Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, katedra sociální politiky a sociální práce
Faktory neúspěšnosti žen pečujících o děti do 15 let věku v návratu na pracovní trh po rekvalifikaci
Závěrečná bakalářská práce
Autor: Vladimíra Kuncová Vedoucí práce: Mgr. Helena Bartáková, M.Sc.
Brno 2007
Děkuji Mgr. Heleně Bartákové, M.Sc. za odborné vedení, ochotu a cenné připomínky, které mně poskytla v průběhu psaní této práce. Též děkuji respondentkám za jejich čas a své rodině děkuji za trpělivost a podporu.
2
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s použitím pramenů uvedených v seznamu literatury.
V Brně 30.5.2007
…………………………….. Vladimíra Kuncová 3
Osnova: Úvod ……………………………………………………………………………………. 5 Teoretická část…………………………………………………………………………..6 1 Legitimita problému………………………………………………………………...…6 2 Trh práce…………………………………………………………………………...….8 2.1 Postavení žen na trhu práce…………………………………………………………8 2.2 Jevy doprovázející přístup žen na trh práce………………………………………....9 2.3 Nezaměstnanost- definice………………………………………………………….11 2.3.1 Důsledky nezaměstnanosti……………………………………………………….11 2.3.2 Lidský kapitál a nezaměstnanost…………………………………………………12 3 Aktivní politika zaměstnanosti…………………………………………………….... 14 3.1 Rekvalifikace……………………………………………………………………….14 3.1.1 Cíle rekvalifikace…………………………………………………………………15 4 Pečovatelské závazky žen v rodinách………………………………………………...16 4.1 Role žen v rodině a kariéra žen…………………………………………………….16 4.2 Harmonizace pracovní a rodinné sféry……………………………………………..17 Metodologická část…………………………………………………………………….19 5 Systematizace možných příčin neúspěchu žen pečujících o děti do 15 let věku na trhu práce po rekvalifikaci………………………………………………………………….19 5.1 Faktory na vnější úrovni…………………………………………………………...19 5.2 Faktory na vnitřní úrovni…………………………………………………………..20 5.3 Metodologie………………………………………………………………………..20 5.3.1 Výzkumná strategie………………………………………………………………20 5.3.2 Výzkumná technika………………………………………………………………20 5.3.3 Výzkumná jednotka………………………………………………………………21 5.3.4 Dílčí otázky a jejich operacionalizace……………………………………………21 Empirická část …………………………………………………………………………22 6 Průběh sběru dat……………………………………………………………………...22 6.1 Popis výzkumného souboru……………………………………………………….. 22 6.2 Výsledky výzkumu…………………………………………………………………22 6.2.1 Job matching……………………………………………………………………...23 6.2.2 Diskriminace žen…………………………………………………………………24 6.2.3 Finanční a psychické dopady nezaměstnanosti žen s dětmi……………………...25 6.2.4 Lidský kapitál (vzdělání a motivace žen)……………..………………………….26 6.2.5 Typ a kvalita rekvalifikace……………..……………..………………………….27 6.2.6 Zátěž žen péčí o děti a domácnost……………..……………..…………………..28 Závěr …………………………………………………………………………………...30 Seznam použité literatury………………………………………………………………32 Anotace ...………………………………………………………………………………34 Rejstřík …………………………………………………………………………………35 Přílohy …………………………………………………………………………………36
4
Úvod Ve své práci se zabývám problematikou nezaměstnanosti žen pečujících o děti do 15 let věku a snažím se najít faktory ovlivňující úspěšnost či neúspěšnost žen při hledání zaměstnání. Podle Mareše (2002) je nezaměstnanost nejenom ekonomickým problémem, ale i velkým sociálním, kulturním a psychologickým problémem. Nezaměstnanost, hlavně dlouhodobá, může mít negativní dopad na kvalitu života nezaměstnaných a někdy může vést až k destrukci osobnosti. Nezaměstnanost je ale také hlavním zdrojem závislosti na sociálních dávkách a hlavním zdrojem chudoby jednotlivců i jejich rodin. Práce, resp. zaměstnanost dává člověku pocit uspokojení, seberealizace, sebeaktualizace, znamená sociální začlenění do určitého sociálního prostředí a v neposlední řadě poskytuje i určitou míru materiální svobody. Mareš (2002) dále pokračuje, že pro společnost představuje nezaměstnanost vážný problém finančního charakteru (výplata dávek), politického charakteru (ohrožení sociálního smíru) a organizačního charakteru (růst byrokratického aparátu). V poslední době se k těmto moderním rizikům sociálního státu přidává ještě další problém s nerovnováhou mezi placenou prací a rodinnými povinnostmi, jež ústí k znevýhodňování žen na trhu práce. Pro mě profesně jsou velmi atraktivní skupinou nezaměstnané ženy pečující o děti do 15 let věku. Většinou mají vysokou motivaci pracovat, hledat si zaměstnání, jsou ochotny se před nástupem do práce vzdělávat, ať už ve studijních programech nebo rekvalifikačních kurzech. Statistiky potvrzují, že ženy se účastní rekvalifikačních kurzů ve větší míře než muži a to platí i o skupině žen pečujících o děti do 15 let věku. Přes jejich velkou snahu a odhodlanost se do pracovního procesu znovu zařadit jsou často neúspěšné.1 Jak ukázala výzkumná studie Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti, (MPSV ČR, 2003) nezaměstnané osoby pečující o děti do 15 let věku poptávají nedostatková pracovní místa se zvláštním režimem a úpravou pracovní doby. Zaměstnavatelé však odmítají tuto skupinu vzhledem k možnosti absence z důvodů péče o děti. Bez podpory okolí se tak někdy stávají ženy s menšími dětmi dlouhodobě nezaměstnatelnými. Již 15 let pracuji na Úřadě práce v Uherském Hradišti, v poslední době na oddělení speciálního poradenství a mám na starosti oblast rekvalifikací. Ze své vlastní zkušenosti vím, že ženy všeobecně, a tedy i ženy s dětmi, mají o rekvalifikace velký zájem, ovšem jejich absolvování neznamená pro určitou část žen - matek úspěch v návratu na pracovní trh. Zjistit příčiny jejich neúspěchu je cílem mojí práce, budu pátrat po vnějších i vnitřních faktorech neúspěchu žen s dětmi do 15ti let na trhu po rekvalifikaci. Pro své záměry jsem se rozhodla využít analýzu kvantitativních dat z Úřadu práce v Uherském Hradišti (hlášená a požadovaná pracovní místa) a kvalitativní výzkum, konkrétně formu rozhovorů s ženami, jež absolvovaly rekvalifikace a zatím se jim nepodařilo začlenit se na pracovní trh. V teoretické části práce budou popsány v jednotlivých kapitolách pojmy: trh práce, nezaměstnanost, aktivní politika zaměstnanosti, rekvalifikace, role žen v rodině, harmonizace rodinného a pracovního života vztahující se k výzkumné otázce a budou uvedeny dílčí výzkumné otázky. Výzkumná metodika bude popsána v další části. Empirická část bude představovat podstatu celé práce, interpretaci odpovědí na otázky z rozhovorů, strukturované dle dílčích výzkumných otázek. V závěru chci interpretovat konečná zjištění a formulovat doporučující řešení daného problému. Cílem mé práce je tedy odpovědět na základní výzkumnou otázku: Jaké jsou příčiny neúspěchu žen pečujících o děti do 15 let věku v jejich začlenění na pracovní trh po rekvalifikaci? 1
Viz Teoretická část, str. 6
5
Teoretická část 1 Legitimita problému Jelikož se hlavní výzkumná otázka mé práce ptá po příčinách neúspěchu žen pečujících o děti do 15 let věku na pracovním trhu po rekvalifikaci, považuji za důležité existenci této neúspěšnosti ukázat na datech a zároveň poukázat na rozdíly v úspěšnosti návratu na trh práce po rekvalifikaci podle pohlaví. Z údajů v tabulce č. 1.1 lze předpokládat, že osoby pečující o děti do 15 let věku, tedy i ženy s dětmi, mají na trhu práce obtížné postavení. Že uvedená skupina osob potřebuje při svém pracovním uplatnění pomoc potvrzuje i legislativa České republiky v zákonu o zaměsnanosti č. 435/2004 Sb.2, který stanovuje úřadům práce věnovat zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání fyzickým osobám pečujícím o děti do 15 let věku. I. Osoby, které úspěšně ukončily rekvalifikace, vyřazení3 a evidovaní více než 12 měsíců na úřadech práce v České republice, vše za rok 2006 (tabulka 1.1). Tabulka 1.1 OSOBY
po úspěšném absolvování rekvalifikace (abs.)
po úspěšném absolvování rekvalifikace (%)
vyřazené po rekvalifikaci do 12 měs. evidence (abs.) 15 322 19 051
muži 22 340 100 ženy 33 423 100 osoby s dětmi 9 265 100 5 003 do 15 let Pramen: upraveno z http://portal.mpsv.cz/sz/stat/rek
vyřazené po rekvalifikaci do 12 měs. evidence (%) 69 57
v evidenci déle než 12 měs. po rekvalifikaci (abs.) 6 818 14 372
54
4262
v evidenci déle než 12 měs. po rekvalifikaci (%) 31 43 46
Z celkového počtu úspěšně rekvalifikovaných mužů se 69 % vyřadilo z evidence do 12 měsíců a 31% zůstalo nadále v evidenci úřadů práce. Žen odešlo do 12 měsíců z evidence 57% a 43% zůstalo. Osob pečujících o děti do 15 let věku se do 12 měsíců vyřadilo 54% a zůstalo 46%. Je tedy vidět, že osoby pečující o děti do 15 let věku4 zůstávají po rekvalifikacích ve větší míře v evidenci úřadů práce, než samotní muži. Stejný závěr platí pro i pro rekvalifikované ženy bez dětí, které též figurují ve statistikách úřadů práce ve větší míře než muži. Rekvalifikovaní muži se ve větší míře vyřazují z evidence úřadů práce. Protože však ze statistických dat nelze zjistit důvody ukončení evidence nezaměstnaných osob na úřadech práce, lze předpokládat jen ze zkušeností pracovníků Úřadu práce v Uherském Hradišti, že větší část vyřazených mužů našla uplatnění na pracovním trhu. A snad jen polovina matek, jež po rekvalifikaci opustila evidenci úřadů práce, udala jako důvod nástup do zaměstnání či obdobné činnosti. Ještě jednou podotýkám, že se jedná jen o neoficiální odhady, byť podložené praxí. 2
§ 33 odst. 1 písm. e) uvádí jako jednu ze skupin, již se věnuje zvýšená pozornost při zprostředkování zaměstnání, „fyzické osoby pečující o děti do 15 let věku”. 3 Pod pojmem „vyřazení“ z evidence úřadů práce se skrývá nejenom nástup do zaměstnání, ale i jiné vážné osobní či zdravotní důvody. V roce 2006 i v I. čtvrtletí roku 2007 nebyl ve statistikách úřadú práce rozlišován jako samostatný důvod ukončení evidence nástup do zaměstnání či obdobná pracovní činnost. 4 Ve statistikách úřadů práce se sledují jenom osoby pečující o děti do 15 let věku, jedná se však až na výjimky o ženy.
6
V teoretické části bych se tedy chtěla pokusit o identifikaci příčin neúspěchu žen na pracovním trhu, které pečují o děti do 15 let věku a které absolvovaly rekvalifikaci.
7
2 Trh práce Trh práce je na jedné straně ovlivňován stejnými zákonitostmi jako ostatní trhy a na straně druhé se vyznačuje i řadou specifických rysů spočívajících ve výjimečnosti lidské práce. Práce jako zdroj je závislá na lidské pracovní síle a její schopnosti pracovat. V ekonomice trh práce působí na principu mechanizmu mezi výrobou a spotřebou versus nabídkou a poptávkou. Výrobní faktor - práce je nakupována za mzdu, což ovlivňuje náklady výroby i poptávku5. Takto fungující trh práce do roku 1990 v České republice neexistoval.
