Faciální analýza klobuckého obzoru v kladenskorakovnické pánvi, Klobuky u Slaného

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav geologie a paleontologie

Faciální analýza klobuckého obzoru v kladenskorakovnické pánvi, Klobuky u Slaného Bakalářská práce

Daniela Valentová

   

  Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Karel Martínek, Ph.D.

Praha 2009      

Abstrakt: Stáří líňského souvrství patří mezi nejdiskutovanější problémy limnického karbonu středočeské oblasti. Sedimenty líňského souvrství s převažujícím zastoupením sedimentárních hornin typu red beds vykazují nedostatek paleontologických nálezů. Pouze tenké polohy v pestře a šedě zbarvených obzorech souvrství jsou jediným zdrojem pro biostratigrafické studie. Tato skutečnost vedla k vzniku odlišných názorů na stáří líňského souvrství. Studie opírající se o biostratigrafii usuzují na stáří stephanu C (nejvyšší karbon). Litostratigrafické studie na základě podobnosti sedimentárního sledu v pánvích lugika považují alespoň svrchní část líňského souvrství za spodnoautunské (nejspodnější perm). Tato bakalářská práce je zaměřena převážně na sedimentologii klobuckého obzoru výchozů v obci Klobuky u Slaného a jejím cílem je na základě použití metody faciální analýzy zhodnotit prostředí, které utvářelo ukládání sedimentů klobuckého obzoru. Na základě faciální analýzy byla vyčleněna sedimentační prostředí: prodelty, čela delty, deltové plošiny s uhlotvornou vegetací, jezerního předbřeží, jezerního příbřeží a prostředí vějířové delty. Naspodu zaznamenaného sledu je progradace mikrodeltového systému charakteristického častým překládáním dílčích laloků a ukládáním redeponovaného organického materiálu na svrchní deltové plošině zachovalého v podobě dnešní klobucké sloje. Následný výrazný zdvih jezerní hladiny se projevil ostrým nasednutím předbřežních facií představovaných laminovaným fosiliferním vápencem. Na prostředí jezerního předbřeží představujícího největší rozšíření jezera navazuje prostředí jezerního příbřeží s výrazným obsahem vulkanogenních klastů a přínosem materiálu z tělesa mikrodelty. O několik metrů v nadloží (část sedimentárního záznamu není odkrytá) je zaznamenána progradace vějířové delty do jezera. Po ukončení sedimentace tělesa vějířové delty probíhalo ukládání hornin přinášených z prostředí delty obsahující vulkanogenní materiál a jejich následná redistribuce podél pobřeží s tvorbou tempestitů v prostředí jezerního příbřeží.

     

 

    Obsah:

1.

Cíl práce

1

2.

Přehled dosavadních výzkumů

1

středočeské a západočeské pánve

1

paleogeografie

1

členění pánví

2

litostratigrafie

3

líňské souvrství

4

obzory líňského souvrství

5

paleobotanické nálezy

7

paleogeografie

7

korelace s lugickou oblastí

8

Přehled výzkumů na lokalitě Klobuky u Slaného

8

Faciální analýza na lokalitách v Klobukách

11

3.

4.

metodika

14

faciální analýza

15

Diskuze

30

Faciální asociace

30

Vývoj sedimentačního prostředí v čase a prostoru

33

5.

Závěry

36

6.

Použitá literatura

37

Přílohy: Sedimentární profily (A, B, C, D), lokalita Za Cukrovarem Sedimentární profil (E), lokalita Před Cukrovarem  

1, 2, 3, 4 5

 

                                             

Sedimentární profil (F), lokalita Zářez u silnice

6

Korelace profilů (A, B, C, D), lokalita Za Cukrovarem

7

Korelace profilů (E, F), lokalita Před Cukrovarem a Zářez u silnice

8

Legenda k sedimentárním profilům (A, B, C, D, E, F)

9

1. Cíl práce  

Cílem předkládané bakalářské práce je zhodnotit stratigrafické výzkumy klobuckého obzoru líňského souvrství (stáří stephanu C) na lokalitě Klobuky u Slaného, které probíhaly nesouvisle od poloviny 19. století a interpretovat sedimentační prostředí v měřených profilech na lokalitě Klobuky. Tato práce je součástí širšího sedimentologicko-paleontologického výzkumu probíhajícího v rámci projektu Grantové agentury Akademie věd České republiky (č. poj. A300130703).

2. Přehled dosavadních výzkumů Středočeské a západočeské pánve Středočeské a západočeské karbonské pánve s výlučně kontinentálním typem sedimentů a částečnou uhlonosnou výplní reprezentují preplatformní vnitrohorské deprese s největším výskytem limnického svrchního paleozoika variscid na území České republiky, které byly později částečně překryty platformními horninami mladších útvarů, především jednotkami české křídové pánve a terciérními sedimenty a vulkanity podkrušnohorských pánví a kvartérním pokryvem (Pešek, 2001). Pánve byly založeny vlivem tektonického neklidu na území mezihoří variscid se ztenčenou zemskou kůrou s nepravidelnou subsidencí. Tektonický neklid byl vyvolán variskou orogenezí díky postupně se vrásnící variské předhlubni. Sedimentace ve středočeských a západočeských limnických pánvích začala ve westphalu C v době, kdy skončilo ukládání sedimentů v české části hornoslezské pánve a v době, kdy v české části vnitrosudetské pánve probíhalo ukončení prvního megacyklu limnické uhlotvorby. Během éry sedimentace ve středočeských a západočeských pánvích proběhly dva hiáty, intrawestphálský a intrastephanský. Nejstarší doložené stáří náleží do stephanu C (Pešek, 1996).

Paleogeografie Ukládání sedimentů probíhalo na peneplenizovaný povrch s výškovými rozdíly do desítek metrů, který je tvořen slabě metamorfovanými sedimenty a vulkanity barrandienského proterozoika, středně až silně metamorfovanými horninami tepelského krystalinika a plutonity kadomského a variského stáří (Pešek, 2001). V první fázi docházelo k ukládání sedimentů v depresích, což vedlo k procesu postupného zarovnávání území. Největší zdroj klastického

 

1

materiálu přinášeného do pánví z jihu představovaly okolní horniny, zvláště v té době vyklenující se blok moldanubika a středočeský plutonický komplex. Sedimentace byla provázena

synsedimentárními

výlevy

bazaltových

hornin

či

explozemi

kyselého

a intermediálního vulkanismu. Oblast představovala rozsáhlou a relativně plochou kotlinu, jež byla omezena od jihovýchodu pahorkatinou a na severu a západě podobným geomorfologickým útvarem, ale s menšími výškovými rozdíly. Nejstarší uložené sedimenty jsou stáří westphalu C. Sedimentace byla přerušena hiáty mezi westphalem C a D a mezi stephanem B a C. Potvrzené nejmladší sedimenty udávají ukončení sedimentace ve stephanu C, ale od přelomu 50. a 60. let se vedou spory o možnost, že svrchní část líňského souvrství může být i spodnoautunského stáří (Holub et al. in Pešek, 1996).

Členění pánví Geograficky se oblast člení na jednotlivé pánve a relikty, které se jmenují podle oblastí, kde probíhala v minulosti těžba. Západočeskou oblast tvoří pánve plzeňská, manětínská, žihelská a radnická. Kladenskorakovnická a mšenskoroudnická pánev reprezentují středočeskou oblast (obr. 1). Relikty obou oblastí představují lokality Mirošov, Stříbro, Stradonice, Malé Přílepy, Kravaře (Pešek et al., 2001).

 

2

Obrázek č. 1. Základní členění limnického permokarbonu v České republice. (Pešek, 1996). Vysvětlivky: 1- sudetské svrchní paleozoikum, pánev: I - českokamenická, II - mnichovohradišťská, III - podkrkonošská, IV - dolnoslezská, V - orlická; 2 - středočeské a západočeské svrchní paleozoikum: podoblast západočeská - pánev: a - plzeňská, b - manětínská, c - radnická, d - žihelská; podoblast středočeská - pánev: e - kladenskorakovnická, f - mšenskoroudnická; 3 krušnohorské svrchní paleozoikum; 4 - svrchní paleozoikum brázd - brázda: A - blanická, B - boskovická.  

Litostratigrafie Litostratigraficky se středočeské a západočeské pánve dělí na čtyři souvrství, která se dále člení na nižší jednotky. Z podloží směrem do nadloží vyčleňujeme kladenské souvrství (podle staršího dělení označované jako spodní šedé souvrství) s převahou fluviální sedimentace a s převahou šedého zbarvení aleuropelitových členů s významnými uhelnými slojemi. Druhé nejstarší souvrství je týnecké (spodní červené), ve kterém pokračuje dominantní sedimentace fluviálních procesů s převážným zbarvením aleuropelitových členů do červenohnědé barvy. Třetí nejstarší slánské souvrství (svrchní šedé) má převažující typ sedimentace lakustrinní. Aleuropelitové členy jsou charakteristické šedým zbarvením a významným výskytem uhelných slojí. Nejmladší líňské souvrství (svrchní červené) se ukládalo po intrastephanském hiátu a má dominantní lakustrinní sedimentaci. Zbarvení

 

3

aleuropelitových členů je červené až červenofialové s výskytem kruhových redukčních skvrn zelené barvy, které jsou charakteristické jen pro toto souvrství. Výplň pánví nebyla nikdy vrásněna, pouze porušena řadou zlomů převážně SZ-JV směru do

menších

nerovnoměrně

zakleslých

bloků,

které

vznikaly

synsedimentárně,

postsedimentárně nebo po ukončení sedimentace. Pánevní výplň je uložena subhorizontálně s úklonem maximálně do 10° (Pešek, 1996). Autoři Havlena a Pešek (1980) popisují paleogeografii území, kde se rozprostíraly pánve, jako sedimentární prostor vyplněný po okraj sedimenty piedmontní zóny, uvnitř s fluviatilně-lakustrinními sedimenty akumulačních ploch a s místy vnitropánevní jezerní sedimentací. Zóny piedmontní sedimentace lemovaly v různé šíři úpatí zdrojových oblastí. Přechodným typem, který spojuje prostor piedmontních zón s prostorem akumulačních plošin, je sedimentace proluviální a fluviální v podobě proluviálních kuželů a náplav divočících řek. Akumulační plošina byla představovaná plochým dnem sedimentárního bazénu, na kterém se nacházel systém krátkých toků s prudkým sklonem do soustav průtočných jezer.

Líňské souvrství Líňské souvrství se ukládalo východně od Slaného po výrazném hiátu a má největší plošné rozšíření ze všech souvrství. Potvrzené stáří na základě paleobotanických studií je stephan C. Pro bázi líňského souvrství je typické objevení se sedimentů s převahou aleuropelitů. Horní hranice je celopánevně erozní. Líňské souvrství je tvořeno komplexem bělošedých, žlutavých,

hnědých,

červených

a

místy

narůžovělých

až

nafialovělých

psamitů

a pestrobarevně zbarvených aleuropelitů, které jsou místy pastelově červené, fialové, zelené, modré, šedé a šedomodré. Vzácně se mohou objevovat barvy bělavé a bílé. Prachovce a jílovce jsou pro toto souvrství charakteristické přítomností zelených redukčních skvrn kruhového průřezu o velikostech do 2-3 cm, které jsou v tmavém jádře místy obohaceny vanadem a uranem a výskytem různě velkých žlutavých až nafialovělých karbonátových konkrecí (Pešek, 1996). V líňském souvrství jsou vyčleňovány facie lakustrinní a fluviolakustrinní. První facie, facie lakustrinní, která je charakteristická převahou aleuropelitů, se nachází v plzeňské a kladenskorakovnické pánvi. Typický vývoj lakustrinní facie je zaznamenán v profilu vrtu Be-1 Bechlín. Druhá facie, facie fluviolakustrinní obsahující místy mocné polohy psamitů a psefitů, má typický vývoj popsaný z vrtu Zd-1 Zdětín (Pešek, 2001).

