J. Votík, J. Zalabák
Celobarevná publikace je určena začínajícím fotbalovým trenérům, kterým předkládá ucelené informace ze všech tematických okruhů tvořících obsah základního trenérského kurzu. Je napsána v souladu s požadavky na získání nejnižší trenérské kvalifikace Trenér fotbalu C licence. Autoři připravili podrobný, bohatě ilustrovaný popis herních činností hráče v poli i brankáře. Zabývají se základní všeobecnou přípravu fotbalisty, včetně kondičního tréninku, didaktickými formami i plánováním tréninkového procesu a zvláštnostmi v přípravě dětí a mládeže. Podstatnou část knihy tvoří zásobník více než 200 jednoduchých pohybových i průpravných her a herních cvičení určených k nácviku a zdokonalování herních dovedností.
průvodce tréninkem
základní průvodce tréninkem
Fotbalový trenér
Fotbalový trenér
Grada Publishing, a. s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7, tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail:
[email protected] www.grada.cz
Fotbalový trenér základní průvodce tréninkem ˇ Zalabák Jaromír Votík, Jirí
Fotbalový trenér základní průvodce tréninkem ˇ Zalabák Jaromír Votík, Jirí
Grada Publishing
Doporučeno trenérsko-metodickým úsekem Fotbalové asociace ČR jako doplňková literatura pro vzdělávání trenérů dětí a mládeže. Poděkování autorů a redakce patří Klubu FC Viktoria Plzeň za spolupráci a poskytnutí fotodokumentace.
Fotbalový trenér
základní průvodce tréninkem Jaromír Votík Jiří Zalabák Autorky kapitol Kompenzační cvičení a Zpevňovací a podporová cvičení: Marta Bursová, Petra Šrámková Recenzenti: doc. PaedDr. Miroslav Nemec, Ph.D., PhDr. Laco Borbely Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
[email protected], www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 4622. publikaci Fotografie Jaromír Pech Ilustrace Zdenka Marvanová, Daniela Benešová Schémata Radek Votípka Odpovědná redaktorka Ivana Kočí Jazyková úprava Gabriela Janů Návrh a příprava obálky Studio Hozák Sazba Jan Šístek Počet stran 184 První vydání, Praha 2011 Vytiskla tiskárna FINIDR s.r.o., Český Těšín © Grada Publishing, a.s., 2011 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
978-80-247-3982-3 (tištěná verze) 978-80-247-7288-2 (elektronická verze ve formátu PDF) 978-80-247-7289-9 (elektronická verze ve formátu EPUB)
Obsah Předmluvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2
Stručně z historie fotbalu . . . . . . . . . . . . 13
3
Charakteristika současného fotbalu . . . . . . 17
4
Vývoj systémů hry a základního rozestavení hráčů . .
19
Přehled základních pravidel . . . . . . . . . .
23
Hrací plocha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Zjednodušená pravidla . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Malé formy fotbalu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
5
Herní výkon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Druhy herního výkonu . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsah herního výkonu . . . . . . . . . . . . . . . . . Útočné herní činnosti jednotlivce . . . . . . . . . . . . Hra bez míče . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přihrávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zpracování míče . . . . . . . . . . . . . . . . . Vedení míče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obcházení soupeře . . . . . . . . . . . . . . . Střelba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
30 31 33 33 33 46 54 57 61 5
Obranné herní činnosti jednotlivce . . . . . . . . . . . Obsazování prostoru . . . . . . . . . . . . . . . Obsazování hráče bez míče . . . . . . . . . . . Obsazování hráče s míčem . . . . . . . . . . . Odebírání míče . . . . . . . . . . . . . . . . . Hra brankáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Herní výkon brankáře . . . . . . . . . . . . . . Obranné činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . Útočné činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . Herní kombinace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Útočné herní kombinace . . . . . . . . . . . . . Obranné herní kombinace . . . . . . . . . . . . Herní systémy a rozestavení hráčů . . . . . . . . . . . Útočné herní systémy . . . . . . . . . . . . . . Obranné herní systémy . . . . . . . . . . . . . Rozestavení hráčů . . . . . . . . . . . . . . . . Standardní situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
66 67 67 68 69 73 73 74 78 80 80 82 85 86 86 87 88
Druhy tréninkového procesu . . . . . . . . . . 91 Nácvik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Základní principy pohybového (motorického) učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Herní trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Kondiční trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Kondiční pohybové schopnosti . . . . . . . . . 95 Koordinační pohybové schopnosti . . . . . . . . 95 K rozvoji pohybových činností . . . . . . . . . . 96 Kompenzační cvičení . . . . . . . . . . . . . . 98 Zpevňovací a podporová cvičení . . . . . . . . 99 Regenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Výživa a pitný režim . . . . . . . . . . . . . . 104 Psychologická příprava . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Trenér – pedagog i psycholog . . . . . . . . . 105 Několik poznámek k psychologickému vedení týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
7
Didaktické formy tréninkového procesu . . . . 107 Organizační formy tréninkového procesu . . . . . . . 108 Model tréninkové jednotky . . . . . . . . . . . 108 Sociálně-interakční formy . . . . . . . . . . . . . . . 113 Metodicko-organizační formy . . . . . . . . . . . . . . 113
6
8
Plánování a evidence tréninkového procesu . 115
9
Zvláštnosti sportovní přípravy dětí a mládeže 117 Rozdíly v přípravě dětí a dospělých . . . . . . . . . . 118 Odlišné cíle a úkoly tréninku . . . . . . . . . . . 118 Tréninkové charakteristiky . . . . . . . . . . . . 118 Preference herního výkonu . . . . . . . . . . . 119 Didaktická činnost trenéra . . . . . . . . . . . 120 Biologicko-psychologické charakteristiky . . . . . . . 120 Věková kategorie 6 až 10 let . . . . . . . . . . 121 Věková kategorie 10 až 14 let . . . . . . . . . 122 Věková kategorie 14 až 18 let . . . . . . . . . 123 Úrazová prevence a hygiena . . . . . . . . . . . . . 124
10 Zásobník pohybových her, průpravných herních cvičení a průpravných her . . . . . . 125 Pohybové hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Průpravná cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Herní cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Průpravné hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cvičení pro trénink brankáře . . . . . . . . . . . . .