2.1 Postavení žen na trhu práce Postavení žen na trhu práce je úzce svázáno s postavením žen ve společnosti, zejména v otázce rovného přístupu na trh práce a s normami chování mezi pohlavím. Tradiční role žen - péče o děti a domácnost se snoubí s rolí zaměstnankyně. Práce je pro většinu českých žen druhou6 nejvýznamnějším životní hodnotou a ženy se v míře připisované významu práce neliší od většiny mužské populace. Práce představuje pro ženy zejména prostředek finančního zajištění rodiny, domácnosti i vlastní nezávislosti a zabezpečení pro nemoc a stáří. Velmi významnou roli hraje i to, že svou práci považují za zajímavou a důležitou. Až na posledním místě mezi důvody práce je pocit zvyku. (Křížková, Hašková, 2003:3)
Český trh práce, poznamenaný totalitním režimem, se sice postupně přibližuje k pracovním trhům západních společností, přesto se vyvíjí odlišně. Nedostatečný vývoj zaměstnanosti a míra nezaměstnanosti kopírující strukturální nesoulady mezi regiony, jsou i přes postupný ekonomický růst hlavním problémem naší společnosti. Zaměstnanost žen je již tradičně vysoká a po roce 1989 tvoří ženy v České republice významný podíl pracujících v tzv. produktivním věku.7 Stav z předlistopadového období spojený se zkušeností přechodu k tržní ekonomice napomohl ustanovení specifické situace, s níž se ženy na trhu práce potýkají. Pohled na ženy jako zaměstnankyně jim znesnadňuje přístup na trh práce, což potvrzují i dílčí poznatky právě probíhajícího projektu zaměřeného na harmonizaci práce a rodiny s názvem: Rodina, zaměstnání a vzdělání (Sirovátka, 2006-2008), z nichž vyplývá, že pečovatelské závazky v rodině mohou znamenat snížené šance na trhu práce. Děti tak mohou být chápány jako faktor negativně ovlivňující zaměstnanost a potenciálně vedoucí k nezaměstnanosti. Nezaměstnaností jsou proto postiženy ve větší míře ženy a k tzv. rizikovým skupinám na trhu práce patří i ženy pečující o děti do 15 let věku, což potvrzuje mimo jiné i Průzkum veřejného mínění o postavení žen na trhu práce (Křížková, Hašková, 2003). Vyplývá z něho, že ženy staršího věku, ženy po mateřské/rodičovské dovolené a ženy s dětmi v předškolním věku jsou považovány jako tři z pěti nejvíce znevýhodněných skupin na trhu práce. Přesto je trh práce již dlouhodobě adaptován na ženskou pracovní sílu, která zůstává jeho nenahraditelnou součástí. Sektory hospodářství8 se profilují již od vzniku formálního trhu práce. Ženy jsou častěji koncentrovány v povoláních a na místech, kde jsou ochotny pracovat i za
5
S rostoucí mzdou roste ochota nabízeného množství práce a naopak. Ženy z Průzkumu veřejného mínění o postavení žen na trhu práce (Křížková, Hašková, 2003) považují za první nejvýznamnější životní hodnotu rodinu. 7 V roce 2000 tvořil podíl žen 44,8% (Pramen: Časové řady základních ukazatelů statistiky práce 1948 – 2000, ČSÚ, 2001 8 Jedná se o služby (ČSÚ 2005). 6
8
nižší mzdu než muži, v částečných úvazcích, v stereotypních zaměstnáních a na méně významných pozicích. Příčinou preferování mužů na trhu práce ze strany zaměstnavatelů jsou již tradiční předsudky vůči ženám, mužská solidarita a sociální zátěž žen. Toto tvrzení se opírá opět o již zmiňovaný „Průzkum veřejného mínění o postavení žen na trhu práce“ (Křížková, Hašková, 2003), z něhož vyplývá, že hlavními příčinami nerovné pozice žen na trhu práce jsou kromě péče o děti a domácnost (srovnej Buchtová 2002) považovány příčiny vyplývající ze struktury trhu práce a zaměstnavatelské politiky, která vyhovuje spíše mužské dominanci v práci. Přístup žen na trh práce je poznamenán diskriminačními praktikami a genderovými stereotypy. Je však nutno zdůraznit, že vlády všech zemí Evropské unie mají zájem o zrovnoprávňování mužů a žen. V České republice existuje požadavek ústavní zásady rovnosti mužů a žen ve všech oblastech společenského života a za jeho prosazení při výkonu veřejné správy odpovídají vládě v rámci svých věcných působností jednotlivá ministerstva. Řídí se při tom programovým dokumentem vlády Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen.9
2.2 Jevy doprovázející přístup žen na trh práce Mezi nejvýznamnější jevy, které negativně ovlivňují zaměstnanost žen, patří diskriminace, marginalizace a segmentace. Diskriminaci vymezuje Valentová (2005:132) takto: „Diskriminace na trhu práce je stav, kdy člověku v dosažení určitých cílů brání objektivní překážky.“ Diskriminace na základě pohlaví je přímo zakázána zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.10, zaměstnavatelé však mohou mít tendenci dávat ve výběrových řízeních přesto přednost mužům, protože se u mladé ženy obávají, že se vdá a otěhotní. Ženy v roli uchazeček o zaměstnání jsou tedy často diskriminovány z toho důvodu, že zaměstnavatel apriori předpokládá, že rodičovské povinnosti budou v souběhu se zaměstnáním plnit výhradně ony. Tato úvaha však může oprávněně vycházet z vědomí o pracovních absencích matek pečujících o malé děti, což dokládá např. výzkum: Zaměstnávání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů (Kuchařová, 2006). Z něho vyplývá, že ženy v práci absentují z důvodu ošetřování člena rodiny a to konkrétně o dítě do 10 let věku dvakrát častěji než muži.11 V důsledku toho jsou považovány z pohledu možné absence pracovně méně spolehlivé a nestabilní. Dalším souvisejícím negativním faktem v zaměstnávání žen s malými dětmi může být též problém neúměrně vysokých nákladů zaměstnavatele na zákonné odvody ze mzdy, v porovnání k výkonu. Za další faktor doprovázející přístup žen na trh práce může být považována marginalizace. Marginalizaci Sociologický slovník (2001:149) popisuje jako: “odsouvání jedinců, skupin, sociálních vrstev nebo společností do situace bytí na okraji, do méně významného postavení." Marginalizace na trhu práce znamená dle Sirovátky a Mareše (2003) přiřazování určitých osob určitým pracovním pozicím, důsledkem čehož je snížená stabilita v zaměstnání, nižší mzda, snížený osobní růst, vázanost na 9
Byl schválen vládním usnesením č. 236 ze dne 8.4.1998. §4, odst. 2, cituji: „Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci.“ 11 Údaje platí za 1. polovinu roku 2005. 10
9
sekundární či neoficiální trh práce, ale i riziko nezaměstnanosti zvláště dlouhodobé a fragmentarizace jejich pracovních kariér opakovanou nezaměstnaností. Větší riziko zařazení mezi marginalizovanou skupinu tak hrozí i ženám, jejichž pracovní kariéra je přerušována mateřstvím a následnou péčí o děti. Omezené možnosti věnovat se plně zaměstnání z důvodu péče o malé děti vede ženy k přijetí horších, méně stabilních prací s horšími pracovními podmínkami, např. na sekundárním trhu práce. Segmentace12 na trhu práce (Sirovátka, Mareš, 2003) znamená dělení trhu na primární, nabízející pracovníkům stabilní prostředí, vyšší odměny, možnost kariérního postupu a vzdělávání, a na sekundární, tedy naopak nestabilní pracovní místa s malými sociálními jistotami (často místa v šedé ekonomice). Distribuce pracovníků mezi primárními a sekundárními trhy souvisí s jejich lidským a sociálním kapitálem a s dalšími sociálními charakteristikami. Tzv. genderová segmentace na trhu práce, jejíž kořeny spočívají dle Křížkové a Pavlici (2004) v ranné výchově v rodině, má dvě podoby. Horizontální genderová segmentace je projevem rozdílné koncentrace obou pohlaví v různých povoláních, odvětvích a ekonomických sektorech a vertikální segmentace znamená pro ženy na pracovním trhu nižší tarifní zařazení dle tříd v rámci stejné profese a jejich malý podíl13 na vedoucích funkcích (Bartáková, 2005). Taktéž dle Křížkové, Haškové (2003) vidí česká společnost největší nerovnosti na trhu práce mezi muži a ženami v možnosti postupu na vyšší pozice. Nadále však přetrvává tradiční orientace na „ženské“ a „mužské“ obory. Segregace v povolání je jednak výsledkem diskriminačních praktik v přístupu a zacházení v zaměstnání (Křížková, Pavlica, 2004), ale i výsledkem preferování určitých povolání samotnými ženami. Je obtížné rozlišit, co je důsledkem vlastní volby žen z důvodu sladění rodinného a pracovního života a co je vynucenou volbou samotným pracovním trhem. Nejzřetelnějším znakem nerovnosti žen a mužů při výkonu zaměstnání však stále zůstává faktický rozdíl v odměňování. Podle kritéria průměrné mzdy nedosahují nikde na světě zaměstnané ženy stejného průměrného výdělku jako zaměstnaní muži. Problémy gender segmentace vyúsťují ve výrazné platové znevýhodnění žen obecně a především žen ve věku, kdy jsou zatíženy výchovou nezletilých dětí. Vzdělání hraje v platové diskriminaci paradoxně negativní úlohu. Pro ženy platí vztah, čím vyšší vzdělání, tím vyšší platový rozdíl ve srovnání s muži stejné úrovně vzdělání. (Bartáková, 2005).