 

4

V souvrství se projevuje výrazné snížení uhlonosnosti. Vulkanogenní horniny jsou uložené synsedimentárně v podobě efuziv andezitoidů v okolí Žatecka v kladenskorakovnické pánvi a tufů či tufitů kyselého až bazického vulkanismu s centry mimo pánve. Sedimentace byla ovlivněna změnou klimatických podmínek vedoucí k suššímu a dosti teplému klimatu. Projevily se změny ve zdrojových územích a samotných pánvích, které byly strukturního charakteru. Došlo k posunu sedimentačního centra, transgresi jednotky za dosavadní okraj některých pánví a zvýšení subsidence. V době sedimentace souvrství mohlo proběhnout jedno lokální přerušení (Pešek, 1996).

obzory líňského souvrství Havlena a Pešek (1980) definovali obzor takto: „Obzor je soubor vrstev, zpravidla o celkově nevelké mocnosti, využitelný jako korelační vodítko buď v lokální litostratigrafii (např. v měřítku jedné deprese nebo pánve) nebo v litostratigrafii oblastní, tj. v celé limnické pánvi, oblasti nebo dokonce ve více oblastech. V podstatě je tedy obzor vůdčí litologický horizont lokálního nebo regionálního rozsahu. Obzor není synonymem souslojí a nemusí mít spodní nebo svrchní hranici jednoznačně definovatelnou mezivrstevní spárou. Uvnitř obzoru mohou být litologicky vzájemně dost odlišné horniny, avšak určitý typ hornin zpravidla výrazně převládá.“ V líňském souvrství vyčleňujeme tři samostatné obzory: zdětínský, klobucký a stránecký (obr. 2). Zdětínský a klobucký obzor, každý o mocnosti 50-100 m, jsou vyvinuty v kladenskorakovnické a mšenskoroudnické pánvi. Stránecký obzor mocný 15 m je rozšířen pouze lokálně v pánvi mšenskoroudnické (Pešek, 1996). Obzory jsou polohy pestrých prachovců a jílovců s příměsí v pastelově červených, fialových, zeleně skvrnitých a tmavě šedivých barvách s vložkami vulkanogenních hornin, karbonátů a silicitů. Obsahují rybí šupiny a jiné zbytky živočišného původu, rostlinné otisky a silicifikovaná dřeva (tzv. araukarity). V obzorech bývají vyvinuté polohy tenkých slojek. V kladenskorakovnické pánvi se vyskytuje mourovité uhlí klobucké slojky na Slánsku a v mšenskoroudnické pánvi zase prouhelněné humitové uhlí. V západní kladenské části kladenskorakovnické pánve jsou pestré obzory reprezentovány polohami tufů a tufitů vytvářejícími milimetrové až metrové polohy jemnozrnných hornin pastelových červených a fialových barev. Jedná se o argilitizované kaolinitické až montmorillonitické popelavé, pískové až lapillové tufy a tufity (Pešek, 1996).

 

5

Zdětínský obzor je nejhlubším ze tří obzorů v souvrství. Svůj typický vývoj má v mšenskoroudnické pánvi. V kladenskorakovnické pánvi je vyvinut v několik decimetrů až několik metrů mocné tufity. V mšenskoroudnické pánvi byla ve zdětínském obzoru zaznamenána 0,4 metrů mocná slojka. Typickým profilem je vrt Zd-1 (Zdětín) ve východní části mšenskoroudnické pánve (Pešek, 1996). Klobucký obzor je lokalizován 52-86 metrů nad stropem zdětínského obzoru. Rozšířen je v kladenské části kladenskorakovnické pánve. V mšenskoroudnické pánvi není celopánevně vyvinut. V oblasti kolem Benátek nad Jizerou zcela chybí nebo je seříznut a nahrazen obzorem hrubozrnných slepenců s valouny spodnopaleozoických vápenců a

dolomitů

s faunou

českého

vývoje.

Za

ekvivalent

klobuckého

obzoru

v kladenskorakovnické pánvi je považována poloha tufitů desítky centimetrů až metrů mocná, která byla zastižená ve vrtech u Dřínova, Loun, Kokovic, Oplot, Peruce a Skur. Zde je klobucký obzor výjimečně doprovázen karbonáty a silicity. Ve výchozech klobuckého obzoru v Klobukách na Slánsku v kladenskorakovnické pánvi je zaznamenána 20 cm poloha uhelného jílovce s přítomností silicitu v nadloží. V mšenskoroudnické pánvi ve vrtu Be-1 (Bechlín) má klobucký obzor tři tenké sblížené slojky. Typický vývoj má v profilu vrt Be-1 u Bechlína (Pešek, 1996). Stránecký obzor popsaný z profilů vrtů MJ-2 (Stránka) a Be-1 (Bechlín) v mšenskoroudnické pánvi má typický profil vrt Be-1 u Bechlína. V kladenskorakovnické pánvi mohou být polohy tufů a tufitů, které byly zjištěné ve vrtech KDV-1 (Krásný Dvůr) a Op-4 (Oploty), považovány za ekvivalent stráneckého obzoru (Pešek, 1996). Blahotické slepence popsané od Blahotic na Slánsku z báze líňského souvrství jsou tvořeny hrubými slepenci s převahou valounů tufitických jílovců, které vznikly rozrušením brouskového obzoru nebo „opuk“ svrchní radnické sloje (Havlena a Jindřich in Pešek, 1996). Nemají hodnotu litostratigrafické jednotky, ale jsou dokladem rozsáhlejších pohybů a skryté diskordance na rozhraní slánského a líňského souvrství (Havlena a Pešek, 1980).

 

6

Obrázek č. 2. Litostratigrafická tabulka líňského souvrství (Havlena a Pešek (1980) in Pešek (1996), upraveno).

Paleobotanické nálezy Paleobotanické nálezy dokládají stáří hornin stephanu C. Oproti předchozím souvrstvím je vegetace druhově chudá a se špatnými podmínkami zachování rostlinných zbytků. Nejčastejšími nálezy jsou Walchia sp. a Cordaites sp. Dalšími druhy jsou Annularia sphenophylloides, Asterophyllites equisetiformis, Calamites sp., Callipteridium pteridium, Ernestiodendron

filiciforme,

Neuropteris

sp.,

Odontopteris

brardii,

Odontopteris

osmundaeformis, Pecopteris densifolia, Pecopteris (= Němejcopteris) feminaeformis, Pecopteris

plumosa,

Pecopteris

polymorpha,

Pecopteris

unita,

Poacordaites

sp.,

Sphenophyllum angustifolium, Sphenophyllum emarginatum, Sphenophyllum oblongifolium a Sphenophyllum sp. Nalezené druhy jsou přirovnávány k rostlinnému společenstvu stephanu z lokality Peklov na severu blanické brázdy a k nálezům z rosickooslavanského souslojí a k vegetaci stephanských obzorů podkrkonošské pánve (Šetlík (1.c.) in Pešek, 1996). Z palynologického hlediska jsou významnější nálezy Calamospora sp. a druhů Valvisporites auritus, Cystosporites giganteus a Schophipollenites ellipsoides (Pešek, 1996).

Paleogeografie Středočeské pánve představovaly v době sedimentace líňského souvrství jezero nebo soustavu vzájemně propojovaných jezer se značně proměnlivým rozsahem, jelikož se rozsah vodní hladiny střídavě rozšiřoval a zmenšoval v závislosti na intenzitě přínosu hrubšího klastického materiálu. Vodní plocha lokálně a krátkodobě opakovaně zarůstala uhlotvornou vegetací. Po uložení sedimentů klobuckého obzoru došlo na východě mšenské části mšenskoroudnické pánve ke krátkému přerušení sedimentace, obnažení a následné erozi silurských a devonských vápenců. Zdrojem detritu byly okolní horniny představované metamorfity svrchního proterozoika, barrandienského spodního paleozoika, tepelským, krušnohorským a sudetským krystalinikem (Pešek, 1996).

 

7

Korelace s lugickou oblastí Líňské

souvrství

je

korelováno

se semilským

souvrstvím

z

mnichovohradišťské

a podkrkonošské pánve. Zdětínský obzor je korelován se sp. ploužnickým obzorem a klobucký obzor se sv. ploužnickým obzorem mnichovohradišťské a podkrkonošské pánve (Havlena a Pešek, 1980).

Přehled výzkumů na lokalitě Klobuky u Slaného Nejstarší průzkum lokality Klobuky a okolí provedl Frič v letech 1866 až 1869. Ale až Feistmantel (1883) provedl průzkum nejen okolí Klobuk, ale i dnešní lokality Za Cukrovarem. Ve své práci popisoval četné paleobotanické nálezy převážně silicifikovaných rostlinných částí z okolí obce Klobuky. Identifikoval, že silicit, který vznikl vysrážením kyseliny křemičité na rostlinné zbytky, je nesouhlasně uložen vůči primární sedimentární vrstevnatosti. Na lokalitě Za Cukrovarem ve stráni mezi obcemi Klobuky a Čeradice nalezl zvětralou uhelnou slojku s převahou uhelného jílovce. V nadloží slojky zjistil silicit a jílovitý vápenec s otisky rostlin a rybími šupinami. Domníval se, stejně jako Frič, že kaolinizované pískovce v okolí obce a samotná lokalita Za Cukrovarem jsou permského stáří (Feistmantel, 1883). Od roku 1959 se objevují názory, že sv. červené souvrství je svrchnokarbonského stáří z důvodu nepřítomnosti rostlinných zbytků rodu Callipteris (vůdčí fosílie autunu) na studované lokalitě v Klobukách (Obrhel a Holub, 1959). Další podrobný průzkum lokalit v okolí obce Klobuky s litologickým popisem profilů provedl až Obrhel (1959) a stejně jako Petrascheck (Petrascheck in Obrhel, 1959) se domnívá, že východně od Klobuk v nejbližším okolí

obce

Páleček

došlo

k tektonickému

vyzdvižení

sedimentárního

sledu

obsahujícího kounovskou sloj, a tudíž nepatří tato část území do líňského souvrství (Obrhel, 1959). Naopak Jindřich (1963a) považuje klobuckou slojku a sloj vyskytující se jižně od obce Páleček za její pokračování a odmítá tak názor Petraschecka (Petrascheck in Jindřich, 1963a). Na základě litologické podobnosti se domnívá, že klobucký obzor je synchronní s ploužnickým obzorem v Podkrkonoší (Jindřich, 1963a). Potvrzuje tak názor, že líňské souvrství je stephanského stáří a skrytá diskordance mezi sv. šedým souvrstvím a sv. červeným souvrstvím je intrastephanského stáří a pravděpodobně souvisí s tektonickými změnami, které vedly k založení blanické a boskovické brázdy (Jindřich, 1963b).  

8

Práce Obrhela (1965) přináší nové poznatky do litostratigrafických nejasností výchozů v Klobukách. Autor popisuje výskyt sloje na dnešní lokalitě Před Cukrovarem, která nemá, na rozdíl od sloje na dnešní lokalitě Za Cukrovarem, vyvinuté stigmariové kořeny v podloží sloje a v nadloží se nevyskytuje žádný vápenec. Výchozy sp. klobucké sloje z lokality Před Cukrovarem pokračují na jv. okraj obce (pozn.: Lokalita Za Cukrovarem je podle autora pojmenována sv. klobucká sloj). Autor navrhl, aby se výskyty slojí v Klobukách nazývaly klobuckým souslojím. (pozn.: Sp. klobucká sloj a meziloží uváděné v autorově práci se už nevyskytuje na dnešní lokalitě Před Cukrovarem. Podle přiložené fotodokumentace z této práce a dnešního studia na lokalitě byla oblast od sp. klobucké sloje směrem do nadloží částečně vytěžena a zastavěna.) Studium rohovce z nadloží sp. klobucké sloje prokázalo, že silicifikace probíhala synsedimentárně (Obrhel, 1965). Autoři Havlena a Pešek (1979) srovnávají zdětínský a klobucký obzor středočeských pánví se sv. a sp. ploužnickým obzorem v podkrkonošské pánvi na základě určeného stáří rostlinných nálezů a litologické podobnosti. Zdětínský obzor korelují se sp. ploužickým a klobucký obzor se sv. ploužnickým obzorem. Stránecký obzor pro své lokální rozšíření není možné korelovat s obzory v lugické oblasti. Prouza (1988) popisuje dvě typické litofacie klobuckého obzoru. První litofacií je litofacie šedých a zelenavěšedých lakustrinních jílovců. Druhou litofacii tvoří tmavě šedé jílovce a prachovce s rostlinnými zbytky a lokální autochtonní uhelnou slojkou (Prouza, 1988). Podrobný paleontologický výzkum na lokalitě Za Cukrovarem provedli autoři Šimůnek, Zajíc a Drábková (1989). Nalezená fauna z polohy vápence nad slojí obsahuje schránky mlžů ?Carbonicola stegocephalum (z báze jílovitého vápence), šupiny a fragmenty ploutevních trnů Acanthodes sp., čelistní zoubky Orthacanthus sp. a koprolity. Nejčastější nálezy cykloidních šupin patří druhu Sphaerolepis kounoviensis. Nálezy šupin ryb ukazují na jezerní prostředí vzniku vápence. V poloze žlutobílého tufitu na lokalitě Před Cukrovarem byly nalezeny fragmenty kostí a čelistí obojživelníků a ryb, které neprodělaly transport na větší vzdálenost. Chaotické uspořádání nálezů svědčí o uložení při lokální katastrofě. Nálezy rostlinné drtě z polohy vápence zastoupené Sphenopteris sp. a druhem Pecopteris z okruhu plumos-dentate ukazují na delší transport. Rostliny hydrofilních až hygrofilních biotopů Mesocalamites gigas a Calamitopsis cf. multiramis mají zachovalé části kmenů. Podloží sloje obsahuje nejhojněji druh Pecopteris permica. a Pecopteris cyathea, dále Odontopteris., Pecopteris cf. arborescens a nálezy Stigmaria ficoides. Nacházejí se zde  

9

dobře zachovalé exempláře, jelikož docházelo k transportu na krátkou vzdálenost. Jen písčité polohy obsahují přeplavenou rostlinou drť. Autoři na základě svých studií potvrzují stáří klobuckého obzoru na stephan C a to pro absenci typických rostlinných autunských zástupců (Šimůnek, Zajíc, Drábková, 1989). Zajíc (Zajíc in Holub a Pešek, 1991) popisuje biostratigrafickou hranici mezi karbonem a permem lugické oblasti na základě pouze karbonského výskytu cykloidních šupin druhu Sphaerolepis kounoviensis v Podkrkonoší mezi ploužnickým a rudnickým obzorem. Proto se domnívá, že biostratigrafická hranice mezi karbonem a permem ve středočeských pánvích vede mezi klobuckým a stráneckým obzorem.