126 130 147 152 162
Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . 181
7
Předmluva Pavla Vrby Vážení kolegové, předpokládám, že většina z vás fotbal na určité úrovni hrála nebo doposud hraje. Hráčská zkušenost je jistě dobrý vklad do začátku trenérské kariéry, ale jen ta nestačí. Změna role hráč–trenér je poměrně složitá a vyžaduje postupné získání dalších, již trenérských zkušeností. Je nutno mnohé nastudovat, aby trenér zůstal tzv. v obraze. Také jsem trenérské zkušenosti i vědomosti získával postupně. Hráčskou kariéru jsem byl pro zranění nucen ukončit v Přerově, kde jsem ještě jako hráč začal trénovat žákovský tým. Po návratu do Havířova jsem pracoval v Baníku Ostrava, nejdříve jako trenér přípravky, potom žáků a následně dorostenců. K fotbalu dospělých jsem se dostal až v roli asistenta A týmu mužů Baníku Ostrava. Současně jsem také získával další vědomosti a zkušenosti studiem trenérských licencí. Jsem přesvědčen, že každá zkušenost, ať už pozitivní či negativní, kterou jsem získal trénováním nebo studiem, mi pomohla a pomáhá v trenérské práci. Čas věnovaný trénování žákovských a dorosteneckých týmů rozhodně nepovažuji za ztracený, naopak ho beru jako jedno z nejpříjemnějších období své trenérské kariéry. A právě trenérům, kteří chtějí zahájit svoji trenérskou kariéru u mládežnických týmů, může tato publikace pomoci při jejich „ rozjezdu“. Do vaší trenérské práce, ať už s žáky, dorostenci či týmy dospělých, vám přeji hodně trpělivosti, radosti a trochu toho trenérského štěstí. Pavel VRBA trenér FC Viktoria Plzeň
9
Předmluva Pavla Horvátha Hrál jsem, hraji a chci hrát fotbal, a to co nejdéle. Až skončím, zřejmě mě však budou muset ze hřiště odvézt na vozíčku, uvažuji o tom, že bych u fotbalu zůstal, nejspíš jako trenér. Po dobu mé hráčské kariéry v domácích i zahraničních klubech jsem hrál pod trenéry z Čech, Rumunska, Anglie, Portugalska i Japonska. Mohu tedy srovnávat jejich přístup, pojetí tréninku, způsob komunikace atd. Každý z nich měl svá specifika, každý byl svým způsobem unikát (psychologie, taktika, koučování apod.) a pod jejich vedením jsem získal hodně zkušeností, které při trénování případně využiji. Já osobně bych si chtěl od každého vzít něco, co mě zaujalo a pomohlo mi. Podle mých zkušeností nemohli tito trenéři „žít“ jen ze své hráčské minulosti, určitě na sobě dál pracovali a vzdělávali se. Za důležité například považuji absolvovat minimálně týdenní stáž v různých fotbalových klubech, a to nejen v zahraničí, ale i u nás, v našich podmínkách. Myslím, že pro zahájení trenérské kariéry nabízí tato publikace dostatek informací důležitých pro práci trenéra a je dobrým průvodcem základy trénování. Pavel HORVÁTH kapitán FC Viktoria Plzeň
10
1
Úvod
1
Fotbalový trenér
Naším záměrem bylo připravit uceleně a přehledně zpracovanou publikaci, která na elementární úrovni, ale v poměrně velké šíři, předkládá fotbalovým trenérům vyvážený didaktický materiál s možností bezprostřední aplikace do praxe, srozumitelná doporučení a inspiraci pro trenérskou práci. V teoretických kapitolách jsme se zaměřili na druhy herního výkonu, jeho obsah a didaktické formy tréninkového procesu. Nechybí charakteristiky druhů tohoto procesu od nácviku a herního tréninku, ve kterém dochází k osvojování a zdokonalování fotbalových dovedností, až ke kondičnímu tréninku (rozvoji pohybových schopností), regeneraci a psychologické přípravě. Čtenář získá základní informace z teorie a praxe fotbalového tréninku. Ulehčit jejich přenos do praxe má 210 schémat a popisů pohybových her, průpravných
12
a herních cvičení i průpravných her pro hráče v poli i brankáře. Už z názvu některých kapitol je zřejmé, že nejsou opomenuta ani specifika sportovní přípravy dětí a mládeže. Z výše uvedených důvodů je tato publikace doporučena Fotbalovou asociací České republiky, trenérsko metodickým úsekem, jako studijní doplňková literatura pro vzdělávání trenérů na základní úrovni, především dětí a mládeže. Většina z vás fotbal na určité úrovni hrála, má tedy své praktické hráčské zkušenosti a zažila různé metody různých trenérů. A proto všichni určitě víte, že fotbal není „černobílý“, cest k úspěchu je více a každý trenér si postupně hledá tu svoji. Pokud vám začátek hledání vaší cesty usnadní tato publikace, tak byl náš záměr splněn. Autoři
2
Stručně z historie fotbalu
2
Fotbalový trenér