Genderová segmentace pak může souviset s nesouladem mezi nabídkou a poptávkou pracovních míst, tzv. job matchingem. Ženy jsou obvykle koncentrovány jenom v některých profesích, protože mají jen určité typy vzdělání, nabídka volných pracovních míst však těmto profesím neodpovídá. 1. dílčí výzkumná otázka: Jaká je situace v okrese Uherské Hradiště s ohledem na problematiku job matchingu pro skupinu žen s dětmi do 15 let věku na pracovním trhu a jaký to má význam pro jejich návrat na pracovní trh po rekvalifikaci? 2. dílčí výzkumná otázka: Mají ženy s dětmi do 15 let věku nějaké zkušenosti s diskriminací ze strany zaměstnavatelů v situaci hledání zaměstnání po rekvalifikaci
12
Někdy se nahrazuje slovem segregace. Tzv. skleněný strop, jež i přes dosažené vzdělání brání ženám postoupit do vyšších pozic v oblasti kariérního růstu. 13
10
2.3 Nezaměstnanost – definice Sociologický slovník uvádí tuto definici nezaměstnanosti: "Nezaměstnanost je stav, kdy lidé chtějí pracovat a hledají si práci, která je pro ně běžně zdrojem obživy, a nemohou žádnou přiměřenou a placenou práci získat." (Jandourek 2001:170). Podle Mezinárodního úřadu práce (ILO) v Ženevě je nezaměstnanost určena třemi charakteristikami, jež současným působením vymezují aktuálně nezaměstnané osoby jako: - schopné práce (zdravotním stavem, věkem, ale i osobní situací), - chtějící zaměstnání, - jsoucí v daný okamžik bez zaměstnání. Někdy se též setkáváme s pojmem skrytá nezaměstnanost, což je forma nezaměstnanosti, kdy si nezaměstnané osoby práci nehledají, ani se oficiálně neregistrují14, často to bývají ženy s malými dětmi, které zůstávají tzv. v domácnosti. Často se však setkáváme s dalším pojmem - neúplná zaměstnanost, což je výraz pro paradoxní způsob čelení masové nezaměstnanosti pomocí snížených úvazků či míst pro kvalifikované osoby, v západní Evropě typická forma zaměstnání žen, jež poprvé vstupující na pracovní trh ( Mareš, 2002). Dlouhodobá nezaměstnanost je Podle Mezinárodní organizace práce (ILO) nezaměstnanost délší než dvanáct měsíců. Dlouhodobá nezaměstnanost je též spojena s opakovanou nezaměstnaností v průběhu pracovní kariéry jedince. „Tato tendence se jeví jako vyšší riziko nezaměstnanosti příslušníků některých sociálních kategorií (nekvalifikovaní dělníci, imigranti, ženy) ( Mareš, 2002:26). Nezaměstnanost se udává pomocí tzv. míry nezaměstnanosti.15 Míra registrované nezaměstnanosti v ČR k 31.12.2006 činila 7,7 %. Z toho míra registrované nezaměstnanosti byla 6,4 % u mužů a 9,3 % u žen.16 Z celkového počtu nezaměstnaných osob dle ILO17 bylo k 31.12.2006 v ČR 45,4% mužů a 54,6% žen.18
2.3.1 Důsledky nezaměstnanosti Zaměstnání je sociální institucí, která má výrazný vliv na uspokojování lidských potřeb. Ztráta zaměstnání postihuje jedince v mnoha oblastech jeho života a přináší řadu dezintegrujících následků. Patří k nim chronická dezorganizace života, nestabilita rodiny, netečnost, deprese, kriminalita, nadměrné užívání alkoholu a drog. Dlouhodobá 14
Nefigurují ve statistikách úřadů práce. Míra nezaměstnanosti je podíl, kde v čitateli je počet nezaměstnaných a ve jmenovateli pracovní síla. Podle toho, jakým způsobem se počet nezaměstnaných získává lze rozlišit tzv. Registrovanou míru nezaměstnanosti (MPSV) - podíl, kde v čitateli je počet dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání a ve jmenovateli součet zaměstnaných z VŠPS, počtu pracujících cizinců podle evidence MPSV a MPO a počtu dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání. Údaje o počtu zaměstnaných jsou počítány jako klouzavé průměry za posledních 12 měsíců (ĆSÚ Praha). 16 „Vyšší zastoupení žen v evidenci ÚP a nižší ekonomická aktivita determinují vyšší míru nezaměstnanosti žen. Ta je ještě výraznější zejména ve věkových kategoriích do 34 let, kdy převyšuje celkovou míru nezaměstnanosti žen. Ženy jsou v tomto věku často mimo pracovní aktivitu z důvodu péče o děti. V případě, že ztratí práci, těžko nalézají nové uplatnění, protože možnosti pracovního uplatnění jsou z důvodu péče o děti limitovány např.nemožnosti přijetí práce na směny nebo dojíždění do zaměstnání. Ani zaměstnavatelé nemají o ženy v produkčním věku velký zájem kvůli možným výpadkům v práci, např. v případě ošetřování člena rodiny“ (MPSV, 2006:2). 17 Za nezaměstnané jsou podle definice ILO ( Mezinárodní organizace práce) považovány osoby, které v referenčním období neměly žádné zaměstnání, neodpracovaly ani jednu hodinu za mzdu nebo odměnu a aktivně hledaly práci, do které by byly schopny nastoupit nejpozději do dvou týdnů. Tato metodika je jednotná pro všechny členské země EU a poskytuje mezinárodně srovnatelné údaje. Je třeba respektovat skutečnost, že definice nezaměstnaných podle ILO se liší od definice uchazečů o zaměstnání registrovaných na úřadech práce (www.mpsv.cz/zamestnanost). 18 Převzato z www.mpsv.cz/zamestnanost/statistiky. 15
11
ztráta zaměstnání postihuje celou psychiku člověka. Chování lidí je často provázeno sociální izolovaností, uzavíráním se do sebe a úbytkem sociálních kontaktů (Buchtová B. a kol., 2002). Hlavně dlouhodobě nezaměstnaní trpí zrátou sebevědomí, ba i koplexem méněcennosti, což může být překážkou v navazování kontaktů s potenciálními zaměstnavateli. Nedostatečná vlastní prezentace, neschonost prosadit se na trhu práce může vést až k paušalizaci pohledu na nezaměstnané. Ztrátou možnosti uplatnění ve svém oboru přichází také o díl své osobní prestiže. Proto je dle Buchtové (2002) tak důležitá emoční a sociální opora rodin či přátel nezaměstnaných. Nezaměstnanost se pojí též se stigmatizací. Stigma bývá chápáno jako nálepka určující, čím by jedinec měl být a není. Stigmatizace může představovat ve společnosti, jež přikládá zaměstnání velký význam, nálepku viditelného selhání či znamení. Důsledkem nezaměstnanosti je odklon vyloučených skupin od hodnot společnosti z důvodu sociální exkluze (Mareš, Rákoczyová, 2005). Podle EspingaAndersena (2001:132) je pak nejvýznamnějším faktorem procesu sociálního vyloučení chudoba. Zhoršená finanční a materiální situace tak pro více než polovinu nezaměstnaných představuje současně hlavní zdroj negativních dopadů na jejich psychiku (Sirovátka a Mareš, 2003). Materiální dopady nezaměstnanosti v podobě materiální deprivace však nejsou stejné pro všechny skupiny nezaměstnaných, nejhorší situaci vykazují domácnosti, „kde příjem nezaměstnaných byl hlavním příjmem - platí to zvláště v domácnostech s dětmi, úplných i neúplných”19 (Sirovátka, Mareš, 2003:175,176). Avšak dále pokračují, že materiální deprivace bývá zmírněna díky rodinám nezaměstnaných, jedná se hlavně o jednotlivce žijící s rodiči, ale i o samoživitelky. Poukazují tedy na skutečnost, že samoživitelky s dětmi do 15 let věku jsou často finančně podporovány svou původní rodinou. Ukazuje se tedy, že nezaměstnanost, a to hlavně dlouhodobá, má na velkou většinu nezaměstnaných, tedy i na ženy pečující o děti do 15 let věku, nežádoucí dopady, a to nejenom finanční, ale především psychické, jež mohou vést až k pocitu vyloučení ze společnosti (Sirovátka, Mareš 2003). 3. dílčí výzkumná otázka: Jaký vliv mají psychické a finanční důsledky nezaměstnanosti na návrat žen s dětmi na pracovní trh po rekvalifikaci?
2.3.2 Lidský kapitál a nezaměstnanost Lidským kapitálem rozumíme soubor znalostí, fyzických, intelektuálních a komunikačních schopností, praktických dovedností a motivací, získaných zejména v procesu vzdělání a praktické činnosti člověka a použitelných pro vytvoření nové hodnoty, uspokojení potřeby nebo pro zvýšení některé z forem kapitálu (www.wikipedia.cz).
Ze složek „lidského kapitálu“ ovlivňujících nezaměstnanost se nejvíce projevuje úroveň dosažené kvalifikace, protože nekvalifikovaní snadněji přicházejí o zaměstnání a obtížněji ho znovu nacházejí (Mareš 2002). Nezaměstnanost, hlavně dlouhodobá, devastuje lidský kapitál, neboť postižené osoby nemohou udržovat ani inovovat své pracovní dovednosti a návyky a postupně ztrácejí kontakt s trhem práce. Neméně důležitá se však jeví i motivace. Motivací nazýváme: Psychologický proces vedoucí k energetizaci organismu. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností – 19
Domácnosti nezaměstnaných, kde byl ztracen hlavní příjem se dostávají jen na 47% průměrných příjmů ( průměrný příjem v roce 2000 byl 20 254,- Kč) oproti 60 % pr. příjmů v rodinách nezaměstnaných, kde o práci nepřišel „živitel“ ( Sirovátka, Mareš 2003:75).
12
radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal (Hartl, 1993: 91).
Motivy jsou osobní příčiny určitého chování – jsou to pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb. Americký psycholog A. Maslow je autorem stupňovitého řazení potřeb, které v hierarchickém systému organizoval podle jejich naléhavosti pro člověka. Vyšší potřeby se objevují až po uspokojení potřeb nižších. Člověk má obvykle potřebu seberealizace, tedy i v zaměstnání, až pokud není hladový, je v bezpečí, milován a uznáván. Motivy mohou mít několik podob, například: - aspirace (ambice) - snaha o sebeuplatnění, vyniknutí, někdy se označuje také jako ctižádost, - cíl - uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat apod., - ideály - jsou vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života apod., - zvyk - tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost (Wikipedia, 2007). Každá z uvedených podob motivace může být vlastní i ženám s dětmi v jejich přístupu k návratu na pracovní trh. 4. dílčí výzkumná otázka: Jak ovlivňuje lidský kapitál (indikovaný vzdělanostní úrovní, typem vzdělání a motivacemi) žen s dětmi do 15 let jejich úspěšnost či neúspěšnost po rekvalifikaci vzhledem k trhu práce?
3 Aktivní politika zaměstnanosti 13
Pro zmírnění nežádoucích dopadů nezaměstnanosti a především snížení míry nezaměstnanosti má sloužit aktivní politika zaměstnanosti (dále jen APZ), jejímž prostřednictvím se stát snaží snižovat nezaměstnanost. Existuje též pasivní politika zaměstnanosti, což jsou finanční transfery kompenzující ztrátu příjmu v době nezaměstnanosti, které nebudu podrobněji rozebírat, ačkoli výzkumy ukazují jejich vliv na chování nezaměstnaných, např. na jejich motivaci k návratu na TP. Státní politika zaměstnanosti, jejíž součástí APZ je, tedy usiluje o ekonomickou politiku na straně poptávky po práci (nová pracovní místa), politiku trhu práce (regulaci), legislativní regulaci a podporu nezaměstnaným (Mareš, 2002). Státní politiku zaměstnanosti v České republice zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce a podle situace na trhu práce spolupracují s dalšími subjekty.
3.1 Rekvalifikace K jednomu z významných nástrojů20 aktivní politiky zaměstnanosti patří i rekvalifikace. „Rekvalifikace21 patří v současném aktivačním přístupu, který se v politikách zaměstnanosti stále více prosazuje, k hlavním nástrojům rozvoje lidského kapitálu a motivace pracovní síly“ (Sirovátka et al., 2004: 18). V roce 2006 se v ČR z celkového počtu rekvalifikovalo 40% mužů a 60% žen, přičemž osob pečujících o dítě do 15 let22 bylo 16% ze všech. Zajímavá je skutečnost (Sirovátka et al., 2004), že zájem klientů z řad nezaměstnaných o rekvalifikační programy klesá s délkou jejich evidence na úřadech práce. Též úroveň vzdělání má vliv na zařazování klientů do rekvalifikačních kurzů, obecně jejich zájem roste s vyšším vzděláním23. Naopak se stoupajícím věkem klientů klesá jejich zájem o rekvalifikace. Úřady práce organizují rekvalifikace hlavně v případech, kdy struktura poptávky trhu práce neodpovídá struktuře nabídky a případná rekvalifikace umožňuje nové nebo další uplatnění ve vhodném zaměstnání. Rekvalifikace může být prováděna i u zaměstnavatele v zájmu dalšího pracovního uplatnění jeho zaměstnanců. Rekvalifikace mohou mít dvě formy: Specifickou (cílenou) – což je změna dosavadní kvalifikace zaměřená na získání teoretických a praktických poznatků pro výkon pracovní činnosti, vychází z bezprostředních potřeb trhu práce. Je vhodná pro skupiny lépe umistitelné na trhu práce. Nespecifickou - vychází z předpokládaných potřeb trhu práce, má i motivační část, jež je vhodná pro klienty navracející se na trh práce po delší odluce. Typ a kvalita jednotlivých rekvalifikačních kurzů se na regionální úrovni může lišit, ovšem platí, že v umístňování nezaměstnaných na trhu práce hraje kvalita programů důležitou roli. Nezaměstnaní mají nízké šance najít si zaměstnání, pokud program neodpovídá regionálnímu pracovnímu trhu, jejich individuálním potřebám nebo nezahrnuje dostatek praktických či teoretických dovedností. Ukazuje se též, že dlouhodobější rekvalifikační kurzy vykazují lepší umístnitelnost klientů (Sirovátka et al., 2004: 31). 20
Dalšími nástroji APZ jsou investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, překlenovací příspěvek, příspěvek na dopravu zaměstnanců, příspěvek na zapracování a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Součástí APZ je též poradenství, podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením a cílené programy k řešení zaměstnanosti. 21 „Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických vlastností a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání“ (Zákon o zaměstnání č. 435/2004 Sb., § 108, odst.1). 22 Upraveno z http://portal.mpsv.cz/sz/stat/rek. 23 Nižší vzdělání bývá u klientů úřadů práce často spojeno se zdravotním omezením či jiným etnikem ( Sirovátka, 2004).