 

10

3. Faciální analýza na lokalitách v Klobukách Tato část se zabývá faciální analýzou sedimentárních profilů lokalit v obci Klobuky Za Cukrovarem (profily A, B, C, D), Před Cukrovarem (profil E) a lokality Zářez u silnice (profil F) na základě terenních dat (obr. 3, orthofotomapa a obr. 4, geologická mapa). Jednotlivé profily byly zaměřeny pomocí GPS, Garmin III. Paralelně na lokalitě Za Cukrovarem probíhal výzkum ichnofosílií, paleobotanický, mikropaleontologický a zoopaleontologický výzkum, jejichž výsledky nejsou součástí této práce.

Obrázek č. 3. Lokalizace profilů v obci Klobuky (orthofotomapa: http://geoportal.cenia.cz).

 

11

Obrázek č. 4. Výřez geologické mapy měřítka 1: 500 000, mapový server ČGS: http://mapy.geology.cz/webside/geoinfo.

Lokalita Za Cukrovarem (profily A, B, C, D) se nachází ve stráni lesní cesty 120 metrů západně od silnice Klobuky - Čeradice v katastru obce Klobuky u Slaného ve středočeském kraji. Pro účely stratigrafického výzkumu byly na lokalitě hloubeny kopané sondy. Profily A až D jsou orientovány od východu k západu podél bývalé úvozové cesty k areálu cukrovaru (obr. 5).

 

12

Obrázek č. 5. Detail lokality Za Cukrovarem, lokalizace profilů pomocí GPS (orthofotomapa: http://geoportal.cenia.cz).

Profily na lokalitě Za Cukrovarem zachycují vrstevní sled převážně prachovitých a písčitých poloh v podloží uhelné slojky, samotnou uhelnou slojku, silicit v nadloží slojky, polohu jílovitého vápence a nadložní převážně tufitické prachovité polohy s vložkami jemnozrnitých až střednězrnitých prachovitých pískovců. Vrstvy se uklání ve směru Z-V v úhlu do 10°. Profily jsou intenzivně zvětralé, nadloží jílovitého vápence je velmi intenzivně zvětralé vlivem kvartérní pedogeneze (příloha 1 - 4; příloha 9, legenda). Lokalita Před Cukrovarem (profil E) je přirozený odkryv a nachází se před areálem bývalého cukrovaru v obci Klobuky, profil je orientován ve směru JZ - SV a sklon vrstev v úhlu 10° je od západu k východu (obr. 6). Profil zachycuje vrstevní sled od arkóz do tufitických převážně pískovcových poloh s tufitickými prachovitými vložkami (příloha 5). Oblast meziloží

 

13

a sp. klobucká sloj popisovaná na této lokalitě v práci Obrhela (1959) je v současnosti zasucena nebo zastavěna a není přístupna. Přirozený odkryv lokality Zářez u silnice (profil F) se nachází u silnice II. třídy č. 237 východně od Náměstí J. Š. Baara v obci Klobuky. Profil je orientován SZ směrem (obr. 6). V profilu je zachyceno střídání poloh hrubozrnitých arkóz s jemnozrnnými slepenci, v jejich nadloží se nacházejí tufitické prachovité polohy s vložkami tufitických písčitých poloh (příloha 7; příloha 9, legenda). Profil je ovlivněn poklesovým zlomovým systémem.

Obrázek č. 6. Detail lokalit Před Cukrovarem a Zářez u silnice, lokalizace profilů pomocí GPS (orthofotomapa: http://geoportal.cenia.cz).

Metodika Data získaná během práce v terénu byla zpracována pomocí faciální analýzy, která vymezuje jednotlivé sedimentární facie a interpretuje je z hlediska sedimentárních procesů a prostředí, sensu Nichols (2004), Reading (2004) a Flügel (2004). Vzhledem k tomu, že malé výchozy  

14

neumožňovaly studium geometrií sedimentárních těles, má interpretace některých prostředí spíše hypotetický charakter. Profily byly dokumentovány v terénu a zpracovány v grafickém programu Corel Draw (přílohy 1 - 6; příloha č. 9, legenda). Z profilů byly odebrány vzorky na výbrusy. V práci je zaznamenána pouze faciální analýza profilů na základě terenních pozorování bez studia výbrusů.

Faciální analýza Facie č. 1: (hnědá barva) laminované jílovité a prachovité horniny popis: Facie č. 1 se nachází v profilech D, B a A. Je tvořena jílovcem, prachovitými jílovci, jílovitými prachovci, jílovitým vápnitým prachovcem a prachovcem tmavošedých, šedých, šedohnědých, hnědošedých, hnědých, hnědookrových a okrových barev. Laminace je mm, mm-cm a cm velikosti. Časté je střídání prachovitého jílovce a jílovitého prachovce. Směrem do nadloží v polohách přibývá příměsi jemnozrnného muskovitu až sericitu, biotitu? a jemnozrnité rostlinné či organické drtě. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Mocnost jednotlivých poloh je v rozmezí od 3 cm do 27 cm. V profilu D a A nejčastěji sousedí s facií č. 2 a facií č. 3. V profilu B sousedi s facií č. 1. V profilu D v 1,25 - 1,50 m poloha zjemňuje směrem nahoru z prachovce do prachovitého jílovce a obsahuje ve spodní části limonitové nebo sideritové konkrece, horní část obsahuje karbonátové konkrece. Laminace je často velmi pestře zbarvená. Obě její vrstevní hranice jsou pozvolné. V profilu D v 0,45 m je na bázi polohy vyvinuta lamina tufitického prachovce hnědočervené barvy. V profilu B v 0,50 m nad bází je poloha prachovitého jílovce, který se střídá s jílovitým prachovcem a má pozvolnou spodní a horní vrstevní hranici. V poloze na bázi profilu A má vrstva prachovitého jílovce občasné laminy písčitého jílovce. V 0,60 m má vrstva prachovitého jílovce neostrou spodní vrstevní hranici. interpretace procesů:

 

15

Přítomnost laminace, jemnozrnnost materiálu a absence struktur ukazují na sedimentaci ze suspenze (Nichols, 2004).

Facie č. 2: (žlutá barva) jemnozrnité až hrubozrnité pískovce a v menší míře prachovce s laminací, čeřinovým a šikmým zvrstvením popis: Facie č. 2 se nachází v profilech D, C, B a A. Obsahuje litologie jílovitého vápnitého prachovce, jílovitého písčitého prachovce, písčitého prachovce, jílovité jemnozrnité až střednězrnité (litického) pískovce a jílovitého hrubozrnitého pískovce, hrubozrnité pískovce barev šedookrových, tmavookrových, okrových, hnědookrových, hnědých a šedých šedohnědých, okrověhnědých, světle okrověbílých. Laminace jsou mm, mm-cm a cm velikosti a polohy obsahují šikmé, nízkoúhlé šikmé zvrstvení a čeřinové zvrstvení. Časté je střídání laminovaných prachovců s pískovci, které mají čeřinové a šikmé zvrstvení. V příměsi je obsažen muskovit, biotit?, rostlinná drť, organické klasty a mázdry organické a rostlinné drtě. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Mocnost poloh je od 2 do 45 cm. Facie se nejčastěji střídá s facií č. 1 a facií č. 3. V profilu D je podloží tvořeno facií č. 3 a nadloží facií č. 2. V profilu C je podložní facie tvořena facií č. 3 a nadloží tvoří facie uhelné sloje. Nadloží je tvořeno facií č. 4. V profilu D kolem 1 m je zjemňující poloha z jílovitého pískovce do jílovitého prachovce a prachovitého jílovce pestrých barev, její svrchní vrstevní hranice je pozvolná. Silně jílovitý jemnozrnitý pískovec, který se nachází v 2,90 m s náznaky šikmého zvrstvení má ve svrchní části polohy mázdry rostlinné drtě. Ve 2,95 m hrubozrnitého pískovce hrubne směrem nahoru. V profilu D kolem 2 m je nahoru hrubnoucí poloha z jílovitého jemnozrnitého pískovce do střednězrnitého pískovce. V profilu B v 0,25 - 40 m se nachází jílovitý pískovec zjemňující nahoru do jílovitého písčitého prachovce s neostrou svrchní vrstevní hranicí. Další zjemňující poloha mezi 0,55 - 1 m přechází z jemnozrnitého pískovce do jílovitého písčitého prachovce s neostrou spodní vrstevní hranici. V 0,35 m má poloha jílovitého vápnitého prachovce, jenž obsahuje rostlinné kořeny a subhorizontální laminy písčitého jílovce a prachovce, neostrou spodní litologickou hranici. Kolem 1,50 m se nachází hrubozrnitý pískovec obsahující limonit-karbonátové nodule, které byly původně sideritové. Silně jílovitý střednězrnitý pískovec v 1,20 m má  

16

na erozní bázi jílovcové závalky a šikmou a čočkovitou geometrii zvrstvení. Mocnost polohy je 10-13 cm v závislosti na erozi, která má reliéf do 3 cm. Profil C obsahuje polohu jílovitého střednězrnitého pískovce s mm laminami prachovce, která se nachází v 0,55 m. Následující poloha hrubozrnitého pískovce v profilu kolem 0,65 m obsahuje mázdry organické hmoty a kořínky. Nadložní vrstva střednězrnitého pískovce kolem 0,75 m má charakter gradačního zvrstvení. Silně jílovitý střednězrnitý pískovec, jež se nachází v profilu A kolem 0,25 m, má vyvinuté střídání mm lamin jílovitých a písčitých litologií a obsahuje možnou vulkanickou příměs. Střednězrnitý pískovec zachycený v profilu v 1 - 1,25 m obsahuje střídání lamin jílovitého jemnozrnitého pískovce šedohnědé barvy a hrubozrnitého pískovce okrové barvy. V profilu A poloha jílovitého střednězrnitého pískovce kolem 0,45 m obsahuje kalcitovou cementaci?, zrníčka analcímu? a vertikální žílu kalcitu. Kolem 0,75 m se nachází zjemňující sukcese z jílovitého jemnozrnitého pískovce do jílovitého střednězrnitého pískovce, poloha je vápnitá a obsahuje zrníčka analcímu a její spodní vrstevní hranice je pozvolná. Poloha jílovitého jemnozrnitého pískovce v 0,80 m střídající se s jílovitým prachovcem obsahuje gradační zvrstvení a erozní reliéf na bázi se zrnky křemene a rostlinné drtě. interpretace procesů: Sedimentace pískovců probíhala z trakčního proudu a docházelo k tvorbě šikmého či čeřinového zvrstvení. Místy se vyskytovaly proudy s vyšší energií s erozním potenciálem. Polohy prachovité a jílovité se ukládaly ze suspenze. Docházelo k rychlému střídání suspenzních a trakčních procesů (Nichols, 2004).

Facie č. 3: (světle zelená barva) jílovité prachovce, prachovité jílovce, jílovitý písčitý prachovec a jílovité prachovité pískovce masivní nebo s gradačním zvrstvením popis: Facie č. 3 se nachází v profilech D, C a A. Obsahuje prachovitý jílovec, jílovité prachovce, jílovité písčité prachovce, jílovité prachovité pískovce a jílovitý jemnozrnitý pískovec barev šedých, šedohnědých, hnědošedých, hnědých, okrových, šedookrových. A polohu hnědorezavého silicifikovaného prachovitého písčitého tufitu v profilu A přibližně v 0,60 m. Laminace je mm, mm-cm a cm velikosti. V příměsi je obsažen muskovit, organický, uhelný a rostlinný detrit. Časté je gradační zvrstvení.  