Fotbal vznikl z míčových her, které byly a jsou v každé historické etapě v různých obměnách součástí kulturního vývoje lidstva. První zprávy jsou z období asi 3000 let př. n. l. (Čína, Řecko, Řím, Májové, Aztékové atd.). Ve středověku první zprávy pocházejí z Francie, Itálie, ale především Anglie (dekret z roku 1313 zakazuje fotbal – boj o míč s cílem dopravit jej do některé městské brány). Pro přelom 18. a 19. století v Anglii je charakteristický vznik a následně značný rozvoj „novodobého“ fotbalu. Původní pravidla vznikla v roce 1840. Football Association – sdružení 11 zástupců škol a klubů – vzniklo v r. 1863. Anglický pohár – nejstarší soutěž na světě – zahájila činnost v r. 1871. Z Anglie se fotbal šířil nejdříve do Evropy a pak do celého světa. V roce 1904 byla založena Mezinárodní fotbalová federace – FIFA. První MS se konalo v roce 1930 v Uruguayi. UEFA – Evropská unie fotbalových asociací – byla založena v r. 1954. V Čechách a na Moravě se fotbal začal hrát koncem 19. století v cyklistických a veslařských klubech a dále ve studentských kroužcích (zmínka pochází např. z r. 1885). První fotbalové utkání se konalo v roce 1887 v Roudnici (jiný zdroj udává r. 1892). V roce 1901 vznikl Český fotbalový svaz, v r. 1891 byla založena AC Sparta Praha (jiný zdroj uvádí rok 1894) a r. 1892 zahájil činnost SK Slavia Praha. V Brně se první fotbalové utkání hrálo r. 1896. První zmínka o fotbalu na Slovensku pochází z r. 1893 z Banské Bystrice. V roce 1922 byla založena a též přijata za člena FIFA Československá asociace fotbalu (ČSAF). Československá fotbalová asociace zanikla k 1. 1. 1993 s rozdělením Československé federace a vrcholným fotbalovým orgánem v České republice se 14
Československý fotbal má bohatou minulost. Mezi nejvýznamnější úspěchy patří: 1934 – 2. místo MS v Itálii 1962 – 2. místo MS v Chile 1964 – 2. místo na OH v Japonsku 1976 – 1. místo ME v Jugoslávii 1980 – 1. místo na OH v Moskvě 1980 – 3. místo ME v Itálii 1990 – MS v Itálii – postup do čtvrtfinále
stal Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS). V roce 2011 došlo ke změně názvu na Fotbalovou asociaci České republiky (FAČR). V roce 2010 bylo v České republice registrováno 4 148 fotbalových klubů, ve kterých hrálo 15 378 týmů, a registrováno bylo přes 700 000 hráčů, z toho 1 709 profesionálů, přes 426 000 amatérů a 280 000 žáků a dorostenců. Futsal hrálo přes 51 000 hráčů. V současné době dochází i u nás k dynamickému rozvoji ženského fotbalu jak na úrovni národního svazu, tak v rámci mezinárodních soutěží. V roce 2010 se v České republice organizovaně věnovalo fotbalu přes 14 000 žen a téměř 4 000 dívek. Fotbalová utkání rozhodovalo téměř 3 900 rozhodčích (z toho 38 žen) a tréninkový proces zajišťovalo téměř 11 600 trenérů. V současné době patří české juniorské reprezentace mezi výše hodnocené týmy v Evropě a seniorská reprezentace postupně od roku 2008 ustupuje z předních míst světového žebříčku FIFA. Pro rozvoj žákovského a dorosteneckého fotbalu má velký význam spolupráce FAČR a MŠMT ve smyslu propojení
Stručně z historie fotbalu
školního a svazového fotbalu. Konkrétně se jedná o spolupráci v rámci 50 SpSM (Sportovních středisek mládeže) na úrovni základních škol a 41 SCM (Sportovních center mládeže) spolupracujících se středními školami. Jejich činnost, dotovaná státem, určitě přispívá k dalšímu zkvalitňování práce s fotbalovými talenty.
2
K vyhledávání a rozvoji fotbalových talentů přispívají různé turnaje a projekty jako například McDonald´s Cup, Danone – Pohár národů, Coca-Cola Školský pohár, Kouba Cup a akce v rámci projektu „FOTBAL ANO – DROGY NE“.
Český fotbal samostatně dosáhl od roku 1993 těchto úspěchů: 1996 – 2. místo na ME v Anglii 2000 – 2. místo na ME na Slovensku – reprezentace do 21 let 2000 – účast na ME v Belgii a Holandsku 2000 – účast na OH v Austrálii 2001 – postup do čtvrtfinále na MS v Argentině – reprezentace do 20 let 2001 – 2. místo na ME ve Finsku – reprezentace do 19 let 2002 – 1. místo na ME ve Švýcarsku – reprezentace do 21 let 2003 – 3. místo na ME v Lichtenštejnsku – reprezentace do 19 let 2004 – 3. místo na ME v Portugalsku 2006 – 2. místo na ME v Lucembursku – reprezentace do 17 let 2006 – účast na MS 2006 v Německu 2006 – 3. místo na ME v Polsku – reprezentace do 19 let 2007 – 2. místo na MS v Kanadě – reprezentace do 20 let 2008 – účast na ME ve Švýcarsku a Rakousku 2008 – 3. místo na ME v ČR – reprezentace do 19 let 2011 – účast na MS v Mexiku – reprezentace do 17 let 2011 – 3. místo na ME v Dánsku – reprezentace do 21 let 2011 – 2. místo na ME v Rumunsku – reprezentace do 19 let
15
3
Charakteristika současného fotbalu
3
Fotbalový trenér *
Fotbal je sportovní, týmová, branková hra a patří v naší republice k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může také ale sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy. Herní zatížení je určováno objemem, intenzitou a složitostí činností v průběhu utkání. Výsledky posledních analýz utkání nejlepších světových mužstev dokazují, že hráči v průběhu utkání překonají v závislosti na jejich místě v sestavě přibližně 10 000–13 000 m. Z toho např. hráč středové řady absolvuje přibližně 3 000 m chůzí, 5 600 m klusem, 3 400 m rychlým během nebo sprintem. Délka sprintů je nejčastěji 16 až 30 m (cca 30krát za utkání). Současné pojetí hry je charakterizováno neustálým zvyšováním požadavků na intenzitu herních činností v utkání při současně se zvětšující složitosti. Jinými slovy, hráč má na uskutečnění herních činností stále méně času i méně prostoru. Fotbal současnosti je stále náročnější i z psychického hlediska. Hráč musí pohotově reagovat na neustále se měnící situace, rychle se rozhodovat a tvůrčím způsobem individuálně nebo ve spolupráci s ostatními spoluhráči řešit herní úkoly.