14
3.1.1 Cíle rekvalifikace Primárním cílem rekvalifikačních kurzů je následné zapojení účastníků na regulérní pracovní trh, resp. zvýšení pravděpodobnosti úspěchu při hledání a získávání zaměstnání a při jeho udržení. Dalšími účinky rekvalifikací jsou získání kvalifikace, získání orientace, jak hledat zaměstnání, zvýšení sebedůvěry, zvýšení motivace hledat zaměstnání, získání kontaktů vedoucích k zaměstnání, zlepšení prožívání nezaměstnanosti a psychiky. Tedy celková aktivizace, zvláště pro skupinu lidí s velkými zdravotní nebo osobnostní problémy, pro něž je rekvalifikace jednou z mála možností, jak nepropadnout úplné beznaději a někdy i naprosté sociální izolaci. Horáková a Rákoczyová říkají, že zejména ženám po mateřské dovolené nahrazují rekvalifikační kurzy pracovní kolektiv a současně jsou pro ně zdrojem identifikace se „stejně postiženými osobami“ (2003:216). Rekvalifikační programy tedy mají pozitivní psychosociální účinky na všechny znevýhodněné skupiny na trhu práce, k nimž ženy pečující o děti do 15 let věku patří, přestože „…efekty na zaměstnanost, respektive odchod účastníků rekvalifikačních programů z registru nezaměstnaných jsou sporné“ (Sirovátka, 2004: 18). V této souvislosti je, myslím, vhodné připomenout jeden z průvodních negativních účinků rekvalifikací, tzv. efekt uzamčení, kdy klienti během rekvalifikace přestávají hledat zaměstnání nebo hledání odkládají na pozdější dobu. Uvedený efekt se stal paradoxně cílem nízkopříjmové skupiny klientů, jež pobírají dávky dle zákona o hmotné nouzi24 s povinností dokládat aktivity ve směru hledání zaměstnání, kteří rekvalifikaci vítají jako jednu z možnosti oddálení zaměstnání. Všem uchazečům o zaměstnání, kteří nastoupí na rekvalifikační kurzy zprostředkované úřady práce, vzniká nárok na podporu při rekvalifikaci.25 Navíc lze hradit i náklady spojené s jízdným, stravným a ubytováním při rekvalifikaci. Přesto zvláště muži v pozici „živitelů rodin“ odmítají dlouhodobé rekvalifikační kurzy z obavy finančních problémů v rodině. Průvodním jevem rekvalifikací zůstává samotný výběr účastníků, kdy do programů bývají zařazováni schopnější klienti s lepším potenciálem budoucího zaměstnání26 nebo klienti, zaměstnatelní i bez absolvování rekvalifikace.27 Můžeme tedy shrnout, že „rekvalifikace jsou problematické vzhledem k nejednoznačnosti svých účinků“ (Horáková, Rákoczyová, 2003:205). Praxe jednotlivých úřadů práce se ve způsobu provádění rekvalifikací značně liší, liší se i výše prostředků, jež je možno na rekvalifikace čerpat. Neliší se však přístup žen, jež mají celkově o rekvalifikace vyšší zájem než muži, přestože se po ukončení kurzu umístňují na trhu práce hůře než muži. 5. dílčí výzkumná otázka: Jaký vliv na následnou úspěšnost či neúspěšnost na trhu práce může mít z pohledu žen pečujících o děti do 15 let věku typ absolvované rekvalifikace a její kvalita?
4 Pečovatelské závazky žen v rodinách 24
Zákon č. 111/2006 Sb. Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., § 40. 26 Jedná se o tzv. creaming efect. 27 Tzv. efekt mrtvé váhy. 25
15
Již v předchozím textu jsem se pokusila vysvětlit, že šance žen pečujících o děti do 15 let věku na trhu práce silně souvisí s jejich postavením ve společnosti, důležitá je však i pozice žen v rodině. Pokud mají matky s dětmi využít každou příležitost na trhu práce, jsou silně závislé na pomoci své rodiny a okolí při péči o děti a domácnost. Jak uvedené tvrzení souvisí s mojí výzkumnou otákou, se pokusím rozebrat v následujících oddílech.
4.1 Role žen v rodině a kariéra žen „Role žen a mužů se v současných společnostech podstatně liší. Podle toho se též liší jejich potřeby. Lze určit v zásadě dva typy potřeb: praktické, vyvolané aktuálními podmínkami a strategické, umožňující ženám a mužům vykonávat genderové role, které jim společnost určila“ (Ženy a muži v datech: III: 2005). Genderové role jsou takové role, které se v dané společnosti definují jako vhodné chování pro jedno a druhé pohlaví. Kulturní vzorec, kterým je vymezeno místo ženy v obou sférách – v zaměstnání i v domácnosti, s převážnou zodpovědností za domácnost a péči o děti a místo muže jenom v zaměstnání, je silně zakořeněn, není ale jediný možný. Dle Možného (2006) měl v nukleární rodině muž dvojí roli, jednak zaujímal místo živitele rodiny28 formou účasti v placeném zaměstnání, ale současně měl v rodině postavení instrumentálního vůdce. Žena naproti tomu vytvářela zázemí a citové klima v rodině. Postavení rodiny ve společnosti se tedy odvíjelo od postavení hlavy rodiny, jíž byl muž. Status placené práce - v zaměstnání - měl a má proto větší význam než práce neplacená - v rodině. Podle Chaloupkové (2005) mezi neplacenou, domácí práci můžeme zahrnout širokou škálu činností k zajištění provozu domácnosti a služeb jejich členů. Ženy věnují domácí práci týdně v průměru dvakrát více času29 než muži a vykonávají převážnou část domácích činností.30 V postmoderní české společnosti lze již zmiňovaný model rodiny s mužem – živitelem sledovat ve větší míře hlavně u rodin s dětmi (do 3-4 let věku). Po uvedené věkové hranici dětí se dříve nebo později vrací ženy ke svému zaměstnání (srovnej: Možný 2006, Bartáková 2006, Kuchařová 2005). Má-li však žena vyšší vzdělání a dosáhla již významného postavení ve své profesi, těžko se smiřuje s postavením ženy v domácnosti i v období tzv. rodičovské dovolené a volí brzký návrat do zaměstnání: „.. alespoň v některých, spíše kvalifikovaných profesích napomáhá dřívější návrat k lepšímu pracovnímu uplatnění žen“ (Kuchařová, 2006:25). Průběh kariéry muže a ženy z manželské dvojice mívá obvykle jinou dynamiku a průběh. Zatímco muž může odstartovat svou kariéru ihned po ukončení studia a jeho kariéra zůstává nedotčena i v době, kdy má malé děti, u žen se vytváří model přerušované kariéry. To znamená, že ženy nejčastěji na dobu na dobu 3- 4 let ( na jedno dítě) přerušují zaměstnání a na trh práce se vrací převážně do plného pracovního úvazku. Přerušení kariéry však pro ženy31 znamená nevýhodu v přístupu k zaměstnání, platovým podmínkám a hlavně k průběhu vlastní kariéry (Sirovátka, 2006). Toto zjevně pochopily ženy s vysokoškolským vzděláním, které zvolily s ohledem na trh práce strategii „mít málo dětí či nemít je vůbec“. To však může být z individuálního i celospolečenského hlediska chápáno jako nežádoucí strategie. Přibývá tak manželství, které fungují na modelu dvoukariérové rodiny, říká Možný (2006:185). A pokračuje, že dvoukariérová rodina není v populaci zcela běžný jev, stejně jako nejsou nejvíce rozšířené rodiny s modelem dvouosobní kariéry, kde je v 28
Tzv. Breadwinner model. 23,5 hod oproti 11 hod, 42 min. (pramen: mezinárodní projekt Rodina a gender role - ISSP 2002, český soubor, in Chaloupková, 2005). 30 Zajímavý je výčet domácích činností jež nejčastěji vykonává 2/3 žen: úklid, praní a příprava jídla. Oproti tomu převážná část mužů se zabývá drobnými opravami v domácnosti. 31 Kariérní postupy se nijak výrazně neliší mezi ženami bezdětnými či ženami s dětmi (OECD 2002). 29
16
kriéře podporován jen jeden z partnerů, ponejvíce muž. Nejčastější jsou, jak již bylo řečeno, rozšířeny z ekonomických důvodů rodiny dvoupříjmové, tedy model, v němž vykonávají oba partneři nekariérové zaměstnání. „ V běžném životě nejčastěji funguje jakási směs tradičního a moderního modelu, tedy model smíšený. Muž a žena jsou spoluživitelé rodiny, ale hlavní starost o domácnost a rodinu zůstává převážně zcela na ženě, přestože i ona pracuje“32 (Maříková, 1999:96).
4.2 Harmonizace pracovní a rodinné sféry Většina debat vedoucích se o napětí mezi rodinou a zaměstnáním se točí kolem času, jež stráví jedinec mezi rodinnými povinnostmi a povinnostmi pracovními. Výrazná nerovnováha, jež panuje v rozdělení odpovědností mezi partnery v domácnosti, však jako výrazná překážka ztěžuje ženám možnost harmonizace práce a rodiny na individuální úrovni, uvádí Křižková, Hašková (2003). Je však nutno podotknout, že tlak na pracovní výkon mužů částečně znemožňuje jejich odpovědnost k péči o děti, proto může být jejich pomoc omezena. Též matky si v některých situacích drží monopol na některé znalosti a kompetence, k nimž otec dle jejich mínění nemá dispozice (Šmídová, 2005:10). K celkem rozšířené pomoci rodinám s dětmi ze strany prarodičů se vyjadřuje Kuchařová: „Jedním ze způsobů harmonizace práce a rodiny je i výpomoc rodinám s dětmi ze strany jejich prarodičů“33 (2006:37). Existuje též institucionální pomoc rodinám s dětmi ve formě státních i soukromých zařízení pečujících o děti předškolního věku. Přesto, jak dále uvádí Kuchařová (2006), nedostatečná nabídka34 zařízení peče o děti předškolního věku (zvláště pro děti do 3 let věku) může být problémem v návratu matek na pracovní trh. Ztížené možnosti harmonizovat rodinné a pracovní povinnosti, nedostupnost vhodných zařízení péče o děti a nedostupnost různých forem vhodné denní péče o děti nebo jiné členy rodiny nerodičovskou osobou tak vedou k situaci, jejímž „následkem je pokles porodnosti a dokonce úbytek populace“ (MPSV, 2004:5). Důležitou se proto jeví ochota zaměstnavatelů35 vytvářet a podporovat tzv. alternativní formy práce ( rozložení obsahu práce a pracovní doby, umožnění zkrácených pracovních úvazků36, práce z domova, zástup jinou osobou), tedy aktivně vytvářet pro rodinu přátelské pracovní prostředí (Machovcová, 2006). Rodina a práce, tedy slaďování rodinného a pracovního života, se stává problémem veřejným. Velký význam má proto propojení role zaměstnankyně s rolí matky, které spočívá v nemalé míře ve zvýšení prestiže žen ve společnosti, stejně jako v posílení úlohy muže v rodině. 6. dílčí výzkumná otázka: 32
Tzv. dvojí zátež žen. Tuto pomoc využívá téměř ¾ rodin s dětmi- viz výzkum VÚPSV Praha ( Kuchařová, 2006). 34 “V roce 2003 bylo v České republice funkčně provozovaných kolem 60 jeslí. Za poslední desetiletí došlo v souvislosti s prodloužením rodičovské dovolené a rovněž s celospolečenskou preferencí individuální rodičovské péče o děti k celkovému poklesu významu těchto zařízení. Trend poklesu počtu jeslí je s ohledem na blaho dítěte státem v současnosti podporován. Kromě jeslí využívají rodiče s dětmi ve věku 1,5 - 3 let služby soukromých mateřských center (v roce 2003 více než 150). Ve školním roce 2002/03 bylo v České republice funkčně provozovaných 5 552 mateřských škol. Docházka dětí do mateřské školy je nepovinná, její návštěvnost je však trvale vysoká. Navštěvuje ji téměř celá populace 5letých dětí (95 % v roce 2002/2003) a necelých 80 % populace 3-letých. Školky navštěvuje rovněž čtvrtina dětí mladších 3 let. Školní družiny zřizované při základních školách v roce 2002/2003 navštěvovalo 39 % žáků 1. stupně ZŠ, školní kluby 10 % žáků 2. stupně“ (MPSV, 2003:21). 35 „Family-friendly“ přístup zaměstnavatelů, jenž vidí soukromý život svých zaměstnanců. 36 „Možnosti zkrácených úvazků jsou muži i ženami v České republice využívány velmi málo (v roce 2002 pouze 8 % všech zaměstnaných žen, 2 % mužů)“ (MPSV, 2003:20). 33
17
Jak ovlivňuje úspěšnost či neúspěšnost návratu žen s dětmi do 15 let na pracovní trh po rekvalifikaci jejich zátěž péčí o děti a domácnost a vliv nedostatečné institucionální péče?
Metodologická část 18
5 Systematizace možných příčin neúspěchu žen pečujících o děti do 15 let věku na trhu práce po rekvalifikaci Existuje zřejmě několik příčin, jak na vnější úrovni, tak i na vnitřní úrovni, proč ženy pečující o děti do 15 let věku nemohou nalézt i po absolvování rekvalifikace zaměstnání. Vnější strukturální příčiny neúspěchu na trhu práce mohou ženy s dětmi ovlivnit jen velmi těžce, vnitřní příčiny neúspěchu zaměstnávání matek lze do určité míry ovlivnit samotnými ženami. Samotné slovo „neúspěch“ na trhu práce má sice záporný náboj, ovšem je otázkou, zda nemožnost najít zaměstnání berou samotné ženy opravdu jako neúspěch. Spousta žen, právě proto, že si je vědoma své ztížené situace při hledání zaměstnání, považuje již samotnou „cestu“ na pracovní trh, k níž patří i rekvalifikace, za úspěch ve smyslu aktivního hledání zaměstnání.