17

Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Mocnosti mají rozměr od 3 do 22 cm. Facie nejčastěji sousedí v profilu D a A s facií č. 1 a facií č. 2. V profilu C facie č. 2 tvoří nadloží facie 3. V profilu D kolem 0,80 metru je nahoru zjemňující poloha jílovitého jemnozrnitého pískovce do jílovitého prachovce a prachovitého jílovce s barevnou laminací. Poloha kolem 1,85 metrů vykazuje nahoru zjemňující sukcesi z jílovitého písčitého prachovce do prachovitého jílovce s laminací barvy hnědé a hnědošedé. Poloha jílovitého prachovce kolem 1,70 m obsahuje na bázi gradační laminu a zjemňuje nahoru do prachovitého jílovce. Poloha mezi 1,75 - 1,95 m je nahoru zjemňující sukcese z jílovitého jemnozrnitého pískovce do jílovitého prachovce. Poloha kolem 2,25 m je další nahoru zjemňující cyklus, který zjemňuje z jílovitého písčitého prachovce do prachovitého jílovce, poloha obsahuje nodule limonit-sideritové?. Kolem 2,35 m je poloha hrubnoucí směrem nahoru, hrubne z prachovce do jílovitého jemnozrnitého pískovce a obsahuje shluky limonitu. Jílovitý jemnozrnitý pískovec, nacházející se kolem 2,65 m, zjemňuje do jílovitého prachovce. Prachovitý jílovec, jež je zaznamenaný kolem 2,80 m, má prachové laminy s gradačním zvrstvením. Profil C obsahuje na bázi polohu jílovitého prachovitého jemnozrnitého pískovce, jenž mimo muskovit a rostlinnou drť má také mázdry organické hmoty. V jílovitém prachovci kolem 0,35 m se střídají laminy s obsahem písčité příměsi a laminy bez obsahu písčité příměsi. Profil A obsahuje jílovitý jemnozrnitý pískovec v 0,55 m s karbonátovými čočkami. Obě jeho vrstevní hranice jsou neostré. interpretace procesů: Sedimentace gradačních písčitých lamin a pravděpodobně také některých masivních lamin probíhala z jemnozrnných, distálních turbiditních proudů. Laminované partie prachovité a jílovité sedimentovaly ze suspenze. Docházelo k častým změnám intenzity proudění materiálu (Nichols, 2004).

 

18

Facie č. 4: (černá barva) uhelná sloj a uhelný prachovec popis: Všechny polohy pod uhelnou slojkou a samotná slojka jsou silně zvětralé, prorostlé kvartérními kořínky. Facie uhelné slojky je zachycena ve všech profilech. V profilu D není odkryto nadloží uhelné slojky, vrstevní sled je ukončen polohou uhlí s. s. Facie uhelné slojky má v nadloží silicit a facii jílovitého vápence, podložní facie v profilech D, B, A tvoří facie 2. V profilu C je podložní facie facie č. 4. V polohách pod uhelnou slojí s. s. v profilu D se vyskytuje písčitý prachovec hnědé barvy s vysokým obsahem organické hmoty. V profilu C zase prachovec hnědošedé barvy s mm laminací a mázdry organické hmoty. V profilu B se pod uhelným jílovcem nachází jílovec šedé barvy s mm laminací, kde rostlinná drť tvoří místy souvislé laminy. Poloha obsahuje subvertikálně uložené kořeny a má neostrou svrchní vrstevní hranici. V profilu A se nachází jílovitý prachovec šedohnědé barvy s mm-cm laminací a místy s písčitou příměsí a velkými úlomky rostlinné drtě. Mocnosti poloh jsou od 3 do 11 cm. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Následují uhelné jílovce s laminami uhlí černých barev. V profilu C obsahuje uhelný jílovec nodule hematitu. V profilu B obsahuje poloha mimo uhelné laminace i mázdry organické hmoty. Mocnosti jsou od 6 do18 cm. Proplástek, představovaný prachovitým jílovitým tufitem bělavé barvy v profilu D, v profilu C silicifikovaným jílovcem nazelenalešedé barvy s rostlinnou drtí. Tufitický jílovec s proměnlivou mocností představující polohu proplástku, je šedé barvy s hojnou rostlinnou drtí a laminami mm-cm velikosti barev tmavě šedých a světle šedých a nachází se v profilu B. V profilu A po uhelném jílovci následuje poloha silně zvětralého, rozpadavého uhlí 3 cm mocností. V jejím nadloží je tufitický jílovec světlešedé barvy s rostlinnou drtí. Jednotlivé mocnosti proplástku jsou od 4 cm do 7 cm. Uhlí s. s. v profilu D je mocné 16 cm. V profilu C je 17 cm poloha uhlí s laminami uhelného jílovce hnědočerné barvy s laminami kalcitu a silicitu. V jejím nadloží je uhlí s. s. mourovité, matné až páskované, 6 cm mocnosti. V profilu B následuje po tufitickém jílovci silně zvětralé mourovité uhlí s jílovcovými laminami 5 cm mocnosti. V nadloží je silicifikované uhlí odbarvené sekundárně do světle červené barvy o mocnosti 4 cm. V nadloží se nachází matné uhlí o mocnosti 9 cm. V profilu A následuje po tufitickém jílovci uhlí mocné 22 cm s laminami uhelného jílovce. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré.

 

19

interpretace procesů: Sedimentace poloh náležící do facie uhelné sloje probíhala ze suspenze (Collinson, 2004).

Facie č. 5: (tmavě modrá barva) laminovaný jílovitý vápenec a vápnitý prachovitý jílovec s obsahem organických zbytků popis: Facie je zjištěna v profilech C, D a A. Je tvořena jílovitým mikritovým vápencem světle hnědošedé, šedohnědé a světle hnědé barvy s mm laminací obsahujícím nálezy koprolitů, šupin, kostí a zubů obratlovců a mlžů, nálezy rostlinných zbytků v podobě přeplavené rostlinné drtě nebo zachovalých otisků listů. V profilu C svrchní 3,5 cm polohy obsahuje tufitickou příměs a pelety, v profilu B je svrchní část silicifikovaná. Poloha je mocná od 8 do 12 cm. V profilu C kolem 1,60 m je poloha vápnitého prachovitého jílovce šedohnědé barvy s mm laminací a zvlněným povrchem o mocnosti 2,5 - 3 cm. Obsahuje šupiny ryb, souvislé laminy rostlinné drtě a mázdry organické hmoty. .V profilu B kolem 2,55 m je poloha tvořena 3,5 cm mocným jílovitým vápencem tmavohnědé barvy s mm laminací a s mázdry organické hmoty a rostlinné drtě. V jeho nadloží je poloha vápence s rostlinnou drtí o mocnosti 1,5 cm. V profilu A tvoří jílovitý vápenec dvě polohy. Spodní poloha kolem 2,05 m má nerovnou laminaci mm velikosti. Nadložní poloha jílovitého vápence v 2,20 má nerovnou, zvlněnou laminaci. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Facie má v podloží facii uhelné sloje (facie č. 4) a nadloží je tvořeno facií č. 6. interpretace procesů: Sedimentace poloh, které jsou součástí facie č. 5, probíhala ze suspenze. Docházelo zde k produkci biogenního kalciumkarbonátu, který je srážen přítomností fytoplanktonu a pikoplanktonu využívající fotosyntetizující procesy (Lawrence and Hendy, 1989 in Reading, 2004) a jednak přítomností bentické makro- a mikrobiální fauny v prostoru mělkých a okrajových oblastí. Hlavními producenty jsou zástupci mlžů, ostrakodů a skupiny zelených řas charophyt (Tallbot and Allen, 2004).

 

20

Facie č. 6: (tmavě zelená barva) převážně jílovité a prachovité horniny s podřadným zastoupením písčité příměsi, laminované, ale i s výraznou tufitickou složkou nebo barevnou tufitickou laminací popis: Facie se vyskytuje v profilech C, B a A. Vrstevní sled od jílovitého vápence je intenzivně zvětralý, některé polohy jsou změněny kvartérní pedogenezí. Facie obsahuje vápnitý prachovitý jílovec, prachovité jílovce s velmi barevnými tufitickými smouhami, tufitický jílovitý prachovec, tufitický jílovec, písčitý tufitický jílovec, prachovitý písčitý jílovec a písčitý jílovitý prachovec okrových, šedofialových, šedých, hnědošedých, hnědočervených, světlezelenavěbělavých, zelenavěšedých, zelenavěšedohnědých barev. Polohy mají mm, mm-cm a cm laminaci. Mocnosti poloh jsou od 2 do 22 cm. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Facie ve svém podloží sousedí s facií č. 5 a střídá se s facií č. 7. V profilu C v 1,75 m obsahuje vápnitý prachovitý jílovec v horní části své polohy silicifikované mm laminy. Poloha prachovitého jílovce kolem 1,95 m obsahuje ojediněle rostlinnou drť a nodule silicitu. V profilu B ve 2 m se nachází poloha s nehojnou rostlinnou drtí a muskovitem, kde se střídá prachovitý jílovec s tufitickým prachovcem. Kolem 1,15 m se nachází nahoru hrubnoucí poloha jílovitého tufitického prachovce, který hrubne do prachovce. Profil A ve 2,50 m obsahuje polohu prachovitého jílovce s nodulemi karbonátu. Poloha ve 2,30 m obsahuje ojediněle rostlinnou drť, šmouhy červené barvy a 2 mm laminu prachovitého tufitu ve 13 cm od báze polohy. Facie se vyskytuje také v profilech E a F. Obsahuje tufitické prachovce a tufitické prachovité jílovce, jílovitý prachovec, tufitický vápnitý prachovec, prachovité jílovce, silicifikovaný jílovitý tufit, prachovce a jílovce barev bělavé, šedobílé, šedé, okrověbělavé, okrové, nazelenalé, světle zelené, zelenavěšedé, šedozelené, šedavězelené, fialové, fialověšedé, hnědé, šedohnědé, světle fialověšedé, fialovohnědé, fialovozelenavěšedé, hnědočervené, červenohnědé a červené. Laminace nabývá mm, mm - cm velikosti. Mocnosti od 1 do 28 cm. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Facie se střídá s facií č. 7 a č. 9. Tufitický prachovitý jílovec v profilu E v 6,40 m má vlivem kvartérní pedogeneze náznaky horizontální stratifikace. Kolem 6,55 m se nachází střídání cm poloh prachovitého  

21

jílovce a tufitického prachovce obsahující nepravidelné šmouhy, které jsou kvartérního diagenetického původu. V 9 m se nachází střídání jílovců s prachovci. Poloha obsahuje muskovit a je silně modifikována kvartérními procesy. V profilu F polohy jsou mezi 4,50 - 4,70 m tufitického prachovce a tufitických prachovitých jílovců jsou silně zvětralé. Jílovitý tufitický prachovec v nadloží ve 4,75 m obsahuje karbonátové nodule a má masivní strukturu. Nadložní jílovitý prachovec ve 4,90 m obsahuje stopy po kořenech?. Poloha tufitického vápnitého prachovce v nadloží prvního silicitu kolem 5,25 m obsahuje rostlinnou drť do cm velikosti a výlitky a otisky listů a kořeny? Poloha silicifikovaného jílovitého tufitu v 7,15 m má nerovnou cm laminaci. Nadložní prachovitý jílovec v 7,20 m má pozvolnou spodní vrstevní hranici a obsahuje otisky listu cm velikosti. Spodní pozvolnou vrstevní hranici vykazuje i nadložní prachovitý jílovec v 7,30 m, který je skvrnitý, silně promíšený vlivem kvartérní pedogeneze a místy má laminy bohaté muskovitem. Nadložní prachovec v 7,40 m má zvlněnou, nerovnou až porušenou laminaci. interpretace procesů: Sedimentace probíhala převážně ze suspenze (Nichols, 2004) s významným příspěvkem vulkanogenního materiálu.

Facie č. 7: (červená barva) převážně masivní tufitické jemnozrnité až hrubozrnité pískovce, které hrubnou nebo zjemňují a laminovan převážně písčité prachovce popis: Facie se vyskytuje v profilech C, B a A. Je představována tufitickými hrubozrnitými pískovci, vápnitým

jílovitým

jemnozrnitými

tufitickým

pískovci,

střednězrnitým

písčitým

tufitickým

pískovcem, jílovcem

jílovitými

barev

tufitickými

šedavězeleněbělavé,

růžovočervenobělavé, světle hnědookrověšedé, světle šedozelené, šedé, hnědé, okrové, červenohnědé, červené, zelenošedé, světle okrověbělavé, celkově vykazuje barevnost znaky skvrnitosti a smouhovitosti. Polohy jsou často masivní, místy s čeřinami a mázdřitým zvrstvením. Mocnosti jsou od 3 do 10 cm. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Facie se střídá s facií č. 6.