18
individuálního i týmového herního výkonu komplexně splňovala hra Španělska na ME 2008 ve Švýcarsku a Rakousku a na MS 2010 v Jihoafrické republice. Tyto tendence lze zformulovat do následujících bodů: • zautomatizovaná, bezchybná technika i pod tlakem herního stresu, orientovaná na ofenzivní myšlení a strategii; • tzv. akční typy hráčů – maximálně aktivní a dynamické pojetí, univerzalizmus v útočné i obranné fázi hry lze chápat jako novou kvalitu individuálního herního výkonu; explozivní, elastická realizace herních činností v různých rolích a často na různých postech spojená s klamavými pohyby (nárůst požadavků nejen na pohybovou činnost, ale také na její řízení, na psychické procesy); • konstruktivní defenziva – značné nároky na úroveň technicko-taktické stránky defenzivních činností; • agresivní ofenziva – založená na předcházející skupinové součinnosti presinkového charakteru; •• tvůrci hry – tendence naznačují ústup od jednoho k několika tvořivým hráčům.
Vysoké nároky na hráče plynou ze značného objemu a intenzity zatížení v utkání. Intenzita zatížení je nepravidelná – od maximálního přes submaximální až ke střední a nízké. Je závislá na úrovni soutěže, kondiční a technické úrovni hráčů, postu hráče, kvalitě soupeře atd.
K dalším novým změnám jen stručně. Nejvíce změn je na postu brankáře, úloha „chytajícího libera“ znamená i změny v obsahu tréninku směrem k požadavkům na dokonalé osvojení některých dovedností hráče v poli (čtení hry, přihrávání např. prvním dotykem, vedení míče apod.).
Tendence, které se na nejvyšší výkonnostní úrovni objevují přibližně od ME v Belgii a Holandsku v roce 2000, byly potvrzeny a ještě zvýrazněny i na ME 2004 v Portugalsku a MS 2006 v Německu. Požadavky na moderní pojetí
Dále je stále zdůrazňována nutnost přiblížení podmínek tréninkového procesu podmínkám utkání. Jde o požadavky na rychlost vnímání a hodnocení (co nejrychlejšího čtení hry), dále rozhodování a řešení, a to vše v deficitu času
Vývoj Charakteristika základníhosoučasného rozestavěnífotbalu hráčů
a prostoru a v osobním kontaktu se soupeřem. Z hlediska týmového herního výkonu jsou úspěšné týmy s velmi variabilními, dynamickými a elastickými variantami rozestavení hráčů. Výrazné a významné je zdůrazňování požadavku na komplexnost (integritu) herně-dovednostního
3
obsahu herních činností hráče (ovládání míče v proměnlivých podmínkách, při současném optimálním taktickém řešení herních situací a při vysokých nárocích na kondici i psychiku hráče). Dále je kladen důraz na neustálý rozvoj záměrné skupinové a týmové herní spolupráce hráčů v útočných i obranných činnostech.
Vývoj systémů hry a základního rozestavení hráčů Úvodem několik vysvětlujících poznámek. Od začátku vývoje novodobého fotbalu v polovině 19. století v Anglii až do 60.–70. let 20. století byl spojován termín systém hry se základním rozestavením. Hovořilo se např. o systému klasickém (pyramidovém) 1:2:3:5 nebo systému 4:2:4 apod. V současné době pod pojmem systém hry rozumíme systémy útočné (postupný útok, rychlý protiútok, kombinovaný útok) a obranné (zónová obrana, osobní a kombinovaná obrana). K definování jednotlivých systémů tedy přistupujeme z hlediska obsahu (organizace) činnosti a ne z hlediska formy (rozestavení hráčů). Obsah se tedy stal důležitějším než forma. Důvodem odklonu od ztotožňování základního rozestavení s termínem systém hry je neustále se prohlubující organizace hry. Je tak respektovaná variabilita a dynamičnost obsahu hry v útočné i obranné fázi.
Je ale logické, že realizace systémů je podmíněna a probíhá v podmínkách daných základním rozestavením hráčů, je ovlivněna organizací, pojetím, stylem hry, dispozicemi jednotlivých hráčů atd. Přehled vývoje rozestavení hráčů: (1) r. 1872 – Angličané, rozestavení (systém) 1:2:7; (2) okolo 1880 – Skotové, rozestavení (systém) klasické (pyramidové) 2:3:5; (3) kolem 1925 – Anglie, rozestavení (systém) tříobráncové (WM); (4) MS 1954 – Maďarsko, rozestavení 4:2:4 – nejvíce úspěchů 1958 až 1962 Brazílie; (5) varianty čtyřobráncového rozestavení 4:3:3, 4:4:2 apod.; (6) rozestavení hráčů s liberem 1:2:5:2 a varianty 1:2:6:1, 1:3:4:2, (7) rozestavení hráčů bez libera čtyřčlenná obranná řada v linii 4:4:2 a varianty 4:5:1, 4:3:3.
19
3
20
Fotbalový trenér
(1) Rozestavení hráčů 1:2:7
(2) Rozestavení hráčů v klasickém systému 2:3:5
(3) Rozestavení hráčů v systému WM
(4) Rozestavení hráčů 4:2:4
(5) Rozestavení hráčů 4:3:3 (s předním a zadním stoperem)
(5) Rozestavení hráčů 4:4:2 (s předním a zadním stoperem)
Vývoj Charakteristika základníhosoučasného rozestavěnífotbalu hráčů
(6) Rozestavení hráčů 1:2:5:2
(6) Rozestavení hráčů 1:2:6:1
(7) Rozestavení hráčů 4:4:2
(7) Rozestavení hráčů 4:5:1
3
(7) Rozestavení hráčů 4:3:3
V současné době na nižších výkonnostních úrovních většina týmů hraje v základním rozestavení se čtyřčlennou obrannou řadou se dvěma krajními obránci a dvěma středními hráči (také označovanými jako přední a zadní sto per – přední stoper hraje většinou osob-
ně). Amatérská družstva na vyšší úrovni a poloprofesionální a profesionální týmy hrají v základním rozestavení se čtyřčlennou (méně často tříčlennou) obrannou řadou, kdy se jedná o zónový způsob bránění se vzájemným zajišťováním. Je důležité si uvědomit při přenosu do 21
3
Fotbalový trenér
praxe, že dynamika a variabilita herního děje vyžaduje odlišné počty hráčů v obranné či útočné fázi hry, než nabízí schéma základního rozestavení. Jinými slovy – obranná i útočná fáze, stejně jako přechodové fáze z obrany do útoku a naopak, nejsou jen záležitosti hráčů obranné a středové řady či útočné a stře-
22
dové řady, ale vyžadují zapojení do hry a spolupráci hráčů všech řad týmu (hra v blocích, prolínání řad). Trenér Brückner tyto požadavky vyplývající ze současného dynamického pojetí hry komentoval slovy: „Základní rozestavení hráčů končí s úvodním hvizdem rozhodčího“.