5.1 Faktory na vnější úrovni 1) Job matching – jestliže struktura volných pracovních míst neodpovídá místům poptávaných ženami s dětmi, může nevhodná struktura pracovního trhu zapříčinit jejich pracovní neúspěch (ženy jsou v mobilitě za prací omezeny a někdy i méně ochotné z důvodu péče o děti). 2) Diskriminace žen na trhu práce – z důvodu péče o děti, hlavně v době nemoci dětí, mohou být matky na trhu práce práce diskriminovány, což vyúsťuje v mnoha případech v jejich odmítání na trhu práce. 3) Typ a kvalita rekvalifikace – skladba rekvalifikačních kurzů většinou kopíruje strukturu požadovaných volných míst v regionu (z důvodu efektivity), což nemusí odpovídat místům požadovaným ženami s dětmi a rekvalifikace mohou klást malý důraz na individuální potřeby matek, tudíž rekvalifikace nemusí vést k pozitivnímu efektu na trhu práce. 4) Finanční důsledky nezaměstnanosti – též finanční důsledky nezaměstnaných matek nemusí vždy znamenat jednoznačnou motivací v návratu na pracovní trh (úzce souvisí s nastavením sociálních transferů, na které může rodina dosáhnout). 5) Zátěž žen péčí o děti a domácnost – problém větší zátěže žen v péči hlavně o malé děti a domácnost, může být další překážkou v úspěchu na pracovním trhu z důvodu omezení dostupnosti služeb při zajišťování péče o děti (partner, prarodiče, instrumentální pomoc).
5.2 Faktory na vnitřní úrovni 1) Psychické dopady nezaměstnanosti – psychické dopady nezaměstnanosti ve formě zhoršeného psychického stavu mohou mít výrazný negativní vliv na návrat na pracovní 19
trh (v podobě snížené aktivity při hledání zaměstnání vlivem strachu z odmítnutí ze strany zaměstnavatele). 2) Lidský kapitál (vzdělání a motivace žen) – dalším faktorem neúspěchu na vnitřní úrovni je úroveň lidského kapitálu, přičemž jeho nejdůležitější složkou se jeví výše a typ vzdělání. Důležitá je však i celková motivace žen s malými dětmi získat zaměstnání, jež však může souviset i s motivací celé rodiny nebo s celkovou finanční situací.
5.3 Metodologie V této kapitole bude popsána operacionalizovaná podoba dílčích výzkumných otázek, jež vycházejí z hlavní výzkumné otázky: Jaké jsou příčiny neúspěchu žen pečujících o děti do 15 let věku v jejich začlenění na pracovní trh po rekvalifikaci? Popsána bude též zvolená výzkumná strategie a technika, kvalitativní i kvantitativní výzkum a bude představena výzkumná jednotka.
5.3.1 Výzkumná strategie Cílem výzkumu je odhalit příčiny neúspěchu žen pečujících o děti do 15 let věku na trhu práce práce po rekvalifikaci. Důležité bude hlavně zjištění, co si o příčinách svého neúspěchu myslí ženy samotné a identifikace těchto příčin. Proto jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii, jež je založena na procesu hledání porozumnění sociálnímu problému. Podle Dismana (2000:285) je“kvalitativní výzkum nenumerické šetření zahrnující interpretaci sociální reality. Cílem je tu odkrýt význam pokládaný sdělovaným informacím”. Vytváří se tak nové porozumnění, nová teorie. I dle Hendla (1997) je v kvalitativním výzkumu důležitá interpretace jevů sociálního světa lidmi a jejich zkušenosti. Hlavní otázka je položena co nejšířeji a během výzkumu také často dochází k přeformulaci dílčích otázek během výzkumu. Pro zodpovězení části dílčích výzkumných otázek použiji i kvantitativní data.
5.3.2 Výzkumná technika V kvalitativním výzkumu, jak uvádí Disman (2002), existují tři techniky sběru dat, a sice: pozorování, rozhovor a studium artefaktů. Pro svůj výzkum jsem si zvolila metodu hloubkového rozhovoru. Hendl (1997) o něm mluví jako o rozhovoru pomocí návodu, kdy není daná struktura, pouze koncept se seznamem témat, jež by měly vycházet z dílčích výzkumných otázek. Otázky v rozhovoru budou tedy kladeny tak, aby pokrývaly jednotlivé kapitoly teoretické části, respektivě dílčí výzkumné otázky. Kvantitativní analýza bude spočívat v analýze dat z Úřadu práce v Uherském Hradišti o volných pracovních místech.
5.3.3 Výzkumná jednotka Výzkumnou jednotkou jsou nezaměstnané ženy s dětmi do 15 let věku, po rekvalifikaci, evidované Úřadem práce v Uherském Hradišti. Z teoretického hlediska neexistuje žádná časová hranice od ukončení rekvalifikace, která by implikovala úspěšnost při hledání 20
zaměstnání. Proto byly vybrány respondentky s různě dlouhou dobou po ukončení rekvalifikace. Některé absolvovaly i více kurzů. Výběr případů vychází z volby výzkumné strategie, tedy záměrný výběr případů, jež výzkumníka zajímají (Hendl, 1997). Disman (2002:304) říká že: „cílem konstrukce vzorku v kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci jeho relevantních dimenzí.“ Proto jsem se snažila vybrat do vzorku co nejpestřejší škálu respondentek, u nichž lze předpokládat odlišnou sociální situace a odlišnou interpretaci vlastní životní situace. Výzkumnou jednotkou v kvantitativní analýze jsou statistická data Úřadu práce v Uherském Hradišti o volných a požadovaných pracovních místech.
5.3.4 Dílčí otázky a jejich operacionalizace Pomocí operacionalizace dílčích výzkumných otázek jsem se snažila o převedení konceptualizovaných teoretických pojmů do měřitelné podoby (Hendl, 1999) formou otázek. Otázky jsou obecnějšího charakteru, organizovány tématicky tak, aby pokryly jednotlivé předvídané faktory neúspěchu žen s dětmi do 15 let po rekvalifikaci. Slouží k zachování cíle rozhovoru, tedy k identifikaci faktorů neúspěchu žen s dětmi do 15 let na trhu práce, z pohledu žen samotných. Dílčí otázky a operacionalizace jsou součástí přílohy č. 1.
Empirická část
21
6 Průběh sběru dat Nejdříve byla provedena analýza statistických dat Úřadu práce v Uherském Hradišti. Dále proběhly na Úřadu práce v Uherském Hradišti, na pracovišti tazatelky (poradkyně pro změnu povolání) v době od 23.4.2007 do 10.5.2007 čtyři rozhovory. Pátý plánovaný rozhovor nebylo možno z důvodu náhlého dlouhodobého onemocnění repondentky realizovat, proto proběhl jenom krátký telefonický rozhovor, který byl doplněn mailovou formou. Všem respondentkám byl před zahájením rozhovorů vysvětlen jejich účel, tedy sběr informací k výzkumu ze studijních důvodů tazatelky, a respondentky byly ubezpečeny, že výzkum je plně anonymní. Respondentkám bylo proto přiřazeno pouze identifikační písmeno A-E. Rozhovory byly zaznamenávány pomocí nahrávacího zařízení, a poté byly přepsány. Přepisy rozhovorů jsou součástí přílohy č. 2, nahrávky byly smazány.
6.1 Popis výzkumného souboru Respondentka A: Středoškolské vzdělání, 36 let, samoživitelka, 14-letý syn, naposledy pracovala před půl rokem, žije v okresním městě. Nezaměstnaná je půl roku, 1. rekvalifikaci ukončila před 3 lety, další před 3 měsíci. Respondentka B: Středoškolské vzdělání, 42 let, rozvedená, ve společné domácnosti žije s druhem, 5- letý syn ( další syn je dospělý), žije v okresním městě. Nezaměstnaná je asi rok, předtím byla 4 roky na rodičovské dovolené, naposledy pracovala před 5 lety. 1. rekvalifikaci ukončila před 6 lety, další před měsícem. Respondentka C: Základní vzdělání, 27 let, vdaná, 2 děti: 6 a 8 let, téměř nepracovala (kromě příležitostních krátkodobých výpomocí), žije na vesnici. Nezaměstnaná je 2 roky, rekvalifikaci ukončila před rokem. Respondentka D: Vysokoškolské vzdělání, 33 let, vdaná, 2 děti - dvojčata 5 let, žije na polosamotě. Naposledy pracovala před 5 lety, nezaměstnaná 1 rok, rekvalifikaci ukončila před 6 měsíci. Respondentka E: Středoškolské vzdělání (pokračuje ve studiu), 30 let, vdaná, dcera - 6 let, žije na malém městě. Naposledy pracovala před 6 lety, nezaměstnaná 1 rok, rekvalifikaci ukončila před 5 měsíci.
6.2 Výsledky výzkumu Následující pododdíly jsou věnovány analýze statistických dat a interpretaci dat získaných z provedeného kvalitativního výzkumu, z rozhovorů žen.
6.2.1 Job matching Roční zpráva Úřadu práce v Uherském Hradišti o situaci na trhu práce k 31.12.200637 uvádí, že k 1.1.2007 žilo v okrese Uherské Hradiště 70 141 mužů a 73 588 žen. Ve 37
Zveřejnil v roce 2007 Uřad práce v Uherském Hradišti.
22
městech žije 48,3% obyvatel. Koncentrace pracovních příležitostí je převážně v pěti sídelních centrech, okres má však i několik mikroregionů. V průmyslu je stále rozhodující strojírenství reprezentované největšími podniky okresu, dále průmysl elektrotechnický a letecký. Důležité postavení má průmysl potravinářský (konzervárny, mrazírny, pekárny), dřevozpracující, textilní, obuvnický, sklářský a významné je rovněž stavebnictví. Nabídka volných míst a poptávka požadovaných míst z řad nezaměstnaných žen v okrese Uherské Hradiště k 31.12.2006, kterou v již zmiňované zprávě statisticky zaznamenal Úřad práce, ukazuje, jaký je job matching v uvedeném okrese. Z tabulek č. III.1 a č. III.2, jež jsou uvedeny v příloze č. 3, můžeme vyčíst, že nejvíce volných míst je nabízeno v dělnických povoláních v potravinářském průmyslu a v odborných dělnických strojírenských a stavebních povoláních. Jedná se o profese, kde se předpokládá směnný či nepřetržitý provoz. Dále pak v specializovaných profesích jako architekti, projektanti, konstruktéři, techničtí vědci a inženýři. Naopak ženy poptávají zaměstnání zaměřené na služby a obchod, v pomocných dělnických povoláních a v administrativě. Roční zpráva Úřadu práce v Uherském Hradišti o situaci na trhu práce k 31.12.2006 popisuje situaci na trhu práce následovně: „Zaměstnavatelé mají velmi vysoké nároky na schopnosti nových zaměstnanců. Některé problémové skupiny uchazečů o zaměstnání, zejména osoby se zdravotním postižením, ženy s péčí o děti, uchazeči v předdůchodovém věku hledají zaměstnání obtížně (ÚP, 2006:5). Zajímá mně, proč jsou ženy v okrese Uh Hradiště koncentrovány v určitých povoláních, jaké požadavky mají na pracovní místa s ohledem na péči o děti a domácnost? Ze statistických údajů však nelze vyčíst potřebné údaje, proto pokračuji analýzou kvalitativních dat z rozhovorů. Nejdříve jsem zjišťovala, o jaká pracovní místa mají ženy s dětmi zájem. Ženy bez ohledu na vzdělání a povolání jednoznačně poptávají pracovní místa v jednosměnném provozu, s flexibilní pracovní dobou umožňující doprovod dětí do předškolních zařízení a některé ženy požadují i zkrácený úvazek, zvláště pokud mají malé děti a jsou nuceny do zaměstnání dojíždět. Například respondentka B vysvětlovala, jaké hledá pracovní místo s ohledem na čtyřletého syna: Tak třeba čas, ano, musím ho zavést do školky. Školka začíná o půl sedmé a musím ho vyzvednout ze školky, protože mi ho nemá kdo zavést ani odvést a školka končí ve čtyři. Kdybych dojížděla, tak by ta pracovní doba musela být tak,, já nevím, od osmi, podle toho kde…Pracovní doba končí ve tři, autobus jede tři patnáct, přijíždí od Hradiště 15.40 a já to mám tak 20 minut do té školky pěšky.…. Takže jsem si spíš něco na půl úvazku.