 

22

V profilu C má poloha tufitického hrubozrnitého pískovce ve 2,05 m mm - cm laminaci a mázdry jílovce a prachovce. V profilu B obsahuje vápnitý jílovitý tufitický střednězrnitý pískovec nacházející se kolem 3,10 m obsahuje nodule hematitu a karbonátu červené barvy. A ve 3,25 m má poloha jílovitého tufitického jemnozrnitého pískovce hojnou rostlinnou drť a muskovit. V profilu A se ve 2,40 m se nachází poloha písčitého tufitického jílovce, který má šikmé zvrstvení a čeřiny. Facie v profilech E a F obsahuje jílovité písčité prachovce, písčité prachovce, tufitický písčitý prachovec, vápnitý tufitický písčitý prachovec, prachovitý písčitý jílovec a silicifikovaný tufitický písčitý prachovec hnědofialovošedých, zelenavěšedých, bělavých, okrověbělavých, světle fialověšedých, šedofialovohnědých, fialovobělavých a světle šedých barev. Laminace je mm, mm - cm a cm velikosti. Facie dále obsahuje střídání a hrubnutí či zjemňování poloh směrem nahoru. Zastoupeno je střídání jemnozrnitého pískovce a střednězrnitého pískovce, jílovitého jemnozrnitého pískovce a tufitického střednězrnitého pískovce. Polohy s jednotnou litologií jsou následující prachovec, silně jílovitý prachovitý jemnozrnitý pískovec, jemnozrnitý vápnitý pískovec, střednězrnitý pískovec, střednězrnitý písčitý tufit, silicifikovaný jílovitý prachovitý jemnozrnitý písčitý tufit, silně jílovitý jemnozrnitý písčitý tufit, prachovitý tufit. Barvy jsou následující: šedofialová, bělavá, okrová, světle šedá, fialovošedá, fialovookrověhnědá, šedofialová, světle fialověšedá, světle bělavěokrová. Mocnosti jsou od 2 cm do 24 cm. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Facie se střídá s facií č. 6, 9 a 10. V profilu E v 0,15 m se poloha jílovitého prachovce střídá s prachovitým jílovcem a směrem nahoru jílovitý prachovec obsahuje laminy s příměsí jemnozrnitého pískovce. Poloha je prorostlá kvartérními kořeny. Kolem 8,55 m obsahuje jílovitý písčitý prachovec muskovitickou příměs. V profilu E kolem 6,75 m se vyskytuje na bázi polohy jemnozrnitý pískovec s příměsí zrn do 1 mm, který hrubne směrem nahoru do střednězrnitého pískovce s příměsí klastů vulkanického původu? do 2 mm. V příměsi jsou obsaženy živce?, karbonáty? a poloha obsahuje nízkoúhlé šikmé zvrstvení. Ve spodní části se nachází gravitačně vmáčklý vtisk vápnitého hrubozrnitého krystalického tufu s příměsí klastů do 2 mm oválného tvaru, 10 - 15 cm široký a mocný 1 - 2 cm. Kolem 7,55 m se jílovitý jemnozrnitý pískovec se šikmou laminací a s mázdry tufitického prachovce, který má příměs vulkanogenních klastů, střídá s tufitickým střednězrnitým pískovcem. Horních 5 cm zjemňuje do jemnozrnitého pískovce. Svrchní vrstevní hranice je pozvolná do nadložní vrstvy zvětralého prachovce se  

23

šikmou laminací mezi 7,50 - 7,75 m. V poloze se nachází úlomek zkamenělého dřeva mineralizovaného oxidy železa. Úlomek je dlouhý 35 cm a má 4 cm v průměru. Silně jílovitý prachovitý jemnozrnitý pískovec v nadloží druhého silicitu v profilu nad 8 m má příměs tmavých zrn (vulkanického původu?) střednězrnité písčité velikosti a poloha obsahuje šikmou laminaci. Nadložní poloha v 8,20 m je tvořena jemnozrnitým vápnitým pískovcem, který má undulózní tvar. Střednězrnitý pískovec v profilu na vršku kolem 9,15 m má šikmé zvrstvení a muskovit ve velikosti 2 mm. V profilu F kolem 5,50 má písčitý prachovec vulkanickou příměs. Tufitický písčitý prachovec kolem 6,70 m obsahuje čeřiny. V profilu F kolem 6,25 m se nachází střednězrnitý písčitý tufit s mm - cm laminací. Kolem 6,55 m obsahuje silicifikovaný jílovitý prachovitý jemně písčitý tufit šikmé laminy mm velikosti. Silně jílovitý jemnozrnitý písčitý tufit kolem 6,65 m má

nezřetelnou šikmou laminaci. Nadložní poloha prachovitého tufitu

mezi 6,75 - 7,95 m, obsahující písčité klasty 0,5 cm plavoucí v prachové matrix, má šikmou laminaci cm velikosti, ale směrem do nadloží je materiál promíšen kvartérní pedogenezí. interpretace procesů: Sedimentace probíhala převážně z trakčních proudů, které se často střídaly se sedimentací ze suspenze (Nichols, 2004). Významný je příspěvek vulkanogenního materiálu podobně jako ve facii č. 6.

Facie č. 8: (okrová barva) hrubozrnité pískovce až jemnozrnité slepence s vyvinutým šikmým, nízkoúhlým šikmým zvrstvením či bez zvrstvení popis: Facie se vyskytuje v profilech E a F. Obsahuje jemnozrnité slepence a hrubozrnité pískovce - arkózy barev bělavých, světleokrových. Polohy obsahují sety šikmého zvrstvení, nízkoúhlého šikmého zvrstvení a náznaky obou předchozích typů zvrstvení; horizontální zvrstvení, některé polohy jsou bez výraznější stratifikace. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré. Valouny jsou složeny z křemene, který převažuje nad alterovanými živci. Valouny v příměsi vykazují trend zmenšování své velikosti v obou profilech směrem nahoru. Všechny polohy jsou intenzivně zvětralé kvartérními procesy. Mocnosti jsou od 30 do 210 cm. Facie v podloží arkózy v profilu E sousedí s facií č. 9.

 

24

V profilu E mezi 0,25 - 1,65 m má slepenec hnědé barvy erozní bázi s rip-up klasty a intraklasty okrového jílovce z podloží a zjemňuje nahoru do hrubozrnitého pískovce. Poloha hrubozrnitého pískovce kolem 3 - 5 m obsahuje v příměsi kromě křemene i dobře zachovalé živce, muskovit a neurčená tmavá zrnka. Zrna jsou angulární. Poloha v nadloží mezi 5,20 6,25 m zjemňuje z hrubozrnitého pískovce do jemnozrnitého slepence a obsahuje špatně vytříděná zrna křemene subangulární tvaru a muskovit. V profilu F na bázi se nachází poloha hrubozrnitého pískovce, která obsahuje rip-up klast silicifikovaného jílovitého prachovce okrové barvy o velikosti 55 cm s mm laminací uvnitř. Závalek obsahuje muskovit a otisky a výlitky rostlinné drtě cm velikosti a je mocný 5 - 7 cm. Další závalek v poloze je tufit okrové barvy mocný 5 cm. Poloha hrubozrnitého pískovce hrubnoucí směrem nahoru do jemnozrnitého slepence nacházející se mezi 1,50 - 2,30 m má příměs

valounů

v podobě

angulárních

živců,

subangulárních

křemenů,

silicitů,

silicifikovaných tufitů a vulkanitů. Mezi 2,75 - 4,45 m se nachází střídání hrubozrnitého pískovce a jemnozrnitého slepence. interpretace procesů: Sedimentace poloh v profilu E a poloh na bázi profilu F probíhala z trakčních proudů s výrazným erozním potenciálem, pro který svědčí nálezy až 6 cm rip-up klastů na bázi obou profilů. Deskovité masivní polohy vyskytující se převážně ve svrchní části poloh arkóz v profilu F sedimentovaly pravděpodobně z hyperkoncentrovaných proudů (Nichols, 2004).

Facie č. 9: (fialová barva) většinou pískovce obsahující vulkanickou příměs, klasty a intraklasty vulkanitů popis: Facie se nachází v profilech E a F, obsahuje jílovec, silicifikované tufitické prachovce, prachovité písčité jílovce, písčitý prachovec, silně jílovitý prachovitý jemnozrnitý pískovec, tufitický jílovitý prachovitý jemnozrnitý pískovec, tufitické jemnozrnité pískovce, jemnozrnitý písčitý tufit, silně jílovitý střednězrnitý pískovec, střednězrnitý pískovec barev nafialovělých, hnědošedých, fialovošedých, zelených, hnědočervených, hnědookrových, světle

zelenavěšedých,

světle

šedých,

hnědých,

šedohnědých,

fialovohnědých,

bělavěnafialovělých, šedofialových, světle fialovošedých, bělavých, okrových, tmavošedých. Mocnosti poloh jsou od 2 do 20 cm. Hranice jednotlivých vrstev jsou ostré.  

25

V profilu E na bázi profilu se nachází střednězrnitý pískovec obsahující čeřinové zvrstvení a v příměsi jsou zastoupena zrnka vulkanitů?, živců? a muskovitu s mm laminací. Poloha je prorostlá kvartérními kořínky. V 0,24 m se nachází poloha jílovce hrubnoucí směrem nahoru do jílovitého prachovce, který na svrchní vrstevní ploše obsahuje uhelné závalky velikosti do 2 mm a obsahuje muskovit, poloha je prorostlá kvartérními kořeny. Silně silicifikovaný tufitický prachovec s intraklasty tufitů a vulkanitů a konkrecemi do 2 cm hnědé barvy tvoří nadloží předcházející vrstvě v profilu kolem 8,25 m. Silicifikovaný tufitický prachovec v jeho nadloží kolem 8,35 m má cm intraklasty tufitů. Její svrchní hranice je pozvolná a přechází do silně prachovitého písčitého jílovce kolem 8,45 m, který obsahuje muskovit a klasty vulkanitů s nerovnou cm laminací a bahenní prasklinou?. Písčitý prachovec kolem 8,70 m má pozvolnou vrstevní hranici a místy obsahuje polohy vulkanických intraklastů mm velikosti. Kolem 8,85 m je prachovitý písčitý jílovec obsahující muskovit a úlomky vulkanitů mm velikosti a kontrakční trhliny vyhojené kalcitem. Poloha obsahuje písčité laminy. Uprostřed se nachází nodulární poloha o mocnosti 5 cm s nedokonale vyvinutými nepravidelnými karbonátovými nodulemi. V profilu F se nachází silně jílovitý prachovitý jemnozrnitý pískovec s mm laminací a na pozvolném přechodu do následující vrstvy je 3 cm poloha s hojnou rostlinnou drtí, vulkanickými alterovanými minerály, muskovitem, bahenními prasklinami a biotitem?. Následující

vrstva

tufitického

jílovitého

prachovitého

jemnozrnitého

pískovce

kolem 6,35 m má spodní pozvolnou vrstevní hranici a mm-cm laminaci, která je zvlněná, šikmá a narušená. V příměsi jsou obsaženy vulkanity. Tufitický jemnozrnitý pískovec kolem 6,50 m má na bázi mm laminaci, směrem nahoru je laminaci cm velikosti a materiál je silně promíšen vlivem kvartérní pedogeneze. Poloha obsahuje 2 - 3 cm intraklasty jílovce. Kolem 6,60 m je jemnozrnitý písčitý tufit s příměsí klastů mm velikosti. Silně jílovitý střednězrnitý pískovec kolem 7 m obsahuje příměs klastů velikosti 2 mm a vulkanickou příměs ve velikosti 2 cm. Nadložní vrstva kolem 7,05 m obsahuje příměs klastů ve velikosti 3 mm. Poloha je silně cementovaná, silicifikovaná a vápnitá. interpretace procesů: Sedimentace probíhala převážně z trakčních proudů, v jílovitých laminovaných litologiích se významně uplatňovala i sedimentace ze suspenze (Nichols, 2004). Významný je příspěvek vulkanogenního materiálu podobně jako ve facii č. 6 a 7.

 

26

Facie č. 10: (modré barvy) střídání prachovců a jemno- až střednězrnitých pískovců s oscilačními strukturami popis: Facie se nachází v profilech E a F. Obsahuje střídání jílovitého tufitického prachovce a jemnozrnitého pískovce, tufitického střednězrnitého pískovce a jemnozrnitého pískovce a prachovce, jílovitého prachovce a jílovitých tufitických prachovitých jemnozrnitých pískovců, jemnozrnitého pískovce a prachovce, střednězrnitého pískovce a prachovce. Polohy obsahující variabilní litologické složení střednězrnitého pískovce, který laterálně zjemňuje do jemnozrnitého pískovce, často jsou středně až dobře vytříděné. Barvy poloh jsou světle šedé, světle nafialovělešedé, bělavé, nafialovělé, okrověbělavé, tmavě šedé. Mocnosti jsou od 4 cm do 47 cm. Charakteristické jsou erozní báze vrstev a v mocnějších polohách SCS zvrstvení. Facie sousedí s facií č. 7. V profilu E kolem 6,85 m se nachází jílovitý tufitický prachovec střídající se s cm polohami jemnozrnitého pískovce a s karbonátovým tmelem. Báze polohy má mírně erozní reliéf se střednězrnitou pískovcovou laminou. Poloha obsahuje příměs tmavých minerálů a šikmou laminaci. Tufitický střednězrnitý pískovec v 6,95 m zjemňuje směrem nahoru. Horní část obsahuje střídání jemnozrnitého pískovce a prachovce. Báze polohy je deskovitá, ostrá, mírně erozní v řádech mm velikosti a s hrubozrnitou písčitou laminou. V 7,10 m se nachází střídání jílovitého prachovce s mm laminací s jílovitým tufitickým prachovitým jemnozrnitým pískovcem. Vrstva je laterálně značně proměnlivá, v ploše se jedná o čočkovité těleso, které po 1 - 2 m vykliňuje. Poloha mezi 7,15 - 7,25 m má při bázi variabilní zrnitost, jedná se o střednězrnitý pískovec s příměsí klastů do 2 mm a nahoru zjemňuje do tufitického střednězrnitého pískovce. Laterálně se mění do jemnozrnitého pískovce bez příměsi klastů. Poloha má undulózní tvar, šikmou laminaci, která se jeví jako swaley-cross-stratification (SCS), příměs muskovitu, vyrostlice štěpných minerálů hnědé barvy, živce?. V profilu F v 5,95 m se nachází střídání jemnozrnitého pískovce a prachovce mm - cm laminace, s karbonátovým tmelem a vulkanické úlomky. V 6,15 m se nachází střídání mm střednězrnitých písčitých a prachovitých lamin s šikmou laminací, která je podobná poloze tempestitů v profilu E s SCS zvrstvením, báze polohy je ostrá, zvlněná. interpretace procesů:  

27

Sedimentace probíhala za bouřkové činnosti, prachovité laminy sedimentovaly ze suspenze. Písčité polohy sedimentovaly z trakčních a oscilačních proudů (Nichols, 2004).