4
Přehled základních pravidel 23
4
Fotbalový trenér
Hrací plocha Hrací plocha musí mít tvar obdélníku, pomezní čára je delší než branková. Délka hřiště je 90 až 120 m a šířka 45
až 90 m. Branka má rozměry maximálně 7,32×2,44 m.
Hrací plocha fotbalového hřiště
Zjednodušená pravidla V průpravných hrách je žádoucí a v utkáních přípravek a žáků existuje určitá úprava pravidel, která hru zjednoduší a vytvoří podmínky pro její větší plynulost. Samozřejmě tento požadavek vyžaduje od trenéra velmi dobrou zna24
lost pravidel fotbalu a základní znalost rozhodování utkání. Trenér průběžně seznamuje své svěřence s těmito základními pravidly: zahájení hry, dosažení branky, ofsajd,
Přehled základních pravidel
zakázaná hra a nesportovní chování, volné kopy, pokutový kop, vhazování míče, kop od branky a kop z rohu. Z uvedených pravidel se dozvíte více pouze o hře rukou, ofsajdu a hře vůči soupeři, podrobnější pravidla jsou nad rámec této knihy. 1. Hra rukou – žádný hráč kromě brankáře nesmí ve vlastním pokutovém území hrát úmyslně rukou. Zahraje‑li neúmyslně, ve hře se pokračuje. Úmyslné hraní rukou se trestá přímým volným kopem nebo pokutovým kopem. 2. Ofsajd – hráč je v postavení mimo hru, je-li na útočné polovině hřiště blíže k brankové čáře než míč a než předposlední hráč soupeře. 3. Zakázaná hra a nesportovní chování – hru vůči soupeři tělem pravidla dovolují pouze v bezprostředním souboji
4
o míč, hráč se přitom musí snažit sám zmocnit míče. Může vrážet do soupeře nenásilně souhlasnou částí těla do souhlasné (ramenem proti rameni apod.). Při nedodržení těchto podmínek hráč hraje zakázaným způsobem a dopouští se přestupku. Příčinou neúmyslného faulování (označovaného jako nebezpečná hra) bývá u žáků většinou zaujetí ve hře, úsilí, se kterým žáci bojují, a také nižší úroveň techniky. Nesportovní chování je projev nevhodného a neuctivého chování vůči rozhodčím, soupeři i spoluhráči. Tyto dva přestupky (nebezpečná hra a nesportovní chování) se trestají nepřímým volným kopem. Velmi přísně se trestá úmyslné ohrožování soupeře (tzv. surová hra), a to přímým volným kopem (v pokutovém území penaltou), napomenutím (žlutá karta) nebo vyloučením (červená karta).
Malé formy fotbalu Pro fotbalové prostředí je obecně charakteristický určitý konzervatizmus, přesto se podařilo od soutěžního ročníku 2011/12 prosadit změny v soutěžích mladších a starších přípravek a mladších žáků. Nový model vychází z osvědčených malých forem fotbalu dlouhodobě v praxi ověřených v Holandsku, Anglii, Španělsku a jiných fotbalově kvalitních zemích v přípravě dětských kategorií. Za základní změny považujeme: •• redukci počtu hráčů a úpravu velikosti minihřiště, •• realizaci co největšího a rovnoměrného zapojení všech hráčů do hry, •• odklon od počítání bodů.
Tyto změny mají omezit honbu za výsledky za každou cenu, předčasnou specializaci hráčů na určité posty, přetěžování jedněch a nevyužívání druhých. Mají nabídnout větší prostor pro herní všestrannost, získávání herních zkušeností a prožitků ze hry, které motivují děti k hraní fotbalu. Největším problémem při realizaci změn bude už zmíněný konzervatizmus fotbalového prostředí. Přesvědčit některé trenéry a také rodiče o nutnosti změny v přístupu a myšlení bude dlouhodobým a vůbec ne jednoduchým úkolem. Pro ilustraci výše uvedeného uvádíme několik motivačních hesel, která naznačují složitost, ale také nutnost těchto změn. 25
4
Fotbalový trenér
Fotbal dětí není fotbalem dospělých. Dětský fotbal znamená hru a hra znamená zábavu – prožitek. Povzbuzujme, chvalme, vysvětlujme, opravujme, ale nevylévejme si zlost! Učit děti vyhrávat i prohrávat. Od počítání bodů ke hře! Když máme míč, útočíme na branku, když ho nemáme, útočíme na míč! Rodiče fandí, ale nekoučují!