Zajímavé ale je, že respondentka D, která má v porovnání s ostatními respondentkami „nejvíce nejmenších dětí“, uvažuje i o možnosti plného úvazku, byť v jednosměnném provozu, pomohla by ji však možnost flexibilní pracovní doby, což poptávají i další respondentky. O nedostatku jednosměnných i zkrácených pracovních úvazků se zmiňují téměř všechny ženy, za všechny říká respondentka C: „Já čtu aj inzeráty, ale žádný není na ráno”. Z rozhovorů maminek však vyplývá, že s věkem dítěte klesá poptávka žen po jednosměnných úvazcích a se zkrácenou pracovní dobou. Respondentka A, která je samoživitelka a má 14 letého syna, by mohla pracovat i ve směnném provozu a na plný pracovní úvazek, odmítá jen představu nočních směn z důvodu dohledu nad synem. Dílčí závěr: V okrese Uh. Hradiště je zřejmé, že nabízená pracovní místa neodpovídají požadavkům žen, jak z hlediska profese, tak i z hlediska absence jednosměnných zkrácených pracovních úvazků a flexibility pracovní doby. Proto je jejich návrat na pracovní trh velmi obtížný.
23
Špatný job matching, tedy nesoulad mezi nabídkou a poptávkou pracovních míst lze považovat za vážný vnější faktor neúspěchu žen s dětmi, zvláště předškolního věku, v návratu na pracovní trh po rekvalifikaci.
6.2.2 Diskriminace žen Velmi zajímavé odpovědi jsem dostala na otázku, zda mají respondentky osobní zkušenost s diskriminací na trhu práce a jak se projevila. Všechny odpověděly, že se diskriminované cítí, a všechny odpověděly, že je to z důvodu péče o děti. Konkrétně mají špatnou zkušenost s reakcí zaměstnavatelů na nemoci dětí. Některé z nich se však cítí diskriminovány i z důvodu pohlaví. Jenom každá z nich svoji zkušenost vidí trochu jinak. Respondentka A popisuje, proč se cítila být diskriminována z důvodu ženství: No, tak v tom jednom případě to bylo postaveno tak, že za to, že budu jako přítulná, tak dostanu tolik a tolik peněz, ale budu jezdit tam a tam a dělat to a to. Což jsem řekla, že ne. A v tom druhém případě ten pán se mě jako ani, on se ani nelenil vůbec něco nabízet nebo nenabízet, kromě toho zaměstnání, tak ten mě ďafl úplně. Za to si vysloužil takovou facku, kterou jsem nikdy nikomu nedala. A já jsem strašně práskla dveřmi.
Respondentka D zase vidí svoji diskriminaci z důvodu pohlaví trochu jinak:“To, že jsem žena a mám děti, ale nemyslím to tak, že bych toho litovala, to je skutečnost.” Diskriminace při hledání se uvedená respondentka obávala natolik, že zaměstnavateli zatajila informaci, že má dvě děti. Přesto však byla odmítnuta. S přímou diskriminací při hledání zaměstnání se setkala respondentka B, když sama vychovávala syna a takto popisuje svůj zážitek: To bylo tak, zažila jsem ten případ. On ten pán mi to řekl tenkrát jako normálně do očí. Já jsem řekla, že jsem rozvedená a že mám babičku, ale on mi řekl, ale vymáte malý dítě a uznával mi, že jsem měla nějakou tu praxi…A on to vyloženě řekl, že jako děti jsou nemocné a že třeba až povyroste, že se mám přihlásit, ale tenkrát mi to řekl normálně na rovinu.
Současně ale přiznává, že asi bude v potencionálním zaměstnání řešit problém s nemocností svého druhého syna a vyjadřuje obavy z této skutečnosti: “Takže kdo by mi trpěl, že budu na paragrafech”.
Dokonce rekvalifikační vzdělávací zařízení potvrzuje obavy žen s dětmi z diskriminace a neúspěchu na pracovním trhu: „Ještě mě tlačí věc, že na tom kurzu, říkali nám...že jsou znevýhodněný holky mladý po škole. Že půjdou na mateřskou a budou mít děti“ (R:B). Dílčí závěr: Všechny respondentky uvedly, že s diskriminací ze strany zaměstnavatelů mají vlastní zkušenost a že se diskriminované cítí. Všechny uvedly jako důvod diskriminace fakt, že mají nebo mohou mít děti, které jsou nebo mohou být nemocné. Z těchto důvodů byly přímo či nepřímo odmítány v zaměstnání. Jedna respondentka se navíc cítí diskriminována na základě pohlaví z důvodu sexuálního obtěžování potencionálním zaměstnavatelem. Diskriminaci respondentek kvůli jejich roli matky lze považovat za jeden z vážných vnějších faktorů neúspěchu na pracovním trhu.
6.2.3 Finanční a psychické dopady nezaměstnanosti žen s dětmi
24
Finanční důsledky nezaměstnanosti jsou nejtíživější hlavně pro respondentku A – samoživitelku, které sice vypomáhají rodiče či nejbližší rodina, není to však řešení ani trvalé, ani důstojné, jak vysvětluje: „Teďka ano, teďka maminka a brácha mi pomáhají, ale to jako prostě nepude tak dál, a já se za to stydím a já to nechci, aby to tak bylo“. Uvedená situace respondentky koresponduje i s tvrzením Mareše a Sirovátky (2003) o materiální deprivaci matek-samoživitelek a o pomoci původních rodin. A když se k jejím finančním problémům přidají ještě problémy psychické, jeví se jediným řešení přimout „jakékoliv“ zaměstnání: „Jestli už nezareaguje někdo, na těch x odpovědí které jsem poslala před 14 dny, já si myslím, že do té Hypernovy pudu. Budu tam sedět v pokladně, jak trouba. Se dvěma maturitami“ (R:A). Uvedená respondentka je ochotna se za zaměstnáním, stejně jako další matka, i přestěhovat. Pečovatelské závazky o 14 letého syna, který odmítá změnu bydliště, ji v tom však brání. Mobilita za prací tak u ní nepřipadá v úvahu: Nepřipadá. Protože já jsem se o tom už bavila s ním. Bavila jsem se s ním o tom před rokem, protože jsem měla možnost takovou nějakou práci i s bytem, že by jsme se odstěhovali někam jinam a bohužel teda moje dítě to absolutně neakceptovalo a řeklo, že tady má takové kamarády a takové zázemí, že prostě nikam jinam nepujde dokud nebude dospělý (R:A).
Ostatní respondentky, které mají partnera nepociťují finanční důsledky nezaměstnanosti až tak výrazně jako respondentka samoživitelka. Jejich další strategie je odvislá hlavně od výše jejich vzdělání, a tím i potencionálnímu příjmu ze zaměstnání, celkové motivace k práci a finanční situace v rodině. Respondentka C, která má nízké vzdělání, nevidí zlepšení finanční situace v nástupu do trvalého zaměstnání, neboť případný zisk z práce by nebyl o moc větší, než výdaje spojené se zaměstnáním: …ale vemte si, když budu jako dělat 6 hodin, kolik si vydělám, maximálně 4 až 5 tisíc. To 800 korun projedu jenom do Hradiště, 1200 zaplatím za školku, 400 korun za kluka za obědy, něco projím já, teď kde máte oblečení a tak. Tak když su doma, tak uvařím a najíme se všichni aj s děckama. A možu si přivydělat u nás v obchodě brigádně, když jim někdo marodí.
Dá se tedy říci, že pro respondentku a její rodinu je nezaměstnanost (vítá jenom možnost občasného přivýdělku v souběhu s evidencí na úřadu práce) racionální volbou. Řešením, jak zůstat dlouhodoběji mimo pracovní trh a současně dosáhnout na finanční pomoc ze strany státu vidí respondentka C v dalším, byť z její strany okolnostmi vynuceném mateřství: „… to radši půjdu na tou mateřskou i když se mně moc nechce“. Naopak pro respondentky, které mají nejvyšší vzdělání, tedy mají předpoklad vyšších výdělků, po návratu na pracovní trh touží. Motivem v jejich návratu však nejsou finanční důsledky nezaměstnanosti (snad jen pocit závislosti na partnerovu příjmu), ale hlavně psychické důsledky nezaměstnanosti (izolovanost, ztráta odbornosti, pocit neužitečnosti a malé prestiže v rodině), za všechny respondentka D: „Moji rodiče se mně ptají, proč jsem pořád nespokojená, že mám šikovného manžela a děti, nový dům a že co by za to jiné mámy daly, kdyby si mohly dovolit zůstat v domácnosti. No, dovolit si to můžu, ale nechci, já chci chodit do práce, vědět, že někam patřím.“ Respondentka D s nejvyšším vzděláním je z absence zaměstnání v natolik špatném psychickém stavu, že vyhledala odbornou pomoc psychiatra. Vážné narušení sebedůvěry se u ní projevilo útlumem hledání zaměstnání: „Víte, já už vím dopředu, že mně odmítnou“ (R:D). Pocit izolovanosti nezaměstnaných respondentek koresponduje s tvrzením Buchtové B. a kol. (2002) o ubývání sociálních kontaktů v nezaměstnanosti. Téměř všechny respondentky dokonce opakovaly téměř stejnou slovní formulaci, jakou vyjadřovaly svůj pocit izolovanosti v nezaměstnanosti: chybí mně lidi“(R:A), „člověk by chtěl jít 25
mezi lidi“(R:B), „hlavně jsem jako na chvíli vypadla mezi lidi“(R:C) „chci se dostat mezi lidi“ ( R:E). Dílčí závěr: Finanční důsledky nezaměstnanosti se zdají být diferencované podle typu domácnosti a vzdělání respondentky - to pak ovlivňuje jejich strategie. Matky s nižším vzděláním a tím i nižším předpokládaným příjmem racionálně volí déle trvající nezaměstnanost či jinou činnost mimo trh práce (např. mateřství). Respondentky s vyšším zděláním a potencionálním příjmem se bez ohledu na finanční zisk paradoxně snaží o návrat na trh práce i za cenu zaměstnání tzv. pod úroveň. Zvláště patrné u samoživitelek, které se snaží o návrat na pracovní trh vždy (hlavně z finančních důvodů). Prostý návrat žen do jakéhokoli zaměstnání (bez ohledu na jeho kvalitu) však může vést až k jejich marginalizaci na trhu práce. Taktéž psychické důsledky nezaměstnanosti se zdají být diferencované podle vzdělání a osobnostním typu. Na návrat matek na trh práce mohou mít i negativní vliv (rezignace na hledání zaměstnání u vzdělaných respondentek s nižším sebevědomím). Finanční a psychické důsledky nezaměstnanosti mohou být u některých žen s dětmi do 15ti let faktorem neúspěchu na pracovním trhu po rekvalifikaci.
6.2.4 Lidský kapitál (vzdělání a motivace žen) Lidský kapitál ve formě vzdělání má velký vliv na zájem respondentek vrátit se na trh práce ve smyslu vyšší motivace vzdělaných žen, protože tyto ženy mají pocit, že ztrácí svou odbornost: „…to jsem nemusela studovat, vždyť za chvíli už nerozeznám recept od návodu na pasti pro myši“(R:D). Některé z nich jsou ochotné přijmout i zaměstnání, kde nevyužijí svoji kvalifikaci, zvláště pokud jsou si vědomy dalších svých handicapů (např. horší zdravotní stav), naopak jiné respondentky nechtějí přijmout zaměstnání tzv. pod úroveň: „požaduji odbornou a samostatnou funkci“(R.E). Respondentka se základním vzděláním nepovažuje samotné vzdělání za důležité pro úspěšnost v zaměstnání, protože jak říká: „Ale já ten papír / výuční list / na nic nepotřebuju. Jo, moje kámoška taky není vyučená a dělá u soukromníka asistentku a má tam pěkné prachy, soukromníci prý na papír nehledí. No, ona tam s nim jezdí i na služební cesty, rozumíte…” Je však zajímavé, že i respondentky s vyšším vzděláním se nevyjádřily ve smyslu důležitosti vzdělání nebo jeho typu pro návrat matek na trh práce, zřejmě tak uvažují pod vlivem svých setkání s diskriminací z důvodu péče o děti. Například respondentka D říká: „proč mně jinak nikdo v lékárně nechce, když mám požadované vzdělání a dokonce jsem ochotna pracovat na nižší pozici?“ Motivace ve smyslu dosažení cíle - tedy návratu na pracovní trh sice vede ke zvýšené aktivizaci některých respondentek (například mají snahu si zvyšovat vzdělání), bohužel však ani vysoce motivované respondentky nebyly na trhu práce úspěšné. Prokázala se však souvislost vzdělání a motivace, čím vyšší vzdělání, tím vyšší motivace k práci a opačně, jak dokazuje respondentka C: No, tož to máte těžké, jako já aj jo, ale když si to jako spočítám, aj manžel hlavně je proti tomu.“ Dílčí závěr: Výše vzdělání (a kvalifikace vůbec), která je obecně velmi důležitým faktor úspěšnosti na trhu práce, se jeví dle mínění respondentek nepodstatným faktorem úspěšnosti na pracovním trhu. Vliv vzdělání, které je obecně velmi důležitý faktor úspěšnosti na trhu práce, se v případě sledovaných žen zdá být někdy překonán samotným faktem, že je žena matkou a z pohledu zaměstnavatelů může být vnímána jako riziková pracovní síla. To pak, zdá se, stírá i jinak pozitivní vliv vzdělání.38 Motivace respondentek s cílem 38
Viz pododdíly 6.2.1 a 6.2.2.