Facie č. 11: (šedá barva) čočkovité a nodulární silicity a karbonáty silicit popis: Silicit, nalezený v profilech C (kolem 1,40 m), B (kolem 2,15. m) a A (kolem 2,95 m), nabývá barev černých, černošedých, šedých, šedohnědých, hnědočerných a má mm-cm velikost laminace. Spodní část silicitu v profilu C obsahuje rostlinnou drť a v profilu A rostlinné kořeny. Spodní vrstevní hranice je nerovná, zvlněná, ale ostrá, v profilu A až vtiskového charakteru. Trend v silicitu je přibývání prachovitých vápnitých lamin hnědé barvy a nodulí a ubývání silicifikace směrem nahoru. Silicit má nepravidelnou, peletovitou, nodulární stavbu. V profilu A a B má svrchní vrstevní hranici pozvolnou. Mocnost silicitu je značně proměnlivá a to od 32 do 36 cm. Podloží tvoří facie uhelného jílovce (facie č. 4) a nadloží facie č. 5. V profilech E a F se vyskytuje silicit hnědočerné, červenohnědé, světlešedé a zelenavěšedé a okrové a bělavé barvy. Mocnosti jsou 2 až 28 cm. Podloží tvoří facie vějířové delty (facie č. 8) a nadloží tvoří facie č. 6. a 7. Silicit v profilu E kolem 6,30 m obsahuje cm laminaci, která je zvlněná, nepravidelná, šmouhovitá, místy bohatá organickou hmotou a místy nabývá bělavé barvy. Silicit vykazuje laterální proměnlivou mocnost. Vytváří čočkovité těleso, které po 0,5 metru vykliňuje z mocnosti 28 cm na 1 cm. Silicit přechází do nadloží do tufitického prachovce bělavé barvy s mm laminací obsahující místy laminy silicitu. Poloha mocná 0,5 cm má peloidální strukturu. V podloží silicitu se nachází poloha silně jílovitého tufitického prachovce červené barvy s mm laminací o mocností 1 - 2 cm. Druhý silicit nacházející se v 7,90 m má spodní pozvolnou vrstvení hranici a dolní část obsahuje mm laminy silicitu a silicifikovaného prachovce. Svrchní část obsahuje laminovaný silicit. Silicit v profilu F kolem 5 m má spodní část s mm laminací a směrem nahoru se laminace stává zvlněnou a silně narušenou a zároveň přibývá tufitické příměsi a místy se objevují čočky černého silicitu. Druhý silicit kolem 6,60 m má pozvolnou spodní vrstevní hranici.

 

28

Spodní část je laminovaná mm velikostí, svrchní část je masivní se zvlněnou svrchní vrstevní hranicí. interpretace procesů: Polohy silicitu vznikly pravděpodobně během rané diageneze. Křemitý gel migroval do permeabilnějších poloh, kde na pomezí kyselého a zásaditého prostředí došlo k jeho vysrážení (Nichols, 2004). nodulární a čočkovitý vápenec popis: V profilu C kolem 1,55 m se nachází tenké polohy tufitického písčitého jílovce okrověšedonazelenalé barvy a hrubozrnitého tufitického pískovce až vápence bělavěokrové barvy se zrnky kalcitu a vertikálně vláknitého kalcitu šedé barvy. Všechny polohy mají zvlněný nodulární povrch a jsou celkově mocné 5-6 cm. V profilu B kolem 2,60 m se nachází tufitický krystalický karbonát bělavěnarůžovělé barvy s mocností 1 cm a zvlněná nodulární poloha vápence s vertikálním kalcitem mocnosti 1 cm. V profilu F kolem 5,35 m se vyskytuje raně diagenetický karbonát barvy světlešedé s čočkami do 2 cm. Poloha má čočkovitý tvar a je mocná 15 cm. Kolem 5,75 m uprostřed polohy prachovitého jílovce se nachází laminovaný diagenetický karbonát tmavošedé barvy o mocnosti 1,5 cm. Uprostřed polohy střednězrnitého písčitého tufu v profilu kolem 6,25 m se nachází 1 - 2 cm poloha silně cementovaná hnědým sparitovým karbonátem. interpretace procesů: Vrstvy raně diagenetického vápence vznikly v polohách bohatých na kalcium karbonát, které byly vystaveny procesům stephanské pedogeneze (Flügel, 2004).

 

29

4. Diskuze V kapitole jsou diskutovány možné interpretace sedimentačního prostředí na základě faciálních asociací v následujícím pořadí: prostředí prodelty (faciální asociace A), prostředí čela delty (faciální asociace B), prostředí deltové plošiny (faciální asociace C), prostředí jezerního předbřeží (faciální asociace D), prostředí jezerního příbřeží (faciální asociace E) a prostředí vějířové delty (faciální asociace F). Je popisován vývoj sedimentačního prostředí v čase na základě studia profilů A, B, C, D, E a F a jejich prostorová distribuce na základě korelace měřených profilů (příloha 8).

Faciální asociace Faciální asociace A: prostředí prodelty Faciální asociace A obsahuje následující facie a vyskytuje se v profilech D a E. Facie č. 1, laminované jílovité a prachovité horniny, obsahuje polohy na bázi v profilu D a představuje prostředí prodelty, kde dochází převážně k sedimentaci ze suspenze laminovaných prachovitých a jílovitých hornin v klidném prostředí (Reading, 2004). Polohy náležící facii č. 6, převážně jílovité a prachovité horniny s podřadným zastoupením písčité příměsi, ale i s výraznou tufitickou složkou nebo barevnou tufitickou laminací a facii č. 9, většinou pískovce obsahující vulkanickou příměs, se nacházejí na bázi v profilu E a jsou interpretovány jako sedimenty prodelty (Reading a Collinson, 2004). Písčité polohy s gradačním zvrstvením mohou představovat sedimentaci z distálních turbiditních proudů.

Faciální asociace B: prostředí čela delty Asociace obsahuje pouze jednu facii, facii č. 3 a nachází se v profilech A, C, a D. Facie č. 3, jílovité prachovce, prachovité jílovce, jílovitý písčitý prachovec a jílovité prachovité pískovce masivní nebo s gradačním zvrstvením, reprezentuje pravděpodobně sedimentaci v prostředí čela delty. Laminy a polohy s gradačním zvrstvením jsou významným prvkem dokládajícím sedimentaci na čele delty z turbiditních proudů, které vznikají  

30

díky významné geomorfologické změně spojující prostředí deltové plošiny a prodelty. Sedimentace ze suspenze dominovala především jílovitým a prachovitým polohám (Reading and Collinson, 2004).

Faciální asociace C: prostředí deltové plošiny Faciální asociace C obsahuje následující facie a vyskytuje se v profilech A, B, C a D. Facie č. 1, laminované jílovité a prachovité horniny, která tvořila prostředí deltové plošiny, konkrétně ukládání laminovaných jílovitých a prachovitých hornin probíhala v prostoru mezi distribučními koryty v klidném prostředí s nízkou energií proudění vody (Reading a Collinson, 2004). Facie č. 2, jemnozrnité až hrubozrnité pískovce a v menší míře prachovce s čeřinovým a šikmým zvrstvením, jemnozrnité až hrubozrnité laminované pískovce a jemnozrnitý a střednězrnitý pískovec s erozní bází, je pro čeřinové a šikmé zvrstvení spolu s erozní bází typickým reprezentantem sedimentace v prostoru distribučních koryt nacházejících se na deltové plošině (Reading a Collinson, 2004). Facie č. 4, uhelná sloj a uhelný prachovec, jako představitel prostoru záplavových plošin (floodplain), se nacházela mezi distribučními koryty deltové plošiny. Tento prostor byl často v příznivých podmínkách zarůstán vegetací s uhlotvorným charakterem. Niva představuje kontinuální prostředí, které se vytváří na sedimentech (mladých půdách), jenž jsou v obdobích jara pravidelně zatápěny z distribučních koryt. Tyto události vedou často k zanesení prostoru nivy povodňovým sedimentem, přerušení růstu vegetace a k možnému odnosu organického materiálu ve směru pohybu vodní masy (Collinson, 2004). Uhelná sloj s. s. má v sedimentárním záznamu ve svém podloží horizont kořínků (stigmaria). V profilech lokality Za Cukrovarem se pouze v jednom profilu B v poloze jílovce s rostlinnou drtí vyskytují kořínky v přímém podloží uhelné sloje. Uhelná sloj lokality Za Cukrovarem pravděpodobně představuje pravděpodobně redepozici uhelné hmoty. Ostatní výskyty stigmarií zaznamenané v profilech A, B a C se nalézají v polohách pískovců, které mohou představovat prostředí opuštěných distribučních koryt či povodňových průvalových vějířů zarůstaných vegetací.

Faciální asociace D: prostředí jezerního předbřeží

 

31

Asociace obsahuje facie č. 5 a 6., facie č. 6 se nachází v profilu A. Facie č. 6, převážně jílovité a prachovité horniny s podřadným zastoupením písčité příměsi, ale i s výraznou tufitickou složkou nebo barevnou tufitickou laminací, představuje prostředí přechodného předbřeží (offshore –nearshore transition). Facie č. 5 se nachází v profilech A, B, C, D. Facie č. 5, laminovaný jílovitý vápenec a vápnitý prachovitý jílovec s obsahem organických zbytků, představuje prostředí jezerního předbřeží. Pro ně svědčí jednak jílovitý mikritický jemně laminovaný charakter vápence a nálezy obratlovců, kteří žijí v hlubších vodách (ryby), ale i přítomnost mlžů a ostrakodů jako hlavních zástupců makrofauny, která produkuje srážení kalciumkarbonátu z vodního prostředí (Talbot a Allen, 2004).

Faciální asociace E: prostředí jezerního příbřeží ní (Reading a Collinson, 2004).

Faciální asociace obsahuje facii č. 6, 7, 9 a 10 a nachází se v profilech A, B, C, E, F. Facie č. 6, převážně jílovité a prachovité horniny s podřadným zastoupením písčité příměsi, ale s výraznou tufitickou složkou nebo barevnou tufitickou laminací, obsahující laminované sedimenty převažujících jílovitých a prachovitých litologií jsou ukládány v prostředí okraje jezera v oblasti jezerního příbřeží (nearshore) (Reading a Collinson , 2004). Facie č. 7, převážně masivní tufitické jemnozrnité až hrubozrnité pískovce, které hrubnou nebo zjemňují a laminované převážně písčité prachovce, sedimentovala s přínosem písčitého materiálu v oblasti jezerního příbřeží (Reading and Collinson, 2004). Přínos materiálu mohl být z deltového systému a následně mohl být redistribuován podél pobřeží. Sedimentace mohla také probíhat ve stejné hloubce jako facie č. 6, ale s přínosem písčitého materiálu z trakčních procesů. Facie č. 9, většinou pískovce obsahující vulkanickou příměs, klasty a intraklasty vulkanitů, sedimentovala v prostředí jezerního příbřeží (Reading a Collinson, 2004) a přínos vulkanogenních klastů mohl znamenat větší přínos materiálu z oblasti delty a jeho následnou redistribuci podél pobřeží. Facie č. 10, střídání prachovců a jemno- až střednězrnitých pískovců s oscilačními strukturami, sedimentace probíhala v prostředí jezerního příbřeží, ale s dostatečnou hloubkou  

32

pro usazení těles tempestitů v prostředí pod bází normálního vlnění (Fair Weather Wave Base). Tempestity jako uloženiny během bouřkové činnosti se vyznačují přítomností ostré zvlněné báze s úlomky hornin a s horizontálním, nízkoúhlým a čeřinovým zvrstvením. Typická je zde také přítomnost SCS (swaley cross stratification) zvrstvení. Faciální asociace F: prostředí vějířové delty Faciální asociace obsahuje facii č. 8 a vyskytuje se v profilech E a F. Facie č. 8, hrubozrnité pískovce a jemnozrnité slepence s vyvinutým šikmým, nízkoúhlým zvrstvením či bez zvrstvení, sedimentovala v prostředí vějířové delty ve svrchní části v subaerickém prostředí. Geometrii těles nebylo možno zcela identifikovat pro malou velikost výchozů. Nepřítomnost jílové matrix pravděpodobně vylučuje prostředí klasické delty. V profilu F mezi 3 - 4 m vykazují polohy deskovitou bázi a možnou sedimentaci z hyperkoncentrovaných proudů v prostředí subaerické části vějířové delty. Také malá vytříděnost zrn a jejich subangularita může svědčit o prostředí vějířové delty. V pánvích středočeské oblasti jsou známy syntektonické pohyby (Pešek, 1996), které mohou být příčinou vzniku vějířové delty vlivem tektonického vyzdvižení možného blízkého prahu, jelikož přítomnost nestabilních minerálů (živce, slídy?) ukazuje na velmi blízkou přítomnost zdroje. Přítomnost erozní báze arkóz v profilu E a rip-up klastů v profilu F svědčí o vysoké rychlosti přínosu materiálu a o převaze spíše fluviálních procesů.