Základní informace k nově zaváděným malým formám fotbalu Kategorie mladší přípravka, věk 6–8 let Počet hráčů: 4 hráči v poli + brankář Rozměry hrací plochy: 19×30 m – až tři minihřiště na polovině fotbalového hřiště Rozměry branky: 2×3 m nebo 2×5 m Hrací doba: • 3× 12 min, • bez střídání hráčů, • přestávka maximálně 5 min; Varianta: • 3× 16 min nebo 2× 20 min, • možnost střídat 1–2 hráče, • přestávka 10 min; Velikost míče: č. 3, pro nejmladší lze i č. 2 Schéma minihřiště pro kategorii mladší přípravka
zábrana
zábrana
zábrana
prostor pro rodiče
prostor pro rodiče
26
Přehled základních pravidel
4
Kategorie starší přípravka, věk 8–10 let Počet hráčů: 5 hráči v poli + brankář Rozměry hrací plochy: 25×40 m – dvě minihřiště na polovině fotbalového hřiště Rozměry branky: 2×5 m Hrací doba: • 2× 20 min nebo 3× 16 min, • bez střídání hráčů, • přestávka maximálně 5 min; Varianta: • 3× 18 min • se střídáním, nebo lze po dohodě trenérů i 3× 20 min se střídáním, • přestávka 10 min; Velikost míče: č. 3 nebo č. 4
zábrana
zábrana
prostor pro rodiče
prostor pro rodiče
Schéma minihřiště pro kategorii starší přípravka
Kategorie mladší žáci, věk 10–12 let Počet hráčů: 7 hráči v poli + brankář Rozměry hrací plochy: 50×42 m až 70×60 m, dvě minihřiště na šířku fotbalového hřiště Rozměry branky: 2× 5 m Hrací doba: • 2× 30 min, • přestávka 15 min; po dohodě trenérů i 2× 35 min v případě alespoň tří hráčů na střídání, • přestávka 15 min Velikost míče: č. 4
27
4
Fotbalový trenér
Schéma minihřiště pro kategorii mladší žáci
Poznámka V kategorii starší žáci (12–14 let) hraje 10 hráčů v poli a brankář na celé fotbalové hřiště. Uvedené změny v pojetí a struktuře soutěží jsou vedeny záměrem dosáhnout přiměřeným počtem hráčů na malém hřišti co největšího zapojení všech hráčů do hry se zaměřením na individuální dovednosti, a to v kategoriích přípravek i mladších žáků. Postupně se směrem ke kategorii mladších žáků orientujeme také na skupinový herní výkon a již silněji podporujeme týmové vnímání. Z hlediska specifických fotbalových dovedností osvojujeme a zdokonalujeme v malých formách fotbalu: •• orientaci na malém prostoru a s tím související rychlost rozhodování, •• řešení herních situací jeden na jednoho ve spojitosti s míčovou technikou.
28
Tyto fotbalové dovednosti zdokonalujeme tzv. pod tlakem v podmínkách deficitu času a prostoru. Dochází k častějšímu kontaktu s míčem i protihráči a rychlejšímu střídání obranné a útočné fáze. Ve stejných podmínkách dochází k rozvoji brankářských dovedností. Inspirací pro tyto změny je světový trend převedení pozornosti hráčů, trenérů a rodičů v dětských kategoriích od orientace na úspěch a počítání bodů k důležitějšímu zaměření na výchovu a herní výkon.
5
Herní výkon 29
5
Fotbalový trenér
Druhy herního výkonu Ve fotbalu rozlišujeme dva základní druhy herního výkonu, a to: a) týmový herní výkon, čili herní výkon týmu – THV, b) individuální herní výkon, čili herní výkon hráče – IHV. Týmový herní výkon (THV) je sice podmíněn individuálními herními výkony všech členů týmu, ale není jejich pouhým souhrnem. Jednotlivé IHV se navzájem doplňují, kompenzují a podléhají také vzájemnému regulačnímu působení. THV má sociálně-psychologický rozměr (fotbalový tým je sociální skupina), kdy finální výkon je také závislý na dynamice vztahů, sociální soudržnosti, úrovni komunikace a motivaci hráčů. Rozměrem, který je dalším určujícím činitelem THV, je úroveň spolupráce a kvalita součinnosti hráčů při realizaci herních činností. Prostor pro herní činnost každého hráče v rámci THV je určen společným cílem – vítězstvím, případně co nejlepším výsledkem. To v praxi znamená: bránit soupeři v dosažení jeho cíle a současně prosazovat svůj cíl, tedy nejen předvídat a eliminovat činnost soupeře, ale také časoprostorově sladit svoji vlastní činnost s činností spoluhráčů a být schopen se co nejvíce podílet a také podřídit skupinovému cíli – vítězství v utkání. Obecně vyjádřeným cílem tréninkového procesu zaměřeného na rozvoj THV je zdokonalení struktury družstva ve smyslu optimalizace rolí všech hráčů a organizace jejich činnosti i jejich vztahů. Individuální herní výkon (IHV) má vždy formu herních činností jednotlivce, projevujících se více méně souvislým řetězcem herních činností v utkání, které 30
jsou projevem herních dovedností. Herní dovednosti (zpracovat míč, vystřelit, obejít protihráče atd.) jsou učením (tréninkem) získané dispozice k účelnému jednání ve hře. Množství a kvalita osvojených herních činností vyjadřuje způsobilost hráče podílet se na týmovém herním výkonu. IHV představuje určité specifické zatížení na vnitřní orgány a metabolické procesy (bioenergetika), dále na funkce hybného (kosterního a svalového) systému a na řídící činnost centrální nervové soustavy a psychické procesy. Jako složky IHV lze tedy označit herní (fotbalové) dovednosti, pohybové schopnosti a somatické a psychické charakteristiky. Toto jen potvrzuje, že se jedná o složitou, bohatě strukturovanou a velmi variabilní pohybovou činnost – herní výkon hráče. Trenér musí průběžně diagnostikovat individuální herní výkony svých svěřenců i týmové herní výkony družstev. Při posuzování individuálního herního výkonu pozorujeme: •• jak se hráč pohybuje po hřišti vzhledem ke své roli; •• jak spolupracuje, co sleduje – jen míč nebo i ostatní spoluhráče a protihráče; •• jak vidí soupeře, zda sleduje protihráče s míčem i bez míče; •• zda a jak dovede přihrát, kam směřují přihrávky; •• zda a jak dostane míč pod kontrolu (zpracuje míč); •• jak dovede vést míč, zastavit se s míčem, obejít protihráče; •• odkud a jak dovede vystřelit; •• co hráč udělá, když ztratí míč atd.
Herní výkon
Při posuzování týmového herního výkonu družstev sledujeme: •• jak hráči využívají celou herní plochu; •• plynulost souhry; •• jak dlouho družstvo udrží míč pod svou kontrolou, kde a jak ztratí míč; •• zda se všichni hráči podílejí na útoku stejně, zda všichni brání; •• jak se hráči chovají, jednají, když družstvo ztratí míč, když získá míč; •• zda ohrozí branku soupeře atd.