26
nalezení zaměstnání jsou diferencované dle vzdělání (s vyšším vzděláním rostou motivace), ale souvisí též z celkovou pracovně/rodinnou strategií jednotlivých rodin (vliv partnera). Mohou být blokovány hlavně zátěží respondentek péčí o děti a domácnost. Lidský kapitál (indikovaný úrovní, typem vzdělání a motivacemi) z pohledu žen s dětmi do 15ti let věku, nemá žádný vliv na jejich úspěch pracovním trhu po rekvalifikaci.
6.2.5 Typ a kvalita rekvalifikace Nejdříve chci objasnit, že ze statistických dat Úřadu práce v Uherském Hradišti lze sice vysledovat počet osob pečujících o děti, které po absolvování rekvalifikace ukončili evidenci dle jednotlivých typů rekvalifikace, statisticky ale nelze sledovat vliv kvality či typu rekvalifikačních kurzů na počty vyřazených klientů. Podotýkám, že i ve statistických údajích o počtu vyřazených rekvalifikantů dochází z technických důvodu k jistému zkreslení. Opírám se tak o Sirovátkovo et al. (2004:18) zhodnocení účinků rekvalifikace, kdy tvrdí, že není možno specifikovat přesně souvztažnost mezi vstupem a ukončením rekvalifikačního programua a nalezením pracovního místa. Dále nelze přesně statisticky určit zda důvodem k ukončení evidence byl nástup do zaměstnání či obdobné činnosti ( viz poznámka č.3 str. 6). Budu tedy analyzovat kvalitativní data. Zda má typ rekvalifikace význam pro úspěch na pracovním trhu se názory respondentek různí. Například respondentka B se kloní k názoru, že ji možná kurz účetnictví, který dřívě absolvovala, dopomohl k zaměstnání: „No, ten kurz. Protože jsem věděla o čem. No nevím, co pomohlo”. Respondentka totiž doplňuje, že jí k zaměstnání dopomohla přímluva jejího známého: „to jsem sehnala práci, spíš díky, já jsem potkávala svého známého, že hledám práci a on mi řekl, že tam někoho zná, já jsem se tam teda byla ptát osobně a potom asi za týden se mi někdo ozval“. V jejím případě mohlo mít pozitivní vliv na úspěch na pracovním trhu absolvování odborné rekvalifikace, avšak vlivem na její úspěch mohlo být i osobní doporučení, tedy dobré reference na trhu práce. Uvedený nový faktor úspěchu na pracovním trhu, tedy protekci, zmiňují i další respondentky :„bez známosti bych se na místo státního zaměstnance nedostala“(R:E), “pracovala občas brigádně, moje teta má u nás obchod” (R:C), „stejně místo neseženu, když nemám známosti“(R:D). Naproti tomu pro respondentku D znamenala stejná odborná rekvalifikace, jakou absolvovala respondentka B, dokonce ztrátu energie v hledání zaměstnání, když ji zaměstnavatel během praxe, která byla součástí rekvalifikace slíbil do budoucna zaměstnání, a pak ji nepřijal: „Bohužel jsem se nechala ukolébat touto vidinou zaměstnání a nakonec nic z toho. A můžu Vám říct, že mně to tak rozhodilo, že jsem opět nespávala… já jsem pak už ani neměla odvahu se jít někam zeptat na zaměstnání, protože jsem cítila, že bych další zklamání neunesla“. Zaměstnavatele nemotivovala k přijetí respondentky ani možnost příspěvku na mzdu od Úřadu práce. Respondentka A dokonce tvrdí, že by pro ni další odborná rekvalifikace neměla žádný význam. Všechny respondentky však vyjádřily společný názor, že typy rekvalifikace zahrnující výuku práce na PC pro ně mají velký význam: „protože jako jsem vděčná, a velice vděčná za to, že jsem mohla absolvovat ty počítače...” (R:A). Některé respondentky tvrdí, že kvalita jimi absovovaných rekvalifikací byla nedostačující (hlavně z důvodu neprofesionality lektorů), ale že z jejich pohledu nehraje žádnou roli ve smyslu vlivu jejich úspěchu či neúspěchu na pracovním trhu. Dílčí závěr: Celkově lze konstatovat, že typ rekvalifikace může mít vliv na úspěch na pracovním trhu. Vhodně zvolená rekvalifikace odpovídající požadavkům trhu práce a osobnostním 27
charakteristikám respondentek může znamenat úspěch na pracovním trhu. Naopak nevhodná rekvalifikace může znamenat nejenom neúspěch respondentek na trhu práce, ale i přispět k jejich demotivaci v hledání zaměstnání (z důvodu mylného vyhodnocení neúspěchu jako osobního selhání). Kvalita rekvalifikačních programů nehraje dle názorů respondentek překvapivě žádnou roli v návratu na pracovní trh, přestože výzkumy ukazují u ostatních skupin nezaměstnaných pravý opak. Zřejmě ani kvalitní rekvalifikační kurzy nedokáží převýšit již zmíněné faktory neúspěchu (nesoulad mezi nabídkou a poptávkou a diskriminace) žen s dětmi na trhu práce. Lze tedy souhlasit s tvrzením Horákové a Rákoczyové (2003), že rekvalifikace jsou vzhledem k nejednoznačnosti svých účinků přinejmenším problematické či sporné. Stejně tak Sirovátka et al. 2004 potvrzuje, že rozbor efektů rekvalifikačních kurzů ukázal nedostatečné řešení vyšší míry nezaměstnanosti u žen. Poznámka: V souvislosti s analýzou příčin neúspěchu respondentek v tomto pododdílu se ukázalo, že čtyři z pěti respondentek získaly v minulosti zaměstnání na základě přímluvy svých známých či příbuzných. Jedna respondentka litovala, že nemůže při hledání zaměstnání využít protekci z důvodu nevybudované sítě kontaktů na trhu práce, na lokální úrovni (změna bydliště). Protekce, o které respondentky v rohovorech mluvily, byla příčinou jejich předchozích pracovních úspěchů. Můžeme tedy dovodit, že absence protekce na trhu práce, může znamenat další faktor neúspěchu matek na pracovním trhu.
6.2.6 Zátěž žen péčí o děti a domácnost Většina respondentek uvedla, že se jejich partneři málo podílí na péčí o děti, a to z racionálních finančních důvodů (nižší mzda v případě čerpání volna na ošetřování člena rodiny, nižší výdělek v případě zkrácených úvazků či naopak omezení přesčasové práce). Dalším důvodem je klima v zaměstnání partnerů našich respondentek, nepodporující muže v péči o děti: „Když si najdu práci a on začne bývat na paragrafech, začne mít problémy. Jo, ti chlapi mu to tam taky nebudou trpět. Nebo měla jsem zlomenou ruku vloni, kluk onemocněl a táta si vzal paragraf a ejhle jaká byla výplata“ (R:B) či z kariérních důvodů partnera: „Jenže je lékař, nedávno povýšil a to obnáší to, že v nemocnici málem i spává“ (R:D). Ještě horší situaci prožívá respondentka A - samoživitelka, bývalý partner nejeví žádnou snahu o pomoc s péčí o syna, stejnou zkušenost měla respondentka D, když byla v obdobné situaci. S pomocí prarodičů v péči o děti respondentky počítají, ne všichni prarodiče jsou však ochotni se na péči o vnoučata podílet a ne všechny respondentky prarodiče mají. Ale i v kladném případě vidí respondentky pomoc prarodičů spíše v hlídání nemocných dětí či jiných nepravidelných případech, ne jako řešení dlouhodobějšího rázu (celodenní hlídání). Stejně tak nevidí dlouhodobější řešení v hlídání dětí pomoc soukromých hlídacích zařízení buď z důvodu vysoké finanční úhrady za tyto služby, nebo z důvodu nedůvěry v soukromé „neprověřené“ služby. Naopak s hlídáním dětí v případě návratu na pracovní trh se respondentky plně spoléhají na pomoc institucionálních předškolních zařízení, ovšem s jistým omezením způsobeným nutností respektovat jejich otvírací dobu. Jesle, mateřské školky a družiny jsou však někdy nedostupné:„Školky nejsou. Co vím teďka, já teda úplně já jsem se tak chodila doprošovat kvůli školce, až jsem až brečela, aby mohl být celý den ve školce“ (R:B). Návrat respondentek s dětmi předškolního věku na trh práce je tak plně závislý na dostupnosti předškolních zařízení a jejich otvírací době. Dělba práce v rodinách respondentek je nejvíce ovlivněna generovými stereotypy, přičemž ženy necítí výraznou zátěž domácími pracemi. Zvláště v rodinách respondentek, kde má partner nejnižší vzdělání, vykonávají veškeré práce v domácnosti respondentky, protože partneři se odmítají podílet na domácích pracech: „ale to on by 28
nikdy nedělal, když je chlap“ (R:C). A naopak některé respondentky si prim v domácnosti nenechají vzít: “…a když jsem potom viděla jako ty domácí práce, jak se k tomu staví”( R:B). Otázkou tedy zůstává, zda a do jaké míry si matky opravdu přejí dělbu práce, což potvrzuje i Šmídová (2005). Dílčí závěr: Zátěž respondentek péčí hlavně o předškolní děti a domácnost je dle jejich názoru vysoká, protože partneři jim v péči o děti až na výjimku nijak výrazněji nepomáhají. Ženy tedy musí současně zvládat rodinné i pracovní povinnosti. Dlužno však podotknout, že ne všechny matky si pomoc otce skutečně přejí. Respondentkám dále s péčí o děti pomáhají prarodiče, jedná se však spíše o nárazovou pomoc v případě nemoci dětí. S plnou pomocí v péči o děti respondentky tedy spoléhají na pomoc instrumentálních zařízení státního typu (soukromé jsou nedostupné z finančních důvodů či vlivem nedůvěry v neprověřenost podobných služeb). Ovšem ne vždy jsou tato zařízení hlavně předškolního typu (jesle a mateřské školy) z kapacitních důvodů či otvíracích doby vyhovující. Nedostupné služby v péči o děti mohou mít vlin na neúspěch žen na pracovním trhu. Souhrně však lze říci, že zátěž žen péčí hlavně o děti do 15 let věku a domácnost představuje jeden z vnějších faktorů jejich neúspěchu na pracovním trhu po rekvalifikaci.