Vývoj sedimentačního prostředí v čase a prostoru Na základě předběžné interpretace profilu vrtu Kl – 1 bylo zjištěno, že lokalita Za Cukrovarem (profily A – D) se nachází v podloží lokalit Před Cukrovarem (profil E) a Zářez u silnice ( profil F) (Martínek, 2009 pers.comm.). Vzhledem k vzájemné pozici profilů E a F se lze domnívat, že se jedná o jeden sedimentační prostor. vertikální vývoj prostředí v profilech Vertikální vývoj prostředí na profilech A, B, C a D na lokalitě Za Cukrovarem ukazuje ve spodní části progradaci mikrodelty, z prostředí prodelty přes čelo delty přechází do deltové plošiny, která obsahuje pravděpodobně částečně redeponovaný uhelný materiál. Morfologie deltové plošiny je velmi pestrá. Docházelo k častému překládání koryt projevujícímu se  

33

v profilech jako časté střídání prostředí čela delty a deltové plošiny. V rámci prostředí deltové plošiny se projevuje časté vytváření nových laloků střídáním prostředí nalézajících se mimo distribuční koryta a samotných distribučních koryt. Hlavní záplava je představována rychlým nástupem sedimentace facie jezerního předbřeží na uhelnou sloj bez zjevné přítomnosti retrogradace. Sedimentace od polohy předbřežního vápence má opět progradující charakter do prostředí jezerního příbřeží přes oblast přechodného předbřeží (offshore – nearshore transition) s možnou oscilací hladiny a účinkem vlnění projevujícím se střídáním klidné sedimentace poloh facie č. 6 se sedimentací písčitých těles facie č. 7 nebo sedimentací facie č. 6 s polohami s gradačním zvrstvením facie č. 7. Profily E a F reprezentují stratigraficky mladší interval, cca několik m v nadloží profilů A až D. Na bázi profilu E se nalézá prostředí prodelty obsahující písčité polohy, které lze interpretovat jako distální turbiditní proudy materiálu z prostoru vějířové delty. Těleso vějířové delty mělo silný erozní potenciál a na bázi se nacházejí dm velké polohy intraklasty z podloží. Po ukončení sedimentace vějířové delty, probíhala sedimentace prostředí jezerního příbřeží s výrazným přínosem písčitého materiálu, který mohl být redistribuován z tělesa vějířové delty podél pobřeží trakčními nebo bouřkovými proudy. Díky bouřkovým procesům docházalo pravděpodobně také ke střídání klidné sedimentace poloh facie č. 6 se sedimentací písčitých těles facie č. 7 či facie č. 9. se sedimentací písčitých těles facie č. 7 či facie č. 9. Prostředí jezerního příbřeží mohlo dosahovat větších hloubek než v případě jezerního příbřeží na lokalitě Za Cukrovarem, které umožnilo uložení poloh tempestitů zachovávajících se ve větších hloubkách - pod zónou dosahu normálního vlnění.

korelace profilů korelace profilů A - D Jednotlivá tělesa delty (mikrodelty) v profilech lokality Za Cukrovarem nelze přesně korelovat, ačkoliv jsou od sebe profily vzdáleny maximálně 18 m. Výrazná variabilita deltového tělesa je způsobena častým překládáním jednotlivých laloků. Korelace jednotlivých písčitých těles představující mikrodeltové laloky lze označit jako nejistou korelaci (v příloze 7 čárkovaná čára s otazníkem). Jistou korelací (v příloze 7 plná čára) lze označit vulkanogenní proplástek ve sloji, jelikož jeho uložení probíhalo ve všech profilech izochronně. Další jistá korelace je představována nejvyšší polohou vápnitého jílovce prostředí jezerního příbřeží.

 

34

korelace profilů E a F První jistou korelací (v příloze 8 plná čára) profilů E a F je báze polohy silicitu nacházející se v nadloží těles arkóz. Druhá jistá korelace spojuje výskyt druhé polohy silicitu v nadloží těles tempestitů. Tělesa tempestitů lze navzájem korelovat, ale pro neúplnou vyvinutost charakteristických znaků tempestitů polohy v profilu F ji nelze označit za jistou (v příloze 8 přerušovaná čára bez otazníku). Jako nejistou korelaci lze označit polohu pískovce (v profilu E) a písčitého prachovce (v profilu F) obě polohy mají šikmou laminaci a nacházejí se v nadloží druhého silicitu (v příloze 8 přerušovaná čára s otazníkem). interpretace možných klimatických změn Jednoznačné interpretace příčin rozšíření jezerního prostředí či vzniku vějířové delty nelze z dostupných dat přesně určit. Možné příčiny rozšíření prostředí jezera mohou být klimatického nebo tektonického charakteru. Klimaticky lze jezerní záplavu vysvětlit jako přechod do humidního klimatu se zvýšeným přínosem srážkových vod. Zvýšení hladiny vody lze vysvětlit ale také tektonicky, např. přehrazením odtoku z jezera. Krátkodobé fluktuace v průtoku zaznamenané ve svrchní části vějířové delty, kde je interpretováno časté střídání hyperkoncentrovaných proudů, mohou být způsobeny také krátkodobými (např. sezónními) klimatickými fluktuacemi. Avšak opomíjeným faktorem je vliv vegetace. Vegetace napomáhá udržení vlhkého mikroklimatu a tím pozitivně působí na udržení humidnějšího prostředí, a tak by mohlo pravděpodobně působit jako vedlejší faktor v případě rozšiřování prostoru jezera. Pro jednoznačné vysvětlení progradace tělesa vějířové delty a rozšíření jezerního prostředí není prozatím dostatek dokladů. Faktorů, které působily na vznik těchto významných jevů, bylo více. K přesnému zhodnocení by bylo potřeba provést další a detailnější studie sedimentologické, petrologické, geochemické a paleontologické. možné pokračování výzkumu na lokalitě Klobuk Z hlediska sedimentologie se jeví jako důležité provést korelaci výchozů v Klobukách s vrtem Kl-1 a pokusit se určit přesnou pozici spodní klobucké sloje popisované v práci Obrhela (1965) na lokalitě Před Cukrovarem a její možnou korelaci se slojí z lokality Za Cukrovarem.

 

35

5. Závěry

Lokalita Klobuky je s přestávkami studována od poloviny 19. století. Názory na stáří klobuckého obzoru se postupně měnily s přibývajícími studiemi a korelacemi líňského souvrství v kladenskorakovnické a mšenskoroudnické pánvi s lugickou oblastí. Litologické korelace

zařazují

minimálně

svrchní

část

líňského

souvrství

do

autunu

(Holub et al., 1981 in Holub a Pešek, 1991; Holub et al., 1971 in Holub a Pešek, 1991). Biostratigrafie

na

základě

dosavadních

výsledků

přisuzuje

líňskému

souvrství

pro nepřítomnost typických fosílií autunu stáří nejsvrchnějšího stephanu (stephan C, nejvyšší karbon) (Pešek, 2001). Na lokalitě Klobuky bylo poprvé použito faciální analýzy na interpretaci jednotlivých prostředí, během kterých se ukládaly sedimenty výchozů lokalit v Klobukách. Prostředí, ve kterém se utvářel klobucký obzor, bylo velmi dynamické. Do jezerního prostředí ústila malá delta, jež byla později „nahrazena“ tělesem vějířové delty vzniklé jako důsledek syntektonických pohybů. Během existence klobuckého obzoru došlo minimálně jednou k výraznému rozšíření prostoru jezera a zaplavení jezerního příbřeží facií náležící do prostředí jezerního předbřeží. Facie jezerního příbřeží zaznamenávaly značný přínos materiálu z těles delt redistribucí podél pobřeží ale i sedimentaci během bouřkové činnosti. poděkování: Za finanční podporu děkuji Grantové agentuře Akademie věd, projekt č. IAA300130703. Děkuji Taťáně za pomoc při revizi textu.

 

36

6. Použitá literatura  

Collinson, J. D., (2004). Alluvial sediments. In: Reading, H. G., (Ed.) 3rd ed., (2004). Sedimentary environments: processes, facies and stratigraphy. Blackwell Science, 1-704, Oxford. Feistmantel, K. (1883). Die Hornsteinbank bei Klobuk. Sitz.-Ber. Kön. Böhm. Gesell. Wiss. (Prag), 2, 176-193, Prag. Flügel, E., (2004). Carbonate depositional environments. In: Flügel, E., (2004). Microfacies of carbonate rocks. Springer-Verlag, 1-976, Berlin. Havlena, V., Pešek, J. (1979). Korelace líňského souvrství středních Čech se sudetským permokarbonem. Geologický průzkum, 12, 355-358. Havlena, V., Pešek, J. (1980). Stratigrafie, paleogeografie a základní strukturní členění limnického permokarbonu Čech a Moravy. Sborník Západočeského muzea, Příroda C. Západočeské muzeum v Plzni. 144, Plzeň. Holub, V., Pešek, J., (1991). K biostratigrafii mladšího paleozoika středočeské oblasti. Čas. Mineral. Geol., sv. 36, č. 2-3, 137-141. Praha. Jindřich, V. (1963a). Příspěvek k poznání klobuckého obzoru na Kladenskorakovnicku. Čas. Mineral. Geol., sv. 8, č. 1, 82-85. Praha. Jindřich, V. (1963b). Nový nález flóry ze svrchních červených vrstev na Slánsku. Čas. Mineral. Geol., sv. 8, č. 3, 286-287. Praha. Nichols, G., (2004). Biogenic, chemical and volcanogenic sediments. In: Nichols, G., (2004). Sedimentology and stratigraphy. Blackwell Science, 1-432, Oxford. Nichols, G., (2004). Process of transport and sedimentary structures. In: Nichols, G., (2004). Sedimentology and stratigraphy. Blackwell Science, 1-432, Oxford. Obrhel, J., Holub, V. (1959). Příspěvek k poznání svrchního červeného souvrství v kladenské pánvi. Věst. Ústř. Úst. geol., sv. 34, č. 6, 447-450, Praha.

 

37

Obrhel, J., (1965). Klobucké souslojí u Slaného. Věst. Ústř. Úst. geol., sv. 40, č. 5, 365-368. Praha. Pešek, J., (1996). Geologie pánví středočeské svrchnopaleozoické oblasti. Český geologický ústav. 1-95, Praha. Pešek, J., (2001). Úvod. In: Pešek, J., Holub, V., Jaroš, J., Malý, L., Martínek, K., Pešek, J., Prouza, V., Spudil, J., Tásler, R. (2001). Geologie a ložiska svrchnopaleozoických limnických pánví České republiky. Český geologický ústav. 1-243, Praha. Pešek, J., (2001). Středočeské a západočeské svrchnopaleozoické pánve. In: Pešek, J., Holub, V., Jaroš, J., Malý, L., Martínek, K., Pešek, J., Prouza, V., Spudil, J., Tásler, R. (2001). Geologie a ložiska svrchnopaleozoických limnických pánví České republiky. Český geologický ústav. 1-243, Praha. Prouza, V., (1988). To the correlation of grey and variegated horizons of the Líňe formation. In: Pešek, J. (ed.), Vozár, J. (ed.). Coal – bearing formations of the Czechoslovakia. Dionýz Štúr institute of geology. 111-114, Bratislava. Reading, H. G., Collinson, J. D., (2004). Clastic coasts. In: Reading, H. G., (Ed.) 3rd ed., (2004). Sedimentary environments: processes, facies and stratigraphy. Blackwell Science, 1704, Oxford. Šimůnek, Z., Zajíc, J., Drábková, J., (1989). Stratigraficko-paleontologický výzkum lokality Klobuky. MS archiv Ústř. Úst. geol., 1-37, Praha. Talbot, M. R., Allen, P. A., (2004). Lakes. In: Reading, H. G., (Ed.) 3rd ed., (2004). Sedimentary environments: processes, facies and stratigraphy. Blackwell Science, 1-704, Oxford. http://mapy.geology.cz/webside/geoinfo, 22.08.2009 http://geoportal.cenia.cz, 23.08.2009

 