5
Podobně jako ve sportovním tréninku obecně rozlišujeme složky tréninku (technickou, taktickou, kondiční a psychologickou), má obdobně každá herní činnost jednotlivce svoji technickou a taktickou stránku a jejich kvalita je také dále ovlivněna úrovní kondiční a psychické připravenosti (emoce, motivace, morálka apod.).
Obsah herního výkonu Základní pojmy V každé týmové brankové hře, tedy i ve fotbalu, se střídají útočná a obranná fáze hry. Tým je v útočné fázi od okamžiku, kdy získal míč pod kontrolu, a naopak v okamžiku ztráty kontroly nad míčem přechází do obranné fáze hry. Se vzrůstající frekvencí střídání útočné a obranné fáze narůstá v současném fotbalu význam přechodových fází (přechod z obrany do útoku a z útoku do obrany). Fáze hry se člení na menší části, tzv. úseky hry, které představují obsahově, časově a prostorově ohraničené části hry v útoku nebo v obraně. Vlastním obsahem fází a úseků hry jsou herní situace. Jedná se o okamžitý stav ve hře, který představuje pro hráče i tým taktickou úlohu různé složitosti. Herní situace je řešena individuálně herními činnostmi jednotlivce či jejich řetězci nebo skupinově herními kombinacemi.
stránku a jejich kvalita je ovlivněna mimo jiné úrovní kondiční a psychické připravenosti (emoce, motivace, morálka apod.). Technická stránka herních činností jednotlivce je vnějším projevem fotbalisty, podmíněným biomechanickými zákonitostmi. Chápeme ji jako účelný způsob provedení herní činnosti či určitého řetězce herních činností realizovaných v závislosti na situačních (kvalita soupeře, klimatické podmínky atd.) a dispozičních (technická a taktická vyspělost fotbalisty) faktorech, které podmiňují průběh herní situace. Taktická stránka herních činností jednotlivce je limitována úrovní psychických procesů (vnímáním, hodnocením a rozhodováním) a kvalitou technické stránky HČJ. Jedná se o výběr optimálního způsobu řešení herní situace v závislosti na podmínkách a průběhu hry. Nutno opakovaně zdůraznit, že jedním z činitelů významně ovlivňujících kvalitu taktického řešení je úroveň technického vybavení hráče.
Herní činnosti jednotlivce (HČJ – obranné a útočné) jsou nacvičené komplexy pohybových úkolů (učením získané herní dovednosti). Každá herní činnost jednotlivce má technickou a taktickou
Herní kombinace (obranné a útočné) lze definovat jako vědomou (záměrnou) spolupráci dvou a více hráčů sladěnou v prostou a čase, s jejíž pomocí hráči uskutečňují společný taktický úkol. 31
5
Fotbalový trenér
Systémy hry (obranné a útočné) chápeme jako způsoby organizace hry družstva uplatňované v rámci určitého rozestavení hráčů. Jsou charakterizovány
vzájemnou dělbou činností a organizací součinnosti mezi jednotlivými hráči a řadami v průběhu utkání.
Přehled obsahu herního výkonu A. Herní činnosti jednotlivce (HČJ)
útočné
obranné
•• •• •• •• •• •• •• •• •• ••
výběr místa (hra bez míče) přihrávání zpracování míče vedení míče obcházení střelba obsazování hráče s míčem obsazování hráče bez míče obsazování prostoru odebírání míče
•• •• •• •• •• •• •• •• •• •• ••
řízení hry výběr místa vykopávání přihrávání vedení obcházení – zpracování řízení hry volba optimálního postavení chytání vyrážení odebírání
•• •• •• •• •• •• ••
přihrávce výměně místa činnosti „přihraj a běž“ vzájemném zajišťování přebírání hráčů zesíleném obsazování hráčů s míčem součinnosti při vystavení soupeře do postavení mimo hru
•• •• •• •• •• ••
postupného útoku rychlého protiútoku kombinovaného útoku zónové (územní) obrany osobní obrany kombinované obrany
B. Hra brankáře bez míče útočná fáze s míčem bez míče obranná fáze s míčem C. Herní kombinace útočné
založené na
obranné
založené na
D. Herní systémy útočné
systém
obranné
systém
E. Standardní situace zahájení hry míč rozhodčího vhazování míče kop od branky přímý volný kop nepřímý volný kop kop z rohu pokutový kop
32
Útočné herní činnosti jednotlivce
5
Útočné herní činnosti jednotlivce Hra bez míče Hra bez míče je neustálý účelný pohyb hráče po hřišti v každé části útočné fáze hry. Umožňuje co nejlepší a nejúčelnější individuální nebo skupinové řešení herních úkolů a je předpokladem týmové hry. Technickou charakteristikou pohybové činnosti je kombinace chůze, poklusu, běhu různého směru a rychlosti. Při běhu se používá kratší krok s vyšší frekvencí, snížené těžiště a širší stopa, jedná se o přirozený, uvolněný a ekonomický pohyb koordinovaný s prací paží. Současný fotbal od hráčů při hře bez míče vyžaduje •• vysokou úroveň kondiční připravenosti, •• schopnost rychlé a přesné orientace v prostoru a čase, •• správné zhodnocení herních situací,
•• předvídání vývoje herních situací, •• dokonalé porozumění a součinnost se spoluhráči, •• vysokou úroveň volní aktivity, •• uplatnění klamavých pohybů. Hra bez míče je nepřetržitá činnost, v opačném případě je hráč snadno obsazen. Výběr prostoru musí být veden jak do šířky, tak do hloubky hřiště. Hlavní zásada říká: s nejbližšími spoluhráči tvořit trojúhelník, v celém družstvu pak soustavu trojúhelníků, která se ale neustále elasticky mění vzhledem k vývoji herních situací. Pro nácvik mají prvořadý význam průpravné hry, které umožňují rozvíjet hru bez míče ve vztahu ke stejné činnosti ostatních spoluhráčů i ve vztahu k protihráčům.