Závěr 29
Cílem mojí práce bylo odpovědět na otázku: Jaké jsou příčiny neúspěchu žen pečujících o děti do 15 let věku v jejich začlenění na pracovní trh po rekvalifikaci? Interpretací rozhovorů respondentek, ale též statistických údajů Úřadu práce v Uherském Hradišti, vyplynulo, že jednou z hlavních vnějších příčin neúspěchu žen s dětmi do 15 let na trhu práce se jeví špatný job matching. Pokud poptávka volných míst neodpovídá profesím, v nichž jsou matky z důvodu péče o děti (s ohledem na požadavek jednosměnných, flexibilních a zkrácených pracovních úvazků) soustředěny, mají ženy jen mizivé šance vrátit se po rekvalifikaci na pracovní místa, která preferují a k nimž primárně soustředí své hledání. Diskriminace žen s dětmi na trhu práce je tak reakcí zaměstnavatelů na zátěž žen vyplývající z genderových stereotypů. Pečovatelské závazky žen, zejména předpokládané absenční chování z důvodu péče o nemocné děti, jsou důvodem, proč se pracovní síla matky jeví potencionálním zaměstnavatelům nepřitažlivá. Diskriminace matek na trhu práce tak vede k jejich zvýšené nezaměstnanosti a s nezaměstnaností spojenými finančními důsledky. Finanční důsledky nezaměstnanosti, projevující se racionální kalkulací předpokládaného zisku ze zaměstnání, představují pro nekvalifikované ženy s dětmi z nízkopříjmových rodin další faktor neúspěchu na trhu práce. Faktorem neúspěchu matek na pracovním trhu může překvapivě být, jak vyplynulo z mého výzkumu, jeden z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti rekvalifikace. Zvláště u matek s dětmi, jejichž psychické důsledky nezaměstnanosti se projevují snížením sebedůvěry, mohou nevhodně zvolené rekvalifikační programy vést až k rezignaci na hledání zaměstnání vlivem strachu z odmítnutí zaměstnvatelem. Též zátěž žen péčí hlavně o malé děti je další vnější předpokládanou překážkou v jejich začleňování na trh práce po rekvalifikaci. Důvodem jsou již zmiňované genderové stereotypy v rodině a s tím spojená dvojí zátěž žen, rodinná a pracovní. Zátěž matek může být umocněna nechutí jejich partnerů k dělbě práce, či nepřipravenost zaměstnavatelů akceptovat zátěž mužů s péčí o děti a domácnost. Zátěž žen se však zvyšuje i s nedokonalou nabídkou předškolních zařízení a jejich omezenou otvírací dobou. Poslední, nepředpokládanou příčinou neúspěchu žen s dětmi na trhu práce se ukázala absence „doporučení“ a „známostí“ na trhu práce, tedy tzv. „protekcionismus. Protekce může být dvousečná zbraň. Některým matkám může osobní síť „známých“ dopomoci k nalezení zaměstnání, pro jiné matky může protekce ostatních účastníků trhu práce, znamenat oslabení jejich už tak malých šancí na trhu práce. Cílem všech zaměstnavatelů je hlavně přežít na trhu práce, jenž funguje stejně jako ostatní trhy na principu nabídky a poptávky. Hlavním problémem matek s dětmi se zase jeví časová náročnost skloubení péče o děti s pracovní dobou. Ženy s dětmi jsou tak z důvodu péče o děti odkázány na nabídku na lokálním trhu práce. A jaké cíle sledují ženy s dětmi? Myslím, že odpověď nejlépe vystihuje citace respondentky B, která zhodnotila situaci většiny matek následovně: „Tak chceme děti, chceme, aby z nich něco bylo, chceme aby byly hodný, aby byly vychovaný, chceme se jim věnovat, chceme abychom s něma jezdili na výlety, ale chceme taky peníze“. Proto se tak důležitým jeví harmonizace rodinného a pracovního života, proto jenom svobodná volba priorit dvou hodnot, rodiny a zaměstnání, povede ke spokojenosti matek a potažmo i jejich rodin. Otevírá se zde i prostor pro státní politiku zaměstnanosti k motivaci zaměstnavatelů více zaměstnávat ženy s dětmi. Pokud jde o možnosti řešení problému zaměstnávání žen s dětmi v oblasti APZ, tak bych ráda nabídla variantu většího zacílení stávajících nástrojů APZ. Rekvalifikace by mohly lépe kopírovat individuální rodinnou a lokální situaci žen s dětmi do 15 let věku a předejít tak negativním projevům v zaměstnávání matek. Též další z nástrojů
30
APZ – společensky účelná pracovní místa39 by zase mohla přednostně podporovat vznik jednosměnných, flexibilních a případně i zkrácených úvazků. Tím by bylo možno snižovat nesoulad mezi nabídkou pracovních míst a míst poptávaných ženami s dětmi. Dostupnost tohoto řešení je v rukou úřadů práce na jednotlivých lokálních úrovních. Ovšem jako jedno ze systematičtějších řešení v návratu matek na pracovní trh bych viděla nové formy státních opatření podporujících vznik flexibilních pracovních úvazků a též lepší dostupnost časově vyhovujících služeb institucionální péče, zejména o předškolní děti. Systémovým řešením problému v zaměstnávání žen s dětmi se mně ale jeví změna myšlení v naší společnosti spojena s genderovými stereotypy. Výčet faktorů, znamenajících neúspěch matek na trhu práce má jeden podtón, a sice předpokládanou zátěž žen vyplývající z jejich pečovatelských závazků o děti a domácnost. Otázkou však zůstává, nakolik je naše společnost připravena na změnu genderových stereotypů a nakolik a zda vůbec si takovou změnu přejí ženy samotné. Odpověď na uvedenou otázku by však překračovala rámec mojí bakalářské práce a možná k ní ještě nenazrál čas.
39
„Společensky účelnými pracovními místy se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Společensky účelným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s úřadem práce uchazeč o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na společensky účelná pracovní místa může úřad práce poskytnout příspěvek“ (ZOZ č. 435/2004 Sb., § 113, odst. 1).
31
Seznam použité literatury
Bartáková,H. 2005. Znevýhodnění žen s dětmi na trhu práce. In Winkler, J., Klimplová, L., Žižlavský, M. (eds.) Účelové programy na lokálních trzích práce. Jejich význam, potřebnost a realizace. Brno : Masarykova univerzita. Buchtová, B. a kol. 2002. Nezaměstnanost, Psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha. Grada Publisching a.s. 2002. ČSÚ, MPSV. 2005. Ženy a muži v datech. Praha. MPSV a ČSÚ. Disman, M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha. Nakladatelství Karolinum. Esping – Andersen, G. et al. 2001. A New Welfare Architecture for Europe? Report submitted to the Belgian Presidency of the European Union. Hartl, J. 1993. Psychologický slovník. Praha. Česká typografie a.s. Hendl, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Praha. Portál. Horáková M., Rákoczyová M. 2003. Přínosy rekvalifikací pro znevýhodněné skupiny osob. In Mareš, P.; Sirovátka, T. (eds.). Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno : FSS MU, 202-219. Chaloupková, J. 2005. Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v české společnosti. Sociologický časopis. 41(1) : 57 – 77. Jandourek, J. 2001. Sociologický slovník. Praha. Portál. Křížková, A., Hašková H., 2003. Průzkum veřejného mínění o postavení žen na trhu práce. Sociologický ústav AV ČR. Křížková, A., Pavlica K., 2004. Management generových vztahů. Praha. Management Press. Kuchařová, V., 2005. Postoje k manželství a rodičovství a reflexe změn podmínek pro rodičovství, Praha:VÚPSV. Kuchařová, V. 2006. Zaměstnání a péče o malé dětí z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů, Praha:VÚPSV. Machovcová, K. 2006. Výzkum potřeb cílové skupiny personalistů, limitů a možností pro rozvoj rovných příležitostí pro ženy a muže. Výzkumná zpráva, Gender Studies o.p.s. Projektu EU Equal „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“. Mareš, P. 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha. Sociologické nakladatelství. Možný, I. 2006. Rodina a společnost. Praha. Sociologické nakladatelství. MPSV. 2006. Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v 1. pololetí 2006. /online/. /cit. 15.5.2007/ http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace 32
OECD 2001, 2002, 2003, 2004a. Employment Outlook. Paris: OECD. Sirovátka, T, et al. 2006. Rodina, zaměstnání a sociální politika. Brno. MU FSS. Boskovice. Albert. Sirovátka, T. et al. 2004 b. Zhodnocení rozsahu, cílenosti a účinků programů aktivní politiky zaměstnanosti. Výzkumná zpráva. Brno: VÚPSV. Sirovátka, T., Mareš P., 2003. Dochází na českém trhu práce k marginalizaci? In Mareš, P.; Sirovátka, T. (eds.). Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika.: MU FSS Brno:118-127. Šmídová, I., 2005. Rodiny kde pečují otcové. Časopis: Gender, rovné příležitosti a výzkum. Sociologický ústav AVČR. 6 (4) : 10-11. ÚP Uh. Hradiště. 2007.Roční zpráva o situaci na trhu práce k 31.12.2006. interní materiály. Valentová, M. 2005. „Začlenění žen na trhu práce v ČR ve srovnání se zeměmi EU.“ In Směřování české sociální politiky s důrazem na agendu Lisabonské strategie (kolektiv autorů). Brno: VÚPSV. VÚMPSV. 2003. Problémy trhu pce a politiky zaměstnanosti. Praha : VÚPSV Wikipedia. 2007. Aktualizace 28.1.2007. Lidský kapitál. /online/. / citováno 15.5.2007/. Zákon o zaměstnanosti 435/2004 Sb. Sbírka zákonů ČR. 2004. Praha : MPSV. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/136864-lidsky-kapital, http://portal.mpsv.cz/sz/stat http://csu.statnisprava.cz/csu/redakce.nsf/i/zamestnanost_nezamestnanost_prace
33
Anotace
Cílem této bakalářské práce je zjistit, jaké jsou příčiny neúspěchu žen pečujících o děti do 15 let věku na pracovním trhu po rekvalifikaci. V úvodu je vymezen cíl práce, v teoretické části jsou konceptualizovány základní pojmy: trh práce, nezaměstnanost, aktivní politika zaměstnanosti, rekvalifikace, role žen v rodině a kariéra žen, harmonizace rodinného pracovního života a jsou formulovány dílčí výzkumné otázky. V metodologické části je popsána metodika: kvalitativní výzkum prováděný mezi nezaměstnanými ženami s dětmi do 15 let věku na Úřadu práce v Uherském Hradišti a kvantitativní analýza statistických dat tamtéž. Jádro empirické části tvoří analýza dat. Na základě výsledků a jejich interpretace, jsou identifikovány vnější a vnitřní faktory neúspěchu žen s dětmi do 15 ti let na trhu práce po rekvalifikaci. V závěru je zodpovězena výzkumná otázka a je navrženo závěrečné doporučení. Počet slov: 11 940
Annotation The aim of this bachelor thesis is to find out about the causes of failure of women looking after children of up to 15 years of age in the labour market after retraining. The aim of the thesis is defined in its preface. In its theoretical part basic terms, such as labour market, unemployment, active employment policy, retraining, the role of women and their career, harmonization of family life and working life are conceptualized and partial research questions are formulated. In the methodological part the methodology is described: a qualitative research carried out among unemployed women with children of up to 15 years of age in the job centre in Uherské Hradiště and a quantitative analysis of statistical data from the same institution. The core of the empirical part is formed by the analysis of data. Internal as well as external factors of failure of women looking after children of up to 15 years of age in the labour market after retraining are identified on the basis of the results and their interpretation. In the conclusion of the thesis the research question is answered and final recommendation is proposed. Words: 11 940
34
Rejstřík Bartáková - 1, 10, 16, 32 Buchtová - 9, 12, 32 diskriminace - 4, 9, 19, 24, 28, 30 Disman - 20,21,32 gender -9, 10, 16, 30, 31, 32, 33 Hartl - 13, 32 Hašková - 8, 9, 17, 32 Hendl - 20, 21, 32 Horáková - 13, 28, 32 horizontální nerovnost - 14 Chaloupková - 16, 32 Jandourek - 11, 32 job matching - 4, 10, 16, 19, 23, 24, 30, 36 Křížková - 8, 9, 10, 32 Kuchařová - 9, 16, 17, 32 kvalitativní výzkum - 5, 20, 32, 34 kvantitativní výzkum - 14, 20 lidský kapitál - 4, 12, 13, 20, 26, 27, 33, 36 Machovcová - 17, 32 Mareš - 5, 9, 10, 11, 12, 14, 25, 32 marginalizace - 9 Maříková - 15, 32 Maslow - 13, 32 materiální nerovnost - 14 metodologie - 4,20 Možný - 4, 11, 16, 17, 19, 32 nezaměstnanost - 4, 5, 8, 10, 12, 14, 15, 19, 20, 25, 26, 28, 30, 32, 33, 34, 36, 42, 51 Pavlica - 10, 32 politika zaměstnanosti - 4, 5, 14, 34 Rákoczyová - 12, 15, 32 rekvalifikace - 4, 5, 14, 15, 19, 21, 27, 28, 30, 37, 40 Sirovátka - 8, 10, 12, 14, 15, 16, 28, 32, 33 segmentace -10 segregace - 10 stigmatizace - 12 sociální exkluze - 12 trh práce - 4, 5, 6, 8, 9, 10, 46, 51, 60 Šmídová - 17, 29, 33 Valentová - 9, 33
35
