozsáhlého území. Díky této regionálně vytvořené databázi hřbitovů bylo možné poprvé v novodobé historii zjistit celkový počet volných hrobových míst a kolumbárních schránek a sumarizovat provozované rozptylové loučky, márnice nebo kostnice v určitém přesně vymezeném území České republiky. Informace soustředěné a průběžně aktualizované v digitální databázi poslouží vedle státu a kraje především občanům příslušných obcí. Ocení je rovněž genealogové z řad laiků a přírodovědci, soudobí nekrogeografové, kteří na katedrách sociální geografie přírodovědeckých fakult hledají empirickou odpověď na otázku po příčině současného skrývání smrti a teritorialitě veřejných projevů smutku. Proč se ale s elektronizací údajů veřejných pohřebišť započalo až nyní a na tak malém vzorku z celkového počtu téměř 6 000 provozovaných hřbitovů v ČR? Je viníkem obrovský deficit pozornosti vůči pohřebnictví mající kořeny již v dobách totality a v současnosti i v právních aktech EU a z něho plynoucí nedoceňování hřbitovů i v konkrétní agendě státu a jednotlivých samospráv? Nebo je nastupující generace starých lidí nemající ani archaickou vzpomínku na provoz církevního hřbitova nedostatečně nebo vůbec vzdělána ve víře ve věčný život a o to více plna protikřesťanských předsudků, které jim systematicky vštěpovala komunistická ideologie? Nejstarší rozlišovací znak homo sapiens - rituální pohřbívání mrtvých do hrobu - mizí. Většina lidí dnes žije s vědomím, že musí být zpopelněna, aniž by kdy byli přítomni zpopelnění někoho jiného! Židovsko-křesťanský zvyk pochovávání mrtvých do země stále ve větší míře nahrazuje automatizovaná likvidace mrtvol v krematoriu pomocí vysokých teplot s vyloučením veřejnosti. Stále více lidí je přesvědčeno, že anonymním pohřbením svého těla v žárovišti kremační pece učiní pro své děti to nejlepší, protože jim tím ušetří náklady pohřbu a v časech budoucích i starost o úpravu hrobu. Tento podivuhodný postoj se v posledních desetiletích zakořenil v myslích současníků stejně rychle, jako se za stejný časový úsek z každodenního života vytratilo nošení smutku nebo pohřební průvody. Výše zmíněným místním akčním skupinám a jejich obcím zbývá ještě nalézt finanční podporu na výstavbu, opravu hřbitovních bran a zdí, dovybavení pohřebišť dalšími službami (třídění odpadu, zdroj vody, parkovací plocha), zatravnění či vydláždění přístupových cest nebo na přeměnu definitivně zrušených hřbitovů (či pouze trvale opuštěných hrobových míst) na zelené plochy pro parkové účely a klidové zóny. Kéž by se tak stalo na Boskovicku, Letovicku a Poličsku co nejdříve, když se jim výzkum a analýza současného stavu hřbitovů včetně přehledu jejich historického vývoje tolik povedla! Tomáš Kotrlý, odborný konzultant projektu a pracovník Ministerstva pro místní rozvoj pro agendu pohřebnictví

Hřbitovy - naše kamenná historie

Recommend Documents