38

interpretace pohybu hladiny jezera

Klobuky profil A facie 2

3

4

5

6

7

11

interpretace sedimentačního prostředí

svahovina, Q půda

intenzivně zvětralé

1

t

3 m

jezerní příbřeží

t Ca t, Ca

přechodná část jezerního předbřezí

drť

t,

drť,

,

,

drť,

2

Ca

jezerní předbřezí raná diageneze

bažina?, rašeliniště? t,

drť, zvětralé uhelný Ca, analcím,

drť

Ms?, F?,

deltová plošina

drť,

1 Q, drť, Ms, Ca, analcím?, t Ms, drť Ms, Carb Ms, Ca, analcím?, Ms?, Bt?, Ms?, barva sedimentární struktury

c

si

f

m

c

{

0

sst Příloha 1: měřený profil D, lokalita Za Cukrovarem, Klobuky

drť

drť báze výkopu

čelo delty drť deltová plošina

změlčení -

0

prohloubení +

interpretace pohybu hladiny jezera

Klobuky profil B facie 1

2

3

4

5

6

7

interpretace sedimentačního prostředí

svahovina, Q půda

11

t t, Ms,

drť

t drť

t, Ca t t ,

, Ca, drť,

,

intenzivně zvětralé

Hem-Carb,Ca, t, F t, Ms,

3 m

jezerní příbřeží

jezerní předbřezí

Ca Ca

si

raná diageneze

2 Si bažina?, rašeliniště?

t uhelný, drť,

drť Lim-Carb

drť Ms, F, Ca, ,

drť

jílovec, Ms Ms,

1

drť, drť

Ms,

deltová plošina

drť

Ms

drť

Ca, Ms,

drť báze výkopu

barva sedimentární struktury

c

si

f

m

c

{

0

Ms,

sst

Příloha 2: měřený profil B, lokalita Za Cukrovarem, Klobuky

změlčení -

0

prohloubení +

interpretace pohybu hladiny jezera

Klobuky profil C

facie 2

3

4

5

6

7

interpretace sedimentačního prostředí

svahovina, Q půda

11

intenzivně zvětralé

1

t, Ca

2 m

t, Ca drť

Sid, Ca, Si

t

,

t, Ca Ca,

drť

drť, drť,

jezerní příbřeží

jezerní předbřezí

raná diageneze

drť Ca, Si laminace

1

t, Ca,

bažina?, rašeliniště?

drť

Si, uhelný Hem,uhelný Ms,

drť , deltová plošina

Ca, Ms?,

drť drť

čelo delty

Ms, Ca, barva sedimentární struktury

c

si

f

m

c

{

0

sst

Příloha 3: měřený profil C, lokalita Za Cukrovarem, Klobuky

drť báze výkopu

změlčení -

0

prohloubení +

interpretace pohybu hladiny jezera

Klobuky profil D

facie 2

3

4

5

6

7

svahovina, Q půda

11

T uhelný

3 m

Ms Ms, drť, Ms, uhelná drť

intenzivně zvětralé

1

interpretace sedimentačního prostředí

bažina?, rašeliniště?

deltová plošina

čelo delty

litický Ms,

Ms, drť, Lim - Sid? Ms, drť Ms, drť

2

drť,

Ms,

drť

Lim čelo delty deltová plošina

drť

Ms,

Ms,

deltová plošina

drť

čelo delty

Carb Ms, drť Lim - Sid?

deltová plošina

1 čelo delty Ms?, Bt?,

drť

Ms - sericit t prodelta

Bt?, Ms?

Příloha 4: měřený profil D, lokalita Za Cukrovarem, Klobuky

báze výkopu barva sedimentární struktury

c

si

f

m c sst

{

0

změlčení -

0

prohloubení +

interpretace pohybu hladiny jezera

Klobuky profil E

facie 6

7

8

9 10

11

interpretace sedimentačního prostředí

svahovina, Q půda Ms ?

Ms,

vulkanických,

Carb,

vulkanický

Ms, Ms Ms,

?, klasty vulkanitů

Si, t,klasty vulkanitů Si, t, tufitu, Carb? Ca

jezerní příbřeží

intenzivně zvětralé

Ms,

9 m

8 Ca Si, t

raná diageneze

t, vulkanogenní klasty t, Ca, laterární proměnlivost zrnitosti SCS jezerní příbřeží

Ms, F?, Ca t, laterární proměnlivost mocnosti t t, tmavé minerály

7

Ca t t t

t t

po 10 cm vykliňuje, laterární proměnlivost mocnosti

raná diageneze

Q, F - max 8 mm 6

Ms, limonitizovaná vrstva, Q, F - max 5 mm

5

Q, F - max 1,5 cm, Ms, tmavé minerály 4

vějířová delta ?

3

zvětralé, Q, F - max 1,2 cm

Q, F - max 0,4 cm, jilová matrix

intenzivně zvětralé

2

1

jílovec Ms, limonitizované úlomky,

7

8

9 10

11

0

barva sedimentární struktury

c

si

Příloha 5: měřený profil E, lokalita Před Cukrovarem, Klobuky

f

{ {

6

tmavá zrnka vulkanitů?, F?, Ms, báze výkopu m c f m c cgl sst

uhelný

intenzivně zvětralé

limonitizovaná vrstva, Q, F - max 1 cm

prodelta

změlčení -

0

prohloubení +

interpretace hladiny jezera

Klobuky profil F facie 6

7

8

9 10

interpretace prostredi

svahovina, Q půda

11

intenzivně zvětralé

Ms otisky T, Si t, Si, Ca t

7 m T T

Si t,

T, Ca

Si, T

jezerní příbřeží

jílovec, Ca

t, příměs vulkanitů, Ca T, Ca SCS?

drť, vulkanické alterované minerály, Ms, Bt?, ?

jezerní příbřeží

6 t, Ca, vulkanická příměs t, raná diageneze t t

jezerní příbřeží

drť, ?

t,

t,

5

Si

raná diageneze

? t, t t t t

intenzivně zvětralé

Carb

jezerní příbřeží

příměs valounů max 0,5 cm 4 příměs valounů max 0,6 cm

příměs valounů max 0,8 cm příměs valounů max 0,4 cm příměs valounů max 1,5 cm příměs valounů max 1 cm příměs valounů max 2 cm

3

příměs valounů max 1 cm

příměs valounů max 1,2 cm

2

příměs valounů max 1,5 cm

1

Q, F - max 1,5 cm T clayst, 7

8

9 10

11

barva sedimentární struktury

c

si

f

m sst

Příloha č. 6: měřený profil F, lokalita Zářez u silnice, Klobuky

detritus báze výkopu

c

f

m

c

{ {

6

0

cgl

vějířová delta ?

změlčení -

0

prohloubení +

korelace profilů A - D Z

V

10 metrů

18 m

Klobuky profil A

Klobuky profil B

svahovina, Q půda

svahovina, Q půda

Klobuky profil C

t

t

svahovina, Q půda

2 m

t, Ca drť

Sid, Ca, Si

t

,

t, Ca Ca,

Klobuky profil D

t, Ca t t ,

drť, drť,

Ms Ms, drť, Ms, uhelná drť

1

drť

t,

drť,

,

Ca

Si t uhelný, drť,

drť

Si, uhelný Hem,uhelný Ms, Ca,

drť ,

t, drť

drť Ms, F, Ca, ,

drť drť

Ms,

Ms, Ca, Lim

0

barva sedimentární struktury

c

si

f

m

drť báze výkopu

drť

Lim-Carb ?

1

Ms?, F?,

drť

Q, drť, Ms, Ca, analcím?, t Ms, drť Ms, Carb

?

drť, drť

Ms,

c

drť,

1

jílovec, Ms Ms?,

drť, zvětralé uhelný Ca, analcím,

drť

Ms, Ca, analcím?,

Ms

?

{ drť

Ms,

Ms?, Bt?,

sst Ms,

Ms,

drť,

Ms,

drť

Ca, Ms,

0

báze výkopu barva sedimentární struktury

Lim - Sid?

c

si

f

m sst

1

Ms?, Bt?,

drť

Ms - sericit t Bt?, Ms?

báze výkopu barva sedimentární struktury

c

si

f

m c sst

{

0

0

drť

c

{

Carb Ms, drť

Ms?,

drť

Příloha č. 7: korelace profilů A, B, C, D, lokalita Za Cukrovarem, Klobuky

barva sedimentární struktury

c

si

f

m

c

{

2

,

drť,

2

Ca

t, Ca,

drť

Ms, drť, Lim - Sid? Ms, drť Ms, drť

,

Ca t, Ca

Ca

si

Ca, Si laminace

litický Ms,

, Ca, drť,

t

2

intenzivně zvětralé

uhelný

drť

drť

svahovina, Q půda

3 m

Hem-Carb,Ca, t, F t, Ms,

3 m

drť

T

3 m

drť

t

intenzivně zvětralé

intenzivně zvětralé

t, Ms, t, Ca

intenzivně zvětralé

8 metrů

sst

drť

drť báze výkopu

drť

korelace profilů E a F Klobuky profil E svahovina, Q půda Ms

Klobuky profil F

T ? T Si t,

T, Ca

Si, T

intenzivně zvětralé

t, Si, Ca t

vulkanických,

Ms Ms,

?, klasty vulkanitů

Si, t,klasty vulkanitů Si, t, tufitu, Carb? Ca 8 Ca Si, t

jílovec, Ca

t, příměs vulkanitů, Ca T, Ca SCS?

Carb,

vulkanický

Ms,

Ms otisky T, Si 7 m

?

Ms,

intenzivně zvětralé

Ms,

9 m

svahovina, Q půda

drť, vulkanické alterované minerály, Ms, Bt?, ?

t, vulkanogenní klasty t, Ca, laterární proměnlivost zrnitosti

6

SCS t, Ca, vulkanická příměs

Ms, F?, Ca

t,

t, laterární proměnlivost mocnosti t t, tmavé minerály

7 t t

Ca t

drť, ?

t,

t t,

5

t

Si

t t

po 10 cm vykliňuje, laterární proměnlivost mocnosti

? t, t t t t

intenzivně zvětralé

Carb

Q, F - max 8 mm 6

Ms, limonitizovaná vrstva, Q, F - max 5 mm příměs valounů max 0,5 cm 4 příměs valounů max 0,6 cm

příměs valounů max 0,8 cm

5

příměs valounů max 0,4 cm příměs valounů max 1,5 cm příměs valounů max 1 cm příměs valounů max 2 cm

3

příměs valounů max 1 cm

Q, F - max 1,5 cm, Ms, tmavé minerály 4

příměs valounů max 1,2 cm

2

příměs valounů max 1,5 cm

3

1

zvětralé, Q, F - max 1,2 cm

Q, F - max 1,5 cm

2

clayst, barva sedimentární struktury

detritus

Q, F - max 0,4 cm, jilová matrix

báze výkopu c

si

f

m

c

f

m

c

{ {

0

intenzivně zvětralé

T

sst

cgl

1

jílovec Ms, limonitizované úlomky,

Příloha č. 8: korelace profilů E (lokalita Před C ukrovarem)a F (Zářez u silnice), Klobuky

barva sedimentární struktury

c

si

f

{ {

0

tmavá zrnka vulkanitů?, F?, Ms, báze výkopu m c f m c sst

cgl

uhelný

intenzivně zvětralé

limonitizovaná vrstva, Q, F - max 1 cm

legenda k profilům Klobuky A - F

barvy:

litologie:

černá, šedočerná, hnědočerná tmavě šedá šedá okrová hnědá, tmavě hnědá hnědookrová, šedohnědá, hnědošedá šedofialová šedozelená, zelenavěšedá růžovočervenobělavá belavá hnědočerná, červenohnědá světle okrovobílá fialovohnědá hnědofialovošedá fialovošedozelenavá střídání šedohnědé a červené střídání fialovošedé a bělavé střídání červenohnědé a zelené střídání šedé a červené

Ca Carb Sid Hem Lim t T F Ms

střídání okrové a šedé

Bt Q

střídání okrové a šedohnědé

Si

střídání šedé a červenohnědé

uhlí vápenec jílovitý vápenec rohovec, silicit jílovitý prachovitý písčitý písčitý, jílovitý prachovec, písčitý prachovitý jílovec jílovitý, prachovitý nodule nodule vápnitý karbonátový siderit hematit limonit tufitický tufit živec muskovit biotit křemen silicifikace příměs valounů

střídání hnědé a červenohnědé střídání šedohnědé a fialovošedé střídání zelenohnědošedé a šedohnědofialové střídání šedohnědofialové šedohnědozelenofialové střídání hnědošedé a hnědé sedimentární struktury:

živočišné a rostlinné nálezy: rostliny (makroflora) detritus rostlinná drť kořeny koprolity kosti, zuby a šupiny ryb bezobratlí živočichové silicifikované dřevo

SCS

Příloha č. 9: legenda k profilům A, B, C, D, E a F

mm laminace mm - cm, cm laminace nezřetelná laminace narušená laminace šikmé zvrstvení nízkoúhlé šikmé zvrstvení náznak šikmého zvrstvení nerovná, zvlněná laminace čeřiny mázdry rip-up klast, intraklast, závalek bahenní praskliny swaley cross - stratification rip - up klast laminy s gradačním zvrstvením vtiskové struktury erozní báze vrstvy

Geologická mapa širšího okolí Klobuk

legenda: tercierní vulkanické horniny (čedice, fonolity, tufy) proterozoické horniny zvrásněné, varisky přepracované (břidlice, svory až pararuly) karbonské horniny (pískovce, slepence, jílovce) mesozoické horniny (pískovce, jílovce) kvarter (hlíny, spraše, písky, štěrky)

Příloha č. 10: Geologická mapa širšího okolí Klobuk; obrázek č. 4, výřez geologické mapy 1: 500 000, mapový server ČGS.