Trenér pozoruje •• Co dělají útočící hráči bez míče? Pozorují hráče s míčem a přitom stojí, nebo nabíhají? •• Kterým směrem nabíhají? K hráči s míčem, od něj, nebo k němu? K brance soupeře? •• Kam se dívají nabíhající hráči? Všímají si protihráčů, jejich činnosti? Nezůstávají v prostoru za protihráči? •• Nenabíhá do stejného prostoru více hráčů? •• Jsou při nabíhání a uvolňování využity vždy všechny prostory hřiště? Které prostory zůstávají nevyužity? •• Jsou schopni hráči spojit nabíhání a uvolňování s další herní činností? •• Využívají klamavých pohybů a momentu překvapení?
33
5
Fotbalový trenér
Trenér radí •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• ••
Nezapomeň hrát, i když nemáš míč. Nedívej se jen na spoluhráče s míčem. Nabíhej a uvolňuj se především v prostoru, kde hraješ. Sleduj přitom stále nejen hráče s míčem, ale i ostatní spoluhráče bez míče. Neutíkej vždy od hráče s míčem. Nenabíhej vždy jen k brance soupeře. Nabíhej a uvolňuj se vždy tak, aby tě viděl spoluhráč s míčem. Nenabíhej a neuvolňuj se do prostoru, kam již nabíhá jiný spoluhráč. Využívej klamavých pohybů, sleduj a čti hru. Odpoutávej pozornost předstíráním činností. Využívej momentu překvapení, koncentruj pozornost. Přemýšlej o hře, vymýšlej originální způsoby řešení. Předvídej činnost spoluhráčů i protihráčů. Buď aktivní a tvořivý.
Přihrávání Osvojení přihrávek je podmínkou vzájemné spolupráce hráčů, ta je ale limitována, kromě jiného, také dovedností míč zpracovat. Spolupracují hráč přihrávající a hráč, který míč zpracovává. Větší zodpovědnost za přihrávku má hráč přihrávající, protože na základě zhodnocení situace vybírá nejvhodnější moment i způsob přihrávky a přihrávku uskutečňuje. Současný fotbal je stále variabilnější a rychlejší a z toho vyplývají stále větší nároky na včasnost, přesnost, výšku a optimální rychlost přihrávky. V tréninkovém procesu je nutno, kromě dalších aspektů, rozvíjet kreativní (tvůrčí) přístup k přihrávání a důraz klást na časovou a prostorovou koordinaci přihrávky, podmiňující efektivní součinnost hráčů (časovaná přihrávka má tzv. timing). Zvláštní pozornost si zaslouží tzv. finální přihrávka, jejíž kvalita spolurozhoduje o zakončení útočné fáze úspěšnou střelbou. 34
Útočné herní činnosti jednotlivce
Podle způsobu provedení dělíme přihrávky na: •• přihrávky nohou: vnitřní stranou no hy – tzv. „placírkou“, vnitřním nártem, přímým nártem, vnějším nártem – tzv. šajtlí, patou, špičkou – tzv. bodlem, vnější stranou nohy (podrobněji viz dále); •• přihrávky hlavou: středem čela, stranou čela, temenem ve stoji, ve výskoku, v pádu apod. Přihrávky mohou mít různý směr, vzdálenost, výšku a rychlost letu i rotaci. Přihrávání nacvičujeme převážně s dalšími herními činnostmi, zejména se zpracováním míče, nabíháním, uvolňováním a po základním osvojení způsobů provedení především v herních podmínkách.
a
5
Přihrávání vnitřní stranou nohy
Tento způsob přihrání považujeme za základní, ve hře se používá poměrně často, především na krátkou a střední vzdálenost. Přihrávka vnitřní stranou nohy je z technického hlediska relativně jednoduchá, nejpřesnější (i na nerovném terénu), ale nelze dosáhnout větší rychlosti letu míče ani maximálních vzdáleností. Rozběh ve směru zamýšlené přihrávky, pokrčená stojná noha došlapuje asi na šířku stopy vedle míče. Nápřah kopající nohy a na něj navazující švih vychází z kyčle. Během švihu se kopající noha vytáčí špičkou ven, v okamžiku kopu do míče je chodidlo rovnoběžně se zemí, pět až deset centimetrů nad ní a vytočeno kolmo na směr přihrávky. Kopající noha
b
Přihrávka vnitřní stranou nohy, správné postavení stojné a kopající nohy (a), plocha nohy kopající do míče (b)
35
5
Fotbalový trenér
je přitom v koleně pokrčena a zpevněna. Míč zasáhneme trojúhelníkovou plochou vnitřní strany nohy. Úder do míče přechází plynule v doprovodný pohyb, při němž je chodidlo stále ještě zpevněno a vytočeno špičkou ven. Po skončení doprovodného pohybu přenášíme váhu těla na kopající nohu, paže ve všech fázích kopu vyrovnávacími pohyby udržují rovnovážné postavení těla.
Kop vedený do těžiště míče, přímočarý pohyb míče
Poznámka ke kopací technice Dráhu letu míče ovlivňuje postavení opěrné nohy vzhledem k míči (čím je míč více před touto nohou, tím bude jeho dráha strmější), sklon trupu a nártu kopající nohy, ale hlavně místo, ve kterém hráč míč zasahuje. Pokud zasáhne hráč nehybně ležící míč anebo míč pohybující se po zemi v úrovni těžiště, bude se míč pohybovat přímočaře. Pokud chce hráč,
Kop vedený mimo těžiště, rotovaný míč
a
b
c Míč bez rotace (a), s horní rotací (b) a s dolní rotací (c)
36
Útočné herní činnosti jednotlivce
5
Dráha letu míče s dolní rotací (míč sestupuje strměji)
Dráha letu míče s boční rotací (obstřelení zdi)
aby se míč pohyboval po křivce, kopne míč nad (horní rotace) nebo pod (dolní rotace) úrovní těžiště, případně vedle těžiště (boční rotace). Míč dostává rotaci, kopne-li do něj hráč v jiném směru, než je směr těžiště, a dráha letu pak není přímočará. Tento princip kopu do míče
platí pro všechny způsoby přihrávání a střelby. Na rotaci míče závisí délka jeho odskoku po dopadu. Osvojení kopací techniky různě rotovaných míčů má v současném fotbalu značný význam jak pro přihrávání, tak při střelbě, a to zvláště při řešení standardních situací. 37
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
